Miscellanea Geographica 14 s. 57–64
Katedra geografie, Z U v Plzni, 2008
Regiony v prom nách asu a prostoru (Úvaha o metodických p ístupech nové regionální geografie)
Pavel Chromý e-mail:
[email protected] Univerzita Karlova v Praze, P írodov decká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2 Pavel Chromý: Regions in changes of time and space. The contribution presents, in the form of reflexion, the researches on regional identity and identity of a region carried out at the Faculty of Science, Charles University in Prague. The author contemplates the direction of current culturgeographical and historic-geographical researches and discusses its „new” methodical approaches that have enriched Czech – regional – geography in the course of the last decade. The author lays stress primarily on the combination of extensive and intensive methods of research into regional study and assessment of the process of forming, development and ending of regions namely in a dual context: a) ideas of forming Europe of regions, b) institutionalising of new regions in Czechia. Key words: new regional geography, historical geography, cultural geography, regional identity, regionalism, Czechia
Úvod V posledních dnes již tém dvaceti letech jsme sv dky a mnohdy i p ímými ú astníky diskuze o další budoucnosti Evropy, p i emž zna ná pozornost se v této diskuzi v nuje evropským region m. Nový evropský regionalismus, ozna ovaný jako „moderní“, bývá asto staven do kontrastu se „starým“ regionalismem, pro n jž byl typický provincionalismus, nekritický patriotismus a prosazování práva obyvatel žijících v ur itém území na historické ko eny a jejich hledání. Dokladem tohoto procesu byl nap . rozmach vlastiv dy a regionálních vlastiv dných výzkum v 19. a v první polovin 20. století. Moderní regionalizmus se prosazuje v kontextu obhajoby tzv. paradigmatu nového rozvoje. Jeho podstata tkví v p edpokladu, že optimálního rozvoje území není možné dosáhnout „shora“ i „z vn jšku“, díky státní podpo e nebo program m na podporu problémových region , nap . hospodá sky dlouhodob slabých venkovských oblastí, strukturáln postižených region , periferií, ale p edevším aktivizací vnit ního potenciálu oblastí „zdola“, tedy inností samotného regionu (mobilizací aktér , lidského a sociálního kapitálu). P i koncipování rozvoje region proto op t nabývá na významu sledování a hodnocení r zných m kkých faktor jako je kultura, ob anská spole nost, identita a postoje obyvatel, které stále více zatla ují do pozadí „tradi ní“ strukturální podmínky (dopravní dostupnost i demografickou situaci regionu apod.). Evropská unie považuje tento (neo)regionalismus za jeden ze zp sob prohlubování demokracie a p istupuje k emancipovaným region m jako pilí m demokracie a tím i její budoucí stability. Region se však velmi asto, podobn jako tomu bylo v minulosti, popisuje jako pravé, p irozené spole enství se spole nými zájmy, historií, identitou, kulturou, folklórem atd. Zd raz uje se jeho unikátnost, specifika, odlišnosti ve smyslu „my“ a „oni“ („náš“ a 57
„jejich“). Vezmeme-li v úvahu nejnov jší teorie nacionalismu, které zjemnily chápání pojmu národ a interpretují jej jako um lou, institucionalizovanou, imaginární komunitu, respektive výsledek politického procesu i produkt aktivity nacionalist (THIESSE 2007), lze p edpokládat, že dnešní regiony jsou produktem regionalist , tedy sociální konstrukcí (BERGER, LUCKMANN 1999). Podobn jako v p edchozích generacích byla ur itá (zejména politická a kulturní) sféra spole nosti inná ve vytvá ení národ a upev ování národních stát , jsme dnes sv dky její aktivizace na poli budování i formování regionu. Politici asto deklarují cíl posílit vnit ní integritu (svých) region tak, aby (jejich) regiony obstály v mozaice regionáln uspo ádané „nové“ Evropy. Administrativní regiony samoz ejm existují de iure a i p esto, že (mnohde, podobn jako v esku) byly vytvo eny shora, nelze regionálním politickým elitám up ít snahu o p em nu t chto administrativních jednotek ve skute ná regionální spole enství. Daleko mén již politici deklarují cíl upevnit i posílit svoji moc, získat pozice, p ístup k finan ním zdroj m apod. Vedle administrativních jednotek se však um le vytvá ejí i další regionální struktury. Jako p íklad lze uvézt euroregiony, jejichž cílem je mj. podpora formování p eshrani ních spole enství (JE ÁBEK, DOKOUPIL, HAVLÍ EK A KOL. 2004). I zde jsme sv dky nejen politických, ale i dalších spole enských aktivit (ekonomických, kulturních, sportovních ad.), které mají p isp t nejen ke zmenšení rozdíl mezi regiony na odvrácených stranách hranic, snížení negativního vlivu hranic, ale také k vytvo ení fungujících regionálních struktur. Z hlediska formování region lze tedy za klí ové považovat následující teze: 1) Regiony nejsou p irozenými entitami, za které bývají vydávány, ale mnohem více jsou to politické a sociální výtvory (konstrukce). 2) Regionalismus nelze považovat zcela za vnit ní záležitost aktér v území (produkt jejich innosti), ale jedná se o svým zp sobem ideologii, kterou prosazují jak akté i zevnit , tak zvn jšku regionu. 3) Podobn jako státní útvary jsou i regiony v ase pomíjivé. M ní se nejen jejich definice – jejich význam i smysl/podstata (funkce, integrita) –, ale i jejich vymezení (hranice) a vnímání (z vn jšku i uvnit ). P i zániku regionu, zejména pak jeho dominantní funkce i institucí, které jej utvá ejí, nezaniká region zcela a nadále p etrvává v reliktní podob (symboly, tradi ní vazby), asto zako en n v socio-kulturních vzorcích chování/jednání lidí. Jakými metodami a postupy lze prokázat pravdivost t chto tezí? Na tuto otázku se pokusíme odpov d t p edstavením metod a díl ích záv r výzkumného projektu, který se s podporou GA R realizuje na kated e sociální geografie a regionálního rozvoje P írodov decké fakulty Univerzity Karlovy v Praze od roku 2006. Projekt nese název Hybné síly institucionalizace region : regionální identita a identita region v esku v období jeho integrace do Evropy region .
Teoretická východiska Regiony jsou tradi n v úst edí zájmu regionální geografie. V posledním období – zejména v souvislosti s paradigmatickými zm nami geografie a jejím stále významn jším d razem na ešení problém komplexní povahy (HAMPL 2006) – jsme sv dky posilování regionálních p ístup i v sociální/kulturní (HAMPL, DOSTÁL, DRBOHLAV 2007, SIWEK 1996, 1999, SIWEK, KA OK 2000), ale i v historické geografii (KU ERA 2007). I zde je patrné, že dnes existují t i alternativní koncepce eské historické geografie. (1) Tradi ní, p evážn idiografická pozitivistická historická geografie je spojená s prosazováním její poznávací funkce, identifikuje a popisuje prvky a jevy využitelné v procesu formování
58
regionální identity. (2) Post-pozitivistická a nomoteticky orientovaná historická geografie napomáhá rozlišit obecný a specifický charakter jev a proces . (3) Post-pozitivistická až post-moderní historická geografie s významným p esahem do kulturní geografie (CHROMÝ 2004, CHROMÝ, JELE EK 2005) je pak zam ena na výzkum determinace sou asných problém geografických systém , jež mají své ko eny v minulosti. Orientuje se jednak na hledání podmi ujících princip a vývojových mechanizm , které neodhalil extenzivní výzkum (viz dále), jednak na rozlišení mezi nutnými a nahodilými p í inami zm n. D raz klade na analýzu vývoje socio-kulturních systém , studium interakce lov k (jednotlivec)–krajina. Kombinuje metody extenzivního a intenzivního výzkumu, v tší váhu však p ikládá metodám druhým. Uplat uje také kvalitativní výzkumné metody (HENDL 2005), preferuje hodnocení v ne íselné podob , nap . výstižný, plastický a podrobný popis. Je pro n j typický sklon k zájmu o unikátní a specifické – nehledá zevšeobecn ní, ale další skryté souvislosti, které by mohly ovlivnit i budoucí vývoj zkoumaného území/problému. Tematicky se soust e uje na interpretaci d sledk zm n geografické organizace spole nosti zejména v nižších m ítkových úrovních region (i místa). Studuje proces formování krajiny jako „žitého prostoru“ (v etn jejího sv dectví o procesu polarizace prostoru). Zkoumá regiony jako historicky vzniklé územní celky s relativním ohrani ením (formováním region nap . na bázi regionálních identit), vývoj hranic a jejich pr m t v krajin . Zabývá se též významem stability a prom n socio-kulturních vzorc chování lidí, významem krajiny a kultury (d dictví) pro rozvoj území, jakož i institucionálními souvislostmi tohoto rozvoje (proces governmentalizace ízení, kulturní politika). P edm tem výše uvedeného výzkumného projektu je proces formování regionální identity obyvatel a identity region v esku v období spole enské transformace a v souvislostech evropského integra ního procesu. Cílem výzkumu je: (i) analyzovat v domí sounáležitosti obyvatel s územím, ve kterém žijí; (ii) analyzovat proces institucionalizace region ; (iii) identifikovat hybné síly institucionalizace region ve smyslu „žitého“ prostoru; (iv) analyzovat význam hranic v utvá ení identity region a v neposlední ad (v) p isp t k teoreticko-metodologickým otázkám historickogeografických a kulturn geografických výzkum . Teoretická a metodologická východiska výzkumu spo ívají zejména v pracích finského geografa A. Paasiho (CHROMÝ 2003A, PAASI 1986, 2001, 2003, 2004) a pracích z oblasti „nové“ kulturní a „nové“ regionální geografie. Paasi ozna uje institucionalizaci regionu za socioprostorový proces, b hem n hož vzniká prostorová jednotka jako ást prostorové struktury spole nosti a stává se viditelnou a jasn identifikovatelnou v r zných sférách sociální praxe a sociálního pov domí (PAASI 1986). Klí ovou sou ástí procesu formování region je iniciativa jednotlivc , image regionu (vnit ní i vn jší), název regionu, vytvo ení institucí a regionálních symbol , vzd lávací systém, regionální literatura, média (zvlášt denní tisk) apod. Územní identita tedy znamená nezam nitelnost, jednotu a shodnost, harmonii v chování obyvatel území v konkrétním ase. Pro všechny regiony (v r zných hierarchických úrovních) lze analyticky rozlišit ty i stádia procesu institucionalizace, p i emž po adí stádií se m že v jednotlivých regionech lišit ( asto probíhají sou asn ): 1) nabývání prostorového tvaru; 2) vytvá ení symbolického „tvaru“; 3) rozvoj institucí; 4) uvádí zakotvení regionu jako ásti
59
regionálního systému a regionálního pov domí spole nosti. B hem institucionalizace probíhá budování regionální identity (PAASI 2001), na n mž se jednotlivá stádia podílejí rozdílnou m rou a zp sobem. Podstatu prostorové identity tvo í: (a) její svázanost s ohrani eným územím (vznik p edevším v prvn jmenovaném stádiu) a (b) zakotvenost v ur itém ase (podílejí se všechna stádia). Identitu lze považovat za klí ový prvek subjektivní reality, utvá í se b hem sociálních proces a jakmile je vytvo ena, je udržována, obm ována a p ebudovávána sociálními vztahy (BERGER, LUCKMANN 1999).
Metodologické p ístupy Spole nost existuje jako objektivní i jako subjektivní realita a její teoretická analýza musí zahrnovat oba tyto její aspekty (BERGER, LUCKMANN 1999). Proto se p i výzkumu procesu formování regionu, resp. regionální identity obyvatel a identity regionu nejen nabízí, ale jeví jako nezbytné kombinovat metody extenzivního a intenzivního výzkumu (ve smyslu kritického realizmu; blíže o nich nap . DOSTÁL, HAMPL 2007), resp. kombinovat hodnocení kvantitativní a kvalitativní povahy. Ov ení podstaty identity ve vztahu k m nícímu se prost edí (sociálnímu i fyzickému, krajin ) lze vhodn využít stávající zdroje informací (statistická data, staré mapy, staré letecké snímky, staré fotografie apod.), jejichž analýza p ispívá nejen k rekonstrukci prost edí/krajiny v n kterém období minulosti, vypovídá o zm nách a vývoji krajiny v ur itém území, ale napomáhá i interpretaci t chto zm n a hledání odpov dí na otázky týkající se jejich p í in i d sledk . Uplatn ní forem extenzivního výzkumu Uplatn ní r zných forem extenzivního výzkumu p edpokládá existenci informací (dat) sekundární povahy a nutn nevyžaduje bezprost ední zkušenost i znalost zkoumané oblasti z autopsie. Výzkumné aktivity se orientují na hodnocení rozsáhlejších územních celk a identifikaci problém i problémových oblastí. Nap íklad rozsáhlá databáze údaj o využití ploch (DATABÁZE LUCC CZECHIA) umož uje sledovat (m it) zm ny ve využití krajiny v období mezi klí ovými mezníky našich d jin: polovinou 19. století (1845), obdobím nástupu komunistického režimu (1948) i jeho koncem (1990), jakož i v první dekád postkomunistické transformace a po áte ní fáze integrace eska do evropských struktur (2000). Na základ hodnocení zm n ve využití ploch lze rozpoznat období, kdy vznikly podmínky pro identifikaci obyvatel s prost edím – p esn ji: kdy krajina nabyla t ch hodnot, s nimiž se lidé identifikují. Na p íkladu oblasti eské Kanady (CHROMÝ 2003B,C), jakož i jiných pohrani ních území (HEJNOVÁ 2007, SKÁLA 2007, ŠT TINOVÁ 2006), je patrné, že krajina, která je dnes ozna ována pojmem „p írodní d dictví“ (na mysli máme zejména národní parky a CHKO) je „výtvorem“ druhé poloviny 20. století (po odsunu N mc z pohrani í, d sledkem nedostate ného dosídlení i existence tzv. železné opony). Identifikaci obyvatel p íhrani ních území s p írodou/krajinou pak v t chto oblastech umoc uje neexistence tradic, „pouhé“ p lstoletí historie života komunit v této, po druhé sv tové válce (re-)kolonizované krajin , ovšem i formování euroregion v 90. letech 20. století, z nichž naprostá v tšina má se ve svém názvu hlásí ke krajin . Podobn jako databázi údaj o využití ploch lze v souvislosti s hledáním odpov dí na otázky související s mírou sounáležitosti obyvatel s prost edím v n mž žijí analyzovat i
60
údaje ze s ítání obyvatel. Nap . KULDOVÁ (2005) hodnotila diferenciaci socio-kulturního prost edí, resp. region na bázi analýzy podílu rodák a po tu ástí obce na obec a užitím vícerozm rných statistických analýz potvrdila možnost kvantitativního hodnocení územní diferenciace kulturn geografických aspekt . Uplatn ní forem intenzivního výzkumu Uplatn ní r zných forem intenzivního výzkumu p edpokládá existenci informací primární povahy a nutn vyžaduje bezprost ední zkušenost i znalost zkoumané oblasti z autopsie. Výzkumné aktivity se orientují na hodnocení menších územních celk a interpretaci problém i analýzu problémových oblastí. Ve výše uvedeném výzkumu se intenzivní výzkum realizuje n kolika formami. 1) Nej ast ji anketárním i dotazníkovým šet ením, p i emž se osv d ilo pracovat s jasn vymezenou cílovou skupinou respondent (profesn /odborn , v kem, sociálním statusem, funkcí apod.). Respondenty dotazníkových šet ení tak jsou nej ast ji u itelé st edních škol, u itelé základních škol, rodi e student , starostové, nov pak i zastupitelé kraj a lenové obou komor Parlamentu R. Tedy osoby, které se p ímo podílejí na utvá ení lokálního a regionálního v domí a p ispívají jednak k formování vztahu obyvatel k území, ve kterém žijí, jednak k formování význam míst a institucionalizaci region . 2) Anketární i dotazníkové šet ení vhodn dopl ují ízené rozhovory s klí ovými osobami (starosty, p edstaviteli regionálních rozvojových agentur apod.). Lze totiž zjistit disproporce mezi odpov dí v dotazníku (deklarovanou, subjektivní realitou) a (skute nou, objektivní) realitou. Nap . KUBÍNOVÁ (2007) p i výzkumu vnit ní periferie na pomezí St edo eského, Ústeckého, Karlovarského a Plze ského kraje prokázala deklarovanou spolupráci mezi obcemi „p es“ krajskou hranici – ovšem i faktickou neexistenci této spolupráce a význam krajské hranice jako bariéry vzájemných p eshrani ních vztah . Doložila tak oprávn nost kombinace r zných metod p i analýze socioprostorových struktur. 3) Proces formování regionu (v etn budování identity regionu) napomáhá odhalit i analýza innosti a aktivit regionálních institucí (nap . krajských ú ad , zastupitelstev kraj , regionálních rozvojových agentur apod.), sm ující ven i dovnit regionu. Na mysli zde máme zejména analýzu a komparaci region nap . z následujících hledisek: tvorba vn jšího image (nap . utvá ením symboliky, pomocí regionálního marketingu), propagace regionu, zd razn ní silných stránek a regionálních jedine ností (mnohdy nekritické), ohrani ování území regionu (stále ast ji vyskytující se tabule p i hranicích kraj : „vítá vás“, „lou í se s vámi...“), které má za cíl jasn specifikovat nejen administrativní ur ení, ale má i mentální/psychologický efekt (zde žijeme „my“, za hranicí „oni“). 4) P i výzkumu procesu formování region lze hledat inspiraci nejen v sociologii, ale i v etnografii i sociální antropologii. Nap íklad uplatn ním metody vcít ného pozorování a snahou proniknout do vnit ních struktur institucí i orgán lze odhalit vnit ní vztahy mezi aktéry v regionu. Analyzovat lze motivaci aktér , smysl jejich konání, míru tradi ní rivality mezi sídly v regionu (která m že ovlivnit jejich potenciální spolupráci) ad.
Záv re né poznámky Paradigma nového rozvoje (stejn jako ada dokument regionální politiky) vychází z p edpokladu, že silná regionální identita a vyhran ná regionální kultura napomáhají ekonomickému rozvoji. V souvislosti s výzkumy procesu formování region lze
61
konstatovat, že sou asné administrativní regiony jsou jednak impulzy rozvoje, jednak – zejména v oblastech p i hranicích region – zárove brzdou jejich rozvoje. Tradi ní dichotomie „my“ versus „oni“ se uplat uje zejména v oblastech, kde jsou hranice mezi regiony relativn stabilní v ase. Regiony, jejichž hranice „oscilují“ nám umož ují identifikovat území zonální povahy, kde sounáležitost s regionem souvisí s životní zkušeností obyvatel, socio-kulturními vzorci jejich chování (utvá enými rodinou, školou apod.), v neposlední ad pak také s intenzitou aktivit regionálních politických elit a aktér na poli budování vztahu k regionu (v etn tvorby, prosazování a užívání symboliky). Interpretace zvyk a tradic i existence regionálního patriotismu a v podstat i samotná existence regionu (ve smyslu socioprostorového procesu) jsou genera n prom nlivé, zvlášt pak v t chto „p echodových“ zónách i p íhrani ních oblastech. Lze konstatovat, že regiony jsou produktem jejich tv rc . Regiony zanikají se zm nou jejich funkcí a nabývají podoby reliktních (historickogeografických) region . Regiony z stávají nadále v myslích lidí, zaznamenány ve starých i historických mapách, archivech, dokumentech, literatu e apod. a následn mohou být p evrstveny nov se formujícími regiony (procesy). Proces formování regionu tedy doprovází vznik politiky regionální identity, která má za cíl zesílení snah o p em nu obyvatelstva region v integrovanou komunitu se vzájemnou solidaritou a spole nou identitou. Politika regionální identity ale mnohdy slouží spíše jako prost edek k legalizaci regionální struktury moci než regionální emancipaci. Snaha center region o integraci vztah (nap . na bázi dojíž ky, resp. zlepšení dopravní dostupnosti centra), formování nových vztah uvnit regionu ne vždy musí být ku prosp chu obyvatel okrajových ástí regionu. Mnohdy se nejedná o plnohodnotnou integraci periferií do regionálního systému, ale pouze o integraci do regionu (zesílení vazeb k centru regionu). Pro vymezení regionu lze za klí ové považovat ur ení a vymezení jeho hranic. Ty však mohou nabývat r zných forem a typ . V p ípad , kdy region považujeme za kontinuální proces hrají v jeho existenci roli i hranice reliktní (historickogeografické). Poznání role hranic region v rozvoji území, zejména hranic ve smyslu bariér rozvoje p eshrani ních vztah , se však nadále (nap . z hlediska budoucích výzkum regionální geografie) jeví jako klí ová. Aby byl napln n smysl evropského chápání region jako pilí demokracie, m lo by formování region (v etn vymezení jejich hranic) vycházet zdola, nikoliv shora (z center), jak se to v našich d jinách p evážn d lo. „Shora“ by m la být podporována politika vnit ních sil v rámci regionu, jejímž cílem je posílit emancipaci a status regionu (regionalizmus). Pokud se tak ned je, zd vodn ní p íslušnosti ur itých oblastí k ur itému regionu se jeví jako z vn jšku vynucené zd vodn ní jejich opodstatn nosti a mnohdy jej doprovází i ahistorismus p i výkladu regionálních d jin. Kombinace r zných metod p i výzkumu formování region se jeví jako efektivní. Konfrontace nikoliv protich dných, ale minimáln rozdílných výsledk výzkumu není možná bez užití r zných zp sob hodnocení. P i výzkumu procesu formování region se prokazateln potýkáme s problémem poznání objektivní i subjektivní reality. Poznání reality na bázi (kvantitativního) hodnocení tvrdých dat neumož uje objektivní interpretaci proces , které regiony formují. Uplatn ní metod b žn užívaných p i analýze subjektivní reality, nap . v sociologii (hodnocení kvalitativní povahy), však také m že
62
vést k formulování nep esných záv r . Analýza m kkých (subjektivních) faktor , resp. jejich interpretace (deklarovaná, subjektivní realita) pak zase nemusí odpovídat realit objektivní (faktické). Proto lze za klí ovou ozna it nejen kombinaci r zných metod hodnocení, ale i v domí omezení jejich aplikace i vypovídací hodnoty získaných výsledk .
Literatura BERGER P.L., LUCKMANN T. 1999. Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologizaci v d ní. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 214 s. ISBN 80-85959-46-1 DATABÁZE LUCC CZECHIA. Praha : Univerzita Karlova v Praze, P írodov decká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. DOSTÁL P., HAMPL M. 2007: Systematic geographical approach, methodological plurality, uncertainties and risks. In: Dostál P., Langhammer J. (eds.): Modelling natural environment and society. Geographical systems and risk processes. Prague : Nakladatelství P3K, s. 29–44. ISBN 978-80-903584-7-8 HAMPL M. 2006. Sociální geografie: prom ny tematické orientace i p etrvávání výchozích problém studia. Geografie – Sborník GS, 111 : 4, s. 382–400. ISSN 1212-0014 HAMPL M., DOSTÁL P., DRBOHLAV D. 2007. Social and cultural geography in the Czech Republic under pressures of globalization and post-totalitarian transformation. Social & Cultural Geography, 8 : 3, s. 475–493 ISSN 1464-9365 HEJNOVÁ J. 2007. Formování mikroregionální identity Východních Krkonoš na p íkladu obce Horní Maršov. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 88 s. + p íl. HENDL J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha : Portál, 407 s. ISBN 80-7367-040-2 HOUŽVI KA V., NOVOTNÝ L. EDS. 2007. Otisky historie v regionálních identitách obyvatel pohrani í. Praha : Sociologický ústav AV R, v.v.i., 170 s. ISBN 978-80-7330-109-5 CHROMÝ P. 2003A. Formování regionální identity: nezbytná sou ást geografických výzkum . In: Jan ák V., Chromý P., Marada M. (eds.): Geografie na cestách poznání. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, s. 163–178. ISBN 80-86561-10-0 CHROMÝ P. 2003B. Memory of Landscape and Regional Identity: Potential for Regional Development of Peripheral Regions. In: Jele ek L., Chromý P., Jan H., Miškovský J., Uhlí ová L. (eds.): Dealing with Diversity. 2nd IC of the ESEH Prague 2003, Proceedings. Prague : Charles University in Prague, Faculty of Science, Dept. of Social Geography and Regional Development, s. 246–256. ISBN 80-86561-09-7 CHROMÝ P. 2003C. Vývoj krajiny a formování identity území: p ísp vek k environmentálním d jinám na p íkladu eské Kanady. Historická geografie, 32, Praha : Historický ústav AV R, s. 115–134. ISBN 80-7286-048-8 ISSN 0323-0988 CHROMÝ P. 2004. Historická a kulturní geografie a nové p ístupy v regionálním studiu. Dizerta ní práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 60 s.+p íl. CHROMÝ P. JAN H. 2003. Regional identity, activation of territorial communities and the potential of the development of peripheral regions. Acta Universitatis Carolinae – Geographica, XXXVIII, 1, 2003 (vyšlo 2005), s. 105–117. ISBN 80-246-0981-9, ISSN 03005402 CHROMÝ P., JELE EK L. 2005. T i alternativní koncepce historické geografie v esku. Historická geografie, 33, Praha : Historický ústav AV R, s. 327–345. ISSN 0323-0988, ISBN 80-7286080-1. JE ÁBEK M., DOKOUPIL J., HAVLÍ EK T. A KOL. 2004. eské pohrani í – bariéra nebo prostor zprost edkování? Praha : Academia, 296 s. ISBN 80-200-1051-3 KOSTI M. 2004. Vnit ní periferie v esku: p íklad st edo esko-jiho eského pomezí. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 112 s., 10 p íl., 20 map. p íl. 63
KUBÍNOVÁ K. 2007. Vliv administrativních hranic na polarizaci prostoru: p íklad vnit ní periferie st edo esko-západo eského pomezí. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 78 s. + p íl. KU ERA Z. 2007. Historická geografie mezi geografií a historiografií. Historická geografie, 34, Praha : Historický ústav AV R, v.v.i., s. 9–19. ISBN 978-80-7286-107-1, ISSN 0323-0988 KU ERA Z., KULDOVÁ S., CHROMÝ P. 2007. Heritage in Landscape or Landscape as Heritage – the Case of Landscape Change Management in Protected and Development Areas in Czechia. Europa XXI, Warszawa : Polish Academy of Sciences, Stanisław Leszcycki Institute of Geography and Spatial Organization, Centre for European Studies, Polish Geographical Society (v tisku). KULDOVÁ S. (2006): Vliv historické esko-n mecké jazykové hranice na geografickou organizaci eské spole nosti. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 109 s. + p íl. KULDOVÁ S. 2005. P ísp vek ke kulturn geografickému výzkumu: možnosti hodnocení kulturních aspekt pomocí statistických metod. Geografie – Sborník GS, 110, . 4, s. 300– 314. ISSN 1212-0014 MIKŠÁTKOVÁ A. 2007. Hranice v jesenické oblasti: analýza vlivu hranic na polarizaci prostoru. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 103 s. + p íl. PAASI A. 1986. The institutionalization of regions: a theoretical framework for understanding the emergence of regions and the constitution of regional identity. Fennia, 164 : 1, s. 105–146. PAASI A. 2001. Europe as a social process and discourse: considerations of place, boundaries and identity. European Urban and Regional Studies, 8 : 1, s. 7–28. PAASI A. 2003. Region and place: regional identity in question. Progress in Human Geography, 27 : 4, s. 475–485. PAASI A. 2004. Place and region: lookong through the prism of scale. Progress in Human Geography, 28 : 4, s. 536–546. SIWEK T. 1996. esko-polská etnická hranice. Ostrava : Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 94 s. SIWEK T. 1999: P ísp vek ke zkoumání etnické hranice. Geografie – Sborník GS, 104 : 1, s. 1– 12. SIWEK T., KA OK J. 2000. V domí slezské identity v mentální map . Ostrava : Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 97 s. SKÁLA J. 2007. Regionální idnetita periferních území na p íkladu obvodu obce s rozší enou p sobností Sušice. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 119 s. + p íl. ŠT TINOVÁ K. 2006. Územní identita obyvatel eska – vývojový a hierarchický pohled. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 136 s. + 10 s. p íloh THIESSE A.N. 2007. Vytvá ení národních identit v Evrop 18. až 20. století. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 263 s. VIKOTOROVÁ M. 2006. Analýza dopad II. fáze reformy ve ejné správy na p íkladu St edo eského kraje. Diplomová práce. Praha : UK v Praze, P F, KSGRR, 139 s. v . p íloh . ZEMAN K. 2001. Vliv hranic na p íhrani ní území na p íkladu Jind ichohradecka. Magisterská práce. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje P F UK, 150 s. + p íl. ZICH F. ED. 2003. Regionální identita obyvatel v pohrani í. Sborník p ísp vk z konference „Evropská, národní, i regionální identita?“ Praha 3. 10. 2003. Praha : Sociologický ústav AV R, 262 s. ISBN 80-7330-039-7
P ísp vek je výstupem grantového projektu GA R . 205/06/P386 „Hybné síly institucionalizace region : regionální identita a identita region v esku v období jeho integrace do Evropy region “ a projektu VaV MMR R . WD-01-07-1 „Regionální diferenciace venkovských obcí eska: disparity a možnosti rozvoje“. 64
