Senátní magazín říjen 2006
Dobrý den, jsem jedním z Vás.
RNDr. Jiří Čeřovský kandidát do Senátu
www.jiricerovsky.cz
Senátní magazín říjen 2006
Proč volit do Senátu, proč volit ODS Každé volby jsou důležité, ale ty letošní senátní mají zvláštní význam. Jsou prvním měřením sil, které se koná po remíze ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jsou první možností, kdy mohou občané ukázat, co si myslí o chování předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, o jeho povolebním projevu, o jeho obstrukční taktice a nechuti přiznat volební prohru, o jeho touze vládnout za každou cenu, třeba i s nereformovanými komunisty. Jsou také první zkouškou pro ODS a pro mě osobně, jak jsme obstáli v náročných povolebních jednáních, jak jsme drželi své slovo a sliby voličům, zda jsme jednali v zájmu země a všech jejích občanů. Tyto senátní volby jsou stejně jako předcházející sněmovní střetem těch, kteří prosazují nutné změny zlepšující život občanů, a těch, kteří jim brání. Jsou kláním všech demokratů včetně nestraníků s těmi, jimž zbyla jako jediný spojenec KSČM a kteří stále pevně věří, že se s její podporou brzy vrátí k moci. Senátní volby jsou referendem, které může tyto plány překazit: když občané řeknou komunismu jasné NE, dají tím antikomunistům symbolický sto první mandát. Senát prokázal svoji užitečnost. Díky pravicové většině účinně korigoval nebezpečné zákony z dílny KSČM a ČSSD. Je také komorou, v níž komunisté nikdy nezískali významnější zastoupení, komorou, která nejen díky tomu pomáhá zvyšování politické kultury. A protože případné změny volebního zákona musejí schválit obě komory, tak bude zachování pravicové většiny v Senátu i nadále účinně bránit vymazání malých stran z politické mapy – to totiž ODS nikdy nedopustí. Kandidáti ODS do Senátu jsou osobnostmi, které už v životě něco dokázaly. Jiří Čeřovský je člověk s pevnými zásadami a já za ním osobně stojím. Věřím, že i vy mu dáte důvěru a přispějete tak k tomu, že naše vítězství ve sněmovních volbách nebude marné. Mirek Topolánek
2
Jiří Čeřovský • narodil se v květnu 1955 v Semilech, žil v Benešově u Semil • základní školu a gymnázium absolvoval Semilech, maturoval v roce 1974 • vystudoval obor chemie–biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, promoce 1981 • po ukončení studia vojenská služba v Banské Bystrici • v roce 1982 nastoupil jako metodik do TJ Liaz Jablonec nad Nisou • 1984 složil doktorát • 1984–1994 pedagog a později zástupce ředitele pro vyučování na Gymnáziu a Sportovním gymnáziu v Jablonci nad Nisou • 1990 zvolen do zastupitelstva Jablonce nad Nisou • 1994 zvolen starostou města Jablonec nad Nisou • oženil se v roce 1982, má jednu dceru • sportu se věnuje od dětství, bývalý československý reprezentant v běhu na 110 m překážek
Programové prohlášení Vážení voliči, moje kandidatura do Senátu za ODS je pokračováním mé dvanáctileté práce ve funkci starosty města, je pokračováním práce komunálního politika. Při svém pohledu na svět, na společnost, kdy se opírám o své životní zkušenosti, vycházím z toho, že zásadní díl zodpovědnosti za sebe a své nejbližší má každý z nás. Stát nám k tomu má vytvářet základní rámec pravidel, podmínek, ale nemůže za nás převzít naši vlastní aktivitu. Jako senátor budu podporovat a obhajovat: • respektování demokratických principů ve společnosti svobodných občanů • zlepšení funkce institucí zajišťujících vymahatelnost práva • boj proti kriminalitě, zlepšení bezpečnosti a pořádku v našich obcích • adresnou sociální pomoc skutečně potřebným • programy motivující občany k práci • různorodost nabídky v oblasti vzdělání pro všechny generace • vytváření podmínek pro rozvoj kultury a sportu, pro rozvoj kulturních hodnot • principy trhu a snížení byrokracie státní správy • snížení daňového zatížení občanů i podnikatelských subjektů • zájmy občanů České republiky a jejich národní identitu • zlepšení infrastruktury pro hospodářský rozvoj země • principy partnerství hospodářství /ekonomiky/ a životního prostředí • reformy orientované na prosperitu občana
3
Senátní magazín říjen 2006
Asi málokteré město se může pochlubit tak dlouholetým starostou jako Jablonec nad Nisou. Jiří Čeřovský v této funkci sídlí na zdejší radnici už dvanáct let a za tu dobu, ač ne rodilý Jablonečák, s tímto městem nerozlučně srostl. Nezapomněl přitom ani na své kořeny na Semilsku, vždyť právě zde začal se sportem, který se s trochou nadsázky stal tím hlavním směrovatelem jeho života, stejně jako pedagogika a politika. Jste sportovec, politik nebo pedagog? Pedagogem jsem byl deset let, politikem šestnáct a sportovcem skoro celý život. Myslím, že všechny tyto tři oblasti se mi podařilo úspěšně propojit a že díky nim jsem tam, kde jsem. Začněme tedy u sportu. Co ve vašem životě znamená? Ke sportu jsem měl hodně blízko už v dětství – moje maminka byla ze Semil, tatínek z Harrachova, kam jsme často jezdili – což znamená, že se u nás hodně
4
lyžovalo. Později mně ale lyže přestaly stačit a začal jsem s atletikou, specializoval jsem se na sprint a překážky a v těchto disciplínách jsem to dotáhl až do reprezentace. Sport byl pro mě vždy nejen koníček, ale tak trochu udával i směr mého života. Přes sport jsem se seznámil s Jabloncem, kam jsem od roku 1970 jezdil do atletického oddílu TJ Liaz, kde mně
nabídli i mé první povolání – pracoval jsem pro ně nějakou dobu jako metodik. Později jsem působil i na sportovní škole (dnes Gymnázium a Sportovní gymnázium, pozn. red.) a myslím, že mi sport pomohl i při vstupu do politiky. Díky němu mě lidé znali a já zase důkladně poznal zdejší region. Což je pro politika jedna z nejdůležitějších věcí... Co vaše kariéra pedagoga? Po absolvování gymnázia v Semilech jsem přemýšlel, jak bych nejlépe zkombinoval studium a sport. Nakonec jsem se rozhodl pro mou oblíbenou chemii a biologii, které jsem vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Později jsem z těchto oborů složil i doktorát. K učitelování jsem se dostal v roce 1984, kdy se v Jablonci otevírala sportovní škola. Nejprve jsem byl učitelem a později zástupcem ředitele pro vyučování, což v praxi znamenalo, že jsem neustále vymýšlel rozvrh (smích). Proč jste se rozhodl povolání učitele opustit a vstoupit do něčeho tak vrtkavého, jako je politika? Rozhodně to nebylo proto, že by mě učitelování nebavilo. Bavilo, ale zároveň jsem chtěl zkusit něco nového. To, že jsem se ocitl právě v politice, však byla spíše náhoda. Učitelé mě poprosili, zda by nemohli mé jméno napsat „do počtu“ na kandidátku za
Nezávislé sdružení škol, a k mému překvapení jsem pak byl do zastupitelstva zvolen. To bylo v roce 1990, o čtyři roky později za mnou přišli znovu, tentokrát už z ODS, zda bych nechtěl kandidovat přímo na starostu města. Jaký byl váš vstup do politiky? Byla to obrovská změna. S kandidaturou jsem souhlasil, protože jsem měl zkušenosti ze zastupitelstva a tak trochu jsem tušil, do čeho jdu. Hodně mi pomohlo také to, že mě lidé znali jako učitele a sportovce a hodně mi důvěřovali. Ale začátky byly samozřejmě těžké. Bylo jen několik let po revoluci a komunální politika se tady vlastně teprve formovala. Nebylo od koho se učit. Také ten přechod ze školství přímo do politiky nebyl jednoduchý – ve škole žijete někdy tak trochu mimo reálný život a politika je většinou hodně tvrdá. Musel jsem se přizpůsobit a zvykat si. S jakou vizí jste před dvanácti lety nastupoval do politiky a jak se vám ji podařilo splnit? Možná někoho překvapím, ale s detailně propracovanou dlouhodobou vizí jsem do starostovského křesla v roce 1994 neusedal. Snažil jsem se plnit program, se kterým jsem za ODS do voleb šel. A jestli se
mi to podařilo? Na to asi nejlépe odpoví Jablonečáci. Je totiž hrozně obtížné hodnotit tak dlouhé období, jako je těch dvanáct let. Určitě se toho hodně změnilo k lepšímu. Když se člověk projde po městě, sám uvidí, jak se jeho tvář změnila, kolik se toho opravilo nebo postavilo... Pokud bych měl být konkrétní, mohu jmenovat řadu zrekonstruovaných objektů, investovali jsme do dopravní infrastruktury, daří se nám v sociálně-zdravotnické oblasti, myslíme i na naše starší obyvatele, pro které jsme zařídili domy s pečovatelskou službou, pro ty mladší stavíme byty, opravili jsme Eurocentrum, pyšni můžeme být i na zrekonstruované divadlo a samozřejmě jsme opravili a vybudovali i řadu sportovišť – bazén, zimní stadion, Střelnice. Stále častěji a více také spolupracujeme s Evropskou unií... A takto bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Samozřejmě všechno to, co jsem vyjmenoval, není moje zásluha, je ale důležité obklopit se schopnými lidmi a přesvědčit zastupitelstvo města. Na závěr poslední otázka: Jaké vlastnosti by podle vás měl mít opravdu dobrý politik? Měl by být normální člověk, protože to je práce jako mnoho jiných. Měl by s lidmi mluvit o problémech a nebát se kritiky. Měl by znát svůj volební region a starat se o řešení jeho problémů. Neměl by slibovat to, co nemůže splnit, neměl by být populistou. Neměl by se vytahovat, co všechno sám zařídil, když se ví, že o tom rozhoduje třeba rada nebo zastupitelstvo.
5
Senátní magazín říjen 2006
Dobrý den, zdravím Vás ze svých rodných Semil. Od malička mám slabost pro rodnou hroudu.
V Semilech bych se rád zastavil na třech pro mě významných místech. Tím prvním je základní škola v Benešově u Semil. Kdybyste mě nemohli poznat, jsem ve třetí řadě ten úplně vpravo (tehdy jsem ještě na publicitu nebyl zvyklý); a ten milý pán je můj první učitel – pan Strnad – na kterého doteď rád vzpomínám. Na gymnáziu jsem se více než o školu zajímal o jiné věci. Kromě prvních lásek jsem tu začínal se sportem a taky jsem zde, respektive v LŠU, troubil na trubku... Tím posledním místem je semilská radnice. Tady jsem vykonal krok v mém životě nejdůležitější – oženil se.
Harrachov byl dalším důležitým místem nejen mého dětství. Navštěvoval jsem tu dědečka. Toto je pohled na Čerťák od jeho chalupy. Baví mě pozorovat proměnu Harrachova – dříve se tu dalo vyjet jenom na kotvě a široko daleko žádná jiná lanovka; teď tady jezdí čtyřsedačky. Za patnáct let obrovská změna v celém městě.
6
Rokytnice nad Jizerou a Vysoké nad Jizerou – „dějiště” mých prvních lyžařských závodů. Teď si zde užívám carvingové lyžování, při kterém si občas něco zlámu...
Jizera pro mě znamená rybaření (tedy spíše chytaní ryb do rukou), plavání, randění...
Koupaliště Košťálov – tady jsem trávil chvilky mezi tréninky a poprvé jsem tady skočil šipku z „třímetráku”. Sám jsem byl tehdy sotva půlmetrák...
Lomnice nad Popelkou – to jsou pro mě hlavně vzpomínky na atletické závody (zejména na škvárové hřiště, z něhož jsem si odnesl „suvenýr” v podobě odřeného kolena) a tradiční lomnické suchary.
7
Senátní magazín říjen 2006
Jilemnice – opět mládí, sport, atletika a jedna rarita: stadion se čtyřmi zatáčkami. Takový je snad jen jediný na světě. Běhali jsme tu šedesátku i štafety.
Železnobrodsko – místo, kde jsem trávil chvíle volného času, bloudil lesy, sjížděl Jizeru a občas nakupoval železnobrodské sklo.
Ve Smržovce na sjezdovce Filip se můj pomyslný lyžařský kruh uzavírá, jezdím sem totiž na závody veteránů.
Tanvald mám spojený hlavně se svou prací starosty, kdy jsem jezdil za svými kolegy na různá jednání. Lákala mě však i zdejší příroda.
8
Jablonec nad Nisou, radnice – dvanáct let jednání, rozhodování, promýšlení projektů, přesvědčování, dohadování, zapisování, telefonování, řešení nejrůznějších problémů... Velmi rád budu na tuto dobu vzpomínat.
Na konec jsem zařadil stadion Střelnici. Ten mě už v mých patnácti letech přivedl do Jablonce; tenkrát jsem ještě netušil, že se zde jednou usadím. Teď už se o závodní překážky jen opírám a stadion se pro mě stal více než jen atletickým oválem, kde jsem „potil krev”, stal se totiž součástí mých starostovských povinností.
Jsem jedním z Vás.
Jiří Čeřovský
9
Senátní magazín říjen 2006
Jiřího Čeřovského dlouhodobě znám nejen jako starostu Jablonce nad Nisou, ale i z dřívější doby, kdy působil v Semilech. Podporuji ho proto, že si myslím, že by v Senátu měl být a využít své bohaté zkušenosti, které získal působením v komunální politice. Dejte mu i Vy svůj hlas. Určitě Vás nezklame.
Jirku Čeřovského znám již řadu let, pojí nás společná láska ke sportu, horám a mimo jiné jsme se mnohokrát potkali, spolu se svými partnerkami, na tanečním parketu v rámci konání nejrůznějších plesů. Politickou dráhu Jirky sleduji od jejího počátku, kdy poprvé kandidoval na místo starosty za Občanskou demokratickou stranu v Jablonci nad Nisou, a vyhrál. Fakt, že svoji pozici opakovaně obhájil, o mnohém svědčí. Mnohokrát jsme spolu absolvovali řadu jednání a zcela pochopitelně se někdy naše názory střetly. Jeho chování však bylo vždy korektní, slušné a fair – tři obyčejná, a přesto, zvláště dnes, velmi důležitá slova, která jsou pro mě osobně zárukou, že je Jirka politikem na svém místě a zůstane jím i v horní komoře Parlamentu ČR. Velmi rád bych Jiřího Čeřovského – sportovce a politika – na podzim tohoto roku přivítal mezi námi senátory.
Zdeněk Mach poslanec PSP ČR
MUDr. Přemysl Sobotka předseda Senátu PČR a senátor za Liberecko
Současného starostu Jablonce nad Nisou RNDr. Jiřího Čeřovského znám ze sféry komunální politiky. Dovedu ocenit z vlastních mnohaletých zkušeností starostky města Jilemnice jeho osobnostní kvality, které musel prokazovat po celá tři volební období ve funkci starosty. Domnívám se, že naše politická scéna potřebuje lidi se zkušenostmi v řízení obcí a měst. Budu ho volit, je pro mě zárukou kvalitní práce na postu senátora. Mgr. Jaroslava Kunátová starostka města Jilemnice
10
Pana Jiřího Čeřovského znám řadu let jako starostu města. Jeho vřelý vztah ke sportu je určitě také ovlivněn jeho reprezentační atletickou minulostí. Přesto si myslím, že se stará o rozvoj města vyváženě. Je zkušeným komunálním politikem a takoví lidé by měli své spoluobčany zastupovat i v Praze. Jeho cílevědomost a soutěživost je pro to dobrým předpokladem. Lukáš Bauer stříbrný medailista v běhu na lyžích – ZOH Turín 2006
S obavami sleduji dopad levicové politiky na podnikatelskou sféru a počínající spolupráci levicových stran s komunisty. Nezapomněl jsem, co se v naší zemi odehrávalo před rokem 1989. Jedna z věcí, kterou bych už nechtěl zažít, je podíl komunistů na vládě naší země. I přes určité výhrady k reálné politice středopravých a pravicových stran jsem jednoznačně pravicovým voličem a v podzimních senátních volbách podporuji kandidáta za ODS RNDr. Jiřího Čeřovského. S pozdravem a přáním úspěchu MUDr. Vladimír Nosek primář Nemocnice Jablonec nad Nisou
Portrét Vladimíra Noska z poslední expedice – Antarktida 2006, kterou završil projekt výstupů na nejvyšší vrcholy všech světadílů „Seven summits“.
Stále slyším, že do velké politiky by měla přicházet nová krev, schopní lidé. Zároveň, že by to měli být lidé, kteří prošli školou komunální politiky a znají politickou násobilku, tedy vyjednávání a kompromis, a navíc jsou obeznámeni s problémy svého kraje či regionu. Mně u tohoto výčtu chybí často to nejdůležitější: že by to zároveň měli být lidé úspěšní, za které mluví jejich dosavadní výsledky. Myslím si, že Jiří Čeřovský, dnes už trojnásobný, chcete-li třikráte po sobě zvolený starosta Jablonce nad Nisou, takovou osobností je. Na lidi v komunální politice je hodně vidět, jejich práce a rozhodnutí se lidí bezprostředně dotýkají a opětovně můžete být zvolen jen, když za vámi ta konkrétní úspěšná práce je. Znám Jiřího dlouho; ostatně v jabloneckém divadle často hraji a vím, že je tak krásné též jeho zásluhou. Věřím, že kdyby byl zvolen senátorem, odvede dobrý kus práce, stejně jako ho odvedl v Jablonci nad Nisou. Rád mu budu držet palce a přát úspěch ve volbách.
Petr Nárožný – herec
Petr Urban kreslíř, humorista
11
Senátní magazín říjen 2006
Na férovku aneb Táta mýma očima Mít za otce sportovce, pedagoga a politika v jedné osobě, to není jen tak. Stejně jako člověka ovlivňuje to, co dělá, ovlivňuje pak on sám ty kolem sebe. A tak to, že mám vřelý vztah ke sportu, studuju peďák a nedělní obědy doprovází politické diskuzní pořady, není náhoda. Vzpomínám, že když jsem za tátou přišla coby školák, ať mi něco vysvětlí, vždycky mě odkázal na spoustu knih, ve kterých najdu odpověď. A já bláhová si myslela, že když mám doma kantora, nebudu muset nic ,,študovat“. Až mnohem později jsem pochopila, jak užitečná jeho rada byla. Jako pedagog byl ras, ale spravedlivý. On prostě neměl a nemá rád řeči, jako že něco nejde, a všelijaké výmluvy, když vidí, že dotyčný nevyvíjí patřičné úsilí ke zvládnutí nějaké věci. O tátovi coby sportovci můžu říct, že ví, co dělá. Například ruce si na lyžích láme zásadně tak, aby byl schopen sám sebe dovézt do nemocnice, odkud
pak volá domů. Jakmile je ruka v sádře, jde se na svah znova. On je prostě sportovcem tělem i duší. Ostatně do těch sjezdovek zasvětil i mě a můžu říct, že ta léta, vlastně zimy, kdy mi drkotaly zuby, mrzly prsty a slyšela jsem to věčné „pokrčit kolena, neseď na záchodě, ruce dopředu“ stály za to. Taky si pamatuju, když říkával, že ty lyže, na kterých jezdí, jsou jeho poslední. To bylo ještě daleko před nástupem carvingu, kdy netušil, že si lyží pořídí ještě několik párů. A jaké je to být vychovávána politikem a vyrůstat vedle něj? Své názory musíte mít ,,setsakramentsky“ podložené, nejlépe racionálně. Když něco ,,zvojtíte“ a máte snad slzy na krajíčku, tak se vám dostane akorát toho, že pláčem nic nespravíte. (Ale mně se jím někdy aspoň ulevilo.) A volný čas? Toho je málo. A když už se nějaký najde nebo nedejbože chcete naplánovat rodinnou dovolenou, jste limitováni termíny konání zastupitelstev či jiných podobných (životně důležitých) schůzí. Suma sumárum, život s tátou a jeho prací, to je samá akce. Víkendy jsou proto jedna velká neznámá. Když si na sobotu domluvíme ,,travní program“ (tak říkáme sekání zahrady), tak nemá dlouhého trvání, neboť otec stejně večer někde musí být v kravatě a nažehlené košili. Jste taky více pod drobnohledem než ,,obyčejní smrtelníci“. Ze začátku mi to vadilo, stud a snaha nevyčnívat ve společnosti mě provázela celou střední školu. Ještě občas zalituju, že jsem propásla šanci jít v jeho šlépějích v běhu přes překážky. Teď už se ale na všechno dívám jinak. Tátovi fandím a přeju mu, aby dělal to, co mu jde a co ho baví. Odvahu má, překážky zdolává rád nejen na tartanu, tak ještě tu špetku štěstí… Martina Čeřovská
Magazín ODS, vydává Hlavní kancelář ODS, Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Evidenční číslo MK ČR E 16997, výtisk je zdarma
