ROČENKA GYMNÁZIA F. X. ŠALDY V LIBERCI ŠKOLNÍ ROK 2006 – 2007
2007
OBSAH
Adresa: GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11 tel.: 482 710 077, 482 429 841 fax: 485 103 880 Internet: http://www.gfxs.cz E-mail:
[email protected]
Slovo úvodem Zaměstnanci školy Noví studenti ve školním roce 2006 – 2007 Maturanti ve školním roce 2006 – 2007 Vybráno z výroční zprávy Výsledky přijímacího řízení na vysoké školy Úspěchy žáků školy v olympiádách a soutěžích Kalendárium školního roku 2006 – 2007 (I. část) Sportovně turistický kurz Drážďany Život studenta v zemi vycházejícího slunce Klub chemie Literární pozdravy 2006 Zkusím to znovu Pocit na zabití Výměna s Aachen Hamburk Na smrku na Smrku Kalendárium školního roku 2006 – 2007 (II. část) Lyžařský kurz kvinty a 3. N Matematický maraton Neviditelné oběti komunismu – Austrálie 2007 Témata písemné maturitní zkoušky z českého jazyka Ukázka úspěšné maturitní práce Studijní pobyty žáků německého oddělení Jazykové praktikum třídy 5. N Život na vlásku Berlin, ich liebe dich... Cum decore se prozpíval k vítězství Rozumíte legraci? Kalendárium školního roku 2006 – 2007 (III. část) Máj, měsíc lásky Jakub se setkal s prezidentem SRN Projektový den „Po stopách židovských obyvatel Liberce“ Seminární práce a SOČ Magické Novopacko Jak vzniklo rčení „Mám hlad jako vlk“ MFISPAK Výlet za dudami a červenou sukní Metropole nad Seinou Zeměpisná exkurze Drahá Karolino
5 6 10 11 12 14 16 26 28 30 32 35 36 37 37 38 40 41 46 48 50 56 58 58 60 63 64 66 68 71 74 76 78 82 83 85 86 87 90 93 96 99 3
Balda Celostátní finále soutěže Eurorebus Studijní poradenství německého oddělení Ohlédnutí 2007 ESI 2007 Harmonogram školního roku 2007 – 2008 Vybráno z tisku
100 101 104 106 108 112 114
AUSWAHL VON AKTIVITÄTEN DER DEUTSCHEN ABTEILUNG Chemie – AG Aachen – Austausch Hamburg Gastschulaufenthalte von Schülern der Deutschen Abteilung Praktikumsbericht Jakub trifft den Bundespräsidenten Projekttag „Auf den Spuren jüdischer Bürger der Stadt Liberec“ Studien- und Berufsberatung
35 38 40 60 63 78 82 104
SLOVO ÚVODEM Naše gymnázium musí každoročně zhodnotit školní rok ve výroční zprávě a za kalendářní rok zpracovat zprávu o hospodaření. Na základě školského zákona z roku 2005 nám ještě přibyla povinnost minimálně jednou za 2 roky provést vlastní hodnocení školy. Tím ovšem výčet dokumentů nekončí. Vypracovat strategický plán rozvoje školy alespoň na 10 let, byť se základní dokumenty, ze kterých vychází, mění každé dva roky, také není jednoduché. Mám na mysli Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR a Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Libereckého kraje. Musím uvést ještě další zásadní dokument, a tím je Školní vzdělávací program, podle kterého jsme začali od 1. 9. 2006 učit jako jedno ze 16 pilotních gymnázií v ČR. Tento dokument se však vyvíjí, a to nejen na základě ověřování, ale také proto, že MŠMT ČR mění podmínky. Už nás ani nepřekvapí, že změny jsou uveřejňovány uprostřed prázdnin, tedy v době, kdy máme pro nový školní rok vše připravené. Pro ilustraci: našich zpráv je dohromady 530 stran formátu A4 – bez příloh. Přesto existuje jedna publikace, která v naší škole vzniká dobrovolně. Tou je právě ročenka, která žákům, rodičům i veřejnosti přináší zajímavosti ze života gymnázia za uplynulý školní rok. I pro mnohé studenty jsou některé popsané události novinou, protože v tak velké škole realizujeme za rok velmi mnoho aktivit. Víte, kde se v uplynulém školním roce ocitli naši žáci? Tradičně organizujeme výměny s gymnázii v SRN, žáci v předposledním ročníku jezdí na sportovně turistický kurz do Chorvatska, lyžařský kurz probíhal i v rakouských Alpách. Ve výčtu se však objevily další evropské země jako Skotsko, Francie a Polsko. Práce na zajímavých projektech umožnila některým studentům cestovat do Japonska, jiná skupina byla v Austrálii. Velmi zajímavé bylo jistě i setkání mladých lidí v rámci Globální konference světových lídrů ve Spojených státech nebo celosvětová přehlídka projektů mládeže ESI 2007 v Jihoafrické republice. Zatímco někteří žáci cestují po světě jen virtuálně díky internetu, se kterým se ve škole učí pracovat, jiní tyto cesty realizují a přivážejí si bohaté zážitky a zkušenosti. Také o ně se s Vámi podělí v novém vydání naší ročenky. Přeji Vám, abyste při četbě ročenky získali řadu nových informací o životě žáků a profesorů naší školy. Děkuji všem, kteří se o její vydání zasloužili. RNDr. Irena Přádná ředitelka gymnázia
Sabina Chládková, 1. A
4
5
Vedení školy RNDr. Irena Mgr. Marcela RNDr. Věra Astrid
Vyučující
Astrid RNDr. Jiřina Dr. Christian Bc. Eva Mgr. Marcela Mgr. Blanka Mgr. Lenka Kathrin Mgr. Eva Mgr. Rudolf Mgr. Lubomír Ulrich Mgr. Jan PaedDr. Markéta Mgr. Eva Mgr. Eva RNDr. Jana Mgr. Petr RNDr. Věra Mgr. Jitka Mgr. Gabriela Pavel Mgr. Zuzana Mgr. Zuzana
Přádná Danajovičová Voršilková Abraham
ředitelka statutární zástupkyně ředitelky zástupkyně ředitelky vedoucí dvojjazyčného oddělení
Abraham Andělová Bergen Boháčová Danajovičová Dohnalová Dvořáková Eger Ehlová Folke Franc Franz Goll Havrdová Hlaváčková Hložková Hrnčířová Hrůza Jandíková Jirsáková Kafková Knobloch Kostincová Kubištová
německý jazyk, dějepis biologie, chemie dějepis, zeměpis anglický jazyk – do 5. 9. 2006 německý jazyk anglický jazyk francouzský jazyk, latina matematika, zeměpis anglický jazyk společenské vědy, tělesná výchova biologie, chemie matematika, fyzika dějepis český jazyk, společenské vědy německý jazyk německý jazyk matematika, zeměpis český jazyk, anglický jazyk matematika, fyzika anglický jazyk, francouzský jazyk anglický jazyk – do 27. 10. 2006 informatika anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova český jazyk, hudební výchova mateřská dovolená – od 30. 4. 2007 anglický jazyk, společenské vědy – od 30. 10. 2006
Mgr. Veronika Kučerová (Portová) Mgr. Jindra Kuglerová Olaf Kuhla Mgr. Karolína Kvasničková Mgr. Eva Laurinová Mgr. Adam Lysičan Mgr. Eva Málková Mgr. Zdeňka Meixnerová Uwe Mielke Mgr. Tomáš Minster 6
Pedagogický sbor ve školním roce 2006 – 2007
ZAMĚSTNANCI ŠKOLY
fyzika, chemie matematika, fyzika český jazyk, hudební výchova český jazyk zeměpis, biologie český jazyk, dějepis, společenské vědy matematika, fyzika německý jazyk, dějepis český jazyk, společenské vědy 7
Eveline Mgr. Leoš Mgr. Vítězslav Konrad Mgr. Ivana Ing. Blanka RNDr. Irena Mgr. Markéta Mgr. Věra Mgr. Zuzana Christian Mgr. Miroslava Mgr. Jana Čeněk Mgr. Vladimír Mgr. Šárka Mgr. Renata Mgr. Vladimír Mgr. Jitka Mgr. Olga Pavel Mgr. Hana Mgr. Václav PhDr. Martina Mgr. Jana Dagmar Mgr. Věra RNDr. Věra Mgr. Jan Maria Ing. Eva
Moderow Pelc Pěnička Petter Podzimková Pokorná Přádná Raabová Raisová Reinišová Rühmkorf Slezáková Suchomelová Svoboda Šída Šimková Šípová Šorsák Šulcová Šulcová Taibr Tůmová Ulvr Ulvrová Vaňková Vinšová Vondřičková Voršilková Voženílek Wehner Zakouřilová
Nepedagogičtí zaměstnanci Iva Benková Renáta Cimrhanzlová Marie Čechová Karin Damašková Květuše Hedbávná Irena Jarošová Pavel Knobloch Mgr. Vítězslav Pěnička Blanka Staňková Věra Šorejsová Margita Trunečková Eva Útratová Jiří Žáček 8
německý jazyk tělesná výchova matematika, fyzika, informatika německý jazyk, dějepis, zeměpis – od 1. 2. 2007 matematika, fyzika anglický jazyk chemie zeměpis, tělesná výchova zeměpis, tělesná výchova tělesná výchova německý jazyk, dějepis – do 31. 1. 2007 matematika matematika, chemie hudební výchova deskriptivní geometrie český jazyk, společenské vědy – od 1. 12. 2006 německý jazyk výtvarná výchova biologie, chemie český jazyk, španělský jazyk zeměpis, informatika německý jazyk, výtvarná výchova dějepis anglický jazyk matematika hudební výchova český jazyk, dějepis matematika matematika, fysika biologie, chemie anglický jazyk – do 11. 5. 2007 knihovnice uklízečka – od 2. 10. 2006 uklízečka uklízečka uklízečka uklízečka správce počítačové sítě správce počítačové sítě účetní uklízečka mzdová účetní, sekretářka hospodářka školník, topič, zahradník
Adéla Tučková, 1. N 9
NOVÍ STUDENTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2006 – 2007
MATURANTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2006 – 2007
Prima, třídní profesorka: Mgr. Eva Ehlová Kristýna Bistiaková, Ondřej Borkovec, Lucie Durdisová, David Habr, Marie Hájková, Trinh Hoang-Phong, Natálie Horáková, Michaela Horníková, Barbora Chalupová, Šárka Jablonská, Barbora Jancíková, Josef Karas, Filip Kominik, Matěj Kovář, Vojtěch Kružík, Kristýna Lochmannová, Anna Marková, Tomáš Medek, Kristýna Mičicová, Thao Nováková, Marek Nový, Štěpán Pelíšek, Josef Řičář, Barbora Svobodová, Jaroslav Štěpán, Roman Tlustý, Michal Trněný, Jiří Urban, Nick Zelenka
Oktáva, třídní profesorka: PaedDr. Markéta Havrdová Barbora Benešová, Lucie Bydžovská, Barbora Fuxová, Barbora Gorčicová, Linda Haščáková, Arnošt Hlaváček, Nikola Hnidová, Jakub Chmelař, Jan Kadlec, Kateřina Karešová, Radim Kočárek, Barbora Kubátová, Ondřej Lauerman, Jakub Major, Matěj Málek, Klára Murcková, Veronika Nýdrlová, Kateřina Paldusová, Lucie Patková, Tomáš Pavlů, Lucie Pelikánová, Veronika Počerová, Pavel Sluka, Jan Soukup, Martina Urbanová, Petra Večerníková, Jiří Vejvoda, Zuzana Vrbová
1. N, třídní profesorka: Mgr. Olga Šulcová Břetislav Brodský, Lucie Čermáková, Tomáš Drozd, Tereza Filingerová, Aneta Finkousová, Martina Foktová, Adam Charvát, Petr Jindra, Veronika Kašičková, Kateřina Kracíková, Claudia Lichtensteinová, Kateřina Mašková, Markéta Mottlová, Radim Nešpor, Lukáš Paur, Filip Pižl, Monika Poláková, Martin Pospíšil, Veronika Reichlová, Pavla Sirovátková, Petra Slámová, Tomáš Staněk, Soňa Šedlbauerová, Petr Ševčík, Barbora Šťastná, David Trecha, Adéla Tučková, Karolina Ulmannová, Kateřina Vlasáková, Jan Všetečka, Kristýna Žáčková
6. N, třídní profesor: Mgr. Tomáš Minster Tereza Beková, Martina Berková, Nicol Černá, Marika Čubanová, Nikola Dittrichová, Kateřina Holubová, Jakub Jáč, Barbora Klinovská, Marek Kobrč, Lucie Kokyová, Jana Koucká, Lucie Melicharová, Jan Plíva, Miroslav Řezáč, Daniela Salačová, Peter Seidl, Světluše Schejbalová, Veronika Sulková, Lukas Svoboda, Petra Sykáčková, Marie Šindelářová, Pavlína Šrajtrová, Michaela Tvrdíková, Tereza Venglová, Jakub Vincenec, Michal Vrátný
1. A, třídní profesorka: Mgr. Eva Málková Tereza Banýrová, Soňa Bradnová, Anna Břenková, Jan Faltýnek, Magdalena Hájková, Věra Hávová, Radek Hosenseidl, Sabina Chládková, Michaela Koldová, Olga Konvalinková, Veronika Němcová, Eva Neuhöferová, Petra Paříková, Marek Pavlíček, Tomáš Pavlíček, Jitka Pecháčková, Michal Petričko, Tereza Poláková, Adéla Poplužníková, Simona Poršová, Jan Příkazský, Janetta Roubková, Lenka Řeháková, Michaela Sekerešová, Zuzana Schnirchová, Kristýna Siková, Marika Šimková, Lucie Štěpánová, Zuzana Troníčková, Tereza Válková 1.B, třídní profesorka: Mgr. Věra Raisová Michaela Barančoková, Veronika Čelišová, Tomáš Červený, Vojtěch Dlouhý, Jan Ehl, Tomáš Henych, Barbora Choutková, Mária Jancíková, Marek Kolenič, Lukáš Krajbich, Lucie Kratochvílová, Jana Kučerová, Martin Lenz, Simona Macková, Helena Marešová, Veronika Mártonová, Štěpán Matěcha, Tereza Nejedlá, Martin Neuhäuser, Vojtěch Pižl, Kristýna Rissová, Daniel Rutkovský, Lucie Strobachová, Jan Svoboda, Kristián Šrám, Marcela Šulcová, Jaroslav Švorc, Jiří Vaner, Lukáš Weiser, Leona Zieglerová
10
4. A, třídní profesorka: Mgr. Jitka Šulcová Vendula Bláhová, Kateřina Blažková, Kateřina Bujárková, Monika Drbohlavová, Alena Hirschová, Jana Hörbová, Petra Hosenseidlová, Markéta Janatová, Iveta Jetmarová, Michaela Kalátová, Michaela Kočová, Anna Konvalinková, Markéta Kopalová, Kristýna Kučerová, Dagmar Ligierová, Lucie Melicherčíková, Monika Michelová, Benjamin Mlýnek, Jana Petrová, Thomas Polacek, Marek Polák, Markéta Pospíšilová, Jana Preislerová, Veronika Recová, Eva Slezáková, Zuzana Stržanovská, Veronika Svobodová, Jana Sýkorová, Martina Urbanová, Petr Vodseďálek 4. B, třídní profesor: Pavel Taibr Tereza Babíčková, Táňa Balatková, Jaroslav Bartoň, Monika Bednářová, Kateřina Brožková, Klára Coufalová, Pavla Červová, Jakub Dědeček, Nikola Fuchsová, Julie Gotteltová, Lívia Hejlová, Tereza Hemelíková, Lenka Hybnerová, Markéta Jílková, Petr Jirsák, Lenka Klinková, Monika Koupilová, Jan Krček, Lenka Kučerová, Lucie Kučerová, Michal Minařík, Štěpán Picek, Anna Plischková, Petr Rozmajzl, Radka Tarabová, Jakub Tomáš, Andrea Vlasáková, Oldřich Vondráček, Jakub Zach
11
VYBRÁNO Z VÝROČNÍ ZPRÁVY (ŠKOLNÍ ROK 2006 – 2007) Seznam studijních oborů 79-41-K/401 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 4 roky) 79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků) 79-41-K/404 Gymnázium – přírodovědné předměty (délka studia: 4 roky) 79-41-K/411 Gymnázium – humanitní předměty (délka studia: 4 roky) 79-41-K/610 Gymnázium – vybrané předměty v cizím jazyce (délka studia: 6 roků) Údaje o počtu žáků k 30. 9. 2006
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
31
5
26
0
0
0
2.
30
2
28
0
0
0
3.
30
3
27
0
0
0
4.
26
1
25
0
0
0
5.
29
1
28
0
1
0
6.
26
3
23
0
0
0
Celkem
172
15
157
0
1
0
242
Počet žáků na třídu 30,25
Počet žáků na učitele 12,28
6
171
28,50
10,30
Studium
8
229
28,62
11,83
Ročník
22
642
29,18
11,53
Počet tříd
Počet žáků
Čtyřleté
8
Šestileté Osmileté Celkem
Prospěch žáků ve 2. pololetí Čtyřleté studium
Přehled o počtu zameškaných a neomluvených hodin (na jednoho žáka) Čtyřleté
Šestileté
Osmileté
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
zameškáno
neomluv.
1.
64,25
0,01
52,54
0,00
101,44
0,03
2.
115,85
0,03
64,92
0,07
73,50
0,00
3.
154,45
0,05
114,68
0,00
79,74
0,00
4.
138,05
3,97
99,34
1,19
99,67
0,00
—
—
118,34
0,17
71,36
0,00
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
5.
1.
59
9
50
0
0
0
6.
—
—
70,42
0,00
104,23
0,00
7.
—
—
—
—
151,53
0,90
2.
64
15
47
2
1
1
3.
59
4
55
0
0
0
4.
59
8
51
0
0
0
Celkem
241
36
203
2
1
1
Osmileté studium
12
Šestileté studium Ročník
Ročník
Počet žáků
Vyznam.
Prospěli
Neprospěli
Opakují
Odešli
1.
30
2
28
0
0
0
2.
27
7
20
0
0
0
3.
31
10
21
0
0
0
4.
29
7
22
0
0
0
5.
30
1
28
1
0
1
6.
30
7
3
0
0
0
7.
30
2
27
1
0
1
8.
28
2
26
0
0
0
Celkem
235
38
175
2
0
2
8.
—
—
—
—
106,57
0,00
Všechny
118,15
1,01
86,71
0,24
98,50
0,12
Výsledky maturitních zkoušek (květen 2006) Obor studia
Prospěli s vyznamenáním
Prospěli
Neprospěli z jednoho předmětu
Neprospěli z více předmětů
79-41-K/411
12
15
3
0
79-41-K/404
11
16
1
0
79-41-K/801
6
22
0
0
79-41-K/610
1
24
1
0
Celkem
30
77
5
0
Od 1. 9. 2007 zahájena výuka podle Školního vzdělávacího programu v primě a v 1. ročníku čtyřletého studia a v kvintě v rámci Pilotu G, který vyhlásilo MŠMT ČR. ŠVP byl vytvořen podle pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha.
13
VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ NA VYSOKÉ ŠKOLY ABSOLVENTŮ ŠKOLNÍHO ROKU 2006–2007 Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů. Fakulty jsou v tabulce označeny svým oficiálním názvem; proto je pořadí slov v názvech různé.
Filozofická fakulta
1
0
1
0
Pedagogická fakulta
0
0
1
0
1
0
0
0
Fakulta biomedicínského inženýrství
0
1
0
0
Fakulta elektrotechnická
0
4
0
3
Univerzita J. E. Purkyně Filozofická fakulta České vysoké učení technické v Praze
4. A
4. B
Oktáva
6. N
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta
3
0
1
1
Fakulta architektury
0
1
0
0
1. lékařská fakulta
0
0
0
1
Fakulta stavební
0
0
2
0
2. lékařská fakulta
0
2
0
0
3. lékařská fakulta
0
1
1
0
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 0
1
1
0
Lékařská fakulta v Hradci Králové
1
1
0
0
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
1
1
1
0
2
0
1
0
Přírodovědecká fakulta
0
2
3
1
Právnická fakulta
1
0
2
1
Pedagogická fakulta
0
0
1
1
Fakulta sociálních věd
1
1
1
1
Fakulta humanitních studií
0
0
0
1
Fakulta humanitních studií
1
0
0
1
Matematicko-fyzikální fakulta
0
0
1
0
Univerzita Pardubice Dopravní fakulta Jana Pernera
0
1
0
0
Pedagogická fakulta
1
0
0
0
Škoda Auto, a. s. – vysoká škola
0
0
0
1
SVŠ mezinárodních a veřejných vztahů Praha
0
0
1
0
Vysoká škola obchodní v Praze
0
0
0
1
VOŠ mezinárodního obchodu Jablonec n. N.
0
0
0
1
Vysoká škola hotelová v Praze 8
1
0
0
0
Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta
1
2
1
2
Fakulta pedagogická
4
4
2
2
Fakulta mechatroniky
0
1
0
0
Fakulta architektury a umění
0
0
1
0
Fakulta mezinárodních vztahů
2
0
1
0
Národohospodářská fakulta
1
0
0
0
Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
1
0
0
0
Fakulta financí a účetnictví
0
0
0
1
Fakulta podnikohospodářská
0
2
0
0
Fakulta filozofická
2
0
0
0
Fakulta právnická
1
0
1
0
Fakulta pedagogická
0
1
0
0
Fakulta informatiky
0
0
3
0
Přírodovědecká fakulta
0
0
1
0
Vysoká škola ekonomická v Praze
Západočeská univerzita v Plzni
Masarykova univerzita
14
Fakulta chemické technologie Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Univerzita Hradec Králové
Zahraniční studium Spolková republika Německo
0
0
0
5
Celkem
26
26
28
24
Jedna studentka z oktávy a jeden student ze 6. N studují dvě vysoké školy současně. Přehled uplatnění absolventů Třída
Absolventů
Studuje VŠ
Studuje VOŠ
Zaměstnání
Různé
4. A
30
26
0
0
4
4. B
29
27
0
1
1
Oktáva
28
27
0
0
1
6. N
26
22
1
0
3
Celkem
113
102
1
1
9 15
ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ŠKOLY V OLYMPIÁDÁCH A SOUTĚŽÍCH
Soutěž ve španělském jazyce
Jsou uváděna pouze 1. – 3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním, resp. světovém kole.
Alena Hirschová
Olympiáda v českém jazyce
Tereza Beková Kateřina Lhotová
kvinta 3. A
Ivana Klejchová
3. A
2. místo v krajském kole kategorie A1 1. místo v krajském kole kategorie B1 12. místo v celostátním kole 2. místo v krajském kole kategorie B1
2. A 4. A
1. místo v krajském kole kategorie I 1. místo v krajském kole kategorie II
tercie
3. místo v okresním kole
tercie
1. místo v kategorii 8. a 9. tříd
Dominik Jakubec
sekunda
Jakub Hrnčíř
kvarta
Jakub Stejskal
kvarta
Michaela Rutová Klára Holková
sexta sexta
1. místo v okresním kole kategorie B 1. místo v krajském kole kategorie B 12. místo v celostátním kole kategorie B 1. místo v okresním kole kategorie C 1. místo v krajském kole kategorie C 14. místo v celostátním kole kategorie C 2. místo v okresním kole kategorie C 3. místo v krajském kole kategorie C 3. místo v okresním kole kategorie D 2. místo v okresním kole kategorie D 1. místo v krajském kole kategorie D 14. místo v celostátním kole kategorie D
Alena Čechová
septima
1. místo v okresním kole kategorie II – SŠ
Recitační soutěž Wolkerův Prostějov Barbora Kubátová Anna Losová
oktáva septima
postup do krajského kola laureát celostátního kola
Literární soutěž studentů libereckých gymnázií Zuzana Vykoukalová Dominika Macounová
3. A 3. A
1. místo 3. místo
Nisa, řeka, která nás spojuje Michal Trněný Tereza Přibylová Dominik Jakubec Michaela Holubová
prima 4. N sekunda kvinta
3. místo v 1. kategorii – povídka čestné uznání ve 2. kategorii – povídka 2. místo v 1. kategorii – pohádka 2. místo ve 2. kategorii – pohádka
Máj – měsíc poezie Dominika Macounová
3. A
čestné uznání ve 3. kategorii
Řekni mi, co čteš – literární soutěž Zuzana Jechová Barbora Miklasová
sekunda sekunda
2. místo čestné uznání
Soutěž v anglickém jazyce Lubomír Bucek Jakub Stejskal Jana Plívová
sekunda kvarta kvarta
1. místo v okresním kole kategorie IB 2. místo v okresním kole kategorie IIB 3. místo v okresním kole kategorie IIB
2. N
Anežka Doležalová
2. N
Romana Zahradníková
2. A
Janine Stabile
2. N
16
2. místo v krajském kole
Soutěž ve francouzském jazyce
Soutěž v ruském jazyce Michaela Kykalová Veronika Svobodová Dějepisná olympiáda Jakub Fejfar Moje město Liberec Jakub Fejfar Zeměpisná olympiáda
National Geographic Wissen (soutěž pro žáky německých zahraničních škol)
Olympiáda v německém jazyce Kamila Krajčíková
4. A
1. místo v okresním kole kategorie IIB 1. místo v krajském kole kategorie IIB 2. místo v okresním kole kategorie IIB 2. místo v krajském kole kategorie IIB 1. místo v okresním kole kategorie IIIA 1. místo v krajském kole kategorie IIIA 2. místo v krajském kole kategorie IIC
Petr Juklíček
3. N
9. místo v mezinárodním kole
Eurorebus – soutěž jednotlivců Vlastimil Barák
sekunda
Anna Bartoňová
sekunda
2. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 24. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 3. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 22. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 17
Lubomír Bucek Pavel Jansa Jakub Hrnčíř
sekunda sekunda kvarta
11. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 40. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 2. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 33. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 Jakub Stejskal kvarta 4. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 Jan Marko kvinta 1. místo v krajském kole kategorie SŠ Rudolf Holík kvinta 48. místo v celostátním kole kategorie SŠ Zuzana Egertová sexta 2. místo v krajském kole kategorie SŠ 40. místo v celostátním kole kategorie SŠ Michaela Rutová sexta 3. místo v krajském kole kategorie SŠ 38. místo v celostátním kole kategorie SŠ Klára Holková sexta 37. místo v celostátním kole kategorie SŠ Markéta Burianová sexta 18. místo v celostátním kole kategorie SŠ Veronika Kotoučová sexta 34. místo v celostátním kole kategorie SŠ (Soutěže se zúčastnilo přes 26 000 žáků.) Eurorebus – soutěž tříd sekunda (Fogl, Jansa, Jechová) kvarta (Hrnčíř, Kučera, Stejskal) sexta (Egertová, Holková, Rutová) 3. N (Juklíček, Kučera, Šplíchal)
32. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 1. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 9. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 37. místo v celostátním kole kategorie SŠ 36. místo v celostátním kole kategorie SŠ
Eurorebus – soutěž škol
3. místo
Matematická olympiáda Vlastimil Barák sekunda Dominik Jakubec sekunda Pavel Jansa sekunda Jiří Erhart tercie Jakub Fejfar tercie Jan Schier tercie Tomáš Drozd 1. N Jakub Hrnčíř kvarta Zuzana Lajksnerová Milan Mraček Klára Holková Daniela Cvejnová
kvarta kvarta sexta 2. B
2. místo v okresním kole kategorie Z7 2. místo v okresním kole kategorie Z7 3. místo v okresním kole kategorie Z7 1. místo v okresním kole kategorie Z8 1. místo v okresním kole kategorie Z8 1. místo v okresním kole kategorie Z8 3. místo v okresním kole kategorie Z8 1. místo v okresním kole kategorie Z9 1. místo v krajském kole kategorie Z9 1. místo v okresním kole kategorie Z9 2. místo v okresním kole kategorie Z9 1. – 2. místo v krajském kole kategorie B 3. místo v krajském kole kategorie B
sekunda sekunda
1. místo v okresním kole 2. – 5. místo v okresním kole
Pythagoriáda Tereza Válková, 1. A 18
Barbora Miklasová Dominik Jakubec
19
Matematický klokan – mezinárodní soutěž Dominik Jakubec sekunda 1. místo v okresním kole kategorie Benjamin 3. místo v krajském kole kategorie Benjamin Jakub Hrnčíř kvarta 1. místo v okresním kole kategorie Kadet 1. místo v krajském kole kategorie Kadet 1. místo v celostátním kole kategorie Kadet Eva Chmelařová sexta 2. místo v okresním kole kategorie Junior 2. místo v krajském kole kategorie Junior Jiří Vaner 1. B 2. místo v okresním kole kategorie Junior 2. místo v krajském kole kategorie Junior
Soutěž dětí a mládeže v programování
MATES – matematický korespondenční seminář
Zuzana Egertová Rastislav Gončár
Anna Bartoňová Monika Hujerová Zuzana Jechová Kim Tarasenko Anna Borovcová Barbora Miklasová
sekunda sekunda sekunda sekunda sekunda sekunda
3. místo 3. místo 7. místo 7. místo 12. místo 13. místo
KoKoS – matematický korespondenční seminář Jakub Hrnčíř
kvarta
15. místo
Korespondenční seminář Gymnázia J. K. Tyla Hradec Králové Zuzana Jechová Jakub Hrnčíř
sekunda kvarta
15. místo 9. místo
Pikomat – matematický korespondenční seminář Barbora Miklasová
sekunda
69. místo
1. B 1. B 1. B kvarta 1. B 1. B 1. B 1. B 1. A
umístění ve zlatém pásmu v 1. kole umístění ve zlatém pásmu v 1. kole umístění ve zlatém pásmu v 1. kole 7. místo ve druhém, celostátním kole 29. místo ve druhém, celostátním kole 29. místo ve druhém, celostátním kole 41. místo ve druhém, celostátním kole 41. místo ve druhém, celostátním kole 41. místo ve druhém, celostátním kole
Genius Logicus Lucie Kratochvílová Michaela Barančoková Štěpán Matěcha Jiří Erhart Štěpán Matěcha Jan Svoboda Lucie Strobachová Lucie Kratochvílová Michal Petričko
Matematická olympiáda – kategorie P Michal Minařík 20
4. B
Jaroslav Bartoň Jakub Hrnčíř
4. B kvarta
Jakub Petr
kvarta
3. místo v krajském kole kategorie mládež 1. místo v okresním kole kategorie starší žáci 1. místo v krajském kole kategorie starší žáci 8. – 10. místo v celostátním kole kategorie žáci 3. místo v okresním kole kategorie starší žáci 1. místo v krajském kole kategorie starší žáci 11. – 12. místo v celostátním kole téže kategorie
Biologická olympiáda sexta tercie
2. místo v krajském kole kategorie A 1. místo v okresním kole kategorie C 1. místo v krajském kole kategorie C
Marek Moravec Lukáš Beran Jakub Petr
sexta kvinta kvarta
Jakub Hrnčíř Jan Schier Jiří Erhart Ota Kunt Lubomír Bucek Filip Ferbr
kvarta tercie tercie sekunda sekunda sekunda
2. místo v krajském kole kategorie C 2. místo v krajském kole kategorie D 1. místo v okresním kole kategorie E 2. místo v krajském kole kategorie E 2. místo v okresním kole kategorie E 1. místo v okresním kole kategorie F 2. místo v okresním kole kategorie F 1. – 2. místo v okresním kole kategorie G 1. – 2. místo v okresním kole kategorie G 3. – 4. místo v okresním kole kategorie G
Fyzikální olympiáda
Korespondenční seminář fyzIQ Jiří Erhart
tercie
1. místo v krajském kole kategorie 8 2. místo v celostátním kole kategorie 8
sexta
1. místo v krajském kole kategorie C
kvarta kvarta
1. místo v krajském kole kategorie Kadet 2. místo v krajském kole kategorie Kadet
Chemická olympiáda Klára Holková Přírodovědný klokan Jakub Hrnčíř Zuzana Lajksnerová
ESI 2007 – Durban, Republika Jižní Afrika Ondřej Bejbl
kvinta
projekt Ještěd
1. místo v krajském kole 21
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků 9. tříd ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií 2007 (testování znalostí a dovedností: dovednost v českém jazyce, matematické dovednosti a obecné dovednosti) Jakub Hrnčíř
kvarta
28. místo (z 58 604 žáků z celé ČR)
Středoškolská odborná činnost Michal Minařík
4. B
Zuzana Egertová
sexta
Jaroslav Bartoň
4. B
Veronika Recová
4. A
Markéta Kopalová Veronika Počerová Lucie Pelikánová
4. A oktáva oktáva
1. místo v krajském kole v oboru Matematika a matematická informatika 1. místo v krajském kole a 1. místo v celostátním kole v oboru Zemědělství, potravinář ství, lesní a vodní hospodářství 2. místo v krajském kole v oboru Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie 2. místo v krajském kole a 8. místo v celostátním kole v oboru Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času 1. místo v krajském a 4. místo v celostátním kole v oboru Historie
ZuzanaVykoukalová Tereza Košvancová
3. A 2. N
3. místo v běhu na 800 m 2. místo ve skoku do výšky
Debatní liga Tým Ponorka (Michaela Rutová, sexta; 1. místo v celostátní soutěži týmů Štěpán Křeček, 2. B; Roman Uhlíř, 5. N) Štěpán Křeček 2. B 1. místo – Řečník debatní ligy Jugend debattiert Jakub Štefela
4. N
1. místo v národním kole ČR
Hudební výchova – sbor Cum decore Mezinárodní festival sborového zpěvu Slovakia cantat Bratislava 19. – 22. 4. 2007 – „zlaté pásmo“ v kategorii smíšených sborů dospělých a „zlaté pásmo“ v kategorii spirituál. Sbor se stal nejúspěšnějším účastníkem festivalu pěveckých sborů z celé Evropy.
Sportovní soutěže – družstva chlapců 2. místo v okresním kole přespolního běhu družstev (David Kučera, kvarta; Martin Trčálek, tercie; Břetislav Brodský, 1. N; David Trecha, 1. N) umístění jednotlivců: David Kučera kvarta 2. místo Martin Trčálek tercie 4. místo 2. místo v okresním kole Corny středoškolský pohár v lehké atletice; štafeta (Matěj Kuc, 2. B; Michal Šlambora, 3. A; Antonín Kotek, 3. A; Martin Matzner, 3. B) vybojovala 1 místo. umístění jednotlivců: Matěj Kuc 2. B 1. místo v běhu na 100 m a 400 m Arnošt Hlaváček oktáva 3. místo v běhu na 1500 m 2. místo v Poháru rozhlasu v lehké atletice 3. místo v okresním finále středních škol v kopané Sportovní soutěže – družstva dívek 2. místo v krajském finále soutěže středních škol ve volejbale 2. místo v okresním kole soutěže středních škol ve florbale 3. místo v okresním kole Corny středoškolský pohár v lehké atletice umístění jednotlivců: Marta Chabrová 2. N 2. místo v běhu na 60 m a 200 m 22
Anna Bartoňová, sekunda 23
INTRODUCTIO Nikdy nedostaneme druhou šanci udělat dobrý první dojem
24
25
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2006 – 2007 (I. ČÁST) 5. 9. 5. 9. 5. 9. 7. 9. 8. 9. – 16. 9. 8. 9. – 16. 9. 9. 9. 11. 9. – 13. 9. 13. 9. – 15. 9. 15. 9. – 23. 9. 19. 9. 20. 9. – 22. 9. 21. 9. 21. 9. 26. 9. – 27. 9. 26. 9. 27. 9. – 6. 6. 28. 9. 29. 9. 2. 10. 2. 10. 2. 10. 2. 10. 3. 10. 4. 10. 4. 10. – 11. 10. 5. 10. 10. 10. 11. 10. – 13. 10. 12. 10. 12. 10. 13. 10. – 15. 10. 16. 10. 17. 10. 17. 10. 19. 10. 19. 10. 20. 10. – 22. 10. 25. 10. 25. 10. 26. 10. – 27. 10. 26
schůzka vedení školy s představiteli studentů maturity – opravný termín rozdávání učebnic, třídnické hodiny – prima, 1. N beseda S tebou o tobě – 3. N, kvinta, 1. A, 1. B, prima výtvarný kurz v Chorvatsku sportovně turistický kurz v Chorvatsku – 3. A, 3. B Cum decore – soustředění Dny poznávání Bílý Potok – prima Dny poznávání Bílý Potok – 1. N sportovně turistický kurz v Chorvatsku – septima, 5. N exkurze: Drážďany – oktáva, 4. A, 4. B Dny poznávání Bílý Potok – kvinta exkurze: Praha výstava Země krásná a neznámá – 5. N workshop: zeměpis a ICT národní školení lektorů modulu SIPVZ porada všech vyučujících státní svátek ředitelské volno schůzka vedení školy s představiteli studentů informace o stipendiích v Německu exkurze: německá knihovna – 5. N, 6. N středoškolský pohár Corny v lehké atletice (krajské kolo) Státní vědecká knihovna: Staré tisky – 1. A, 1. B, 3. N Den německé jednoty výměnná návštěva studentů G Wiesentheid v Liberci exkurze biologických seminářů: KRNAP Špindlerův Mlýn, muzeum Vrchlabí – 3. a 4. ročníky exkurze: Státní vědecká knihovna – kvinta Dny poznávání Bílý Potok – 1. A, 1. B přednáška o parlamentním systému USA (v angličtině) – 4. A, 4. B, oktáva soutěž v přespolním běhu (okresní kolo) debatní turnaj Olomouc divadelní projekt Coloseum – kvinta, sexta, 1. A, 1. B, 2. A, 2. B, 3. A, 3. N, 4. N, 5. N Státní vědecká knihovna – dětské oddělení – prima, 1. N exkurze: Praha – 2. A, 2. B Cum decore – soustředění Divadélko bratří Čapků Hradec Králové – 2. A, 2. B, kvinta, sexta, 4. N, 5. N Cum decore – soustředění exkurze: ZOO Liberec – kvarta porada všech vyučujících podzimní prázdniny
27. 10. – 29. 10. 27. 10. 1. 11. 1. 11. 3. 11. 4. 11. 4. 11. – 11. 11. 7. 11. – 8. 11. 7. 11. 9. 11. – 11. 11. 10. 11. – 12. 11. 11. 11. – 19. 11. 15. 11. 15. 11. 22. 11. 24. 11. – 26. 11. 27. 11. 29. 11. – 30. 11. 3. 12. 4. 12. 4. 12. 5. 12. 6. 12. 7. 12. 8. 12. 8. 12. 9. 12. 12. 12. 13. 12. 13. 12. 14. 12. 14. 12. 15. 12. 18. 12. 18. 12. 19. 12. 20. 12. 20. 12. 20. 12. 22. 12. 22. 12. 23. 12. – 2. 1. 5. 1.
1. turnaj Debatní ligy Cum decore – jubilejní koncert schůzka vedení školy s představiteli studentů zasedání školské rady exkurze: Botanická zahrada Liberec – tercie vepřové hody výměnná návštěva G Hamburg seminář lektorů zeměpisu a ICT projekt – G Žitava (němečtí studenti se učí česky) – 1. N Nisa Schola seminář o Evropské unii – Bílý Potok – 3. a 4. ročníky výměnná návštěva G Aachen – 4. N GIS Day projekt Planeta Země 3000 – sexta, 1. A, 2. A, 2. B pedagogická rada a schůzky SRSPŠ 2. turnaj Debatní ligy – Zbraslavice u Kutné Hory Státní vědecká knihovna: Čtení z díla B. Brechta – 3. N, 4. N, 5. N, 6. N Historiáda v Chebu Cum decore – koncert v Žitavě (Marienkirche) informace o studiu v Žitavě – 5. N schůzka vedení školy s představiteli studentů matematická olympiáda (školní kolo kategorie A) schůzka vyučujících k ŠVP — prima, kvinta, 1. A, 1. B beseda v synagoze – kvarta Divadlo F. X. Šaldy: Hamlet – kvinta, 1. A, 1. B, 3. N závody středních škol ve stolním tenise (okresní kolo) NSZ Scio soutěž v německém jazyce (školní kolo) soutěž v anglickém jazyce porada učitelů německého oddělení exkurze: vodní elektrárna Rudolfov – kvarta Státní vědecká knihovna: Jak se měnil čas – 2. N exkurze: Škoda Mladá Boleslav – sexta Divadlo F. X. Šaldy: Naši furianti – sexta, septima, 2. A, 2. B, 4. N krajské finále základních a středních škol v plavání olympiáda v českém jazyce divadelní představení Válka ve 3. poschodí – 4. A, 4. B beseda o studiu na vysoké škole – 4. A, 4. B, oktáva, 6. N provozní porada exkurze: Oldřichov v Hájích, centrum ekologické výchovy Střevlík – 1. N vánoční zvyky a tradice vánoční prázdniny Okresní soud v Liberci (návštěva soudního přelíčení) – tercie 27
SPORTOVNĚ TURISTICKÝ KURZ Jelikož jsme žáky třetí bé, rozhodli jsme se vzít na sebe podobu sportovců a začátkem září jsme se v doprovodu několika kantorů vypravili do Chorvatska za účelem prověření svých fyzických a vytrvalostních schopností. Očekávání byla veliká, nervozita z nám neznámého hard-core programu, který připravili více či méně sadističtí profesorové, ještě větší, ale ve své velikosti se máloco vyrovnalo strachu o to, aby dvacetihodinovou cestu z Čech přežil v zavazadlovém prostoru autobusu uschovaný guláš — náš budoucí oběd. Jak to vše dopadlo? Nevraceli jsme se domů zklamaní? Přežili jsme dril našeho dozoru? A co guláš? Dne 9. 9. 2006 se tedy v kempu situovaném do borového háje na ostrově Mali Lošinj zjevilo padesát cestou unavených a ospalých lidí, s batohy a taškami napa-
kovanými jídlem a sem tam nějakou tou plážovou potřebou. Od pedagogického dozoru bylo rozumné, že své svěřence hned první den netrápil zatěžkávacími zkouškami a vzal nás po skupinkách k moři. Pěkně se nám se slečnami ze 3. A koupalo a bronz chytalo; náš šéf, pan profesor Pelc, nás protáhl všemi myslitelnými plážemi a na závěr tohoto perného dne se vybalovalo a vybalovalo. Ne že by všechny následující noci probíhaly tak klidně a v ospalém duchu jako ta první, nicméně tato se nesla ve znamení všeobecného chrápání, z něhož jsme byli brutálně vyrušeni již v 7.30 následujícího dne. Dozorci nás, opět po skupinkách, nahnali do ledového moře. Tento ranní rituál po čase získal oblibu a ve srovnání se zbytkem programu i status zdaleka nejpohodovější činnosti.
Ostatní aktivity totiž sestávaly z fyzičku drásajících celosvětově známých činností, jako např. bränballu, trängelballu či indiaky, doplňovaných sporty s o poznání fádnějšími názvy – volejbalem, vodním pólem, lávkami a v neposlední řadě i aerobikem. Všechny tyto tělocvičné výkony, vymýšlené profesory, jsme rozumně prokládali nezřízeným žraním potravy, kterou jsme po skupinách sami vyráběli a na níž záviselo naše přežití. S tímto obžerstvím si většina z nás spojuje své nejhezčí zážitky. Ono je totiž ohromně povznášející, jestliže cosi uklohníte, nakrmíte tím sami sebe plus dalších pět hladových krků, a ještě vám dva kastroly zbudou k večeři. A ať si nikdo nemyslí, že jsme žili o přízemních konzervách či průmyslových instantních nudlích. Alespoň osazenstvo naší chatky si dopřávalo gurmánské orgie sestávající z gulášů, omáček, houskových knedlíků, téměř domácích polévek, té nejčínštější rýže, bramborových kaší a také experimentálního mixu leča, fazolí a lunchmeatu, jenž se stal nejzásadnějším objevem kurzu. I přes úvodní varování pana šéfa Pelce („v celym kempu jsou suchý stromy, můžou chytnout nebo spadnout…“, či „v tý vodě asi budou medúzy… jdem se koupat!“) proběhl celý pobyt v pozitivním duchu, počasí nám přálo a každý si odnesl nějakou vzpomínku nebo doživotní zranění, někdo se vracel požahaný od mořské havěti, jiný se naučil vařit, pár jedinců si přivezlo přítulná chorvatská zvířátka a většina z nás si odvezla dobré pocity z dobrého sportovního kurzu, za který asi opravdu nejvíc vděčíme našemu dozoru; proto se bezpochyby na závěr hodí konstatování, že „Leoš, to je príma chlap, ten má kníra akorát“. Jan Myšák, 3. B
28
29
DRÁŽĎANY Na konci září se skupina pilných studentů se zájmem o němčinu vydala na menší expedici do nedalekých Drážďan. Zdokonalování naší němčiny začalo již po cestě. Paní profesorka Šípová sice již předem upozorňovala, že se budeme v autobuse dívat na filmy Plechový bubínek a Utrpení mladého Werthera, avšak zapomněla se zmínit o tom, že filmy nejsou v češtině. Prvnímu velmi naturalistickému filmu ani nebylo třeba rozumět, protože obrazy a záběry byly tak jasné a konkrétní, že mnoho lidí vystoupilo se zelenou barvou ve tvářích. Po příjezdu jsme nejdřív zamířili do obrazárny Zwinger, kde jsme ale bohužel místo slíbených dvou hodin mohli nakonec zůstat pouze hodinu. Jedna ze studentek totiž neměla pas ani občanku a zdrželi jsme se kvůli tomu docela dlouho na hranicích. Po prohlídce alespoň zlomku obrazů jsme se přemístili před Zwinger a místní vyhlášenou Operu, kde už na nás čekala milá průvodkyně. Zpočátku jsme byli všichni nadšení, jak je jí krásně rozumět, ale nepříjemné počasí bohužel způsobilo, že postupně ztrácelo pozornost více a více lidí. Po dvouhodinové prohlídce jsme měli prostor pro vlastní zábavu, který každý využil po svém. Někdo se vrátil do obrazárny, většina slečen vyrazila na nákupy
a zbytek se schoval před deštěm do místních pekáren nebo kaváren. Při zpáteční cestě nám paní profesorky pustily zmiňovaný film Utrpení mladého Werthera, ve kterém už nebylo tolik zajímavých naturalistických scén, a těch několik málo diváků spíše také prožívalo svá malá utrpení. Cesta nazpět ale jinak proběhla tentokrát bez nejmenších komplikací a po návratu se všichni rozeběhli do svých domovů k poctivému studiu. Nikola Mikesková, 3. A
Michaela Koldová, 1. A 30
31
ŽIVOT STUDENTA V ZEMI VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE Japonsko 15. září – 2. října 2006 Tak – a jsme doma! A vlastně to vůbec nebylo tak hrozné. Tedy když nepočítám cestu tam i zpátky, jídlo, volant na druhé straně, respirátory, kam jste se podívali, a plný kufr vizitek... Ale vezměme to pěkně popořádku. Rychlík Českých drah vyjel z libereckého nádraží skutečně minutu po desáté hodině, jako by nám chtěl připomenout, že máme namířeno do země, kde i patnáct vteřin je neomluvitelné zpoždění. Zatímco v Hradci Králové proběhl přestup bez problémů, v Brně jsme zaváhali a oslovili kolemjdoucího snad až příliš spisovnou češtinou, což se málem stalo osudným celé naší výpravě. I když je možné, že skutečně nevěděl, že autobusové nádraží leží přesně opačným směrem, než kam nás poslal. Měli jsme dost času o tom přemýšlet během jedenácti hodin táboření na kovových lavičkách vídeňského letiště a dospěli jsme k závěru, že na to, abychom se stali cizinci, nemusíme jezdit do Japonska. Pozdě… Osobně jsem letadlem letěl poprvé v životě, proto jsem si dvouhodinový transfer do Paříže celkem užil; po pětkrát tak dlouhém letu přes půl světa jsem byl ovšem nucen svůj názor na tento typ cestování značně přehodnotit. V zemi vycházejícího slunce jsme tak přistáli na dně fyzických i duševních sil a navíc o jeden kufr lehčí. Jen co se však za okénkem autobusu objevilo panoráma největšího města na světě, únava byla tatam. Mrakodrapy, obrovité přístavy, ruské kolo, ještě jedno, sídliště prťavých domků s barevnými střechami a mezi nimi ještě prťavější rýžová políčka a pak zase mrakodrapy. Jako by to celé nikdy nemělo skončit. 32
A taky ne... Když nás na hlavním autobusovém nádraží v Machidě na předměstí Tokia přivítal pan Machida a spustil na nás výbornou němčinou, bylo toho všeho už přece jen trochu moc. A tak si ani moc nevybavuji cestu domů ke „své“ rodině v luxusním sedanu značky Toyota, ani první oběd. Vím jen, že někdy kolem třetí odpoledne jsem usnul a probudil se až ráno. Ostatní z naší výpravy na tom byli velice podobně. A tak začal náš dvoutýdenní pobyt v Japonsku. Hned první den ve škole jsme požádali o typické uniformy. Pokud jsme však měli v úmyslu tak více splynout s davem, pak se nám to dokonale nepodařilo. Prakticky všichni malí, ale i větší Japonci (a hlavně Japonky) se mohli přetrhnout, aby nám každé ráno řekli alespoň jedno „Hi!“, ve třídách pořádali zvláštní představení o japonské kultuře, zvali nás na své volnočasové aktivity atd. Velmi záhy jsme však zjistili, že právě v tom bude asi kámen úrazu našeho snažení. Vždyť jak chcete natočit dění v japonské třídě, když se místo normální výuky věnují vám, jak chcete udělat rozhovory s učiteli, když musíte být přítomni na všech kroužcích, které se na škole provozují? Ještě větší problém pak nastal, když jsme se pokoušeli hovořit s žáky. Zatímco na prosté „Hi!“ se zmohli všichni, jen málokdo byl schopen před námi vypotit alespoň, jak se jmenuje. Mohlo to být způsobeno nervozitou, již po pár dnech jsme však dospěli k závěru, že úroveň angličtiny mezi japonskými studenty je naprosto otřesná. Minimálně co se týče konverzace. Bohužel o mnoho lépe na
tom nebyli ani jejich domácí učitelé, a tak nejlépe jsme si nakonec popovídali se zahraničními kantory, kterých bylo ve škole víc než dost. Pozoruhodný byl rovněž přístup japonských rodin k nám. Z nepochopitelného důvodu byli přesvědčeni, že Japonsko je zemí vysoce nebezpečnou a stačí jedna hodina venku bez dozoru, abychom se stali obětí strašlivé jakuzy, číhající za každým rohem. Nakonec jsme se tedy do města dostali jen výjimečně, musím však přiznat, že to pak opravdu stálo za to. Krátký výlet do centra Machidy hned první týden byl jen zahřívacím kolem, skutečně jsme se zpotili, až když jsme v neděli na festivalu Tenmangú Ó-Matsuri navlečeni do tradičních přehozů a měkkých bot zvaných „taby“ celý den poskakovali po městě s nejmíň tunu vážícím dřevěným „čímsi“ a v rytmu divošských pokřiků „Uáá!
Hýý! Hej!“ slavili konec léta. Obdivuhodný byl nápad pojmout celou akci jako kulturní vyžití všech zahraničních studentů, co se jich na okolních školách a univerzitách jen našlo. Ve výsledku se tak pod „čímsi“ lopotili Evropané a Američané všech velikostí a barev, zatímco domorodci poskakovali kolem a svými veselými pokřiky nám dodávali síly. Není pak divu, že se v Japonsku podobné středověké tradice zachovaly až do současnosti. Po krátkém posilnění citronovou limonádou s 10 % alkoholu zpátky a pak ještě jednou, neboť opakování je matka moudrosti! Když jsme šťastně dohopsali na setkání všech podobně pomatených skupin, byli jsme z celodenního otroctví konečně propuštěni a mohli jsme si užít večerní slavnost a přecpat se připálenou kukuřicí a cukrovou vatou. Hned další den následoval vrchol programu – celodenní výlet do centra 33
Tokia. Po čtyřiceti pěti minutách jízdy vlakem jsme vystoupili přímo na hlavním tokijském nádraží, abychom vzápětí zabrali místa ve vyhlídkovém autobusu a jako správní japonští turisti vyrazili na prohlídku města all inclusive. Hned na první zastávce jsme zjistili, že průvodkyně hovoří pouze japonsky, což nám ovšem nijak nezabránilo v tom, abychom si výlet pořádně užili. Viděli jsme císařský palác, do kterého se nesmí, a budovu televize NBC, do které se může, ale kde to zase za moc nestálo. Obědvali jsme zajímavý výběr všech japonských specialit z pozoruhodných dřevěných misek ve tvaru dvoukoláku. Páchnoucí houbová polévka s ústřicemi, sépie, chobotnice, krabi, langusty a syrové ryby na všechny způsoby. Mňam! Po obědě jsme měli několik minut v chrámu Asakusa, který byl více obrovským tržištěm než šintoistickou svatyní, a honem domů. Nakonec se nám
však podařilo dosáhnout malé změny programu a po bleskovém utracení veškerého kapesného jsme stanuli před dvousetmetrovým mrakodrapem Metropolitan State Building. Prohlídka, zda u sebe nepřechováváme plastickou trhavinu či jiné nevhodné hračky, pár vteřin rychlovýtahem nahoru, rekord v soutěži „Co nejvíce fotek za co nejkratší dobu“ a šupajdy dolů. V Japonsku zkrátka nikdy není času nazbyt. Ale ten výhled za to stál… Následující týden jsme opět strávili většinou ve škole, kde jsme se hlavně věnovali rozhovorům s pedagogy (pokud možno zahraničními, abychom to pak byli schopni přeložit). To už se však náš čas pomalu chýlil ke konci a 1. října jsme se na letišti Narita rozloučili s Japonskem a vyrazili na dlouhou a únavnou cestu domů. Takže to vlastně vůbec nebylo tak hrozné...
CHEMIE – AG
KLUB CHEMIE
Generell bekannt – die deutschen Klassen genießen kaum Chemiepraktika, denn im tschechischen Unterricht werden maximal einmal pro Jahr welche durchgeführt. Dieses Schuljahr machte Frau Wehner ein Angebot für eine Chemiearbeitsgruppe. Das Meldeformular mit dem Namen „Wenn’s kracht und stinkt“ wurde sofort von ein paar interessierten Schülern unserer Klasse und auch der Klasse 6N ausgefüllt. Anfang Oktober hat die erste Stunde stattgefunden. In lockerer Atmosphäre haben wir verschiedene Versuche gemacht. Beispielsweise haben wir Glasrohre erhitzt und Pipetten gezogen, zu Weihnachten Wunderkerzen gebastelt, Fachbegriffe auf Deutsch gelernt und das Grundwissen Chemie aufgefrischt. Auf jeden Fall hat uns der Unterricht viel gegeben und Spaß gemacht. An dieser Stelle möchten wir gern Frau Wehner danken, dass sie mit uns nachmittags in der Schule geblieben ist, um uns ein bisschen „deutsche“ Chemie beizubringen.
Německé třídy nemají v tematickém plánu prakticky žádná laboratorní cvičení z chemie, nebo maximálně jednou ročně. Tento školní rok nám nabídla naše německá profesorka paní Wehner založení Klubu chemie, ve kterém by byly prováděny chemické experimenty. Přihláškový list s názvem „Když to praská a zapáchá“ byl takřka okamžitě zaplněn mnohými zájemci z různých tříd německého oddělení (5. N, 6. N). Začátkem října se konala první hodina. V přátelské atmosféře jsme prováděli nejrůznější pokusy, např. jsme vyráběli vánoční prskavky a pipety z taveného skla. Osvěžili jsme si své chemické znalosti a naučili se základní pojmy z odborné terminologie v němčině. V každém případě nás výuka bavila a rádi jsme jí věnovali svůj volný čas. Děkujeme paní Wehner, že nám přiblížila chemii trochu jinak – po německu. Marika Čubanová, 6. N; Tomáš Kučera, 5. N Překlad Lucie Svobodová, Tomáš Kučera, 5.N
Jakub Štefela, 4. N 34
35
ZKUSÍM TO ZNOVU
POCIT NA ZABITÍ
Tak jak tě miluju Už nikdo nebude Bez noci, beze dne Ze mne nic nezbyde Pramínky krve Vypouštím zlobu Pro krásu, pro tebe Zkusím to znovu … hrob se mi neotvírá…
Hranice bolesti co nejdál stavíme zlobě a hlouposti těm se teď klaníme
Karla Trnková, septima
Šílený úsměv oči krví podlité oči jak měsíc jsou mraky zakryté Nevidí nádheru když neslyší ji uši a v inbrain stereu beat nerytmicky buší Má duše se ztratila ztratila ve lži přenáším bolest do těla skrz řezné rány v kůži
Michaela Koldová, 1. A
LITERÁRNÍ POZDRAVY 2006 Vítězové Literární soutěže Gymnázia F. X. Šaldy – Zuzana Vykoukalová a Veronika Svobodová – představili svá díla veřejnosti ve čtvrtek 23. listopadu v Malé výstavní síni v rámci 4. ročníku malého festivalu autorských čtení – Literární pozdravy. Ten proběhl ve dnech 23. – 25. 11. 2006. Malá výstavní síň se stala hostitelkou mladých literátů a vedle již zmíněných studentek zde četli své texty Jerome Boyon, Pavel Novotný, Pavlína Nohelová a Radek Malý. Večerní programy se odehrávaly v Experimentálním studiu. Pátek patřil Pavlíně Brzákové a Jaromíru Štětinovi, kteří svá čtení obohatili o zajímavá vyprávění o svých zážitcích z cestování po Rusku. Festival zakončilo sobotní čtení prozaiků Pavla Brycze a Miloše Urbana. Zpestřením sobotního večera bylo zajímavé vystoupení hudební skupiny Zdarr, jež doprovázela P. Brycze. Literární pozdravy 2006 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad 2007, kdy se uskuteční již 5. ročník.
Na každé té lince jež afektu se brání zmítá se dekadence jako sevřená v dlani Miluju kapky deště jsou důvodem proč žít jejich polibky na tváři důvod proč se nezabít… Karla Trnková, septima
Mgr. Tomáš Minster 36
37
AACHEN – AUSTAUSCH
VÝMĚNA S AACHEN
Es war ein schöner Samstag, als wir, die immer neugierige und ungeduldige 4N/S2, auf dem Bahnhof standen und unsere Gastschüler aus Aachen erwarteten. Sie kamen am Abend mit dem Zug, also gingen dann alle gleich nach Hause um sich näher kennen zu lernen. In den nächsten Tagen hatten die Aachener Schüler die Möglichkeit mehr über die tschechische Republik, ihre Kultur und Traditionen zu erfahren. Wir machten viele Ausflüge, damit wir unseren Gästen so viel wie möglich zeigen konnten. Wir besuchten Prag (Kafka-Museum), Terezín und Litoměřice. Natürlich zeigten wir den Aachenern Liberec und seine Umgebung. Der Besuch des Rathauses war auch für die tschechischen Schüler eine neue Erfahrung. Obwohl wir fast jeden Tag dort entlang gehen, waren fast alle noch nie im Rathaus. Auf den Jeschken fuhren wir mit der Seilbahn, aber nach unten mussten wir zu Fuß gehen. In der Nacht hatte es geregnet, also war alles nass und es war ein kleines Abenteuer sauber und ohne Sturz den Berg herunter zu kommen. Manche, ich leider auch, schafften es nicht, aber eigentlich war es gar nicht so schlimm und am Abend war das nur eine lustige Geschichte. Also hatten wir sehr viel Spaß in dieser anstrengenden Woche. Als die Aachener wieder nach Hause fahren mussten, war das eine traurige Situation, aber wir wussten, dass wir uns im Januar wieder treffen würden. Auf Aachen freuten wir uns schon lange vor der Abfahrt. Wir wussten, dass dort unsere neu gewonnenen Freunde auf uns warten, und dass es eine schöne Woche werden wird Wir besuchten Köln, den alten Stadtkern,
V listopadu se část třídy 4. N sešla na libereckém nádraží, aby přivítala hosty z německého města Aachen. Všichni jsme byli zvědaví a napjatí, jací vlastně budou naši němečtí přátelé. Připravili jsme pro ně program, aby alespoň trochu poznali Českou republiku, její kulturu a tradice, těšili jsme se na vzájemné poznávání a mnohé společně strávené chvíle. Navštívili jsme Prahu, Terezín a Litoměřice; samozřejmě jsme prošli Liberec a jeho okolí. Neopomenuli jsme ani dominantu Liberce, Ještěd. Bylo to takové malé dobrodružství slézt z Ještědu dolů, protože v noci pršelo a vše bylo mokré a kluzké. Někteří z nás, bohužel i já, neměli to štěstí, aby došli dolů čistí a bez bolestivých pádů, ale nakonec jsme usoudili, že to nebylo tak hrozné, a večer jsme se tomu všichni už jen zasmáli. Týden byl sice náročný, ale také plný legrace. Když naši němečtí přátelé odjížděli, nebyl to právě ten nejšťastnější moment výměny, ale my jsme věděli, že v lednu se znovu sejdeme, tentokrát v krásném německém městě Aachen. Do Německa jsme se těšili už dlouho dopředu. Věděli jsme, že tam na nás někdo čeká, a také jsme se těšili, že poznáme nové město a rodiny našich přátel. Byli jsme v Kolíně nad Rýnem, kde nás provedla průvodkyně, která nám ukázala i okrajové části města, což bylo velmi zajímavé, protože tam se turista obvykle nedostane. Poté jsme navštívili jedno menší, ale také krásné město, Bonn. Aachen je překrásné město, ve kterém jsme se na konci našeho pobytu vyznali skoro jako doma. Poznali jsme radnici, kostel a v centru jsme často a rádi nakupovali. Také jsme jednou
38
aber auch die Neubauten am Stadtrand. Dann waren wir in Bonn, was auch ganz schön war. Aachen ist eine wunderschöne Stadt, in der wir am Ende fast jede Ecke kannten. Wir besuchten das Rathaus, den Dom und im Zentrum kauften wir sehr gerne und oft ein. Wir fuhren auch einmal in die Niederlande, so dass wir nicht nur in Deutschland waren, sondern noch etwas über ein weiteres europäisches Land erfuhren. In der Schule verbrachten wir die Zeit mit der Arbeit an verschiedenen Projekten. Dieser Austausch war mit dem „Europäischen Literaturprojekt“ verbunden. Es nahmen daran nicht nur Deutsche und Tschechen teil, sondern auch Schüler aus Frankreich und England. Einige von uns schrieben und übersetzten Gedichte und Kurzgeschichten im Projekt „Kreatives Schreiben“. Andere übten einige Theaterstücke ein und der Rest verbrachte die Zeit mit Kunst und Musik. Die Ergebnisse wurden am Ende des Austausches vorgestellt. Und ich muss sagen, dass die Ergebnisse sehr ansprechend waren. Dieser Austausch hat uns sehr gut gefallen, wir hatten viel Spaß und unsere Deutschkenntnisse verbesserten sich. Aber das Beste war, dass wir gute Freunde, von denen es niemals genug gibt, gefunden haben.
přejeli hranice Německa a ocitli se v Nizozemsku, takže jsme viděli i část jiné země, která se ovšem od Německa nějak zásadně neliší. Ve škole jsme čas trávili prací na projektech. Celá naše výměna byla spojena s evropským literárním projektem, na kterém se podíleli nejen Němci a Češi, ale také studenti z Francie a Velké Británie. Někteří z nás psali a překládali básně a krátké povídky v projektu „kreativní psaní“, jiní se věnovali divadlu a ti zbývající se zajímali především o umění a hudbu. Výsledné práce těchto projektů byly představeny až na úplném konci pobytu a musím říci, že se opravdu povedly. Výměna se nám všem velmi líbila, užili jsme si spoustu legrace a vylepšili si znalost němčiny. Nejlepší však bylo to, že jsme si našli dobré přátele, kterých není nikdy dost. Zuzana Straková, 4. N
39
HAMBURG
HAMBURK
In diesem Schuljahr hatte ich die Möglichkeit, an dem Austausch der 4N mit Schülern des Albrecht-Thaer-Gymnasiums Hamburg teilzunehmen. Zuerst sind wir Tschechen im Oktober unter der Führung von Herrn Franz zu unseren Nachbarn nach Deutschland gefahren. Als der Zug nach einer langen und ermüdenden Reise mit häufigem Umsteigen am Bahnhof in Hamburg zu bremsen begann, hatten wir alle Lust, uns auf dem Absatz umzudrehen, die Rückverbindung zu nehmen und nach Hause zurückzukehren. Was machen wir da? Eine Woche später starrten wir uns bei der Erinnerung an unsere ursprünglichen Gefühle nur ungläubig an. In der Hafenstadt hatten wir eine schöne Woche erlebt, und trotz des streikenden Wetters hatten wir nicht nur in unserem vorübergehenden Wohnort viel gesehen, sondern auch Bremen besucht. Mit unseren deutschen Partnern haben wir uns alle sehr gut verstanden. Wir haben sogar neue Freundschaften geknüpft. Ich denke, dass ausnahmsweise keine Teilung in zwei Gruppen – eine deutsche und eine tschechische – stattgefunden hat, wie es ganz oft bei einem Austausch vorkommt. Unsere Freunde hatten für uns ein wirklich hervorragendes Programm vorbereitet, dank dessen der Aufenthalt in Hamburg in Windeseile verflogen ist. Schon beim Abschied konnten wir das nächste Zusammentreffen nicht abwarten. Schließlich kamen die deutschen Schüler im April nach Liberec, wo sie die mit unserem Programm gut gefüllte Woche erlebten und – so hoffe ich – die zusammen verbrachte Zeit genauso genossen haben wie wir. Ich meine, dass wir uns einig sind, dass dieser Austausch der gelungenste war, den wir bisher erlebt hatten.
Ačkoliv nepatřím do třídy 4. N, dostali jsme já a jeden můj spolužák (ze 3. N) možnost zúčastnit se výměnného pobytu se studenty hamburského gymnázia. Nejprve jsme jeli my, Češi, v listopadu pod vedením pana profesora Franze k našim sousedům do Německa. Když začal vlak na nádraží v Hamburku po dlouhé a únavné cestě plné přestupů brzdit, měli jsme všichni chuť otočit se na patě, nasednout na zpáteční spoj a vrátit se domů. Co tu děláme? O týden později jsme na sebe při vzpomínce na své prvotní pocity jen nevěřícně koukali. V přístavním městě jsme prožili krásný týden, a i přes stávku počasí jsme toho hodně viděli nejen v našem přechodném bydlišti, ale navštívili jsme i Brémy. S německými partnery jsme si všichni moc rozuměli a navázali nová přátelství. Dokonce si myslím, že se mimořádně nekonalo rozdělení na dvě skupiny – českou a německou, jak tomu velmi často u výměn bývá. Naši kamarádi pro nás připravili opravdu báječný program, díky němuž pobyt v Hamburku uběhl jako voda a už při loučení jsme se nemohli dočkat, až se opět potkáme. Nakonec přijeli naši kolegové do Liberce v dubnu, kde – doufám – si týden naplněný programem užili a společně strávený čas se jim líbil stejně jako nám. Myslím, že jsme se všichni shodli na tom, že tato výměna byla nejpovedenější z těch, které jsme dosud zažili.
40
Adéla Ježková, 3. N
Monika Poláková, 1. N
NA SMRKU NA SMRKU Když občas přemýšlím o věcech, které mi na ostatních lidech vadí, vždy mě napadne smysl pro humor, nebo lépe řečeno nesmysl pro humor. Spojení „nesmysl pro humor“ je z češtinářského hlediska sice nesmysl, ale věřím, že smysl tohoto nesmyslu každý pochopí. Co mě na ostatních lidech opravdu zaráží, je jejich neochota pochopit vtip nebo žert jako vtip – a nebrat ho vážně. Úplně nejhorší na tom je však skutečnost, že jsem se s podobným chováním setkal i u svých rodičů a příbuzných, a to již ve svém útlém věku. Když jsem jednou například dal své tetě na židli napínáček a ona si na něj sedla, nedalo se z jejího výrazu ve tváři usoudit, že by to pochopila jen jako žert. Ihned zrudla a začala křičet a nadávat, že ji ten spratek skoro zmrzačí a ještě se tomu drze směje. Inu, jí v té chvíli do smíchu moc nebylo. Vůbec však nepochopila, že to není moje vina. Nedošlo jí, že jsem se ji nepokoušel zabít a že toto její nepříčetné chování zapříčinila pouze její vlastní chybná interpretace mého žertu a neochota ho jako žert pochopit. Horší je to, když dospějete a jednáte s lidmi, kteří od vás prostě žádné žertovné chování vůbec neočekávají. Když jste ještě malí, většinou řeknou, je to dítě, a vaše šprýmy nakonec omluví. V dospělosti je ale podobné chování nepochopitelné a ne41
omluvitelné. Co můžete očekávat, když například žádáte o práci a na otázku „Proč chcete dělat překladatele?“ odpovíte, že jste se vsadili s jedním kamarádem a taky se chcete naučit trochu anglicky; nebo když v práci na městském úřadě oceňujete možnost vyřizovat si během pracovní doby osobní záležitosti a taky se vám nechce pořád chodit na matriku, když máte tolik dětí. No myslíte si snad, že vás někde zaměstnají, když jim na otázku „Z jakého důvodu chcete pracovat u nás v knihkupectví?“ odpovíte, že je tam teplo a můžu si číst knížky zadarmo? Nesmysl pro humor se však nevyhýbá ani učitelům, takže se s ním setkáváme také během školních let. Někteří studenti se prostě při testu snaží na otázky, na něž neznají správnou odpověď, odpovídat vtipně, ale to kantor často nepochopí a místo toho, aby se zasmál, začne nekompromisně „začerveňovat“. Dokladem toho budiž test ze zeměpisu ve třídě 1. B jednoho brněnského gymnázia. Na otázku „Jak je vysoký Smrk?“ odpověděl syn pracovníka lesní správy: „Průměrná výška smrku pichlavého je okolo 30 metrů, ovšem smrk ztepilý může dorůstat až do výšky 50 metrů.“ Na to mu profesorka písemně odvětila: „Místo vymýšlení podobných rádoby vtipných odpovědí byste se raději měl učit zeměpis, abyste měl šanci postoupit do dalšího ročníku.“ Ještě daleko horší než dosud zmíněné případy však je, když se podobné chování vyskytne u státních úředníků a vykonavatelů státní moci, což bývá téměř ve 100 % případů. Když jsme jeli vloni v létě autem na dovolenou do Tater, na hranicích jsem došel s pasy k okénku a celník se mě zeptal : „Ste štyria?“ „Ano, a ještě jeden Číňan, ale ten je v kufru,“ řekl jsem zcela vážně. Poté jsem se však pousmál a chtěl jsem mu vysvětlit, že to byl pouze žert. Mezitím ale celník již vyšel ze své budky a zamířil si to k našemu citroënu. Šel jsem kvapně za ním, abych mu znovu řekl, že se nejednalo o nic jiného než o žert. On mě však nejspíš vůbec neposlouchal, čímž se moje až dosud skvělá nálada začala zhoršovat. Jakmile došel k autu, zvýšeným hlasem jsem se mu znovu pokoušel vysvětlit, že jsem to s tím Číňanem nemyslel vážně a že by to měl pochopit jako vtip, protože jsme přeci žili desítky let ve společném státě a byli to koneckonců oni, kdo se od nás chtěl odtrhnout. To ho však zřejmě naštvalo ještě víc a řekl, že provede kontrolu vozidla včetně všech zavazadel. Zbytek posádky auta se na mě nechápavě díval a já jsem se cítil tak bezmocně, neboť jsem věděl, že nemá cenu se jim snažit vysvětlovat, že to není vůbec moje vina, protože mi stejně neuvěří, ačkoliv to byla pravda. Celník je jednoduše vyšší autorita. Jak je vidět, v dnešním světě pro vtipy a žerty už moc místa není. Je to škoda. Ale co! Letos jedu na dovolenou do Rakouska, tak uvidíme! Michal Stránský, 5. N
42
Petra Krejčová, 3. A
43
MEDIUM Kdyby lidé nedělali bláhové věci, nic důležitého by se nikdy nestalo.
44
45
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2006 – 2007 (II. ČÁST) 5. 1. – 10. 1. 6. 1. – 27. 1. 7. 1. – 14. 1. 10. 1. 11. 1. 15. 1. 17. 1. 17. 1. 19. 1. 21. 1. – 27. 1. 23. 1. 24. 1. 24. 1. 24. 1. 25. 1. 25. 1. 25. 1. 27. 1. – 6. 1. 31. 1. – 1. 2. 31. 1. 1. 2. 1. 2. 2. 2. 5. 2. 6. 2. 7. 2. 7. 2. 7. 2. 7. 2. 8. 2. 8. 2. – 11. 2. 8. 2. 9. 2. 9. 2. – 11. 2. 13. 2. 14. 2. 14. 2. 20. 2. 21. 2. 21. 2. 22. 2. 22. 2. 26. 2. 27. 2. 27. 2. 46
lyžařský kurz – 1. A, 1. B maturitní ples – oktáva, 4. B Europrojekt Aachen 2007 – 4. N Den otevřených dveří Žitava – návštěva VŠ – 5. N akce Goethe Institut olympiáda ve francouzském jazyce recitační soutěž (školní kolo) ukončení klasifikace za 1. pololetí lyžařský kurz Rakousko – kvinta, 3. N matematická olympiáda (školní kolo kategorie A) 1. maturitní konference pro 6. N pedagogická rada matematická olympiáda (okresní kolo kategorie Z9) matematická olympiáda (školní kolo kategorie B, C) Projekt Jugend musiziert – 2. N exkurze: Praha – kvarta maturitní ples – 4. A, 6. N veřejné prezentace seminárních prací vydávání vysvědčení testy CERMAT – kvarta, 2. N návštěva divadla v Žitavě – 1. N pololetní prázdniny maturitní písemná práce z německého jazyka – 6. N schůzka vedení školy s představiteli studentů biologická olympiáda (školní kolo kategorie A) porada předsedů předmětových komisí maturitní písemná práce z matematiky – 6. N soutěž v německém jazyce (okresní kolo kategorie III) Okresní soud v Liberci (návštěva hlavního líčení) – 3. B Cum decore – soustředění Bílý Potok soutěž v německém jazyce (okresní kolo kategorie II) maturitní písemná práce z fyziky, biologie, zeměpisu – 6. N turnaj v debatování recitační soutěž Wolkerův Prostějov (okresní kolo) biologická olympiáda (školní kolo kategorie B) soutěž v anglickém jazyce (okresní kolo kategorie III) olympiáda v ruském jazyce (krajské kolo) biologická olympiáda (okresní kolo kategorie C) Cum decore – projekt s Europerou představení v Lidových sadech – prima, sekunda, tercie, kvarta soutěž v anglickém jazyce (okresní kolo kategorie IB, IIB) zeměpisná olympiáda (školní kolo kategorie C) olympiáda v českém jazyce (okresní kolo) Agora – debatní pohár
27. 2. 28. 2. 23. 2. – 18. 3. 1. 3. – 2. 3. 12. 3. 14. 3. – 20. 3. 14. 3. 15. 3. 16. 3. 21. 3. 21. 3. 23. 3. 24. 3. – 25. 3. 26. 3. . 27. 3. 27. 3. 28. 3. 28. 3. 28. 3. 29. 3. 29. 3. – 30. 3. 29. 3. 29. 3. 29. 3. 29. 3. 29. 3. 30. 3. 30. 3. 30. 3. 31. 3. 2. 4. 2. 4. 3. 4. 4. 4. 4. 4. 5. 4. – 6. 4. 10. 4. 10. 4. 11. 4. 11. 4. 12. 4. 14. 4. – 22. 4. 17. 4. 18. 4. 18. 4. 20. 4. – 5. 5.
biologická olympiáda (školní kolo kategorie D) porada všech vyučujících Austrálie – projekt Matematický maraton schůzka vedení školy s představiteli studentů debatování – Německo (Kiel) semináře o ŠVP pro zástupce gymnázií Libereckého kraje recitační soutěž Wolkerův Prostějov (krajské kolo) Matematický klokan zeměpisná olympiáda (okresní kolo) závěrečná písemná práce z anglického jazyka pro maturanty biologická olympiáda (krajské kolo kategorie B) Debatní liga Maturita nanečisto – český jazyk, anglický jazyk Maturita nanečisto – německý jazyk, volitelný předmět matematická olympiáda (krajské kolo kategorií B, C) porada všech vyučujících matematická olympiáda (krajské kolo kategorie Z9) Maturita nanečisto profilová – anglický jazyk Festival filmů o lidských právech – tercie, 2. A, 2. B Veletrh dětské knihy – prima, sekunda AIDS očima mladých Naivní divadlo: Léčba neklidem – 3. A, 3. B Eurorebus (krajské kolo) Maturita nanečisto – španělský jazyk, ruský jazyk olympiáda ve španělském jazyce (krajské kolo) Festival dokumentárních filmů o lidských právech – septima Maturita nanečisto profilová – německý a francouzský jazyk olympiáda v ruském jazyce (celostátní kolo) debrujáři – Luhačovice psychologické testy schůzka vedení školy s představiteli studentů maturitní písemná práce z českého jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N Naivní divadlo: Tři mušketýři – sekunda, tercie Divadlo Žitava: Faust – 4. N, 5. N, 6. N velikonoční prázdniny Naivní divadlo: Zrzavý Orm – prima, 1. N přijímací zkoušky do 2. stupně šestiletého studia workshop: německý jazyk a ICT matematická olympiáda (okresní kolo kategorií Z6–Z9) workshop: hudební výchova a ICT výměnná studentská návštěva – G Hamburg v Liberci – 4. N ukončení klasifikace za 3. čtvrtletí pedagogická rada, schůzky SRSPŠ workshop: matematika a ICT praktikum v Německu – 5. N 47
LYŽAŘSKÝ KURZ KVINTY A 3. N Rakousko 21. 1. – 27. 1. 2007 Vystupuji z auta a rozhlížím se, zda v tom davu rodičů nezahlédnu alespoň část svých spolužáků, se kterými budu trávit celý příští týden. Je totiž neděle večer okolo deváté hodiny večerní a my (kvinta) se spolu se 3. N a profesory scházíme Na Rybníčku, abychom se v následujících dnech především zdokonalili v lyžařském či snowboardovém umění, dále abychom se zbavili přebytku energie, která je zatím dost evidentní, a v neposlední řadě abychom si jako
48
veliká parta užili spoustu legrace. Rozzářené tváře mých vrstevníků se mísí s pohledy rodičů, ze kterých lze vyčíst mnoho. Jedni vypadají spokojeně, že si jejich ratolest užije na chvíli někdo jiný, další zase ustrašeně, aby jejich „dítko“ za ten týden nezvlčelo, nevyhladovělo a aby se vrátilo celé. Teď už ale sedíme ve vyhřátém autobuse a oplácíme horečnaté mávání svým drahým rodičům. Po celou cestu panuje skvělá nálada a od začátku až do konce se ze všech částí autobusu neustále opakuje věta: „Už tam budem?“ Dočkali jsme se! Ale to, co jsme kolem sedmé hodiny ranní spatřili z oken autobusu, v nás vyvolalo obavy, že budeme celý týden schopni lyžovat maximálně na trávě. Po skle stékaly proudy vody, po sněhu ani památky a sjezdovky že prý jsou mimo provoz. „Ještě že máme s sebou tak schopný profesorský sbor,“ pomysleli jsme si po chvíli. Vyjednali nám totiž náhradní ubytování ve výše
položeném městečku Mallnitzu. Sotva jsme se zabydleli v krásném horském penzionu, začaly se z oblohy snášet sněhové vločky. Zanedlouho se už spokojeně vezeme na Mölltalský ledovec, kde trávíme den ve znamení skvělého lyžování. Všichni jsme i přes značnou nepřízeň počasí nadmíru spokojeni a všechna čtyři družstva se kolem 16. hodiny odpolední scházíme u našeho autobusu, který na nás věrně čeká na parkovišti. Po vydatné večeři nás profesoři (v čele s panem profesorem Pelcem) seznámili s řádem penzionu a s tím, jak bude celý týden probíhat. Všechny zbylé dny jsme strávili ve skvělém lyžařském středisku Ankogel. Trvalo dva dny, než se počasí umoudřilo, ale nás to nijak netrápilo. Užívali jsme si každou chvilku, kdy jsme mohli jezdit v čerstvém hlubokém „prašanu“. Čtvrtek a pátek pro nás byly dny plné sjíždění nádherně upravených, téměř prázdných sjezdovek a také dny plné obdivování zasněžených alpských vrcholků a celkového nadšení z místa pobytu. Nastalo páteční odpoledne a my jsme nemohli (spíše odmítali) věřit tomu, že veškerou tuhle krásu, ze které až přecházel zrak, již za chviličku opustíme…
A jak jsme trávili odpoledne a večery? Ve středu – v „krizový den“ – se celá naše výprava (nás 40 momentálně osiřelých dětí, paní profersorky Tůmová a Reinišová, pan profesor Pelc a instruktor Honza Řehák-Piškot) vydala prozkoumávat zdejší malebné městečko Mallnitz. Po večerech jsme pospolu hráli různé společenské hry, proběhla i přednáška o správné údržbě lyží. Všichni jsme se zlepšili v lyžařském či snowboardovém umění, domů jsme dorazili bez jakéhokoliv zranění, co víc – poznali jsme spoustu nových přátel a užili si mnoho skvělé zábavy. Myslím, že jsme všichni prožili neobyčejně vydařený týden, který v nás zanechal nesčetně vzpomínek, jež jsou z obrovské části (ne-li všechny) pozitivní a v každém případě nezapomenutelné! Zuzana Reinišová, kvinta
49
MATEMATICKÝ MARATON Vyčerpání, únava, litry kávy, ale i nové vědomosti a stmelení kolektivu napříč druhými ročníky nejlépe vystihují akci, která zapsala naši školu do knihy rekordů – matematický maraton. Jak to všechno začalo? Nejspíš v pominutí mysli na víkendovém semináři matematiky se zrodil nápad vzdělávat se za hranicí možností a pokořit tak rekord. Myšlenka nezněla špatně, kdyby se nezjistilo, že rekordem se rozumí čtyřicet hodin nepřetržité výuky matematiky. Ovšem my, druháci, máme tuhý kořínek a po nedlouhém rozmýšlení jsme začali školu polepovat plakáty. Velmi nás potěšila podpora ze strany vedení školy i počet zájemců, které jsme museli téměř odhánět. Zbývalo vyřešit poslední starost – kdo to vše odučí? Jsme velmi vděčni Mgr. Vítězslavu Pěničkovi, jenž vzal tuto nepředstavitelnou zátěž na svá bedra a po celou dobu projektu nám vtloukal nové poznatky do hlav. Jak jsme se stali rekordmany Myslím, že příprava na maraton se líbila každému. Nebyla nikterak náročná, stačilo natočit několik rozhovorů pro média a pak pod heslem „Spánek – základ života“ honem do postele. Vstávání do prvního březnového dne bylo nabito očekáváním. Po probuzení četnými záblesky fotoaparátů jsme se dozvěděli, co nás čeká a nemine, a pak již byla zahájena nekonečná výuka. Po prvním dopoledni se všichni cítili svěže a plni energie, byl čas na přestávkový fotbal a sranda nebrala konců. Výuka však pokračovala bleskovým tempem, a tak jsme se museli začít smiřovat s faktem, že již jsme poslední třída ve 50
škole. To však nikoho nevyvedlo z míry, jelikož útěcha se nalézala stále snadno – každý pomýšlel na Guinessův rekord a kávy bylo dostatek. První krize nastala v ranních hodinách; nechci vinit stereometrii, ale zrovna při ní odpadli první dva účastníci. Naštěstí to pro nás mělo spíše stmelující účinky a příchod ostatních studentů na páteční výuku nás znovu rozproudil. Nijak nás nepoznamenala ani ztráta dalšího účastníka, toho odrovnaly nekonečné řady a posloupnosti. Za neutuchající podpory a hecování jsme se „proučili“ k dalšímu odpoledni. Musím říci, že člověk po třiceti matematických hodinách uvažuje trochu nenormálně. Někdy se vyskytly „matematické záchvaty“ – někteří účastníci se věnovali matematice i o přestávkách, když začali řešit matematickou olympiádu. Ovšem boj s únavou většinou probíhal pochopitelnými způsoby. Velmi oblíbené byly sprchy, dýchánky s energetickými drinky či sportovní aktivity. K večeru druhého dne nastala další krize, nikdy jsem však nezažil větší spolupráci napříč třídami. Poznali jsme se v situacích, kdy si každý sáhl na samé dno a mnohdy mu ulítly nervy. Ovšem vše jsme zvládli bez ztráty kytičky. Takto silný kolektiv si ani nevšiml, že již překonal stávající rekord a u analytické geometrie dovršuje čtyřicátou hodinu. Atmosféra by se dala krájet, komisař předstupuje před třídu a zmiňuje se o vytvoření nového rekordu – mohutný výkřik ohluší školní chodby. Radost, úspěch a vynikající nálada ovládá každého z přítomných. Všichni ve zdraví přežili a s úsměvem na tváři prchají do svých postelí… Poděkování Celá akce přinesla mnoho ohlasů. Mimo to, že nastínila učivo matematiky celého gymnázia, ukázala také soudrž51
2:55
4
10:20
11:05
3:50
5
11:15
12:00
4:45
6
12:10
12:55
5:50
7
13:15
14:00
6:45
8
14:10
14:55
7:40
9
15:05
15:50
konstrukce trojúhelníku planimetrie
shodná zobrazení Pythagorova věta
oběd faktoriál kombinatorika
kombinační číslo variace, permutace, kombinace
svačina 8:45
10
16:10
16:55
9:40
11
17:05
17:50
10:35 12
18:00
18:45
lineární funkce funkce
kvadratická funkce lineárně lomená funkce večeře
nost kolektivu a zpevnila přátelské vztahy napříč ročníkem. Dokázala, že hranice lidských možností jsou dál, než si člověk umí představit. Věřím, že každý z účastníků lépe než kdy jindy poznal své schopnosti a odnesl si mnoho nezapomenutelných zážitků. Děkujeme všem účastníkům a organizátorům projektu – jmenovitě to jsou: Petr Čarný, Zuzana Reslová, Veronika Pachtová, Matěj Kuc, Jakub Rýdl, Jakub Novák, Eva Zouharová, Hana Králová, Daniela Cvejnová, Jana Říhová, Tomáš Vintr, Daniela Urbanová, Kristýna Žďárská, Lucie Matoušková, Marie Janatová, Marek Pípal, Adéla Krásná, Adéla Vránová, Barbora Krejčová, Jakub Jech, Jan Martinek, Michaela Dopitová, Matúš Slivka, Vladimír Haberland, Zuzana Straková, Vojtěch Hertík, Nikola Kellerová, Adriana Štolbová, Marie Bartošová a Marek Pavlíček. Zvláštní poděkování patří zástupkyni ředitelky RNDr. Věře Voršilkové, celému vedení školy a především panu profesoru Mgr. Vítězslavu Pěničkovi. Štěpán Křeček, 2. B
ČASOVÝ HARMONOGRAM Čas
h
Od
Do
0:00
1
7:25
8:10
0:55
2
8:20
9:05
1:50
3
9:15
10:00
Kapitola algebra svačina
52
11:40 13
19:05
19:50
12:35 14
20:00
20:45
13:30 15
20:55
21:40
Eukleidovy věty planimetrie
obvodový a středový úhel obvody a obsahy
2. večeře 14:35 16
22:00
22:45
15:30 17
22:55
23:40
16:25 18
23:50
0:35
17:30 19
0:55
1:40
18:25 20
1:50
2:35
19:20 21
2:45
3:30
statistika
20:25 22
3:50
4:35
vzájemné polohy rovin a přímek
21:20 23
4:45
5:30
22:15 24
5:40
6:25
řez jehlanem
23:20 25
6:45
7:30
aritmetická posloupnost
24:15 26
7:40
8:25
25:10 27
8:35
9:20
Téma hodiny
soustavy lineárních rovnic algebra
matice, determinanty soustavy rovnic s parametrem definice
pravděpodobnost binomické rozdělení
stereometrie
řezy krychlí
geometrická posloupnost
řady
nekonečné řady, finanční matematika
svačina, křest knihy
mnohočleny, úpravy výrazů
26:15 28
9:40
10:25
lineární rovnice
27:10 29
10:35
11:20
kvadratická rovnice
25:05 30
11:30
12:15
analytická geometrie
vektory rovnice přímek rovnice roviny
oběd 53
29:10 31
12:35
13:20
30:05 32
13:30
14:15
31:00 33
14:25
15:10
32:05 34
15:30
16:15
33:00 35
16:25
17:10
33:55 36
17:20
18:05
sběr dat statistika
zpracování dat vyhodnocení
svačina iracionální rovnice algebra
lineární nerovnice kvadratické nerovnice večeře
35:00 37
18:25
19:10
35:55 38
19:20
20:05
36:50 39
20:15
21:00
exponenciální funkce funkce
logaritmická funkce funkce sin, cos 2. večeře
37:55 40
21:20
22:05
38:50 41
22:15
23:00
39:45 42
23:10
23:55
54
analytická geometrie
kružnice, elipsa parabola, hyperbola tečny kuželoseček
55
NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU – AUSTRÁLIE 2007 Stejně jako v předchozích letech se i v tomto roce vydal tým studentů z Gymnázia F. X. Šaldy po stopách minulosti – opět pod vedením Mgr. Jana Golla a také našeho bývalého studenta Jakuba Hodbodě. Tentokrát jsme však svou pozornost zaměřili na námi dosud neprobádanou oblast, a to na druhou stranu planety – na zem zaslíbenou slunci, klokanům a nádherným plážím. Řeč je samozřejmě o Austrálii. Výjezd se konal ve dnech 23. 2. – 17. 3. 2007 a výpravy se zúčastnili Mgr. Jan Goll, dále jeden ze zakladatelů projektu Neviditelné oběti komunismu, již zmíněný Jakub Hodboď, a k tomu dvě současné studentky Anna Simbartlová a Janetta Roubková. Za dobu pobytu stihl náš čtyřčlenný štáb natočit velice přínosných 24 interview. Nebylo dne, kdy bychom se nudili. Československých emigrantů, lépe řečeno exulantů, je na australské půdě nespočet. My jsme se zaměřili na ty, kteří svůj nový domov našli ve městech Sydney, Canberra a Melbourne. V Sydney a Melbourne jsme se mimo jiné věnovali také Sokolu a zkoumali jsme rozdíly mezi kanadským a australským pojetím. V Canbeře nás zaujala organizace Česká beseda, v jejíž budově jsme měli možnost seznámit se s mnoha krajany. Vstřícnost a srdečnost tamějších lidí je fascinující, a tak pro nás bylo každé setkání jedinečné a okouzlující. I přes velmi nabitý program jsme si našli chvilku času na oddych. Během pobytu v Sydney nám byla na pár dní poskytnuta chatka v Modrých horách, které jsou díky eukalyptovým pralesům pověstné svou namodralou mlhovinou. Po týdnu neustálého zápřahu nám tato nabídka přišla vhod. Po dobu tří dnů jsme v Blue Mountains čerpali energii na další rozhovory a zároveň se nám tak naskytla možnost na vlastní kůži poznat nenahraditelnou faunu a floru tohoto kontinentu plného extrémů. Dne 6. 3. jsme nastoupili do autobusu mířícího do Canberry, hlavního města Australského společenství. Po příjezdu jsme navštívili českého velvyslance – pana Karla Pažourka. Zde jsme strávili příjemnou hodinu a půl představováním smyslu našeho projektu a našich cílů. Nakonec jsme i od něj získali cennou záštitu nad projektem. Australské kopce nás nejspíše natolik okouzlily, že i během pobytu v Canbeře jsme zatoužili jeden z nich pokořit, a to rovnou ten nejvyšší – Mt. Kosciusko. Finální fáze našeho výzkumu se konala na půdě další australské metropole, Melbourne. Toto město jako by se snažilo překonávat dominanty slavného Sydney, ale
lidé jsou všude stejně milí. Zde jsme se s krajany kromě natáčení setkali také v australském parku nazvaném Šumava, kde jsme byli svědky výuky českého jazyka, která se týká hlavně velmi mladé generace. Lidé zkrátka nechtějí, aby jejich potomci zapomněli, odkud vlastně pocházejí. Neunikla nám ani pravá česká tancovačka, jež se konala přímo v budově Sokola Melbourne a na níž byla účast krajanů překvapivě vysoká – byli zde totiž jak mladí Čechoaustralané, tak i jedni z prvních českých emigrantů na australské půdě vůbec. Samozřejmě jsme se také tváří v tvář setkali s živočichy typickými pro tuto zemi. Dopomohl nám k tomu nejen Wildlife Park v Sydney, kde jsme se mohli pomazlit s klokany a koalami, ale také samotná budova Sokola Sydney. Sem se na naše natáčení přišel podívat pro nás neznámý druh tarantule, a poněvadž se nacházel přímo nad našimi hlavami, není divu, že tím náš štáb na několik minut vyděsil a zcela ochromil – krajané se alespoň dobře bavili. Po zajímavém třítýdenním výzkumu jsme všichni odjížděli plní dojmů a nezapomenutelných zážitků. Tento úspěšný výjezd nám přinesl nejen mnoho nových zkušeností, ale také poznatků, jež jsme přidali k našim již nasbíraným znalostem. Náš archiv jsme obohatili o nové materiály. Doufáme, že se brzy naskytne příležitost k jeho dalšímu rozšíření. Janetta Roubková, 1.A
56
57
TÉMATA PÍSEMNÉ MATURITNÍ ZKOUŠKY Z ČESKÉHO JAZYKA VE ŠKOLNÍM ROCE 2006 – 2007 1. 2. 3. 4.
Všechno, s čím se setkáš, ti může být cestou. (tibetské přísloví) (Volný slohový útvar) Sním o cestě po zemi, kde slušný člověk nemá koho nebo čeho se bát. (J. Hanzelka) (Volný slohový útvar) Romeo a Julie 21. století (Volný slohový útvar) Až budu pánem svého času… (Fejeton)
UKÁZKA ÚSPĚŠNÉ MATURITNÍ PRÁCE Až budu pánem svého času… Fejeton „Rád bych ještě chvíli zůstal,“ pravil mi nedávno můj dobrý přítel, když odcházel z čajovny, kde jsme se zrovna báječně bavili, „ale nejsem pánem svého času.“ Bylo mi to upřímně líto. Koneckonců je demokracie, a člověk by tedy měl být sám sobě pánem. To, že tomu tak není a že člověk stále ještě musí sloužit svému času, mě přimělo, abych vzal rozum do hrsti a sám při budování demokracie pomohl. Rozhodl jsem se totiž vymyslet, jak by se mohl člověk stát pánem času. Jako první mě napadlo staré egyptské přísloví: Člověk se bojí času, ale čas se bojí pyramid. Stačilo by tedy postavit dostatečně velkou pyramidu a člověk by byl osvobozen od nadvlády zbabělého časoprostorového kontinua. Bohužel z mých prvních výpočtů vyplývá, že pyramida, které by si časoprostor všimnul, musí být nejméně devadesát čtyři celé dva krát menší než on sám. To dělá při nekonečné rozloze časoprostoru tolik stavebního materiálu, že nám ho naše nedokonalá transportní síť neumožňuje v dohledné době nashromáždit. Byl jsem tedy nucen hledat další nápady v moudrých knihách. Především jsem se zaměřil na prestižní edici známou jako „morzakor“ či „rodokaps“. Zde se objevuje mnoho elegantních způsobů ovládnutí času, jako například stázová pole, hyperprostorové skoky či stroje času. Bohužel je jejich vynálezci zapomněli opatřit náležitou technickou dokumentací. Naštěstí se mi podařilo objevit teorie fyzika Alberta Einsteina, který předpokládá zpomalení času při vysokých rychlostech a hmotnostech. Nasnadě je tedy ovládnutí času pomocí sportovních automobilů v kombinaci se speciální dietou v amerických řetězcích rychlého občerstvení. Když se mi podařilo vyřešit problematiku zvládnutí času, zbývá mi již pouze domyslet možné využití takto ,,domestikovaného“ času. Jako žáka gymnázia mě okamžitě napadlo využít trochu naspořeného času během závěrečných písemek, 58
a tak se občas dosyta vyspat a odpočinout si. Mně by sice jeden týden volna několikrát ročně navíc stačil, ale bylo by možné i relaxovat ve velkém stylu, jak to navrhuje Jules Verne ve svém románu „Dva roky prázdnin“. Ty by navíc mohly nahradit co do rozsahu nedostačující harmonizační dny a školní výlety. Mimoto by se dalo uspořit několik týdnů k prodloužení studijního volna, a protože se dá za několik týdnů ledacos doučit, zlepšily by se takto výrazně studijní výsledky. Protože nechci být sobecký, hodlám tento nápad poskytnout celému lidstvu, aby z něj mohlo čerpat užitek. Jistě se najde mnoho lidí, kteří by ho ocenili. Zaměstnanci by jistě neprotestovali proti prodloužení dovolených a alespoň menší děti by měly radost, že jsou rodiče doma. Romantici jako Michal Tučný by se těšili z každodenního nedělního rána s vydatnou snídaní v trávě a zamilovaní by se procházeli za pozdního večera prvního máje i uprostřed zimy. Naproti tomu by komunisté nejspíš prosazovali prvomájové dopoledne v říjnu či v únoru. Ze zpěváků by se asi nejvíce radoval Sahula, protože by mohl být Na Kovárně ještě déle a měl by jistotu, že ho z práce nevyhodí již zítra. Také je nutno dodat, že tento vynález nesleduje pouze blaho lidstva. Jako příklad může sloužit kocour Garfield, který se sice nezbaví nenáviděných pondělků, ale zato dostane celý víkend pro rekonvalescenci navíc. Možná se budete ptát, proč jsem tedy již tuto převratnou myšlenku neuvedl do praxe. Dospěl jsem totiž k názoru, že zde stejně jako u všech vynálezů hrozí zneužití. Je snadné si představit, že zaměstnavatel požaduje neplacené přesčasy za dobu, kterou zaměstnanci během práce uspořili, nebo že některý diktátor využívá tento čas k rychlému zbrojení a přesunu vojsk. Nejprve je tedy nutno celou věc řádně legislativně ošetřit a samozřejmě patentovat. Ani automobilové firmy nejsou schopny dodávat rychle automobily v ceně přijatelné pro každého a prodejny rychlého občerstvení nemají dosud nezbytné pokrytí některých oblastí. Proto chci s vlastní realizací počkat, až se mi podaří tyto drobné organizační problémy vyřešit, abych mohl program uvést celosvětově a najednou. Protože jsou ale mnozí čtenáři netrpěliví, připravil jsem pro ně jednoduché prozatímní řešení, které jsem shrnul v několika bodech: 1. Kalendář sejměte ze stěny. 2. Z hodinek vyjměte baterie. 3. Zapomeňte datum narození. Jsem si jist, že funguje. Jan Plíva, 6. N
59
GASTSCHULAUFENTHALTE VON SCHÜLERN DER DEUTSCHEN ABTEILUNG
STUDIJNÍ POBYTY ŽÁKŮ NĚMECKÉHO ODDĚLENÍ
Dank der finanziellen Unterstützung des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds sowie zahlreicher Schulen und Gastfamilien in Deutschland konnten wir auch in diesem Schuljahr für insgesamt 15 Schüler der Jahrgangsstufe 11 den Gastschulaufenthalt in Deutschland realisieren. Ein Teil der Schüler hat sich sowohl die aufnehmende Gastfamilie wie auch die Schule über persönliche Kontakte selbst gesucht. Der größte Teil wurde jedoch von uns nach Enger und Rostock vermittelt, da wir mit den Schulen dort in Kooperation stehen und bereits langjährige Kontakte pflegen. Die Aufenthaltsdauer betrug in der Regel vier Wochen. Daher war es den aufnehmenden Schulen möglich, die Schüler umfassend in den normalen Schulalltag zu integrieren. Unsere Schüler nahmen am Unterricht teil und unterzogen sich auch Leistungsbewertungen. Die daraus erwachsenen Einschätzungen ihres Leistungs-, Arbeitsund Sozialverhaltens waren in allen Fällen überdurchschnittlich positiv. Insbesondere wurden die Bemühungen der Schüler zur Vervollkommnung der Sprachkompetenzen lobend hervorgehoben. Das sehen auch die Schüler so, zum Beispiel schreibt Mirek Saska über seinen Aufenthalt: „Ich glaube, dass es mir viele neue Aspekte in meiner Ansicht von der Wichtigkeit der deutschen Sprache gegeben hat und dass es sinnvoll ist, solche Einzelaustausche zu unterstützen.“ Auch in den Gastfamilien gelang in allen Fällen eine völlig unproblematische Integration unserer Schüler. Sie
Díky finanční podpoře Česko-německého fondu budoucnosti a také díky podpoře mnoha škol a hostitelských rodin v Německu mohli jsme i v tomto školním roce vyslat celkem 15 žáků na studijní pobyt do Německa. Někteří z nich si našli jak hostitelskou rodinu, tak i školu prostřednictvím osobních kontaktů. Ale větší části z nich jsme zprostředkovali studijní pobyty v Engeru a v Rostocku ve školách, se kterými už máme dlouhodobé kontakty. Studijní pobyt trval zpravidla čtyři týdny. A tak měly hostitelské školy možnost integrovat naše žáky do normálního školního života. Žáci se účastnili vyučování a byli také hodnoceni. Jejich prospěch, píle a sociální cítění byly vždy hodnoceny velmi pozitivně. Především byli chváleni za to, že se snažili zdokonalovat si své jazykové kompetence. To přiznávají i sami žáci, například Mirek Saska napsal o svém pobytu toto: „Myslím, že jsem si uvědomil nové aspekty důležitosti němčiny a že je smysluplné podporovat takové pobyty jednotlivých žáků.“ Také v hostitelských rodinách se ve všech případech zdařila zcela bezproblémová integrace našich žáků. Účastnili se každodenního rodinného života a především o víkendech a svátcích při kulturních nebo sportovních aktivitách měli příležitost lépe poznat život v Německu. Už během svého pobytu nám posílali e-maily, ve kterých se velmi pozitivně vyjadřovali o svých zážitcích. Mohli jsme také pozorovat zlepšení jejich znalostí němčiny i komunikačních
60
wurden in den Familienalltag mit allen Verpflichtungen einbezogen und hatten insbesondere an den Wochenenden bzw. an Feiertagen Gelegenheiten, bei kulturellen und sportlichen Aktivitäten das Leben in Deutschland besser kennen zu lernen und zu erleben. Schon während ihres Aufenthaltes haben sie in E-Mails ihre Erlebnisse positiv reflektiert. Wir bemerkten da auch schon deutlich verbesserte Deutschkenntnisse und Kommunikationsfähigkeiten. Daran konnten die Schüler nach ihrer Rückkehr anknüpfen, sie profitieren davon im deutschsprachigen Fachunterricht an unserer Schule. Im abschließenden Bericht nach ihrer Rückkehr ist in allen Fällen eine große Begeisterung und Dankbarkeit über die gemachten Erfahrungen nachzulesen. So schreibt zum Beispiel Karolína Drapaková: „Ich hatte keine Probleme. Viele Leute um mich herum waren sehr hilfsbereit und freundlich. Es war dort viel los und ich hatte viele schöne Erlebnisse und Erfahrungen. Ich bin sehr zufrieden und begeistert.“ Michaela Čizková beschreibt ihre Unterrichtserfahrungen: „Ich lernte viele neue Menschen, Freunde und natürlich ein anderes Schulsystem kennen. Ganz neu waren für mich z. B. Religion oder Spanisch. Das beste Fach war aber der Sport. Wir hatten eine Doppelstunde pro Woche und es machte mir wirklich Spaß.“ Nikola Kestlerová reflektiert ihre Erlebnisse in Leipzig so: „Ich habe in der 10. Klasse gelernt. Die Klasse hat mich sehr gut angenommen. Das ist für mich überraschend gewesen. In der Klasse sind fünf Jungen und zwanzig Mädchen. Ein paar Mädchen haben in Russland gelebt, ein Mädchen kam aus
schopností. Na to mohli po svém návratu navázat a využít toho především ve výuce odborných předmětů, ve kterých je vyučovacím jazykem němčina. Ze závěrečné zprávy, kterou žáci odevzdali po svém návratu, lze vyčíst ve všech případech velké nadšení a vděk za získané zkušenosti. Například Karolína Drapáková píše: „Neměla jsem žádné problémy. Lidé kolem mě byli velmi přátelští a ochotní mi pomoci. Stále se něco dělo a měla jsem mnoho hezkých zážitků a zkušeností. Jsem nadšená a velmi spokojená.“ Michaela Čížková popisuje své zkušenosti z vyučování: „Poznala jsem jiný školský systém, mnoho lidí a získala nové přátele. Zcela nové pro mě bylo ve škole např. náboženství nebo španělština. Ale nejlepší předmět byl tělocvik. Měli jsme jednou týdně dvě hodiny, a to mě opravdu bavilo.“ Nikola Kestlerová líčí své zážitky v Lipsku takto: „Chodila jsem do 10. tří61
dem Irak. Ein Junge war aus der Türkei. Der Unterricht in der Schule ist ganz anders als bei uns gewesen. Ich mag Mathe sehr und das war auch das beste Fach in Deutschland. Ich habe mit der Klasse auch eine geographische Exkursion erlebt. Die Exkursion ist sehr interessant gewesen.“ Die Vielfältigkeit der Eindrücke und Erlebnisse zeigt, wie wichtig diese Form des Kennenlernens für alle Schüler war. Wir hoffen sehr, auch im kommenden Schuljahr möglichst vielen Schülern aus der Klasse 4N aufgrund der Unterstützung des Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds dieses Angebot machen zu können. Kathrin Eger, Betreuerin der Gastschulaufenthalte
dy. Spolužáci mě přijali velmi dobře. To mě překvapilo. Ve třídě bylo pět chlapců a dvacet dívek. Několik dívek žilo před tím v Rusku, jedna dívka byla z Iráku. Jeden chlapec pocházel z Turecka. Vyučování ve škole bylo zcela jiné než u nás. Mám ráda matematiku, a to byl nejlepší předmět i v Německu. Zažila jsem se třídou také velmi zajímavou zeměpisnou exkurzi.“ Mnohostrannost dojmů a zážitků ukazuje, jak je tato forma poznávání pro žáky důležitá. Doufáme, že v příštím školním roce budeme moci žákům 4. N za přispění Česko-německého fondu budoucnosti nabídnout stejnou možnost. Kathrin Eger, koordinátorka studijních pobytů v Německu Překlad: Mgr. Marcela Danajovičová
PRAKTIKUMSBERICHT Wie alle anderen Schüler aus der Klasse 5N habe ich im Zeitraum vom 23. April bis 4. Mai 2007 ein Sprach- und Betriebspraktikum absolviert. Zusammen mit Lucie Svobodová habe ich mich um die Arbeitsstelle im Altbestand der Christian-WeiseBibliothek in Zittau beworben. Der leitende Angestellte des Altbestandes hat unser Bewerbungsschreiben positiv beantwortet und uns die Praktikumsstelle zugesagt. Am Montag, 23. April, sind wir zum ersten Mal mit dem Auto nach Zittau gefahren, zusammen mit anderen Schülern, die auch ihr Praktikum im Zittauer Raum absolvieren wollten. Dort sind wir in gemütlicher Atmosphäre des Altbestandes empfangen worden und haben erst über unsere Einsatzmöglichkeiten gesprochen. Das Resultat dieser Debatte war, dass wir der Bibliothek sehr helfen könnten, wenn wir einige Fachtexte aus dem Tschechischen ins Deutsche übersetzen würden, so dass sie auch den deutschen Besuchern des Altbestandes zur Verfügung stünden. Das haben wir während der zwei Praktikumswochen auch gemacht. Jeden Tag hatten wir außerdem die Möglichkeit für ungefähr eine Stunde die alten Dokumente, über die wir geschrieben haben, anzuschauen. Das war für uns sehr interessant, weil die vorhandene Sammlung einen großen historischen und künstlerischen Wert besitzt. Aus den „Schätzen“ dieses Archivs könnte ich zum Beispiel Texte seiner Majestät Rudolph II. aus dem Jahr 1609, die erste Auflage der Bibel von Martin Luther oder auch Missalen aus dem Anfang des 15. Jahrhunderts, die ursprünglich vom Hof Wenzels IV. in Prag stammen, nennen. Die Arbeit war zwar schwer, aber sehr interessant und wir hatten die Möglichkeit, mit dem Leiter des Altbestandes zwei spannende Exkursionen zu machen. Die erste führte uns durch die historischen Gebäude von Zittau und die zweite, die am letzten Tag unseres Praktikums stattfand, auf die Burg des Ortes Oybin, wo wir uns mit der Architektur und Geschichte des 14. Jahrhunderts vertraut gemacht haben. Allgemein fand ich unser Praktikum sehr informativ und kann nur allen Schülern der nächsten 5N empfehlen, das Praktikum im Altbestand der Zittauer Bibliothek zu absolvieren, wenn sie sich für Geschichte bzw. Deutsch interessieren. Jan Chlouba, 5. N
JAZYKOVÉ PRAKTIKUM TŘÍDY 5. N „Pěknou cestu,“ popřála paní Wehner naposledy v sobotu 21. 4. 2007 večer v Praze třídě 5. N, která se již spolu s třídním Bergenem ubírala ke stanici metra Černý Most. Pěknou cestu jim také o hodinu později popřála milá stewardka Verča, která je ochotně obsluhovala na trase Praha – Köln. V neděli dopoledne, trochu polámaná z náročné cesty, skupina odpočívala na schodech Kolínského dómu a čekala na regionální vlak, který je zavezl do oblasti Oberberg, kde postupně vlak opouštěli a rozutekli se do hostitelských rodin, které jim ve většině případů za becherovku a „modré z nebe“ poskytly po dobu čtrnácti dnů ubytování. 62
63
Studentům tak začaly zcela neobyčejné dva týdny, ve kterých pracovali v nějaké instituci či firmě, poznávali tamější kulturu a zdokonalovali se v jazyce německém, rovněž i v nářečí rýnském. V zaměstnání se každý něčemu přiučil. Péťa a Tomáš se stali knihovníky, Anička celé dva týdny bravurně myla nádobí a vyráběla pomazánku Aioli, Romča zkoumal historické osy, Matěj prokouknul výrobu drátů, Zuzka pomáhala kulturnímu rozvoji města Gummersbach, Terka, Xue a Michal vychovali pár německých dětí, Jiří šermoval na šermířském internátě v Bonnu, Výn psal německým školákům úkoly, Ježíšek studoval složení odpadků a Petr se za ně všechny v Kolíně modlil. Sečteno podtrženo, nebyly to pro ně tak úplně prázdniny. První setkání třídy se konalo první úterý v restauraci „Pestrých malých talířků“ – „Tapas y mas“. V přátelské atmosféře si spolužáci vyměnili nejzajímavější informace z posledních dní, zaplatili, jak obsluha podotkla, již velmi dobré víno za 4,95 € a opět se rozutekli do svých hostitelských domovů. Tentýž týden ve čtvrtek se pozváni bývalým vedoucím německého oddělení panem Liskem znovu setkali v restauraci Jordan v Bergneustadtu. Zpožděný vlak, hodinová projížďka lodí po Rýně, návštěva Kolínského dómu, lasagne v Ramazotti, Kölsch na sluníčku – i tak by se dala popsat vydařená návštěva Kolína. Druhý týden utekl rychle. Valpuržinu noc strávili v hostitelských rodinách, májku se však nikomu ukořistit nepodařilo. V pátek na konci druhého týdne zbývalo už jen rozloučit se s lidmi, kteří byť jen na čtrnáct dní vstoupili do života libereckých studentů. Poslední odpoledne vlak všechny posbíral a dovezl do Kolína. Zpočátku nevinná legrace schovat se profesorce Hlaváčkové na nádraží ZOO vyústila ve skutečné překvapení – spolužák Matěj si práci tak zamiloval, že zapomněl na odjezd, a tak si pobyt v Německu o den prodloužil. V sobotu 5. 5. 2007 se žáci třídy 5. N vrátili domů. O něco zkušenější, chytřejší a sofistikovanější.
nejistoty a strachu. První dva dny jsem byla nervózní, když jsem rozdávala snídaně nebo obědy pacientům. Tato krize bohudík trvala jen prvních několik dní. Pak se mi podařilo najít cestičku ke společné řeči s několika pacienty. Právě ti mi pomohli zbavit se nervozity z prostředí, ve kterém je každý nový den pro pacienta zázrak. Lidský život je totiž velmi křehký. Pro většinu nemocných jsem se pak stala spojením s okolním světem. Paní ve středních letech, která kvůli cukrovce přišla o obě nohy, jsem každý den vyprávěla novinky ze světa. Jiné dvě jsem informovala o českých tradicích a rozdílech mezi českým a německým způsobem života. Se stařenkou, která v mládí žila v Čechách, jsem rozprávěla o všem možném. Ona mi zase naopak vyprávěla o životě za druhé světové války, který prožila v protektorátu. Na vlastní kůži jsem okusila náročnou práci ošetřovatelky, která musí rozdávat útěchu, něhu a úsměvy i pacientům, kterým moc času nezbývá. Jsou to ale právě oni, kteří pomoc potřebují. Tajemné prostředí nemocnice a oči pacientů, vděčných za každé vlídné slovo, mě ještě dnes pronásledují. Dva týdny uplynuly jako voda a já nyní více než dříve obdivuji povolání lékařů a zdravotních sester. Lenka Vaňátková, 5. N
Tomáš Kučera, 5. N
ŽIVOT NA VLÁSKU V pondělí 23. 4. 2007 kolem půl osmé ráno jsem už stála na nádvoří krajské nemocnice v Žitavě. Byl to areál pěti vysokých budov spojených prosklenými pergolami. Všude bylo čisto, ani papírek se nikde nepovaloval. Vešla jsem do vstupní haly. Ve vzduchu byla cítit dezinfekce. Člověk by i poslepu poznal, že je v nemocnici. A to neuvěřitelné ticho a klid. Doktoři nikam nespěchali, pacienti nenaříkali. Když jsem se dostavila na stanici číslo 6 (tedy chirurgii), obdržela jsem pracovní oblečení. Modrý plášť bez rukávů s mým jménem a názvem kliniky. Připadala jsem si v něm velmi nejistě. Tato stanice se pro mě stala na následující dva týdny mým pracovištěm. Přestože jsem se velmi rychle seznámila se svými ,,kolegy“, svíral mě strašný pocit. To mrtvé ticho se rozlévalo po celém oddělení. To ve mně vyvolávalo pocit 64
Janetta Roubková, 1. A 65
BERLIN, ICH LIEBE DICH... Jak známo, paní profesorka Šípová je tvor nesmírně podnikavý, a co se týče německého jazyka, její podnikavost nezná mezí. Byla to právě ona, kdo se spojil s berlínskou Nadací Konráda Adenauera a zařídil pro maturanty z německého jazyka pětidenní vzdělávací pobyt v hlavním městě Německa Berlíně. Přesně 23. dubna 2007 se tedy celkem 25 studentů oktávy, septimy a třetích ročníků sešlo s nezbytnou bagáží u autobusu, díky němuž jsme se za pár hodin ocitli před berlínskou studentskou ubytovnou, jež se měla stát naším přechodným domovem. Zde nás uvítal sympatický mladík Sebastian Weise, jehož nám nadace přidělila jako průvodce celým týdenním programem. Následovalo rozřazení do pokojů a malé občerstvení na uvítanou. Mezi sousty nám Sebastian sdělil, že až všechno sníme, uděláme si procházku k nedalekému Bundestagu, sídlu německého parlamentu. Budova je krásná a moderní, dominuje jí velká prosklená kopule. Poté, co jsme prošli bezpečnostní kontrolou jako na letišti, jsme se pohodlně usadili na tribunách a vyslechli si přednášku o fungování parlamentu, kdo sedí na židli jaké barvy, i to, kam se chodí poslanci občerstvovat. Po přednášce jsme se odebrali zpět do ubytovny, navečeřeli jsme se a následovalo osobní volno. Kdo chtěl, mohl jít obdivovat krásy Berlína ve světle červánků, ovšem většina účastníků zájezdu po vyčerpávající cestě raději obdivovala měkkost peřin. Úterní program začal velmi příjemně snídaní. Hned nato jsme naskákali do autobusu a nechali se odvézt k Bundesratu, kde sídlí spolková rada. Sympatická slečna průvodkyně nás provedla budovou a informovala nás, jak to vypadá, když se sjedou zástupci spolkových zemí a rokují a rokují. Následoval přesun do historického muzea, jehož zaměření je „Německo po druhé světové válce“. Prohlídka byla velmi zajímavá, veškeré výstavní prostory byly rozděleny na dvě části – východní Německo a západní Německo. Takže jsme si mohli lépe uvědomit, nakolik byl poválečný vývoj těchto dvou zemí rozdílný. Poté, co jsme se vynadívali na trabanta a báječné dederonové oděvy z let padesátých až osmdesátých, nám vyhládlo, a tak naše kroky vedly do restaurace na oběd. A když byly naše žaludky opět utěšeně plné, setkali jsme se s kunsthistoričkou Annette Uebel, která nás provedla známým bulvárem Straβe Unter den Linden (ulice Pod Lipami), upozorňovala nás na významné, architektonicky zajímavé budovy i jejich stavitele. Ačkoliv ulice není příliš dlouhá, přenáška trvala neuvěřitelné dvě hodiny. Byli jsme proto rádi, když jsme v ubytovně zasedli k večeři. Na středu byl naplánovaný celodenní výlet do Postupimi. Série přednášek 66
začala již při cestě autobusem, kdy nás průvodkyně paní Ruth Büttner seznamovala s historií města. Po příjezdu následoval oběd a po něm prohlídka nádherných postupimských zámeckých zahrad, ale především dějišť dvou důležitých mezníků novodobé historie Německa, a to Postupimské konference a Konference u Wannsee. Na obou místech bylo leccos zajímavého k vidění i slyšení, leč protestující dolní končetiny se dožadovaly úlevy. A tak jsme se opět rádi ocitli na večeři a v postelích. Čtvrteční program začal tradičně snídaní, po níž jsme, ještě čerství, naskákali do autobusu a vydali se na projížďku Berlínem. Společnost nám dělal historik dr. Volker Wagner, který nejen že komentoval místa, jež jsme míjeli, ale ještě své povídání prokládal vtípky, což bylo příjemným osvěžením jinak poměrně náročného týdne. Úsměv nám však zamrznul, když jsme se shromáždili u pomníku evropských Židů zavražděných za druhé světové války. Pomník je vcelku okázalým, avšak nanejvýš pietním místem, a i když historické události nikdo nesmaže, bylo zajímavé si uvědomit, jak statečně se snaží novodobé Německo s odkazem hitlerovské doby vyrovnat. Po nezbytném obědě následoval přesun k sídlu české ambasády. Poté, co k nám po téměř týdnu neustálých německých přednášek promluvil kulturní atašé ambasády naší rodnou řečí, všech pětadvacet srdcí studentů zjevně pookřálo. Svůj čas nám také věnoval sám velvyslanec JUDr. Rudolf Jindrák, který pohovořil o slastech i strastech svého povolání a vyzval nás, abychom ho přišli navštívit, kdykoliv se do Berlína přijedeme podívat. No, jen abychom ho nevzali za slovo… Po prohlídce velvyslanectví jsme dostali rozchod, a tak jsme se rozutekli po Berlíně a nakupovali nezbytné suvenýry pro naše nejbližší. A protože jsme usoudili, že náš milý průvodce Sebastian Weise si zaslouží také drobnou upomínku, složili jsme se mu na krásnou růžovou kravatu. Byl dojat. Konečně přišel pátek, den odjezdu. K tomu samozřejmě patří balení a uklízení. Poté jsme se už se zavazadly přesunuli do autobusu, který vyrazil směr domov. Berlín jsme nechali za zády a přemítali, co v nás uplynulý seminář zanechal. Mohu-li hodnotit zcela subjektivně, byl to nesmírně náročný výlet. Veškeré přednášky byly v němčině a někdy bylo velice obtížné udržet pozornost, vnímat a ještě si překládat z jazyka, v němž se ještě necítím pevná v kramflecích. Oceňovali jsme, že snad všichni průvodci brali na naše mezery v jazykovém vzdělání nesmírný ohled a uzpůsobili tomu artikulaci i tempo řeči. Účasti rozhodně nemohu litovat, neboť jsem si „osahala“ místa důležitých historických událostí a dozvěděla se informace, jež si budu pamatovat daleko snáze, než kdybych o nich četla v tlustých knihách. Berlín mě svou architekturou i atmosférou naprosto nadchl. Proto mohu zodpovědně prohlásit: Berlin, ich liebe dich. Jitka Pavlíková, septima
67
CUM DECORE SE PROZPÍVAL K VÍTĚZSTVÍ Ve dnech 19. – 22. 4. 2007 se v Bratislavě konal první ročník mezinárodního sborového festivalu Slovakia cantat, na kterém nescházel ani sbor Cum decore působící při Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci. Soutěživý duch Nápad vydat se na soutěž ve sborovém zpěvu nebyl v Cum decore výjimečný. Loni se sbor účastnil prestižního festivalu IFAS v Pardubicích, léta před tím jezdíval zpívat na soutěž Gymnasia cantant do Brna. Během patnácti let své existence si „zvykl“ vozit domů různá ocenění; umístění ve zlatém pásmu nebylo výjimkou.
68
„Mohlo by se stát, že to tam vyhrajeme, ale to neznamená, že nemusíte dávat pozor na zkouškách!“ prohlásil sbormistr Čeněk Svoboda během přípravného soustředění. Jeho výrok se nakonec svým účinkem neminul. Nabitý program Podstatnou částí programu bylo cestování autobusem, neboť zpěváci byli ubytováni mimo centrum dění – v městečku Svätý Jur poblíž Bratislavy. „Několik minut po příjezdu do hotelu nás opět hnali do autobusu, že prý jedem na zahajovací koncert. Ani jsme se nestihli pořádně ubytovat,“ vyjádřila svůj první dojem sboristka, která může zdejší organizaci srovnávat například s loňským IFASem. „V Pardubicích nám přidělili delegátku. Tady byl pohyb po městě jen na nás a našem řidiči. Také nám nevyjednali hromadnou dopravu zdarma. Přesto jsme si pobyt na Slovensku užili. Bylo tam příjemné ubytování (i když trochu z ruky) a vstřícní lidé.“ Již den po příjezdu zazpíval Cum decore na II. festivalovém koncertě. Zde ještě „o nic nešlo“, takže mohli být všichni uvolnění. Odpolední volno vyu-
žili pilní sboristé ke zkoušce na sobotní soutěžní klání. Co je vlastně Slovakia cantat? Tento mezinárodní festival byl vymezen jako soutěž amatérských dětských, mládežnických a dospělých sborů, které mohou soutěžit v 15 kategoriích (Cum decore se přihlásil do kategorie D3 – dospělé smíšené sbory a G2 – spirituál, gospel). Umělecká komise festivalu vybrala 15 sborů: z Česka, Slovenska, Polska, Chorvatska, Slovinska, Srbska, Bulharska a Ruska. Mezinárodní porota sestávala z těchto osobností: doc. Mgr. J. M. Dobrodinský (ČR); doc. M. Pazúrik (SR); Mgr. M. K. Herbst (Rakousko); doc. E. Šarayová (SR); prof. C. Freund (Polsko). Členové poroty hodnotili sbory bodovým systémem (0 – 100 bodů) podle čtyř kritérií: ● pěvecká technika a hlasová kultura, ● intonace a rytmus, ● výraz a stylovost, ● výběr soutěžního repertoáru, dramaturgie. Podle počtu získaných bodů uděluje porota umístění v bronzovém (60 – 74 bodů), stříbrném (75 – 89 bodů) a zlatém pásmu (90 – 100 bodů). Den úspěchů i zklamání V sobotu dopoledne bylo na Bratislavském hradě zahájeno soutěžní klání. Liberečtí zpěváci měli jako všichni možnost se na hradě rozezpívat. „V tom sále bylo neskutečné vedro, přestože jsme venku chodili v bundách,“ stěžovali si zpěváci. Špatně větraná byla i hudební
síň, kde se odehrávalo veškeré soutěžní zpívání. „Během vystoupení jsme okolní prostředí už moc nevnímali. Pot z nás tekl spíše z nervozity – trochu jsme to v některých skladbách nezvládli,“ tvrdí zpěvačka z altu. Nálada i pocity při odpolední soutěži v kategorii spirituál, gospel byly o poznání lepší. Sebevědomí zvedala i skutečnost, že Cum decore zde měl jen jediného soupeře – český sbor z Brna. Úsilí stálo za to Večer se konalo v Dómu sv. Martina vyhlášení výsledků a udílení cen. Přes pesimismus panující v kategorii smíšených sborů se naši zpěváci umístili jako nejlepší ve zlatém pásmu. Výhra v odpolední kategorii (95,6 bodů) byla podle výkonu zasloužená. Liberecký gymnaziální sbor si jako jediný odvezl domů dvě zlatá ocenění a stal se tak celkovým vítězem 1. ročníku Slovakia cantat. Barbora Cvejnová, 3. B
Foto: Karel Kašák http://www.choral-music.sk 69
ROZUMÍTE LEGRACI? Fejeton Miluji kanadské žertíky. Ve svém okolí jsem tím už proslulý, protože nevynechám jedinou příležitost pobavit se cizím neštěstím. Nejsem škodolibý, jen humoristicky založený a naučím vás žít ve svém světě. Pravidlo číslo jedna: vyhněte se všem cholerikům, workholikům, schizofrenikům, astmatikům, alkoholikům, melancholikům, megalomanům, šovinistům nebo trestancům. Žertíky s lidmi tohoto druhu mohou být nebezpečné. Pravidlo číslo dvě: nic se nesmí přehánět. Začnete přehazováním data v kalendáři nebo přeřízením budíku na tři ráno, pokračuje to igelitovým pytlíkem s vodou nade dveřmi a končí peprnou fotomontáží kolegů na stole vedoucího. Chcete se dožít dalšího rána? Naučte se nejdřív odhadovat lidi. Náhodná stařenka vás přinejhorším praští hůlkou, skupina mladíků vás požene až na druhý konec města, dítě se rozpláče a uštvaná matka se sousedkou vám unisono vynadají. Najdete-li vhodnou oběť, stačí navštívit specializovaný obchod s kanadskými žertíky nebo podomácku něco vyrobit. Fantazii se meze nekladou. Jahody, vejce nebo hořčice v botě fantasticky zpříjemní den. Zkuste přilepit myš k podložce, osolte minerálku, podstrčte někomu gumové sušenky. Silnější povahy se mohou odvážit podat inzerát na kamarádovo auto. Jako inspirace může posloužit můj poslední kousek. Mám známého. Říkejme mu pracovně třeba Pan X. Pan X je zdánlivý flegmatik a rád dlouho spí. Vybral jsem si beznadějně vyprodaný fotbalový zápas a na internetu zveřejnil svou nabídku, že prodám čtyři lístky, ale ať se případní zájemci hlásí na číslo Pana X od dvaadvaceti hodin do pěti do rána, protože pracuje jako noční hlídač. Nikdy jsem se tak nezasmál, jako když druhý den vtrhl do kanceláře, naprosto vyčerpaný z probdělé noci a rozzuřený na celý svět. Rozumíte legraci? Pan X zřejmě ne. Od té doby se mi s kudlou v zádech po městě těžko běhá. Lucie Svobodová, 5. N
Tereza Banýrová, 1. A
70
71
CONCLUSIO Chápat lze jen zpětně. Žít však musíme dopředu.
72
73
KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2006 – 2007 (III. ČÁST) 21. 4. – 30. 4. 21. 4. – 30. 4. 23. 4. 23. 4. 23. 4. 23. 4. 23. 4. 23. 4. 23. 4. – 27. 4. 26. 4. 26. 4. 27. 4. 30. 4. 30. 4. – 1. 5. 2. 5. 2. 5. 2. 5. 3. 5. 9. 5. 9. 5. 9. 5. 10. 5. 11. 5. 11. 5. – 19. 5. 12. 5. – 20. 5. 14. 5. – 18. 5. 15. 5. 15. 5. 15. 5. 16. 5. 17. 5. 17. 5. 18. 5. 18. 5. 21. 5. 21. 5. – 23. 5. 21. 5. 21. 5. – 25. 5. 23. 5. 23. 5. 23. 5. 24. 5. 24. 5. 24. 5. 24. 5. 74
projekt Voda ve městě výměna Rostock – Liberec – 2. ročníky přijímací zkoušky – 1. kolo exkurze: čistička odpadních vod – 2. A exkurze: Muzeum poznávání Babylon – 1. N exkurze: Harrachov – sexta, 2. B exkurze: Lemberk – prima, tercie zeměpisná exkurze: Lužické hory – kvarta studijní cesta Berlín – 6. N exkurze: Praha – prima Orbis Pictus – výstava v Českém muzeu hudby chemická olympiáda (krajské kolo kategorie C) ředitelské volno výměnná studentská návštěva v G Wiesentheid – 2. N exkurze: čistička odpadních vod – kvarta workshop: chemie a ICT Springday in Europe – 1. A, 1. B schůzka vedení školy s představiteli studentů workshop: dějepis a ICT pedagogická rada – oktáva, 6. N biologická olympiáda (krajské kolo kategorie C) zeměpisná olympiáda (celostátní kolo) vysvědčení – oktáva, 6. N Skotsko Paříž – dějepisný seminář výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B projekt Po stopách židovských občanů Liberce – 3. N návštěva G Žitava – 1. A, 1. B, 2. A, 2. B Pythagoriáda (okresní kolo) pedagogická rada 4. A, 4. B exkurze: Hejnice – kvarta biologická olympiáda (okresní kolo kategorie D) vysvědčení 4. A, 4. B fyzikální olympiáda (krajské kolo kategorie E) zeměpisná exkurze: Lužické hory – kvinta projekt z hudební a výtvarné výchovy, českého jazyka – kvarta exkurze: opevnění na Liberecku – 5. N maturitní zkoušky oktáva, 6. N Partnerské vztahy – beseda – 4. N třídní exkurze – 1. B zeměpisná exkurze – tercie Drogy – beseda – kvinta, 3. N, sexta workshop: zeměpis a ICT třídní exkurze – 1. B Archimediáda (okresní kolo)
28. 5. 28. 5. 28. 5. 28. 5. 28. 5. – 31. 5. 29. 5. 29. 5. 29. 5. 30. 5. 30. 5. 30. 5. 31. 5. 31. 5. 1. 6. 4. 6. 4. 6. – 8. 6. 5. 6. 5. 6. 6. 6. – 27. 9. 7. 6. 8. 6. 8. 6. 12. 6. 13. 6. 13. 6. 19. 6. 20. 6. 20. 6. 21. 6. 21. 6. 21. 6. 21. 6. 22. 6. 22. 6. 22. 6. 22. 6. 22. 6. 27. 6. 27. 6. 28. 6. 28. 6. 29. 6. 29. 6.
Partnerské vztahy – beseda – 2. A, 2. B Naivní divadlo: Postrach Paříže – tercie, kvarta, 2. N, 3. N Květinkový den – 2. A exkurze: Praha – sexta maturitní zkoušky – 4. A, 4. B Dárcovství krve – beseda – 3. A, 3. B, septima, 5. N Květinkový den – kvinta zeměpisná exkurze – 3. N Drogy – beseda – 1. B, 1. A akce Goethe Institut – 1. N, 3. N, 4. N, 5. N zeměpisná exkurze: Jizerské hory – sekunda zeměpisná exkurze – 3. A exkurze: Český Dub – 2. A exkurze: Osvětim – vybraní žáci 3. A, 3. B, septima, 5. N, 2. B schůzka vedení školy s představiteli studentů výměnná studentská návštěva z G Hannover exkurze: Oybin, Žitava – 3. N biologicko-zeměpisná exkurze: Děvínské tajemství – prima porada všech vyučujících exkurze: Babiččino údolí – sekunda exkurze: Žitava – 2. A, 2. B Eurorebus (celostátní kolo) – sekunda, 3. N, kvinta, sexta Naivní divadlo: Pallaton – 5. N exkurze: liberecké kostely – sexta, 2. A, 2. B, 3. N exkurze: pivovar Svijany – 3. A exkurze: Praha – septima projekty německých tříd – 2. N, 3. N, 4. N exkurze: Praha – septima Quadrienale Praha – výstava scénografie – výtvarný seminář exkurze: Praha – septima Žitava – návštěva divadla – 2. N, 4. N Žitava – výměnný pobyt – 1. N exkurze: Památky Liberce – sekunda pedagogická rada Cum decore – rozlúčkový koncert celostátní kolo soutěže v programování zeměpisná exkurze: Ještěd – 1. A Ohlédnutí 2007 Chování člověka za mimořádných situací – cvičení závěrečné posezení pedagogů sportovní den závěrečná porada vydávání vysvědčení
75
MÁJ, MĚSÍC LÁSKY Máj? Ne. Všechno to začíná v únoru. Na svatého Valentýna, když je ve městech všechno laděno do červena, oblepeno přeslazenými srdíčky a zamilovaně hledícími medvídky, každý z nás tak trochu doufá, že by letos třeba možná e-ven-tu-el-ně mohl obdržet nějakou tu valentýnku, i kdyby jen anonymní. A jak to dopadá…? Jako každoročně dostaneme velký bezvýznamný prd. Propadáte zoufalství? Není co řešit, přijde máj, hladina testosteronu stoupne, však on se někdo najde, kdo bude mít chuť, stoprocentně. Ale ne na nás. Je to fascinující, vždyť pokud nejsme zmrzačení nebo vyloženě asymetričtí, měli bychom se zalíbit aspoň někomu, aspoň maličko a aspoň na chvilku. A místo toho potkáváme mladíky nalepené tuhle na žebírku, tamhle zas na pneumatičce, jen když to má krátké tílečko a in sestřih. Ačkoli jediné, co se od února změnilo, jsou ta tílka, máme pocit, že zamilované dvojice vídáme na každém rohu. Vážně, lidi, jsme hloupí. Je to jenom stíha. Jenomže jak se zbavit paranoie, která se do nás vpíjí s každým polibkem nenáležejícím našim rtům? Myslíme si, že na to nemáme, a přitom by stačilo jen trochu uplatnit onu dávku šarmu, kterou v sobě má každý. První krok – tílko. Druhý krok – sestřih. Třetí krok – úsměv. Čtvrtý krok – „Ahojda, jak se vede?“ Pátý krok – zpět! Bože, to je blb! A tak už to na světě chodí. Chceme to, co nemáme, co máme, to nechceme. Stěžujeme si před tím i po tom, na ostatní, zřídkakdy i na sebe. Nakonec se uchýlíme k závěru, že láska je chemická reakce trvající pouze jeden rok, a škodolibě se těšíme, až se všichni ti líbálci v příštím květnu zase rozejdou. Smíříme se s myšlenkou, že když hlad je převlečená žízeň, pak láska může být převlečená lež. Že jsou to všechno jen kecy. A taky že jo, není to krása? A proto všem neúspěšným a zatrpklým milovníkům, s nadějí věřícím a časem zklamaným, vzkazuji toto: Nechť máj nese jméno lásky, jediné lži, která předčila pravdu, lži, které květy zkrátka sluší. Nechť všichni přijímáme máj s láskou, lásku se lží a lež s růžovými poupaty. Karla Trnková, septima
Vojtěch Trnka, septima 76
77
JAKUB TRIFFT DEN BUNDESPRÄSIDENTEN
JAKUB SE SETKAL S PREZIDENTEM SRN
„Soll die Türkei in die EU aufgenommen werden?“ Über diese Frage stritten am 11. Mai 2007 vier Schüler im Festsaal der Deutschen Botschaft in Prag. Zum Gewinner der Debatte und damit zum tschechischen Landessieger des Wettbewerbes „Jugend debattiert – international“ erklärte die Jury Jakub Štefela von der Deutschen Abteilung des Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec. Dieser Erfolg ist aus kleinen Anfängen erwachsen. Im vergangenen Schuljahr griffen Lehrer der Deutschen Abteilung die Initiative des Goethe-Institutes auf, tschechische Schüler auf einen deutschsprachigen Debattenwettbewerb vorzubereiten. Das in Deutschland schon seit vielen Jahren erfolgreiche Format „Jugend debattiert“ wurde mit Hilfe des Fonds „Erinnerung und Zukunft“ sowie der „Gemeinnützigen Hertie-Stiftung“ nach Mittel- und Osteuropa exportiert. Nun wird nicht nur in Tschechien, sondern auch in Polen, der Ukraine und den Baltischen Ländern debattiert – und zwar nach den bekannten Regeln: Zwei Pround zwei Contra-Redner haben in der Eröffnungsrunde zunächst zwei Minuten Zeit um ihre wichtigsten Argumente vorzutragen. In der zwölfminütigen freien Aussprache prüfen die Schüler durch Rede und Gegenrede wechselseitig ihre Argumente. Abschließend hat jeder Debattant in der Schlussrunde eine Minute Zeit die Ergebnisse der Debatte aus seiner Sicht zusammenzufassen. Besonders nichtmuttersprachlichen Schülern bietet dieses Format durch seine feste Struktur den nötigen Halt, um in einer Fremdsprache vor Publikum ihren Standpunkt zu vertreten.
„Má být Turecko přijato do EU?“ O této otázce diskutovali 11. května 2007 čtyři žáci ve slavnostním sále německého velvyslanectví v Praze. Vítězem této debaty, a tím i vítězem celostátního kola soutěže „Jugend debattiert – international“ (Mládež debatuje) vyhlásila porota Jakuba Štefelu z německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci. Tento úspěch má nenápadný začátek. V loňském školním roce se učitelé německého oddělení připojili k iniciativě Goethe-Institutu v Praze a začali připravovat české žáky na soutěž v debatování v německém jazyce. Soutěž „Jugend debattiert“, která je už mnoho let úspěšná v Německu, byla s podporou fondu „Erinnerung und Zukunft“ (Vzpomínka a budoucnost) a „Gemeinnützigen Hertie-Stiftung“ (Veřejně prospěšná nadace Hertie) „exportována“ do střední a východní Evropy. Nyní se debatuje nejen v Česku, ale i v Polsku, na Ukrajině a v pobaltských zemích – a to podle známých pravidel: Dva řečníci pro a dva proti mají v zahajovacím kole nejprve dvě minuty na to, aby přednesli své nejdůležitější argumenty. V následující dvanáctiminutové volné části mají žáci možnost střídavě předkládat své argumenty. Nakonec má každý debatér v závěrečném kole v jedné minutě shrnout výsledky debaty ze svého hlediska. Především žákům, pro které není němčina mateřským jazykem, poskytuje tato forma svou jasnou strukturou dobré východisko pro to, aby mohli i v cizím jazyce zastávat své stanovisko.
78
Der Deutsch-Klub In der Deutschen Abteilung hat sich schnell ein fester Kreis von Schülern zusammengefunden, die sich unter dem Dach des neu gegründeten „DeutschKlubs“ regelmäßig zum rhetorischen Kräftemessen trafen. Der Deutsch-Klub ist jedoch kein reiner Debattier-Klub. Sein offenes, jahrgangsübergreifendes Angebot rund um die deutsche Sprache orientiert sich sehr eng am Schülerinteresse und beinhaltet ganz unterschiedliche, teilweise zeitgleich stattfindende Angebote. So wurde mit großem Aufwand eine filmische Faust-Parodie erstellt, die die bekannte Geschichte in die Gegenwart verlegt und trotzdem versucht, den Originaltext zu verwenden oder die Dialoge im goethischen Geiste an die modernisierte Handlung anzupassen. Eine wichtige Übung in der freien öffentlichen Rede war auch die Teilnahme an einer Simulationsveranstaltung der Vereinten Nationen in Kiel (MUN-SH). Hier mussten die Schüler als „Delegierte“ von Indonesien und Algerien die Interessen ihrer Länder auf dem „Internationalen Parkett“ aktiv vertreten. Dauerbrenner im Deutsch-Klub war jedoch die Vorbereitung auf den Wettbewerb „Jugend debattiert“. Die „Leckerbissen“ Unterstützt wurde diese interne Vorbereitung durch besondere Reizpunkte. Beispielsweise konnten sich vier Schüler unserer Abteilung bei einem internationalen Workshop mit Schülern aus Rumburk / Rumburg (CZ) und Sebnitz (D) auf eine öffentliche Schaudebatte im Nationalparkhaus von Bad Schandau vorbereiten. Außerdem haben Schüler bei einer gemischten deutsch-tschechischen Debatte im Sächsischen Landtag in Dresden wichtige Erfahrung im öffentlichen Sprechen gewonnen.
Německý klub Na německém oddělení se brzy vytvořil stálý okruh žáků, kteří se pod hlavičkou nově založeného německého klubu pravidelně setkávali, aby změřili své síly na poli rétoriky. Německý klub ale není jen čistě debatní klub. Jeho otevřená nabídka pro žáky všech ročníků vychází vstříc zájmům žáků a obsahuje nejrůznější aktuální témata. Tak byla s velkým úsilím vytvořena filmová faustovská parodie, která přenesla známý příběh do současnosti. Její autoři se ale pokusili využít originální text a dialogy v goethovském duchu a přizpůsobit je svému modernizovanému pojetí. Důležitým cvičením volného veřejného projevu byla také účast na simulovaném zasedání Spojených národů v Kielu. Zde museli žáci jako „delegáti“ Indonésie a Alžírska aktivně zastupovat zájmy svých zemí na „mezinárodním fóru“. Ale tím nejdůležitějším v německém klubu byla příprava na soutěž „Jugend debattiert“. „Pamlsky“ Tato interní příprava byla podpořena několika zajímavými akcemi. Například naši čtyři žáci se společně se žáky z Rumburku a Sebnitz zúčastnili mezinárodního workshopu a veřejné debaty v Bad Schandau. Důležité zkušenosti v projevu na veřejnosti získali také při jedné smíšené německo-české debatě v Saském zemském sněmu v Drážďanech.
79
Über ihre bisherige Debatten-Erfahrung konnten die Schüler bei einem Besuch bei Radio Prag, dem deutschsprachigen Programm des Tschechischen Rundfunks, berichten (http:// www.radio.cz/de/ausgabe/91937) und gleichzeitig einen interessanten Blick hinter die Kulissen werfen. Jakubs Weg in die Botschaft Nach dieser internen Vorbereitung begann der Ernstfall: Kateřina Bláhová, Roman Uhlíř und Jakub Štefela waren die Sieger unseres Schulfinales. In der nächsten Runde mussten sie sich der nordböhmischen Konkurrenz aus Ústí nad Labem / Aussig, Rumburk / Rumburg, Hostinné / Arnau und Vrchlabí / Hohenelbe stellen. Da dieses Schulverbundfinale von der Deutschen Abteilung ausgerichtet wurde, hatten unsere Schüler noch ein Heimspiel. Für die Landesqualifikation musste Jakub jedoch in die Hauptstadt reisen und sich im Goethe-Institut mit den 16 besten Debattanten aus der ganzen Tschechischen Republik messen. Im Halbfinale setzte er sich gegenüber den verbleibenden acht Schülern durch und debattierte sich so ins Landesfinale der besten Vier in der Deutschen Botschaft. Das Finale Im festlichen Rahmen des Palais Lobkovitz und vor den Augen und Ohren der geladenen Prominenz aus Kultur und Politik stellte Jakub Štefela ein weiteres Mal seine Fähigkeiten unter Beweis. Das Los hatte ihn zum Contra-Redner bestimmt und so musste er vor dem Türkischen Botschafter gegen einen EU-Beitritt seines Landes argumentieren. Aber dadurch ließ sich Jakub nicht irritieren. Mit seiner ruhigen, fairen und sachkundigen Art konnte er die Jury überzeugen, die ihn zum Landessieger Tschechien kürte. 80
O svých dosavadních zkušenostech v debatování mohli vyprávět při své návštěvě v Českém rozhlase v redakci německého vysílání (http: //www.radio.cz/de/ausgabe/91937). Současně se také mohli podívat „do zákulisí“ rozhlasu. Jakubova cesta na velvyslanectví Po této interní přípravě už šlo do tuhého: Kateřina Bláhová, Roman Uhlíř a Jakub Štefela byli vítězové školního kola. V dalším kole byli jejich protivníky žáci ze severních Čech – z Ústí nad Labem, Rumburku, Hostinného a Vrchlabí. Aby se Jakub dostal do celostátního finále, musel ještě odcestovat do hlavního města a v Goethe-Institutu se poměřit se 16 nejlepšími debatéry z celé České republiky, poté v semifinále s osmi žáky, až se prodebatoval do finále na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, kterého se zúčastnili čtyři nejlepší. Finále V slavnostním prostředí Lobkovického paláce a před očima a ušima pozvaných prominentů z oblasti kultury a politiky musel Jakub Štefela opět přesvědčit o svých schopnostech. Los mu určil pozici „kontra“, a tak argumentoval před tureckým velvyslancem proti vstupu Turecka do EU. Jakub se tím ale nenechal iritovat. Svým klidným, přímým a věcným vystupováním dokázal přesvědčit porotu, a ta ho zvolila vítězem. Odměnou za vynaložené úsilí a oceněním jeho schopností bylo pozvání do Berlína. Jakub přijel do hlavního města ne jako turista, ale účastnil se společně s vítězi z Polska, Ukrajiny a Pobaltí ukázkových debat v rámci festivalu „Síla řeči“ v Akademii umění, a 17. červ-
Lohn der Anstrengungen und Anerkennung seiner Fähigkeiten war eine Einladung nach Berlin. Jakub kam jedoch nicht als Tourist in die Bundeshauptstadt, sondern hat mit den Siegern aus Polen, der Ukraine und dem Baltikum Schaudebatten im Rahmen des Festivals „Die Macht der Sprache“ in der Akademie der Künste und am 17. Juni sogar vor dem Deutschen Bundespräsidenten Horst Köhler geführt. Doch der eigentliche Höhepunkt kommt noch: Im Oktober findet unter der Schirmherrschaft von Václav Havel das internationale Finale von „Jugend debattiert“ in Prag statt. Vielleicht ist Jakub Štefela sogar der beste Debattant in Polen, der Ukraine und dem Baltikum…? Jakubs Erfolg ist nicht nur Beweis für die hohe Qualität des Deutsch-Unterrichtes, sondern für seine Mitschüler auch Vorbild und Anreiz ihre Deutschkenntnisse spielerisch zu erweitern. Damit hat sich „Jugend debattiert“ zu einem wichtigen Baustein im Profil der Deutschen Abteilung am Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec entwickelt.
na vystoupil dokonce před německým prezidentem Horstem Köhlerem. Ale samotné vyvrcholení teprve přijde: v říjnu se bude konat v Praze pod záštitou Václava Havla mezinárodní finále soutěže „Jugend debattiert“. Možná se Jakub stane dokonce nejlepším debatérem v Polsku, na Ukrajině a v Pobaltí… Jakubův úspěch není jen dokladem vysoké kvality výuky němčiny, nýbrž je také dobrým příkladem pro jeho spolužáky a podnětem pro to, aby si takto rozšiřovali své znalosti němčiny. Soutěž „Jugend debattiert“ se stala důležitou součástí profilu německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy. Dr. Christian Bergen Překlad: Mgr. Marcela Danajovičová
Dr. Christian Bergen
Michaela Koldová, 1. A 81
PROJEKTTAG „AUF DEN SPUREN JÜDISCHER BÜRGER DER STADT LIBEREC“
PROJEKTOVÝ DEN „PO STOPÁCH ŽIDOVSKÝCH OBYVATEL LIBERCE“
Am 15. Mai 2007 erlebten die Schüler der Klasse 3N der Deutschen Abteilung vom Gymnázium F. X. Šaldy in Liberec einen interessanten Projekttag unter dem Thema „Auf den Spuren jüdischer Bürger der Stadt Liberec“. Die gesamte Klasse traf sich um 7.30 Uhr mit ihren Lehrern Frau Moderow und Herrn Petter in der Schule.
Studenti třídy 3. N německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci se 15. května 2007 podíleli na zajímavém projektu pod názvem „Po stopách židovských obyvatel Liberce“. Celá třída se spolu se svými učiteli paní Moderow a panem Petterem sešla v 7.30 v budově školy. Studenti byli rozděleni do pěti skupin a každé skupině bylo na zpracování přiděleno jedno téma. Tak jsme se dozvěděli jak o židovské historii, tak o židovských svátcích, košer jídle či hebrejštině. Zároveň jsme se naučili důležité židovské pojmy a představili jsme si slavné Židy, jako byl například Levi Strauss. Na konci každá skupina své výsledky prezentovala. S podrobnostmi o životě židovského obyvatelstva Liberce nás seznámila paní Isa Engelmannová, která své dětství prožila v Liberci, avšak při odsunu Němců
Als erstes wurden wir in fünf Gruppen geteilt, die sich mit unterschiedlichen Themen beschäftigten. So informierten wir uns sowohl über die Geschichte der Juden als auch über jüdische Feste und koscheres Essen. Außerdem lernten wir wichtige jüdische Begriffe und berühme Juden, wie z. B. Levi Strauss, kennen. Auch mit der hebräischen Sprache beschäftigte sich eine Gruppe. Am Ende präsentierte jede Gruppe ihre Ergebnisse. Mit Informationen über das jüdische Leben und jüdische Bürger machte uns Frau Isa Engelmann vertraut, die ihre Kindheit in Reichenberg verbrachte, im Zuge der Aussiedlung der Deutschen jedoch nach Frankfurt am Main umziehen musste und ein Buch über die Ge82
schichte der Juden in der Stadt Liberec verfasste. Das Projekt führte uns aber auch aus dem Schulgebäude hinaus: So begab sich eine Hälfte der Klasse in die Synagoge, wo sie mehr über die Juden und ihre religiösen Bräuche erfuhr. Der andere Teil kam in den Genuss einer Stadtführung durch Frau Engelmann, die uns Häuser mit jüdischer Vergangenheit zeigte. So war besonders der zweite Teil des Tages sehr lebendig. Abgeschlossen wurde der Projekttag durch eine von einigen Schülern selbst zubereitete koschere Speise. Die Klasse war von dem Projekttag sehr begeistert und hofft, dass weitere folgen werden. Wir bedanken uns bei Frau Adamová und Frau Engelmann.
se musela odstěhovat do Frankfurtu nad Mohanem. Nyní také sepsala knihu o historii Židů v Liberci. Projekt nás vyvedl i ze školní budovy: polovina třídy navštívila synagogu, kde se dozvěděla více o Židech a jejich náboženských zvycích; druhá část se zúčastnila prohlídky města vedené paní Engelmannovou, která nám ukázala domy s židovskou historií. Tímto se hlavně druhá část dne velmi oživila. Projekt byl zakončen ochutnávkou košer jídla přímo v synagoze, které připravila jedna ze skupin. Třída se pro projekt velmi nadchla a doufá, že bude dále pokračovat. Velké poděkování patří paní Adamové a paní Engelmannové.
Adéla Ježková, Barbora Mohylová, Alena Salačová, Štěpánka Šedková, Aneta Štorkánová, Adéla Votavová, 3. N
SEMINÁRNÍ PRÁCE A SOČ Žáci Gymnázia F. X. Šaldy píší seminární práce z vybraného předmětu. Téma je zadáno na počátku předposledního ročníku studia; během následujícího roku žáci práci napíší. Na konci prvního pololetí maturitního ročníku potom práci obhajují před kolegy v semináři. Některé práce byly zároveň přihlášeny jako práce SOČ (středoškolská odborná činnost). Michal Minařík (4. B) se umístil na prvním místě v krajském kole SOČ v oboru Matematika a matematická informatika s prací Algoritmy v Delphi. Jeho spolužák z téže třídy, Jaroslav Bartoň, obsadil druhé místo v krajském kole SOČ v oboru Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie s prací Výukové DVD: Basketbal. Autor své dílo charakterizuje: „Práce se snaží nenáročnou formou seznámit studenty střední školy se základními pravidly basketbalu. Měla by nahradit často chaotické a časově náročné vysvětlování pravidel v hodinách tělesné výchovy. Studenti by po zhlédnutí videa měli být schopni samostatných herních úkonů i základních týmových taktik. DVD je seznámí také s historií tohoto sportu, která je podána velmi přijatelnou formou.“ Dodejme, že onou velmi přijatelnou formou je němý film s titulky; v hlavní roli „autora“ basketbalu účinkuje autor jiné, výše zmíněné práce Michal Minařík. 83
MAGICKÉ NOVOPACKO
Druhé místo v krajském kole a osmé místo v celostátním kole v oboru Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času získala práce Japonské školství, jejíž autorkou je Veronika Recová (4. A). Popsanému projektu se věnuje také článek na s. 32 této ročenky. Na s. 56 této ročenky můžeme odkázat při zmínce o práci Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů II. Trojice autorek Markéta Kopalová (4. A), Veronika Počerová (oktáva), Lucie Pelikánová (oktáva) s ní vybojovala první místo v krajském a čtvrté místo v celostátním kole v oboru Historie. Úspěch největší: první místo v krajském kole a první místo v celostátním kole v oboru Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství pro práci Vliv vybraných látek na závojenku podtrnku, jejíž autorkou je Zuzana Egertová (sexta). Autorka vysvětluje: „Zaměřila jsem se na stopkovýtrusou houbu závojenku podtrnku (Entoloma clypeatum), která podle výsledků maďarských mykologů pomáhá ovocným stromům mít vyšší výnosy, méně plísňových onemocnění a být celkově vitálnější. Cílem bylo prozkoumat, jak na houbu působí sacharidy, zdroje dusíku, vitaminy, humusové látky, NaCl, dále pak pH a fungicidy. Bylo vyvinuto chemicky definovatelné médium pro závojenku podtrnku. Práci jsem prováděla v rámci projektu Otevřená věda pod vedením RNDr. Milana Gryndlera, CSc., v Mikrobiologickém ústavu AV ČR v Praze.“ –jvk–
84
Výjezdní seminář biologie, chemie a výtvarné výchovy Tak jako každý třetí ročník i letošní Ubytovali jsme se ve čtyřmístných 3. B jela na výjezdní semináře. Naše třída boudičkách v mostkovském kempu. se rozdělila do několika vědních skupin Boudičky byly velice útulné a my jsme a rozjela se do různých koutů republiky, se v nich rychle zabydleli. Každodenním aby své obory hlouběji poznala. Já jsem zpestřením bylo připravování snídaní, se zúčastnil semináře v Mostku nedale- obědů a večeří, kde jsme uplatnili své ko Dvora Králové a Nové Paky. Naše znalosti umění i biologie a chemie. Naskupina se skládala z části výtvarnické prostá většina těchto gastronomických a biologicko-chemické. Záhy jsme zjis- experimentů se zdařila. tili, že toto spojení je velmi harmonické Každý den jsme podnikali výlety do a dokonale se hodí do místa, kam jsme terénu. Výtvarníci s paní profesorkou se vydali bádat. Kostincovou měli svůj program a tak-
Novopacko je totiž zvláštní a krásná oblast. První den naší výpravy jsme navštívili Novopacké muzeum a tam nám bylo objasněno, v čem tkví síla a výjimečnost místní krajiny. Novopacko je totiž podle spiritistických odborníků centrem energií Země, podle geologů výjimečně členěná a členitá krajina a podle biologů nezkažené místo bujné podkrkonošské přírody. Dokazují to halucinační obrazy z minulého století, kreslené citlivými jedinci, časté zastoupení zářivě červené hlíny v krajině a četné nálezy prastarých zkamenělin a v neposlední řadě i naše vědecká pozorování.
též my s panem profesorem Francem a paní profesorkou Andělovou jsme vyráželi do přírody. Naše výlety byly nesmírně poučné. Na jednom kilometru cesty bylo nespočet zajímavých rostlin a živočichů, které stálo za to zkoumat a popisovat. Není tudíž divu, že ujít takový kilometr mohlo trvat i hodinu. Když jsme se ale rozhodli, že je potřeba dohnat časový skluz, svižně jsme se přesouvali po celém rozlehlém Novopacku, kde bylo stále co obdivovat a pozorovat. Místní příroda byla skutečně inspirativní a magická. Asi nejpůsobivějším botanickým zážitkem 85
pro mě bylo setkání s podbílkem šupinatým (Lathrea squamaria ), což je nezelená saprofytická rostlina. Velmi podnětný byl také společný výlet obou skupin na zámek Kuks. Výtvarníci zde obdivovali a zachycovali sochy Matyáše Brauna a my jsme se byli podívat do středověké zámecké lékárny a expozice farmaceutických prostředků a pomůcek. Nedílnou součástí výjezdních seminářů jsou také
večerní seance s vybraným oborem, při nichž jsme se jen jedinkrát cítili vysíleni. Ne však více než po návštěvě místního pohostinství U Špeka. Myslím, že výjezdní semináře v roce 2006 – 2007 se vydařily na výbornou a splnily veškerá očekávání. Novopacko a jeho magická příroda jistě poskytnou spoustu nevšedních zážitků i příštím generacím třetích ročníků. Tomáš Antl, 3. B
JAK VZNIKLO RČENÍ „MÁM HLAD JAKO VLK“ Výjezdní literárně-filozofický seminář Je to jako zázrak. Splněný sen, nebo snad pouhá iluze? Tvrdě odpracované roky v našem ústavu začínají přinášet své ovoce. Nejen že jsme si zasloužili „výlet“ do Chorvatska, ale teď přišlo ještě něco dalšího – výjezdový seminář. My, amatérští filozofové, nezadržitelní snílci o všem, badatelé všedního i neuvěřitelného, třeťáci, co si chtějí užít pořádnou dávku srandy, jsme ve chvíli, kdy maturantům začal první den svaťáku, vyrazili do BiPa (zeměpisci by zřejmě řekli Bílého Potoka). Hned po příjezdu jsme začali pilně pracovat. V krásné symbióze našich pěnových karimatek a zdejší rozkvetlé louky jsme nastartovali mozkové závity a rozehřáli netradiční imaginaci ukrytou v našich hlavách. Až jsme z toho byli sami překvapení, jak hluboko nás poznamenaly pohádky vyprávěné v dětství, ba co víc, když jsme zjistili, jaké freudovské obskurnosti se skrývají v dosud nevinné Červené karkulce. Tohle nás už dokonale vpravilo do nálady celého semináře. Každé ráno jsme se probouzeli se spekulacemi o dalších pohádkách a jejich symbolickém výkladu a takřka každý večer nám v uších šuměla slova odehraných písní, které spolu s pauzami 86
na jídlo tvořily nezbytné rozptýlení mezi hnědými texty Kunderovými či diskuzí o Nietzschem (čte se: „o ničem“). Když už se nám začala motat písmenka, geny stávkovaly a potenciální memy přednášejících zůstávaly bez povšimnutí, přišla na řadu chvíle oddechu s Palermem nebo film, od kterého se nedaly oči odtrhnout. (Kdo by pak chtěl tři hodiny nevědět, o čem je řeč…?) Barvitý program divadelních představení, filmů a textů zpravidla přetáhl klekání a pokračoval až do rané noci. Až na jeden večer, kdy pokračoval dobrovolně do ranní noci. Tehdy jsme se – pod vedením pánů filozofa Tomáše Minstera a retrosexuála (jak se sám nově diagnostikoval) Petra Hrůzy – vydali na základě představ a asociací do hlubin svého nejtajnějšího nitra. Musím uznat, že za takovou pětihodinovou interpretaci a vlastně za celou pětidenní akci by zasloužili nejmíň metál. Alena Čechová, septima
MFISPAK Matematicko-fysikálně-informatický seminář s podvečerní anglickou konverzací „Letos jste si žádnou blondýnku nepřivezli?“ zeptal se správce chaty pánů profesorů Pěničky a Voženílka, jakmile jsme po dvanáctikilometrovém pochodu dorazili ze Cvikova k chatě Luž. „Blondýna bude. Ve středu. Teď máme tohodle!“ řekli učitelé a ukázali na kolegu. „Ó, pan učitel Taibr!“ zvolala paní výčepní při pohledu na člověka, po jehož přítomnosti touží všechny geomorfologické celky Smrčinami na západě počínaje a Bukovskými vrchy na východě konče. Ano, letošního semináře se vedle matematiků, fysiků a informatiků účastnili také geografové. Vyučující měli témata rozdělena: Vítězslav Pěnička hovořil o GIS a GPS, o meteorologii, o počítačovém zpracování videozáznamů a o systému IP Coach; Jan Voženílek zadával matematické příklady z různých přijímacích zkoušek, vyprávěl o pozorování oblohy, o souhvězdích a o vývoji hvězd. Pavel Taibr podnikl s geografy několik vycházek do okolí. Ve středu přibyvší Veronika Portová řídila práci s anglickými odbornými texty. A večer pro všechny film: anglicky mluvený dokument o počasí. Pěší pochod do chaty, jímž celý pobyt začal, nebyl zdaleka jedinou túrou zařazenou do programu. V úterý následovala vycházka k přehradě Naděje; ve středu celodenní výlet nejkrásnějšími částmi Zittauer Gebirge: z Luže k vyhlídce na Nonnenfelsen, kolem brouzdaliště a cukrárny (kde se Karel nechal obsadit do poněkud kýčovité scény zdokumentované Pavlem) do starého dolu, dále kolem Varhan a Lva ke Krkavčím kamenům a zpět do chaty. 87
„Pánové, potřeboval bych, abyste tu ve čtvrtek nebyli. Udělejte si výlet!“ prosil – či spíše přikazoval – správce chaty. „Ve čtvrtek mají Němci Vatertag, půjdou sem přes hranici, budou sedět v hospodě, ve výčepu, ve vaší učebně, před chatou, za chatou, na hřišti – a všude budou jíst a pít a utrácet a my potřebujeme vydělat na podzim, kdy do týhle chaty na konci světa nepřijde ani noha.“ Protože počasí výletu nepřálo, sebrali jsme počítač, notebook, plátno, fotoaparáty, kameru, dataprojektor, mapy hvězdné oblohy, IP Coach a spoustu jiných krámů a přesunuli se do stodoly. Tam pokračovala výuka. Kolem poledne přestalo pršet, a tak jsme se – zapojeni do zástupu německých taťků vybavených deštníky, holemi, fešnými kloboučky, placaticemi a cyklistickými zvonky – vydali na cestu do Krompachu. Oficiální zpráva o exkurzi poté popisovala: Utužování volních vlastností žáků: chůze po delších trasách, dále tzv. den bezdomovců (žáci byli nuceni ve čtvrtek opustit chatu a přežít za nepříznivého počasí v přírodě, navíc pronásledováni zástupy rozvášněných Němců), chůze mimo cesty podle GPS, výuka ve večerních hodinách – to vše kladlo zvýšené nároky na sebekázeň žáků.
odehrávající se v generálním štábu. V oficiální zprávě to ovšem taktně zamlčel, raději napsal: Začlenění prvků multimediální výchovy: výroba a střih vlastního filmu; žáci byli scénáristy, herci, střihači i režiséry; vstoupili tak do „magického světa médií“; pozoruhodné je, že si (sami) vybrali historicko-politické téma (útok československých výsadkářů na fašistického funkcionáře); poetika jejich postmoderního produktu prozrazuje inspiraci četnými prameny (např. francouzské válečné komedie, film noir, Česká soda). Jak to všechno dopadlo? Domů jsme dorazili živi a zdrávi. Natočené filmy měly úspěch, nacvičené příklady byly zapomenuty, s IP Coachem jsme realizovali několik seminárních prací a slečna profesorka Portová se záhy vdala. A když se studenou a jasnou nocí vracíváme domů, vděčně vzpomínáme na astrofysika V. A. Ambarcumjana, který pravil, že „člověk se liší od prasat mimo jiné tím, že občas zvedá hlavu a dívá se na hvězdy“. Jan Voženílek
Denní program byl nabitý, večery poetické. Na západě mizel sluneční kotouč v místech, kde se úpatí kopců Lužických hor dotýkají roklin Českého Švýcarska, ze severu vanul teplý vítr vonící pískovcem, na jižní straně chaty byla pohodlná lavička, z níž bylo možno pozorovat od východu přicházející profesorku Portovou. Čtvrteční podvečer byl vyhrazen k dotvoření filmu. Každá z obou tříd – 3. B i septima – měla využít nabytých znalostí, natočit krátký videofilm, sestříhat jej a doplnit hudbou. 3. B přistoupila k úkolu poněkud lehkovážně. Chlapci z této třídy soustavně točili fotbalové zápasy na hřišti, rozdováděné Němce, pobíhajícího psíka, mraky na nebi, asfalt na silnici, lavičky, trávníky, přijíždějící auta, odjíždějící auta. Co s tím? Až v poslední chvíli dotvořili slibný úvod, dramatickou zápletku, erotickou vsuvku a logický konec; když ještě dodali vhodnou hudbu, byl z toho solidní videoklip. Septimáni naopak přijeli s promyšleným scénářem válečného filmu, který celý týden svědomitě realizovali; tak svědomitě, že v pátek přišel do chaty rozzuřený lesní dělník, že mu někdo – „Určitě ti vaši kluci!“ – zpřeházel celou dřevařskou boudu. „Naši kluci v boudě?“ divil se upřímně jeden z vyučujících. „Ti o práci nezavadí, co by dělali ve vaší boudě?“ O hodinu později poněkud zbledl, když zjistil, že v oné boudě jsou natočeny všechny filmové scény 88
89
VÝLET ZA DUDAMI A ČERVENOU SUKNÍ Když jsme byli v primě, slibovali nám učitelé angličtiny, že pojedeme do Londýna, až budeme v sekundě, v sekundě nám říkali, že v tercii, a v tercii nám odpřisáhli, že v kvartě. Až jednou nadešel náš čas a paní profesorce Ehlové naším
ustavičným otravováním došla trpělivost. Okoukaný výlet Londýn – Paříž ji však cestovatelsky neuspokojoval, tak nám iniciativně zajistila devítidenní zájezd do Skotska. Všichni jsme radostně zaplesali, když jsme zjistili, že mezi služby, za které si zaplatíme – podotýkám, že dost slušný peníz – patří i výuka angličtiny, tudíž se tam budeme muset i učit. Přes lehčí problémy, jako bylo nedostatečné naplnění autobusu, opožděné placení a jiné, jsme za pár měsíců po prosbě o cestu za poznáním Skotska stáli před školou s naplněnými kufry na kolečkách, slzejícími nebo v některých případech radujícími se rodiči a čekali na svolení vecpat se do přistaveného stylově červeného autobusu. Zvenčí byl autobus vskutku přepychový. Ze začátku ani zevnitř nebyl špatný, ale čím déle jsme jeli, tím nám byl jeho interiér nepříjemnější a nepří90
jemnější. O to horší to bylo, když v Praze přistoupili celkem tři pasažéři: dvě Brňandy a hlavní hrdinka následujících osmi dní, vážená slečna průvodkyně. Za Prahou spustila, v Edinburghu skončila. Během cesty jsme párkrát zkoušeli za její umění mluvit nepřetržitě třeba i několik hodin zatleskat doufajíce, že ji napadne nechat chvíli naše ušní bubínky, své hlasivky a koneckonců i palubní mikrofon oddechnout. Po aplausu si hrdě odkašlala a pokračovala dál. Ještě by stál za zmínku nesoulad plánu cesty s časovým rozpoložením. Noční přejezd Německem jsme absolvovali v odpoledních hodinách, ranní cesta trajektem se zvrhla v téměř půlnoční plavbu a korunu všemu nasadila zastávka u pumpy s tím, že máme dospat. Vypnutí motoru znamenalo i vypnutí klimatizace, což způsobilo, že se autobusem nesly nelibé vůně všech cestujících, bylo dost zadýcháno a za více než tříhlasého kánonu chrápání šlo usnout jen ztěžka. Tudíž jsme v městě Cambridge nebyli pouze díky typickému anglickému po-
časí mokří na kost, ale i dost unavení. Na loďkách, jež nás vezly cambridgeskými kanály, jsme sem tam usínali. Noc ve Formuli patřila pro většinu účastníků zájezdu k nejzajímavějším částem výletu. Tím chci říct, že ne ve všech pokojích se poslušně spalo. V některých se totiž moc nespalo a už vůbec to nebylo slušné. Já samozřejmě patřila k poslušně ležícím, spícím. Když jsme se naučili ignorovat hlas neúnavné paní průvodkyně, cesta nám začala ubíhat celkem rychle. Pár kilometrů od Edinburghu se v autobuse začalo debatovat na téma „Co je vlastně huggis?“ – Národní skotské jídlo, složení neuvedeno z bezpečnostních důvodů. Proto jsme na otázku člena naší hostitelské rodiny: „Are you hungry?“ sborově odpovídali: „No!“ ze strachu, že na nás už huggis čeká doma na stole. Další den jsme si nadšeně a s úlevou, že jsme nemuseli jíst ovčí hlavy, sdělovali dojmy, hlavně z večeře: „My měli pizzu!“ „My měli cheeseburgery!“ Sem tam zaznělo i ztrýzněné „My měli ramadán…“ To se skupinka nešťastníků dostala do nepříliš typické skotské rodiny. Dopolední vyučování nebylo tak hrozné, jak jsme si zpočátku mysleli.
Vlastně mezi námi a vždy zmateným Jamiem, stylovou Holly a počeštělou Sarah vzniklo moc hezké studentsko-učitelské pouto. A jak to šlo dál? Ranní škola, nějaký významný hrad, příjezd do rodin, ranní škola, nějaký významný hrad, příjezd do rodin… Těch hradů jsme viděli tolik, že si je už ani nepamatuji, pouze vím, že nejméně v půlce z nich byl natáčený slavný Harry Potter. Jezero Loch Ness bylo pěkným zpestřením programu, i když jsme neměli štěstí příšeru vidět. Pro některé z nás byla skvělým zážit-
kem i prohlídka palírny, ovšem všichni jsme byli moc zklamáni, že jsme nemohli ochutnat, tudíž si plnohodnotně vychutnat exkurzi. A pak už nastalo smutné loučení s hostitelskými rodinami, mávání a před námi byla zase dlouhá cesta. Procházku po Londýně jsme si moc neužili. Všichni jsme byli opět unavení z našeho červeného autobusu, to nejlepší jsme brali dost hopem a na výměnu stráží jsme přišli pozdě. Nejhezčí částí dne byla asi dvouhodinová přestávka na Covent Garden. Všichni jsme si koupili červené budky nebo červené poštovní schránky na klíče, tričko s nápisem „I ♥ London“ a malé černé taxíky pro naše brášky. Po příjemné siestě jsme sprintovali na 91
METROPOLE NAD SEINOU Bylo pozdní květnové odpoledne. Teplý vítr čechral vlasy asi třem desítkám studentů, kteří byli připraveni strávit nezapomenutelný týden ve francouzské metropoli nad Seinou. Všichni byli hladoví po historickém vědění a po zdokonalení se v jednom z předních evropských jazyků. I my jsme měli to štěstí zúčastnit se této akce. Po pečlivém naskládání všech potřebných i nepotřebných zavazadel do autobusu jsme byli připraveni vyrazit na cestu, která měla trvat celou noc. Cesta plynula a zábava v autobuse jakbysmet. S postupující nocí a s vědomím toho, že ráno nás čeká první, na nohy náročný den, jsme se všichni oddali spánku. projížďku lodí po Temži, na které stejně většina cestujících pospávala nebo v některých případech usnula docela. Nultého poledníku jsme si také moc neužili, protože když se naše skupinka konečně dostala na řadu, aby si mohla prohlédnout na první pohled obyčejnou čáru na zdi, nacpala se před nás bosá arabská rodina a my měli s fotografováním utrum. A hned jak dorazily i Smažky (náhodné pojmenování tří slečen, které ustavičně chodily pozdě, protože si zájezd patřičně užívaly), mohli jsme konečně jet domů. Cesta byla dost vyčerpávající, stejně tak jako dlouhé přednášky naší paní průvodkyně, která nadšeně odreferovala i celou zpáteční cestu.
Tichem, které se po vystoupení hrdinky zájezdu táhlo autobusem cestou z Prahy do Liberce, nám pomalu začalo docházet, že je konec a že v pondělí budeme muset zase do školy. Nevím, jak ostatním, ale mně začalo být svým způsobem smutno. Když nepočítám hrůznou noc v autobuse nebo přespolní běhy po Londýně, zájezd byl velice, velice zdařilý, a troufala bych si dokonce říct, že skvělý. Skvělé bylo vlastně skoro všechno: cesta trajektem, Cambridge, pobyt v rodinách, ranní škola, všechny ty hrady a panství, jezero Loch Ness, palírna, Londýn… Ale hlavně náš červený autobus v čele s průvodkyní, která vydrží mluvit déle než Chuck Norris. Tereza Jiránková, kvarta
První, co většina cestujících po ránu spatřila, byly potemnělé podzemní garáže ve čtvrti Bercy, která se nachází nedaleko samotného srdce Paříže. Po cestě autobusem lehce unaveni a značně rozlámáni jsme vyrazili do deštivého počasí. Pod vedením znalkyně místního jazyka profesorky Dvořákové a odborníka na dějiny profesora Ulvra jsme dorazili ke katedrále Notre-Dame. Po zhlédnutí tohoto architektonického skvostu zevnitř ti zdatnější pokračovali až na vrchol nejvyšší věže. Jelikož se počasí umoudřilo, měli jsme možnost spatřit panoráma celé Paříže. Následoval oběd v parku před stavbou Sainte-Chapelle, prohlídka dalších památek a k večeru i ubytování v motelu na okraji Paříže. Ten večer se spánek dostavil neobvykle rychle. Druhý den ráno jsme za mírně pošmourného počasí vstoupili na výletní loď a absolvovali vyhlídkovou plavbu po Seině, která protéká přímo centrem velkoměsta. Spatřili jsme boční křídlo galerie Louvre, proslulou železnou ikonu Paříže, Invalidovnu (Les Invalides) a její pozlacenou kopuli a podjeli nespočet mostů. Odpoledne 92
93
jsme navštívili Latinskou čtvrť, kde se nachází proslulá evropská univerzita Sorbona (Sorbonne), která v nás nezanechala příliš touhy po zahraničním studiu, Pantheon a několik gotických kostelů. Třetí den ráno nás přivítaly sluneční paprsky, a tak jsme toho museli patřičně využít. Vyšplhali jsme do druhého patra (do výšky sto patnácti metrů) kolosu navrženého panem Eiffelem. Zde naše cesta bohužel musela skončit, protože nejvyšší patro bylo rekonstruováno. Ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek vidět město, ve kterém žije něco přes dva miliony obyvatel, doslova jako na dlani. Poté jsme se pomocí autobusu dopravili do moderní čtvrti plné mrakodrapů, ve kterých sídlí vedení světových firem. La Défense, jak Pařížané nazývají toto místo plné oceli a skla, leží na jednom z pahorků, které město obklopují. Když stojíte na náměstí Esplanade de La Défense, které je ve středu celé čtvrti, a podíváte se směrem k centru města, uvidíte jednu z hlavních tepen Paříže. Ta je zakončena Napoleonovým Vítězným obloukem (Arc de Triomphe). Zde začíná nejznámější z pařížských ulic, na které každý rok soupeří desítky cyklistů o prvenství v nejtěžším etapovém závodu. Každý, kdo někdy vyhrál poslední etapu Tour de France s cílem na Avenue des Champs-Elysées, se zcela jistě zapsal do cyklistické historie. Tato třída je zakončena náměstím Svornosti (Place de la Concorde), uprostřed kterého ční obelisk s hieroglyfy. Další den dopoledne jsme navštívili nejvýznačnější veřejnou budovu v Paříži. Obrazárnu Louvre tvoří sedm oddělení a je zde uloženo a vystaveno obrovské množství vzácných uměleckých sbírek v čele s Da Vinciho Giocondou (Mona Lisa). Prohlídka této budovy nám zabrala většinu dne. V podvečer jsme si ještě prohlédli nedalekou Invalidovnu (Les Invalides), ve které se nachází několik hrobek. Tou nejznámější je hrobka Napoleona Bonaparte. V areálu Invalidovny se také nachází několik muzeí. Pátý den jsme měli na programu kostel Ste-Marie-Madeleine, který nechal 94
postavil Napoleon a který svým vzhledem připomíná antické chrámy. Měli jsme to štěstí, že jsme směli nahlédnout i do pařížské opery (Opéra National de Paris), která je většinou veřejnosti nepřístupná. Navštívili jsme také Pompidouovo centrum (Centre Georges Pompidou), které je kulturním centrem Paříže. Předposlední den jsme se vypravili do městečka Versailles, které leží nedaleko Paříže. Bylo krásné slunečné počasí jako stvořené pro návštěvu rezidence francouzských králů. Prohlédli jsme si zámek a většinu dne strávili v rozlehlých zámeckých zahradách hledáním stínu, který byl v tomto parném počasí naším největším kamarádem. Při cestě zpět jsme se zastavili ve čtvrti Père Lachaise, kde se nachází největší pařížský hřbitov. Na tomto hřbitově nalezlo poslední odpočinek mnoho velikánů francouzských dějin. Poslední den jsme vyrazili na další vyvýšeninu, která je součástí města. Montmartre je čtvrtí umělců, ale také je proslulá svým nočním životem. Nedaleko náměstí Pigalle se nachází slavný Moulin Rouge. Dominantou čtvrti je však bělostná bazilika Sacré-Cœur, která se nachází na nejvyšším bodě celé Paříže. Poté jsme dostali půldenní rozchod a každý se rozjel do jiné části Paříže. Někteří znovu navštívili Eiffelovu věž (La Tour Eiffel), jiní se zastavili v Louvru a doprohlédli si proslulé sbírky a ostatní nakupovali suvenýry pro své nejbližší. Všichni se ale v podvečer sešli na náměstí Svornosti a vyrazili zpět do naší vlasti plni zážitků a s vědomím, že příští rok se znovu setkají a společně poznají nějaký jiný, pro ně dosud neznámý kus světa. Vít Havrda, Rudolf Holík, kvinta
95
ZEMĚPISNÁ EXKURZE Na nádraží v Josefáči stojí tlupa děcek, o tom, že jsou krapet starší, nikdo ani necek. Na nádraží v Josefáči dvě paní profesorky stojí, doufám, že výletu, co nás čeká, se nebojí. Vydali se do kopečka, všichni se jim smějí, mají mít otevřená očka, sledovat přírodní cykly, co kolem se dějí. Počasí se na nás mračí, sluníčko teplými paprsky šetří, mrazíky v jinak teplém květnu nás trochu ničí, máme však štěstí, že je bezvětří. Slečna průvodkyně sbírá kytičky, „Učili jste se to vloni, z buku, či z dubu jsou tyto větvičky, která rostlinka takhle voní?“ Stoupáme stále do kopce, i přesto že je chladno, leze se nám trochu těžce, jít na exkurzi do hor není příliš radno. Nějaký ten kopec nás neztrápí, dobrá nálada se nám vrátí, když Jirka se v neprostupném lese schová ve křoví. Dal by si někdo řízek vepřový?
96
Dojdeme až k přehradě protržené, máte mezeru, kdo ji dožene? Adam si nás vyfotografuje, další už zase veselé pikle kuje. Projdeme lesem až k vodopádu, rozbahněné cestičky zaviní pár pádů. Nateče nám v boty, kdo by v tuhle chvíli mokrou myslel na kalhoty? S vodopádem (Waserfallem?) zapózujem, že tam dnes nikdo nespadne, mám dojem. Papírky od sušenek do batohů zastrčíme, zpět na nádraží už vyrážíme. Jirka se nám ještě párkrát schová, sem tam ještě pár vtipných komentářů dodá. Už jsme na nádraží, mokrá, zmrzlá, ale veselá nálada se váží. Ve vlaku chováme se vcelku slušně, občas někdo se zasměje výbušně. Sláva nazdar výletu, promrzli jsme, už jsme tu. Anna Borovcová, sekunda
97
DRAHÁ KAROLINO V Liberci dne 3. června 2007 Drahá Karolino, nebo snad Johanno? Které jméno lépe vystihuje tu ženu, která měla srdce natolik plné lásky, že ji dokázala spravedlivě rozdělit mezi dva muže? Kterým lépe oslovit tu, která klečela nad hrobem svého dítěte, a přesto nezůstala na kolenou? Za kterým se otočí žena zkoušená osudem a vlastenka a na které uslyší autorka desítek příběhů s opravdovou atmosférou malé vesničky? Johanna jste bezpochyby Vy, Vaše duše, tmavé vlasy, plná postava, Váš smích, ale také Vaše slzy. Johanna pochovala svou malou dcerku, Johanně patřilo přátelství Boženy Němcové a láska Jana Nerudy. S tímto jménem jste 24. února roku 1830 přišla na svět. Kdyby Johannini blízcí chtěli skočit z mostu, Vy byste neskočila s nimi, ale čekala pod ním, abyste je mohla chytit. Byla to také ta část Vaší osobnosti, kterou životní zkoušky táhly k zemi jako těžké závaží, ale Vy jste jim vždy se vztyčenou hlavou dokázala vzdorovat a šla dál. Po celou dobu jste si je ale nesla s sebou – jakoby na povzbuzení a dodání odvahy zároveň. Čerpala jste z těchto ran a měnila se v Karolinu. Karolina byla ta, která u oltáře řekla ano Petru Mužákovi, jako Karolinu Vás viděl a znal okolní svět a jako Karolina jste se podepisovala pod příběhy z Johaniny fantazie. Jméno ale není důležité. Je to jen oslovení pro Vaši duši a srdce, které jako by kopírovalo příběh britské princezny Diany, ovšem o pár desítek let dříve. Stejně jako tato žena jste i Vy stála mezi dvěma muži – a společnost měla oči dokořán. A stejně jako v té Vaší, tak i v její pohádce schází konec šťastně naplněné lásky. Vy jste se ze svého smutku stala spisovatelkou – a já mám podobné přání. Jen v duchu prosím, aby se mou múzou nestaly černé vzpomínky na minulost, aby mou ruku při psaní nevedly nezahojené rány osudu. Já totiž nemám ani kousek z Vaší síly, pro kterou Vás tolik obdivuji. Kdyby zafoukal vítr, Vy byste dál vzpřímeně stála a on by Vám pouze rozcuchal účes, zatímco mě by zlomil v kolenou, až bych klesla k zemi. Četla a slyšela jsem o Vašem životě mnoho. Ten svůj teprve začínám, ale kdyby mě jednou měl zkoušet ze stejných úkolů v odvaze a síle osobnosti, přála bych si, abyste mým učitelem byla Vy. S úctou Vaše věrná čtenářka
Markéta Dousková, 2. A
Tereza Košvancová, 5. N 98
99
BALDA Po celoročním náročném plnění úloh matematického korespondenčního semináře Mates jsme obdrželi pozvánku na soustředění v rekreačním středisku Balda. Vyrazili jsme ze sekundy celkem čtyři: Alenka, Anča, Bára a Kim. Stejně jako loni nebyl brán ohled na to, že jsme až z Liberce, a proto jsme museli vyjíždět už v pět hodin ráno, abychom byli v Poličce na srazu v osm hodin. Po několika seznamovacích hrách jsme zamířili do sedm kilometrů vzdáleného rekreačního střediska Balda. Zabydleli jsme se v chatkách a rozdělili se do čtyř družstev: Zelení, Červení (Kim), Žlutí (Anča) a Modří (Ála s Bárou). Po obědě nás již čekaly další hry a přednáška o dvojkové soustavě. Když jsme zakončili úchvatnou a zábavnou hru „Na dřevo“ (běháte po lese a taháte klacky z lesa na oheň), následoval táborák s opékáním vuřtů. Vyzpovídali jsme hlavního vedoucího Štěpána, který nám mimo jiné vyprávěl, jak jsme se my, tak vzdálení Liberečtí, dostali k Matesovi. To bylo tak: Paní profesorka Hrnčířová se jednou účastnila matematického semináře, v rámci kterého navštívila Gymnázium v Poličce, kde Matesáci informovali o svém korespondenčním matematickém semináři. Paní profesorce se zalíbil, a tak ho rozšířila v našem gymnáziu. Večerka sice byla naplánovaná na 22.00, ale do postele jsme se dostali teprve před půlnocí. Ještě jsme si povídali, ale pak jsme přece jenom po tak namáhavém a dlouhém dni usnuli. Druhý den po rozcvičce a snídani jsme si zahráli další hry a pak už nás čekal Matboj 2007, soutěž o deseti zákeřných matematických úlohách. Nejúspěšnější byli Červení. Po obědě jsme mohli nacvičovat scénky, ve kterých jsme měli použít zadaná slova (např. gumáky, potrubí, kadibudka, ranč v Coloradu, prateta Berta). Přednáška na téma opsané a vepsané kružnice už nebyla tak zábavná jako ta včera. Nakonec se o nich mluvilo jen asi dvě minuty, protože se ukázalo, že už je všichni v matematice brali, a tak jsme namísto kružnic probírali goniometrické funkce. Z přednáškové místnosti (jídelny) jsme se vydali na orientační běh, při kterém jsme museli plnit různé úkoly a kde se několik lidí ztratilo, přestože po celé trase visely oranžové fáborky. Potom jsme mohli dokončit přípravu scének, které jsme po večeři předvedli. Do chatek nás zahnali kolem desáté, ale spát jsme samozřejmě nešli (aspoň ne až do rána), protože bylo veřejným tajemstvím, že vedoucí chystají noční hru. Ve dvě hodiny ráno nás vzbudili a my jsme byli nuceni vydat se do hustého a tmavého lesa. Po celkem úspěšném zdolání stezky odvahy jsme se uložili zpět ke spánku. Ráno po rozcvičce a snídani jsme začali balit a po vyhlášení výsledků a rozdání cen se vyrazilo na cestu domů. V Baldě se nám moc líbilo a je škoda, že příští rok se Matesa už nemůžeme zúčastnit, protože jsme „vyrostli“ z věkové kategorie. Doporučujeme Matesa všem (i méně vášnivým matematikům), hlavně těm, které učí paní profesorka Hrnčířová, protože za řešení úloh rozdává jedničky. Anna Borovcová a Bára Miklasová, sekunda 100
CELOSTÁTNÍ FINÁLE SOUTĚŽE EUROREBUS V pátek 8. června 2007 si 27 studentů našeho gymnázia muselo o pár minut přivstat, abychom stihli být už v 6.45 na stanovišti autobusů Na Rybníčku a mohli tak odcestovat na celostátní finále vědomostní soutěže Eurorebus 2007. Letošního 12. ročníku se zúčastnilo přes 26 000 soutěžících. Z Liberce jsme vyjeli krátce před sedmou hodinou ranní pod dozorem profesorek Jany Hrnčířové a Markéty Raabové. Cesta trvala přes dvě hodiny, neboť jsme museli projet ucpanou Prahou. V budově FTVS UK, kde se soutěž konala, již byla spousta dalších výprav z jiných škol, tudíž jsme na vlastní oči spatřili více než 700 svých soupeřů. Ještě před zahájením jsme si stihli několikrát zasoutěžit u stánku ABC a u stánku České spořitelny; navíc jsme si vyzvedli
ceny, na které jsme po celý rok pracně sbírali body. Samotné zahájení soutěže se dost vleklo, jelikož se museli řádně představit všichni sponzoři Eurorebusu, bylo nutné několikrát zopakovat pravidla a rozmístit soutěžící do místností. Nesmím zapomenout na organizační schopnosti pořadatelů. Když se soutěžící usadili, zjistilo se, že chybí několik stolů. Soutěž tak nabrala téměř dvacetiminutové zpoždění. Soutěžilo se ve třech kategoriích dle věku ve dvou různých typech soutěží. V soutěži jednotlivců hrál každý sám za sebe a v soutěži tříd bojovali vždy tři vybraní z každé třídy. Já soutěžil za třídu a mohu říct, že test nebyl procházkou růžovým sadem. Podobné otázky jako například: „Kde sídlí Coca-Cola?“ jsme 101
ještě zdárně zvládli, ale na otázky typu: „Ve kterých z následujících asijských zemí se platí frankem?“ jsme museli použít osvědčenou tipovací metodu. Po testu jsme své odpovědi zkonzultovali s paní profesorkou Hrnčířovou
a stejně jako vloni nám došlo, že máme polovinu špatně. Nezbývalo nám nic jiného než doufat, že se to ostatním také příliš nepovedlo. Následoval další program. Losování soutěže o kšiltovky našeho národního fotbalového týmu a beseda s cestovatelem Stevem Lichtagem s promítáním filmů z podmořského světa. Když se cestovatel rozloučil, nastala nejočekávanější část celého dne – vyhlašování výsledků. Nebudu vás dlouho napínat – naše gymnázium se umístilo jako třetí škola v republice! Třída kvarta byla devátá ve své kategorii, Jakub Stejskal z kvarty skončil jako čtvrtý a Luboš Bucek ze sekundy jako jedenáctý v soutěži jednotlivců. My ostatní jsme se tak vysoko neumístili. Ani to nás ovšem neodradilo a příští rok se do řešení Eurorebusu pustíme znovu naplno. Vždyť, jak řekl generální ředitel České spořitelny pan John James Stack, být mezi nejlepšími v republice je skvělý pocit a není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Adam Fogl, sekunda
Gabriela Dygrínová, 3. A 102
103
STUDIEN- UND BERUFSBERATUNG
STUDIJNÍ PORADENSTVÍ NĚMECKÉHO ODDĚLENÍ
Im Schuljahr 2006/2007 haben zahlreiche Aktivitäten zur Studien- und Berufsberatung an Fach- und Hochschulen in Deutschland stattgefunden. ● Informationsveranstaltung des DAAD zum Thema „Studium in Deutschland“. ● Einführungsvortrag zum Studium an der Hochschule Zittau / Görlitz Vorgestellt wurde die Studienrichtung Wirtschaftswissenschaften, Studenten berichteten von ihren Erfahrungen am Studienstandort Zittau / Görlitz und beantworteten Schülerfragen. ● „Tag der offenen Tür“ an der Fachhochschule in Zittau. ● Gespräch einer ehemaligen Schülerin des Gymnázium F. X. Šaldy mit Schülern der 12. Klasse über ihr Studium an der TU Dresden. ● Informationsveranstaltung der TU Dresden. ● Informationsveranstaltung zum Studiengang „Informations- und Kommunikationsmanagement“ der Neisse University Zittau / Görlitz. Es handelt sich um eine Ausbildung, die an drei Hochschulen der Neisse-Region stattfindet: an der TU Liberec, an der TU Wroclaw, an der FH Zittau/ Görlitz. ● Informationsmaterialien der Deutschen Abteilung abrufbar unter: http://www.codecobra.com/unite/ network; code: fxsaldy. ● Beratung der Schüler in Einzelgesprächen, Hilfe bei den Anmeldeformalitäten zum Studienbeginn, Hilfe bei der Bewerbung um ein Stipendium.
Ve školním roce 2006 – 2007 se konaly četné akce, při kterých byli žáci informováni o možnostech studia na německých vysokých školách. ● Informační seminář DAAD na téma „Studium v Německu“. ● Úvodní přednáška o studiu na vysoké škole v Žitavě a ve Zhořelci – žáci byli seznámeni se studiem ekonomie a měli možnost besedovat se současnými studenty v Žitavě a ve Zhořelci o jejich zkušenostech. ● Účast na Dni otevřených dveří na vysoké škole v Žitavě. ● Beseda s bývalou žákyní německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy o studiu na Technické univerzitě v Drážďanech. ● Informační akce TU Drážďany. ● Informační akce o studijním oboru „Informační a komunikační management“ na Univerzitě Nisa / Neisse
104
● Abitur 2007 – 3 Stipendiaten: Jan Plíva – Vollstipendium an der TU Dresden (Georgius-Agricola Stipendium, Sachsen), Lucie Melicharová und Miroslav Řezáč – 1-Jahres-Stipendium an der Hochschule Hamburg (Deutsch-Tschechische Gesellschaft Hamburg) Maria Wehner, Studien- und Berufsberaterin
Žitava / Zhořelec. Jedná se o studium, které probíhá na třech vysokých školách – TU Liberec, TU Vratislav a FH Žitava / Zhořelec. ● Informační materiály německého oddělení ke studijnímu poradenství je možné najít na www.codecobra.com/ unite/network; code: fxsaldy. ● Studijní poradkyně poskytuje konzultace i individuálně, pomáhá s formalitami při přihlašování na vysoké školy, poskytuje pomoc s žádostmi o stipendium. ● Maturita 2007 – 3 absolventi získali stipendium: Jan Plíva – plné stipendium na TU Drážďany (stipendium Georgius-Agricola, Sasko), Lucie Melicharová a Miroslav Řezáč – jednoroční stipendium na Vysoké škole Hamburk (Německo-česká společnost Hamburk). Maria Werner, studijní a profesní poradkyně 105
OHLÉDNUTÍ 2007 Autoři „tradičně netradičního zakončení školního roku“ se rozhodli dále nic neskrývat a vyzradili skutečnou funkci našeho gymnázia. To, že mnoho let slouží jako tajné ústředí britské MI6, sice pár vyvolených vědělo, ale seznámit s touto skutečností všechny studenty byl krok přinejmenším odvážný. Moderátorská dvojice Nikola Mikesková a Jaroslav Bartoň objasnila divákům podstatu tajných misí, výcvikových kurzů a vyzradila skutečnou identitu několika profesorů. K odlehčení jinak vážného školení sloužily doprovodné programy s tanečními a pěveckými vystoupeními.
GYTA 2007 v kategorii Umělec – vyšší stupeň gymnázia Cum decore ● 15 let úspěšné reprezentace školy, města, regionu i České republiky ● úspěchy z tohoto školního roku jsou popsány na s. 23 a na s. 68 této ročenky GYTA 2007 v kategorii Umělec – nižší stupeň gymnázia nebyla udělena GYTA 2007 v kategorii Vědec – vyšší stupeň gymnázia Zuzana Egertová, sexta ● 4. místo v celostátním kole AMAVET, postup na Intel ISEF (Atlanta 2008) ● SOČ – 1. místo v krajském kole, 1. místo v celostátním kole ● 2. místo v krajském kole biologické olympiády ● práce v Mikrobiologickém ústavu AV ČR Cena GYTA 2007 v kategorii Vědec – nižší stupeň gymnázia Jakub Hrnčíř, kvarta ● 1. místo v krajském kole matematické olympiády ● 1. místo v krajském kole soutěže v programování ● 9. místo v celostátním kole Eurorebusu (soutěž tříd) ● 1. místo v celostátním kole soutěže Matematický klokan ● 14. místo v celostátním kole zeměpisné olympiády GYTA 2007 v kategorii Sportovec – vyšší stupeň gymnázia Zuzana Reinišová, kvinta ● vynikající volejbalistka, nyní členka extraligového družstva kadetek TU Liberec ● toto družstvo letos obsadilo 3. místo v ČR GYTA 2007 v kategorii Sportovec – nižší stupeň gymnázia Zita Frydrychová, kvarta ● je současnou českou jedničkou ve skocích na trampolíně jak v kategorii juniorek, tak v kategorii žen, vynikajících úspěchů dosahuje i na mezinárodní úrovni Cena GYTA 2007 v kategorii Osobnost Štěpán Křeček, 2. B ● inicioval akci Matematický maraton a podílel se na její organizaci ● úspěšný v Debatní lize ● projekt Teenage Europe Nikola Mikesková, 3. A; Jan Myšák, 3. B; Mgr. Marcela Danajovičová
106
107
ESI 2007 Ve dnech 3. – 15. července se student kvinty Ondřej Bejbl a vyučující Pavel Knobloch vydali do Republiky Jižní Afrika na ESI 2007. Jelikož do Afriky se jen tak člověk nedostane, vyrazili jsme o pár dní dříve s cílem poznat co nejvíce zajímavých míst jižního cípu černého kontinentu. Po dlouhé cestě letadlem jsme konečně dorazili do Kapského Města. Při přistání se nám naskytl nádherný pohled na Stolovou horu a celé město pod ní. Z dálky vypadalo vše jako v pohádce. V přistávací hale jsme se také setkali s dalšími členy výpravy z jiných konců České republiky. Bylo nás celkem osm. Pronajali jsme si dva automobily a přesunuli se do ubytovacího zařízení. Moje představa o dokonalém místě k životu se vytratila již v prvních momentech, kdy jsme při cestě minuli velký squat, ve kterém žili lidé na daleko horší úrovni než čeští bezdomovci. Cestou jsme se také pomalu učili pravidla silničního provozu, poněvadž se zde jezdí po levé straně. Rychle jsme vybalili a vyrazili za generálním konzulem. Už v Liberci jsme si z webu ministerstva zahraničních věcí vytiskli návod, jak se k němu dostat. Bohužel byl návod značně nepřesný a místo za dvacet minut jsme na schůzku dorazili s dvouhodinovým zpožděním. Naštěstí si z toho konzul nic nedělal a velmi rád nám řekl vše, co jsme potřebovali vědět – tipy na výlety, kam zajít nakoupit a jakým místům se vyhýbat. Po návratu zpátky do hotelu byl sestaven plán, kdy a kam se podíváme; hned druhý den brzo ráno jsme také vyrazili. Cílem byl mys Dobré naděje a továrna na polodrahokamy nesoucí 108
název Scratchpatch. Cesta ubíhala příjemně a vládla veselá nálada. Není divu, protože při cestě jsme objevili výlet na ostrov lachtanů. Byl to neskutečný zážitek vidět stovky tak nádherných živočichů těsnících se na jednom malém ostrůvku. Konečně! Vrátnice s nápisem „Cape of Good Hope – Table Mountain National Park“ nás překvapila ve chvíli, kdy jsme se kochali nádhernou okolní krajinou. Zaplatili jsme vstupné (prodavačka dokonce prodala dětský lístek i pro pana Knoblocha) a k nejznámějšímu mysu v Africe chyběl už jen kousek. Nádhera – v dáli do tyrkysového moře vystupoval krásně tvarovaný travou porostlý výběžek. Sedli jsme si na lavičku vedlejšího výběžku Cape Point a několik hodin sledovali mys, okolí a divoká zvířata, která pobíhala všude po krajině. Cestou zpět jsme si prohlédli již zmiňovanou továrnu na polodrahokamy a naše celodenní pouť byla u konce. V následujících dnech jsme také navštívili Stolovou horu, kde jsme vztyčili českou vlajku. Z dalších zajímavých míst nesmím zapomenout na akvárium dvou oceánů, botanickou zahradu, do které jsme jen zaplatili vstupné a kvůli náhlému dešti zůstali v přilehlé restauraci bez prohlídky. Dále jsme také ochutnali maso z antilopy springbok, kudu a také maso pštrosí. Generální konzul nám doporučil nezdržovat se po setmění v ulicích a v okrajových částech města. Jako správní nedůvěřivci jsme se jeden večer vydali navštívit tamní KFC. Auto bylo pečlivě zaparkováno v parkovacím domě přes ulici. Pobyt v samotném stravovacím zařízení se nám líbil. Kuřata velká, hranolky teplé a pití vychlazené. Problém nastal až při přesouvání směrem k našemu automobilu. Potkali 109
jsme žebráka, který se na nás okamžitě nalepil a požadoval drobné. Jelikož jsme u sebe další peníze neměli, tak jsme mu slušně řekli, že nic nedostane. A ejhle – nastaly potíže. Bezdomovec byl nejspíš členem organizovaného gangu. Najednou se ze všech ulic začali vynořovat zástupy bezdomovců, žebráků a dalších pochybných osobností. Na nic jsme nečekali a rozběhli se na druhou stranu ulice. Naštěstí jsme se do parkovacího domu dostali včas. Už tam čekal člen bezpečnostní agentury, který si všiml, že něco není v pořádku. Od té doby nás nikdo po setmění venku neviděl.
Po naší malé expedici přišel hlavní cíl naší cesty – ESI (Expo Science International). Hned na letišti si nás vyzvedla pořadatelka a dovedla nás k autobusu. Cílová destinace byla ICC (International Convention Center). Tam nás čekala registrace, stavba našeho projektového stánku a následný odjezd do hotelu. Ten byl luxusní – koupelna z mramoru, nádherný výhled na celou pláž Golden Mile. Ještě večer byl pro účastníky uspořádán uvítací ceremoniál. Vystoupil na něm například africký sbor představující tradice původních obyvatel Zulu.
Další den již nastalo vystavování. Nejdříve pro VIP hosty a poté pro veřejnost. Setkal jsem se s lidmi, kteří opravdu uvažovali o návštěvě naší země. Dokonce jsem měl i tu čest bavit se s člověkem, který pracoval v americkém vědeckém institutu, o druhé světové válce. On sám tu dobu zažil, takže bylo velmi zajímavé, když jsme zjistili, že v Americe dávali občanům zkreslené informace o válečné situaci v Evropě. Každé dopoledne byla pro nás připravena nějaká aktivita. Výlet do vědeckého centra, do durbanské botanické zahrady. Nejzajímavější však byl vodní park uShaka, kde jsme zhlédli představení delfínů a lachtanů. Dále v něm bylo plno koupacích atrakcí jako projížďka celým areálem v nafukovacím kruhu a spousta tobogánů. O večerech jsme sedávali s ostatními v hotelové restauraci. K mému podivu všude visely nápisy nejmenované české pivní společnosti sídlící v Plzni. Hned první večer jsem tento český skvost doporučil všem v okolí a sám jsem pil samozřejmě nealkoholickou Coca-Colu. Všichni byli do hodiny na mol a ani nevěděli, v jakém pokoji vůbec mají spát. Od té doby se restaurace stala kultovním místem. Čas letěl a nadešel poslední den – den rozloučení a odletů. Všechno to krásné a naučné muselo zůstat jen v našich myslích. Cestou domů do Čech jsme přesedali v Johannesburgu, a tak jsme při odletu mohli zamávat našemu krajanovi Radovanu Krejčířovi. Při přistávání po vyčerpávajícím dni v letadle nás uvítala Vltava od Bedřicha Smetany – už jsme doma a za dva roky se těšíme na další ESI, tentokrát do Tuniska. Ondřej Bejbl, kvinta
110
Tereza Banýrová, 1. A 111
HARMONOGRAM ŠKOLNÍHO ROKU 2007 – 2008 3. 9. 4. 9. 14. 9. - 22. 9. 12. – 14. 9. 19. – 21. 9. 26. 9. – 27. 9. 27. 9. 3. – 5. 10. 10. – 12. 10. 17. 10. 25. – 26. 10. 31. 10. 1. 11. – 3. 11. 21. 11. 19. 12. 22. 12. – 2. 1. 5. 1. 9. 1. 23. 1. 31. 1. 1. 2. 4. 2. 6. 2. 8. 2. 27. 2. 1. 3. 10. 3.– 16. 3. 20. 3. - 21. 3. 26. 3. 1. 4. 16. 4. 21. 4. 2. 5. 7. 5. 9. 5. 12. – 16. 5. 14. 5. 16. 5. 19. 5. – 23. 5. 26. 5. – 30. 5. 19. 6. 112
zahájení školního roku maturitní zkoušky sportovně turistický kurz – 3. A, 3. B, septima Dny poznávání Bílý Potok – 1. N Dny poznávání Bílý Potok – prima výjezdová provozní porada všech vyučujících ředitelské volno Dny poznávání Bílý Potok – 1. A, 1. B Dny poznávání Bílý Potok – kvinta zasedání školské rady podzimní prázdniny provozní porada všech vyučujících Educa 2007 – výstava pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ provozní porada všech vyučujících vánoční prázdniny maturitní ples oktávy a 4. B den otevřených dveří pedagogická rada vysvědčení jednodenní pololetní prázdniny maturitní písemné zkoušky z německého jazyka – 6. N maturitní písemné zkoušky z matematiky – 6. N maturitní písemné zkoušky z fyziky, biologie, zeměpisu – 6. N provozní porada všech vyučujících maturitní ples – 6. N a 4. A jarní prázdniny velikonoční prázdniny provozní porada všech vyučujících maturitní písemné práce z českého jazyka pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ přijímací zkoušky – 1. kolo ředitelské volno pedagogická rada – 4. A, 4. B vysvědčení – 4. A, 4. B výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B pedagogická rada – oktáva, 6. N vysvědčení – oktáva, 6. N maturitní zkoušky – 4. A, 4. B maturitní zkoušky – oktáva, 6. N pedagogická rada
20. 6. 23. - 24. 6. 25. 6. 26. 6. 27. 6.
Chování člověka za mimořádných situací – cvičení školní exkurze prezentace projektů, Ohlédnutí 2008 Den plný aktivit vysvědčení
Janine Stabile, 2. N
113
VYBRÁNO Z TISKU
114
115
116
117
Po uzávěrce byl redakci ročenky dodán tento důležitý text, který připojujeme jako dodatek:
NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU III – KANADA 2006 Třetí rok působení našeho projektu se od předchozích dvou zásadně lišil v tom, že jsme se rozhodli do Kanady vyjet ve třech skupinách. Bylo tomu tak hlavně proto, abychom rozšířili pole našeho výzkumu do dalších lokalit. Vybrána byla města Halifax, Calgary, Edmonton a Vancouver.
Gymnázium F. X. Šaldy
ROČENKA 2007 Redaktoři ročenky Karolína Kvasničková, Marcela Danajovičová (dvojjazyčná část), Jan Voženílek Výtvarné práce vybrala a grafické předěly s užitím ilustrace Kamily Krajčíkové vytvořila Zuzana Kostincová , elektronicky zpracoval Ondřej Bejbl Sazbu písmem Book Antiqua vytvořil Honsoft Obálku připravil Pavel Knobloch Grafická spolupráce Zuzana Kostincová Jazyková spolupráce Eva Laurinová Fotografie: archiv školy, archivy autorů jednotlivých článků Letecký snímek školy: Werner Dittrich Vytiskla tiskárna Ruch, spol. s r. o., Liberec Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2007 Náklad 1000 výtisků 1. vydání
Vancouver 2006 Po dvou letech pilného bádání po kanadském východě před námi vyvstala výzva zmapovat větší území. Dlouho jsme zvažovali, jak západní oblast země javorů „uchopit“ a začlenit. Z tohoto usilovného přemýšlení vyplynuly v podstatě dvě atraktivní osy: první pokračovala typickým duchem projektu, tedy najít kontakty a natočit co nejvíce osudů českých emigrantů, tzv. starousedlíků z roku 1948; druhá osa se vztahovala k lokalitě výzkumu – zajímalo nás, jak se liší česká komunita na východě a západě Kanady, případně jednotlivé odbočky Českého a slovenského sdružení na jedné či druhé straně Rocky Mountains. Vypravili jsme se tedy v polovině srpna 2006 do Vancouveru ve složení: Tereza Liepoldová, Jakub Hodboď, Alena Čechová. Cestou jsme se zastavili na tři dny v Torontu, kde jsme měli za úkol připravit půdu pro druhou skupinu, která se chystala dorazit na místo o 14 dní později. Za náš krátký pobyt jsme se stihli osobně setkat s devíti krajany, kteří všichni ochotně přislíbili spolupráci. Ve Vancouveru byla naše pozice trochu těžší – letěli jsme do zcela neznámého prostředí, kde jsme byli zcela závislí na jediném kontaktu z odbočky ČSSK, panu Zachovi. Naštěstí se o nás tento
milý pán a dlouholetý předseda místní odbočky perfektně staral po celou dobu našeho pobytu. Zajistil nám úžasné ubytování v rodinách místních Čechů a poskytl nám kontakty na mnoho zajímavých lidí. Rozhovor jsme tak natočili například s paní Jandovou, dcerou významného botanika Krajiny, bývalým velvyslancem a současným úspěšným spisovatelem Janem Drábkem, nebo třeba Bohuslavem Velvarským, pilotem slavné 313. stíhací perutě RAF, a dalšími. Chtěli-li jsme zmapovat osudy krajanů na západě Kanady, nemohli jsme zůstat jen ve Vancouveru, kde jich ovšem žije převážná většina, ale museli jsme se vydat i do dalších metropolí, a to do albertských olejářských mocností – Calgary a Edmontonu. Přesun z Vancouveru do Calgary jsme se rozhodli si pořádně užít, a tak jsme podnikli šestnáctihodinovou cestu autobusem přes Skalisté hory. Při prohlížení zasněžených titánů jsme čerpali energii na další rozhovory. Calgary a Edmonton měly podobný ráz. V obou městech se nám dostávalo pozorné péče
patrona: v Calgary jím byl horal a cestovatel Vladimír Mašata a v Edmontonu nám přístřeší poskytl jeho přítel Zdeněk Fišera. Kromě rozhovorů se nám nejednou podařilo nahlédnout do osobních archivů, odkud jsme si přivezli materiály skutečné historické hodnoty – počínaje privátní korespondencí přes doklady IRO až po rukopisy knih a deníků. I my jsme si po celou dobu našeho pobytu vedli pečlivé záznamy v podobě deníku, kde jsme zachycovali vše, co se událo, co nás zarazilo, rozesmálo, překvapilo. Malou ukázku naleznete také zde. Celkem jsme během tří týdnů uskutečnili 21 interview, získali mnoho nových kontaktů a nacestovali neuvěřitelné množství více než 26 000 km. Naši misi tedy lze hodnotit jako úspěšnou. Alena Čechová, septima
Z projektového deníku 15. 8. 2006, den první. Neleníme a vydáváme se plnit naše úkoly. Nejprve na
Cowan Ave., kde je Masaryk Hall, dříve centrum Čechů v Torontu. Nyní tam je komunitní centrum pro děti z okolí. Ale Masaryk v názvu stále figuruje. Pak jdeme na východ po jedné z nejzajímavějších torontských ulic Queen St. Je plná netypických kaváren, restaurací, obchůdků apod. Naším cílem jsou Kensington Gardens, kde v domě s pečovatelskou službou bydlí pan Moravec. Už značně unavení zjišťujeme, že je s manželkou na chalupě, ale měl by se brzy vrátit. Pak se po roce opět vydáváme TTC street carem, tedy obyčejnou tramvají, zpátky na beaches do domku pana Frynty. Do postele se dostáváme zcela unavení po dlouhé cestě, ale ještě před tím domlouváme telefonem schůzky na celé příští dva dny. 29. 8. 2006, den patnáctý. Ráno se již naposledy setkáváme na stanici seabusu. Přijíždím o čtvrt hodiny později, ale přesto je fajn nálada. Máme namířeno k Mr. Zachovi udělat s ním interview.
Pana Zacha vcelku úspěšně nalézáme, interview běží také podle očekávání. Poté se role obrací a on dělá rozhovor s námi, do vancouverského zpravodaje. Pak přichází předávání dresu – projektového trička, sborníku a dalších materiálů. S panem Zachem se definitivně loučíme před vancouverskou Art Gallery, on míří dále, my musíme natočit downtown, udělat druhou verzi stand upů a navštívit podruhé pana Drábka a potřetí Jandovy. Toho se nakonec ujímají holky. Pan Janda předává nějaké další materiály a najednou se rozpovídává o působení u CIC… Skupina Montreal, Ottawa, Toronto Poslední skupina s pracovním názvem „montrealská“, ve složení Mgr. Václav Ulvr, Pavel Knobloch, Markéta Kopalová a Anna Simbartlová, odletěla do Kanady 16. srpna 2006. Naším cílem bylo natočit technicky co možná nejkvalitnější rozhovory, které budou následně použity do multimediálního výukového DVD. Těžištěm výzkumu této skupiny byl zvolen Montreal, kde se podařilo na-
točit sedm rozhovorů. O svůj příběh se s námi podělili: paní Valdštýnová, paní Košacká, manželé Martinů, pan Pavlásek, paní Velanová, paní Fuchsová a pan Vrána. Největší dík patří manželům Vránovým za zázemí a podporu. Vedle audiovizuálního materiálu jsme od paní Valdštýnové získali také cennou fotodokumentaci, která dokresluje atmosféru spolkového života v Montrealu, a díky manželům Martinů i kopie dokumentů místní odbočky Sokola Kanada a několik čísel Montrealského věstníku. Po devíti dnech jsme se přemístili do Ottawy, kde jsme se vedle natáčení rozhovorů s panem Plívou a panem Šuchmou, předsedou ČSSK, věnovali sběru materiálu v Kanadském národním archivu. Našli jsme tu mnoho dokumentů, které ještě doplnily naše předchozí poznatky, kupříkladu učebnici češtiny, podle které se učily děti českých emigrantů, či zajímavou osobní korespondenci. V Ottawě nám ubytování i pomoc poskytla rodina Flacků, za což jim tímto mnohokrát
děkujeme. Po čtyřech dnech jsme se přepravili do Toronta, kde jsme díky pomoci „vancouverské“ skupiny měli předjednané rozhovory, a tedy i velmi nabitý program. Natočili jsme celkem sedm interview: s panem Moravcem, paní Štaflovou, panem Vítkem, panem Čermákem, paní Locherovou, panem Kořistkou a panem Waldaufem. Dále jsme se zúčastnili schůze Výkonného výboru ČSSK, kde jsme prezentovali náš projekt. Během našeho pobytu jsme stihli i další milá setkání, a to s manželi Seifriedovými, panem Štaflem, paní Opřátkovou, manželi Rýdlovými a manželi Kubíčkovými. Téměř celý den jsme strávili u pana Janečka, který nám ochotně poskytl k ofotografování dokumenty ze svého obdivuhodného osobního archivu. Z Toronta jsme si odváželi i mnoho jedinečných materiálů, alba s fotografiemi
z německých uprchlických táborů od pana Moravce, rozhovory s emigranty z 90. let, které nám poskytli jejich autoři, pan Kubíček a pan Čermák, jemuž vděčíme i za zajímavé publikace a hlavně pomoc. Dále jsme dostali pro školní knihovnu knihy Josefa Škvoreckého od pana Salivara, který se zároveň výtečně postaral během pobytu v Torontu i o děvčata. Pánům profesorům poskytla ubytování paní Tichá, dcera paní Kytlové. Velký dík patří i paní Locherové za všechno, co pro nás udělala. Kanadu jsme opouštěli 7. září, plni nadšení, zážitků a obtěžkáni úžasnými materiály. Mnohokrát ještě jednou děkujeme všem, kteří nám během našeho pobytu poskytli rozhovor či pomoc, a přispěli tak k našemu úsilí dostat v Čechách neviditelné oběti komunismu a jejich příběhy do širšího povědomí veřejnosti. Markéta Kopalová, 4. A 131
