B I´ LY´ T R PA S L I´ K
Cˇ´ıslo 116
2003
za´rˇ´ı
Uzˇ vı´m procˇ . . .
. . . se souhveˇzdı´ Delfı´nek jmenuje Delfı´nek
Bylo to tenkra´t v srpnu 2003 v Tatra´ch, co konecˇneˇ Meˇsı´c vycha´zel azˇ po setmeˇnı´. Uzˇ bylo tak okolo pu˚l desa´te´ a ja´ jsem po celodennı´ tu´rˇe s baga´zˇ´ı lezˇela ve spaca´ku a bylo mi fajn. Jen spa´nek se nedostavoval; taky trochu z du˚vodu, zˇe jsem usnout nechteˇla. Chteˇla jsem pocˇkat a konecˇneˇ po ty´dnu videˇt vysokotatranskou oblohu. Rˇ´ıkala jsem si, zˇe to musı´ by´t neˇco u´zˇasne´ho. Nikde zˇa´dna´ meˇsta, nikde zˇa´dne´ osveˇtlenı´. Prosteˇ te´meˇrˇ dokonala´ tma. Vykoukla jsem z male´ho oky´nka a prˇestozˇe jsem videˇla jen rozmazany´ Mars, tak bylo jasne´, zˇe je jasno. Prˇes trochu prˇema´ha´nı´ jsem se vyhrabala ze spaca´ku, navle´kla si ponozˇky, na neˇ boty a pak jesˇteˇ bundu (ne moc teplou, spı´sˇ nepromokavou) a vyrazila jsem z chaty ven. To co jsem uvideˇla meˇ naprosto ohromilo. Byla prˇ´ızemnı´ mlha, ale v zenitu se objevilo nescˇetne´ mnozˇstvı´ hveˇzd, ktere´ jsem prˇed tı´m nevideˇla ani za ´ pici. nejlepsˇ´ı noci v U Dole v u´dolı´ sice svı´til Poprad a jesˇteˇ ke vsˇemu se odra´zˇelo jeho sveˇtlo na nı´zky´ch mracı´ch, ale ty byly daleko. Z jiny´ch sveˇtovy´ch stran nic temne´ obloze nebra´nilo. Prvnı´ hveˇzdu jsem videˇla tak dvacet stupnˇu˚ nad obzorem (nad Popradem, protozˇe jinak vsˇude byly hory). Konecˇneˇ jsem zjistila, procˇ se souhveˇzdı´ Defı´nek jmenuje jako ten savec, co plave v morˇi. Za norma´lnı´ch podmı´nek je videˇt jen Najdete obrazec delfı´na? strˇednı´ cˇa´st, kdy toto souhveˇzdı´ vypada´ jako trychty´rˇ se cˇtyrˇmi hveˇzdami jako kornout a pa´ta´ tvorˇ´ı dno. Ale zde ve vy´sˇce 2020 m nad morˇem jsem videˇla i jeho ploutev a cˇuma´k. ´ pici jsem si rˇ´ıkala, zˇe nasˇi prˇedkove´ museli pouzˇ´ıt hodneˇ fantazie, aby nasˇli souhveˇzdı´, VU ktera´ dnes vidı´me na obloze a ktera´ se spı´sˇe ucˇ´ıme, nezˇ abychom je sami nacha´zeli. Ale jak se tak dı´va´m na tuto temnou oblohu tak se jim nedivı´m. Nejsou to idea´lnı´ podmı´nky, prˇes oblohu se ta´hnou cirry, ale prˇesto je to na´dhera. Mhv prˇesahuje 6,6 mag. Prosteˇ neˇco neuveˇrˇitelne´ho. Ani nenı´ moc zima, cˇehozˇ jsou se oba´vala taky. Letos se le´to opravdu vydarˇilo. ´ pice prˇesteˇhovala na prˇ´ısˇtı´ le´to sem? :-) To by si musely porˇ´ıdit mnohem lehcˇ´ı Co kdyby se U dalekohledy a stany a silne´ muzˇe na vynesenı´ a ... no prosteˇ by to nesˇlo. Uzˇ taky veˇrˇ´ım, zˇe v Grand canyonu mohou neˇkterˇ´ı jedinci dosa´hnou i mhv 7 mag, cozˇ se mi zda´lo jesˇteˇ neda´vno neuveˇrˇitelne´ a skoro nemozˇne´.
2
Nemyslı´m si, zˇe by to co vidı´m bylo tı´m, zˇe zˇiji ve meˇsteˇ, ta obloha je prosteˇ neuveˇrˇitelna´. Urcˇiteˇ mnoho z va´s ma´ podobne´ zkusˇenosti a tak si rˇ´ıka´m: dejte o tom veˇdet, kde je podle va´s nejtemneˇjsˇ´ı obloha! – Tereza Sˇedivcova´ –
Opeˇt nova v M 31 Noc z 25./26. 6. 2003 byla jednou z mnoha pozorovacı´ch nocı´ v tomto roce, ve ktery´ch se veˇnuji porˇizova´nı´ snı´mku˚ pomocı´ 35 cm dalekohledu a kamery CCD ST-6V za u´cˇelem fotometrie a astrometrie komet doplneˇne´ o fotometrii vybrane´ supernovy. Obdobı´ viditelnosti galaxie M 31 zacˇalo prˇiblizˇneˇ prˇed meˇsı´cem a tak i prˇes velkou u´navu (ve druhe´ pu˚li cˇervna bylo mnoho jasny´ch nocı´) jsem se rozhodl na konci pozorovacı´ noci porˇ´ıdit se´rie snı´mku˚ dvou polı´ v galaxii M 31. Ve vsˇech pozorovacı´ch nocı´ch od konce kveˇtna byl vy´sledek teˇchto my´ch prohlı´dek v M 31 negativnı´. Jelikozˇ jsem porˇ´ıdil snı´mky teˇchto polı´ i v prˇedchozı´ noci, jesˇteˇ u dalekohledu jsem va´hal, zda nema´m radeˇji zbytek pozorovacı´ noci veˇnovat dveˇma poslednı´m kometa´m, ktere´ jsem meˇl v pla´nu . . . Nakonec jsem ale prˇece jen nastavil do zorne´ho pole galaxii M 31 – a vyplatilo se. Prˇi snı´ma´nı´ druhe´ se´rie a zbeˇzˇne´ prohlı´dce zı´skany´ch snı´mku˚ jsem si vsˇiml, zˇe jedna slaba´ hveˇzdicˇka „prˇeby´va´“. Porovnal jsem proto snı´mek s referencˇnı´m z lonˇske´ho roku – pole jsem ale nenastavil zcela prˇesneˇ a tak tato okrajova´ cˇa´st snı´mku nebyla na referencˇnı´m zachycena. Musel jsem proto vyhledat neˇktere´ starsˇ´ı zachycujı´cı´ tuto oblast a prˇedevsˇ´ım pak snı´mek z druhe´ Palomarske´ prohlı´dky oblohy. A skutecˇneˇ – acˇ byla tato nova´ hveˇzda slabeˇ zaznamena´na na vsˇech snı´mcı´ch se´rie, na starsˇ´ıch srovna´vacı´ch snı´mcı´ch chybeˇla. Otevrˇel jsem proto snı´mek z prˇedchozı´ noci – a k me´mu prˇekvapenı´ byla nova i tam zachycena kousek od okraje snı´mku, ale podstatneˇ slabsˇ´ı nezˇ tuto noc. Na snı´mku z 20./21. cˇervna vsˇak nebyla do limitnı´ hveˇzdne´ velikosti R = 18,3 magnitudy zachycena. Tuto novu se tedy podarˇilo objevit v rane´ fa´zi zjasnˇova´nı´. Po porˇ´ızenı´ patna´cti sˇedesa´tisekundovy´ch expozic jsem jesˇteˇ vybeˇhl dalekohled namı´rˇit na jednu z oneˇch dvou komet a spustil se´rii snı´mku˚, ktere´ beˇzˇely azˇ do svı´ta´nı´. To uzˇ jsem ale meˇrˇil prˇesnou pozici a jasnost novy a sepisoval zpra´vu o objevu do Centra´ly pro astronomicke´ telegramy Mezina´rodnı´ astronomicke´ unie. Po napsa´nı´ strucˇne´ zpra´vy se sourˇadnicemi a jasnostı´ novy jsem ji odeslal z druhe´ho pocˇ´ıtacˇe elektronickou posˇtou do jizˇ zmı´neˇne´ centra´ly. Za necelou cˇtvrthodinku mi prˇisˇla odpoveˇd’ od Daniela Greena, ve ktere´ se ptal na dalsˇ´ı podrobnosti. Pote´, co jsem nameˇrˇil u´daje, ktere´ si vyzˇa´dal, jsem poklidil kameru, dalekohled, odeslal mu dalsˇ´ı e-mail a sˇel na trˇi hodiny spa´t – ten den meˇ cˇekala dvana´ctihodinova´ smeˇna v pra´ci. Jesˇteˇ prˇed tı´m mi ale prˇisˇel dalsˇ´ı e-mail od D. Greena, ve ktere´m deˇkoval za zaslane´ u´daje. Po probuzenı´ jsem odeslal zpra´vu neˇkolika kolegu˚m u na´s a v zahranicˇ´ı, na domluvu porˇ´ızenı´ spektra s A. V. Filippenkem ale nebyl cˇas, musel jsem speˇchat do pra´ce. Po na´vratu pozdeˇ vecˇer jsem zjistil, zˇe zpra´va o objevu novy byla jizˇ publikova´na v IAUC cˇ. 8157 po asi 15 hodina´ch od objevu, tedy neobvykle rychle.
3
Objevitelsky´ snı´mek z 26. 6. 2003. Snı´mek vznikl slozˇenı´m patna´cti 60s expozic. Vsˇechny snı´mky byly porˇ´ızeny v Lelekovicı´ch u Brna CCD kamerou SBIG ST-6V prˇes 35 cm dalekohled a R filtr.
Na pozorova´nı´ v dalsˇ´ı noci, ktera´ byla opeˇt jasna´, jsem vsˇak jizˇ nemeˇl sı´lu a tak jsem pozˇa´dal kolegy o porˇ´ızenı´ snı´mku˚ na dalekohledech v Ondrˇejoveˇ, Brneˇ a italske´ Padoveˇ. Dalsˇ´ı den se podarˇilo domluvit porˇ´ızenı´ spektra s jizˇ zmı´neˇny´m A. V. Filippenkem – pra´veˇ pozoroval na 10m Keckoveˇ teleskopu. Bohuzˇel po skoncˇenı´ pozorovacı´ noci na Havaji mi ozna´mil, zˇe novu jizˇ nestihl napozorovat kvu˚li svı´ta´nı´ a zˇe dalsˇ´ı mozˇnost bude mı´t azˇ prˇ´ısˇtı´ vı´kend na 3m Shane teleskopu na Lickoveˇ observatorˇi. Co se ty´cˇe vy´voje jasnosti novy, beˇhem 24 hodin od objevu zesla´bla na peˇtinu „objevove´“ jasnosti, ale v dalsˇ´ıch dnech se jejı´ sla´bnutı´ velmi vy´razneˇ zpomalilo. Dnes – 6. cˇervence – se jejı´ jasnost v R oboru pohybuje kolem 18,7 magnitudy, je tedy prˇesneˇ o 2 magnitudy slabsˇ´ı, nezˇ byla v okamzˇiku objevu. Zda se podarˇilo porˇ´ıdit spektrum, zatı´m nevı´m. Po necely´ch jedena´cti meˇsı´cı´ch od me´ho objevu prvnı´ novy (a negativnı´m vy´sledku v mnoha desı´tka´ch pozorovacı´ch nocı´) se tedy podarˇilo objevit dalsˇ´ı. Sa´m jsem zveˇdav, jak dlouhe´ bude cˇeka´nı´ na novu s porˇadovy´m cˇ´ıslem 3. Chteˇl bych touto cestou podeˇkovat kolegu˚m z Ondrˇejova, prˇedevsˇ´ım pak Peteru Kusˇnira´kovi a Lence Sˇarounove´ za porˇ´ızenı´ snı´mku˚ novy pouzˇity´ch pro na´slednou fotometrii,
4
Ondrˇeji Pejchovi, ktery´ zı´skal snı´mky na hveˇzda´rneˇ v Brneˇ a samozrˇejmeˇ doc. Marku Wolfovi za mozˇnost vyuzˇ´ıvat jı´m zapu˚jcˇenou kameru CCD. – Kamil Hornoch – Pozna´mka redakce: Kamil se sve´ trˇetı´ novy docˇkal hned za necele´ trˇi ty´dny – 14. cˇervence pozdeˇ vecˇer. A aby nebylo vsˇemu konec, hned v noci z 18. na 19. cˇervence svu˚j uspeˇch zopakoval pocˇtvrte´. Dluzˇno podotknout, zˇe tato cˇtvrta´ nova byla cˇtyrˇikra´t slabsˇ´ı, nezˇ ty prˇedesˇle´. Velmi u´speˇsˇne´mu pozorovateli gratulujeme.
Typy meteoritu˚ Meteority jsou nejlevneˇji zı´skane´ vzorky materia´lu z ru˚zny´ch vesmı´rny´ch teˇles. Zna´me meteority z Meˇsı´ce, z Marsu a rovneˇzˇ jako u´lomky planetek. Jejich studium prˇina´sˇ´ı odpoveˇdi na klı´cˇove´ ota´zky spojene´ se vznikem a vy´vojem Slunecˇnı´ soustavy – umozˇnilo naprˇ´ıklad datovat jejı´ vznik. Do neˇktery´ch z dalsˇ´ıch cˇ´ısel Bı´le´ho trpaslı´ka bych ra´d napsal pa´r cˇla´nku˚ o zajı´mavostech vy´zkumu meteoritu˚ v soucˇasnosti a za´veˇru˚ z nich plynoucı´ch. Nezˇ se vsˇak do toho da´me, je trˇeba usporˇa´dat si pojmy spojene´ s meteority, byt’snad i za cenu te´ trochy „nudy“, abychom se v nich neutopili. Protozˇe typu˚ a oznacˇenı´ meteoritu˚ je opravdu hodneˇ a cˇloveˇku, ktery´ se s nimi setka´va´ poprve´, mohou prˇipadat znacˇneˇ zmatene´. S oznacˇenı´m se lze setkat v nejru˚zneˇjsˇ´ı odborne´ i popula´rnı´ literaturˇe, ale veˇtsˇinou uzˇ bez vysveˇtlenı´, co ktere´ oznacˇenı´ znamena´.
Chondrity Patrˇ´ı mezi skupinu kamenny´ch meteoritu˚ a vyznacˇujı´ se prˇ´ıtomnostı´ chondrulı´ – maly´ch kulicˇek (o pru˚meˇru okolo 1 mm) drˇ´ıve roztaveny´ch minera´lu˚, ktere´ jsou pomocı´ dalsˇ´ı hmoty jiny´ch minera´lu˚ spojeny dohromady a tvorˇ´ı tak vlastnı´ tuhe´ teˇleso meteoritu. Prˇedpokla´da´ se, zˇe chondrity jsou nejstarsˇ´ımy u´tvary Slunecˇnı´ soustavy a vznikly prˇi kondenzaci za´rodecˇne´ pramlhoviny. Veˇtsˇina oklasifikovany´ch chondritu˚ je oznacˇena pı´smenem(y) a cˇ´ıslem. Cˇ´ıslo uda´va´ stupenˇ prˇemeˇny chondrulı´. Oznacˇenı´ „3“ prˇedstavuje chondrule neprˇemeˇneˇne´, cˇ´ısla veˇtsˇ´ı nezˇ trˇi znamenajı´ intenzivnı´ tepelnou metamorfo´zu a sedmicˇka uda´va´, zˇe chondrule jsou jizˇ u´plneˇ vymaza´ny. Cˇ´ısla mensˇ´ı nezˇ 3 poukazujı´ na jiny´ druh prˇemeˇny, zpu˚sobeny´ prˇ´ıtomnostı´ vody v meteoritu. Porˇadı´ je zde opacˇne´ – nejvı´ce vodou ovlivneˇne´ chondrule majı´ meteority s cˇ´ıslem 1.
Achondrity Kamenne´ meteority bez chondrulı´. Neˇktere´ z nich pravdeˇpodobneˇ pocha´zejı´ z povrchu Marsu – Chassignity, Shergottity a Nakhlity sdruzˇene´ pod zkratkou SNC meteority –
5
Tabulka 1: Typy chondritu˚.
6
Tabulka 2: Typy achondritu˚.
nebo Meˇsı´ce, dalsˇ´ı z planetky Vesta – Howardity, Eucrity a Diogenity pod zkratkou HED meteority, prˇ´ıpadneˇ z dalsˇ´ıch planetek. Tvorˇ´ı 7,8 % pa´du˚ meteoritu˚ na Zem.
ˇ elezne´ meteority Z ˇ elezne´ meteority jsou slozˇeny zejme´na z krystalicke´ smeˇsi zˇeleza a niklu. Veˇdci veˇrˇ´ı, zˇe Z jejich slozˇenı´ se podoba´ vneˇjsˇ´ımu ja´dru Zemeˇ. 4,8 % meteoritu˚ dopadly´ch na Zemi jsou zˇelezne´ meteority. Lze je deˇlit jednak podle struktury povrchu, a da´le podle chemicke´ho slozˇenı´. U octahedritu˚ se po vylesˇteˇnı´ a nalepta´nı´ povrchu kyselinou dusicˇnou objevı´ tzv. Widmanstattenovy obrazce, cozˇ je geometricka´ struktura vznikla´ krystalizacı´ dvou hlavnı´ch minera´lu˚ – kamacitu a taenitu. Prˇi chemicke´ klasifikaci hraje roli pomeˇr mnozˇstvı´ stopovy´ch prvku˚ (Ge, Ga, Ir, As, W, Au, . . . ) vu˚cˇi niklu. Obecneˇ platı´, zˇe cˇ´ım vysˇsˇ´ı je rˇ´ımska´ cˇ´ıslice v klasifikaci, tı´m nizˇsˇ´ı je koncentrace stopovy´ch prvku˚. Prˇedpokla´da´ se, zˇe meteority z ru˚zny´ch skupin chemicke´ klasifikace majı´ i jiny´ pu˚vod, tedy pocha´zejı´ z ru˚zny´ch materˇsky´ch teˇles.
ˇ elezo-kamenne´ meteority Z Tyto meteority jsou smeˇsı´ slitin niklu a zˇeleza a nekovove´ minera´lnı´ hmoty. Nejspı´sˇe se podobajı´ materia´lu˚m, ktere´ bychom nasˇli na rozhranı´ zemske´ho ja´dra a pla´sˇteˇ. Tvorˇ´ı 1,2 % dopadu˚ na Zem. Vedle teˇchto oznacˇenı´, ktere´ se pouzˇ´ıvajı´ pro jizˇ oklasifikovane´ meteority, existuje znacˇenı´, ktere´ se pouzˇ´ıva´ prˇ´ımo pro dany´ exempla´rˇ nalezene´ho meteoritu. Jde vzˇdy o oznacˇenı´ podle mı´sta na´lezu – naprˇ. meteorit Mora´vka. Neˇkdy se uzˇ´ıva´ zkratky, prˇedevsˇ´ım pokud
7
Tabulka 3: Strukturnı´ klasifikace zˇelezny´ch meteoritu˚.
Tabulka 4: Chemicka´ klasifikace zˇelezny´ch meteoritu˚.
Tabulka 5: Zˇelezo-kamenne´ meteority.
8
jde o urcˇite´ oblasti, ve ktery´ch se prova´dı´ jejich sbeˇr a tudı´zˇ je nalezeny´ch meteoritu˚ vı´ce. Tak naprˇ´ıklad slavny´ meteorit z Marsu, o neˇmzˇ se vedou spory, zda obsahuje produkty minule´ho zˇivota cˇi nikoliv – ALH 84001 – je oznacˇen podle ledove´ho pole Allan Hills v Antarktideˇ. Mezi dalsˇ´ımi zkratkami lze jmenovat naprˇ. QUE (Queen Alexandra Range). – Petr Scheirich – Zdroj: Internet, http://www.alaska.net/ meteor/type.htm, http://www.haberer-meteorite.de/english/Home.htm
Drobky ve vzda´leny´ch koncˇina´ch – dı´l cˇtvrty´ Nejmensˇ´ı z nejmensˇ´ıch Jak velke´ KBO jsme dnes schopni detekovat? Dveˇsteˇkilometrova´ a stokilometrova´ teˇlesa jsou rutinou, padesa´tikilometrova´ pomeˇrneˇ cˇasta´, ale s mensˇ´ımi rozmeˇry je to horsˇ´ı a horsˇ´ı. Prˇedpokla´da´me, a zda´ se to by´t zcela logicke´, zˇe Kuiperu˚v pa´s se mensˇ´ımi teˇlesy jen hemzˇ´ı. Pokud ma´ by´t zdrojem kra´tkoperiodicky´ch komet, musı´ obsahovat i objekty velikosti deseti cˇi peˇti km. Takove´ velikosti majı´ totizˇ ja´dra kra´tkoperiodicky´ch komet. Jejich jasnost se musı´ pohybovat mezi 27 a 28 magnitudou, zatı´m zcela mimo dosah pozemsky´ch dalekohledu˚. Ne vsˇak pro Hubblu˚v vesmı´rny´ dalekohled – jak se uka´zalo v roce 1994. Ty´m astronomu˚ z Texaske´ univerzity, Southwest Research Institutu a Queens Univerzity v Kanadeˇ uka´zal, zˇe je mozˇne´ pouzˇ´ıt HST i pro prohlı´dku Kuiperova pa´su, byt’ s pomocı´ znacˇneˇ sofistikovany´ch metod. Beˇhem 21. azˇ 23. rˇ´ıjna 1994 porˇ´ıdil HST celkem 34 snı´mku˚ jednoho male´ho polı´cˇka oblohy s co nejmensˇ´ım mnozˇstvı´m hveˇzd a vzda´leny´ch galaxiı´, u ekliptiky, v souhveˇzdı´ By´ka, o celkove´ plosˇe pouhy´ch 4 cˇtverecˇnı´ch u´hlovy´ch minut. Na rozdı´l od jiny´ch prohlı´dek byla vybra´na oblast nikoliv v opozici se Sluncem (kde jsou objekty v „u´plnˇku“ a tudı´zˇ nejjasneˇjsˇ´ı), ale v tzv. kvadraturˇe, u´hel Slunce – Zemeˇ – objekt svı´ral 90 . Pro objekty v kvadraturˇe se totizˇ do jejich pohybu na obloze nepromı´ta´ pohyb Zemeˇ a tak je jejich zda´nliva´ u´hlova´ rychlost da´na cˇisteˇ jen jejich vlastnı´m pohybem. To umozˇnˇuje daleko sna´ze urcˇit vzda´lenost objektu, jestlizˇe prˇedpokla´da´me, zˇe se pohybuje okolo Slunce po kruhove´ dra´ze (bylo jizˇ prˇedem jasne´, zˇe zˇa´dna´ follow-up pozorova´nı´ nebudou moci by´t uskutecˇneˇna, a proto bylo trˇeba, aby si astronomove´ byli jisti, zˇe to, co pozorujı´, jsou skutecˇneˇ objekty z Kuiperova pa´su). Kazˇda´ expozice byla dlouha´ prˇiblizˇneˇ deset minut. Na CCD kamerˇe dalekohledu (byla pouzˇita WFPC2) se za tuto dobu objekt z Kuiperova pa´su posune asi o jeden pixel, nicme´neˇ v pru˚beˇhu 30 hodin, ve ktery´ch byly jednotlive´ snı´mky porˇizova´ny, uzˇ to znamenalo celkem 300 pixelu˚ dlouhou stopu, „vytecˇkovanou“ tak, jak se objekt objevoval na jednotlivy´ch snı´mcı´ch posunuty´. Bohuzˇel, nale´zt na teˇchto snı´mcı´ch stopy po pomale´m pohybu objektu˚ bylo zprvu zcela nemozˇne´. Kazˇdy´ snı´mek byl zaplaven stovkami stop po pru˚letu cˇa´stic kosmicke´ho za´rˇenı´. Neˇktere´ vypadajı´ jako cˇa´rky, jine´ jako body, v za´vislosti na smeˇru letu cˇa´stice, a jsou
9
Jeden z mozˇny´ch kandida´tu˚ KBO zachyceny´ pomocı´ Hubblova vesmı´rne´ho dalekohledu.
beˇzˇny´m pru˚vodnı´m jevem i u snı´mku˚ porˇizovany´ch pozemsky´mi dalekohledy (ovsˇem ne v tak velke´m pocˇtu). Na´hodne´ koincidence teˇchto falesˇny´ch „objektu˚“ na ru˚zny´ch snı´mcı´ch, vytva´rˇejı´cı´ iluzi pohybujı´cı´ho se objektu, by byly mnohem cˇasteˇjsˇ´ı, nezˇ skutecˇneˇ zachycene´ rea´lne´ teˇleso. Takto poznamena´ny jsou vesˇkere´ surove´ snı´mky z HST. Tento sˇum se beˇzˇneˇ odstranˇuje tak, zˇe se porˇ´ıdı´ vı´ce snı´mku˚ te´zˇe oblasti oblohy, a ty se pote´ „spojı´“ v jeden snı´mek takovy´m zpu˚sobem, zˇe vy´sledny´ obra´zek obsahuje pouze to, co majı´ vsˇechny surove´ snı´mky spolecˇne´ (tzv. media´novy´ filtr). Vy´sledkem jsem ony kra´sne´ obra´zky, ktere´ vsˇichni zna´me. Nanesˇteˇstı´ je to postup pouzˇitelny´ pouze pro staticke´ objekty – jaky´koliv pohybujı´cı´ se objekt je tı´mto zpu˚sobem ze snı´mku˚ „vycˇisˇteˇn“ stejneˇ jako stopy kosmicky´ch cˇa´stic. A tak se astronomove´ rozhodli pouzˇ´ıt prˇesneˇ obra´ceny´ postup – takto vycˇisˇteˇny´ snı´mek odecˇetli od vsˇech 34 expozic. Zı´skali 34 snı´mku˚, na ktery´ch nebyly zˇa´dne´ hveˇzdy ani galaxie, ale jen stopy cˇa´stic a mozˇna´ objekty z Kuiperova pa´su. A jak v nich tato teˇlesa nalezli? Nejprve zvolili na´hodneˇ parametry 500 drah typicky´ch pro KBOs. Pro kazˇdou z teˇchto na´hodneˇ zvoleny´ch drah spocˇ´ıtali, jakou rychlostı´ a jaky´m smeˇrem by se takovy´ objekt na snı´mcı´ch pohyboval. Snı´mky vycˇistili media´novy´m filtrem, ale tak, zˇe je na
10
sebe poskla´dali vza´jemneˇ posunute´ o tento vypocˇteny´ pohyb. Ze snı´mku˚ tedy zmizelo vsˇe, co tomuto pohybu neodpovı´dalo. Zu˚stala jen teˇlesa s drahami podobny´mi dane´ zvolene´ dra´ze. Tı´mto postupem bylo nalezeno 53 objektu˚ do 28,6 mag. Mnoho z nich ale sta´le mohly by´t jen na´hodne´ kombinace chyb. Aby i tuto mozˇnost osˇetrˇili, provedli stejny´ postup, ale snı´mky poskla´dali tak, jak by to odpovı´dalo pohybu teˇles v opacˇne´m smeˇru. Hledali tak objekty, ktere´ by se musely vyskytovat na retrogra´dnı´ch draha´ch. I na takto upraveny´ch snı´mcı´ch skutecˇneˇ nalezli „objekty“, ale bylo vı´ce nezˇ o polovinu me´neˇ. A protozˇe v Kuiperoveˇ pa´su zatı´m nezna´me jediny´ objekt, ktery´ by se pohyboval na retrogra´dnı´ dra´ze (tedy opacˇny´m smeˇrem nezˇ vsˇechny ostatnı´) a rovneˇzˇ vznik takove´ho teˇlesa je krajneˇ nepravdeˇpodobny´, lze se domnı´vat, zˇe tyto objekty jsou pouze du˚sledkem sˇumu. Nuzˇe, je-li zastoupenı´ sˇumu mezi progra´dnı´mi a retrogra´dnı´mi objekty stejne´, pak cˇa´st z oneˇch 53 nalezeny´ch je pouhy´ sˇum a zbude 29 objektu˚ v rozsahu 27,8 azˇ 28,6 mag (prˇedpoklad albeda 4 % da´va´ rozmeˇry 5 azˇ 10 km). Ktere´ z nich jsou prave´, a ktere´ falesˇne´, stanovit nelze. Nicme´neˇ 29 teˇles o velikosti na snı´mku o velikosti cˇtyrˇ cˇtverecˇnı´ch u´hlovy´ch minut prˇedstavuje 25 tisı´c teˇles na cˇtverecˇnı´ stupenˇ, odkud dosta´va´me odhad 2 10 takovy´chto kometa´rnı´ch jader v cele´m Kuiperoveˇ pa´su.
Rezonance 3:2 Pojem orbita´lnı´ resonance 3:2 s Neptunem jizˇ v cˇla´nku neˇkolikra´t padl, ale on sa´m i vsˇe ostatnı´, co s nı´m souvisı´, si zaslouzˇ´ı vı´ce pozornosti. Sama rezonance 3:2 znamena´, zˇe teˇleso uskutecˇnı´ trˇi obeˇhy okolo Slunce, zatı´mco Neptun stihne obeˇhnout dvakra´t. Podle trˇetı´ho Keplerova za´kona jsou velke´ poloosy jejich drah prˇiblizˇneˇ 39,4 astronomicke´ jednotky. V soucˇasnosti zna´me na teˇchto draha´ch neˇco prˇes 110 teˇles a Pluto prˇedstavuje jejich nejveˇtsˇ´ıho cˇlena – proto se jim prˇezdı´va´ Plutinos. Zajı´mave´ je, zˇe mnoha´ z nich majı´ perihel uvnitrˇ dra´hy Neptunu – jeho dra´hu krˇ´ızˇ´ı – a rˇada dalsˇ´ıch se k nı´ prˇiblizˇuje na malou vzda´lenost. Prˇesto nedocha´zı´ k jejich blı´zke´mu setka´nı´ s touto planetou. Za´sluhu na tom ma´ pra´veˇ ochranny´ mechanismus 3:2 rezonance. Ten je zna´m jizˇ od roku 1964 pro Pluto a zrˇejmeˇ se uplatnˇuje i u ostatnı´ch teˇles. C. J. Cohen a E. C. Hubbard z U. S. Naval Weapons Laboratory ve Virginii tehdy pouzˇili vojensky´ pocˇ´ıtacˇ k vy´pocˇtu dra´hy Pluta zpeˇt do minulosti o 120 tisı´c let se zapocˇtenı´m gravitacˇnı´ch poruch vsˇech velky´ch planet (vy´pocˇet beˇzˇel asi 80 hodin). Vza´jemny´ pomeˇr obeˇzˇny´ch dob Pluta a Neptuna zpu˚sobuje, zˇe beˇhem jednoho obeˇhu Pluta, od perihelu do perihelu, vykona´ Neptun 1,5 sve´ho obeˇhu. Je-li tedy v okamzˇiku jednoho prˇ´ıslunı´ Pluta Neptun naprˇ´ıklad o 90 za Plutem, bude prˇi na´sledujı´cı´m prˇ´ıslunı´ 90 prˇed nı´m, a tato situace se po dvou obeˇzı´ch Pluta vzˇdy periodicky opakuje. Pluto se tak nikdy nemu˚zˇe prˇiblı´zˇit k Neptunu na vzda´lenost mensˇ´ı, nezˇ je jista´ minima´lnı´ hodnota (asi 18 AU), a tak k teˇsne´mu setka´nı´ (ktere´ by zpu˚sobilo jeho vyvrzˇenı´ na velmi excentrickou dra´hu – mezi Kentaury cˇi SDOs) nemu˚zˇe dojı´t. Pomeˇr obeˇzˇny´ch dob Pluta a Neptunu nenı´ prˇesneˇ idea´lnı´ch 3:2, to by bylo samo o sobeˇ velmi nepravdeˇpodobne´, a navı´c na Pluto pu˚sobı´ Neptun sa´m i dalsˇ´ı planety. A tak se u´hel mezi Plutem v perihelu a Neptunem zvolna meˇnı´. Nikdy ale neklesne azˇ blı´zko k nule –
11
Obra´zek zna´zornˇuje pohyb Pluta a dalsˇ´ıch Plutinos vu˚cˇi Neptunu (tedy v soustaveˇ, ktera´ se ota´cˇı´ okolo Slunce stejnou rychlostı´, jako obı´ha´ Neptun – ten v nı´ stojı´) 550 let do budoucnosti. Ze vsˇech Plutinos je vybra´no pouze 51 teˇles, ktera´ byla pozorova´na po dobu vı´ce nezˇ jednoho roku a majı´ tak dostatecˇneˇ prˇesneˇ urcˇene´ dra´hy. Jedna „dvojsmycˇka“ prˇedstavuje dva obeˇhy Pluta. Kazˇdy´ obrazec se vu˚cˇi Neptunu zvolna ky´va´ s periodou prˇiblizˇneˇ 20 tisı´c let, dı´ky gravitacˇnı´mu vlivu Neptunu. Dra´hy jednotlivy´ch teˇles pozorujeme v ru˚zny´ch fa´zı´ch jejich „kyvu“.
12
za´sluhu na tom ma´ sa´m Neptun. Pokud je u´hel mezi Plutem v prˇ´ıslunı´ a Neptunem maly´ a Pluto se nacha´zı´ prˇed Neptunem, Neptun ho na jeho dra´ze mı´rneˇ zpomaluje. To vede k tomu, zˇe se obeˇzˇna´ doba Pluta zmensˇuje, a proto do na´sledujı´cı´ho prˇ´ıslunı´ (prˇesneˇji rˇecˇeno, do prˇ´ıslunı´ po dvou obeˇzı´ch, v neˇmzˇ je opeˇt blı´zko Neptunu) dorazı´ o trochu drˇ´ıve. Neptun tak za Plutem zacˇ´ına´ „zaosta´vat“ a u´hel mezi Plutem v prˇ´ıslunı´ a Neptunem se zacˇ´ına´ zveˇtsˇovat. To se deˇje tak dlouho, azˇ druhe´ prˇ´ıslunı´ (ktere´ do te´ doby nasta´valo vzˇdy v dostatecˇne´ vzda´lenosti od Neptunu, nezˇ aby to meˇlo neˇjaky´ vliv) „dozˇene“ Neptun ´ hel mezi Plutem v perihelu a Neptunem je tak opeˇt maly´, tentokra´t se ale Neptun zezadu. U nacha´zı´ prˇed Plutem a zacˇ´ına´ ho na dra´ze urychlovat. Obeˇzˇna´ doba Pluta se zveˇtsˇuje, do perihelu tak dospı´va´ pokazˇde´ pozdeˇji a situace je opacˇna´ nezˇ v prˇ´ıpadeˇ prˇedchozı´m – prˇ´ıslunı´ vzadu za Neptunem zacˇ´ına´ couvat. Obeˇzˇna´ dra´ha Pluta se tak chova´ jako velike´ kyvadlo, s periodou jednoho kyvu 19 670 let. Dalsˇ´ı ota´zkou (dnes jizˇ zodpoveˇzenou) je, jak vu˚bec dosˇlo k tomu, zˇe Pluto a dalsˇ´ı teˇlesa byla zachycena v rezonanci 3:2. Pokud srovna´me celkovy´ pocˇet teˇles v Kuiperoveˇ pa´su s pocˇtem Plutinos, uvidı´me, zˇe na rezonantnı´ch draha´ch je jich azˇ neobvykle mnoho. Na prvnı´ pohled by se mohlo zda´t, zˇe se zde uplatnil jaky´si prˇ´ırodnı´ vy´beˇr: teˇlesa, ktera´ krˇ´ızˇila dra´hu Neptunu a nebyla chra´neˇna rezonancı´ byla jizˇ da´vno ze svy´ch drah vymetena blı´zky´mi setka´nı´mi s planetou. Jenzˇe vsˇechna teˇlesa v rezonanci majı´ velke´ excentricity a sklony drah, cozˇ naznacˇuje, zˇe na teˇchto draha´ch nemohla vzniknout (sra´zˇkove´ rychlosti cˇa´stic by byly tak vysoke´, zˇe by se vza´jemneˇ nespojovaly ve veˇtsˇ´ı objekty, ale naopak trˇ´ısˇtily), ale odehra´l se zde neˇjaky´ slozˇiteˇjsˇ´ı proces, ktery´ vedl k tomu, zˇe se na tyto dra´hy teˇlesa dostala azˇ na´sledneˇ. Vysveˇtlenı´ tkvı´ ve vzniku a dalsˇ´ım vy´voji velky´ch planet – Jupiteru azˇ Neptunu. Po vzniku vneˇjsˇ´ıch planet Slunecˇnı´ soustavy, nebo alesponˇ jejich dostatecˇneˇ hmotny´ch za´rodku˚, zbylo v teˇchto oblastech jesˇteˇ velke´ mnozˇstvı´ maly´ch teˇles, mnohem veˇtsˇ´ı – azˇ o neˇkolik rˇa´du˚, nezˇ dnesˇnı´ pozorovana´ hustota Kuiperova pa´su. Prˇi cˇasty´ch setka´nı´ch s planetami byla tato mala´ teˇlesa systematicky vypuzova´na na vy´strˇedne´ dra´hy. Neˇktera´ mı´rˇila smeˇrem ke Slunci – byly to obrˇ´ı komety, ktere´ v dobeˇ zvane´ „e´ra velke´ho bombardova´nı´ “ prˇinesly vodu na planetu Zemi. Dalsˇ´ı smeˇrˇovala do vzda´leny´ch oblastı´ Slunecˇnı´ soustavy a dala vznik Oortovu oblaku komet. Prˇi kazˇde´m takove´m setka´nı´ male´ho ob- Pocˇty zna´my´ch teˇles v Kuiperoveˇ pa´su. jektu s planetou se rovneˇzˇ lehce meˇnila dra´ha planety. Jestlizˇe bylo teˇleso vyvrzˇeno na dra´hu mı´rˇ´ıcı´ ven, planeta sama trochu energie ztratila a dostala se na dra´hu mı´rneˇ blizˇsˇ´ı ke Slunci. V opacˇne´m prˇ´ıpadeˇ naopak na u´kor ztra´ty energie male´ho teˇlesa si planeta „prˇilepsˇila“ a dostala se na vzda´leneˇjsˇ´ı dra´hu. Jednotlive´ situace byly za´visle´ na geometrii takove´ho setka´nı´ a pro osamocenou planetu by byly zhruba vyrovnane´ – stejne´ mnozˇstvı´ teˇles by bylo vyvrzˇeno dovnitrˇ i ven a planeta by svou dra´hu nemeˇnila.
13
Kombinacı´ vza´jemne´ho pu˚sobenı´ vsˇech cˇtyrˇ vneˇjsˇ´ıch planet byla ale situace slozˇiteˇjsˇ´ı. Veˇtsˇina Neptunem dovnitrˇ rozpty´leny´ch teˇles vstupovala do sfe´ry vlivu Uranu, Saturnu a Jupiteru. Naopak teˇlesa, ktera´ rozpty´lil Jupiter smeˇrem od Slunce se setka´vala se Saturnem, Uranem a Neptunem. A proto tato setka´nı´ jizˇ nebyla vyrovnana´ – vzda´leneˇjsˇ´ı planety se potka´valy vı´ce s teˇlesy o vysˇsˇ´ıch energiı´ch, ktere´ jim udeˇlil Jupiter, a naopak k Jupiteru proudila jizˇ zbrzˇdeˇna´ teˇlesa z vneˇjsˇ´ıch oblastı´. Jupiter, jakozˇto nejhmotneˇjsˇ´ı planeta, snizˇoval svou dra´hu nejme´neˇ, ale o to vı´ce intenzivneˇjsˇ´ı byl tok teˇles od neˇj rozpty´leny´ vneˇ. Beˇhem „cˇisˇteˇnı´ “ prostoru od zbyle´ho materia´lu se tak Jupiter dostal o 0,2 astronomicke´ jednotky blı´zˇe ke Slunci, na jeho dnesˇnı´ dra´hu. Naproti tomu Saturn zvy´sˇil svou dra´hu o 0,8 AU, Uran o 3 AU a Neptun asi o 8 astronomicky´ch jednotek! Zda´ se to azˇ neuveˇrˇitelne´, nicme´neˇ tato cˇ´ısla nepadajı´ z nebe, jsou vy´sledkem mnoha numericky´ch simulacı´, ktere´ provedli zejme´na astronomove´ J. A. Fernandez a W. H. Ip v roce 1984 a Renu Malhotra z Luna´rnı´ho a planeta´rnı´ho institutu v Texasu v 90. letech. V doba´ch sve´ho vzniku byl tedy Neptun ve vzda´lenosti zhruba 22,2 AU od Slunce. Stejneˇ tak i poloosy drah, prˇ´ıslusˇejı´cı´ 3:2 rezonanci (i vsˇech ostatnı´ch rezonancı´) byly blı´zˇe Slunce. Beˇhem doby, za nı´zˇ se Neptun prˇesouval na jeho soucˇasnou dra´hu, cozˇ trvalo asi 30 milionu˚ let, putovala spolu s nı´m i 3:2 resonance a pu˚sobila jako jaky´si „pluh“ na teˇlesa za drahou Neptunu. Jak naru˚stal gravitacˇnı´ vliv Neptunu na teˇlesa za jeho drahou, excentricity i sklony jejich drah rostly a pote´, co se dostala do resonance, zvysˇovaly se i velke´ poloosy jejich drah, spolu s naru˚stajı´cı´ vzda´lenostı´ Neptunu od Slunce. Teˇlesa zu˚stala uveˇzneˇna v resonanci, ktera´ je „odtlacˇila“ azˇ do dnesˇnı´ch poloh. Vedle 3:2 rezonance se v Kuiperoveˇ pa´su objevujı´ i dalsˇ´ı pomeˇry obeˇzˇny´ch dob, zejme´na 2:1 resonance (pro dra´hy s velky´mi poloosami 47,8 AU) a 4:3 na 36,5 AU. Dnes i na nich zna´me neˇktere´ objekty, ale jejich pocˇty jsou nizˇsˇ´ı, nezˇ by vycha´zelo ze simulacı´. I tyto resonance totizˇ putovaly skrz drˇ´ıveˇjsˇ´ı Kuiperu˚v pa´s a teˇlesa by se v nich meˇla nahromadit. Tento pozorovany´ deficit zatı´m nenı´ zcela objasneˇn. Co ovsˇem vysveˇtluje pru˚chod 2:1 resonance Kuiperovy´m pa´sem, jsou velke´ excentricity a sklony drah ostatnı´ch teˇles – klasicky´ch KBO. Pra´veˇ v rezonancı´ch je vliv Neptuna na male´ objekty nejveˇtsˇ´ı a jejich excentricity i sklony drah podle´hajı´, nezˇ se usta´lı´ na neˇjake´ vy´sledne´ hodnoteˇ, znacˇny´m zmeˇna´m. Ale ne vsˇechny byly v teˇchto rezonancı´ch zachyceny. Tato zbyla´ teˇlesa, ktera´ nebyla odtlacˇena azˇ k hranici 47,8 AU nynı´ tvorˇ´ı klasicky´ Kuiperu˚v pa´s. – Petr Scheirich –
Trpaslicˇı´ tipy na rˇ´ıjen a listopad Co naplat, podzimnı´ meˇsı´ce jsou mezi astronomy amate´ry nechvalneˇ zna´me´ tı´m, zˇe jsou obdobı´m roku, kdy se mu˚zˇe snadno sta´t, zˇe dı´ky sychrave´mu pocˇası´ za cely´ meˇsı´c neuvidı´te ani Slunce, natozˇpak hveˇzdnate´ nebe. Nakonec se ale prˇece jen pa´r teply´ch jasny´ch dnı´ a nocı´ bez mlhy obvykle vyskytne, takzˇe ani podzimnı´ obloha a vsˇechny zajı´mave´ jevy na nı´ na´m prˇi trosˇe trpeˇlivosti a sˇteˇstı´ nemusı´ zu˚stat utajeny. Neˇkdy se rˇ´ıka´, zˇe znakem dobry´ch podmı´nek je to, kdyzˇ spatrˇ´ıte nı´zko nad jizˇnı´m obzorem hveˇzdu Fomalhaut ze souhveˇzdı´ Jizˇnı´ ryby. Z vlastnı´ zkusˇenosti vsˇak vı´m, zˇe videˇt tuto na´padnou hveˇzdu nenı´ zˇa´dny´ proble´m ani prˇi pru˚meˇrny´ch podmı´nka´ch z okraje Ostravy. Nenı´ se co divit, kdyzˇ
14
ma´ 1,2 mag a vystoupı´ prˇi kulminaci 10 stupnˇu˚ nad jizˇnı´ obzor (deklinace To, zˇe vidı´te Fomalhaut, tedy spı´sˇ znacˇ´ı dobry´ vy´hled na jizˇnı´ obzor.
29,6 stupnˇu˚).
Uda´lostı´ cˇ´ıslo jedna bude v letosˇnı´m astronomicke´m podzimu nepochybneˇ u´plne´ zatmeˇnı´ Meˇsı´ce ra´no 9. listopadu, ktere´ si prˇi dobre´m pocˇası´ vychutna´me od zacˇa´tku azˇ do konce. Meˇsı´c vstupuje do polostı´nu Zemeˇ jesˇteˇ 8. listopadu ve 23:17 SECˇ, cˇa´stecˇne´ zatmeˇnı´ zacˇ´ına´ azˇ po pu˚lnoci na 9. listopadu v 0:33 SECˇ, u´plne´ zatmeˇnı´ zacˇ´ına´ ve 2:08, vrcholı´ v 2:19 a koncˇ´ı ve 2:30, cˇa´stecˇne´ zatmeˇnı´ koncˇ´ı 4:04 a z polostı´nu se Meˇsı´c dostane v 5:20 SECˇ . Procˇ bude u´plne´ zatmeˇnı´ tak kra´tke´? Meˇsı´c totizˇ projde poblı´zˇ jizˇnı´ho okraje u´plne´ho stı´nu Zemeˇ a prˇ´ılisˇ hluboko se do neˇj neponorˇ´ı, takzˇe bude za chvı´li zase venku. Da´ se tedy cˇekat, zˇe beˇhem u´plne´ho zatmeˇnı´ bude nejtmavsˇ´ı severnı´ cˇa´st Meˇsı´ce, zatı´mco jizˇnı´ okraj bude sveˇtlejsˇ´ı. Meˇsı´c bude beˇhem zatmeˇnı´ v souhveˇzdı´ Berana, asi 15 stupnˇu˚ od Pleja´d. Prˇelom za´rˇ´ı a rˇ´ıjna je vhodnou dobou, pokud se chcete podı´vat na planetu Slunci nejblizˇsˇ´ı – Merkur. Najdete ho ra´no nad vy´chodnı´m obzorem coby hveˇzdu jasnou 1 mag, za svı´ta´nı´ azˇ 10 stupnˇu˚ vysoko, postupneˇ ale bude klesat nı´zˇ a nı´zˇ, azˇ se opeˇt ztratı´ v za´rˇi Slunce. Na Venusˇi si naopak musı´te pocˇkat azˇ do konce listopadu, kdy ve vecˇernı´ch hodina´ch kra´tce po za´padu Slunce bude svy´m jasem zdobit jihoza´padnı´ obzor. Planeta se po srpnove´ hornı´ konjunkci se Sluncem vynorˇ´ı zpoza neˇj, bude tedy jesˇteˇ daleko a jejı´ zatı´m jesˇteˇ dokonale kruhovy´ kotoucˇek bude velky´ jen neˇco prˇes 10”. Na nejveˇtsˇ´ı lesk Vecˇernice si pocˇka´me do dubna 2004. Co se ty´cˇe Marsu, v dobeˇ psanı´ tohoto cˇla´nku pra´veˇ vrcholı´ zurˇivy´ u´tok marsuchtivy´ch na´vsˇteˇvnı´ku na cˇeske´ hveˇzda´rny, vyvolany´ novina´rˇi, kterˇ´ı te´meˇrˇ bez vy´jimky usoudili, zˇe 27. srpen je dı´ky nejveˇtsˇ´ımu prˇiblı´zˇenı´ planety k Zemi ten jediny´ vhodny´ den, kdy se da´ na Marsu neˇco videˇt. Prˇitom jesˇteˇ na zacˇa´tku rˇ´ıjna bude kotoucˇek Marsu jen o peˇtinu mensˇ´ı, nezˇ prˇi velke´ srpnove´ opozici! Navı´c bude kulminovat nad jizˇnı´m obzorem uzˇ kolem desa´te´ vecˇer, takzˇe bude rozhodneˇ sta´t za to se na neˇj jesˇteˇ podı´vat. Beˇhem rˇ´ıjna se ale zacˇne vzdalovat rychleji, a na konci listopadu uzˇ bude od Zemeˇ dvakra´t da´le, nezˇ v srpnu. Obrˇ´ı plynnou kouli Jupiteru s jeho cˇtyrˇmi jasny´mi meˇsı´ci mu˚zˇete videˇt na rannı´ obloze pod souhveˇzdı´m Lva. Saturn se nacha´zı´ v Blı´zˇencı´ch, takzˇe vycha´zı´ pozdeˇ vecˇer a beˇhem rannı´ kulminace se dosta´va´ velmi vysoko nad obzor, takzˇe mu˚zˇete nerusˇeneˇ obdivovat kra´su jeho sˇiroce rozevrˇeny´ch prstencu˚. Uran a Neptun pak najdete v prvnı´ polovineˇ noci nevysoko nad obzorem, oba v souhveˇzdı´ Kozoroha (dosahujı´ 5,8 resp. 7,9 mag). Naopak prt’avy´ Pluto uzˇ je dı´ky sve´ poloze v Hadonosˇi zcela mimo hru.
Podzim je na rozdı´l od jara obdobı´m sˇteˇdry´m pro pozorovatele meteoru˚. Zacˇ´ına´ to slaby´mi, ale steˇzˇ´ı prˇedvı´datelny´mi Drakonidami 9. rˇ´ıjna, pokracˇuje oblı´beny´mi Orionidami (roj Halleyovy komety s maximem 22. rˇ´ıjna o zenitove´ frekvenci azˇ 25 meteoru˚/h), da´le jizˇnı´mi a severnı´mi Tauridami s mnoha jasny´mi meteory a plochy´mi maximy v prvnı´ pu˚lce listopadu, a vrcholı´ slavny´mi Leonidami. Hveˇzda´rˇska´ rocˇenka uda´va´ jejich letosˇnı´ maximum na odpoledne 18. listopadu, takzˇe nejle´pe je pozorovat 17./18. a 18./19. vzˇdy druhe´ polovineˇ noci (zvecˇera je radiant prˇ´ılisˇ nı´zko nad obzorem). Meteoricke´ho desˇteˇ se uzˇ letos nejspı´sˇ nedocˇka´me, ale pa´r hezky´ch jasny´ch meteoru˚ nejspı´sˇ prˇesto nasˇi snahu odmeˇnı´, a stejneˇ, jeden nikdy nevı´ . . . Bohuzˇel, Leonidy bude podobneˇ jako letosˇnı´ Perseidy rusˇit Meˇsı´c. Dostanete-li chut’ pokochat se deep-sky objekty, ma´te pro to opravdu dobrou prˇ´ılezˇitost. Zvecˇera se va´m nabı´zı´ vesˇkere´ kra´sy a skvosty letnı´ho nebe s jeho Mle´cˇnou dra´hou –
15
pokladnicı´ zna´my´ch mlhovin a hveˇzdokup, v pru˚beˇhu noci pak vystoupı´ vysoko nad obzor Andromeda a Troju´helnı´k a jejich dveˇ zna´me´, blı´zke´ a u´hloveˇ velke´ galaxie M 31 a M 33 (na tu druhou ale potrˇebujete pomeˇrneˇ tmavou oblohu, a na obeˇ dveˇ velke´ zorne´ pole), nı´zko na jihu se objevı´ Socharˇ s rozmeˇrnou galaxiı´ NGC 253 (posledneˇ o nı´ psal Michal), na severovy´chodeˇ stoupa´ Perseus, ktery´ nabı´dne kromeˇ zna´my´ch otevrˇenek chı´ a h take´ M 34 a hveˇzdnou asociaci kolem sve´ nejjasneˇjsˇ´ı hveˇzdy alfy, prˇekra´snou v triedru. Nenechte si ujı´t pohled triedrem na pouhy´m okem na´padne´ Pleja´dy neboli Kurˇa´tka (M 45), a nevynechte ani Kasiopeju, plnou hveˇzdokup a slabsˇ´ıch mlhovin. Pokud neusnete, docˇka´te se i vy´chodu impozantnı´ho Oriona, a vsˇech teˇch jasny´ch hveˇzd a deep-sky, ktere´ zdobı´ zimnı´ oblohu. Na za´veˇr jesˇteˇ tradicˇnı´ hveˇzda´rˇsky´ minikalenda´rˇ: 17. rˇ´ıjna ra´no (a take´ prˇesneˇ o meˇsı´c pozdeˇji) se Meˇsı´c prˇed poslednı´ cˇtvrtı´ dostane do Blı´zˇencu˚, kde vytvorˇ´ı pohledne´ za´tisˇ´ı se Saturnem, Castorem a Polluxem. 21. rˇ´ıjna procha´zı´ Meˇsı´c konjunkcı´ s Regulem ve Lvu a setka´ se tak i s Jupiterem, cozˇ znamena´ dalsˇ´ı sˇanci pro lovce astrofotografiı´. 22. rˇ´ıjna nasta´va´ uzˇ zmı´neˇne´ maximum Orionid o de´lce asi trˇi dny. 9. listopadu ve dveˇ hodiny ra´no se docˇka´me u´plne´ho zatmeˇnı´ Meˇsı´ce. 17. listopadu ra´no se zopakuje rˇ´ıjnove´ seskupenı´ Meˇsı´ce se Saturnem a Blı´zˇenci. 23. listopadu se odehraje u´plne´ zatmeˇnı´ Slunce. Pokud jej chcete videˇt, kupte si letenku do Antarktidy a nezapomenˇte na teple´ oblecˇenı´. – Luka´sˇ Kra´l –
Luna´rnı´ do´my v okolı´ kra´teru Marius Okolı´ kra´teru Marius se sesta´va´ z asi trˇ´ı set na´padny´ch luna´rnı´ do´mu˚, nacha´zejı´cı´ch se v oblasti Oceanus Procellarum. Toto je pravdeˇpodobneˇ mı´sto, kde se soustrˇedilo vystupujı´cı´ magma meˇsı´cˇnı´ ku˚ry prˇi vulkanicke´m procesu, majı´cı´ za na´sledek velmi nepatrne´ vy´stupky (luna´rnı´ do´my) na povrchu luna´rnı´ch morˇ´ı. Cely´ region ma´ te´zˇ silnou kladnou tı´hovou anoma´lii, jejı´zˇ za´klad je nevyvrˇele´ magma pod jeho povrchem. Luna´rnı´ do´my v okolı´ kra´teru Marius tvorˇ´ı dva typy:
nı´zke´ luna´rnı´ do´my, typicke´ pru˚meˇrem 3 – 10 km a neˇkolik stovek metru˚ vysoke´ strme´ kopce vysoke´ azˇ 1000 m, casto vystupujı´cı´ z nı´zky´ch do´mu˚.
Okolı´ kra´teru Marius je tak nepochybneˇ tvorˇeno maly´mi vulka´ny (do´my). Nedaleko kra´teru jsou dveˇ sinusoviteˇ se klikatı´cı´ slabeˇ viditelne´ bra´zdy. Vidı´me jen nadobro ponicˇene´ brˇehy bra´zdy, vinou se jako kaderˇe vlasu˚ smeˇrem na severovy´chod z te´to pahorkatiny. Tyto bra´zdy zacˇ´ınajı´ jako sudoviteˇ vypadajı´cı´ hlava kobry, jako prola´klina s meandry dlouhy´mi asi 275 km, a po urcˇite´ dobeˇ pokracˇujı´ a rozsˇirˇujı´ se na asi 300 metru˚. Dalsˇ´ı bra´zda podobne´ velikosti se vine teˇsneˇ u za´padnı´ho okraje komplexu Mariusovy´ch pahorku˚, z jejichzˇ strˇedu pramenı´ dalsˇ´ı u´zke´ bra´zdy.
16
Do´my v okolı´ kra´teru Marius. Kresba: Otto Janousˇek, 14. 4. 2003, 20:00 – ˇ , Strkov, N150 150 . Sta´ˇr´ı 21:30 SEC
Meˇsı´ce 12,2 dne, col. 56,7
Mnozı´ zahranicˇnı´ veˇdci se domnı´vajı´, zˇe te´meˇrˇ polovinu v Oceanus Procellarum zakryla la´va. Lionel Wilson a jeho kolegove´ z Anglie a Nizozemı´ pomocı´ multispektra´lnı´ch dat druzˇize Clementine zjistili sˇest chemicky odlisˇny´ch vulkanicky´ch jednotek v Marius Hills. La´va zde dosahuje nejvysˇsˇ´ı u´rovenˇ oxidu zˇeleza nalezeny´ch na Meˇsı´ci. Evropsˇtı´ veˇdci upozornˇujı´, zˇe nejvı´ce do´mu˚ a vyvy´sˇenin je tam prˇekryto proudem la´vy nejmladsˇ´ıho obdobı´. Kuzˇele vypadajı´ jako pokryte´ sklovity´m materia´lem a je to vysveˇtlova´no jako usazeniny sopecˇne´ho skla (pyroclastic). Hlouba´-li se o geologicke´ historii Mariusovy´ch pahorku˚, mohl by´t zacˇa´tek cˇasne´ho zveda´nı´ plynny´m vy´ronem magmatu meˇsı´cˇnı´ho pla´sˇteˇ, produkujı´cı´ho pyroclasticke´ erupce prˇi stavbeˇ jednotlivy´ch prˇ´ıkrˇejsˇ´ıch kuzˇelu˚. Stoupajı´cı´ magma (tlacˇene´ poslednı´m plynem) konstruovalo mı´rneˇ svazˇite´ do´my. Poslednı´ la´va tekla bra´zdami a rozprostrˇela se mezi a okolo do´mu˚ a da´le azˇ do okolnı´ch rovin. V porovna´nı´ s vulkanismem Zemeˇ veˇrˇ´ıme, zˇe do´my (kuzˇele) jsou vytvorˇeny proudem z male´ho mnozˇstvı´ magmatu prˇi relativneˇ pomaly´ch erupcı´ch, kdezˇto bra´zdy byly vytvorˇeny mnohem veˇtsˇ´ım a rapidneˇ tekoucı´m proudem da´vky vulkanicke´ho magmatu. Tato geologicky velmi zajı´mava´ oblast se zrˇetelny´mi stopami sopecˇne´ cˇinnosti byla v roce 1960 navrzˇena jako prˇista´vacı´ plocha pro meˇsı´cˇnı´ho robota Surveyor a pozdeˇji byla vysoky´m favoritem a kandida´tem pro Apollo 15 a 16.
17
Veˇrˇ´ıme, zˇe nekdy v tomto nove´m stoletı´ meˇsı´cˇnı´ geologove´ zı´skajı´ vzorky la´vy Mariusovy´ch do´mu˚ a zjistı´ dobu, slozˇenı´, ru˚znou strukturu a pru˚beˇh cele´ existence meˇsı´cˇnı´ho povrchu. – Otto Janousˇek –
Owenova teorie organizacˇnı´ u´chylnosti: Kazˇda´ organizace ma´ prˇideˇlen jisty´ pocˇet pracovnı´ch mı´st, ktera´ jsou obsazova´na naprosto nevyhovujı´cı´mi osobami. Logicky´ du˚sledek: Jakmile tato osoba odejde, podnik za ni zı´ska´ na´borem jinou, minima´lneˇ stejneˇ nevyhovujı´cı´ sı´lu. Whistleru˚v za´kon: I kdyzˇ nikdy nevı´te, kdo ma´ pravdu, vzˇdycky asponˇ vı´te, kdo za veˇc zodpovı´da´. Postu˚v poznatek z praxe: Neschopnost osazenstva podniku odpovı´da´ neschopnosti vedenı´. Marsova definice: Odbornı´k je cˇloveˇk, ktery´ prˇijel z jine´ho meˇsta.
Zajı´mava´ pozorova´nı´ Opeˇt se scha´zı´me u pravidelne´ rubriky, v nı´zˇ se redakce snazˇ´ı z dosˇly´ch pozorova´nı´ch vybı´rat ta nejhezcˇ´ı, nejzajı´maveˇjsˇ´ı prˇ´ıpadneˇ ta, ktera´ se va´zˇ´ı na aktua´lnı´ te´ma. Nemusı´m snad ani prˇipomı´nat, zˇe ma´me za´jem o vsˇechna pozorova´nı´, ktera´ na´m zası´la´te nebo ma´te v pla´nu zası´lat. Ale rychle pojd’me na veˇc, ma´me toho na cˇtenı´ pomeˇrneˇ dost. 13. srpna. Myslı´m, zˇe nenı´ nutne´ ani doda´vat, zˇe na´sledujı´cı´ prˇ´ıspeˇvek (od Luka´sˇe Kra´le) se bude ty´kat meteoricke´ho roje Perseidy. Ale nechme jizˇ podrobnosti na Luka´sˇovi: Tak jako mnozı´ jinı´, i ja´ jsem stra´vil noc z 12. na 13. srpna na zahradeˇ, a na leha´tku zabalen do spaca´ku, jsem cˇekal na padajı´cı´ hveˇzdy. Moc jich skutecˇneˇ nebylo, tak 10 azˇ 15 kousku˚ mezi 23:00 a 2:30 SELCˇ. (Zato jsem ale videˇl na´dherne´ halove´ jevy kolem Meˇsı´ce: oba bocˇnı´ Meˇsı´ce a hornı´ dotykove´ oblouky male´ho i velke´ho hala!) Cˇ´ım to? Zklamaly Perseidy proto, zˇe svı´til Meˇsı´c v u´plnˇku, nebo jich opravdu le´talo me´neˇ nezˇ jine´ roky? Bohuzˇel, na pozorova´nı´ meteoru˚ majı´ pozorovacı´ podmı´nky dost drasticky´ vliv. Jasny´ch meteoru˚ je jen ma´lo, zato teˇch slabsˇ´ıch je spousta a pokud je dı´ky Meˇsı´ci nebo poulicˇnı´mu osveˇtlenı´ neuvidı´me, pocˇet pozorovany´ch meteoru˚ se vy´razneˇ snı´zˇ´ı. Pru˚zracˇnost ovzdusˇ´ı a tmavost oblohy charakterizuje meznı´ hveˇzdna´ velikost (MHV), cozˇ je jasnost nejslabsˇ´ıch hveˇzd, ktere´ jesˇteˇ spatrˇ´ıme bez dalekohledu. Frekvence uda´va´na´ naprˇ. ve Hveˇzda´rˇske´ rocˇence (pro Perseidy v maximu 100 meteoru˚ za hodinu) je vztazˇena k MHV = 6 mag. Pokud budou podmı´nky horsˇ´ı, uvidı´me meteoru˚ mı´nˇ. Navı´c se jedna´ o tzv. zenitovou hodinovou frekvenci (ZHR), takzˇe pokud je radiant roje nı´zˇe nad obzorem, meteoru˚ je opeˇt me´neˇ (radiant je mı´sto na obloze, odkud meteory dane´ho roje zda´nliveˇ vyletujı´, u Perseid tedy lezˇ´ı v souhveˇzdı´ Persea). Je videˇt, zˇe MHV ma´ na pocˇet spatrˇeny´ch meteoru˚ za´sadnı´ vliv. Zatı´mco v me´m prˇ´ıpadeˇ (u´plneˇk a cirry zpu˚sobily MHV kolem 3 mag) jsem meˇl kolem jedne´ hodiny letnı´ho cˇasu sˇanci spatrˇit smeˇsˇny´ch 5 meteoru˚ za hodinu, fiktivnı´ pozorovatel vysoko v hora´ch, ktere´mu by nesvı´til Meˇsı´c (MHV 7 mag) by jich za stejnou dobu napocˇ´ıtal 170!
18
V na´sledujı´cı´ tabulce a grafu si mu˚zˇete zjistit, kolik Perseid v maximu jste mohli spatrˇit doopravdy v za´vislosti na pozorovacı´ch podmı´nka´ch (MHV) a vy´sˇce radiantu nad obzorem (stoupala s cˇasem). Vy´pocˇet prˇedpokla´dal sta´lou frekvenci ZHR = 100 m/h, zˇa´dnou oblacˇnost, ktera´ by zakry´vala cˇa´st oblohy, a stanovisˇteˇ v Cˇeske´ republice.
Perseidy tedy zrˇejmeˇ nezklamaly, mu˚zˇe za to Meˇsı´c. Na meteory se opravdu vyplatı´ zajet si na mı´sto s temnou oblohou, daleko od meˇsta – najednou jich pak zda´nliveˇ le´ta´ mnohem vı´ce. Kdyzˇ ovsˇem svı´tı´ Meˇsı´c, je to pro meteora´rˇe prava´ pohroma. Nechme Perseidy Perseidami a pojd’me da´le. Zcela u´myslneˇ zatı´m nechejme bez povsˇimnutı´ jesˇteˇ sta´le probı´hajı´cı´ marsoma´nii rozpoutanou bezpochyby sdeˇlovacı´mi prostrˇedky, ktere´ potrˇebovaly prˇijı´t v okurkove´ sezo´neˇ s neˇjakou senzacı´. Povedlo se. Hveˇzda´rny jsou v oblezˇenı´, astrologove´ veˇsˇtı´ pohromy a babky na vesnicı´ch si sˇteˇbetajı´: „Ja´ jsem to vzˇdycky rˇ´ıkala, Nova´kova´! Ja´ jsem vzˇdycky rˇ´ıkala, zˇe to sˇpatneˇ dopadne!“. Kresba´m a pozorova´nı´m Marsu se tedy budeme veˇnovat prˇ´ısˇteˇ. Na za´veˇr ale jesˇteˇ jedna vzpomı´nka na kveˇten – meˇsı´c stı´nu˚ (pro zmeˇnu opeˇt od Luka´sˇe):
19
Noc a ra´no na Pustevna´ch – prˇepis z me´ho denı´ku 30./31. kveˇtna 2003, noc z pa´tku na sobotu, Pustevny (vrchol v Beskydech) Ra´no nastane cˇa´stecˇne´ zatmeˇnı´ Slunce, a tak jsme s Tomem Hynkem, jeho prˇ´ıtelkynı´ Katkou, Hankou Kucˇa´kovou a Petrem Sˇt’astny´m vyrazili Tomovy´m autem na Pustevny. Na vrchol jsme prˇijeli po pu˚l jedena´cte´ SELCˇ. Podmı´nky: na´dherneˇ jasno, po teple´m jasne´m dni, kolem obzoru je ale trochu za´kal. Na severu a severovy´chodeˇ rusˇ´ı prˇesveˇtlenı´ od Ostravy a dalsˇ´ıch meˇst (no prosteˇ PA´ NEV), blı´zko jsou take´ svı´tı´cı´ koule kolem chat na Pustevna´ch (take´ na severu). Prˇesto je to na´dhera. MHV v zenitu je asi 6,5 mag. Jdeme se s Tomem projı´t nahoru nad alta´nek, odkud je kra´sny´ rozhled. Po pu˚lnoci (asi) zhasla cˇa´st Trojanovic dole pod na´mi. Odtud budeme ra´no pozorovat zatmeˇnı´. Vracı´me se dolu˚ na lavicˇky u sta´nku˚. Ma´me jeden SB 25 100 a neˇjake´ ty triedry (mu˚j je 10 50). I kdyzˇ obloha nenı´ plneˇ ´ pici – tmava´, mlhoviny – zvla´sˇt’ v Sometu – jsou u´zˇasne´. Ty ve Strˇelci takhle neby´vajı´ videˇt ani v U tady je totizˇ tmavsˇ´ı obloha kolem jizˇnı´ho obzoru.
M 8 Laguna – kra´sneˇ prˇepu˚lena´ mlhovina, jsou videˇt obeˇ cˇa´sti. M 16 Orlı´ – para´dnı´ je hveˇzdokupa, ale i mlhovina je videˇt v pohodeˇ! M 17 Omega – naprosto jasna´, na´padny´ tvar fajfky nebo pistole. M 20 Trifid – slabsˇ´ı kruhova´ mlzˇina kolem hveˇzdy uprostrˇed. M 6, M 7 – na´dherne´ jizˇnı´ otevrˇenky, idea´lnı´ pro Somet. M 22, M 4, M 13 – pohled na tyhle kulovky prosteˇ vzˇdycky stojı´ za to, ma´lem mi propa´lily sı´tnici. M 25 – velka´ a na´padna´ otevrˇenka ve Strˇelci. A kocha´m se dalsˇ´ımi a dalsˇ´ımi za´koutı´mi vsˇehomı´ra . . . Zvecˇera tu kazˇdou chvı´li projelo auto, dokonce shora z kopce, po pu˚lnoci uzˇ je celkem klid. M 27 – u´zˇasna´, kromeˇ cˇinky jsou videˇt i „krˇ´ıdla“ po strana´ch. M 71, M 62, M 80 – slabsˇ´ı, ale taky hezke´ kulovky, na´padne´ v Sometu uzˇ prˇi „zameta´nı´ “. Nad obzorem za´rˇ´ı cely´ Strˇelec a na´padny´ Sˇtı´r, vlevo vysˇel jasny´ Fomalhaut – omyl, je to Mars! V Sometu ma´ kra´sny´ rudy´ kotoucˇek. NGC 7789 – velka´ bohata´ otevrˇenka v Kasiopeji, za´plava slaby´ch hveˇzd, para´da v Sometu. M 52 – mensˇ´ı bohata´ otevrˇenka v Cas. M 81 a 82 – skveˇle´ jako vzˇdy, obeˇ velmi na´padne´. M 101 – v Sometu bez proble´mu˚, velka´, mlhava´, kruhova´ galaxie s nepravidelnostmi. M 51 Vı´rova´ + satelitnı´ NGC 5195 – obeˇ jsou videˇt v pohodeˇ, i spojujı´cı´ rameno. Cr 399 Ramı´nko na sˇaty – tahle na´hodna´ skupinka hveˇzd je na´padna´ uzˇ pouhy´m okem jako mlhavy´ obla´cˇek, lezˇ´ı mezi Albireem a hornı´m krˇ´ıdlem Orla. Beˇhajı´ tu jezˇci a zajı´ci. Ve 2:37 SELCˇ obloha zesveˇtlala, uzˇ nenı´ videˇt ani Mle´cˇna´ dra´ha, ukla´da´m se tedy na lavicˇku ke kra´tke´mu spa´nku. Prˇed zatmeˇnı´m taha´me Somet a ostatnı´ veˇci nahoru nad alta´nek do za´hybu asfaltky. Uff. Objevuje se para´dnı´ halovy´ sloup!! Slunce tedy vyjde prˇesneˇ tam, kde jsem to pomocı´ kompasu prˇedpoveˇdeˇl. Lidı´ uzˇ je tu cely´ houf a prˇicha´zejı´ dalsˇ´ı, napeˇtı´ stoupa´? 4:43 SELCˇ - uzˇ leze!!!!! Mu˚j nadsˇeny´ vy´krˇik vza´peˇtı´ na´sledovalo cvaka´nı´ za´veˇrek fot’a´ku˚ vsˇeho druhu. V prola´klineˇ vlevo od Lyse´ hory se totizˇ vynorˇila cˇervena´ zˇralocˇ´ı ploutev korunovana´ na´dherny´m halovy´m sloupem. Tohle se musı´ videˇt . . . Slunce je zeslabeno cirry, takzˇe kouka´me pohodlneˇ bez filtru˚, prosteˇ co vı´c si prˇa´t? Fotı´m automatem Samsung Zoom 1150 na 100 ASA Konicu (Zenita jsem zapomneˇl v Praze).
20
Vycha´zejı´cı´ zˇralocˇı´ ploutev v poda´nı´ Luka´sˇe Kra´le a jeho fotoapara´tu.
Slunce zjasnilo, kdyzˇ se vyhouplo z cirru˚, vytahuju sva´rˇecˇske´ sklo, promı´ta´m na papı´r triedrem a bry´lovou cˇocˇkou, fotı´m srpky ve stı´nu stromu˚ 6:20 SELCˇ – zatmeˇnı´ skoncˇilo, jedeme se domu˚ resuscitovat. Na tohle budu dlouho vzpomı´nat . . .
Obsah cˇ´ısla: Uzˇ vı´m procˇ . . . , Tereza Sˇedivcova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Opeˇt nova v M 31, Kamil Hornoch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Typy meteoritu˚, Petr Scheirich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Drobky ve vzda´leny´ch koncˇina´ch dı´l cˇtvrty´, Petr Scheirich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Trpaslicˇ´ı tipy na rˇ´ıjen a listopad, Luka´sˇ Kra´l . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Luna´rnı´ do´my v okolı´ kra´teru Marius, Otto Janousˇek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Zajı´mava´ pozorova´nı´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
´ TRPASLI´K je zpravodaj sdruz BI´LY ˇ enı´ Amate ´ rska ´ prohlı´dka oblohy. Adresa redakce Bı´le ´ ho trpaslı´ka: Marek Kolasa, Tocˇita ´ 1177/3, 736 01 Havı´rˇov-Podlesı´, e-mail:
[email protected]. Najdete na ´s take ´ na WWW stra ´ nka ´ ch http://apo.astronomy.cz. Na prˇ´ıprave ˇ spolupracujı´ Hve ˇ zda ´ rna a planeta ´ rium Mikula ´ sˇe Kopernı´ka v Brne ˇ, Hve ˇ zda ´ rna a planeta ´ rium Johanna Palisy v Ostrave ˇ a Hve ˇ zda ´ rna ´ pici. Redakcˇnı´ rada: Jana Adamcova vU ´ , Jirˇ´ı Dusˇek, Eva Dvorˇa ´ kova ´, Pavel Gabzdyl, Pavel Karas, Marek Kolasa, Luka ´ sˇ Kra ´ l, Rudolf Noˇ ˇ ˇ va ´ k, Petr Scheirich, Tereza Sedivcova ´ , Petr St’astny ´, Michal Svanda, Martin Vila ´ sˇek, Viktor Votruba. ˇ vanda syste c APO 2003 Sazba Michal S ´ mem XML a LATEX.
