ROZPOČET EU – VÝDAJE EVROPSKÉHO ROZPOČTU
2010
Ing. Andrea Sikorová, Ph.D.
1 Rozpočet EU – výdaje evropského rozpočtu V této kapitole se dozvíte: •
Jak se sestavuje rozpočet Evropské unie.
•
Jaké jsou principy sestavování rozpočtu Evropské unie.
Budete schopni: •
Vysvětlit, jaké jsou výdaje Evropské unie a k čemu slouží.
Klíčová slova této kapitoly: Rozpočet, EU, výdaje EU. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 hodiny (teorie) Evropská unie (EU) je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 evropských států s téměř 500 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace). EU vznikla z Evropského společenství v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, která navazovala na evropský integrační proces od padesátých let (viz. historie EU). Cílem EU je vytvořit společný trh, hospodářskou a měnovou unii, podpořit růst hospodářství, zaměstnanost, konkurenceschopnost, zlepšit životní úroveň a kvalitu životního prostředí. EU usiluje o hospodářský a společenský rozvoj všech členských států a jejich regionů. Cílem je, aby se zmírnily rozdíly mezi chudšími a bohatšími zeměmi Evropské unie. Z rozpočtu Evropské unie jsou financovány například výdaje na podporu zemědělství nebo životního prostředí.
2
SESTAVOVÁNÍ ROZPOČTU
Evropská unie hospodaří na základě vlastního rozpočtu, který Maastrichtská smlouva přímo ukládá jako vyrovanný. Výrazným rysem společenského rozpočtu EU je skutečnost, že je oddělen od veškerých veřejných rozpočtů členských zemí a neslouží jako nástroj hospodářské politiky (jedná se tedy pouze o „balík peněz“).1
Rozpočet je schvalován na každý rok (od 1. ledna do 31. prosince), ale sestavována je sedmiletá finanční perspektiva – tzv. finanční rámec ( 2000 – 2006, 2007 – 2013 ).
Na sestavování evropského rozpočtu se podílejí všechy tři hlavní evropské instituce – Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament. Plnění rozpočtu kontroluje Evropský účetní dvůr. Orgány Unie provedou odhady svých výdajů (do 1.7.), které Komise shrne do návrhu, který je předložen Radě (k 1.9.). Ta o něm kvalifikovanou většinou rozhodne a předloží jej Evropskému parlamentu (do 5.10.) Parlament návrh schvaluje do 45 dnů nebo navrhne změnu – v tom případě se zase projednává v Radě a pokud ta změnu zamítne nebo pozmění (kvalifikovanou většinou může pozměnit povinné – mandatorní – výdaje), je vše opět na Parlamentu, který návrh do 15 dnů projedná a definitivně potvrdí. Změny provedené Radou může zamítnout – podle Lisabonské smlouvy může zasahovat nově i do povinných výdajů.2
Zdroj: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-novinky-zajimavosti/102444/v-italii-padl-jackpot-ve-vysi-100-milionu-eur.html 1
Zdroj. KAŇA, R. Evropská unie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, s. 70, 2010. ISBN 978-80-248-2202-0. 2 Zdroj. KAŇA, R. Evropská unie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, s. 71, 2010. ISBN 978-80-248-2202-0.
3
Obr. 1 – Rozpočtový proces v EU
Zdroj:OCHRANA, F.; PAVEL, J.; VÍTEK, L. A KOL. Veřejný sektor a veřejné finance. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 101, 2010.. ISBN 978-80-247-3228-2.
PRINCIPY ROZPOČTU Celý rozpočet je založen na několika uplatňovaných rozpočtových principech3:
Princip rozpočtové jednoty – jedná se o povinnou účast všech členských zemí na finančních operacích Evropské unie.
Princip solidarity – členské státy se na příjmech a výdajích rozpočtu podílejí nerovnoměrně (méně rozvinuté země jsou takto financovány rozvinutějšími státy).
Princip specifikace položek – struktura rozpočtu se nemění, nedochází k přesunům prostředků.
3
Zdroj. KAŇA, R. Evropská unie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, s. 70, 2010. ISBN 978-80-248-2202-0.
4
Jednotné měnové vyjádření – rozpočet je vyjádřen v eurech.
Princip klauzury – rozpočet je uzavřen před zdroji z nečlenských zemí.
Princip „no mail“ – zákaz poskytování prostředků společného rozpočtu národním rozpočtům členských zemí ke krytí jejich deficitů.
VÝDAJE ROZPOČTU
Hlavní položkou výdajů Evropské unie pro programové období 2007 - 2013 jsou výdaje na Společnou zemědělskou politiku. Výdaje Evropského rozpočtu4:
1. Zemědělský sektor – se na výdajích Evropského rozpočtu podílí v průměru 43 %. Z této částky směřuje převážná většina (34 %) na tzv. přímé platby zemědělcům. Zbývající cca 9 % pak slouží k podpoře rozvoje venkova. 2. Strukturální opatření – se na výdajích Evropského rozpočtu podílí v průměru 36 %. Pomocí finančních prostředků z dotačních titulů pro členské státy ke zlepšení své hospodářské situace. 3. Výdaje na posílení konkurenceschopnosti EU – jsou to výdaje na výzkum a vývoj, dopravní sítě, vzdělávací programy, na podporu podnikání apod. 4. Rozvoj spolupráce se třetími zeměmi – jsou to výdaje na rozvoj spolupráce s třetími zeměmi, ale část výdajů také směřuje na před-vstupní pomoc jako členská země EU. Podpora spolupráce s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi. 5. Administrativa – na celkových výdajích se podílejí kolem 5,8 % (hlavní instituce EU zaměstnávají přes 37 000 osob).
4
Zdroj: KAŇA, R. Evropská unie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, s. 72, 2010. ISBN 978-80-248-2202-0.
5
Obr. 2 Výdaje rozpočtu Evropské unie 45%
0,50
42%
0,40 0,30
% 0,20 6%
0,10
6%
1%
0,00 Udržitelný růst
Ochrana přírodních zdrojů
Ob čanství, EU jako Administrativa sovob oda, glob ální hráč b ezp.
Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladů z www.euroskop.cz
Tab. 1 – Výdaje rozpočtu v letech 2007 – 2013 Položky závazků v mil.
2007
2008
2009
2010
2011
212
2013
Celkem
51 267
52 415
53 616
54 294
55 368
56 876
58 303
382 139
54 985
54 322
53 666
53 035
52 400
51 775
51 161
371 344
1 199
1 258
1 380
1 503
1 645
1 797
1 988
10 770
4. EU jako globální klíč
6 199
6 469
6 739
7 009
7 339
7 679
8 029
49 463
5. Administrativa
6 633
6 818
6 973
7 111
7 255
7 400
7 610
49 800
419
191
190
x
x
x
x
800
120 702
121 473
122 564
122 952
124 007
125 527
127 091
864 316
EUR 1. Udržitelný růst 2. Ochrana přírodních zdrojů 3. Občanství, svoboda, bezp.
6. Kompenzace Celkem
Zdroj: KAŇA, R. Evropská unie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, s. 73, 2010. ISBN 978-80-248-2202-0.
Člení se na šest hlavních skupin výdajů5: → Udržitelný rozvoj – podpora konkurenceschopnosti evropského hospodářství a zvyšování soudržnosti EU, cílem je zmenšování rozdílu mezi bohatšími a chudšími členskými státy.
5
Zdroj: OCHRANA, F.; PAVEL, J.; VÍTEK, L. A KOL. Veřejný sektor a veřejné finance. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 101, 2010.. ISBN 978-80-247-3228-2.
6
→ Zachování a řízení přírodních zdrojů – podporuje dodávky potravin za přiměřené ceny (79 % výdajů této položky). → Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost – zahrnuje výdaje např. na migraci, boj proti terorismu, podporu kultury, ochranu spotřebitele apod. → EU jako globální partner – zahrnuje výdaje na pomoc kandidátským zemím a potenciálním kandidátům. → Administrativa – zahrnuje náklady na financování administrativního chodu všech institucí EU. → Kompenzace – zahrnuje výdaje poskytované nově přistoupivším zemím.
Obr. 3 Výdaje rozpočtu v letech 2007 - 2013 70 000
v mil. EUR
60 000 1. Udržitelný růst
50 000
2. Ochrana přírodních zdrojů
40 000
3. Občanství, svoboda, bezp.
30 000
4. EU jako globální klíč
20 000
5. Administrativa
10 000 0 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Roky
Zdroj: vlastní zpracování na základě podkladů z tabulky 1
Výdaje rozpočtu Evropské unie jsou rozděleny dále na dvě skupiny, a to na povinné a nepovinné výdaje. Hlavním důvodem jsou odlišné pravomoci Parlamentu a Rady při schvalování povinný a nepovinných výdajů. Povinné jsou například podpora společné zemědělské politiky, nejdůležitějším nepovinným výdajem je podpora regionů.
7
Otázky 1) Co je cílem Evropské unie? 2) Uveďte dvě oblasti, na které se vydává z rozpočtu EU největší částka? 3) Jaké výdaje jsou myšleny v oblasti Administrativy? 4) Na jaké oblasti jsou výdaje EU vynakládány? 5) Vysvětlete Princip „no mail“?
Použité zdroje [1] [2]
KAŇA, R. Evropská unie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, s. 70-73, 2010. ISBN 978-80-248-2202-0. OCHRANA, F.; PAVEL, J.; VÍTEK, L. a kol. Veřejný sektor a veřejné finance. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 101, 2010. ISBN 978-80-247- 3228-2.
8
