OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE & PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY

OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE & PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY

Jan Binek Vojtěch Koráb Iva Galvasová Jan Holeček Veronika Bumberová Jan Rosenberg Hana Svobodová Dušan Halásek

GaREP, spol. s r. o. Společnost pro regionální ekonomické poradenství

Brno 2011

Autorský kolektiv: Ing. Jan Binek, Ph.D., GaREP, spol. s r. o. prof. Ing. Vojtěch Koráb, Dr., MBA, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně PhDr. Iva Galvasová, GaREP, spol. s r. o Mgr. Jan Holeček, GaREP, spol. s r. o. Ing. Veronika Bumberová, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně Ing. Jan Rosenberg, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně RNDr. Hana Svobodová, Ph.D., GaREP, spol. s r. o. prof. Ing. et Ing. Dušan Halásek, CSc., Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava

Recenzoval: Mgr. Petr Kostík, ředitel Krajské hospodářské komory jižní Moravy

Vydavatel: GaREP, spol. s r. o., nám. 28. října 3, 602 00 Brno, www.garep.cz Tisk: Amaprint – Kerndl, s. r. o., Pražská 343/20, 674 01 Třebíč Obálka a sazba: Hana Svobodová, Jan Svoboda Jazyková korektura: PhDr. Michal Žák Brno 2011 120 stran Vydání první

ISBN 978-80-905139-0-7

2

OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE & PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY Publikace byla vytvořena v rámci výzkumného projektu Ministerstva pro místní rozvoj WD-39-07-1 „Rozvojový interaktivní audit: Metodika RIA pro hledání, nastavení a aplikaci vhodných nástrojů regionální politiky, které přispějí ke zmírnění a odstranění regionálních disparit a napomohou dynamizaci ekonomického a sociálního rozvoje v regionech“. Projekt byl řešen v rámci Výzkumného programu WD „Výzkum pro řešení regionálních disparit“, podprogram PP1 – „Podpora regionálního rozvoje“ v období 1. 4. 2007 – 31. 12. 2011. Řešitel výzkumu: GaREP, spol. s r. o., společnost pro regionální ekonomické poradenství, Brno. Publikace byla zpracována ve spolupráci s experty z Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně.

3

SEZNAM ZKRATEK AIP AV AVO BIC BSC CRO ČEB ČEZ ČMZRB ČR ČVUT EGAP EIA ES EU JCMM JIC JMK MAS MBO MPO MSP NUTS O(HK) OCR OP LZZ OP VaVpI OP VK OPPI ORP POÚ PPP PRV RIS RPIC SEA TJ VaV VUT

Asociace inovačního podnikání Akademie věd Asociace výzkumných organizací Business Innovation Center Balanced Scorecard Contract Research Organisation Česká exportní banka České energetické závody Českomoravská záruční a rozvojová banka Česká republika České vysoké učení technické v Praze Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s. Environmental Impact Assessment Evropské společenství Evropská unie Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu Jihomoravské inovační centrum Jihomoravský kraj Místní akční skupina Management by Objectives Ministerstvo průmyslu a obchodu Malé a střední podnikání Nomenklatura územních statistických jednotek (Okresní) hospodářská komora Organizace cestovního ruchu Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost Operační program Výzkum a vývoj pro inovace Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Operační program Podnikání a inovace Obec s rozšířenou působností Pověřený obecní úřad Public Private Partnership Program rozvoje venkova Regionální inovační strategie Regionální poradenské a informační centrum Strategic Environmental Assessment Tělovýchovná jednota Výzkum a vývoj Vysoké učení technické v Brně 4

OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE

5

6

OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE OBSAH Úvod .............................................................................................................. 9 1. Životní cyklus podniku a možnosti podpory v jednotlivých stadiích ......... 10 1.1 Životní cyklus podniku ............................................................................ 10 1.2 Možnosti podpory podniku v jednotlivých stadiích růstu podniku......... 12 1.3 Doporučení a náměty pro podporou podnikání v jednotlivých stadiích růstu podniku ............................................................................................... 13 Shrnutí .......................................................................................................... 14 2. Vytváření prostředí pro podnikání ........................................................... 16 2.1 Východiska .............................................................................................. 16 2.2 Kdo by si měl založit svůj vlastní podnik? ............................................... 17 2.3 Základní kameny úspěšného podnikatelství ........................................... 20 2.4 Podpora obyvatel k samostatné podnikatelské činnosti ........................ 21 Shrnutí .......................................................................................................... 22 3. Možnosti ovlivnění lokalizace podniků ze strany samosprávy ....................... 24 3.1 Podnikatelské prostředí .......................................................................... 24 3.2 Faktory ovlivňující umístění provozovny v obci ...................................... 24 3.3 Možnosti působení na lokalizaci podnikatelů do obcí a regionů ............ 26 Shrnutí .......................................................................................................... 28 4. Možnosti podpory podnikání a efekty podpory........................................ 30 4.1 Přístupy k podpoře podnikání................................................................. 30 4.2 Podpora podnikání na regionální úrovni ................................................ 32 4.3 Možnosti obcí při podpoře rozvoje podnikání ........................................ 35 Shrnutí .......................................................................................................... 39 5. Zapojení podnikatelů do plánování rozvoje území ................................... 40 5.1 Obecní úroveň ........................................................................................ 41

7

5.2 Krajská úroveň ........................................................................................ 45 Shrnutí .......................................................................................................... 49 6. Společné rozvojové aktivity samosprávy a podnikatelů ........................... 50 6.1 Společné aktivity na obecní úrovni ......................................................... 51 6.2 Společné aktivity na krajské úrovni ........................................................ 54 6.3 Vybrané formy spolupráce a jejich přínosy ............................................ 55 6.4 Základní postupy při budování spolupráce s podnikatelskými subjekty . 59 Shrnutí .......................................................................................................... 61 Literatura..................................................................................................... 62

8

ÚVOD Předkládaná publikace „Obce a regiony pro podnikatele & Podnikatelé pro obce a regiony“ je zpracována poměrně netradičně. Je členěna do dvou základních částí, které jsou pojaty do jisté míry zrcadlově, a to nejen obrazně, ale i technickým řešením. Hlavní linií prolínající se knihou je téma spolupráce. Část „Obce a regiony pro podnikatele“ je primárně určena zástupcům veřejné správy a přibližuje jim vybrané aspekty fungování podniků, možnosti podpory podnikání a zejména vhodné přístupy ke vtažení podnikatelů do plánování rozvoje a případně do navazujících rozvojových aktivit. Část „Podnikatelé pro obce a regiony“ podnikatelům přibližuje realitu fungování územní samosprávy v kontextu rozvoje podnikání a možnosti legitimního zapojení a spolupráce. Obě části se věcně doplňují – jednotlivá témata jsou podrobněji rozvedena vždy pouze v jedné z částí, ve druhé části jde o aplikaci pro danou cílovou skupinu.

Část „Obce a regiony pro podnikatele“ je členěna do šesti kapitol. Hlavním cílem první kapitoly je přiblížit životní cyklus podniku tak, aby bylo zřejmé, v jakých fázích a jakým způsobem je vhodné ze strany veřejné správy podporovat rozvoj podniku. Druhá kapitola zdůrazňuje potřebu vytváření prostředí podporujícího bezbariérové uplatnění obyvatel jako podnikatelů. Upozorňuje zejména na roli jednotlivých oblastí vzdělávání. Ve třetí kapitole jsou zachyceny klíčové faktory ovlivňující lokalizaci podniku. Veřejná správa může na tomto základě vyhodnocovat situaci v jednotlivých lokalitách. Čtvrtá kapitola systematizuje a komentuje možnosti podpory podnikání na obecní a krajské úrovni. Pátá kapitola soustřeďuje doporučení pro zapojení podnikatelů do plánování rozvoje obcí a krajů. V šesté kapitole jsou poté rozvedeny vybrané konkrétní možnosti zapojení podnikatelů do realizace rozvojových aktivit.

9

1. ŽIVOTNÍ CYKLUS PODNIKU A MOŽNOSTI PODPORY V JEDNOTLIVÝCH STADIÍCH Znalosti o fungování podniků, tj. o jejich vzniku, přežívání či pádu, jsou velmi důležité pro samosprávu jednotlivých obcí či regionů. Umožní jim pochopit potřeby podnikatelů hlavně v oblasti lokalizace podniků, a to jak těch, kteří vyrábějí, tak těch, kteří obchodují či poskytují služby. Při vědomí důležitosti rozvoje podnikání na území obce či regionu budou moci snáze rozhodovat o vhodných formách podpory podnikání na území obce či regionu.

1.1 Životní cyklus podniku Vývoj podniku se může teoreticky ubírat při svém vývoji pouze třemi cestami. Může se jednat o: úspěšný rozvoj podniku a jeho růst, stabilní přežívání podniku, pokles a pád podniku. V každé z těchto situací musí podnik uplatňovat jiné postupy řízení a zaměřit se na řešení odlišných problémů. V následujících pasážích jsou výše uvedené možnosti popsány detailněji. Začínající podnik prochází při svém růstu pěti stadii. Přechod z jednoho stadia do druhého vyžaduje změnu a bývá doprovázen určitými krizemi. Krize mají rozkladný účinek, avšak problém změny je možno redukovat, řeší-li majitelémanažeři problémy předem, a nikoliv až jejich následky. Znalost těchto zákonitostí je pro podnikatele (ale i představitele obcí a regionů) užitečná v tom, že pomáhá analyzovat současnou situaci podniku a umožňuje plánovat, co bude potřeba provést při postupu podniku do dalšího stadia rozvoje. Při přechodu podniku z jednoho stadia do druhého bude mít majitel-manažer dva hlavní problémy: zvládnutí pravděpodobné krize, řízení „nového“ podniku. Tato znalost je užitečná také v tom, že umožňuje předpovídat, kdy pravděpodobně krize nastane a co bude nezbytné vykonat pro úspěšné zvládnutí dalšího stadia růstu podniku. Velikost podniku zde nelze posuzovat podle obratu, celkového majetku nebo počtu zaměstnanců. Není například

10

možno říci, že když podnik zaměstnává určitý počet lidí, nachází se v určitém bodě růstu. Užitečné je zavést si pojem velikosti, který je jedinečný pro každý podnik a bude se skládat z nějaké kombinace faktorů (např. obratu, aktiv, zaměstnanců), provázené pravděpodobně jistými externími činiteli, které podnik nutí k přechodu do dalšího stadia, má-li podnik přežít. Půjde o kombinaci jak vnitřních faktorů (např. stavu podniku, ambice majitelemanažera), tak vnějších faktorů (např. příchod nového počítače na trh nebo změna technologie). Je třeba si však připomenout, že v kterémkoli stadiu může dojít k poklesu, či strmému pádu. V nejčernějších případech se podnik může dostat do insolvence a může na něj být prohlášen konkurz. Lidově řečeno, podnik se dostane do bankrotu. Vzhledem k tomu, že je tato publikace zaměřena na možnosti podpory podniků, v dalším textu se nebudeme možnostmi pádů podniků a možného prohlášení konkurzu zabývat. Základní teorie růstu podniků je znázorněna na následujícím obrázku. Stadium 1

Stadium 2

Stadium 3

VELKÝ

Stadium 4 4. Krize byrokracie

3. Krize řízení Velikost podniku 1. Krize vedení

2. Krize autonomie

Stadium 5 5. Krize

(5.) Stadium zralosti (4.) Stadium expanze

(3.) Stadium růstu (2.) Stadium přežívání

MALÝ

(1.) Stadium založení MLADÝ

Věk podniku

Obr. 1: Stadia a krize v období růstu podniků Pramen: vlastní zpracování

Jednotlivá stadia růstu podniku tedy jsou: stadium založení, stadium přežívání, stadium růstu,

11

ZRALÝ

stadium expanze, stadium zralosti. Je třeba se zmínit o tom, jak vypadá růst podniků ve skutečnosti, tedy zmínit se o některých specificích růstu podniků. Předně, jednotlivá stadia nejsou časově stejně dlouhá. Stadium založení je relativně krátké, ve stadiu přežívání mohou některé podniky setrvávat léta (některým to dokonce vyhovuje a růst nechtějí). Jednotlivé krize mají nestejnou razanci/účinnost. Některé krize jsou velice razantní (např. krize autonomie) a v důsledku této krize může podnik ukončit svoji činnost. Některé krize jsou velmi mělké, podnik krizi téměř nepocítí a přejde do dalšího stadia. Stane se tak, že dvě stadia splynou v jedno (např. stadium růstu a expanze). V následujícím textu se zastavíme u jednotlivých stadií růstu podniku a zmíníme se o možnostech podpory podniku ze strany obcí, respektive regionů.

1.2 Možnosti podpory podniku v jednotlivých stadiích růstu podniku Základními otázkami, které si ve vztahu k podnikání v regionu či obci můžeme položit, jsou, zda podporovat stávající podnikatele, či vytvářet podmínky pro zapojení obyvatel regionu či obyvatel obce do podnikatelství, resp. podnikatelského procesu. Naskýtá se zde poměrně jednoduchá odpověď. Pro obec či region je důležité, aby bylo podporováno obojí, avšak v nestejné míře. Na úrovni obce je jednoznačně důležitější podporovat podnikatelského ducha obyvatel, motivovat je k samostatné podnikatelské činnosti a vytvářet podmínky, aby mohly vznikat nové podnikatelské aktivity a dále se rozvíjet (viz detailnější rozvedení v kapitole 2). Podpora stávajícího podnikání, vzhledem k většinou omezeným finančním možnostem obce, směřuje k usměrňování podmínek pro podnikání a vymezování ploch, kde toto podnikání bude existovat. Na úrovni obcí, zvláště pak malých obcí, se bude jednat o podporu vytváření podnikatelských/ průmyslových zón, tedy vymezení ploch s větší, či menší úrovní zasíťovanosti, k rozvoji výrobně orientovaného podnikání. To by však mělo následovat až za vytvářením podmínek pro vstup obyvatel do podnikatelského procesu. V obcích podnikají většinou malé a střední podniky, tj. podniky, které mají méně než 250 zaměstnanců a nemají majetek přesahující ekvivalent 43 mil.

12

EUR. Z nich jsou to většinou rodinné podniky. Rodinné podniky jsou podniky, které jsou vlastněny, či řízeny rodinou, rodinami, či členy rodiny či rodin, přičemž se předpokládá, že podnik přejde na následující generaci. Pro představu, jaký je podíl rodinných podniků v České republice, je možné uvést expertní odhad provedený Fakultou podnikatelskou Vysokého učení technického v Brně. Expertní odhad počtu rodinných podniků v České republice:     

Mikropodniky: do 10 zaměstnanců Malé podniky: 11–49 zaměstnanců Střední podniky: 50–250 zaměstnanců Celkem malé a střední podniky (viz vymezení výše): Velké podniky:

70–80 % 30–40 % 20–30 % 50–60 % do 10 %

Dle údajů Českého statistického úřadu za rok 2010 je ze všech podnikatelských entit v ČR 99,83 % malých a středních podniků. Pramen: Výzkum Fakulty podnikatelské, VUT v Brně, 2008–2009. Vrátíme-li se k modelu růstu podniku a jeho jednotlivým stadiím, je pravděpodobné, že obec může vytvářet podmínky pro podporu podnikání nejlépe v prvních třech stadiích: stadiu zakládání podniků, stadiu přežívání a stadiu růstu, a to jak při vytváření podmínek pro samostatné podnikání občanů, tak při vytváření podmínek podpory stávajícího podnikání. Zde se bude jednat o podporu služeb i výrobně orientovaného podnikání (zřizování průmyslových zón či území pro výrobu). Více je o podpoře výrobně orientovaného podnikání uvedeno ve třetí kapitole.

1.3 Doporučení a náměty pro podporou podnikání v jednotlivých stadiích růstu podniku Podpora podnikání při zakládání podniků Rámec pro podnikání je dán národními rámcovými podmínkami, které tvoří základnu pro tvorbu rozvoje podnikání. Legislativní podmínky jsou dány oficiálními, státní administrativou garantovanými předpisy pro podnikání, jako jsou živnostenský zákon, obchodní zákoník či zákon o podpoře podnikání. Možnou podporou při zakládání podniků ze strany obce či regionu jsou: Kvalitní a výkonná veřejná správa: vytvořit kodex chování státních úředníků; zlepšit informování obyvatel či stávajících podnikatelů o

13

existujících volných prostorách, veřejných zakázkách, fungování obecního úřadu; vytvářet možnosti elektronické komunikace s úřady. Jednoduché a jasné podmínky pro podnikání: vytvořit takové podmínky, které usnadňují vstup do podnikání, tj. založení a rozjezd podniku a jejich dalšího růstu:  Usnadnit vstup do podnikání pro obyvatele: odstraňovat administrativní bariéry při vstupu do podnikání.  Usnadnit přístup stávajících podnikatelů k volným plochám a objektům vhodným pro podnikání, a to jak v sektoru služeb, tak v sektoru řemesel či výroby.  Poskytovat podnikatelům a podporovat vzdělávání.

co

nejkvalitnější

informace

Podpora podnikání při přežívání a růstu podniků Snahou obce by mělo být kultivovat podmínky pro podnikání v obci. Jeden z nejvýznamnějších faktorů, který uvádějí podnikatelé při hodnocení podnikatelského prostředí v obci, je – dle výzkumů Fakulty podnikatelské VUT v Brně – jednoduchost, jasnost, přímost a předvídatelnost. Tento faktor je velmi důležitý ve všech stadiích života podniku. Možnou podporou při dalším rozvoji podniků ze strany obce či regionu jsou: Rovné podmínky při podnikání v obci: vytvořit podmínky pro rovné podnikání malých a středních podniků, a to jak v konkurenci s velkými, tak v konkurenci se zahraničními podniky. Oblast lidských, materiálně-technických a finančních zdrojů:  Vytvářet podmínky pro flexibilitu pracovní síly na úrovni obce.  Usnadnit přístup podnikatele k jednotlivým typům zdrojů: lidských a materiálně-technických.

Shrnutí Je třeba si uvědomit, že základy podnikání byly položeny již v dávné historii lidstva. Podnikání je třeba chápat jako nezastupitelné v rozvoji národních ekonomik, v rozvoji regionů i v rozvoji jednotlivých obcí. Nejdůležitější myšlenky této kapitoly můžeme shrnout do následujících bodů:

14

 Podnik roste v jednotlivých stadiích a při přechodu z jednoho do druhého překonává jednotlivé krize.  V ČR existuje 99,83 % malých a středních podnikatelů a z nich je přibližně 50–60 % rodinných podniků.  Obec či region může podporovat jak obyvatele k samostatnému podnikání, tak stávající podnikatele.  Obec může vytvářet podmínky pro podporu podnikání nejlépe v prvních třech stadiích: stadiu zakládání podniků, stadiu přežívání a stadiu růstu.

15

2. VYTVÁŘENÍ PROSTŘEDÍ PRO PODNIKÁNÍ 2.1 Východiska Na to, zda vznikne, nebo nevznikne nový podnikatelský subjekt, má vliv mnoho faktorů. Je zřejmé, že tyto faktory budou působit na celou dospělou populaci v dané zemi v několika rozhodujících okamžicích spojených s životem podniku. Tento koncepční pohled na podnikatelský proces vycházející z amerického pojetí je znázorněn na následujícím obrázku. Jedná se o tyto faktory: Faktor geografický/regionální: ne všechna teritoria a regiony mají stejně příznivé klima pro podnikání. Faktor podnikatelského sektoru/trhů: některé podnikatelské sektory nebo trhy budou přitahovat podnikatele více, jiné naopak méně. Faktor kulturní/sociální: v tradicích a kultuře té které země je zakódován více, nebo méně vztah k podnikání. Výše zmíněné faktory působí na podnikatelský proces (horizontální linii) v následujících okamžicích (obdobích) života podniku: Období před vznikem podniku: Celá dospělá populace má potenciální možnost začít podnikat, ale pouze někteří lidé začnou o podnikání reálně uvažovat. Období při přemýšlení o vzniku podniku (podnikové těhotenství): Lidé rozhodnutí podnikat začnou přemýšlet o konkrétní podobě svého malého podniku. Lidé začnou plánovat jednotlivé oblasti podnikání. Období vzniku podniku (narození podniku): Lidé rozhodnutí podnikat začnou své myšlenky a plány z předcházejícího období konkrétně realizovat založením podniku. Vzniklý podnik v období svého reálného života má teoreticky tři možnosti svého dalšího působení: růst podniku, stabilní přežívání, pokles/pád, respektive zánik podniku. V následujícím textu se soustředíme především na období před samotným vznikem (založením) podniku.

16

VLIVY: Geografické/ Regionální (A1) Podnikatelského sektoru/Trhů (A2) Kulturní/Sociální (A3) RŮST E1 PODNIKU C PODNIKOVÉ NAROZENÍ D2 STABILNÍ E2 TĚHOTENSTVÍ PODNIKU PŘEŽÍVÁNÍ D3 POKLES/PÁD D1

DOSPĚLÁ POPULACE

B

EKONOMICKÝ BLAHOBYT: Pracovní místa Inovace Export Vytváření bohatství

Obr. 2: Konceptuální pohled na podnikání Pramen: Koráb, Mihalisko, 2005

2.2 Kdo by si měl založit svůj vlastní podnik? Navzdory velkým rizikům začíná s podnikáním každý rok velké množství lidí. Každý z nových podniků vzniká na základě individuálního procesu lidského uvažování, který má některé společné rysy. Tento proces představuje přesun od stávajícího životního stylu k založení nového podniku. Dochází ke značné změně (zlomu) v pracovním prostředí člověka, který se k samostatnému podnikání rozhodl. Jedná se o změnu dosavadního způsobu života. Nicméně ještě předtím, než se někdo rozhodne založit podnik, musí nastat několik okolností, respektive musí dojít k několika impulzům, které člověka ubezpečí v rozhodnutí, že se do podnikání pustí (viz následující obrázek).

17

Změna stávajícího způsobu života Pracovní prostředí Zlom

Zdroje impulzů pro založení nového podniku Založení je žádoucí Kulturní Subkulturní Rodina Učitelé Kolegové

Založení je realizovatelné Vláda Odborná příprava Marketing Financování

Obr. 3: Zdroje impulzů pro založení nového podniku Pramen: vlastní zpracování

První zdroje impulzů pocházejí z kulturního a rodinného prostředí, v němž člověk žije. Zvláště pak rodina a její vzory a tradice jsou mocným impulzem k založení podniku. Zde se člověk ujišťuje, že založení je žádoucí. Nicméně vždy může nastat situace, že člověk založí nový podnik jenom proto, že je nespokojen s dosavadním zaměstnáním, resp. způsobem života, nebo že chce zkusit něco nového, ještě nepoznaného. Impulzem je také nezaměstnanost, kdy člověk nemůže najít odpovídající uplatnění jako zaměstnanec. Druhé zdroje impulzů k založení podniku pocházejí z podnikatelského prostředí. Člověk si uvědomuje, v kterém sektoru je to potenciálně nejlepší místo pro podnikání, jaká je podpora podnikání ze strany vlády, zjišťuje, jaké jsou jeho nejsilnější stránky v oblasti odborné přípravy, marketingu, managementu a podobně. Velkým problémem při rozhodování, zda založit vlastní podnik, je též financování rozjezdu a vlastního života podniku. V této fázi si člověk ověřuje, že založení podniku je realizovatelné (Hisritch, Peters, 1996). Test schopností k podnikatelské činnosti je uveden v následující tabulce.

Tab. 1: Test schopností k podnikatelské činnosti Odpovězte ANO, nebo NE 1. Jste schopen začít s realizací projektu, aniž byste přes nesmírné množství překážek neztratili ze zřetele jeho završení? 2. Můžete přijmout rozhodnutí a pak na něm trvat, i když se proti němu objeví námitky? 3. Zastáváte rád/a vedoucí a zodpovědné místo?

18

Odpovězte ANO, nebo NE 4. Jednají s vámi ostatní s úctou a důvěrou? 5. Jste fyzicky zdrávi? 6. Jste ochotni dlouhodobě usilovně pracovat, aniž by se vám to okamžitě vyplatilo? 7. Rádi se scházíte a jednáte s lidmi? 8. Jste schopen/a s lidmi efektivně komunikovat a přesvědčit je, aby šli s vámi za vaším snem? 9. Chápou ostatní vaše koncepce a myšlenky? 10. Máte dostatečně široké zkušenosti v oboru, v němž chcete začít podnikat? 11. Znáte způsob zpracování formulářů spojených s řízením podniku (mzdové výkazy, výkaz cash-flow, rozvaha, výkaz zisku a ztrát…)? 12. Existuje ve vaší geografické oblasti poptávka po vašich výrobcích nebo službách, s nimiž hodláte vstoupit na trh? 13. Máte zkušenosti z oblasti marketingu a financování? 14. Stojí si jiné firmy, působící ve stejném oboru jako vy, ve vaší geografické oblasti dobře? 15. Víte o prostorách pro váš podnik? 16. Máte dostatečné finanční krytí pro první rok provozu? 17. Máte dostatečné finanční prostředky k odstartování vašeho podniku, nebo je můžete získat od příbuzných a přátel? 18. Znáte dodavatele potřebné k zajištění úspěchu vašeho podniku? 19. Znáte lidi se schopnostmi a znalostmi, které sami postrádáte? 20. Jde vám skutečně o založení nového podniku víc než o cokoliv jiného? Pramen: vlastní zpracování Vyhodnocení testu schopností k podnikatelské činnosti: 17 kladných odpovědí a více: Existuje hnací motiv k podnikání: přání energie a přizpůsobivost potřebná k tomu, aby váš podnik prosperoval. Přesto se však ujistěte, že podnikání, do kterého se chcete pustit, je skutečně dobrá příležitost. 13–16 kladných odpovědí: Vaše pohnutky k podnikání nejsou tak zjevné. I když skutečně můžete mít podnikatelské schopnosti, znovu si ověřte, zda jste schopni vyrovnat se všemi problémy a potížemi, které budete mít vedle vaší radosti z toho, že jste svým vlastním nadřízeným. Méně než 13 kladných odpovědí: Vaše sklony k podnikání jsou bezvýrazné. I když většina lidí říká, že by ráda podnikala, mnozí z nich ve skutečnosti raději pracují pro někoho jiného. Vy patříte pravděpodobně k nim.

19

2.3 Základní kameny úspěšného podnikatelství Je možné říci, že existují základní stavební kameny úspěšného podnikatelství. Tyto stavební kameny jsou znázorněny na následujícím obrázku. Technická zručnost

Manažerské schopnosti

Znalosti o výrobku, službách Porozumění trhu/sektoru

Marketing Finance Lidské zdroje

Osobní vlastnosti Inovativnost Rozhodnost Vnější zaměření Týmovost

Obr. 4: Stavební kameny úspěšného podnikatelství Pramen: vlastní zpracování

Tyto základní stavební kameny úspěšného podnikatelství jsou tři. První kámen postihuje technickou zručnost, na které bude budoucí podnikatel stavět. Jedná se nejenom o technickou zručnost, ale i o znalosti o budoucím vyráběném výrobku nebo provozovaných službách a porozumění sektoru, na kterém bude jako budoucí podnikatel operovat. Druhý stavební kámen postihuje manažerské schopnosti daného člověka. Mimo jiné též znalosti marketingu, financí a lidských zdrojů. Třetí stavební kámen postihuje osobní vlastnosti člověka, budoucího podnikatele. Jeho inovativnost, rozhodnost, schopnost pro práci v týmu a tzv. vnější zaměření. Toto vnější zaměření znamená schopnost sledovat, co se děje v okolí, jaké změny nastávají, jaké existují trendy v daném oboru apod.

Přes veškeré zkoumání podmínek, z nichž vycházejí podnikatelé, se dosud nenašla jednoznačná odpověď na otázku, jaké jsou ideální podmínky, z nichž se rodí úspěšní podnikatelé. Rodinné prostředí a hlavně rodinné vzory v něm jsou určitě jedním z důležitých faktorů utvářejících budoucí úspěšné podnikatele. „Otec byl natolik pohlcen podnikem, že mě nikdy ani nenapadlo, abych šel pracovat pro někoho jiného“ (Hisritch, Peters, 1996). Celkový vztah rodičů a dětí, ať již jsou, nebo nejsou podnikateli, je v rámci rodinného prostředí zřejmě zásadním aspektem utvářejícím touhu člověka po podnikatelské činnosti.

20

Vzdělání vytváří dobré zázemí pro podnikání. Mimo to je schopnost jednání a komunikace s lidmi v podobě psaného i mluveného slova důležitou součástí jakékoliv podnikatelské činnosti. Ačkoli je měřítko osobních hodnot z hlediska schopností vést pomocí agresivity, benevolence, kreativity, pravdomluvnosti či získávání zdrojů důležité pro identifikaci podnikatelů, často podle něj najdeme jen prostě úspěšné lidi. Pro vlastní uskutečnění podnikatelské činnosti je v osobní rovině klíčové především rodinné zázemí, které je nezbytné pro úspěšného podnikatele. Tedy pomoc a respektování aktivit u životního partnera a dalších členů rodiny.

2.4 Podpora obyvatel k samostatné podnikatelské činnosti Výchova a vzdělávání k podnikatelské činnosti Na obecní úrovni je možné podporovat podnikatelství v následujících oblastech: Oblast rodiny Klima v rodinách podnikatelů vede jejich potomky k samostatné činnosti a ve velké míře se také děti podnikatelů stávají v dospělosti samostatnými podnikateli. Pro obec by mělo být v neustálé pozornosti vytvářet podmínky pro to, aby podnikatelé v obci bydleli a jejich děti též v obci chodily do školy. Oblast předškolního vzdělávání Charakter člověka a jeho schopnosti k samostatné činnosti se utváří již od útlého věku. Tyto schopnosti je možné vidět v následujících oblastech: 

Práce v nejistotě.



Hledání nových nápadů.



Všechno má svou cenu.



Samostatnost má také svá rizika.

Pozornost, která je z úrovně obce věnována mateřským školkám, má být zaměřena nejen na počet míst v těchto školách, ale i na to, aby výchova na tomto typu škol vedla děti k samostatné činnosti. Vždyť i formou hry si děti mohou hrát na podnikatele.

21

Oblast školního vzdělávání Do vzdělávacích osnov základních škol obec přímo zasahovat nemůže. Přesto existují možnosti, aby se děti již na úrovni základních škol seznamovaly s dobrými praktikami stávajících podnikatelů uvnitř podniků, resp. aby se podnikatelé podíleli na podpoře dětí v základních školách cestou hmotnou či cestou různých přednášek nebo vystoupení. Je např. možné s ředitelem základní školy vyjednat zařazení tématu do školního vzdělávacího programu. Důležitým předpokladem pro získání řemeslné zručnosti a vůbec vztahu k řemeslu (neboť podnikatel by měl do určité míry nejen zvládat řídit, ale i znát podstatu výrobních procesů) je nutnost návratu pracovních výchov do základního školství. Pro obec platí pravidlo neustálé podpory vztahu podnikatelů se základními školami. Oblast vzdělávání dospělých Obec může iniciovat a podpořit uskutečnění vzdělávacích akcí (např. garantovaných hospodářskou komorou – hospodářské komory mají od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy oprávnění realizovat kurzy pro začínající podnikatele), případně uspořádat akci vlastní. Rychlotest schopností být podnikatelem byl uveden v tab. 1. Podpora může být zaměřena na informativní činnost, např. na vytvoření systému pravidelných setkávání s občany, kde obec představuje oblasti pro samostatnou podnikatelskou činnost občanů, nebo na praktickou činnost, např. obec vytvoří, ať již sama, či ve spolupráci s odbornou firmou, systém kurzů pro zahájení podnikání, rozvoj podnikání či řešení krizí v podnikání.

Shrnutí Podnikatelství a jeho rozvoj jsou charakteristické podnikatelským procesem. Tento proces formují následující vlivy: geografické/regionální, podnikatelského sektoru/trhů, kulturní/sociální. Základními stavebními kameny úspěšného podnikatelství jsou: manažerské schopnosti,

22

osobní vlastnosti, znalost „řemesla“, tj. věcné problematiky podnikání (v případě výrobních podniků i technická zručnost). Obec může podporou výchovy k podnikání význačně formovat své občany k samostatné podnikatelské činnosti. Výchova a vzdělávání obyvatel k podnikatelské činnosti by měla probíhat v rodině, v rámci předškolního a školního vzdělávání i vzdělávání dospělých.

23

3. MOŽNOSTI OVLIVNĚNÍ LOKALIZACE PODNIKŮ ZE STRANY SAMOSPRÁVY 3.1 Podnikatelské prostředí Podnikatelské prostředí je charakterizováno mnoha faktory, které význačným způsobem ovlivňují vznik nových podniků a podniky již operující na trhu. Na národní úrovni ovlivňují podnikatelské prostředí následující faktory: zákony a vymahatelnost práva obecně, daňové a administrativní zatížení podnikatelů. Na úrovni obcí či regionů ovlivňují podnikatelské prostředí tyto faktory: vzdálenost k trhům a zákazníkům, dostupnost a kvalita pracovní síly, přístup ke zdrojům (finančním a materiálně-technickým), kvalita infrastruktury, profesionalita územní samosprávy (otevřenost, transparentnost a předvídatelnost chování). Faktory působící na národní úrovni jsou stejné pro všechny potenciální zájemce o podnikání a také ve všech regionech České republiky. Nicméně určujícími faktory, které bezprostředně ovlivní lidi k soukromému podnikání, jsou faktory působící na úrovni regionů či obcí. Hovoříme o tzv. podnikatelské přívětivosti daného území. U služeb či obchodu jsou nejdůležitějšími faktory: vzdálenost k trhům nebo zákazníkům a dostupnost pracovní síly. U výrobně orientovaného podnikání jsou nejdůležitějšími faktory: kvalita infrastruktury, dostupnost jednotlivých typů zdrojů a kvalita a profesionalita samosprávy.

3.2 Faktory ovlivňující umístění provozovny v obci Umístění jakékoliv prodejny či provozovny služeb je velice důležité a podnikatel tomuto umístění musí věnovat hned v úvodu podnikání značnou pozornost. Při pochopení důležitosti umístění i ze strany samospráv je třeba na území obce hledat vhodné prostory na pronájmy pro podnikatelskou činnost. Jinak se bude rozhodovat podnikatel, který se chystá realizovat činnost výrobního charakteru, jiné faktory musí zohlednit podnikatel, jehož podnik bude poskytovat nějaký druh služby. V případě podnikatelské činnosti

24

v oblasti obchodu a služeb bude zvažovat podnikatel zejména následující otázky: potenciální poptávka (disponibilní příjmy), vzdálenost od konkurence, nájemné, vhodnost lokality (např. frekvence potenciálních zákazníků v blízkosti obchodu), dostupnost pro zákazníky – možnosti parkování, dostupnost veřejnou hromadnou dopravou, sezonní příliv návštěvníků, viditelnost, označení, vchody, východy apod. Pro podnikatele budou atraktivnější obce s rostoucím počtem obyvatel, kde lze očekávat zvyšování okruhu zákazníků. V souvislosti s umístěním podniku, a to především maloobchodu, je vhodné zmínit pojem spádová oblast. Ta je vymezena jako geografická oblast, ze které do provozovny přicházejí zákazníci. Dále je zásadní posouzení konkurence v dané spádové oblasti a možnosti získání dostatečného podílu na trhu pro rentabilitu podnikání. Například v případě restaurace je základním kritériem úspěšnosti jistota zákazníků, tj. pravidelné předkládání denního menu. Bez této jistoty strávníků obvykle restaurace na území obce v dnešní době takřka nejsou ekonomicky provozuschopné. Z hlediska výrobního podniku vypadá otázka umístění poněkud jinak. Výrobní podnik se může nacházet v podnikatelské zóně, kde otázka poutačů, toku chodců či dopravy nebo profil místního obyvatelstva hraje jen malou roli. Výrobní podnik může zvažovat následující otázky: cena, vnější vzhled, stáří objektu, dostupná pracovní síla (vzdělanostní a kvalifikační struktura), nájemné, využitelná plocha (výrobní, prodejní, skladovací, správní), rozdělení a dispoziční řešení prostor, vzdálenost od hlavních dopravních tepen, vnitroobjektové komunikační cesty,

25

přístup k hlavním distributorům, přístup k hlavním dodavatelům, možnosti dostavby a přestavby, zdroje pracovních sil. Výběr z rozpočtového určení daní: míra závislosti daňových příjmů na podnikání v obci Důležitou otázkou spojenou s působením podnikatelů v obci je, jaký daňový výnos může na základě přítomnosti podniku obec získat. Starostové vnímají fakt, že podnik sídlí v obci, jako jednoznačně pozitivní vliv na daňové příjmy obce. Skutečnost je ovšem trochu jiná. Dle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, je z celostátního výnosu jednotlivých daní určen procentní podíl připadající na obce. Daná částka je potom mezi jednotlivé obce rozpočtena na základě kritéria výměry katastrálních území obce, prostého počtu obyvatel v obci a tzv. násobku postupných přechodů. Výjimku tvoří daň z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti (tj. z podnikání), u níž je (vedle podílu rozpočítávaného výše uvedeným způsobem) 30 % celostátního výnosu rozpočteno dle bydliště podnikatele, a daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, u níž je (opět vedle podílu rozpočítávaného výše uvedeným způsobem) 1,5 % rozdělováno na základě počtu zaměstnanců s místem výkonu práce v obci. Sídlo právnické osoby, která nemá v obci více zaměstnanců, nemůže tedy ovlivnit daňové příjmy obce.

3.3 Možnosti působení na lokalizaci podnikatelů do obcí a regionů Možnost ovlivnit lokalizaci podniku do obce se odvíjí od charakteristik vyšších prostorových úrovní. Čechová (2007) uvádí čtyři základní hierarchické úrovně: Komparativní výhody státu: makrolokalizace (např. velikost trhu, perspektivy hospodářského růstu, rizikovost státu, politická stabilita, měnová stabilita). Konkurenční výhody regionu, ke kterému město přísluší: mezolokalizace (např. image regionu, systém místních daní a poplatků, dopravní a technická infrastruktura). Diferenciační vlastnosti obce: mikrolokalizace (např. vzdělanostní potenciál, použitelná kvalifikovaná pracovní síla, kvalita životního prostředí, výzkumný potenciál, potenciál specializovaných služeb pro podnik). 26

Faktory přitažlivosti určitého místa: mikrolokalizace (např. dostupnost místa pro zaměstnance a pro zákazníky, dodavatele atd., náklady na nákup nemovitostí, okolí a prostředí místa, prestiž jeho adresy). Základním způsobem, jak může obec či region působit na lokalizaci podnikatelů (ale i na obyvatele a na návštěvníky), je využití marketingu. V kontextu územní samosprávy hovoříme o obecním, městském či regionálním marketingu. Obecní (městský) marketing je koncept podpory rozvoje obce, který systematicky zkoumá a analyzuje potřeby různých skupin subjektů (občané, podnikatelé, návštěvníci apod.) a usiluje o sladění možností nabídky a poptávky. Hlavními cíli městského marketingu jsou dle http://www.mestskymarketing.cz: komplexní zvýšení atraktivity města pro všechny cílové skupiny, optimalizace procesního řízení za účelem zvýšení efektivity a využití ekonomických, sociálních a přírodních zdrojů, posílení ekonomické základny města, vylepšení externí a interní image města, prohloubení a profilace městské identity obyvatel a podnikatelů. Městský marketing se zaměřuje zejména na oblasti: podpory investic a podnikání, bydlení, dopravy, vzdělání a trhu práce, životního prostředí, kultury, sportu, destinačního managementu či revitalizace a zvýšení atraktivity městských center. Důvodem, proč města zavádějí marketingové řízení, je dle Ježka (2006) snaha chápat občany, turisty, podnikatele a další cílové skupiny jako zákazníky města. Snaží se proto zjišťovat jejich potřeby, přání a poptávku a reagovat na ně použitím marketingových nástrojů. Městský marketing je v českých podmínkách vnímán velmi pragmaticky jako realizace konkrétních projektů, komunikace s veřejností, zvyšování kvality služeb nabízených městem, partnerství a orientace na cílové skupiny. Regionální marketing můžeme chápat obdobně jako marketing obce s tím, že dochází k rozšíření územního záběru všech činností. Rumpel (2011) jej chápe jako „institucionalizovanou podporu interaktivní (zpětnovazební) komunikace mezi aktéry strany nabídky a poptávky v územním rozvoji, vedoucí ke zvýšení atraktivity a image území a k posílení územní identity a angažovanosti obyvatel, což znamená zlepšení konkurenceschopnosti daného města či regionu“.

27

Rumpel (2011) srovnává různé marketingové aspekty obecní a regionální úrovně. Regionální marketing často vzniká na bázi kooperace mezi obcemi a městy, v nichž již probíhají projekty městského marketingu. Tato jednotlivá města a obce v regionu si svými projekty marketingu města často konkurují, například usilují o získání téhož investora. V regionálním marketingu musí však kooperovat, například za účelem získání finančních prostředků pro realizaci určité infrastrukturní investice mající pozitivní dopady pro všechna města v tomto regionu. Tato schizofrenie na regionální úrovni – někdy se aktéři musí chovat konkurenčně, jindy zase kooperativně – vede ke konfliktům zájmů častěji než na úrovni města. Obecně je proto potenciál ke konfliktu na úrovni regionální vyšší než na úrovni lokální. Projekty regionálního marketingu jsou orientovány převážně externě – mají ovlivnit prostorové preference a chování aktérů hlavně ve vnějším prostředí regionu. Regionální marketing si klade obvykle za své hlavní cíle zlepšení image regionu, přilákání turistů, investorů a podnikatelů. Naopak cíle a opatření městského marketingu jsou převážně interně orientované. Obec či region musí při tvorbě svých marketingových cílů vycházet z vnějších i vnitřních faktorů. Vnější faktory tvoří její hrozby a příležitosti a vnitřní faktory tvoří její konkurenceschopnost. Marketingové cíle jsou spojeny se službami, které obec občanům či podnikatelům poskytuje. K prosazení marketingových cílů do praxe jsou využívány tzv. nástroje marketingového mixu. K původnímu základu tvořenému 4 P1 přibyly další prvky, takže marketingový mix obcí (regionů) obsahuje následující složky: produkt, cena, dostupnost, marketingová komunikace, prostředí, procesy, lidský kapitál, partnerství (Čechová, 2007). Hovoříme tak až o 8 P.

Shrnutí Obec může zásadním způsobem ovlivnit lokalizaci podniků, a to jak výrobně orientovaných, tak podniků obchodních či podniků provozujících služby. Co možná nejvyšší zaměstnanost občanů je důležitým cílem obecní samosprávy – se zaměstnanosti souvisí kupní síla a sociální situace obyvatel, stav bytového fondu apod. Základním motivem samosprávy je vytváření pracovních míst, v oblastech s nižší nezaměstnaností případně využití stávajících ploch a objektů vhodných

1

Z angličtiny Product – výrobek či služba, Price – cena, Promotion – reklama či propagace a Place – distribuční kanály. 28

pro podnikání (často jde o brownfields). Od těchto faktorů se odvíjí veškeré následné aktivity samosprávy a ve svém důsledku i pozitivní klima obce.  Podnikání můžeme charakterizovat jako výrobně orientované, obchodně orientované a poskytující služby.  Důležitým faktorem pro lokalizaci obchodně orientovaného podnikání a podnikání poskytujícího služby je umístění provozovny, které pak udává velikost a charakter spádové oblasti.  Důležité faktory působící na lokalizaci výrobně orientovaného podnikání jsou: využitelná plocha (výrobní, prodejní, skladovací a správní), rozdělení a dispoziční řešení prostor, vzdálenost od hlavních dopravních tepen, vnitroobjektové komunikační cesty, možnosti dostavby a přestavby, zdroje pracovních sil.  Obec (region) může jako nástroje při ovlivňování lokalizace podniků na svém území použít marketingu s marketingovými nástroji 8 P.

29

4. MOŽNOSTI PODPORY PODNIKÁNÍ A EFEKTY PODPORY 4.1 Přístupy k podpoře podnikání Podle Rønninga et al. (2004) vlády napříč celým světem chválí, povzbuzují, podporují a stimulují podnikání. Tato příčina pro pozitivní hodnocení podnikatelských aktivit tkví v důvěře, že podnikání vytváří nejenom pracovní místa a zisk, respektive bohatství podnikatelů, ale i tzv. podstatné sociální benefity. Podporu podnikání lze chápat jako souhrn různých ekonomických a právních nástrojů sloužících k rozvoji podnikatelského prostředí, stávajících podniků a ke vzniku nových podniků, a to jak přímo, tak nepřímo. Cílem je podpora procesů vedoucích ke zvýšení celkové výkonnosti ekonomiky. Pokud bude podporována konkurenceschopnost podniků, bude zajištěna i konkurenceschopnost na globální, unijní, národní, regionální či obecní úrovni v rámci udržitelného rozvoje. V poslední době se klade důraz na rozvojovou vazbu a vzájemné působení lokálních aktérů a jejich spolupráci při účinnějším úsilí při rozvoji regionů. Podpora podnikání se soustřeďuje na podporu malých a středních podniků (MSP).2 MSP jsou tak považovány za základ národních ekonomik, a to především z těchto důvodů: jsou pružné, schopné přizpůsobit se podmínkám a požadavkům trhu, významně přispívají k tvorbě nových pracovních příležitostí, podporují a rozvíjejí konkurenční prostředí, působí jako prvek hospodářské rovnováhy, jejich jedinečný a individuální charakter je protipólem globalizujících se ekonomik. MSP jsou považovány za hnací sílu pro inovace a rozvoj zaměstnanosti. Jejich velikost je činí velice citlivými na změny v odvětví a prostředí, ve kterém se nachází. MSP se stávají klíčovými hráči v procesu transformace ekonomiky a jejím přechodu k ekonomice řízené znalostmi, tedy ke znalostní společnosti. Především je nutno využít jejich pružnost a schopnost aplikovat, adaptovat se a používat nové technologie. Stejně tak dobře jsou schopny inovovat, což 2

Blíže viz zákon o podpoře malého a středního podnikání č. 47/2002 Sb., v novelizovaném znění. Hlavním distributorem podpor je v ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu. 30

představuje jedinečnou kombinaci faktorů. V porovnání s velkými podniky disponují malé a střední podniky malou ekonomickou silou, nedostatečným přístupem na trhy, nízkou konkurenceschopností a jejich pozice v soutěži o veřejné zakázky je značně slabá. Jako hlavní formy podpory podnikání malých a středních podniků se uvádí: návratné finanční výpomoci, dotace, finanční příspěvky, zvýhodněné úvěry, zvýhodněné záruky za úvěry. Důležitá je reflexe specifik malých podniků, resp. mikropodniků. Malé podniky jsou sice více zranitelné, ale jsou více dynamické a flexibilnější než jejich větší partneři (Pissarides, 2000) a jsou úzce propojeny s místními orgány. Založení, ale i zánik malých podniků je podstatně jednodušší než v případě velkého podniku. Z úspěšných malých podniků se stávají zpravidla velké podniky a na místo zkrachovalých nastoupí nové malé podniky (Ming-Wen Hu, 2003). Malé podniky obecně pružněji reagují na změny na trhu a jsou schopny větší adaptability. Věnují se proto činnostem vyžadujícím větší míru individuálního přístupu a ve vybraných sektorech národního hospodářství vykazují vysokou produktivitu (obchod, tržní služby apod.). V důsledku nedostatečné kapitálové vybavenosti jsou často méně konkurenceschopné ve výrobních činnostech. Zaměstnanci v malých podnicích jsou nuceni k větší všestrannosti. To spolu s odlišným podnikatelským modelem vytváří specifické potřeby v oblasti vzdělávání či celkového rozvoje těchto podniků. Detailní popis jednotlivých programů na podporu malého a středního podnikání v ČR v aktuálním znění je uveden na www.mpo.cz, ve složce „Podpora podnikání“. V České republice existuje systém nástrojů podpory MSP, kromě Ministerstva průmyslu a obchodu jsou podnikatelům k dispozici specializované instituce na podporu podnikání – CzechInvest, CzechTrade, Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), Design centrum ČR, Česká exportní banka (ČEB), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) a Informační místa pro podnikatele. Základní přehled zaměření programů podpory podnikání v období 2007–2013 je uveden v následující tabulce.

31

Tab. 2: Orientační přehled zaměření programů podpory podnikání v období 2004–2013 Programy financované převážně ze strukturálních fondů investičně zaměřené programy ke zvyšování konkurenceschopnosti, zejména v důsledku realizace inovací, vstup do podnikání, podpora vstupu na zahraniční trhy, podpora rozvoje lidských zdrojů, včetně oblasti mezinárodního obchodu, úspory energií, využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie. Programy financované z prostředků státního rozpočtu poradenství, certifikace, tvorba špičkového designu, podpora přípravy projektů pro výzkum a vývoj v rámcových programech EU, investiční projekty malých a středních podnikatelů na území ČR, kde podnikání nelze podporovat ze strukturálních fondů, podpora zapojení podniků do procesu internacionalizace. Pramen: vlastní zpracování

4.2 Podpora podnikání na regionální úrovni Klíčovými vládními institucemi v oblasti podpory podnikání jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které zpravidla nabízí plošné rezortní programy podpory, a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které nabízí obvykle programy regionálního rozvoje. Podnikatelé mohou využít jak dotační a grantové programy financované ze státního rozpočtu ČR nebo dotace z evropských fondů, tak finanční prostředky poskytované na regionální úrovni. Poskytnutí těchto finančních prostředků je většinou vázáno mimo jiné sídlem společnosti v daném regionu (v jednotlivých krajích). S jednotlivými podporami a dotacemi se mohou podnikatelé obeznámit v databázi podpor, která je průběžně aktualizována a umožňuje pohodlné vyhledávání dle zvolených kritérií (Evropská komise, 8/2009). Smyslem regionální podpory podnikání je vytvářet příznivější podmínky pro podnikatele v regionech, kde jsou podmínky pro rozvoj podnikání oproti průměru výrazně horší. Tato podpora je obvykle zdůrazněna v územích vymezených vládou jako strukturálně postižené či hospodářsky slabé regiony. 32

V rámci struktur krajské samosprávy se oblasti podpory podnikání a spolupráce s podnikateli nejčastěji mohou věnovat hospodářský výbor zastupitelstva kraje a odbor regionálního rozvoje krajského úřadu. Většina podpory podnikání je v návaznosti na kraj zajišťována regionálními rozvojovými agenturami, hospodářskými komorami, inovačními centry apod. Na krajské úrovni je velice důležitá interakce podnikatelské sféry při zpracování Programů rozvoje kraje, kde jsou vytipovány priority v hospodářské oblasti a kde je definována vize, která zvýrazňuje linii na podstatné zvýšení globální konkurenceschopnosti, na komplexní rozvoj lidských zdrojů, přínos cestovního ruchu, zlepšení kvality života a udržitelný rozvoj. Kraje organizují také akce na podporu podnikání včetně zahraničních misí na výstavách a veletrzích a také mezinárodní spolupráci s vybranými regiony. Kromě vlivu kraje ve formě klíčových dokumentů má kraj i mnoho dalších forem podpory podnikání. Kraj se stal majitelem významných komunikací a sítí, je tvůrcem systému dopravní obslužnosti apod. Možnosti spolupráce institucí veřejné správy a představitelů podnikatelské sféry závisí na platné legislativě, kompetencích orgánů kraje a obcí a na roli organizací reprezentujících podnikatelskou sféru. Je nutné vzít v úvahu, že legislativa v předmětné oblasti se nachází v období změn implikovaných reformou veřejné správy a aproximací legislativy k právu EU. Operační prostor pro formulování a realizaci veřejných politik kraje je v současnosti limitován omezenými zdrojovými předpoklady a probíhající reformou veřejných financí s nedokončenou fiskální decentralizací. Je třeba vytvářet podmínky pro podnikání malých a středních podniků (MSP) a odstraňovat bariéry podnikání na úrovni krajů. V souvislosti s tím využívat celostátní programy na podporu podnikání. Jako opatření k podpoře podnikání malých a středních podniků na regionální úrovni je možné použít např. závěry z výzkumu provedeného v roce 2005 kolektivem institucí Elbona, a. s., HK ČR a Vysoká škola podnikání, Ostrava. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.

Tab. 3: Opatření k podpoře podnikání na regionální úrovni Identifikovaná překážka

Forma opatření

Charakteristika

Regionální rozdíly ve struktuře MSP – nekoncepčnost v identifikaci podmínek podnikání.

Systémové (koncepční rámec regionální podpory MSP).

Navrhnout vzorový přístup a metodiku k nalezení bariér.

Uniformní přístup

Systémové (regionální

Stanovení příslušných

33

Identifikovaná překážka

Forma opatření

Charakteristika

k vymezení podmínek podnikání v regionech.

a rozvojové plány). Programové (nepřímá podpora v rámci regionálních programů).

priorit s ohledem na potřeby rozvoje regionu.

Omezené akceptování regionálních vlivů na MSP.

Programové (regionální plány podpor rozvoje podnikání).

Absence podmínek pro rozvoj podnikavosti.

Systémové. Programové (regionální programy).

Slabá pozice MSP v soutěžích o veřejné zakázky.

Programové.

Spolupráce nositelů opatření při definování konkrétních programů podpory rozvoje jednotlivých krajů na dané období. Vybudovat regionální vzdělávací systémy – rozvoj vzdělávání – orientované na současné i dlouhodobé potřeby rozvoje podnikání v konkrétním regionu (podpora studentů, absolventů a občanů k podnikavosti). Zvýšení konkurenceschopnosti MSP při veřejných zakázkách (např. formou konkrétních projektů podporujících veřejné soukromé partnerství).

Pramen: Koncepční záměry rozvoje malých a středních podniků 2007–2013, . Praha: konsorcium tří společností Elbona, a. s., Hospodářská komora ČR a Vysoká škola podnikání, 2005

S ohledem na prioritu a váhu výše identifikovaných překážek je vhodné pro účinnost podpory podnikání malých a středních podniků na úrovni regionu: Vytvořit rámec podpory MSP s ohledem na priority rozvoje regionu (klíčovou roli může hrát kraj přímo nebo pomocí zřizovaných či pověřených subjektů). Rozvíjet regionální vzdělávací systémy – rozvoj vzdělávání orientovaného na současné i dlouhodobé potřeby rozvoje regionu a 34

potřeby a rozvoje MSP (klíčovou iniciační roli může hrát kraj jako zřizovatel většiny středních škol, nutná spolupráce s velkými zaměstnavateli, s Úřadem práce, s hospodářskou komorou). Vytvořit podmínky k podpoře studentů, absolventů a občanů k podnikavosti. Vytvořit podmínky k rovnému přístupu MSP k veřejným zakázkám. Pravidelná setkávání podnikatelů se zástupci samosprávy (na krajské úrovni; za určité území kraje – např. za bývalý okres či za správní území obce s rozšířenou působností; v obci). Úloha hospodářských komor v podpoře podnikání V otázkách podpory podnikání hrají nezastupitelnou roli hospodářské komory na úrovni celostátní, krajské i okresní (v oblasti zemědělství obdobně působí agrární komory). Působí jako zprostředkovatelé v následujících druzích podpor: programy podpory podnikání na úrovni EU, programy podpory rozvíjené státem za pomoci EU, české programy podpory podnikání. Hospodářské komory vyvíjejí také další činnosti podpory podnikání: informační a vzdělávací, konzultační a poradenské, zprostředkování kontaktů v ČR i v zahraničí. Více viz zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

4.3 Možnosti obcí při podpoře rozvoje podnikání Podpora podnikání ze strany obce je obvykle spojena s konkrétními lokalitami, případě s konkrétními podnikateli. Jde o záležitost využití potenciálu místních podmínek a o zajištění rozvoje potřebných služeb. Obec může pro podporu podnikání zejména: vymezovat vhodné plochy v rámci územního plánu, budovat technickou infrastrukturu usnadňující využití dostupných ploch a objektů k podnikatelské činnosti, poskytnout prostory pro podnikání v majetku obce za zvýhodněných podmínek (např. zvýhodněné pronájmy pro provoz drobných služeb),

35

zřizovat specifické typy podnikatelské infrastruktury, podnikatelské zóny, podnikatelské/inovační inkubátory apod.

např.

zprostředkovat kontakty, zkoordinovat podnikatelské aktivity v obci, napomoci propagaci podnikatelů apod. Rychlotest podnikatelského prostředí Pro rozhodování o podpoře podnikání na obecní úrovni má zastupitelstvo v podstatě dvě možnosti, a to podporovat stávající podnikání, či se zaměřit na podporu podnikatelského prostředí a tak podporovat občany k samostatné činnosti a vzniku nových podniků na úrovni obce. Co do formy podpory to budou většinou podpory nepřímé, tj. podpory mající jiný charakter než přímá finanční podpora stávajících podniků. Pro rychlou analýzu podnikatelského prostředí může obec použít následující otázky: Má obec dostatek obyvatel, budoucích zákazníků, ke vzniku a prosperitě malých podniků či mikropodniků? Existují v obci plochy/objekty vyhrazené k podnikatelské činnosti? Mají občané daná jasná pravidla pro vztah s obcí v oblasti podnikatelské činnosti? Mají podnikatelé možnost použít v komunikaci s obcí elektronickou formu? Jsou pravidla veřejných zakázek jasně formulována a jsou veřejné zakázky přístupné malopodnikům a mikropodnikům v obci?

Podnikatelské/průmyslové zóny Jedno z důležitých rozhodnutí ve vztahu k podpoře stávajícího i budoucího podnikání pro obec je, zda podporovat vznik průmyslové zóny. Naplánování a samotné financování, ale i kvalitní provozování průmyslových zón je velice náročné. Obec k tomu může využít služeb profesionálních poradců či poradenských center. Podnikatelská zóna byla vymezena v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako „ucelené území vymezené v závazné části schváleného územního plánu velkého územního celku či schváleného územního plánu obce jako území současně zastavěné převážně objekty pro průmyslovou výrobu, obchod, služby nebo jako zastavitelné území vhodné převážně pro umísťování průmyslové výroby, obchodu, služeb“.

36

Aktuální znění stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) již tuto definici neobsahuje. V České republice existuje několik stovek podnikatelských zón. Často jsou zdůrazňovány pouze zóny průmyslové. Průmyslovou zónou rozumíme „ucelený soubor kompaktních univerzálních objektů vhodných pro lehkou, hygienicky nezávadnou výrobu s účelně vyřešenou dopravou a velkým podílem zeleně mezi jednotlivými objekty. Provoz v těchto zónách je kompletně situován uvnitř objektů, jež jsou zpravidla bez oplocených dvorů, s možností volného pohybu návštěvníků. Průmyslová zóna je tedy uceleným komplexem průmyslu a služeb s řadou integrovaných funkcí odborného charakteru. Takovýto komplex maximálně využívá vzájemné podpory jednotlivých firem ve výměně informací, poradenství, společné prezentace a využívání mezinárodních kontaktů. Tato synergie má za úkol vést k dosažení lepších výsledků a právě v této oblasti bývá využívána téměř pravidelně.“ 3 Existující průmyslové zóny jsou velmi různorodé – od ploch o velikosti několika málo hektarů až po strategické průmyslové zóny, jejichž velikost výrazně překračuje 100 hektarů. Zatímco velké průmyslové zóny jsou budovány primárně s ohledem na dopravní dostupnost, tj. ve vazbě na páteřní dopravní síť, menší průmyslové zóny usilují spíše o využití ploch vhodných pro podnikání a v řadě případů se potýkají s určitými infrastrukturními deficity. Dle Bednarčíka (2008), který zkoumal průmyslové zóny v Moravskoslezském kraji, tak k zásadním přínosům existujících průmyslových zón v tomto území patří relativně nízké ceny pronájmu a zkušená a relativně levná pracovní síla; v řadě případů se jako nevýhoda projevuje nižší úroveň technické a dopravní infrastruktury a relativně velká vzdálenost k rychlostní čtyřproudé silnici. Státní podpora průmyslových zón Stát od roku 1998, kdy CzechInvest (Agentura pro podporu podnikání a investic) začal realizovat Program na podporu rozvoje průmyslových zón, investoval do vybudování 103 průmyslových zón s celkovou plochou 3 129 hektarů už bezmála 8,9 miliardy korun, přičemž investoři obsadili zhruba 70 % takto připraveného území. Do průmyslových zón zamířilo 520 investorů, kteří se v nich zavázali investovat 192 miliard korun a vytvořit 119 tis. pracovních míst. Pramen: http://www.prumyslove-zony.cz/blog/prumyslove-zony-53

3

Více informací lze nalézt na odkazu www.prumyslove-zony.cz; uvedená definice pochází z tohoto zdroje. 37

Podnikatelská centra Podnikatelská centra jsou zakládána především pro začínající podnikatele a menší podniky, které nejsou schopné samy si zajistit provoz investiční výstavbou. Kromě výhodných nájmů, které jsou často v prvních 2–3 letech začínajícím podnikům dotovány, mohou poskytovat případní pracovníci centra především zkušenosti v oblasti marketingu, managementu nebo využívání informačních databází. V neposlední řadě také pomáhají v otázce financování, a to především informacemi a poradenstvím týkajícím se získání základního kapitálu, přičemž poskytují kontakty na banky. V souvislosti s tím jsou tato centra schopna zajistit i základní administrativní služby. Tato centra jsou obvykle zakládána a podporována územní samosprávou, vlastním provozem bývají často pověřeny různé organizace a územní samospráva se finančně podílí na provozu. Pro vstup a udržení se na trhu podnik potřebuje nejen dobrý nápad s tržním potenciálem, ale také získat kvalitní prostory a zázemí pro své podnikání. To vše danému podniku může poskytnout podnikatelský inkubátor, který se zaměřuje na podporu začínajících inovačních podniků, jejichž hlavním cílem podnikání je vývoj nových výrobků, technologií a služeb a poté jejich uvedení na trh. Nájemní smlouva se uzavírá obvykle na dobu tří let, která jsou pro nově vznikající podnik nejkritičtější. Potom podnik odchází do vlastních prostor nebo do vědecko-technického parku.

V blízkosti center výzkumu, tedy univerzit či vysokých škol, jsou zakládány vědecko-technické parky či technologická centra. Pro obec bude pravděpodobně důležitější podpora podnikání v podnikatelských zónách, nicméně je třeba vědět, že jak vědecko-technické parky, tak technologická centra a inkubátory jsou v konečném důsledku zakládány na území obce a obec jejich založení může ovlivnit. Podrobněji viz kap. 5 druhé části publikace. V souvislosti s celkovým pojetím podpory podnikání je třeba rozhodnout, zda podnikání v průmyslových zónách, vědecko-technických parcích či podnikatelských inkubátorech podporovat na obecní, či regionální úrovni. I když jsou tato uskupení svázána s územím konkrétní obce, většinou svou působností přesahují rámec obce; proto jsou většinou podporována též z úrovně kraje, regionu či státu. V České republice je např. otevřen Rámcový program pro podporu technologických center a center strategických služeb, který vymezuje druhy poskytované podpory, podmínky pro poskytování podpory, postup při jejím poskytování a výkon státní správy. 38

Shrnutí  Podpora podnikání v České republice je dána zákonem o podpoře podnikání. Každoročně jsou poté vyhlašovány konkrétní národní programy podpory podnikání.  Nejdůležitější oblastí v podpoře podnikání je podpora podnikání malých a středních podniků.  Nezastupitelnou roli v podpoře podnikání hrají hospodářské komory.  Rozhodnutí, zda podporovat podnikání na obecní, či regionální úrovni v průmyslových zónách, vědecko-technických parcích či podnikatelských inkubátorech, i když tato uskupení většinou přesahují rámec obce, jsou jedním z nejdůležitějších rozhodnutí samosprávných orgánů obce či regionu.

39

5. ZAPOJENÍ PODNIKATELŮ DO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE ÚZEMÍ Plánování rozvoje je proces stanovování cílů, úkolů a činností potřebných pro dosažení budoucího kvantitativně i kvalitativně lepšího stavu a v nejširším úhlu pohledu zahrnuje i realizaci stanovených činností a zpětnou vazbu. Formalizovaným výstupem plánovací činnosti jsou koncepční dokumenty, případě územně-plánovací dokumenty. Plánování rozvoje obcí a krajů se uskutečňuje různými způsoby, klíčovou součástí je ale vždy dialog s občany, podnikateli i jejich zástupci, stejně jako napříč veřejnou správou. Nejen plánování, ale zejména uskutečňování rozvojových aktivit je založeno na interakcích mezi: občany, kteří jako územní společenství tvoří obec či kraj s právem samosprávy, územní samosprávou, reprezentující v politické rovině preference a zájmy občanů a v úřednické rovině vytvářející zázemí pro řízení zvolených rozvojových aktivit, a podnikateli, kteří vytváří pracovní místa a rozvíjí ekonomické aktivity. Uvedené skupiny jsou navzájem propojeny. Občané nejsou jen ve své roli občana příslušné obce, ale mohou se nechávat volit do zastupitelstev obcí či krajů. Mnozí občané jsou také v roli podnikatelů. Podnikatelé mají nárok na zapojení mimo jiné i z titulu vlastnictví nemovitosti v obci. Podnikatelé/podnikatelské subjekty jsou účastníky života obcí i regionů a svou přítomností i chováním ovlivňují mnohé aspekty rozvoje jednotlivých území. Vedle vytváření pracovních míst a generování dalších ekonomických efektů jsou s podnikáním, zejména s výrobními činnostmi, spojeny i vlivy na nejbližší okolí (hluk, prach apod.) a dopravní zátěž. Pro harmonický a udržitelný rozvoj obcí a regionů je nezbytné brát tyto aktéry jako nezbytné účastníky plánovacích procesů. Vzájemná diskuse a interakce na úrovni veřejného a soukromého sektoru je důležitá zejména z následujících důvodů: Pro vytváření rámce podnikání musí mít veřejná správa dostatečné informace o potřebách podnikatelů – nutná je proto průběžná komunikace. Podnikatelé pro přípravu a realizaci svých podnikatelských strategií potřebují určitou stabilitu prostředí, resp. potřebují znát názory 40

územní samosprávy a potřebují vědět, jakým směrem bude samospráva postupovat ve svých rozhodnutích. V dnešním propojeném světě je řešení většiny problémů možné pouze provázáním činností různých subjektů. Tento rozvojový faktor musí být obsažen již při plánování, aby byly rozvíjeny podmínky pro následnou spolupráci na rozvoji. Konkrétními cíli spolupráce a zapojení podnikatelů do rozvojových aktivit v území jsou zejména: 

sladění rozvojových představ,



předcházení problémům/střetům,



vybudování partnerství, struktur pro řešení různých situací.

5.1 Obecní úroveň Základním aktivizačním nástrojem rozvoje je rozvojová koncepce obce (strategie), v níž obec stanoví nejen základní představu o rozvoji, kterou musí dispozičně odrážet územní plán, ale i kroky vedoucí k naplnění této představy. Základním nástrojem regulace rozvoje v obci je územní plán, případně regulační plány. Územní plán významně ovlivňuje podmínky pro podnikání v obci. Při koncipování územního plánu musí být počítáno nejen s potřebami rozvoje rezidenční funkce obce spolu se zajištěním veřejných služeb, ale i s prostory pro ekonomické aktivity. Přestože je podnikání důležitou součástí života obce, v případě střetu zájmů jsou prioritní skupinou občané. Při tvorbě strategie i územního plánu je potřebné u větších zaměstnavatelů v obci zjistit jejich celkovou situaci a zejména potřeby a dispozice ve vztahu k obci. V případě komplexnějšího mapování potřeb a rozvoje podnikatelských subjektů stojí v popředí následující otázky: Jaké je zaměření činnosti/výroby firmy a jaké jsou dopady působení na prostředí obce (např. dopravní zátěž, hluk apod.)? Jaký je počet zaměstnanců (včetně zhodnocení vývoje a jeho příčin)? Důležitá je i informace o podílu zaměstnaných obyvatel obce a odhad budoucího počtu. Jaké jsou plány firmy na nejbližší období (zejména ve vztahu k prostorovým potřebám)? – Např. rozšířit výrobu/služby v rámci stávající činnosti; rozšířit výrobu/služby do jiné činnosti; rozšířit firmu

41

do dalších míst mimo obec; rekonstruovat současné objekty či zařízení; zahájit výstavbu nových objektů či zařízení; koupit další nemovitost; pronajmout další nemovitost; přemístit firmu mimo obec; odprodat nepotřebné nemovitosti. Jak firma hodnotí spolupráci s obcí, co od obce potřebuje, co může firma nabídnout obci? Možný proces zapojení podnikatele do strategického plánování obce Základním koncepčním nástrojem, který může obec při řízení rozvoje použít, je strategie rozvoje. Pokud se podnikatelé (resp. občané) zapojí do strategického plánování, má to pro ně následující přínosy: 1.

V případě, že budou přímo účastni procesu plánování, mají možnost spolurozhodovat o konečném výběru prioritních problémů, které nejvíce ovlivňují podmínky pro fungování podnikatele v obci.

2.

Mohou ovlivnit pořadí, ve kterém budou vybrané problémy řešeny, nebo i to, jakým způsobem budou řešeny (tzn. návrh optimálního opatření).

3.

Díky tomu, že se podílejí na rozhodování, stávají se i spoluodpovědnými za použití finančních prostředků z rozpočtu obce (případně i dalších veřejných rozpočtů), za výši zadlužení obce v případě nákladnějších akcí, což má velice kladný psychologický efekt.

4.

Protože se podílejí na rozhodování, mohou se podílet i na kontrole plnění strategického plánu a stanovených cílů, na kontrole efektivity realizovaných opatření, tzn. na kontrole toho, zda veřejný přínos odpovídá množství vynaložených prostředků. Tímto se stávají „partnerem“ volených zástupců na všech úrovních samosprávy a zároveň „auditorem“ práce, kterou mají tito zástupci vykonávat. Samospráva by měla vhodným způsobem zpřístupnit potřebné informace.

5.

Pokud se při kontrole zjistí nedostatky, mají právo požadovat jejich odstranění nebo nápravu.

Pramen: Strategické plánování. Občanská společnost [online], 2003–2006. URL .

42

V popředí zájmu obecní samosprávy stojí zajištění kvalitních podmínek pro život obyvatel. Podpora podnikání je pro obecní samosprávu důležitá zejména z následujících důvodů: Využití volných prostorů vhodných pro podnikání: V téměř každé obci se nachází areál zemědělského podniku (opuštěný či využívaný k původním účelům pouze částečně) či jiného výrobního podniku. Snahou obce je zlepšit vzhled těchto lokalit a podpořit jejich využití, např. zlepšením dopravní přístupnosti, podporou vyjednávání s vlastníky, koordinací využití různými podnikateli apod. Zajištění pracovních míst v obci: I za situace, kdy většina obyvatel obce má možnost získat zaměstnání v blízkém městě, jsou pracovní místa v obci důležitá. Pro řadu lidí je práce v obci primárním zájmem. Pracující v obci rozšiřují kupní sílu obce a mohou zvýšit rentabilitu obchodů a služeb v obci působících. V územích s celkovým nedostatkem pracovních míst je snaha o rozvoj místních podnikatelů či o přitažení nových investorů zásadním tématem z hlediska udržitelného rozvoje obce. Podpora rozvoje: Prosperující firmy jsou ochotny investovat do zlepšení prostředí či infrastruktury v okolí své provozovny nebo jinak hmotně či finančně podpořit rozvoj obce. O místní firmy se může obec opřít v případě řešení různých havárií či mimořádných situací. Při rozhodování podnikatelů o umístění provozovny do obce hrají základní roli podmínky pro daný typ činnosti a také přístup obecní samosprávy. Můžeme však nalézt i případy, kdy je motivace podnikatele k zapojení do rozvoje obce ovlivněna celkovou atmosférou v obci a jejím přístupem k rozvoji. Můžeme zde hovořit až o jakémsi „obecním charismatu“. Jako příklad lze uvést zkušenost z obce Cetkovice. Obec Cetkovice (724 obyvatel v roce 2011) leží v severní části Jihomoravského kraje. Během roku zde probíhá nespočet sportovních, společenských i dalších akcí s hojnou účastí obyvatel. Obec cíleně rozvíjí infrastrukturu a zlepšuje vzhled obce. „Charisma“ obce natolik zaujalo jednoho z brněnských podnikatelů, který si koupil na návsi nemovitost, že chtěl do tohoto společenství také nějak přispět, a proto se rozhodl sídlo své společnosti nahlásit do této obce. Přestože nevytvořil v obci Cetkovice žádné nové pracovní místo, jeho rozhodnutí je pro obec rozhodně přínosem a pozitivním signálem. Dále po konzultaci se starostou obce na vlastní náklady zřídil na návsi živý plot a stará se o něj. Kromě toho se účastní i kulturních akcí. Obdobná situace se odehrála ještě u jedné, teď už místní firmy, která vytváří i pracovní místa pro místní občany.

43

Na možnosti podpory zapojení podnikatelů a podpory podnikání se můžeme podívat rovněž z hlediska základních rozvojových nástrojů obce: Administrativní nástroje (legislativa, postupy, organizační normy, závazné procedury) : Obec vydává v samostatné působnosti obecně závazné vyhlášky, které mohou ovlivnit podnikatelské aktivity, např. vyhláška o stanovištích a provozním řádu taxislužeb, vyhláška, kterou se stanovují koeficienty pro výpočet daně z nemovitosti, vyhláška upravující podmínky pořádání různých akcí, vyhláška o zákazu hracích automatů a videoloterijních terminálů, vyhláška obce o místním poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt za užívání veřejného prostranství ze vstupného, z ubytovací kapacity atd. Koncepční nástroje (strategie, programy, územněplánovací dokumenty, pozemkové úpravy, politické deklarace): Obec by měla ve svých koncepcích i v územním plánu zohlednit potřeby podnikatelů a jejich rozvojové plány. Sociálně-psychologické nástroje (komunikace, motivace, vzdělávání): Vhodnost nastavení a úspěšnost uplatnění většiny nástrojů souvisí s vzájemnou komunikací subjektů, jichž se daná záležitost týká. Tím, že obec bude vhodně informovat o svých plánech, ale i o možnostech podnikatelů vyjádřit jejich potřeby, případně tyto plány ovlivnit, zlepšuje celkové podnikatelské prostředí v obci. Pozitivní motivace je výrazně účinnějším nástrojem než regulace. Dle svých možností (v závislosti na velikosti obce) může podnikatelům pomoci zprostředkování informací z jiných úrovní veřejné správy. Věcné nástroje (infrastruktura, poskytnutí prostor, služeb, hmotného plnění, poradenství): Přímá podpora podnikání je často velmi citlivou a legislativně omezenou záležitostí. Obce nejčastěji pomocí zajištění infrastruktury soutěží o případné investory. Poskytnutí prostor a zvýhodněné podnájmy podporuje založení nových služeb či udržení stávajících služeb v lokalitách s nižší kupní sílou. Institucionální nástroje (instituce, spolupráce, regionální management): Zapojením podnikatelů do struktur spolupráce (místní akční skupiny, různá rozvojová sdružení) mohou podnikatelé přímo ovlivňovat rozvojové aktivity a být rovnoprávným partnerem ostatním subjektům z veřejné i soukromé neziskové sféry. Finanční nástroje (systémy finančních podpor, dotace, granty): Stát i kraje poskytují nenárokovou finanční podporu na založení podniku či na rozvoj určitého typu podnikatelských aktivit. Obdobně si může 44

počínat i obec, i když takový přístup by byl spíše výjimkou. Lze si ale představit případ, kdy obec podpoří nákup určitého zařízení podnikatele s podmínkou, že podnikatel bude tímto zařízením zajišťovat některé potřeby obce. Je třeba dát pozor na omezení veřejné podpory dané legislativou. Hlavními doporučeními k zapojení podnikatelů do plánování rozvoje obce jsou: Je třeba průběžně komunikovat. Je třeba informovat o dění v obci, o plánech, o možnostech zapojení.

5.2 Krajská úroveň Dlouhodobá strategie rozvoje kraje formuluje představu o směřování kraje na období 10–15 či více let. Vedle stanovení dlouhodobých cílů směřujících ke krajské samosprávě je rovněž důležitým signalizačním nástrojem pro podnikatele. Ve strategii kraje musí být jasně vyjádřeno, v jakých ekonomických odvětvích spatřují aktéři rozvoje budoucnost, resp. které činnosti jsou navzájem v určitých částech kraje neslučitelné (např. cestovní ruch a těžký průmysl či těžba). Zástupci podnikatelského sektoru (krajské a okresní hospodářské komory, podnikatelské svazy apod.) i významní zaměstnavatelé musí mít možnost představit a argumentovat své vize, tak aby mohly být hledány nekolidující směry rozvoje. Nastavení strategie v oblasti hospodářské, ale i v oblasti školství a dalších veřejných služeb poskytuje základní orientaci i potenciálním investorům. Tento dokument signalizuje stávajícím i potenciálním investorům představu kraje o rozvoji, či omezení jednotlivých sektorů hospodářství. Ve střednědobém dokumentu, jímž je program rozvoje, kraj ve vztahu ke strategii konkretizuje činnosti a projekty, které bude kraj nebo s ním spolupracující subjekty realizovat v nejbližších cca čtyřech letech. Strategická témata jsou konkretizována a je rozhodováno o tom, kdo bude jednotlivá opatření či aktivity řídit, realizovat a financovat a také s kým na jejich realizaci bude spolupracovat. Program rozvoje kraje (stejně jako strategie) se dotýká všech rozvojových témat, k realizaci však vybírá pouze činnosti aktuálně reálné a finančně dostupné. Počty podnikatelských subjektů v kraji se pohybují v desítkách tisíc, i jen počty podniků např. s 20 a více zaměstnanci dosahují několika tisíc. Pro zapojení podnikatelů do plánování na krajské úrovni a pro dialog nad nastavením krajských rozvojových aktivit je specifické zastoupení reprezentantů 45

jednotlivých podnikatelských skupin. Dominantní postavení mají v tomto procesu okresní a krajské hospodářské komory, i když jejich členy je poměrně malý podíl podnikatelů z příslušných regionů. Různé podnikatelské svazy jsou aktivní spíše až na národní úrovni při připomínkování legislativních záležitostí. Jednoznačnou výzvou je zapojit do plánování ve větší míře i tyto subjekty. S ohledem na téma je vtažení podnikatelů neméně důležité i v sektorových koncepčních dokumentech. Zapojení podnikatelů do plánování kraje formou dialogu může probíhat různými způsoby: zprostředkovaně přes reprezentanty podnikatelů, např. jednotlivé okresní hospodářské komory v rámci kraje jsou sdružovány v krajských komorách, které vytváří partnerství s krajskou samosprávou; příslušná hospodářská komora informuje podnikatele (své členy, případně širší okruh podnikatelů) o problémech a shromáždí jejich stanoviska, na základě toho zformuluje stanovisko hospodářské komory; pomocí jiného aktéra (prostředníka), např. podnik spolupracuje se středními školami, s vysokými školami, s krajskými organizacemi, s rozvojovou agenturou apod., přes svého partnera se vyjádří k otázkám souvisejícím s danou činností; individuálně – největší podniky (z hlediska zaměstnanosti) či podniky v krajském kontextu specifické jsou často v určitém kontaktu s pracovníky kraje a prosazují své zájmy přímo. Vedle uvedených způsobů je pro podniky nejjednodušším přímým způsobem vyjádření vlastního názoru v rámci připomínkového řízení, kdy podnik zašle (dnes již téměř výhradně elektronickou formou) své podněty útvaru kraje, který garantuje zpracování koncepce. Vedle systémového zapojení podnikatelů do diskuse nad návrhem rozvojových činností je důležité mít i průběžné informace o podnikatelích. Stávající statistické zdroje poskytují množství souhrnných informací, z nichž je mnohdy obtížné usuzovat na příčiny dané situace; předpověď dalšího vývoje je ještě náročnější. Příkladem pravidelného monitoringu situace podnikatelů je průzkum zaměstnanosti, který každoročně provádí Jihomoravský kraj. V Jihomoravském kraji v návaznosti na to probíhají cca dvakrát do roka setkání zástupců kraje s řediteli krajských a okresních hospodářských komor za účasti ředitele krajské pobočky a ředitelů vybraných kontaktních pracovišť Úřadu práce ČR.

46

Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji Průzkum zaměstnanosti je rozsáhlé dotazníkové šetření, které bylo v Jihomoravském kraji realizováno k 31. 12. již devětkrát (poprvé v polovině roku 2003, poté ke konci let 2003 až 2010). Jihomoravský kraj je jediným krajem v ČR, který šetření takového rozsahu realizuje. Šetření vychází ze snahy Odboru regionálního rozvoje získat podrobné informace o nejvýznamnějších zaměstnavatelích a struktuře zaměstnanosti, ale také o předpokládaném vývoji zaměstnanosti vždy v následujícím roce. Na realizaci šetření se podílely úřady práce okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Reprezentativnost šetření je relativně vysoká – pohybuje se kolem 45 % co do počtu zaměstnanců a více než 50 % všech ekonomických subjektů s více než 20 zaměstnanci. Sběr dotazníků prováděly okresní úřady práce prozatím v papírové verzi, převodem získaných dat do elektronické podoby a jejich vyhodnocením bývá pověřen odborný zpracovatel, zpracování koordinuje Odbor regionálního rozvoje. Cíle dotazníkového šetření byly stanoveny následovně: Detailně charakterizovat strukturu pracovní síly v Jihomoravském kraji pomocí těch statistických klasifikací, které jsou nyní běžně používány v zemích Evropské unie. Podchytit změny v zaměstnanosti, k nimž každoročně dochází. Charakterizovat očekávaný vývoj na trhu práce v Jihomoravském kraji do konce roku včetně záměru zaměstnavatelů v přijímání a uvolňování zaměstnanců v jednotlivých profesích. Kromě analytické zprávy je na základě získaných informací vytvořena rozsáhlá databáze zaměstnavatelů a sada mapových příloh, některé výsledky jsou vyhodnoceny rovněž za okresy. Při vyhodnocení průzkumu zaměstnanosti ke konci roku 2010 byl kladen větší důraz na porovnání roků 2010 a 2009, tak aby byly zachyceny aktuální změny a dopady hospodářské recese. Znalost regionů a procesů v nich je základem pro nastavení nástrojů regionální politiky a právě situace na trhu práce je jedním z hlavních aspektů, který indikuje úroveň rozvoje regionů. Proto je význam průzkumu pro obce a kraje značný a spočívá v možnosti reakce jednotlivých oblastí, které obec nebo kraj spravuje (např. školství – regulace nabídky a poptávky po jednotlivých profesích), jak na dlouhodobý vývoj na trhu práce, který je umožněn dlouhodobějším sledováním situace, tak na aktuální situaci i výhled v horizontu jednoho roku.

47

Obr. 5: Zaměstnanost v odvětvích sekundárního sektoru v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2010 Pramen: Svobodová H. a kol., 2011.

Výsledky průzkumu mohou být zajímavé i pro podnikatele, a to již při možném vstupu na území kraje. Při znalosti situace na trhu práce mohou pružněji spolupracovat s úřadem práce i s krajským úřadem, mohou lépe formulovat své požadavky na zaměstnance nebo vhodně rozmístit pobočky. Na významu nabývá vzájemná diskuze při vytváření nástrojů na podporu podnikání, resp. podnikatelství. Z pohledu veřejné správy je často těžké správně vyhodnotit jednotlivé faktory a vytvořit efektivní systém podpory. Od podnikatelů je důležité získat zpětnou vazbu; měli by pomoci zobecnit své zkušenosti a zachytit regionální specifika. Na krajské úrovni platí pro uplatnění rozvojových nástrojů obdobná tvrzení jako u obcí. Aby vůbec mohlo dojít k plánování rozvoje v území se zapojením jednotlivých aktérů, musí být správně nastaveny administrativní nástroje. Následuje tvorba koncepčních nástrojů; jejich součástí jsou věcné a institucionální nástroje. Tato tvorba je podporována sociálně-psychologickými nástroji, kde v první řadě stojí komunikace a motivace. Všemi těmito nástroji se prolínají finance.

48

Hlavními doporučeními k zapojení podnikatelů do plánování rozvoje kraje jsou: Posílit zapojení reprezentantů).

reprezentantů

podnikatelů

(zvýšení

počtu

Vyjasnit role koncepčních dokumentů kraje ve vztahu k podnikatelům. Zlepšit způsob informování podnikatelů o plánech a činnostech kraje týkajících se podnikatelů.

Shrnutí  Plánování rozvoje obcí a krajů se uskutečňuje různými způsoby, klíčovými součástmi je ale vždy dialog s občany, podnikateli i jejich zástupci, stejně jako napříč veřejnou správou.  Podnikatelé/podnikatelské subjekty jsou účastníky života obcí i regionů a svou přítomností i chováním ovlivňují mnohé aspekty rozvoje jednotlivých území. Velmi důležitá je vzájemná diskuze a interakce na úrovni veřejného a soukromého sektoru.  Konkrétními cíli spolupráce a zapojení podnikatelů do rozvojových aktivit v území jsou zejména sladění rozvojových představ, předcházení problémům/střetům, vybudování partnerství, struktur pro řešení různých situací.

49

6. SPOLEČNÉ ROZVOJOVÉ AKTIVITY SAMOSPRÁVY A PODNIKATELŮ Rozvoj je dlouhodobý proces, a aby byl úspěšný, musí být nejen naplánovaný, ale do jeho uskutečňování musí být zapojeno i co největší množství subjektů. Rozvoj je vždy otázkou koordinace a spolupráce všech v daném prostoru působících subjektů. Základním impulzem pro zapojení podnikatelů do realizace rozvojových aktivit v regionech a obcích jsou omezené možnosti veřejného sektoru. Některé problémy bez spojení sil subjektů z různých sektorů ani nelze řešit. V případě vtahování podnikatelů do různých rozvojových aktivit nelze zapomínat na skutečnost, že podnikatelský subjekt je zřízen za účelem zisku, tzn. že buď bude v rámci spolupráce vyžadovat určitou protihodnotu za jeho aktivitu („něco za něco“), nebo zmíněná spolupráce bude uskutečňována až nad rámec jeho primárních podnikatelských aktivit v jeho volném čase. Následující tabulky naznačují vhodné činnosti veřejného a podnikatelského sektoru, které mohou sloužit jako obecné vodítko při vymezení rolí jednotlivých účastníků spolupráce.

Tab. 4: Rozvojové předpoklady veřejného a podnikatelského sektoru Silné stránky veřejného sektoru Stabilita Schopnost řešit problémy mimo hlavní poslání Nestrannost Silné stránky podnikatelského sektoru Schopnost reagovat na rychle se měnící poměry Inovační schopnost Tendence opakovat úspěch Tendence opustit neúspěšné nebo zbytečné Ochota riskovat Schopnost vytvářet kapitál Profesionální přístup Schopnost využít ekonomii množství Pramen: Potůček a kol. (2005: 15).

50

Tab. 5: Vhodnost veřejného a podnikatelského sektoru pro vybrané úlohy Vyhovující nejlépe veřejnému sektoru Obecná regulace Realizace specifických politik Zajištění rovnosti Prevence diskriminace Prevence vykořisťování Podpora sociální koheze Vyhovující nejlépe podnikatelskému sektoru Ekonomické úlohy Investiční úlohy Vytváření zisku Podpora soběstačnosti Pramen: Potůček a kol. (2005: 15).

6.1 Společné aktivity na obecní úrovni V případě snahy o zapojení podnikatelů do rozvojových aktivit obce je mylné myslet si, že po kontaktování podnikatelů v obci (ať již osobně, e-mailem nebo jiným způsobem) se podnikatelé dostaví a budou se bavit o tom, jak pomoci. K podnikatelské aktivizaci je nezbytné dlouhodobé rozvíjení vztahů obce s podnikateli, významnou roli hraje i celková aktivita a atmosféra v obci. Podnikatelé (stejně jako občané) se ve zvýšené míře zapojují, pokud se řeší záležitost osobního významu nebo je aktivuje nějaký společný problém. Začínat spolupráci tímto způsobem v sobě skrývá řadu nebezpečí a stojí velké úsilí rozvinout pozitivní přístup zúčastněných. Impulz ke společným rozvojovým aktivitám může vzejít jak od obce, tak od podnikatelů, místních organizací či od občanů. Ať přijde s nápady rozvoje kterákoli strana, musí najít nejprve jednoho „spojence“ a následně získat toho druhého. Jeden z možných modelů tedy spočívá v tom, že impulz vyjde od obce s tím, že se nejprve zapojí občané, a až je obec dostatečně „atraktivní“ a stmelená, tak dojde k zapojení podnikatelů z jejich vlastní aktivity. Tento model postupného zapojování se do rozvoje je částečně vidět na příkladu obce Cetkovice z předchozí kapitoly. Impulz rozvoje přišel od zastupitelů obce, kteří skrze pořádání různých akcí vtáhli do rozvoje občany. Z těchto akcí se staly 51

tradice, které se postupně rozšiřovaly. Na více tradicích se musí nutně podílet větší počet lidí, a proto lidé založili různé spolky, např. včelařů, fotbalistů, hasičů apod. V ten moment se na organizaci těchto akcí již nemusí podílet zastupitelstvo – a to má v dané chvíli více času se věnovat dalšímu rozvoji obce (např. získání financí na stavbu čistírny odpadních vod, nového vodojemu apod.). V určité chvíli dosáhne spolupráce občanů a zastupitelstva takové síly, že chtějí být tohoto procesu účastni i podnikatelé. Nejprve třeba jen tím, že si do obce přihlásí sídlo společnosti. Může následovat participace na rozvoji tím, že se podílí na organizaci různých kulturních akcí, finančně přispívají a přinášejí nové nápady. Pak už je jen krůček k tomu, vytvořit nová pracovní místa v obci, pokud jsou zde k tomu vhodné podmínky. Na uvedeném příkladu je vidět, že se nejedná hned od začátku o zasedání, na kterém se zástupci obce a podnikatelé sejdou, ale o postupné vtahování, resp. zatraktivňování obce takovým způsobem, aby měli lidé – jak podnikatelé, tak občané – zájem zapojit se do rozvoje. V případě, že s aktivitou přijdou občané nebo podnikatelé, musí obecní samospráva pružně zareagovat a aktivitu podpořit. Důležité je vzájemně se dohodnout na cílech a způsobu spolupráce a vyvarovat se nesplněných očekávání, která mají občané i podnikatelé směrem k veřejné správě značně vysoká. Příliš opatrný přístup obce není však na místě. Zmíněná situace je vidět v obci Němčičky. Zde již mnoho let funguje lyžařský areál. Ten vznikl za spolupráce místních podnikatelů, občanů a zástupců obce. Jen díky společnému úsilí a práci na rozvoji je areál na velmi slušné úrovni. Tento areál spadá pod tělovýchovnou jednotu. Na tuto jednotu jsou kromě lyžařského areálu navázány ještě další činnosti, jako je provoz koupaliště a antukového hřiště, hostinská činnost, ubytovací služby, oddíl kopané, stolního tenisu atd. Celá tato spolupráce dala možnost vzniku devíti pracovním místům a v sezoně jsou ještě přibíráni brigádní pracovníci. Díky všem činnostem, do kterých je zapojen nespočet lidí, je TJ Sokol Němčičky finančně soběstačná a nepotřebuje dotovat od obce, což je pro obec s 605 obyvateli velice pozitivní. Toto vše a spousta dalších aktivit vedla k tomu, že v roce 2009 v rámci soutěže Vesnice roku bylo obci Němčičky uděleno Ministerstvem pro místní rozvoj čestné uznání za inspirativní propojení veřejného a podnikatelského sektoru. Toto ocenění dotyčné neuspokojilo, ba naopak je povzbudilo k další činnosti a rozvoji areálu. Od té doby se v obci například podařilo vybudovat v současnosti velmi oblíbenou bobovou dráhu s celoročním provozem. Pro vytváření vhodného podnikatelského prostředí ale potřebuje také obec od podnikatelských subjektů určitou zpětnou vazbu o své aktivitě a ne vždy je jednoduché ji získat (zejména ve větších obcích). Vedle standardních nástrojů, 52

jako jsou například dotazníky, informační schůzky či veřejné debaty, existují i méně obvyklé způsoby. Jedním z takových mohou být různé žebříčky či soutěže. Dobrým příkladem je již mnoho let týdeníkem Ekonom pořádaná soutěž s názvem „Město pro byznys“. V rámci této soutěže se hodnotí 50 kritérií, která jsou rozdělena do šesti oblastí. Jednou z těchto oblastí je i oblast s názvem „přístup veřejné správy“. V rámci této oblasti se hodnotí tato kritéria: hospodaření obcí, podíl kapitálových výdajů obce, poměr salda k majetku obce, podpora webových stránek, úřední hodiny, počet strážníků, úspěšnost získávaní dotací, objem dotací na veřejnou dopravu, test elektronické komunikace a kapacita mateřských škol. Více podrobností o způsobu hodnocení lze najít na webu soutěže (www.mestoprobyznys.cz). V rámci této soutěže je také jedna hodnocená oblast zaměřena na telefonický výzkum mezi podnikateli (cca 10 500 podnikatelů) se sídlem v hodnocených obcích. V rámci něho hodnotí podnikatelé i celkovou vstřícnost samosprávy.

Konkrétními příklady vtažení podnikatelů do rozvoje na obecní úrovni mohou být: společný marketing veřejného a podnikatelského sektoru při turistické propagaci území na vybrané úrovni (obec, region, kraj), zajištění veřejné služby v obci pomocí podnikatelského sektoru, vzájemná spolupráce při pořádání společenských akcí v obci, společný rozvoj zařízení cestovního ruchu (např. ubytovací kapacity) v obci s tím, že obec je jeho vlastník a podnikatel má zařízení v nájmu a společně plánují rozšiřování, opravy, doplnění apod., využívání podniků pro potřeby obce dle jejich zaměření (např. zemědělce na údržbu zeleně v létě či silnic v zimě) apod.

53

6.2 Společné aktivity na krajské úrovni Společné aktivity krajské samosprávy a podnikatelů se obvykle uskutečňují na základě společných činností podnikatelů a organizací zřizovaných a podporovaných kraji či nepřímo přes krajské reprezentanty podnikatelů. Kraj se ve vztahu k podnikatelům může angažovat s následujícími činnostmi: Zajištění finančních zdrojů pro inovační firmy (založení seed fondu, 4 inovační vouchery,5 rozvoj fondu mikropůjček, podpora realizace finančních fór). Podpora fungování podnikatelských a technologických inkubátorů a podpora rozvoje konzultantských služeb pro začínající inovační firmy. Vytvoření systému průběžné péče o domácí a zahraniční investory s jasným vymezením kompetencí a realizace této péče. Identifikace potřebných legislativních změn na podporu malého a středního podnikání a vyvíjení tlaku na jejich provedení. Konkrétními příklady vtažení podnikatelů do rozvoje na krajské úrovni mohou být: spolupráce středních odborných škol a podnikatelů při slaďování potřeb na uplatnění absolventů a rozvíjení praktických dovedností žáků, spolupráce v rámci vyjednávání dopravní obslužnosti území za účelem dopravy zaměstnanců do místa práce (daného podniku či podnikatelské zóny), realizace „podnikatelských misí“ v zahraničí (např. v partnerských regionech) při účasti veřejného a soukromého sektoru, 4

Seed fond je program finanční podpory inovativním firmám. Umožňuje malým a začínajícím firmám získat některou z forem finanční podpory představující buď mikropůjčku, nebo poskytnutí tzv. seed kapitálu. Seed kapitál představuje kapitálovou investici až do výše 2–3 mil. Kč, kterou firma získá po splnění určitých kritérií výměnou za poskytnutí opce na podíl ve firmě. (Podle: http://www.risjmk.cz/cz/inovativni-firmy/financni-podpora/seed-fond/.) 5

Inovační vouchery jsou nástrojem podpory spolupráce podniků s vědeckovýzkumnými institucemi. Umožňují firmě plně se soustředit na byznys, zatímco výzkumník dodá znalosti potřebné pro inovace. Vzájemná spolupráce proto přináší vysokou přidanou hodnotu, která může výrazně posílit konkurenceschopnost zúčastněných aktérů. Více informací na webu: http://www.inovacnivouchery.cz/. 54

společný marketing území pro potřeby rozvoje cestovního ruchu (společné „balíčky služeb“, účast na veletrzích, propagační materiály, TV spoty atd.), synergické rozvojové projekty v oblasti lázeňství (veřejná sféra zajistí základní infrastrukturu – např. zdroj léčivé vody – a soukromá sféra postaví a provozuje lázeňské pavilony), spolupráce při řešení problémů s parkováním v horských oblastech (obce, kraj, podnikatelé, policie) apod.

6.3 Vybrané formy spolupráce a jejich přínosy Formy spolupráce představují konkrétní právní a organizační podobu systému spolupráce, zásadní je však vztah ke konkrétnímu účelu. Můžeme je členit podle řady hledisek. Jednotlivé formy spolupráce veřejného a podnikatelského sektoru mají různou náplň – různý obsah aktivit, které vykonávají. V základním členění ale lze spolupráci rozdělit na formální (s danými právními podmínkami) a neformální (často ústní dohoda).

Partnerství veřejného a soukromého sektoru Spolupráce veřejného a soukromého sektoru se může uskutečňovat různými způsoby, za různým účelem a v různém rozsahu. Jednou ze specifických forem spolupráce je partnerství veřejného a soukromého sektoru označované jako PPP (Public Private Partnership).6 Základem PPP projektu je dlouhodobý smluvní vztah (5 a více let, typicky však v rozmezí 15–30 let), ve kterém veřejný a soukromý sektor vzájemně sdílejí užitky a rizika vyplývající ze zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných služeb. Výhodou PPP je sloučení zkušeností, znalostí a dovedností obou sektorů a přenesení odpovědnosti za rizika na sektor, který je dokáže lépe řídit. Ve většině případů veřejný sektor svěřuje výkon určité služby soukromému sektoru a tím využívá jeho organizačních a odborných znalostí a dovedností, které jsou stimulovány nejen výnosem vloženého kapitálu, ale také rizikem jeho ztráty.

6

Partnerstvím veřejného a soukromého sektoru můžeme v obecné rovině chápat jakoukoliv formální či neformální spolupráci, nicméně nejčastěji je pod tímto souslovím chápáno PPP. 55

Mezi silné stránky PPP projektu patří zejména často efektivnější a levnější realizace v porovnání s veřejnými zakázkami, kalkulace nákladu životního cyklu a přenos rizik. Slabé stránky spočívají především v časově náročné a nákladné přípravě a dlouhodobém závazku veřejného zadavatele. 7 Nejčastější a nejlépe vyhovující oblastí, kde lze využít projektů PPP, se jeví technická infrastruktura.

Základním rámcem pro projekty PPP v ČR jsou zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení, a zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Výchozím krokem pro vznik PPP je zpracování koncesního projektu, což je komplexní dokument shrnující výstupy předcházející studie proveditelnosti, který prověří ekonomickou, technickou a právní proveditelnost projektu formou PPP, důsledky pro zadavatele a dostupnost v kontextu veřejných zdrojů. Slouží jako podklad pro schvalování procesu upraveného koncesním zákonem (§ 21, odst. 2). Na základě koncesního řízení je vybrán nejvhodnější dodavatel. S vybraným dodavatelem (koncesionářem) uzavře zadavatel koncesní smlouvu. Pro realizaci PPP projektu, tj. za účelem plnění funkce koncesionáře, může vzniknout zvláštní právnická osoba, tzv. společnost pro zvláštní účel (Special Purpose Vehicle). Tuto společnost může založit obec, kraj, stát, nebo ji založí jiná veřejná instituce spolu se soukromou právnickou, resp. fyzickou osobou. Vkladem veřejného sektoru bývají často nemovitosti, soukromý subjekt přináší kapitál, případně zkušenosti. Vzniklá společnost realizuje daný projekt a zúčastněné strany získávají dohodnuté výnosy (BLAŽEK, 2006: 8–9).

Tab. 6: Typy spolupráce veřejné správy a podnikatelů projekty PPP Druh vztahu Stručná charakteristika Smluvní typ Druh smluvního vztahu zahrnujícího požadavky na veškeré výdaje spojené s Koncesní Koncese výkonem smluvní činnosti. smlouva Veřejný sektor předává soukromému partnerovi právo vybírat příslušné 7

plně vhodné pro Právní úprava Zákon o obcích, zákon o krajích, koncesní zákon, zákon o veřejných zakázkách.

Více informací viz PPP Centrum. URL .

56

Druh vztahu

Stručná charakteristika poplatky za poskytované služby.

Smluvní typ

Navrhni, postav, provozuj a financuj

Soukromý sektor zajišťuje projektovou přípravu, vlastní výstavbu, provozování a financování provozu veřejného zařízení. Na konci kontraktu je zařízení obvykle převedeno na veřejnoprávní instituci.

Smlouva o dílo, smlouva o nájmu NP, smlouva o půjčce, smlouva úvěrová.

Provozuj a spravuj

Uzavření dohody o provozování a správě již existujícího zařízení (poskytování služeb), tzn. jedná se o pronájem zařízení vlastněného veřejným subjektem.

Smlouva o nájmu nebytových prostor

Právní úprava

Zákon o obcích, zákon o krajích, obchodní zákoník, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon o veřejných zakázkách. Zákon o obcích, zákon o krajích, obchodní zákoník, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon o veřejných zakázkách.

Pramen: Partnerství veřejného a soukromého sektoru v regionu soudržnosti Jihozápad, 2009.

Kraje i obce se dosud do PPP zapojují poměrně slabě. Příčinou je zejména poměrně vysoká náročnost zpracování koncesního projektu i realizace koncesního řízení. Metodické a informační materiály a poradenství pro zamýšlené projekty PPP poskytuje PPP Centrum.

Organizace cestovního ruchu Důležitým procesem pro dlouhodobý rozvoj pozitivních efektů a dopadů aktivit cestovního ruchu je spolupráce. V tomto případě má veřejná správa zejména roli iniciátora, koordinátora a tvůrce prostředí. Významnou roli hraje akceptování podnikatelů i veřejnosti jako partnerů a hledání společné vize rozvoje území (destinace).

57

V současné době jsou hlavním hybatelem (iniciátorem) rozvoje cestovního ruchu ve vyspělé Evropě organizace cestovního ruchu (OCR). Na území České republiky jejich význam postupně vzrůstá a vývoj v této oblasti koresponduje s vývojem, který probíhal v minulosti v Evropě (zejména v alpských zemích). Organizace cestovního ruchu se ve stručnosti charakterizuje jako efektivně fungující uskupení subjektů, které existují na zvolené organizační platformě (např. sdružení právnických osob) a řídí a koordinují rozvoj cestovního ruchu na vymezeném území na různých jeho velikostních úrovních (místní, regionální, krajské, národní). Význam OCR spočívá zejména ve spolupráci, která usnadňuje konkurenceschopnost nejen uvnitř daného území (destinace), ale hlavně navenek vůči ostatním územím (destinacím). Proto je velmi důležité územní vymezení regionu působnosti dané OCR. Pouze dobře fungující OCR, založené na partnerství a spolupráci s dalšími rozhodujícími aktéry cestovního ruchu (zejména z podnikatelského sektoru) v daném území, se mohou stát efektivními konkurenceschopnými jednotkami. Převážnou většinu aktivit v cestovním ruchu vykonává soukromý, především podnikatelský sektor. Jeho cílem je ovšem – i podle ekonomických teorií – maximální zisk, a proto primárně příliš neřeší dopady své činnosti na obyvatele či přírodní prostředí. Z hlediska existence podnikatelského sektoru v oblasti cestovního ruchu je poměrně slabé zapojení tohoto sektoru do OCR. Zapojení jednotlivých podnikatelů či celých skupin do struktur a fungování OCR je přitom rozhodující podmínkou pro její efektivní rozvoj. V současnosti ale stále převládá určitá nedůvěra podnikatelského sektoru v zapojování do těchto struktur. Tento fakt je dán zejména krátkou historií podnikatelské kultury u nás, nedostatečnou znalostí zahraničních zkušeností a také neprofesionálním přístupem managementu veřejných subjektů při zakládání a formování organizací cestovního ruchu. Úkolem veřejné správy je tedy především vytyčit žádoucí směry rozvoje odvětví (tj. oblasti aktivit) a koordinovat činnost jednotlivých aktérů tak, aby užitek z jejich realizovaných aktivit byl co největší. Různé úrovně veřejné správy mají odlišné kompetence i nástroje, kterými svého cíle mohou dosáhnout, a tak je nutné je vhodně využívat.

Místní akční skupiny Rozvinutí principu partnerství, spočívajícího ve funkční spolupráci různých subjektů v území, umožňují místní akční skupiny (MAS). Místní akční skupiny

58

jsou uskupení vytyčená v rámci iniciativy LEADER, která spojují subjekty veřejného i soukromého sektoru působící v daném území – obce, svazky obcí, podnikatele, nestátní neziskové organizace či neorganizované občany. Místní akční skupiny se musí skládat z vyváženého a reprezentativního výběru partnerů z různých socioekonomických sektorů na daném území. Na úrovni rozhodování musí tvořit zástupci soukromého sektoru (soukromí podnikatelé, neziskové organizace, fyzické osoby reprezentující zájmové skupiny) nejméně 50 % z místního partnerství. Metoda LEADER je založena na partnerské spolupráci různých subjektů v území. Ze zástupců místních samospráv, podnikatelů a neziskových organizací vzniká místní akční skupina, jejímž základem je partnerská dohoda o hlavních cílech rozvoje venkovského regionu, společná příprava strategií a realizace projektů k jejich naplnění. Síla a význam MAS spočívá v propojení veřejného a soukromého sektoru a ve spolupráci různorodých partnerů. Význam MAS neustále narůstá a právě pomocí těchto uskupení plynou finanční prostředky na rozvoj venkova. Jejich rozvoj byl vyvolán právě novými finančními možnostmi. Více o MAS je uvedeno v druhé části knihy, která je zaměřena na samotné podnikatele.

6.4 Základní postupy při budování spolupráce s podnikatelskými subjekty Při jednáních s partnery z podnikatelské sféry by se veřejný subjekt měl snažit respektovat a uplatňovat následující postupy a doporučení: Spolupráce s partnery, zvláště pokud se sami mají podílet na spolufinancování některých společných projektů, je vedena na zcela dobrovolné bázi a tomu se podřizují veškeré další metody a formy spolupráce. Partnerství a spolupráce má smysl navazovat a udržovat jen v tom případě, pokud vychází ze skutečné potřeby, a ne formálních požadavků. Přínosy ze zapojení do spolupráce pro všechny zúčastněné strany jsou jasně definovány. Je potřebné předvést partnerům to, co již veřejná správa i např. společně s podnikateli nebo sama dokázala a co jim partnerství konkrétně a v jakém čase přinese. Jednání je třeba vést aktivně, nečekat, že partneři přijdou sami (i když se to také stává) s nabídkou zapojit se do rozvojových aktivit. Než je dohodnuta podoba spolupráce či realizace konkrétního projektu, musí proběhnout i několik společných jednání. 59

Cíle musí být stanovovány realisticky a nemá smysl dogmaticky setrvávat na někdy příliš optimistických představách a požadavcích, pokud skutečně přesahují objektivní možnost partnera. Je důležité usilovat o širokou paletu partnerů ze všech oblastí rozvoje a budovat si vzájemnou dlouhodobou důvěru. Partnerství je nutné stavět na dobrovolnosti a aktivní spolupráci všech zúčastněných. Nestačí pouze ta skutečnost, že partner zaplatí příspěvek nebo jiným způsobem podpoří společný projekt a tím jeho přínos společným zájmům končí. Je třeba být s ním v trvalém jak formálním, ale nejlépe i neformálním kontaktu. Je potřeba se zajímat o problémy partnerů, znát podmínky, ve kterých pracují, jaké cíle sledují a jak jim partnerství s veřejnou správou v jejich činnosti může pomoci. Co nejhlubší znalost partnera je velmi důležitá pro udržení stávajícího partnerství a pro jeho prohlubování. Nemá smysl nutit partnery do spolupráce, na kterou nechtějí nebo nemohou z nejrůznějších důvodů přistoupit. Někdy méně je v momentální situaci výhodnější a dává lepší předpoklady dosáhnout v budoucnu pro obě strany více. Důležitá je informovanost partnerů i široké veřejnosti o aktivitách veřejné správy. Je nutné široce informovat o všem, čím veřejná správa podporuje zájmy a potřeby v území, a informace poskytovat dříve, než se jich začnou sami aktéři dožadovat. Přispívá to k tomu, že se pro ně důležité informace dostávají do jejich povědomí. Pak jakákoliv jednání probíhají s větším pochopením a snadněji. Je důležité být s partnery neustále v kontaktu. Informovat je o všech pro ně podstatných záměrech a znát jejich zpětnou reakci. Zabrání se tomu, aby si kdokoli ze zúčastněných subjektů myslel, že se před nimi něco tají. Důvěra, kterou se někde těžce a i dlouho daří budovat, se může velmi snadno, možná i nenávratně, ztratit. Potřebné je komunikovat i s těmi, kteří zatím vzájemnou spolupráci nenavázali. Příklady táhnou, takže když vidí, jak partnerství funguje a co jim může přinést, snadněji se do něj později i zapojí. Nutné je být transparentním a spolehlivým partnerem. O tom, co má veřejná správa v plánu, je třeba partnery nejrůznějšími formami informovat (tiskové zprávy, aktuality na webu, informační setkání, pozvánky na různé akce a hlavně osobní kontakt). Rozhodující je pak to, že co se dohodne, tak se také musí dodržet.

60

Podstatné je, aby stanovované cíle byly reálné a aby to, co se dohodne a slíbí, bylo v rozsahu i čase splnitelné. To vytváří ovzduší důvěry a porozumění. To samé musí veřejná správa ale vyžadovat i od svých současných či budoucích partnerů.

Shrnutí  K podnikatelské aktivizaci je nezbytné dlouhodobé rozvíjení vztahů obce s podnikateli; významnou roli hraje i celková aktivita a atmosféra v obci. Podnikatelé se (stejně jako občané) ve zvýšené míře zapojují, pokud se řeší záležitost osobního významu nebo je aktivuje nějaký společný problém.  V případě, že s aktivitou přijdou občané nebo podnikatelé, musí obecní samospráva pružně zareagovat a aktivitu podpořit. Důležité je vzájemně se dohodnout na cílech a způsobu spolupráce a vyvarovat se toho, aby nebyla splněna očekávání, která mají občané i podnikatelé směrem k veřejné správě značně vysoká. Příliš opatrný přístup obce však není na místě.  Společné aktivity krajské samosprávy a podnikatelů se obvykle uskutečňují na základě společných činností podnikatelů a organizací zřizovaných a podporovaných kraji, či nepřímo přes krajské reprezentanty podnikatelů.  Formy spolupráce představují konkrétní právní a organizační podobu systému spolupráce, zásadní je však vztah ke konkrétnímu účelu. Můžeme je členit podle řady hledisek. Jednotlivé formy spolupráce veřejného a podnikatelského sektoru mají různou náplň – různý obsah aktivit, které vykonávají. V základním členění ale lze spolupráci rozdělit na formální a neformální.

61

LITERATURA BEDNARČÍK, Z. Vliv globalizace ve světovém hospodářství na vývoj regionu a konkurenceschopnost firem. Sborník příspěvků z mezinárodní konference Konkurenceschopnost podniků. Brno: ESF MU, 2008. s. 37–44. ISBN 978-80210-4521-7. URL . BLAŽEK, J. Financování investic v podmínkách regionů. In: Interakce ekonomie, managementu a práva při rozvoji regionů. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ČECHOVÁ, B. Marketing obcí. 2007. Příručka ke kurzu Marketing obcí. URL . Evropská komise, 8/2009. URL . HISRISCH, R., PETERS, M. Založení a řízení nového podniku. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1996. 501 s. ISBN 80-85865-07-6. Inovační vouchery. URL . JEŽEK, J. Městský marketing, nástroj dlouhodobého rozvoje města. Obec a finance 3/2006. URL . Kolektiv autorů. Koncepční záměry rozvoje malých a středních podniků 2007– 2013. Praha: konsorcium společností Elbona, a. s., Hospodářská komora ČR a Vysoká škola podnikání, 2005. KORÁB, V., MIHALISKO, M. Založení a řízení společnosti. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. 252 s. ISBN 80-251-0592-X. Město pro byznys 2011. URL <www.mestoprobyznys.cz>. Městský marketing. URL . MING-WEN HU. Many small antelopes make a dragon. Futures. 2003, roč. 35, č. 4, s. 379–392. URL . Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. URL <www.mpo.cz>. Partnerství veřejného a soukromého sektoru v regionu soudržnosti Jihozápad. Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad ve spolupráci s Právnickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni, 2009. PISSARIDES, F. Is lack of funds the main obstacle to growth? EBRD’s experience with small- and medium-sized businesses in Central and Eastern Europe. Journal of Business Venturing. 2000, roč. 14, č. 5–6, s. 519–539. URL. .

62

POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005, s. 114–115. PPP Centrum. URL < http://www.pppcentrum.cz>. Průmyslové zóny. URL . RØNNING, L. et al. The Community Entrepreneurs as a Facilitators of Local Economic Development. Sweden: Jönköping International Business School, 2004. Rozvojový interaktivní audit: Možnosti podpory ekonomického rozvoje na regionální a lokální úrovni a vztahy podniků a veřejné správy. Souhrnná studie z řešení aktivity AR0901, projekt WD-39-07-1. Brno: GaREP, 2010. RUMPEL, P. a kol. Komplexní regionální marketing periferního rurálního regionu Jesenicko. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. 244 s. ISBN 978-80-7380-320-9. Seed fond. URL podpora/seed-fond>.


Strategické plánování. Občanská společnost. .

2003–2006.

URL

SVOBODOVÁ, H. a kol. Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2010. Brno: GaREP, spol. s r. o., 2011. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení. Zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

63

64

PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY

65

66

PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY

OBSAH Úvod ............................................................................................................ 69 1. Kompetence a vztahy ve veřejné správě .................................................. 70 1.1 Fungování veřejné správy ....................................................................... 70 1.2 Kompetence územní samosprávy ........................................................... 72 Shrnutí .......................................................................................................... 76 2. Význam podnikání pro rozvoj obcí a regionů ............................................ 77 2.1 Vliv podnikatelských aktivit na dané území ............................................ 77 2.2 Možnosti intervence veřejné sféry na podporu podnikání..................... 78 Shrnutí .......................................................................................................... 81 3. Plánování rozvoje obcí a regionů a zapojení podnikatelů ......................... 82 3.1 Plánování ve veřejné správě ................................................................... 82 3.2 Plánování na obecní úrovni .................................................................... 85 3.3 Plánování na krajské úrovni .................................................................... 86 Shrnutí .......................................................................................................... 89 4. Možnosti podnikatelské spolupráce ......................................................... 90 4.1 Význam a možnosti spolupráce podnikatelů .......................................... 90 4.2 Doporučení ke zlepšení podnikatelské spolupráce............................... 100 Shrnutí ........................................................................................................ 102 5. Možnosti spolupráce podnikatelů s veřejným sektorem .........................103 5.1 Spolupráce podnikatelů se sektorem školství ...................................... 105 5.2 Spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými institucemi ......... 107 5.3 Podpůrné instituce pro podnikání, podnikatelské inkubátory ............. 111 5.4 Spolupráce s krajem ............................................................................. 113

67

5.5 Spolupráce na lokální úrovni – příklad místní akční skupiny (MAS) ..... 115 5.6 Doporučení pro zlepšení spolupráce .................................................... 117 Shrnutí ........................................................................................................ 118 Literatura....................................................................................................119

68

ÚVOD Předkládaná publikace „Obce a regiony pro podnikatele & Podnikatelé pro obce a regiony“ je zpracována poměrně netradičně. Je členěna do dvou základních částí, které jsou pojaty do jisté míry zrcadlově, a to nejen obrazně, ale i technickým řešením. Hlavní linií prolínající se knihou je téma spolupráce. Část „Obce a regiony pro podnikatele“ je primárně určena zástupcům veřejné správy a přibližuje jim vybrané aspekty fungování podniků, možnosti podpory podnikání a zejména vhodné přístupy ke vtažení podnikatelů do plánování rozvoje a případně do navazujících rozvojových aktivit. Část „Podnikatelé pro obce a regiony“ podnikatelům přibližuje realitu fungování územní samosprávy v kontextu rozvoje podnikání a možnosti legitimního zapojení a spolupráce. Obě části se věcně doplňují – jednotlivá témata jsou podrobněji rozvedena vždy pouze v jedné z částí, ve druhé části jde o aplikaci pro danou cílovou skupinu.

Část „Podnikatelé pro obce a regiony“ je členěna do pěti kapitol. V první kapitole jsou uvedeny základní souvislosti fungování veřejné správy a zejména rozdělení kompetencí s důrazem na krajskou a obecní úroveň tak, aby podnikatel mohl odvodit odpovědnosti za jednotlivé veřejné služby či typy veřejné infrastruktury. Druhá kapitola rozvádí roli podnikatelů pro rozvoj regionu. Ve třetí kapitole jsou soustředěny základní informace o plánování krajů a obcí tak, aby umožnily podnikatelům orientaci v této problematice. Čtvrtá kapitola chce napomoci posílení podnikatelského potenciálu a nabízí charakteristiky forem vzájemné spolupráce podnikatelů, které k tomu mohou přispět. V páté kapitole jsou potom zdůrazněny vybrané možnosti přímé spolupráce podnikatelů a veřejné správy, a to z pohledu podnikatelů a s ohledem na přínosy spolupráce pro podnikatele.

69

1. KOMPETENCE A VZTAHY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ 1.1 Fungování veřejné správy Veřejná správa je správa veřejných záležitostí realizovaná jako projev výkonné (veřejné) moci ve státě (vedle moci zákonodárné a soudní).8 Rozlišujeme následující základní funkce (a do značné míry i důvody pro existenci) veřejné správy: normativní – tvorba právních předpisů, základní rámec pro fungování společnosti, ochranná (bezpečnostní) – zajištění a organizace vnitřní a vnější bezpečnosti a pořádku, ekonomicko-regulační – usměrňování vývoje ekonomiky, plánovací (koncepční), hospodářsko-organizační. Pro rozvoj obcí a regionů je do značné míry určující rozdělení kompetencí v rámci veřejné správy: rozdělení jednotlivých témat mezi orgány státní správy a vztah mezi státní správou a krajskými a obecními samosprávami. Zásadními procesy v této oblasti byl vznik krajů jako vyšších územněsprávních celků v roce 2001, zánik okresních úřadů k 31. prosinci 2002 a také návazná reforma a modernizace ústřední státní správy.9 K věcnému rozdělení se jako bariéra přidávají i mnohé byrokratické znaky veřejné správy, které komplikují procesy koordinace a spolupráce. Na obecní a krajské úrovni je zásadním znakem tzv. smíšený systém, kdy obce/kraje jako jednotky místní/regionální samosprávy vykonávají vedle vlastní působnosti (samosprávy) i působnost přenesenou (určitý díl místní státní správy). Zde platí tzv. obecná zákonná preference samostatné působnosti, tj. pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí/krajů a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce/kraje, platí, že jde vždy o samostatnou působnost. Složitost systému zvyšuje společná úprava jednotlivých oblastí v samostatné i přenesené působnosti či dokonce prolínání a překrývání. Obvyklým modelem je, že vedle povinného zajištění přenesené působnosti v určité oblasti dává zákon obci/kraji možnost rozvinout oblast v rámci působnosti samostatné. 8

Veřejný sektor jako celek je charakterizován čtyřmi základními znaky: veřejná správa, veřejná volba, veřejné finance, veřejná kontrola. 9 Práce na této reformě byly v plném rozsahu, tedy i s pracovní účastí ministerstev a ostatních ústředních úřadů státní správy, založeny usnesením vlády č. 237 ze dne 17. března 2004. 70

Struktura veřejné správy ČR

Státní správa

vláda – ministerstva ústřední správní úřady podřízené ministerstvům jiné ústřední orgány státní správy územní správní úřady

Veřejná správa Územní samospráva

kraje, obce

Zájmová samospráva

zájmová či profesní sdružení osob (např. stavovské komory, VŠ)

Samospráva

Obr. 1: Struktura veřejné správy Pramen: vlastní zpracování Pozn.: Někteří autoři řadí do územní samosprávy i dobrovolné svazky obcí, případně i regiony soudržnosti.

Obecnými (a do značné míry systémovými) problémy veřejné správy omezujícími efektivnost její činnosti jsou: „rezortismus“ – jednotlivé instituce státní správy často obtížně spolupracují na správě, každý rezort je svět sám pro sebe, rozdělení kompetencí mezi jednotlivé instituce státní správy často neodráží reálné vazby spravovaných záležitostí, úřady a úředníci jsou organizováni podle funkcí a hierarchie – komunikace a koordinace probíhá téměř výhradně ve formální rovině, v popředí zájmu politiků stojí omezený výsek z agendy úřadu (např. v závislosti na jejich odborném zaměření, politické aktuálnosti, lobbingu apod.) – ostatní činnosti stagnují, či jsou upozaděny, zejména v případě ministerstev není zajištěna dostatečná kontinuita realizace agend – se změnou vedení úřadu se často začíná znovu a jinak, výkon státní správy, a tedy jednání úředníků musí být v souladu se zákonem, a tak je objektivně malý prostor na „tvůrčí“ a flexibilní jednání v obdobích, než se jiný způsob upraví také zákonem.

71

1.2 Kompetence územní samosprávy Základní vztahy Úloha státní správy z hlediska rozvoje spočívá zejména ve vytváření právního, ekonomického či správního prostředí podporujícího činnost jednotlivých aktérů rozvoje, v koncepční činnosti a usměrňování rozvojových aktivit, v rozdělování prostředků státního rozpočtu na zvolená opatření. Kompetence jednotlivých orgánů jsou rozděleny na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (ve znění zákona č. 110/2007 Sb.). Pro správu území byl významný vznik krajů jako vyšších územněsprávních celků v roce 2001. Kraje jako vyšší územně samosprávné jednotky realizují významnou část rozvojových aktivit v území a tvoří klíčovou stavební jednotku tvorby a realizace regionálního rozvoje v ČR. Kraje koordinují rozvoj svého územního obvodu, spolupracují s ústředními správními úřady státní správy a koordinují zájmy obcí. Obce jsou základní jednotkou regionálního rozvoje. Vytvářejí podmínky pro život i pro podnikání. Jsou nejčastějšími realizátory projektů na podporu regionálního rozvoje. Po zániku okresních úřadů k 31. prosinci 200210 vznikly jako nová správní úroveň obecní úřady s rozšířenou působností (ORP), celkem 206, a pověřené obecní úřady (POÚ), celkem 393. Zatímco okresní úřady hrály důležitou roli v rozvoji daného území, tak ORP či POÚ mají svoji působnost stanovenou velmi vágně. Provádí ve svém správním obvodu výkon státní správy v přenesené působnosti, pro řízení rozvoje území ale nemají žádné kompetence. Klíčovými subjekty pro vytváření podmínek pro život jsou jednoznačně obce, část občanské vybavenosti je v krajské kompetenci. V případě rozvoje podnikání je situace složitější. Obec hraje sice velkou roli ve vymezení ploch pro podnikání i při řešení lokálních problémů podnikatelů, nicméně zásadnější roli hraje legislativní rámec na národní úrovni a dopravní infrastruktura (dle kategorie komunikací v kompetenci státu a krajů).

10

Byla odstraněna nesystematičnost, kdy se okres jako reprezentant nejnižšího stupně státní správy dle územní hierarchie nacházel mezi krajskou a obecní samosprávou. Rozčlenění kompetencí na přenesenou státní správu z okresů bylo přeneseno z 30 % na kraj a 70 % na pověřené obce). 72

Kompetence obcí Rozvoj obce je zlepšování podmínek pro život obyvatel či pro podnikání. Je spojený jak se zajištěním zázemí pro fungování různých subjektů, tak s péčí o území z hlediska zachování jeho environmentální udržitelnosti. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v § 35 ke kompetencím uvádí, že obec „pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.“ Vlastní uchopení rozvoje je ryze individuální záležitostí každé obce. Obec může pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby (např. školy jako příspěvkové organizace, ale také obchodní podniky) a organizační složky obce, pokud zákon nestanoví jinak. Obce mohou také zřizovat obecní policii. Obce (i kraje) mohou podnikat a vlastnit různé právnické osoby. Tab. 1: Kategorizace hlavních kompetencí obcí se základní působností Oprávnění v samostatné působnosti Povinnosti v přenesené působnosti Realizovat rozvojové aktivity dle potřeb a zvyklostí obce (viz § 35 zákona o obcích)

Přestupkové řízení Krizové řízení Koncepční činnost

Stanovit místní poplatky a účast na správě poplatků a daní

Sociální oblast

Zřizovat zařízení či orgány

Doprava

Vyjádřit se k věcem týkajícím se rozvoje obce

Životní prostředí a ochrana přírody

Vydávat právní akty

Volby, referenda

...

Poskytování informací Další informační veřejnosti

Povinnosti v samostatné působnosti Povinnost vést kroniku

služby

Vydávání stanovisek

Péče o vodovody a kanalizace

Vydávání povolení

Zajištění požární ochrany

Poskytování součinnosti Ostatní nezařazené kompetence

Pramen: Galvasová, Kadečka, Binek a kol., 2007

73

Obce mohou pro výkon určitých činností založit dobrovolný svazek obcí. Zákon o obcích v § 50 jako možné činnosti svazku obcí uvádí: úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu a péče o zvířata, zabezpečování čistoty obce, správy veřejné zeleně a veřejného osvětlení, shromažďování a odvozu komunálních odpadů a jejich nezávadného zpracování, využití nebo zneškodnění, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, zavádění, rozšiřování a zdokonalování sítí technického vybavení a systémů veřejné osobní dopravy k zajištění dopravní obslužnosti daného území, úkoly v oblasti ochrany ovzduší, úkoly související se zabezpečováním přestavby vytápění nebo ohřevu vody tuhými palivy na využití ekologicky vhodnějších zdrojů tepelné energie v obytných a jiných objektech ve vlastnictví obcí, provoz lomů, pískoven a zařízení sloužících k těžbě a úpravě nerostných surovin, správa majetku obcí, zejména místních komunikací, lesů, domovního a bytového fondu, sportovních, kulturních zařízení a dalších zařízení spravovaných obcemi.

Kompetence krajů Kraje začaly jako samosprávné a samostatné organizace fungovat teprve ke dni voleb do krajských zastupitelstev konaných dne 12. 11. 2000. Dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, platí obdobně jako u obcí, že kraj „pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“. Z konkrétních kompetencí krajů v samostatné působnosti svázaných úzce s rozvojem kraje lze dle zákona o krajích či zvláštních zákonů uvést: 

dopravní obslužnost na území kraje;



koncepce rozvoje cestovního ruchu;



koncepce rozvoje památkové péče, prováděcí plány zachování a obnovy kulturních památek;

74



střední školy (gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště), případně dle potřeby i jiné druhy škol, školská zařízení;



krajská zařízení a ústavy sociální péče, zařízení sociálně-výchovné činnosti, zařízení odborného poradenství pro děti, zařízení pro výkon pěstounské péče;



zřizování zařízení zdravotnické protialkoholních zařízení;



ochrana před alkoholismem a jinými toxikomániemi;



koncepce odpadového hospodářství kraje.

péče,

záchranné

služby,

V přenesené působnosti, tj. jako výkon státní správy, mají kraje svěřeny např. následující kompetence: 

kontrola výkonu státní správy orgány obcí a metodická pomoc obcím;



přezkoumávání hospodaření obce, pokud o to obec požádá;



zajišťování přípravy na mimořádné události, provádění záchranných a likvidačních prací a podílení se na ochraně obyvatelstva;



výkon státní památkové péče v oblasti národních kulturních památek;



rozhodování na úseku myslivosti, např. povolování honiteb;



rozhodování na úseku rybářství, např. vyhlašování rybářských revírů;



řízení prevence závažných havárií;



výkon agendy krajských živnostenských úřadů atd.

Rozdělení kompetencí v oblasti dopravní infrastruktury Do kompetence obcí spadají pouze místní komunikace. Silnice II. a III. třídy spravují kraje (resp. jimi zřízené organizace správy a údržby silnic). Silnice I. třídy, rychlostní komunikace a dálnice jsou v gesci Ministerstva dopravy, resp. Ředitelství silnic a dálnic. Ovlivnit výstavbu či rekonstrukci jiné kategorie komunikací může určitá úroveň veřejné správy pouze formou vyjednávání, lobbingu a podobně.

75

Shrnutí  Obce ve své kompetenci zajišťují základní hmotné podmínky pro život a podnikání v obci. Mají povinnost zajistit základní vzdělávání, zprostředkovat sociální služby, v územním plánu vymezit plochy pro různé činnosti, pečovat o místní komunikace a veřejná prostranství.  Obec může mnohé rozvojové aktivity v samostatné působnosti svěřit svazkům obcí.  Kraje ze zákona zajišťují zejména správu a údržbu silnic 2. a 3. třídy, zřizují střední školy a celou řadu zařízení sociálních služeb, zdravotnických zařízení, kulturních institucí a dalších. Kraje dále vykonávají rozsáhlou činnost v oblasti přenesené působnosti: živnostenské podnikání, životní prostředí, školství, doprava, územní plánování. Nejlépe činnost kraje přibližují organizační řády krajských úřadů.

76

2. VÝZNAM PODNIKÁNÍ PRO ROZVOJ OBCÍ A REGIONŮ 2.1 Vliv podnikatelských aktivit na dané území Každý podnik je součástí určitého regionu, ve kterém se nachází a působí. Na dané úrovni může podnik působit jak pozitivně, tak i negativně, a to nejen svou hospodářskou situací, ale i svým chováním (Tetřevová a kol., 2009: 50). Činnost celé řady podniků je spojena se značnými multiplikačními efekty, a tak se změna v jejich hospodářské situaci okamžitě projeví i v hospodářské situaci daného regionu a někdy se mohou tyto efekty projevit i v rámci několika regionů (např. u velkých podniků). ČEZ jako partner rozvoje regionů Ve všech regionech, kde Skupina ČEZ působí, usiluje o dobré „sousedské vztahy“. Součástí této snahy je i podpora rozvoje regionů a zkvalitňování života místních obyvatel, z nichž mnozí jsou zaměstnanci ČEZ. Jelikož ČEZ potřebuje pro své aktivity pochopení a podporu, věnuje velkou část prostředků právě na regionální programy místního rozvoje. Do této oblasti spadají především investice do infrastruktury (např. budování silnic a chodníků, veřejného osvětlení či kanalizace, opravy významných budov, zvelebování okolí apod.) a do turistického ruchu (např. výstavba kvalitního zázemí, opravy stávajících zařízení, zpřístupňování památek atd.). Tyto projekty jsou často dlouhodobé. Podpora v regionech se týká i místních zdravotnických, vzdělávacích a sociálních institucí, které naleznete v příslušných sekcích tohoto portálu. Pramen: http://www.cezregionum.cz/ V případě regionů mají největší vliv aktivity podniku na obyvatele regionu, kteří mohou být zaměstnanci podniku. Příznivá či naopak nepříznivá ekonomická situace podniku ovlivňuje míru nezaměstnanosti v daném regionu a tím i počet obyvatel, kteří jsou závislí na finančních transferech – podpoře v nezaměstnanosti či dalších sociálních dávkách. Situace podniku působí i na výši mezd vyplácených pracovníkům podniku, kteří zpravidla žijí v daném regionu. Podnik tak určitým způsobem ovlivňuje ekonomickou situaci nejenom skutečných, ale i potenciálních pracovníků, působí na jejich efektivní poptávku a má vliv na životní úroveň v regionu. Ekonomická situace významných podniků v regionu ovlivňuje určitým způsobem také příjmovou a výdajovou stránku územních a obecních rozpočtů. Z hlediska příjmů působí ekonomická situace podniku na velikost daňového výnosu, který směřuje v podobě svěřených či sdílených daní do těchto typů rozpočtů, a to v závislosti na systému daňového určení ČR. Z hlediska výdajů se

77

pak jedná o finanční prostředky, které plynou z těchto rozpočtů na výplatu sociálních dávek, tvorbu nových pracovních míst, rekvalifikace nezaměstnaných či na podporu podnikatelské činnosti, a to zejména v závislosti na systému transferových plateb v ČR. Úspěšnost podniku působí i na širokou veřejnost, neboť podnik v případě, že dosahuje dobrých ekonomických výsledků, zpravidla nezapomíná na svůj region, nějakým způsobem se v něm angažuje.

2.2 Možnosti intervence veřejné sféry na podporu podnikání Veřejná správa si důležitost rozvoje podnikání plně uvědomuje. V rámci své činnosti a správy území může využívat relevantní rozvojové nástroje na podporu či přilákání podnikatelské činnosti. Pro rozvoj podnikání či jeho podporu je nutné rozlišovat jeho lokalizaci, neboť každé území má jiný potenciál. V samotném dělení je minimálně důležité rozlišovat podnikání ve městě a jeho nejbližším zázemí a podnikání ve venkovských (menších) obcích. Každá z těchto oblastí má svá specifika, kdy např. ve venkovských oblastech spíše převládají podniky s menším počtem zaměstnanců, než je tomu v oblastech městských, což je dáno např. nedostatkem vhodných pracovních sil a horší dopravní dostupností venkovských obcí. Určitou výjimku tvoří nově budovaná „logistická centra“ v zázemí měst, která nevyžadují množství pracovní síly, ale spíše vyhledávají levné pozemky a nízké nájmy pro skladové budovy. Nástroje podpory můžeme z obecného hlediska dělit na nástroje přímé a nepřímé intervence. V rámci přímé intervence se nejčastěji využívají veřejné zakázky na určité služby, které veřejná správa musí zajišťovat. Ty se řídí zákonem o veřejných zakázkách a mají jasně stanovená pravidla, která se diferencují dle finanční výše zakázky. Další velmi využívanou intervencí jsou různé dotace na rozvojové projekty podnikatelů. Ty jsou ale omezovány problematikou veřejné podpory (viz kapitola 5.). Mezi další přímé intervence můžeme například zařadit i tak rozdílné nástroje, jako jsou půjčky, daňové prázdniny či inovační vouchery. V rámci nepřímé intervence bývají v první fázi nejčastěji využívány nástroje strategického a územního plánování. Jejich prostřednictvím veřejná správa jasně deklaruje vizi a cíle v oblasti podnikání, může vymezovat ve strategickém plánu žádoucí podnikatelské obory a zároveň pro ně v územním plánu vymezovat příslušné prostory v území. V další fázi se pak veřejná správa nejčastěji snaží připravit vymezená území (např. podnikatelské zóny) pro daný

78

rozvoj podnikání pomocí jeho zasíťování (technické i dopravní). Takto připravená území jsou následně různými marketingovými nástroji prezentována cílové skupině uživatelů. Veřejná správa na obecní a regionální (krajské) úrovni podporuje zejména vznik, příchod a rozvoj malého a středního podnikání11 (MSP) v daném území. Veřejná správa na státní úrovni se dílem také snaží podporovat i lokalizaci velkých podniků,12 např. formou podpory zahraničních investic nebo budováním strategických průmyslových zón v méně vyspělých regionech ČR.

Tab. 2: SWOT analýza malých a středních podniků v České republice Silné stránky Slabé stránky Pružnost reakce na vývoj na trhu Často slabá kapitálová vybavenost Znalost lokálních trhů či potřeby Slabý důraz na marketing z důvodů zákazníků omezených financí Přizpůsobivost pracovní síly Omezené finanční prostředky na Vysoká motivace k výkonu u vlastníků technické vybavení podniků firem Nedostatečná ochrana práv duševního Kvalitní produkty vlastnictví Inovační potenciál Převaha výroby s malou přidanou Vytváření pracovních míst hodnotou Nedostatečný důraz na rozvoj lidí Nedostatečná vzájemná spolupráce Příležitosti Hrozby Expanze na zahraniční trhy Nedostatek kvalifikovaných pracovních Benefity vyplývající ze síťování podniků sil v technických oborech Široká nabídka dotací pro MSP Vysoká konkurence Rozvoj výzkumu a vývoje Administrativní zátěž podnikání Spolupráce MSP a výzkumných Legislativní omezení subjektů Technické a technologické zaostávání Zvýšení podílu MSP na veřejných podniků. zakázkách Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, 2011

Pro příchod či udržení podnikatelského subjektu v daném území je tedy nutné efektivně využívat dostupné rozvojové nástroje (např. příprava vhodných 11 12

Podnikatelské subjekty do 49, resp. do 249 zaměstnanců. Podnikatelské subjekty nad 250 zaměstnanců. 79

zasíťovaných ploch) a zároveň to území musí vykazovat i určitý potenciál pro rozvoj vybraných podnikatelských aktivit (např. vhodná dopravní poloha nebo dostatek kvalifikovaných pracovních sil). Jelikož veřejná správa má nedostatek finančních prostředků a často nevhodné rozvojové nástroje pro zlepšení potenciálu všech území, dochází k jejich určité diferenciaci. Nejčastěji jsou veřejnou správou (zejména stát či jednotlivé kraje) vymezována negativní disparitní území, která vyžadují koncentrovanou pomoc. I z těchto důvodů jsou v současnosti veřejnou správou využívány pro podporu podnikání zejména finanční nástroje – dotace. V dnešní době je kladen velký důraz na podporu podnikání zejména malých a středních inovativních firem s velkou přidanou hodnotou jako ochrana před vznikem hospodářsky zaostalých a strukturálně postižených ekonomických center. Pro tento účel je nejvýznamnějším nástrojem pro přímou podporu MSP v období 2007–2013 Operační program Podnikání a inovace (OPPI). Podpora je poskytována především podnikům s vyšším inovačním potenciálem. Realizace dotačního programu je zajišťována prostřednictvím dvou implementačních agentur: Agentura pro podporu podnikání a investic – CzechInvest a Českomoravská záruční a rozvojová banka. Podniky v období 2007–2013 mohou využívat i podpory z Operačních programů Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) a Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Malé a střední podniky mohou také žádat o podporu z regionálních operačních programů. Pro MSP ve venkovských oblastech (s omezením na obce do 2 000 obyvatel) je velmi důležitý také Program rozvoje venkova (PRV), který je součástí Společné zemědělské politiky EU. V jeho rámci je vymezena osa III, která je zaměřena právě na diverzifikaci ekonomických aktivit (např. podpora cestovního ruchu), podporu vzniku nových pracovních příležitostí a podniků nebo modernizaci stávajících podniků se zaměřením na mikropodniky (do 10 zaměstnanců). V případě PRV se sice jedná spíše o menší projekty i finanční částky, ale administrace je díky tomu jednodušší. Obecně mezi intervence na podporu podnikatelského prostředí lze zařadit i nefinanční nástroje, které se mohou projevovat v podobě výstavby vědeckotechnických parků, podnikatelských inkubátorů, rozvoje průmyslových zón, regenerace lokalit brownfields, vzniku jednotlivých poradenských center pro podnikání – například Czech POINT (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál) či aktivity agentury na podporu podnikání CzechInvest nebo jednotlivá podnikatelská a inovační centra (BIC nebo RPIC). Další formou nepřímé intervence je například i zakládání a rozvoj klastrů.

80

Shrnutí  Podnikatelské subjekty a jejich představitelé jsou účastníky života v daném území a svou přítomností i chováním ovlivňují mnohé aspekty jejich rozvoje či o nich dokonce rozhodují. Z toho důvodu je nutné vývoj v daném území průběžně sledovat, dále musí hlavní aktéři z veřejného i soukromého sektoru vzájemně komunikovat a v případě určitého problému ho společně řešit.  Pro efektivní aplikaci a následné využití jednotlivých nástrojů intervence na podporu podnikání v regionu je naprosto nezbytná vzájemná interakce, komunikace a reflexe potřeb veřejného a soukromého sektoru ve smyslu využití rozdílných silných stránek a zdrojů obou sektorů.

81

3. PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE OBCÍ A REGIONŮ A ZAPOJENÍ PODNIKATELŮ 3.1 Plánování ve veřejné správě Plánování je klíčovým nástrojem strategického řízení veřejné správy/rozvoje území. Plánování je systematickým procesem promýšlení a usměrňování činností. Strategickým plánováním rozumíme plánování dlouhodobé. 13 U procesu strategického plánování je klíčové, že cílem tohoto procesu není pouze vytvoření strategického dokumentu, ale naplánování a uskutečnění změn v situaci daného území. Strategické plánování má aktivizační charakter – stanovuje směřování („filozofii“) rozvoje („myšlenka“ o rozvoji) a formuluje a provazuje všechny kategorie rozvojových aktivit. Náležitosti a procesy strategického plánování nejsou zákonně upraveny a vychází z praxe (proto často různá terminologie, metodika a obsah).

5. Zhodnocení realizace a zpětná vazba – doplnění či změna plánu

1. Identifikace východisek – hodnocení situace

PROCES STRATEGICKÉHO 4. Realizace naplánovaných činností a sledování efektů

PLÁNOVÁNÍ

2. Volba směřování rozvoje – čeho chceme dosáhnout

3. Stanovení způsobu realizace – jak toho dosáhneme

Obr. 2: Fáze strategického plánování ve veřejné správě Pramen: Binek, Galvasová a kol., 2011 13

Podrobně je proces strategického plánování ve veřejné správě rozveden v publikaci Binek, Galvasová a kol., 2011.

82

Plánování ve veřejné správě je proces chronologicky tvořený: 1.

zhodnocením situace, identifikací problémů a také identifikací témat, na něž daný subjekt sám nestačí,

2.

stanovením cílů a priorit,

3.

nalezením způsobu dosažení cílů a priorit včetně návrhu systému spolupráce a podpůrných struktur,14

4.

realizací naplánovaných činností,

5.

sledováním plnění naplánovaných činností a zpětnou vazbou vedoucí přes zachycení změn situace ke změnám cílů a priorit.

Proces strategického plánování je formalizován v koncepčních dokumentech. Tyto dokumenty obsahují hodnocení situace, rozvojové cíle a priority a způsoby realizace (tj. výstupy prvních tří fází plánovacího procesu), jsou oporou při každodenním naplňování rozvojových představ a s jejich pomocí se provádí hodnocení rozvojových cílů. Plánování umožňuje promyslet témata či problémy a posléze projekty a konkrétní rozvojové činnosti, navázat potřebná partnerství a ve spolupráci dané věci zrealizovat a vyhodnotit. K řešení problémů je třeba přistupovat systematicky – neřešit následky, ale řešit příčiny; rovněž je zapotřebí neřešit problémy ad hoc pouze tehdy, když se objeví vhodný dotační program. Procesem úzce spojeným se strategickým plánováním je územní plánování: představa o rozvoji a hledání území pro realizaci, či opačně disponibilní území a optimalizace jeho využití (v praxi je toto propojení často nedostatečné). Územní plánování má převážně regulační charakter a stanovuje možnosti a limity využití území. Náležitosti a procesy územního plánování jsou podrobně upraveny stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb.) – vzhledem k jasné legislativní opoře často dominuje nad strategickým plánováním. Členění, význam a obsah strategických dokumentů vychází nejčastěji ze zažité praxe. Při přípravě strategických dokumentů bývá využíváno buď tzv. expertního, nebo komunitního přístupu. Expertní tvorba strategií se opírá o práci externích odborníků, kteří na základě objektivních informací a vyjádření významných představitelů/aktérů dané obce či regionu (tzv. politických, ekonomických a společenských elit) formulují rozvojovou strategii. Komunitní přístup naopak staví na otevřeném přístupu k plánování, kdy se všech fází 14

Například místo pro setkávání, administrativní (kancelářské) zázemí, informační systémy, manažer spolupráce. 83

přípravy dokumentu mohu zúčastnit všechny subjekty působící v rámci dané komunity. Zapojována je i široká veřejnost. I v případě komunitního přístupu je žádoucí zapojení externích odborníků, kteří mohou zajišťovat metodické zázemí procesu. Každý koncepční dokument veřejné správy řešící území alespoň dvou obcí podléhá povinnému posouzení vlivů na životní prostředí (SEA – Strategic Environmental Assessment) podle zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a také posouzení vlivů na Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality (NATURA 2000) podle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podobně je i u velkých projektů (nejen veřejné správy, ale i podnikatelů) prováděno hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA – Environmental Impact Assessment).

Mezi plánováním soukromého sektoru a veřejné správy jsou velké procesní rozdíly: 

Strategie podniků – jasné procesy, jasné cíle, uzavřený okruh subjektů vstupujících do tvorby, přímé rozhodování.



Strategie územních celků, oborové strategie veřejné správy – různorodá úroveň poznání problémů (dostupná statistická data, expertní znalosti), složité procesy tvorby a jednání vyplývající z fungování demokratické společnosti (veřejná volba), široký okruh dotčených subjektů či subjektů přímo vstupujících do tvorby, různorodé a často protichůdné představy o vizi a cílech.

Veřejný sektor by měl plánováním vytvářet podmínky a předpoklady pro fungování sektoru soukromého, tj. měl by jasně vymezit práva a povinnosti jednotlivých subjektů (legislativní rámec), zajistit žádoucí úroveň veřejných služeb, vymezit územní dispozice pro jednotlivé aktivity soukromého sektoru apod. Plánovací činnost veřejného sektoru je tak nepoměrně složitější.

Hlavními problémy strategického plánování ve veřejné správě jsou: 

Nejednotná terminologie.



V praxi chybné a nelogické postupy.



Řada nevyřešených metodických otázek (hierarchizace, vazby, aktualizace, vyhodnocování).

84



„Deformace“ zaměření dokumentů možnostmi financování z fondů EU.



Nedostatečná plánováním.



Problém transparentnosti a zapojení aktérů.

provázanost

mezi

strategickým

a

finančním

3.2 Plánování na obecní úrovni Rozvojová koncepce obce je základním nástrojem koncepčního řízení obce. Na základě poznání situace v obci a představ občanů, podnikatelů, zájmových organizací a dalších subjektů v obci formuluje vizi a rozvojové cíle obce spolu s aktivitami vedoucími k jejich naplnění. Hlavní přínosy rozvojové koncepce obce jsou: Identifikace problémů a možných řešení (komplexní přístup – šance odstranit příčiny, nikoliv pouze řešit následky). Sladění představ jednotlivých subjektů o rozvoji obce (prevence budoucích sporů, východisko pro kontinuitu rozvoje). Vytvoření platformy spolupráce různorodých subjektů v obci (využití potenciálu lidí i organizací). Formulace rozvojových záměrů a projektů. Rozvržení realizace aktivit a subjektů podílejících se na nich (vzhledem k věcné návaznosti kroků i vzhledem k dostupným prostředkům). Zlepšení využití vlastních finančních prostředků a zvýšení šance získat prostředky vnější. Východisko pro územní průmět rozvojových aktivit v územním plánu. Bez pečlivě zpracované a skutečně realizované strategie hrozí, že starostu a zastupitelstvo budou v jejich činnosti neustále zahlcovat operativní provozní záležitosti a rozvojové činnosti se budou řešit nahodile, jak bude vyvstávat aktuální potřeba. Struktura rozvojové koncepce obce Rozvojová koncepce obce se člení na analytickou, návrhovou a realizační část. V „analytické části“ je zachycena situace obce v jednotlivých oblastech a zhodnocení, co a za kolik se udělalo, co funguje a co nefunguje.

85

V „návrhové části“ by se měly stanovit hlavní směry rozvoje obce, tj. jak by obec měla v budoucnu vypadat (= obecná strategie), určit hlavní opatření a aktivity, které k dosažení dané vize chceme zvládnout v následujících (4) letech (= program rozvoje) s ohledem na rozpočtové možnosti. V „realizační části“ by se měly na základě programu podrobně rozpracovat činnosti na nejbližší 1–2 roky (= akční plán), stanovit, kdo a co bude konkrétně dělat, vyřešit financování. Důležité je i nastavení mechanismů k zachycení změn a k posouzení funkčnosti a účinnosti jednotlivých kroků. Do zpracování rozvojové koncepce obce se může podnikatel zapojit následujícím způsobem: poskytnutím informací o podniku a vyjádřením svých potřeb, účastí na projednáních ke strategii a zapojením do diskuze, přímým vyjednáváním s představiteli obce.

3.3 Plánování na krajské úrovni Hlavními koncepčními dokumenty kraje jsou strategie a program rozvoje. Strategie rozvoje kraje: 

je dlouhodobým koncepčním dokumentem (10 až 15 let);



obsahuje vizi a rozvojové cíle kraje jako celku i jeho dílčích částí („kam jdeme“) vyjednané v procesu spolupráce aktérů zúčastněných při jeho tvorbě;



je věcně orientující dokument podnikatelských subjektů;



je věcně orientující dokument pro sektorové koncepce (např. regionální inovační strategie);



vytváří základní rámec pro vypracování programu rozvoje kraje a strategických plánů rozvoje měst nebo jiných územních celků v kraji.

pro

strategické

rozhodování

Program rozvoje kraje: 

je střednědobým koncepčním dokumentem (4 až 5 let);



v návaznosti na vizi a strategické cíle přijaté ve Strategii rozvoje kraje konkretizuje pro plánovací období cíle, priority a rozvojové aktivity v kraji; 86



hlavním aktérem zpracování a realizace je kraj jako samosprávný subjekt;



na základě spolupráce aktérů zúčastněných při jeho tvorbě vymezuje nositele přípravy a realizace rozvojových aktivit a projektů a stanoví způsob a pravidla financování a implementace.

Koncepční dokumenty kraje s vazbou na oblast podnikání Regionální inovační strategie (více viz kap. 5.4). Strategie rozvoje hospodářství. Strategie rozvoje lidských zdrojů. Program rozvoje cestovního ruchu. Hlavním územněplánovacím dokumentem kraje (obdoba územního plánu obce) jsou Zásady územního rozvoje kraje (dříve územní plány vyšších územních celků). Ty stanoví základní koncepci udržitelného rozvoje území, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání. (Pozn.: hlavním územněplánovacím dokumentem na národní úrovni je Politika územního rozvoje ČR.)

Proces tvorby krajských dokumentů probíhá v následujících krocích: 

Vytvoření organizační struktury subjektů zapojených do zpracování dokumentu a stanovení způsobu spolupráce a jednání.



Příprava jednotlivých částí dokumentu a jejich projednávání (pracovní, konzultační skupiny).



Veřejné diskuze k dokumentu.



Připomínkové řízení a jeho vyhodnocení.



Dopracování dokumentu do finální podoby.



Schválení dokumentu orgány pořizovatele.

87

Do zpracování rozvojové koncepce kraje se může podnikatel zapojit následujícím způsobem: prostřednictvím hospodářské komory či jiné organizace sdružující podnikatele (zde je vzhledem k vyjednávací síle těchto subjektů největší šance prosadit nějaké stanovisko), v rámci připomínkového procesu stanoveným způsobem, přímým zapojením do procesu tvorby (zástupci konkrétních podnikatelů bývají přizváni do pracovních skupin).

Rada kraje Zastupitelstvo kraje Konzultační skupina: klíčoví partneři, pracovníci kraje, experti Komise Rady, Výbory Zastupitelstva Dotčené subjekty z hlediska regionální politiky: obce, svazky obcí, instituce a organizace Veřejnost Obr. 3: Přehled subjektů zapojených do přípravy a projednávání koncepčních dokumentů kraje Pramen: Metodika Strategie rozvoje Jihomoravského kraje. Brno: GaREP, 2005

Vztah jednotlivých krajských struktur ke koncepčním dokumentům: 

Zpracování strategických dokumentů zajišťuje jeden z odborů, nicméně zcela nezbytná je součinnost většiny odborů ostatních – problematické slaďování různých pohledů a zájmů.



Struktura krajského úřadu vychází z povinností kraje v rámci přenesené působnosti – vybrané odbory musí zejména zajistit výkon státní správy („úřadují“) a komplexní rozvoj jejich oblasti stojí v pozadí (často mají i omezené kompetence).

88

Shrnutí  Rozvojová koncepce obce je základním nástrojem řízení rozvoje obce. Na základě poznání situace v obci a představ občanů, podnikatelů, zájmových organizací formuluje vizi a rozvojové cíle obce spolu s aktivitami vedoucími k jejich naplnění.  Hlavními koncepčními dokumenty kraje jsou strategie a program rozvoje.

89

4. MOŽNOSTI PODNIKATELSKÉ SPOLUPRÁCE 4.1 Význam a možnosti spolupráce podnikatelů Doba globalizace způsobuje, že podniky musí bojovat se silnými a často vysoce integrovanými firmami i záplavou levných produktů, že dochází k tlaku ve formě snižování inovačních cyklů, rychlosti uvádění výrobků na trh, růstu zákaznických požadavků atd. Kromě toho MSP v porovnání s velkými firmami nedisponují dostatečným finančním a lidským kapitálem v oblasti výzkumu a vývoje, mají obtížnější přístup na trh či čelí vyjednávací síle odběratelů a dodavatelů. Rozvoj nadnárodních korporací a příliv zahraniční konkurence znamená hledání vhodné strategie pro malé firmy působící na lokálním trhu či pro exportně orientované firmy. Dalším faktorem ovlivňujícím konkurenční pozici podnikatelů je vývoj moderních informačních a komunikačních technologií, které na jedné straně umožňují uspokojit zákazníka jakoukoliv firmou jinde na světě, na straně druhé tyto technologie umožňují vznik virtuálních vztahů mezi podniky, které tak tvoří jakousi virtuální síť, kde sdružené podniky mají sílu velké firmy a zároveň pružnost malé. Výsledkem tlaku globalizace je outsourcing (externí zajištění činností mimo hlavní zaměření firmy, např. úklidové služby), který zákonitě nutí firmy vyhledávat partnerské vztahy s externími firmami. Dochází tak k rostoucímu významu kooperace (spolupráce) firem jako zdroje tvorby hodnoty produktu nebo služby pro zákazníka a udržení či získání konkurenční výhody ve snaze rozšířit vlastní zdrojové základny (finance, technologie, lidé, znalosti aj.), které nejsou dostatečně k dispozici interně, či rozšířit tržní příležitosti, kterých by bylo obtížné dosáhnout na individuální úrovni. Integrační tendence zobrazené na obr. 4 znázorňují spojování výhod decentralizace (větší flexibilita, blízkost trhu, vyšší motivace i zodpovědnost) s výhodami integrace (kapitálová síla, podíl na trhu, vlastní výzkum a vývoj, společná propagace aj.).

90

FORMY INTEGRACE PODNIKŮ

Smlouva o sdružení

Tiché společenství

Konsorcia

Kooperace

Sdružení k podnikatel ské činnosti

Koncentrace

Kartelové dohody

Fúze a akvizice

Kapitálová smluvní sdružení

Trust

Konglome rát

Strategické aliance

Korporace

Koncern

Holding

Obr. 4: Formy integrace podniků Pramen: Lednický, Vaněk, 2004

Úspěšnost MSP je spojována s integrací do síťových organizací. Spolupráce ve formách sdružení, podnikatelských sítí (networking) nebo klastrů umožňuje podnikům dostatečně pružně reagovat a přizpůsobovat se zvýšené rychlosti technologických změn a rychle rostoucí konkurenceschopnosti na světových trzích. Podstatou síťování jsou zpravidla dlouhodobé (mohou však být i střednědobé nebo krátkodobé, např. spolupráce podniků pouze na jednom projektu) kooperační dohody (partnerství) mezi dvěma a více podniky, tzv. aliance. Jedná se o jeden z prostředků realizace domácích nebo zahraničních strategií vznikajících spojenectvím relativně stejně silných firem. Dle těsnosti vztahů mezi podniky pak můžeme hovořit o zachování právní či hospodářské samostatnosti subjektů. Tyto dohody mohou mít charakter: neformální (volné, ale více než nahodilé formy spolupráce při sdílení informací a znalostí v oblastech, jako je průzkum trhu, prodej, výzkum a vývoj, sdílení software aj.), vyžadující vysokou úroveň důvěry a sociální kapitál vlastníků a manažerů firem,

91

formální (deklarované smlouvy s dodavateli a odběrateli, dohody o společném zajištění výroby, montáže a odkupu, dohody o sladění manažerského, marketingového a obslužného jednání, zaškolení, dohled, odborná pomoc, outsourcing), dokonce majících svou právní formu (joint ventures, franšíza, licenční dohody, fúze, akvizice aj.). Charakteristika vybraných forem formálních dohod podniků Joint venture funguje tak, že většinou domácí podnik spolu s dalším zahraničním podnikem či organizací vytvoří novou společnou obchodně-právní entitu (většinou akciovou společnost). Cílem je spojit přednosti či zkušenosti obou partnerů, např. zahraniční subjekt může nabídnout peníze či prověřenou značku, domácí má zase lepší znalosti místního trhu. Příkladem takové spolupráce je například japonsko-švédský Sony Ericsson. Franšíza je způsob obchodní činnosti a marketing výrobků nebo služeb, který je používán v různých odvětvích průmyslu a obchodu. Jedná se o poskytnutí práva užívat obchodní známku a znalosti vlastněné nějakou korporací pro své vlastní podnikání. Licenční dohody poskytnutí práva ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území na nabytí (nákup) či poskytnutí (prodej) licence na některou z ochran duševního vlastnictví. Poskytovatel opravňuje nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty nebo jiné majetkové hodnoty. Fúze existují ve „dvou provedeních“ – splynutí a sloučení. V případě fúze sloučením zůstává nástupnickou organizací jedna z těchto společností. U splynutí dojde ke sloučení dvou a více společností do jedné a vzniká třetí – nová společnost. Další druh spojení představují akvizice, kde dochází k získání jiné společnosti, přičemž obě zůstávají na sobě nezávislé. Neformální dohody často doprovázejí uzavření formálních dohod, což umožňuje snadnější řešení sporů nebo nedorozumění, které se mohou projevit v průběhu plnění smluv a které nelze očekávat, ani je zahrnout do smluv. Kooperační vztahy aliancí mohou kromě tradičních odběratelskododavatelských vztahů obsahovat distribuční (marketingové) dohody, provozní a logistické koalice, technologické inovace a vývoj produktů, poprodejní servis aj. Tyto vazby se mohou vytvářet jednak mezi podniky, které si nekonkurují, tedy zejména u firem nabízejících komplementární produkty, anebo

92

u firem, které si konkurují.15 Výše uvedené charakteristiky aliancí napomáhají vymezit složitou podobu sítí, které představují vyšší formu aliancí (tzv. sítě aliancí). Síťování obecně představuje takovou organizační strukturu, kdy dochází k propojení nebo seskupování teritoriálně rozptýlených firem do většího celku ve snaze dosáhnout společného cíle. Na rozdíl od aliancí můžou být někteří členové sítě při jejím vytváření aktivnější (větší aktivitu je však potřeba odlišit od větší dominance). Sítě mohou být vytvářeny firmami: s rozdílným předmětem podnikatelské činnosti – tzv. vertikální (heterogenní) sítě, které však na sebe v určitých směrech navazují, takže vytvářejí v souhrnu celek, který v určitém rozsahu může poskytnout komplexní produkt nebo službu;16 které působí ve stejné oblasti – tzv. horizontální (homogenní) sítě. Podnikatelští aktéři mohou být integrováni v různých konkurenčních vztazích a sítích, popřípadě v ujednáních o spolupráci. Účelem je získání ekonomických výhod v podobě společného marketingu, nákupu surovin prostřednictvím vyjednávací síly, anebo naopak při společném prodeji vlastní produkce či společného zastupování na veletrzích v zahraničí apod.; tato seskupení vytváří protiváhu kapitálově silnějším subjektům. Další sdružení podnikatelských subjektů na bázi sítí může mít charakter kombinovaných (laterálních, diagonálních) sítí, představujících spojení velké firmy s řadou MSP, které mohou být jak subdodavateli různých komponentů, tak i služeb tzv. laterální (kombinované) sítě. 15

Kromě přístupu k dočasnému potřebnému zdroji nebo k dočasnému sdružování prostředků, které by měly pozitivně ovlivňovat výkonnost partnerů (např. urychlení výzkumu a vývoje), může podnik využít konkurenci jako subdodavatele v době, kdy dočasně dosáhl svých plných výrobních kapacit, nebo může být cílem zvládnout velké projekty, zvětšit tržní podíl či proniknout na nové velké trhy. 16 Různé dodavatelské podniky a instituce v celém spektru výrobního programu propojené s určitým, zpravidla větším podnikem do strategického řetězce proto, aby bylo možné s dostatečným časovým předstihem zasvětit dodavatele do strategických záměrů výrobce finálu a subdodavatelé měli dostatek času na vývoj a přípravu nových modelů svých subdodávek pro inovovaný finální výrobek. Další možnost spočívá v tom, že se spojí firmy podnikající ve stejné oblasti v různých profesích. 93

Dále pak je možné se setkat s pojmy jako měkká síť (otevřené sítě s minimálními požadavky na členství – např. ve formě členského příspěvku – v podobě místních profesních a obchodních asociací, komor) a tvrdé sítě (postaveny na smluvním základě s omezeným počtem firem, představované již zmiňovanými strategickými aliancemi). Některé sítě, jako jsou profesní a oborová sdružení, mohou často snížit heterogenitu firem přes artikulaci společných norem, standardů a pravidel chování mezi konkurenčními firmami. Vytváření sdružení může být jedním z možných řešení v případě rozvoje malých firem. Aplikace teorie kooperace je v podmínkách ČR složitá, protože čeští podnikatelé nepociťují potřebu sdružovat se či navazovat úzké vztahy s jinými organizacemi. Převládá konkurenční nevraživost místo toho, aby se bojovalo za společné cíle a zájmy. Důvodem jsou tradiční bariéry v podobě citlivých dat o vlastní firmě, know-how, strach z konkurence, či podnikatelé jednoduše nevěří možným výhodám, které jim síť může přinést. Jednoznačně špatným přístupem v rozvoji firem je jejich neochota navazovat a udržovat kontakty, dále se může jednat o přebírání aktivity v rámci podnikatelských svazů a asociací, což vede ke konkurenční nevýhodě. Jako velká rozvojová rezerva se jeví, zejména u nejmenších velikostních kategorií podniků, minimální zapojení do zájmového a hospodářského sdružování. V následujícím rámečku jsou uvedeny úspěšné příklady z české podnikatelské praxe. Aliance JITONA/Tusculum Jako příklad spojení dvou významných českých výrobců nábytku lze uvést firmy JITONA, a. s., a Tusculum, a. s., v alianci JITONA/Tusculum v roce 2003. Vznikla tak skupina s největším potenciálem v oblasti výroby nábytku v České republice. Aliance dosahuje roční obrat více než 2 mld. Kč a exportuje 95 % své produkce na trhy v mnoha zemích Evropy. Ve svých výrobních závodech v Soběslavi, Klatovech, Rousínově a Třebíči vyrábí dřevěný masivní nábytek, dřevěný dýhovaný a laminovaný nábytek a čalouněný nábytek. Pramen: http://www.dnoviny.cz/logistika-spedice/ceske-spedice-zalozily-vlastniprepravni-system

94

Aliance vinařů V8 Aliance vinařů V8 vznikla v roce 2006 s cílem podpořit výrobu a propagaci vysoce kvalitních moravských vín. Členy V8 jsou v současné době VINO HORT, vinařství KOLBY, Víno Marcinčák, Nové Vinařství, vinařství REISTEN, vinařství SONBERK a vinařství Volařík. Jako konkurenční výhodu vůči ostatním moravským vinařům uvádějí odlišnost s maximálním důrazem na kvalitu vín, a proto také nechávají každý rok testovat svá vína významnými vinařskými odborníky, nositeli světově proslulého titulu Master of Wine. Společným cílem je spolupráce zkušených vinařů, kteří mají za sebou už četné úspěchy a chtějí se dále učit jeden od druhého. Chtějí se navzájem inspirovat a hnát kupředu, aby neustrnuli a byli schopni konkurovat výrobcům kvalitního vína v zahraničí. Vedle sdílení podobných idejí je neméně důležitá spolupráce ekonomická či marketingová. V8 je dnes dostatečně velká a silná, aby obsáhla všechny typy a styly vína, které se u nás připravují, a současně udržela jejich špičkovou kvalitu. Tím je mimořádně zajímavá pro tuzemské i zahraniční distributory a obchodníky s vínem. Pramen: http://www.8v.cz/

Horizontální sítě podniků v ČR Příkladem horizontálních sítí v ČR je například sdružení pro rozvoj cestovního ruchu na Benecku a okolí, sdružení penzionů obcí Sedlčanska atd. Sdružení penzionů v určitém regionu, které společně vystupují (vystavují za region) na mezinárodních veletrzích, mají společný informační bod pro turisty informující o volných kapacitách ubytování v penzionech, jež jsou jeho členy. Mohou taktéž provádět společný nákup (ve velkém) některých vstupů, vzájemně si vypomáhat při některých potížích. Homogenní uskupení vznikají i v obchodě – celostátní obchodní sítě plošně pokrývají celé území státu a jsou typické velkým počtem kooperantů (i několik set). Reprezentanty jsou například sítě malých prodejců, např. potravinářské maloobchodní sítě BALA či ENAPO, síť drogérií TETA, prodej elektrozboží HELE, PROTON nebo sítě družstevních prodejen Jednota a Konzum. Výhody síťového podnikání: snižování nákladů a využití externích úspor z rozsahu, sdílení rizika, eliminace, redukce vzájemných konkurenčních střetů, obrana nebo útok proti konkurenci,

95

usnadnění vzájemného přístupu ke zdrojům, přístupu na nové trhy a k technologiím, předávání obchodních informací a technických poznatků, mezifiremní budování důvěry a spolupráce, zvyšování efektivity služeb a hodnot zákazníkům, získání nových zákazníků, zrychlení inovací (vývoje nových produktů na trh) a jejich dodávky, zlepšení image firmy, překonávání obchodních nebo investičních limitů, důležitá role při získávání lidských zdrojů a finančních prostředků, zlepšení koordinace politik a souvisejících činností, držení kroku s vývojem příslušného odvětví, sledování zpráv o místních akcích či vědomostí o příslušných právních předpisech, v dobách krize možnost tlumení dopadů na výkonnost firem a jejich přežití. Nevýhodou síťového podnikání je jistá míra ztráty samostatnosti firem. Fungování sítě se potýká s řadou faktorů, které negativně ovlivňují její úspěch. Jedná se zejména o: výběr nevhodného partnera, nefungující komunikační kanály, snaha o získání jednostranných výhod, oportunistické chování partnera, neschopnost partnera splnit jeho část dohody, nedostatek podnikatelského ducha, překážky sdílení informací, nedostatek důvěry, nedostatek partnerské kompatibility (nesoulad ve strategii, struktuře a kultuře) a nesoulad cílů, kritický počet subjektů v síti aj.

Hybridním modelem podnikových sítí jsou klastry.17 Charakteristika, která mění poměrně uzavřené podnikové sítě na klastry, je jejich otevřenost do veřejných institucí a jejich příslušnost k určitému regionu. Jsou tedy představovány geografickým seskupením podnikatelských subjektů, které spolu soutěží či spolupracují, a dalších přidružených veřejných institucí a organizací. Schéma klastru zobrazuje následující obrázek.

17

Předmětem aliancí bývají často projekty v oblasti aplikovaného výzkumu a vývoje. V praxi se jedná zejména o spolupráci v rámci klastrů či technologických platforem. 96

Obr. 5: Schéma klastru Pramen: Upraveno podle Bitici a kol. (2004: 262)

Vytváření klastrů může být pro MSP zajímavé zejména z následujících důvodů. Cílená kooperace podniků s obdobným zaměřením pro podpoření specializace a zvýšení dělby práce firem, mezi nimiž existují dodavatelské, kooperační a informační vztahy. Jedná se o průmyslové okrsky tvořící geograficky lokalizovanou síť MSP. Získání stabilní pozice subdodavatele velkých podniků. V rámci vlastních inovačních aktivit využívání služeb podpůrných institucí, jako jsou odborné školy, univerzity a výzkumné instituce, poradenské a vzdělávací instituce, regionální samosprávy aj. Typologie klastrů vychází ze základních charakteristik popsaných u aliancí či podnikových sítí. K tomu se přidávají i další hlediska, jako je velikost, hloubka, šíře nebo stav rozvoje, zapojení vzdělávacích, výzkumných a vývojových institucí (vzdělávací dimenze), samozřejmě hledisko geografické atd. Klastry nejsou ničím novým, vznikají přirozeně („zdola nahoru“ – „bottom up“) – tzv. porteriánské klastry –, nebo vědomě („shora dolů“ – „top down“), tedy takové klastry, které jsou určitým způsobem vědomě řízeny a organizovány (institucionalizovány – mají manažera klastru).

97

Příklady vzniku klastrů přirozeně a řízeně Vznik přirozeného klastru Nanomedic, a. s., iniciovala firma CPN, s. r. o., dceřiná společnost holdingu Contipro-Group, která oslovila své stávající partnery, firmy a další subjekty, o kterých si myslela, že by mohly těžit z členství v klastru. Toto „mapování“ si hradila z vlastních zdrojů. Klastr tak vznikl přirozeným způsobem a z potřeb firem, které se nacházejí na hranicích Pardubického a Královéhradeckého kraje. Pramen: http://www.tc.cz/dokums_raw/echo12011nahl_57.pdf. Jako příklad vědomě vytvořeného klastru lze uvést první biotechnologický klastr v ČR, který vznikl z podnětu JIC v Jihomoravském kraji. Pramen: http://www.online.muni.cz/udalosti/90-vitezem-ceskeho-kola-best-ofbiotech-je-tym-z-mu

Obr. 6: Klastry a klastrové iniciativy v ČR Pramen: Národní klastrová asociace. URL

98

Následující tabulka č. 3 poskytuje stručný přehled o charakteristických znacích seskupení a rozdílech mezi podnikovými sítěmi, klastry a průmyslovými okrsky, o kterých pojednával výše uvedený text.

Tab. 3: Základní rozdíly mezi podnikovými sítěmi Charakteristické Síť podniků Průmyslové znaky klastry seskupení Význam přístup firem ke přitahují specializovaným specializované službám služby do regionu Forma členství

omezené

otevřené

Formalizace

ano, smluvní dohody

ne, postavena na společenských hodnotách

Založeny na

kooperaci

Zaměření na /podporuje/

společné projekty složitých výrob

Charakter podnikatelských subjektů v seskupení

společné podnikatelské cíle

kooperaci i konkurenci generování poptávky v podobných či příbuzných odvětvích společné vize, geografická koncentrace propojených podniků a institucí v určité oblasti průmyslu

Průmyslové okrsky dělba práce v rámci malého a středního podnikání otevřené ne, ale úloha institucí (poradenských, státních apod.) kooperaci schopnost MSP inovovat

geograficky lokalizované malé a střední podniky s podobnou či příbuznou činností a cíli

Pramen: Rydvalová, 2011

Další druhy forem spolupráce mohou mít formu: Technologických platforem, jako jsou oborová seskupení, která sdružují průmyslové podniky, oborová sdružení a svazy, výzkumné a finanční instituce, národní orgány veřejné správy, asociace uživatelů a

99

spotřebitelů podílejících se na výzkumu, vývoji a inovacích ve strategicky významné technologické oblasti. Pólů excelence – rozvoj specifických typů seskupení zaměřených na high-tech obory zpracovatelského průmyslu a průřezová odvětví (biotechnologie, nanotechnologie aj.). V ČR je pro podporu klastrů a technologických platforem určen Operační program Podnikání a inovace (OPPI), jehož vypisovatelem je MPO, poskytovatelem je CzechInvest, prioritní osa „Prostředí pro podnikání a inovace”, konkrétně jeden z jeho programů – Spolupráce. K dalším formám patří duální formy studia, společné výzkumné agendy, vědecko-technické parky, centra excellence za podpory OP VaVpI (např. CEITEC a BIOMEDREG), kompetenční (výzkumná) centra se silnou orientací na aplikaci výzkumných výsledků v praxi za podpory OPPI programu PROSPERITA (např. spolupráce JMK, JIC, VUT a ČVUT plánuje vybudování kompetenčního centra Kuřim) apod.

4.2 Doporučení ke zlepšení podnikatelské spolupráce Základním problémem výstavby sítí je koordinace jednotlivých partnerů, jejich cílů a očekávání. Právě tento fakt zdůrazňuje význam výběru partnerů, který ovlivňuje výkon sítě. Pro řešení se používají různé manažerské nástroje, jako je MBO („Management by Objectives“) nebo BSC (metoda „Balanced Scorecard“) a jiná kvalitativní a kvantitativní měření výkonnosti partnerů. Jedním z řešení jsou kvalitně zpracované dohody, které by na jedné straně měly přesně specifikovat předmět společného zájmu, na druhé straně uvést, kde jsou firmy plně autonomní a nebrání se vzájemné konkurenci. Vývozním aliancím českých podnikatelů napomáhá docela úspěšně agentura CzechTrade a Hospodářská komora ČR, zejména podporou prostřednictvím mezinárodních veletrhů a výstav. Seznam aliancí lze nalézt online na: http://www.czechtrade.cz/sluzby/vyvozni-aliance/ vyvozni-aliance-seznam/. Vytváření informačních a komunikačních platforem, které by ulehčovaly mapování a navazování dalších kontaktů a vzájemnou spolupráci a partnerství podnikatelského sektoru.

100

Inovační networking Inovační networking je platforma pro vzájemné kontaktování a komunikaci subjektů, kteří chtějí efektivním způsobem jak navázat obchodní partnerství a vytvořit inovační aliance, tak zaujmout konečné zákazníky a vygenerovat tak nové zakázky. Poskytuje Sdružení právnických osob CzechInno, dostupné na www.czechinno.cz. Na podporu síťové iniciativy v České republice vyhlašuje MPO OPPI program Spolupráce, který se sice věnuje rozvoji vzniklých klastrů, nikoliv však podpoře jejich vzniku. Proto by bylo vhodné, aby kraje systémově přistupovaly a prováděly analýzu a mapování pomocí nových metod. Rozvoj síťového podnikání a klastrů podporovat formou zlepšování legislativy, která by nebránila aplikaci přístupů spolupráce mezi podnikateli a veřejným sektorem v praxi, nebo zjednodušením administrativy (čerpání dotací, založení podnikatelského subjektu, katastr nemovitostí atd.). Vhodná forma propagace forem spolupráce a možného členství v sítích, klastrech – zejména pro nejmenší velikostní kategorie podnikatelů. Jednou z možností, jak tento negativní postoj změnit, je vypracovat strategii efektivní komunikace s podnikateli. Jednou z možných podpor národních či regionálních jsou různé projekty krajského či celostátního charakteru ve formě informačních portálů, které poskytují informace a návody, jak vytvořit klastr, jaké jsou jeho náležitosti, podmínky vzniku, povinnosti, příklady dobře fungujících sítí a klastrů. Dále se může jednat o organizování seminářů, konferencí, přednášek, setkání realizované krajem, komorami, vysokými školami atd. Znalostní platforma www.klastr-control.cz Výbornou znalostní platformu v ČR klastrové iniciativy poskytuje www.klastrcontrol.cz, který zaštiťuje Západočeská univerzita v Plzni, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, České vysoké učení technické v Praze, Univerzita Hradec Králové, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Vysoká škola chemickotechnologická v Praze a Technologické centrum AV ČR.

101

Shrnutí  Budování sítí začíná na lokální úrovni, na mezilidských vztazích, které začínají jako sociální výměna mezi dvěma stranami, často mezi dodavatelem a odběratelem, kteří se podílejí na interakci s ostatními. Nelze jednoznačně vymezit či kodifikovat podobu sítí. Vždy bude záležet na zkoumaném předmětu či společném zájmu a míře těsnosti spolupráce.  Každá síť je svým způsobem specifická a navíc prochází neustálým vývojem, svým životním cyklem, kde jednotlivé kooperační vztahy vznikají a zanikají. Rozhodující faktory pro úspěšnost sítí závisí na konkrétní podobě sítě a determinuje je splnění několika základních principů, jako je vysoká úroveň spolupráce, vzájemná důvěra, iniciativa, schopnosti a flexibilita. A kromě toho jsou také důležité znalosti a podnikavost místních lidí, sdílení zdrojů, moderních technologií a kapitálu. 

Podnikatelské sítě, klastry, jsou představovány sektorovým nebo geografickým seskupováním (sdružením) vzájemně provázaných firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných či vzájemně se doplňujících oborech a sdružených institucích, které v rámci klastru spolu navzájem spolupracují.



Podstatou síťování jsou zpravidla dlouhodobé kooperační dohody mezi dvěma a více podniky, tzv. aliance, vznikající spojenectvím relativně stejně silných firem. Mohou mít charakter neformální, nebo formální a vznikají mezi podniky, které si nekonkurují, či konkurují.



Výhodou síťového podnikání je usnadnění přístupu ke zdrojům (finanční kapitál, znalosti, lidé, technologie aj.), snižování nákladů, sdílení rizika, lobbing, zrychlení inovací, možnost centrálního nákupu, přístup k novým trhům atd. Nevýhodou je ztráta jisté míry samostatnosti.



Úspěšnost sítí závisí na vysoké úrovni spolupráce, vzájemné důvěře, iniciativě, schopnosti a flexibilitě.

102

5. MOŽNOSTI SPOLUPRÁCE PODNIKATELŮ S VEŘEJNÝM SEKTOREM Pro oficiální spolupráci na konkrétní aktivitě či projektu mezi veřejným a soukromým sektorem existuje jedna významná bariéra, která je dána rozdílnou podstatou a způsobem fungování veřejné správy a podnikatelských subjektů. Tato bariéra se nazývá veřejná podpora. Veřejnou podporou se rozumí každá podpora poskytnutá v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby, a která ovlivňuje obchod mezi členskými státy Evropského společenství. Na základě uvedené definice veřejné podpory je nutné, aby si dotčený subjekt před započetím realizace aktivit komerčního charakteru, které budou realizovány v interakci veřejného a soukromého sektoru, položil čtyři základní otázky: a) Je podpora poskytnuta státem, nebo z veřejných prostředků? Pojem státní podpory se vztahuje na jakoukoli přímo či nepřímo poskytnutou výhodu financovanou ze státních prostředků, poskytnutou státem jako takovým nebo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě svěřených pravomocí. Základním předpokladem pro naplnění tohoto definičního znaku je ovlivnění veřejných rozpočtů. b) Zvýhodňuje podpora určité podniky nebo určité odvětví podnikání a je selektivní? Zvýhodnění představuje stav, který by za běžných tržních podmínek nenastal. Ke zvýhodnění dochází už tehdy, když podpora snižuje náklady, které by musel příjemce za běžného fungování nést ze svého rozpočtu. Selektivní opatření je zase takové, které není aplikováno vůči všem podnikům na trhu stejně a nelze jej tedy označit za obecné opatření. c) Je narušena nebo hrozí narušení soutěže? Narušení soutěže stejně jako další definiční znak veřejné podpory (ovlivnění obchodu mezi členskými státy) Evropská komise spíše předpokládá. Soutěž je narušena tehdy, pokud opatření posílí postavení příjemce podpory oproti jeho konkurentům. d) Je ovlivněn obchod mezi členskými státy? Není stanovena žádná hranice, kdy již konkrétní opatření ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Z judikatury však vyplývá, že i malá částka či malá velikost příjemce veřejné podpory může ovlivnit trh mezi členskými státy. 103

K ovlivnění obchodu zpravidla nedochází, pokud předmětné opatření působí pouze lokálně (regionálně) či příjemci podporovaných služeb pocházejí pouze z jednoho členského státu.

Pokud si dotyčný (může to být zástupce veřejné i soukromé sféry) položí všechny tyto otázky a na všechny si odpoví ANO, tak se bude s největší pravděpodobností jednat o aktivitu, kterou lze klasifikovat jako veřejnou podporu. Pokud si dotyčný ale nebude jistý, je možno zaslat jeho záměr na Úřad pro hospodářskou soutěž a ten již jednoznačně posoudí, zda se opravdu jedná o veřejnou podporu, nebo ne. Veřejná podpora je obecně zakázána. Její poskytnutí je možné tehdy, pokud najdeme právní titul (výjimku) k jejímu legálnímu poskytnutí. Mezi takové výjimky můžeme zařadit například poskytování podpory ve formě podpory de minimis, regionální podpory či vyrovnávací platby za výkon veřejné služby v souladu s příslušnými pravidly. Podpora de minimis Podpora de minimis představuje takovou podporu, která nesmí spolu s ostatními podporami „de minimis“ poskytnutými jednomu příjemci (nejčastěji podnikatelskému subjektu) za dobu předchozích tří let přesáhnout výši odpovídající částce 200 000 EUR. Za tříleté období se považují fiskální roky používané k daňovým účelům. Podporu de minimis není možno kumulovat s jinou veřejnou podporou na stejné způsobilé výdaje, jestliže by kumulací došlo k poskytnutí vyšší míry podpory, než je stanovena dle maximální intenzity podpory. Od 1. 1. 2010 se pro přepočet měny používá měnový kurz Evropské centrální banky platný v den vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Pokud tedy nastane tato situace a bude možné poskytnout dotyčnému veřejnou podporu v jedné z možných forem, pak její výše se bude odvíjet dle jeho velikosti a také dle územního dopadu realizovaných aktivit. Maximální intenzita veřejné podpory je do konce roku 2013 vymezena v tabulce zvedeným způsobem.

104

Tab. 4: Vymezení maximální intenzity veřejné podpory v regionech NUTS II v ČR do roku 2013 Malý Střední Velký Region NUTS II podnik podnik podnik Střední Morava, Severozápad, Střední Čechy, 60 % 50 % 40 % Moravskoslezsko, Severovýchod, Jihovýchod 18 Jihozápad (v období 1. 1. 2011 – 31. 12. 2013) 50 % 40 % 30 % Pramen: CzechInvest. URL Pozn. V případě identifikace veřejné podpory u subjektu veřejné správy (např. obec či kraj) je daný subjekt posuzován jako velký podnik.

5.1 Spolupráce podnikatelů se sektorem školství Spolupráce školství a podnikatelského sektoru má mnoho forem a jejich konkrétní podobu ovlivňuje cela řada faktorů, jako jsou potřeby a možnosti účastníků, množství zdrojů, personální zabezpečeni apod. Podrobněji můžeme rozvést následující podoby spolupráce: Mobilita lidských zdrojů a výměnné programy: vysílání studentů a akademiků na průběžné a intenzivní stáže, odborné praxe a pobyty do podniků. V rámci spolupráce dochází i ke zpracování řešení konkrétních problémů firmy a jejich prezentace prostřednictvím bakalářských, diplomových a doktorských prací nebo workshopů. Přednášková činnost představitelů podnikatelských subjektů, vedení ročníkových prací, společná tvorba a realizace studijních programů, spolupráce na profilu absolventa, společné semináře, konference atd. Spolupráce na výzkumu a vývoji, jejímž prostřednictvím dochází k tvorbě znalostí. Školy provádí výzkum a vývoj pro podniky na zakázku, realizují společné projekty, provozují společné laboratoře či si volné kapacity svých laboratoří vzájemně poskytují. Experti či celé týmy expertů z akademické půdy mohou přispět k přenosu neboli transferu znalostí do podniků formou konzultační činnosti. Nebo pokud výzkumníci na vysoké škole vyvinou nějaký nový postup či výrobek a nechají ho patentovat, mohou ho pak prodat k dalšímu užívání podnikatelskému subjektu (sem patří patenty, autorské práva či užité vzory). 18

Podpora je nižší vzhledem k sousedství s vyspělými regiony EU (Bavorsko, Horní Rakousko) a nebezpečí narušení hospodářské soutěže. 105

Studenti či akademici z vysoké školy (popřípadě společně) mohou zakládat spin-off společnosti. Kapitálově se může účastnit přímo vysoká škola, která pak může založené subjekty v určité fázi vývoje prodat dalšímu zájemci. Spin-off či start-up společnosti (nově vzniklé) mohou za zvýhodněných podmínek působit v podnikatelských inkubátorech či se postupně přesunout do vědecko-technologických parků. Některé univerzity, povětšinou technického charakteru, nabízejí zvýhodněné podmínky pro své studenty či akademiky, aby je stimulovaly k zájmu o podnikatelskou činnost. Spolupráce vysokých škol a podnikatelského sektoru obsahuje aktivity založené na lidském faktoru. Jedná se především o výuku studentů a výukovou činnost pro podnikatelské subjekty. Z hlediska využití vzdělávacích institucí (střední, vyšší odborné a vysoké školy) jako jedné z možností, jak uspokojit podnikovou potřebu vzdělaných a kompetentních pracovníků a managementu, se jedná o koncept celoživotního učení (celoživotní vzdělávání dospělých). To se uskutečňuje prostřednictvím neformálního vzdělávání, tzv. dalšího profesního vzdělávání, které může nabývat různých forem: normativní vzdělávání (školení, kurzy) je založeno na získávání dovedností, které mohou podniky prostřednictvím svých zaměstnanců a managementu uplatnit ve své praxi, nebo v zájmu dalšího pracovního uplatnění zaměstnanců ve formě kvalifikačního a rekvalifikačního vzdělávání. Dále se může jednat o MBA programy realizované vysokými školami, které v sobě ve větší míře obsahují prvky vysokoškolského studia se zápočty a zkouškami. Jedná se o systémové vzdělávání, které je založeno na získávání znalostí a dovedností a existuje zpětná vazba uplatnění výsledků vzdělávání v praxi. Objevují se programy realizované jak formou prezenční, tak kombinovanou s využitím e-learningu. Převažujícími metodami ve vzdělání jsou přednášky, workshopy, výcviky dovedností, řešení případových studií či hraní rolí.

106

5.2 Spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými institucemi Za důležitý zdroj inovací je považován výzkum a vývoj (VaV), přičemž rozlišujeme mezi základním a aplikovaným výzkumem:19 Základní výzkum je definován jako činnost vědců a jiných lidí, kteří svá zkoumání provádějí bez vědomých cílů jiných. V moderních programech průmyslového výzkumu a vývoje není základní výzkum (někdy nazývaný čistým výzkumem) obvykle zcela "čistý"; je obvykle směřován ke generalizovanému cíli, takovému, jako je výzkum technologických hranic, který slibuje pokrok v daném odvětví. Příkladem je výzkum štěpení genů nebo klonování v laboratořích farmaceutických firem. Aplikovaný výzkum dovádí objevy základního výzkumu do stavu, kdy mohou být využity k splnění určitých potřeb, zatímco fáze vývoje zahrnuje kroky potřebné k zavedení nových nebo modifikovaných výrobků nebo postupů do výroby. Vědecko-výzkumné kapacity nabízejí veřejné a státní vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, ale také soukromé subjekty či menší, rozvíjející se inovační firmy. Formy a úrovně spolupráce mezi podnikateli a vědecko-výzkumnými institucemi mají různou podobu a intenzitu, mohou být založeny na smluvní spolupráci či institucionalizované (vztažené k právní formě). Možnost podpory outsourcingu výzkumu pro menší projekty na národní úrovni představují tzv. inovační vouchery, které jsou financovány z Regionálních operačních programů a prostředků krajů. Jedná se o veřejnou podporu podnikatelskému subjektu poskytovanou v režimu de minimis. Inovační vouchery představují účinný nástroj podpory spolupráce podniků s vědecko-výzkumnými institucemi ve formě jednorázové dotace, kterou firma může utratit za znalost zakoupenou od poskytovatele znalostí. Získaná znalost by měla být pro podnikatele nová a měla by usnadnit inovaci vlastního produktu, procesu nebo služby. Tyto služby od vědecko-výzkumných institucí mohou zahrnovat: vývoj produktu, procesu či služby, testování a měření, navrhování prototypů, technologický audit, studie proveditelnosti apod. Největší přínosy inovačních voucherů: podnikatelé získají nové technologie a výzkumné partnery, 19

Podle http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/eb/prum_eng/vyzkum_vyvoj.html. 107

vědci najdou průmyslové aplikace pro výsledky výzkumu, spolupráce mezi výzkumnou a podnikatelskou sférou přináší vysokou přidanou hodnotu, která může výrazně posílit konkurenceschopnost zúčastněných aktérů i celého regionu, odbourávání bariéry vzájemné nedůvěry firemního a akademického světa. Jihomoravské inovační centrum Zprostředkovatelem inovační podpory a propojení univerzit a vědeckovýzkumných institucí (Vysoké učení technické v Brně, Masarykova univerzita, Mendelova univerzita v Brně a Veterinární a farmaceutická univerzita Brno) s podnikatelskou sférou v Jihomoravském kraji je Jihomoravské inovační centrum (JIC). JIC nabízí firmám ve všech stadiích vývoje kancelářské i laboratorní prostory, kontakty na investory, vytipování vhodných obchodních partnerů v regionu, pomoc s hledáním partnera pro výzkum a vývoj na zakázku, zprostředkování prodeje či uplatnění technologie, finance na ochranu duševního vlastnictví a mnoho dalšího. Pramen: www.jic.cz

Podpora výzkumu a vývoje podnikatelů Vedle získání výsledků výzkumu a vývoje od výzkumných institucí vytvářejí podniky nové postupy či výrobky na základě vlastního výzkumu. Veřejná správa považuje výzkumnou činnost za obecně prospěšnou, jako základ pro rozvoj nejen podniků, ale i regionů. Proto vytváří různorodé možnosti podpory výzkumy a vývoje podnikatelských subjektů. Rozlišujeme dva základní typy podpory: přímá podpora, která může být poskytnuta z následujících zdrojů:  z prostředků státního rozpočtu formou účelové nebo institucionální podpory v oblasti financování vědy a výzkumu, 20

20

Veřejná (přímá) podpora výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu ČR je dána zákonem 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. Její nové znění platí od 1. 7. 2009 – zákon č. 110/2009 Sb. 108

 ze strukturálních fondů Evropské unie (v rámci operačních programů),21  z Mezinárodních výzkumných programů (nejznámější je 7. rámcový program); nepřímé nástroje, umožňující jednotlivým subjektům využít k podpoře VaV vlastních zdrojů za zvýhodněných podmínek (různé daňové pobídky a úlevy, urychlené odpisování, snížení odvodů sociálního pojištění, osvobození od cel, mechanismy garancí, zvýhodněné úvěry, podpora rizikového kapitálu a zvýhodněný pronájem státní i regionální infrastruktury). Možnosti finanční podpory ze 7. rámcového programu Evropských společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007–2013) Možnost, jak získat finanční podporu na spolupráci při výzkumu a vývoji na evropské úrovni, představuje 7. rámcový program ES pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007–2013). V rámci programové oblasti Kapacity existuje aktivita Výzkum ve prospěch MSP, v jejímž rámci si malé a střední podniky mohou objednat u výzkumných institucí nebo univerzit výzkum. Tato aktivita funguje tak, že skupina několika malých či středních podniků nadefinuje výzkumný úkol, který zadá výzkumným organizacím. Ty provedou výzkum a jeho výsledek předají MSP. Skupina malých či středních podniků v rámci projektu tento výsledek ověří v praxi. Je zde tedy tendence podporovat prakticky zaměřené projekty. Z pohledu podniku představuje výhodu to, že náklady organizace provádějící výzkum jsou plně proplaceny Evropskou komisí. Další výhodou je skutečnost, že vlastníky práv k výsledkům výzkumu jsou firmy, nikoliv instituce, které jej provedly. Projekty také nejsou tematicky omezeny, záleží na firmách, jaký typ výzkumu si chtějí „objednat“. Nevýhodu mohou představovat pravidla pro projekty, které se ucházejí o finanční podporu. Jedním z nich je, že firma si výzkum nemůže objednat sama, ale v rámci konsorcia složeného nejméně ze tří nezávislých MSP ze tří zemí EU nebo asociovaných zemí. Výzkumné instituce, které řeší projekt, musí být minimálně dvě, mohou však být i jen z jednoho státu. Tato podmínka zajišťuje, že výzkum bude využit ve více zemích, na druhou stranu klade na firmy velké nároky při přípravě projektu. Již před zahájením musí být schopny se domluvit, 21

V období 2007–2013 šlo o Operační program Podnikání a inovace (OPPI – programy Potenciál, Prosperita, Spolupráce, Projekty na ochranu práv průmyslového vlastnictví a GESHER/MOST), Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) a Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). 109

jakým způsobem si mezi sebe rozdělí výsledky výzkumu, který jim bude předán výzkumnými institucemi. Další podmínkou, která může omezovat zejména malé firmy, je rozpočet projektu, který se musí pohybovat v rozmezí 0,5–1,5 mil. EUR. Podporovány jsou projekty trvající 1–2 roky. Na aktivitu Výzkum ve prospěch MSP je pro období 2007 až 2013 vyčleněno 1 336 milionů EUR. Jedná se o typ outsourcingu výzkumu, kde jedna strana působí jako zadavatel a druhá jako Contract Research Organisation (CRO). Pravidla umožňují, aby v roli CRO byla nejen univerzita, ale také malá a střední firma. Na získání know-how jednotlivců existuje v 7. rámcovém programu možnost v rámci oblasti Lidé. Jedná se o program Spolupráce akademické sféry, který pod ni spadá a který je zaměřen na vzájemnou výměnu pracovníků firem a výzkumných institucí. Firma si tak na časově omezenou dobu může pozvat výzkumníka, který s ní spolupracuje na konkrétním problému. Výměna samozřejmě funguje i opačným směrem. Výhodou pro firmu představuje to, že mzda výzkumníků je proplácena z evropských zdrojů a dochází tak ke značné úspoře nákladů. Jedná se o typ spolupráce, při které dochází k přenosu znalostí jednotlivců. Pramen: Procházka (2011: 8)

Základním koncepčním dokumentem upravujícím v ČR rámec podpory výzkumu je Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2009– 2015. V současné době dochází k významnému přesunu kompetencí v oblasti výzkumu. Dříve poskytovalo účelovou podporu pro vědu a výzkum celkem 19 orgánů státní správy, nyní půjde pouze o 11 orgánů (účelovou podporu projektů bude rozdělovat pouze 7 poskytovatelů: Grantová agentura ČR, ministerstva obrany, vnitra, kultury, zemědělství a školství, mládeže a tělovýchovy. Nově vznikla Technologická agentura, která převzala většinu programů „končících“ poskytovatelů a která bude významným poskytovatelem ve vztahu k podnikatelům. Enterprise Europe Network Jako nově vzniklá síť poskytuje asistenci při zavádění nových technologií. V ČR je finančně podporovaná projektem BISONet, jehož koordinátorem je Technologické centrum AV ČR. Klade si za cíl nejen podporu obchodních aktivit a podporu účasti firem v 7. rámcovém programu pro výzkum a vývoj, ale rovněž podporu transferu technologií, inovací a přenos know-how v rámci Evropy a dalších zemí.

110

Asociace výzkumných organizací (AVO ČR) AVO prosazuje zájmy především těch subjektů, jejichž dosažené výsledky výzkumu a vývoje jsou v převážné míře komerčně využívány. V současné době reprezentuje více než 7,5 tisíce lidí činných v této oblasti. Je jediným sdružením v ČR, které reprezentuje aplikovaný výzkum a vývoj v podnikatelské sféře, tedy výzkum rozvíjený a provozovaný převážně z privátních zdrojů a mimo sektor Akademie věd a vysokých škol. Asociace inovačního podnikání (AIP ČR) Je nevládní organizace pro oblasti inovačního podnikání, transferu technologií a vědecko-technických parků. Je občanským sdružením, jehož úkolem je vytvářet předpoklady pro rozvoj inovačního podnikání v České republice. Cílem inovačního podnikání je vývoj technicky nového produktu (výrobku, technologie a služby) a jeho úspěšné uvedení na trh. AIP ČR se orientuje na konečné uživatele: inovační firmy, transferová pracoviště, vědecko-technické parky, pracoviště výzkumu a vývoje.

5.3 Podpůrné instituce pro podnikání, podnikatelské inkubátory Mezi instituce podporující podnikání lze zařadit na národní úrovni MPO a jeho agentury (CzechInvest, CzechTrade), ČMZRB, ČEB, EGAP, Společnost vědeckotechnických parků, svazy, sdružení, asociace, hospodářskou komoru, dále pak na úrovni regionální a krajské regionální rozvojové agentury, regionální poradenská a informační centra (RPIC), krajské hospodářské komory jakožto sdružení okresních komor atd. Součástí podnikatelského prostředí v regionu je inovační podpůrná infrastruktura reprezentovaná podnikatelskými inkubátory, vědeckotechnickými parky, výzkumnými centry aj. Přínos subjektů podpůrné infrastruktury spočívá právě ve službách, které poskytují.

Podnikatelské inkubátory V podmínkách ČR je tento termín oficiálně vymezen v programu Prosperita jako „prostředí převážně pro začínající inovativní firmy, které požívají za předem stanovených podmínek zvýhodněného nájemného a služeb poskytovaných provozovatelem inkubátoru a které jsou schopny uplatnit svůj produkt v rozumném časovém horizontu na trhu“.

111

Iniciativa v zakládání je nejčastější u obcí a krajů a dále regionálně působících organizací na podporu podnikání, tedy zejména podnikatelská, inovační a technologická centra, mohou to být také místní hospodářské komory nebo oborové svazy. Výjimkou nejsou ani zakladatelé z řad univerzit, vysokých škol a výzkumných ústavů. Výstavba podnikatelských inkubátorů je často spolufinancována ze strukturálních fondů. Výhodou je, že příchozí podniky získávají na jednom místě několik typů podpor. Pro začínající podnikatele je však důležitá úspora nákladů. Úspory mohou být dosaženy prostřednictvím minimalizace nutných počátečních investic (např. na vybavení kanceláře), zvýhodněným nájemným, sdílením provozních nákladů s ostatními inkubovanými firmami (např. náklady na ostrahu nebo úklid objektu), personálními úsporami a cenově výhodnějším poradenstvím a vzděláváním. Inkubátory ale také dávají podnikatelům příležitost transformovat svoje nápady do podnikatelské praxe. Inkubátory by rovněž měly zvyšovat míru přežití firem a růstové možnosti začínajících (start-ups) a malých firem v rané fázi jejich vývoje.

Vědecko-technologické parky Vědecko-technologické parky jsou instituce, jejichž cílem je zvyšovat konkurenceschopnost sdružených subjektů prostřednictvím podpory jejich inovačních aktivit. Výhodou je, že vedle poskytování nájemních prostor včetně adekvátního vybavení, odborného poradenství a dalších služeb obvykle stimuluje a řídí transfer znalostí a technologií mezi vysokoškolskými nebo výzkumnými institucemi, podnikatelskými subjekty v parku a trhem. Spolupráce VŠ a podnikatelského sektoru v rámci vědecko-technologických parků je postavena na podobném principu jako spolupráce v rámci klastrových seskupení. Iniciativa k založení parku může být vznesena veřejnou správou, vysokoškolskými institucemi, výrobními podniky, bankovním sektorem, výzkumnými organizacemi či pro tyto účely zřízenými sdruženími a svazy. Vědecko-technologické parky se profilují zejména do následujících skupin: Vědecký park (centrum) – je obvykle situován do blízkosti akademických pracovišť a jeho hlavním posláním je vědecká činnost. Technologický park (centrum) – je zaměřen především na transfer výsledků vědy do výroby a nachází se v blízkosti výrobních podniků.

112

Podnikatelské a inovační centrum (BIC, „Business Innovation Center“) – je zaměřeno zejména na podporu podnikatelů při zahájení činnosti a je orientováno na přenos know-how do komerčního využití.

5.4 Spolupráce s krajem Spolupráce podnikatelského sektoru s krajem se uskutečňuje formou participace na tvorbě koncepčních dokumentů, zapojení do konkrétních rozvojových aktivit či prostřednictvím veřejnoprávních aliancí (např. tzv. PPP projektů s cílem podporovat tuzemské firmy v daném regionu). Úkolem kraje a s ním spojených institucí je rozvíjet podnikatelské a inovační prostředí a vytvářet vhodnou podpůrnou infrastrukturu. Přímou podporou firem ze strany krajů je vyhlašování grantů a dotací, z nichž můžou čerpat MSP nebo živnostníci, či vypisování speciálních programů, o které mohou podnikatelé žádat současně s dalšími zájemci dle oboru svého podnikání. Tady je nutné zmínit, že kraje financují inovační vouchery. Jinde podpora podnikatelů probíhá jen prostřednictvím operačních programů, tedy evropských peněz. Jednotlivé regionální operační programy jsou propojeny a navzájem se doplňují s operačními programy vyhlašovanými na národní úrovni. Finanční podporou krajské hospodářské komory a regionální rozvojové agentury také kraj nepřímo podporuje poradenství zaměřené na problematiku podnikání i přípravu projektů na využívání evropských fondů.

Regionální inovační strategie (RIS) RIS je dlouhodobý strategický plán rozvoje regionu. Představuje efektivní nástroj k budování inovační infrastruktury potřebné pro tvorbu inovací, kde je představen soubor opatření k řešení problémů a potřeb podnikatelské a vědecko-výzkumné sféry. Jedná se o výstavbu vědecko-technických parků, center, inkubátorů, investic do průmyslových zón, využití brownfields, organizování zahraničních misí na výstavy či veletrhy aj. Podpora podnikatelských klastrů jako nástroje rozvoje regionu je nejkonkrétněji popsána na úrovni programů krajů a strategií rozvoje krajů. 22

22

Národní strategický rámec ČR (2007–2013), Operační program podnikání a inovace, Regionální operační programy: OP Praha – Konkurenceschopnost, OP přeshraniční spolupráce, OP Meziregionální spolupráce, OP Nadnárodní spolupráce (pro střední Evropu) (Pavelková 2008: 73).

113

Kraj se tedy snaží podporovat nejenom začínající podnikatele (v oblasti finanční, poradenské, nabídka prostor aj.), ale i jejich síťování a budování odpovídající podpůrné infrastruktury. Snahou je pak vytvářet komunikační a informační platformy, které jsou navzájem propojené, a napomáhat tak dalšímu potenciálu rozšiřování vzájemné spolupráce a partnerství soukromého a veřejného sektoru. Projekt PERSPEKTIVA Projekt PERSPEKTIVA je realizován Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně ve spolupráci se Zlínským krajem, Technologickým inovačním centrem, s. r. o., Krajskou hospodářskou komorou Zlínského kraje a Obchodní akademií Tomáše Bati a Vyšší odbornou školou ekonomickou Zlín. Hlavním cílem je vytvoření partnerství veřejného, akademického a aplikačního sektoru, které by mělo vést k rozvoji spolupráce v oblasti lidských zdrojů a podpoře inovačních aktivit. Pramen: http://www.ohkzlin.cz/projekt-perspektiva

Budování inovační podpůrné infrastruktury v Jihomoravském kraji Jihomoravský kraj (dále jen JMK) napomáhá uplatnění inovací v praxi cestou budování efektivní infrastruktury, např. inkubátorů, které nabízejí chráněné prostředí pro inovativní firmy. V současné době JMK disponuje Technologickým inkubátorem II o velikosti 2 900 m2 a prostorem pro cca 25 inovativních firem a Biotechnologickým inkubátorem INBIT s 2 957 m2 ploch pro asi 25 začínajících biotechnologických firem. V Brně se nachází podnikatelské a inovační centrum BIC Brno, s. r. o., či Technologický park Brno, a. s. JMK a město Brno věnuje vytváření prostředí, které podporuje výzkum, vývoj a inovace, značné úsilí. Strategickým plánem, jak toho dosáhnout, je Regionální inovační strategie (RIS) JMK, jejíž třetí verze rozpracovává čtyři hlavní oblasti poradenství a služby pro inovativní firmy, transfer technologií, internacionalizaci a lidské zdroje. První tři okruhy do praxe uvádí Jihomoravské inovační centrum (JIC), na které se obrací podnikaví studenti, začínající podnikatelé, firmy s inovativními nápady či vědci a univerzity. Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (JCMM) je zaměřeno na podporu nadaných studentů a lidských zdrojů pro vědu s působností v Jihomoravském kraji s cílem efektivně podporovat příliv studentů a vědců do regionu a vytvářet podmínky pro rozvoj nadaných studentů v JMK. JCMM mimo

114

jiné administruje program SoMoPro – program na podporu příchodu špičkových vědců na vědecko-výzkumná pracoviště v Jihomoravském kraji. Pramen: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=168168&TypeID=2

5.5 Spolupráce na lokální úrovni – příklad místní akční skupiny (MAS) Jako významná struktura spolupráce veřejného a soukromého sektoru se v posledních letech objevují v České republice tzv. místní akční skupiny. V Evropské unii se tyto skupiny začaly objevovat již na konci 80. let 20. století v rámci politiky rozvoje venkova. Tehdy se také ve sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě poprvé objevil pojem Leader, jimž byl označen dotační program na obnovu venkova, který se později změnil v metodu spolupráce. Nositelem podporovaných strategií místního rozvoje (Local Action Plans), které byly v rámci programu Leader plánovány, se měly stát skupiny pro místní akce (Local Action Groups), pro něž se v ČR vžil právě název „místní akční skupiny“ (MAS). Pro řadu zemí, a tím spíše jednotlivých venkovských regionů znamenal program Leader doslova převrat v dosavadním chápání podmínek rozvoje venkovských oblastí a hlavně převrat v rozvoji či překonání stagnace venkovských oblastí. Přinesl výsledky v podobě až 100 tisíc pracovních míst, záchrany kulturních památek a přírodních hodnot, většího stmelení místních komunit, zamezení odlivu obyvatelstva do měst atd. Leader se tak stal skvělou příležitostí pro posilování a rozvoj komunit a místní ekonomiky, a to vše na základě partnerství veřejného, soukromého a občanského sektoru. Díky tomuto unikátnímu propojení mohou jeho účastníci čerpat zákonné pravomoci a veřejné zdroje místních orgánů, know-how a obchodní prozíravost soukromého sektoru a nadšení, energii a místní znalosti z občanského sektoru. Pokud pro nastartování těchto procesů na jeho počátku pomůžou místním aktérům metodicky a finančně nadřazené instituce, může díky uplatnění metody Leader dojít ve venkovských regionech k těmto pozitivním výsledkům: zlepšení spolupráce aktivních subjektů v obcích (orgány obce, podnikatelé, neziskové organizace…) a překonání izolovanosti, posílení místní demokracie, aplikace integrovaného přístupu k rozvoji venkova, větší zapojení soukromého kapitálu do rozvoje obcí, lepší využití specifik a předpokladů konkrétního venkovského regionu,

115

efekt společného postupu subjektů veřejné, soukromé a občanské sféry, oslabení centralizovaného, administrativního a paušálního přístupu k regionům. MAS však mohou z hlediska rozvoje území skrývat i několik úskalí. Prvním z nich je otázka členské skladby. Dle principů metody Leader musí aspoň polovinu členů tvořit podnikatelé, neziskové organizace či občané. Bohužel tato důležitá podmínka je obcházena tím, že pokud počet obcí na území MAS převyšuje počet subjektů mimo veřejnou správu, vstupuje do MAS namísto obcí svazek obcí, do něhož jsou tyto obce začleněny. Formálně tak např. MAS, která zaujímá území téměř celého okresu, může být tvořena dvěma podnikateli, třemi neziskovými organizacemi a čtyřmi svazky obcí, které mohou tvořit několik desítek obcí. Tím pak následně dochází k významně menším efektům při rozvoji území. Na území čtyř svazků s celkem 60 obcemi by správně mělo totiž protiváhu tvořit více než 60 podnikatelů a neziskových organizací. Síla MAS právě spočívá zejména v propojení veřejného a soukromého sektoru, přičemž právě pomocí těchto uskupení plynou finanční prostředky na rozvoj území a posilují tak v posledních letech jeho dynamický rozvoj. Zapojení podnikatelské sféry může přispět k realistickému uchopení rozvojových možností regionů a k provázání představ představitelů veřejné správy a manažerů podniků o směřování rozvoje území. Zástupci veřejné správy jsou také informování o podnikatelských záměrech a mohou vytvořit vhodné prostředí pro jejich realizaci. Díky určité stagnaci spolupráce napříč zájmovými sektory uvnitř většiny těchto skupin jsou tak MAS v současnosti spíše nástrojem pro administraci předkládaných projektů (využití veřejných prostředků), ale už ne tolik pro aktivaci (oživení a endogenní rozvoj) venkovského regionu. Existují samozřejmě i výjimky, které úspěšně realizují aktivity pro rozvoj svého území a aktivně spolupracují nejen s obcí a podnikateli, ale také s ostatními MAS v ČR i v zahraničí. MAS nemají závaznou právní formu; dvě právní formy však jednoznačně dominují. Ze 160 MAS evidovaných Státním zemědělským intervenčním fondem v dubnu 2010 jich 106 mělo status občanského sdružení a 50 mělo právní formu obecně prospěšné společnosti. Mapa s územním rozložením místních akčních skupin v České republice včetně informací o každé MAS je dostupná na http://leader.isu.cz. Fungování a zaměření každé místní akční skupiny se řídí dle jejího Strategického plánu Leader. Tento základní dokument specifikuje rozvojové 116

struktury, financování a rámec fungování celé MAS a také kritéria výběru projektů v rámci „grantových schémat MAS“. Většina MAS má na období 2007–2013 přiděleny určité finanční prostředky z EU pro vybrané cílové skupiny ve svém regionu, které rozděluje dle předem daných témat (např. cestovní ruch, obnova vesnic nebo diverzifikace podnikání) pomocí jednotlivě vyhlašovaných výzev. Do těchto výzev se hlásí jednotliví žadatelé o dotaci se svými projekty. Na platformě MAS dochází k propojování a synergii efektů jednotlivých rozvojových aktivit, do kterých se zapojují aktéři ze všech sektorů (podnikatelský, veřejný i občanský). Veškeré informace o dění v MAS včetně jejího strategického plánu, harmonogramu a podmínek výzev jsou vždy zveřejněny na internetových stránkách MAS.

5.6 Doporučení pro zlepšení spolupráce Při rozhodování, zda při inovačních aktivitách spolupracovat s externími subjekty, musí firma zhodnotit vlastní technické, finanční a personální kapacity. Je taktéž potřeba zohlednit faktor času. Ten může určit, zda je pro firmu vhodná spolupráce s dalším subjektem, a v případě, že ano, jaký typ spolupráce je nejvhodnější. V rámci spolupráce při projektech je dle www.klastr-control.cz třeba ošetřit oblast know-how, nejen toho, které vznikne, ale i toho, které si s sebou firmy do projektů nesou (např. u projektů financovaných ze 7. rámcového programu existují volně dostupné vzory konsorciálních smluv, které pomáhají ošetřit oblast know-how mezi partnery a ustanovení těchto smluv lze samozřejmě využít i v dalších typech projektů). V případě, že je pro firmu důležitý nejen výsledek, ale i samotný proces vývoje, hraje tento fakt proti zadání vývojových aktivit třetím stranám. Jde o případy, kdy chce firma při vývoji získat znalosti, které může poté využít i při dalších inovacích. V případě, že si vývoj zadá, avšak tyto znalosti nezíská, se může připravit o konkurenční výhodu. Ačkoliv spolupráce mezi podnikovým a sektorem VaV v ČR probíhá, její přínos pro inovace a hospodářský růst je značně omezený, a proto byl spuštěn projekt, který nese pořadové číslo 40. Projekt „Rozvoj spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem“ je

117

součástí pilíře „Inovace“ Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020.23 Pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru na lokální úrovni se spíše hodí spolupráce neformálního charakteru (bez nutnosti vytváření složitých forem spolupráce), která musí být založena na vzájemné důvěře obou stran a být vůči veřejnosti zcela transparentní.

Shrnutí  Mezi nejběžnější formy spolupráce podnikatelského sektoru a školství patří spolupráce v oblasti výzkumu, zakázkový výzkum, komercionalizace výsledků výzkumu, konzultanství, sdílené laboratoře, aplikace vědění ve formě patentů a autorských práv v praxi, další profesní vzdělávání, stáže a praxe studentů, spolupráce při tvorbě programů a profilu absolventa, vytváření spin-off společností atd.  Největším přínosem inovačních voucherů pro podnikatele je, že získají nové technologie a výzkumné partnery, což může výrazně posílit jejich konkurenceschopnost.  Podpora VaV je v ČR realizována přímými nástroji (účelová nebo institucionální podpora) ze zdrojů státního rozpočtu, Evropského sociálního fondu a Mezinárodních výzkumných programů (nejznámější je 7. rámcový program) a nepřímými nástroji.  Podnikatel může v regionu využít institucionální podpůrnou infrastrukturu reprezentovanou podnikatelskými inkubátory, vědecko-technickými parky, výzkumnými centry aj. Jejich přínos spočívá právě ve službách, které poskytují.  Kraj podporuje podnikatele jak přímo, tak nepřímo. Efektivním nástrojem je regionální inovační strategie kraje, která obsahuje soubor opatření k řešení problémů a potřeb podnikatelské a vědeckovýzkumné sféry v regionu.  Spolupráce veřejného a soukromého sektoru probíhá nejčastěji na lokální úrovni a se stoupající velikostí regionu a prohlubující se spoluprací nabývá na formálnosti. Významnou formou spolupráce na lokální úrovni probíhající napříč sektory jsou místní akční skupiny. 23

Více informací zde: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/strategie-mezinarodkonkurenceschopnosti/smk-rozvoj-spoluprace-transferu-znalosti/1001958/62744/. 118

LITERATURA Aliance vinařů 8V. URL . BINEK, J., GALVASOVÁ, I. a kol. Rozvojový interaktivní audit. Brno: GaREP, spol. s r. o., 2011. ISBN 978-80-904308-9-1. BITICI, U. S., MARTINEZ, V. ALBORES, P. PARUNG, J. Creating and managing value in collaborative network. International Journal of Physical. Distribution & Logistics Management. Vol. 34 No. 3/4, 2004. pp. 251–268. Emerald Group Publishing Limited. Czech Trade. URL . CzechInno. URL . CzechInvest. URL . ČEZ regionům. URL http://www.cezregionum.cz/>. GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S., BINEK, J. a kol. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím (oponovaná zpráva pro státní správu). Brno: Ministerstvo vnitra ČR, 2007. 61 s. Jihomoravské inovační centrum. URL . Jihomoravský kraj dlouhodobě podporuje začínající podnikatele. URL . KUČERA, J. České spedice založily vlastní přepravní systém. URL . LEDNICKÝ, V. VANĚK, J. Kooperační struktury malých a středních podniků. Studia oeconomica. Opava: Vědecké monografie Slezské univerzity v Opavě Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, 2004. ISBN 80-7248-259-9. Malé zamyšlení nad nanotechnologiemi v ČR. In Echo 1/2011, s. 12–14. URL: . Metodika Strategie rozvoje Jihomoravského kraje. Brno: GaREP, 2005. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. URL . Národní klastrová asociace. URL . Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2009–2015. URL .

119

Okresní hospodářská komora Zlín – .

Projekt

Perspektiva.

URL

PAVELKOVÁ, D. a kol. Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2689-2. PROCHÁZKA, L. Nové modely spolupráce při inovačních aktivitách firem. Výstup výzkumného projektu: Inovační aktivity jako faktor úspěchu malých a středních podniků registrovaného u Interní grantové agentury Vysoké školy ekonomické pod evidenčním číslem F3/9/2010. URL . RYDVALDOVÁ, P. Strategie a nové příležitosti pro malé a střední podnikání v ČR. Nezbytné znalosti podnikatele ve venkovské turistice. URL . TETŘEVOVÁ, L. a kol. Veřejný a podnikatelský sektor. 1. vydání. Příbram: Professional Publishing. 2009. s. 190. ISBN 978-80-86946-90-0. Usnesení vlády č. 237 ze dne 17. března 2004 o Postupu a hlavních směrech reformy a modernizace ústřední státní správy, obsahující vyřešení gesce a organizačního zabezpečení. Veřejná podpora a de minimis. CzechInvest. URL . Vítězem českého kola Best of Biotech je tým z MU. URL . Výzkum a vývoj. URL . Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Znalostní platforma klastrové iniciativy. URL .

120

121