Analýza vývoje a stavu meziregionální koheze s aspektem na příhraniční regiony ve středoevropském prostoru

kohezní politika

regionální studia

*01 | 2013

Analýza vývoje a stavu meziregionální koheze s aspektem na příhraniční regiony ve středoevropském prostoru The analysis of an interregional cohesion in Central Europe with aspect on border regions Tereza Valášková | [email protected] Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Katedra regionální ekonomie a správy

ABSTRAKT Politika hospodářské a  sociální soudržnosti Evropské unie byla v současném programovém období 2007 – 2013 doplněna o územní aspekt, jenž je podporován v  rámci třetího cíle „Evropská územní spolupráce“ této politiky. Nejvíce podporovanou sekcí tohoto cíle je regionální přeshraniční spolupráce, která probíhá v oprávněném dotačním území podél hranic členských zemí v  rámci regionů na statistické úrovni NUTS 3. Článek je věnován komparativní analýze meziregionálních disparit v šesti zemích středoevropského prostoru: v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku, v Rakousku a v Německu. V kontextu politiky soudržnosti Evropské unie porovnává rozdíly v  úrovni rozvoje regionů a  proces konvergence/divergence dle základních dostupných indikátorů na regionální úrovni a za využití variačního koeficientu. Článek sleduje vývoj mezi počátečními roky minulého a současného programového období politiky soudržnosti s  akcentem na příhraniční regiony. Analýza reflektuje stav a vývoj disparit jednak v celém makroregionu, zvlášť pak v jednotlivých zemích a v příhraničních regionech. Konvergence je zkoumána mezi regiony na základě regionálních dat na úrovni administrativních statistických jednotek NUTS 3, jelikož právě tyto regiony jsou oprávněny čerpat finanční pomoc v rámci třetího cíle politiky soudržnosti a poskytují podrobnější informace o území.

KLÍČOVÁ SLOVA regionální disparity, přeshraniční spolupráce, regiony NUTS 3, politika soudržnosti EU.

ABSTRACT The results of a comparative analysis of the economic situation in 2007 still confirms the evident effects of the long years lasting political and economic division by “Iron curtain” and different level of development between regions of new and old member states of the EU. Among Central European regions is in general a deep gap in economic development between new member states´ regions and the German and Austrian ones, except of the capital cities’ regions. The analysis empirically confirms the trend of slow cohesion among NUTS 3 regions in the Central European area as a whole. Anyway, among these regions in the new member states, there are evident increasing disparities; these are due to the dynamic growth in a few regions, mostly in the regions of capital cities. However, the values of interregional disparities are still high even in Germany and sta-

26

tistical data and computations show lasting effects of the former division of the western and eastern part of Germany. Obviously, just the quantitative analysis cannot give uniformly valid explanation of the nature of disparities. Regardless of the border barriers, analysis does not bring the evidence of strong differences in socio-economic situation between NUTS 3 border and inland regions in Central Europe. Some border areas are even more developed than inland regions as western border regions of Austria or the region of ‘Bratislavský kraj’. This brings the positive evidence of the Cross-border cooperation and development transfer in this area. The fast developing regions in the period 2000-2007 were almost all Czech and Slovak, some Hungarian and few Polish ones. That means that these have been having the biggest share on closing of the overall gap in economic development between EU 15 and EU 12 in Central Europe since 2000. As to disparities in unemployment rates, the results of quantitative analyses, without considering territorial and other aspects, often do not show any simple and clear evidence in interpretation based on their values. The data shows the stronger difference among the German regions than for example among the Czech ones. Especially East German regions suffer from very high unemployment rates. Polish and East Slovak regions are as well among that ones with high unemployment rates. On the other hand, Austria has kept the lowest unemployment rates in all its regions, except of the region of the capital city. Austria is the country that has positive values in all regional indicators. It has above EU-27 average HDP/capita levels, low unemployment rates and low level of disparities according to the both mentioned indicators in time. Germany has the strongest economic regions in its country but as well problematic ones and indicates relatively high level of interregional disparities that is just slowly disappearing. Among the new member countries have the best results Czech regions according its HDP per capita levels and growth, relatively low unemployment rates and interregional disparities if the values of the region of the capital city are not considered. It was empirically proved that without this region there are very low interregional disparities in the Czech Republic. Disparities among regions in new member countries in GDP/capita are generated mostly by the region of the capital cities where the growth since 2000 has been fast. Anyway, the size of regions on the NUTS 3 level is in small and middle sized countries in Central Europe quite large and its number small. This causes inequalities in comparisons, especially in the framework of Cross Border

regionální studia

KEY WORDS Regional disparities, Cross-border cooperation, NUTS 3 regions, Cohesion policy of EU.

Úvod do problematiky Regionální disparity jsou ústředním tématem jak regionální politiky Evropské unie, tak národních politik jednotlivých členských zemí. Snahou regionální politiky soudržnosti Evropské unie je zmírnit rozdíly v  rozvoji mezi regiony členských zemí Evropské unie a posílit vyvážený rozvoj v rámci celého svého území. Politika ekonomické, sociální a územní soudržnosti EU (dále také jen kohezní politika) je založena na principu solidarity a  je finančně podporována prostřednictvím strukturálních fondů, zejména Evropského fondu pro regionální rozvoj, a Kohezního fondu. Článek 160 Smlouvy o založení Evropského společenství ustanovuje, že Evropský fond pro regionální rozvoj má přispívat ke snižování disparit mezi úrovní rozvoje různých regionů a  míry zaostávání nejvíce znevýhodněných regionů, venkovských a městských oblastí, upadajících průmyslových oblastí, řídce osídlených oblastí a příhraničních regionů1 (EK, 2006). Příhraniční regiony jsou považovány za znevýhodněné, jelikož jsou vzájemně odděleny státní hranicí, jež často představuje významné bariéry bránící jejich rozvoji v území v rámci Evropské unie. Od zavedení politiky soudržnosti regionů v prvním programovém období2 (1989 – 1993) byl cíl ekonomické a sociální koheze a snížení disparit často interpretován jako podpora konvergence mezi evropskými regiony, nehledě na to, že politika soudržnosti si neklade za cíl pouze ekonomickou konvergenci. Jak konstatuje Monfort (2008): „snížení disparit v úrovni rozvoje začalo být měřeno převážně jako konvergence v regionální úrovni HDP na obyvatele vzhledem k průměru EU“ (Monfort, 2008:5). Nicméně, politika soudržnosti má v souladu s článkem 2 a 4 odst. XVII Smlouvy zakládající Evropská společenství podporovat jak ekonomický, tak sociální pokrok ale i vysokou úroveň zaměstnanosti a přispívat tak k vyrovnanému a udržitelnému rozvoji. V programovém období 2007-2013 se regionální politika, s alokací ve výši 348 mld. EUR, stala druhou nejvýznamnější položkou v  rozpočtu Evropské unie (GŘ regionální politiky EU, 2011). V  důsledku  rozšíření Evropské unie v  letech 1 –  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) o Evropském fondu pro regionální rozvoj a zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999. 2 – Evropská unie implementuje politiku soudržnosti prostřednictvím jasně definovaných cílů (strategií) v kooperaci s národními státy za asistence evropských finančních nástrojů (strukturálních fondů a Kohezního fondu) v několikaletých programových obdobích.

2004 a 2007 celkem o 12 nových členských zemí, s rostoucím územím ale i rozdíly v úrovni rozvoje, posílila politika ekonomické a sociální soudržnosti na významu. Od roku 2007 byla doplněna o třetí dimenzi – územní aspekt, jenž je podporován v rámci třetího cíle této politiky – Evropské územní spolupráce. Pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti uvádí, že společně s přijetím Lisabonské smlouvy byla k cíli soudržnosti přidružena třetí dimenze. „Evropská unie bude podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Tak jako hospodářská a sociální soudržnost, tak i aspekt územní soudržnosti klade důraz na celou řadu otázek, jež vyžadují více pozornosti“ (EK, 2010). Následující analýza reflektuje socio-ekonomickou situaci, vývoj a  úroveň disparit mezi počátečními roky dvou programových období politiky soudržnosti a mezi regiony v šesti středoevropských členských zemích Evropské unie. Ty zahrnují jak staré, tak nové členské země. Záměrem této analýzy je představení převážně kvantitativní deskripce a komparace vývoje a stavu disparit ve středoevropských regionech s aspektem na příhraniční regiony ve čtyřech nových členských zemích (ČR, Slovenska, Polska a  Maďarska) a  ve dvou starých členských zemích Evropské unie (Rakouska a Německa), které byly po dlouhá léta odděleny nepropustnou hranicí. Regionální přeshraniční spolupráce, jež je v současnosti součástí třetího cíle kohezní politiky EU3 (Evropská územní spolupráce), má přispívat k odstranění překážek daných státní hranicí mezi regiony jednotlivých členských zemí bránících harmonickému a  udržitelnému rozvoji přeshraničních regionů. S ohledem na dostupná data a politiku soudržnosti Evropské unie je sledováno, zda a jak se tyto regiony po vstupu nových členských zemí začleňovaly4. Je šetřeno, zda a v jaké míře došlo v daném období ke konvergenci mezi regiony, v nichž je uplatňována přeshraniční spolupráce v komparaci s ostatními regiony v jednotlivých zemích a v rámci území celého středoevropského makroregionu.

K metodice zpracování Ekonomické a  sociální disparity jsou v  kontextu třetího cíle politiky soudržnosti sledovány za statistické jednotky na úrovni NUTS5 3, což ve střední Evropě představuje 572 regionů, z toho 188 (tj. přibližně jedna třetina) je příhraničních6 – oprávněných čerpat finanční pomoc z  evropských 3 – Třetí cíl kohezní politiky (Evropská územní spolupráce) je kromě přeshraniční spolupráce dále dekomponován na sekci meziregionální spolupráce a  nadnárodní spolupráce. Přičemž přeshraniční spolupráce je nejrozsáhlejší a je nejvíce finančně podporovanou částí třetího cíle z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR). 4 – Vzhledem k dostupnosti dat bylo možné provést zhodnocení první fáze rozšíření a koheze v rámci prvního programového období politiky soudržnosti Evropské unie, jehož se nové členské země plně účastnily. 5 – Francouzský akronym „Nomenclature des Unites Territoriales Statistique“ pro třetí úroveň klasifikace územních jednotek – evropských regionů „malé regiony“ vytvořené Eurostatem sloužící pro účely harmonizace statistiky v EU, jednotného sběru a zpracování socioekonomických dat pro tvorbu dalších analýz a pro implementaci regionální politiky. Legislativně upraveno nařízením EK č. 1059/2003. 6 – Příhraniční regiony či hraniční nebo pohraniční regiony (užíváno v českých překladech jako synonymum anglického „border regions“) jsou regiony na úrovni NUTS 3 oprávněné čerpat finanční prostředky v  rámci programů přeshraniční spolupráce z  Evropského fondu pro regionální rozvoj (EK,

27

kohezní politika

Cooperation. Most of NUTS 3 regions (more than 70%) are often considered according to the CBC framework as the border regions. In the Slovak republic there are even all regions defined as border regions. However, the analyses demonstrated that these regions in Central Europe that are eligible to utilize the financial support from the European Regional Development Fund in the framework of CrossBorder Cooperation perform stronger convergence in comparison to the others NUTS 3 regions (as in Graph N12).

*01 | 2013

kohezní politika

regionální studia fondů v rámci tohoto cíle. Příhraniční regiony jsou na základě Rozhodnutí Komise (2006)7 definovány jako regiony podél vnitřních hranic EU, některých vnějších hranic, přímořských hranic oddělených v  maximální vzdálenosti 150 km a regiony, jež sdílejí hranice se zeměmi Evropského sdružení volného obchodu (ESVO)8. V příhraničních regionech žije téměř 40 % celkového počtu obyvatel EU (v roce 2007 přes 196 milionů obyvatel). Ve středoevropském prostoru je to 36 %, tj. přibližně 55,5 mil. obyvatel. V kontextu sledované problematiky je pozornost zaměřena na regiony na úrovni NUTS 3 šesti výše jmenovaných zemí středoevropského prostoru. Statistický soubor je tvořen sekundárními daty za tyto územní jednotky převzatými z  databáze evropského statistického úřadu (Eurostat), který disponuje nejširší dostupnou a srovnatelnou regionální databází. Shromažďuje data od národních statistických úřadů a postupně uveřejňuje souhrnné údaje o Evropské unii, jednotlivých členských zemích a jejich regionech. Jak potvrzuje řada autorů, kteří se problematikou zabývají, v  případě Eurostatu se jedná o  nejlepší a  zároveň nejdostupnější zdroj údajů. Např. Skokan (2008:62) uvádí, že velikou výhodou je možnost porovnání databází bez nebezpečí nekompatibility, poměrně dlouhé časové řady, rychlost hledání a samozřejmě dostupnost. Ekonomická situace, úroveň a  vývoj disparit jsou, vzhledem k  dostupnosti statistických údajů za regiony NUTS 3, sledovány prostřednictvím základních indikátorů – hrubého domácího produktu na obyvatele (dále také jen „HDP/ obyv.“) a míry nezaměstnanosti v procentech (dále také jen „u“9) – jež poskytují dostatečnou vypovídající hodnotu a kvalitu empirických výsledků pro účely zkoumané problematiky. Hrubý domácí produkt je vždy vyjádřen v měnové jednotce EUR10 na obyvatele v běžných cenách. V případě úrovně disparit na počátku současného období jsou použita data za rok 2007, v případě komparace vývoje disparit mezi počátečními roky minulého a  současného programového období11 kohezní politiky EU data za jednotlivé roky a změna mezi roky 2000 a 2007. Míra nezaměstnanosti je uvedena v procentech, rovněž za rok 2007 a v letech či mezi roky 2004 a 200712. 2010). Ostatní regiony jsou pro účely této analýzy nazývány „vnitrozemské“. 7 – Rozhodnutí Komise ze dne 31. října 2006, kterým se stanoví seznam regionů a oblastí způsobilých financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci přeshraniční a nadnárodní spolupráce cíle „Evropská územní spolupráce“ pro období 2007 – 2013, Úřední věstník EU L312/47 z  11.11.2006. Seznam regionů úrovně NUTS III způsobilých pro financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci přeshraniční spolupráce cíle „Evropská územní spolupráce“ pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 (Příloha I), Úřední věstník EU, L 312/49 z 11.11.2006. 8 – Součástí jsou také regiony spadající pod program evropského nástroje sousedství a partnerství (ENPI) a nástroje předvstupní pomoci (NPP), které jsou ponechány mimo oblast analyzovanou v této práci. 9 – odvozeno z anglického „unemployment rate“. 10 –  v  souladu s  metodikou používanou evropským statistickým úřadem Eurostat. V případě komparace disparit v rámci jednotlivých zemí EU je užíván ukazatel HDP na obyvatele, jelikož se jedná o analýzu v rámci národních států. 11 – V tomto programovém období čerpaly nové členské země (tzn. v případě této studie ČR, Slovensko, Polsko a Maďarsko) řádně ze strukturálních fondů v rámci kohezní politiky od 1.5.2004, kdy přistoupily k EU. 12 –  V důsledku neexistence srovnatelných dostupných dat v databázi ev-

28

*01 | 2013 Pro komparaci úrovně a  vývoje regionálních disparit ve vybraných zemích je využito vyjádření disparit pomocí statistického ukazatele variačního koeficientu (dále také jen „VK“) jako vhodného indikátoru s ohledem na kvalitu vypovídající hodnoty a záměry této analýzy. Z autorů, jež se v Evropské komisi touto problematikou zabývají, např. Monfort (2008:5) považuje variační koeficient za přímý nástroj, který nejlépe popisuje distribuci příjmů  napříč ekonomikami. Mnoho autorů v  oblasti ekonomie, např. Quah (1993), považují koncept sigma-konvergence (zahrnující právě variační koeficient) oproti beta-konvergenci, jenž má řadu omezení, za lépe odhalující realitu. Též Cowell (1995) či Světová banka (1999) řadí mezi nejčastěji užívaný a souhrnný nástroj měření sigma konvergence směrodatnou odchylku či variační koeficient regionálního HDP na obyvatele. Monfort (2008:5) variační koeficient definuje jako podíl směrodatné odchylky a  absolutní hodnoty ze střední hodnoty, kde pro danou směrodatnou odchylku udává vysoký či nízký stupeň rozptylu v  relaci ke střední hodnotě statistického souboru. S  tím, že variační koeficient bývá také ve studiích Evropské komise preferován oproti směrodatné odchylce, jež sama o sobě není vypovídající.

Situační analýza dle ekonomického stavu a disparit ve střední Evropě Následující analýza je zaměřena na deskripci úrovně a vývoje disparit ve středoevropském prostoru. Srovnává situaci v regionech NUTS 3 zemí EU 15 na straně jedné a zemí EU 12 na straně druhé s akcentem na stav a vývoj v příhraničních regionech, jež jsou považovány za znevýhodněné regiony, tvořící hraniční bariéru vyváženému rozvoji, zejména mezi starými a novými členskými zeměmi EU. Nejprve je provedena analýza regionálních disparit mezi regiony NUTS 3 ve čtyřech nových členských zemích, jež přistoupily k Evropské unii k 1. 1. 2004 a následně ve dvou starých členských zemích EU. Je předpokládána odlišná úroveň či vývoj disparit a  odlišná úroveň socioekonomického rozvoje těchto regionů v nových členských zemích oproti regionům starých členských zemí EU, které implementují kohezní politiku a čerpají finanční zdroje ze strukturálních fondů již delší období.

ropského statistického úřadu Eurostat v případě všech regionů NUTS 3 z hlediska indikátoru míry nezaměstnanosti jsou uvažována data až od roku 2004. Vzhledem ke změně v  uspořádání regionů na úrovni NUTS 3 a vzhledem k neexistenci za 14 německých regionů NUTS 3 dat do roku 2007 (v rámci regionu NUTS 2 – Saska-Anhaltska), jsou pak v  tomto případě uvažována statistická data na této vyšší územní úrovni NUTS 2. Ve všech zemích kromě Německa jsou data za regiony NUTS 3 již za rok 2004 dostupná. S obdobnými problémy s dostupností úplných či srovnatelných dat se potýká řada dalších autorů, kteří se zabývají otázkou disparit. U nás např. Skokan (2008), který potvrzuje, že pro popis regionálních disparit na národní úrovni v jednotlivých statistikách států většinou neexistují srovnatelné detailní ukazatele naplněné daty, takže komparace disparit mezi státy s využitím jiných ukazatelů než nabízí EU je velmi obtížná.

regionální studia

1. Česká a Slovenská republika V České i Slovenské republice jsou regiony na úrovni NUTS 3 tvořeny kraji, Česká republika má celkem 14 krajů, z nichž 12 je pro účely třetího cíle kohezní politiky (Evropská územní spolupráce) definováno jako příhraniční13. Příhraniční regiony zahrnují téměř 7 milionů obyvatel, tj. 77 % celkové populace České republiky, čímž je ovlivněna vypovídací hodnota komparace disparit s akcentem na příhraniční regiony v rámci země14. Slovensko má celkem 8 regionů NUTS 3, rovněž kraje, přičemž všechny jsou pro účely třetího cíle kohezní politiky definovány jako příhraniční. Od roku 2000 se v  obou případech potvrdily narůstající disparity z hlediska HDP na obyvatele. Na počátku současného programového období politiky soudržnosti (v roce 2007) byly rozdíly mezi  českými regiony stále nejnižší ve srovnání s  ostatními novými členskými zeměmi středoevropského prostoru. Z hlediska míry nezaměstnanosti disparity do roku 2005 také rostly, avšak v roce 2005 se jejich růst zastavil a v roce 2007 klesly na podobnou úroveň roku 2004. V případě slovenských regionů byly meziregionální rozdíly z hlediska HDP na obyvatele výrazně vyšší a  v  období let 2000 a  2007 se výrazně prohloubily. Slovensko vykázalo vůbec nejvyšší úroveň disparit ve střední Evropě. Z hlediska míry nezaměstnanosti také významně narůstaly. V roce 2007 dosáhly v rámci středoevropského prostoru (po Německu) druhé nejvyšší úrovně. Výrazný nárůst disparit byl v ČR i na Slovensku způsoben dynamickým rozvojem v několika regionech, zejména v regionech hlavních měst. Obdobné uvádí také např. Monfort (2008:7): „pro uvažované země EU-12, zvláště v těch, v nichž došlo po vstupu do Evropské unie k dramatickému nárůstu disparit, platí, že velký rozsah disparit je dán v  každé zemi procesem růstu, který představuje významné lokální rozdíly a je velmi silný v omezeném počtu regionů, jež zahrnují region hlavního města“. 2. Maďarsko V Maďarsku regiony úrovně NUTS 3 sestávají z 20 regionů (19 žup a hlavního města), z nichž 13 je příhraničních. Na počátku současného programového období prokázal nejvyšší výkonnost z hlediska HDP na obyvatele opět region hlavního města. Naopak nejvíce ekonomicky zaostalé byly regiony v blízkosti vnější hranice EU a na hranici s Rumunskem a  Slovenskem. Region hlavního města měl více než čtyřikrát vyšší HDP na obyvatele v porovnání s nejzaostalejším regionem Nógrád a s regionem Szabolcs-Szatmár-Bereg. Tento severovýchodní region měl rovněž nejvyšší míru ne13 – Příhraniční regiony jsou oprávněné čerpat zdroje z EFRR v rámci cíle 3 kohezní politiky EU. 14 – Z důvodu malého počtu objektů (regionů) a jejich převažujícího počtu v rámci jedné skupiny nelze tedy statisticky srovnávat tyto skupiny příhraničních a vnitrozemských regionů z hlediska meziregionálních disparit v rámci země. Obdobná situace nastává i v případě dalších malých a středních zemí středoevropského prostoru.

zaměstnanosti (14,7 %), více než čtyřikrát vyšší ve srovnání s regionem Györ-Moson-Sopron, jenž měl nejnižší míru nezaměstnanosti (3,6 %) v rámci ostatních maďarských regionů NUTS 3. Dynamicky rozvíjející se region Györ-Moson-Sopron čerpá z pozitivních externalit plynoucích z geografické blízkosti rozvinutým trhům (regionům Vídně a  Bratislavy) v kombinaci s efekty spojenými s přílivem zahraničních investic (např. německé Audi) do regionu. To se kladně odrazilo jak na tvorbě HDP, tak v  zaměstnanosti, resp. v nízké míře nezaměstnanosti v tomto regionu (viz. graf. č. 2). V kontextu přeshraniční spolupráce lze na základě dlouhodobé spolupráce měst Vídeň-Bratislava-Györ hovořit o spolupráci v rámci funkčního přeshraničního regionu. Maďarské regiony vykázaly vysoké a  rostoucí disparity z hlediska úrovně HDP na obyvatele způsobené dynamickým růstem zejména v regionu hlavního města. Z hlediska míry nezaměstnanosti byly meziregionální rozdíly rovněž relativně vysoké a narůstající. 3. Polsko Polské regiony úrovně NUTS 3 byly uměle vytvořeny pro účely implementace politik a z hlediska statistického členění v  minulosti zaznamenaly několik změn jak v  počtu, tak v názvech. V současné době má Polsko 66 regionů na úrovni NUTS 3, z čehož 23 regionů je definováno pro účely třetího cíle kohezní politiky jako příhraniční. Analýza vývoje meziregionálních disparit prokázala, jak z pohledu HDP na obyvatele, tak z hlediska míry nezaměstnanosti, pozvolný avšak narůstající trend. Tak jako v případě ostatních nových členských zemí je to způsobeno vysokou dynamikou růstu HDP zejména v  regionu  hlavního města a  v  několika dalších regionech, jež jsou tvořeny aglomeracemi. Vzhledem k  jejich geografické poloze jsou disparity vyšší v rámci vnitrozemských regionů. Varšava zaznamenala přibližně třikrát vyšší úroveň HDP na obyvatele ve srovnání s průměrem dosahovaným v ostatních regionech NUTS 3 a zároveň nízkou míru nezaměstnanosti (4,8 %), ačkoliv ne nejnižší (viz. graf č. 3 – region Poznański 4,4 %). Z  hlediska HDP na obyvatele se převážná část polských regionů řadí mezi méně rozvinuté jak v  rámci EU 27, tak v rámci středoevropského prostoru s vysokými mírami nezaměstnanosti (zejména v příhraničních regionech). V roce 2007 dosáhl nejvyšší míry nezaměstnanosti region Radomski (21 %) a včetně tohoto regionu se nad úrovní míry nezaměstnanosti 15 % nacházelo dalších 7 polských regionů NUTS 3. Pod úrovní pětiprocentní míry nezaměstnanosti se nacházely pouze dva regiony (region hlavního města a Poznański). Nejrychleji se rozvíjely příhraniční regiony na hranici s Německem. Přestože se jedná o méně vyspělé regiony bývalé NDR, jsou tyto německé regiony mnohem rozvinutější ve srovnání s  polskými příhraničními regiony. Propojení trhů a  příliv německého kapitálu představuje pro polské hospodářsky slabé regiony jistý potenciál přeshraniční spolupráce a rozvoje. Zahraniční kapitál je převážně lokalizován v polském hlavním městě a v jeho zázemí, dále ve vyspělejších západních a  jihozápadních polských regionech, což reflektují i hlavní zvolené ukazatele (viz. graf č. 3).

29

kohezní politika

Situační analýza v nových členských zemích střední Evropy

*01 | 2013

kohezní politika

regionální studia

*01 | 2013 Graf. č. 1: Ekonomická situace a disparity v českých a slovenských regionech NUTS3

Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladových dat z roku 2007 EK, Eurostat, c2011.

Graf. č. 2: Ekonomická situace a disparity v maďarských regionech NUTS 3

Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladových dat z roku 2007 EK, Eurostat, c2011.

Graf. č. 3: Ekonomická situace a disparity v polských regionech NUTS 3

Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladových dat z roku 2007 EK, Eurostat, c2011.

30

regionální studia

kohezní politika

*01 | 2013 Graf. č. 4: Ekonomická situace a disparity v německých regionech NUTS 3

Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladových dat z roku 2007 EK, Eurostat, c2011.

Situační analýza ve starých členských zemích střední Evropy 1. Německo Regiony Německé spolkové republiky na úrovni NUTS 3 (Kreise) mají charakter českých okresů. Jejich celkový počet je 42915, z toho 108 je příhraničních. Z  hlediska HDP na obyvatele jsou ve sledovaném období jednoznačně nejvýkonnější městské a příměstské regiony ležící ve vnitrozemí západní části Německa (München, Landkreis; Frankfurt am Main, Kreisfreie Stadt a  Wolfsburg, Kreisfreie Stadt a další). Hospodářsky nejslabším regionem je Südwestpfalz nacházející se na jihu spolkové země Porýní-Falc. Německo má vzhledem k  velikosti svého území a  vzhledem k jeho symetrickému tvaru nejen vysoký počet příhraničních regionů, jež jsou velmi různorodé, ale mnohem vyšší počet regionů ve svém vnitrozemí, jež jsou rovněž značně heterogenní. Vysoké disparity proto existují jak v rámci současných vnitrozemských, tak příhraničních regionů. Ve vnitrozemí současného Neměcka existuje stále zřejmá pomyslná hranice, která rozdělovala západní a východní část Německa (bývalou NDR) před jeho znovusjednocením v  roce 1991. Přestože se podařilo nastartovat proces konvergence mezi těmito regiony a německé regiony NUTS 3 vykázaly klesající disparity, jejich úroveň je stále poměrně vysoká, jak z hlediska HDP na obyvatele, tak z hlediska míry nezaměstnanosti. Charakter regionálních disparit je tedy dán zejména nižší výchozí úrovní rozvoje regionů bývalé NDR před sjednocením Německa, kdy bylo ke stávajícícm 11 „starým“ spolkovým zemím připojeno s  „východním“ Berlínem 6 regionů (zemí) bývalé NDR – Braniborsko, Meklenbursko-Přední 15 – Poslední změna v ustanovení regionů NUTS 3 na současných 429, jež je v  analýze uvažována vhledem k  definovanému programovému období 2007-2013, byla provedena v roce 2006, kdy došlo ke sloučení 24 regionů NUTS 3 a k jejich redukci na současných 14 regionů NUTS 3. Za ně jsou statistická data dostupná až od roku 2007. Tato podoba je (vyjma zmiňovaných 14 regionů do r. 2007 ve výpočtech VK) v analýze používána.

Pomořansko, Sasko, Sasko-Anhaltsko a Durynsko. Tyto regiony ani zdaleka nedosahovaly úrovně svých západních sousedů a přes každoroční podporu v řádu 70 mld. EUR zřejmě i v blízké budoucnosti zůstanou těmi slabšími, jak podotýká také Skokan (2008). Při pohledu na základní ekonomické ukazatele, zejména míry nezaměstnanosti, jsou regiony výše zmíněných spolkových zemí zřejmé dle svých podprůměrných výsledků (viz. graf č. 5). 2. Rakousko Rakousko má na úrovni NUTS 3 definováno 35 uměle vytvořených regionů, které vznikly seskupením politických okresů. Z toho je (vzhledem k dlouhé hranici v poměru k velikosti země) velký počet regionů příhraničních (24). Rakouské regiony jsou ve srovnání s  vybranými členskými zeměmi EU  12 průměrně méně lidnaté. Přesto nepatrně lidnatější oproti regionům německým. Velkou část rakouského území tvoří horské oblasti (60 %), jež omezují dopravní propojení. Obyvatelstvo a hospodářské aktivity jsou v  území rozděleny nerovnoměrně a počet velkých měst je omezen. Všechny větší aglomerace leží blízko státních hranic, a proto přeshraniční vztahy, jak zmiňuje např. Skokan (2008), sehrávají pro regionální rozvoj významnou úlohu. Z hlediska HDP na obyvatele byly v roce 2007 nejvýkonnějšími regiony Vídeň, Linz-Wels, Salzburg a jeho okolí, region jižní části Vídně a region Štýrského Hradce. Vykonnější regiony jsou situovány v západní části Rakouska (Voralbersko, Tyrolsko, Salzbursko a  převážně Horní Rakousko) na hranicích s  jihobavorskými a  severoitalskými regiony (Bolzano, Belluno a  částečně Udine) a  se Švýcarskem. Naopak, vyjma regionů zemských hlavních měst, se nejméně výkonné regiony nacházejí na severní, východní a jižní hranici země při hranicích s novými členskými zeměmi EU: ČR, Slovenskem, Maďarskem a Slovinskem. Meziregionální disparity se v Rakousku, z hlediska obou vybraných indikátorů (měřeno variačním koeficientem),

31

regionální studia

kohezní politika

*01 | 2013 Graf. č. 5: Disparity v německých východních a západních regionech NUTS 3

Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladových dat z roku 2007 EK, Eurostat, c2011.

Graf č. 6: Ekonomická situace a disparity v rakouských regionech NUTS 3

Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladových dat z roku 2007 EK, Eurostat, c2011.

Tabulka č. 1: Komparace regionů NUTS 3 dle počtu obyvatel v zemích střední Evropy

indik.

počet NUTS 3

Celkem -C

Extrémy (tis)

Příhraniční – P

Vnitrozemské -V %

obyvatel

prům. poč.obyvat.(tis.)*

země

C

P

V

obyvatel

min.

max.

%

C

P

V

CZ

14

12

2

10 287 189 304

1 252

77,04

7 924 809 22,97

obyvatel 2 363 380

735

792

1182

21,17

17 213 086 80,06

65 101 820

192

159

203

DE

429 108 321

81 314 906

35

3 392

10 066 158 216

1 698

73,18

7 366 152 26,82

2 700 006

503

567

386

1 639

71,88

5 953 939 28,12

2 329 045

210

248

212

11 615 600 69,53 26 509 879

578

402

617

5 393 637

674

674

0

HU

20

13

7

AT

35

24

11

PL

66

23

43

38 125 479 280

1 695

30,47

SK

8

8

0

5 393 637 554

798

100

8 282 984

21

0

0

Pozn. Data jsou za rok 2007. C – celkem. P – příhraniční regiony. V – vnitrozemské regiony; u – míra nezaměstnanosti. * je uvažován aritmetický průměr údajů za regiony NUTS 3. Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat za rok 2007 EK, Eurostat.

32

regionální studia

Komparativní analýza ve středoevropském prostoru Při srovnání regionů a skupin regionů středoevropského prostoru dle ekonomické situace a disparit je evidentní, že v roce 2007, na počátku současného programového období, byla situace stále značně determinována historickými souvislostmi na pozadí rozvoje regionů a jejich makropolohovou diferenciací. Je zřetelné, že pokud jde o  příhraniční regiony na hranici starých a nových členských zemí, značně tyto regiony utrpěly v  důsledku politického a  ekonomického rozdělení Evropy trvajícího několik dekád a vylidnění po druhé světové válce. To je obzvláště patrné v případě regionů západního Polska a severočeských regionů. Geograficky jsou tyto regiony často odděleny přirozenými hranicemi – říčními toky a horskými pásmy, které přispívají k posílení bariéry hranice. Jejich rozvoji také obvykle brání chybějící či nedostatečná dopravní infrastruktura. V  důsledku dlouholetého rozdělení Evropy a  vzhledem k popsané geografické situaci jsou mezi příhraničními regiony starých a  nových členských zemí stále značně rozdílné úrovně HDP na obyvatele. Podprůměrné hodnoty z hlediska tohoto ukazatele vykazuje i většina vnitrozemských regionů v nových členských zemích, vyjma regionů hlavních měst.

Z provedené analýzy v regionech NUTS 3 vyplývá několik poznatků jak z hlediska komparace dle regionálních disparit v rámci jednotlivých středoevropských zemí, tak z porovnání mezi těmito zeměmi a s akcentem na příhraniční regiony těchto zemí. Provedená analýza je do jisté míry determinována různorodostí regionů na úrovni NUTS 3 mezi starými a  novými členskými zeměmi ve střední Evropě. Nejvíce obyvatel žije v průměru v českých regionech (735 tisíc obyvatel) a naopak nejméně, necelých 200 tisíc obyvatel, v německých regionech NUTS 3. Nejmenším regionem NUTS 3 dle počtu obyvatel je horský region Lungau nacházející se v rakouském Salcbursku (21 tis. obyv.). Největším pak region německého hlavního města Berlín (3,4 mil. obyv.) – viz. tabulka č. 1. Z tohoto důvodu byly při výpočtu disparit uvažovány hodnoty vážené počtem obyvatel zkoumaných regionů, což doporučují také další autoři, např. Monfort (2008). Komparace dle mezních hodnot Z hlediska komparace úrovně absolutních hodnot dle HDP na obyvatele za všechny středoevropské regiony NUTS 3 za rok 2007 vykazovaly nejvyšší výkonnost německé regiony ve vnitrozemí západní části Německa. Nejnižší pak převážně venkovské regiony; maďarský region Nógrád a východní regiony Polska – zejména příhraniční regiony (viz. graf č. 7). Z hlediska úrovně míry nezaměstnanosti byla v roce 2007 nejpříznivější situace v  německém regionu Eichstätt, v  rakouském regionu Innsbruck a  v  regionu hlavního města Prahy. Nejvyšší míry nezaměstnanosti vykazovaly převážně regiony bývalé NDR (Eichsfeld – 30 %, dále Demmin 23,7 % a Uecker-Randow 23 %), kde stále existují výrazné rozdíly jak z hlediska HDP na obyvatele, tak z hlediska míry nezaměstnanosti ve srovnání se západoněmeckými regiony. Dále řada polských regionů a Banskobystrický kraj. Komparace dle vývoje meziregionálních disparit Z  hlediska vývoje regionálních disparit se potvrdil odlišný trend v nových členských zemích a ve starých členských zemí Evropské unie (viz. graf č. 9). V rámci regionů nových členských zemí disparity z hlediska HDP na obyvatele narůstaly a byl zaznamenán trend divergence. Naopak v rámci starých členských zemí EU 15 regiony z  hlediska meziregionálních disparit mírně konvergovaly. V  případě nových členských zemí analýza obecně prokázala obdobné závěry, které uvádějí ve svých pracích i jiní autoři, např. Wokoun (2008). Regiony hlavních měst jsou ty nejrozvinutější a dynamický růst HDP na obyvatele způsobuje nárůst meziregionálních disparit v těchto zemích. Regiony s nejvyšším HDP na obyvatele jsou tedy převážně městské, v nichž se koncentruje terciérní a kvartérní sektor. Na druhé straně regiony s nejnižším HDP na obyvatele, které se nacházejí převážně při východní hranici EU, jsou charakterizovány jako rurální, v  nichž je velká část obyvatelstva zaměstnána zejména v  primárním nebo sekundárním sektoru. Regio-

33

kohezní politika

pohybovaly relativně nízko a potvrdily trend pozvolné konvergence. Oproti novým členským zemím EU neexistuje v  případě regionu rakouského hlavního města ostrý rozdíl v tvorbě HDP na obyvatele ve srovnání s ostatními rakouskými regiony. Po vyjmutí regionu hlavního města ze statistického souboru regionů NUTS 3 se jen nevýrazně snížil. Jen nepatrně vyšší disparity byly zaznamenány z hlediska ukazatele nezaměstnanosti. Rozšíření EU v  roce 2004, kdy se rakouské regiony staly přeshraničními regiony v  EU, změnilo jejich geopolitické i ekonomické postavení a přineslo potenciál pro další rozvoj. Rozšíření pozitivně ovlivnilo ekonomickou situaci Rakouska s příznivým dopadem na zahraniční obchod a příliv zahraničních investic. Z hlediska míry nezaměstnanosti vykázaly rakouské regiony v průměru nejnižší úroveň ve středoevropském regionu. Míra nezaměstnanosti byla v  roce 2007 nejvyšší v  regionu hlavního města Vídně (8,3 %); relativně vysoká vzhledem k  hlavním městům nových členských zemí a  ve srovnání s ostatními rakouskými regiony, které vykázaly velmi nízkou míru nezaměstnanosti v intervalu 2,2 % (Innsbruck) až 4,6 % (Südburgendland, Lungau, Osttirol). Nižší úroveň nezaměstnanosti se projevila ve větší míře v příhraničních regionech při západní hranici země. Poměrně příznivá ekonomická situace v rakouských regionech (přestože se jedná převážně o horské oblasti) je, dle studií ÖROK (2006) a jak také vysvětluje Skokan (2008), dána vyšší produktivitou práce v cestovním ruchu a v energetickém hospodářství a také vyšší zaměstnanosti právě v těchto oblastech. V rakouské regionální politice je vzhledem k velkému počtu příhraničních regionů věnována velká pozornost územní a přeshraniční spolupráci.

*01 | 2013

kohezní politika

regionální studia

*01 | 2013 Graf č. 7: Disparity dle HDP na obyvatele v regionech NUTS 3 ve střední Evropě

Zdroj: Vlastní zpracování a propočty (medián), mezní hodnoty dle dat za rok 2007 EK, Eurostat, c2011.

Graf č. 8: Disparity dle míry nezaměstnanosti (%) v regionech NUTS 3 střední Evropy

Zdroj: Vlastní zpracování a propočty (medián), mezní hodnoty dle dat za rok 2007 EK, Eurostat, c 2011.

Graf č. 9: Komparace vývoje disparit v regionech NUTS 3 dle HDP na obyvatele

Zdroj: Vlastní zpracování a propočet (variační koeficient) na základě podkladových dat EK, Eurostat, c2011.

34

regionální studia

Komparace disparit s akcentem na příhraniční regiony Z hlediska komparace úrovně disparit v příhraničních a vnitrozemských regionech NUTS 3 zemích středoevropského prostoru (viz. graf. č. 11) vykázaly vyšší disparity z hlediska HDP na obyvatele vnitrozemské regiony Polska, ČR a  Německa. Tak, jak bylo zdůvodněno, v  případě nových členských zemí EU je to dáno polohou hlavního města. Z hlediska indikátoru míry nezaměstnanosti se jeví jako vhodnější vyjádření v území znázorněné prostřednictvím kartogramu (viz. příloha), ze kterého je patrný také aspekt makropolohové diferenciace regionů NUTS 3 a zřejmý jihozápadní gradient. Komparace disparit – vliv regionů hlavních měst v nových členských zemích EU Kvantitativní analýza regionálních disparit v nových členských zemích, po vyloučení údajů za hlavní města (jež v těchto případech vykázaly extrémní hodnoty) opět potvrdila významné ovlivnění regionálních rozdílů z  hlediska HDP na obyvatele (zejména v případě České republiky), které je dáno dynamikou růstu  v regionech hlavních měst. Z hlediska míry nezaměstnanosti měly hodnoty za regiony hlavního města na úroveň disparit mnohem slabší vliv (viz. tabulka č. 2).

16 – T  ato analýza ponechává stranou jisté aspekty rozvoje a  nezabývá se otázkou pojmové hranice mezi regionálním růstem a  rozvojem. Nicméně v  kontextu charakteru zvolených indikátorů lze spíše hovořit o růstu. 17 – rovněž s ohledem na relativně krátké období dostupných dat a zobrazené časové řady.

Komparace vývoje meziregionálních disparit dle skupin členských zemí EU Regionální disparity v EU 15 prokázaly klesající trend (viz. tabulka č. 3). Přesto byly v  roce 2007 jak z  hlediska HDP na obyvatele, tak z  hlediska míry nezaměstnanosti poměrně vysoké v Německu, což je dáno jeho znovusjednocením. V Rakousku se naopak udržely na nízké úrovni dle obou sledovaných indikátorů. Z hlediska výkonnosti ekonomik jsou hospodářsky nejsilnější regiony NUTS 3 situovány v německém vnitrozemí a na jižní hranici. V Rakousku je to region hlavního města a  další aglomerace, dále zejména západní příhraniční regiony. Z hlediska míry nezaměstnanosti vykázaly německé regiony jak nejvyšší hodnoty, tak nejvyšší disparity. Regiony úrovně NUTS 3 s nejvyšší a zároveň s nejnižší mírou nezaměstnanosti se v rámci celého středoevropského prostoru nacházejí právě v Německu. Naopak nejnižší v Rakousku. Nové členské země prokázaly po vstupu do EU narůstající rozdíly dané zejména vysokým růstem v metropolitiních regionech hlavních měst. Většina regionů EU  12 až na vyjímky (hlavní města, jejich zázemí a aglomerace) nedosáhlo průměrné úrovně HDP na obyvatele zemí EU 27. Nejvyšší rozdíly z  hlediska HDP na obyvatele vykázalo v  roce 2007 Slovensko, dále Maďarsko a Polsko. Nejsilnější trend divergence v období 2000 až 2007 slovenské regiony. Z hlediska míry nezaměstnanosti, v období 2004 až 2007, regionální disparity ve všech nových členských zemích narostly. Maďarsko a Polsko mělo v roce 2004 disparity relativně nízké, avšak zejména od roku 2005 v těchto zemích disparity narostly. Nejsilnější divergenci na úrovni regionů NUTS 3 v období let 2004 až 2007 zaznamenalo Polsko. Komparace vývoje disparit dle skupin regionů s akcentem na příhrační regiony spolupracující v rámci operačních programů přeshraniční spolupráce Analýza prokázala, že v  příhraničních regionech středoevropského prostoru došlo v období 2000 až 2007 z hlediska HDP na obyvatele k  silnější konvergenci ve srovnání s  regiony vnitrozemskými. Při zohlednění vývoje ve středoevropských příhraničních regionech, jež jsou zapojeny do operačních programů přeshraniční spolupráce kohezní politiky Evropské unie na společných hranicích, byla změřena silnější konvergence (viz. tab. č. 4 a graf č. 12).

Závěry Provedená kvantitativní analýza poukázala na jisté přetrvávající efekty dlouholetého působení „železné opony“. Ty jsou stále evidentní v  roce 2007, na počátku současného programového období politiky soudržnosti, v  podobě existující hranice v úrovni rozvoje mezi regiony starých a nových členských zemí EU, s  výjimkou regionů hlavních měst nových členských zemí. Vedle dynamicky rostoucích regionů hlavních měst byly v období 2000 až 2007 regiony s nejrychleji rostoucím HDP na obyvatele převážně české a slovenské regiony, některé maďarské a polské (aglomerace a jejich zázemí). Tyto regiony měly největší podíl na pozvolném uzavírání propasti v ekonomickém rozvoji mezi novými a starý-

35

kohezní politika

nální rozdíly dle hrubého domácího produktu mají v rámci střední Evropy zřetelný západovýchodní směr. V případě Německa je výše regionálních disparit dána historicky v důsledku existence bývalé hranice mezi východem a západem země. Regiony bývalé NDR (zejména na hranici s  Polskem) jsou stále podstatně zaostalejší. Region německého hlavního města nemá, ve srovnání s novými členskými zeměmi EU, zvláštní podíl na existenci vysokých disparit. Vykazuje spíše průměrné hodnoty z hlediska HDP na obyvatele. Vysoké disparity v  rámci maďarských a  slovenských příhraničních regionů jsou zapříčiněny přítomností hlavních měst právě v  těchto regionech, jež jsou situovány v  západní části země. V případě rakouských příhraničních regionů působí efekt geografické blízkosti severozápadních regionů k ekonomicky silným německým regionům, v nichž je generován růst.16 Z  hlediska vývoje regionálních disparit dle míry nezaměstnanosti nelze z  výsledků analýzy vyvodit jednoznačný závěr17. Z uvedeného (viz. graf č. 10) jsou, vyjma rakouských regionů, zřejmé převažující divergenční efekty dané situací v  některých oblastech (vnitřních periferiích), tzn. nejen v  příhraničních regionech, ale se silným důrazem na polohu v rámci jednotlivých zemí (vzdálenost od hlavního města a rozvinutých trhů v rámci EU).

*01 | 2013

regionální studia

kohezní politika

*01 | 2013 Graf č. 10: Komparace vývoje disparit v regionech NUTS 3 dle míry nezaměstnanosti

Zdroj: Vlastní zpracování a propočet (variační koeficient) na základě podkladových dat EK, Eurostat, c2011.

Graf č. 11: Komparace disparit v regionech NUTS 3 (VK v %) ve vybraných zemích

Zdroj: vlastní propočty (variační koeficient) na základě podkladových dat EK, Eurostat, c2011.

Tab. č. 2: Komparace disparit dle VK v nových členských zemích – vliv hl. měst

HDP/obyvatele 2000

bez hl. měst

2007

míra nezaměstnanosti (u) v % bez hl. měst

2004

bez hl. měst

2007

bez hl. měst

CZ

0,31

0,146

0,36

0,185

0,40

0,381

0,41

0,371

HU

0,36

0,283

0,41

0,312

0,31

0,284

0,43

0,394

PL

0,38

0,310

0,40

0,316

0,25

0,241

0,40

0,386

SK

0,49

0,203

0,57

0,257

0,40

0,350

0,49

0,439

Zdroj: vlastní propočty (VK vážený průměry dle počtu obyvatel NUTS 3) na základě dat EK, Eurostat, c2011.

Tab. č. 3: Komparace disparit dle VK v nových a starých členských zemích EU

NUTS 3 – ukazatel (VK)

HDP/obyvatele

trend 2000-2007

nezaměstn. v %

trend 2004-2007

CE* (572)

-0,051

konvergence

-0,025

konvergence

CE EU-12

0,069

divergence

-0,023

konvergence

CE EU-15

-0,015

konvergence

-0,007

konvergence

*CE 572 – regiony NUTS 3 střední Evropy. Zdroj: vlastní propočty změny VK na základě podkladových dat EK, Eurostat, c2011.

36

regionální studia

kohezní politika

*01 | 2013

Tabulka č. 4: Komparace regionálních disparit s aspektem na regiony zapojené do operačních programů přeshraniční spolupráce EU18

NUTS 3 – CE dle (HDP/ob.)

2000

2007

převažující efekt/trend

síla

CE (572) – průměr

0,4672

0,4223

-0,0449

konvergence

průměrná

vnitrozemské (384)

0,4922

0,4646

-0,0276

konvergence

podprůměrná

příhraniční (188)

0,4570

0,4009

-0,0561

konvergence

nadprůměrná

příhr. OP CBC* – CE (114)

0,5870

0,5029

-0,0841

konvergence

silnější nadprůměrná

příhr. OP CBC* – CZ (45)

0,4754

0,3968

-0,0786

konvergence

silnější nadprůměrná

*Pozn. OP CBC – příhraniční regiony spolupracující v rámci operačních programů přeshraniční spolupráce EU. Zdroj: vlastní propočty VK dle HDP/obyvatele v PPS19 a váženého průměru dle počtu obyvatel, podkladová data EK, Eurostat (c2011).

Graf č. 12: Disparity s aspektem na příhraniční regiony NUTS 320

Zdroj: vlastní propočty VK dle HDP/obyvatele v PPS, data EK, Eurostat (c2011).

mi členskými zeměmi ve střední Evropě. Provedená analýza nepřinesla ve všech případech důkazy silných rozdílů mezi příhraničními a  vnitrozemskými regiony. Důležitou úlohu v  tomto ohledu sehrává zejména geografická poloha, vzdálenost od vyspělých trhů v rámci středoevropského prostoru či aglomerační efekty. Některé příhraniční regiony jsou více rozvinuté než regiony vnitrozemské, což je dáno právě jejich polohou v  rámci makroregionu, např. regiony na západní hranici Rakouska nebo Bratislavský kraj. V období let 2000 až 2007 byl potvrzen trend pozvolné koheze dle HDP na obyvatele mezi regiony středoevropského 18 –  Pozn.: „CE (572)“ představuje 572 regionů NUTS 3 ve střední Evropě, jak jsou vymezeny dle aktuální verze, jež je uveřejněna Evropským statistickým úřadem Evropské komise, c(2011); „příhraniční 188“ zahrnuje 188 příhraničních regionů střední Evropy, jež jsou oprávněny čerpat finanční pomoc v  rámci sekce přeshraniční spolupráce třetího cíle politiky soudržnosti Evropské unie; „příhr. OP CBC (114)“ 114 regionů NUTS 3 operačních programů přeshraniční spolupráce, do níž jsou zapojeny příhraniční regiony na společné hranici 6 zemí střední Evropy; „příhr. OP CBC (45)“ obsahuje 45 příhraničních regionů operačních programů přeshraniční spolupráce, do níž jsou zapojeny příhraniční regiony na českých hranicích; „vnitrozemské 384“ zahrnuje 384 regionů NUTS 3 střední Evropy, jež nejsou dle nařízení ES zařazeny do seznamu příhraničních regionů, jež jsou oprávněny čerpat finanční pomoc v rámci sekce přeshraniční spolupráce třetího cíle politiky soudržnosti EU.

prostoru. Avšak v důsledku dynamického růstu jen v několika regionech, převážně v regionech hlavních měst, měly disparity mezi regiony nových členských zemí narůstající trend. Z hlediska míry nezaměstnanosti byly zaznamenány vysoké rozdíly v  rámci německých regionů. Vysokou mírou nezaměstnanosti byly charakteristické zejména regiony bývalé NDR, polské a  východoslovenské regiony. Naopak nejnižší míry nezaměstnanosti si udržely rakouské regiony (vyjma regionu hlavního města Vídně). Rakousko je zemí, jež z hlediska sledovaných regionálních indikátorů, vykázala příznivé hodnoty. V Německu se nacházejí ekonomicky nejsilnější regiony, ale zároveň i velmi problematické regiony. Na to poukazují i vysoké hodnoty meziregionálních disparit, jež jen mírně a pozvolna klesaly. Přiložené kartogramy obohacují analýzu o  třetí dimenzi – územní aspekt a demonstrují význam této dimenze při zkoumání regionálních specifik, jež jsou dána jak makropolohovou diferenciací, tak i polohou v rámci dané země. Při19 –  Parity kupní síly jsou zároveň cenovými deflátory a  měnovými přepočítacími koeficienty. Pro země mimo eurozónu jsou PPS měnovými přepočítacími koeficienty a  vylučují účinky rozdílných cenových hladin, zatímco pro země eurozóny plní pouze druhou uvedenou funkci, funkci cenových deflátorů. 20 – Pozn.: stejně jako poznámka pod čarou č. 18 výše.

37

kohezní politika

regionální studia čemž je patrná důležitost sledování ukazatelů za nižší územní jednotky, které lépe odhalují diferenciaci v území a poskytují kvalitnější informace. Nejvíce rozvinuté regiony se nacházejí v jihozápadní a západní části středoevropského makroregionu ve starých členských zemích. Regiony s  nejvyšším HDP na obyvatele, jež mají zároveň nízké regionální míry nezaměstnanosti, jsou situovány převážně v jihozápadní části. Další podskupinu tvoří regiony v západní části střední Evropy s vysokým produktem a nízkou až průměrnou mírou nezaměstnanosti. V rámci této skupiny regionů není patrný efekt hranice. Naopak nejméně rozvinuté regiony se nacházejí v  severovýchodní části středoevropského prostoru v nových členských zemích, přičemž směrem k  jihozápadu míry nezaměstnanosti klesají. Samostatně stojí regiony hlavních měst nových členských zemí, jež jsou charakteristické vysokým produktem a  nízkou mírou nezaměstnanosti. Zvláštní skupinu tvoří oblast regionů bývalé NDR, které jsou charakteristické průměrným HDP na obyvatele, ale nadprůměrnou nezaměstnaností. Tato přechodová zóna mezi ekonomicky nejvíce rozvinutými a nejzaostalejšími regiony, tvoří vnitřní periferii ve středoevropském prostoru. Hraniční efekt je zřetelný v příhraničních regionech zejména ve východní části této oblasti (viz. příloha). Analýza rovněž prokázala, že v  příhraničních regionech středoevropského prostoru, jež jsou zapojené do přeshraniční spolupráce v rámci třetího cíle kohezní politiky Evropské unie, došlo v období let 2000 až 2007 k silnější hospodářské konvergenci ve srovnání s ostatními vnitrozemskými regiony a ve srovnání s příhraničními regiony, jež nejsou zúčastněny v operačních programech přeshraniční spolupráce.

Literatura • COWELL, F. A. (1995): Measuring Inequality (Second ed.). Hemel Hempstead: Harvester Wheatsheaf. Dostupné na: http:// darp.lse.ac.uk/papersdb/cowell_measuringinequality3.pdf • Evropská komise (2010): Investování do budoucnosti Evropy. Pátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Sdělení Komise [on-line]. Lucembursko: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. ISBN 978-92-79-17796-5 Dostupné z http:// ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/reports/ cohesion5/index_cs.cfm • Evropská komise (2006): Rozhodnutí Komise ze dne 31. října 2006, kterým se stanoví seznam regionů a oblastí způsobilých financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci přeshraniční a  nadnárodní spolupráce cíle „Evropská územní spolupráce“ pro období 2007 – 2013, Úřední věstník EU L312/47 z 11.11.2006. Seznam regionů úrovně NUTS III způsobilých pro financování z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci přeshraniční spolupráce cíle „Evropská územní spolupráce“ pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 (Příloha I), Úřední věstník EU, L 312/49 z 11.11.2006. • Evropská komise (2006): Rozhodnutí Rady ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost. Úřední věstník Evropské unie. Rada 2006/702/ES. Dostupné na http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/2007/ osc/l_29120061021cs00110032.pdf • Evropská komise (2010): Evropa 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Sdělení Komise. Brusel.

38

*01 | 2013

•

•

•

• •

•

•

•

•

•

• • •

[on-line]. c2011, [cit. 25. 4. 2011]. Dostupné z http://ec.europa. eu/ eu2020/pdf/ 1_CS_ACT_part1 _v1.pdf Evropská komise (2011): Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce. Brusel, 11. 10. 2011. Dostupná na: http://www.mmr. cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=6123704c-3ac0-4c75-a53983af8d40e675. EUROSTAT. (2007): Regions in the European Union. Nomenclature of territorial units for statistics. NUTS 2006 /EU-27. Methodologies and working papers. European Commission, Luxembourg. ISSN 1977-0375. MONFORT, P. (2008): Convergence of EU regions Measures and evolution. Working papers. A series of short paper on regional research and indicators produced by the Directorate-General for Regional Policy. European Union. Regional Policy. QUAH, D. (1993): Galton´s fallacy and the convergence hypothesis. Scandinavian Journal of Economics. ISSN: 95427-443. QUAH, D. (1993): Empirical cross-section dynamics in economic growth, European Econoic Review 37, pp. 426-434. Dostupná na: http://www.isid.ac.in/~tridip/Teaching/DevEco/ Readings/02Convergence/06Quah-EER1993.pdf. SKOKAN, K. (2009): Komparativní analýza pojetí, přístupů a využití regionálních disparit v regionálním managementu pěti středoevropských zemí. Výzkumná studie DÚ 4. In. Regionální disparity v územním rozvoji ČR – jejich vznik, identifikace a eliminace. VŠB-Technická univerzita Ostrava. SKOKAN, K. (2009): Budoucnost politiky soudržnosti EU a  státy střední Evropy. EU po českém předsednictví. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference pořádané u příležitosti 160. výročí založení VŠB-TU Ostrava. Ostrava, VŠB-TU Ostrava. ISBN 978-80-248-2057-6. SKOKAN, K. a  kol. (2008): Regionální disparity v  územním rozvoji ČR – jejich vznik, identifikace a eliminace. Výzkumná studie DÚ 4. In. Regionální disparity v mezinárodním srovnání. VŠB-Technická univerzita Ostrava. SKOKAN, K. (2010): Regionální disparity a  soudržnost v  zemích V4. Sborník přednášek z mezinárodní vědecké konference Regionální disparity a hospodářské subjekty v regionálním rozvoji. Ostrava, 4.-5. 11. 2010. Ostrava: VŠB-TU Ostrava. 254 s. ISBN 978-80-248-2328-7. TVRDOŇ, M. SKOKAN, K. (2011): Regionální disparity a  možnosti jejich měření: případ zemí Visegrádské čtyřky. In: E+M Ekonomie a management, Vol. 14, Nr. x, pp. 88-99. ISSN 1212-3609. WOKOUN, R., ČERVENÝ, M. a kol, (2008): Ekonomika v prostoru – svět, střední Evropa, EU, OECD, ČR. Linde, Praha. ISBN 978-80-7201-698-3. www.epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/ portal/region_cities/regional_statistics /data/database www.oerok.gv.at/eu-regionalpolitik/eu-strukturfonds -in– oesterreich-2007-2013/ nationale-strategie/stratat.html

regionální studia

kohezní politika

*01 | 2013 Příloha: Kartogram disparity ve střední Evropě dle vybraných ukazatelů v roce 2007

Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat statistického úřadu Eurostat za rok 2007, c2011.

39