Reformy školství v Československu

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Reformy školství v Československu (1918 – 1989)

Závěrečná práce Obor: Studium v oblasti pedagogických věd Autorka práce: Mgr. Petra Zajíčková Vedoucí práce: doc. PhDr. Miroslav Sommer, DrSc. Datum odevzdání: 16. 12. 2015

1

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 Situace před vznikem samostatného Československa ............................................................................ 8 Podoba školské správy po vzniku samostatného Československa .......................................................... 9 Pokusy o reformu československého školství v období první republiky ........................................... 13 Pokusné školství a Příhodovská reforma ....................................................................................... 16 Období 20. let 20. století ............................................................................................................... 17 Období 30. let 20. století ............................................................................................................... 18 Pokusné školy ve Zlíně ................................................................................................................... 21 Protektorát Čechy a Morava ................................................................................................................. 23 Školství v letech 1945-1948 ................................................................................................................... 25 Rok 1946 ............................................................................................................................................ 27 Rok 1947 ............................................................................................................................................ 30 Rok 1948 ............................................................................................................................................ 32 Vývoj československého školství v letech 1948-1989 ........................................................................... 35 Školství v období let 1953 – 1960...................................................................................................... 37 Školství v období 1960 - 1978............................................................................................................ 38 Školství v období let 1978 – 1989...................................................................................................... 40 Závěr ...................................................................................................................................................... 42 Přílohy.................................................................................................................................................... 43 Seznam literatury .................................................................................................................................. 45 Ostatní zdroje ........................................................................................................................................ 46

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval/a samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

Datum: 16. 12. 2015 Podpis

Abstrakt Tato práce se zaměřila na problematiku reforem československého školství. Role vzdělávání mládeže vždy hrála důležitou roli v životě celého státu. Změny v rámci podoby školství tak byly poměrně palčivým tématem pro každou vládu, která připravovala školskou reformu. V práci je krátce zmíněna situace, která v systému vzdělávání panovala před vznikem samostatného československého státu. Vlastním reformám se práce věnuje až od roku 1918. Proměny školství v tomto období přetnula v roce 1938 druhá světová válka. Po skončení válečného konfliktu se otázka bezesporu nutné reformy školství objevila znovu. Ovšem její pojetí se od té prvorepublikové odlišovalo. Novám požadavkem se stala jednotná státní škola. Ke schválení takové podoby školství ovšem došlo až v roce 1948, když se k moci plně dostala komunistická strana. Vývoj od roku 1948 do roku 1989 byl jasně ovlivněn vládnoucí mocí. Změny, které v této době probíhaly odrážely celkovou politickou i sociální situaci v zemi. Práce končí právě rokem 1989, který považuji za další milník v cestě vývoje společnosti.

Abstract This work has focused on the issue of education reforms in Czechoslovakia. Part youth education has always played an important role in the life of the entire country. Changes within the form of education and the relatively burning issue for any government that was preparing school reform. The paper briefly mentions the situation that prevailed in the education system before the creation of independent Czechoslovakia. Self reforms are devoted to work since 1918. Changes of schools in this period, cutting through the 1938 World War II. Post-conflict situations, the question undoubtedly need to reform education emerged again. However, the concept is distinguished from the first republic. Nova requirement of the unified state school. To approve such a form of education, however, it occurred in 1948, when he came to power fully Communist Party. Developments from 1948 to 1989 was clearly influenced by the ruling power. The changes that took place in this period reflect the overall political and social situation in the country. Work ends with the 1989, which I consider to be another milestone in the path of social development.

Úvod Tato práce se zabývá problematikou reforem československého školství v období let 1918-1989. Oblast výchovy mládeže tvořila vždy důležitou část občanského života. Po zániku Rakousko-Uherské monarchie se před nově jmenovanými zákonodárci objevila nová výzva jménem školství. Až doposud se totiž podoba školského systému řídila zákonem z roku 1869. Při tvorbě práce jsem vycházela především z odborné literatury a internetových zdrojů. Ovšem pro období mezi lety 1945-1948 byla důležitá práce s dobovým tiskem, konkrétně s Mladou frontou. Z hlediska správy se stala nejpřínosnější publikace od Jana Dobeše, Dějiny správy v českých zemích. Pro popis vývoje v československém školství jsem pracovala s dalšími odbornými knihami např. od Růženy Váňové. Obdobím před vznikem samostatného Československa se zabývá první kapitola, ve které je lehce nastíněna situace ve školství před rokem 1918. Popsány jsou zde nejdůležitější změny, jako například vznik moderní školské soustavy. Nová československá vláda před sebou měla složitý úkol, a to přizpůsobit školství novým požadavkům jejich doby. Druhá kapitola je věnována období do roku 1938. Pokusy o tak potřebnou reformu se sice objevily, ale výsledky nebyly uspokojivé. Šlo pouze o nedostatečné úpravy, které neuspokojily odbornou ani laickou veřejnost. Naopak vládní snahy vyvolaly ostrou kritiku. Do budoucna se však počítalo s mnohem komplexnější reformou. K tomu ale již nedošlo díky další velké válce. Třetí část se zaměřuje právě na problematické období druhé světové války, kdy se Československo stalo Protektorátem Čechy a Morava. Toto období přineslo našemu školství řadu negativních změn. Způsob výuky se měl přizpůsobit říšským představám a nároků, což se projevilo v provedených změnách. Předposlední čtvrtá kapitola se věnuje poměrně krátkému, přesto však velmi zajímavému období. Po osvobození Československa se objevil návrh na jednotnou státní školu. Tato představa však neodpovídala všem představám a objevila se poměrně významná opozice. Mezi lety 1945 až 1948 tedy probíhal „boj“ o novou podobu školství. Proti sobě stály dva tábory. Ten první, spíše levicově orientovaný podporoval myšlenku jednotné státní 6

školské soustavy. Nutno ovšem poznamenat, že taková idea nebyla nová. Již dříve s ní přišel Václav Příhoda. Druhé uskupení prezentované především církví se bálo převážně o svobodu vzdělávání a vyznání, a proto novou myšlenku nepodporovalo. Vše ukončil roku 1948, když se v únoru dostala plně k moci komunistická strana. Nyní bez silných oponentů byla reforma jednotné státní školy bez problémů uzákoněna. Poslední kapitola navazuje na události před rokem 1948 a končí v roce 1989. V období vlády komunistické strany byla školství věnována velká pozornost a pravidelně probíhaly různé změny, které měly podobu vzdělávání přizpůsobit novým nárokům na společnost. Celá práce končí rokem přelomovým rokem 1989, když došlo ke změně politického systému v Československu.

7

Situace před vznikem samostatného Československa Již odpradávna měla největší vliv na vzdělávání církev. K postupným změnám docházelo až ke konci 18. století. Velký vliv na změnu názoru měl nový myšlenkový proud, osvícenství. Hlavní idejí této filozofie bylo vyzdvihování vědění. Věda se stala novým „náboženství“. Takové změny v myšlení se projevily také v rovině státní. Osvícenští panovníci prováděli mnohé reformy, které se dotýkaly také oblasti školství. Novodobá školská soustava vznikla v druhé polovině 18. století díky reformám Marie Terezie. Důležitou událostí v tomto směru se stalo zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Tento katolický řád měl na starosti zejména vzdělávání, a to na všech úrovních. Marie Terezie zavedla povinnost vzdělávání dětí svých poddaných. Pro vzdělání velkého počtu nových žáků bylo zřizováno velké množství škol. K takovému kroku ovšem Marii Terezii nevedly pouze ideje osvícenství. Díky novým reformám bylo potřebné větší množství úředníků a z toho důvodu bylo nutné poskytovat vzdělání mnohem většímu počtu osob. Došlo k vytvoření nových typů škol, které děti připravovali k dalšímu studiu. V podstatě tak vznikl základ dnešní školní soustavy. Základ tvořily tzv. triviální školy, které byly zřizovány při farách v jednotlivých obcích. Dětem poskytovaly základní vzdělání, tzv. čtení, psaní, počítání. Vyučování mělo probíhat v mateřském jazyce, k čemuž často nedocházelo. V ideálních podmínkách byly odděleny chlapecké a dívčí třídy. Financování těchto škol zajišťovala přímo obec spolu s místním panstvem. Dalším stupněm se staly školy hlavní, které se nacházely v krajských městech. Dětem se zde rozšiřovalo vzdělání z triviálních škol. Učila se zde latina, geometrie, kreslení, sloh apod. Žáci, kteří takovou školu absolvovali, se mohli uplatnit v oblastech řemesel, zemědělství a vojenské služby. V této škole se již začínalo vyučovat v němčině. Správa a financování hlavních škol náležely státu. V zemských městech se zřizovaly školy normální, její absolventi poté pokračovali ve studiích na gymnáziích. Ti nejlepší pak měli možnost později studovat na univerzitě. Dalším důležitým datem se stal revoluční roku 1848. V jeho důsledku došlo k postátnění veřejné správ. Dále v roce 1848 došlo ke zřízení Ministerstva kultu a vyučování, 8

které se zabývalo středním a vysokým školstvím. Toto ministerstvo se také zabývalo náboženstvím, vědeckými a uměleckými institucemi. Přelomovým se stal říšský školský zákon z roku 1869. Nově zavedl osmiletou povinnou školní docházku. S tím souviselo zřízení škol, které toto vzdělávání umožňovaly. Došlo k rozšíření obsahu dostupného vzdělání. Tato zákonná norma se také zabývala vzděláváním učitelů. Na základě tohoto zákona se rozlišovaly školy obecné a měšťanské. Důležitost a prospěšnost tohoto zákona potvrzuje fakt, že s drobnými úpravami přetrval až do období první republiky.

Podoba školské správy po vzniku samostatného Československa Dne 28. října 1918 vzniklo samostatné Československo, nově založený stát potřeboval pro svoji činnost právní řád. Československá republika převzala právní a správní systém po zaniklé Rakousko-Uherské monarchii tzv. recepčním zákonem. Tato norma byla přitom vůbec první, kterou přijal Národní výbor v den vzniku samostatného československého státu. Později byl zákon uveden pod č. 11/1918 Sb. Takové opatření zajistilo kontinuitu právního a správního vývoje.1 Ve vlastním zákoně je jasně uvedeno, že: „…veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti…všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní, župní a obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají podle dosud platných zákonů a nařízení“.2 Vývoj politického a správního systému byl jasně ovlivněn obdobím, ve kterém československá republika vznikala. Zpočátku se na podobě správy velmi výrazně promítnul vliv lidových vrstev. Od dvacátých let se nově vzniklý stát stabilizoval a během tohoto procesu zmizela většina ustanovení, která vznikla během revoluční doby. Další výrazná změna ve správě státu se odehrála za tzv. druhé republiky, když došlo k přeměně Československa ve spolkový stát. Mimoto bylo plánováno změnit celkovou podobu státního 1

DOBEŠ, Jan, Zdeňka HLEDÍKOVÁ a Jan JANÁK. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po

současnost. Druhé. Praha: Lidové noviny, 2007, s. 331. 2

Zákon č. 11/1918 Sb. Společnost pro církevní právo [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://spcp.prf.cuni.cz/lex/11-18.htm 9

zřízení a územní samosprávy podle německého vzoru. Ovšem tento proces zastavila okupace v březnu 1939.3 Všechno ovšem nebylo stejné. Správní soustava ČSR se od té Rakousko-Uherské poměrně lišila. Typickou se stalo tzv. zpolitizování veřejné správy, když zmizel apolitický úředník. V byrokratické praxi se totiž stalo nutností vlastnit stranickou legitimaci, např.: Ministerstvo školství a národní osvěty se nacházelo ve sféře vlivu socialistických stran. Dalším odlišujícím rysem od bývalého zřízení pak byla demokratizace státní správy, která odpovídala nárokům tehdejší doby. 4 Důležitou institucí ve vývoji správy ČSR představoval Národní výbor, který vznikl 18. listopadu roku 1916. V rámci monarchie zastupoval zájmy českého národa mimo říšskou radu. Ovšem až do roku 1918 byla tato instituce pasivní. Až během roku 1918 se objevily snahy o reorganizaci tohoto orgánu. V národním výboru měly být zastoupeny strany podle výsledků voleb do říšské rady v roce 1911.5 Po vzniku republiky NV svou činností zastupoval parlament a vládu. Výkonným orgánem této instituce, které suplovalo funkci vlády, se stalo jeho předsednictvo. Postavení zákonodárného sboru zastalo plénum Národního výboru. Mezi další důležité části NV patřily odborné komise provádějící přípravné práce a kancelář Národního výboru, která se starala o provádění jeho usnesení.6 Vydáním zákona č. 2/1918 Sb. ze dne 2. 11. 1918, došlo k vytvoření nejvyšších správních orgánů tzv. dvanácti úřadů pro správu. Pojmenování „ministerstvo“ bylo použito později, a to z důvodu existence všeobecného odporu. Termín „ministerstvo“ bylo totiž bráno jako označení nedemokratické. Již v listopadu 1918 byla zřízena následující ministerstva: zahraničních věcí; vnitra; financí; školství a národní osvěty; spravedlnosti; průmyslu, obchodu a živností; dopravy; veřejných prací; zemědělství; národní obrany; sociální péče; veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. V roce 1918 byly vydány ještě další zákonné normy (č. 20/1918 Sb., č. 40/1918 Sb., č. 64/1918 Sb.), díky kterým se objevila 3



Tamtéž, s. 332.

5

Tamtéž, s. 336.

6

Tamtéž, s. 337. 10

ministerstva pro zásobování lidu, pošt a telegrafů, železnic, úřad pro správu Slovenska. Poslední významné správní orgány této úrovně vznikly v roce 1919 a 1920 (zákony č. 431/1919 Sb. a č. 418/1920 Sb.), konkrétně se jednalo o ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organizace správy a úřad pro zahraniční obchod.7 Otázky školství a kultury tedy spadal do politické správy. Nejvyšší orgán, který se staral o tyto oblasti, představovalo ministerstvo školství a národní osvěty. Jediné oblasti školství, které nespadaly do působnosti této instituce se týkaly zemědělského školství, o které spadalo do jurisdikce ministerstva zemědělství a učňovských škol, které patřily do kompetence zemské politické správy. V případě učňovských škol tato situace trvala až do roku 1925, když i ony přešly do správy MŠNO, a to zákonem č. 25/1925 Sb.8 Záležitosti týkající se umění a osvětové činnosti mělo mít původně na starosti ministerstvo krásných umění, avšak to nakonec nevzniklo. Z toho důvodu také tato agenda spadala pod pravomoc MŠNO. Otázka školství byla v rámci první republiky definitivně upravena v dubnu roku 1920 zákonem č. 292/1920 Sb., kde je jasně uvedeno: „Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychování a vyučování a dozor k němu. Správu tu vykonává stát ministerstvem školství a národní osvěty“.9 Díky tomuto opatření se do pravomoci MŠNO dostaly také záležitosti, které doposud spravovala zemská školní rada a politická správa.10 Vlastní ministerstvo bylo strukturováno na osm odborů: národní školství, střední školství, odborné školství, vysoké školy, národní osvěta, církevní záležitosti, legislativní záležitosti a sociální péče o studentstvo, kulturní styky s cizinou.

7


současnost. Druhé. Praha: Lidové noviny, 2007, s. 338-340. 8

165 let Ministerstva školství a tělovýchovy. Ministerstvo školství a tělovýchovy [online]. [cit. 2015-

11-21]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-atelovychovy 9

Zákon 292/1920. Epravo.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=1873 10

165 let Ministerstva školství a tělovýchovy. Ministerstvo školství a tělovýchovy [online]. [cit. 2015-

11-21]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-atelovychovy 11

Systém školství v předválečném Československu byl spravován pomocí tzv. školních rad. Tyto organizace se rozčleňovaly na tři stupně, a to na zemské školní rady, okresní školní výbory a místní školní rady. Místní školní rady se dle zákona č. 292/1920 Sb. nacházely v každé obci, kde sídlila škola a plnila funkci veřejného úřadu. V čele rady stál předseda, kterého volila místní školní rada ze svých členů. Další představovali zástupci školy, jež byli voleni konferencemi učitelstva a zástupci školní obce. Ti byli vybíráni obecním zastupitelstvem. Místní školní rady měly čtyřleté funkční období. Dohled nad tímto správním orgánem prováděli okresní a zemští školní inspektoři.11 Působnost okresních školních výborů se vztahovala na jednotlivé okresy Československého státu, kde ve funkci vystřídaly okresní školní rady. Jejich organizace se řídila stejnými předpisy jako v případě místních školních rad. Problematičtější se jevila situace v národnostně smíšených okresech, kde podle potřeby mohly vznikat hned dva výbory. Ovšem v některých případech mohly být školy v takových okresech přiděleny k nejbližšímu okresu se stejným jazykem. Struktura okresního školního výnoru měla následující podobu. V jeho čele stál přednosta okresního úřadu (původně okresní hejtman) s funkcí předsedy. Dále se zde nacházeli odborní referenti, tedy okresní školní inspektoři. Rovněž v těchto výborech nesměli chybět zástupci učitelů a také občanů. Všichni členové byli ustanovováni předsedou zemské školní rady na základě spolupráce přednostou okresního úřadu, učitelských organizací a volebních výsledků do poslanecké sněmovny. 12 Nejvyšší úroveň školských úřadů představovaly, stejně jako za Rakouska-Uherska, zemské školní rady. Tyto organizace byly rozdělovány na dvě sekce, dle národnostního měřítka. V roli předsedy zemské školní rady působil přednosta zemské správy politické nebo jiný předem určený zástupce. Funkční období členů rady trvalo šest let.13

11


současnost. Druhé. Praha: Lidové noviny, 2007, s.357. 12

Tamtéž.

13

Tamtéž. 12

Nově vzniklý stát se potýkal s mnoha problémy, jedním z nich bylo národnostní složení obyvatelstva. Kromě Čechů a Slováků se na území republiky vyskytovaly také další národnosti, jako např. Němci, Maďaři, Rusíni a Poláci. S ohledem na složení obyvatelstva byly v národnostně smíšených okresech zřizovány tzv. místní školní výbory, které se složením svých členů podobaly místním školním radám. Působení těchto úřadů bylo ovšem omezené, a to také z finančních důvod. O veškeré náklady spojené s těmito organizacemi a menšinovými národnostními školami se staral stát, tedy přesněji řečeno ministerstvo školství a národní osvěty. Kromě výše zmíněných školních správních orgánů byly zákonem č. 233/1935 Sb. o újezdních měšťanských školách, zřízeny tzv. újezdní školní rady, které byly společné jak pro školní obec, tak i pro školní újezd.14 Členové újezdních rad se tak logicky skládaly ze zástupců školní obce a školního újezdu.

Pokusy o reformu československého školství v období první republiky Po vzniku nového státu bylo nutné pozměnit podobu dosavadního školství, které již neodpovídalo novým potřebám společnosti. Reformu měla mít na starosti samozřejmě vláda, avšak s jejími snahami se nespokojil velký počet lidí. Změnami ve školství se tak začaly zabývat také jednotlivci a organizace. Takové snahy se později staly terčem kritiky pro svou častou neodbornost. V roce 1919 působil jako ministr školství Gustav Habrman, který na této pozici setrval až do září roku 1920. Československé školství se potýkalo hned s několika problémy, které bylo potřeba vyřešit. Prozatím nejdůležitější záležitost představovala národní problematika. V nově vzniklé republice spolu žilo několik národností. Nejvíce napjaté vztahy byly mezi Čecha a Němci. Z toho také vyplývaly odlišné názory na podobu potřebné reformy školství. V dubnu 1919 byl uveřejněn zákon č. 189/1919 Sb., kterému se říkalo Metelkův. Tato vyhláška upravovala vznik národnostních škol v jednotlivých oblastech s obyvatelstvem odlišné národnosti. Zásluhou Metelkova zákona došlo k otevření většího počtu českých škol, 14

Školní újezd – soubor obcí nebo jejich částí, které spadaly k měšťanské škole, jejíž obvod

přesahoval teritorium školní obce. 13

což nebylo za dřívějšího politického režimu myslitelné. V praxi byly takové školy zřizovány v obci s nejméně 40 dětmi, které měly navštěvovat školu. Národní škola mohla být zřízena i v oblastech, kde existovala škola s více jak 400 žáky.15 Zřizování a správa takových škol závisely pouze na státních úřadech. Výuka na školách tohoto typu probíhala výhradně v mateřském jazyce žáků. Ačkoliv zákon mluvil o školách pro národní menšiny, jeho hlavním cílem bylo posílení české komunity v německých oblastech. Ministerstvo nezůstalo pouze u Metelkova zákona. K jedněm z dalších potíží, které musel nově vzniklý stát řešit, patřila i náboženská otázka a materiální zajištění učitelů.16 Dne 10. dubna sněmovna vyhlásila zákon č. 205/1919 Sb., který potvrzoval, že učitelem se může stát kdokoliv s patřičným vzděláním bez ohledu na svou víru.17 Významným krokem bylo přijetí tzv. Malého školského zákona v roce 1922. Jednalo se o zákon ze 13. července č. 226/1922 Sb. jímž se doplňovaly zákony o školách obecných a občanských.18 Nové nařízení přinášelo několik změn. Zaváděl povinnou osmiletou školní docházku s platností na území celého Československa. Na Slovensku totiž dosud platila docházka šestiletá. V rámci oblasti školní docházky tento zákon zrušil rovněž různé úlevy. Velkou změnu představovalo snížení počtu žáků ve třídě, navíc norma zavedla smíšené třídy. Zákon se ovšem týkal tak pedagogických pracovníků. Jeho zavedením došlo k zrovnoprávnění postavení učitelů a učitelek. Na úrovni obecných škol se měli žáci naučit číst, psát, počítat, dále byli vzděláváni v přírodopise, přírodozpytu, zeměpisu, dějepisu, kreslení, zpěvu, náboženství, tělesné výchově a kreslení. Kromě těchto povinných předmětů existovaly také volitelné, jako nauka o domácím hospodářství.19 Novinku představovalo zavedení občanské nauky jako povinného 15



Tamtéž.

17

Stejnopis sbírky zákonů a nařízení státu Československého. Stejnopis sbírky zákonů a nařízení státu

Československého[online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919.html 18

Zákon 226/1922. Epravo.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=3020. 19

KUPR, Tomáš. Vývoj České školské správy na našem území. První. Praha: Univerzita Karlova, 2015. 14

předmětu. Měšťanské školy oproti těm obecným navíc nabízely výuku měřičství, rýsování, krasopisu a matematika byla doplněna jednoduchým účetnictvím. Ke změně došlo v povinnosti výuky náboženství. Děti z ní mohly být omluveny na základě písemné žádosti jejich rodičů podobně jako jedinci bez vyznání. Malý školský zákon ovšem nesplnil zcela představy o reformě školského systému. Jak už z názvu vyplývá, šlo pouze o částečné změny, které ani zdaleka nenaplnily veškerá očekávání. Ihned po jeho vydání se tak objevila jeho kritika. Objevily se požadavky na svobodnou učitelskou práci a na volnou, pracovní školu. 20 Požadavky vycházely ze zahraničních přístupů ke změnám ve školství. Na základě takové nespokojenosti vznikaly jednotlivé pokusy přímo v jednotlivých školách pod vedením tamních pedagogických pracovníků. Význam této zákonné normy spočíval hlavně v sjednocení principů školství na celém území republiky.21 Snahou československé vlády představovala nutnost podat všem žákům všeobecné základní vzdělání. V květnu roku 1930 byly vydány učební osnovy pro obecné školy splatností od roku 1930, do roku 1933. Tyto normy později prošli další úpravou, a to v červnu 1933. Ministerstvo ovšem vytvářelo pouze jakýsi základní rámec osnov, které měli rozvádět pedagogové, kteří se za tímto účelem měli scházet na speciálních poradách. Takto vytvořené učební plány měl za úkol potvrzovat okresní či městský školní výbor. Výnos o učebních osnovách měl platit pro celé území Československé republiky. Případné nesrovnalosti měly řešit úpravy specificky pozměněné pro potřeby regionů Slovenska a Podkarpatské Rusi. 22 Osnovy pro měšťanské školy řešilo ministerstvo v červnu roku 1932. Cílem se stalo sjednocení výuky na všech školách tohoto typu, které se měly přiblížit středním školám, čímž by se usnadnil přechod žáků z jedné instituce do druhé. Ministerský výnos se ovšem zabýval pouze základními obrysy, které měly být doplněny přímo učiteli jednotlivých měšťanských škol. Důsledkem výnosu došlo k zavedení nepovinné výuky latiny a zintenzivnění vyučování 20

SVATOŠ, Tomáš. Reformní pedagogické hnutí v meziválečném Československu [online]. : 11 [cit.

2015-12-13]. Dostupné z: http://kpg.zcu.cz/zkousky_literatura/dpg.pdf. 21



Tamtéž, s. 42. 15

mateřského jazyka. Snaha přiblížit školy obsahem učiva vyvolalo otázku možnosti jejich úplnému sloučení. 23 Výrazný požadavek představovalo prodloužení školní docházky, ta osmiletá se totiž zdála nedostačující. Prozatímní řešení představoval jednoroční kurz měšťanských škol, jejichž přibližné osnovy byly rovněž vyhotoveny v tomto období. Problémem reforem v období od roku 1919 do roku 1938 se stala jejich neucelenost a nedostatečnost. Z toho důvodu se školství řídilo převáženě dle školského zákona z roku 1869. Jak již bylo zmíněno na začátku, z důvodu nedostatečnosti změn řízených státem se postupně objevovaly pokusy o reformy od jednotlivých učitelů či politických i nepolitických organizací.

Pokusné školství a Příhodovská reforma Významnou roli v celém reformním hnuté sehrálo učitelstvo, a to hlavně pedagogové z národních škol, tj. obecních a měšťanských.24 Hlavní důvod představoval fakt, že práce tito učitelé měli nejlepší přehled o praktických nedostatcích a problémech tehdejšího školství. Pedagogové se sdružovali v různých organizacích. V prvorepublikovém Československu existovaly tři takové významné organizace. Československá obec učitelská25, Socialistické sdružení učitelstva a učitelé sdružení kolem Školy vysokých studií pedagogických. 26

23



KOZLÍK, Jaroslav a kol. Aktuální historie: Kapitoly o zkušenostech pokusných škol ve Zlíně z let 1929-

1939. První. Přerov: Muzeum Komenského, 1996, s. 94. 25

Československá obec učitelská (ČSOU) byla založena v roce 1920. Jejím cílem se stalo sdružování

dalších již existujících učitelských organizací. V roce 1925 se od ČSOU odštěpila odnož, a to Svaz učitelstva československého protipokrokově orientovaného. 26

Vysoká škola, který zajišťovala dálkové studium pro již učící pedagogy obecných a měšťanských

škol. Vyučující se zde měli seznámit s novými poznatky v oboru školství. 16

Nová reformy školství měla podléhat novým nárokům doby, a to idejí demokratizace, humanizace a respektování osobnosti dítěte.27 Takové požadavky přitom zcela přirozeně vycházely z již zažité domácí tradice. Ohled na potřeby jednotlivých dětí můžeme najít ve filozofii Jana Ámose Komenského, která ovlivnila přístup ve způsobu vzdělávání v rámci Jednoty Bratrské. Potvrzení takového přístupu přinesl později v 18. stoulí Jean-Jacques Rousseau, na nějž navázaly na přelomu 19. a 20. století nově nastupující reformy pedagogiky. Nová škola měla přinést příjemné přátelské prostředí, které by podporovalo zdárný vývoj jednotlivých žáků.

Období 20. let 20. století V těchto letech se stala potřeby nové podoby školství zcela neodkladnou. Pokusy o reformu školského systému probíhaly na jednotlivých školách a jejich podobu ovlivňovaly osobnosti jednotlivých učitelů. Snahy pedagogů podporoval také prezident republiky, Tomáš G. Masaryk. V létě 1920 se tak mohl konat sjezd československého učitelstva, který zajistil právě prezident.28 Sjezd potvrdil snahu navázat na Komenského s ohledem na nejnovější poznatky z oblasti pedagogiky. Nově vznikající pokusné školy se ovšem nesetkaly s přílišnou podporou ministerstva školství. Reformátoři těchto škol mohli navazovat na myslitele z před-republikového období. Zejména mám na mysli bývalého inspektora českých menšinových škol. J. Úhelu.29 Nové školy se stavěly proti Herbartovskému pojetí výuky, které prosazovalo přísný řád. Pedagog v jeho podání byl v podstatě dozorcem, který měl potlačit iniciativu dětí. Ve škole se pak vytvořila strnulá atmosféra naplněná různými příkazy a zákazy. Žádoucí byly dle Herbarta také tělesné tresty. Hlavním cílem pokusných škol se tedy stalo vytvoření svobodné atmosféry ve škole, které by vycházela vstříc individuálním potřebám žáka, a tak rozvíjela

27



SŮVOVÁ, Barbora. Pokusné a reformní školy 20. a 30. let 20. století v Československu. Praha:

Teologická fakulta Univerzity Karlovy, 2014, s. 16. 29

Tamtéž, s. 17. 17

unikátní osobnost každého dítěte. Proměnou neprošla jen forma výuky, ale rovněž podoba vztahu mezi vyučujícím a žákem. Nově měl mít jejich vztah přátelštější podobu. Výuka na pokusných školách byla jako ostatně vše ovlivněna poválečnou situací. Podoba vyučování vycházela z potřeb moderní doby. Z dítěte mel ideálně vyrůst moderní a morálně založený člověk, který by byl prospěšný pro společnost. Přesná podoba vyučovacích hodin se pak odlišovala dle osobnosti pedagogů na jednotlivých školách. Každá reformní škola se odlišovala od ostatních a byla ve své podstatě unikátní. Obecně se pokusy o reformu školství dají rozdělit do dvou skupin, a to na běžné školy a tzv. „školy uměleckého charakteru“. Hlavním rozdílem se stal fakt, že běžné pokusné školy se držely pevného postupně doplňovaného programu. Výuka ostatních volných škol se neřídila osnovami, rozvrhem hodina a někdy ani učebnicemi. Snahou takových ústavů se stalo vytvoření tzv. volné kázně. 30

Období 30. let 20. století Na snahy z 20. let navázali reformátoři ve 30. letech 20. století. Inspirovaly se výsledky pokusných škol. Ve své podstatě se dá říct, že právě jednotlivé pokusné školy se podílely na reformě 30. let 20. století. Na celkové podobě náhledů na změny ve školství se projevila také změna ekonomické situace země. Oproti předchozím pozitivně laděným letům nastoupila hospodářská krize. Nové okolnosti ještě posílili dosavadní pokusy o reformu školství a došlo k větší provázanosti. Nevznikla však jedna organizace, která by řídila reformu. V Československu se objevily dvě centra v Praze a Brně, jejichž úkolem se stala koordinace reformních pokusů. Nejvýznačnější osobnost v Praze představoval Václav Příhoda, toto centrum se vyznačovalo důrazem na experimentální složku v rámci vytváření reformy. V rámci Školy vysokých studií pedagogických vznikla Reformní komise, které měla za úkol zajistit provoz reformních škol a zároveň pracovala na jednotné podobě školské reformy.

30


Teologická fakulta Univerzity Karlovy, 2014,s. 18. 18

V Brně vznikla tzv. Nová škola, kde působili Otakar Chlup s Janem Uhrem. Hlavní myšlenkou Brněnské školy se stalo spojení národní tradice se zahraničními myšlenkami.31 Nejuznávanější osobností československého meziválečného školství byl Václav Příhoda. Ten se inspiroval mnohými zahraničními myšlenkami. Jedním z hlavních zdrojů nových přístupů se stalo anglosaské školství. Zastával totiž názor, že pedagogika patří spíše k přírodním vědám, což bylo v rozporu s dosavadním přístupem, který ji spojoval se společenskými vědami vycházejícími z filozofie.32 V. Příhoda se zejména zabýval potřebou jednotného školství. Dosavadní systém totiž neumožňoval stejný přístup ke vzdělání všem dětem, a to zejména díky sociálním rozdílům ve společnosti. Žáci z méně majetných rodin se nedostali na nižší střední školy, které by jim zajistily přístup k vyššímu vzdělání, a tím i lepšímu budoucímu uplatnění. Změna školského systému by přinesla nejen zrovnoprávnění všech studentů, ale také by se podle příhody projevila také větší úsporností v rámci vzdělávacího systému. V praxi by nová jednotná škola nahradila některé druhého 2. stupně školské soustavy. To byl ovšem pouze prvotní návrh, do budoucna se počítalo s rozšířením pojetí jednotné školy na všechny stupně vzdělávání, od mateřských škol po ty vysoké. 33 První stupeň měl podchytit vývoj dítěte mezi jeho 6 až 11 rokem života. Výuka v 1. a 2. třídě neměla být oficiálně rozdělené, o jejím přerušování rozhodoval vyučující. Od třetí třídy se pak hodina měla dělit na jednotlivé předměty. Pátá třída pak měla žáky připravit na co nejméně problémový přechod do druhého stupně vzdělávání. Z toho důvodu se výuka měla rozšířit. Výuka měla probíhat pozvolna, důraz byl kladem zejména na samostatnou práci žáků. Cíle škol prvního stupně zůstaly beze změny, což bylo ovlivněno prozatímním malým zájmem. Koncepce školství 1. stupně měla být v budoucnu přepracována. Spolu s formulací podoby

31


Teologická fakulta Univerzity Karlovy, 2014,s. 61. 32



VÁŇOVÁ, Růžena. Československé školství ve 30. letech (Příhodovská reforma). První. Praha:

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1995, s. 6-8. 19

prvního stupně Příhoda řešil rovněž problematiku školy mateřské. Tyto dvě ústavy myšlenkově spojovaly, aby byl přechod dětí co nejplynulejší. Největší důraz Příhoda kladl na školy 2. stupně, která byla spolutvůrci reformy označována jako vyšší národní škola.34 Ideou se stala jednotná lidová škola s vnitřním členěním dle individuálních potřeb žáků. Rozdělení žáků ovšem nemělo být trvalé a mělo se orientovat podle výkonů a chorostí jednotlivých dětí. V posledním ročníku školy se pak do výuky měly přidat volitelné předměty, které měly žákovi pomoci s budoucí specializací.35 Podoba Příhodovské reformy vycházela přímo ze stávající pedagogické praxe. Nejvíce kritizovaným faktem se stalo dosavadní nedemokratické školství, které přímo odporovalo nově vzniklé svobodné společnosti. Nejvíce nespokojeni byli reformátoři nulovou propustností a malou pružností celého dosavadního systému vzdělávání. Stávající škola dle nich naprosto nereflektovala individuální potřeby a schopnosti žáků. Příhodovská reforma neměla pouze pozitivní rysy, např.: vnitřní členění škol by jistě prospělo nadaným žáků. Otázkou ovšem zůstává, jaký dopad by mělo na ty méně schopné; individuální metody ve vzdělávání by měly kladný dopad v případě dětí se zájmem o vzdělání, ovšem u žáků bez zájmu o učivo by nebyly vhodné apod.36 Námitky byly směřovány zejména proti vlastní myšlence jednotné školy. Projevily se obavy, že v důsledku rozšíření vyššího vzdělání mezi široké vrstvy obyvatelstva by se snížil nutný počet pracujících v odvětvích, která nepotřebují vysoké vzdělání. Odpůrcům se nelíbila představa zřizování velkých škol. Absence malý školy by mohly ochudit jednotlivé regiony. Příznivci i odpůrci jednotné školy přišli s návrhem vyzkoušet novou koncepci vzdělávání na některých školách. Takové ústavy byly označovány jako „Pokusné reformní školy obecné“.37 Vnitřní diferenciace školy byla ověřována na vybraných měšťanských a obecných školách. Záhy se objevily první potíže, zejména šlo o kritéria rozdělní žáků, principy

34

Dosavadně označováno jako školy střední.

35



Tamtéž, s. 14-15.

37

Tamtéž, s. 24. 20

přesunování žáků z jedné skupiny do druhé, klasifikace a dopady rozdělení na žáky. Dále se ukázalo, že forma didaktických testů je prospěšná pro zjištění hloubky vědomostí dítěte, ale není vhodné ji využívat jako jedinou metodu hodnocení výkonu žáka. 38 Závěrem lze říct, že v pohledu na Příhodovskou reformu školství lze najít kladné i záporné poznatky. Žádné z nově navrhovaných opatření tedy nelze označit jako zákonitě prospěšné či naprosto nevyhovující. Reforma se dá považovat za dobře připravenou. Ministerstvo vážně uvažovalo o možnosti zavést některé aspekty reformy pro vnitřní změny ve školách, ovšem nikdy se nepočítalo s kompletní změnou školského systému. K realizaci už ovšem nedošlo. Představa jednotné školy nenašla oporu v široké veřejnosti. Jednotní v názoru na ní nebyli ani pedagogové. Zejména odpor učitelů na měšťanských školách se stal rozhodujícím.

Pokusné školy ve Zlíně Jako příklad pro pokusné školství uvedu příklad ze Zlína. Celý zlínský region byl ovlivněn podnikatelskými záměry Tomáše Bati. Nově vzniklá továrna se rozrůstala rychlým tempem a vyžadovala stále větší počet náležitě vzdělaných pracovníků. Spolu s postupující industrializací se kompletně měnila celková podoba života ve Zlíně. Z hlediska počtu obyvatel došlo k masové migraci nejen z blízkého okolí, ale také z celého Československa.39 Spojení nově vzniklé prosperující firmy s městem Zlínem bylo neuvěřitelné. Nevznikly totiž pouze továrenské budovy, ale Baťa přišel rovněž s vizí nové podoby obytné zástavby, která měla pokrýt narůstající potřebu levného bydlení pro nově příchozí. Vliv působení T. Bati zahrnovalo nejen ubytování, ale také sociální, zdravotní a kulturní zázemí. Ke zdárnému vývoji celé společnosti patřil rozvoj vzdělávání všech obyvatel. Začít se muselo už na úrovni škol, kurzy pro dospělé se totiž ukázaly jako nedostačující. Dosavadní systém vzdělávání však neodpovídal potřebám nově vznikající společnosti. Změny se jako 38



KOSTKA, Karel. Formování člověka jako součást konceptu reformy života. Olomouc: Pedagogická

fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2014, s. 2. 21

první projevily v rámci Baťovy školy práce a posléze přešly i na Masarykovu měšťanskou pokusně diferenciovanou školu. Výchovný ústav se začal měnit vnitřně, vznikaly nové komplexy učeben s odbornými dílnami, laboratořemi, knihovnami a čítárnami. Všichni žáci byli motivováni k svobodné práci a tvořivosti. Nový požadavek zavrhoval dosavadní pasivitu žáků, ti byli nově vedeni k samostatnému rozhodování.40 Nové vnitřní podobě školy se samozřejmě musela přizpůsobit architektura jejich budov. Pokusné školství se rozvíjelo za vydatné pomoci Václava Příhody, které měl stejně jako Tomáš Baťa zkušenost se životem v USA. Novým požadavkem se tak stalo co největší spojení vzdělávání a všedního života. Osobnost žáka byla respektována a zájem se kladl na jeho individualitu. Hlavním požadavkem se tak stala praktická forma vyučování. Způsob výuky na školách se neměla skládat pouze z učení encyklopedických znalostí, ale měla se žákům předkládat poznatky vhodné pro praktický život. Školy se tak postupně integrovaly do společenského života města. Rozdíly vůči jiným školám v republice byly jasně patrné. Zdejší žáci měli mnohem více rozvinuté schopnosti nutné pro komunikaci. Zdejší studenti tak byli mnohem více spojeni s okolní společností. Ovšem to neznamená, že by kolektivní způsob výuky vymizel. Děti sice byly podporovány v individuálním přístupu, ale museli akceptovat společenská pravidla a nařízení.41 Výsledky nové podoby výuky ve Zlíně byly prezentovány nejen v Brně, ale také v Praze a posloužily tak při přípravě reforem školství. Je nutné poznamenat, že za výraznými úspěchy stál Tomáš Baťa, který nejen že zajišťoval výstavbu města Zlína, ale také přímo podporoval pedagogické pracovníky na školách.

40

KOSTKA, Karel. Formování člověka jako součást konceptu reformy života. Olomouc: Pedagogická

fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2014, s. 4. 41

Tamtéž, s. 5-7. 22

Protektorát Čechy a Morava Období okupace celého území československé republiky předcházela tzv. druhá republika. Toto zřízení fungovalo od začátku října 1938 do března 1939. Protektorát byl vyhlášen v březnu 1939 a jeho existence ukončilo osvobození Československa v květnu 1945. Adolf Hitler svým výnosem určil, že území je autonomní, tedy má vlastní samosprávu. Prezidentem se stal Emil Hácha. V okupovaném Československu zůstala protektorátní vláda, ovšem tu doplňovala říšská správa, v jejímž čele stál říšský protektor. Školská správa se teda stejně jako zbytek Československách správních orgánů dostala pod nacistickou nadvládu. V rámci systému školství mělo dojít k mnoha změnám, a to nejenom v oblasti správní. Toto období se dá rozdělit do dvou částí, které se odlišují převažující motivací k provádění reforem. Přelomovým se stal rok 1943, když došlo k vyhlášení totální války. Před rokem 1943 byla hlavní motivací k proměně podoby školství převážně politika a ideologie. Naopak po roce 1943 souvisely podněty reforem přímo s válkou a děním na frontách.42 Zpočátku byl systém školských zařízení a jejich zřizovatelů převzat po způsobu první republiky. Ovšem po poměrně krátké době došlo k razantnímu omezení národních škol. V létě 1942 došlo k uzavření židovských škol.43 Od tohoto roku byly národnostní školy rozdělovány pouze na dvě skupiny, a to na české a německé. Ministerstvo školství a národní osvěty plnilo novou úlohu odnárodňování. To se nejvíce projevilo od roku 1942, kdy byl do jeho čela jmenován Emanuel Moravec. V tomto roce došlo ke zrušení zemských školních rad. Úkoly, které rady doposud plnily, převzaly zemské úřady. Pro tento účel byla na zemských úřadech zřízena školská oddělení. K dalšímu rušení správních orgánů došlo v roce 1943. Postupně zanikly okresní školní výbory, místní školní rady a místní školní výbory.44

42

Školákem v protektorátu. Památník-Terezín.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz/index.php?option=com_content. 43

Židé byly v první republice považování za národnostní menšinu, a z toho důvodu měli také své

vlastní školy. 44



Rok 1942 znamenal pro MŠNO změny rovněž v oblastech správního vlivu. Ministerstvo ztratilo vliv kulturně-politických otázek. O takové záležitosti se staral novy vzniklý úřad pro lidovou osvětu, ze kterého vzniklo ministerstvo lidové osvěty. Avšak do jeho čela byl jmenován Emanuel Moravec. Nově vzniklé ministerstvo mělo vliv na oblasti filmu, divadla, rozhlasu, tisku, výtvarného umění, hudby, zpěvu a tance.45 Na základě nařízení Reinharda Heydricha bylo zřízeno tzv. Kuratorium pro výchovu mládeže, přičemž členství bylo pro všechny nezrušené mládežnické organizace povinné. K změnám v podobě školské soustavy došlo již po uzavření Mnichovské dohody. Velký počet škol byl přesunut ze zabraného pohraniční do stále československého vnitrozemí. Po vzniku protektorátu Čecha a Morava došlo k postupnému rušení dříve přesunutých škol. Jednalo se např.: o bývalé trutnovské gymnázium v Úpici, novojičínské gymnázium ve Frenštátu pod Radhoštěm, litoměřické gymnázium v Terezíně, hustopečské gymnázium v Židlochovicích a volské gymnázium v Prachaticích. Kromě rušení bývaly školy také slučovány, což se týkalo opět středních škol. Přes fakt sloučení nedošlo na těchto školách k výraznému navýšení studentů. Počet žáků byl regulován, a to nejen při nástupu do prvního ročníku, ale i při postupu do vyššího ročníku. V případě některých škol již nesměli být přijímání noví studenti, což vedlo k jejich postupnému zániku. Mládež, která nemohla studovat, musela odcházet za prací. Německým úřadům se taka podařilo nejen snížit počet žáků na protektorátních školách, ale rovněž došlo k navýšení počtu pracovních sil. Okupační moc také tvrdě potírala jakékoliv protiněmecké projevy na školách. Na základě podezření nebo udání z protiněmeckých činů mohlo dojít k uzavření celé školy a jejím studentům bylo posléze zakázáno dostudovat na jakékoliv jiné škole.46 Novým cílem školství se stalo vybudovat v žácích věrnost k Velkoněmecké říši. Nová společnost se měla stát zcela poslušnou vůči svým novým vládcům. Orgány německé správy v tomto smyslu vytvořily jasné rozkazy. 47 Mezi postupy, které měly zajistit růst počtu 45



Školákem v protektorátu. Památník-Terezín.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz/index.php?option=com_content 47

Taméž. 24

příznivců Německa a potlačení vzdělání českých obyvatel, patřilo postupné zrušení a omezování českých škol. Snaha o germanizaci studentstva se projevila rovněž v tom, že se vybraní učitelé museli účastnit speciálních školení. Takové kurzy se konaly například v německém městě Rankenheim. Mimo to byli učitelé prověřování z hlediska znalostí němčiny, rasového původu a politické příslušnosti. V rámci podoby osnov došlo ke změnám obsahů předmětů a zvýraznění role německého jazyka v jejich výuce. Kromě toho došlo k omezení také v počtu studentů, kteří byli přijímání na střední školy. Celkový dopad druhé světové války na školství byl jako v ostatních oblastech zničující. Nejvýznamnějším počinem se stalo uzavření vysokých škol v roce 1939. Základní a střední školství také nezůstalo opomenuto, a to z hlediska rušení a přesouvání škol. Celkově ovšem v ohledu na systému základního a středního školství k výraznějším změnám nedošlo.48 Úroveň výuky na středních školách zůstala stejná nebo se zvýšila. Organizace škol zůstávala stejná.49

Školství v letech 1945-1948 V květnu roku 1945 konečně skončila druhá světová válka. Změny v československém školství přišly téměř okamžitě. Došlo ke zrušení německých škol a obnovení činnosti zavřených českých vysokých a dalších stupňů škol. Kromě toho byly přesunuty střední školy, které musely změnit místo své působnosti kvůli německé okupaci. Normálně začaly fungovat české církevní školy a do roku 1948 jich v Čechách a na Moravě fungovalo několik desítek. Z hlediska církevního školství byly zcela odlišná situace na Slovensku. Zde se situace lišila již od roku 1939, když vznikl samostatný slovenský stát. Hlavní vliv ve zdejším školství si přivlastnila církev.50 V roce 1944 byly všechny školy postátněny, což později jasně potvrdil zákon z roku 1948 o jednotné škole. Tento krok nařídila Slovenská národní rada. 48

CIGÁNEK, Radim. Politický zápas o jednotnou státní školu 1945-1949. První. Praha: Karolinum,

2009, s. 15. 49

Vznik soustavy národního školství z roku 1869, Hausnerův zákon.

50


2009, s. 15-20. 25

Vývoj budoucího Československa měla od konce války v rukou tzv. Košická vláda. V jejím čele stanul sociální demokrat Zdeněk Fierlinger a převažující vliv v ní měla komunistická strana. V dubnu roku 1945 byl vyhlášen Košický vládní program, který jasně nastínil směr budoucího vývoje obnoveného československého státu. Otázkám školství byla také v programu věnována pozornost. Košická vláda nejenže počítala s obnovením za války uzavřených škol, ale také se zabývala situací studentů, kteří díky tomu nemohli dostudovat: „…Obnoveny boudou české a slovenské školy všech kategorií, okupanty a háchovským režimem uzavřeny…Vysokoškolské a středoškolské mládeži, která byla postižena uzavřením škol, bude umožněno urychlené absolvování příslušných učilišť.“ V dokumentu byla kromě jiného nastíněna rovněž socialistická orientace školství v Československu: „Bude provedena důsledná demokratizace…, ale i v ideovém směru: v zlidovění systému výchovy a povahy kultury, aby nesloužila úzké vrstvě lidí, ale lidu a národu…Vše bude prováděno v duchu pokrokovém, lidovém a národním, v čemž příkladem budou velicí naši klasikové, kteří vytvářejí kulturu nejvyšší úrovně, vytvořili ji hluboce lidovou a národní.“ Správa školství spadala pod pravomoc působnosti republik. Jedinou výjimku tvořilo vojenské školství a školy SNB, o které se staralo ministerstvo vnitra.51 Do sféry vlivu, kromě všech typů škol, spadala také starost o výzkumné pedagogické ústavy a Státní pedagogické nakladatelství. Nově obnovená československá republika se potýkala s finančními potížemi, což se projevilo taktéž v oblasti školství. Původně mělo být navázáno na systém škol z první republik, což kvůli nedostatku peněz nebylo snadné. Tento problém měla vyřešit příslušná reforma. Prozatímní vláda, ve které měli většinu komunisté, požadovala jednotné státní školství. V létě roku 1945 probíhala diskuze o možnostech jednotného státního školského systému a současně se diskutovalo o nutnosti vysokoškolského vzdělávání učitelstva. Debata však nebyla vedena jen na vládní úrovni a mezi odborníky, ale jednotlivé názory se objevovaly také na stránkách tisku. Samozřejmě levicově orientované tiskoviny prosazovaly celkové postátnění československého školství. Opačný názor se objevil na stránkách Lidových novin, které se k záležitosti stavěli zdrženlivěji. Přece jen se jednalo o médium Lidové strany. Do 51



celé záležitosti byl zapojen také prezident, který hovořil s delegací učitelstva při příležitosti setkání učitelů. Na ministerstvo školství a osvěty docházelo velké množství dopisů, které ve většině případů podporovaly myšlenku jednotné státní školy. Z těchto listů je však často patrné, že vznikly podle jednoho vzoru. Odpůrci myšlenky postátnění školství byli označováni jako reaktivní živly.52 Veřejnost byla v názorech na postátnění školství nejednotná, a to také proto, že se šířily nejrůznější fámy. Mezi lidmi kolovala zpráva o zrušení výuky náboženství na školách. I přes snahu dosáhnout jednotné státní školy co nejdříve, celkový „boj“ trval od roku 1945 do roku 1948.

Rok 1946 Ministr školský Zdeněk Nejedlý měl jasný cíl. Jeho snahou se stalo uskutečnění nové podoby školství již pro školní roku 1946/1947. Podle představ tvůrců nového zákona mělo projednání normy proběhnout rychle a hlavně bez potíží. Všechny přípravné práce z toho důvodu proběhly velice rychle, což vyvolalo potíže. Názor na takové problémy se různil podle toho, která strana daný úřad ovládala. Komunistická ministerstva se k novým pracovním podmínkám stavěli kladně, ovšem ostatní takové nadšení rozhodně nesdíleli a požadovali úpravy. Jediné ministerstvo pošt odmítlo celou koncepci nařízení jako celku, jeho pracovníci byli přesvědčeni, že nové reformy je protiústavní.53 Takový názor rozhodně nebyl náhodný, protože post ministra pošt zastával člen Strany lidové František Hála. Postoj církve se nezměnil, její představitelé neustále protestovali proti myšlence jednotné státní školy. Církevní činitelé postupovali proti reformě shodně s Československou stranou lidovou. Dokonce se snažili o spolupráci přímo s prezidentem republiky, Edvardem Benešem. Ten však církevní organizace ujistil pouze v tom, že náboženské svobody budou i 52


2009, s. 20-25. 53

Tamtéž, s. 36. 27

nadále zachovány. Potvrzení o tom, že budou moci zřizovat a spravovat školy se ovšem nedočkali. Katoličtí biskupové se rozhodli jasně formulovat své názory a požadavky. V dubnu 1946 vydali tzv. Pastýřský list. K tomuto kroku došlo na Svatém Kopečku v Olomouci. Dokument byl následně šířen mezi věřícím, kněží ho totiž předčítali v kostelích. Důležitou roli v boji o novou podobu školského systému v Československu sehrály katolické spolky. Jednou z nedůležitějších organizací byla Matice cyrilometodějská, která v hojném množství tiskla protireformní letáky. Tento informační zdroj rozhodně nebyl malý, Matici se podařilo distribuovat přes půl milionu letáků.54 Širokou veřejnost informovala média. Většina tisku byla pod vlivem komunistů a články taky podporovaly připravovanou reformu. Odlišný názor se objevoval např. v Lidových novinách, protože ty jak už bylo zmíněno, představovaly list ČSL (Československá strana lidová) a církevních novin. Vydávání takových tiskovin bylo ovlivňování, protože rozdělování papíru řídilo Ministerstvo vnitra, které řídili komunisté. V tomto roce neprobíhaly pouze snahy o sjednocení školství. V centru zájmu se ocitly i nejrůznější spolky pro mládež. Komunisté a jejich spojenci požadovali centralizaci veřejného života. Logiky se tedy takové plány nemohly vyhnout ani oblastem, které ovlivňovaly mládež. Z toho důvodu se objevil návrh na vznik jednotného spolku, který by byl zaměřený na mládež a tělovýchovu. Podobně jako v otázce školství takovou myšlenku podporovala především Mladá fronta. Tyto noviny vybízely k sjednocení v rámci Svazu československé mládeže, zkráceně SČM. Svaz vznikl již v srpnu a okamžitě se projevily snahy o včlenění co největšího možného počtu existujících spolků. Nelze však říci, že by o takovou možnost měly všechny mládežnické organizace zájem. Jako přiklad vyloženě „neústupného“ spolku se dá uvést Junák, na což zareagovala ihned Mladá fronta svým článkem „Junáci rozvažte:demokracie nebo diktát?“55 Obdobným nátlakem reagovaly tyto noviny také na další organizace, které se zdráhaly nebo 54


2009, s. 46-47. 55

Mladá fronta, roč. 1, č. 97 ze dne 31. 8. 1945. 28

rovnou odmítly vstup do SČM. Přirozeně pod největším nátlakem se ocitly církevní mládežnické spolky. I přes neochotu ke vstupu byla veřejnost informována o vysoké úspěšnosti SČM.56 Kromě mládežnických organizací se levicově zaměřené skupiny zaměřily rovněž na spolky spojené s tělovýchovou. Ostatně o této problematice jednala vláda již těsně po skončení války. Téměř stejný postup jako SČM je jasný, jasně šlo o již zmiňovanou snahu ovlivnit mladé lidi. Jedním z hlavních důvodů, krom již výše zmíněného, byla snaha ovlivnit nové potencionální voliče. Během války totiž velké množství mladých dosáhlo plnoletosti a čekali je jejich první volby. Mládež rovněž představovala mnohem snáze ovlivnitelnou skupinu. Jistě nepřekvapí, že Mladá fronta opět propagovala jednotný svaz tělovýchovy a sportu.57 V rámci snahy o sjednocení spolků se situace v Českých zemích a Slovensku lišila. Důvodem bylo lepší postavení církve na Slovensku, a kromě toho také menší počet spolků. Ostatně odlišnost východní části republiky se projevila již při volbách, když zde nezvítězila KSČ, ale Demokratická strana. I přes značný spěch bylo jasné, že reformu se nezdaří dokončit a prosadit ještě v roce 1946. Podoba školské reformy se stala jednou z informací, kterou voliči zvažovali při výběru politické strany. Volby do československého parlamentu se odehrály dne 26. května 1946. V Českých zemích získala jasnou většinu KSČ. Na základě výsledků došlo k sestavení vlády, v jejímž čele stanul Klement Gottwald. Na Ministerstvu školství došlo ke změně. V jeho čele již nestál Zdeněk Nejedlý, ale Jaroslav Stránský. Proměna ve vedení ministerstva se projevila i v dosavadním postupu v přípravě nové reformy školství. Pojem „jednotná škola“ se přestal používat a v rámci změn se hovořilo pouze o vzdělání dostupném pro všechny. Ovšem přípravy na novém školském zákonu nebyly přerušeny a dále pokračovaly. S jeho realizací pomáhal rovněž Václav Příhoda, který ideu jednotného školství podporoval již dříve. Odlišnosti se projevila v rámci postupů při práci na nové zákonné normě. Způsob práce nebyl

56


2009, s. 50-52. 57

Mladá fronta, roč. 2., č. 84 ze dne 1946. 29

ani zdaleka tak agresivní jako dřív.58 Novinkou se stalo také názor ministra na spolupráci s církevními školskými organizacemi. J. Stránský se totiž nebránil spolupráci s Maticí Cyrilometodějskou. Změny, které přišly spolu s novým vedením na ministerstvu, se projevily větší ochotou vyslechnout odlišné názory na zákon a postupně tak původní Nejedlého normu pozměnit. Na sklonku roku 1946 se objevilo nové téma k diskuzi, a to problematika vzdělávání učitelů. Důvod byl zcela jasný, v této době totiž zahájily svou činnost pedagogické fakulty. Zřízení nových fakult vedlo ke zrušení dosavadních učitelských ústavů, které často spravovala církev, což přirozeně vedlo často k nepříliš pozitivní diskuzi.

Rok 1947 Poválečné školství se potýkalo s různými problémy, jeden z nich představoval nedostatek kvalifikovaných učitelů. Tento problém se rovněž projevil na vysokoškolské úrovni. Navo vzniklé fakulty se tak potýkaly s nedostatkem potřebných pedagogů. Ovšem to nebyla jediná potíž. Nový systém vzdělávání potřeboval ke své činnosti poměrně velký objem finančních prostředků. Zmíněné problémy ovlivnily množství nově zakládaných fakult, které bylo nutné přizpůsobit. Jaroslav Stránský se tak ocitl pod tlakem, neboť mu bylo kladeno za cíl urychlit změny v rámci restrukturalizace školství. Navíc nebyla vláda s převahou komunistů spokojena se stavem přijetí nové školské reformy. Náboženské hledisko se znovu začalo projednávat. Ministr Stránský se výuce náboženství nebránil, což se projevilo i v zákoně. Toto bylo vyvoláno potřebou mravní výuky žáků. Ostatně výchova mravů měla být přístupná také pro děti bez vyznání. Na podporu vzniku nového předmětu vzniklo nové sdružení Svaz občanů bez vyznání,59 které požadovalo nové změny v zákoně.

58


2009,.s. 60. 59

Tamtéž, s. 74. 30

Boj o jednotnou státní školu dále pokračoval a byly do něj zapojovány další organizace, které se podpůrné návrhy prezentovaly v tisku a dalších médiích. Redaktoři Mladé fronty články připravovali s úmyslem navození dojmu, že s myšlenkou jednotné státní školy souhlasí naprosto všichni učitelé. Odpůrci nové reformy školství zůstali také nadále aktivní a vydávaly další letáky, publikace a články. Nejviditelnější odpor pocházel od příslušníků katolické církve, což bylo logické. Právě oni totiž spravovali největší počet soukromých církevních škol. V jejich čele stál nový arcibiskup Josef Beran. Časem bylo jasné, že úplné odmítnutí zákona není možné, a tak se jejich snaha zaměřila na co největší množství pozměňovacích návrhů. Na začátku roku 1947 byla připravena nová verze zákona o jednotném státním školství. Po připomínkovém řízení postoupil zákon do vlády. Dalo by se říct, že k normě se vyjadřovaly tři názorové skupiny. Prvním seskupením byly komunisté a organizace, které je podporovaly. Jejich požadavek byl zcela jasný, jednotná škola za každou cenu bez výjimek. Druhá skupina představovaná národními socialisty a slovenskými demokraty se proti myšlence jednotné školy nestavily, ale počítala s větší variabilitou. Jednotná škola měla existovat, ale s různými výjimkami. Poslední skupinu tvořili zástupci církví, odpůrci jednotné státní školy a příslušníci Československé strany lidové. Ti jasně odmítli reformu jednotné státní školy jako celek. V tomto roce se do diskuze o podobě školství opět zapojil prezident republiky Edvard Beneš, které po konzultacích s jednotlivými skupinami prezentoval svůj názor. Prezident se přiklonil ke střednímu proudu, který sice souhlasil se zákonem, ale s možností výjimek. Hlava státu jasně prosazovala cestu kompromisu. Možnost kompromisu se zdála být naprosto nereálná. Levicová média a organizace neustále vedly propagandu obhajující nutnost celkového postátnění školství. Církevní představitelé naproti tomu neustále obhajovali tzv. svobodné školství. Objevovaly se nové letáky a články na podporu církevních škol. Neustále opakovaným argumentem bylo právo rodičů vychovávat své děti podle svého přesvědčení. Smíření nebylo také možné už proto, že na Slovensku k zestátnění škol již došlo. Situace na Slovensku se obecně lišila. Volby zde

31

nevyhráli komunisté, ale demokratická strana. Z toho důvodu zde probíhaly různé provokace. Celou situaci komplikovalo napadání a zesměšňování církve a jejích svátků.60 Problém v rámci církví, byla jejich nejednotnost. Post hlavního odpůrce zaujímali, jak už jsem zmínila výše katolíci. Československá evangelická církev v Čechách tak jednoznačný názor neměla. Patrně nechtěla vyvolávat nové spory. Její přístup byl patrně také ovlivněn menším počtem jejich fungujících škol. Odlišná situace panovala na Slovensku, kde měli tamní evangelíci silnější postavení a s tím spojené větší množství školských zařízení. Z tohoto důvodu byl jejich odpor vůči reformě silnější. Ovšem i mezi církvemi se našla výjimka. Československá církev se jasně stavěla na podporu jednotné státní školy. Jejich představená pouze zdůrazňoval nutnost zachování výuky náboženství. Za tímto odlišným názorem patrně stála víra v pozitivní dopad reformy, a také to, že v té době měli představitelé této církve dobré vztahy se Zdeňkem Nejedlým. Snahy církevních představitelů a Československé strany lidové proti novému zákonu nakonec přinesli přece jen úspěch. Připravovaná norma nakonec neprošla ani vládou. Druhá verze reformy školství tedy také nebyla úspěšná.

Rok 1948 Myšlenka nové podoby školství se neztratila, i přes to, že práce na novém zákoně se v roce 1947 nakonec zastavily. Na začátku roku 1948 se přípravy reformy opět rozběhly. Jedním z prostředků prosazení nové podoby školství se ve stále větší míře stávalo zastrašování. Komunisté měli ve sféře svého vlivu Ministerstvo vnitra, a tak využívaly postavení veřejné bezpečnosti. Někteří biskupové tak začali být obviňování z porušování zákonů.61

60


2009, s. 50-52., s. 93. 61

Tamtéž, s. 114-115. 32

Na začátku roku 1948 se dostala problematika školského zákona do pozadí, neboť bylo nutné probrat další velmi důležité zákony.62 Celou situaci navíc zkomplikovala vládní krize, způsobená sporem mezi ministrem Václavem Noskem a Prokopem Drtinou. V podstatě šlo o změny ve struktuře Státní bezpečnosti. Ministr vnitra V. Nosek dosadil na velitelské posty komunisty. Dosavadní demokraticky ladění velitelé byli převeleni jinam. Na základě této situace podali nekomunističtí minstři ve vládě demisi, kterou nakonec prezident pod nátlakem přijal. Na základě těchto opatření vznikla nová komunistická vláda. Do čela ministerstva školství se opět dostal Zdeněk Nejedlý. Tato změna zcela jasně ovlivnila jak podobu nové ústavy, tak školský zákon. Projednávání nového školského zákona proběhlo bez větších problémů. Školy měl zřizovat stát. Možnost výjimky byla přesto ještě připuštěna. Existencí církevních škol se totiž mělo v budoucnu zabývat vládní nařízení. K čemuž ovšem z pochopitelných důvodů nedošlo. Dne 21. dubna 1948 došlo v Ústavodárném národním shromáždění ke schválení zákona o jednotném státním školství č. 95/1948 Sb.63 V květnu došlo taktéž ke schválení nové ústavy. Zajímavostí je, že zákon o jednotné škole byl v rozporu s původní ústavou z roku 1920. Paragrafy noví ústavy týkající se školství tedy odpovídali již přijatému zákonu. Školství se v květnové ústavě věnovaly paragrafy 12 až 14. Je zde jasně uváděno, že vzdělání má být přístupní pro všechny osoby bez rozdílu. V paragrafu 13 se píše: „Školy jsou státní…Základní školní vzdělání je povinné a bezplatné…Podrobnosti a výjimky stanoví zákon“64 Dále je v dokumentu uvedeno, že vzdělání se má řídit vědeckými poznatky a neodporovat lidově demokratickému zřízení.65 Nově přijatý ústavní zákon vydržel v platnosti až do roku 1960, kdy došlo ke schválení nové socialistické ústavy.

62

Znárodnění bank a financování státních podniků; pozemková reforma; nová ústava.

63

Předpis 95/1948. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. [cit. 2015-11-21].

Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=95. 64

Ústava 9. 5. 1948. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. [cit. 2015-11-21].

Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1948.html. 65

Tamtéž. 33

Boj o podobu školství samozřejmě neušel pozornosti Vatikánu. Ten v březnu roku 1948 reagoval diplomatickou nótou. Vatikán se přímo nestavil proti reformě jako takové, ale nesouhlasil jen se všeobecným postátněním škol.66 Další protest se objevil v dubnu 1948, po přijetí zákona. V nové nótě bylo kritizováno ignorování připomínek z nóty předešlé. Během roku docházely i další protesty, které se vztahovaly k rušení jednotlivých škola další omezování církevních organizací novám režimem. K přijetí slibovaného zákona o nestátních školách samozřejmě již nedošlo. Slibování tohoto opatření vycházelo z následujících faktů. Zákon o jednotné škole byl vydán ještě v době platnosti ústavy z roku 1920 a také proto, aby byla nová zákonná norma přijatelnější pro odpůrce jednotného státního školství. Je nutné si uvědomit, že ještě po únoru 1948 v parlamentu. Nový zákon měl začít účinkovat 1. září 1948. Ještě před začátkem školního roku tam muselo být provedeno velké množství změn. Došlo k postupnému rušení nebo přeměňování škol. Místo nich byly zřízeny národní školy pro první stupeň, tzv. pětiletky. Dále vznikly základní školy pro druhý stupeň, které měly čtyři ročníky. Základním školám druhého stupně se říkalo střední. Třetí stupeň školství tvořily gymnázia, odborné školy atd. Takové změny se neobešly bez negativních reakcí. Nespokojení rodiče patřili často mezi věřící, a proto se obraceli na kněží a další církevní představitele. Ti si pak stěžovali dál u vládních úřadů. 67

66


2009, s. 122-123. 67

Tamtéž, s. 139. 34

Vývoj československého školství v letech 1948-1989 V roce 1948 se v Československu vyostřila již tak napjatá politická situace. Ministři nekomunistických stran ve vládě kromě Jana Masaryka podali demisi. Prezident Edvard Beneš nakonec podlehl tlaku a demisi ministrů přijal, čímž komunistům zajistil přístup k moci. Novou vládu sestavil Klement Gottwald a měl v ní zasedat i ministr Jan Masaryk, ten však těsně před tím spáchal sebevraždu. Rokem nástupu Komunistické strany k moci byl také dobojován zápas o jednotnou státní školu. V květu 1948 vláda vydala ústavní zákon č. 150/1948 Sb., který zajišťoval právo na vzdělání všem osobám bez rozdílu. Všechny školy spravoval stát, který rozhodoval o podobě a obsahu výuky. Z hlediska vzdělávání osob se nehledělo pouze na přání jednotlivce, ale přihlíželo se k potřebí celé společnosti.68 Ve stejném roce došlo k vydání školského zákona č. 95/1948 Sb., který zajišťoval vytvoření jednotné školní soustavy, čímž zaručoval jednotný styl výchovy a vzdělání. Stát měl vliv na vzdělání dětí od útlého věku. Od věku tří let měly děti možnost navštěvovat mateřskou školku. Docházka předškolního dítěte končila v šesti letech. Povinná školní docházka na základní škole trvala devět let. Základní stupeň vzdělání byl pro všechny povinný. Základní škola se rozdělovala na dva stupně. První stupeň představovaly pětileté národní školy, na které navazovalo čtyřleté studium na škole střední, která nahradila měšťanské školy.69 Pro mládež existovala rovněž možnost studia náboženství. Národní školy byly zřizovány v místech, kde se nacházelo alespoň 20 potencionálních žáků, pokud nebylo možné dopravit se do jiné školy. Navíc došlo ke stanovení nejvyššího možného počtu dětí ve třídě, a to na 40 žáků.70 Třetí stupeň vzdělání již povinný nebyl. Vzdělání zajišťovaly odborné školy, kde docházka trvala 3 roky. Dále existovaly vyšší odborné školy se čtyř až pětiletou docházkou a

68

Zákon 150/1948 Sb. Společnost pro církevní právo [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://spcp.prf.cuni.cz/lex/150-48.htm. 69

Tamtéž.

70

KUPR, Tomáš. Vývoj České školské správy na našem území. První. Praha: Univerzita Karlova, 2015,

s. 49. 35

nakonec gymnázia, kde žák strávil čtyři roky. Studium na vyšší odborné škola a na gymnázium bylo zakončeno maturitní zkouškou. 71 K novému zákonu byla připojena i prováděcí vyhláška č. 196/1948 Sb. vydaná dne 26. července 1948. Přístup k bezplatnému základnímu vzdělání zaručoval ústavní zákon ze dne 9. května 1948 č. 150/1948 Sb. Vysoké školství bylo upravováno zákonem č. 58/1950 Sb., který se zaměřil na správu a organizaci vysokých škol, studium a vědecké hodnosti, učitele a pracovníky VŠ a vědeckopedagogické tituly. Důraz byl kladen zejména na sledováních nových principů zavedených po politické změně v roce 1948. Postátnění školství jako celku mělo zajistit správné dobře kvalifikované, správně ideově naladěné a politicky spolehlivé pracovníky. Ve vyhlášce se zcela jasně uvádí, že…“Úkolem vysokých škol, jako škol nejvyššího stupně, je vychovat odborně i politicky vysoce kvalifikované pracovníky, věrné lidové demokratické republice a oddané myšlence socialismu, tvořivě vědecky a umělecky pracoval a spolupracovat na šíření vědy a umění mezi lidem.“72 Dle zákona měl veškerou moc nad vysokými školami stát. Veškeré změny se měly orientovat dle hospodářských a kulturních potřeb státu. Navíc došlo ke zřízení Státního výboru pro vysoké školy, který plnil funkci poradní a iniciativní pro Ministerstvo školství. Tento výbor měl hlavní slovo v rámci významných opatřeních na VŠ a měl na starosti vědeckou a uměleckou úroveň vysokých škol. Důležitým opatřením bylo zajištění správy bohosloveckých fakult, která plně spadala pod stát. V případě jejich zrušení pak jejich majetek přecházel pod stát bez náhrad. Ovšem zákon č. 58/1950 se nevztahoval na vysoké školy vojenské.73

71

Zákon 150/1948 Sb. Společnost pro církevní právo [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://spcp.prf.cuni.cz/lex/150-48.htm Zákon č. 150/1948 Sb., http://spcp.prf.cuni.cz/lex/15048.htm. 72

Zákon 58/1950 Sb. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. [cit. 2015-11-21].

Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=58. 73

Tamtéž. 36

Školství v období let 1953 – 1960 Československo 50. let 20. století bylo poznamenáno ekonomickou krizí. Na jejím vzniku se podílelo nevydařené plánované hospodářství spolu s nesmlouvavými příkazy z Moskvy, které nakonec nebyly dokončeny. V roce 1953 zemřel Josef Stalin a krátce po něm i Klement Gottwald. Události z této doby se samozřejmě projevily také v oblasti československého školství. Ke změnám v rámci vzdělávání došlo již v roce 1953, kdy byl vydán školský zákon č. 31/1953 Sb., který se zaměřoval na školní soustavu a způsob vzděláním učitelů. V rámci tohoto nařízení došlo k úpravě délky povinné školní docházky z devíti na osm let. Navíc se objevily jedenáctileté střední školy, které studentům poskytovaly osm let základního vzdělání, na něž navazovaly tři roky vyššího vzdělání. Takový typ škol představoval přípravu na budoucí vysokoškolské studium.74 V rámci změn v oblasti vzdělání budoucích pedagogů byly zřízeny jednotlivé školy podle zamýšleného zaměření učitele. Zákon zajišťoval zřízení tříletých pedagogických škol pro budoucí pedagogy v mateřských školách. Učitelé základních škol se vzdělávali podle toho, zda měli působit v prvním či druhém stupni. Pedagogům národních škol byly určeny čtyřleté školy a vyučujícím na šestém až osmém stupni základního vzdělávání sloužily dvouleté vyšší pedagogické školy. Vysokoškolské pedagogické vzdělání bylo určeno pro učitele působící v devátém až jedenáctém ročníku střední školy a vyučující pedagogických a odborných škol. Přeměnu škol zajistila prováděcí vyhláška č. 32/1953 Sb. Jedním z důvodů těchto změn se stala potřeba rozšíření středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných osob. V rámci těchto potřeb byly vyzdvihovány hospodářské potřeby společnosti. V praxi měla mládež nastupovat do třetího stupně vzdělání ve věku 14 a na vysoké školy v 17 letech. 75 Nový předpis se zpočátku potýkal s problémy materiálního rázu. Nové školní budovy ještě nebyly postaveny či zařízeny a počet náležitě vzdělaných pedagogů rovněž nedostačoval.

74

Předpis 32/1953 Sb. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1953-32. 75


s. 51. 37

Změny se netýkaly pouze školské soustavy, ale také vlastního ministerstva školství. Vládní nařízení č. 6/1953 Sb.76, které spatřilo světlo světa dne 31. ledna, přineslo rozdělení ministerstva na dvě části, a to Ministerstvo školství a osvěty a Ministerstvo vysokých škol. Toto rozdělení netrvalo dlouho, ještě týž rok byly instituce opět sloučeny do jednotného správního orgánu. Opětovné sloučení zajistilo vládní nařízení ze dne 11. září 1953 č. 77/1953 Sb. 77 Tím ale nové rozdělení nebylo dokončeno. V roce 1953 vzniklo nové Ministerstvo kultury, které přebralo pod svou správu osvětu. Změny opět nevydržela dlouho, protože v roce 1956 bylo uveřejněno nové červnové vládní nařízení č. 19/1956 Sb.78, které zajistilo vznik jednotného Ministerstva školství a kultury.

Školství v období 1960 - 1978 Situaci ve školství opět ovlivnila hospodářská citace země, které se po předešlém propadu začala zlepšovat. Poměry ve školství, které byly zavedeny od roku 1953, podléhaly silné kritice. Nové stanovisko vládnoucí strany se objevilo v nové ústavě z roku 1960, 79 kde bylo jasně uvedeno, že povinné, bezplatné základní zdělání má trvat do 15 let věku dítěte. Na tento požadavek zareagoval školský zákon č. 186/1960 Sb., který se zaměřoval na soustavu výchovy a vzdělávání. Znovu se hýbalo s dobou povinné školní docházky, došlo k jejímu opětovnému prodloužení na devět let. Základní škola měla poskytovat všeobecné vzdělání. Počet žáků ve třídě zůstával na počtu 40 dětí, přičemž v první třídě mělo být umístěno 34 dětí.80 Proměny se dočkal rovněž třetí stupeň vzdělávací soustavy. Žáci, kteří pokračovali po

76





Zákon 19/1956 Sb. Beck-online.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: https://www.beck-

online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgu3f6mjzfuya 79

Ústava 1960. Poslanecká sněmovna parlamentu České repuliky [online]. [cit. 2015-11-21].

Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html 80

KUPR, Tomáš. Vývoj České školské správy na našem území. První. Praha: Univerzita Karlova,

2015,s. 52. 38

základní škole v dalším studium, měli na výběr z těchto možností. Odborné školy s dvou až tříletou docházkou, střední odborné školy s čtyřletou docházkou a střední všeobecně vzdělávací školy, kde se žáci připravovali tři roky. V tomto zákoně bylo pamatováno také na již pracující občany, kteří měli možnost si doplnit své vzdělání na střední škole pro pracující, podnikové technické škole či na podnikovém institutu.81 Nový školský zákon se svou podobou vracel k původnímu vládnímu nařízení z roku 1948. Hlavním zásahem bylo jasné oddělení středních škol od těch základních. Důležitou otázkou se stalo vzdělání nových učitelů, která byla řečena vládním nařízením č. 57/1959 Sb.82 Pedagogové základních škol byli první dva roky připravování stejně, ovšem poté byli budoucí učitelé rozděleni podle stupně, na kterém měli po ukončení studií působit. Kromě látky byla odlišná i délka studia. Zájemci o učitelství na prvním stupni se vzdělávali jeden rok. Studenti zaměřující sena druhý stupeň pak ve škole strávili roky dva. 83 Vzdělávací zařízení, která připravovala učitele na jejich budoucí povolání, byly změněny na vysoké školy, a to novelou č. 87/1962 Sb.84 Tuto změnu potvrdil později zákon č. 166/1964 Sb., který se zabýval vznikem pedagogických fakult a zrušením dosavadních škol pro budoucí učitele.85 Snaha o celkovou centralizaci typická proto období se samozřejmě projevila i ve školní správě. Dne 25. května 1960 došlo k vydání zákona č. 65/1960 Sb., který se zabýval

81

Zákon č. 186/1960 Sb. Beck-online.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: https://www.beck-

online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgyyf6mjygywte. 82

Zákon č. 57/1959 Sb. Beck-online.cz [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.beck-

online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgu4v6njxfuya. 83


s. 52. 84


online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgyzf6obxfuya 85


online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgy2f6mjwgywta 39

pravomocemi Národních výborů. Nově do ní spadala správa a řízení škol. 86 Ovšem nové kompetence se netýkaly pouze správě školských zařízení. Socialistické instituce měly za úkol kontrolu pedagogů z hlediska jejich profesního a politického rozvoje. 87 V roce 1968 došlo k dalším obměnám v oblasti školství. Školský zákon č. 168/1968 Sb., o gymnasiích změnil tříleté střední všeobecně vzdělávací školy na gymnázia a prodloužil školní docházku na čtyři roky. Takový typ škol byl zakončován státní maturitní zkouškou. 88

Školství v období let 1978 – 1989 Další výrazné změny přišly až o deset let později v roce 1978, kdy byl vydán zákon č. 63/1978 Sb., který se zaměřoval na základní a střední školy. Tato norma nahrazovala původní zákon č. 186/1960 Sb. Cílem zájmu se znovu stala povinná školní docházka, která byla prodloužena na deset let. Ve vlastní praxi to znamenalo spojení osmileté základní školy a dvouleté střední školy. Proměny se dočkalo i rozdělení stupňů ZŠ, které se inspirovaly sovětskými vzory. První stupeň měl trvat čtyři ročníky, což se postupně ukázalo jako neefektivní. Zátěž na žáky prvního stupně byla totiž příliš velká. V oblasti středoškolského vzdělávání došlo k zavedení čtyřletých učebních oborů, které žáci zakončovali složením státní maturitní zkoušky.89

86


s. 53. 87

Zákon č. 65/1960 Sb. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/rocnik/1960 88

Zákon č. 168/1968 Sb. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online]. [cit. 2015-11-

21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=168. 89


online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzg44f6nrtfuya. 40

Další změny přišly až krátce před revolucí v roce 1984 školským zákonem č. 29/1984 Sb., který se zaměřil na základní, střední a vyšší odborné školství. Výraznější změny tato norma již nepřinesla, spíše uváděla do praxe obměny z roku 1978.90 Nástupem komunistické strany k moci zvítězili rovněž zastánci jednotné státní školy. Na základě jednotlivých zákonů a opatření měla školy plnit kromě vzdělávací také politickou roli. Jejím cílem se stala výchova patřičně vzdělaných a správně ideologicky orientovaných občanů. Do podoby změn v československém školství se ne zrovna pozitivně promítly sovětské vlivy. Dáky tlaku ze SSSR došlo k narušení národní tradice, a to nejen v oblasti školství. Jistá návaznost na tradiční předešlou podobu školství se objevila v roce 1960. Povinná školní docházka byla splněna v jednom typu školy. Sovětské metody se opětně projevily až v roce 1978 v novém školském zákoně. Změny nebyly vedeny na základě vědeckých poznatků, ale byly podřízeny ideově-politickým potřebám. Poslední reforma před Sametovou revolucí přišla v roce 1984, avšak změny, které přinášela, nebyly výrazné.

90


s. 54. 41

Závěr Cílem mé práce bylo popsání zákonného vývoje československého školství v letech 1918 až 1989. Jde o teoretickou práci, takže jsem převážně vycházela z odborné literatury, erudovaných internetových zdrojů a v menší míře z dobového tisku. Zaměřila jsem se zejména na popis jednotlivých změn a okolností, které je ovlivnily. V práci jsem se taktéž pokusila nastínit dobu, ve které se zmíněné změny odehrávaly. První kapitola nastínila situaci v předválečném Československu. Kromě státem řízených změn jsem se zaměřila taktéž na další návrhy, jak zlepšit situaci ve školství. Zejména mě zaujaly pokusné školy, které přinesly mnoho pozitivních změn, které vyhovovaly dobovým trendům. Takto získané poznatky chtěly zúročit i státní úředníci, ovšem díky novému válečnému konfliktu k tomu už nedošlo. Vlastní válečná doba přinesla mnoho nesnází. Nejvážnějším problémem se stalo uzavření vysokých škol na celém území protektorátu. Ovšem toto období paradoxně prospělo střednímu školství v otázce kvality výuky. Vysokoškolští profesoři totiž po uzavření škol působili právě v této oblasti. Období nesvobody naštěstí trvalo jen krátce, proto ke větším změnám v rámci školské soustavy nedošlo. Od roku 1945 se situace opět změnila. Období tzv. boje o jednotnou státní školu představovalo krátkou, avšak poměrně zajímavou oblast vývoje československého školství. Tento spor neleze brát jako jednoznačný. Opozice vedená církví dokázala vůči nátlaku vedeným KSČ obstát poměrně dlouho a celkem úspěšně. Vše změnil tzv. vítězný únor v roce 1948, když se komunisté plně chopili moci. V oblasti vzdělávání byly nastoleny nové trendy, které jasně odpovídaly ideologii strany a požadavkům z SSSR. Reformy, které probíhaly od roku 1948, až do roku 1989 tedy zcela jasně odpovídaly požadavkům vedoucí strany.

42

Přílohy 1. Seznam ministrů školství 1918-1989 a. Ministři školství 1918-1938  Gustav Habrman (14. 11. 1918 – 15. 9. 1920)  Josef Šusta (15. 9. 1920 – 16. 9. 1921)  Vavro Šrobár (20. 9. 1921 – 7. 10. 1922)  Rudolf Bechyně (7. 10. 1922 – 3. 10. 1924)  Ivan Markovič (správce, 3. 10. 1924 – 9. 12. 1925)  Otakar Srdinko (9. 12. 1925 – 18. 3. 1926)  Jan Kčmář (19. 3. 1926 – 12. 10. 1926)  Milan Hodža (12. 10. 1926 – 20. 2. 1929)  Antonín Štefánek (20. 2. 1929 – 7. 12. 1929)  Ivan Dérer (7. 12. 1929 – 14. 2. 1934)  Jan Krčmář (4. 2. 1934 – 24. 1. 1936)  Emil Franke (24. 1. 1936 – 22. 9. 1938)  Engelbert Šubert (22. 9. 1938 – 4. 10. 1938) b. Období 1938-1939  Stanislav Bukovský (správce, 4. 10. 1938 – 1. 12. 1938)  Jan Kapras (1. 12. 1938 – 15. 3. 1939) c. Protektorát Čechy a Morava 1939-1945  Jan Kapras (16. 3. 1939 – 19. 1. 1942)  Emanuel Moravec (19. 1. 1942 – 5. 5. 1945) d. Exilová vláda 1940-1945  Juraj Slávik (12. 11. 1942 – 5. 4. 1945) e. Československá republika 1945-1960  Zdeněk Nejedlý (5. 4. 1945 – 2. 7. 1946)  Jaroslav Stránský (2. 7. 1946 – 2. 3. 1948)  Zdeněk Nejedlý (25. 2. 1948 – 28. 2. 1953)  Ernest Sýkora (1. 2. 1953 – 1. 10. 1953)  Ladislav Štoll (1. 12. 1953 – 12. 12. 1954) 43

 František Kahuda (12. 12. 1954 – 11. 7. 1960) f. Československá socialistická republika 1960-1968  František Kahuda (11. 7. 1960 – 19. 9. 1963)  Čestmír Císař (20. 9. 1963 – 10. 11. 1965)  Jiří Hájek (10. 11. 1965 – 7. 4. 1968)  Vladimír Kadlec (8. 4. 1968 – 8. 1. 1969) g. Česko-slovenská republika 1969-1989  Vilibald Bezdíček (9. 1. 1969 – 27. 8. 1969)  Jaromír Hrbek (27. 8. 1969 – 7. 7. 1971)  Josef Havlín (8. 7. 1971 – 8. 10. 1975)  Milan Vondruška (8. 10. 1975 – 7. 5. 1987)  Karel Juliš (8. 5. 1987 – 11. 10. 1988)  Synsková Jana (12. 10. 1988 – 4. 12. 1989)

44

Seznam literatury CIGÁNEK, Radim. Politický zápas o jednotnou státní školu 1945-1949. První. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1611-7. DOBEŠ, Jan, Zdeňka HLEDÍKOVÁ a Jan JANÁK. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku státu po současnost. Druhé. Praha: Lidové noviny, 2007. ISBN 80-7106-906-X. KÁDNER, Otakar. Vývoj a dnešní soustava školství. První. Praha: Sfinx Bohumil Janda, 1929. KOSTKA, Karel. Formování člověka jako součást konceptu reformy života. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2014. KOZLÍK, Jaroslav a kol. Aktuální historie: Kapitoly o zkušenostech pokusných škol ve Zlíně z let 1929-1939. První. Přerov: Muzeum Komenského, 1996. SVATOŠ, Tomáš. Reformní pedagogické hnutí v meziválečném Československu [online]. : 11 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://kpg.zcu.cz/zkousky_literatura/dpg.pdf UHLÍŘOVÁ, Jana. Problémy československé školské reformy v meziválečném období. První. Praha: Pedagogická fakulta Univerzita Krlova, 2004. ISBN 80-7290-196-6. VÁŇOVÁ, Růžena. Československé školství ve 30. letech (Příhodovská reforma). První. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1995. ISBN 0862-4461. Bakalářská práce: KUPR, Tomáš. Vývoj České školské správy na našem území. První. Praha: Univerzita Karlova, 2015. Diplomová práce: SŮVOVÁ, Barbora. Pokusné a reformní školy 20. a 30. let 20. století v Československu. Praha: Teologická fakulta Univerzity Karlovy, 2014.

45

Ostatní zdroje

Ministerstvo školství: http://www.msmt.cz/ Památník Terezín: http://skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz/ Společnost pro církevní právo: http://spcp.prf.cuni.cz/ Ústav pro českou literaturu, digitální archiv: http://archiv.ucl.cas.cz/ Zákony, právní předpisy: https://www.beck-online.cz Zákony, právní předpisy: http://www.epravo.cz/ Zákony, právní předpisy: http://ftp.aspi.cz/ Zákony, právní předpisy: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?akk=3 Zákony, právní předpisy: https://www.zakonyprolidi.cz/

Okresní archiv České Budějovice, Mladá fronta (1945, 1946)

46

Reformy školství v Československu

Recommend Documents