ROČENKA GYMNÁZIA F. X. ŠALDY V LIBERCI

ROČENKA GYMNÁZIA F. X. ŠALDY V LIBERCI ŠKOLNÍ ROK 2007 – 2008

2008

OBSAH

GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY, LIBEREC 11 PARTYZÁNSKÁ 530, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE Partyzánská 530/3, 460 01 Liberec 11 ( 482 710 077, 482 429 841 • fax 485 103 880 http://www.gfxs.cz • * [email protected]

2

Metoda E-U-R (Úvodní slovo) Zaměstnanci školy Noví studenti ve školním roce 2007 – 2008 Maturanti ve školním roce 2007 – 2008 Vybráno z výroční zprávy Výsledky přijímacího řízení absolventů školního roku 2007 – 2008 Úspěchy žáků školy v olympiádách a soutěžích

5 6 10 11 12 14 16

1 / SCHODOVÁNÍ Sexta 2007 – 2008 aneb Takový běžný školní rok Jak šel rok se 3. A aneb Jak šla 3. A se školním rokem 2007 – 2008 4. B • Maturita za dveřmi. Neotvírat.

23 24 27 30

2 / KALENDÁRIUM Kalendárium školního roku 2007 – 2008 GIS Day 2007 Literární pozdravy 2007 Debatní klub „Klenoty Evropy“ Paříž a Londýn Lyžařský kurs kvinty a 3. N Potěr je super aneb Cum decore, jak ho neznáte Ariadnina nit? We Help to Educate the World – Pomáháme vzdělávat svět Město, kde kultura není jen slovo Výjezdový seminář z českého jazyka a literatury a společenských věd Řím Intel ISEF 2008 Kvarta jela na výjezďák Deštivá exkurze do Žitavy Ohlédnutí a ceny GYTA 2008 IFAS 2008 EurOperette: „… was Liebe ist“ Neviditelné oběti komunismu III – Kanada 2006 Realita předčila představy

33 34 40 40 41 42 44 46 48 52 53 56 57 58 60 61 62 64 66 67 71

3 / SHODOVÁNÍ Témata písemné maturitní zkoušky z českého jazyka Kdo si hraje, nezlobí? (1) Kdo si hraje, nezlobí? (2) Svoboda „Koryta reznou. Žerte prasata!“aneb „Svět se hýbe“

75 76 76 78 80 82

4 / DEUTSCHE ABTEILUNG / NĚMECKÉ ODDĚLENÍ Das vergangene Schuljahr / Uplynulý školní rok 1. N • Besuch aus Zittau / Návštěva z Žitavy

87 88 90 3

2. N • Austausch mit Wiesentheid / Výměna s Wiesentheidem 2. N • Sprachprüfung / Jazyková zkouška 3. N • Ökologische Exkursion / Ekologická exkurze 3. N • Neisse Filmfestival / Festival Nisafilm 4. N • Der Schüleraustausch mit Hamburg / Výměnný pobyt v Hamburku 4. N • Der Austausch mit Aachen / Výměna s Aachen 4. N • Gastschulaufenthalte in Deutschland / Studijní pobyty v Německu 5. N • Sprach- und Betriebspraktikum / Praktikum v okolí Kolína nad Rýnem 5. N • Mein Praktikum in Hartau / Moje praktikum v Hartavě 5. N • Erfolgreiche Alchemisten! / Úspěšné chemičky! 6. N • „Nicht zu sein, sondern zu werden…“ Informationen bringen Vorteile! / Informace přinášejí výhody! Vybráno z tisku Harmonogram školního roku 2008 – 2009 Plánované oslavy 90. výročí založení gymnázia

91 91 92 93 96 100 102 105 106 108 110 114 117 118 119

METODA E-U-R Úvodní slovo Všimli jste si např. v televizi, jaké je základní schéma zpráv? Je zkonstruováno podle metody E-U-R: E EVOKACE U UČENÍ R REFLEXE V rámci evokace se dozvíte, jaké zprávy vás čekají. Pak jste určitě zvědaví – motivovaní sledovat program dál a nepřepnout. Po sledu různých informací, které se v metodě nazývají učení, by měla nastoupit reflexe, např. zopakování nejdůležitějších informací – jinak je snadno zapomenete. Tuto metodu ve škole používáme téměř v každé vyučovací hodině. I naše ročenky vám v úvodu – evokaci naznačí, co se uvnitř dočtete: jaké důležité akce žáci i vyučující prožili během školního roku, jakých vynikajících výsledků dosáhli studenti v soutěžích atd. Na závěr školního roku pořádáme Ohlédnutí, abychom rekapitulovali nejvýznamnější události, na které bychom ve víru nových plánů trochu zapomněli. Tím nejdůležitějším připomenutím uplynulého školního roku je však naše ročenka. Tu lze vzít do ruky i po letech, a tak si znovu vybavit některé zajímavé akce. Ročenku není jednoduché sestavit. Čtenář si ani neuvědomí, jak dlouho trvá, než vznikne, neboť výsledek vypadá tak jednoduše. Tu článek, tam kresba či fotografie – a vše vzorně uspořádané. Celá se kompletuje na podzim po skončení školního roku; letošní ročenka má však jednu výjimku. Obsahuje totiž jeden příspěvek o začátku školního roku 2008 – 2009, a to proto, že událost, která začala v červenci 2008, pokračovala až do listopadu téhož kalendářního roku. Určitě neujde vaší pozornosti. Doufám, že evokace byla dostatečná, a proto vám přeji příjemné chvíle s ročenkou a děkuji především redaktorům za odvedenou práci. RNDr. Irena Přádná ředitelka gymnázia

Tereza Banýrová, 2. A 4

5

Vedení školy RNDr. Irena Mgr. Marcela RNDr. Věra Astrid

Přádná Danajovičová Voršilková Abraham

Vyučující

Astrid RNDr. Jiřina Dr. Christian Mgr. Lucie Mgr. Lena Mgr. Marcela Mgr. Blanka Kathrin Mgr. Eva Mgr. Rudolf Mgr. Lubomír Ulrich Uwe Mgr. Jan PaedDr. Markéta Mgr. Eva Mgr. Eva RNDr. Jana Mgr. Petr RNDr. Věra Mgr. Liana Pavel Mgr. Zuzana Mgr. Veronika Mgr. Jindra Olaf Mgr. Karolína Mgr. Eva Mgr. Adam Mgr. Eva Mgr. Zdeňka Uwe Mgr. Tomáš PhDr. David Mgr. Jaroslav Mgr. Leoš 6

Abraham Andělová Bergen Bicková Černyševská Danajovičová Dohnalová Eger Ehlová Folke Franc Franz Gildner Goll Havrdová Hlaváčková Hložková Hrnčířová Hrůza Jandíková Kazderová Knobloch Kostincová Kučerová Kuglerová Kuhla Kvasničková Laurinová Lysičan Málková Meixnerová Mielke Minster Mudrák, Ph. D. Otmar Pelc

ředitelka statutární zástupkyně ředitelky zástupkyně ředitelky vedoucí dvojjazyčného oddělení

německý jazyk, dějepis biologie, chemie dějepis, zeměpis – do 31. 7. 2008 francouzský jazyk francouzský jazyk, latina německý jazyk anglický jazyk matematika, zeměpis anglický jazyk společenské vědy, tělesná výchova biologie, chemie matematika, fyzika německý jazyk dějepis český jazyk, společenské vědy německý jazyk německý jazyk – do 15. 7. 2008 matematika, zeměpis český jazyk, anglický jazyk matematika, fyzika španělský jazyk – od 4. 9. 2007 do 25. 9. 2007 informatika anglický jazyk, ruský jazyk, výtvarná výchova anglický jazyk, společenské vědy fyzika, chemie matematika, fyzika český jazyk, hudební výchova český jazyk zeměpis, biologie český jazyk, dějepis, společenské vědy matematika, fyzika německý jazyk – do 18. 8. 2008 český jazyk, společenské vědy informatika – od 27. 8. 2007 španělský jazyk – od 1. 10. 2007 tělesná výchova

Pedagogický sbor ve školním roce 2007 – 2008

ZAMĚSTNANCI ŠKOLY

7

Mgr. Vítězslav Konrad Mgr. Ivana Ing. Blanka RNDr. Irena prof. RNDr. Jana

8

Mgr. Markéta Mgr. Věra Mgr. Zuzana Mgr. Jakub Mgr. Miroslava Mgr. Jana Čeněk Mgr. Vladimír Mgr. Šárka Mgr. Renata Mgr. Vladimír Mgr. Jitka Mgr. Olga

Pěnička Petter Podzimková Pokorná Přádná Přívratská, CSc., Ph. D. Raabová Raisová Reinišová Skoumal Slezáková Suchomelová Svoboda Šída Šimková Šípová Šorsák Šulcová Šulcová

Pavel Mgr. Hana Mgr. Václav PhDr. Martina Mgr. Jana Dagmar Mgr. Věra RNDr. Věra Mgr. Jan Maria

Taibr Tůmová Ulvr Ulvrová Vaňková Vinšová Vondřičková Voršilková Voženílek Wehner

matematika, fyzika, informatika německý jazyk, dějepis, zeměpis matematika, fyzika anglický jazyk chemie deskriptivní geometrie – od 6. 2. 2008 zeměpis, tělesná výchova zeměpis, tělesná výchova tělesná výchova anglický jazyk – od 27. 8. 2007 matematika matematika, chemie hudební výchova deskriptivní geometrie – do 31. 1. 2008 český jazyk, společenské vědy německý jazyk výtvarná výchova biologie, chemie český jazyk, španělský jazyk; mateřská dovolená – od 17. 3. 2008 zeměpis, informatika německý jazyk, výtvarná výchova dějepis anglický jazyk matematika hudební výchova český jazyk, dějepis matematika matematika, fysika, informatika biologie, chemie

Nepedagogičtí zaměstnanci Iva Nikola Renáta Lenka Marie Karin Ludmila Květuše Irena Pavel Tomáš Petra Mgr. Vítězslav Blanka Věra Margita Markéta Eva Dagmar Jiřina Jiří

Benková Brzáková Cimrhanzlová Cínová Čechová Damašková Ferencová Hedvábná Jarošová Knobloch Kopal Nováková Pěnička Staňková Šorejsová Trunečková Tučková Útratová Vávrová Vyskočilová Žáček

knihovnice uklízečka – od 18. 6. 2008 do 31. 7. 2008 uklízečka uklízečka – od 1. 6. 2008 uklízečka – do 30. 6. 2008 uklízečka – do 31. 5. 2008 uklízečka – od 7. 5. 2008 do 18. 8. 2008 uklízečka – do 31. 12. 2007 uklízečka správce počítačové sítě školník, topič, zahradník – od 1. 7. 2008 uklízečka – od 5. 11. 2007 do 28. 1. 2008 správce počítačové sítě účetní – do 29. 2. 2008 uklízečka – do 30. 11. 2007 mzdová účetní, sekretářka – do 29. 2. 2008 mzdová účetní, sekretářka – od 11. 2. 2008 hospodářka uklízečka – od 30. 1. 2008 do 31. 5. 2008 účetní – od 1. 3. 2008 školník, topič, zahradník – do 30. 6. 2008

9

NOVÍ STUDENTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2007 – 2008

MATURANTI VE ŠKOLNÍM ROCE 2007 – 2008

Prima, třídní profesorka: Mgr. Karolína Kvasničková Kryštof Bartoš, Linda Bertini, Mikoláš Bílek, Alžběta Brodská, Tereza Bučková, Kristýna Čechlovská, Jan Erhart, Karolína Fišerová, Dominik Franzel, Veronika Halalová, Kateřina Havelková, Tomáš Karban, Marie Kordová, Anna Korytářová, Matyáš Kout, Jan Lajksner, Martin Maschita, Zdeněk Motyčka, Jan Netík, Nikol Rypová, Jiří Strobach, Václav Škarýd, Jakub Šlechta, Simon Trnka, Anh Tuan Truong, Daniel Vacíř, Martina Valešová, Jakub Vodička, Gabriela Vokatá, Dominik Zaplatílek

Oktáva, třídní profesorka: Mgr. Renata Šípová Katarína Barančoková, Augustin Bernard, Ondřej Bureš, Lucie Císařová, Alena Čechová, Kateřina Dlouhá, Pavel Exner, Vít Jakimiv, Barbora Jančíková, Tomáš Kaiser, David Kalenda, Kateřina Kloučková, Jakub Kraus, Jana Lintimerová, Anna Losová, Ladislava Mečířová, Ondřej Nekvinda, Jitka Pavlíková, Jan Polák, Romana Pourová, Jitka Strasserová, Lucie Susková, Veronika Šmídová, Jana Tížková, Pavla Trčálková, Vojtěch Trnka, Karla Trnková, Tereza Valentová, Bohumil Vybíralík

1. N, třídní profesorka: Mgr. Eva Hlaváčková Vendula Bláhová, Jakub Blín, Eliška Brzobohatá, Kristýna Čandová, Kristýna Foldová, Zuzana Haberlandová, Adam Hrdý, Martin Kaňok, Samuel Karásek, Nikola Kolenová, Iva Kostelacová, Karolína Krupičková, Monika Lásková, Le Ha Hai Anh, Miroslav Linke, Izabela Melkonyanová, Kristýna Nešněrová, Hana Nigrinová, Taťána Nováková, Eliška Prokorátová, Daniel Roček, Jakub Rydval, Tomáš Sobota, Matěj Sucharda, Daniel Suske, Barbora Šťastná, Michal Švancar, Markéta Válková, Jakub Vinš, Kateřina Zámečníková

6. N, třídní profesorka: Mgr. Věra Vondřičková Kateřina Bláhová, Zuzana Brozová, Jakub Čanda, Hedvika Cvejnová, Zuzana Čermáková, Petr Doležel, Petr Duga, Michaela Filousová, Michal Hasenkopf, Kamila Hrubá, Jan Chlouba, Tereza Košvancová, Jiří Koutný, Karolína Kršková, Matěj Kubrt, Tomáš Kučera, Radka Kytková, Klára Letovancová, Petra Machková, Jiří Nový, Anna Rybářová, Xue Song, Michal Stránský, Aneta Svobodová, Lucie Svobodová, Anna Štípková, Kateřina Šulová, Roman Uhlíř, Lenka Vaňátková

1. A, třídní profesor: Pavel Taibr Tereza Baracová, Michaela Bezvodová, Sarah Bucharová, Petr Češka, Klára Čurdová, Tomáš Drahoňovský, Michaela Futerová, Alena Hlubučková, Nikol Jackmannová, Mirka Jelínková, Stanislava Ježková, Jan Kašpar, Kateřina Koutecká, Petr Kuc, Filip Kulhánek, Le Ha Hai Phuong, Nikola Loumová, Jan Mayer, Kateřina Novotná, Martina Pavlíčková, Dominika Piršelová, Kateřina Romová, Zdeněk Říha, Martin Sloup, Kristýna Solnařová, Daniel Svoboda, Marcela Šomjaková, Tomáš Toločko, Jana Valešová, Pavlína Votočková, Kamila Weidlichová 1. B, třídní profesorka: Mgr. Jitka Šulcová Eva Bernardová, Filip Binder, Maxym Borysenko, Adéla Cvrkalová, Matěj Čtvrtečka, Michaela Čurdová, Doan Thi Thuc Quyen, Nikola Draškovičová, Lukáš Hájek, Adéla Hrečinová, Klára Jansíková, Michaela Ježková, Michael Kalát, Jana Kneysová, Markéta Kristenová, Petr Kučera, Monika Kurelová, Ivana Ličíková, Pavlína Matíková, Adéla Misařová, Lukáš Pavlíček, Eliška Petružálková, Jiří Pytloun, Veronika Rutová, Petra Sivčáková, Anna Srpová, Jana Svobodová, Sandra Švecová, Andrea Třešňáková, Jana Vondráčková, Helena Vykoukalová, Simona Weisová

10

4. A, třídní profesor: Mgr. Rudolf Folke Soňa Apeltauerová, Marian Bartoň, Anna Bernardová, Michaela Cejnarová, Jana Dolejšová, Gabriela Dygrínová, Josef Frumar, Zuzana Gazdová, Dagmar Gregorová, Nikola Hanzlíková, Aneta Hauznerová, Veronika Kadlečková, Ivana Klejchová, Jana Kopecká, Antonín Kotek, Petra Krejčová, Kateřina Lhotová, Tereza Liepoldová, Dominika Macounová, Hana Míčková, Nikola Mikesková, Jana Nejedlová, Tsenguun Odtsetseg, Petra Sadílková, Tereza Šafaříková, Michal Šlambora, Michaela Štefková, Markéta Tůmová, Zuzana Vykoukalová, Barbora Zahoříková 4. B, třídní profesor: Mgr. Jan Voženílek Veronika Antesová, Tomáš Antl, Jan Bartoš, Michaela Bučková, Šárka Bulířová, Lucie Burešová, Šárka Bursová, Barbora Cvejnová, Aneta Čihulová, Petra Drásalová, Zdeněk Dřevěný, Michala Fialová, Karel Hájek, Jan Janata, Martin Kolombo, Petra Kulhánková, Kamila Kurelová, Martin Loučka, Hana Markalousová, Martin Matzner, Jan Myšák, Radek Otava, Jakub Pekárek, Martin Preisler, Gabriela Reslová, Jan Rovný, Miroslav Šimko, Jakub Škoda, Pavel Tuček

11

VYBRÁNO Z VÝROČNÍ ZPRÁVY (ŠKOLNÍ ROK 2007 – 2008) Seznam studijních oborů 79-41-K/401 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 4 roky) 79-41-K/801 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků) 79-41-K/81 Gymnázium – všeobecné (délka studia: 8 roků) 79-41-K/404 Gymnázium – přírodovědné předměty (délka studia: 4 roky) 79-41-K/411 Gymnázium – humanitní předměty (délka studia: 4 roky) 79-41-K/610 Gymnázium – vybrané předměty v cizím jazyce (délka studia: 6 roků) Údaje o počtu žáků k 30. 9. 2007

Šestileté studium Ročník

Počet žáků

Vyznam.

Prospěli

Neprospěli

Opakují

Odešli

1.

30

1

29

0

0

0

2.

31

3

28

0

0

0

3.

29

2

27

0

0

0

4.

27

2

25

0

0

0

5.

28

1

27

0

0

0

6.

29

3

26

0

0

0

Celkem

174

12

162

0

0

0

242

Počet žáků na třídu 30,25

Počet žáků na učitele 12,10

6

174

29,00

10,36

Ročník

zameškáno

neomluv.

zameškáno

neomluv.

zameškáno

neomluv.

Osmileté

8

226

28,25

12,10

1.

100,25

0,35

91,87

0,00

56,59

0,00

Celkem

22

642

29,18

11,40

2.

111,03

0,63

91,39

0,00

76,96

0,20

3.

121,85

0,00

83,62

0,00

85,97

1,17

4.

106,72

0,00

121,37

0,11

102,03

0,00

5.

—

—

139,29

0,07

120,35

0,08

Počet tříd

Počet žáků

Čtyřleté

8

Šestileté

Prospěch žáků ve 2. pololetí Čtyřleté studium

Studium

Čtyřleté

Šestileté

Osmileté

Ročník

Počet žáků

Vyznam.

Prospěli

Neprospěli

Opakují

Odešli

6.

—

—

84,35

1,17

109,53

0,07

1.

62

5

51

6

1

5

7.

—

—

—

—

157,58

0,34

2.

62

11

51

0

0

0

8.

—

—

—

—

166,93

0,00

3.

61

11

49

1

0

1

Všechny

109,94

0,25

102,43

0,23

109,44

0,21

4.

59

1

58

0

0

0

Celkem

244

28

209

7

1

6

Osmileté studium

12

Přehled o počtu zameškaných a neomluvených hodin (na jednoho žáka)

Výsledky maturitních zkoušek (květen 2008) Obor studia

Prospěli s vyznamenáním

Prospěli

Neprospěli z jednoho předmětu

Neprospěli z více předmětů

Ročník

Počet žáků

Vyznam.

Prospěli

Neprospěli

Opakují

Odešli

79-41-K/411

5

21

3

1

1.

30

8

22

0

0

0

79-41-K/404

7

17

4

0

2.

29

2

27

0

0

0

79-41-K/801

11

17

1

0

3.

23

3

20

0

0

0

79-41-K/610

4

25

0

0

4.

31

9

22

0

0

0

Celkem

27

80

8

1

5.

26

7

19

0

0

0

6.

28

7

21

0

0

0

7.

28

5

22

1

1

0

8.

29

4

25

0

0

0

Celkem

224

45

178

1

1

0

Od 1. 9. 2006 zahájena výuka podle Školního vzdělávacího programu v primě a v 1. ročníku čtyřletého studia a v kvintě v rámci Pilotu G, který vyhlásilo MŠMT ČR. ŠVP byl vytvořen podle pilotní verze Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia ve spolupráci s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha.

13

VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ NA VYSOKÉ ŠKOLY, VOŠ A VYSOKÉ ŠKOLY V ZAHRANIČÍ ABSOLVENTŮ ŠKOLNÍHO ROKU 2007 – 2008 Čísla v tabulce vyjadřují počty přijatých studentů. Fakulty jsou v tabulce označeny svým oficiálním názvem; proto je pořadí slov v názvech různé. 4. A

4. B

Oktáva

6. N

Filozofická fakulta

5

0

3

1

Lékařská fakulta v Hradci Králové

0

0

2

0

Přírodovědecká fakulta

0

2

0

0

Právnická fakulta

0

0

2

0

Fakulta sociálních věd

1

2

1

2

Fakulta humanitních studií

1

0

0

1

Matematicko-fyzikální fakulta

0

5

0

0

Pedagogická fakulta

1

0

0

0

Evangelická teologická fakulta

0

0

0

1

Univerzita Karlova v Praze

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta

2

1

1

3

Fakulta pedagogická

5

1

1

0

Fakulta mechatroniky

0

0

2

1

Fakulta strojní

1

0

0

0

Fakulta textilní

0

0

1

0

Ústav zdravotnických studií

0

0

1

0

Fakulta mezinárodních vztahů

0

0

0

1

Národohospodářská fakulta

0

2

0

0

Fakulta podnikohospodářská

1

0

1

0

0

1

0

0

Vysoká škola ekonomická v Praze

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta

0

1

0

0

Filozofická fakulta

2

0

0

0

Pedagogická fakulta

1

0

0

0

Filozofická fakulta

1

0

0

0

Pedagogická fakulta

2

0

0

1

Fakulta sociálně ekonomická

0

1

0

0

České vysoké učení technické v Praze Fakulta elektrotechnická

0

0

0

2

Fakulta architektury

0

1

1

0

Fakulta stavební

0

3

1

1

Fakulta dopravní

0

1

0

0

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská

0

1

0

0

Fakulta chemické technologie

1

0

0

0

Fakulta technologie ochrany prostředí

1

0

0

0

0

0

1

0

Pedagogická fakulta

1

0

1

1

Fakulta informatiky a managementu

0

0

5

0

Fakulta filozofická

1

1

0

0

0

0

1

0

0

1

0

0

0

0

1

0

Fakulta ekonomická

0

0

0

1

Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.

0

0

1

0

Univerzita Jana Amose Komenského Praha, s. r. o.

0

0

1

0

Unicorn College, s. r. o.

0

0

1

0

VOŠ mezinárodních vztahů Jablonec n. Nisou

0

1

0

0

0

0

0

7

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Univerzita Hradec Králové

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Fakulta veterinárního lékařství Policejní akademie ČR Fakulta bezpečnostně právní Akademie múzických umění v Praze Divadelní fakulta Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Zahraniční studium Spolková republika Německo USA

0

0

0

1

Celkem

27

25

29

24

Jedna studentka z oktávy studuje dvě fakulty na jedné univerzitě současně.

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

14

15

Přehled uplatnění absolventů

1) 2)

Nisa, řeka, která nás spojuje

Třída

Absolventů

Studuje VŠ

Studuje VOŠ

Zaměstnání

Různé

4. A

30

27

0

0

3

4. B

29

24

1

1

3

Oktáva

29

28

1)

0

0

1

6. N

29

242)

0

0

5

Celkem

117

103

1

1

12

Z toho 1 absolventka studuje současně na dvou fakultách jedné univerzity. Z toho 7 absolventů studuje ve Spolkové republice Německo, 1 absolvent v USA.

ÚSPĚCHY ŽÁKŮ ŠKOLY V OLYMPIÁDÁCH A SOUTĚŽÍCH Jsou uváděna pouze 1. – 3. místa v okresním a krajském kole a všechna místa v celostátním, resp. světovém kole. Olympiáda v českém jazyce Vít Jakimiv

oktáva

2. místo v okresním kole kategorie II

Recitační soutěž Wolkerův Prostějov Daniela Cvejnová Marie Janatová Michaela Kykalová Petra Machková

3. B 3. B 3. A 6. N

postup do krajského kola postup do krajského kola postup do krajského kola postup do krajského kola

Přehlídka dětských recitátorů Vlastimil Barák

tercie

postup do krajského kola

Literární soutěž studentů libereckých gymnázií Vít Steklý Aneta Hauznerová Zuzana Vykoukalová

septima 4. A 4. A

1. místo 2. místo 3. místo

Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka Karla Trnková

oktáva

4. místo

oktáva

čestné uznání ve 4. kategorii

Máj – měsíc poezie Karla Trnková 16

Martin Maschita Anna Korytářová Veronika Loudová

prima prima 3. A

3. místo v 1. kategorii – povídka 1. místo v 1. kategorii – pohádka 2. místo ve 2. kategorii – povídka

Děti čtou nevidomým dětem Petr Jindra 2. N Břetislav Brodský 2. N Martin Pospíšil 2. N Vybráni mezi 14 žáků z Liberecka, kteří se účastnili nahrávání CD Knihy pověstí. Anglický jazyk Vít Pavelčák

3. B

Michaela Rutová

septima

Karin Tomehová David Habr

kvarta sekunda

1. místo v okresním kole kategorie III 4. místo v krajském kole kategorie III 2. místo v okresním kole kategorie III 1. místo v krajském kole kategorie III 6. místo v ústředním kole kategorie III 3. místo v okresním kole kategorie IIB 2. místo v okresním kole kategorie IB

Soutěž v německém jazyce Jana Kučerová Samuel Karásek

2. B 1. N

Daniel Roček Petr Novota

1. N 5. N

2. místo v okresním kole kategorie IIIA 1. místo v krajském kole kategorie IIC účast v celostátním kole 2. místo v krajském kole kategorie IIC 2. místo v krajském kole kategorie IIIB účast v celostátním kole

Olympiáda v ruském jazyce Michaela Kykalová Pavla Fortelná Markéta Tůmová

3. A 3. A 4. A

2. místo v krajském kole kategorie SŠ I 3. místo v krajském kole kategorie SŠ I 3. místo v krajském kole kategorie SŠ II

Moje město Liberec Jakub Fejfar

kvarta

1. místo

Tomáš Vintr

septima

Andrea Vaňková Tomáš Pavlíček

kvarta 2. A

1. místo v okresním kole kategorie D 4. místo v krajském kole kategorie D 3. místo v okresním kole kategorie C 3. místo v okresním kole kategorie D

Zeměpisná olympiáda

17

Eurorebus – soutěž jednotlivců

Matematický klokan

Ondřej Borkovec

Tomáš Novotný

kvarta

Kateřina Přibilová

kvarta

Lucie Drapáková

kvarta

Jakub Hrnčíř

kvinta

Lukáš Beran Michal Pavlů

sexta septima

Štěpán Křeček

3. B

sekunda

1. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 52. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 Šárka Jablonská sekunda 5. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 57. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 Patrik Rödel kvarta 2. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 5. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 Jakub Hrnčíř kvinta 4. místo v krajském kole kategorie SŠ 60. místo v celostátním kole kategorie SŠ Jakub Stejskal kvinta 2. místo v krajském kole kategorie SŠ 40. místo v celostátním kole kategorie SŠ Tomáš Vintr 3. B 3. místo v krajském kole kategorie SŠ 59. místo v celostátním kole kategorie SŠ Markéta Burianová septima 55. místo v celostátním kole kategorie SŠ Jana Veselovská septima 57. místo v celostátním kole kategorie SŠ Klára Holková septima 80. místo v celostátním kole kategorie SŠ (Soutěže se zúčastnilo cca 60 000 žáků.) Eurorebus – soutěž tříd sekunda (Jablonská, Borkovec, Hoang Phong) kvarta (Rödel, Fejfar, Erhart) kvinta (Hrnčíř, Kučera, Stejskal)

1. místo v krajském kole kategorie ZŠ01 41. místo v celostátním kole kategorie ZŠ01 5. místo v krajském kole kategorie ZŠ02 25. místo v celostátním kole kategorie ZŠ02 2. místo v krajském kole kategorie SŠ 12. místo v celostátním kole kategorie SŠ 8. místo v celostátním kole

Eurorebus – soutěž škol Matematická olympiáda Jan Erhart Martin Maschita Lucie Durdisová Jiří Erhart Jan Schier Jakub Hrnčíř Jakub Petr Lukáš Beran Simona Macková

prima prima sekunda kvarta kvarta kvinta kvinta sexta 2. B

1. místo v okresním kole kategorie Z6 3. místo v okresním kole kategorie Z6 2. místo v okresním kole kategorie Z7 1. místo v okresním kole kategorie Z9 1. místo v okresním kole kategorie Z9 1. místo v krajském kole kategorie C 1. místo v krajském kole kategorie C 3. – 4. místo v krajském kole kategorie B 3. – 4. místo v krajském kole kategorie B

prima prima prima

3. místo v okresním kole kategorie 6. tříd 3. místo v okresním kole kategorie 6. tříd 3. místo v okresním kole kategorie 6. tříd

Pythagoriáda Jan Erhart Jiří Strobach Kristýna Čechlovská 18

1. místo v okresním kole v kategorii Kadet 1. místo v krajském kole v kategorii Kadet 2. místo v okresním kole v kategorii Kadet 2. místo v krajském kole v kategorii Kadet 1. místo v okresním kole v kategorii Kadet 1. místo v krajském kole v kategorii Kadet 1. místo v okresním kole v kategorii Junior 1. místo v krajském kole v kategorii Junior 12. – 21. místo v celostátním kole 3. místo v okresním kole v kategorii Junior 1. místo v okresním kole v kategorii Student 1. místo v krajském kole v kategorii Student 2. místo v okresním kole v kategorii Student 2. místo v krajském kole v kategorii Student

Matematická olympiáda – kategorie P Martin Preisler

4. B

Matěj Kuc

3. B

1. místo v krajském kole postup do celostátního kola 4. místo v krajském kole

Biologická olympiáda Johana Kučerová Rastislav Gončár

2. B kvarta

2. místo v krajském kole kategorie B 1. místo v okresním kole kategorie C 3. místo v krajském kole kategorie C

Miroslav Šimko

4. B

Marek Moravec Ondřej Lufinka Lukáš Beran Marek Kolenič Jakub Hrnčíř Jakub Petr Jiří Erhart

septima septima sexta 2. B kvinta kvinta kvarta

Jan Schier Ota Kunt Jan Erhart

kvarta tercie prima

2. místo v krajském kole kategorie A postup do celostátního kola 1. místo v krajském kole kategorie B 3. místo v krajském kole kategorie B 2. – 3. místo v krajském kole kategorie C 2. – 3. místo v krajském kole kategorie C 1. místo v krajském kole kategorie D 1. místo v krajském kole kategorie D 1. místo v okresním kole kategorie E 2. – 3. místo v krajském kole kategorie E 2. místo v okresním kole kategorie E 2. místo v okresním kole kategorie F 3. místo v okresním kole kategorie G (soutěžil v kategorii určené žákům sekundy)

Fyzikální olympiáda

19

Astronomická olympiáda Jan Erhart

prima

17. místo v celostátním kole kategorie G–H

Korespondeční seminář fyzIQ Jiří Erhart

kvarta

1. místo v krajském kole kategorie 9 9. – 10. místo v celostátním kole kategorie 9

Klára Holková Klára Holková Marek Kolenič

septima septima 2. B

Marek Kolenič

2. B

2. místo v krajském kole kategorie A 3. místo v krajském kole kategorie B 4. místo v krajském kole kategorie B (tj. kategorie pro studenty třetích ročníků) 2. místo v krajském kole kategorie C

Chemická olympiáda

Středoškolská odborná činnost Anna Bernardová

4. A

Alena Čechová

8. V

Tereza Liepoldová Marian Bartoň

4. A 4. A

Pavel Exner

8. V

1. místo v krajském kole a 10. místo v celostátním kole v oboru Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory 1. místo v krajském kole a 9. místo v celostátním kole v oboru Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času 2. místo v krajském kole v oboru Dějepis 2. místo v krajském kole v oboru Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství 1. místo v krajském kole oboru Informatika

Mezinárodní vědecký veletrh INTEL ISEF, Atlanta, USA Zuzana Egertová

7. V

reprezentace České republiky s prací Vliv vybraných látek na závojenku podtrnku

4. N 2. B 2. V 3. A

1. místo – lezení na umělé stěně (dívky) 2. místo – lezení na umělé stěně (dívky) 1. místo v okresním kole – aerobik 3. místo v okresním kole – aerobik 2. místo v okresním kole – košíková 2. místo v krajském kole – odbíjená

Tělesná výchova Tina Ilenčíková Štěpánka Šedková Šárka Jablonská Tereza Mildeová družstvo dívek družstvo dívek 20

Nikola Mikesková a skupina dívek

4. A, 4. B

1. místo v krajském kole kategorie SŠ 5. místo v celostátním kole kategorie SŠ – pohybová skladba 2. místo v celostátním kole kategorie SŠ – tanec Petr Kučera 1. B 3. místo – lezení na umělé stěně (chlapci) družstvo chlapců 3. místo okresní kolo SŠ – stolní tenis družstvo chlapců 3. místo okresní finále SŠ – odbíjená družstvo (Jana Valešová, 1. A; Zuzana Brozová, 6. N; Petra Sivčáková, 1. B; Jakub Škoda, 4. B; Michal Stránský, 6. N; Tomáš Drahoňovský, 1. A) 2. místo v krajském kole – orientační běh 10. místo v republikovém finále – orientační běh Debatní pohár Z 10 členů našeho debatního klubu byli nejúspěšnější studenti Alena Čechová (oktáva), Roman Uhlíř (6. N), Štěpán Křeček (3. B) a Michaela Rutová (septima). Ti tvořili debatní tým s názvem Ponorka, který vyhrál tři ze čtyř dílčích turnajů a ve finále byl druhý. Vítězný pohár v soutěži jednotlivců získala Alena Čechová z oktávy. Jugend debattiert Jakub Štefela

5. N

1. místo v národním kole 1. místo v mezinárodní soutěži

Soutěžní přehlídka gymnaziálních sborů České republiky Gymnasia cantant Brno sbor Cum decore

zlaté pásmo – 2. místo

XX. ročník Mezinárodního festivalu akademických sborů IFAS 2008 Pardubice sbor Cum decore sbor Cum decore sbor Cum decore sbor Cum decore

1. místo v kategorii komorní smíšené sbory 2. místo v kategorii folklor 1. místo v kategorii spirituál, gospel, džez 1. místo v kategorii arteficiální hudba jednoho stylu (renesance)

21

1 SCHODOVÁNÍ DVA ROKY PŘED MATURITOU / SEXTA ROK PŘED MATURITOU / 3. A MATURITNÍ ROK / 4. B

Jana Kneysová, 1. B

SEXTA 2007 – 2008 ANEB TAKOVÝ BĚŽNÝ ŠKOLNÍ ROK Šestý rok strávený v našem gymnáziu byl pro nás převážně studijní, zahřívali jsme školní lavice, lámali si hlavy s matematickými úlohami, zkoumali buňky pod mikroskopy a rozum nám zůstával stát nad genialitou antických filosofů a vědců. Rok 2007 – 2008 nebyl ale jen ve znamení získávání nových znalostí ve školních předmětech, poznali jsme také, ač ne celá třída, mnoho evropských míst a na výměnném pobytu v Německu jsme se spřátelili s hannoverskými studenty. Někteří z nás využili možnosti poznávacích zájezdů, které naše škola často pořádá. Na návštěvu Paříže a Londýna vzpomínají Vít Havrda a Jan Marko: „Jednoho zimního dne se skupina lidí z prvních, druhých a třetích ročníků sešla před naší školou, aby je autobus dovezl ke dvěma metropolím Evropy. Probuzení v autobuse bylo velmi příjemné díky poetickému výhledu na Eiffelovu věž, za kterou se právě zvedalo slunce na svoji každodenní pouť. Poté jsme vyrazili na celodenní putování po městě, které jsme prošli podle plánu. K večeru nás zastihl nepříjemný déšť, a tak jsme byli vděčni za teplé postele ve Formuli, které se pro nás v tu chvíli staly ztělesněním relaxace a pohodlí. Druhý den jsme se před odjezdem do Londýna ocitli na pařížském Manhattanu. Poté pokračovala naše cesta k přístavu Calais, odkud jsme vlakem doslova propluli pod kanálem La Manche do Velké Británie. V Londýně jsme se dle skupin přiřadili k anglickým rodinám, které se o nás staraly téměř jako o vlastní. Nyní jsme vyzkoušeli své znalosti cizího jazyka; zdály se dostatečné. Druhý den proběhla návštěva hradu Windsor, kde jsme zhlédli nezapome24

nutelnou výměnu stráží, a univerzity Cambridge. Mezi další krásná místa, jež jsme poctili svým nahlédnutím, patřily budovy jako Houses of Parliament, Big Ben a proslulé London Eye, Buckinghamský palác, zastavili jsme se i „u pana premiéra“ v Downing Street. Než jsme odjeli zpět do své vlasti, stačili jsme si ještě seřídit hodinky podle greenwichského času přesně na nultém poledníku, dokonce i vyfotit proslulý Tower i s jeho havrany. Na závěr jsme se mohli na cestu pomodlit ve St. Paul´s Cathedral. Plni zážitků a nových znalostí v oblasti angličtiny i jiných předmětů jsme opět všichni šťastně dorazili až ke škole, kam se vždy rádi vracíme.“ Další z mnoha zajímavých zkušeností byl bezpochyby vydařený týdenní výměnný pobyt naší „německé poloviny“ v Hannoveru, kde měli studenti možnost rozšířit své obzory ve znalosti německého jazyka, nahlédnout do běžné německé výuky a poznat mnoho zajímavých míst. Jednou z mála cest, které naše třída podnikla společně, byla „hudebně-výtvarná“ exkurze v Praze, jejímž cílem bylo upevnit a zkonkrétnit naše představy o umělcích hudebních i výtvarných, k čemuž nám posloužily výstavy, jichž jsme se zúčastnili – skupina výtvarnická pod vedením paní profesorky Tůmové a hudebnická pod vedením paní profesorky Vinšové. Po dni stráveném v hlavním městě jsme byli schopni říci, že cíl výpravy byl dosažen a do Liberce jsme se vraceli plni nových poznatků a spokojeni se sebou samými, že jsme zase o něco chytřejší. Převážně účastníci dějepisného semináře uskutečnili v květnu dlouho očekáváný poznávací zájezd do Říma, ostatní

studenti jen ze školních lavic vzpomínali a tiše záviděli „Římanům“ krásné počasí a neobyčejnou podívanou. Tereza Beková napsala o italské metropoli toto: „Letos byl za cíl naší cesty zvolen Řím, město bohaté na památky a plné zajímavých míst, takže jsme měli co dělat, abychom si stačili vše prohlédnout. Ale pod vedením paní profesorky Šimkové a pana profesora Golla jsme vše s přehledem zvládli. Přejezd mezi Libercem a Římem nám uběhl velmi rychle a druhý den odpoledne jsme byli již na místě. Ubytovali jsme se na předměstí Říma, v hotelu nedaleko moře, a za památkami jsme každý den dojížděli vlakem. Prohlédli jsme si nejvýznamnější antické památky, mimo jiné symbol Říma Koloseum a Forum Romanum. Ostatní dny probíhaly v podobném duchu. Viděli

jsme slavná místa jako Pantheon nebo Fontana di Trevi, ale také spoustu menších kostelů, které byly neméně hezké. Jedním z největších zážitků byla určitě úterní návštěva Vatikánu a vatikánských muzeí, ze které nám nezkazila dojem ani odpolední průtrž mračen, jež nás zastihla. Po náročném týdnu nás v pátek čekala odměna v podobě noční prohlídky Říma. Poslední den našeho zájezdu si každý strávil po svém. Největší nadšenci se rozhodli na poslední chvíli navštívit městečko Ostii Anticu, jiní si krátili čas před odjezdem v „ulici nákupů“ – na Via di Corso. Když jsme v sobotu navečer nasedli do autobusu a vydali se zpět směrem Liberec, bylo nám trochu líto, že musíme Řím opustit. Toto překrásné město v nás zanechalo veliký dojem a každý z nás se 25

již nyní těší na chystaný zájezd do Španělska.“ Sotva se „římští nadšenci“ vrátili do „školní reality“ a v rámci možností se aklimatizovali, byl na programu výjezdový seminář hudebně-výtvarný ve dnech 19. – 21. května, který jsme absolvovali v Hraběticích pod vedením profesorek Vinšové a Tůmové. Zde jsme se všichni účastnili různých aktivit z oblasti výtvarné a hudební výchovy. Pracovali jsme ve dvojicích i ve skupinách. První den jsme například vyráběli město z ma-

ličkých kousků papíru, další dny jsme tvořili obrazy, bavili se kreativními scénkami nás samotných i skupin ostatních spolužáků a různými způsoby pracovali s hudbou. Nadšení z tohoto třídenního výletu bylo veliké, ale mohlo jej vylepšit jasnější počasí, které nás v mnoha směrech poněkud limitovalo… Sotva jsme stihli dopsat závěrečné písemné práce, nachýlil se poslední týden tohoto roku a s ním i dlouho očekávaný dvoudenní školní výlet, exkurze v Drhlenách, nazvěme tuto akci dle libosti. Byla ve znamení sportování - volejbalových, nohejbalových a fotbalových utkání a večerních posezení u táboráku. Dokud oheň ještě plál, později pouze skomíral, zaznívaly libozvučné tóny kytar, které jsme si s sebou přivezli. Ukolébavkou jsme si popřáli dobrou noc, odebrali se do svých chatiček či pokojů. Druhý den po vydatných obědech v podobě čínské polévky, kterou jsme si vlastnoručně uvařili, jsme se vydali zpět do prázdninami načichlého Liberce. O pár dní později přišlo poděkování paní profesorky Suchomelové, že s námi, snad ve zdraví, další rok přežila, rozloučení s ostatními letos ještě „sextány“ a rychlý úprk ze školy vstříc slunným prázdninovým dnům. Zuzana Reinišová, sexta

26

JAK ŠEL ROK SE 3. A ANEB JAK ŠLA 3. A SE ŠKOLNÍM ROKEM 2007 – 2008 První skvělá akce, která neodvratně poznamenala naši třídu, byl zájezd do Chorvatska. V pátek 14. 9. 2007 jsme se naskládali i se svými zavazadly do dvou autobusů, mířících směr Malij Lošin, kde nás měl čekat týden plný sportování. Kursu se účastnily všechny třídy téhož ročníku – 3. A, 3. B, 5. N a septima. Profesorský sbor tvořili paní profesorka Raisová a Reinišová, dále pan profesor Pelc, Pěnička a Ulvr. Všichni jsme se těšili, a tak cesta rychle ubíhala. Když jsme míjeli ceduli s nápisem Turnov,

sledovala ranní koupel v ledovém moři a snídaně. Většinou jsme se občerstvili v pekařství po cestě z pláže, kde na nás z výloh pomrkávaly čerstvé koblížky. Po snídani měly skupinky rozchod do „zaměstnání“. Skupinky byly namíchané ze všech tříd, abychom se navzájem poznali, což se ukázalo jako vynikající nápad. Jít do „zaměstnání“ znamenalo zahrát si frisbee, volejbal, bränball, netradiční hry, zacvičit si aerobic či zdolat adrenalinové lanové lávky. Rozhodně jsme se nenudili a ve volných chvílích

zezadu se ozvalo: „Už tam budem?“ Pan profesor Pěnička se nám pokoušel vysvětlit, že je to ještě dlouhý kus cesty, ale veškerá snaha se ztratila ve zběsilém povykování: „No, to je doba!“ Pak se ale osazenstvo autobusu na dlouhou dobu uklidnilo, jelikož Štěpán Křeček (významný debatér ze 3. B) začal vyprávět vtipy. Jeden trval asi 45 minut, tak bylo o zábavu postaráno. Po dlouhé noci a cestě trajektem jsme dorazili ráno v 7.40 do vysněného kempu u moře. Vybalili jsme kufry a zabydleli se v luxusních dřevěných chatkách, které se staly na celý týden našimi domovy. Každé ráno chodili největší sportovci běhat, pak ná-

jsme pádili chytat bronz k moři. Připraveny pro nás byly i další aktivity – výlet po ostrově, štafeta v plavání a vodní pólo, různé vtipné disciplíny při večerní hře, soutěž o nejlepší pokrm a trénování našeho twistového tanečku. Někteří drsňáci ho sice zpočátku bojkotovali, ale nakonec se stejně nechali přesvědčit o tom, že je všechno v bocích! Nadšení kluci si také po celý týden s chutí zahráli na hospodyňky, jelikož byli v umývárně na nádobí vždy jako první, a když se kempem linula nádherná vůně, bylo to na sto procent z klučičích chatek. Grilovali totiž ryby, vařili špagety s omáčkou, smažili bramboráky a palačinky a Jakub 27

Štefela z 5. N dokonce vyrobil dort! Zato holky jedly suchary, čínské polévky nebo zmrzlinu z obchodu a raději se ve svém volnu opalovaly! Sportovní kurs jsme si jak se patří užili a rozhodně jsme se nenudili. Poslední večer si dokonce někteří jedinci zahráli vybíjenou se sekanou z domova místo s míčem! Zpáteční cesta byla zábavná a vyčerpávající, jelikož dva členové posádky v autobuse měli v noci žaludeční potíže, a tak jim ostatní poskytovali první pomoc. Domů jsme se vrátili vyhladovělí, ale šťastní! Vynikající trefou do černého byly výjezdové semináře našich ročníků. Třída 3. A je jednoznačně humanitně zaměřená, proto se také velká většina vydala do Bílého Potoka načerpat nové informace ze společenských věd a dějepisu. „Bylo to super! Pořád jsme četli texty a dívali se na televizi. Jen těch textů bylo pak až moc. Dívky z ostatních tříd sofistikovaně mluvily a nepustily nikoho ke slovu, to nebylo moc sympatické. Ale zase jsme se lépe poznali. Pan profesor Hrůza si hrál na psychologa a vyhodnocoval naše myšlenky. Pan profesor Minster s námi hrál volejbal a úžasně ho prožíval, bylo to moc fajn,“ svěřila se mi Veronika Loudová, která se účastnila společenských věd. Romana Zahradníková se rozhodla pro dějepis: „Bylo nás tam celkem málo, pan profesor Ulvr vyprávěl zajímavé věci, atmosféra byla uvolněná, sešli jsme se a diskutovali na dané téma. Taky jsme četli historické časopisy a moc pěkný byl výlet na Frýdlant.“ Další skupina se vydala do Mostku na týden plný výtvarné výchovy, prohlédli si i zámek Kuks. Spolu s nimi jel do Mostku seminář biologie, kterého se hrdě účastnil náš zástupce Marek Pípal! Naproti tomu některá děvčata z matematické elity odcestovala do Lužických hor. Klára Budková 28

mi prozradila následující: „Vyučovala se matematika, fyzika, informatika, zeměpis a angličtina. Nejlepší bylo natáčení filmu, hodně jsme chodili po výletech a výuka probíhala formou prezentací. Jeden večer jsme měli táborák, také jsme se byli podívat na východ sluníčka na Luž. Moc jsme se tam nasmáli.“ Já a Tomáš Hodboď jsme dne 9. 5. 2008 vyjeli až za hranice naší republiky do vysluněného Říma. Profesorská dvojice „Šimková, Goll“ nás neušetřila jediného kostelíčku, viděli jsme doslova všechno! Sixtinská kaple, Vatikán, Fontana di Trevi, Pantheon a Koloseum nás okouzlily dokonale! I přesto, že pan Goll zjistil, že je obdařen lehkým orientačním nesmyslem, když zuřivě telefonoval kolegovi Gubášovi ze septimy: „Jsme u Panťáku a jdeme k Trévošce, to se nemůžeme minout !“ Zážitek to byl pro všechny dokonalý. Za poslední zmínku stojí naše rituály oslav osmnáctých narozenin. Jelikož je nás hojný počet, bylo jich během roku

opravdu mnoho. Oslavenec vždy pronajme chatu, obstará hudbu a občerstvení. Pak už se jen pozvou všechny třídy našeho ročníku a zábava začíná! Hudba hraje na plné pecky, lidi tančí, baví se, smějí a pojídají dobroty. Barman Štěpán Křeček míchá své mojito, kubu libre, daiquiri a vypráví, jak to bylo, když osvobodil Kubu… Po pár zázračných doušcích nezmaři jako Míra Saska a Roman Uhlíř poskakují na Rammsteiny až do rána, Markétka Dousková předvádí své hiphopové umění, Veronika Loudová usíná vsedě na židli, Tomáš Rec střílí křupky po spolužácích, Lucie Matoušková chrlí vodu po parketu, já a Jakub Hrkal začínáme konverzovat v ruštině… To by asi stačilo, zážitků byla totiž spousta! Určitě většinu lidí ze 3. A tento rok poznamenal, ale možná by se dalo říct, že spíše třída 3. A poznamenala tento rok, protože nevím, čím to je, ale my jsme se letos výborně bavili! Michaela Kykalová, 3. A 29

4. B • MATURITA ZA DVEŘMI. NEOTVÍRAT. Kdo si myslí, že čtvrtý ročník na gymnáziu sestává z neustálého přemítání nad maturitou, rozhodně se neplete. Opravdu na ni myslíte neustále. V září si uvědomíte, že jí neutečete a že byste se měli na setkání s ní řádně připravit – nápad paní ředitelky sepisovat si předsevzetí na každý měsíc ke svědomitosti přímo vybízí. Ale co se dá dělat, první čtvrtletí se nese v duchu dokončování seminárních prací; maturita musí počkat. Prosinec se proto zdá být ideálním startem k nepřetržitému „šrocení“, jen kdyby vám do plánu nelezl maturitní ples. V pauzách mezi nácvikem choreografického hemžení na nástup a sháněním alkoholu pro celý kulturák byste se učením pouze rozptylovali. ,,Ve druhém pololetí začnu, fakt…“ V únoru přicházejí úlevy, ubývá na náročnosti nematuritních předmětů (biologie… ehm… chemie…) a už už

30

se schyluje k nalistování otázky číslo 1, když tu bez varování – jarní prázdniny. Jasně, udělejte sešitům s učivem radost, vezměte je s sebou na hory, rozhodně se tam totiž nepředřou, takový veget na poličce pod mokrými kulichy a rukavicemi ještě nezažily. Květen se proto stává měsícem nových zjištění. Minimálně výrok „Svaťák to jistí“ stvrdí svou pravdivostní hodnotu a vy můžete naplno vkročit do tempa čtvrťáku. Ale pozor, mějte na paměti, že o svatém týdnu je nejdůležitější řád… Po každém proučeném dni na jedno do oblíbené hospůdky a uvidíte, že na zabíjení volného času mezi posedáváním po putykách se vzdělávání hodí výborně. Kdo si dosud myslel, že čtvrtý ročník na gymnáziu sestává především z neustálé konfrontace se svým svědomím, rozhodně se nepletl. A výsledek? Svědomí je blud… Jan Myšák, 4. B

31

2 KALENDÁRIUM EXKURZE / KURSY / VÝJEZDOVÉ SEMINÁŘE MIMOŠKOLNÍ ČINNOST ŠKOLA A SVĚT

Tereza Šimková, septima

KALENDÁRIUM ŠKOLNÍHO ROKU 2007 – 2008 3. 9. 4. 9. 4. 9. 5. 9. 11. 9. 12. 9. – 14. 9. 14. 9. – 23. 9. 19. 9. – 21. 9. 25. 9. 25. 9. 26. 9. – 27. 9. 27. 9. 2. 10. 3. 10. 3. 10. – 8. 10. 3. 10. – 5. 10. 4. 10. 6. 10. – 13. 10. 9. 10. 9. 10. 10. 10. 10. 10. – 12. 10. 10. 10. 11. 10. 14. 10. – 20. 10. 16. 10. 22. 10. 23. 10. 24. 10. 24. 10. 30. 10. 31. 10. 1. 11. 1. 11. – 3. 11. 2. 11. 3. 11. 5. 11. 5. 11. – 10. 11. 7. 11. 7. 11. 7. 11. 8. 11. 9. 11. 34

zahájení školního roku setkání vedení školy se zástupci studentů maturity – opravný termín schůzka s rodiči – prima, 1. N exkurze do Prahy – sexta dny poznávání – 1. N sportovně-turistický kurs Chorvatsko – septima, 3. A, 3. B, 5. N dny poznávání – prima Krajská vědecká knihovna – pořad o Kafkovi – 5. N, 6. N exkurze Drážďany – oktáva výjezdní porada zaměstnanců ředitelské volno setkání vedení školy se zástupci studentů Den německé jednoty – 5. N, 6. N výměna studentů – Wiesentheid – 2. N dny poznávání – 1. A, 1. B lehká atletika – krajské kolo výměnný pobyt Hamburk – 4. N setkání vedení školy se zástupci studentů exkurze do Krajské vědecké knihovny – 1. A exkurze Žitava – septima, 3. A, 3. B dny poznávání – kvinta přespolní běh – okresní kolo SŠ exkurze do Krajské vědecké knihovny – 1. N výměna Hannover – kvinta, sexta exkurze do Krajské vědecké knihovny – prima přednáška společnosti SCIO exkurze do Krajské vědecké knihovny – 1. B, kvinta Naivní divadlo – Léčba neklidem – oktáva, 6. N minikonference k ŠVP Naivní divadlo – Postrach Paříže – tercie, 2. N porada všech vyučujících Krajská vědecká knihovna – filmové představení – 3. N, 4. N Educa pilotování testů SCIO – 3. A, 4. A posezení s německými kolegy setkání vedení školy se zástupci studentů literární týden v Königswinter – 3. N beseda s velvyslankyní USA v ČR – oktáva beseda na krajském úřadu Přírodovědný Klokan exkurze Praha – 2. N Krajská vědecká knihovna – autorské čtení – 3. N, 6. N

10. 11. – 18. 11. 11. 11. – 18. 11. 14. 11. 14. 11. – 16. 11. 15. 11. – 18. 11. 15. 11. 15. 11. 16. 11. 17. 11. – 18. 11. 20. 11. 20. 11. 21. 11. 21. 11. 21. 11. 22. 11. 22. 11. – 23. 11. 22. 11. 28. 11. 28. 11. – 29. 11. 1. 12. – 2. 12. 2. 12. – 7. 12. 3. 12. 3. 12. 3. 12. 4. 12. 4. 12. – 7. 12. 5. 12. 6. 12. 7. 12. – 13. 12. 13. 12. 14. 12. 17. 12. 18. 12. 18. 12. 19. 12. 19. 12. 20. 12. 5. 1. 5. 1. 7. 1. 8. 1. 8. 1. 9. 1. 10. 1.

studentská výměna – Gymnázium Aachen – 4. N studenti z Aachen v Liberci odbíjená – OK SŠ GIS Day Cum decore – soustředění exkurze Karlštejn seminář ZCR Naivní divadlo – sekunda, kvarta, kvinta, 1. B, 1. N, 2. N debatní turnaj v Olomouci soudní přelíčení – 2. A, 2. B exkurze „Ekologické zemědělství” pedagogická rada schůzky s rodiči ekologická olympiáda informace o studiu na VŠ v Zittau a v Görlitz Literární pozdravy exkurze Žitava – 2. A, 2. B, 3. A, 3. B inventarizace školy Historiáda Cheb Cum decore – koncerty projekt „Chance Europa 2020“ setkání vedení školy se zástupci studentů soutěž v anglickém jazyce exkurze Drážďany soudní přelíčení – 2. N Berlín – 6. N školní kolo matematické olympiády – kategorie A astronomická olympiáda zájezd Paříž, Londýn školní kolo olympiády v českém jazyce projekt Telmae – Den Země beseda „Vánoční tradice a zvyky“ – prima soudní přelíčení – tercie, 3. A soutěž v anglickém jazyce porada všech vyučujících vánoční posezení exkurze Mladá Boleslav – 2. B předmaturitní písemná práce z matematiky maturitní ples – oktáva, 4. B setkání vedení školy se zástupci studentů divadlo Žitava – „Romeo a Julie“ – 4. N, 5. N, 6. N soutěž v německém jazyce den otevřených dveří vysoká škola Žitava – 5. N 35

13. 1. – 18. 1. 15. 1. 19. 1. – 26. 1. 21. 1. 22. 1. 23. 1. 23. 1. 24. 1. 24. 1. 25. 1. – 26. 1. 28. 1. 29. 1. – 30. 1. 29. 1. 31. 1. 31. 1. 31. 1. 31. 1. 31. 1. 1. 2. 4. 2. 5. 2. 5. 2. 6. 2. 8. 2. 8. 2. 15. 2. 18. 2. 20. 2. 22. 2. 23. 2. 24. 2. – 29. 2. 25. 2. 26. 2. 27. 2. 27. 2. 28. 2. 1. 3. 1. 3. 3. 3. 3. 3. 3. 3. 4. 3. 5. 3. 5. 3. 36

lyžařský kurs – kvinta, 3. N matematická olympiáda – kategorie P – krajské kolo Europäische Projekte – Aachen ukončení klasifikace za 1. pololetí matematická olympiáda – kategorie A – krajské kolo matematická olympiáda – Z9 – okresní kolo pedagogická rada Experimentální studio – Jan Burian – septima, 3. A, 3. B, 5. N matematická olympiáda – kategorie B, C – školní kolo projekt Telmae recitační soutěž – školní kolo veřejné prezentace seminárních prací testy Cermat – kvarta, 2. N beseda o Latinské Americe – 4. N, 5. N filmové představení IQ park – 1. A, 1. B, 3. N vysvědčení Pythagoriáda – prima, sekunda pololetní prázdniny maturitní písemná práce z německého jazyka – 6. N schůzka vedení školy se zástupci studentů prezentace seminárních prací maturitní písemná práce z matematiky – 6. N exkurze Praha – 2. B maturitní písemná práce ze zeměpisu, fyziky, biologie – 6. N Wolkerův Prostějov – okresní kolo Naivní divadlo – sexta, 1. A, 1. B, 2. A, 2. B, 3. N soutěž v německém jazyce – krajské kolo dětská recitace – okresní kolo Deutsch-Club: Stadtführung „Liberec“ lyžařský kurs – 1. A, 1. B Naivní divadlo – Zrzavý Orm – prima, 1. N soutěž v anglickém jazyce – okresní kolo autorské čtení – Eleonora Hummel – 5. N, 6. N porada všech vyučujících soutěž v anglickém jazyce maturitní ples – 6. N, 4. A Cum decore – soustředění (škola) setkání vedení školy se zástupci studentů chemická olympiáda – školní kolo kategorie B zeměpisná olympiáda – školní kolo cesta do parlamentu – Agora – Krajská vědecká knihovna chemická olympiáda – školní kolo kategorie C písemná práce z anglického jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N

5. 3. 5. 3. 6. 3. 10. 3. – 14. 3. 17. 3. 18. 3. 18. 3. 19. 3. 19. 3. 20. 3. – 21. 3. 25. 3. 26. 3. 26. 3. 26. 3. 27. 3. 27. 3. 28. 3. 28. 3. 29. 3. – 30. 3. 31. 3. – 4. 4. 1. 4. 1. 4. 2. 4. 2. 4. 2. 4. 2. 4. 3. 4. 3. 4. 4. 4. 4. 4. 5. 4. – 18. 4. 7. 4. – 11. 4. 8. 4. 8. 4. 10. 4. 10. 4. 10. 4. 11. 4. 11. 4. – 13. 4. 14. 4. 16. 4. 16. 4. 16. 4. 17. 4.

soutěž v programování – okresní kolo exkurze Seifhennesdorf – výroba klavírů – 5. N soutěž – pohybová skladba jarní prázdniny exkurze pivovar Svijany exkurze čistička odpadních vod – sexta písemná práce z německého jazyka – 4. A, 4. B, oktáva Cum decore – Gymnasia cantant zeměpisná olympiáda – okresní kolo – všechny kategorie velikonoční prázdniny soudní přelíčení – sexta porada všech vyučujících exkurze Praha – 1. A, 1. B matematická olympiáda – krajské kolo Z9 Veletrh dětské knihy – prima, sekunda Matematický klokan srovnávací písemná práce z matematiky – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N Wolkerův Prostějov – krajské kolo Cum decore – soustředění studenti z Hamburku v Liberci – 4. N maturitní písemná práce z českého jazyka – oktáva, 4. A, 4. B, 6. N matematická olympiáda – krajské kolo kategorie B, C setkání vedení školy se zástupci studentů Jugend debattiert – 3. N soutěž v debatování – české finále fyzikální olympiáda – okresní kolo kategorie E, F festival Jeden svět – septima, 3. A, 3. B komplexní zkouška z německého jazyka – 2. N festival Jeden svět – tercie, kvarta, 2. N Eurorebus jazyková a odborná praxe – 5. N studijní cesta Berlín – 6. N Malé divadlo – předpremiéra hry Stín střelce – septima exkurze Praha – 2. A olympiáda v českém jazyce univerzitní knihovna soutěž v německém jazyce Naivní divadlo – Krvavé koleno – oktáva, 4. A, 4. B ekologická olympiáda muzikál Muž z kraje La Mancha – 2. A pedagogická rada valná hromada SRSPŠ schůzky s rodiči festival Svěžíma očima – tercie, kvarta, kvinta, 1. A, 1. B 37

17. 4. 17. 4. 21. 4. 21. 4. – 25. 4. 21. 4. 24. 4. 24. 4. 24. 4. 24. 4. – 26. 4. 25. 4. – 27. 4. 25. 4. 28. 4. 1. 5. 1. 5. – 4. 5. 2. 5. 5. 5. 5. 5. – 7. 5. 6. 5. 7. 5. 7. 5. 7. 5. 7. 5. 7. 5. 8. 5. 8. 5. 9. 5. 9. 5. 9. 5. 9. 5. 10. 5. – 18. 5. 12. 5. – 16. 5. 12. 5. – 14. 5. 13. 5. 14. 5. 14. 5. 14. 5. 15. 5. 16. 5. 19. 5. – 21. 5. 19. 5. – 28. 5 19. 5. – 23. 5. 20. 5. 22. 5. 38

festival dětských filmů filmové představení filmové představení – prima, sekunda, tercie, kvarta, kvinta, 1. A, 1. B, 1. N, 2. N, 3. N Berlín – 6. N přijímací zkoušky exkurze ZOO Liberec – 3. A projektový den – 1. N návštěva žáků z gymnázia v Žitavě Cum decore: Gymnasia cantant finále debatování semifinále Jugend debatiert soudní přelíčení – 1. B státní svátek Cum decore – soustředění ředitelské volno Naivní divadlo – Pallaton – 3. A, 3. B umělecká tvorba a komunikace – 2. B setkání vedení školy se zástupci studentů Naivní divadlo – Pallaton – sexta, 3. N multioborový seminář AV ČR historická exkurze Praha – 2. A pedagogická rada – 4. A, 4. B Pythagoriáda – okresní kolo státní svátek turnaj smíšených dvojic v odbíjené vysvědčení – 4. A, 4. B biologicko-zeměpisná exkurze – sekunda zeměpisná exkurze – prima filmové představení – 4. N, 5. N, 6. N výjezdový seminář Řím výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B umělecká tvorba a komunikace – kvarta olympiáda v českém jazyce pedagogická rada – 6. N, oktáva finale „Jugend debatiert international“ orientační běh – krajské kolo exkurze Braunkohle – Žitava – 6. N vysvědčení – 6. N, oktáva umělecká tvorba a komunikace – sexta hudebně-výtvarné kursy maturitní zkoušky – 4. A, 4. B Oybin – historická exkurze – 3. N fyzikální olympiáda – kategorie G

26. 5. 26. 5. 26. 5. – 28. 5. 26. 5. – 29. 5. 27. 5. 28. 5. 29. 5. 30. 5. 30. 5. 1. 6. 2. 6. 3. 6. 4. 6. 5. 6. 6. 6. 6. 6. 9. 6. 9. 6. – 13. 6. 11. 6. 11. 6. 11. 6. 13. 6. 16. 6. 16. 6. 16. 6. 18. 6. 18. 6. – 24. 6. 19. 6. 19. 6. 20. 6. 23. 6. – 24. 6. 25. 6. 25. 6. 25. 6. 26. 6. 27. 6.

přednáška – nanotechnologie – septima, 3. A, 3. B, 5. N vydávání maturitních vysvědčení – 4. A, 4. B umělecká tvorba a komunikace – 2. A maturitní zkoušky – 6. N, oktáva exkurze Hejnice – sekunda exkurze ZOO Liberec – 2. B biologicko-zeměpisná exkurze – tercie exkurze Lemberk – prima exkurze – planetárium Hradec Králové – kvarta Cum decore – soustředění ve škole setkání vedení školy se zástupci studentů biologicko-zeměpisná exkurze – 1. N předávání maturitních vysvědčení na radnici exkurze Drážďany – 2. N, 4. N exkurze Babiččino údolí – sekunda exkurze Osvětim, Birkenau exkurze – výstava Liberec – 4. N přírodovědný kurs – tercie školení – iTabule exkurze Chrastava (jezdecká škola) projektový den – Žitava – 1. N Eurorebus Cum decore – koncert v Severočeském muzeu Francouzský den exkurze Žitava – sexta, 2. A exkurze Ještěd – kvarta výměnný studentský pobyt Wiesentheid – 2. N pedagogická rada exkurze – teplárna a čistička odpadních vod – 2. B projektový den třídní exkurze chování člověka za mimořádných situací – cvičení prezentace projektů Ohlédnutí den plný aktivit (sport, kultura) vysvědčení

39

GIS DAY 2007

LITERÁRNÍ POZDRAVY 2007

Ve dnech 14. – 16. listopadu 2007 jsme se v Krajské vědecké knihovně v Liberci zúčastnili akce GIS Day. GIS Day se každoročně uskutečňuje v půlce listopadu po celém světě. Zastřešující organizací je americká firma ESRI a v České republice společnost Arcdata Praha. Akce se uskutečnila díky GIS oddělení Libereckého kraje, HZS Liberec a katedry geografie PF TUL v Liberci. Patřila mezi největší svého druhu v celé republice, což potvrdil i ředitel Arcdata Praha Ing. Petr Seidl. Z naší školy se setkání aktivně účastnili studenti semináře zeměpisu se svými GIS postery. Návštěvníkům předváděli aplikace GIS, se kterými mají možnost pracovat v naší škole. Na dalším stanovišti měli k dispozici interaktivní tabuli, kde se předvedli s dovednostmi na mapových serverech a sklidili všeobecné uznání návštěvníků. Naše gymnázium patří k málo školám v ČR, kde mají možnost žáci pracovat s profesionálním programem GIS ArcView. I v dalším školním roce chceme navázat na tuto tradici a účastnit se GIS Day 2008.

Autorka oceněná v Literární soutěži Gymnázia F. X. Šaldy – Dominika Macounová – představila své texty veřejnosti ve čtvrtek 22. listopadu v Malé výstavní síni v rámci 5. ročníku malého festivalu autorských čtení – Literární pozdravy. Ten proběhl 22. – 24. 11. 2007. Malá výstavní síň se stala hostitelkou mladých literátů a vedle již zmíněné studentky zde četli své texty Kristina Bělecká, Irena Václavíková, Vít Jakimiv a Marek Sekyra. Večerní programy se odehrávaly v Naivním divadle Liberec a v Experimentálním studiu. Naivní divadlo Liberec uvedlo ve čtvrtek hru Pallaton, kterou doplnilo čtení Martina Pally. Pátek patřil Janu Balabánovi a Petru Hruškovi, jejichž čtení bylo obohaceno hudebním doprovodem Yvetty Ellerové. Festival zakončilo sobotní čtení básníků Bogdana Trojaka a Jaroslava Pížla. Literární pozdravy 2007 se vydařily a příznivci literatury se mohou těšit na listopad 2008, kdy se uskuteční již 6. ročník.

Pavel Taibr

Tomáš Minster

DEBATNÍ KLUB Na naší škole vznikl Debatní klub v roce 1998 a rok 2007 – 2008 byl nejúspěšnějším v celé jeho historii. Debatování se řídí Debatním programem Karla Poppera a do ČR přišlo z USA. Pomáhá studentům kultivovat mluvu a zbavovat se trémy. Také je nutí všímat si všeho, co se kolem nich děje, protože se debatuje na připravené i nepřipravené teze, které jsou vybírány tak, aby je bylo možné obhajovat i vyvracet. Studenti musí sestavovat argumenty pro obě možnosti a u připravených tezí musí mít svá tvrzení podložená důkazy. V roce 2007 – 2008 se debatovalo na připravené teze: „Boj proti globálnímu oteplování přináší více škody než užitku“, „Demokratické země by nikdy neměly omezovat občany ve vyjadřování názoru“, „Situace v Číně spěje k revoluci“. V průběhu roku se vždy uskuteční 4 turnaje Debatní ligy v různých městech ČR a nejlepších 8 týmů se účastní ještě finálového turnaje. Z 10 členů našeho Debatního klubu byli nejúspěšnější studenti Alena Čechová, Roman Uhlíř, Štěpán Křeček a Michaela Rutová. Ti tvořili debatní tým s názvem Ponorka. 1. turnaj „Ještě jednou Ještěd“ se konal 3. 11. – 4. 11. 2007, první 3 místa: 1. Laura a její Pomlčka (DKFM), 2. Ponorka (GFXŠ Liberec), 3. Bez zábran (Brno). 2. turnaj „Postřižiny 2007“ se konal 30. 11. – 2. 12. 2007, první 3 místa: 1. Ponorka (GFXŠ Liberec), 2. Laura a její Pomlčka (DKFM), 3. Bez zábran (Brno). 3. turnaj „Debatní Paka“ se konal 25. 1. – 27. 1. 2008, první 3 místa: 1. Ponorka (GFXŠ Liberec), 2. Bez zábran (Brno), 3. Eamus Catuli (Open Gate). 4. turnaj „Jedebatovice“ se konal 4. 4. – 6. 4. 2008, první 3 místa: 1. Ponorka (GFXŠ Liberec), 2. Vox Dei (Nymburk), 3. Tré girls (Olomouc). Finálový turnaj „Sovy v Přerově“ se konal 25. 4. – 27. 4. 2008, první 3 místa: 1. Laura a její Pomlčka, 2. Ponorka, 3. Bez zábran. Mimo Debatní turnaj se ve dnech 16. – 18. 11. 2008 pořádal 2. ročník turnaje „Olomouc Open Cup 2007“, první tři místa: 1. Ponorka, 2. Laura a její Pomlčka a 3. Combajn. Vítězný pohár v soutěži jednotlivců získala Alena Čechová. Zdeňka Meixnerová

40

41

„KLENOTY EVROPY“ PAŘÍŽ A LONDÝN Paní profesorka Blanka Pokorná přišla s perfektním nápadem navštívit zemi, jejíž jazyk se učíme. Velmi jsme se pro tuto myšlenku nadchli, a tak jsme ve dnech 7. – 13. 12. 2007 vyrazili za krásami Paříže a Londýna. Tento týdenní poznávací zájezd zprostředkovala jazyková a vzdělávací agentura Albion Travel. Naše posádka se skládala ze studentů kvarty, kvinty a dalších dobrovolníků z gymnázia. První zastávkou byla Paříž. Časně ráno nás během okružní jízdy centrem tohoto romantického města průvodkyně Martina obeznámila se základními informacemi. Čekala na nás zde například Eiffelova věž, Invalidovna, katedrála Notre Dame, univerzita Sorbonne. K večeru jsme složili svá znavená těla na lůžka hotelu F1. Druhý den jsme se stali návštěvníky moderní čtvrti La Défense a poté se přepravili eurotunelem z přístavu Calais do Velké Británie. V Londýně nás očekávaly naše dočasné rodiny. V našem případě sympatická černoška jménem Jamal. Během zbytku týdne jsme měli možnost zhlédnout krásu vyhlášených míst jako jsou Windsor Castle, Oxford Street, Greenwich, Christ Church College a Buckingham Palace s výměnou stráží. Naši exkurzi jsme zakončili návštěvou Tower of London, která v minulosti sloužila jako vězení, observatoř, zbrojnice, královské sídlo a úkryt pro korunovační klenoty s dvěma největšími drahokamy světa. Jsme velmi vděční za příležitost „přičichnout“ k anglické a francouzské kultuře s možností procvičení jazyka a s ochutnáním pro nás netypických, avšak tradičních pokrmů. Monika Doanová, Gabriela Holubová, kvarta

Michal Petričko, 2. A 42

43

LYŽAŘSKÝ KURS KVINTY A 3. N Náš lyžařský kurs byl plný adrenalinu již od samého začátku. Když se v čas odjezdu všichni budoucí lyžaři a snowboarďáci společně sešli se svými rodiči, učiteli a kufry Na Rybníčku, rozradostněný vedoucí výpravy profesor Pelc s úsměvem na líci oznámil, že autobus, kterým jsme měli v onen čas dávno odjíždět, je v Ostroměři. My zachovali chladné hlavy. „Vždyť náš pan profesor je přece veselá kopa,“ říkali jsme si naivně, „určitě si z nás jenom utahuje.“ Odvážně jsme, promrzlí na kost, stáli dál na zastávce a vyhlíželi své vozidlo. Po půlhodině jsme to vzdali, rodiče se už dávno rozprchli a my jsme odešli čekat na autobus do nejbližšího podniku. U horké čokolády se přeci jen čeká o něco lépe. O dvě a půl hodiny později jsme už seděli v pohodlném vyhřátém autobuse 44

a většina účastníků zájezdu, zmožena nekonečným čekáním, rychle usnula. Ano, autobus byl tak pohodlný, až jsme ho museli vyměnit. Autobusy byly skoro stejné, jen s tím rozdílem, že radiátory v tom „novém“ netopily, úložné prostory se zázračně zmenšily a sedadla byla pohodlná asi jako židle ve školní jídelně. Druhý den jsme ještě v polotransu, protože usnout se na oněch pryčnách opravdu nedalo, vynesli svoje kufry, lyže a snowboardy do hotelu a vyrazili na kopec. Rozřazování proběhlo v družstvu „prknařů“ vcelku normálně – začátečníci s panem profesorem Pelcem zdolávali menší kopečky, pokročilí pod vedením lektora Piškota se potýkali s pořádnými horami, ale v družstvu lyžařů byly skupinky skoro vyrovnané. Původně jsme se totiž měli rozdělit na „lepší“ a horší“, nakonec jsme se ale rozdělili na „ty, kteří

si nechtěli připustit, že nejsou zrovna lyžaři světa“ s lektorem Jirkou v čele, a „ty rozumnější“ pod ochrannými křídly paní profesorky Reinišové. Pak už dobývání svahů konečně začalo. Vlastně jsme dobývali svahy celý zbytek týdne. Od rána do večera. Když pršelo, když sněžilo, když mrzlo, když bylo mlhavo. Jestliže byl někdo na pokraji sil nebo chtěl jen popadnout dech, byl milosrdně propuštěn, dokud se necítil znovu svěží a připraven sjezdovat. Večer jsme se každý den pokojně sešli a poslouchali interesantní přednášky profesorů a lektorů. Nejvíc každého zaujal referát o údržbě kola a prkna. Snad díky skvělému učitelskému sboru, díky laskavé paní domácí nebo

snad díky úžasnému kolektivu nám dny v Rakousku příjemně ubíhaly. Vlastně ubíhaly tak rychle, že jsme si ani nestihli pořádně prošlápnout přezkáče, a už jsme si opět museli zabalit na cestu domů. Už jen pár panoramatických pohledů na krásné vrcholky Alp a tradá zpět do Liberce. Určitě se nemýlím, pokud tvrdím, že byste v našem kolektivu těžko našli člověka, který by se těšil, až se opět usadí do lavic. Na zpáteční cestě se téměř každý vypravil do říše snů, přestože byla stejně velká zima i stejně „pohodlné“ sedačky jako před několika dny. To nás asi zmohl ten vyčerpávající týden plný lyžování, snowboardování a zábavy. Tereza Jiránková, kvinta

45

POTĚR JE SUPER ANEB CUM DECORE, JAK HO NEZNÁTE A další sezona byla před námi, tentokrát však s velikými změnami. Náš sbormistr Čeněk Svoboda se rozhodl, že ze sboru absolventů GFXŠ + minima současných studentů školy udělá skutečný gymnaziální sbor pouze ze současných studujících, vedený dvěma sbormistry (Čeňkem Svobodou a Zuzkou Kubelkovou). Následující vývoj ale překvapil nejen Čendu… Kam se podělo staré Cum decore? Se „starými“ členy se tedy rozloučil krásným gestem, a to přípravou koncertu sedmi kantát Dietricha Buxtehudeho Membra Jesu nostri. Koncert se líbil jak v Severočeském muzeu, tak v Marienkirche v Žitavě, CD bylo natočeno a Čenda se mohl plně vrhnout do nového, mladého Cum decore. Začátek nového… V porovnání s ostatními léty byla v září hojná úroda nových zpěvaček. Hojná znamená pět. Když Čenda spatřil naše složení – pět sopránů, šest altů, dva tenoři a dva basy – netušil, že bude ještě hůř, až nás uslyší zpívat. Začátky byly opravdu náročné jak pro zpěváky, příp. náhodné posluchače, kteří procházeli na chodbě kolem hudebny, tak pro Čendu. Tehdy poprvé použil výraz, který velice rychle zdomácněl: „Potěr“. Pustil se do nás s vervou sobě vlastní, a jak on umí, „vytáhl z nás kus muziky“. BiPo! Penzion Krakonoš v Bílém Potoce je již tradičním zázemím pro naše soustředění. Ani v listopadu jsme si ho neodepřeli. Potěr sice polovinu BiPa naslouchal nacvičování již výše zmíněného Dietricha Buxtehudeho, přesto nezahálel a jal se ve svém jádru vytvářet to nejzajímavější, co později měl. Pospolitost! Nejen zpěv… Snad je to tím, že díky „obnově“ věkového průměru jsme všichni vrstevníci, snad tím, že nás bylo pouhých šestnáct – zkrátka páteční odpoledne nám připadalo jako čas příliš krátký. Začaly tedy různé výlety, tzv. banán-party, hospody (na colu samozřejmě!), pěvecké pětiminutovky o přestávkách na chodbě u tělocvičny (nejlepší akustika ve škole) aj. Tenhle spolek lidí přestal být pouhým pěveckým sborem. Příchod 3. tenora Přišel k nám Péťa. Vyznačuje se hlavně tím, že vyčnívá. Jak hlasově, tak výškově, a dokonce i v tomto textu. Gymnasia cantant! Na začátku roku, po trpkých minutách, kdy jsme se pokoušeli zazpívat pravoslavnou skladbu Otče náš, Čenda prohlásil: „Až tohle jednou zazpíváte čistě a v tónině, pak teprve můžete mít veřejné vystoupení!“ I stalo se. Na tvářích nám vykouzlila úsměvy jedna zkouška v zimě, když zmiňovaná skladba zazněla opravdu tak, jak byla napsána. Zjevně překvapen, zřejmě nečekal, že se to stane ještě v tomto školním roce, domluvil nám v Hradci Králové účast na krajském kole soutěže Gymnasia cantant. Naše euforie poněkud povadla poté, co jsme dostali noty na povinnou skladbu – ta se ze začátku zdála hudebně nelogická a napsána náhodnými tečkami v noto46

vých osnovách. Přesto se i ona po čase stala naší oblíbenou. Z Hradce Králové se nám podařilo postoupit do celostátního finále v Brně! Vzhůru do Brna! Brno byla naší vrcholnou akcí! Organizace povedená – už jen doprava městem: pro všechny sbory byly vyhrazeny tzv. harmoniky (autobusy) a vepředu a vzadu policejní auta se zapnutými majáky. A tímto útvarem jsme se projížděli Brnem. Večerní přehlídka sborů, kde jsme si zkusili první vážnější vystoupení, a druhý den soutěž. Zazpívali jsme, jak jsme mohli, poslechli konkurenci/kolegy a večer jsme se šli pobavit do proslulého brněnského klubu Fléda, který byl na několik hodin vyhrazen pouze pro několik stovek gymnaziálních zpěváků z celé republiky. Nebyli jsme první… Druhý den dopoledne přišla osudová chvíle: vyhlášení výsledků. Čenda do nás už před Brnem zasel semínko představ, že „si to jedeme pouze užít“ a že „v této sestavě rozhodně nejedeme lámat zlatá pásma“. Tak jsme to i brali – a to nám pomohlo. Porota nám odpustila zoufalý nedostatek basů, vyčnívajícího tenora i – v porovnání s pány – „obrovský“ zvuk dam, a dokonce i netradiční sborové kroje, jež se spíše podobaly maškarnímu plesu (styl „topič“, „chalupář“, „selka“, „plavčík“ a různé jiné, které nelze ani pojmenovat). První jsme sice nebyli, ale do zlatého pásma jsme se dostali. Takže z Brna s 2. místem ve zlatém pásmu! Cum amore? Už na konci zimy se Čendovi zastesklo po „starém“ Cum decore, a tak dal dohromady partu lidí (nejen spojených s GFXŠ), se kterými si brousil hlasivky na mezinárodní IFAS 2008. Vzniklo tedy Cum decore II. Po společném rozlúčkovém koncertu Cum decore I – Potěr a Cum decore II (kde mimochodem bylo zahráno krásné představení na téma „Krátký soudní proces s dirigentem Čeňkem Svobodou“) jsme uznali, že se nemůžeme jmenovat stejně – zvláště když ani pro Cum decore II nebyl rozlúčkový koncert koncertem posledním. Po bouřlivé debatě a zdlouhavém hledání řešení jsme se někteří (!) shodli, že „Cum amore“ jako pracovní název pro Potěr je trefné. Opravdu nás se zpěvem více než profesionalita pojí to, že zpíváme rádi. Proto „Cum amore“, tudíž „S láskou“. Marek Pavlíček, 2. A

47

ARIADNINA NIT? Osmý duben letošního roku se pro celou naši třídu stal výjimečným dnem, a to už jen proto, že jsme poprvé za dlouhou dobu nešli uprostřed pracovního týdne do školy. Rána toho dne jsme totiž namísto vozu hromadné městské dopravy obsadili autobus směřující do Prahy, kde jsme ve Veletržním paláci absolvovali program uměleckého ražení. Ještě před desátou hodinou, kdy mělo vše začít, jsme však stihli navštívit pražský novogotický kostel sv. Antonína. Obdivovali jsme na něm neexistující rozetu tak dlouho, dokud někdo oduševněle neprohlásil, že tam žádnou rozetu nevidí. Uvnitř svatostánku jsme si alespoň zopakovali, co je to galerie, diptych a triptych a další takové věci, které doma nemáme. Jednalo se o poměrně krátké nostalgické zavzpomínání na písemnou práci z dějepisu, která nás nedávno potrápila. Veletržní palác čekal jen o pár kroků dále. Cestou jsme si přitom stačili vyhlédnout nezbytná zařízení (restaurace a pizzerie), kam jsme se chystali zajít, jakmile bude umění vyřízeno. Nakonec jsme však ve Veletržním paláci strávili pěkných pár hodin, takže si to umění vyřídilo naopak s námi… Pobočka Národní galerie, hledající další prostory pro své rozsáhlé sbírky, na první pohled nepůsobila nijak přívětivě, ba ani zajímavě. Veliká špinavá okna v přízemí a šedivé zdi krabicovité budovy připomínaly vyklizené obchody s oblečením či rovnou celé zkrachovalé obchodní středisko. Dozvěděli jsme se, že se tomu říká funkcionalismus. Při druhém pohledu na palác (zevnitř) nás však místní funkcionalismus dočista odzbrojil. Mohutné bílé ochozy, obrovská vstupní hala a ještě obrovitější 48

Malá dvorana… a na samém dně jsme se nacházeli my a naše batohy a šatní skříňky, kam jsme si všechny titěrné věci uložili právě ve chvíli, kdy se objevila naše průvodkyně Monika (nebo to byla Marika? Miriam? Marie? Zdeněk?), jež měla na starosti náš program propojující výtvarné umění a hudbu. Před začátkem jsme se ještě dozvěděli, že naše skupina je za poslední dva roky první, která si program objednala, takže nebylo s podivem, že jsme se do výtahu nasoukali poněkud zkoprněle a dali se do přemýšlení, co bylo příčinou tohoto podivného jevu. Najít chyby v programu jsme koneckonců měli v popisu práce, jak nám Monika prozradila. Řízené dopoledne Program sestával ze čtyř základních částí. Jakmile jsme dorazili do ateliéru, chopili jsme se fixů a velikých papírů, poněvadž naším úkolem bylo napsat, jakou hudbu má kdo z nás rád a jaký tvar a barvu by k vybranému interpretovi přiřadil. Sešli se tak zpěváci, zpěvačky a skupiny jako modrá Lucie Bílá a stejně zbarvení Coldplay nebo oranžová Alanis Morissette i další interpreti a hudební styly jako hip hop či reggae. Přiřazování se tak stalo jistým druhem rozcvičky, předehrou k další aktivitě. Očekával jsem, že se sepsaným seznamem budeme i nadále pracovat, ale to se bohužel nestalo, a byla to výtka, již jsem já i někteří další z nás zapomněli na konci programu zmínit. Propojování hudby a klikatých linek pokračovalo. Se zavázanýma očima každý z nás ztvárnil na veliký arch papíru skladbu linoucí se z magnetofonu. Právě tohle cvičení mě osobně více než dobře

připravilo na další hodiny strávené v galerii. Člověk se v tu chvíli spoléhal pouze na svůj sluch a ruce, pod nimiž se rodila čmáranice tahů řízených poněkud depresivní hudbou. Díky zavázaným očím nikoho z nás nemohlo ovlivňovat, co se nacházelo kolem, a tak došlo k úplnému soustředění a vlastní interpretaci díla. Takové soustředění a vlastní pojetí je přitom potřeba všude. A zvlášť při procházkách galeriemi napěchovanými k prasknutí stovkami obrazů, které by nepřipravenému a nedostatečně „otevřenému“ člověku neříkaly vůbec nic jiného, než že má hlad, žízeň a potřebuje na záchod. Třetí částí už bylo samotné odhalování podstaty a smyslu vybraných uměleckých děl. Nejspíš právě díky rozcvičce v ateliéru se nám tak rychle podařilo odhalit čáru uměleckého smýšlení, linoucí se napříč historií a rozmotávající se do podoby expresionismu, kubismu a abstrakce. Příčinou vývoje takových směrů byly změny ve smýšlení člověka

a jeho chápání světa kolem a v něm. Abstrakce či expresionismus už tudíž mnohem více sledují cit autora, jenž se pomocí vlastních představ a asociací snaží zobrazit opět vlastní představy či existující krajinu venku za oknem, ze které se však převládnutím působení umělcových citů stává obraz pokroucený, a přesto v jistém smyslu pravdivější. Tedy subjektivně. Protože všechna taková díla „jsou o dojmu autora i každého z diváků, kteří do galerie zavítají“. Všechno tak bylo „o hře mezi divákem a autorem“ (jak nám prozradila jedna moudrá osoba potulující se s námi mezi obrazy, paní profesorka Kostincová). Při návratu do ateliéru na nás čekaly pestrobarevné papíry, s jejichž pomocí jsme měli vytvořit abstrakci zobrazující další hudební ukázku. Při následném promítání všech vzniklých dílek bylo zajímavé sledovat, jak se liší nebo naopak podobají. Každý z autorů se ke své abstrakci krátce vyjádřil, pak jsme 49

všichni společně zhodnotili program a upozornili na jeho chyby (příliš krátké hudební ukázky), rozloučili se se slečnou Monikou a od té chvíle jsme měli volno. Takže hurá do galerie! Už o něco méně řízené odpoledne Bylo nasnadě, že bychom jen stěží dokázali projít celý Veletržní palác, a tak jsme se shlukli v Malé dvoraně pod skleněným výtahem a vymýšleli, co dál. Naši pozornost ovšem upoutaly obrazy paní Marlene Tseng Yu rozvěšené po celé Malé dvoraně. Ta byla tak „malá“, že si v ní člověk připadal jako ten nejprťavější mravenec, a to i díky velkoformátovým obrazům paní Tseng Yu, jež zobrazovaly přírodu ve všech jejích živelných podobách: tající ledovce, sopky, pohyby v ročních obdobích… Byly namalovány na ohromná plátna zvláštní technikou, kdy se barvy slévaly a vpíjely jedna do druhé, takže vytvářely „květy“. Jedna z mnoha věcí, které mne zde zaujaly. Následovaly kroje čínských etnických menšin. Některé se vyznačovaly pestrými barvami a nášivkami draků či ptáků, jiné byly o poznání jednodušší nebo měly u pasu svazek žlutých, červených a zelených bambulí. Všechny 50

však vypadaly poněkud široce a zase úzce u krku. I tak však lidové kroje obsahovaly cosi, co by se s trochou fantazie dalo dobře přenést i do dnešní moderní kultury oblékání. Ať už šlo o barevné kombinace či střihy. Výstava měla jedinou vadu na kráse. Přestože u každého kousku šatstva byl štítek se jménem provincie původu, jen málokterý Evropan nejspíš ví, ve které části obrovské země, jakou Čína je, ony regiony leží. Malé mapky u každého exponátu by proto bývaly nebyly na škodu. Od lidové tradice jsme přešli k modernímu umění v dalším z pěti poschodí paláce. Ponořili jsme se znovu do přemítání nad smyslem života i celého světa, z čehož nás následně (zaplaťpánbůh) vytrhly takové věci jako ušatá lžíce nebo ostnatý míč. Jen si kopnout. Předměty podobného ražení tak byly vítaným protipólem „vážnějšího“ umění. Jako po divadelních prknech jsme se prošli expozicí scénografie, čímž se nám naskytl odlišný pohled na výtvarné umění. Jiný způsob práce se světlem a stínem, jiné pohledy na objekty před diváky a herci – autory a pozorovateli. Nejen mne zde zaujala scéna s několikerými otevřenými dvoukřídlými dveřmi mizejícími kdesi ve tmě či obří točité

schodiště, jež při představení zabíralo celé pódium. Pětihodinový pochod napříč palácem završil malíř Michael Rittstein. Obklopily nás velké desky pokryté nejroztodivnějšími odstíny barev připomínajících paletu laků na nehty všech dam, které obrazy už viděly, anebo je vůbec neviděly a nevadilo jim to. Drželo se nás nutkání dotknout se tlustých vrstev barvy a vyvalených, ošklivých obličejů, které působily tak živým a strašidelným, zároveň i legračně živočišným dojmem, že obrazy prostě musely být odrazem opravdového člověka-zvířete v každém z nás, ať už se nám líbilo, co na nás všechna díla M. Rittsteina prozrazovala, nebo ne. Před našima očima se otevírala vrátka hororové zahrádky útulné restaurace plné podivných stvoření, z dalšího obrazu se šklebil Šilhavý

klokan. Hned vedle malíř vyprávěl „Místní historku“ (okno, kuchyně, manželé a velmi ostrý nůž…) a smál se chlípným představám, které ho dost možná budily ze snu plného divných výjevů. Třeba právě proto maloval…? Ne? A proč tedy? Nasedli jsme do autobusu úplně vyčerpaní. Mně odpočívala v žaludku za chůze snědená pizza, ostatním podobné pochutiny, zakoupené na začátku výpravy ve vyhlédnutých restauracích. Třeba se nám tam kroutilo přesně tak živě jako všechny obrazy, které se vryly do šedé kůry mozkové v našich hlavách. Ať tomu bylo, jak chtělo, přesvědčili jsme se, že galerie je obří labyrint schopný krutě si s námi zahrávat. A pokud mu to jen na okamžik dovolíme, jsme ztraceni. O to víc ale stojí za to dostat se ven a navštívit i další taková bludiště, jakým je Veletržní palác. Radek Hosenseidl, 2. A

Lenka Tučková, 3. A 51

MĚSTO, KDE KULTURA NENÍ JEN SLOVO

WE HELP TO EDUCATE THE WORLD – POMÁHÁME VZDĚLÁVAT SVĚT Gramotnost člověka je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících budoucí intelektuální vývoj člověka. Bez této dovednosti je dítě předurčeno k životu plnému tvrdé a mechanické práce za minimální mzdu. Další generace je poté opět bohužel částí tohoto začarovaného kruhu. Právě po této úvaze se na začátku školního roku v hlavách dvou studentů maturitního ročníku, Jakuba Čandy a Tomáše Kučery, zjevila vize projektu na podporu vzdělání dětí v rozvojových zemích. Cílem bylo zajistit finanční hotovost, která by pomocí programu Arcidiecézní charity „Adopce na dálku“ umožnila dětem v Indii naučit se číst a psát. Během krátkých prezentací ve všech třídách se podařilo získat nejenom pozornost všech studentů, ale především jejich srdce. Mezi 500 studenty a profesory se vybralo celkem 71 400,– Kč, což dalo Loyovi, Afreene, Vinithe a Robinovi šanci na lepší život. Po úspěchu na Gymnáziu F. X. Šaldy a s myšlenkou, že studenti jsou všude stejní, se rozhodla dvojice tento projekt propagovat na všech gymnáziích v Libereckém kraji. K projektu se bohužel připojila jenom další dvě ze dvanácti gymnázií v Libereckém kraji (gymnázia v Tanvaldu a v Semilech), kde se však setkal opět s velkým úspěchem. Celkově tedy projekt zajistil čtyřleté vzdělávání sedmi dětem. V současné době se Jakub Čanda snaží najít vhodného partnera projektu v podobě silné neziskové organizace, která by tuto akci rozšířila po celé republice. Více informací o projektu lze nalézt na stránce www.educateworld.cz

V sobotu dne 12. 4. 2008 se v brzkých ranních hodinách nás ,,osm statečných“ plus paní profesorka Šípová vydalo vstříc zážitkům k našemu západnímu sousedu – do Německa. Cíl byl jasně stanoven – proslulé město Výmar ve spolkové zemi Durynsko. Díky schengenskému prostoru, jehož součástí jsme se stali teprve nedávno, nebylo naše cestování o nic obtížnější než obyčejný výlet k babičce na venkov. Změnil se pouze jazyk (pro naši první skupinu však ,,žádný problém“) a vlaková souprava, která nadchla především některé členky naší výpravy ve chvíli, kdy se od zasvěcených dozvěděly, že na záchod si mohou dojít i v době, kdy vlak stojí, a ne pouze když jede, jak by tomu bylo ve vozech českých. Během cesty se naplno projevila i naše bezmezná spolehlivost. Ve chvíli, kdy zazněl požadavek, abychom si vytáhli své rozpisy cesty, které pro nás pečlivě přichystala paní profesorka již v Liberci, ukázalo se, že se v našich zavazadlech vyskytuje pouze jeden. A jelikož byla cesta dlouhá, neměli jsme nouzi ani o nejrůznější aktivity, turnajem v piškvorkách počínaje (,,Gratulujeme Michalovi!“), přes skrytou slovní kopanou, pro některé doposud nepochopenou a pro jiné uspávající (,,Že, paní profesorko?“) hrou, a spaním, popřípadě čtením konče. Aby toho nebylo málo, celou cestu nás neúnavně pronásledoval dotěrný paparazzi, publikující pod pseudonymem Funmichal, který se přes veškeré vyhrožování a slovní výpady pokoušel ulovit kompromitující foto, což se mu v některých případech (například v mém, k mé velké radosti) i podařilo. A pak jsme ho již spatřili – vytoužený Výmar. Město takových osobností, jakými nepochybně byli Goethe, Schiller či Bach. Po bleskurychlém ubytování a zhodnocení našich pokojů a jejich vybavení (nejspokojenější byl pokoj v sestavě já + Marcela, protože naše soukromá koupelna byla důvodem k závisti i samotné paní profesorky) jsme se vydali přímo do centra, abychom poprvé uviděli náš později hojně využívaný ,,Treffpunkt“ – sochu dvou největších místních velikánů. Po krátké obhlídce

Jakub Čanda, 6. N

52

53

městského středu a rychlé domluvě jsme se společné vydali ke Goethovu domu, který jsme nejprve neúmyslně celý obešli (alespoň jsme si ho pořádně prohlédli zvenku), abychom posléze našli vchod tam, odkud jsme vyšli. U pokladny naše ,,navšemyslící“ paní profesorka zcela profesionálně vytáhla školou potvrzený jmenný seznam, díky kterému se naše vstupné snížilo asi o 600 %.1) Poté jsme již dostali papíry s prohlídkovou trasou a popisem jednotlivých místností. Nevím, jestli to tak vnímali i ostatní, ale měla jsem prazvláštní pocit, když jsem si uvědomila, že se procházím po týchž parketách a dívám se z týchž oken, jako se kdysi díval sám ,,velký Goethe“. Mimo jiné mě velmi uchvátil cestovní kočár, jenž jako by z oka vypadl kočáru Popelčinu. Nyní jsme se již všichni mohli rozprchnout do všech koutů a po libosti se najíst nebo, jako v mém případě, oběhnout všechny obchody, které se kolem vyskytovaly. Večerní program byl předem určen – kino. Ačkoli se velmi lákavý film ,,Die Welle“ o školním projektu na téma diktatura, který se však vymkl z rukou jeho iniciátorům, rozhodla navštívit paní profesorka, připojila se k ní pouze organizátorka našeho výletu Sabina. My ostatní jsme si vybrali jazykově méně náročnou romantickou komedii, jejíž název není podstatný pro naši budoucnost. Nejdříve nás mile překvapila pohodlná a prostorná sedadla, vzápětí však zklamaly téměř hodinu před filmem běžící reklamy. Naší dohody, že se budeme smát, když se bude smát i německy mluvící zbytek kina, jsme museli využít pouze jednou, protože jsme – pro některé (například pro mě) překvapivě – rozuměli téměř všemu. Naneštěstí pro nás jsme nepochopili právě konec. Záchrana však přišla v podobě Martina, který nám vše po skončení vysvětlil a posléze nám neustále připomínal, že to byl právě on, kdo rozuměl. Poté nastal, pro někoho vytoužený, večer. A byla to právě chlapecká část, která nejvíce navazovala mezinárodní vztahy, přestože prý se svým prohlášením, že jsou z Čech, příliš neuspěla. To, co všechno se pak dělo za zavřenými dveřmi pokoje 54

v době, kdy se paní profesorce již zdály sny o tom, jak se stala diktátorem ve svém vlastním světě, kde všechny nutí, aby veškerý svůj čas věnovali němčině, se dále šířit raději nebudu. Ti, co někdy na studentském výjezdu byli, vědí, a ti, kteří ne, mají čeho litovat. Druhý den začal trochu nevyspale (není se čemu divit po čtyřech hodinách spánku). Nejdříve se balilo a poté jedlo – švédské stoly poskytovaly vše, na co jsme měli chuť – a snídaně je přece skvělá příležitost ke konverzaci. Na zbytek dne jsme již měli domluvenou prohlídku města, především s parkem a Goethovým zahradním domem. Nejdříve však proběhla malá rozprava o tom, zda jet vlakem s velkou časovou prodlevou v Drážďanech, ale s dostatečným časem na přestup, či spojem, který navazuje na minutu přesně. Všichni jsme měli pocit, že paní profesorka potřebuje pozvednout hladinu adrenalinu v krvi, a tak jsme zvolili ten druhý. Pak už následovala slíbená procházka parkem, kde nám Martin předvedl své lovecké pudy, když se pokoušel chytit kachnu, a na dlouhou dobu nám také vystačilo téma výslovnosti výrazů jako ,,latte macchiato“ a ,,lamborghini“, při kterém Martin nehodlal uznat, že pravdu mám samozřejmé já. Překvapila nás i Janička, která potvrdila pořekadlo ,,tichá voda břehy mele“, když z ní na nejrůznějších místech vypadávaly prázdné lahve (od čeho jsme raději nezjišťovali, ačkoli byla paní profesorkou nařčená z alkoholismu). A pak přišlo závěrečné foto s Goethem a Schillerem, při kterém nám němečtí občané předvedli svůj talent k fotografování, když z obou mužů zvučných jmen udělali bezhlavé rytíře, ačkoli před námi byl vyfocen asi kilometr prázdného náměstí. Následoval poslední rozchod, který každý využil opět po svém – někteří kulinářským zážitkem, jiní zážitkem orientálním (vodní dýmka a turban na hlavě) a já hororovým (návštěva místního hřbitova s vévodskou rodinnou kryptou a hrobů všech velkých výmarských jmen). Nastoupili jsme do posledního vlaku a jelo se domů. Po cestě jsme měli ještě jednu delší přestávku v Lipsku, kde jsem si ,,udělala“ osobní rekord – nákup dvou triček za půl hodiny. Během jízdy se z některých stávala divoká zvířátka (asi výsledek únavy), stihli jsme prozkoušet paní profesorku v soutěži ,,Chcete být milionářem“ a probrat nejrozmanitější náměty. Při ,,adrenalinovém“ přeběhu (přestupu) v Drážďanech se do naší pomyslné kroniky zapsala zlatým písmem Marcela, když zvolala: ,,Dělejte, ať nám neuteče!“ Řeč byla samozřejmě o paní profesorce, která na tuto větu vzpomínala i po našem návratu. Tečku za exkurzí s německým jazykem udělala Sabina, která se již na českém území českému průvodčímu snažila vysvětlit, že přeci patříme zusammen. Na úplný konec si asi třetina naší výpravy připila na šťastný návrat (samozřejmě, že limonádou). Celá akce se setkala s naprostým nadšením a úspěchem. Někteří se již těší na avizovanou návštěvu Berlína, jiní zjistili, že i profesor je člověk. Ať tak, či tak, všichni jsme si z toho něco odnesli a už se těšíme na další společnou akci! Marika Šimková, 2. A 1) Snížení ceny o 600 % znamená, že návštěvníkům by dokonce bylo vyplaceno 500 % původní ceny, tj. pětinásobek plného vstupného. Tak tomu ovšem není; uvedenou informaci je tedy zřejmě nutno chápat v umělecké nadsázce. (pozn. red.)

55

VÝJEZDOVÝ SEMINÁŘ Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY A SPOLEČENSKÝCH VĚD Ve dnech 12. – 16. května 2008 jsme se zúčastnili výjezdového semináře z literatury a společenských věd v Bílém Potoce pod Smrkem. Našimi duchovními vůdci byli pan profesor Tomáš Minster a pan profesor Petr Hrůza. Když jsme si na informačním papírku přečetli téma semináře „Narace a interpretace“, byli jsme mírně zděšeni. Naštěstí nám hned první den bylo vysvětleno, o co jde, a tak jsme se uklidnili a pustili se do práce.

Po většinu času bylo naším úkolem číst různé texty zaměřené na téma semináře a následně rozebírat jejich obsah. Po několika dnech čtení byly naše mozky natolik otupělé, že když nám pan profesor předložil text ve slovenštině, měli jsme problémy porozumět jazyku, natož pak samotnému textu. Ze začátku jsme četli uvnitř penzionu, pak nám ale nádherné slunečné počasí umožnilo přestěhovat se ven. Rozebírání textů bylo zábavné a často se rozeběhly zajímavé debaty, ve kterých

mohl každý vyjádřit svůj názor. Největším překvapením byl psychologický výklad pohádek a jejich symbolů, při čemž jsme se dozvěděli, že pohádky nejsou tak nevinné příběhy, jak jsme si mysleli. Abychom našim profesorům nekřivdili, kromě čtení pro nás připravili mnoho různorodých aktivit. Jednou z nich bylo sledování filmů, o jejichž obsahu jsme si poté povídali. Největší filosofickou otázkou semináře bylo, zda film Pretty Woman je, nebo není kýč. Nakonec jsme dospěli k závěru, že není, a všichni odešli s klidem v srdcích J. Na poslední den jsme dostali za úkol vybrat si pohádku, sehrát scénku a vyložit ostatním studentům její symboly a význam. Největší úspěch sklidila pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Ze všeho nejlepší ale byly večerní aktivity. Byly dobrovolné, kdo se jich nechtěl účastnit, mohl zůstat na pokoji. Někteří odvážlivci se zúčastnili zkoumání vlastního nevědomí, po dva večery plápolal táborák nebo jsme se mohli přidat k hráčům volejbalu. Žádné ztráty na životech nebyly, i když u volejbalu to bylo jenom o vlásek, a tabule, která shozena poryvem větru málem spadla profesorům na hlavy, byla naštěstí včas zachycena. Celkově to byl nejpohodovější seminář ze všech, všichni jsme si ho užili a klidně bychom si ho zopakovali. Pavla Fortelná, Marcela Kotalová, 3. A

56

ŘÍM Stalo se již téměř tradicí, že se v rámci výjezdových seminářů z dějepisu konají cesty do zahraničí, kterých se kromě třetích ročníků může zúčastnit každý, kdo má chuť poznávat minulost, ale i současnost cizích zemí. Letos se stal naším cílem Řím, město bohaté na památky a plné zajímavých míst, takže jsme měli co dělat, abychom si stačili vše prohlédnout. Ale pod vedením paní profesorky Šimkové a pana profesora Golla jsme vše s přehledem zvládli. Na cestu jsme se vydali v pátek 9. května. Přejezd mezi Libercem a Římem nám uběhl velmi rychle a druhý den odpoledne jsme byli již na místě. Ubytovali jsme se na předměstí Říma, v hotelu nedaleko moře, a za památkami jsme každý den dojížděli vlakem. Po pár hodinách, které nám pan profesor věnoval na aklimatizaci, jsme

vyšli vstříc první památce, vcelku zachovalému antickému městečku – Ostii Antice. Náš první výlet se ale bohužel nevydařil a k danému místu jsme ani nedošli, protože se nám nepodařilo správně odhadnout náročnost této trasy pro pěší turisty. Druhý den jsme však začali naplno a myslím, že tento výlet se může řadit mezi nejpovedenější. Za poznáním jsme se vypravili ihned po snídani a celý den jsme trávili přímo v centru města. Prohlédli jsme si nejvýznamnější antické památky, mimo jiné symbol Říma Koloseum a Forum Romanum. Když jsme se večer vrátili do hotelu, byli jsme unavení, ale měli jsme dobrý pocit, protože jsme věděli, že to stálo za to. Ostatní dny probíhaly v podobném duchu. Viděli jsme slavná místa jako Pantheon nebo Fontana di Trevi, ale 57

také spoustu menších kostelů, které byly neméně hezké. Jedním z největších zážitků byla určitě úterní návštěva Vatikánu a vatikánských muzeí, ze které nám nezkazila dojem ani odpolední průtrž mračen, která nás zastihla. Po náročném týdnu nás v pátek čekala odměna v po-

době noční prohlídky Říma. Některým stačilo vidět osvětlené Koloseum, ti vytrvalejší si prošli delší okruh a viděli památek obklopených noční atmosférou o něco více. Poslední den našeho zájezdu si každý strávil po svém. Největší nadšenci se rozhodli na poslední chvíli navštívit již zmiňované městečko Ostii Anticu, jiní si krátili čas před odjezdem v „ulici nákupů“ – na Via del Corso. Když jsme v sobotu navečer nasedli do autobusu a vydali se zpět směrem Liberec, bylo nám trochu líto, že musíme Řím opustit. Toto překrásné město v nás zanechalo veliký dojem a každý z nás se již nyní těší na chystaný zájezd do Španělska.

velkolepé. Absolutní vítězové získávají vedle stipendií ve výši desetitisíců amerických dolarů a věcných cen i pozvánku do Stockholmu, aby se jako hosté zúčastnili předávání Nobelových cen. Žádný z českých projektů tentokrát cenu neobdržel – konkurence byla příliš silná (téměř čtvrtina soutěžních prací už měla patent nebo o něj měla zažádáno). Přesto pro mě byla účast v soutěži přínosná – poznala jsem nejen kousek Ameriky, ale především spoustu mladých přátelských biologů z celého světa. Závěrem děkuji RNDr. M. Gryndlerovi, CSc, z Mikrobiologického ústavu AV ČR za vedení práce, Mgr. J. Šulcové za prvotní informace o projektu Ote-

vřená věda, P. Knoblochovi za pomoc s přípravou posterů, Mgr. P. Hrůzovi za opravu anglických textů a M. Křížovi za poskytnutí fotografie závojenky podtrnky. Zuzana Egertová, septima

Tereza Beková, sexta

INTEL ISEF 2008 V květnu 2008 jsem se zúčastnila Intel ISEF, mezinárodní soutěže vědeckých projektů středoškolských studentů, která je každý rok pořádána v jiném americkém městě – tentokrát jím byla Atlanta. Byla jsem vybrána na základě umístění v celostátním kole soutěže AMAVET, kde jsem prezentovala práci Vliv vybraných experimentálních faktorů na závojenku podtrnku (Entoloma clypeatum). S ní jsem na ISEF byla zařazena do kategorie Botanika. Českou republiku reprezentovaly ještě čtyři další práce – dvě v oboru Počítačové vědy, jedna v Chemii a jedna v Medicíně. Se všemi českými soutěžícími jsem se bohužel shodla, že pro nás Atlanta jako město nebyla příliš atraktivní – ani náš česko-anglický překladatel žijící v Atlantě přes 7 let nám nedovedl říci, co kromě muzea Coca-Coly a obřího akvária stojí za návštěvu. 58

Samotná soutěž však byla velmi zajímavá. Každému soutěžícímu byl poskytnut prostor, kde měl vystavovat poster o svém projektu. Vše se řídilo poměrně přísnými pravidly – já jsem například musela přelepit veškerou „reklamu“ – českou vlajku, svou mailovou adresu, logo školy a Mikrobiologického ústavu, dokonce i značku autoklávu na fotografii. Obhajoby probíhaly dva dny – první byl určen pro odbornou porotu, druhý pro veřejnost. Porotci byli velmi přátelští a zajímali se nejen o samotnou práci, ale i o budoucí plány soutěžících, poradili, co příště udělat lépe atd. Brzy přišlo na řadu vyhlášení výsledků. Nechyběl doprovodný program, kde byl hlavní celebritou Phillipe Cousteau, vnuk veleslavného oceánologa. Soutěž má celou řadu sponzorů (od U. S. Army a Air Force po Geologickou společnost pro ženy), a ceny jsou tudíž 59

KVARTA JELA NA VÝJEZĎÁK

DEŠTIVÁ EXKURZE DO ŽITAVY

— To by bylo stručné a výstižné, nicméně se s vámi o své zážitky podělím podrobněji: Ráno 12. 5. 2008 jsme se sešli na nádraží, s taškami, které byly z půlky plné sladkostí a dalších potravin. Doslechli jsme se totiž, že s kuchyní to v „Ozdravovně Radostín“ – naší cílové destinaci – nevypadá zrovna nejlíp… Ale když se to vezme kolem a kolem, vlastně jsme se v průběhu výjezdního semináře z výtvarky, hudebky a informatiky měli hodně dobře. Když jsme dorazili a ohodnotili pokoje, ve kterých jsme měli strávit následující tři dny, konalo se krátké „sezení“, kde byla mimo jiné vyhlášena fotosoutěž. Odpoledne jsme se hned dali do vytváření „stoptricků“ (hodně fotek – kolem 250, které pak pustíte rychle za sebou a je z toho minifilm) a tanečních sestav na fakt drsnou hudbu – Čtyři roční období od Antonia Vivaldiho. Večer jsme četli Staré pověsti české do rozhlasu. A co druhý den? Šestikilometrovou túru jsme přežili. Byla to hračka, po více než desetikilometrových „procházkách“ s prof. Vaňkovou se nelze divit. A po večeři se konalo vystoupení, kde jsme (rozdělení na čtyři skupiny) předvá-

Ospalé sluníčko vylezlo nad obzor, zdá se, že bude pěkný den. Chyba! Sotva jsme v Žitavě 16. 6. 2008 vylezli z vlaku, začalo pršet, jen tak jemně mžít. Pozvednete- li hlavy, nespatříte smutné, šedé nebe, nýbrž pestrobarevné kotouče deštníků. Početná banda středoškoláků se valí ulicemi za starostlivého dohledu dvou profesorek, paní Hložkové a paní Hlaváčkové. Po chvilce bloudivého putování jsme dorazili do kostela sv. Kříže, kde nám za 1 euro ukázali žitavské postní plátno. Výklad v češtině se však moc nevydařil. Kostel je totiž prostor členitý a zvuk se linul z té nejzapadlejší skulinky – pak se tříštil, a než doškobrtal k nám, nebylo z něho nic. A tak o postním plátně téměř nic nevím. Venku stále ještě crčelo z mračen. Pak jsme dostali na úžasnou hodinu a půl rozchod. Náhodou jsem s Terkou zabloudila do Art und Dekorativ, kde mají různé „vychytávky“ jako olejové barvičky, fixy na textil, korálky, barevné čtvrtky, látky, květiny apod. Terka neodolala a zakoupila si dřevěné korálky zelené a modré barvy. Tím skončila

děli své taneční sestavy. To jsme třeba normálně seděli a zaposlouchávali se do tónů „Allegra non molta“, když se uprostřed skladby ozval refrén písničky „Каникулы“. Večer nám prof. Vinšová, prof. Knobloch a prof. Tůmová povolili menší diskotéku. Třetí den jsme si dopoledne ještě zkusili nadabovat část filmu Hledá se Nemo (a nejen to). A pak? Pak už jsme vyrazili směr Liberec. Tak tohle, milé děti, byl kvarty výjezďák. Karin Tomehová, kvarta

veškerá naše aktivita. Po půlhodince bloudění jsme po Poststraße došly na místo srazu. Nedaleko parčíku byla autobusová zastávka, a protože pršelo a byla zima, sedly jsme si tam a jedly sváču. Myslím, že Žitavané nás měli za blázny, ale nám bylo blaze. Už jsme stáli u parní úzkokolejky, která jela do Oybinu, malebného místa s troskami gotického hradu, kdysi snad slavného. Ve vláčku bylo útulno, jel pomalu, těžce oddychoval a vypouštěl na nás páru. Když mašinka zastavila na oybinském nádraží, venku lilo jako z konve, snad ještě víc než v Žitavě. Bylo tedy rozhodnuto – jedeme hned zase zpátky. Lokomotiva se otočila a tradá zpět. V Bertsdorfu jsme však zůstali stát. Prý nejprve pojedeme do Jonsdorfu. Proč ne? Z Jonsdorfu jsme jeli tedy zase zpět do Bertsdorfu a pak do Žitavy. Změna k lepšímu. Svítí slunko a déšť je v pánu. Vlak do Liberce nám bohužel ujel, takže máme opět rozchod. Rozprchli jsme se po městě a udělali ty nejvýhodnější nákupy všeho možného, od oblečení po jídlo. Nakoupeno, výpravčí píská, vlak odjíždí, jede do Polska a pak dál do České republiky, až zastaví tam u nás, v Liberci. Věra Hávová, 2. A

60

61

OHLÉDNUTÍ A CENY GYTA 2008 Stalo se už tradicí, že se na konci školního roku scházíme v Domě kultury a s humorným nadhledem hodnotíme některé události uplynulých měsíců a dní, potěšíme se uměleckými výkony studentů našeho gymnázia a vyznamenáme ty studenty, kteří dosáhli mimořádných výsledků ve studiu, v umění nebo ve sportu nebo kteří nás zaujali svými činy a projevili se tak jako velké osobnosti. Ohlédnutí 2008 se tentokrát konalo ve středu 25. června 2008. Příprava a realizace takové akce je velmi závislá na spoustě kreativních a obětavých lidí, kteří mají čas nebo jsou ochotni svůj volný čas obětovat. Těch se nám zpočátku nedostávalo. Až když skončily ústní maturitní zkoušky, pustili se do nelehkého úkolu sestavit kalendárium, vytvořit znělku a plakát Tomáš Kučera a Lucie Svobodová ze 6. N, moderování se ujali Petra Kulhánková ze 4. B a Jakub Kraus z oktávy. Komentář ke kalendáriu přednesla Zuzana Reinišová ze sexty. Poděkování si zaslouží i Matouš Slivka a Vladimír Haberland z 5. N, kteří se postarali o techniku. Ač bez velkých zkušeností, zvládli svůj úkol velmi dobře. Publikum se jistě dobře bavilo, a to jak díky vtipnému průvodnímu slovu moderátorské dvojice, tak především díky účinkujícím. Na Ohlédnutí 2008 vystoupili Cum decore, taneční skupina Tanečnice, Žaneta Bartelová, Klára Jansíková, Petra Machková a studenti německého oddělení s divadelní scénkou. Někteří diváci byli možná trochu zklamaní, že se v kalendáriu neobjevily fotografie právě z jejich báječné exkurze, ale zachytit úplně všechny zajímavé akce, které se na našem gymnáziu za celý školní rok uskutečnily, není možné už jen z časových důvodů. Ceny GYTA 2008 byly uděleny těmto studentům: Skupina Tanečnice získala cenu GYTA 2008 v kategorii sportovec. Od druhého ročníku dívky intenzivně trénovaly, nacvičily tři pohybové skladby, třikrát reprezentovaly školu v soutěži O nejlepší pohybovou skladbu. Ocenění GYTA tak završilo jejich tříletou práci, které se pod vedením Nikoly Mikeskové věnovaly ve svém volném čase. Ve školním roce 2007 – 2008 obsadily 1. místo v krajském kole a postoupily do celostátního kola. Členkami skupiny jsou: Nikola Mikesková, Gábina Dygrínová, Dominika Macounová, Zuzana Gazdová, Kateřina Lhotová, Tcengún Otsetseg, Tereza Liepoldová, Veronika Kadlečková, Ivana Klejchová a Barbora Cvejnová.

Jan Myšák ze 4. B získal cenu GYTA 2008 v kategorii umělec. Jan Myšák dostal čestné uznání poroty a cenu diváků na festivalu Svěžíma očima za scénář, kameru a střih filmu s názvem Deset, již několik let pracuje v redakci Dětské televize Liberec a je autorem úspěšného videoklipu Lilian, který diváci mohli zhlédnout i na Ohlédnutí. Jiřímu Erhartovi z kvarty byla udělena cena GYTA 2008 v kategorii vědec. Jiří Erhart se velmi úspěšně účastní soutěží. Obsadil 1. místo v krajském kole fyzikální soutěže FYZ IQ, v celostátním kole této soutěže skončil na 11. místě asi ze 150 soutěžících, dále obsadil 2. – 3. místo v krajském kole fyzikální olympiády kategorie E, 4. místo v krajském kole matematické olympiády kategorie C, což je vyšší kategorie, než do které podle věku patří; v korespondenčním semináři PIKOMAT, který organizuje Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, se umístil v první desítce. Jakub Čanda ze 6. N získal cenu GYTA 2008 v kategorii osobnost. Byl hlavním iniciátorem akce „Pomáháme vzdělávat svět“ (We Help to Educate the World) na třech gymnáziích v Libereckém kraji (vedle naší školy také na gymnáziu v Tanvaldu a v Semilech). Společně s Tomášem Kučerou připravili celý projekt, který propagovali na školách, a výsledkem je, že 8 indických dětí z velmi chudých rodin má po dobu čtyř let zajištěno vzdělávání. Dále např. vedl konverzační klub angličtiny, který hojně navštěvovali studenti z různých tříd, natočil několik filmů, které přispěly k propagaci našeho gymnázia, především německého oddělení. V tradici Ohlédnutí bychom chtěli pokračovat i v následujících letech. Snad toto minulé bylo také inspirací a podnětem pro ty, kteří budou mít nové nápady a elán a připraví Ohlédnutí 2009, tentokrát i jako připomínku 90. výročí založení Gymnázia F. X. Šaldy, resp. 1. českého gymnázia v Liberci. Marcela Danajovičová

62

63

IFAS 2008 Nové Cum decore se vlastně už od počátku scházelo s hlavním cílem – účast na mezinárodní soutěži akademických sborů v Pardubicích. A tak není divu, že když jsme se sešli 3. 7. 2008 na vlakovém nádraží, ve vzduchu bylo cítit až jiskřivé nadšení a očekávání. Jupííjou, už je to tady, IFAS 2008! Intenzivní. Fascinující. Akorát-tak-dlouhé. Senzace. Kdo nepoznal, nepochopí. Totiž abyste rozuměli, tenhle festival je svět sám pro sebe. Není jen pouhým hromadným kvákáním mladistvých individuí, spíše je to setkání lidí se stejným zájmem, nadšením. A hlavně: pestrá kulturní záležitost. A když říkám pestrá, myslím tím tu nejpestřejší možnou ze všech pestrých! Letošní ročník byl mimořádně vydařený a kromě sborů z celé Evropy se zúčastnily i celky z USA, Číny, dokonce dva z Jihoafrické republiky (to byste měli slyšet ty černošské rytmy, cítit americký feeling a vidět čínské kroje – pestrost sama!). Kromě toho sám program celého festivalu je prokládán různorodými (a mnohdy naprosto nehudebními) aktivitami, při nichž mají sbory možnost lépe se navzájem seznámit (a že se tak vskutku děje!), navíc se blýsknout ve zcela odlišném světle, než ve kterém září na hudebních pódiích. Ani Cum decore samozřejmě nezůstal pozadu. Na festivalové Ifasiádě (alternativa olympiády) zazářila trojice vyvolených v bezkonkurenčních kostýmech jizerskohorských běžkařů minulého století, nechyběly ani „bohemky“ a bambusové hůlky. Večerní ples zase opepřili Martin s Mírou svým zamilovaným duetem „Something Stupid“ a opravdu jim k Nicole a Robbiemu moc nechybělo – ať žije karaoke! Zbytek sboru juchal v salónku u lidových tanců 64

a cimbálovky a skutečně se moc nezdálo, že jsme sem přijeli na váženou soutěž sborového zpěvu. Ale i přes bohaté společenské „vytížení“ jsme zvládli vložit do soutěžních výkonů maximum. Cítili jsme, že musíme zúročit dlouhé hodiny zkoušení a nacvičování, dřinu, pot a slzy. Nutno říct, že i díky Čendovi, který hýřil pohodou a sbormistrovsky exceloval, jsme (snad) svůj cíl splnili a výkony opravdu stály za to. Odborná mezinárodní porota samozřejmě ocenila naše hvězdné výkony, a tak jsme se mohli radovat ze tří prvních míst a jednoho místa druhého – a pochvalná, nadšená slova, kterými Čendu v soukromých rozhovorech zahrnovali třeba porotci z USA a Filipín, byla jen potvrzením tohoto úspěchu. A věřte nebo ne, ona zázračná euforie a obrovská radost po soutěžním vystoupení, kdy sbor dýchá jako jeden muž (nebo spíše žena?), patří k nejkrásnějším pocitům ze všech! Táňa Balatková, absolventka 2006 –2007

65

EUROPERETTE: „… WAS LIEBE IST“

Po uzávěrce loňské ročenky byl redakci dodán tento závažný text:

Ve dnech 19. 7. – 1. 8. 2008 se v Bad Ischlu uskutečnil projekt „EurOperette“, zaměřený na divadlo a umění. S tímto nápadem přišli už před čtyřmi lety Helga Gruber a Gottfried F. Kasparek, společně s jihoafrickým režisérem Leonardem C. Prinslooem. A protože Helga a Gottfried pocházejí z Bad Ischlu, kde se každoročně pořádá Lehárův festival, bylo hlavní téma projektu jasné. Tentokrát se z Lehárových operet vybrala hra „Zarewitsch“, zabývající se otázkou: „…co je to láska“ („…was Liebe ist“). Letos už po čtvrté se v malém příjemném městečku Bad Ischlu sešla skupinka mladých lidí z šesti evropských zemí. Většina se už znala z předchozích setkání, někteří zde byli poprvé. Naše česká skupinka sem dorazila už podruhé, s výjimkou paní profesorky Vinšové, která se zúčastnila všech dosavadních akcí. Hned ze začátku si nás Leonard vzal pořádně do parády a soustředil se na fyzickou zdatnost. Jógou a posilováním jsme měli docílit lepšího ovládání svého těla. Pak přišla na řadu naše psychika a sebedůvěra. Učil nás, jak se správně pohybovat na pódiu, jak vytvořit ten a ten dojem na diváka, a především nám ukazoval, jak se zbavit nejistoty na jevišti i v životě. Naše odlišné jazyky i kultury nehrály roli. Všichni jsme se ocitli na jedné lodi a veškerý čas jsme trávili společně. Hlavními spojovacími jazyky byly angličtina a němčina. Oba dva ovládal Leonard perfektně. Po deseti nádherných dnech plných nejrůznějších zážitků jsme měli v místním Lehárově divadle představení. Lásku jsme ztvárnili ve všemožných formách: mezi Vietnamkou a Čechem, transvestitou a politikem, králem a služebnou. S prvním srpnovým dnem pak všemu definitivně odzvonilo a my jsme se vraceli zpátky domů. A protože se projekt konal naposledy, bylo loučení ještě těžší. Zbylo nám už jen velké přání, abychom se mohli ještě jednou vrátit a strávit opět 14 dnů v Bad Ischlu. Theresa Procházková, 3. N

66

NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU III – KANADA 2006 Třetí rok působení našeho projektu se od předchozích dvou zásadně lišil v tom, že jsme se rozhodli do Kanady vyjet ve třech skupinách. Bylo tomu tak hlavně proto, abychom rozšířili pole našeho výzkumu do dalších lokalit. Vybrána byla města Halifax, Calgary, Edmonton a Vancouver. Vancouver 2006 Po dvou letech pilného bádání po kanadském východě před námi vyvstala výzva zmapovat větší území. Dlouho jsme zvažovali, jak západní oblast země javorů „uchopit“ a začlenit. Z tohoto usilovného přemýšlení vyplynuly v podstatě dvě atraktivní osy: první pokračovala typickým duchem projektu, tedy najít kontakty a natočit co nejvíce osudů českých emigrantů, tzv. starousedlíků z roku 1948; druhá osa se vztahovala k lokalitě výzkumu – zajímalo nás, jak se liší česká komunita na východě a západě Kanady, případně jednotlivé odbočky Českého a slovenského sdružení na jedné či druhé straně Rocky Mountains. Vypravili jsme se tedy v polovině srpna 2006 do Vancouveru ve složení: Tereza Liepoldová, Jakub Hodboď, Alena Čechová. Cestou jsme se zastavili na tři dny v Torontu, kde jsme měli za úkol připravit půdu pro druhou skupinu, která se chystala dorazit na místo o 14 dní později. Za náš krátký pobyt jsme se stihli osobně setkat s devíti krajany, kteří všichni ochotně přislíbili spolupráci. Ve Vancouveru byla naše pozice trochu těžší – letěli jsme do zcela neznámého prostředí, kde jsme byli zcela závislí na jediném kontaktu z odbočky ČSSK, panu Zachovi. Naštěstí se o nás tento milý pán

a dlouholetý předseda místní odbočky perfektně staral po celou dobu našeho pobytu. Zajistil nám úžasné ubytování v rodinách místních Čechů a poskytl nám kontakty na mnoho zajímavých lidí. Rozhovor jsme tak natočili například s paní Jandovou, dcerou významného botanika Krajiny, bývalým velvyslancem a současným úspěšným spisovatelem Janem Drábkem, nebo třeba Bohuslavem Velvarským, pilotem slavné 313. stíhací perutě RAF, a dalšími. Jestliže jsme chtěli zmapovat osudy krajanů na západě Kanady, nemohli jsme zůstat jen ve Vancouveru, kde jich ovšem žije převážná většina, ale museli jsme se vydat i do dalších metropolí, a to do albertských olejářských mocností – Calgary a Edmontonu. Přesun z Vancouveru do Calgary jsme se rozhodli si pořádně užít, a tak jsme podnikli šestnáctihodinovou cestu autobusem přes Skalisté hory. Při prohlížení zasněžených titánů jsme čerpali energii na další rozhovory. Calgary a Edmonton měly podobný ráz. V obou městech se nám dostávalo pozorné péče

67

patrona: v Calgary jím byl horal a cestovatel Vladimír Mašata a v Edmontonu nám přístřeší poskytl jeho přítel Zdeněk Fišera. Kromě rozhovorů se nám nejednou podařilo nahlédnout do osobních archivů, odkud jsme si přivezli materiály skutečné historické hodnoty – počínaje privátní korespondencí přes doklady IRO až po rukopisy knih a deníků. I my jsme si po celou dobu našeho pobytu vedli pečlivé záznamy v podobě deníku, kde jsme zachycovali vše, co se událo, co nás zarazilo, rozesmálo, překvapilo. Malou ukázku naleznete také zde. Celkem jsme během tří týdnů uskutečnili 21 interview, získali mnoho nových kontaktů a nacestovali neuvěřitelné množství více než 26 000 km. Naši misi tedy lze hodnotit jako úspěšnou. Alena Čechová, oktáva

Z projektového deníku 15. 8. 2006, den první. Neleníme a vydáváme se plnit naše úkoly. Nejprve na

Cowan Ave., kde je Masaryk Hall, dříve centrum Čechů v Torontu. Nyní tam je komunitní centrum pro děti z okolí. Ale Masaryk v názvu stále figuruje. Pak jdeme na východ po jedné z nejzajímavějších torontských ulic Queen St. Je plná netypických kaváren, restaurací, obchůdků apod. Naším cílem jsou Kensington Gardens, kde v domě s pečovatelskou službou bydlí pan Moravec. Už značně unavení zjišťujeme, že je s manželkou na chalupě, ale měl by se brzy vrátit. Pak se po roce opět vydáváme TTC street carem, tedy obyčejnou tramvají, zpátky na beaches do domku pana Frynty. Do postele se dostáváme zcela unavení po dlouhé cestě, ale ještě před tím domlouváme telefonem schůzky na celé příští dva dny. 29. 8. 2006, den patnáctý. Ráno se již naposledy setkáváme na stanici seabusu. Přijíždím o čtvrt hodiny později, ale přesto je fajn nálada. Máme namířeno k Mr. Zachovi udělat s ním interview.

Pana Zacha vcelku úspěšně nalézáme, interview běží také podle očekávání. Poté se role obrací a on dělá rozhovor s námi, do vancouverského zpravodaje. Pak přichází předávání dresu – projektového trička, sborníku a dalších materiálů. S panem Zachem se definitivně loučíme před vancouverskou Art Gallery, on míří dále, my musíme natočit downtown, udělat druhou verzi stand upů a navštívit podruhé pana Drábka a potřetí Jandovy. Toho se nakonec ujímají holky. Pan Janda předává nějaké další materiály a najednou se rozpovídává o působení u CIC…

točit sedm rozhovorů. O svůj příběh se s námi podělili: paní Valdštýnová, paní Košacká, manželé Martinů, pan Pavlásek, paní Velanová, paní Fuchsová a pan Vrána. Největší dík patří manželům Vránovým za zázemí a podporu. Vedle audiovizuálního materiálu jsme od paní Valdštýnové získali také cennou fotodokumentaci, která dokresluje atmosféru spolkového života v Montrealu, a díky manželům Martinů i kopie dokumentů místní odbočky Sokola Kanada a několik čísel Montrealského věstníku. Po devíti dnech jsme se přemístili do Ottawy, kde jsme se vedle natáčení rozhovorů s panem Plívou a panem Šuchmou, předsedou ČSSK, věnovali sběru materiálu v Kanadském národním archivu. Našli jsme tu mnoho dokumentů, které ještě doplnily naše předchozí poznatky, kupříkladu učebnici češtiny, podle které se učily děti českých emigrantů, či zajímavou osobní korespondenci. V Ottawě nám ubytování i pomoc poskytla rodina Flacků, za což jim tímto mnohokrát

Skupina Montreal, Ottawa, Toronto Poslední skupina s pracovním názvem „montrealská“, ve složení Mgr. Václav Ulvr, Pavel Knobloch, Markéta Kopalová a Anna Simbartlová, odletěla do Kanady 16. srpna 2006. Naším cílem bylo natočit technicky co možná nejkvalitnější rozhovory, které budou následně použity do multimediálního výukového DVD. Těžištěm výzkumu této skupiny byl zvolen Montreal, kde se podařilo na68

69

REALITA PŘEDČILA PŘEDSTAVY Kolem nás se v Liberci všude staví, takže různá omezení nikoho ani nepřekvapí. I na naší škole jsme již zažili nejednu přestavbu, nikdy však za plného provozu a v takovém rozsahu. Na začátku jsme netušili, jak náročné období nás čeká. Od roku 1986, kdy jsme se přestěhovali z Jeronýmovy ulice, jsme měli stálý nedostatek učeben. Usilovali jsme proto o stavební úpravy a v roce 1996 proběhla na naší škole první velká rekonstrukce. Podařilo se přestavět kotelnu na učebny a spojit ji s hlavní budovou, aby se některé třídy nemusely učit v náhradních prostorách ZŠ Na Františkově. V roce 2000 jsme během prázdnin rekonstruovali hřiště, jehož asfaltový povrch byl již nevhodný pro tělesnou výchovu. Další úsilí bylo soustředěno na přestavbu sociálních zařízení a kuchyně s jídelnou. Teprve ve školním roce 2004 – 2005 se podařilo přestavět nevyhovující sociální zařízení. Naše problémy se však zvětšovaly. Celá budova, která byla postavena v 80. letech na skládce, trpí řadou neduhů. Stavba je sice umístěna na pilotech, ale v přízemí byla nekvalitně provedena základová deska, a tak popraskaly zdi, občas nešly zavírat dveře, netěsnila okna apod. Po mnoha letech přesvědčování uvolnil zřizovatel – Liberecký kraj – na jaře 2008 finanční prostředky pro 1. etapu. Pro projekt byla vybrána firma Design 4 z Turnova. Stavbu od 16. 7. 2008 do 6. 11. 2008 realizovaly děkujeme. Po čtyřech dnech jsme se přepravili do Toronta, kde jsme díky pomoci „vancouverské“ skupiny měli předjednané rozhovory, a tedy i velmi nabitý program. Natočili jsme celkem sedm interview: s panem Moravcem, paní Štaflovou, panem Vítkem, panem Čermákem, paní Locherovou, panem Kořistkou a panem Waldaufem. Dále jsme se zúčastnili schůze Výkonného výboru ČSSK, kde jsme prezentovali náš projekt. Během našeho pobytu jsme stihli i další milá setkání, a to s manželi Seifriedovými, panem Štaflem, paní Opřátkovou, manželi Rýdlovými a manželi Kubíčkovými. Téměř celý den jsme strávili u pana Janečka, který nám ochotně poskytl k ofotografování dokumenty ze svého obdivuhodného osobního archivu. Z Toronta jsme si odváželi i mnoho jedinečných materiálů, alba s fotografiemi

z německých uprchlických táborů od pana Moravce, rozhovory s emigranty, které nám poskytli jejich autoři, pan Kubíček a pan Čermák, jemuž vděčíme i za zajímavé publikace a hlavně pomoc. Dále jsme dostali pro školní knihovnu knihy Josefa Škvoreckého od pana Salivara, který se zároveň výtečně postaral během pobytu v Torontu i o děvčata. Pánům profesorům poskytla ubytování paní Tichá, dcera paní Kytlové. Velký dík patří i paní Locherové za všechno, co pro nás udělala. Kanadu jsme opouštěli 7. září, plni nadšení, zážitků a obtěžkáni úžasnými materiály. Mnohokrát ještě jednou děkujeme všem, kteří nám během našeho pobytu poskytli rozhovor či pomoc a přispěli tak k našemu úsilí dostat v Čechách neviditelné oběti komunismu a jejich příběhy do širšího povědomí veřejnosti. Markéta Kopalová, absolventka 2006

70

71

Stavby, a. s., Říčany. Liberecký kraj se investičně podílel finanční částkou 25 milionů korun. Když jsme se v červnu 2008 dozvěděli, že rozsah prací je tak náročný, že stavbu nelze stihnout přes prázdniny, připravili jsme na září řadu výjezdových seminářů, aby byli studenti ušetřeni stavebního ruchu. Teprve o prázdninách jsme však dostali informaci, že stavba skončí až v listopadu. Snažili jsme se s podmínkami vyrovnat, ale především hluk ze staveniště byl velmi nepříjemný, neboť v 1. patře bloku B a C (tedy nad staveništěm) se muselo učit. V naší škole máme obsazené všechny učebny, takže jsme si museli pronajmout náhradní místnosti v nedaleké bývalé základní škole, kde je nyní centrum volného času Arabela, abychom mohli zabezpečit výuku všech tříd. Snad mnohem víc než slova vám stavbu přiblíží dokumentární fotografie. V bloku B a C byly v přízemí zbourány všechny příčky kromě pilotů a nosných zdí na jedné straně chodeb, byla vybrána zemina do hloubky 80 – 120 cm pod úroveň původní podlahy. Pak byl dovezen nový materiál, který byl řádně zhutněn, a na něm vybetonována nová základová deska a namontovány nové sádrokartonové stěny. Kolem budovy máme i novou drenáž. Zřizovatel nám pomohl vybavit šatny moderními šatními skříňkami, pro žáky máme i ve dvou třídách nové lavice. Modernizováno bylo také osvětlení všech místností; na chodbách byla položena nová, moderní dlažba. Teď netrpělivě čekáme, zda se podaří obdobně rekonstruovat kuchyni s jídelnou, kde jsou trhliny nejen ve svislých stěnách, ale i v podlaze. Nejsme neskromní, ale máme ještě jedno přání: co nejdříve provést zateplení budovy a výměnu oken, protože jejich stav neodpovídá parametrům, které by měla splňovat. Liberecký kraj již získal pro naši školu finanční prostředky z Operačního programu Životní prostředí. Nyní se pracuje na projektu. Doufáme, že další úpravy naší budovy budou realizovány do září 2009, kdy naše škola oslaví 90. výročí svého založení. Vím, že někteří rodiče, když si na webu školy prohlédli na konci srpna aktuální fotografie ze stavby, nevěřili, že školní rok zahájíme. Posun o jeden týden by stejně nic nevyřešil. Představa, že nám v přízemí jezdí bagry, byla pro někoho děsivá. Jsem moc ráda, že jsme to zvládli. Poděkování patří žákům, profesorům i nepedagogickým pracovníkům za toleranci a dodržování bezpečnostních pravidel. Poděkování patří i Radě Libereckého kraje za nemalé investiční prostředky a pracovníkům odboru investic a správy nemovitého majetku KÚ za průběžný zájem o stavební úpravy. Děkujeme pracovníkům Stavby, a. s., Říčany, že nedošlo k prodloužení termínu odevzdání stavby, ačkoliv některé práce byly rozsáhlejší, než se původně předpokládalo. Irena Přádná 72

73

3 SHODOVÁNÍ MATURITNÍ SLOHOVÉ PRÁCE UKÁZKY PRACÍ ZE SOUTĚŽÍ

Marek Doubravský, 3. A

TÉMATA PÍSEMNÉ MATURITNÍ ZKOUŠKY Z ČESKÉHO JAZYKA VE ŠKOLNÍM ROCE 2007 – 2008 1. 2. 3. 4.

Labyrint světa – ráj domova? (Volný slohový útvar) To, jak žijeme teď, nás může stát celou naši budoucnost (Songjal Rinpočche) (Volný slohový útvar) Kdo si hraje, nezlobí? (Volný slohový útvar) Nakažlivé emoce (Fejeton)

KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ? Povídka Mladíkovo oko se pomalu otevíralo. Řasy měl slepené a v očích nánosy prachu a popela. Křečovitě cukal víčky, potřeboval se rozkoukat. První, co bezpečně rozpoznal, byla kožená sedačka autobusu s utrženým opěradlem. Černé potahy na několika místech potrhaly střepy a úlomky kovu, takže se z nich v místech rozparků drobil nažloutlý molitan. Zbytky kovové trubky, tvořící kostru opěradla, zahaloval cár bílé halenky. Vítr, pronikající dovnitř rozbitým oknem, si s ní lehce pohrával a mladíkovi chladil čelo pokryté krůpějemi potu. Je to halenka té studentky umění? pomyslel si. Soudil tak pouze podle toho, že dotyčná blondýna si celou cestu pročítala Pijoanovy Dějiny umění. Přemýšlel o tom tak usilovně, jak jen mu to jeho stav dovolil. Co se s ní asi stalo? Těkal zanesenýma očima ze strany na stranu, jak jen mu to jeho zorné pole umožnilo. Hledal tu dívku. Zbytky její halenky však naznačovaly, že jakmile ji objeví, pouze to potvrdí jeho nejhorší obavy o její stav. Nevydržel to a pevným stiskem víček zakázal svým smyslům vnímat. ,,Cos to spapal? To jsi vážně spapal? Alešku, koukej. Vláček s kašičkou jede do tunelu… Ham! No ham… Další vagónek. Alešku, neber mi to.“ ,,Mama… hele!“ ,,Alešku, ty zlobidlo… Ještě tady jsou mašinky s hamáním. Co? Nechceš si hrát? Ty jsi unavenej, viď. Tak ještě poslední…“ ,,Mama!!“ ,,Musíš papat… Pak ti bude kručet v bříšku, budeš protivnej a začneš zlobit…“ Po chvíli opět otevřel oči. Fyzickou bolest necítil, ale strach a stres ho naprosto ovládaly. Spánek mu pulsoval jako zběsilý a celkové vypětí ho nutilo přemýšlet. V takovýchto chvílích se to stává málokomu, on ale začal uvažovat a hodnotit. Jeho mysl provokovaly vidiny ostatních cestujících v autobusu, jejich obličeje, zaklíněné mezi sedačkami, pořezané od skla a bezmocně natočené v nepřirozených úhlech do podlahy. Nevydržel to. Opět. Musel otočit hlavou a prohlédnout si trosky. Toužil po tom. Skoro se rozplakal touhou spatřit skutečnost, která fantazii předčí málokdy. Zavřel oči, odhodlal se a pokusil se škubnout hlavou. Nešlo to. Vytřeštil oči. Další pokus. Nic. Jak si postupně uvědomoval svůj stav, dech se mu zrychlil a on pomalu upadal do ještě intenzivnější beznaděje. Ochrnul. 76

,,Skončil jste, hrabě von Aleši. Můj kord vás nyní proklaje a vaše pozemky se stanou mými!“ ,,Neradujte se předčasně, bídný Pavle! Netušíte, co mám v záloze! Svou kouzelnou ovci!“ ,,Lžete! Nic nevidím, vy červe!“ ,,Ohlédněte se. Tam stojí. Má věrná přítelkyně… Vyřeší každý problém a vytáhne mne z jakékoli šlamastyky!“ ,,To není nic proti mé bojovné ochránkyni!“ ,,Jo? Kdo je to?“ ,,Emm… učitelka Procházková!“ ,,Chachacha!!“ ,,Ta vás rozdrtí svou mocnou zadnicí i s vaší hloupou ovečkou!“ ,,Dzz… Teď vážně, myslíš, že by si s náma někdy Procházková hrála?“ ,,No jasně, říká přece: ,Kdo si hraje, nezlobí´!“ ,,To je vlastně fakt… Do bojéé!!“ Cítil, jak mu mezi zuby zasychá krev. Cítil to, ale nemohl s tím nic udělat. Nemohl si ji otřít, nemohl ji ani olíznout. Panebože, nemohl se ani poškrábat na víčku, které mu rozežíral prach se slaným potem. Svědění se stávalo nesnesitelnějším a nesnesitelnějším, kdyby byl schopný aspoň trochu vnímat, cítil by kapky potu, jež mu stékaly po zádech a lechtaly ho na páteři. Chtělo se mu zařvat. Měl pocit, že opravdu nějaký zvuk vyloudil, alespoň to cítil na hlasivkách, nic však neslyšel. Zděsil se. Zběsile se rozkoukával před sebe. Za vlající halenkou spatřil otvor ve stěně autobusu, z něhož cosi kapalo. Pohledem se zaměřil na louži tekutiny. Kap. Ostřil na místo, kam kapky dopadaly a vytvářely soustředné vlnky. Kap. Soustředil se pouze na zvuk. Kap. Ten však nepřicházel. Upřeně sledoval rozrůstající se louži, jako by chtěl poslouchat očima, když už uši neslouží. Musel mrknout. To ho možná vytrhlo z tupého zírání a donutilo si uvědomit, co vlastně pozoruje. Kap. Protrhla se nádrž s benzinem. Kap. ,,Takhle se mnou, Aleši, mluvit nebudeš!“ ,,Ne? A jak jako?“ ,,Slušně, sakra!“ ,,Tak ty první…“ ,,Ty teď budeš drzej? Ty budeš teďka hubatej na svou matku? Co? Po tom, co jsi provedl?“ ,,Byla to nehoda, po padesátý… Nehoda!!! Ale to ty asi nikdy nepochopíš.“ ,,Jasný. Srazil jsi člověka, Aleši. V našem autě. Nikoho nehody zajímat nebudou…“ ,,Já…“ ,,Půjčil ti ho snad táta? Tys ho normálně ukradl…“ ,,Jen jsme blbli, já…“ ,,Blbli… To si nemůžete hrát normálně?“ ,,Mami, jsem dospělej. Už si nehraju…“ Mladík odtrhl oči od louže. Zdálo se mu, že na levé noze cítí doteky. Alespoň ten hmat, pomyslel si. Na nohy si neviděl. Soustředil se, jak jen to šlo. Po lýtku se mu cosi pohybovalo. Identifikoval prsty. Někdo přežil! Pohyb směřoval odshora dolů, stále dokola. Mladík netušil, jak dát najevo svou přítomnost. A pak to přišlo. Prsty změnily směr a lýtko podebraly. Mladík vytřeštil oči bolestí. Ten druhý objevil zranění na noze, o kterém předtím mladík vůbec nic netušil. Zdálo se, jako by prsty zcela úmyslně přitlačovaly v místě rány, jako by se zahřívaly teplou krví. Mladíkovi se z toho dělalo mdlo, cítil, jak se mu zatemňuje mozek. Kéž by to mohl zastavit, ucuknout nohou před těmi prsty, jejichž bříška mu dráždila obnažené maso. Mladíkovi začaly z koutků úst vytékat sliny. Prsty toho druhého párkrát křečovitě stiskly zarudlý sval, jako by se jejich majitel svíjel v křeči. Poslední zarytí nehtů vehnalo mladíkovi do očí slzy. Náhle vše ustalo. Ruka sklouzla z nohy na zem a už se o nic nepokoušela. ,,Já na to jako seru… Už úplně, ale úplně na všechno. Není to… není to správný?“ ,,To víš, že je… Magistra?“ ,,Ehm, zase?“ ,,Tak dva magistry, díky.“ ,,Ty… ne, že mě vožereš. To by mě matka zeblila… zabil… eh.“ ,,Neboj, Aleši. Můžeš hrát střízlivýho.“ ,,Neumim 77

si hrát. Teda… ehh… už si neumim… už si neumim hrát, víš? Už jsem velkej nacamranej kluk, co si nehraje a umí se vo sebe postra… postarat.“ ,,Fakt? Umíš?“ ,,Jasně, teda… Zejtra odjíždim busem, víš? Nechci se… nikdy vrátit, nikdy zpátky, rozumíš?“ ,,Tak na zdraví, na tvůj definitivní odjezd, jak říkáš.“ ,,Na něj, správně! Na deficit… deflicintivní odchod!“ Aleš už se trochu probral z té agonie. Rána na lýtku stále pálila, nebylo to však nic v porovnání s vnitřní bolestí. Ač neměl pojem o čase, připadalo mu, že v převráceném autobusu leží celou věčnost. Minimálně dost dlouho na to, aby ztratil veškerou naději na záchranu. Sám po ní neskutečně toužil. Nechtěl odejít, nechtěl tu zůstat, chtěl se vrátit. Vnitřek autobusu osvětlil záblesk. Co to bylo? Přišla mi na pomoc má kouzelná ovce, ta, co mě nikdy v ničem nenechala? Doufal v ni. Poprvé za několik let se téměř modlil za její zjevení. Další záblesk. Nepřijde. Tuto hru již dávno zavrhl. A moc dobře věděl, že jakmile dospějete, začnete se chovat jinak, začnete zlobit, ale hlavně si přestanete hrát. A jako takoví nemáte na pomoc kouzelných oveček nárok. Stiskl uslzená víčka. Třetí exploze již ošlehla stále rostoucí louži benzinu a chladný tichý večer začal zakalovat hustý černý dým, doprovázený praskotem hořících trosek. Jan Myšák, 4. B

KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ? Povídka Voda byla toho dne temně modrá, sluneční paprsky zdaleka nedosahovaly až ke dnu. Přinášely světlo, kterému se zde život vyhýbal. Nenápadně se krčil mezi výběžky skal, které vyrůstaly z písčitého dna tam někde hluboko. Ve studené vodě, přesycené drobnými zrnky písku, vypadalo vše jak z jiného světa. Potápěl se hloub a hloub, jeho žábrami protékala ledová voda, ruce si užívaly volnost a ladně se prohrabávaly kupředu. Miloval ten pocit volnosti, kdy se mu zatočí hlava, jakmile okusí ledovou vodu. Pocit, kdy se jeho neobratné bílé tělo ztrácí ve tmě mezi útesy. Život se před ním schovával v temných zákoutích, v modravých chodbách, které za ta staletí ve skalách vznikly působením slané vody i neznámými pochody, které by vyvolávaly strach, kdyby se o nich někdo jen dověděl. Malé rybky, hnané pocitem hladu, mu ve volných chvílích užíraly kousky mrtvé kůže z těla. Voda byla jeho domovem, který jinde mezi lidmi nenašel. 78

Lidé ho neznali, nevšimli si jeho podivné postavy. Žábry by v nich budily nepochopitelnou hrůzu. Byl pro ně jen dalším potápěčem, který si svou hrou na rybu krátí víc času než jiní. Dnes tu však nebyl, aby si užíval volnosti. Měl úkol. Až zapadne slunce, oni zase přijdou. Schovávají se ve tmě a znenadání se vydávají krást ryby schované v písku. Z hladiny se za řinčení řetězů, které se ve vodě jak dunění šíří ke skalám a zpátky, snesou obrovské sítě, které vláčeny po dně ničí to, co on miluje. Sítě za sebou nechávají široké jizvy a ryby jsou se strachem v očích a pusou v němém výkřiku vyzvedávány do lodě, na cizí místo. Nikdo si hrůznost takového lovu neuvědomuje. Němé divadlo pro ostatní, jen on by mohl přísahat, že ve vodě slyší výkřiky. Není to hra. Nezajímá se, co si o něm myslí ostatní. Chce jen uchránit svůj svět. Neproniknutelnou tmou, která se rozlezla po západu slunce, se ozvalo ostré dunění. Vzápětí se vysoko nahoře objevilo mdlé světýlko, které upoutalo jeho pozornost jako lampa můru. Jsou tady, přišel čas. Pomalu, neslyšně se ponořil až ke dnu. Lidé na hladině pospíchali. Spustili své sítě a pluli k západu. Se zpožděním se i síť dala do pohybu, ale to už byl na svém místě. Lapené ryby na něj upíraly své pohledy, prosily ho o pomoc, křičely. Neměl čas, musel přeřezat lano, táhnoucí se k hladině, vytáhl nůž a dal se do práce. Loď se pomalu pohybovala. Za sítí se zvedala oblaka písku, halící vzdálený útes. Přeřezal první lano, spadlo do písku. Ryby pokývaly hlavami, a pokud mohly, prchly pryč. Loď zastavila. Přeřezává druhé lano vedoucí do lidského světa, když na dně spatří kužel světla. Ve vodě jsou cizinci. Mají světlo a podivnou výstroj, se kterou věří ve svou nezranitelnost v tomto prostředí. Ze tmy před nimi se vynoří postava muže. Bledě září ve svitu baterek, vstupujícím do tmy. Má odhodlaný výraz, nůž. Není to člověk. Nemá výstroj, má žábry a podivné výrůstky naroubovaných ploutví. Mají strach. Nejraději by prchli do domovů, tam, kde je pevná půda pod nohama. Nedá jim šanci, nechce ji vidět. Ostře se zablýskne nůž, který přeřízne prvnímu potápěči přívod vzduchu, jediné pojítko s životem. Bublinky stoupají k hladině, je hluboké, napjaté ticho, které prohlubuje prostor, ve kterém se potápěč dusí vodou plnící mu plíce. Druhý jen přihlíží, neschopen něco udělat. Pohledy se střetnou. Odhodlání a strach. Cizinec nevěří, nechápe. Pomalu zvedá harpunu ve snaze se bránit. Mysl neví co dělat, vládu převzaly instinkty, které jednají příliš pomalu, nemohou uvěřit získané kontrole nad tělem. Přijme smrt jako vysvobození. Neví, co se děje, v jeho zmatené hlavě mu probíhá jen otázka: „Co to…?“ Ryby jsou již dávno pryč. Ze tmy upírají děkovné pohledy na svého zachránce, který tam bez hnutí stojí. Voda odnáší jeho pocity. Zadostiučinění, hrdost, radost ze svého činu, který nebyl hrou, radost ze svého zítřejšího dne, ze záchrany smyslu svého života. Loď odplouvá, světlo se vzdaluje, síť leží na dně a stává se součástí jeho světa, upomínkou. Ví, že již zítra se to bude opakovat, protože ryby jsou důležité nejen pro něho. Bude zlobit rybáře, dokud bude moct. Jan Janata, 4. B 79

SVOBODA Otočila klíčem v zámku a rozhlédla se po vykachlíčkované koupelně. Vše na svém místě, ani smítko prachu. Otevřela bílou skříňku a vytáhla růžový obal od břitev na holení. Potom se klidně posadila. Snídaně probíhala naprosto v tichosti. Nela nepřítomně žvýkala rohlík, její matka přinášela kávu a otec četl noviny. Ochutnal kávu, ale ihned ji vyplivl. „Co to je za sračku?!? Naučíš se už někdy aspoň uvařit kávu?!?“ Manželka se přikrčila a sklopila oči. Otec třísknul hrníčkem o zem a dál si ho nevšímal. Jeho žena se rychle rozeběhla pro hadřík a on obrátil pozornost k dceři. Přejel pohledem hubenou blondýnku s okousanými nehty a hlasem, který nestrpěl nesouhlas, pronesl: „Už bys měla přinést přihlášku na vysokou. Za šest let se přeci musíš připojit k mé ordinaci.“ „Já myslela…“ tiše namítla dcera a vyslala prosebný pohled k matce. Ta doutřela poslední kávovou šmouhu na podlaze a pak pohladila manželovu ruku. „Nás s Nelou napadlo, víš, že by bylo možná dobrý, kdyby si dala přihlášku, no, i na jinou školu.. Aby…“ Otec vyskočil ze židle a v očích mu zlostně blýskalo. „Aby co? CO?!! Bude doktorka ti říkám, jasný?!?“ Přitáhl si manželku za vlasy, zvrátil jí hlavu a hodil s ní o zem. Zvedl nohu, aby ji pořádně zkopal, ale Nela mezitím doběhla k němu. „Ne, tati, ne! Já, já budu doktorka. Přinesu dneska přihlášku. Přinesu ji!“ „Ať tu večer je. Teď musím jít vydělávat.“ Uhladil si sako a odešel. Nela stála pár vteřin jako přimražená a poslouchala přidušené vzlyky matky a poté se k ní sehnula a pomohla jí sednout si a zalepit ránu na čele. Domov, škola, peklo, předpeklí. Po zvonění vstoupila do třídy. Jako každý den se na ni usmál Matěj, zbytek třídy se opět obrátil k profesorce. Usedla do lavice a myslela na Matěje. Zamilovala se do něj už v prváku, ale až litr alkoholu jí dodal odvahu, a tak ho na jednom večírku políbila a brzy to bude pět měsíců, co spolu chodí. Avšak i dnes si vedle něj připadala tlustá a ošklivá. Jakmile zvonek ohlásil přestávku, vytáhla Matěje k šatním skříňkám, do části, kam moc studentů nechodí. „Vše nejlepší k narozkám!“ Usmál se a políbil ji. Nela se mu vytrhla a nadechla se. „Musíme se rozejít.“ Prostý a jednoduchý. Žádný kecy o přátelství. Matěj se překvapeně zeptal: „Proč?“ Nela jen zavrtěla hlavou, pevně ho objala a pošeptala mu do ucha: „Budeš mi chybět.“ Potom se otočila a odešla. 80

Ničení dortů zapichováním svíček a jejich sfoukávání považovala Nela od mládí za hloupost. Sny a přání nám nikdo nesplní. „Mami?“ Matka vzhlédla od dortu a dcera si všimla nejen náplasti, ale i přibývajících vrásek kolem očí. „Víš, napadlo mě…“ Ohlédla se k obývacímu pokoji a ztišeným hlasem pokračovala: „Jestli bychom neměly odjet… Jen my dvě…“ Máma ji jen pohladila po tváři. „On to s námi myslí dobře, Nelinko. Bez něj bychom nebyly nic. On se o nás stará, platí nám všechno a pracuje od rána do večera, jen abychom měli všechno!“ Nela se na ni smutně usmála. Zvedla břitvu výš a vyhrnula si rukáv. „Budu do konce života plnit jeho přání, bát se další rány, neschopná sama žít…“ Zašeptala zoufale. „Budu taky bít svoje děti nebo mi je bude bít on…“ Zavřela oči. Zvuky zvenčí se vytratily. Vnímala pouze jemné vrnění topení a levandulovou vůni. Otevřela oči. Nikdy si nevšimla, že na jejím ručníku jsou spirálovité obrazce. Vteřina pro ni začala představovat neskutečné množství času. Světlo získalo větší intenzitu. V té chvíli zmizelo i vrnění topení a slyšela jen svůj dech, vnímala jen svou kůži. Z bílého koberečku se stal náhle červený. Nela konečně pocítila svobodu. Veronika Loudová, 3. A

Pavlína Matíková, 1. B 81

„KORYTA REZNOU. ŽERTE PRASATA!“ ANEB „SVĚT SE HÝBE“ „Jdi. Jsou i jiné světy než tento.“ To byla poslední slova chlapce Jakea. Pak už jen padal do temnoty, podruhé zemřel. Roland si vybral Temnou věž. Chlapec byl jen další obětí nekonečné cesty za cílem poznání. Byl jako jeho syn. Pistolník tak ztratil poslední zbytky lidství. Je připraven. Co se stalo se světem? Zbytky lidí, strojů a lásky v zemi, která už nedýchá. Svět se hnul. Roland z Gileadu je posledním pistolníkem, posledním ze starého národa. Hledá pravdu nebo vysvětlení. Možná obojí. Možná jen záchranu. Hledá Temnou věž, spojku mezi světy, vesmíry. Putuje sám v časech, kdy naděje umírá první, kdy zoufalství nečeká. Svět se hnul. Umírá. Nacházím se v krásném a dokonalém jednadvacátém století. Malý nepotřebný červ, pouhé nic v moci času. („Byly doby, ještě stovky generací před tím, než se svět hnul, kdy lidstvo získalo dostatečnou technickou a vědeckou obratnost…“) Když zavřu oči a použiji notnou dávku ironie, s úsměvem mohu říci, že plnými doušky hltáme výdobytky doby („…jenže i pak falešné světlo vědy svítilo jen v několika málo rozvinutých zemích.“), od navoněného hedvábného toaletního papíru přes kontaktní čočky, drogy a zbraně, léky a šampony až po rodinné výlety na Měsíc. („Jenže přes ohromný nárůst dosažitelných faktů chápali jen strašně málo. Pistolníku, naši otcové pokořili hnilobnou nemoc, které říkáme rakovina, téměř pokořili stáří, dostali se na Měsíc.“ – „Tomu nevěřím,“ řekl pistolník nevzrušeně, načež se muž v černém jen usmál a odpověděl: „Ani nemusíš.“) Je to krásné žít v tak báječném světě. Červ jako já by si myslel, že už víc nepotřebuje. Stačí se jen proměnit v dobytek a nechat se vést tupým stádem na jatka. Vole (nebo bejku?), ty růžové brýle ti sluší! Debil. Dnes už je nikdo nesundá. Maňásek tady. Maňásek tam. Kdopak půjde z kola ven? Nejslabší, máte padáka!… Nikdy jsem ten pořad neviděl… Asi začnu fetovat… Stres je mým otrokářem. Nutí mě ke stále vyššímu výkonu. Připadám si jako stroj. Stoupám čím dál výš a výš až do nebe a pak slunce zakryje mrak. Už nepotřebuji růžové brýle. Sundám si je a začnu padat. Padám vlivem gravitace. Tak nás to učili ve škole. Padám vlivem reality. Nepříjemná jako rezatý drát v oku. Padám a zem se blíží. Žádná tráva, stromy nebo voda. Jen šedivý beton, který jsem stvořil pod stresem, otrokářem, bičem, sadomasochistickou dominou dávající slast i bolest. Tuhle ale zajímá jen bolest. Děvka. Teď tu ležím – hromada střev, masa a vlasů – mrtvý na tom šedivém betonu a fotí si mě japonští turisté s úsměvem a růžovými brýlemi. Teď už zase červ, ale před chvílí prototyp sebevraha, který našel jediné správné řešení. Podtrhněte výsledek. Svět se hýbe. Zvedla se opona. Na jevišti hnilobný pach tlejících duší naložených ve zkyslém nálevu. Pochod chudých do války bohatých ve znamení hvězd na pruhované vlajce. Pohled hodný pouze movitého oka. Pavoučí nitky kontrolují každý pohyb ochromené mouchy. Vláda lidu svobodných zemí na obalu prázdné nádoby neurčitého tvaru. Mizející obrysy lidí v krajině rozryté polibky děl. Masové hroby plněné chudinou. Masochistická verze fresek v Sixtinské kapli. Výjev šílené věštkyně. A ve řvoucím tichu pozorné a bystré oko spatří plačící matku nelidsky týranou láskou 82

zplozeným synem. Na popraskaných rtech má jediné slůvko: PROČ? „…Dejme tomu, že všechny světy, všechny vesmíry se setkávají v jediném silovém svazku, jediném pylonu, ve Věži. Snad jakémsi schodišti k samotné Boží hlavě. Odvážil by ses, pistolníku? Mohl by kdesi nad nekonečným veškerenstvem existovat nějaký Pokoj…? Neodvážíš se. Neodvážíš se.“ „Někdo se už odvážil,“ řekl pistolník. „Kdopak asi?“ „Bůh,“ řekl pistolník tiše. Oči mu svítily. „Bůh se odvážil… nebo je ten pokoj prázdný, vševěde?“ „Nevím.“ Po mírné tváři muže v černém přelétl strach, hebký a tmavý jako supí křídlo. „A co víc, neptám se na to. Mohlo by to být nemoudré.“ „Bojíš se, že by tě srazil do nicoty?“ zeptal se pistolník trpce. „Možná se bojím účtování,“ odpověděl muž v černém a na chvíli se rozhostilo ticho… Účtování… Účtování…

Petra Paříková, 2. A 83

Nacházím se v krásném a dokonalém procesu sebezničení. Malý nepotřebný červ, pouhé nic v moci času. Roland z Gileadu bude trpět za chyby našeho světa a bude velmi často používat slova „svět se hnul“. Bude hledat vysvětlení, záchranu, pravdu. Najde ji? Najde Temnou věž? Musíme se ale vrátit zpět do naší doby. Kdybychom zde potkali pistolníka, řekl by nám, že „svět se hýbe“. Už by ho ale nezastavil. Svět se zastaví sám, až mu dojde dech… Chrchlání ze suchých úst starých a nepotřebných lidí ruší mladé při tom, čemu se vždycky říkalo rabování. Staří a nepotřební lidé schoulení ve tmě, ve stínu svých synů. Stačil by kopanec do hlavy a sípavé zvuky deroucí se ze scvrklých krků by přestaly. Mladé už tato zábava přestala bavit. Přešla v poslední snahu naposledy si užít zbytky svého zkaženého života. Prasata. Dav obličejů bez jakéhokoli výrazu. Intuice je jediná věc, která jim zbyla, a ta jim šeptá, že se blíží konec. Vše pozoruje malý nepotřebný červ, pouhé nic v moci času. Obrovské olověné pilíře se klátí k zemi, drtí pod sebou skupinku dětí naříkajících a volajících své matky. Na betonových ulicích tryskají ohnivé gejzíry jako v nějakých prehistorických dokumentech o přírodních parcích. Všude leží mrtvá těla těch šťastnějších. Ostatní zmateně pobíhají ve snaze nahrabat si co nejvíce. Však ono to dobře dopadne. Uvnitř svého retardovaného mozku však vědí, že koryta reznou čas jejich živočišného druhu je u konce a že jejich zbytky budou na věčnost odsouzeny ke strachu a šílenství ve světě, který se hnul. Účtování… Účtování… Malý červ pláče. Jeho slzy kanou na šedivý beton a spolu s rudou krví pánů tvorstva tvoří potůček vzpomínek ostrých jako včerejší západ slunce. Přemýšlí, proč ho nazvali červem, a vzpomíná na dětství. Pomyslí si, žerte prasata! jak drtivý může být rozum spolu se směšnou lidskostí. Kdyby se přidal k ostatním, kdyby přijal růžové brýle jako pokrytecký dar od společnosti, kdyby měl zavřené oči, kdyby zemřel se skutečností, kterou viděl jen on, nemusel by celý život trpět v roli červa pro jeho – jak oni říkají – negativní myšlenky. Společnost je jednou obrovskou diktaturou. Jedním velkým zhoubným nádorem. Koryta reznou, žerte prasata, pomyslí si a vystřelí si mozek na šedivý beton, stvořený pod stresem, otrokářem… V posledních vteřinách je z něho opět pistolník, hrdý a veliký. Vidí pole růží, které se před ním rozevírá, a Věž, která se tyčí ve své plné kráse a majestátnosti. Stoupá po dlouhém schodišti k Pokoji. Otevírá dveře a… svou matku a otce, jak spolu tráví dlouhé večery, jak se milují a ctí. Jejich hřejivá láska plní jeho srdce, je šťastný, je smířený. Lidská společnost upadá. Morálka se bortí, city přestávají fungovat. Každý musí podvědomě (nebo i vědomě) cítit ten skřípavý zvuk, jak po spirále padáme k zemi. 84

Ten úpadek bude drtivý, začne nová epocha, ale člověk v ní nebude mít hlavní slovo. Příroda už nedá šanci tvoru, který zradil. Který ničil. Který zabil. Svět se hýbe. Koryta reznou, takže žerte prasata, dokud můžete! A jak to bylo s Rolandem? Jeho cesta byla dlouhá a já byl celou dobu s ním. Přišel k Temné věži, vystoupal až nahoru a hádejte, jestli našel to, co hledal. To musíte posoudit sami. Zamyslete se a uvažte, jestli ve světě, který se hnul, ještě existuje naděje a záchrana. Je Pokoj prázdný, nebo tam někdo je? Každopádně náš svět se hýbe rychle, takže nebude trvat dlouho a lidé začnou hledat Temnou věž. Svět se hýbe… Koryta reznou! Žerte prasata! Svět se hnul… Růže… STOP Vít Steklý, septima

Kristýna Tichá, 3. A 85

4 DEUTSCHE ABTEILUNG AUFKLÄRUNG, STURM UND DRANG, KLASSIK, ROMANTIK UND REALISMUS PRÁCE V NĚMECKÉM ODDĚLENÍ

Tereza Šimková, septima

Liebe Schülerinnen und Schüler, sehr geehrte Eltern, sehr geehrte Kolleginnen und Kollegen, sehr geehrte Leserinnen und Leser, ein erfolgreiches Schuljahr, 2007 – 08, liegt hinter uns und ein weiteres Schuljahr, 2008 – 09, verlangt unsere gesamte Aufmerksamkeit. Unsere Schule ist z. Z. eine Baustelle. Die Arbeitsbedingungen sind dadurch nicht leichter, es muss schnell reagiert und oft genug improvisiert werden. Gegenseitiges Verständnis und Geduld sind erforderlich. Eine Baustelle – das lässt sich als Synonym auch auf unsere pädagogische Arbeit übertragen. Was wurde geschafft, wo muss intensiv weitergearbeitet, wo muss vorgedacht werden? Alle 29 Absolventen der Abschlussklasse 6. N haben die Deutsche Allgemeine Hochschulreife bestanden. Große gemeinsame Anstrengungen sowohl von den Schülern als auch von den Lehrern waren erforderlich, dieses Ziel zu erreichen. Anerkennung und Glückwunsch! Wohin geht der weitere Weg? Jakub Čanda, unser Jahrgangsbester, studiert in den USA und hat dort ein Stipendium erworben. Zwei Absolventen, Kateřina Bláhová und Roman Uhlíř, wurde ein Stipendium der DeutschTschechischen Gesellschaft Hamburg verliehen. Michal Stránský erhält das Agricolarstipendium des Freistaates Sachsen und wird in Dresden Kartographie studieren. Insgesamt haben acht unserer Absolventen den Weg eingeschlagen, in Deutschland zu studieren. Die Deutsche Abteilung kann, wie in den vorangegangenen Jahren, auf 88

Milé studentky, milí studenti, vážení rodiče, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené čtenářky, vážení čtenáři, školní rok 2007 – 2008 je úspěšně za námi a naše veškerá pozornost je zaměřena na další školní rok, na rok 2008 – 2009. Naše škola je nyní jedno velké staveniště. Pracovní podmínky proto nejsou jednoduché; je nutno rychle reagovat a velmi často i dost improvizovat. Vyžaduje se porozumění a trpělivost. Staveniště – tak se dá v přeneseném významu označit také naše pedagogická práce. Co jsme zvládli, kde se musí dále intenzivně pracovat, co je třeba předvídat? Všech 29 absolventů maturitní třídy 6. N úspěšně ukončilo studium složením německé zkoušky „Deutsche Allgemeine Hochschulreife“. K tomu, aby dosáhli tohoto cíle, bylo nutné společné velké úsilí žáků i učitelů. Pochvala a blahopřání! Kam vede další cesta? Jakub Čanda, nejlepší student tohoto ročníku, studuje nyní v USA, kde získal i stipendium. Dvěma absolventům, Kateřině Bláhové a Romanu Uhlířovi, bylo uděleno stipendium Německočeské společnosti v Hamburku. Michal Stránský obdržel Agricolarstipendium a studuje v Drážďanech kartografii. Celkem osm našich absolventů se rozhodlo studovat v Německu. Německé oddělení se může, jako v minulých letech, pochlubit velkou nabídkou mimoškolních aktivit. Tato forma získávání jazykových znalostí a vědomostí se velmi osvědčila a významně přispěla k tomu, že naši studenti poznávali německou kulturu

ein umfangreiches Angebot außerhalb des schulischen Unterrichts verweisen. Diese Form des Sprach- und Wissenserwerbs hat sich als sehr intensiv bewährt und trägt entscheidend dazu bei, dass die Schülerinnen und Schüler deutsche Kultur und Lebensweise durch sehr enge Kontakte mit deutschen Familien, die über Schüleraustauschprogramme hinweg Bestand haben, erleben. Sechs Schüleraustauschprogramme haben im vergangenen Schuljahr stattgefunden. Der Deutschclub hat mehrfach zu Stadtführungen durch Liberec eingeladen, die mit großer Begeisterung angenommen wurden. Unsere Schüler führten sie sehr professionell durch und leisteten damit erfolgreiche Öffentlichkeitsarbeit über die Landesgrenze der Tschechischen Republik hinaus. In diesem Schuljahr muss die Werbung von Schülern, die in der Deutsche Abteilung lernen möchten, intensiviert werden. Dazu werden Elternabende, die Educa und gezielte Werbung in den Grundschulen durchgeführt. Die Deutsche Abteilung ist ein fester Bestandteil des Gymnáziums F. X. Šaldy. In den vergangenen Schuljahren ist die Zusammenarbeit mit der Tschechischen Abteilung intensiviert worden. Gemeinsam arbeiten wir an einem Schulprogramm für den deutschsprachigen Unterricht. Ich möchte mich an dieser Stelle für das große Engagement sowohl bei den Lehrern als auch bei den Schülern bedanken, das das Gefühl der Identifikation und Zugehörigkeit mit unserem Gymnázium F. X. Šaldy verstärkt.

a způsob života díky těsným kontaktům s německými rodinami. Tyto kontakty trvají dodnes a překračují tak rámec žákovských výměnných programů. V minulém školním roce se uskutečnilo šest žákovských výměnných programů. Německý klub zval několikrát k prohlídce města Liberce, což bylo vždy přijato s velkým nadšením. Naši studenti si vedli velmi profesionálně a vykonali tím úspěšnou veřejně prospěšnou práci, která přesahuje hranice České republiky. V tomto školním roce se musí zintenzivnit propagace mezi žáky, kteří by se chtěli učit na německém oddělení. Budou se konat schůzky s rodiči a cílená reklama na základních školách v Liberci, zúčastníme se veletrhu vzdělávání Educa. Německé oddělení je pevnou součástí Gymnázia F. X. Šaldy. V minulých letech byla posílena spolupráce s „českým oddělením“. Společně pracujeme na školním vzdělávacím programu pro dvojjazyčná gymnázia. Chtěla bych touto cestou poděkovat jak učitelům, tak i žákům za jejich velké úsilí posilovat pocit sounáležitosti s naším Gymnáziem F. X. Šaldy. Astrid Abraham vedoucí německého oddělení

Astrid Abraham Leiterin der Deutschen Abteilung 89

1. N • BESUCH AUS ZITTAU

1. N • NÁVŠTĚVA ZE ŽITAVY

Am Donnerstag hatte die Klasse 1. N einen außergewöhnlichen Tag. Ihre Aufgabe war es, Schülern aus Zittau unsere schöne Stadt Liberec zu zeigen. Um 9.20 Uhr trafen sich alle am Bahnhof. Unter der Aufsicht von Frau Hlaváčková und Herrn Gildner warteten wir auf den Zug aus Zittau. Um Punkt 9.35 Uhr öffnete sich die Eingangstür vom Bahnhof und ungefähr 30 Schüler strömten heraus. Beide Klassen wurden in Gruppen aufgeteilt, die aus drei Deutschen und drei Tschechen bestanden. Im ersten Moment waren alle schüchtern, aber am Ende hatte jeder drei Freunde mehr. Wem der Abschied schwer fiel, der konnte noch zusammen mit den Zittauern in den Liberecer ZOO gehen. Dann war gegen 16.00 Uhr endgültig Schluss.

Bylo úterý, třída 1. N měla před sebou neobvyklý úkol ukázat „Žitavákům“ svoje město Liberec. Kolem půl deváté jsme se všichni sešli před nádražím a čekali na příjezd vlaku ze Žitavy. O pět minut později se rozlétly hlavní dveře, ze kterých se vyvalilo kolem 30 lidí. Paní profesorka Hlaváčková spolu s panem Gildnerem nás rozdělili do několika skupin. Každá se skládala ze šesti žáků; tři žáci byli z naší třídy, tři z německé. Zpočátku jsme spolu moc nemluvili, ale ke konci měl každý o tři kamarády víc. Komu se nechtělo loučit, mohl jít s Žitavany ještě do ZOO, a pak, kolem čtvrté, byl definitivní konec.

90

Daniel Roček, 1. N

2. N • AUSTAUSCH MIT WIESENTHEID

2. N • VÝMĚNA S WIESENTHEIDEM

Alles begann am 2. Oktober um 20.30 Uhr. Wir hatten Angst, weil wir nicht wussten, was kommt. Überraschend kamen die Deutschen. Jeder von uns lernte seinen Austauschpartner kennen. Und dann gingen wir nach Hause. Am nächsten Tag trafen wir uns in der Schule. Am Donnerstag waren wir in Prag. Wir besuchten die Prager Burg und die Altstadt. Weiter waren wir im Zoo, in einer Glashütte und Bowling spielen. Der Austausch gefiel sehr und wir freuen uns auf Wiesentheid. Dort stand im Juni neben dem Besuch des Reichsparteitagsgeländes in Nürnberg auch ein Fußballspiel gegen die Schüler aus Wiesentheid auf dem Programm, das leider ganz knapp verloren ging.

Vše začalo 2. října ve 20.30 hodin. Měli jsme strach, protože jsme nevěděli, co přijde. K našemu údivu přišli Němci. Každý z nás se seznámil se svým partnerem na výměnu a potom jsme šli domů. Další den jsme se setkali ve škole. Ve čtvrtek jsme byli v Praze. Navštívili jsme Pražský hrad a Staré Město. Další dny jsme byli v ZOO, sklárně a na bowlingu. Výměna se nám moc líbila a těšíme se do Wiesentheidu. Kromě červnové návštěvy Reichsparteitagsgelände v Norimberku bylo na programu přátelské fotbalové utkání proti žákům z Wiesentheidu, které pro nás bohužel skončilo těsnou prohrou.

2. N • SPRACHPRÜFUNG

2. N • JAZYKOVÁ ZKOUŠKA

Wir hatten die Sprachprüfung am 3. April 2008, Donnerstag. Wir waren total gestresst. Jeder musste durch diese Prüfung kommen. Die Prüfung bestand aus einem sprachlichen und einem schriftlichen Teil. In der Kommission von Herrn Petters Gruppe waren Frau Danajavičová, Herr Mielke und Herr Gildner. In der Kommission von Herrn Mielkes Gruppe waren: Frau Hlaváčková, Herr Petter und Frau Abraham. Die Schüler losten aus vielen Themen. Die häufigsten Themen waren: „Die Ferien“, „Beschreibung der Freunde“ und „Beschreibung des Weges in die Disco“. Nach der Prüfung ist jedem ein großer Stein vom Herzen gefallen.

Zkoušku z německého jazyka jsme absolvovali ve čtvrtek 3. dubna. Byli jsme velmi nervózní. Každý z nás však musel touto písemnou a ústní zkouškou projít. V komisi skupiny pana Pettera byli paní Danajavičová, pan Mielke a pan Gildner. V komisi skupiny pana Mielkeho byli paní Hlaváčková, pan Petter a paní Abraham. Žáci si losovali mnoho témat. Nejčastější byla: prázdniny, popis kamaráda a cesty na diskotéku. Po jazykové zkoušce spadl každému z nás kámen ze srdce.

Kateřina Mašková, Kristýna Žáčková, David Trecha, Martin Pospíšil, Martina Foktová, 2. N

Claudia Lichtensteinová, Kačka Mašková, David Trecha, Břetislav Brodský, 2. N 91

3. N • ÖKOLOGISCHE EXKURSION

3. N • EKOLOGICKÁ EXKURZE

Zuerst möchten wir uns bei der Organisation Venkovský prostor, o. p. s. dafür bedanken, dass sie für die Schüler des Christian-Weise-Gymnasiums in Zittau und für die aus dem Gymnázium F. X. Šaldy diese Exkursion organisiert hat.

V úvodu chceme poděkovat organizaci Venkovský prostor, o. p. s., za to, že umožnila studentům z Christian-Weise-Gymnasium ze Žitavy a studentům z Gymnázia F. X. Šaldy tuto exkurzi podniknout. Na začátku našeho výletu jsme měli možnost seznámit se s různými domácími zvířaty v ekologickém centru „Střevlík“ v Oldřichově v Hájích. Především se jednalo o vzpurné koně, kteří jsou na farmě chováni a na kterých jsme se mohli i projet. Ale díky velmi chladnému počasí se již většina mých spolužáků těšila na prohlídku nové hlavní budovy a v neposlední řadě na přestávku na jídlo. Poté jsme debatovali o ochraně životního prostředí a o rozumném zacházení člověka s přírodou. Po tomto dopoledni každý z nás bezpochyby uvítal velmi chutný oběd v blízké restauraci.

Zu Beginn unseres Ausflugs hatten wir im ökologischen Zentrum „Střevlík“ in Odřichov v Hájích die Möglichkeit, verschiedene Haustiere kennen zu lernen, vor allem auch die besonders widerstandsfähigen Pferde, die auf der Farm gezüchtet werden und die wir auch reiten durften. Aber wegen des sehr kalten Wetters freute sich die Mehrheit meiner Mitschüler schon auf die Besichtigung des neuen Hauptgebäudes und die anschließende Frühstückspause. Danach debattierten wir über Umweltschutz und einen vernünftigen Umgang des Menschen mit der Natur. Nach diesem erlebnisreichen Vormittag schätzte jeder zweifellos das leckere Mittagessen in einem nahe gelegenen Restaurant. Im zweiten Teil der Exkursion brachte uns der Bus zu einem landwirtschaft92

lichen Familienbetrieb (Farm Filoun), der Milchprodukte herstellt. Wir erfuhren einiges über die Milchverarbeitung und Erzeugung verschiedener Käsesorten und natürlich durfte die Besichtigung des Kuhstalles nicht fehlen. Zum Schluss wurden wir noch zu einer sehr reichhaltigen Käseprobe eingeladen und konnten sogar Kostproben mit nach Hause nehmen. Etwa um 16.00 Uhr kamen wir von unserer interessanten Exkursion wieder zurück nach Liberec.

Ve druhé části exkurze nás autobus zavezl do zemědělského rodinného podniku „Farm Filoun“, který je znám svou výrobou mléka. Dozvěděli jsme se něco o zpracování mléka a o výrobě různých druhů sýrů a samozřejmě nemohla chybět ani návštěva kravína. Nakonec jsme byli přizváni k velmi bohaté ochutnávce sýrů, a mohli jsme si je dokonce vzít i domů. Okolo čtvrté hodiny jsme se vrátili z naší zajímavé exkurze zpět do Liberce. Jana Meixnerová, 3. N

3. N • NEISSE FILMFESTIVAL

3. N • FESTIVAL NISAFILM

Am Sonntag, 10. 5. 2008, um 9.29 Uhr sind wir in Liberec in den Zug eingestiegen. Unser Ziel: Begegnungszentrum im Dreieck-Zittau (BGZ), wo das 5. Neisse Filmfestival statt finden sollte. Wir alle, sechs Jungen und ein Mädchen aus der 3. N, sind erstmals im BGZ gewesen. Schon der erste Weg vom Bahnhof zum BGZ hat uns gezeigt, dass diese Woche vielleicht die beste Woche in unserem Schuljahr sein wird. „Der Mann, Frank Rischer, ist der beste Mann für den Anfang der Woche“, haben wir gemeint, als er zu uns erstmals nur Englisch gesprochen hat und danach diese erste Szene als Witz genommen hat, weil er ein Deutscher gewesen ist. Aber dann haben wir noch einen besseren Mann, einen typischen Holländer, Menno Voss, kennen gelernt. Der ist zu uns mit den holländischen Wörtern: „Chuje Morchen!“ gekommen. Wir alle haben dort mit offenen Mündern gestanden. „Was ist Chuje Morchen???“ haben wir uns gefragt. Dann hat uns der holländische Regisseur den Sinn der Wörter erklärt.

V neděli 10. 5. v 9.29 jsme v Liberci nastoupili do vlaku. Náš cíl: „Centrum setkání v Trojzemí“ (BGZ) ve vísce Großhennersdorf nedaleko Žitavy, kde se chystal 5. ročník Nisafilm festivalu. My, šest kluků a jedna dívka ze 3. N, jsme měli v BGZ strávit jeden týden. A již cesta z nádraží do našeho nového domova nám ukázala, že to bude týden, na který dlouho nezapomeneme. Shodli jsme se, že Frank Fischer, muž, který si z nás ve skvělé náladě okamžitě vystřelil, je dobré znamení. Pak jsme ale dorazili do BGZ a tam na nás čekal někdo, kdo nám na Franka dal rychle zapomenout. Typický Holanďan, naprosto šílený kameraman a režisér Menno Voss nás přivítal slovy „Chuje morchen!“ Stáli jsme tam a nechápavě se ptali, co znamená „chuje morchen“. A tak nám svou šišlavou němčinou vysvětlil, že „chuje morchen“, psáno „goeie morgen“, je holandsky „dobré ráno“. Od té chvíle bylo všechno „chuje“. Vše ukazovalo na úžasný týden. A také to tak dopadlo. 93

Jitka Pecháčková, 2. A

Das „Chuje Morchen“ richtig geschrieben (in holländisch): „Goeie Morgen!“ hat: „Guten Morgen!“ bedeutet! Das ist auch unser Motto dieses Workshops gewesen. Also schon der zweite Schock in einer Stunde. Dieser Anfang in einem Wort: bombastisch! Mit uns sind im BGZ noch polnische Schüler gewesen, die auch am Workshop teilgenommen haben. Also danach hat die Gruppe komplett 13 (und zwei Leiter) Mitglieder gehabt. Unser Tagesablauf ist so gewesen: Morgens ist Mennko durch die Zimmer mit den Wörtern: „Chuje Morchen!“ gelaufen, dann haben wir ein leckeres Frühstück gehabt. Danach war Warming-Up. Das hat bedeutet, dass wir viele Spiele gespielt haben und nicht nur leichte. Jeden Tag ist etwas anderes gewesen. Dann haben wir uns mit Kameras beschäftigt oder die Szenen aufgenommen. Das hat viel Spaß ge94

Kromě nás se na workshopu podíleli ještě polští studenti. Celkem tedy naše skupina čítala třináct lidí (a dva vedoucí). Náš denní plán vypadal zhruba takto: Ráno proběhl pokojem Mennko a křičel na celý areál: „Chchuje moorchchcheeeeeeen!“ Následovala velmi chutná snídaně a warming-up-lehká-rozcvička spojená s hraním naprosto šílených her. Poté jsme se seznamovali s filmovou technikou a točili krátké scénky, při kterých jsme si všichni zkusili post režiséra, kameramana, zvukaře a herce. Po (vždy výtečném) obědě jsme v načaté „práci“ pokračovali. Večeři dělal každý den jiný „kuchařský tým“. Večer už jsme se jen učili technikám střihu. Nejdůležitější však bylo natočit krátký film, ve kterém jsme si všichni zahráli. Někteří více, někteří méně. To nám trvalo čtyři dny. Výsledek byl prezentován na zakončení festivalu v žitavském divadle Gerharda Hauptmanna. Stát na

macht. Nach einer Mittagspause, in der uns der schwarze Koch Francesco sehr lecker bekocht hat, haben wir wieder die Szenen und den „großen“ Film gedreht. Am Abend haben wir Spiele gespielt, aber haben uns auch mit dem Schnitt beschäftigt. Das Bedeutendste ist jedoch gewesen, den kursen Hauptfilm zu drehen. Gut war, dass in dem Film jeder von uns gespielt hat. Manche weniger, andere mehr, aber es hat Spaß gemacht. Der Film ist auch deswegen gedreht worden, um ihn am Schluss des Festivals dem Publikum im Zittauer Theater zu zeigen. Wir haben auf der Bühne gestanden und haben den Applaus gehört, der uns gegolten hat. Das hat uns gezeigt, dass wir eine gute Arbeit gemacht haben, die meistens viel Spaß gebracht hat. Und das unvergessliche Erlebnis ist für uns die Begegnung mit den Teilnehmern und besonders mit dem famosen Regisseur und Menschen Menno Voss.

pódiu a slyšet aplaus diváků bylo velmi příjemnou odměnou za odvedenou práci. Všichni máme nezapomenutelný zážitek v podobě setkání s ostatními účastníky workshopu a hlavně s famózním režisérem a člověkem, kterým je Menno Voss. Lukáš Banyi, Jan Teplý, 3. N

95

4. N • DER AUSTAUSCH MIT HAMBURG

4. N • VÝMĚNNÝ POBYT V HAMBURKU

Im September 2007 hat für uns alle „leider“ wieder das neue Schuljahr begonnen, aber unsere Lehrer hatten gleich am Anfang für uns eine sehr gute Nachricht: Eine Hälfte unserer Klasse wird im Oktober für eine Woche zum Schüleraustausch nach Hamburg fahren. Alle waren von der Nachricht begeistert und freuten sich schon auf eine Woche ohne Schule und mit vielen neuen Erlebnissen. Die Zeit verging sehr schnell und es war Oktober. Am Samstag, dem 6. Oktober, trafen wir uns am Bahnhof in Liberec mit unserer Klassenlehrerin Ivana Podzimková und stiegen in den Zug nach Zittau. Vor uns lag eine lange Reise. In Zittau mussten wir erstmals umsteigen, aber das Wichtigste war, dass dort auf uns unser Mathematiklehrer, Herr Franz, wartete. Er begrüßte uns wie immer mit seinem blitzenden Lächeln und jedem war in dem Moment klar, dass dieser Austausch einfach die beste Aktion diese Schuljahres werden würde. Und wir behielten recht, in den nächsten Tage wurde es dann auch so… Nach der langen Reise kamen wir um acht Uhr abends auf dem Hamburger Bahnhof an. Die Nervosität war sehr groß. Alle wollten schon ihren Austauschpartner sehen. Unser Wunsch erfüllte sich schnell. Die Zugtür öffnete sich und wir sahen viele sympathische Jugendliche, die bereits auf uns auf dem Bahnsteig warteten. Alle waren glücklich, als sie ihren Austauschpartner erkannt hatten und sind mit ihm „nach Hause“ gefahren. „Zu Hause“ haben wir dann bei dem Abendessen die Gastfamilie kennengelernt und haben ihnen

V září 2007 pro nás opět „bohužel“ začal nový školní rok, ale naši profesoři pro nás měli hned na začátek dobrou zprávu: polovina naší třídy se v říjnu zúčastní týdenního výměnného pobytu v Hamburku. Všichni byli z této zprávy nadšení a těšili se na týden bez školy a na spoustu nových zážitků. Čas utekl velmi rychle a přišel říjen. V sobotu 6. října jsme se na nádraží setkali s naší třídní profesorkou a hromadně nastoupili do vlaku – směr Žitava. Před námi byla vcelku dlouhá cesta. V Žitavě jsme museli poprvé přestoupit, ale to nejdůležitější bylo, že tam na nás čekal náš profesor matematiky, pan Franz. Pozdravil nás jako vždy svým zářivým úsměvem a v tu chvíli bylo každému jasné, že tato studentská výměna bude nejlepší akcí tohoto školního roku. O tom, že to byla pravda, jsme se přesvědčili v dalších dnech… Po dlouhé cestě jsme dorazili v osm hodin večer na hamburské nádraží. Nervozita mezi námi byla takřka hmatatelná, všichni už chtěli poznat své „Austauschpartnery“. Naše přání se v mžiku vyplnilo. Dveře vlaku se otevřely a my jsme uviděli sympatické teenagery, kteří na nás čekali na nástupišti. Všichni byli šťastní, když zdárně našli svého německého kolegu a mohli se s ním odebrat „domů“. Doma byla pro nás již přichystaná večeře a většinou došlo i na předání typických českých dárků našim hostitelům. Nejčastěji to byly pro rodiče becherovka nebo české pivo nebo také čokolády či lázeňské oplatky. Večer se ještě většina z nás sešla u jezera, kde proběhl takový menší seznamovací večírek. V neděli jsme měli volný program.

96

die oft typisch tschechischen Geschenke übergegeben. Meistens waren es für die Eltern Becherovka oder tschechisches Bier oder auch Schokolade und Oblaten. Abends trafen wir uns noch fast alle mit unseren Austauschpartneren an einem See, wo wir uns besser kennen lernten. Am Sonntag hatten wir freies Programm. Manche fuhren an die Nordsee oder nach Lübeck, andere blieben in Hamburg. Wir gingen an die Elbe und sahen uns den Hafen an. Abends fuhren wir dann meistens in kleineren Gruppen ins Stadtzentrum. Am Montag besuchten wir mit unseren Deutschen die Schule. Dort stellten uns die Gastgeber das Programm und ein selbst gedrehtes Video über Hamburg und ihre Schule vor. Abends trafen wir uns alle zum Bowling. Es hat sehr viel Spaß gemacht.

Někteří jeli na výlet k Severnímu moři či do Lübecku, jiní zůstali v Hamburku a šli se projít k Labi a podívat se na přístav. Večer jsme se pak v menších českoněmeckých skupinkách vydali do centra města. V pondělí jsme s našimi Němci navštívili školu. Tam nám naši hostitelé představili program na celý týden a také video, které sami natočili o Hamburku a své škole. Večer jsme se pak všichni společné sešli a hráli bowling, což přineslo všeobecnou zábavu. V úterý byla na programu prohlídka přístavu a historického centra města (kostel, radnice, Altona atd.). Provázeli nás jen dva němečtí kamarádi, ostatní se bohužel museli učit ve škole. Ve středu jsme museli opět všichni do školy. Celé dopoledne pro nás byly připraveny hospitace ve vyučování. Na-

97

Am Dienstag standen die Besichtigung des Hafens und der Besuch des historischen Zentrums (Michaeliskirche, Rathaus, Altona usw.) auf dem Programm. Es begleiteten uns durch die Stadt nur zwei Deutsche, die anderen mussten in der Schule leider lernen. Am Mittwoch gingen wir alle wieder zusammen in die Schule. Den ganzen Vormittag hatten wir Hospitation im Unterricht. Wir haben Biologie, Philosophie, Physik, Mathe, Kunst und Englisch besucht. Für uns war die interessanteste Stunde die Englischstunde. Dort konnten wir sehen, dass die Deutschen viel besser Englisch sprechen als wir. Nach dem Mittagessen hatten wir freies Programm. Wir gingen wie gewöhnlich ins Stadtszentrum. Dort kauften wir ein paar Geschenke für zu Hause ein. Bis zum Abend blieben wir im Zentrum und als es dunkel war, fuhren wir ins Stadtsviertel St. Pauli, das Zentrum des Nachtlebens in Hamburg. Dort gibt es viele Bars und Clubs, aber auch Nightclubs und Prostituierte auf den Straßen. Es war ein großes Erlebnis, das alles in der Nacht und erleuchtet zu sehen. Am nächsten Tag machten wir einen Ausflug nach Bremen. Dort hatten wir eine Führung durch die Stadt. Es war aber ein bisschen langweilig, weil der Mann zum Beispiel eine halbe Stunde nur über die Tür der Kirche sprach. Er hat aber auch über die Bremer Stadtmusikanten erzählt, und das war schon sehr interessant. Nchmittags war das Programm viel interessanter. Wir gingen ins Universium. Das ist so etwas wie ein Museum, wo drei Wege waren: Der erste informierte über die Erde, der zweite über den Menschen und der letzte über den Kosmos. Auf den Wegen konnte man viel versuchen und 98

vštívili jsme hodiny biologie, filosofie, fyziky, matematiky, výtvarné výchovy a angličtiny. Pro nás byla nejzajímavější hodina angličtiny, kde jsme jasně viděli, že Němci jsou v angličtině o mnoho lepší než my. Po obědě jsme měli zase volný program. Jako obvykle jsme se vypravili do centra města a měli jsme příležitost nakoupit dárky pro kamarády a rodinu v Čechách. Po setmění jsme se přesunuli do městské čtvrti St. Pauli, která je centrem nočního života v Hamburku. Najdeme tam nespočet barů, klubů, hospod, ale také nočních klubů a prostitutek na ulicích. Byl velký zážitek to vše vidět, hlavně v noci, ozářené světlem neonů. Další den se konal výlet do Brém. Tam se nás ujal průvodce, ale procházka městem byla celkem nudná, protože pán vyprávěl například půl hodiny jen o dveřích kostela. Vyprávěl nám také ale o brémských městských muzikantech, a to už bylo mnohem zajímavější. Zajímavější bylo celé odpoledne, kdy jsme navštívili tzv. Universium. Jedná se vlastně o interaktivní muzeum, kterým vedly tři cesty: první informovala o Zemi, druhá o člověku a třetí o vesmíru. Mohli jsme si vyzkoušet různé pokusy a dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informa-

bekam viele neue interessante Informationen. Es hat uns sehr gefallen. Zurück in Hamburg, waren wir sehr müde und hatten keine Lust mehr, abends etwas zu unternehmen. Am Freitag besuchten wir das Fußballstadion des HSV. Ich muss sagen, dass das die interessanteste Führung, die wir in Hamburg erlebt haben, war. Das Stadion ist sehr modern und wir waren von ihm begeistert. Abends war dann für uns das gemeinsame Abendessen in einem Restaurant bestellt. Das Essen war perfekt, aber einige waren ein bisschen traurig, dass das schon der letzte Abend war. Nach dem Abendessen habe ich mit Adam noch unseren deutschen Freunden für die tolle Woche gedankt. Alle haben dann in der letzten Nacht so gut wie möglich gefeiert. Es kam der Tag der Abfahrt. Alle hatten schlechte Laune, weil sie nach Hause mussten und waren sehr traurig, dass sie sich erst im April wiedersehen würden. Wir haben uns lange von den deutschen Freunden und ihren Gastfamilien verabschiedet, aber dann mussten wir wirklich in den Zug einsteigen und der Zug fuhr los nach Liberec. Die Laune im Zug war gar nicht so gut wie vor sieben Tagen, als wir nach Hamburg fuhren. Alle dachten schon an das, was alles wieder in der Schule und auch zu Hause sein würde. Die meisten wollten gleich wieder nach Hamburg zurück. Wir kamen aber nach acht Stunden in Liberec an und es war klar: Am Montag müssen wir einfach wieder in die Schule…

cí; celkově se nám to moc líbilo. Po cestě zpět do Hamburku jsme byli dost unavení a bez nálady něco podnikat. V pátek jsme ještě navštívili fotbalový stadion HSV a musím říct, že to byla ta nejzajímavější prohlídka, kterou jsme za celý týden v Hamburku zažili. Stadion je velmi moderní a byli jsme z něj vážně unešení. Večer se konala společná večeře v restauraci. Jídlo bylo perfektní, ale mnozí z nás byli smutní, že už nadešel poslední večer. Po večeři jsme pak já a Adam za nás za všechny poděkovali svým německým kamarádům za to, jak skvělý program pro nás na celý týden připravili; zbytek večera všichni oslavovali konec výměny, jak nejlépe mohli. Nadešel čas odjezdu. Všichni měli špatnou náladu, že už musí domů, a byli smutní, že se se svými Němci uvidí až v dubnu. Dlouho jsme se loučili se svými kamarády a rodinami, ale pak už jsme opravdu museli nastoupit do vlaku, který se vydal do Liberce. Nálada ve vlaku nebyla zdaleka tak dobrá jako před sedmi dny, když jsme přijížděli do Hamburku. Každý už myslel na to, co bude ve škole a doma, až se vrátí, ale většina chtěla znovu zpět do Hamburku. Po osmi hodinách ve vlaku jsme ale přijeli do Liberce a každému to bylo jasné: v pondělí opět do školy… Tereza Kubátová, 4. N

99

4. N • DER AUSTAUSCH MIT AACHEN

4. N • VÝMĚNA S AACHEN

Wie jedes Jahr hatte eine Gruppe der Klasse 4. N einen Austausch mit Schülern des „Pius-Gymnasiums“ aus Aachen. Im November letzten Jahres waren die Aachener Schüler in Liberec zu Gast und am 19. 1. 2008 fuhren wir für eine Woche nach Aachen. Trotz einer Fahrt mit ein paar Hindernissen, sind alle glücklich bei ihren Gastfamilien angekommen. Am nächsten Tag hatten wir Freizeit, manche von uns sind nach Holland ins Schwimmbad gefahren. Um 19.00 Uhr gab es dann ein gemeinsames Treffen im Restaurant ,,Goldener Schwan“. Am Montag fing in der Schule unser Programm um 8.00 Uhr an. Thema des Projekts für dieses Jahr war ,,Kommunikation und Medien“. Zuerst haben wir einen Vortrag gehört und dann haben wir in drei Workshops gearbeitet. Der erste Workshop war ,,Drehen

Jako každý rok měla část třídy 4. N výměnu se studenty „Pius-Gymnasium“ z Aachen. V listopadu byli hosté z Aachen u nás v Liberci a 19. 1. 2008 jsme jeli my na týden za nimi. Přes pár překážek po cestě jsme všichni šťastně dorazili ke svým hostitelským rodinám. Další den bylo volno, které někteří z nás využili na výlet do bazénu do Holandska. Večer v 19 hodin jsme se sešli na společné večeři v restauraci „Zlatá labuť“. V pondělí začal náš program již v 8 hodin. Téma letošního projektu bylo „Komunikace a média“. Nejprve jsme si vyslechli přednášku a poté začali pracovat ve třech skupinách. První měla za úkol natočit krátký film, v druhé bylo tématem umění a třetí připravovala divadlo. Později byl chutný oběd a prohlídka radnice a dómu. V úterý jsme jeli do Bonnu. Po návštěvě dvou muzeí, historického a technického, přišla chvil-

eines Kursfilmes“, der zweite war ein Kunstworkshop und der Dritte war ein Theaterworkshop. Später gab es leckeres Mittagessen und die Besichtigung des Rathauses und des Doms. Am Dienstag sind wir nach Bonn gefahren. Nach der Besichtigung zweier Museen, dem historischen und dem technischen, hatten wir frei. Am Mittwoch waren am Vormittag wieder Workshops in der Schule und danach besuchten wir die Technische Universität. Die Besichtigung der Stadt Köln war am Donnerstag. Wieder haben wir die wichtigsten und berühmtesten Sehenswürdigkeiten gesehen, den Dom und die Exposition der Bilder von Mondrian und den WDR. Nach unserer Rückkehr haben wir den Film ,,Kein Ohrhasen“ angeschaut. Am Freitag, dem letzten Tag, hatten wir die Präsentation unserer Projektergebnisse. Den ganzen Austausch in Aachen fand ich wirklich super. Wir haben sehr gute Freunde getroffen und viele neue Erlebnisse gehabt und neue Erkenntnisse gewonnen.

ka volna. Ve středu jsme opět pracovali na projektu a pak jsme se vydali podívat se do technické univerzity. Exkurze do Kolína následovala ve čtvrtek. Opět jsme měli možnost zhlédnout nejzajímavější místa tohoto města, dóm a expozici obrazů od Mondriana a nakonec WDR. Po návratu jsme se nasmáli u filmu „Kein Ohrhasen“. V pátek, v poslední den, byla prezentace výsledků našeho projektu. Podle mého mínění byla celá naše výměna naprosto skvělá. Poznali jsme nové přátele, spoustu toho zažili a hodně se naučili. Lucie Žáková, 4. N

Radek Hosenseidl, 2. A 100

101

4. N • GASTSCHULAUFENTHALTE IN DEUTSCHLAND

4. N • STUDIJNÍ POBYTY V NĚMECKU

Auch in diesem Schuljahr konnten wieder vierzehn Schüler der Klasse 4. N in einen Gastschulaufenthalt nach Deutschland vermittelt werden. Ihre Gastfamilien wohnten in allen Teilen Deutschlands: München, Aachen, Rostock, Enger (Nordrhein-Westfalen), Geesthacht (bei Hamburg), Dresden, Bontkirchen (Saarland), Villingen (Baden-Württemberg), Leipzig und Wiesentheid waren die Zielorte. Die Finanzierung des Aufenthaltes erfolgte über den Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds, dem wir für diese Unterstützung sehr herzlich danken. Die Aufenthaltsdauer betrug in der Regel vier Wochen. Daher war es den aufnehmenden Schulen möglich, die Schüler umfassend in den normalen Schulalltag zu integrieren. Die Schüler nutzten die Angebote sehr intensiv. Unsere Schüler nahmen am Unterricht teil und unterzogen sich auch Leistungsbewertungen. Die daraus erwachsenen Einschätzungen ihres Leistungs-, Arbeits- und Sozialverhaltens waren in allen Fällen überdurchschnittlich positiv. Wir haben vor allem eine deutliche Verbesserung der Sprachkompetenz und eine größere rhetorische Gewandtheit bei unseren Schülern feststellen können und sind daher sicher, dass dies allen helfen wird, die kommenden Anforderungen auf dem Weg bis zum deutschen Abitur besser bewältigen zu können. Aber wie reflektieren die Schüler ihren Aufenthalt? Dazu einige Auszüge aus ihren Abschlussberichten: Adam Gärtner: „Der erste Tag war wirklich anstrengend, ich musste mein Gehirn umschalten auf deutsch. Da

Také v tomto školním roce se mohlo 14 žáků třídy 4. N zúčastnit výměnného pobytu v Německu. Jejich hostitelské rodiny žily v různých částech Německa. Mnichov, Cáchy, Rostock, Enger, Geesthackt (poblíž Hamburku), Drážďany, Villingen (Baden-Würtenberg), Bontkirchen (Sársko), Lipsko a Wiesentheid – to všechno byly cílové stanice letošní výměny. Financování pobytů proběhlo s pomocí Česko-německého fondu budoucnosti, kterému za tuto podporu srdečně děkujeme. Pobyt obvykle trval čtyři týdny. Přitom bylo studentům umožněno zapojit se do normálního školního života, což přijali s nadšením. Zúčastnili se vyučování, byli i hodnoceni. Jejich výsledky byly ve všech případech nadprůměrné. Naši studenti se výrazně zlepšili především v jazykových kompetencích a řečnických dovednostech; to vše jim pomůže lépe zvládnout všechny překážky na cestě k německé maturitě. Jak hodnotí svůj pobyt žáci? K tomu několik výňatků z jejich závěrečných zpráv: Adam Gärtner: „První den byl opravdu namáhavý, svůj mozek jsem musel přepnout na němčinu. Nebyla tam šance zaslechnout češtinu, a toho jsem se nejvíc bál. Ale šlo to – kdybych měl napsat, že jsem všemu rozuměl, lhal bych –, ale s porozuměním nebyl nikdy velký problém. Také ve škole byly mé znalosti němčiny přinejmenším dostačující, dokázal jsem více než jenom rozumět.“ Tina Ilenčíková: „Život s rodinou považuji za velmi důležitý pro celý pobyt. Byla to dobrá zkušenost. Zjistila jsem,

102

hatte ich keine Chance, tschechisch zu hören und davor hatte ich die gröβte Angst. Aber es ging, naja, wenn ich hier schreiben würde, dass ich alles verstanden hätte, dann würde ich lügen, aber mit dem Verstehen gab es fast nie ein großes Problem. Auch in der Schule waren meine Deutschkenntnisse mindestens ausreichend, ich konnte sicher mehr als nur verstehen.“ Tina Ilenčíková: „Das Leben mit der Familie finde ich sehr wichtig für den ganzen Aufenthalt. Es war eine gute Erfahrung und Erkenntnis, wie das Leben in Deutschland funktioniert. Ich habe festgestellt, dass ein normaler Tag in anderen Ländern anders aussieht als in Tschechien. Und ein normaler Tag mit Familie Haschke war immer sehr, sehr schön.“ Tomáš Bartoň: „Auch der Unterricht war ganz interessant, vor allem Mathematik, wo ich mich sehr beteiligt habe. Dann gab es für mich ein ziemlich neues Fach Erziehungswissenschaft (ähnlich wie Pädagogik, das gibt es bei uns auf dem Gymnasium gar nicht) und Physik. Ich war überrascht, wie sehr sich das deutsche Schulsystem von dem tschechischen unterscheidet. Ich finde ganz gut, dass man in Deutschland viel mehr wählen darf, was man für Fächer eigentlich am Gymnasium studieren will und welche Fächer man als Schwerpunkte haben will. Auf der anderen Seite hat dieses System auch Nachteile: Wegen der Einteilung in Kurse hat man keine eigene Klasse und das ist ziemlich schade.“ Barbora Machačová: „In allen Fächern bearbeiteten die Schüler andere Themen als wir in Tschechien. Sie haben auch immer Hausaufgaben aufbekommen, was bei uns nicht so ist, so dass das

že běžný den v zahraničí vypadá jinak než v Čechách. A běžný den s rodinou Haschke byl vždy velmi hezký.“ Tomáš Bartoň: ,,Také vyučování bylo velmi zajímavé, především matematika, kde jsem se do výuky často zapojoval. Potom jsem měl fyziku a – pro mě nový předmět – pedagogiku (která se v našem gymnáziu nevyučuje). Byl jsem překvapen, jak podstatně se český a německý školní systém liší. Považuji za velmi dobré, že v Německu má člověk větší možnost volby předmětů, které chce jako základ. Na druhé straně má tento systém i zápory: kvůli rozdělení do kursů není žádná třída celá – a to je celkem škoda.“ Barbora Machačová: ,,Ve všech předmětech žáci probírají jiná témata než v Česku. Také často dostávali domácí úkoly, což u nás tak není, takže to pro mě byl velký rozdíl. Po škole jsem někdy dělala úkoly téměř čtyři hodiny a potom jsem se musela ještě učit. V takovýchto chvílích jsem svoji školu v Liberci milovala.“ Kateřina Krátká: „To, co pro mne bylo také nové a zajímavé, byly tradice. V Bontkirchenu jsou téměř všichni oby103

ein großer Unterschied für mich war. Ich habe nach der Schule manchmal fast vier Stunden nur Hausaufgaben gemacht und anschließend musste ich dann noch lernen. In solchen Momenten habe ich meine Schule in Liberec geliebt.“ Kateřina Krátká: „Etwas, was für mich auch neu und sehr interessant war, waren die Traditionen. In Bontkirchen sind fast alle Einwohner katholisch und sehr gläubig. Sie besuchen fast jedes Wochenende die Kirche. Auch ich durfte einmal an einem Gottesdienst teilnehmen und war sehr erstaunt, dass auch viele Kinder und Jugendliche dort waren.“ Markéta Hildebrandtová: „Dresden ist eine sehr schöne Stadt mit vielen Denkmälern, aber auch mit moderner Architektur. Mir hat die Stadt sehr gefallen und ich würde gerne noch mal nach Dresden fahren. (...) Ich habe neue Menschen, eine neue Stadt, ein neues Schulsystem kennen gelernt und auch meine Deutschkenntnisse verbessern können.“ Trotz der organisatorischen Probleme (immerhin fehlten im Laufe des Schuljahres immer wieder einige Schüler für längere Zeit und mussten nach ihrer Rückkehr das Versäumte nachholen) sind die Gastschulaufenthalte in Deutschland für die Schüler sehr wichtig und erfolgreich für ihre Schullaufbahnentwicklung. Daher werden wir diese Möglichkeit auch im kommenden Schuljahr weiter anbieten.

vatelé katolíci a jsou věřící. Skoro každý víkend chodí do kostela. Jednou jsem se také mohla zúčastnit bohoslužby a byla jsem velmi překvapená, že tam bylo hodně dětí a mladých lidí.“ Markéta Hildebrandtová: „Drážďany jsou velmi pěkné, plné historických památek, ale i moderní architektury. Mně se město opravdu líbilo a chtěla bych ho ještě někdy navštívit. (...) Měla jsem možnost poznat nové lidi, město i jiný školní systém, ale také zlepšit své znalosti němčiny.“ I přes organizační problémy (v průběhu školního roku neustále chyběli někteří studenti a museli pak zameškanou látku dohánět) jsou pobyty v Německu pro žáky velmi důležité a prospěšné pro jejich vývoj ve škole. Proto je třeba tuto možnost nabídnout také v dalším školním roce.

5. N • SPRACH- UND BETRIEBSPRAKTIKUM IM OBERBERGISCHEN KREIS

5. N • PRAKTIKUM V OKOLÍ KOLÍNA NAD RÝNEM (OBERBERGISCHEN KREIS)

Fünf Minuten vor Mitternacht, stiegen wir am 5. April 2008 am Bahnhof Florenc in Prag in einen gelben Bus, der uns in den Oberbergischen Kreis bringen sollte. Zwölf Schülerinnen und Schüler der Klasse 5. N wollten dort ein zweiwöchiges Sprach- und Betriebspraktikum absolvieren. Müde und verschlafen verließen wir in Köln den Bus und rollten unser Gepäck durch einen kühlen, feuchten Morgen zur Straßenbahn in Richtung Hauptbahnhof. Während der Zugfahrt zu unserem Zielort Dieringhausen stieg unsere Anspannung und Nervosität. Wir hatten zwar schon Brief- und Mailkontakt zu unseren Gasteltern aufgenommen, aber jetzt sollten wir uns persönlich kennen lernen. Alles verlief bestens: Wir wurden schon gespannt erwartet und nach kurser Be-

5. dubna, pět minut před půlnocí, nastupujeme na nádraží Praha-Florenc do autobusu žluté barvy, který nás má odvézt do Kolína nad Rýnem. Dvanáct žáků ze třídy 5. N se zde chystá absolvovat dvoutýdenní praktikum. Unavení a ospalí vystupujeme v Kolíně z autobusu a se svými kufry se vlečeme mrazivým a vlhkým ránem k tramvaji, kterou se dostaneme na kolínské hlavní nádraží. Během jízdy vlakem do naší cílové stanice Dieringhausen stoupá napětí a nervozita. Sice jsme již před odjezdem navázali kontakt se svými rodinami, teď je máme však poznat osobně. Vše proběhlo nejlépe, jak mohlo. Na nádraží v Dieringhausen jsme byli netrpělivě očekáváni a po krátkém přivítání nás vzali naši hostitelé do „nového domova“, kde byl již připraven oběd.

Překlad: Lucie Žáková, Adéla Votavová, Sabina Tarasenko, Alena Salačová, Petr Juklíček, Tomáš Bartoň, Markéta Hildebrandtová, Bára Mohylová; úprava překladu: -jvk-

Kathrin Eger Koordinatorin der Gastschulaufenthalte

104

105

grüßung brachten uns die Gasteltern in unser „neues Zuhause“, wo schon ein Mittagessen vorbereitet war. Der Tag verging schnell mit Erzählen, neuer Umgebung kennen lernen und mit Ausruhen. Denn am nächsten Morgen begann schon unser Arbeitsalltag in den verschiedensten Betrieben und öffentlichen Einrichtungen, wie z. B. in Kindergärten, einer Zahnarztund einer Tierarztpraxis und sogar in einer Kläranlage. Mit unserem Schulalltag in Liberec waren die hier geforderten Tätigkeiten absolut nicht zu vergleichen. Im Kindergarten z. B. zählten wir nicht nur zu den Lernenden, sondern wir waren auch Betreuer und Helfer für unsere kleinen „Schützlinge“. Wir mussten also auch Verantwortung übernehmen und Entscheidungen treffen. Die zwei Wochen vergingen sehr schnell. Wir konnten dabei sehr viele neue Eindrücke über das Gastland und erste Erfahrungen in den verschiedensten Berufen sammeln. Insgesamt fühlten wir uns in den Gastfamilien gut aufgehoben und erlebten viel Positives, an das wir uns gerne zurück erinnern.

Den uběhl rychle, byl naplněn vyprávěním, poznáváním okolí a odpočinkem. Příští den ráno již začal náš pracovní stereotyp v různých firmách a veřejných zařízeních, jako například ve školce, v zubní a veterinární ordinaci, a dokonce i v čistírně odpadních vod. S jednotvárností školního dne v Liberci se nedají činnosti, které po nás zde byly vyžadovány, absolutně srovnat. Například v mateřské školce jsme nepatřili jenom k těm poučovaným – byli jsme také pomocníky a pečovateli našim malým chráněncům. Museli jsme tedy převzít zodpovědnost a rozhodovat. Dva týdny uběhly jako voda. Měli jsme možnost posbírat během nich spoustu nových poznatků o hostitelské zemi a první zkušenosti v různých zaměstnáních. Celkově jsme se cítili ve svých hostitelských rodinách velmi uvolněně a zažili jsme mnoho věcí, na které si rádi vzpomeneme.

5. N • MEIN PRAKTIKUM IN HARTAU

5. N • MOJE PRAKTIKUM V HARTAVĚ

Als ich am ersten Morgen, am 7. 4. 2008, nach Hartau kam, vermischten sich in mir mehrere Gefühle. Einerseits war ich neugierig, was auf mich wartet, aber anderseits hatte ich ein bisschen Angst, ob ich es schaffe 14 Tage zur Arbeit zu gehen. Ich konnte mir nicht vorstellen, was ich in der

Když jsem 7. 4. 2008 přišla poprvé do školy v Hartavě, měla jsem různorodé pocity. Na jedné straně jsem byla zvědavá, co na mě tady čeká, ale zároveň jsem pociťovala i strach. Bude se mi tu těch 14 dní líbit a budou se mnou spokojení? To byly jen některé otázky, které mi zněly v hlavě.

106

Tereza Hourová, 5. N

Schule machen kann. Dann, als ich in der Schule war, war ich überrascht, wie hier alles funktioniert. Vier Klassen in einem Raum mit einer Lehrerin; wie kann es die Lehrerin schaffen, mit den Kindern auszukommen. Aber als ich die erste Woche alles angeschaut hatte, musste ich sagen, dass es vielleicht noch besser als in den „normalen“ Schulen geht. Die Kinder sind den Lehrern näher und sind selbstständiger. Wenn sie etwas nicht wissen, gehen sie nicht gleich zu der Lehrerin, sondern fragen erst die Mitschüler. Also auch die Kinder sind sich näher. In der zweiten Woche war ich nur in einer Klasse, wo ich ganz viel Zeit mit zwei Kindern verbrachte, die ein bisschen problematisch waren. Ich konnte ihnen bei den Aufgaben aus dem Wochenplan helfen. Am Anfang war es schwierig, weil ich manchmal nicht wusste, wie ich etwas ausdrücken sollte. Aber am Ende schafften wir alles, was wir brauchten. Die Kinder waren sehr nett und ich muss sagen, dass ich traurig war, als der letzte Tag meines Praktikums kam. Ich werde diese 14 Tage lange nicht vergessen und werde mich oft daran erinnern, wie wir, nicht nur im Unterricht, sondern auch in den Pausen zusammen spielten und wie schön es dort war. Ich bin sehr dankbar, dass ich das Praktikum in der Grundschule Hartau verbringen konnte und ich hoffe, dass ich noch mehrmals dorthin kommen werde.

Dost dobře jsem si nedokázala představit, co bych ve škole mohla dělat. Navíc jsem zjistila, že tato škola není stejná jako ostatní školy, byla trošku jiná. Ne že by byla třeba jinak modrá, ale styl výuky se lišil od toho, co jsem znala. Čtyři ročníky v jedné třídě – a jen jedna paní učitelka pro všechny? Jak to může fungovat? První týden jsem tedy dostala jednoduchý úkol: všechno si prohlédnout a pozorovat. Po prvním týdnu jsem musela přiznat, že to děti i paní učitelky zvládají velmi dobře. Možná ještě o něco lépe než v těch „normálních“ školách. Děti jsou si blíž nejen mezi sebou, ale i se svou třídní učitelkou a jsou daleko samostatnější. Některé úkoly musí řešit úplně samy, a když si nevědí rady, zeptají se nejdříve staršího spolužáka. Když ten neví, potom jdou za paní učitelkou. V druhém týdnu svého praktika jsem se rozhodla pro jednu třídu, ve které jsem trávila celá dopoledne a pomáhala jsem dětem řešit jejich úkoly. Měla jsem na starost dvě problematičtější děti. Ze začátku to nebylo zrovna jednoduché, jelikož jsem se nedokázala přesně vyjádřit. Nakonec jsme to vždy zvládli. Všichni byli ke mně moc milí, a když jsem odcházela poslední den od dětí, byla jsem smutná, že to všechno končí. Na své praktikum budu dlouho vzpomínat. Nejen na výuku, ale i na to, jak jsme si na školním dvoře všichni hráli a jak se mi to líbilo. Jsem moc ráda, že jsem mohla těchto 14 dní strávit právě v této škole, a doufám, že se tam ještě někdy podívám. Zuzana Straková, 5. N

107

für diesen Prozess verantwortlich sind. Anschließend durften sie selbst pipettieren, destillieren und den Alkoholgehalt des Versuchsansatzes bestimmen. Dort hatten die Schülerinnen weiter die Möglichkeit mit modernen chemischen Geräten zu arbeiten, wie man sie heute in der chemischen Industrie benutzt. Die Herstellung von Silbermünzen war deshalb bestimmt nicht der letzte wissenschaftliche Erfolg dieser Praktikantinnen, sondern es werden sicher noch Nachrichten zu erfolgreichen Universitätsstudien folgen.

5. N • ERFOLGREICHE ALCHEMISTEN!

5. N • ÚSPĚŠNÉ CHEMIČKY!

Schülerinnen der Klasse 5. N haben es geschafft: Im Rahmen der Chemie-AG haben sie ein Verfahren zur Herstellung von Silbermünzen entwickelt. Leider ist diese Methode nicht zur großtechnischen Produktion geeignet, sondern muss ein Geheimnis dieser Forschergruppe bleiben. Aber die Schülerinnen haben während dieses Praktikums auch erfahren, dass hinter den geheimnisvollen Veränderungen, die bei vielen Versuchen zu beobachten sind, ganz logische chemische Erklärungen stecken. So hatten sie die Möglichkeit an der Fachhochschule Zittau etwas über die alkoholische Gärung kennen zu lernen. Im Mikroskop konnten sie zuerst die Lebewesen entdecken, die

Studentkám z 5. N se podařilo vymyslet postup pro výrobu stříbrných mincí. Bohužel ale tato metoda není určena pro velkovýrobu, nebo si tyto mladé chemičky přejí udržet svůj velkolepý vynález v tajnosti. Během chemického semináře se studentky mohly dozvědět, že za všemi těmi reakcemi, které celý rok prováděly, stojí zcela logické chemické vysvětlení. Také měly možnost pozorovat alkoholové kvašení na vysoké škole v Zittau. Mikroorganismy, které jsou za tento proces zodpovědné, zkoumaly v mikroskopu a směly samy pipetovat, destilovat a určovat obsah alkoholu ve zkvašeném roztoku. Tímto způsobem si děvčata vyzkoušela mnoho moderních

108

chemických přístrojů, které se používají v dnešním chemickém průmyslu. Výroba stříbrných mincí nebyla jistě posledním vědeckým úspěchem našich svěřenkyň, neboť určitě obdržíme zprávy o jejich úspěšném studiu na univerzitě.

Lucie Brnová, Barbora Krejčová, 5. N

Barbora Miklasová, tercie 109

6. N • „NICHT ZU SEIN, SONDERN ZU WERDEN…“

6. N • „SYMBOL BUDOUCNOSTI, NE PŘÍTOMNOSTI…“

Berlinfahrt 7. – 11. April 2008

Berlín, 7. – 11. duben 2008

„BERLIN ist nicht zu sein, sondern zu werden.“ In diesem kursen Satz hat Ronnie Golz, Leiter unserer Exkursion, am ersten Tag seine eröffnende Präsentation zusammengefasst. Die sich immer weiter entwickelnde Stadt, Symbol des Zusammenbruchs des Dritten Reiches, aufgrund ihrer Teilung Symbol des Kalten Krieges, aber auch Symbol des Endes des Kommunismus und der Wiedervereinigung, nicht desto weniger ein einzigartiges Kulturzentrum, wo unterschiedliche Gedankenströme aufeinandertreffen, bunter Knäuel, Stadt der tausend Bären, Currywurstentstehungsort, usw, usw. Das alles und mehr kann die deutsche Bundeshauptstadt bedeuten. Und wo anders sonst hin sollte eigentlich die Abschlussfahrt der Klasse 6. N stattfinden? Das Motto unserer Exkursion, die für uns die Friedrich-Naumann-Stiftung organisiert hat, lautete „Berlin – gestern, heute und morgen“ und analog zu diesem Titel sah unser Programm aus. Innerhalb von knapp fünf Tagen haben wir trotz harter Wetterbedingungen in Begleitung von Frau Eger und Herrn Mielke, zusammen mit Schülern aus Luban (Polen) und Zittau (Deutschland) die bedeutendsten Orte Berlins und die nahe liegende Landeshauptstadt Brandenburgs, Potsdam, erforscht. Dabei wurden sowohl die Licht- als auch die Schattenseiten der deutschen Vergangenheit veranschaulicht. Alles hat mit einer politischen Stadtrundfahrt begonnen, bei der wir auch

„BERLÍN je symbolem budoucnosti, ne přítomnosti.“ Touto větou shrnul Ronnie Golz, vedoucí naší exkurze, v první den našeho pobytu svoji zahajovací prezentaci. Stálý rozvoj a pokrok, symbol rozpadu Třetí říše, díky svému dělení symbol studené války, ale i symbol pádu komunismu a znovusjednocení Německa, jedinečné kulturní centrum, neustálá konfrontace nejrůznějších kultur a myšlenkových hnutí, nekonečná barevná směsice, město tisíce medvědů, místo vzniku kariklobásy atd, atd. To vše a ještě více může znamenat hlavní město Německa. A ostatně, kde jinde by se měl konat závěrečný výlet třídy 6. N? Motto naší exkurze, kterou pro nás připravila Nadace Friedricha Naumanna, znělo ,,Berlín – včera, dnes a zítra‘‘ a tomu odpovídal také její program. Během necelých pěti dnů jsme přes náročné povětrnostní podmínky v doprovodu paní Eger a pana Mielkeho a dalších dvou tříd z Žitavy a polského města Lubań prozkoumali nejvýznamnější místa Berlína a nedaleko ležící Postupim. Při tom Ronnie Golz poukazoval především na kontrast mezi stinnými a světlými stránkami Berlína. Vše začalo „politickou“ okružní jízdou, během které jsme si prošli olympijský stadion vystavěný ve Třetí říši. Dnes stadion slouží bundesligovému družstvu Hertha BSC, přesto jeho monumentálnost a atmosféra stále připomínají zneužití olympijských her Hitlerem a jeho politickou stranou za účelem

110

das im Dritten Reich erbaute Olympiastadion besichtigten. Heutzutage wird das Stadion von der Fußball-Bundesliga-Mannschaft Hertha BSC genutzt, seine Monumentalität und Atmosphäre erinnern aber immer noch an das Ausnutzen der Olympischen Spiele 1936 als Propaganda durch Hitler und seine Partei. Das Thema der nationalsozialistischen Untaten haben wir durch den Besuch des Denkmals für die ermordeten Juden Europas fortgesetzt. Entsprechend der touristischen Tradition haben viele von uns Fotos zwischen den Steinen des Labyrinths gemacht. Am darauffolgenden Tag fuhren wir zur Mahn- und Gedenkstätte Sachsenhausen, wo sich das nationalsozialistische Konzentrationslager und später das sowjetische Arbeitslager befand. Auf der

propagandy. Téma nacionálně socialistických zločinů pokračovalo návštěvou Židovského památníku neboli Památníku holocaustu. Jak je již turistickým zvykem, mnozí z nás pořídili zajímavé fotky z útrob labyrintu uvnitř památníku. Následujícího dne jsme se vydali do Sachsenhausenu, bývalého nacistického koncentračního tábora a později také sovětského pracovního tábora. Na cestě zpátky do ubytovny byla na programu fotovýstava pod širým nebem ,,Topografie teroru‘‘ , která obsahovala exkluzivní fotky z dob Třetí říše. Další den následoval výlet do Postupimi, do muzea Cecilienhof, místa konání Postupimské konference. Poté jsme se vydali na zámek Sanssouci. Odpoledne jsme měli možnost navštívit muzejní ostrov, mnozí šli do „Pergamonmuseum“, kde 111

Rückfahrt in die Jugendherberge stand die ,,Topographie des Terrors‘‘ auf dem Programm, eine Fotoausstellung unter freiem Himmel, die exklusive Fotos aus der Zeit des Dritten Reiches beinhaltete. Am nächsten Tag folgte eine Reise nach Potsdam, wo im Schloss Cecilienhof vom 17. Juli bis 2. August 1945 die Konferenz ,,der großen Drei‘‘, der Antihitlerkoalition stattfand und unter anderem über die Teilung Deutschlands und Berlins diskutiert wurde. Anschließend spazierten wir zum Potsdamer Schloss Sanssouci. Am Nachmittag hatten wir die Möglichkeit, uns die Museumsinsel anzuschauen. Viele besuchten das Pergamonmuseum, wo verschiedene Stücke antiker Monumentalarchitektur ausgestellt sind. Den letzten Punkt unseres Programms stellte der Besuch des Deutschen Historischen Museums am Freitag dar.

jsou vystaveny ukázky antických sbírek. Poslední bod programu v den našeho odjezdu představovalo Německé národní muzeum. Protože se studentská ubytovna ,,Stará pumpa‘‘, kde jsme byli ubytováni, nacházela nedaleko berlínského centra, mohli jsme volný čas trávit opravdu nejrůznějším způsobem. Někteří z nás chodili pravidelně nakupovat, jiní doplňovali program vlastními výpravami nebo chybějícím spánkem. 6. N doporučuje: • nejlepší místa na nákupy: Arkaden am Potsdamer Platz, Alexa am Alexanderplatz, Kurfürstendamm (pravá berlínská atmosféra, Gedächtniskirche), Hackscher Markt, • stojí za vidění ve dne: FEZ centrum a Wuhlheide, park Tiergarten, procházky okolo Brandenburské brány,

Weil das Jugendgästehaus „Alte Pumpe“, wo wir unterbracht wurden, nicht weit vom Berliner Zentrum lag, konnten wir unsere Freizeit nach eigener Lust gestalten. Einige gingen „shoppen“, andere ergänzten das ohnehin anstrengende Programm um eigene Besichtigungen, andernfalls um fehlenden Schlaf. Die Klasse 6. N empfiehlt: • die besten Einkaufsorte Berlins: Arkaden am Potsdamer Platz, Alexa am Alexanderplatz, Kurfürstendamm (echte Berliner Atmosphäre, Gedächtniskirche), Hackescher Markt, • Sehenswürdigkeiten am Abend und in der Nacht: Das Reichstagsgebäude, das IMAX-Kino (Sony Center), Museumsinsel, • Zum Seelebaumeln am Tage: FEZZentrum an der Wuhlheide, Tiergarten, rund ums Brandenburger Tor spazieren, • Kultur live erleben: Nationalgalerie, Hamburger Bahnhof (alternative Ausstellungen), Berliner Philharmonie (kostenlose Konzerte), Fernsehturm, • Tipps für Trinken und Speisen: Plus – nicht weit von Kurfürstendamm, Starbucks (fast überall in Berlin), Häagen Dazs (Konditorei). Die Fahrt hat allen Teilnehmern gefallen und stellte einen wunderschönen Abschluss unserer gemeinsamen Schulzeit dar. Und genau wie Berlin werden unsere Erinnerungen nicht nur sein, sondern auch werden…

• stojí za vidění večer a v noci: Reichstag, muzejní ostrov, • kultura live: kino IMAX (Sony Center), Národní galerie (moderní umění), Hamburské nádraží (alternativní výstavy), Berlínská filharmonie (koncerty se vstupem zdarma), Fernsehturm (televizní věž), • tipy na občerstvení: Plus – nedaleko ulice Kurfürstendamm, Starbucks café (skoro na každém kroku), Häagen Dazs (zmrzlinárna). Exkurze se všem moc líbila a byla krásným závěrem našeho společného času ve škole. Kateřina Bláhová, 6. N

112

113

INFORMATIONEN BRINGEN VORTEILE!

INFORMACE PŘINÁŠEJÍ VÝHODY!

Welche Informationen sind gemeint? Es geht um Informationen, die wir den Abiturienten bezüglich eines Studiums in Deutschland übermitteln können. Wir beginnen mit verschiedenen Präsentationsveranstaltungen schon in der Klasse 5. N und laden dazu vor allem aus den nahe gelegenen Hochschulen Gäste ein. Es kommen Professoren der Fachhochschule Zittau/Görlitz und der Neisse University sowie eine Studienkoordinatorin der TU Dresden an die Schule. Wenn möglich, informieren bei diesen Veranstaltungen auch ehemalige Schüler über ihre Studienerfahrungen in Deutschland. So berichtete z. B. bei der letzten Information der TU Dresden Jan Plíva von seinem Studium der Elektrotechnik als Stipendiat an dieser Technischen Universität. Auβerdem besuchen die Schülerinnen und Schüler den „Tag der offenen Tür“ der FH Zittau. Hier erhalten sie in Kursvorlesungen und Laborbegehungen Einblicke in die Arbeitsweise und die technische Ausstattung der Hochschule. In einer eigens eingerichteten Sprechstunde durch Frau Wehner können die Schüler auch

O jakých informacích je řeč? Jedná se o informace, které poskytujeme maturantům o možnostech studia v Německu. Začínáme s nejrůznějšími prezentacemi již ve třídě 5. N a zveme hosty především z nedaleké vysoké školy. Do školy přicházejí profesoři z „Fachhochschule Zittau/Görlitz”, též z „Neisse University“, stejně jako studijní koordinátoři z „TU Dresden“. Mnohdy jsou na těchto přednáskách přítomni i bývalí studenti, kteří sdělují své vlastní zkušenosti ze studia, jako tomu bylo naposledy u informací o univerzitě v Drážďanech. Tuto školu studuje Jan Plíva, který se nyní zabývá studiem elektrotechniky na této Technické univerzitě a je mimo jiné i držitelem stipendia. Kromě toho studentky a studenti navštěvují i dny otevřených dveří na vysoké škole v Žitavě. Zde vyslechnou krátké přednášky a mohou si prohlédnout i místní laboratoře, zdejší způsob práce a celkové vybavení vysoké školy. V konzultačních hodinách paní Wehner mohou studenti přijít s osobními otázkami o studiu; pomůže jim s vyplňováním přihlášek na německé vysoké školy.

ihre ganz persönlichen Studienfragen stellen und sie erhalten Hilfe bei den Anmeldeformalitäten für eine deutsche Hochschule. Bei sehr guten Abiturleistungen hat die Deutsche Abteilung jedes Jahr die Möglichkeit Stipendien für Abiturienten zu vermittelt. In diesem Jahrgang erhielten Kateřina Bláhová und Roman Uhlíř ein Jahresstipendium für die Universität Hamburg. Ihr schulischer Einsatz hat ihnen auf jeden Fall schon ein Tor zur Welt geöffnet, weitere werden bestimmt folgen.

V případě velmi dobrých studijních výsledků má německé oddělení každoročně možnost zprostředkovat stipendia. V tomto roce obdrželi například jedna maturantka a maturant roční stipendium na univerzitě v Hamburku. Jejich školní nasazení jim v každém případě otevřelo dveře do celého světa, což se jim v budoucnu ještě jistě vyplatí. Maria Wehner, výchovná poradkyně Překlad: Lenka Vaňátková, 6. N

Maria Wehner, Studien- und Berufsberaterin

Kristýna Tichá, 3. A 114

115

VYBRÁNO Z TISKU

116

117

HARMONOGRAM ŠKOLNÍHO ROKU 2008 – 2009

PLÁNOVANÉ OSLAVY 90. VÝROČÍ ZALOŽENÍ GYMNÁZIA

1. 9. 2. 9. 12. 9. – 21. 9. 19. 9. – 28. 9. 22. 9. – 26. 9. 27. 10. – 29. 10. 30. 10. – 1. 11. 19. 11. 22. 12. – 2. 1. 14. 1. 21. 1. 29. 1. 30. 1. 2. 2. 4. 2. 6. 2. 3. 3. 15. 3. 7. 4. 9. 4. – 10. 4. 15. 4. 22. 4. – 7. 5. 6. 5. 12. 5. 11. 5. – 15. 5. 13. 5. 15. 5. 18. 5. – 22. 5. 20. 5. – 26. 5. 25. 5. – 29. 5. 22. 6. – 23. 6. 24. 6. 25. 6. 26. 6. 29. 6. 30. 6.

Říká vám něco datum 19. 9. 1919? Věřím, že řada současných studentů si všimla desky, která visí ve vestibulu školy a oznamuje právě toto datum – den, kdy bylo naše gymnázium založeno. Na podzim 2009 bychom k 90. výročí chtěli uspořádat řadu akcí. Hned v září se v galerii U Rytíře bude konat výstava výtvarných prací našich žáků. Připravujeme výstavu o historii školy, v Domě kultury společenský večer a vydáme Almanach, který bude navazovat na almanach z roku 1994. Natáčíme DVD se zajímavými osobnostmi, které naši školu navštěvovaly. Oslovíme řadu významných absolventů, aby svými osobními zážitky dokreslili historii našeho gymnázia. Termín setkání absolventů závisí na přestavbě školy, takže ho dnes ještě nedokážeme určit. Chtěli bychom absolventy pozvat do naší budovy, i když řada z nich chodila do školy v Hálkově ulici (dnešní budovy TU Liberec) nebo v Husově ulici (základní škola), ti mladší v Jeronýmově ulici (dnešní Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická). Chceme také založit Klub absolventů, který by podporoval aktivity současných studentů, zároveň by jeho prostřednictvím absolventi dostávali pravidelné informace o dění ve škole. Věřím, že se nám podaří rozšířit i webové stránky školy, aby naši absolventi, kterých je do dnešního dne více než sedm a půl tisíce, měli stále nové informace o škole, jež většinu z nich připravila na vysokoškolská studia.

zahájení školního roku maturitní zkoušky sportovně turistický kurs – 3. A, 3. B, septima sportovně turistický kurs – 4. N, 5. N dny poznávání v SRN – 1. N podzimní prázdniny Educa 2008 – výstava vzdělávání pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ vánoční prázdniny den otevřených dveří pedagogická rada vysvědčení jednodenní pololetní prázdniny maturitní písemné zkoušky z německého jazyka – 6. N maturitní písemné zkoušky z matematiky – 6. N maturitní písemné zkoušky z fyziky, biologie, zeměpisu – 6. N kontrolní zkouška z německého jazyka – 2. N uzávěrka přijímání přihlášek do gymnázia maturitní písemné práce z českého jazyka velikonoční prázdniny pedagogická rada a schůzky s rodiči, SRSPŠ přijímací zkoušky – 1. kolo pedagogická rada – 6. N, oktáva vysvědčení – 6. N, oktáva výjezdové semináře – septima, 3. A, 3. B pedagogická rada – 4. A, 4. B vysvědčení – 4. A, 4. B maturitní zkoušky – oktáva maturitní zkoušky – 6. N maturitní zkoušky – 4. A, 4. B školní exkurze prezentace projektů pedagogická rada Chování člověka za mimořádných situací – cvičení Den plný aktivit vysvědčení

Irena Přádná

Budovy shora: Na Bojišti (1919 – 1921), Hálkova ulice (1921 – 1938; 1949 – 1953), Husova ulice (1945 – 1949), Jeronýmova ulice (1953 – 1986). 118

119

Hana Turečková, 3. A

Gymnázium F. X. Šaldy

ROČENKA 2008 Redaktoři ročenky Karolína Kvasničková, Jan Voženílek Sazbu písmy Book Antiqua a Bodoni vytvořil Honsoft Obálku připravil Pavel Knobloch Grafická spolupráce Zuzana Kostincová Grafické motivy Věra Motyčková Jazyková spolupráce Eva Laurinová, Astrid Abraham Fotografie z archivu školy a archivů autorů Vytiskla tiskárna Ruch, spol. s r. o., Liberec Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy v Liberci roku 2008 Náklad 1000 výtisků 1. vydání