Sedláčkova kavárna a kavárna hotelu Slavia v proměnách času

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie

Sedláčkova kavárna a kavárna hotelu Slavia v proměnách času. Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce:

doc. PhDr. Alena Kříţová, Ph.D.

Vypracoval:

Hana Kotulánová

UČO:

215476

Rok imatrikulace:

2006

Druh studia:

prezenční

Počet znaků:

54284

Brno 2010 1

Prohlášení o původnosti práce Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně, pouze za pouţití uvedených zdrojů.

V Brně dne 25.11. 2010 Hana Kotulánová

2

Poděkování Ráda bych poděkovala paní Sylvě Moravcové, panu Karlu Parmovi, panu Adolfu Zemanovi, Tomáši Javorovi, panu Karlu Fuksovi, panu Jiřímu Nečasovi a všem ostatním, kteří se podíleli na této práci.

Dále chci poděkovat za pomoc při psaní této práce doc. PhDr. Aleně Kříţové, Ph.D. za trpělivost, ochotu a připomínky.

3

OBSAH 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 5 2. PRAMENY A LITERATURA .............................................................................................. 6 3. KAVÁRNA HOTELU SLAVIA ........................................................................................... 9 3.1. Karel Moravec ................................................................................................................. 9 3.2. Karel Moravec junior..................................................................................................... 14 3.3. Vlastenectví ................................................................................................................... 18 3.4. Personál ......................................................................................................................... 19 3.5. Spolky a kluby ............................................................................................................... 21 3.6. Hosté a známé osobnosti ............................................................................................... 23 4. ZEMANOVA CUKRÁRNA................................................................................................ 26 4.1. Studio 19 ........................................................................................................................ 27 4.2. Personál dříve a dnes ..................................................................................................... 28 4.3. Vybavení kavárny v minulosti a dnes............................................................................ 29 4.4. Kavárna pohledem návštěvníků..................................................................................... 31 4.5. Kavárna za provozu Studia 19 a dnes ............................................................................ 33 5. ZÁVĚR................................................................................................................................. 35 6. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ........................................................................... 37 7. SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 40

4

1. ÚVOD Město Brno je jiţ po staletí významným správním a kulturním centrem Moravy. Geografická poloha města umoţnila, aby se z Brna stalo město s velmi svébytnou kulturou, obohacenou o prvky moravských oblastí, ţidovskou a německou kulturu. Zvláště německá kultura měla na kulturně-společenském vývoji města významný podíl, který se projevil nejen v módě, jazyku a nebo architektuře, a dopomohl vytvořil obraz Brna takový, jak ho známe dnes. Důleţitým formujícím jevem společenského prostředí v první polovině 20. století se stala kultura kaváren. Začátkem minulého století proţívalo Brno, podobně jako jiná evropská velkoměsta, rozkvět kavárenské kultury. Postupně vznikalo mnoho kaváren, které nabízely ideální prostředí pro diskuse, psaní, studium nebo prosté získávání aktuálních informací. Bouřlivé politické události, kterými Čechy a Morava v posledních 100 letech prošly, měly bohuţel negativní vliv na další rozvoj kavárenské kultury. A tak dnes můţeme jiţ pouze pátrat po kavárnách, které neexistují, hledat doklady vystihující atmosféru tehdejšího česko-německého Brna a domnívat se, jak takový původní kavárenský ţivot vypadal. Ale ne všechny slavné podniky se v Brně zcela vytratily, pár jich přeţilo nástrahy dvacátého století a pokračují ve svém provozu dodnes. Dvěmi takovými jsou kavárna hotelu Slavia1 a Zemanova cukrárna.2 Tyto dvě kafetérie spojuje úctyhodná doba jejich provozu a téţ skutečnost, ţe obě zaţily nejslavnější období brněnského kavárenského ţivota.3 Účelem této práce je popsat vývoj dvou nejstarších kaváren v Brně, jejich společenskou roli a poukázat na jejich proměnu pod tlakem společenských a historických událostí.

1

Téţ známá jako Národní kavárna nebo Slávka. Kavárna v hotelu Slavia vznikla na přelomu 19. a 20. století, jako součást hotelového komplexu. Přesná datace kavárny není známa. Hotel vznikl v roce 1899. Adresa hotelu je Solniční 15/17, 602 00 Brno. 2

Také známá pod názvem U Sedláčka, U Sedláčků, nebo Zemanka na Josefské. Oficiální název zní Zemanova kavárna a cukrárna Brno, a.s. Vznik budovy se datuje v roce 1936 se sídlem na ulici Josefská, č.p. 493/4, Brno 602 00. Dům byl zaloţen za účelem produkce sladkostí. Interiér se skládá z výrobny v suterénu, prodejny a posezením v přízemí a kavárny v prvním patře. Ačkoliv budu dále pouţívat zkratku oficiálního názvu Zemanova cukrárna, je tím myšlena kavárna v prvním patře. Název je zvolen úmyslně takto, aby bylo zřejmé oddělení Zemanovy cukrárny na Josefské od (nesouvisející) Zemanovy kavárny na Kolišti. 3

Zemanova cukrárna slavnou éru brněnských kaváren zaţila jen okrajově, ale přece na ni nechala citelnou stopu v podobě unikátní architektury, jaká byla tehdy v módě.

5

2. PRAMENY A LITERATURA Studium historie a společenského poslání kaváren můţeme přiřadit do oblasti sociologických a kulturně historických výzkumů. Zatímco v prostředí České republiky je téma kavárenského ţivota poměrně nové, v ostatních zemích Západní Evropy patří dokumentace kaváren k dlouhodobě ţádaným. Zajímavé je, ţe jak odborníky v českém prostředí, tak publicisty ze zahraničí, fascinuje nejvíce doba rozkvětu kavárenské kultury, tedy období první třetiny 20. století. Kavárny hlavních měst evropských států dokumentuje kniha německého autora Klause Thieleho-Dohrmanna s názvem Evropská kavárenská kultura.4 Z publikace se dozvíme o nejznámějších kavárnách ve Vídni, Zurichu, Berlíně, Budapešti nebo Praze a osobnostech s nimi spojenými. Vídeňské kafetérie popisují také Milan Dubrovic,5 Heinrich Eduard Jakob,6 či Franz Hubmann.7 V českém prostředí však zájem o tuto důleţitou sloţku společenského ţivota doposud příliš neprojevil. V článku Miroslava Jeřábka, který vyšel v XVIII. edici publikace Brno v minulosti a dnes, povaţuje autor za důleţitého výzkumníka praţského historika a literáta Josefa Kroutvara. Jeho eseje nazvané Potíţe s dějinami a Café Fatal: mezi Prahou, Vídní a Paříţí, výtvarné črty líčí atmosféru praţských kaváren a popisuje typ českého kavárenského člověka. „Za typické návštěvníky kaváren povaţuje zvláště básníky, literáty, ţurnalisty a karikaturisty, neboť v těchto podnicích se vţdy kreslilo, a to někdy přímo na mramorové stolky.“8 Dále se o praţských pohostinských zařízeních a kavárnách můţeme dozvědět ve vědeckopopulární publikaci Věry Dykové a Yvety Dörfelové nazvané Kam se v Praze chodilo za múzami. Pracovnice Památníku národního písemnictví, zachytily praţské společenské pomocí starých fotografií a unikátních deníkových zápisků a postřehů hostů.

4

Přeloţeno z německého originálního názvu Europäische Kaffeehauskultur.

5

Vídeňské salóny a literární kavárny přeloţeno z německého originálu Die Wiener Salons und Literaturcafés.

6

Heinrich Eduard Jacob: Sage und Siegeszug des Kaffees. Ernst Rowohlt Verlag, Berlin 1934;

7

Franz Hubmann: Café Hawelka – ein Wiener Mythos. Literaten, Künstler und Lebenskünstler im Kaffeehaus. Brandstätter, Wien 2001 8

JEŘÁBEK, Miroslav: Společenský ţivot brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. Století. In: Novák, František (red.): Brno v minulosti a dnes XVIII. Brno: Archív města Brna, 2005, s. 334.

6

Brněnským hostincům a kavárnám se věnuje nejrozsáhleji historik a etnograf Karel Altman. Publikace, Krčemné Brno se stala základním zdrojem informací pro badatele, kteří se tématice brněnských putyk a kafíren chtějí věnovat. Altman ve svých publikacích pracuje především s archivními materiály, které popisovaly chod kaváren začátkem 20. století a dříve. Jedním z nejvýznamnějších pramenů, které Altman cituje, je kronika Leopolda Masura z roku 1936 nazvaná Z dějin hostinských ţivností v Brně. Publikace dokumentuje historii kavárenství v Brně a uvádí informace o nejstarších brněnských kavárnách. Dalšími uţitečnými prameny pro téma kafíren jsou noviny Hostinské listy, České Brno, nebo společenské revue Salon a Elite. Odlišný vědecký pohled na prvorepublikové kavárny nabízí historici umění. Módní vlna funkcionalistické architektury se významně promítla do vzhledu prvorepublikových kaváren, které si tak vyţádaly zvláštní pozornost. Brněnskou kavárenskou architekturou se zabývají Lenka Kudělková, Zdeněk Kudělka, Dušan Riedl, Iloš Chronek a Rostislav Koryčánek.9 Lenka Kudělková ve spolupráci s Altmanem pořádala i výstavu Zmizelý svět brněnských kaváren,10 kterou doprovodila stejnojmenná obrazová publikace a dokumentární film Café Brno.11. K tématu konkrétních kafetérií Slavie a Zemanovy cukrárny jsem byla konfrontována se dvěma odlišnými druhy informačních zdrojů. O kavárně Slavia nebylo těţké najít dostatek informací – především k jejímu nejstaršímu období (1900-1920). Zatímco Zemanova cukrárna se zájmu ze strany veřejnosti dočkala aţ v několika posledních letech. Zásadním pramenem pro popis hotelu Slavia se staly zápisky hotelového vrátného, které v 90. letech 20. století publikoval redaktor Karel Fuksa v měsíčníku Moravsko-slezský kurýr.12 V článcích se nachá-

9

Zdeněk KUDĚLKA, Bohuslav Fuchs, Praha: NČSVU, 1966; Zdeněk KUDĚLKA – Lenka KUDĚLKOVÁ – Jindřich CHATRNÝ, O nové Brno, Brno: Muzeum města Brna 2000; Dušan RIEDL, Brněnská architektura 20. století, Brno: Památkový ústav, 1992; Iloš CHRONEK, Architekt Bohuslav Fuchs, Brno: Literární noviny 1995; Rostislav KORYČÁNEK, Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu, Brno: ERA, 2003. 10

Výstava se konala na brněnském hradu Špilberk od 20. 2. do 20. 4. 2007; repríza se konala v prostorách Měnínské brány od 21.8. 2008 do 1.2. 2009 11

Reţie: Pavel Jirásek Produkce: ČT Brno. Premiéra proběhla 19. 10. 2008. Dokument je volně inspirován výstavou o brněnských kavárnách a zaměřuje se na obraz slavných podniků v Brně, jejich společenskou úlohu pomocí grotesek a humorných scének z kavárenského prostředí. 12

V několika vydáních dnes jiţ zaniklého měsíčníku Moravskoslezský kurýr, vydal redaktor Karel Fuksa několik na sebe navazujících článků o Slavii, které vycházely z originálních deníkových zápisků personálu hotelu Slavia.

7

zí mnoho informací o personálu Slavie, o jejích hostech, osobnostech, které hotel navštěvovaly, jako i majiteli a jeho potomcích. Navíc popisují hotel v širších společenských souvislostech. Věrohodnost materiálu se dá dnes ověřit jen částečně na základě výpovědí informátorů Karla Parmy13 a Sylvy Lacinové.14 Zemanova cukrárna, je malou raritou mezi brněnskými budovami, dlouhodobě opomíjenou badateli. Prozatím nevíme o ţádných písemnostech, které by přibliţovaly vznik nebo průběh vývoje podniku. Naproti tomu poměrně dobrou dokumentaci kavárny nalézáme překvapivě v „amatérských“ článcích, které lze najít na internetu.15 Jejich validitu potvrdil dlouholetý zaměstnanec podniku, informátor Adolf Zeman16 a Tomáš Javora,17 člen občanského sdruţení Studia 19.18 K úplnější dokumentaci kavárny, dále slouţí moje osobní pracovní zkušenost z období 2009 – 2010.

Vzpomínky hotelového vrátného popisovaly období prvních dvaceti let provozu Slavie. Bohuţel, Karel Fuksa nakonec originál deníku prodal. Kupující mu tehdy přislíbil, ţe dopisy předá některé z muzejních institucí Brna. Avšak mě se originály nepodařilo najít. Upravené a neúplné dopisy, vydané v kurýru se tak prozatím staly jediným dokladem nejstarší historie hotelu. 13

Data z rozhovoru. Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010, 12. 4. 2010.

14

Data z rozhovoru. Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010, 21.10. 2010.

15

Brněnský originál: Zemanova kavárna. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-

kavarna.html, cit. 12. 10. 2010; Pokrok o krok. Dostupné z: http://kramlik.blogspot.com/2009/03/pokrok-okrok.html, cit. 12. 10. 2010. 16

17

18

Data z rozhovoru: Zeman, Adolf (nar. 1933); 17. 3. 2010. Data z rozhovoru: Javora, Tomáš (nar. 1968); 25. 4. 2010. Studio 19 je občanské sdruţení působící v letech 2001–2009 v brněnském kině Art, nyní se základnou

v podniku Salon Daguerre. Sdruţení je financováno z grantových prostředků a dotací spřízněných gastroprovozů a v této době opravuje znovuotevření kavárny Era v brněnských Černých Polích. Na svém kontě má například revitalizaci rozsáhlého prostoru v budově funkcionalistického kostela v brněnské Botanické ulici.

8

3. KAVÁRNA HOTELU SLAVIA 3.1. Karel Moravec V době, kdy Karel Moravec rozšířil svůj český hotel o kavárnu v přízemí, neexistovalo v Brně mnoho českých podniků. Na přelomu 19. a 20. století se ve městě vyskytovalo třicet sedm kaváren, ale pouze tři byly české19. „První kavárenskou koncesi získal v roce 1702 pokřtěný Turek Achmet, za něhoţ se u městské rady přimluvil vídeňský arcibiskup hrabě Kollonitsch, obhájce hlavního města monarchie právě před Turky. Roku 1711 byl přijat druhý zdejší kavárník Ignác Steifel, který však kromě kávy prodával hlavně čaj, čokoládu, rosolku a pudr na vlasy. Přestoţe počátky provozování kavárenské ţivnosti byly velmi skromné, zakládání kaváren se rychle šířilo. V polovině 19. století bylo v Brně šestnáct kaváren, v roce 1900 jich existovalo uţ třicet sedm. Téměř všechny kavárny byly německé, pouze tři byly v českých rukou.“20 Zmíněnou třetí je kavárna Slavie. Karel Moravec se narodil roku 1853 Českých Petrovicích u Mladkova. Po vyučení se ţivil prací v různých hotelech v Uhrách a Rakousku, kde pracoval jako pikolík a číšník.21 O tom, kde přesně působil se ale dozvídáme jen kusé informace a odlišné interpretace. Sylva Lacinová, dnes jiţ osmdesátiletá vnučka Karla Moravce, popsala profesní růst svého dědečka následovně. Moravec po vyučení pracoval nejprve v Náchodě, v secesním hotelu Beránek. Zde se postupně vypracoval z pozice pikolíka na číšníka a následovně na vrchního. Po několika letech v Náchodě odešel pracovat do Karlových Varů a na konci 19. století, se přesunul do Brna a zde odkoupil obytný dům a zaloţil hotel Slavia. Rudolf Píša z Muzea cenných papírů v Praze však doplnil neucelený obraz kariérního růstu Moravce o další informace. Moravec se prý kromě Brna uţ jednou o hoteliérství pokusil, a sice v Litoměřicích. Tam si údajně roku 1879 najal hotel „U černého orla“. Dlouho ale v Severozápadních Čechách nezůstal kvůli svému národnímu postoji. Po přihlášení se k české

19

JEŘÁBEK, Miroslav: Společenský ţivot brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. Století. In: Novák, František (red.): Brno v minulosti a dnes XVIII. Brno: Archív města Brna, 2005, s. 334. 20

Tamtéţ.

21

Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr I, 1990, č. 8, s. 4.

9

národnosti byl tamními obyvateli bojkotován. Nakonec odjel i s rodinou do Brna, kde se trvale usadil.22. Moravec nejprve odkoupil od jistého A. Nováka obytný dům, který poté přestavěl na secesní hotel. Hotel Slavia byl otevřen roku 1899. Za několik let k první budově přikoupil ještě další dva domy. „Po šesti letech přikoupil ještě od stavitele Antonína Müllera sousední dům s hostincem v ulici U silnice a r. 1913 sousední dům Stirakowského v bývalé Kasárenské ulici, do nichţ rozšířil kavárnu i hotel.“23 Moravec nakonec domy upravil a spojil tak, aby slouţily jako hotelový komplex. Investice do tak rozsáhlé nemovitosti vyvolává otázku, kde mohl tehdy číšník Karel Moravec sehnat potřebné mnoţství peněz. Mezi informátory koluje několik verzí, z nichţ podloţena není ţádná. Ze zápisků vrátného vyplývá, ţe si Moravec půjčil na hotel peníze od ţidů.24 Jenţe Karel Parma,25 důleţitý informátor toto tvrzení vyvrací a zastával názor, ţe se od ţidů nic nepůjčovalo. Přesto nedokázal přesně vysvětlit, jak peníze jeho dědeček získal. Ani další informátorka, Sylva Lacinová,26 to nevěděla s přesností. Lacinová nemůţe s jistotou říci, ţe by si její dědeček na hotel půjčil peníze, ale myslí, ţe mohl nějaký majetek zdědit, a tak ho investoval do hotelu. Na dvě ostatní budovy si uţ vydělal hotel svým provozem. Během několika let se Karlu Moravcovi podařilo vybudovat úspěšný rodinný podnik a jeho ţivot se odehrával mezi zdmi hotelu – stal se hoteliérem a kavárníkem tělem i duší. Zároveň však se svou ţenou dokázal vychovat 5 dětí (3 dcery, 2 syny) a celá rodina drţela pevně pospolu. Moravcovi bydleli přímo v hotelu ve dvou apartmánech nad sebou.27 Majiteli hotelu se brzy vrátily investice, které do hotelu vloţil. Jedním ze zásadních důvodů, proč hotel a kavárna prosperovali, byla jejich slovanská náklonnost. Slavia byl zcela první český hotel v německém Brně, a to vyţadovalo na svou dobu velkou kuráţ. Moravcovo zanícení pro čes-

22

Zajímavé je, ţe o hotelu v Litoměřicích se kromě Píši nikdo z dalších informátorů nezmínil, dokonce ani ve vzpomínkách vrátného nebyly zmíněny. 23


24

Tamtéţ.

25

Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010.

26

Data z rozhovoru: Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010.

27

Jeden apartmán patřil rodičům, ve druhém bydlely děti. Data z rozhovoru. Lacinová, Sylva (nar. 1923); 20. 9. 2010.

10

kou kulturu pomohlo k tomu, aby si naklonil českou inteligenci, nejen v Brně ale i na Moravě. Kdo z vlastenců by se také nerad ubytoval v kvalitním hotelu nebo neposeděl v tak příjemném a přátelském prostředí, jaké Slavia nabízela? Hotel stál v české části Brna, v sousedství Besedního domu a poblíţ českého korza, a tak nabízel doslova ideální prostředí pro české besedování. Ale nejen Češi se do hotelu rádi vraceli. Podle toho, jaké zprávy se o Moravcovi dochovaly, lze posoudit, ţe to byl člověk velmi laskavý, přátelský a profesionální.28 Jeho úspěch tkvěl především v kvalitní péči o hosty. Nikdo nebránil i „obyčejným“ hostům nebo německy mluvícím příchozím, aby se v hotelu ubytovali či poseděli v kavárně. Karel Moravec neposuzoval podle jazyka, ale podle chování. Hotel byl dokonce tak výdělečný, ţe slouţil jako vzdělávací centrum pro širokou veřejnost. Nikomu nevadilo, kdyţ si někdo přišel do kavárny jen na kávu a vydrţel celé hodiny listovat dobová periodika, kterých prý v kavárně bylo k dispozici více neţ 100 druhů.29 A tak profesionální přístup v kombinaci s přátelským prostředím dal za vznik místu kulturní a národní osvěty pro širokou veřejnost. Setkávali se zde umělci, spisovatelé, studenti, obchodníci a také jiné významné osobnosti. Moravcovi v podnikání pomáhala jeho ţena Karla. Hoteliér prý nechodil spát dřív neţ v jednu ráno, aţ potom, co vyinkasoval trţbu z vinárny a kavárny.30 O chvíli později zase vstávala jeho manţelka, aby dohlédla na pokojské a na přípravu snídaně. Zadělávala na čerstvé pečivo a koláčky, aby měli hosté hotelu k snídani to nejlepší. Ke kaţdodenním pracím patřila starost o chod hotelu, osobní péče o hosty a dohled nad sluţebnictvem, aby dělalo správně svoji práci. Pohovořili si v klidu prakticky jenom u oběda. A za celou tu dobu prý neměli dovolenou.31 Dochovala se jen jedna historka o výletu Karla Moravce se svými vnoučaty. „Před hotelem stávaly droţky a jednou vzal dědeček mě a mou sestru Sylvu a jeli jsme na Oboru, byl takový krásný den. Tehdy tam ovšem ještě ţádná přehrada nebyla. Dědeček si

28


29

Výstava Zmizelý svět brněnských kaváren. Dostupné z: http://www.spilberk.cz/?pg=zobraz&co=zmizely-svetbrnenskych-kavaren, cit. 23. 11. 2010. 30

Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4.

31

Tamtéţ; Data z rozhovoru, Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010.

11

poručil víno, nám limonádu a moc si liboval, jak si odpočinul. Myslím, ţe to byl jeden z jeho nejdelších výletů.“32 Něco málo z rodinných vzpomínek popsala Sylva Lacinová. Vzpomíná, jak u Moravců v bytě měli velký stůl, kde se vţdycky jednou za čas sešla celá rodina. „Kdyţ občas zašel do našeho bytu na Lerchově, vzpomínám si, ţe jednou na stole leţelo ovoce a dědeček si vzal ten nejméně hezký kousek. Kdyţ se ho matka ptala, proč si nevezme lepší, pravil, ţe někdo to sníst musí. A to ho vlastně charakterizuje. Jenom tak se mu mohlo podařit vést prosperující podnik, který vytvořil z ničeho.“33 Ze zápisů z praţského archívu a deníku se ale dozvídáme, ţe nejen do hoteliérské činnosti vkládal Moravec stůj finanční potenciál. „Známý hoteliér časem investoval do mnohých podniků. Měl podíly na pekárně, instalatérském závodě, lomech, cihelně, prádelně a část lázní Velichovky.34 Za své zásluhy o rozvoj a odbornou zdatnost se stal předsedou Zemské jednoty hostinských a kavárníků na Moravě. Byl členem správní rady Prvního brněnského akciového pivovaru a sladovny.“35 Zřejmě mezi 20. a 30. léty 20. století odešel Karel Moravec do penze. Své ţezlo předal nejstaršímu synu Karlovi, který pokračoval v rodinném podnikání.36.Karel Moravec zemřel začátkem 30. let v Brně. „Kdyţ 4. ledna ráno roku 1933 zemřel v Brně známý hoteliér a kavárník Karel Moravec ve věku osmdesáti let, mnoho jeho přátel zaplakalo. Byl to prý charakter, jakých je málo. Výborný profesionál, zanícený Čech, důvěryhodný a ochotný. Nikdy se nepovyšoval, nikdy neponiţoval. Na svůj podnik – hotel a kavárnu Slávii – byl velmi hrdý.“ Takovými slovy popsal poslední vzpomínku na Karla Moravce, zakladatele slavné brněnské Slavie, hotelový vrátný.37

32


33

Tamtéţ.

34

Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr II, 1991, č. 12, s. 4.

35

Data z rozhovoru, Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010.

36

Karel Moravec junior musel vyplatit ostatní sourozence, kaţdého částkou 1 milion korun. Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010. Fuksa, Karel: Naposledy o Slavii. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. 37


12

Vyprávění o zakladateli Slavie by nebylo úplné, pokud by se vynechaly zprávy o ostatních rodinných příslušnících. Moravcovi tedy měli 5 dětí. Dcery Zdenu, Vlastu a Sylvu a syny Karla a Lubora. Dívky se brzy provdaly. Vlasta se s manţelem odstěhovala do Opavy a měla pět dětí. Zdena a Sylva zůstaly v Brně a měly tři a dvě děti. Karel Moravec a Lubor si také brzy zaloţili vlastní rodinu. Karel se oţenil se svou vzdálenou sestřenici Anastázii, zatímco Lubor se oţenil s jistou Marií.38 „Strýc Lubor si vzal tetu Mářu. Byla to herečka a zpěvačka a působila v Besedním domě. O obou synech Moravců se říkávalo, ţe to byli fešáci a ţe měli štěstí u ţen. Ale Lubor, ten dokonce udával trendy v módě. Jednou se prý chystal na bál a na poslední chvíli před začátkem zjistil, ţe nemá bílé rukavičky. Aby předešel faux-pas, běţel si ještě do města narychlo nějaké koupit. Ale sehnal uţ jen jelenicové rukavičky, a tak šel na bál s nimi. A prý hned na příštím plese se objevilo několik muţů, kteří si podobně jako mladý Moravec pořídili jelenicové rukavičky.”39 Také paní Moravcová, vdova po hoteliérovi měla zajímavý osud. Z vyprávění se dochovaly informace o jejích předcích, rodině Filipové, kteří pocházeli z Orlických hor. Dědeček Karly Moravcové pracoval jako povozník a vozil pravděpodobně textilní materiály aţ do Vídně, zatímco babička se věnovala vyšívání zlatých čepců.40 Jako mladá se provdala za Karla Moravce a kdyţ se odstěhovali do Brna, měli uţ několikačlennou rodinu. Svého manţela přeţila a po jeho odchodu měla nárok na hotelový apartmán, stravu a celé zaopatření. Nakonec ale pod tlakem událostí v padesátých letech musela apartmán opustit a bydlela střídavě u svých dcer. Vdova po zakladateli hotelu se doţila se velmi vysokého věku - podle oficiálních informací zemřela aţ v třiadevadesáti letech.41,42 Manţelé Moravcovi byli spáleni a urny s jejich ostatky byly uloţeny v Brně.

38


39

Tamtéţ.

40

Tamtéţ.

41

Ve skutečnosti se to neví přesně, protoţe podle Lacinové si stará paní ubírala dva roky na věku od té doby, co se provdala. Zastávala totiţ názor, ţe ţena by měla být vţdy mladší neţ muţ. Se svým manţelem měli téměř shodný věk. A tak ohledně úmrtí paní Moravcové nemáme přesné informace. 42

Fuksa, Karel: Tajnosti hotelu Slavie. Moravskoslezský kurýr III, 1991, č. 10, s. 5.

13

3.2. Karel Moravec junior Hotel Slavii převzal po svém otci jeho nejstarší syn Karel. Ten úspěšně navázal na snahy svého otce a navíc hotel postupně vylepšil a zrenovoval kavárnu k potřebám tehdejší klientely ve 20.-40. letech 20. století. Se svým otcem zároveň podnikal i mimo Slavii. Stal se členem správní rady Prvního brněnského akciového pivovaru a sladovny, předsedou Svazu hoteliérů na Moravě, členem Rotary klubu a působil i v dalších průmyslových podnicích a spolcích.43 Moravec junior převzal hotel ve 20. letech 20. století. A tehdy uţ kavárna, aby si udrţela klientelu, potřebovala inovaci. Do zařízení kafetérie přibyly velmi ţádané kulečníkové stoly a celý prostor se nechal přestavět a zvětšit podle konvencí tehdejší doby. Změna společenského klimatu ve 20. letech 20. století, vyvolala nové společenské otázky a témata. Vlastenectví, se kterým byl konfrontován zakladatel Slavie, prozatím ztratilo na aktuálnosti a do středu společenského zájmu vešel bohatý kulturní, spolkový klubový ţivot. I tomu musel Karel Moravec junior přizpůsobit řízení kavárny. Kavárna se zanedlouho opět stala velmi vyhledávaným místem pro české a mezinárodní kluby a oblíbenou kavárnou divadelní a hudební společností. Významnou úlohu v tom sehrála opět blízkost Besedního domu. K tomu, jak Moravec junior hotel vedl, se dochovalo poměrně hodně informací. Všeobecně se má za to, ţe Karel Moravec junior byl bohémský typ člověka. „Nový majitel uţ neţil tak skromně jako jeho otec. Měl slabost pro divadlo, a tak po kaţdé premiéře hostil všechny aktéry aţ do rána. I jeho automobil byl luxusní, značky La Salle. Rád se proháněl po silnici a zdravil své známé zdviţeným kloboukem.“44 Karel Parma, také srovnává dva své předchůdce. „Děda hotel vedl takovou pevnou rukou a potom to zdědil můj otec a ten byl spíš takový bohém. Anastázie, jeho ţena, ta to celé drţela.“45 Ze zápisků vrátného se dozvídáme, ţe si nový majitel potrpěl na gesta a byl to srdečný a veselý pán. To potvrdili i informátoři Karel Parma a Sylva Lacinová. Parma, ale kladl důraz na to, ţe i jeho otec byl dobrý hoteliér a o chod podniku se dobře staral. „Jako hoteliér se musel s lidmi potkávat, bavit se s nimi a starat se chod hotelu. Měl jsem jednou fotku, ale nevím

43

Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010.

44


45


14

kam se mi zatoulala, kde otec stojí uprostřed špalíru a z jedné strany stojí číšníci a z druhé strany pokojské, pak kuchařky, všichni v řadě vyrovnaní a on mezi nimi prochází. Podobně jako Oldřich Nový ve filmu ,Hotel Modrá Hvězda„. Tehdy byl hoteliér opravdu někdo a zaměstnanci si ho všichni váţili, protoţe byl jejich chlebodárce. Všichni se tehdy snaţili pracovat seč mohli a on jim zase zajišťoval ţivobytí. To byla taková vzájemná symbióza. Tehdy si toho lidé povaţovali a on byl váţený i jako kavárník.“46 Také ostatní dostupné informace tomu tvrzení nahrávají. Karel Moravec junior inovoval hotel a vyplatil své sourozence – kdyby nebyl schopný podnikatel, hotel by zkrachoval. Jinak se ale o Moravcovi mladším tradují spíš veselé příběhy. Parma si vzpomněl na jednu z takových, o které se píše i v kurýru47„Ţe byl otec veselá kopa dokazuje historka, kterou mi maminka vyprávěla. Kdyţ byl jednou otec v nějakém dobrém rozmaru, tak vjel na koni aţ dovnitř do hotelu.“48 Sylva Lacinová má o svém strýci podobné mínění. Na jednu historku o jeho ţoviální povaze si vzpomněla i ona sama. „Jednou, kdyţ jeli s rodinou do Rakouska do Alp, zastavili se před odjezdem v hotelu, rozloučit se starými rodiči a byl u toho i Karel. Ten si uţ v tehdejší době pořídil luxusní a velké auto a najednou navrhl, ţe je do Alp sveze autem on sám. A tak se všichni nechali odvést. Karel se na místě obrátil a jel zase zpátky domů.“49 Roky od konce první světové války do začátku druhé byly velmi šťastné a úspěšné. Podniku se dařilo, hoteliérovi a jeho rodině také, sestry se provdaly a bratr Lubor se také oţenil, aţ poklidný chod hotelu přerušila válka. „Bylo to v září 1940, po půlnoci. Právě odešel z hotelu Rafael Kubelík, velmi dobrý přítel muţe a jiţ zesnulého starého pána. […] Chvíli po jeho odchodu se rozlétly dveře a vtrhlo dovnitř gestapo. Sebrali Karla, který se při odchodu ještě stačil zastavit v hale, podívat se na otcův portrét, který tam visel a říct: ,Tati já se vrátím!‟ Sebrali i další a odvezli Pod Kaštany. Potom byl v Mathausenu, […] a nakonec v Dachau. Kdyţ je osvobodili Američani, váţil čtyřiatřicet kilo… Jak jsme se později dozvěděli, udali ho Češi, ţe prý schovává ve Slavii Ţidy a anglické letce.“50 Moţná Moravce udali závistiví Češi, ale okolnosti jeho zatčení nejsou jasné. Karel Parma myslí, ţe na základě zkon-

46

Tamtéţ.

47


48


49

Data z rozhovoru, Lacinová, Sylva (nar. 1923); 21.10. 2010.

50


15

struovaného obvinění o ilegálních schůzkách v hotelu byla Slavie předána do správy tehdejší majitelce hotelu Myslivna. Jak to tehdy bylo doopravdy se dnes uţ nedozvíme. Německá společnost ale evidentně nemohla český hotel vystát, a tak byl přejmenován na „Germánii“, všechno původní vybavení, okna, závěsy, nábytek zničili. Kdyţ se hotel po válce konečně vrátil zpět k Moravcovi, byl vybydlený a zdevastovaný. Majitel musel opětovně vynaloţit velké úsilí na opravu hotelu. Kolik oprava stála se dozvídáme z písemných materiálů o tehdejších výdajích. Okna 500 tisíc, záclony 800 tisíc, koberce 500 tisíc, nábytek 280 tisíc. Vypůjčil si tehdy 3 miliony.51 I v soukromém ţivotě Moravce juniora se po válce událo mnoho změn. Díky Karlu Parmovi se dochovaly soukromé zprávy o tom, jak Moravec junior ţil v období 1945 - 1948. „Na konci války se seznámil s mojí matkou která jezdila po republice s divadelní společností jako herečka. Měli vystupovat v Brně v Typosu a otec tehdy celou divadelní společnost pozval na večeři do hotelu, vlastně jako takový mecenáš, a tam se s maminkou seznámili a začali se spolu přátelit. Protoţe si byli navzájem sympatičtí, navrhl můj otec mamince, aby mu dělala společnici při jeho návštěvě lázní Poděbrady, kde se sblíţili a začali proţívat svůj milostný románek. V důvěrném vztahu proţili roky 1945 - 1947. V roce 1948, kdy jsem se narodil se uţ rozešli. Otec moji matkou zaměstnal v hotelu jako pokojskou a Anastázie, (říkalo se jí Staša) stále manţelka mého otce, se o milostném vztahu dozvěděla a matku z hotelu vyhodila. Otec, aby neměl zbytečné problémy, vztah s mojí matkou ukončil, i kdyţ maminka očekávala dítě. Maminka se potom nechala přejmenovat na Parmová, abych se já narodil uţ s jiným jménem. Do Slavie poslala fiktivní svatební oznámení, ţe se provdala, aby manţelka p. Moravce mohla být klidná a nepojala podezření.“52 Karel Parma svého otce v podstatě nepoznal. Karel Moravec se ke svému synovi přihlásil, platil na něj a chodil se ptát do školy na známky. Se svým synem však v kontaktu nebyl. Se svou první ţenou Anastázií nakonec Moravec manţelství ukončil a vzal si jistou paní Riu. I ta zanechala k příběhu svého manţela mnoho důleţitých zpráv. Hlavně z období po roce 1948.53 Kdyţ Moravec vloţil do opravy a chodu hotelu tolik energie a úsilí, nemohl tušit, ţe o vše záhy přijde znovu a tentokrát definitivně. Píše se rok 1948: „Za hodinu a půl

51

Tamtéž.

52


53


16

přebrala ,lidová moc‟ Slavii odhadovanou na 38 milionů. Majitel si nesměl vzít ani plnící pero a zimák a musel odejít zadním vchodem.“54 Z Karla Moravce a jeho ţeny se stali vyhnanci a dlouhodobě trpěli za hoteliérův burţoazní původ. Karel Moravec se ţivil postupně kopáním silnic, stavěl vepřince, balil koberce, stal se zametačem, baličem koksu, nosičem prken a hlídačem. Jeho ţena pracovala jako dělnice ve Velamosu a Kovomatu, a brněnské Zbrojovce. Později si udělala jeřábnický kurz a šla do Královopolské, kde zůstala aţ do penze. Její manţel mezitím prostřídal další zaměstnání a jedním z nich byla ostraha u stavby nového brněnského divadla55 „Občas si zašel posedět na zahrádku kavárny Slavie, kde ještě pracovali někteří jeho bývalí zaměstnanci. Jednou mu povídala paní šatnářka: ,pane šéf, my na vás tak vzpomínáme. Kdyţ jsme dřív drhli kavárnu, dal jste nám odměny a večeři k tomu, dneska to musíme dělat brigárně!‟ “56 Karel Moravec se znovunavrácení hotelu svému rodu nedoţil, zemřel roku 1973 ve věku 78 let v Brně.57 Anastázie Moravcová, první hoteliérova ţena doţila svůj ţivot také mimo hotel, ačkoliv v něm měla právo na apartmán, stejně jako Karla Moravcová. Za socialismu ji ale také z hotelu nakonec vystěhovali. Po roce 1948 řídil chod Slavie správce, potom spadala pod RaJ (restaurace a jídelny) a nakonec pod Interhotely, jejichţ součástí je dodnes. V období od 1948 - 1989 se v hotelu prostřídala řada zaměstnanců a ředitelů. Mnoho pracovníků se roztrousilo po ostatních hotelech, ale někteří zůstali.58 Nedá se ale říct, ţe by Slavie ztratila pod vlivem událostí svou klientelu. Jen ti slavní a staří hosté se z kavárny vytratili. Říkávalo se, ţe se přesunuli do hotelu Avion.59 Jinak ale kavárna podle Parmy prosperovala dál. „Za mého mládí byla Slavie poměrně hodně navštěvovaná. Pamatuji si, ţe jsme si tam chodívali z letního kina sednout na zahrádku, která bývala vţdy plná. Tehdy vlastně ani moc zahrádek nebylo. Jedna byla před kavárnou Opera, další v Internacionálu a to bylo tak všechno. A zastávka tramvaje bývala tehdy před nynějším

54

Tamtéţ.

55

Tamtéţ.

56

Tamtéţ.

57

K ţivotu Karla Moravce juniora by mohl vyprávět jeho syn Karel Moravec z druhého manţelství. Ten však účast na práci odmítl. 58


59

Tamtéţ.

17

Ústavním soudem na Joštové ulici. Lidé tady po vystoupení z tramvaje prošli Opletalovou ulicí a vyšli přímo proti Slavii, kterou nemohli minout. Teď tramvaje zastavují před „Medvídkem“ takţe se lidé rozejdou o ulici výš a Slávie je teď tak trochu mimo centrum zájmu.“60 Postupně, jak přicházely nové trendy a nová móda, měnil i hotel svou podobu podle vkusu tehdejší společnosti. Například v době socialismu tuto budovu zasáhl styl Brusel neboli Expo 58 a broušené lustry nahradily moderní skleněné koule. Tradiční a původní uspořádání hotelu a jeho interiéru odzvonilo nadobro v roce 1985, kdy proběhla zásadní rekonstrukce všech prostor a vybavení. Přestavba, po které zůstaly původními jen obvodové zdi, zasáhla samozřejmě i kavárnu. I ta získala novou podobu.61 Nakonec se slavný podnik v 90. roce minulého století dočkal návratu k potomkům hoteliéra Moravce a Anastázie Moravcové.62 Nicméně restituenti museli přijmout hotel i s dluhem, který způsobila rozsáhlá přestavba. Privatizace hotelu v 90. letech minulého století významně pomohla k tomu, ţe je kavárna hotelu Slavia dodnes v provozu. Je patrné, ţe uţ i díky velké konkurenci kaváren, které se od 90. let v centru Brna postupně objevily, není kavárna ve Slavii tak hojně navštěvována jako byla kdysi. Nicméně se Hotel a kavárna Slávia zapsaly do brněnské historie jako jeden z nejvýznamnějších podniků vůbec. 3.3. Vlastenectví Postavit první český hotel v německém Brně, to byla na přelomu století odvaha. Karel Moravec si byl ale natolik jistý ve svém názoru, ţe se nenechal zastrašit nevrlými poznámkami Němců, postojem většiny nebo dokonce rasistickými útoky. Po neúspěchu v Litoměřicích, mohl v Brně konečně realizovat snahy o českou ţivnost. Sousedství s Besedním domem zajišťovalo uţ samo o sobě poloviční úspěch. „Děda byl nakloněn tomu češství, a protoţe Brno

60

Tamtéţ.

61

Tamtéţ.

62

Dědicové byli čtyři. I dnes patří hotel čtyřem společníkům, z nich je však jediným původním dědicem uţ pou-

ze Karel Parma. Všichni ostatní svůj podíl na hotelu zdědili po původních restituentech. V dnešní době jsme čtyři majitelé. Je to tak, ţe z otcovy strany jsou dva majitelé a další dva jsou ze strany otcovy první ţeny, Anastázie Moravcové. Data z rozhovoru: Parma, Karel (nar. 1948); 12. 4. 2010.

18

bylo skrze německý, ten hotel byl takový první ostrůvek, a protoţe tam chodili ti spisovatelé a různí obrozenci. Byli jsme taková enkláva češství tady v Brně.63 Moravec o správném „národním cítění“ poučoval i své děti. Sylva Lacinová vzpomíná, ţe i její matka vyprávěla o problémech, které zaţívala ve škole, a jak nikdy nechtěla zpívat rakouskou hymnu. Často se prý vracela domů s poznámkou. O samotném Moravcovi se zachovalo pár příběhů, které nejlépe vystihují jeho hrdost. „Někdy kolem roku 1910 se v hotelu ubytovalo několik německých cestujících. Ráno se ptal jeden z hostů pana Moravce, co ţe je to za pořádek, kdyţ pokojská neumí německy, takţe se s ní nemůţe domluvit. Starý pán s klidem Angličana odvětil dokonalou němčinou: ,Myslím, ţe jste přišel do mého hotelu proto, ţe jste věděl, ţe budete z toho míti prospěch jak na poţitcích, tak na ceně, jinak byste se usadil v německém hotelu a nešel do hotelu Slavia, kde jste jiţ podle jména mohl předpokládat, ţe je to podnik český. Já hostím ve svém českém podniku dosti slušných Němců a bydlí u mě rádi a jsou spokojeni s mým zařízením i s mým personálem. Kvůli vám nebudu přece vyhazovati spolehlivé české lidi, ţe neumí německy. Chyba je na vaší straně, vy máte umět česky, kdyţ jdete do české země za obchodem. Kdyţ se vám zařízení moje nelíbí, s pánembohem.‟ Němec neodpověděl, ale neodstěhoval se.“64 Není se tedy čemu divit, ţe o hotel měli ve druhé světové válce takový zájem Němci. 3.4. Personál Popisy hotelového personálu se zachovaly jen díky Karlu Fuksovi a jeho seriálu o hotelu Slavia. Zápisky z deníku hotelového vrátného jsou v tomto ohledu zcela unikátním pramenem. Seznam zaměstnanců, jejich jména a příběhy s nimi spojené, bychom jinde nacházeli jen stěţí. Ani informátorka Lacinová nebo Parma si k pozdější obsluze ţádné věcné informace nevybavují. Lacinová jen dodala, ţe zaměstnanci bydleli v nejvyšším patře budovy. Z dokumentace vrátného se dozvídáme o jednotlivých postaveních hotelové obsluhy, včetně platových podmínek. „K personálu patřili vrátní, sluhové, hotelový kočí, liftboy (obsluha výtahu), vrchní, číšníci, ,paní platící„, učni, kuchařky, hospodyně, sluţebné, jídlonoši, výčepní, pokladní, pokojské, umývačky, cukrář a strojník. […] „A kolik kdo vydělával? Podívejme se do daňového přiznání za rok 1910. Strojník 1040 korun rakouských ročně, vrátní

63


64


19

720 + strava za 300 korun, pokojské necelých 300. Nejvýše v ţebříčku byl kuchař se svými 1450 korunami a nejméně dostával kuchtík, 240 korun.“65 „Číšníci, kteří se ve Slavii vyučili, zde dostali výbornou školu a uchytili se po celém světě; například Vojtěch Kudláček se stal později hoteliérem v americké Omaze. Zato mladé pěkné pokojské často raději odcházely za těţší prací do fabriky, protoţe případní nápadníci shlíţeli na jejich zaměstnání s podezřením.“66 K některým konkrétním osobnostem se dochovalo i jméno a historky. Obzvlášť jeden byl zřejmě dost proslulý. Sluţebný se jmenoval Anton Kuchovský, nikdo mu neřekl jinak neţ Anton. „Stalo se jednou, ţe poslanec páter Stojan, který byl trochu méně pohyblivý, potřeboval někoho, kdo by mu pomohl do kabátu, zavolal proto do chodby: „Pane domovníku, pane domovníku!“ Nic. Zkusil to tedy jinak: „Pane sluho, pane sluho!“ Zase ticho. Ztratil trochu trpělivost a zařval: „Hausmeister, Hausknecht!“ Ale zase nic. Z vedlejšího pokoje vystrčil hlavu poslanec Masaryk a povídá: „Zavolejte Anton a sluha jistě přijde!“ Zavolat tedy „Anton“ a skutečně – hned přišel člověk v zástěře, uctivě se uklonil a povídá: „Prosím, vašnosti, já se jmenuju Franz, Anton je zrovna na dráze.“67 „Jenou po vánocích pořádal v Brně Sraz moravských rajfajzenek (spořitelen) sjezd a pro šedesát venkovských členů objednal ve Slavii nocleh s večeří. Kdyţ všichni ulehli, šel Anton za svou povinností – sbíral u dvěří boty, které potom na konci chodby na stoličce cídil. U jedněch dveří ho však překvapily dva páry silných paţí a křik ,Zloděj!‟ Venkované, kteří v hotelu spali poprvé, neslyšeli nikdy o této sluţbě a povaţovali ho za lapku.”68 A jak popisuje svou funkci samotný vrátný? „Vrátný musel být člověk velice bystrý a vzdělaný, musel být kuráţný a chladnokrevný a vţdy důrazný, i kdyţ zrovna nevěděl, kam dřív skočit. Musel vědět, koho pustit dál, mrknutím oka poznat flákače, pasáky, šlapky a lidi dvojího ţivota. Kaţdému musel přes látku nahlédnout do kapsy, kolik v ní má, kaţdého opatřit vhodným titulem: „pane dvorní rado“ „pane komerční rado“, „pane inţenýre“, „pane továrníku“, „pane dvorní dodavateli“ atd. Nesměl lidi sortýrovat jen podle šatů a podle spropitné-

65


66

Tamtéţ.

67

Tamtéţ.

68

Tamtéţ.

20

ho. […] Navíc musel mít vzdělání gastronomické, vědomosti místopisné, vlastivědné, dopravní, obchodní a především hotelovou psychologii. Hlavní úlohou vrátného bylo postarat se o hosty, aby se cítili dobře a zařizoval vše, co jen potřebovali a rádi se do hotelu vraceli.“69 Není zřejmé, zda v hotelu zůstal někdo z původně českého personálu i v období 1938 1945. Kdyţ se hotel po válce opět zrekonstruoval, prvorepubliková kultura jiţ byla na ústupu a přišla nová generace zaměstnanců, vystřídali další zaměstnanci. Nabízí se hypotéza, ţe se ale nová obsluha nedá srovnávat s dřívější. Vztahy v hotelu uţ nefungovaly stejně, coţ muselo přispět k odlišnému přístupu obsluhy k práci. Od Karla Parmy se dozvídáme, ţe se po okolních kavárnách rozutekli nejen hosté, ale i obsluha. Vyprávění Rii Moravcové ale napovídá, ţe část pracovníků v hotelu zůstala i po znárodnění.70 3.5. Spolky a kluby Společenská úloha kaváren byla v první polovině 20. století v českém prostředí velmi citelná. Nejenţe se stala místem setkání lidí, kteří by se jinak potkat nemohli, ale také slouţil často jako platforma pro vznik nejrůznějších spolků. V Brně se kavárny rozdělovaly na dvě skupiny: německou a českou, a s nimi i spolky, které v nich sídlily. V návaznosti na bohatý kulturní přínos, který Slávia skýtala, se kavárna stala ve 30. letech ústředním bodem českého spolkového ţivota. Jaké spolky a kluby ve Slavii existovaly? Z českých spolků to byla Nezávislá jednota československých legionářů, Národní jednota, Spolek československých obchodních cestujících, Klub lyţařů; z mezinárodních potom Rotary klub, Anglo-American club, Alliance francaise a Circola Italiana. K některým spolků se dochovaly i podrobné informace.71 K tématu Klub lyţařů napsala Markéta Novotná odborný článek s názvem Vznik lyţařského klubu v Brně a jeho činnost do doby, kdy se v Brně konaly vůbec I. Lyţařské závody. Studie popisuje klub od jeho vzniku a zahrnuje i výčet osobností, které v klubu působily ve spojení se Slavií. A tak se překvapivě dozvídáme, ţe například předsedou klubu byl brněnský spisovatel Jiří

69

Tamtéţ.

70


71

NOVOTNÁ, Markéta, Vznik Lyţařského klubu v Brně a jeho činnost do doby, kdy se v Brně konaly vůbec I. lyţařské závody (1910–1920) In: Novák, František (red.): Brno v minulosti a dnes XXI. Brno: Archív města Brna, 2008, s. 280.

21

Mahen,72 Zaloţení klubu se datuje k 16. září 1910, do té doby se skupina několika nadšenců nazývala Volné sdruţení českých lyţařů v Brně. „To abychom tu mohli tu a tam vystoupit jako jakás takás organisace a teprve kdyţ šlo o získání slev na jízdném a kdyţ nám bylo řečeno, ţe slev mohou dosáhnout jenom řádné organizace, změnili jsme volné sdruţení na club“73 Účelem spolku bylo kromě lyţování také provozování turistiky, sáňkování, bruslení, plavání, veslování, jachtingu, kanoistiky, campingu, jízdy na kole a jiných sportů. Prvním předsedou klubu se stal Vladimír Fanderlik, hymnu sepsal Jiří Mahen a mezi členy klubu patřil například Dušan Jurkovič.74 Také o Rotary clubu se zachoval dostatek materiálů. Činnost klubu ve 30. letech popisuje archivní materiál, uloţený v Moravském zemském archivu v Brně a obecně ho také popsal Karel Parma, jehoţ otec Karel Moravec junior, byl členem za první republiky. „To byla taková odnoţ amerického klubu, protoţe tehdy byly různé spolky, ale v podstatě jaká to byla taková společnost, ale co tam přesně měli za náplň nebo co to představovalo, tak to nevím. V současnosti byl v roce 1999 klub zaregistrován jako občanské sdruţení a zaměřuje svoji činnost na sluţbu mládeţi, vzdělávání studentů, pořádání diskusních fór a zaměřil se i na neméně důleţitou oblast zdravotnictví.“75 Kromě spolků byl v kavárně prostor i pro různé společnosti. Slavia se stala východiskem pro vznik časopisu Host. „V roce 1921 tu mladí brněnští literáti Lev Blatný, František Götz, Josef Chaloupka, Dalibor Chalupa, Čestmír Jeřábek a Bohuš Stejskal zaloţili sdruţení, jeţ nazývali Literární skupinou. Z okruhu těchto umělců pak vznikl uznávaný časopis Host.“76 A z počátku 20. let se v kavárně scházeli členové významného českého uměleckého spolku Devětsilu.77

72

Tamtéţ.

73

Tamtéţ.

74

NOVOTNÁ, Markéta, Vznik Lyţařského klubu v Brně a jeho činnost do doby, kdy se v Brně konaly vůbec I. lyţařské závody (1910–1920) In: Novák, František (red.): Brno v minulosti a dnes XXI. Brno: Archív města Brna, 2008, s. 310. 75


76

JEŘÁBEK, Miroslav: Společenský ţivot brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. Století. In: Novák, František: Brno v minulosti a dnes XVIII. Brno: Archív města Brna, 2005, s. 333 – 354. 77

Tamtéţ.

22

3.6. Hosté a známé osobnosti Slavia lákala svou jedinečnou vlastností české kavárny v německém Brně nejen české cestující a občany, ale rovněţ slavné osobnosti politické a kulturní sféry českého Brna. Tato skutečnost se stala jedním z nejsilnějších atributů významu hotelu a kavárny Slávia. V době svého vzniku byl hotel Slavia jedním z nejprestiţnějších v českém Brně. Vysedávání v kavárnách se proto stalo výsadou střední aţ vyšší vrstvy společnosti, která si ten „luxus“ mohla dovolit. Je proto přirozené, ţe se tehdejší skladba hostů nepodobala stavu srovnatelným s dneškem, kdy je kavárna hotelu přístupná mnohem širší komunitě občanů. Hosty hotelu a kavárny Slavia v raném období můţeme prozatím rozdělit na „obyčejné hosty“ a na „význačné hosty“. O tom, ţe důleţitější sloţkou byli neobyčejní hosté, vypovídá nepoměrné mnoţství informací, které se k těmto skupinám dochovalo. Ale historky k oběma však najdeme například v zápiscích vrátného. „Hotelové hosty rozděloval vrátný obvykle do tří skupin – na turisty, obchodníky a úředníky a na hosty sexuélní. Tato kategorie se projevovala většinou otázkou, kde je moţno se v Brně dobře pobaviti.“78 K takovým „sexuélním“ hostům patřila skupinka čtyř muţů, kterým se přezdívalo „čtyři mušketýři“. Personál je prý měl v oblibě. „Mezi čtyři odváţné patřil jeden továrník, bývalý herec, jeden obchodní cestující a velebníček. Jejich ,štreka„ byla prý pokaţdé stejná. Nejprve kavárna Strompf na Zelném trhu, poté kavárna Centrum, dále kavárna Sifilidis, a zde je uţ vítala avízovaná společnost dam. Dále zdroj uvádí, ţe tato čtveřice byla tak známá, ţe kdyţ si jich stráţník všiml jak si na Moravském náměstí ulevují, a zjistil, koho to má za sebou, zasalutoval a odporoučel se. Mušketýři pokračovali ve své pouti vykřičenými místy dále, aţ do bílého rána. Takové cestování čtyř dobrodruhů končilo i tak, ţe si pro pana faráře nechali poslat vůz, kdyţ se do týdne nevrátil domů, věděli kde ho hledat. Kdyţ ho naloţili, libovali si, ţe je zas na čas pokoj..“79 K věrným hostům Slavie patřili před vznikem samostatné Československé republiky čeští politici. „Rušné dny nastaly vţdycky v hotelu při sněmovních zasedáních – většina českých poslanců tu nalézala dočasný domov. Ačkoliv patřili k různým politickým stranám, v hotelu se stýkali bez nevraţivosti.“80

78


79


80


23

V hotelu bydlíval u personálu velmi oblíbený agrárník Staněk ze Ţeletavy, poslanec Měchura, poslanec realistů profesor Masaryk, či vůdce pokrokové skupiny poslanců Adolf Stránský. Terčem zájmu se však často stával poslanec Měchura, který na sebe uţ z dálky upoutával pozornost, kvůli svému pestrobarevnému slováckému kroji a vysokým černým kozačkám. Byl však pověstný především svou skromností a šetrností. „V hotelovém pokojíku, tom nejlevnějším, si schovával pro vlastní potřebu slivovici, chléb a klobásy. Jednou při jedné konferenci, poţádal Dr. Feiferlík poslance Měchuru, aby dal k lepšímu láhev kapku slivovice. Ten však slivovici zapřel. Feiferlík objednal tedy slivovici z výčepu. Zatímco si na ní poslanci pochutnávali, odešel do hotelového vestibulu, a řekl vrátnému, aby na rozkaz poslance Měchury donesl z jeho pokoje láhev slivovice. ,Jsou tam také klobásy a ty si nechte od cesty„ – dodal. Na stole se záhy ocitla nová láhev a na dotaz, jak mu slivovice chutná, odvětil Měchura znalecky: ,Je skoro tak chutná jako moje!„ Kdyţ zjistil, ţe je skutečně jeho a ţe zmizely i klobásy, řekl s klidnou tváří: ,Kdo si vzal slivovici a klobásy, měl si vzít také chleba!„81 Slavii navštěvoval továrník Baťa, slavný houslista František Kubelík a jeho syn Rafael Kubelík. Dobrými přáteli starého pána byli Jiří Mahen a obchodník Barvič. Kdyţ pominulo úspěšné období a hotel zabrali Němci, mnoho osobností přestalo do kavárny chodit. Říká se, ţe se přesunuli do Avionu. Tím se také uzavřela první etapa ţivota kavárny hotelu Slavia. Nedlouho po válce začala doba totalitního reţimu, která obecně odpuzovala brněnskou inteligenci a burţoazní společnost. Ani v „temném“ období Slavie nepřestávala být hojně navštěvovanou kavárnou. Bylo to dáno výhodnou polohou uprostřed města a také v té době nebylo mnoho kaváren, které mohly nabídnout konkurenci venkovnímu posezení, jaké Slavia nabízela. Své studentské roky ve Slavii proseděl například i známý herec Vladimír Menšík, Jiří Pecha nebo Bolek Polívka. Ačkoliv hosté stále chodili, osvětová role, jakou Slavia hrála v době svého rozkvětu, od chvíle znárodnění podniku, zmizela. I kdyţ se v hotelu čas od času ubytuje nějaká známá osobnost i dnes, nezdrţí se v hotelu mnohdy déle, neţ je třeba. A tak kouzlo setkávání osobností s obyčejnými lidmi a zdravé prostředí k vývoji lidského ducha s nástupem komunismu nenávratně zmizelo a zpřetrhané kulturní souvislosti znemoţňují na tradici navázat.

81


24

I dnes však patří hotel Slavia k jedněm z nejnavštěvovanějších v Brně, především díky výtečným gastronomickým sluţbám. Kavárna ale kvůli modernizaci z roku 1985 ztratila svůj půvab a dnes, zdá se, jen smutně čeká na oprášení své zašlé slávy. Potřeba lidí scházet se na veřejných místech se nevytratila, ale je otázkou, co můţe dnes „zobyčejnělá“ kavárna nabídnout. Znovuobnovení originálního kavárenského prostoru by naopak mělo velký přínos pro veřejnost i samotný hotel.

25

4. ZEMANOVA CUKRÁRNA Cukrárna a kavárna U Sledláčka, dnes známá jako Zemanova cukrárna, je jednou z nejstarších kaváren Brně a zároveň pozoruhodnou funkcionalistickou stavbou. Pokud dnes někdo promluví o Zemanově cukrárně, většině lidí si vybaví repliku prvorepublikové Zemanovy kavárny, která sídlí na Kolišti, a uţ málokdo by si představil funkcionalistickou budovu uprostřed Josefské ulice. Zemanova kavárna v parku a Zemanova cukrárna na Josefské však nemají ţádnou spojitost - zmatek do názvosloví vneslo aţ přejmenování v 90. letech 20.století. Cukrářská firma zvaná U Sedláčka vznikla ve 30. letech 20. století, kdy ji v roce 1936 nechal postavit Josef Sedláček spolu se svým bratrem Vilémem.82 Cukrář Sedláček, se rozhodl přesunout svou výrobnu cukroví z nároţí ulice Poštovské a Kobliţné o několik metrů dál na ulici Josefskou. Podle návrhu architekta Vítězslava Korna a interiérového návrháře Karla Růţičky zde nechal postavit cukrárnu s kavárnou v prvním patře a s obytnými prostory nad nimi. Nejnápadnějším prvkem funkcionalistického slohu jsou jedinečná vyklápěcím okna v prvním patře stavby. Sedláček svůj podnik provozoval do druhé světové války, ale s jejím koncem války o něj přišel. Kvůli kolaboraci s Němci se zabavený majetek nikdy nedostal zpět k jeho rodině a namísto toho byl zkonfiskován státem. Tehdy se podnik přejmenoval na Cukrárnu na Josefské. O tom, kdo spravoval podnik v poválečných letech, se nedochovaly ţádné zprávy. Aţ v 60. letech 20. století nastoupil do vedoucí pozice ředitele Adolf Zeman, který je dnes nejvýznamnější osobností cukrárny. Zeman v cukrárně pracoval uţ od 15 let jako cukrářský učeň. Později vystudoval vysokou školu v Pardubicích a do Brna se vrátil jako plně kvalifikovaný cukrář. Během několika let se vypracoval na pozici vedoucího. Funkci nejvyššího šéfa zastává s malými přestávkami odnes.83 V 90. letech 20. století poţádal Zeman o pronájem budovy a začal zde soukromě podnikat. S novou érou cukrárny souvisí i zmíněné přejmenování na dnešní Zemanovu cuk-

82

Kalodová, Julie: „Pan Šéf“ peče dorty uţ 62 let. MF Dnes, XX, 2009, č.113, B3.

83

Zeman v podniku působí téměř bez přestávky 70 let. Data z rozhovoru: Zeman, Adolf (nar. 1933); 17. 3. 2010.


26

rárnu. Zajímavé je, ţe se nový název hlavně u starší generace neujal a většina dlouhodobých zákazníků chodí na kávu k „Sedláčkovi“ stále. Podnik, který byl pravděpodobně v době svého vzniku německý (oproti Slavii), se díky svému vhodnému umístění v centru města, stal oblíbeným a vyhlášeným. Významný podíl na proslulosti cukrárny sehrál zmíněný Zeman. Z pověsti skvělé cukrárny profituje firma dodnes. S vývojem rušné podnikatelské činnosti v devadesátých letech minulého století, však začala Zemanova cukrárna ztrácet na konkurenceschopnosti a pomalu upadala do zavedeného stereotypu. 4.1. Studio 19 Pomalého úpadku někdejší slavné brněnské cukrárny si povšimlo občanské sdruţení Studio 19 a v roce 2008 přišlo s nápadem, jak vyřešit nastalou situaci. Adolf Zeman souhlasil se spoluprácí, a tak uzavřel se Studiem 19 dohodu, která zahrnovala částečnou rekonstrukci kavárny, vyčištění horního patra, zvýšení ekonomické produktivity a celkovou modernizaci kafetérie se zachováním jejích původních prvků. V březnu 2009 zahájilo Studio 19 renovaci prostor a k obecné radosti se ukázalo, ţe se pod „zastaralým korpusem“ skrývá dobrá známá prvorepubliková kavárna včetně unikátních detailů.84 Současně se s provozovatelem kavárny se změnilo i personální obsazení kavárny. Původní zaměstnanci přešli do prodejny v přízemí nebo do výroby, zatímco v kavárně začala pracovat nová obsluha z řad studentů. Nová tvář kavárny se setkala s pozitivní odezvou, jak z pohledu zákazníků, tak i veřejnosti. Renovace si všimla média85 i nezávislí „pisálci“ a vznikla nová recenze podniku zveřejněná na stránkách Kolíčkova blogu.86 Během jednoho roku se ekonomické výnosy kavárny zvýšily na dvojnásobek, do podniku začalo proudit více lidí i noví zákazníci. Postupem času se však objevovaly neshody provozovatele kavárny a Adolfa Zemana, které nakonec vyústily v přerušení spolupráce k 1.5.2010. Důvodem sporů byl odlišný pohled na provozní postupy obou stran.

84

Data z rozhovoru: Javora, Tomáš (nar. 1968); 25. 4. 2010.

85


86

Pokrok o krok. Dostupné z: http://kramlik.blogspot.com/2009/03/pokrok-o-krok.html, cit. 12. 10. 2010.

27

„Od března 2009 jsme tedy byli v provozu a za ten rok jsme dosáhli zhruba dvojnásobných ekonomických výsledků, coţ „starý pán“ doposud kvitoval. Postupně však jako kdyby mu začínalo být protivné to, ţe o všem nerozhoduje on, a ţe lidé v horní kavárně nepracují tak, jak on chce, ale tak, jak já chci, coţ bylo ale na začátku dohodnuto, protoţe to byl ten systém, který umoţnil, ţe jsme to kompletně přebudovali nejen opticky, ale i systémově, interně. To znamená i s tím, jak se změnila nabídka, kdy on tam měl nekvalitní produkty, my jsme to změnili na naše osvědčené komodity, kdy je tam pořádný kávovar a jiné profesionální systémy. Vyhodili jsme nefunkční ledničky a dali jsme tam jak ekologičtější, tak ekonomičtější zařízení. Celková naše investice dosáhla téměř 500.000 Kč, dohoda byla taková, ţe se během následujících tří let budeme snaţit ze zlepšeného ekonomického výsledku tuto investici mořit. Coţ teď po roce mělo začít. Zeman však zřejmě měl vzrůstající pocit během toho roku, ţe se mu to jako kdyby vymyká z rukou.“87 Investice, kterou občanské sdruţení do kavárny vloţilo, a která se měla během tříletého provozu vrátit, nyní vyţaduje Studio 19 po Adolfovi Zemanovi zpět. Po odchodu personálu a provozovatele kavárna částečně navázala na úspěšný systém a podnik funguje dál pod dohledem Adolfa Zemana. 4.2. Personál dříve a dnes Jak dřív fungovala cukrárna v „zákulisí“ popisuje Adolf Zeman. Podnik byl rozdělen na několik administračních úseků a o kaţdou sekci se staral jeden zaměstnanec sám, nebo pracoval se skupinu dalších lidí. Takovými samostatnými úseky byla například kavárna, o kterou se staral provozní, sklad se skladníkem, úsek vedoucího odbytu, úsek vedoucího obchodu, výroby, skladu a podobně. Za kaţdý úsek zodpovídala pověřená osoba a podle Adolfa Zemana to byl velmi dokonalý systém s minimálními ztrátami. V celém podniku pracovalo přes 20 zaměstnanců a nejvyšší šéf byl ředitel. Ve výrobě i kavárně pracovali ţeny a muţi zároveň zatímco dnes u Zemana působí téměř výhradně číšnice, prodavačky a cukrářky. „Kávoví kuchaři postupně odešli, a personál, který obcházel zákazníky dělal i kávu a nápoje. Místo umývaček přibyl umývací stroj a všechno ostatní zvládla obsluha. Takţe produktivita práce se zvýšila a s nimi i cena. Dřív ceny nerostly tak rychle jako dnes. Se zvýšením cen se zvýšily základní platy. V 53. roce došlo k pádu měny. Takţe jestliţe měl dělník 750 korun měsíčně, dnes má asi 12 tisíc, takţe za tu dobu se ceny takto dramaticky změnily.“88 Jak uţ Adolf Ze-

87


88

Data z rozhovoru: Zeman, Adolf (nar. 1933); 17. 3. 2010.

28

man nastínil, úspěšný model organizace podniku postupně ztratil na efektivitě. Systém, který fungoval do konce 80. let 20. století vystřídal úspornější koncept a projevil se sníţením stavů. Hlavní příčinou byla menší poptávka a odbyt. Poměrně úspěšnou změnu v personálním obsazení kavárny udělalo aţ Studio 19. Najímalo své vlastní zaměstnance na brigádní úvazek. Během let 2009-2010 se vystřídalo v kavárně přibliţně 15-20 zaměstnanců, kteří pracovali ve (většinou) dvousměnném provozu. O brigádníky se staral hlavní koordinátor jako neoficiální provozní, který měl rovněţ na starost spolupráci s ředitelem, hladký a bezproblémový chod kavárny a objednávku zboţí. Provozovatel se zároveň snaţil o to, aby sluţby kafetérie odpovídaly co nejlépe prostoru kavárny, a aby i personál působil uklidňujícím a příjemným dojmem. Tudíţ v kavárně pracovali jen zaměstnanci, kteří o danou lokalitu stáli. Jejich postoj se pozitivně promítl do výrazu celého podniku a přilákal nové návštěvníky. Recenze i ohlasy zákazníků nový personál uvítaly, zároveň ale kritizovaly nedostatečnou profesionalitu mladé obsluhy. Nicméně pozitivní zprávy převládaly, a tak začala vznikat mírně napnutá atmosféra mezi obsluhou horního patra a (původní) obsluhou v přízemí. I to moţná přispělo k následným neshodám mezi Adolfem Zemanem a Tomášem Javory. Některé dlouholeté zaměstnankyně cukrárny totiţ zastávaly výhradně názory „starého pána“, a tak se vztahy mezi zaměstnanci neobešly bez problémů. Někdy přecházely i ve spory a nepochopení na obou stranách.89 4.3. Vybavení kavárny v minulosti a dnes Zemanova cukrárna se můţe i dnes pyšnit zachovaným interiérem s unikátními zdobnými prvky. Na rozdíl od Slavie neprošla ţádnou přestavbou. Vzhled kavárny v 50. letech popsal Adolf Zeman. „Nábytek vypadal teoreticky tak, jak je dole. Takţe to byly obdélníkové stoly 60x80 cm a u nich boxy, kam se vešli čtyři lidé. Pravda je, ţe v 63. roce byli ti lidé trochu menší, protoţe se tam vešli, kdeţto dnes by se tam nevešli. Protoţe jsou silnější a vyšší. A také lidem nevadilo, ţe seděli tak blízko vedle sebe. Jinak mimo stolového zařízení a baru zůstalo zařízení kavárny stejné. Obloţení také. Tam, kde je dnes bílá stěna, bývaly plátěné tape-

89

Např.: protoţe chod kavárny fungoval nezávisle na prodejně, nevěděly prodavačky o situaci v prvním patře a měly pocit, ţe je svými objednávkami číšnice jen zdrţují. A naopak personál ze spodního patra občas přicházel se zdánlivě nesmyslnými poţadavky za obsluhou kavárny a zdrţoval tak plynulý provoz kavárny a pod.

29

ty, zbytek tapet je ještě dodnes vidět v šatně. V kavárně byl speciální systém ohřívání, to je zvláštnost, ţe v budově byly zavedeny kanály, kterými se fouká chladný vzduch. Ty kanály dodnes existují, ale ten systém klimatizace uţ nefunguje. Původně se myslelo, ţe ty kanály jsou na foukání teplého vzduchu, ale bylo to naopak – pro foukání chladného vzduchu ze sklepa. Kdyţ se zkoušel pouštět teplý vzduch, ten stoupal nahoru a sfoukával kouř svrchu, takţe proto je to zařízení pro ochlazování. Celá ta kavárna se momentálně zmodernizovala a vypadá příjemně. Pravdou ale je, ţe okna, která jsou původní, nejsou bezpečná, takţe by mělo dojít k rekonstrukci (po 65 letech). V současné době na to ale město nemá tyto prostředky, ale snad k tomu brzy dojde. Kavárna nebyla původně celá kuřácká, protoţe tady existoval salonek v místech dnešních kanceláří, kde se hrál kulečník a kde se kouřilo. Byl to takový pánský salonek.“90 Po více neţ 70 letech provozu potom kavárna prošla renovací, která oţivila její původní krásu. Za opravou stálo občanské sdruţení Studio 19. „Nejdříve jsme vyklidili celý prostor od umělých květin, záclon a nevhodného nábytku dílem z devadesátých let, opravili a vymalovali jsme zdi i strop, vyčistili světla, garnýţe, lišty a ostatní původní prvky, odstranili všelijaké „naplaveniny“, pod kterými se naštěstí vţdy ukázal původní prvek (např. zakryté části původního obloţení). Potom jsme z podlahy odstranili přilepené koberce, lepidlo a několik vrstev laku ţlutého od kouře a napustili jsme vyčištěnou krásnou původní dlaţbu olejem. Vyměnili nebo přečalounili jsme kompletně nábytek a nakonec přišel na řadu bar. Odstranili jsme „socialistické“ nástavby, které původní bar hyzdily, nebo spíše zcela zakrývaly a kompletně jsme ho pohledově i technologicky přestavěli tak, aby zachovalá původní část vynikla. V roce 1936, kdy podnik vznikl, byl horní bar koncipován jako stanoviště obsluhy, která pouze objednávala, roznášela a kasírovala s tím, ţe veškeré produkty přijímala výtahy zespodu z výrobny, zatímco později byl horní bar rozšířen tak, aby byl soběstačný a přijímal výtahem z výrobny pouze zákusky a ze skladu zásoby. Tím zanikl původní korpus baru, zachována však zůstala výrazná onyxová výstelka baru s původními výtahy a rámem elektrorozvaděče a dřevem obloţený podhled. Korpus baru, regály na sklo a technologie jsme tedy nahradili soudobým řešení bez výrazových ambicí, abychom nechali původním částem vyniknout. Během obou týdnů mezi zmíněnými pracovními víkendy byla kavárna ve všední dny vţdy v normálním provozu, tedy byly minimální ztráty vzniklé uzavřením na 6 víkendových dní a jedno pondělí těsně před otevřením - to jsme vyměňovali technologie za barem a přestavovali korpus baru. Z eko-

90

Data z rozhovoru: Zeman, Adolf (nar. 1933); 17. 3. 2010.

30

nomických důvodů se nepodařilo ještě dokončit bar tak jsem chtěl, a sice aby měl povrchovou úpravu marockým štukem, aby byl dobře udrţovatelný a hodil se k podobně upraveným sloupům. To mělo přijít na řadu spolu s dalšími kroky během provozu.“91 K dokončení úprav prozatím nedošlo, vzhledem k odchodu Studia 19 ze Zemanovy cukrárny. Adolf Zeman prozatím nemá kapitál pro další úpravy kafírny, ani neplánuje další úpravy prostoru. 4.4. Kavárna pohledem návštěvníků Od doby, kdy byla kavárna a cukrárna U Sedláčka otevřena, uplynulo více neţ 70 let a pamětníků, kteří zaţili zlatou éru kaváren, dnes jiţ není mnoho. Naproti tomu si velké mnoţství lidí pamatuje nedávnou minulost. Díky diskuzi na internetu se dozvídáme mnoho podrobností o tom, jak to v cukrárně chodilo v 60., 70. a 80. letech minulého století a v období těsně před rekonstrukcí. Recenze kavárny zveřejněná na internetovém blogu Chilli Julie v roce 200892 vyvolala obsáhlou „debatu“ u svých čtenářů. Diskutující lze rozdělit do tří skupin. Lidé, kteří kavárnu navštěvovali kdysi, ti, co nahlédli do kavárny poprvé aţ v nedávné době a ostatní, kteří znají obě situace a srovnávají. Z reakcí obecně vyplývá rozpačitý dojem ze vzhledu kavárny. Někteří nevěděli, co si o podniku myslet, zatímco jiní „Zemanku“ povaţují za jakýsi „skanzen komunismu“. Recenze i diskuze naráţela na humorné scénky a detaily a někteří z komentátorů vzpomínali na to, jak to u Zemana fungovalo dřív.93 Srovnání nacházeli jak v zaniklé cukrárně u Tomana,94 tak v soci-

91


92

Brněnský originál: Zemanova kavárna. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-

kavarna.html, cit. 12. 10. 2010. Článek reflektuje stav těsně před rekonstrukcí. 93

David, bez názvu. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-kavarna.html

„Cukrárna prodává nejen zákusky za osmdesát, ale i vůni a atmosféru. Já jsem do Zemanovy cukrárny vţdy rád chodil. Dával jsem si turka, něco si psal a pozoroval okolí. Mám pocit ţe podnik patří staršímu majiteli a pozvolna s ním jde ţivotem … Bohuţel se k nádhernému meziválečnému interiéru přilepila atmosféra a zvyky hodně jetého socialismu. Tedy krása a propracovanost se snoubí s úpadkem a to maximálním. Mezi námi, u Hawelky taky není velmi čisto, káva je kdoví jaká, obsluha umí být protivná. Ale noblesa ještě zcela nevyprchala. Jenţe tady vrchní prchni po čtyřiceti letech. Kupte rychle někdo celý podnik a osvíceně jej provozujte. Nebo si tu za rok napíšeme o jeho totální likvidaci. Viz definitivní konec kavárny na Jakubském náměstí - známé pod heslem Výběr. Kaváren a cukráren jako je Zemanka není ve světě mnoho, myslím ţe i ty zdejší patřily k nelepším, mohly se snad i zachovat…. Jenţe jde jiţ o jednu z posledních!“ cit k 24.11.2010

31

alismem zasaţené cukrárně U Mamlasů. Dál v moderních kavárnách nebo cukrárnách, které nenabízí domácí cukroví, ale jen „předraţené, přehnaně sladké a zákusky plné tuků a barviv.“95 Čtenáři se shodují, ţe kavárna bývala dřív velmi oblíbená. Na volná místa k sezení se dokonce stála fronta! Oproti stavu před renovací, kdy podnik zel prázdnotou. Jiní kritizují situaci v Brně, kde chybí jiné posezení s kávou a domácím zákuskem.96 Zajímavým vyústěním různorodých reakcí byly nápady jednotlivců, jak kavárně pomoci zachránit a co všechno by se mohlo změnit. Za hlavní nedostatky podniku čtenáři povaţovali nepříjemnou obsluhu, zanedbaný vzhled kavárny, nevkusné výdobytky komunistické kultury smíchané s prvky kultury 90. let 20. století,97 nedobrou kávu a malý výběr zákusků za vitrínou. Přednosti naopak viděli v zatím nevyuţité kapacitě podniku, zachovaném interiéru a jeho retro stylu.98

94

známé jako kavárna Nitra na náměstí Svobody v budově dnešního Bontonlandu

95

iscilitight , bez názvu. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-kavarna.html

„Mě by občas postačila i jen ta cukrárna bez kávy…Netvrdím, ţe jsem jich v Brně navštívila hodně, ale ty, co ano, do těch uţ mě podruhé nedostanou. Aida- zákusky aţ na ty nestudentské ceny ujdou, ale tamní neskutečně protivná obsluha mě opravdu znechutila (a to jsem byla v obou dvou Aidách, pokaţdé totéţ). U mamlasů jsem byla včera - stará klasika, trochu levnější neţ Aida, ale posedět tam mne opravdu neláká…Ale zákusky na doma bych si tam koupila, to zas ano…“ cit k 24.11.2010 Zyrkhon,bez názvu. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-kavarna.html „Pěkná recenze, podnik opravdu ustrnul v čase. V Brně mají zákusky ucházející v Aidě, ale jak uţ tu bylo zmíněno, obsluha je tam opravdu tragická a ceny nemalé. Škoda ţe v mé oblíbené Alfě nemají něco sladkého, Leon by to měl vylepšit. V Café 99 lze najít pár dobrot, ale je to trochu z centra. Zatím jsem nejlepší sladkosti “bohuţel” jedl v restauracích a ne v kavárnách/cukrárnách.“ 96

Lenka Pulkroška, bez názvu. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-kavarna.html

„Musím se přiznat, ţe jsem při jedné z mých posledních návštěv Brna míjela Zemanovu kavárnu a nedalo mi to, chtěla jsem zavzpomínat. Dostala jsem chuť na tu výtečnou vídeňskou kávu, kterou jsme si tam dávaly, kdyţ jsme chodily do 7.A. Čekala jsem rušnou kavárnu plnou důchodkyň a studentů, na stolcích nedopité kávy a Pohádky s porcí šlehačky. Za dveřmi mě bohuţel čekalo přesně to, co popisuješ, neměla jsem ani odvahu si sednout. Nikde nikdo, za pultem přikrčená prodavačka a pod igelitem dva vysušený dortíky. Bylo mi z toho smutno. Tak nádhernej funkční prostor, kde atmosféra navíc pořád je … jen ji oprášit. Doufám, ţe se jednou kavárna dostane do rukou někoho šikovnýho a ne vietnamským trhovcům.“ Cit 24.11.2010 97

Jako například umělé květiny, podivná výzdoba.

98

Jako například velké koţenkové boxy, jídelníček psaný na psacím stroji a pod.

32

Nejcennějším přínosem recenze je popis kafetérie těsně před obnovou a přináší unikátní svědectví nedávné minulosti, které uceluje pohled na celkový vývoj cukrárny. 4.5. Kavárna za provozu Studia 19 a dnes Ačkoliv Studio 19 provozovalo kavárnu pouhý rok, jeho dopad na ekonomiku a klientelu byl značný. Občanské sdruţení a jeho předseda Tomáš Javora zároveň usiloval o „záchranu“ prvorepublikové kavárny, jejího kouzla a společenské úlohy. A nezůstal jen při tom. Kavárnu obohatily i o kulturní akce a vernisáţe výstav. Původní plán se mu ale nepodařilo dovést do zdárného konce a podnik od května 2010 „stagnuje“ na staromódních názorech dlouholetého nájemníka. Za dobu působení Studia 19 jsem měla moţnost v kavárně pracovat jako barman – číšník. Následující text shrnuje několik mých postřehů a pracovních zkušeností. Mezi personálem, jak uţ to často v podobných zařízeních bývá, se mluvilo o zákaznících a štamgastech. Hosté, kteří kavárnu navštěvovali opakovaně, si mnohdy vyslouţili nějaké přezdívky a personál uţ dopředu věděl, co od nich můţe očekávat. Barmani vzpomínají na několik z nich. Jedni takoví byli například „kouzelní dţinové“. Tak se přezdívalo dvěma leţérním mladíkům, kteří si pravidelně objednávali neperlivou vodu, obloţený chlebíček, černou kávu a potom uţ jen dţiny značky Bombay. Přezdívku si vyslouţili proto, ţe nechávali „kouzelně“ vysokou diškreci, proto byli u personálu velmi oblíbeni. Dobře známí byli také páni Vídeňáci. Dva postarší muţi, kteří kaţdé ráno chodili na „vídeň“ a denní tisk. Netrvalo to dlouho a obsluha se uţ ani nechodila ptát na objednávku a rovnou jim vídeňskou kávu donesla. Totéţ platilo u zamilovaného páru, který seděl vţdy na totoţném místě v rohu. A kaţdé odpoledne se odehrávala tatáţ scénka. Nejprve přišel muţ a usadil se na oblíbené místo - v ten moment začala obsluha připravovat dvě alţírské kávy, a neţ je dokončila (jejich příprava trvá obvykle déle, neţ obyčejného espressa), seděli v boxu uţ oba dva. Říkalo se jim „alţír“. Mezi často prodávaný sortiment patřily „Zemanovy chlebíčky“, „vídeň“, „červené víno“ a klasický „turek“ Případně kombinace kávy a chlebíčku nebo kávy a zákusku. Jednoznačně nejprodávanějším byla však vídeňská káva s pravou domácí šlehačkou. Na ni se k Sedláčkovi chodilo celé generace. A právě proto má i Zemanova cukrárna neodmyslitelné místo v brněnském prostředí – na zákuscích ze Zemanky vyrostly generace Brňanů, kteří se do své cukrárny rádi vrací. To je zároveň úskalím dnešní Zemanovy cukrárny. Pokud se nikdo nebude starat o inovace, které by oslovily i mladé návštěvníky, bude cukrárna za pár let moţ33

ná čelit krizové situaci, podobně jako před několika lety, kdy kavárna nestačila drţet krok s dobou a nelákala nové hosty.

34

5. ZÁVĚR Postupné zkoumání a srovnávání dvou nejstarších kaváren v Brně, Slavie a Zemanovy cukrárny, poukázalo na velkou odlišnost obou podniků a jejich odlišného výchozího bodu. Kavárna Slavia měla od začátku svého provozu velký předpoklad a snahu k tomu, aby tolik poptávané místo pro schůzky brněnských Čechů, naproti tomu Zemanův podnik se vţdy soustředil na výrobu cukroví a kavárna se stala „jen“ druhořadou součástí cukrářského komplexu. Oba podniky ve svých odvětvích, díky promyšlené koncepci vynikaly. S vývojem společenské a politické situace na českém území, se měnil postupně i obraz obou kaváren, které se s těmito změnami musely sloţitě vyrovnávat. Ze srovnání obou kaváren lze pozorovat, ţe horší dopad měla postupná změna politického prostředí a to hlavně socialistický reţim, na kavárnu hotelu Slavia. Takovou odlišnost od „Zemanky“ způsobil čtyřicetiletý rozdíl v délce provozu. Slavia měla v době socialismu za sebou uţ půlstoletí své existence, bohaté na události a osobnosti, které kavárnu formovaly. S příchodem totalitního reţimu o tento „duchovní odkaz“ násilně přišla. Zatímco Zemanova cukrárna s kavárnou v prvním patře nebyla změnou reţimu postiţena tak výrazně. Její vznik je datován ke konci třicátých let, čili těsně před začátkem druhé světové války. A tak v důsledku historických událostí, neměla dostatek času ani podmínky k tomu, aby brněnské společnosti nabídla podobné prostředí jako Slávia. Navíc technologický pokrok v 50. letech způsobil, ţe lidé uţ neměli dál takovou potřebu chodit do kaváren pro aktuální informace. Dnes tento aspekt umocnila ještě víc doba internetu a snadného přístupu k údajům. Padesátá léta minulého století odstartovala ve Slavii novou éru, která uţ neměla nic společného s předchozím provozem. Kafetérie prošla rekonstrukcí, změnila styl výzdoby a zmodernizovala svou tvář. Stálí hosté a personál se roztrousili do konkurenčních podniků a kavárna prosperovala hlavně díky venkovnímu posezení. Navíc s příchodem nové progresivní kultury se dávná důstojnost kavárenské obsluhy a její osobní přístup vytratili, coţ odradilo mnohé staromilné zákazníky. Kavárna na Josefské však neměla problém navázat na plynulý provoz podniku. Během let se Zemanova cukrárna stala jednou z několika cukráren, kam Brňané rádi a často chodili. Kdyţ zrovna nevysedávali u Dorotíků, v Nitře nebo u Mamlasů, zašli si na čerstvé zákusky na Josefskou. Ale kam zmizel ten původní účel výstavby kaváren z třicátých let? Vyjma funkci35

onalistického interiéru a zachovaných architektonických prvků tak Zemanova cukrárna postupně ztrácela na zajímavosti a stala se podnikem poplatným své době. Můţeme se zamyslet nad otázkou, jak je tedy moţné, ţe si Vídeň nebo Paříţ dlouhodobě uchovávají své staré kavárny a podniky, zatímco v Brně tato elegantní kultura vymizela? Je to právě kvůli historickým okolnostem, které způsobily tyto dvě odlišné situace. Oproti Francii nebo Rakousku česká společnost zaţila období socialistické diktatury, které se od vyšší, burţoazní kultury odvracela a systematicky ji ničila. Vývoj brněnských kaváren je toho důkazem. Proto většina kavárenských budov byla buď zbourána, nebo je nahradil jiný podnik, anebo postupně přešla výraznou přestavbou. A hlavně díky těmto změnám, ztratily kavárny své hosty a štamgasty, kteří byli jednou z nejdůleţitějších sloţek fenoménu kavárenské kultury. Dnes v době otevřeného ekonomického trţního systému, mají majitelé obou kaváren mnohem svobodnější volbu, jak usilovat o návrat k tradičnímu pojetí kaváren. Zemanova cukrárna se ke změnám, které by zefektivnily prostor kavárny staví s neporozuměním, zatímco Slávia prozatím dál funguje v dávno zavedeném systému. Je otázkou, jak dlouho tento stav bude moci pokračovat. Pokud velké mnoţství klientely kaváren tvoří lidé důchodového věku a pokud se provozovatel nestará o to, aby zaujal nové zákazníky, je moţné, ţe za pár let oba podniky zaniknou. Na druhou stranu není moţné jednoduše odsuzovat snahy provozovatelů o udrţení chodu těchto kafíren - je dokonce „zázrak“, ţe obě kavárny přeţily další v mnoha případech zničující vlnu společensko-politické změny. Na druhou stranu, od osamostatnění České republiky jiţ uplynulo bezmála dvacet let a nastává pravý čas na úvahu, jakým směrem by se oba podniky mohly posunout, aby správně korespondovaly se současným společenským klimatem a zároveň poukázali na své kulturní a historické dědictví.

36

6. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Literatura ALTMAN, K.: Krčemné Brno : o hostincích, kavárnách a hotelích, ale také o hospodách, výčepech a putykách v moravské metropoli, Brno: Doplněk, 1993. ALTMAN, K. – KUDĚLKOVÁ, L. – FILIP, V.: Zmizelý svět brněnských kaváren, Brno: J. Filip, 2008. DYKOVÁ, V. – DÖRFELOVÁ, Y.: Kam se v Praze chodilo za Múzami, Praha: Vyšehrad, 2009. JORDÁNKOVÁ, H. – SULITKOVÁ, L.: Brno I.díl. Město uvnitř hradeb, Praha – Litomyšl: Paseka, 2008. PETRŢALKA, I.: Momentky z kultury Brna, Brno: Š. Ryšavý, 2007. SYROVÁTKA, O.: Město pod Špilberkem: o lidové kultuře, tradicích a ţivotě lidí v Brně a okolí, Brno: Doplněk, 1993. Informátoři Fuksa, Karel (nar. 19--); 25. 4. 2010. Povolání: reţisér, redaktor Místo konání rozhovoru: budova České televize, Běhounská 5/18, Brno Bydliště: Brno Javora, Tomáš (nar. 1968); 25. 4. 2010. Předseda občanského sdruţení Studio 19. Povolání: podnikatel v gastronomii Místo konání rozhovoru: Kavárna Transistor, Bayerova 7, Brno Bydliště: Brno Lacinová, Sylva (nar. 1923); 7. 10. 2010, 21. 10. 2010. Vnučka Karla Moravce, zakladatele hotelu Slavia. Povolání: akademická sochařka, v penzi Místo rozhovoru: u Lacinové doma. Bydliště: Brno

37

Parma, Karel (nar. 1948); 5. 3. 2010, 12. 4. 2010. Jeden ze současných majitelů hotelu Slavia. Povolání: v penzi Místo konání rozhovoru: u Parmy doma Bydliště: Brno Zeman, Adolf (nar. 1933); 17. 3. 2010. Povolání: cukrář a dlouholetý nájemník Zemanovy cukrárny a kavárny na Josefské Místo rozhovoru: Zemanova cukrárna, kancelář, Josefská 4, Brno Bydliště: Brno Odborné články JEŘÁBEK, Miroslav: Společenský ţivot brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. Století. In (autoři): Brno v minulosti a dnes XVIII. Brno: Archív města Brna, 2005, s. 333 – 354. NOVOTNÁ, Markéta, Vznik Lyţařského klubu v Brně a jeho činnost do doby, kdy se v Brně konaly vůbec I. lyţařské závody (1910–1920) In (autoři): Brno v minulosti a dnes XXI. Brno: Archív města Brna, 2008, s. 277–314. Dobová periodika Brněnský deník, 2, 2007, č. 80, s. 7. MF Dnes, XX, 2009, č.113, B3. Moravskoslezský kurýr I, 1990, č. 8, s. 4. Moravskoslezský kurýr II, 1991, č. 12, s. 4. Moravskoslezský kurýr III, 1991, č. 10, s. 1, 5. Moravskoslezský kurýr IV, 1992, č. 3, s. 4. Internetové zdroje Archiv města Brna. Dostupné z: http://www.archiv.brno.cz/index.php?nav01=1734, cit. 30. 11. 2010. Brněnský originál: Zemanova kavárna. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-originalzemanova-kavarna.html, cit. 12. 10. 2010. Hotel Slavia. Dostupné z: http://www.slaviabrno.cz/, cit. 18. 4. 2010.

38

Klaus Thiele-Dohrmann. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Klaus_Thiele-Dohrmann, cit. 20. 11. 2010. Pokrok o krok. Dostupné z: http://kramlik.blogspot.com/2009/03/pokrok-o-krok.html, cit. 12. 10. 2010. Studio 19. Dostupné z: http://www.kinoartbrno.cz/kinoart/studio19, cit. 24. 11. 2010. Výstava Zmizelý svět brněnských kaváren. Dostupné z: http://www.spilberk.cz/?pg=zobraz&co=zmizely-svet-brnenskych-kavaren, cit. 23. 11. 2010. Wiener Kaffeehaus. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Wiener_Kaffeehaus#Geschichte_und_Kaffeehausliteratur, cit. 20. 11. 2010. Ostatní Přednáška Lenky Kudělkové s názvem Zlatá éra brněnských kaváren, Místo konání: prostorách Úřadu městské části Brno-střed, Dominikánská 2, Brno Datum a čas: 24.března 2010, 17.00

39

7. SEZNAM PŘÍLOH Obrazová příloha: 1. První polovina hotelu Slávia před rozšířením o budovu Stirakovského a Müllerův dům. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, (b.d.). 2. Ukázky interiérů hotelu Slávia. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor (b.d.). 3. Pohlednice s vyobrazením restaurace. Archiv Karla Parmy. Foto Foto neznámý autor, (b.d.).

4. Pohlednice s vyobrazením kavárny. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, 1918. 5. Reklamní pohlednice. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, (b.d.). 6. Hotel Slávia v současnosti. Dostupné z: http://www.slaviabrno.cz/o_hotelu.php?jazyk=czech, k 25. 11. 2010. 7. Hoteliér Karel Moravec a jeho ţena Karla Moravcová. Převzato z: ALTMAN, K. – KUDĚLKOVÁ, L. – FILIP, V.: Zmizelý svět brněnských kaváren. Brno: Bruna Aeterna, 2008, s. 36, (b.d.). 8. Sylva Moravcová – Lacinová, dcera hoteliéra Moravce. Archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.). 8. Sylva Moravcová – Lacinová se synem Luborem Lacinou. Rodinný archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.). 9. Sylva Moravcová – Lacinová s manţelem a rodinou. Rodinný archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, datum (b.d.). 10. Sylva Lacinová, vnučka hoteliéra Moravce. Rodinný archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.). 11. Zemanova cukrárna. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009. 12. Adolf Zeman. Převzato z: V nejstarší kavárně v Brně peče cukrář Adolf Zeman uţ dvaašedesát let. MF DNES, XX, B3, 2009. 13. Koţenkové sedačky a původní interiér Zemanovy cukrárny těsně před rekonstrukcí. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnensky-original-zemanova-kavarna.html, k 25.11.2010. 14. Vzhled baru před rekonstrukcí. Cilli Julie. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnenskyoriginal-zemanova-kavarna.html, k 25.11.2010. 15. Nabídka kavárny před rekonstrukcí. Cilli Julie. Dostupné z: http://chillijulie.cz/brnenskyoriginal-zemanova-kavarna.html, k 25.11.2010.

40

16. Vzhled interiéru prodejny zákusků v přízemí. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009. 17. Původní schodiště v přízemí. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009. 18. Nový vzhled kavárny po rekonstrukci. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009. 19. Nový vzhled kavárny po rekonstrukci. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009.

41

1. První polovina hotelu Slávia před rozšířením o budovu Stirakowského a Müllerův dům. Archiv Karla Parmy. Foto Neznámý autor, (b.d.).

2. Ukázky interiérů hotelu Slávia. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, (b.d.).

42

3. Pohlednice s vyobrazením restaurace. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, (b.d.).

4. Pohlednice s vyobrazením kavárny. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, 1918.

43

5. Reklamní pohlednice. Archiv Karla Parmy. Foto neznámý autor, (b.d.).

6. Hotel Slávia v současnosti. Hotel Slavia. (b.d.).

44

7. Hoteliér Karel Moravec a jeho ţena Karla Moravcová. Převzato z: ALTMAN, K. – KUDĚLKOVÁ, L. – FILIP, V.: Zmizelý svět brněnských kaváren. Brno: Bruna Aeterna, 2008, s. 36.

8. Sylva Moravcová – Lacinová, dcera hoteliéra Moravce. Archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.). .

45

8. Sylva Moravcová – Lacinová se synem Luborem Lacinou. Rodinný archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.).

9. Sylva Moravcová – Lacinová s manţelem a rodinou. Rodinný archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.). 46

10. Sylva Lacinová, vnučka hoteliéra Moravce. Rodinný archiv Sylvy Lacinové. Foto neznámý autor, (b.d.).

11. Zemanova cukrárna. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009. 47

12. Adolf Zeman. Monika Hlaváčová, 2009.

13. Koţenkové sedačky a původní interiér Zemanovy cukrárny těsně před rekonstrukcí. Chilli Julie, (b.d.).

48

14. Vzhled baru před rekonstrukcí. Chilli Julie, (b.d.).

15. Nabídka kavárny před rekonstrukcí. Chilli Julie, (b.d.).

49

16. Vzhled interiéru prodejny zákusků v přízemí. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009.

17. Původní schodiště v přízemí a mezipatře. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009. 50

18. Nový vzhled kavárny po rekonstrukci. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009.

19. Nový vzhled kavárny po rekonstrukci. Archiv Tomáše Javory. Foto neznámý autor, 2009.

51

Sedláčkova kavárna a kavárna hotelu Slavia v proměnách času

Recommend Documents