Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Petr Toman, Ph.D.

Bc. Lenka Šenkyříková

Brno 2014

Tímto bych ráda poděkovala panu Ing. Petru Tomanovi, Ph.D. za odbornou pomoc, cenné připomínky a náměty, které mi poskytl a které jsem uplatnila ve své diplomové práci.

Prohlašuji, že jsem práci „Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny“ vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o užití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne 12. ledna 2014

__________________

Abstract ŠENKYŘÍKOVÁ, L., Reforms of pension systems in the countries of the Visegrad Group. Diploma thesis. Brno: MENDELU, 2014 The thesis deals with the pension schemes of the countries of the Visegrad Group. Literature review chapter introduces the reader to the issue of pension systems and pension reforms. The next section is a comparison of pension systems in the countries of the Visegrad Group and as a basis to identify significant differences in these schemes. The thesis analyzed the possible scenarios of further progress of the pension reform in the Czech Republic, including their benefits and impacts. Keywords The Visegrad Group, pension reform, pension system

Abstrakt ŠENKYŘÍKOVÁ, L., Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny. Diplomová práce. Brno: MENDELU, 2014 Diplomová práce se zabývá důchodovými systémy zemí Visegrádské skupiny. Kapitola literární rešerše seznamuje čtenáře s problematikou důchodových systémů a důchodových reforem. V další části práce je provedena komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny a na jejím základě jsou identifikovány významné rozdíly těchto důchodových systémů. V práci jsou analyzovány možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy v České republice včetně jejich výhod a dopadů. Klíčová slova Visegrádská skupina, penzijní reforma, penzijní systém

Obsah

5

Obsah 1

Úvod a cíl práce

9

1.1

Úvod.......................................................................................................................................... 9

1.2

Cíl práce................................................................................................................................... 9

2

Metodika

11

3

Literární rešerše

12

3.1

Členění penzijních systémů na základě provozovatelů ..................................... 12

3.2 Financování penzijního systému ze státního rozpočtu a ze soukromého fondu ................................................................................................................................................. 12 3.3

Členění penzijních systémů podle způsobu výplaty ........................................... 15

3.4

Dobrovolné a povinné penzijní systémy ................................................................. 15

3.5

Členění penzijních systémů podle daňového prostředí .................................... 15

3.6

Základní typy konstrukce důchodových systémů ............................................... 16

3.7

Vývoj penzijního systému po roce 1989 ................................................................. 17

3.8

Demografická situace...................................................................................................... 20

3.8.1

Očekávaný vývoj věkového složení ................................................................. 20

3.8.2

Nutnost reformy penzijního systému............................................................. 23

3.9

Cíle a principy důchodového systému ..................................................................... 24

3.10 Provedená reformní opatření ...................................................................................... 26 3.10.1

Druhy penzijní reformy ....................................................................................... 26

3.10.2

Etapy důchodové reformy .................................................................................. 27

3.11 I. pilíř důchodového systému v ČR ............................................................................ 29 3.11.1

Základní principy důchodového pojištění .................................................... 30

3.11.2

Pojistné na důchodové pojištění ...................................................................... 31

3.11.3

Druhy dávek vyplácených z důchodového systému ................................. 33

3.11.4

Základní prvky pro výpočet starobního důchodu a důchodový věk .. 34

3.12 II. pilíř důchodového systému ..................................................................................... 36 3.12.1

Vstup do II. pilíře .................................................................................................... 36

3.12.2

Způsob zhodnocení................................................................................................ 37

3.13 III. pilíř důchodového systému ................................................................................... 39

Obsah

6

3.13.1

Penzijní spoření ...................................................................................................... 39

3.13.2

Předdůchody – dávky z III. pilíře ..................................................................... 40

3.13.3

Hlavní nevýhody III. pilíře a odlišnosti od II. pilíře................................... 41

3.14 Dílčí závěr kapitoly .......................................................................................................... 42 4

Komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny 4.1

Důchodový systém a provedená reformní opatření na Slovensku ............... 43

4.1.1

Charakteristika jednotlivých reformních kroků ........................................ 44

4.1.2

První pilíř důchodového systému .................................................................... 45

4.1.3

Druhý pilíř důchodového systému .................................................................. 46

4.1.4

Třetí pilíř důchodového systému ..................................................................... 48

4.1.5

Zhodnocení důchodové reformy na Slovensku .......................................... 49

4.2

Důchodový systém a provedená reformní opatření v Maďarsku ................. 50

4.2.1

První pilíř maďarského důchodového systému ......................................... 50

4.2.2


4.2.3


4.2.4

Zhodnocení důchodové reformy v Maďarsku ............................................. 54

4.3

5

43

Důchodový systém a provedená reformní opatření v Polsku ......................... 54

4.3.1

První pilíř důchodového systému .................................................................... 55

4.3.2


4.3.3


4.3.4

Zhodnocení důchodové reformy v Polsku .................................................... 57

4.4

Komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny ...................... 60

4.5

Dílčí závěr kapitoly .......................................................................................................... 69

Analýza scénářů dalšího průběhu důchodové reformy v České republice 5.1

70

Dílčí závěr kapitoly .......................................................................................................... 78

6

Diskuse

79

7

Závěr

83

8

Literatura

86

A

Důchodový věk a doba pojištění

98

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Indexy ekonomického zatížení v letech 2011 – 2101

21

Obr. 2

Věková struktura obyvatelstva

22

Obr. 3

Deficit důchodového pojištění v mld. Kč

23

Obr. 4 Vývoj počtu poplatníků pojistného a počtu důchodců, počet poplatníků na 1 důchodce

24

Obr. 5

29

Základní charakteristika 3 pilířů důchodového systému

Obr. 6 Procentuální podíl jednotlivých typů důchodů na celkových důchodech (přiznané důchody) ve 2. čtvrtletí 2013

33

Obr. 7 Možnosti odvodů do jednotlivých pilířů důchodového systému na Slovensku

47

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1 Výhody a nevýhody průběžně a kapitálově financovaného důchodového systému

14

Tab. 2

Vlastnosti EET a TEE metody

16

Tab. 3

Hlavní reformní kroky prováděné od 90. let 20. století

18

Tab. 4

Maximální státní příspěvek

40

Tab. 5

Hlavní rozdíly II. a III. pilíře

42

Tab. 6

Odvody ze zaměstnání v roce 2013

46

Tab. 7

Důchodový věk podle data narození (v letech)

52

Tab. 8

Příspěvky na důchodové pojištění v Polsku

57

Tab. 9 Podílové srovnání obyvatelstva v jednotlivých zemích (v %) a vládní výdaje na důchody (v % HDP)

62

Tab. 10

63

Srovnání penzijních systémů zemí Visegrádské skupiny

Tab. 11 Účastníci fondového systému jako podíl na všech účastnících PAYG systému (v %)

65

Tab. 12

66

Výše skrytého penzijního dluhu (v % HDP)

Tab. 13 Komparace podílu odvodů na čisté současné hodnotě penzí (průběžný systém)

67

Tab. 14 Srovnání náhradových poměrů zemí Visegrádské skupiny (v %)

68

Tab. 15 Výhody a nevýhody prvního možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

71

Tab. 16 Výhody a nevýhody druhého možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

73

Tab. 17 Výhody a nevýhody třetího možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

75

Tab. 18 Výhody a nevýhody čtvrtého možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

77

Úvod a cíl práce

9

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Důchodový systém se týká v podstatě každého z nás. Představuje soubor cílů, nástrojů a metod, jejichž prostřednictvím stát zabezpečuje příjem svého ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Důchodový systém se netýká pouze důchodců, ale ve velké míře ovlivňuje příjmy ekonomicky aktivního obyvatelstva, neboť pracující lidé odvádí určitou procentuální část své mzdy a průběžně finančně zabezpečují ostatní obyvatelstvo. (Dôchodkový systém, 2013) Vzhledem k tomu, že důchodové systémy ovlivňují významným způsobem ekonomiku daného státu, důchodová reforma probíhá určitým způsobem v mnoha zemích západní Evropy. V České republice byla provedena reforma důchodového systému v několika etapách, přičemž doposud poslední významná změna je v platnosti od roku 2013. Z toho důvodu je důchodový systém a s tím související problematika reforem důchodového systému v České republice a ve světě velmi aktuálním tématem. Pojem reforma můžeme chápat jako pestrou škálu změn nebo korekcí systému s rozdílnou hloubkou. Jde o proces dlouhodobého charakteru, přičemž cílem nejsou radikální či revoluční změny v důchodovém systému, ale spíše korekce současného stavu. (Krebs, V.: Systémy důchodového zabezpečení ve vyspělých zemích Evropy, 2013). Konkrétní podoby v jednotlivých zemích jsou značně rozdílné a často velmi obtížně porovnatelné. Často se jedná o země s relativně krátkou zkušeností a hodnocení bude možné provést až v delším časovém horizontu, v případě fondového pilíře je to z důvodu posouzení doby akumulace finančních prostředků a adekvátnosti vyplacených dávek. Nicméně již nyní první roky zavádění a fungování ukazují na to, že jisté, i když velmi opatrné závěry ze zkušeností jednotlivých států je možné vypozorovat a že je možné popsat jejích základní znaky vyplývající z prvních let fungování. (Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt-out ze základního důchodového pojištění, 2009)

1.2 Cíl práce Cílem práce je na základě analýzy procesů reforem důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny a jejich následných změn, provést analýzu a zhodnocení možných dopadů scénářů dalšího vývoje penzijní reformy důchodového systému v ČR. Prvním dílčím cílem práce je objasnění základních pojmů souvisejících s důchodovým systémem. Budou charakterizovány také jednotlivé pilíře důchodového systému v ČR. Druhým dílčím cílem práce je na základě komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny identifikovat významné rozdíly těchto důchodových systémů. V práci budou popsány jednotlivé pilíře důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny, včetně jejich změn a následného zhodnocení. Třetím dílčím cílem práce uvést možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy v ČR, včetně jejich výhod a nevýhod.

Úvod a cíl práce

10

V práci nalezneme odpovědi na následující výzkumné otázky: -

Jaké byly důvody ke změnám původního důchodového systému v zemích Visegrádské skupiny? Můžeme očekávat podobné změny důchodového systému jako v ostatních zemích Visegrádské skupiny? Jaké jsou možnosti dalšího vývoje důchodového systému v ČR?

Metodika

11

2 Metodika Pro zpracování diplomové práce důchodové reformy zemí Visegrádské skupiny bylo potřebné získat velké množství informací. Vzhledem k tématu a jeho aktuálnosti byly tyto informace čerpány především z internetových zdrojů. V práci byly využity i některé knižní publikace a v neposlední řadě také zahraniční zdroje. Pro zpracování diplomové práce bylo nejprve nutné formulovat hlavní cíl a za účelem splnění hlavního cíle také několik dílčích cílů. Byly stanoveny také výzkumné otázky, které budou v práci zodpovězeny. V práci je využito metody deskripce, kterou využíváme, pokud je naším záměrem popsat jasně definované jevy. Dále je využito metody analýzy, kterou využíváme, jestliže je naším záměrem zkoumat daný jev či proces více do detailů a základě výzkumu a poznání dílčích částí poté objasníme jev komplexní. Deskripce a analýza důchodového systému v České republice a v ostatních zemích Visegrádské skupiny, vede k použití metody komparace, na základě které jsou důchodové systémy jednotlivých zemí srovnány. Tato metoda nám umožňuje stanovit shody a rozdíly důchodových systémů jednotlivých zemí. Pro vysvětlení některých částí, zejména pro vysvětlení výpočtu důchodových dávek byla využita metoda abstrakce, neboť z důvodu složitosti těchto výpočtů bylo potřebné od některých informací odhlédnout, zatímco jiné vyčlenit jako podstatné. Odhlížení umožňuje zjistit obecné vlastnosti a vztahy, což vede k objasnění podstaty daného jevu. (Široký, J., 2011) Diplomová práce je rozdělena na několik kapitol. Obsahem kapitoly literární rešerše je objasnění základní klasifikace důchodových systémů využívaných ve světě. Objasnění této klasifikace a také pojmů s tímto souvisejících jsou významné, neboť jsou využívány v dalších částech práce. V další části kapitoly literární rešerše je deskripce současného stavu důchodového systému v České republice a také jeho vývoje. Je provedena analýza demografické situace České republiky a analýza neudržitelnosti původního stavu důchodového systému. V kapitole komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny je nejprve provedena deskripce důchodových systémů a jejich změn v ostatních zemích Visegrádské skupiny, tj. na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. Deskriptivní metodou jsou popsány jednotlivé pilíře těchto důchodových systémů včetně jejich nejdůležitějších změn a poté jsou zhodnoceny. V další části diplomové práce je využita metoda komparace a je provedeno srovnání důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny. Srovnána je také velikost tzv. skrytého penzijního dluhu v jednotlivých zemích a výše náhradového poměru. Významnou částí pro diplomovou práci a splnění hlavního cíle práce je analyzovat možné scénáře budoucího vývoje důchodového systému, kterými se může důchodová reforma do budoucna vyvíjet. Součástí je i analýza výhod a nevýhod jednotlivých návrhů. Některé tyto výhody a také dopady jsou dále podrobněji diskutovány v kapitole diskuse. Pro psaní diplomové práce je využito šablony doc. Ing. Jiřího Rybičky, Ph.D.


12

3 Literární rešerše Cílem kapitoly literární rešerše je objasnit čtenáři této diplomové práce základní pojmy důchodového systému. Nejprve bude uvedena základní klasifikace penzijních systémů, tj. kritéria, podle kterých se penzijní systémy nejčastěji v mnoha zdrojích třídí a klasifikují. Penzijní systémy se poměrně často rozlišují podle jejich provozovatelů. Součástí kapitoly je popis dvou základních forem financování, přičemž uvedeny jsou i výhody a nevýhody průběžného a kapitálového financování. Za velmi důležité může být považováno členění penzijních systémů podle způsobu výplaty. Penzijní systémy členíme i podle dobrovolnosti a podle daňového prostředí. V kapitole jsou uvedeny důvody neudržitelnosti důchodového systému v ČR. Literární rešerše dále seznámí čtenáře s jednotlivými pilíři důchodového systému v ČR.

3.1 Členění penzijních systémů na základě provozovatelů Provoz penzijního systému je v mnoha zemích rozčleněn na soukromý a veřejný sektor. V mezinárodním měřítku je však potřebné upozornit na to, že je velmi rozdílná váha soukromých a veřejných pilířů veřejného sektoru. Veřejným provozovatelem penzijních systémů je velmi často stát. To znamená, že vláda je zodpovědná za výběr příspěvků a také za výplatu důchodů. Existují dva druhy státních penzí. Jde o tzv. paušální (flat-rate) penzi a dále o penzi spojenou s výdělky (earnings – related). Tzv. paušální penzí označujeme případy, kdy všichni lidé v důchodovém věku mají nárok na stejnou dávku. Důležité je, že je tato částka stanovená bez ohledu na výši výdělku v době ekonomické aktivity. Jiným případem je penze vypočtená na základě výdělků diferencující výši důchodů v závislosti na výši mezd v době ekonomické aktivity. Pro privátní penzijní systémy je charakteristickým faktorem odpovědnost za výplatu dávek a v mnoha případech také za výběr příspěvků na straně soukromého sektoru. Existují dva případy. Za první můžeme považovat situaci, kdy jsou penzijní plány organizovány zaměstnavatelem. Druhým způsobem je delegovat mandát na úroveň občanů, tj. zavést individuální penzijní účty, spravované penzijním fondem, na kterých si budou občané v době ekonomické aktivity spořit. (Bezděk, 2000)

3.2 Financování penzijního systému ze státního rozpočtu a ze soukromého fondu Financování systému důchodového zabezpečení je možné zajistit dvěma základními formami. Jde o financování systému ze státního rozpočtu a dále financování systému ze zvláštního fondu. Přípustná je i určitá forma kombinace těchto základních způsobů financování. Při financování důchodového systému ze státního rozpočtu jsou zdroje na financování získány přerozdělením obecných neúčelových daní. Jedinec neodvádí


13

žádnou účelově vázanou platbu, a proto se přímo nepodílí na tvorbě zdrojů pro výplatu dávek, plynoucí ze státního rozpočtu. Této formě financování chybí vazba mezi přičiněním jedince a dávkami vyplacenými ze systému. Není tedy zohledňována míra přičinění jedince na krytí těchto sociálních rizik. Druhým zmíněním financováním je financování na základě soukromého fondu. Tento fond je vytvořen přímými a také účelově vázanými platbami. Tyto platby jsou tzv. příspěvky na pojistné. Tento způsob financování je velmi často nazýván kapitálovým financováním. Průběžné financování (PAYG – Pay As You Go) je založeno na základě mezigenerační solidarity a redistribuce. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo odvádí povinné platby do fondu odděleného od státního rozpočtu. Z tohoto fondu jsou vypláceny důchodové dávky občanům, kteří splnili zákonem stanovené podmínky pro nárok na důchod. V případě nedostatku finančních prostředků musí být rozdíl financován přímo ze státního rozpočtu. Nedochází tedy k vytvoření žádného fondu či kapitálové rezervy, která by finanční prostředky nějakým způsobem zhodnocovala na kapitálovém trhu. Veškeré prostředky jsou okamžitě vypláceny ve prospěch obyvatelstva s nárokem na dávku. (Krebs, 2005) V případě PAYG s nárazníkovým fondem se jedná o PAYG systém, který v minulosti dosahoval (nebo nyní dosahuje) finančních přebytků, které jsou investovány na kapitálovém trhu a přinášejí do systému dodatečný úrokový výnos. Tyto zdroje následně pomáhají financovat penzijní dávky. (Bezděk, 2000) Plně fondový systém nespoléhá na mezigenerační solidaritu. Výše penze se odvíjí od výše příspěvků, které si daný jedinec naspořil a na dlouhodobé míře výnosu z aktiv penzijního fondu. (Bezděk, 2000) V případě částečně fondového přístupu se jedná o kombinaci PAYG a plně fondovým mechanismem. V praxi se často jedná o dva povinné pilíře, jeden s PAYG financováním a druhý pilíř je založen na plně fondovém přístupu. (Bezděk, 2000) Snahou Notional funding přístupu je zkombinovat výhody PAYG a plně fondového přístupu k financování. Podstatou je, že každý účastník má svůj individuální účet, na který se mu připisují odvedené příspěvky a také jejich zhodnocování v čase. Toto zhodnocení je závislé na tzv. hypotetické míře výnosnosti. Ta je nejčastěji definovaná jako míra růstu základu (pozitivní nebo negativní), z něhož jsou placeny příspěvky. Vhodnou aproximací tohoto základu je objem mezd a platů (wage bill). Tento způsob definice míry výnosu a základny umožňuje reflektovat změny v průměrné mzdě a v nabídce pracovních sil. Výše penze je v okamžiku odchodu jedince do důchodu přímo závislá na celkových (hypotetických) úsporách na jedincově účtu a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života generace nastávajících důchodců. Úspory na účtech jedinců jsou pouze hypotetické a vybrané příspěvky jsou použity na výplatu současných důchodců a na individuální účty jsou připisovány a zhodnocovány pouze „papírově“. (Bezděk, 2000). Výše zmíněné systémy financování mají určité výhody, ale také nevýhody. Podrobně je lze shrnout v následující tabulce:

Literární rešerše Tab. 1

Výhody a nevýhody průběžně a kapitálově financovaného důchodového systému

Výhody

Rizika

14

Průběžné financování Možnost uplatnění redistribuce Nižší náklady na zřízení systému Nižší administrativní náklady Stabilita systému (odolnost vůči cyklickému vývoji ekonomiky)

Kapitálové financování Nižší citlivost na demografický vývoj Pozitivní vliv na trh práce Pozitivní vliv na kapitálové trhy

Riziko demografické Riziko rodinné Riziko politické Riziko negativních dopadů na trh práce Riziko nadměrné redistribuce Riziko vytlačování veřejných a soukromých investic Riziko netransparentnosti a skryté akumulace penzijního dluhu

Problematika zabezpečení příjmových skupin Integrace starších pracujících do systému Bezpečnost soukromých penzijních fondů Vysoké náklady na zřízení systému Vysoké administrativní náklady Neodhadnutelnost míry inflace a úrokové míry (riziko kapitálového trhu)

Zdroj: Krebs, 2005, str. 197-198 a Bezděk, 2000, str. 30-39.

Velkým negativem průběžného financování je v současnosti často zmiňované riziko demografické. Toto riziko se projeví v případě, že dojde k poklesu výdělečně činných osob, přispívajících do systému úhradou pojistného a na druhé straně dojde k výraznému stárnutí obyvatelstva a tudíž osob, které mají nárok na dávku, která je z tohoto systému poskytována. Dojde tedy tak v podstatě k určitému „rozevření nůžek“. V důsledku poklesu jedinců, kteří do systému přispívají a nárůstu jedinců, kteří ze systému dávku pobírají, se takto financovaný systém důchodového zabezpečení dostává do velmi špatné finanční situace a zároveň dojde k výrazné redistribuci. Avšak ani kapitálový systém financování od tohoto rizika neopouští. Pokud poklesne počet výdělečně činných osob, ekonomicky kapitál se může stát vzhledem k práci relativně nadbytečný a může tak dojít k poklesu jeho výnosnosti. Ve srovnání s průběžně financovaným systémem není dopad tohoto rizika tak výrazný. Dalším rizikem, které souvisí s průběžně financovaným důchodovým systémem, je riziko rodinné. Celkový důchod jednoho manžela je spojen s příjmovou situací manžela druhého a dochází tedy k neadekvátní diverzifikaci. Zejména ženám je v důsledku přerušení vlastní výdělečné činnosti z důvodu výchovy dítěte vyplácena nižší důchodová dávka, než mužům. Další riziko, se kterým se setkává průběžný systémů důchodového zabezpečení, je negativní vliv na trh práce. Jako způsob řešení nezaměstnanosti bývá často využíván odchod do předčasného starobního důchodu. Tento způsob řešení nezaměstnanosti není dostatečně penalizován krácením vyplácené dávky. (Krebs, 2005, s. 198)


15

3.3 Členění penzijních systémů podle způsobu výplaty Velmi důležitou otázkou při zavádění jednotlivých forem financování důchodů je způsob výplaty, respektive jaký typ penzijního plánu je zvolen. Můžeme rozlišovat dávkově definovaný systém (DB), příspěvkově definovaný (DC) a hypoteticky příspěvkově definovaný systémy (NDC). Předností dávkově definovaného systému (DB – defined bendit) je garance určité výše penzijních dávek, a to v závislosti na několika faktorech, jako je počet let, po které jedinec odváděl příspěvky do systému, jakých příjmů za určité období daný jedinec dosahuje a rovněž také výše tzv. aktuální parametru, který je stanovený zákonem. Příspěvkově definovaný (DC – defined contribution) systém je specifický tím, že neposkytuje svým účastníkům takovou míru jistoty ohledně výše jejich budoucích penzí. Účastníci tak platí stanovenou příspěvkovou sazbu, ale výše penzí, které jim budou v budoucnosti vypláceny je odvislá také od míry výnosu z investování těchto úspor na kapitálovém trhu. Principem hypoteticky příspěvkově definovaného systému (NDC – notional defined contribution) je, že daný účastník má v rámci systému svůj individuální účet, na který mu jsou připisovány odváděné příspěvky, včetně zhodnocení v čase. To je závislé na tzv. hypotetické míře výnosnosti systému, kterou je možné definovat jako míru růstu základu, ze kterého jsou placeny příspěvky. Za vhodnou aproximaci můžeme považovat objem mezd a platů. Výše penze je v okamžiku odchodu daného jedince do důchodu přímo závislá na celkových úsporách daného jedince a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života. Úspory na účtech jsou však použity na výplatu současných důchodů a na individuálních účtech jsou připsány pouze „papírově“. (Krebs, 2005, str. 181)

3.4 Dobrovolné a povinné penzijní systémy Penzijní systémy je možné rozlišovat i na základě dobrovolnosti. Takovéto členění je v různých státech odlišné, často z důvodu historického vývoje dané země. Ve vyspělých zemích se můžeme velmi často setkat s povinným penzijním schématem. Navíc v posledních dvou desetiletích se role povinných soukromých penzijních plánů zvyšuje. Soukromé penzijní systémy jsou z hlediska účasti dobrovolné. V rozvíjejících zemích a v tranzitivních ekonomikách je zastoupení povinných soukromých penzijních plánů vyšší. (Krebs, 2005)

3.5 Členění penzijních systémů podle daňového prostředí Ačkoliv jsou daňové systémy v rámci mezinárodního měřítka značně variabilní, je možné uvést dva základní přístupy. Prvním je tzv. EET systém. V rámci tohoto přístupu jsou odváděné přípěvky a také investiční výnosy penzijních úspor od zdanění osvobozeny. Dani z příjmu podléhají pouze vyplácené penze. Příspěvky jsou daňově odečitatelnou položkou, investiční výnosy se v okamžiku připsání na účet


16

nedaní, ale celá vyplácená penze podléhá dani z příjmu. Druhou metodou je tzv. TEE systém. V tomto případě nelze příspěvky daňově odečítat, jsou placeny ze mzdy po zdanění. Naopak investiční výnosy ani celkové vyplácené penze nejsou již dále zdaňovány, jsou tedy vypláceny v čisté výši. Můžeme říci, že většina zemí využívá TEE způsob pro povinné penzijní systémy a EET metodu pro dobrovolné penzijní plány, nicméně neplatí to univerzálně. (Bezděk, 2000) V tabulce jsou shrnuty základní vlastnosti TEE a EET metody: Tab. 2

Vlastnosti EET a TEE metody

EET Uplatnění zejména u dobrovolných pilířů

TEE Používaný zejména pro povinný penzijní systém Příspěvky placeny z čisté Příspěvky nezdaněné mzdy Kapitálové výnosy Investiční výnosy nepodnezdaněné léhají zdanění Dávky daněny jako celek, Dávky nepodléhají včetně výnosů zdanění Zdroj: Bezděk, 2000.

3.6 Základní typy konstrukce důchodových systémů Existují dva základní typy konstrukce důchodu v základním systému. Klasický pojistný systém a druhým je model jednotného důchodu. Výše jednotného důchodu je stanovena na úrovni minimální mzdy, životního minima, případně ještě níže. Postupným vývojem se vytvářely v různých zemích různé kombinace základních teoretických modelů. V případě Bismarckova pojistného systému je výše důchodu přímo závislá na zaplaceném pojistném, neboť je určena určitým procentem z průměrného výdělku určeného za dlouhé období, někdy i celoživotní. Parametry konstrukce bývají každoročně upravovány podle růstu mezd. Aby byla zachována homogenita systému, tj. nevytvářely se rozdíly mezi nově přiznávanými důchody a důchody vyplácenými, jsou často již vyplácené důchody přepočítávány nebo zvyšovány procentní částkou odpovídající růstu mezd. Dalším teoretickým modelem je Beveridgeův systém. Výše důchodu je stanovena jednotnou částkou. Jednotná částka je stanovená buď pro všechny trvale žijící osoby určitého věku, nebo závislá na době pojištění. Výše důchodů bývá pravidelně upravována na základě růstu cen. V zemích s tímto systémem dochází k potřebné diferenciaci příjmů občanů v důchodovém věku v důsledku jejich účasti v některých z tradičních a rozvinutých připojišťovacích systémů, často organizovaných zaměstnavatelem. Kombinace dvou předchozích typů, tzv. dvousložková konstrukce, umožňuje v rámci důchodového systému na základě konkrétní sociální a ekonomické situace


17

posilovat buď prvek novelizační (zvyšování 1. složky o pevné částky) anebo prvek ekvivalence (procentní zvyšování druhé složky). Kombinace zvyšování důchodu o pevné částky a o procento je možné pro nově přiznávané důchody i pro nově vyplácené důchody. Je však nezbytné zvyšovat jak vyplácené důchody, tak i parametry nově přiznávaných důchodů podle stejných principů. Pojistný systém se stanoveným minimem umožňuje přiznat při získání stanovené doby pojištění minimální důchod bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Systém umožňuje zvyšovat vyplácené důchody procentní sazbou a současně nejméně o určenou minimální částku. (Krebs, 2005) (Plischke, 2003)

3.7 Vývoj penzijního systému po roce 1989 Po roce 1989 došlo ke změnám v sociálním zabezpečení. Byl přijat zákon č. 21/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Došlo ke vzniku České správy sociálního zabezpečení. Byla odstraněna diskriminace a preference určitých skupin, vycházející z principu starého systému a dalším cílem bylo vytvoření třetího pilíře soukromého fondově financovaného penzijního připojištění a posílení finančních zdrojů státního penzijního pojištění. Záměrem bylo snížit nadměrnou štědrost systému a postavit se hrozící finanční nerovnováze. Česká republika provedla dílčí reformu důchodového systému a stala se tak jednou z prvních zemí střední a východní Evropy. Byl přijat zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1996, který byl však již mnohokrát novelizován. Hlavní reformní kroky provedené od 90. let 20. století jsou shrnuty v následující tabulce:


Hlavní reformní kroky prováděné od 90. let 20. století

1990/1992

1990 1991 1993 1994 1995 1996 1997 1999 2001 2002

2003

2004 2006 2007

2008

2010

18

Odstranění diskriminace OSVČ, zrušení preferencí v důchodovém systému – pro všechny ekonomicky aktivní občany platí pro důchodové nároky jednotné podmínky. Organizační sjednocení provádění důchodového a nemocenského pojištění. Důchody byly valorizovány. Vznik České správy sociální zabezpečení (ČSSZ). Uzákonění indexace (10 % inflace + vliv reálné mzdy). Zavedení pojistného na sociální zabezpečení, příspěvky odděleny od daní. Přijetí zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Přijetí zákon 155/1995, o důchodovém pojištění. Zavedení zvláštního účtu důchodového pojištění, umožňující definovat bilanci základního důchodového pojištění. Omezení zápočtu u některých náhradních dob pojištění, zpřesnění podmínek pro valorizaci. Přijetí novely zákona o penzijním připojištění zvyšující míru bezpečnosti vkladů účastníků připojištění, zavedení daňových úlev. Znevýhodnění předčasného důchodu a zvýhodnění odložení odchodu do důchodu. Změna pravidel pro valorizaci. Zvýšení důchodového věku na 63 let pro muže i ženy, přičemž u žen je zohledněn počet dětí, další zvyšování důchodového věku po roce 2006. Omezeny možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu. Valorizace prováděna vždy k 1. lednu (dříve provádění valorizace v měsíci, kdy úhrnný spotřebitelský index dosáhne 5 %). Ustanovení tzv. Bezděkovy komise pro návrh reformy penzijního systému (práce byly dokončeny v roce 2005). Přijetí dalších zákonů upravující systém důchodového zabezpečení. Nález Ústavního soudu č. 405/2006 Sb. (na základě tohoto nálezu se doba péče o dítě se u všech pojištěnců, tj. mužů i žen, prokazuje stejným způsobem). Další změna se týká vyloučených dob. Přijetí zákona 306/2008 Sb. Vláda schválila návrh I. etapy důchodové reformy (s účinností od 1. 1. 2010). Nejvýznamnější změny: postupné prodloužení doby pojištění z 25 let na 35 let včetně náhradních dob pojištění nebo 30 let bez náhradních dob pojištění, plynulé pokračování ve zvyšování důchodového věku, postupné prodloužení období pro předčasný odchod do důchodu, zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění s výjimkou posuzování nároku na invalidní důchod, zvyšování procentní výměry starobního důchodu. Oddělení majetku akcionářů a klientů u dobrovolného důchodového připojištění. Ministerstvo financí připravilo podkladový materiál Teze pro


2011

2012

2013

19

přípravu návrhu nového zákona o penzijním připojištění, účinnost od 1. ledna 2010 (druhá etapa důchodové reformy). Ústavní soud ČR shledal ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění za protiústavní (samotnou existenci redukčních hranic nezpochybnil), dal prostor pro úpravu tzv. redukčních hranic a pro přijetí dalších opatření zvyšující zásluhovost v základním důchodovém pojištění. Hlavní změny se týkaly redukčních hranic, zápočtu částky osobního vyměřovacího základu, základní výměry důchodu, prodlužování rozhodného období, přechodného období. Dalšími parametrickými změnami jsou např.: pokračování ve zvyšování důchodového věku i po dosažení důchodového věku 65 let a urychlení sjednocení důchodového věku pro obě pohlaví nebo pozvolnější odstupňování procentní sazby redukce procentní výměry předčasného starobního důchodu. Změna výše redukčních hranic. Změna ve výpočtu důchodu bude probíhat i v následujících letech, kromě změny výše redukčních hranic dojde také k procentuální změně zápočtu jednotlivých redukčních hranic. Postupné změny ve výpočtu důchodu budou pro většinu občanů nevýhodné, výhodné budou pro osoby s nadprůměrnými příjmy. V roce 2015 dojde k omezení důchodu shora (nevýhodné pro osoby s nadstandartními příjmy). ČSSD, včele s Přemyslem Sobotkou, pokládá za velkou chybu, že vládní koalice nezaložila takto zásadní změnu důchodového systému, na vytvoření širšího společenského nebo politického konsensu (proti 2. pilíři důchodového systému se stavěly i další politické strany a odbory, proti vzniku druhého pilíře proběhla i demonstrace, která měla více než 100 000 účastníků). ČSSD má několik alternativ možného postupu, např. úplné zrušení nebo sloučení se stávajícím systémem dobrovolného spoření na důchod. Druhý pilíř důchodového systému podle ČSSD nebude ani výhodná ani bezpečná investice (výhodná pouze pro populaci s nadprůměrnými příjmy). Vládní koalice není schopná se dohodnout na daňovém balíčku, který měl zajistit finanční prostředky pro vznik druhého pilíře. Česká ekonomika setrvává v recesi, což není vhodná doba pro zavádění reforem. Doporučení ČSSD je zastavit vznik druhého pilíře nebo ho o několik let odložit. Spuštění důchodové reformy (3. etapa). Do druhého pilíře důchodového systému vstoupilo přibližně 83,5 tis. účastníků, očekáváno bylo přibližně 500 tis. účastníků. Očekává se úprava pravidel systému. Možnými úpravami jsou např. vstup na omezenou dobu (možnost vystoupit), volba výplaty penze (možnost zvolit si délku výplaty důchodu na kratší či delší dobu než nynějších 20 let či doživotně) nebo by výplata neměla být vázána na počet odpracovaných let, ale pouze na důchodový věk.

Zdroj: Klimentová, J. 2001, Kučera, P., 2013, Krebs, 2000, Sezemský, J., 2007, Gola, P.: Důchod? Čím dál později., 2013, Skalková, O., 2013, MPSV: Hlavní změny v důchodovém pojištění, 2013, B. Sobotka: Nečasova penzijní reforma poškozuje občany, 2013, ČSSD je připravena ji zrušit či upravit, 2012.


20

3.8 Demografická situace Demografická stárnutí je objektivní realitou celého vyspělého světa a je považována za jednu z nejzávažnějších společenských otázek. Věkové složení obyvatelstva je závislé na dlouhodobém vývoji porodnosti, úmrtnosti a také migrace. V naprosté většině je stárnutí obyvatelstva způsobeno nízkou porodností žen, nezajišťující prostou reprodukci obyvatel (stárnutí na základě věkové pyramidy), ale také prodlužováním naděje dožití. Proces stárnutí obyvatelstva je možné nejlépe vystihnout populačními projekcemi. Řadu projekcí demografického vývoje České republiky vypracoval Český statistický úřad. Cílem těchto projekcí bylo nastínit budoucí populační vývoj a ukázat na podstatné změny ve věkovém složení obyvatelstva. Tyto změny mohou být považovány za velmi výrazné a není v postatě možné je odvrátit. (Stárnutí obyvatelstva ČR, 2012) 3.8.1

Očekávaný vývoj věkového složení

Na základě prognózy, kterou prováděl Český statistický úřad v roce 2013 je v současném složení populace relativně nízký počet dětí, výrazné zastoupení osob v ekonomicky aktivním věku a zatím nepříliš vysoký počet osob ve vyšším věku. Očekává se však, že budoucí věkový vývoj bude dynamický a bude docházet k výraznému stárnutí obyvatelstva. Ke snižování porodnosti v ČR docházelo již v minulosti. Nízká porodnost od roku 1993 vedla k prohloubení počtu a podílu dětí v populaci, který po růstu v 70. letech, začal přibližně v polovině 80. let. Budoucí vývoj podílu dětí na celkové populaci bude odrážet vlny zvýšené porodnosti. Významné změny nastanou u věkové skupiny 15 – 64letých, tedy populace v produktivním věku. Do budoucna lze očekávat spíše klesající trend. Nejrychlejší pokles nastane do roku 2020, vzhledem k tomu, že tuto věkovou kategorii budou opouštět silné ročníky narozených koncem 40. let a v první polovině 50. let minulého století a vstupovat budou naopak děti z populačně slabých ročníků, které byly narozené na přelomu 20. a 21. století. Počet osob ve věku 15 – 64 let se mezi roky 2040 a 2060 sníží z šesti na pět milionů. Koncem století je očekávaný pokles osob v produktivním věku ze současných 70 % na 55 %. K největším očekávaným změnám bude docházet v kategorii 65 a více let. Počty osob ve vyšším věku jsou v posledních letech ovlivněny přechodem početně silných generací z období 2. světové války do věku 65 a více let. Tohoto věku dosahují také osoby z prvních silných poválečných ročníků. Počet obyvatel v tomto věku bude navíc výrazně narůstat i v následujících desetiletích. V růstu jejich počtu se budou odrážet zejména nepravidelnosti věkové struktury a očekávané další prodlužování naděje dožití. Počet obyvatelstva starších 65 let se může do roku 2057 téměř zdvojnásobit ze současných 1,7 mil. na 3,2 mil. V nadcházejících desetiletích lze tedy očekávat jednoznačně progresivní stárnutí, neboť podíl počtu seniorů se zvýší z dnešní jedné šestiny až na jednu třetinu. Stárnutí populace vystihuje i vývoj ukazatele průměrného věku obyvatelstva České republiky, který na začátku projekce činil 41,3 let, v následujících pěti dese-


21

tiletí se bude průměrný věk výrazně zvyšovat, na konci století bude podle odhadů průměrný věk obyvatelstva České republiky dosahovat na úroveň 50 let. Rozdílný vývoj velikosti základních věkových skupin povede k výrazným změnám v jejich relacích. Poměr velikosti skupin 65 let a více a dětí ve věku do 15 let udává index stáří. V současné době připadá na 100 dětí 113 seniorů. Před polovinou 20. let by měl index stáří překročit hranici 150 a o deset let později úroveň 200. Podle projekce v roce 2063 index stáří vzroste až na hodnotu 277 seniorů na 100 dětí. Se stárnutím populace můžeme očekávat také růst indexu ekonomického zatížení. Index ekonomického zatížení porovnává počet osob v ekonomicky aktivním a neaktivním věku. Vzhledem k prodlužování doby vzdělávání může být obvykle používané vymezení „produktivního věku“ 15 – 64 nahrazeno věkem 20-64 let. Pro oba případy je však charakteristický rostoucí index ekonomického zatížení. Jeho intenzivní zvyšování lze očekávat zejména v období 2035 – 2060, a to až k hodnotě 100. Pro korektnější přístup je potřebné odhadnout produktivní a neproduktivní složku populace. Částečně zpřesnit velikosti obou složek populace je možné stanovením hranice přechodu mezi oběma složkami na konci aktivní ekonomické činnosti na základě nároku odchodu do důchodového věku. Dle novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dochází k postupnému prodlužování věku odchodu do starobního důchodu. Postupným navyšováním této věkové hranice bude výrazně tlumit nárůst počtu osob s nárokem na starobní důchod. (Projekce obyvatelstva České republiky, 2013). Nejvíce osob, které budou mít nárok na důchodový věk, je možné očekávat na počátku padesátých let, kdy jejich počet může dosahovat ke 2,8 mil. osob. To je o přibližně 0,5 milionu více v porovnání se stavem k 1. 1. 2013 (2,23 mil. osob). Následující očekávané úbytky těchto osob mohou snížit v horizontu projekce počet osob s nárokem na důchod až na úroveň 1,6 mil. (Projekce obyvatelstva České republiky, 2013)

Obr. 1 Indexy ekonomického zatížení v letech 2011 – 2101 Zdroj: Projekce obyvatelstva České republiky 2013.

Obrázek popisuje vývoj indexu závislosti, indexu ekonomického zatížení (0-19 a 65+/20-64) a indexu ekonomického zatížení se zohledněním novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.


22

Hodnota

Vzhledem k tomu, že počty důchodců a pracujících jsou zpravidla odhadovány na základě věku, je velmi často předkládán nárůst počtu osob ve věku 65 let a více, připadajících na 100 dospělých osob mladších 65 let. Nicméně je potřeba zdůraznit to, že důchodový věk se v České republice od roku 1995 neustále navyšuje a podle nejnovější legislativy má růst neomezeně. V roce 1995 byl důchodový věk v České republice u mužů 60 let a u žen dokonce 66 let, v roce 2065 je očekávaný důchodový věk u obou pohlaví 70 let. Z grafického znázornění je patrné, že rozdíl v očekávaném vývoji počtu 65-letých a starších na 100 osob ve věku 18-65 let a počtu osob v důchodovém věku na 100 osob v produktivním věku je výrazný.

Rok

Obr. 2 Věková struktura obyvatelstva Zdroj: Fiala, T., 2011.

Ačkoliv očekávaný počet osob ve věku 65 let a starších na 100 osob 18-64 let rapidně narůstá, podle odhadů skutečný růst počtu osob v důchodovém věku (za předpokladu, že důchodový věk bude navyšován podle současné právní úpravy), na 100 dospělých osob v produktivním věku by nemusel být tak výrazný. Z počátku je sice očekáván mírný nárůst, nicméně zdaleka nebude tak velký a později dokonce můžeme očekávat pokles. Z grafu je vidět, že k protnutí obou křivek dojde podle odhadu v roce 2030, to z toho důvodu, že důchodový věk pro muže i ženy bude 65 let. Pokud by se podařilo zajistit dostatečné množství pracovních příležitostí příznačných pro seniory (a také předčasný důchod u těch povolání, kde není schválené zvyšování důchodového věku reálné), nemusela by být v důsledku demografického vývoje ohrožena stabilita důchodového systému (Předpokladem je však, že demografický vývoj bude probíhat podle střední varianty prognózy, tj. postupné zvyšování plodnosti žen na hodnoty kolem 1,7 dítěte na 1 ženu a roční migrační přírůstek okolo 30 tisíc osob).


3.8.2

23

Nutnost reformy penzijního systému

Stárnutí obyvatelstva a rostoucí podíl seniorů bude mít za následek růst ekonomické zátěže systému důchodového zabezpečení. Pokud by nedošlo ke změně původního systému důchodového zabezpečení, situace by se stala neudržitelnou. Zachování původního penzijního systému by v dlouhodobém horizontu vedl k vytvoření vysokých deficitů a kumulovaně k vytvoření vysokého dluhu. Roční deficit státního rozpočtu je odhadován na 4-5 %, což by podle odhadů v roce 2065 vedlo k vytvoření dluhu ve výši 110 % HDP a na konci tohoto století by původní důchodový systém vytvořil dluh ve výši 260 % HDP. (Závěrečná zpráva, 2005) Deficit důchodového účtu můžeme zaznamenat i v posledních letech. Za rok 2009 činil deficit důchodového účtu 30,5 miliard Kč, za rok 2010 byl deficit 29,5 miliard Kč, pro rok 2011 je zaznamenán ve výši 39,5 miliard a za uplynulý rok 2012 deficit dokonce 49,4 Kč. (Gola, P., 2013) Deficit důchodového účtu je znázorněn na následujícím obrázku:

Obr. 3 Deficit důchodového pojištění v mld. Kč Zdroj: Počet a průměrné výše důchodů, 2013.

Do budoucna lze očekávat zvyšování počtu důchodců a snižování poplatníků pojistného, což sníží i počet poplatníků pojistného v přepočtu na jednoho důchodce. (Syrový, str. 39) Následující obrázek graficky znázorňuje zvyšující se počet osob, pobírající důchod a snižující se počet poplatníků pojistného v uplynulých letech. Dochází také ke snížení počtu poplatníků na 1 důchodce.


24

Obr. 4 Vývoj počtu poplatníků pojistného a počtu důchodců, počet poplatníků na 1 důchodce Zdroj: Počty důchodců a poplatníků pojistného, 2012.

Je možné říci, že původní důchodový systém je finančně neudržitelný. Podle Závěrečné zprávy PES je penzijní systém také mikroekonomicky neefektivní. Je charakteristický silnou příjmovou redistribucí, což vede k vysokým náhradovým poměrům pro nízkopříjmové jedince a nízkým náhradovým poměrům pro vysokopříjmové jedince. Při relativně vysoké pojistné sazbě dochází k potlačení pojistných prvků systému. Vysoká redistribuce může způsobovat značný pokles životního standardu osob s nadprůměrnými příjmy při přechodu z pracovní aktivity do důchodu. To může mít negativní důsledky zejména pro osoby střední třídy, vzhledem k tomu, že tato část populace v průběhu aktivního života pobírala pouze mírně nadprůměrnou mzdu. Vysoká pojistná sazba omezovala prostor pro soukromé úspory a tito lidé se nedokázali zajistit na stáří z vlastních prostředků. Vysoká redistribuce může také vést ke snaze vyhnout se placení pojistného do systému, který není zásluhový. Velkou výhodou vysoké příjmové redistribuce nicméně zůstává to, že omezuje riziko chudoby ve stáří. (Závěrečná zpráva, 2005) Problematický je rovněž také dopad důchodového systému na trh práce. Původní důchodový systém odrazuje od pracovní aktivity brzy po dosažení důchodového věku. Jedinci nemají dostatečnou motivaci zůstat na trhu práce. Pozdější odchod do důchodu je nicméně výhodný pro obě strany, vzhledem k tomu, že si osoby mohou zvýšit velikost důchodu. Zlepšuje se také poměr obyvatelstva, které je ekonomicky aktivní a neaktivní. To má pozitivní dopady makroekonomického charakteru a může to vést k posílení finanční stability důchodového systému. (Závěrečná zpráva, 2005)

3.9 Cíle a principy důchodového systému V rámci EU neexistuje centrální důchodový systém, neboť odvody na důchodové zabezpečení se neodvádí do centrálního evropského rozpočtu, ale na účty příslušných institucí v jednotlivých státech. Každý členský stát má vlastní důchodový systém a ten by měl plnit společné cíle Evropské unie. Měl by především:


25

- zabezpečit přiměřené důchody – lidé by měli dostávat důchody v takové výši, aby byli dále schopni zachovat si svoji životní úroveň a bez omezení fungovat v rámci společnosti, - zabezpečit finanční udržitelnost důchodového systému, neboť důchodový systém by měl podporovat zaměstnanost a také by měl být pro finanční rozpočet dlouhodobě finančně udržitelný, - umožňovat modernizaci, tj. důchodový systém by měl být nastavený tak, aby byl schopný přizpůsobit se flexibilním formám zaměstnávání a průběžně reagovat na vývoj na trhu práce. (Dôchodkový systém, 2013) Podle Závěrečné zprávy PES by důchodová reforma v České republice měla splňovat základní cíl, dosáhnout sociálně přiměřených a dlouhodobě finančně udržitelných důchodů. Základními principy jsou: -

diverzifikace důchodového systému, fiskální udržitelnost důchodového systému, zvýšení ekvivalence důchodového systému, rozložení mezigeneračního břemene.

Podmínkou pro důchodovou reformu je sladit zájmy všech zainteresovaných subjektů (tj. pojištěnce, provozovatelů důchodového systému, státu a zaměstnavatelů) a dosáhnout společenského konsensu o výsledné podobě důchodového systému, druzích a výši finančních zdrojů, které budou zabezpečovat dlouhodobou finanční udržitelnost. Podle Závěrečné zprávy PES jsou základními zásadami důchodové reformy: - Diverzifikace – uvedené cíle je možné naplnit za pomocí vícepilířového uspořádání důchodové soustavy, spojující přednosti a vyvažující rizika průběžně a fondově financovaných důchodových pilířů, které umožní zajistit kombinaci solidárních a ekvivalentních prvků. Poměrně vysoké procento příjmů dnešních důchodů pochází ze státního zdroje, to ale není v zájmu státu ani občanů. Předním cílem spořícího důchodového pilíře je zvýšení zásluhovosti systému a přispění k jeho diverzifikaci. - PAYG základem důchodového systému – pro důchodový systém by měl být i nadále základním stavebním kamenem solidární PAYG systém, kdy jeho prioritní úlohu tvoří zajištění ochrany pojištěnců před chudobou a přiměřená úroveň důchodů, především pro pojištěnce, kteří nedosahují vysokých příjmů. - Efektivní spolupráce veřejného a soukromého sektoru - aby nedošlo k ohrožení naplnění základních dílů důchodové reformy, je nutné dlouhodobé nastavení zásadních pravidel a parametrů.


26

- Pokračování v parametrických úpravách PAYG – dlouhodobá finanční udržitelnost bude zajištěna pokračováním parametrických úprav PAYG. Pro vznik fondového pilíře je potřebné vyčlenit další zdroje veřejných financí. - Bez spoření nelze udržet životní úroveň ve stáří – dle analýzy rodinných účtů lze říci, že příčinnou nízkých úspor české společnosti v mezinárodním měřítku je hlavně přerušení tradice akumulace kapitálu, nízká úroveň příjmů částí domácností, preference krátkodobé spotřeby, účinný pocit jistoty státního zabezpečení a nedostatečné vědomí o vytváření nutných úspor. - Při diverzifikaci se opřít o existující infrastrukturu – při důchodové reformě v České republice je vhodné využít pro fondový pilíř již vybudovanou institucionální infrastrukturu v soukromém sektoru (reformované penzijní fondy, pojišťovny, investiční společnosti spravující podílové fondy). Tyto subjekty podléhají standardnímu dohledu nad finančními institucemi. - Kvalitní řešení anuitní (výplatní) fáze – správci penzijních úspor by se měli zaměřit pouze na investování důchodových úspor účastníků podle stanovených pravidel. Důchodové úspory budou na konci spořící fáze ve fondově financovaném pilíři povinně konvertovány do doživotních anuit, přičemž doživotní, jednoduché a maximálně standardizované anuity by měly poskytovat pouze životní pojišťovny. - Opt-out varianta nedostatečně plnila princip diverzifikace důchodového systému – významná část obyvatelstva by pravděpodobně nevstoupila do druhého pilíře. To by oslabilo naplnění cílů spočívající ve větší diversifikaci a zásluhovosti důchodového systému. - Garance, regulace a dohled musí být v penzijním systému vzájemně vyváženy – V českém PAYG garantuje hodnotu závazků stanovených zákonem stát, je potřeba ale vzít na vědomí, že zákon není v čase neměnný. Ve spořícím, tj. fondovém pilíři, tato jasná záruka státu obvykle nebývá. Stát má ve své pravomoci, stanovením regulace a dohledem, významně minimalizovat riziko zneužití důchodových úspor, investiční riziko nese účastník. V rámci posílení důvěry veřejnosti je možné uvažovat také o modelu, kdy jsou v případě explicitně formulovaného přání účastníka prostředky druhého pilíře investovány výhradně do českých státních dluhopisů. Tím by za investiční riziko ručil účastníkovi svou úvěrovou kredibilitou přímo stát. (Závěrečná zpráva PES, 2010)

3.10 Provedená reformní opatření 3.10.1

Druhy penzijní reformy

Obecně je možné rozlišovat mezi parametrickou reformou a systémovou reformou. Parametrické reformy usilují o zachování existující základní struktury systému a současně se prostřednictvím změn hlavních parametrů (např. věková hranice pro odchod do starobního důchodu, míra náhrady výdělku z doby ekonomické aktivity, příspěvková sazba) snaží snížit nerovnováhu systému. Systémová reforma spočívá


27

v nahrazení jednoho systému jiným systémem (např. nahrazení dávkově definovaného systému systémem příspěvkově definovaným, průběžně financovaného systému systémem fondovým). (Návrh hlavních principů pokračování reformy důchodového systému, 2003) 3.10.2 Etapy důchodové reformy Důchodová reforma je platná již od roku 2011 a proběhla v několika etapách. Byl vložen nový druhý pilíř, který znamená vyvedení části peněz z prvního pilíře, který představuje průběžný důchodový systém a zároveň změněno penzijní připojištění na doplňkové penzijní spoření, tedy pilíř třetí. V rámci první etapy (od 1. ledna 2010), došlo k parametrickým změnám v základním důchodovém pojištění. Cílem těchto opatření bylo především přispět k lepší finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění. Tyto změny se týkají výdajové strany základního důchodového pojištění a můžeme je rozdělit na část týkající se doby pojištění a náhradní doby pojištění (doby, ze které není placeno pojistné), dále pak na část týkající se podmínek nároků na důchod a také část týkající se změny definice invalidity. Do legislativního rámce přináší tyto změny zákon č. 306/2008 Sb. a mění dosud platný zákon č. 155/1995 Sb., v platném znění. Doposud získané nároky na důchod zůstávají zachovány a dílčí omezení se dotknou důchodových nároků vzniklých v budoucnu. Účinky parametrických změn budou prosazovány postupně. Změny schválené v rámci 1. etapy významně oddálí okamžik, kde výdaje na důchody v daném roce převýší příjmy pojistného na důchodové pojištění. Cílem druhé etapy bylo přijmout opatření v základním veřejném důchodovém pojištění, ale také v oblasti dobrovolných doplňkových (soukromých) důchodů. V rámci základního důchodového pojištění dochází k vytvoření „rezervního důchodového fondu a zřízení samostatné kapitoly základního rozpočtu pro financování důchodového pojištění“. Za účelem naplnění tohoto cíle byl vytvořen „zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu“. Určité změny byly i v dobrovolném doplňkovém důchodovém systému, tj. ve 3. pilíři, a to oddělení majetku akcionářů a klientů v dobrovolném důchodovém pojištění. V roce 2009 byl Parlamentu předložen návrh zákona o penzijním spoření. Jeho úprava je poskytována zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů. Předpokladem je, že majetek účastníků penzijní připojištění a majetek penzijních fondů bude oddělen a dále také možnost subjektům rizikově investovat. (Sezemský, 2008) Úkolem třetí etapy je řešit diverzifikaci zdrojů pro příjmy ve stáří s možností přesměrovat určitou část povinných plateb, na základě dobrovolného rozhodnutí pojištěnce, do soukromého systému (zavedení možnosti opt-out). (Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění, 2009) Značný počet zdrojů rozděluje důchodovou reformu na malou a velkou. Malá důchodová reforma, která začala platit od ledna 2012, výrazně zvýšila věk potřebný pro odchod do důchodu. Lidé narození po roce 1965 budou moci do starobního


28

důchodu odcházet až při dosažení 65. věku života. Zvýší se i tempo růstu věku, který je potřebný pro odchod do důchodu. U žen o 6 měsíců ročně a u mužů o 2 měsíce za rok. U narozených v roce 1977 bude rychlost zvyšování věku odchodu do důchodu sjednocena na dva měsíce ročně, lidé narození v roce 1977 budou odcházet do starobního důchodu ve věku 67 let. Pro mladší se bude odchod do důchodu prodlužovat tempem dva měsíce za rok. (Janda, J., 2012, str. 60) Mezi další změny v rámci malé důchodové reformy patří nově nastavená pravidla pro valorizaci, tj. zvyšování výše důchodů. Zvyšování důchodů je odvislé od růstu indexu spotřebitelských cen a růstu reálných mezd. Do budoucna se budou důchody zvyšovat o nárůst inflace a třetinu nárůstu reálných mezd v ekonomice. Sníží se naopak výpočtový základ nutný pro předčasné důchody. V souladu s velkou důchodovou reformou budou mít lidé možnost vyvést část peněz z průběžného důchodového systému do nově vzniklých penzijních společností a spořit si na stáří v soukromých penzijních fondech. Velká důchodová reforma je tzv. druhým pilířem důchodového systému. (Janda, J., 2012, str. 61)


29

Obr. 5 Základní charakteristika 3 pilířů důchodového systému Zdroj: Pilíře českého důchodového systému, 2013.

3.11 I. pilíř důchodového systému v ČR Za první pilíř důchodového systému považujeme povinné základní důchodové pojištění. První pilíř je dávkově definovaný (DC) a průběžně financovaný (PAYGO) a zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby. Právní úprava důchodového pojištění je jednotná, výjimku tvoří pouze tzv. silové resorty (vojáci, policie, celníci,


30

hasiči). Základním hmotněprávním předpisem, upravující nároky na důchody ze základního důchodového pojištění, způsob stanovení výše důchodů a podmínky pro jejich výplatu je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. (Důchodové pojištění, 2010) 3.11.1

Základní principy důchodového pojištění

Mezi základní principy systému důchodového pojištění, můžeme zařadit účast v podstatě všech ekonomicky aktivních osob na důchodovém pojištění. Důležitým základním principem je princip jednotné úpravy. Pro jednotlivé skupiny pojištěnců, tj. zaměstnance v pracovním poměru, osoby ve služebním poměru, osoby samostatně výdělečně činné, členy družstev a ostatní skupiny pojištěnců, platí jednotné zásady pro nároky na důchody a jejich výpočet. V ČR tedy není samostatný systém důchodového pojištění pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné, pro vojáky a další osoby ve služebních poměrech, pro členy družstev apod., jak se vyskytuje v některých jiných státech. Podle ZDP se také již neuplatňuje zvýhodnění některých profesí (do roku 1992 bylo zvýhodnění některých profesí uplatňováno). V důchodovém systému ČR je uplatňována povinná účast na důchodovém pojištění při splnění zákonem stanovených podmínek. To například znamená, že občan se nemůže vyvázat z důchodového pojištění (podat žádost o vynětí ze systému) a přestat hradit pojistné, a to i pokud by měl dostatečné příjmy k zajištění svého stáří. Za další základní princip důchodového pojištění můžeme považovat obligatornost dávek důchodového pojištění. To znamená, že pokud pojištěnec splňuje zákonem stanovené podmínky, vzniká na důchod z důchodového pojištění právní nárok. Ve věcech důchodového pojištění je uplatňováno soudní přezkoumávání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a ostatních plátců důchodů, týkající se důchodů z důchodového pojištění v rámci správního soudnictví. Na princip nárokovosti dávek tedy navazuje princip zajištění soudní ochrany. Důchody z důchodového pojištění jsou garantovány státem. Výdaje na důchodové pojištění jsou součástí výdajů státního rozpočtu (pojistné na důchodové pojištění se vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákoně o statním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů). Důchodové pojištění provádějí státní orgány, nicméně garance státu by byla zachována i v případě provádění důchodového pojištění veřejnoprávní institucí, neboť nelze ponechat důchodce bez důchodu, na kterém jsou existenčně závislí. Na důchodové pojištění se platí stanovené pojistné. Sazba pojistného na důchodové pojištění činí 28 % z vyměřovacího základu. Jestliže má pojištěnec zaměstnavatele, podílí se na platbě pojistného na důchodovém pojištění i zaměstnavatel. V důchodovém pojištění je především u pojištěnců s vyššími příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy uplatňován princip solidarity. Tento princip se pro-


31

jevuje zejména ve způsobu stanovení důchodu. Od určité výše se základ pro výpočet důchodu redukuje. Dále je uplatňována solidarita osob ekonomicky aktivních s osobami, které pobírají důchody, neboť vybrané pojistné na důchodové pojištění slouží k úhradě vyplacených důchodů. Uplatňuje se princip tzv. průběžného financování. V českém důchodovém systému je velmi široký okruh náhradních dob pojištění. Jedná se o doby, za které pojištěnec neplatí pojistné na důchodové pojištění, a přesto se mu tyto doby započítávají pro účely důchodového pojištění. Charakteristickým znakem důchodového systému je dynamičnost v aktualizaci hodnoty příjmů pojištěnců při výpočtu důchodů prostřednictvím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (nejsou určeny omezující hranice výše důchodů), stanovením pravidel pro zvyšování hranic redukce u osobního vyměřovacího základu a stanovením pravidel pro zvyšování vyplacených důchodů. (Přib, 2010, str. 11-13) 3.11.2

Pojistné na důchodové pojištění

Pojistné na důchodové pojištění je hrazeno v rámci pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Jeho výpočet řeší zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Sociální pojištění zahrnuje pojistné na nemocenské pojištění, pojištění na důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti. Základními poplatníky pojistného jsou zaměstnanci, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné. Výše pojistného se určuje procentní sazbou z vyměřovacího základu, který se zjišťuje za rozhodné období. V případě zaměstnanců je za rozhodné období považován kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně fyzických osob a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění nebo jen na důchodovém pojištění (plnění v peněžní i nepeněžní formě a výhody poskytnuté zaměstnavatelem). Výše pojistného je omezena i shora maximálním vyměřovacím základem. Maximálním vyměřovacím základem je 48 násobek průměrné mzdy. Pro rok 2013 činí maximální vyměřovací základ 1 242 432 Kč. Jestliže úhrn vyměřovacích základů zaměstnance přesáhne v kalendářním roce maximální vyměřovací základ a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán u jednoho zaměstnavatele, zaměstnanec platí pojistné z maximálního vyměřovacího základu, to platí i v případě více zaměstnání v daném roce, avšak u téhož zaměstnavatele. U více zaměstnavatelů je pojistné placené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů, které přesahuje maximální vyměřovací základ, považováno za přeplatek na pojistném. Sazba pojistného na sociální pojištění je 6,5 %. (z toho je 0% na nemocenské). U zaměstnavatelů je rozhodným obdobím kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců. Sazba daně na sociální pojištění činí 25 % (z toho 21,5 % je na důchodové pojištění). (Sociální pojištění zaměstnanců, 2012, Zákon o pojistném na sociální zabezpečení, 2013)


32

Dále může odvádět pojistné tzv. osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Podle zákona o důchodovém pojištění je osobu samostatně výdělečně činnou ten, kdo vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo spolupracuje při výkonu samostatně výdělečné činnosti a lze na něj rozdělovat příjmy a výdaje. Za výkon SVČ se považuje výkon této činnosti na území ČR (i mimo území ČR), pokud je vykonávána na základě oprávnění vyplývající z českých právních předpisů. Účast na důchodovém pojištění vzniká 1. ledna kalendářního roku, ve kterém OSVČ vykonává hlavní SVČ. Pokud je činnost zahájena později, vzniká účast dnem zahájení SVČ. U vedlejší SVČ vznikne prvním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z vedlejší SVČ, která nezakládá účast na pojištění, stala hlavní SVČ. Účast vzniká rovněž od 1. ledna kalendářního roku, jestliže daňový základ OSVČ za tento rok dosáhne rozhodné částky nebo pokud se OSVČ k účasti na důchodovém pojištění sama přihlásí. O hlavní SVČ se jedná vždy, pokud nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro vedlejší SVČ nebo pokud se OSVČ rozhodne přihlásit k nemocenskému pojištění. Zjednodušeně je možné uvést, že pojistné na důchodové pojištění, závisí na příjmech SVČ. Rozhodující je, zda OSVČ vykonává hlavní nebo vedlejší SVČ. V případě hlavní SVČ je platba záloh a pojistného a na důchodové pojištění povinná. U vedlejší SVČ závisí na příjmech dosažených v kalendářním roce, za který se pojistné platí, nebo na tom, zda se OSVČ k důchodové účasti dobrovolně přihlásí. Výše zálohy na pojistné je vypočítáno z průměrného daňového základu, který připadá na jeden kalendářní měsíc výkonu činnosti v předchozím roce. Existují ale zákonem stanovené limity. Pojistné na důchodové pojištění OSVČ je vypočítáváno z vyměřovacího základu sazbou ve výši 29,5 %. Ročním vyměřovacím základem je částka, kterou si OSVČ určí, nicméně podle zákona nesmí být nižší, než 50 % daňového základu se SVČ dosaženého v kalendářním roce, za které je placeno pojistné. Minimální vyměřovací základ závisí druhu SVČ. Maximální vyměřovací základ činí 48 násobek průměrné mzdy, což činí 1 242 432 Kč. Od 1. 1. 2013 vstoupil v účinnosti zákon o důchodovém spoření a souvisejí zákony. Jestliže se účastníkem důchodového spoření stane OSVČ, stanovuje se její základ pojistného na důchodové spoření ve shodné výši, jako vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Principem důchodového spoření je vyvedení 3 % pojistného ze státního průběžného systému důchodového pojištění do kapitalizačního (fondového) pilíře. Pro OSVČ, které se účastní důchodového spoření, se snižuje sazba pojistného na důchodové pojištění z 29,2 % na 26,2 %. Tato OSVČ si může snížit platbu zálohy na pojistné na důchodové pojištění od měsíce, ve kterém se stala účastníkem důchodového spoření. Pojistné na důchodové spoření je stanoveno ve výši 5 % ze základu pojistného, tj. k 3 %, ke kterým není OSVČ povinna platit na důchodové pojištění, je nutné připlatit 2 % ze svých prostředků. Správcem pojistného na důchodové spoření jsou orgány finanční správy. (Příručka OSVČ pro oblast sociálního zabezpečení pro rok 2013, 2013, Zákon o pojistném na sociální zabezpečení, 2013)


3.11.3

33

Druhy dávek vyplácených z důchodového systému

Ze základního důchodového systému je vypláceno několik typů důchodových dávek: Důchody přímé: • starobní důchod včetně předčasného, v rámci kterého dochází k čerpání starobního důchodu bez dalších důchodů (nejčastěji se jedná o kombinaci starobního důchodu a pozůstalostního důchodu). Důchody nepřímé: • invalidní důchod, který je určen pro pojištěnce, kteří nemohou vykonávat ekonomickou aktivitu. Tento důchod pojištěnec pobírá až do dosažení věku 65 let. Poté se invalidní důchod transformuje na starobní, přičemž pokud má penzista nárok na vyšší důchod (nově vypočtený starobní důchod je vyšší, než invalidní), je mu přiznána dávka vyšší. (Janda, J., 2012, str. 44).

• důchod vdovský a vdovecký. Pobírání těchto typů dávek je podmíněno splněním zákonem stanovených podmínek. • sirotčí důchod (Pozůstalostní důchody, 2011) Z obrázku je zřejmé, že nejvyšší podíl na celkových důchodech mají důchody starobní. Procentuální podíl jednotlivých důchodů je zobrazen v následujícím obrázku:

Obr. 6 Procentuální podíl jednotlivých typů důchodů na celkových důchodech (přiznané důchody) ve 2. čtvrtletí 2013 Zdroj: Přehled o počtu důchodců, 2013.

Před rokem 2010 existovaly místo invalidního důchodu dva samostatné důchody, a to plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod, od roku 2010 existuje invalidní důchod jako jeden druh důchodu (v závislosti na stupni invalidity rozlišujeme invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně). Důchody přímé vyměřujeme v závislosti na dobách pojištění a výši výdělků (výpočtového základu) oprávněného, zatímco odvozené důchody (jejich procentní


34

výměra se stanoví z přímého důchodu (jeho procentní výměry), který pobíral zemřelý nebo na který měl nárok. (Přib, 2010) 3.11.4

Základní prvky pro výpočet starobního důchodu a důchodový věk

Obecný starobní důchod je složen ze dvou částí. První částí je pevně stanovená základní výměra. Základní výměra je jednotná pro všechny druhy důchodů a její výše je upravována v nařízení vlády o zvyšování důchodů. V roce 2013 činí základní výměra důchodu 2330 Kč měsíčně. Druhou částí je procentní výměra, která se odvíjí od výše výdělků během života. Procentní výměra důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu v návaznosti na získanou dobu pojištění, jde-li o důchody přímé, nebo z procentní výměry důchodu zemřelého, jde-li o důchody odvozené. Výše důchodu se stanovuje měsíčně v celých korunách (zaokrouhlujeme nahoru). Základními prvky pro výpočet přímých důchodů jsou doba pojištění a výpočtový základ. (Příručka budoucího důchodce v roce 2013, 2013) Doba pojištění ZDP rozlišuje u dob pojištění dva pojmy: dobu pojištění a náhradní dobu pojištění. Základním rozdílem mezi dobou pojištění a náhradní dobou pojištění je, že za dobu pojištění se platí pojistné na důchodové pojištění, zatímco za náhradní dobu pojištění se toto pojistné neplatí. Potřebná doba pro odchod do starobního důchodu v roce 2013 je 29 let. Nejčastějšími náhradními dobami pojištění jsou dle zákona o důchodovém pojištění například: doba studia, doba evidence u úřadu práce, vojenská služba v ozbrojených silách, péče o dítě nebo osoby závislé na péči jiné osoby, pobírání nemocenských dávek či invalidního důchodu apod. (Příručka budoucího důchodce v roce 2013, 2013) Potřebná doba pojištění pro nárok na důchod je uvedena v příloze. Výpočtový základ Výpočtový základ se dle zákona o důchodovém pojištění zjišťuje ke dni, od kterého se přiznává důchod. Je odvozen na základě redukce osobního vyměřovacího základu. Jsou určeny dvě redukční hranice, přičemž první redukční hranice činí 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice je stanovena na čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy. Do první redukční hranice se částka neredukuje (započítává se plně), zápočet mezi první a druhou redukční hranicí činí 26 %. K částce nad druhou redukční hranicí se nepřihlíží. (Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění, 2011) Osobní vyměřovací základ Osobní vyměřovací základ, z něhož se stanoví výpočtový základ, je určen jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období,


35

z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu, vylučují některé zákonem stanovené doby, tzv. vyloučené doby. (Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění, 2011) Rozhodné období Za rozhodné období považujeme období před rokem přiznání důchodu. Za toto období se zjišťují hrubé příjmy z výdělečné činnosti, přičemž se nepřihlíží k příjmům před rokem 1986. (Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění, 2011) Roční vyměřovací základ Roční vyměřovací základ je stanoven jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za příslušný kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Cílem tohoto koeficientu je aktualizovat hodnotu ročního vyměřovacího základu pojištěnce, v závislosti na tempu růstu průměrné mzdy v národním hospodářství. Za úhrn vyměřovacích základů je považován součet všech vyměřovacích základů v kalendářním roce. (Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění, 2011) Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu se zjišťuje za použití příslušných všeobecných vyměřovacích základů (stanoví MPSV vyhláškou do 30. září následujícího kalendářního roku ve výši průměrné měsíční mzdy za kalendářní rok zjištěné Českým statistickým úřadem) a přepočítacího koeficientu (stanoví MPSV vyhláškou podle údajů ČSÚ o průměrné měsíční mzdě za určená pololetí – jedná se o podíl průměrné měsíční mzdy za první pololetí kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a průměrné měsíční mzdy za první pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu). Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu se stanoví jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem, a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ. (Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění, 2011) Důchodový věk Pro nárok na starobní důchod je potřebné získat určitou legislativně danou dobu pojištění a dosáhnout určitého věku (tj. důchodový věk, popř. věku od něj odvozeného nebo věku 65 let). (Starobní důchody, 2013)


36

Od 1. ledna 2010, kdy byl změněn zákon. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, byl nově stanoven důchodový věk. Ke zvyšování důchodového věku došlo dále s účinností od 30. 9. 2011. (Starobní důchody, 2013) Důchodový věk podle § 32 zdp je pro pojištěnce stanoven takto: a) pro osoby narozené před rokem 1936: u mužů 60 let, u žen: 53 let (pokud vychovaly alespoň 5 dětí), 54 let (pokud vychovaly alespoň 3 nebo 4 děti), 55 let (pokud vychovaly alespoň 2 děti), 56 let (pokud vychovaly alespoň 1 dítě nebo 57 let), b) u pojištěnců narozených v období let 1936-1977 je důchodový věk stanoven v tabulce uvedené v příloze, c) u ročníků narozených po roce 1977 se důchodový věk stanoví tak, že je k věku 67 let přičten počet kalendářních měsíců, odpovídajících dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977. (Starobní důchody, 2013) Podmínky nároku na předčasný starobní důchod Občan může odejít do důchodu i před dosažením důchodového věku. V tomto případě dochází k vyššímu krácení, je – li doba předčasnosti delší, než 360 dní. Do předčasného důchodu může občan odejít až o tři roky dříve, než dosáhne důchodového věku. V takovém případě však dochází k určité „penalizaci“. Základní výměra důchodu se nezmění, nicméně dochází k výraznému krácení procentní výměry důchodu. K tomu dojde za každých 90 kalendářní dnů chybějících do doby dosažení důchodového věku. (Příručka budoucího důchodce v roce 2013, 2013)

3.12 II. pilíř důchodového systému Druhým pilířem je pilíř fondový a doplňuje první pilíř důchodového systému. Druhý pilíř je v některých publikacích nazýván jako dobrovolné důchodové spoření (tzv. opt-out). Toto spoření upravují zejména zákony č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření. Zaměstnanci platí 28 % ze mzdy do prvního pilíře, druhý pilíř část prostředků (3 % mzdy) odvádí do fondů. Dále dobrovolně odvádí další 2 % z hrubé mzdy. Principem druhého pilíře je to, že tyto prostředky nejsou okamžitě vypláceny na důchody, ale vyplatí se až v době odchodu do důchodu. Finanční prostředky jsou shromažďovány na individuálním účtu. (Zaměstnavatelé a důchodová reforma od 1. 1. 2013, 2013) 3.12.1

Vstup do II. pilíře

Vstoupit do druhého pilíře důchodového systému je možné po dosažení 18 let věku, nejpozději však do roku, ve kterém občan dosáhne 35 let (lidé po 35. věku života měli možnost účastnit se druhého pilíře důchodového systému do 30. června


37

2013). Tato hranice je dána politickým rozhodnutím, nicméně vychází z nutnosti mít dostatečně dlouhý investiční horizont. Je však nutné navíc splňovat podmínku ekonomické aktivity v době vstupu do 2. pilíře, tj. pracovat jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná. Pokud je tedy v dané době osoba nezaměstnaná, ztrácí možnost se do druhého pilíře zapojit, a to i v případě, že by si v budoucnu našla zaměstnání. (Syrový, P., 2012) Účast na důchodovém spoření vzniká registrací první smlouvy o důchodovém spoření mezi fyzickou osobou a penzijní společností, a to k prvnímu dni druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byla smlouva doručena centrálnímu registru smluv (informační systém veřejné správy, kdy správcem a provozovatelem je Generální finanční ředitelství, evidují se údaje o fyzických osobách, penzijních společnostech a pojišťovnách na důchodovém spoření). Penzijní společnost se zavazuje shromažďovat a obhospodařovat prostředky účastníka v důchodovém fondu podle zákonem sjednané strategie spoření. (Zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, 2011) Vstup do druhého pilíře je výhodný pro ty, kteří mají dostatečně vysoký příjem. Podle údajů CERGE-EI činí příjmová hranice přibližně 15 tisíc nebo 16 tisíc korun hrubého. Pokud má občan mzdu nižší, vstup do druhého pilíře se podle těchto údajů nevyplatí. Lidé s vyššími příjmy budou na tomto systému participovat. Dalším důležitým kritériem vstupu je pohlaví. Muži mají vyšší šanci, že se jim účast v II. pilíři vyplatí. Z údajů CERGE – EI vyplývá, že přibližně polovina mužů se může důchodové reformy, respektive druhého pilíře zúčastnit, zatímco ženy jsou v nevýhodě a podle propočtů bude profitovat pouze deset procent. Významným faktorem je rozdíl mezi platy mezi muži a ženami. Ženy mají nižší plat než muži a to i za předpokladu shodného vzdělání a délky praxe. Platový rozdíl je přibližně 13 %. Dalším faktorem je mateřství. V České republice je většina žen po celou dobu mateřství a rodičovské dovolené doma s dětmi, což se projeví v jejich finanční situaci. Tím, že nepracují a nedosahují tak svých předchozích příjmů, nepřispívají do druhého pilíře. Navíc po návratu z rodičovské dovolené dostávají stejný plat, který dostávaly před narozením potomka a mužům vzrostly pracovní zkušenosti a tím i plat. Mezi další ukazatele patří spekulace na dlouhověkost. Druhý pilíř je závislý na výplatě penzí a občan si může stanovit, zda bude pobírat doživotní penzi nebo rentu na dalších 20 let. (Syrový, P., 2012) 3.12.2 Způsob zhodnocení Způsob, jakým se finanční prostředky ve druhém fondovém pilíři zhodnocují, záleží na zvolené investiční strategii. Základní charakteristickou investiční strategie je rizikovost a tomu odpovídající očekávaný výnos. Penzijní společnosti nabízí klientům druhého pilíře čtyři důchodové fondy. (Způsob zhodnocení, 2011) V případě konzervativního důchodového fondu mohou být finanční prostředky investovány pouze do vybraných dluhopisů a nástrojů peněžního trhu vydaných centrálními bankami a zeměmi OECD, Evropským fondem finanční stability, Evropské centrální banky, Evropské investiční banky, Světové banky, Mezinárodního


38

měnového fondu nebo obdobných institucí se zárukou států OECD. Dále fond může investovat do stejně zaměřených podílových fondů. Do dluhopisů může fond přitom investovat maximálně 30 % hodnoty majetku, ostatní majetek je zhodnocován formou vkladů u bank se splatností nejdéle 2 roky. Vážená průměrná splatnost portfolia musí být nejvýše 5 let. Zjednodušeně to znamená, že pokud by všichni klienti chtěli své prostředky z fondu vybrat, a v ten okamžik by nikdo nebyl ochoten držené dluhopisy od fondu odkoupit, dojde k jejich splacení v požadované době (týká se celého portfolia vč. bankovních vkladů vázaných nejdéle na 2 roky). 100 % hodnoty majetku musí být vždy zajištěno proti kurzovému riziku. Finanční deriváty smějí být používány pouze k zajištění měnových a úrokových rizik. (Rubeš, 2013) Dalším fondem je fond státních dluhopisů, kdy fond investuje prostředky do státních dluhopisů České republiky a České národní banky. Dále mohou být finanční prostředky tohoto fondu investovány do vybraných dluhopisů a nástrojů peněžního trhu vydaných centrálními bankami a zeměmi OECD, Evropským fondem finanční stability, Evropské centrální banky, Evropské investiční banky, Světové banky, Mezinárodního měnového fondu nebo obdobných institucí se zárukou států OECD. Do dluhopisů musí fond investovat přitom nejméně 90 % hodnoty majetku. Zároveň však do zahraničních dluhopisů může investovat maximálně 30 % hodnoty majetku. Ostatní majetek je zhodnocován formou vkladů u bank vázaných nejdéle na 2 roky. Vážená průměrná splatnost portfolia musí být také nejvýše 5 let. 100 % hodnoty majetku musí být vždy zajištěno proti kurzovému riziku. Finanční deriváty smějí být používány pouze k zajištění měnových a úrokových rizik. (Rubeš, 2013) V případě vyváženého důchodového fondu fond zhodnocuje prostředky investicemi do akcií, cenných papírů standardních akciových fondů a do jiných od akcií odvozených nástrojů. Tyto investice mohou tvořit maximálně 40 % hodnoty majetku fondu. Ostatní prostředky jsou umístěny konzervativněji stejně jako u Konzervativního důchodového fondu. Nejméně 75 % hodnoty majetku musí být zajištěno proti kurzovému riziku. (Rubeš, 2013) Dynamický důchodový fond zhodnocuje prostředky investicemi do akcií, cenných papírů, standardních akciových fondů a do jiných od akcií odvozených nástrojů. Tyto investice mohou tvořit maximálně 80 % hodnoty majetku fondu. Kromě akcí může fond investovat i do cenných papírů fondů kolektivního investování, s výjimkou fondů zaměřených na nemovitosti. Ostatní prostředky jsou umístěny konzervativněji stejně jako u Konzervativního důchodového fondu. Nejméně 50 % hodnoty majetku musí být zajištěno proti kurzovému riziku. (Rubeš, 2013) Vzhledem k tomu, že jde o investování, platí základní vztahy investování, tj. čím vyšší potenciál výnosů, tím vyšší riziko, že dosažený výnos nesplní očekávání nebo dojde ke ztrátě části investované částky. Na základě zákonem nastavených podmínek investování jednotlivých fondů lze očekávat nejnižší riziko kolísání hodnoty majetku fondu Konzervativního, dále Fondu státních dluhopisů, s odstupem následuje Vyvážený fond a nejvyšší riziko, ale také nejvyšší výnos lze očekávat u fondu Dynamického. (Rubeš, 2013)


39

3.13 III. pilíř důchodového systému Třetím pilířem důchodového systému je příspěvkově definované (DC), dobrovolně doplňkové a kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem. Tento pilíř zahrnuje i produkty komerčních pojišťoven, především životního pojištění. (Důchodové pojištění, 2013) Tento pilíř důchodového systému vznikl v roce 1994 přijetím zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se stáním příspěvkem. Stát poskytuje státní příspěvky v závislosti na výši měsíčního příspěvku účastníka. Třetí pilíř prošel v roce 2013 při spuštění důchodové reformy celou řadou změn. (Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů související s jeho zavedením, 2013) 3.13.1

Penzijní spoření

III. pilíř důchodového systému je často považován za doplněk I. a II. pilíře důchodového systému. Do roku 2012 bylo za třetí pilíř důchodového systému považováno penzijní připojištění, od roku 2013 je tento pilíř nazýván penzijním spořením. Mezi hlavní změny můžeme zařadit přeměnu původních penzijních fondů (penzijního připojištění) do tzv. transformovaných fondů a dále vznik nových tzv. účastnických fondů. Transformované fondy tedy vznikly přeměnou starého penzijního připojištění, finanční prostředky na penzijním připojištění se přenesly do transformovaného fondu. Transformovaný fond si zachoval výhody dřívějšího penzijního připojištění, tzn., že účastník má nárok např. na výsluhovou penzi. Z transformovaného fondu je možné přestoupit do fondu účastnického, nicméně je možné v něm setrvat. Výhodou transformovaného fondu je ponechání výhod výsluhové penze i garance nezáporného zhodnocení. Účastnické fondy se stejně jako transformované fondy vyznačují státními příspěvky, daňovými úlevami i možností příspěvku zaměstnavatele. Nezaručují však garanci nezáporného zhodnocení prostředků, bude v nich možné dosažení vyšších, ale i záporných výnosů. Účastnické fondy nabízejí čtyři strategie investování, tj. konzervativní fond, fond státních dluhopisů, vyvážený fond a dynamický fond. Charakteristickým rysem penzijního spoření je oddělení majetku akcionářů a klientů penzijních fondů. Majetek ve fondu je vlastnictvím účastníka, penzijní společnost ho pouze spravuje, přičemž za správu si inkasuje předem domluvenou odměnu. V původních penzijních fondech majetek účastníků a správce oddělen nebyl. Oddělení majetku znamená pro klienty vyšší bezpečí a také vyšší průhlednost nákladů. Náklady v penzijním připojištění ovlivňovaly výkonnost fondů. Do nákladů řadíme vše, co penzijní fond platil. Doposud se nákladovost penzijních pohybovala mezi 1.5 % až 2 % ročně. Některé náklady se však účetně odsouvaly do budoucnosti a v účetnictví se objevily jako „náklady budoucích období“. (Syrový, 2012) Oddělení majetku umožní stanovit zákonem limit nákladů, které si správce může za své služby naúčtovat a který nelze překročit. Oddělení majetku umožní vytvořit několik různých strategií. Očekávaná výnosnost fondů je dána zejména


40

zvolenou strategií a dobou investice, protože státní příspěvek je do investice promítnut nerovnoměrně. Od roku 2012 došlo ke změně maximálního státního příspěvku, který klient může získat. Zatímco do roku 2012 byl státní příspěvek nejvýše 1 800 Kč k příspěvku 6 000 Kč ročně, od roku 2013 může dosáhnout až 2 760 Kč k příspěvku 12 000 Kč ročně. Tab. 4

Maximální státní příspěvek

Výše vkladu 300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

Výše příspěvku do roku 2012 120 Kč 150 Kč 150 Kč

Výše příspěvku od roku 2013 90 Kč 130 Kč 230 Kč

Zdroj: Syrový, 2012, s. 128.

Mění se podmínka věku pro výplatu dávek. Pro klienty, kteří uzavřou smlouvu po 1. lednu 2013 nebo převede penzijní připojištění do nových účastnických fondů, může čerpat jednorázové vyrovnání nejdříve při dosažení důchodového věku a pravidelnou penzi (nejkratší doba výplaty je 3 roky) nejdříve 5 let před dosažením důchodového věku. (Syrový, 2012) 3.13.2

Předdůchody – dávky z III. pilíře

Předdůchody mohou pomoci lidem v tíživé životní situaci, a to v době kdy si nejsou schopni udržet svou práci a nalézt novou. V období předdůchodového věku si při ztrátě zaměstnání občané již velmi obtížně hledají nové zaměstnání a můžeme říci, že v této věkové skupině obyvatelstva je nezaměstnanost velmi vysoká. To bylo doposud řešeno prostřednictvím předčasného důchodu. To však pro penzisty znamenalo trvalé snížení výše důchodu. Předdůchod si budou moci dovolit lidé s vyššími příjmy, kteří si na něj během svého ekonomicky aktivního života naspoří. Předdůchody jsou závislé na tom, kolik si občan během života naspoří v rámci třetího pilíře důchodové reformy. Občan by měl mít takovou sumu, aby dokázal doložit, že mu finanční prostředky postačí na alespoň dva roky s měsíční rentou ve výši nejméně 30 % průměrné hrubé měsíční mzdy, stanovenou Českým statistickým úřadem. Měsíční renta z doplňkového penzijního spoření musí mít neklesající úroveň. Velkou výhodou je, že není nutné spořit pouze v rámci třetího pilíře. Finanční prostředky je možné zhodnocovat i jiným způsobem a před nástupem do předdůchodu je přesunou do daného produktu penzijního spoření. Principy předdůchodů: - předdůchod lze uplatnit 5 let před řádným odchodem do důchodu; - lze využít kombinaci předdůchodu a předčasného důchodu;


-

41

finanční prostředky lze do třetího pilíře přesunout těsně před samotným čerpáním předdůchodu; v době čerpání předdůchodů platí stát za pojištěnce zdravotní pojištění; předdůchody mohou začít čerpat lidé od 1. ledna 2013; je nutné prokázat dostatek finančních prostředků - získání 30 % hrubé mzdy, která bude platná v době čerpání; pokud bude pojištěnec během čerpání předdůchodu opět pracovat, může pobírat jak mzdu, i jistinu z třetího pilíře. (Janda, J., 2012, str. 66)

3.13.3

Hlavní nevýhody III. pilíře a odlišnosti od II. pilíře

Nevýhodou doplňkového penzijního spoření je malá likvidita penzijních prostředků. Tuto nevýhodu mohou pociťovat zejména mladí lidé, neboť si mnohdy spoří 30 a více let bez možnosti výběru peněz. Mezi další nevýhodu můžeme zařadit poměrně konzervativní charakter. Přestože nově penzijní společnosti nabízí i dynamický fond, u kterého již nemusí většinu prostředků investovat do českých státních dluhopisů, charakter penzijního připojištění zůstává stále značně konzervativní. Podíl akcií emerging markets bude minimální, přitom právě ty dlouhodobě skýtají velký výnosový potenciál. Za další nevýhodu je možné považovat politické riziko. Podpora doplňkového penzijního spoření je sice lákavá, nicméně není jisté, zda bude po celou dobu spoření, vzhledem k tomu, že stát může kdykoliv snížit či zrušit státní příspěvky i daňové úlevy. Doplňkové penzijní spoření je vhodné spíše pro konzervativnější povahy a populaci starší 45 let. Zde se státní podpora formou státních příspěvků a daňových úlev vyplatí. Mladší generace však nemá motivaci vzdávat se likvidity a může si dovolit investovat poněkud agresivněji, vzhledem k tomu, že se v dlouhodobém horizontu očekává vyšší výnosnost. Pro mladší generace by mohly být výnosnější pravidelné investice do podílových fondů. (Nevýhody III. pilíře)


42

Hlavní rozdíly II. a III. pilíře

II. pilíř Kdy se účastník dostane k penězům Garance výnosů Možnost výběru investiční strategie

V době nároku na starobní důchod Ne

III. pilíř Do roku 2012 Možnost polovinu prostředků vybrat po 15 letech (pokud je sjednáno ve smlouvětzv. výsluhová penze). Ano, garance minimálního výnosu

Od roku 2013 Standardně v 60 letech. Pokud dříve, přichází účastník o státní příspěvky. Ne

Ano

Ne

Ano

Forma výplaty

Důchod (doživotní nebo na dobu určitou).

Jednorázové vyrovnání nebo důchod (doživotní nebo na dobu určitou). Výsluhová penze.

Jednorázové vyrovnání nebo důchod (doživotní nebo na dobu určitou).

Vklady

Vklad 3 % + 2 % hrubé mzdy. Není mzda, nejsou vklady. Není možné vkládat peníze navíc.

Záleží na účastníkovi. Zpravidla pravidelné spoření, ale jsou možné i mimořádné vklady nebo příspěvek zaměstnavatele.

Zdroj: Syrový, 2013.

3.14 Dílčí závěr kapitoly Tato kapitola seznamuje čtenáře s problematikou důchodové reformy. Nepříznivý demografický vývoj, se kterým se ČR zejména v budoucnu bude muset vypořádat, vede k celé řadě problémů. Vzhledem k tomu, že dojde ke zvýšení počtu osob v důchodovém věku a snížení počtu plátců pojistného, dojde k finanční neudržitelnosti důchodového systému. První pilíř důchodového systému musí podle zákonných norem splňovat základní principy. Daní jedinci jsou povinni odvádět do prvního pilíře důchodového systému pojistné. Od 1. ledna 2013 mají pojištěnci možnost vstupovat do druhého pilíře důchodového systému, přičemž pro vstup musí splňovat několik zákonem stanovených podmínek. Podle nadace CERGE-EI je druhý pilíř důchodového systému výhodný pro ty, kteří mají dostatečně vysoký příjem. Hranice je stanovena na 15-16 000 korun hrubého. Za třetí pilíř důchodového systému považujeme penzijní spoření.

Komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny

43

4 Komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny V této kapitole budeme na základě komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny identifikovat významné rozdíly těchto důchodových systémů. Bude uvedena charakteristika pilířového uspořádání na Slovensku, v Maďarsku a Polsku, včetně jednotlivých reformních kroků a následné zhodnocení. V této kapitole nalezneme odpovědi na výzkumné otázky: Jaké byly důvody ke změnám původního důchodového systému v zemích Visegrádské skupiny? Můžeme očekávat podobné změny důchodového systému jako v ostatních zemích Visegrádské skupiny?

4.1 Důchodový systém a provedená reformní opatření na Slovensku Systém důchodového zabezpečení před reformou spravovala Sociální pojišťovna, která byla veřejnoprávní institucí a byla financována z příspěvků od pojištěnců a také z příspěvků od státu. Dřívější důchodový systém na Slovensku byl považován za nespravedlivý, neboť v systému byla uplatňována nižší míra zásluhovosti. Za negativum bylo možné považovat také způsob výpočtu důchodu, ve kterém zohledňovalo pouze 5 let s nejvyšším výdělkem z posledních deseti let před odchodem do důchodu. Za obrovský problém můžeme považovat také neustále se prohlubující deficit Sociální pojišťovny, což se odráželo v deficitu státního rozpočtu. (Dôchodkový systém, 2013) Další příčinnou potřebných změn v systému důchodového zabezpečení na Slovensku, byl stejně jako v řadě jiných zemí nepříznivý demografický stav, který se bude podle predikcí do budoucna nadále zhoršovat. V roce 2040 je očekávaný poměr 100:112, tj. na 100 plátců by připadalo 112 lidí pobírající starobní důchod. Vyplácené důchody by navíc byly nízké a neodpovídaly by výši důchodových odvodů, které lidé museli povinně odvádět, v době ekonomické aktivity, do systému. Průběžný důchodový systém, založený na principu solidarity, byl finančně neudržitelný, poměrně demotivující a také nespravedlivý, jelikož bohatší lidé přispívali na důchody chudším, mladí starým, nebo také muži přispívali na důchody ženám. Pokud by tedy nebyly provedeny reformní opatření důchodového systému, došlo by k výraznému snížení důchodu, nebo zvýšení důchodových odvodů současných pojištěnců. (Belická, K., 2013) Dalším důvodem, který vedl k reformě důchodového systému, bylo podpoření slovenského finančního trhu. Zřízením důchodových správcovských společností vznikla možnost přímého toku peněz do instrumentů finančního trhu a to může být považováno za podstatný rozdíl oproti jejich původnímu směřování do státní pokladny. (Dôchodkový systém, 2013)


4.1.1

44

Charakteristika jednotlivých reformních kroků

Po roce 2003 přistoupilo Slovensko k reformě důchodového systému. (Dôchodkový systém, 2011) Důchodová reforma na Slovensku proběhla ve 3 navazujících krocích. První krok důchodové reformy proběhl v roce 2004. Změny průběžného systému byly při zachování základních principů solidarity následující: -

-

-

Pro spravedlivější důchody je při jejich výpočtu započítána celá pracovní kariéra i skutečná výše mzdy (příjmu), ze které byly placeny odvody. Možnost flexibilního odchodu do důchodu. Možnost odejít do důchodu i dříve, než v zákonem stanoveném věku. Dochází k postupnému prodlužování věkové hranice odchodu do důchodu na 62 let pro muže i ženu. Za každých 30 dní před dosažením důchodového věku se důchod sníží o 0,5 %, za každých 30 dní po důchodovém věku se zvýší o 0,5 %. Zvýhodnění rodičů, vzhledem k tomu, že si zaměstnanec bude moci za každé nezaopatřené dítě snížit odvody na důchodové pojištění o 0,5 %. Stát platí odvody na důchody za rodiče na rodičovské dovolené ve vyšší míře, než dosud. Zrovnoprávnění vdov a vdovců, ti mají nárok na vyplácení důchodů podle stejných pravidel. Pravidelná a automatická valorizace důchodů, důchody se budou valorizovat každoročně automaticky, a to podle inflace a růstu mezd. Zákon o sociálním pojištění obsahuje také opatření pro občany před důchodovým věkem, neboť pokud občan přijde o práci jeden rok před zákonem stanoveným věkem odchodu do důchodu, může odejít do důchodu, aniž by se snížila výše důchodu. Podmínkou je, aby byl před tímto obdobím nepřetržitě zaměstnaný sedm let. (Belická, K., 2013)

Druhým krokem a zároveň největším zásahem do slovenského důchodového systému bylo zavedení druhého pilíře, vytvářeného důchodovými správcovskými společnostmi, do jejichž fondů posílají zaměstnavatelé za zaměstnance část sociálního pojištění, a to 9 % z jejich hrubé mzdy, dalších 9 % odvádí do státního prvního pilíře. Zbytek sociálního pojištění pokrývá nemocenské dávky, invalidní a další důchody a plní rezervní fond pro případ problémů soukromých penzijních fondů. (Stuchlík, J., 2010) Část důchodových odvodů (9 %), které zatím platil zaměstnavatel za své zaměstnance do průběžného systému, začne platit na osobní důchodový účet (ODÚ) občana v důchodových správcovských společnostech (DSS). Občanovi tak přibude 9 % z hrubé mzdy k jeho příjmům a osobnímu majetku. Celková výše odvodů se pouze přerozdělí, neboť občan bude platit svoje odvody, stejně jako dosud, Sociální pojišťovně. Zaměstnavatel část odvádí na osobní důchodové účty a část stále do průběžného systému Sociální pojišťovně. Peníze na osobních účtech se stávají soukromým majetkem občana a budou zahrnuty do dědictví. (Belická, K., 2013) Pro vstup do druhého pilíře se mohli lidé rozhodnout do poloviny roku 2005. Učinilo tak 1,5 z 2,6 milionů lidí, kteří platí sociální pojištění. Pokud začali pracovat až po 1. lednu 2005, účastnili se druhého pilíře automaticky. Podmínkou


45

je, aby důchod, na který si takto naspoří, činil minimálně 60 procent životního minima. (Stuchlík, J., 2010) Zákon o starobním důchodovém spoření, zavedený od 1. ledna 2005, sledoval pět základních cílů: -

zvýšení důchodů o 9 % spořením a zhodnocením na osobních účtech občanů, svoboda volby věku odchodu do důchodu, vlastnický princip a flexibilní možnost odejít do důchodu, zastavení zadlužování, dlouhodobá stabilita a udržitelnost důchodového systému, státní garance, bezpečnost a funkčnost reformovaného důchodového systému.

Druhý pilíř důchodového systému byl na Slovensku přijat s velkým očekáváním. Vzhledem k tomu, že lidé, jak již bylo zmíněno, dostali možnost odvádět do prvního pilíře důchodového systému místo původních 18 % hrubé mzdy pouze polovinu a zbylých 9 % si mohli posílat na své účty u soukromých penzijních společností, byla slovenská důchodová reforma označována za jednu z nejodvážnějších v celé Evropě. Přibližně 70 % lidí, kteří vstoupili do druhého pilíře důchodového systému, zvolili agresivnější investiční strategii. Mohli tak více získat, ale zároveň také podstupovali riziko větší ztráty. S příchodem ekonomické krize došlo ke zhoršení výsledků penzijních fondů, jejich zhodnocení se pohybovalo kolem 1,2 procenta ročně, což je pod úrovní inflace. Do 31. 12. 2012 působilo na trhu 8 důchodových správcovských společností. Od roku 2013 se počet správcovských společností zredukoval na šest. (Tůma, O.: Druhý pilíř startuje. Jak se mu vede u sousedů?, 2013) Třetí krok proběhl přibližně od poloviny roku 2004, kdy byl zmodernizovaný stávající systém dobrovolného důchodového pojištění v doplňkových důchodových pojišťovnách (vznik dobrovolného třetího pilíře). (Belická, K., 2013) 4.1.2

První pilíř důchodového systému

První pilíř slovenského důchodového systému je upravován zákonem č. 461/2003 Z. z. o sociálním pojištění. První pilíř je povinný a stejně jako v České republice je financovaný průběžně. Vybírání příspěvků je zabezpečeno Sociální pojišťovnou. Pro ty, kteří si nenaspoří dostatek finančních prostředků na svůj důchod ve druhém pilíři, by měl být tento systém určitou záchrannou sítí. (I. pilier - povinné dôchodkové poistenie, 2011). Je značná propojenost výše plateb do systému a výše dávek ze systému vyplácených, proto je výrazně uplatňován prvek zásluhovosti. (II. pilier - povinné dôchodkové poistenie, 2011) Celková suma zahrnuje měsíční odvody na starobní pojištění, invalidní pojištění a odvody do rezervního fondu solidarity. (Dôchodkový systém, 2013) Následující tabulka uvádí sazby pojistného, platné od 1. 1. 2013.

Komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny Tab. 6

46

Odvody ze zaměstnání v roce 2013

Druh pojištění

Zaměstnanec

Zaměstnavatel

Starobní Invalidní

4% 3%

14 % 3%

Maximální vyměřovací základ 2012 3 076 EUR 3 076 EUR

Maximální vyměřovací základ 2013 3 930 EUR 3 930 EUR

Zdroj: Malátová, Z., 2013.

S novou právní úpravou došlo k postupnému navyšování důchodového věku na 62 let pro muže i ženy. Je zavedena možnost předčasného nebo naopak pozdějšího odchodu do důchodu, přičemž pokud odejde občan do důchodu dříve, za každý měsíc chybějící do doby, kdy splní podmínky nároku na důchod, se sníží jeho důchod o 0,5 %. Konkrétní výše důchodu z prvního pilíře po reformě systému zohledňuje mzdu po celý pracovní život (dříve za posledních 10 let práce). Výše důchodu bude záviset na počtu odpracovaných let a důchody budou automaticky valorizované v závislosti na růstu nominálních mezd v hospodářství. Nárok na důchod vzniká, pokud osoba dosáhne důchodového věku a zároveň se účastní důchodového pojištění. Výše důchodu je neomezená. Podle autorů reformy je systém nastavený tak, že pokud občan pracoval 40 let za průměrnou mzdu a do důchodu odešel až v zákonem stanoveném věku, měl by mít důchod ve výši odpovídající výši 50 % svého výdělku. Vzorec pro výpočet důchodu je následující: Výše důchodu = POMB x R x ADH,

kde POMB je průměrný osobní mzdový bod, představující aritmetický průměr osobních mzdových bodů za jednotlivé roky pojištění. Tento bod se určuje každý rok jako poměr příjmu konkrétního spořitele k průměrné mzdě. R je doba pojištění a ADH aktuální důchodová hodnota, která se bude každoročně k 1. 1. zvyšovat v závislosti od pohybu průměrné nominální mzdy na Slovensku. Pokud bude důchodce pobírat důchod i z 2. pilíře, výše důchodu od Sociální pojišťovny bude zkrácena o polovinu. (Dôchodkový systém, 2013) 4.1.3

Druhý pilíř důchodového systému

Druhý pilíř důchodového systému je příspěvkově definovaný. Terminologicky je tento pilíř označován starobním důchodovým spořením. Osoba účastnící se druhého pilíře důchodového systému je zároveň povinna účastnit se i prvního pilíře. Původní sazba pojistného se snížila a pojistné na důchodové pojištění je od 1. 9. 2012 rozděleno tak, že 14 % zůstává Sociální pojišťovně, která zvýšené 4 % odvede důchodové správcovské společnosti.

Komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny 1. MOŽNOST

2. MOŽNOST

Důchodové odvody 18%

47

Důchodové odvody 14%

4%

I. PILÍŘ

I. PILÍŘ

Sociální pojišťovna

Sociální pojišťovna

II. PILÍŘ Osobní důchodový účet v DSS

Starobní důchod Starobní důchod

Obr. 7 Možnosti odvodů do jednotlivých pilířů důchodového systému na Slovensku Zdroj: Vlastní zpracování.

Účastník pobírá tedy důchod ze dvou zdrojů, a to z druhého pilíře, kdy je výše závislá na výši naspořených prostředků a z pilíře prvního, který je ale přiměřeně snížený podle toho, jak dlouho byl účastníkem druhého pilíře a kolik procent do druhého pilíře odvedl. Výše příspěvků odvedených do druhého pilíře není omezená (daňové zvýhodnění lze však uplatnit pouze do výše 2 % z 60 násobku průměrné mzdy). Fyzické osoby jsou povinny učinit rozhodnutí, zda využijí možností druhého pilíře do 35 let věku a po vstupu již není možné z tohoto pilíře vystoupit. (II. pilier - povinné dôchodkové poistenie, 2011) Spořitel se může rozhodnout, kterou ze správcovských společností a v jejím rámci který fond si zvolí. Důchodovou společnost a důchodový fond je možné změnit (za předpokladu určitých legislativních omezení). Správcem peněz odvedených na důchod v rámci 2. pilíře budou důchodové správcovské společnosti, nicméně finanční prostředky jsou uleženy v bankách, který mají v rámci kapitalizačního pilíře funkci depozitáře. Každá důchodová správcovská společnost je povinná vytvořit tři důchodové fondy, a to: -

konzervativní (nejméně výnosný, až 80 % prostředků může být investováno do dluhopisů), vyvážený (až 50 % prostředků může být investováno do akcií a minimálně 50 % musí být investováno do dluhopisů), růstový fond (nejrizikovější, až 80 % prostředků může být investováno do akcií). (Dôchodkový systém, 2013)

V současné době působí na Slovensku 6 penzijních společností: AEGON d.s.s., a.s., Allianz - Slovenská dôchodková správcovská spoločnosť, a.s., AXA d.s.s., a.s., DSS Poštovej banky, d.s.s., a.s., ING dôchodková správcovská spoločnosť, a.s., VÚB Generali dôchodková správcovská spoločnosť, a.s. (Asociácia dôchodkových správcovských společností: DSS, 2013)


4.1.4

48

Třetí pilíř důchodového systému

Již před reformou důchodového systému v roce 2004 fungovalo na Slovensku přispívání zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů do doplňkových důchodových společností. (Dôchodkový systém, 2013) Třetí pilíř důchodového systému je vytvořený na základě dobrovolnosti. Doplňkové důchodové spoření je příspěvkově definované, financované prostřednictvím kapitalizace a je vytvořeno na základě zákona 60/2004 Z. z. o doplňkovém důchodovém spoření a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. ledna 2005. (III. pilier - doplnkové dôchodkové sporenie, 2013) Doplňková důchodová společnost je akciovou společností se sídlem na území Slovenské republiky, která vykonává svoji činnost po splnění zákonem stanovených podmínek na základě povolení na vznik a činnost doplňkové důchodové společnosti vydaného Národní bankou Slovenska. Každá doplňková důchodová společnost je povinná vytvořit a spravovat jeden výplatní doplňkový důchodový fond a nejméně jeden příspěvkový důchodový fond. Účelem doplňkového důchodového spoření je umožnit účastníkovi získat doplňkový důchodový příjem ve stáří a doplňkový důchodový příjem v případě rizikových prací. Účastníkem se může stát zaměstnanec, který uzavřel s doplňkovou důchodovou společností smlouvu o doplňkovém spoření (tzv. účastnická smlouva), nebo jiná fyzická osoba, která ke dni uzavření účastnické smlouvy dosáhla nejméně 18 let věku. Prostřednictvím doplňkového důchodového spoření si účastník spoří finanční prostředky v doplňkových důchodových společnostech, které tyto prostředky investují za účelem jejich zhodnocení. Výsledná suma se odvíjí od výše finančních prostředků, které účastník (zaměstnavatel) po dobu celého období spoření do doplňkových důchodových společností odvedl a také od míry jejich zhodnocení. Po ukončení období spoření (investování) se z doplňkového důchodového spoření, po splnění zákonem stanovených podmínek, vyplácí doplňkový starobní důchod, a to ve formě doživotního nebo dočasného doplňkového starobního důchodu. Dále doplňkový výsluhový důchod, a to ve formě doživotního nebo dočasného doplňkového výluhového důchodu. A v neposlední řadě jednorázové vyrovnání nebo odstupné. (II. pilier - povinné dôchodkové poistenie, 2011) Na Slovensku působí 4 doplňkové důchodové společnosti, a to AXA d.d.s., a.s., Doplnková dôchodková spoločnosť Tatra banky, a.s., ING Tatry – Sympatia, d.d.s., a.s. a Stabilita, d.d.s, a.s. Doplňková důchodová společnosti spravuje dva druhy fondů, a to příspěvkově doplňkový důchodový fond, kdy majetek mohou tvořit akciové, peněžní a jiné investice a výplatní doplňkový důchodový fond, kdy majetek mohou tvořit pouze dluhopisové a peněžní investice a obchody určené na omezení devizového rizika. (III. pilier - doplnkové dôchodkové sporenie, 2013)


4.1.5

49

Zhodnocení důchodové reformy na Slovensku

Na Slovensku byla provedená reforma důchodového systému v roce 2005. Tehdejší vláda Mikuláše Dzurindy si předpřipravila půdu pro vstup důchodové reformy a posunula věkovou hranici pro odchod do důchodu na 62 let pro muže i ženy. Dříve byl důchodový věk stanovený na 58 let pro ženy a 60 let pro muže. Přestože došlo k navýšení důchodového věku, ve srovnání s ostatními analyzovanými zeměmi je důchodový věk na Slovensku stále poměrně nízký. V souvislosti s přípravou na důchodovou reformu přišlo soukromé spoření na důchod o dosavadní výhody, např. o daňové bonusy. (Kubíčková, V., 2012) Pro slovenskou Sociální pojišťovnu, tj. 1. pilíř důchodového systému, byl až do startu reformy charakteristický přebytek, případně malý schodek na úrovni kolem 5 miliard korun. Nedostatek finančních prostředků byl financován ze státní pokladny. Příchod roku 2005 byl pro Sociální pojišťovnu finančně náročný. Na zahájení důchodové reformy bylo vyčleněno 65 miliard slovenských korun, které měly v podstatě nahradit mezeru ve výpadku pojistného. Vláda v té době prodala 49 % akcií Slovenského plynárenského průmyslu za 123 miliard korun. Postupně však ztráta na účtu Sociální pojišťovny rapidně narůstala a privatizační zdroj již po 3 letech fungování nového systému nepostačoval. Důvodem propadu prostředků ve státním průběžném pilíři byl nečekaný zájem o vlastní spoření na postproduktivní období. Odhady politiků byly oproti skutečnosti velmi nízké, neboť očekávali zapojení přibližně 150 tisíc lidí, nicméně zapojilo se nakonec 1,5 milionu lidí. Místo 18 % ze mzdy odváděli účastníci do státního pilíře pouze 9 % (dalších 9 % odváděli do 2. pilíře). Podle Petra Staňka, ekonoma ze Slovenské akademie věd, bylo Slovensko v podstatě světovou raritou, neboť neexistovala země, ve které by byl poměr první a druhého pilíře 1:1. (V ČR je poměr státního a soukromého pilíře 25:3). (Kubíčková, V., 2012) V době přijetí reformních opatření chyběl na Slovensku, stejně jako v ČR, širší politický konsensus. V dubnu 2012, s příchodem levicové vlády Roberta Fica, se z fondů o třech různých investičních strategiích staly fondy se třemi téměř stejně konzervativními strategiemi. (Kubíčková, V., 2012) Premiér Robert Fico, vzhledem k tomu, že soukromé fondy mají velmi špatné výsledky, považuje důchodovou reformu za nezdařilou. Tato vláda odmítla důchodovou reformu dále financovat, byla prováděná silná antikampaň, přesvědčující o nevýhodnosti druhého pilíře. V té době se přidala i Sociální pojišťovna s tvrzením, že účastníci o své peníze přišli nebo brzo přijdou. Nicméně Slováci byli poměrně konzervativní a tato slova odchod účastníků z druhého pilíře neodstartovala. Z 1,5 milionů Slováků opustilo druhý pilíř důchodového systému pouze několik desítek tisíc. (Palata, L., 2012) Premiér Fico zvažoval úplné zrušení problematického druhého pilíře, nicméně nakonec pouze změnil nastavení důchodového systému, a to tak, že do druhého pilíře je nyní možné posílat pouze 4 % ze mzdy. (Kubíčková, V., 2012) Slovenský důchodový systém se tak přiblížil nynějšímu stavu důchodového systému v České republice (podobná opatření, tj. oslabení druhého pilíře penzijního systému učinilo v minulosti také Polsko nebo Maďarsko). (Slovenští poslanci zbrzdili tamní důchodovou reformu, 2012)


50

4.2 Důchodový systém a provedená reformní opatření v Maďarsku Reformovat penzijní systém bylo potřebné i v Maďarsku. Zatímco v roce 1990 bylo v Maďarsku přibližně 27 % důchodců, v roce 2020 je očekávaný podíl důchodců přibližně 30 % a v roce 2050 již 50 %. Na základě projekcí prováděných v 90. letech můžeme říci, že deficit důchodového pojištění se bude do budoucna zvyšovat. Došlo ke schválení reformy systému důchodového zabezpečení. (Slaný, A., Krebs, V., 2004) Záměrem maďarské důchodové reformy bylo udržet dominantní základní pilíř, významná část z příspěvků v systému měla pokrývat vládní deficity, financovat část penzí z veřejných financí v rozpočtu a výrazně zvýhodnit reformu pro osoby, narozené před rokem 1957 (Slaný, A., Krebs, V., 2004). Maďarsko bylo v té době považováno za průkopníka v reformování důchodového systému ve střední a východní Evropě, byl zaveden vícepilířový systém. Kapitalizace v rámci třípilířového důchodového systému je v platnosti od 1. 1. 1998. Tato reformní opatření vytvořila důchodový systém, jehož jednotlivými složkami důchodového zabezpečení jsou: -

povinný sociální důchodový systém (PAYG), povinný soukromý důchodový systém (kapitalizační),

-

dobrovolné důchodové fondy.

V roce 2006 došlo k vytvoření čtvrtého pilíře důchodového systému – dobrovolné penzijní spoření. (Allott, A., Dodu, D., 2012) 4.2.1

První pilíř maďarského důchodového systému

První změny v maďarském sociálním systému započaly již v roce 1988. Od tohoto roku se u každého pracovníka shromažďují údaje o příjmech, sloužící za základ pro platby odvodů ze mzdy. Při výpočtu důchodu je navíc zohledněn příjem za každý rok (do této doby se důchod vypočítával na základě posledních tří odpracovaných let). Sledované období je tak od tohoto roku každoročně o rok navyšováno. V roce 1989 vznikl Fond sociálního zabezpečení (ten se v roce 1992 rozdělil na fond důchodového zabezpečení a fond zdravotního pojištění). (Léko, I., 2011) Před rokem 1997 byl Maďarský důchodový systém založen na principu určité stupnice. Za 10 odpracovaných let měl pojištěnec nárok na 33 % důchodu a po 40 letech odvádění pojistného měl nárok na 74 %. Tento princip tedy nebyl proporcionální. Valorizace byla citlivá na míru inflace, tudíž pokud byl člověk např. v posledním roce pracovní činnosti zasažen inflací, došlo ke snížení vypláceného důchodu v reálných hodnotách. (Slaný, A., Krebs, V., 2004) Od roku 1998 až do listopadu 2010 je prvním pilířem systém povinného důchodového pojištění s přerozdělováním financovaným z příspěvků (součást sociální péče). Je řízeno ministerstvem národních zdrojů a spravován Ústřední správou


51

státního důchodového pojištění a jejím ředitelstvím. Ředitelství pověřené výplatou důchodů má v péči veškeré důchody z prvního pilíře a ostatní důchodové dávky. Reforma důchodového systému zavedla povinnou účast na kapitalizační složce pro všechny, kteří vstupují od července 1998 na trh práce poprvé. Lidé, kteří měli maximálně 47 let a již byli účastníky trhu práce, měli možnost volby, zda chtějí do soukromého systému vstoupit, nebo zda chtějí zůstat v původním systému. Pokud se rozhodli do nového systému vstoupit, existovala pro ně až do konce roku 2000 stále možnost vrátit se zpět do prvního pilíře. Pro značnou část důchodců byl vstup do druhého pilíře nevýhodný. Zájmem vlády bylo zmírnit jejich ztráty, proto byly provedeny následující změny: -

v první etapě doplatila rozdíl jejich důchodu a důchodu, který by získali, pokud by se účastnili pouze prvního pilíře,

-

ve druhé etapě umožnila vláda osobám, u kterých by byl důchod z prvního a druhého pilíře o určité procento nižší, aby své úspory přenesly do prvního pilíře a z něj poté dostaly důchod,

-

třetí etapa proběhla v roce 2004, kdy byla přijatá novela zákona, která umožnila pojištěncům vrátit se do prvního pilíře za těchto podmínek – méně, než 10 let pojištění ve druhém pilíři a důchod menší, než 25 % sumy důchodu z prvního pilíře.

V květnu 2009 byl maďarským parlamentem schválen úsporný balíček, ve kterém byl zrušen 13. důchod. Ten pomáhal především lidem s nízkými důchody. (Vlček, I., 2009) Nárok pobírat starobní důchod mají osoby, které dosáhly důchodového věku a splnily potřebnou dobu pojištění. V roce 2009 došlo ke stanovení jednotné věkové hranice pro muže i ženy na 62 let a od roku 2010 je důchodový věk dále navyšován (navýšení ve výši poloviny roku za každou věkovou kategorii). V roce 2022 bude pro osoby narozené v roce 1957 a výše důchodový věk 65 let. Toto zvýšení se týká osob, které se narodily v roce 1952 a později.


52

Důchodový věk podle data narození (v letech)

Rok narození před 1. lednem 1952 1952 1953 1954 1955 1956 1957 a později

Důchodový věk 62 62,5 63 63,5 64 64,5 65

Zdroj: Your social security rights in Hungary, 2012.

Starobní důchod je možné přiznat i osobám, vykonávající výdělečnou činnost až do zákonem stanovené maximální výše příjmu (od 1. dubna 2007 jsou osoby pobírající důchod a vykonávající výdělečnou činnost povinni platit příspěvky na důchodové pojištění. Po odpracování 365 dní doby pojištění se jejich důchod zvyšuje o 0,45 % jejich měsíční mzdy (ta sloužila jako základ pro výpočet příspěvků). Od 1. ledna 2012 jsou státním důchodovým systémem vypláceny důchody starobní (nárok vzniká po překročení důchodového věku), 40-leté období způsobilosti pro ženy a pozůstalostní důchod. V Maďarsku je možné odejít do předčasného starobního důchodu, jedná se o tzv. 40-leté období způsobilosti pro ženy. Do tohoto typu důchodu mohou odejít ženy, které splnily podmínku 40-leté způsobilosti (obdobím způsobilosti je období výdělečné činnosti nebo pobírání dávek souvisejících s výchovou dítěte), bez ohledu na věk a ukončily výdělečnou činnost. Dále je kromě období pobírání těchto dávek nutné splnit podmínku minimálně 32 let výdělečné činnosti nebo 30 let výdělečné činnosti v případě pobírání pečovatelského příspěvku. Pokud žena vychovala 5 nebo více dětí, je možné toto období snížit, maximální o 7 let. Od 1. ledna 2012 se možnosti předčasného odchodu do důchodu (s výjimkou 40-letého období způsobilosti pro ženy) spojily v „dávky před důchodovým věkem“. V Maďarsku dochází ke zvýhodnění osob, které se rozhodly pro odložený důchod, neboť pokud osoba odpracovala 20-leté období a dosáhal důchodového věku a rozhodla se pracovat i nadále po dobu nejméně 30 dní bude mít nárok na zvýšení důchodu, za každé 30 denní období navíc se důchod zvyšuje o 0,5 %. Důchodová dávka tak může přesáhnout i průměrnou měsíční mzdu sloužící jako základ pro výpočet výše důchodu. Minimální důchod v Maďarsku činí 28 500 HUF (100 EUR) měsíčně. Pokud je průměrný vyměřovací základ pro příspěvky nižší, než výše minimálního důchodu, bude se důchod rovnat 100 % průměrné měsíční mzdy. (Your social security rights in Hungary, 2012)


4.2.2

53


Druhým pilířem je povinné soukromé důchodové pojištění s fondovým systémem, spravované počtem fondů důchodového pojištění, ty jsou pod kontrolou ministerstva národního hospodářství. (Your social security rights in Hungary, 2012) Za nepopulární kroky byly považovány mnohé změny prováděné v době, kdy byl premiérem Viktor Orbán. Na konci roku 2010 byla provedena změna týkající se druhého pilíře důchodového systému. Tyto změny jsou v mnoha zdrojích označovány jako reforma reformy v Maďarsku a přinesla následující změny: -

V příspěvcích, kdy původních 8,5 % ze mzdy, které zaměstnanci odváděli na soukromé účty do druhého pilíře, jsou nově odváděny do státního systému.

-

Přesun příspěvků ze soukromého pilíře do prvního. Byla ponechána možnost pro ty osoby, které chtěly zůstat ve druhém pilíři, ztratily však nárok na státní důchod z prvního pilíře, který tvoří přibližně 70 % důchodu a přišly by tak o podstatnou část důchodového příjmu.

-

Změny v poplatcích pro penzijní fondy ohrožující jejich další existenci. Původní poplatek 0,8 % za správu aktiv, který mohl být účtován z jejich hodnoty, se snížil na 0,2 %.

Maďarsko tak v podstatě čekalo zrušení druhého pilíře. Premiér Viktor Orbán ho sice nezrušil a dokonce ani neznárodnil, jak uvádí spousta zdrojů, ale změnil mu pravidla. A to tak, že systém nemohl být považován za výhodný. Zaměstnavatel odváděl do druhého pilíře 24 % hrubé mzdy, to bylo označeno „solidární platbou“, která nebude účastníkům zohledněna při výpočtu důchodu. Pokud by se tedy účastníci rozhodli v tomto systému zůstat, jejich důchod by byl tvořen v podstatě pouze úsporami a výnosy ve druhém pilíři. Pokud se účastník rozhodl ze spořícího systému vystoupit, dostal se do situace, jako by ve druhém pilíři nebyl. Tím si nicméně zachránil alespoň důchodovou dávku z prvního pilíře. Počet účastníků spoření se rapidně snížil (z 3 milionů účastníků se jejich počet snížil na několik desítek tisíc). Osoby, které se rozhodly vystoupit, se v podstatě dostaly do situace, jako kdyby v druhém pilíři nikdy nebyly. Zachránily si tím však alespoň plný důchod z prvního pilíře. (Tůma, O.: Znárodnění penzijních fondů? Jak dopadly za hranicemi, 2013) Zabavené úspory představovaly částku přes čtvrt bilionu korun. Podle Orbána se jednalo o experiment způsobující zadlužení země. (Ehl, M., 2010) 4.2.3


Součástí třetího pilíře důchodového systému jsou dobrovolné penzijní fondy (VPFs), které fungují na základě stanovených příspěvků. Tento pilíř důchodového systému byl schválen v roce 1993 a v platnost vstoupil v roce 1994. Výhodou tohoto pilíře je daňové zvýhodnění, nicméně příjem z této dávky je podroben příjmovému a majetkovému testu. (Allott, A., Dodu, D., 2012)


4.2.4

54

Zhodnocení důchodové reformy v Maďarsku

První ze zemí Visegrádské čtyřky, kde došlo k zavedení druhého pilíře, bylo Maďarsko. Druhý pilíř začal v Maďarsku fungovat po velké penzijní reformě od roku 1998. Nový systém spoření byl původně pro obyvatele důvěryhodný a spolehlivý. Účast byla povinná pro osoby, které nastoupily do prvního zaměstnání, ostatní osoby se mohly připojit do podzimu 1999. Tyto osoby přišly o čtvrtinu nároků na důchod z prvního pilíře, nicméně druhý pilíř jim měl ztrátu nahradit. Systém byl nastavený tak, aby přechod do nového pilíře byl atraktivní zejména pro populaci mladší 40 let. Po prvním roce bylo v systému 1,3 milionu účastníků, do roku 2010 se jejich počet zvýšil na 3 miliony, neboť 2 miliony byli lidé, kteří vstoupili dobrovolně a 1 milion vytvořili noví účastníci pracovního trhu, přičemž v Maďarsku je necelých 10 mil. obyvatel. V té době bylo spoření ve druhém pilíři přijatelným nástrojem pro diverzifikaci při investování na důchod. Maďarská vláda poskytovala garanci minimální výše penze z druhého pilíře, a to 25 % hodnoty penze z pilíře prvního. Jedním z cílů penzijního fondu bylo dosáhnout určitého minimálního výnosu z investic účastníků. Nicméně účast penzijního systému byla poměrně vysoká a s příchodem ekonomické krize vyváděné peníze začaly v prvním pilíři, tj. ve státním rozpočtu, chybět. (Tůma, O.: Znárodnění penzijních fondů? Jak dopadly za hranicemi, 2013) V dubnu 2010, vyhrála volby strana Fidesz v čele s Viktorem Orbánem s drtivým náskokem, v parlamentu tak získala dvoutřetinovou většinu a to jí umožnilo změnit ústavu. Orbán se rozhodl pro radikální krok, chtěl zachránit nestabilní první pilíř a zadluženou státní pokladnu. Maďarsko tak čekala v podstatě likvidace druhého pilíře. (Tůma, O.: Znárodnění penzijních fondů? Jak dopadly za hranicemi, 2013)

4.3 Důchodový systém a provedená reformní opatření v Polsku Za příčinu polské penzijní reformy je v mnoha zdrojích uváděná finanční neudržitelnost původního průběžného systému. Hlavními důvody finanční neudržitelnosti důchodového systému jsou: -

-

značný počet občanů, kteří odcházeli do důchodu ještě před důchodovým věkem (tzv. předčasný důchod), což zvyšovalo počty osob, kterým byly vypláceny dávky z důchodového pojištění, poměrně nízký důchodový věk, vysoký počet osob pobírající invalidní důchod, neúměrné navyšování starých důchodů (valorizace), vysoký podíl důchodu vzhledem ke mzdě (70 %), nárůst nezaměstnanosti. (Brdek, M., Krebs, V., Jírová, H., 2002)


55

Náklady na důchodový systém se neustále dynamicky zvyšovaly a dosahovaly téměř 16 % HDP. Příspěvky do fondu pojištění dosahovaly 45 % úhrnu mezd. (Brdek, M., Krebs, V., Jírová, H., 2002) Hlavní dlouhodobé cíle reformy z roku 1999 byly následující: 4.3.1

snížit rozsah státního penzijního systému financovaného PAYG metodou, převést část závazků do druhého, fondového pilíře, zvýšit pojistnou spravedlnost a posílit pobídky v důchodovém systému, motivovat úspory ve druhém a třetím pilíři. (Otto, W., Wiśniewski, M., 2013) První pilíř důchodového systému

První pilíř polského důchodového systému je povinný systém PAYGO, založený na pomyslně definovaných příspěvkových účtech (NDC), který provozuje státní instituce sociálního zabezpečení (ZUS). V NCD systémech je hypotetický neboli virtuální účet pro každého účastníka, obsahující všechny odváděné příspěvky, které v průběhu pracovního života daný jedinec odvedl. (Pensionfundsonline: Poland, 2013) První pilíř polského důchodového systému je velmi podobný švédskému modelu. Stejně jako ve Švédsku, první pilíř se řídí mezigeneračními kapitálovými nároky na důchod, kde vyplácení důchodů závisí: -

na výši zaplacených příspěvků valorizovaných podle indexu vztahující se k rychlosti reálných mezd, na průměrné délce života v okamžiku odchodu do důchodu vypočítané společně pro muže a pro ženy. (Gora, J., 2013)

Reformní opatření provedené v roce 1999 se vztahují na osoby, které ještě nedosáhly věku 50 let. Pokud v době provádění těchto opatření, tj. k 1. 1. 1999, byly osoby starší 50 let, pokračovaly dle dosavadních pravidel a reformní opatření se jich netýkaly. Osoby, které byly starší 31 let a zároveň nedosáhly 50 let, se mohly rozhodnout. Tyto osoby mohly ponechat své pojištění pouze v systému průběžného financování nebo se částí pojištění účastnit kapitalizovaného systému II. pilíře, stejně jako osoby mladší 30 let. Přechodná opatření zachovávají nabytá práva pojištěnců do 50 let i v dalším směru, neboť každému občanovi jsou v den nabytí účinnosti nového právního stavu zastaveny nároky podle předchozí právní úpravy. Odpracované roky a zaplacené pojistné podle předchozí právní úpravy se přepočítávají na fiktivní počáteční kapitál na fiktivním osobním účtu. (Brdek, M., Krebs, V., Jírová, H., 2002) Reforma systému sociálního zabezpečení z roku 1999 zavedla různé podmínky pro přiznání starobního důchodu v závislosti na věku pojištěnce. Jsou v platnosti různá pravidla pro různé skupiny:


-

56

osoby narozené před 1. lednem 1949 osoby narozené v období mezi 1. 1. 1949 a 31. 12. 1968 osoby narozené po 31. prosinci 1969

Pro všechny tři věkové kategorie platí, že pro nárok na důchod musí daný jedinec dosáhnout určité věku. Důchodový věk činí 60 let u žen a 65 let u mužů. Od 1. ledna však dochází pro každou věkovou skupinu k postupnému navyšování, vždy o 1 měsíc za každé tři měsíce až do doby, než dosáhne 67 let (platí pro obě pohlaví). Toto navýšení se týká žen narozených v roce 1953 a můžu v roce 1949. Pro osoby narozené před 1. lednem 1949 vzniká nárok na starobní důchod od okamžiku, kdy splní podmínku dosažení důchodového věku a mohou doložit pojistné období v požadované délce, tj. 20 let u žen a 25 let u mužů. Nárok na starobní důchod vzniká i v případě, že není splněna požadovaná délka pojistné doby, nicméně pokud je starobní důchod těchto osob nižší, než minimální penze garantovaná pojistným systémem, nebude starobní důchod navýšen na úroveň minimální penze. V Polsku je možné odejít do důchodu i před dosažením důchodového věku, tj. do předčasného důchodu, za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. U osob narozených v období mezi 1. lednem 1949 a 31. prosincem 1968 jsou podmínky velmi podobné, jako u předchozí věkové kategorie, odlišnost najdeme např. v případě podmínek pro nárok na předčasný starobní důchod. Pro účely této práce je zde však nebudeme uvádět. Osoby narozené po 31. prosinci 1968 vzniká nárok na starobní důchod, pokud dosáhnout minimálního věku pro odchod do důchodu. Pro tento případ není nutné dokládat žádné minimální pojistné období. Výše starobního důchodu je pro tuto věkovou kategorii stanovena tak, že vyměřovací základ je vydělen průměrnou nadějí dožití osob ve věku, ve kterém se pojištěnec rozhodne k odchodu do důchodu. Zákonný minimální důchod je 799,18 PLN (189 EUR) a je také stanovená maximální výše důchodu, která odpovídá 100 % referenční mzdy. (Your social security rights in Poland, 2012) 4.3.2


Pro druhý pilíř důchodového systému je typické fondové financování, tj. pojištěná osoba a plátce pojistného ukládají povinně část příjmů na reálný osobní účet pojištěnce, přičemž vybrané finanční prostředky investují a úroky ukládají zpět na daný účet. (Brdek, 2002). Povinné účty v Polsku mají podobu otevřených penzijních fondů (OPF). OPF jsou samostatné právní subjekty vytvořené a spravované akciovou společností. (Pensionfunsonline: Poland, 2013) Pojištěná osoba si sama vybere penzijní fond, do kterého bude povinně investovat určitou část pojistného. Penzijní fondy musí splňovat tato pravidla:


57

dochází k oddělení finančních prostředků v I. pilíři důchodového systému a II. pilíře důchodového systému, diverzifikace investičního portfolia penzijního fondu s mezinárodně uznávanými omezeními pro rizikové investice, poskytnutí minimální garance bezpečnosti, tj. stanovená minimální úroková míra pro prostředky investované penzijními fondy, přičemž míra návratnosti investic každého fondu se nebude podstatně odlišovat od průměrné míry návratnosti všech penzijních fondů, pokud jsou splněny podmínky uvedené ve statutu fondu, změna penzijního fondu je bezplatná, monitorování státního dozoru, penzijní fond by měl svým členům poskytovat pravidelné informace. (Brdek, M., Krebs, V., Jírová, H., 2002)

-

-

Následující tabulka uvádí odváděné příspěvky na důchodové zabezpečení, stanovené po roce 1999. Ti, kteří se účastní pouze 1. pilíře důchodového systému, odvádí pojistné ve výši 19,52 %. Tab. 8

Příspěvky na důchodové pojištění v Polsku

Invalidní důchod Starobní důchod První pilíř (ZUS) Druhý pilíř (OPFs)

Celkem 8% 19.52 % 16.7 % 2,8%

Zaměstnavatel 6.5 % 9.76 % -

Zaměstnanec 1.5 % 9.76 % -

Zdroj: Your social security in Poland, 2012.

Odvedené pojistné, které je přesunuto do II. pilíře, je považováno za ztrátu pro první pilíř a musí se nahradit, je cenou transformace. (Brdek, M., Krebs., V., Jírová, H., 2002) 4.3.3


Velkou výhodou v případě třetího pilíře důchodového systému je zavedení širší nabídky státem podporovaných penzijních programů pro občany ve III. pilíři. Dochází k využívání tradičních produktů životního pojištění, investičních fondů a také i zaměstnavatelských penzijních plánů, ve kterých významnou funkci plní kolektivní vyjednávání v podnicích vyznačujících se zjednodušeným registračním procesem ze strany orgánů dozoru. (Brdek, M., Krebs., V., Jírová, H., 2002) 4.3.4

Zhodnocení důchodové reformy v Polsku

Polsko následovalo Maďarsko v zavádění druhého pilíře již v roce 1999. Lidé se mohli rozhodnout pro vyvedení části svých povinných odvodů do Otevřených penzijních fondů (EFE), vedených u soukromých správcovských společností. Vzhledem


58

k tomu, že pro osoby mladší 30 let byl vstup do druhého pilíře povinný, během prvních deseti let vstoupilo do systému přes 14 milionů (z 38,5 milionu) účastníků. Správcovské společnosti nedostaly prostor k rizikovým investicím, neboť každá z nich mohla, až do roku 2005, spravovat pouze jeden fond. Později to byly již fondy dva – konzervativní a rizikovější s investičním portfoliem. (Tůma, O., 2013) Polská penzijní reforma byla provedená v roce již v roce 1999. V roce 2011 provedla vláda Donalda Tuska zásadní změnu spoření na důchod, neboť se snížily odvody do penzijního fondu. Z původních 7,3 % ze mzdy budou odvádět pouze 2,3 %. Do roku 2017 bude docházet k postupnému navyšování až na 3,5 %. (Vavrouška, P., Hromádka, M., Táborská, M., 2011) Předpokladem polské reformy je, že lidem se naspořené prostředky v penzijních fondech po reformě nesníží, neboť fondy budou moci mnohem více investovat do akcií. Nicméně podle kritiků reformy na tom občané prodělají. Snížení příjmů Otevřených penzijních fondů, se odrazí v příjmech státního sociálního pojištění, kde bude mít každý občan svůj vlastní účet, ten bude navíc dědičný. (Palata, L., Vlková, J., 2013) Záměrem snížení odvodů do penzijního fondu bylo vyřešit, stejně jako na Slovensku, nárůst veřejného dluhu, což je příčinou kritiky mnoha expertů, neboť toto řešení bylo považováno za krátkozraké. (Palata, L., Vlková, J., 2013) V září 2013 Donald Tusk přišel s návrhem, že stát penzijním fondům odebere všechny jimi držené státní dluhopisy. Po snížení procentuálních odvodů ze mzdy do druhého pilíře důchodového systému se od přijetí důchodové reformy jedná již o druhou významnou změnu. Stát plánuje vyvést z penzijních fondů značnou část střadatelů, kteří se budou muset pravděpodobně rozhodnout, zda budou chtít zůstat v penzijních fondech (o to se budou muset aktivně přihlásit), nebo budou automaticky převedeni do státního penzijního systému. Pokud by došlo k velkému odlivu střadatelů z penzijních fondů, snížily by se tak náklady polského státu. Tím by se však fondům snížil objem spravovaných peněz a v důsledku toho se sníží také správcovské poplatky. Polský premiér tuto změnu nepovažuje za znárodnění, neboť peníze na soukromé penzijní účty, kde je fondy zhodnocují, jsou vyvedeny z povinného penzijního připojištění a polští občané tedy, nepřispívají žádné finanční prostředky ze svého. V Polsku tak i po provedení navrhovaných změn penzijního systému zůstane poměrně masivní druhý pilíř, nicméně polovina z doposud naspořených prostředků, které v něm penzijní fondy nashromáždily, bude „zabavena“. Polské státní dluhopisy stát převezme a následně zruší. Fondy tak přijdou o polovinu spravovaného majetku. Toto opatření by mělo výrazně snížit polský státní dluh. Podle očekávání by se polský státní dluh měl snížit z dnešních více, než 55 % HDP pod 50 %. To je příznivé rovněž také pro Tuskovu vládu, neboť vysoké vládní zadlužení by mohlo být během dvou let, těsně před termínem řádných voleb, přinést problémy s navyšováním výdajů státního rozpočtu. Záměrem je najít také peníze na investice do výrazně zpomaleného hospodářství. Fondy drží v dluhopisech a pokladničních poukázkách 121 miliard zlotých. „Znárodnění“ dluhopisů polských penzijních fondů a další kroky by měly Polsku přinést obrovské finanční prostředky. Postupný přesun úspor u lidí, kterým chybí do odchodu doba


59

kratší, než 10 let, by měl státu na důchodový účet přinést další finanční prostředky. Lidé o své úspory nepřijdou, protože stát jim je přičte k důchodu, nicméně spoření ztrácí smysl, neboť namísto fondového zhodnocování je stát bude úročit pouze ve výši růstu HDP. To by se ale do budoucna mohlo změnit. (Palata, L., Vlková, J., 2013) Podle Vladimíra Bezděka, se většině fondů ve střední Evropě vytýká nízká výnosnost, nepostačující ani na pokrytí inflace. Polsko je ale země, kde byl za 14 let existence druhého pilíře reálný čistý výnos pozitivní, výnosy penzijních fondů v Polsku převyšovaly inflaci. Přesto by se penzijní systém podle rozhodnutí vlády v podstatě vrátil do stavu, jako by důchodová reforma nebyla. Podle navrhovaných změn se státní dluhopisy vyjmou z bilance penzijních fondů a budou odstraněny. V Polsku přitom důchodový systém dával vzhledem k tomu, jak je do budoucna nastaven, značný smysl. Dalším problémem je plánovaný zákaz dalšího nákupu státních dluhopisů penzijními fondy. To by mohlo být nebezpečné, vzhledem k tomu, že fondy nemohly nakupovat státní bondy, došlo by k výraznému zvýšení váhy akcií a podobných instrumentů v portfoliích. Jejich hodnota by tak těsně kopírovala vývoj na finančních trzích. Pokud by v budoucnu přišel nějaký další otřes, došlo by k výrazným poklesům výnosu. Přestože by v některých letech byly výnosy fondu kladné, tak pokud dojde v jednom roce ke ztrátě, mohly by se objevit názory na zrušení druhého pilíře důchodového systému. Polská vláda však nicméně oznámila, že se bude snažit, aby bylo vše legislativně hotové do 1. ledna 2014 a teprve poté, co budou příslušné změny zákonů dokončeny, budou moci klienti i provozovatelé fondů vyhodnotit jejich reálné dopady a zvažovat další postup.(Tůma, O.: Očima expertů, 2013) Podle Radka Urbana, náměstka ministra financí, který se zaměřil na dopady na strukturu aktiv a likviditu polských penzijních fondů, aby mohl polský penzijní fond dále plnit závazky vůči klientům, musel by v bilanci nahradit obchodovatelné státní dluhopisy neobchodovatelným prohlášením nebo příslibem státu. Přestože se na první pohled může zdát, že to pro fond neznamená změnu (v obou případech se stát zavazuje v budoucnu splatit své dluhy), prohlášení státu není možné prodat. Pokud bude muset penzijní fond vyplácet např. renty, dědictví nebo odcházející klienty apod., prodá poté obchodovatelné aktivum, např. polské akcie. Výhoda pro polský stát je v tom, že o příslibu se na rozdíl od vydaného dluhopisu neúčtuje, ale dopad na penzijní fond je dlouhodobý, neboť ten ztratí likviditu a ztratí schopnost nahradit ve své bilanci dluhopis vydaný Polskem, dluhopisem vydaným jiným státem. Státní zásah řeší zadluženost, ale negativně se to odrazí na polském akciovém trhu a investoři do polských akcií, ale také investoři do polských státních dluhopisů, utrpí velkou tržní ztrátu. Není jisté, zda se situace v budoucnu nebude opakovat. (Tůma, O., Očima expertů, 2013) Podle Karla Svobody, má situace v Polsku mnoho společného se špatným státním hospodařením a namísto toho, aby stát projevoval snahu budovat vyrovnaný státní rozpočet, dochází k likvidaci budoucího důchodového zajištění občanů. To nijak neřeší problém důchodového systému. Pravděpodobnost, že se něco podobného stane i v České republice není vysoká, vzhledem k tomu, že na rozdíl


60

od ostatních zemí si u nás do druhého pilíře ukládají další 2 % z vlastních prostředků a pokud by nastal tento „polský scénář“, šlo by o krádež těchto prostředků. Navíc ve druhém pilíři je zanedbatelné množství peněz, jeho zneužití takovýmto způsobem by bylo z hlediska ekonomiky státu bezcenné. (Tůma, O.: Očima expertů, 2013)

4.4 Komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny Mezinárodní komparace penzijních systémů v obecném slova smyslu vykazuje značné problémy, neboť penzijní systémy v různých zemích jsou ovlivněny historickými tradicemi a mnoha dalšími společenskými faktory. Právě to můžeme považovat za důsledek značné rozmanitosti těchto systémů. Vzhledem k tomu, že Evropská unie neusiluje o jednotný systém důchodového zabezpečení, nejvyspělejší země provádějí změny svých důchodových soustav se značnou opatrností. Nicméně některé tendence v jednotlivých zemích jsou velmi podobné. Rizika budoucích demografických změn řeší vyspělé státy zpravidla diverzifikací systému důchodového zabezpečení. (Krebs, V.: Systémy důchodového zabezpečení ve vyspělých zemích Evropy). Na přelomu 80. a 90. let měly důchodové systémy Polska a Maďarska s Českou republikou mnoho společných znaků. Zdědily z éry socialismu důchodové systémy, kde byla arbitrárně určována míra valorizace penzí i vzorec pro výše penzí. Obsahovaly vysokou míru přerozdělování, určité výhody pro příslušníky určitých, režimem preferovaných skupin obyvatel a nejasný vztah mezi příspěvky do penzijního systému a následně vypláceným důchodem. (Hedvábný, P., 2005) Mezi zeměmi Visegrádské skupiny bychom mohli pozorovat některé společné znaky už v prvních letech ekonomické transformace. V Polsku, Maďarsku a také i v tehdejším Československu byl penzijní systém využit k řešení problému s nezaměstnaností. V té době došlo k uzákonění poměrně benevolentních pravidel pro odchod do invalidního a předčasného starobního důchodu a mnoho občanů této situace využilo. Míra nezaměstnanosti byla snížena, nicméně tlak na finance důchodového systému se zvyšoval, proto byl velmi často snižován jednorázovými úpravami vzorce pro výpočet nově přiznávaných penzí a sníženou valorizací penzí stávajících důchodců. (Hedvábný, P., 2005) Přibližně v polovině 90. let byl v Polsku vysoký deficit penzijního systému a v Maďarsku vysoký deficit státního rozpočtu i běžného účtu. V obou zemích se uvažovalo o reformě systému důchodového zabezpečení. (Hedvábný, P., 2005) Česká republika nebyla v té době ještě nucena se touto reformou zabývat, neboť penzijní systém byl v polovině 90. let v přebytku. V této době byl v platnosti zákon o dobrovolných penzijních fondech, byly zpřísněny podmínky pro vyplácení invalidních penzí a starobních důchodů a také došlo k postupnému navyšování věku odchodu do důchodu. V Polsku a v Maďarsku byly zvoleny velmi odlišné důchodové systémy, Polsko provedlo reformu důchodového systému mnohem hlouběji. (Hedvábný, P., 2005)


61

Demografická situace je ve všech evropských zemích velmi podobná. Všechny státy se vyznačují poměrně značným počtem osob vstupující do důchodového věku a snižujícím se počtem osob v ekonomicky aktivním věku. Podle studie IDEA CERGE – EI je penzijní systém v České republice jedním z nejméně zadlužených ve střední Evropě. Typické je však značné mezigenerační přerozdělování, na které nejvíce doplácejí mladší generace. Důvodem je zejména pozdní odchod do důchodu, poměrně vysoké odvody do systému. V roce 2011 došlo ke změně věku pro odchod do důchodu, který poroste i za doposud zvažovanou hranici 67 let pro muže i ženy a byl upraven vzorec pro výpočet důchodu. Nástupní důchody vypočítávané z nadprůměrných příjmů mírně vzrostly, důchody počítané z průměrných příjmů se nepatrně snížily. Tato „malá důchodová reforma“, má ve skutečnosti obrovské dopady na celoživotní příjmy mladých generací, a to proto, že jim značně zkrátila dobu pobírání důchodu. Následující tabulka udává srovnání podílu obyvatel starších 65 let v poměru počtu obyvatel ve věku 15-64 let v roce 2010 a odhadovaný počet v roce 2050, dále vládní výdaje na důchody udané v procentech HDP. Údaje pro Českou republiku jsou odhadovány ještě před schválením důchodové reformy v roce 2011. (Schneider, O.: Jaký důchod nás čeká? Alternativy vývoje státního průběžného důchodového systému, 2012)


Tab. 9

62

Podílové srovnání obyvatelstva v jednotlivých zemích (v %) a vládní výdaje na důchody (v % HDP)

Země

Belgie ČR Dánsko Francie Estonsko Itálie Maďarsko Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rumunsko Slovensko Španělsko Švédsko VB

Podíl obyvatel starších 65 let v poměru počtu obyvatel ve věku 15-64 let V roce 2010 29 24 22 28 28 33 27 34 25 21 29 23 19 27 31 28

V roce 2050 47 55 46 51 53 61 55 63 52 58 61 59 56 62 46 44

Vládní výdaje na důchody V roce 2010 11 9,1 10,1 14,6 8,9 15,3 11,9 10,8 6,8 11,9 12,5 9,8 8 10,1 9,6 7,7

V roce 2050 16,7 11 9,6 15,1 8 15,7 13,5 13 10,4 10 13,1 12,8 12,2 14 9,9 8,2

Zdroj: The 2012 Ageing Report: Economic and budgetary projections for the 27 EU member states, 2012.

Ve všech zemích Visegrádské skupiny byly provedeny v důchodovém systému změny, a to systémové i parametrické. Následující tabulka uvádí základní srovnání penzijních systémů v analyzovaných zemích.


63

Srovnání penzijních systémů zemí Visegrádské skupiny

I. pilíř Důchodový věk

Výpočet důchodu z I. pilíře Valorizace důchodů

Česká republika Slovensko Dávkový systém Dávkový systém 67 let pro muže i ženy 62 let pro muže i ženy (platí pro ročník narození 1977), pro osoby narozené po roce 1977 dochází k dalšímu navyšování.

Polsko Příspěvkový systém Do roku 2012 65 let pro muže a 60 let pro ženy, od 1. 1. 2013 dochází k dalšímu navyšování až na 67 let

Období pracovního Období pracovního Zohledňuje celé procesu od roku 1986 procesu od roku 1984 období pracovního procesu Mzdy a ceny Mzdy a ceny Mzdy a ceny

Zohledňuje celé období pracovního procesu Mzdy a ceny

Zavedení II. pilíře 2013 důchodového systému

2005

Příspěvky do II. pilíře 3 % + 2 % z hrubé mzdy.

Do 31.8. 2012 9 %, od Do roku 2012 2,3 % z 8 % z hrubé mzdy 1.9. 2012 4 % z hrubé hrubé mzdy, od roku mzdy 2013 postupný nárůst až na 3,5 % z hrubé mzdy v roce 2017

Povinný systém

Pro osoby vstupující na pracovní trh

Pro osoby mladší 30 let

Již pracující / 18 měsíců

30-50 let / 12 měsíců Již pracující osoby / 20 měsíců

Opt in / období pro opt-in

Současná legislativa neukládá povinnost vstupu do systému Osoby starší 35 let / červen 2013, (osoby ve věku 18-35 let možnost vstupu do 35 let).

1999

Maďarsko Dávkový systém Původně 62 let pro muže i ženy, od roku 2009 dochází k navýšení na 65 let (platí pro občany narozené v roce 1957 a později).

1998

Pro osoby vstupující na pracovní trh

Vyloučené osoby

Nikdo

Nikdo

Osoby starší 50 let

Důchodci

III. pilíř

Dobrovolné penzijní schémata vedená penzijními fondy, státní podpora, daňové zvýhodnění

Dobrovolná penzijní schémata vedená penzijními fondy, bankami a životními pojišťovnami, daňové zvýhodnění

Dobrovolná zaměstnanecká penzijní schémata nebo individuální penzijní účty (IV. pilíř)

Dobrovolné penzijní fondy nebo penzijní účty vedené bankami nebo investičními poradci (IV. pilíř)

Zdroj: Brdek, M., Krebs., V., Jírová, H., 2002, Důchodový věk ve státech EU, EHP a Švýcarsku, 2013, Reforma penzí byla v okolních zemích radikálnější, zařadily ale zpátečku, 2013, Michl, A., 2010, Labuda, T., 2010.

Vzhledem k tomu, že ve všech zemích Visegrádské skupiny byla provedena radikální reforma penzijního systému, je pro tyto země v rámci penzijního systému charakteristická vícepilířová struktura. Ačkoliv mají penzijní systémy některé společné znaky, existuje také několik rozdílů. Pro první pilíř je ve všech zemích, s výjimkou Polska, charakteristický dávkový systém, což znamená, jak je uvedeno v první části diplomové práce, že výše důchodů se odvíjí od výše zaplacených příspěvků, který daný jedinec do systému odvádí. V Polsku je zaveden systém příspěvkový. Ve všech zemích proběhla důchodová reforma v několika etapách. V rámci prvního pilíře, dochází ve všech analyzovaných zemích k postupnému navyšování důchodového věku, přičemž výše důchodového věku je v jednotlivých


64

zemích odlišná. Bude docházet k postupnému sjednocení věkové hranice pro muže a ženy. Nejnižší důchodový věk je na Slovensku. Původní věková hranice pro odchod do důchodu činila 58 let pro ženy a 60 let pro muže. Došlo k navýšení důchodového věku a sjednocení věkové hranice pro obě pohlaví na 62 let (pro muže je důchodový věk 62 let již nyní, u žen bude tento důchodový věk stanoven v roce 2014). Vzhledem k ostatním státům můžeme považovat tuto věkovou hranici za poměrně nízkou a do budoucna lze očekávat její navyšování. Nejvyšší důchodový věk je v České republice, kdy je jeho výše do budoucna nastavena na 67 let a více. Současná výše důchodového věku v České republice je u žen ovlivněna počtem vychovaných dětí a ke sjednocení důchodového věku by podle současné legislativy mělo dojít u osob narozených v roce 1977. Odlišností penzijních systémů je také algoritmus výpočtu důchodových dávek z prvního pilíře. Zatímco v České republice a na Slovensku je pro výpočet důchodu stanoveno rozhodné období, v Polsku a také v Maďarsku je při výpočtu zohledněno celé období, po které je daný jedinec účastníkem pracovního procesu. Ve všech zemích jsou důchody valorizovány. Pro nárok na starobní důchod je v Maďarsku, Polsku (výjimkou jsou osoby narozené po 31. prosinci 1969, které nemusí splňovat požadovanou dobu pojištění) a na Slovensku, stejně jako v ČR, nutné splňovat podmínky požadovaného důchodového věku a potřebné doby pojištění. V mezinárodním srovnání druhého pilíře důchodového systému fungují fondové systémy na povinné, ale také dobrovolné bázi. Z tabulky je patrné, že zatímco v České republice současná legislativa nestanovuje osobám povinnost vstupu do systému, na Slovensku a v Polsku byla pro osoby, které v době přijetí reformy vstupovaly poprvé na pracovní trh, druhý pilíř důchodového systému povinný. Maďarská legislativa stanovila povinný důchodový systém pro osoby mladší 30 let. Zahraniční země tedy zavedly povinnost zejména pro mladší generace. (Navrátil, D., Bittner, P., 2011) Podle názorů ekonomických odborníků je vhodnější právě svobodné rozhodování jednotlivců. (Krebs, V.: Systémy důchodového zabezpečení ve vyspělých zemích Evropy, 2013) Podle Davida Marka povinné spoření snižuje nezodpovědnost jednotlivců. Povinné spoření však může přinést mnoho problémů, od regulace penzijních fondů přes explicitní či implicitní garance úspor v nich uložených. Je také nutné určit, pro které ročníky bude povinné spoření povinné a pro které dobrovolné. Vynucení zodpovědnosti na druhou stranu snižuje riziko, že v budoucnu bude stát povinen nahradit nedostatečné úspory pro financování důchodů. Dobrovolné spoření předpokládá vytvoření mechanismů k posílení osobní zodpovědnosti. Je však nutné poskytnout dostatečné množství informací a jasně definovat roli státu. Penze z průběžného státního systému bude vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji představovat určité životní minimum (za předpokladu využití opt-outu). Z hlediska finanční stability, je nezbytný dlouhodobě konzistentní přístup státu, a to nezasahovat do systému dodatečnými příspěvky na důchod a sociálními dávkami poskytovaných lidem, kteří nebyli dostatečně zodpovědní. Další nevýhodou dobrovolného opt-outu je riziko, že ho využijí zejména nadprůměrně vydělá-


65

vající lidé, kterým se to nejvíce vyplatí a výrazně se omezí mezigenerační solidarita systému. (Hovorka, J., 2011) Tab. 11

Účastníci fondového systému jako podíl na všech účastnících PAYG systému (v %)

Země Slovensko (2005) Polsko (1999) Maďarsko (1998)

V roce reformy T 43 78 35

T+1 60 80 55

Zdroj: Navrátil, D., Bittner, P., 2011.

Z tabulky je patrné, že přes značnou dobrovolnost penzijních systémů v jednotlivých zemích, vstoupila do druhého pilíře důchodového systému významná část populace. Jak bylo již zmíněno, v Maďarsku vstoupilo do druhého pilíře důchodového systému, již v prvním roce reformy, vysoký počet účastníků. Tento počet tvořil 35 % populace a v dalších letech docházelo postupně k dalšímu navyšování. Vysoký procentuální podíl účastníků fondového financování na všech účastnících PAYG systému, byl v roce reformy také na Slovensku, kde procentuální podíl účastníků v 1. roce dosáhl 43 % a v Polsku tvořil dokonce 78 % populace. Po zavedení reformních opatření zvolila druhý pilíř důchodového systému tedy více, než polovina pracujících. (Navrátil, D., Bittner, P., 2011) Výjimku tvoří Česká republika, kdy do systému vstoupilo podle dostupných dat Asociace penzijních společností k 31. 10. 2013 pouze necelých 83,5 tis. účastníků. (Kučera, P., 2013) Česká národní banka má přitom ze zákona možnost odebrat licenci penzijní společnosti, která nezíská v průběhu prvních dvou let činnosti alespoň 50 tis. účastníků, čehož zatím ani jedna z penzijních společností nedosáhla. (Zámečník, P., 2013) Na Slovensku došlo ke změně parametrů systému, neboť původní sazba důchodového pojištění, odvedená do druhého pilíře penzijního systému, byla považována za vysokou. Od roku 2013 se tedy snížila z 9 % na 4 % (od roku 2017 se má však opět zvyšovat na 6 %). Slovensko se při změnách inspirovalo i českým modelem, jelikož si lidé budou moci přispívat dodatečné 2 % ze svého. Na Slovensku měli občané možnost vystoupit z druhého pilíře, občané ale o návrat do prvního pilíře zájem příliš neprojevili. Velmi podobná situace se stala také v Maďarsku, kdy bylo odvedeno do druhého pilíře 8%. V době krize však nebyl rozpočet tak velký výpadek příjmů schopen zvládnout a jak již bylo zmíněno, občané byli postaveni před volbu spořit si, ale pravděpodobně by nezískali již žádný důchod od státu. U Evropského soudního dvora bylo podáno přibližně 8000 podaných žalob, což svědčilo o riskantnosti a stalo se tak vážným varováním pro všechny vlády, které by chtěly unáhleně fungující důchodové spoření rušit. V České republice byla, podle informačního centra vlády, projevena maximální snaha neopakovat chyby sousedů, kteří stanovili pro penzijní spoření příliš vysokou sazbu, vyváděnou z důchodového pojištění (Slovensko 9 %, Maďarsko 8 %, Polsko 7,3 %). Takto vysoký výpadek příjmů z pojistného by vedl k vysokým schodkům veřejných financí,


66

což by nebylo možné financovat. Financování důchodové reformy bylo u nás zajištěno daňovými příjmy. Přibližně v 80. letech se ekonomická literatura začala zajímat konceptem skrytých penzijních závazků. V té době došlo k nárůstu deficitu veřejných rozpočtu v Evropě, ale také v USA. Následující tabulka představuje odhady skrytého penzijního dluhu v zemích Visegrádské skupiny, prováděné IDEA při CERGE – EI. Z důvodu dostupnosti dat je model omezen na populace z roku 2008. Pro každou skupinu byl vytvořen platový profil pro jednotlivá pohlaví, podle kterého se každoročně vyvíjejí mzdy. S použitím dat Eurostatu, kdy jsou známy počty mužů a žen v každé skupině a penzijních vkladů určených národní legislativou, získáme celkové příspěvky každé skupiny do penzijního systému. Dále je vypočítán důchod, který získá každá skupina v důchodovém věku. Na základě demografických odhadů Eurostatu (zbývající délka života pro obě pohlaví), je vypočítána čistá současná hodnota všech penzí vyplacených skupině. Penzijní dluh je vypočítán jako rozdíl mezi kladnou hodnotou budoucích plateb na důchody a zápornou hodnotou příspěvků. Pro odhad hodnoty v dnešních hodnotách je kladný výsledek (skrytý penzijní dluh) diskontován 2 % a srovnán s nominálním HDP. Následující tabulka uvádí výši skrytého dluhu pro osoby, které zůstanou výlučně ve státem provozovaném průběžném systému (tj. téměř celá populace České republiky, Maďarska a starší generace zaměstnaných obyvatel Polska a Slovenska). Komparativně nízká hodnota skrytého dluhu v České republice je dána tím, že zatímco odvody do systému jsou vysoké, vyplácené penze již tak vysoké nejsou, neboť jsou velmi dobře řízeny integrovaným důchodovým systémem. Ke snížení skrytého dluhu měla vést tzv. malá důchodová reforma, která však dále znevýhodňuje mladší generace. Reformované penzijní systémy Polska a Slovenska generují nízké penzijní dluhy, nebo by měly být v přebytku. Důvodem je prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu pro mladší generace a také snížení penzí více, než proporcionálně se snížením příspěvků. Tab. 12

Výše skrytého penzijního dluhu (v % HDP)

Země ČR Slovensko Polsko Maďarsko

Muži (průběžný systém) 6,1 43 59,5 0,7

Ženy (průběžný systém) 49,2 62,4 161 110

Muži Ženy (reformovaný) (reformovaný) -14,7 8,6 -

-3,5 5,1 -

Zdroj: Schneider, O.: Penzijní dluh: břímě mladých, 2011.

Podle studie centra IDEA při CERGE-EI je důchodový systém v České republice nejméně výhodný pro mladší generace. V České republice muži narození v roce 2008 by do penzijních systémů odváděli přibližně trojnásobek, než výše zpět vyplacených důchodových dávek a ženy přibližně dvojnásobek. Mladí muži tedy odvedou do systému mnohem více, než částka, kterou dostanou v důchodovém věku


67

zpět. V Maďarsku tato hodnota činí 296 %, na Slovensku 183 %. Pokud dojde k prodlužování věku odchodu do důchodu, finanční nevýhodnost pro mladší generace se dále prohloubí. U žen jsou hodnoty o něco příznivější. V České republice činí podíl odvodů na čisté současné hodnotě u žen přibližně 203 %, v Maďarsku 161 %, v Polsku 100 % a na Slovensku téměř 110 %. Tab. 13

Komparace podílu odvodů na čisté současné hodnotě penzí (průběžný systém)

Země

Muži narození Ženy narozené Muži narození Ženy narozené v roce 2008 v roce 2008 v roce 1975 v roce 1975

ČR

297,0%

202,8%

205,6%

125,2%

Maďarsko Polsko

296,0%

161,1%

191,1%

109,3%

100,0%

100,0%

184,9%

60,0%

Slovensko

183,4%

109,5%

141,5%

89,3%

Zdroj: Schneider, O., Jaký důchod nás čeká? Alternativy vývoje státního průběžného důchodového systému 2013.

Podíl penzijních odvodů k penzím měří v podstatě skrytou daň, která je systémem uvalena na mladší generace. Přestože důchodový systém je chápán jako pojistný nástroj přinášející prospěch, takto razantní znevýhodnění mladých osob by mohlo vyvolat pochyby o legitimitě důchodového systému. (Schneider, O.: Penzijní dluh: břímě mladých, 2011) Státní penze je zavedena ve všech zemích OECD a občané tak mají při splnění zákonem stanovených podmínek jistotu, že nezůstanou v důchodovém bez finančních prostředků. Všechny země OECD mají společné to, že státní penze v poměru ke mzdě klesá a podle očekávání tento vývoj bude pokračovat i v budoucnu. To znamená, že mladší generace budou v budoucnu více finančně závislé na alternativních způsobech zajištění se na stáří. Mohou také více počítat s dalším prodlužováním důchodového věku a se zpřísňováním podmínek pro odchod do předčasného důchodu. (Průměrné penze versus průměrná mzda ve světě, 2011) Vzhledem k tomu, že státní penze je zavedena ve všech zemích OECD, následující tabulka srovnává výši náhradového poměru, tj. podílu mzdy a důchodu. Pokud srovnáme průměrnou mzdu s výší důchodu, náhradový poměr činí v České republice 50,2 %. To znamená, že pokud odejde osoba pobírající průměrnou mzdu do důchodu, získá přibližně polovinu své hrubé měsíční mzdy. To je pod průměrem OECD, který činí 57,4 % u mužů a 67,1 % u žen. Nejvyššího náhradového poměru dosahuje osoba pobírající nízké měsíční příjmy, což je způsobeno vysokou mírou solidarity v důchodovém systému v České republice.


68

Tab. 14 Srovnání náhradových poměrů zemí Visegrádské skupiny (v %) Muži Země

Náhradový poměr hrubá mzda

Ženy Náhradový poměr čistá mzda

Náhradový poměr hrubá mzda

Náhradový poměr čistá mzda

Nízká

Průměrná

Vysoká

Nízká

Průměrná

Vysoká

Nízká

Průměrná

Vysoká

Nízká

Průměrná

Vysoká

Česká rebublika

80,2

50,2

37,4

94,0

64,4

48,9

80,2

50,2

37,4

94,0

64,4

48,9

Slovensko

57,5

57,5

57,5

68,3

74,5

76,7

57,5

57,5

57,5

68,3

74,5

76,7

Polsko

59,0

59,0

59,0

68,1

68,2

68,3

45,3

43,2

43,2

53,4

50,6

50,4

Maďarsko

75,8

75,8

75,8

96,3

106,0

103,2

75,8

75,8

75,8

96,3

106,0

103,2

OECD Celkem

72,2

57,4

52,0

82,8

68,8

63,4

70,6

55,7

50,4

81,2

67,1

61,6

Zdroj: OECD: Gross and net pension replacement rates, 2013.

Situace v ostatních zemích Visegrádské skupiny je velmi podobná. Nejvyššího náhradového poměru je dosaženo v Maďarsku, náhradový poměr činí u žen s průměrnou mzdou 106 %, to znamená, že v důchodovém věku získá tato osoba více finančních prostředků, než v období ekonomické aktivity. Pro penzijní reformy je velmi důležité zabezpečit technicko-administrativní otázku. Dále je pro úspěšnost důchodové reformy velmi důležitý širší politický konsensus, jdoucí napříč politickým spektrem. Na Slovensku a v Maďarsku nebylo dosaženo při reformě důchodového systému silného politického a expertního konsensu a to je jeden z důvodů, kdy vlivem politického cyklu docházelo k úpravám „neměnných“ rozhodnutí. Takový stav může destabilizovat důchodový systém a vyvolává značnou nedůvěru širší veřejnosti v jeden ze základních pilířů důchodového systému. (Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění, 2009). V Maďarsku došlo ke změnám, které mnohé zdroje považují za „znárodnění“. Důvodem byl vysoký zájem o penzijní spoření ve druhém pilíři důchodového systému a s tím související vysoký deficit státní pokladny. V Polsku byl v září 2013 předložen návrh odebrat penzijním fondům všechny státní dluhopisy, přičemž tato změna důchodových systémů je polským premiérem považována za znárodnění. V České republice existuje také určitá hrozba zestátnění peněz, vyvedených z průběžného pilíře. Česká strana sociálně demokratická to vyslovila již v době schvalování reformy. Rozdíl mezi znárodňováním v Maďarsku, Polsku a případným zestátněním v ČR je zásadní. V Maďarsku a Polsku fungoval opt-out delší dobu a lidé si naspořili znatelný objem peněz. Tvůrci hospodářské politiky si tak v podstatě usnadnili situaci vysokého deficitu z peněz, které jim již nepatřily. Polská vláda si tak přijde přibližně na 139,8 mld. zlotých. V České republice hrozba zestátnění druhého pilíře důchodového systému s cílem vyřešit vládní finance nehrozí, neboť v České republice nenaspořili účastníci příliš velký objem peněz a částka tak pro vládu není finančně zajímavá. Při současném stavu by ročně byla vyvedena z průběžného systému částka, která důchodový účet neohrozí a jejíž navrácení problém nevyřeší. Zestátnění však hrozí v ČR z jiného úhlu pohledu. Levicoví politici pokládají důchodový systém za výhodný pouze pro „bohaté“ a velmi nevýhodný pro „chudé“. Těmi je ale v České republice


69

poměrné vysoké procento obyvatelstva. Mnohdy je tento krok označován za „líbivý populistický krok“ odvolávající se na „sociální spravedlnost“. Obecně pravděpodobnost znárodnění penzijních fondů klesá s délkou jeho fungování, nicméně zpravidla až po překonání trvání alespoň jedné generace, poté se finančně stabilizuje a stane se všeobecně přijímanou součástí spoření na penzi. (Zámečník, P., 2013)

4.5 Dílčí závěr kapitoly V této části diplomové práce jsme na základě komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny identifikovali významné rozdíly. Nalezli jsme odpovědi na výzkumné otázky: Jaké byly důvody ke změnám původního důchodového systému v zemích Visegrádské skupiny? Můžeme očekávat podobné změny důchodového systému jako v ostatních zemích Visegrádské skupiny? Ve všech zemích Visegrádské skupiny byly důvody pro provedení důchodové reformy v zásadě velmi podobné. Ve všech těchto zemích můžeme považovat za stěžejní důvod nepříznivou demografickou situaci. Všechny země se potýkají s problémem klesající porodnosti, postupným navyšováním počtu osob vstupujících do důchodového věku a zvyšování naděje dožití. V rámci důchodových systémů můžeme v některých aspektech očekávat v ČR podobné změny jako v ostatních analyzovaných zemích. V zemích Visegrádské skupiny, s výjimkou České republiky, byl druhý pilíř důchodového systému stanoven pro určité skupiny obyvatelstva jako povinný a do druhého pilíře důchodového systému vstoupilo značné procento obyvatelstva. (Brdek, M., Krebs, V., Jírová, H., 2002) (Navrátil, D., Bittner, P., 2011) V České republice byl zájem o druhý pilíř důchodového systému velmi nízký. (Ekonomické ukazatele penzijních fondů APF za rok 2013, 2013) Příčinnou je zejména nevýhodnost nastavení parametrů tohoto pilíře. V Maďarsku došlo ke změně legislativních podmínek, které stanovily důchodový systém nevýhodným, což by se dalo považovat za znárodnění. V současné době se o tzv. znárodnění uvažuje také v Polsku. (Tůma, O.: Znárodnění penzijních fondů? Jak dopadly za hranicemi, 2013) Zatímco v Maďarsku a také v Polsku je proces znárodnění důvodem k vyřešení vládních financí, v ČR by byl případný proces znárodnění zejména populistickým krokem. (Zámečník, P., 2013) Omezování nebo likvidace důchodové reformy však nejsou řešením problémů, které nastanou v dlouhodobém horizontu. Důchodový systém je v ČR nejméně výhodný pro mladší generace. Muži odvádějí do systému mnohem více, než dostanou v důchodovém věku zpět. U žen je tato hodnota příznivější. Komparace podílu odvodů na čisté současné hodnotě penzí je u mužů narozených v roce 1975 přibližně 200 % a u žen 125 %. Tyto hodnoty jsou pro osoby narozené v roce 2008 vyšší, pro muže téměř 300 % a u žen téměř 200 %. V rámci Visegrádské skupiny je Česká republika zemí s nejvyšším podílem odvodů na čisté současné hodnotě penzí, tj. odvedou do systému nejvíce vyplacených dávek v porovnání s výší příjmů, které získají zpět. Pokud srovnáme průměrnou mzdu s výší důchodu, je náhradový poměr v ČR pod průměrem zemí OECD. (OECD: Gross and net pension replacement rates, 2013)

Analýza scénářů dalšího průběhu důchodové reformy v České republice

70

5 Analýza scénářů dalšího průběhu důchodové reformy v České republice Vzhledem k tomu, že v říjnu 2013 proběhly v České republice předčasné volby, vyvstává otázka, co s penzijním systémem bude dále do budoucna, resp. jakým směrem bude dále směřovat. Existuje několik možných scénářů. V této kapitole nalezneme odpověď na výzkumnou otázku: Jaké jsou možnosti dalšího vývoje důchodového systému v ČR? První scénář: Současní vládní představitelé vyjednávání důchodové reformy odloží, případně se na podobě důchodové reformy v blízké době nedohodnou a poté budou probíhat další zdlouhavá vyjednávání Důchodová reforma ve velké míře záleží na politickém konsensu. Jednotlivé politické strany mají v otázkách na důchodovou reformu odlišné názory. V období mezi volbami se stále častěji hovořilo o tom, že vítězem dalších voleb bude ČSSD. Původním záměrem ČSSD bylo odložení důchodové reformy a počkat tak do dalších voleb. ČSSD považuje druhý pilíř důchodového systému za nespravedlivý, asociální a diskriminační, který prosadila vláda přes odpor opozice, kritické výhrady řady odborníků a dokonce veto prezidenta Václava Klause. Reforma dle ČSSD ohrozí základní sociální potřeby občanů a povede k růstu státního dluhu. Doporučením ČSSD je proto ponechání důchodů pod kontrolou státu a parametrické úpravy systému (např. soustředění finanční, ekonomické a organizační kapacity na transformaci současného penzijního připojištění se státním příspěvkem do dobrovolného doplňkového důchodového systému založeného na individuálním spoření u penzijních společností se státní podporou a také vytvoření podmínek pro nepenalizovaný dřívější odchod do důchodu pro ty občany, kteří vykonávali práce v náročném prostředí, které zatěžují organismus (teplem, prachem, hlukem) po relativně dlouhou dobu a prokazatelně snižují nebo dokonce vylučují schopnost pracovat v pokročilejším věku. Nynějším návrhem ČSSD je proto zrušení druhého pilíře penzijního systému. (ČSSD předkládá zákon o odložení vládní penzijní reformy na rok 2015, 2012) Vzhledem k výsledku předčasných voleb, ve kterých zvítězila ČSSD, nicméně nezískala v dolní komoře většinu a pětiprocentní potřebnou hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny získalo hned 5 stran, je velmi pravděpodobné, že by k politickému konsensu v otázce důchodové reformy nemuselo dojít. (Výsledky voleb v České republice, 2013) Předvolební názory na důchodovou reformu, v rámci jednotlivých politických stran, v ČR nebyly jednotné. Již zmiňovaná Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) a také Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU – ČSL), mluvila o zastavení vyvedení peněz z průběžného pilíře do soukromých fondů, tj. o stabilizaci prvního pilíře a na druhou stranu o podpoře a rozvoji třetího pilíře. To je jistá kombinace principu solidarity a zásluhovosti a v porovnání s návrhem ODS a TOP 09 jde o nižší podporu zá-


71

sluhovosti a vyšší míru solidarity. Občanská demokratická strana (ODS), TOP 09, politická hnutí ANO a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury byly pro zachování a podporu větší flexibility druhého pilíře. ODS by chtěla zatraktivnit druhý pilíř a zavést možnost dobrovolného výstupu v určitých časových limitech. Návrhem TOP 09 jsou úpravy penzijního spoření ve druhém pilíři s cílem zavést možnost vstupu až do 40 let věku a také rozšíření možnosti čerpání naspořených prostředků. Politické hnutí Ano navrhovalo automatické členství ve druhém pilíři. O zrušení druhého pilíře důchodového systému usilovala KSČM. (Wichterlová, L., 2013) Velmi vysoké procento v předčasných volbách získala strana ANO včele s Andrejem Babišem. A právě tuto stranu považují v zahraničí za vítěze. Bez podpory Andreje Babiše se pravděpodobně neobejde příští vládní sestava. Přitom Vysoký počet stran ve Sněmovně vede k velmi obtížnému sestavení vlády. (Volby v Česku nevyhrála ČSSD, ale Babiš, píše slovenský tisk, 2013) Můžeme tedy předkládat, že tato obtížnost bude provázet také vyjednávání o budoucí podobě důchodového systému. Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, Andrej Babiš se přiklání k variantě zachování druhého pilíře důchodového systému. Tab. 15

Výhody a nevýhody prvního možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

Výhody Více času na rozhodnutí, jaká varianta důchodové reformy bude pro ČR optimální

Nevýhody Přetěžování stávajícího systému Zneužití v další předvolební kampani, populistické chování jednotlivých volebních stran Případné náklady na další zdlouhavé vyjednávání

Zdroj: Vlastní zpracování.

Shrnutí: - Předvolební názory na budoucí podobu důchodové reformy jsou nejednotné. V předčasných volbách zvítězilo 5 parlamentních stran. Nejvyšší podíl získala ČSSD, která je pro zrušení druhého pilíře penzijního systému. Nicméně velmi vysoký podíl v předčasných volbách získala také strana ANO, bez které se koalice pravděpodobně neobejde a která je naopak pro zachování druhého pilíře. - Můžeme předpokládat, že vyjednávání o další podobě důchodové reformy bude obtížné a lze očekávat dokonce odklad vyjednávání, a to v krajním případě až do příštích předčasných voleb.


72

Druhý scénář: Druhý pilíř důchodového systému zůstane zachován, budou provedeny pouze jeho úpravy Možnou alternativou a druhým možným scénářem dalšího průběhu důchodové reformy je, že druhý pilíř penzijního systému zůstane zachován. Nicméně stávající podoba penzijní reformy byla natolik neúspěšná, že ani jedna z penzijních společností doposud nedosáhla potřebného počtu účastníků (podle zákona je nutné do dvou let od vzniku získat alespoň 50 tis. účastníků, nicméně aby mohly fondy správně fungovat, je potřebné získat alespoň 100 tis. účastníků). Nenaplněné fondy by pak měly být zrušeny a jejich klienti převedení do jiných fondů. Pokud by druhý pilíř důchodového systému zůstal zachován, bude nutná úprava některých parametrů. Pokud se počet účastníků rapidně nezvýší, bude nutné snížit již zmiňovanou zákonem danou hranici 50 tis. účastníků. To však nicméně zdaleka nevyřeší problém důchodové reformy. Podle některých odborníků by bylo vhodné zachovat druhý pilíř na bázi dobrovolnosti, s možností po určité době vystoupit. Změna tohoto parametru však nezájem obyvatelstva o druhý pilíř důchodového systému zřejmě nevyřeší. Český národ je poměrně konzervativní a doposud média zdůrazňovala nevýhodnost druhého pilíře důchodového systému, a to pro velkou část populace, proto by se pro vstup nemuselo rozhodnout vysoké procento účastníků a bude nutné vynaložit vysoké náklady na marketingovou kampaň. Na druhou stranu v době zavedení penzijního připojištění o tento produkt zpočátku také nebyl zájem a dnes se třetího pilíře důchodového systému účastní vysoké procento obyvatelstva. (Cechl, P., 2013) Inspirací z okolních zemí, jak zvýšit počet účastníků, by mohlo být zavedení povinnosti účastnit se druhého pilíře. Povinný druhý pilíř mají Polsku, Maďarsku i na Slovensku, nicméně tato povinnost se vztahuje pouze na určitou skupinu obyvatelstva. Ve všech zemích se povinnost vstoupit do druhého pilíře důchodového systému vztahuje na mladší část populace. (Tůma, O., 2013) Dalším problémem, který by se mohl objevit v souvislosti se zavedením druhého pilíře důchodového systému, jako povinného, je finanční zajištění. Před zavedením důchodové reformy došlo v minulosti již jednou ke zvýšení DPH. Cílem tohoto navýšení bylo zvýšení odvedených finančních prostředků do státního rozpočtu. Nicméně DPH již dosáhlo takové výše, že v důsledku tohoto navýšení lidé omezili spotřebu a vláda finanční prostředky navíc nezískala. Tento fakt velmi úzce souvisí s tzv. Lafferovou křivkou. Pokud by byl druhý pilíř zaveden povinně pro velkou část populace, nedostatek finančních prostředků, které budou vyvedeny z pilíře průběžného, by mohl být financován např. z privatizace majetku. Tyto příjmy však pravděpodobně nebudou postačovat k profinancování všech nákladů a mohlo by dojít k opětovnému zvýšení některých daní. Přestože údaje o české ekonomice potvrdily zlepšení a ekonomika již není v krizi, z makroekonomického hlediska zvýšení daní nelze v současné době stále považovat za příznivou změnu fiskální politiky. (Prouza, T., 2011) Vzhledem k tomu, že je penzijní systém výhodný pouze pro skupinu obyvatelstva s nadprůměrnými příjmy, bude potřeba vyřešit otázku, jak zachovat životní


73

úroveň zbývajícího obyvatelstva. Podle studie IDEA CERGE-EI se druhý pilíř důchodové reformy vyplatí pouze polovině mužů a třetině žen, neboť platí, že účastnit se druhého pilíř je tím výhodnější, čím je člověk mladší a bohatší. To je však terčem kritiky Českomoravské konfederace odborových svazů, podle které se vstup do druhého pilíře vyplatí jen těm, kteří budou celý život pobírat více, než 37 500 Kč měsíčně, a to je přibližně 10 % obyvatelstva. V České republice je obyvatelstvo mnohem více závislé na průběžném důchodovém systému a vlastních úspor mají oproti některým jiným zemím velmi málo. (Šťastný neví, zda bude hlasovat proti Klausovi, 2012) (Obrovský, P., 2013) K variantě, že druhý pilíř důchodového systému zůstane zachován, vede i nízký počet účastníků, neboť pokud by došlo k jeho zrušení, z fiskálního hlediska by do státní pokladny přineslo pouze malé finanční prostředky. Tab. 16

Výhody a nevýhody druhého možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

Výhody Zachování druhého pilíře, který je zavedený již v mnoha státech a je často považován za významný v otázce řešení důchodové reformy i v ČR Úspora nákladů na zrušení druhého pilíře Na zavedení druhého pilíře penzijního systému byly již vynaložené nemalé finanční prostředky, které by se v případě jeho zrušení staly bezvýznamnými


Nevýhody Potřebná úprava některých parametrů nastavení druhého pilíře Další náklady na marketingovou kampaň Riziko konzervativního chování (v případě, že bude druhý pilíř penzijního systému povinný, stanovit na které skupiny obyvatelstva se tato povinnost bude vztahovat) Druhý pilíř bez dalších úprav nezachová životní úroveň obyvatelstva s nižšími příjmy Politická nejistota zachování druhého pilíře Vysoké náklady na správu, bez poklesu nákladů I. pilíře Neznalost výhodnosti druhého pilíře (neznalost skutečné výnosnosti fondů) Financování důchodové reformy – riziko zvýšení daní Odložená spotřeba – 2 % jsou odvedeny do druhého pilíře důchodového systému navíc


74

Shrnutí: - Současná podoba důchodové reformy je z dlouhodobého hlediska neúnosná. V současné době je nízký počet účastníků druhého pilíře, který nepostačuje ani na pokrytí zákonem daného minima pro jednotlivé fondy. - Úprava parametrů důchodového systému: Snížení zákonem stanovené hranice 50 tis. účastníků, druhý pilíř důchodového systému bude stanoven jako dobrovolný s možností vystoupit, nebo dokonce jako povinný. - Dopady je hrozba dalšího zvýšení DPH, což zvyšuje riziko omezení spotřeby, hrozba privatizace majetku nebo zvýšení některých daní. Nutnost vyřešit zachování životní úrovně určitých věkových kategorií.

Třetí scénář: Zestátnění nebo zrušení druhého pilíře důchodového systému Třetím možným scénářem, který by mohl nastat, je zestátnění nebo zrušení druhého pilíře penzijního systému. Jak již bylo zmíněno, ke znárodnění finančních prostředků, které byly naspořeny do druhého pilíře penzijního systému, došlo v Maďarsku a v současné době se o tomto postupu začíná uvažovat také v Polsku. V těchto zemích však došlo ke znárodnění z důvodu vyřešení vládních financí. Přestože je v ČR deficit důchodového účtu, znárodnění finančních prostředků by tento problém nevyřešilo, neboť ve druhém pilíři je malý počet účastníků, kteří nenaspořili tak vysoký objem finančních prostředků. Naopak je velmi pravděpodobné, že tento postup přinese státu další nemalé náklady. Jak již bylo zmíněno, znárodnění penzí v České republice hrozí z jiného úhlu pohledu. Druhý pilíř důchodového systému je nevýhodný pro velkou část populace a jeho zrušení můžeme považovat za „líbivý populistický krok“. Zrušení druhého pilíře může v očích obyvatelstva vyvolat naději na větší „sociální spravedlnost“. (Zámečník, P., 2013) Případné znárodnění druhého pilíře důchodového systému by bylo velmi obtížným krokem. V Maďarsku došlo ke znárodnění pouze příspěvků zaměstnavatelů, nikoliv příspěvků účastníků, neboť účastníci nemají povinnost odvádět do druhého pilíře důchodového systému další finanční prostředky navíc, tj. nad rámec povinného odvodu. V případě České republiky by došlo i ke znárodnění dvou procent hrubé mzdy všech účastníků. Takový zásadní krok by mohl být z jistého úhlu pohledu pro danou vládu vnímán jako nepříznivý. V případě zrušení druhého pilíře je potřebné určit, co s doposud naspořenými finančními prostředky. Nejvíce pesimistickou variantou a pro dané politické strany také velmi odvážnou je ta, že finanční prostředky, které byly doposud odvedeny do penzijního systému, by byly znárodněny bez náhrady. Důsledkem by však byla zřejmě řada podaných žalob a pro danou vládu by tento krok rozhodně nebyl populistickým opatřením. Inspirací v případě zrušení druhého pilíře důchodového systému může být varianta ČSSD - penzijní prostředky by mohly být sloučeny s III. pilířem důchodového systému a vyvedené prostředky vráceny zpět do státního rozpočtu. Dalším způsobem je převedení všech prostředků z druhého pilíře do třetího. V tomto případě by k zestátnění nedošlo. Musí však platit princip, že až lidé dosáhnou důchodového věku, budou pobírat nižší penzi. Peněžní prostředky zůstanou u penzijních společ-


75

ností. Do budoucna by bylo možné spořit na důchodový věk pouze v jednom pilíři. Prostředky nebudou vyváděny z průběžného systému, který je deficitní a pokud by z něj byly dále vyváděny finanční prostředky, došlo by k jeho navyšování a to by mohlo vést ke snižování důchodu nebo by nebyly valorizovány. (Sklenák o II. pilíři: Část úspor zestátníme, alternativou nižší penze, 2013). Samotné zrušení penzijního systému však otázku důchodové reformy nevyřeší. Tab. 17

Výhody a nevýhody třetího možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

Výhody Příjmy do státního rozpočtu, nicméně tyto příjmy nebudou vysoké Eliminace nevýhod zachování druhého pilíře důchodového systému

Nevýhody Náklady spojené se zrušením druhého pilíře penzijního systému Řada podaných žalob Na zavedení druhého pilíře penzijního systému byly již vynaložené nemalé finanční prostředky, které by se v případě jeho zrušení staly bezvýznamnými Pouhé zrušení druhého pilíře penzijního systému nevyřeší otázku důchodové reformy, nutnost alternativního řešení Snížení státní důvěry


Shrnutí: - V ČR hrozba zestátnění. - Obtížnost zestátnění vysoká, znárodnění prostředků odvedených z vlastních zdrojů (2 % z hrubé mzdy). - Znárodnění bez náhrady: řada podaných žalob. Sloučení se 3. pilířem důchodového systému a část prostředků vyvedeno zpět do státního rozpočtu. Převedení všech prostředků z 2. pilíře do 3. pilíře.


76

Čtvrtý scénář: Celková změna důchodového systému Pro další návrh, jak důchodový systém reformovat, nám může být inspirací skandinávský model penzijního systému, který je použit ve Švédsku. Skandinávský model je mnoha odborníky považován za nejlépe fungující důchodovým systémem ve světě. (Důchodový systém ve Švédsku, 2013) Z tohoto důvodu se můžeme domnívat, že by bylo vhodné určité části důchodového systému zavést i v ČR. Pilířové uspořádání důchodového systému by bylo zachováno jako doposud, tj. založeno na 3 pilířích. První pilíř důchodového systému by však mohl být rozčleněn na dvě části. První část zůstane stejná, jako doposud, tj. průběžně financovaná. Výše důchodu je odvozena od výše pojistného, který občan do systému odvedl. V první části důchodového systému bude určena garance minimální výše důchodu, na který bude mít daný občan nárok po splnění potřebné doby pojištění a dosáhne důchodového věku. Tuto minimální garanci důchodu je potřebné velmi pečlivě propočítat a jednalo by se o několikanásobek životního minima. Odejít do důchodového věku bude občanům umožněno v rozmezí 5 let před dosažením důchodového věku nebo 5 let po dosažení důchodového věku prakticky kdykoliv (ve Švédsku je toto rozmezí stanoveno na 61 až 70 let). Standardní důchodový věk by byl stanoven na 65 let. Pokud odejde do důchodového věku občan dříve, bude tento dřívější odchod zohledněn také ve výši důchodu, respektive jeho důchod se sníží, pokud odejde později, jeho důchod bude navýšen. Vliv doby pojištění na výši důchodu zůstane zachován. (Vejvodová, 2012) Určité zvýhodnění nebo penalizace je však zakomponována i do současné legislativy důchodového systému. V současné době může občan odejít buď 3 roky před důchodovým věkem do předčasného důchodu nebo 5 let před dosažením důchodového věku do tzv. předdůchodu. Podmínky jak předčasného starobního důchodu, tak i předdůchodu jsou uvedeny v úvodní části diplomové práce. Předdůchod však může občan využít pouze, pokud má naspořeno dostatečné množství finančních prostředků ve třetím pilíři důchodového systému nebo si spořil jiným způsobem a do třetího pilíře penzijního systému tyto prostředky před vstupem do předdůchodu převede. (Janda, J., 2012, str. 66) Toto nastavení však nemůžeme považovat za optimální, neboť prostředky naspořené do třetího pilíře penzijního systému by měly sloužit občanům ke zlepšení finanční situace v důchodovém věku, nikoliv pro vstup do tzv. předdůchodu. Je potřebné však upozornit na to, že se jedná o výhodu spíše do budoucna, neboť v současné době je důchodový věk nižší, než 65 let a také vzhledem k tomu, že je podle současné legislativy možná i kombinace předdůchodu a předčasného starobního důchodu, výhoda by se vztahovala pouze pro ty, kteří odejdou do důchodu 4 nebo 5 let před odchodem do důchodu. Další část prvního pilíře by byla fondově založená. Občan by si tedy v podstatě určitou pevně danou procentuální část odvodů odváděl do průběžného systému a další část by odváděl na individuální účty. Podstata fondového financování je opět vysvětlena v úvodní části této práce. (Důchodový systém ve Švédsku, 2013) V rámci ČR je však potřebné dále odbornými propočty stanovit, jakou výši pojistného do jednotlivých částí bude občan odvádět. Finanční prostředky, odvedené


77

do fondového financování, by mohly být zhodnocovány v současných soukromých fondech důchodového systému. Je však potřebné zmínit, že by tyto fondy mohly být případně i státní, které by byly pro občany samozřejmě více důvěryhodné a byly by považovány za méně rizikové. Dostupné budou 3 státní fondy, tj. konzervativní, dynamický a vyvážený. Stát poté určí formou veřejné soutěže správcovskou společnost, která bude pod dozorem ČNB. První pilíř důchodového systému bude tedy rozdělen na dvě části. První část bude zajišťovat rovný minimální důchod a druhá část bude zohledňovat výši naspořených prostředků. V důchodovém systému bude jasně definována záchranná síť, výhodná zejména pro ty osoby, které pobíraly celý život podprůměrné příjmy. To by však mohlo být pro vysocepříjmové obyvatelstvo považováno za nespravedlivé, a proto by byla zavedena tzv. druhá část prvního pilíře důchodového systému. Zde již bude posílena tzv. zásluhovost. Do této části nízkopříjmové obyvatelstvo pravděpodobně nebude vůbec spořit, neboť nebudou disponovat volnými finančními prostředky. Obecně větší zásluhovost vede k vyšší motivaci k práci a to by mohlo opět vést k větší stabilitě penzijního systému. V případě tohoto scénáře dalšího vývoje důchodového systému, je vhodné také pravidelně informovat obyvatelstvo, stejně jako tomu je ve Švédsku, o výši svých naspořených finančních prostředků ve fondové části prvního pilíře. (Vejvodová, 2012) Druhý pilíř důchodového systému by byl vytvořen dobrovolnými zaměstnaneckými fondy. Třetí pilíř by tvořilo dobrovolné důchodové spoření. V tomto pilíři důchodového systému je v současnosti poměrně vysoké procento populace. Tento pilíř důchodového systému zůstane zachován. (Důchodový systém ve Švédsku, 2013) Tab. 18

Výhody a nevýhody čtvrtého možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy

Výhody Státní důchodové fondy pro občany více důvěryhodné Nedojde ke zrušení dosud vytvořených důchodových fondů Větší motivace občanů zůstat ekonomicky aktivní i v důchodovém věku Nebude docházet k neustálému navyšování důchodového věku Odpadnou náklady na marketing Zdroj: Vlastní zpracování.

Nevýhody procentuální výše

Určení odvodů 1. pilíře Náklady spojené s vytvořením státních důchodových fondů Nedostatek pracovních míst


78

Shrnutí: - Tento scénář ponechá 3 pilíře důchodového systému. První pilíř bude mít dvě části: průběžně financovanou a fondově financovanou. Pro první část je důležité určit minimální výši důchodu. Standardní důchodový věk je 65 let. - Fondové financování – potřebné stanovit, jakou výši pojistného bude občan odvádět. Zachování soukromých fondů, případně státních fondů s garancí ČNB. Zvýšení informovanosti obyvatelstva. - Druhý pilíř vytvořen zaměstnaneckými fondy a třetí pilíř je dobrovolné důchodové spoření.

5.1

Dílčí závěr kapitoly

Vytvoření druhého pilíře důchodového systému lze považovat v České republice za poměrně neúspěšné, neboť do systému vstoupil velmi nízký počet účastníků. V této kapitole jsme předpokládali, že se za současného nastavení důchodové reformy nebude počet účastníků již rapidně navyšovat. Jsou uvedeny možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy. Cílem této kapitoly bylo nalézt odpověď na výzkumnou otázku: Jaké jsou možnosti dalšího vývoje důchodového systému v ČR? Vzhledem ke složitosti současné situace v Poslanecké sněmovně, je pravděpodobné, že projednávání otázky řešení důchodové reformy může být odloženo, případně se na jednotném řešení jednotlivé strany nedohodnou a budou probíhat velmi zdlouhavá vyjednávání. Druhým možným scénářem je, že druhý pilíř důchodového systému zůstane zachován. Nicméně je velmi nepravděpodobné, že zůstane zachován v takové podobě, v jaké je nastaven nyní. Pokud nastane tento scénář, budou provedeny úpravy některých parametrů. Třetím scénářem je zestátnění nebo zrušení druhého pilíře důchodového systému. Čtvrtým scénářem je vytvoření důchodového systému, který bude inspirován tzv. skandinávským modelem. Za nejvíce pravděpodobný považuji scénář první, tj. že řešení otázky penzijní reformy parlamentní strany odloží, případně o podobě důchodového systému budou zdlouhavě vyjednávat.

Diskuse

79

6 Diskuse Ve všech analyzovaných zemích jsou důvody pro provedení důchodové reformy v zásadě velmi podobné. Hlavním důvodem je nepříznivý demografický vývoj a s tím související nepříznivá demografická prognóza, stárnutí populace. Jedním z faktorů tohoto stárnutí je snižování porodnosti, případně pak také časté odkládání rodičovství mladých lidí na pozdější dobu. V současné době má v České republice velká část mladých lidí v zásadě jinou vizi budoucnosti, než dřívější generace. Mají tendenci věnovat se spíše kariérním záležitostem, mnoho lidí se rozhoduje mít pouze jedno dítě. Budování kariéry však není ani zdaleka jediný důvod, proč dochází k odkládání narození potomků. Mladí lidé bez praxe patří k rizikové skupině, která si velmi obtížně hledá zaměstnání. Jedním z dalších důvodů je také špatná finanční situace mladých rodin. Vzhledem k nepříliš příznivé ekonomické situaci v České republice, bude do budoucna docházet k dalšímu snižování počtu narozených dětí. Z toho důvodu by bylo vhodné učinit určitá vládní opatření, které by vedly k zakládání rodin a zvýšení porodnosti. V dřívějších dobách, měli mladí lidé možnost využít bezúročných novomanželských půjček. Jejich opětovné zavedení bychom mohli považovat za vládní krok, který by se mohl stát do budoucna určitým spouštěčem zvyšování porodnosti. Tyto novomanželské půjčky by mohly být poskytovány pouze do určitého předem stanoveného věku, s cílem snížit věkovou hranici rodičovství. Dopadem by však mohl být pokles úrovně vzdělanosti obyvatelstva. Můžeme však očekávat, že pouhé zavedení bezúročných novomanželských půjček by nevedl k tak vysokému nárůstu porodnosti, který by vyřešil otázku důchodové reformy. Navíc bude potřebné překlenout období, než se tito lidé stanou výdělečně činnými a začnou odvádět státu finanční prostředky. Je nutné také stanovit, která instituce bude případné bezúročné novomanželské půjčky poskytovat, neboť bankovní ústavy budou vyžadovat relativně vysokou finanční odměnu. Navíc zavedení novomanželských půjček jim způsobí pokles zisků z poskytovaných hypotečních úvěrů. Narození potomka s sebou nese i další nemalé finanční náklady. Dalšími faktory, vedoucí k podpoře porodnosti, je zvyšování dávek poskytovaných v mateřství, např. výše porodného, dávek poskytovaných ženám na rodičovské dovolené, případně výše přídavků na děti. K opatřením vedoucím k podpoře porodnosti se rozhodli i v některých zahraničních zemích. V Polsku došlo od roku 2013 například k prodloužení doby placené mateřské dovolené. Nicméně zatímco v Polsku došlo k nárůstu dávky poskytované v mateřství z 6 měsíců na 12 a po dobu rodičovské dovolené, která může trvat 3 roky, již ženy nedostávají téměř nic, v České republice je podpora rodin s dětmi rozložena na mateřskou dovolenou, která trvá 28 týdnů a rodičovskou dovolenou, která může trvat až 4 roky. Na Slovensku je příspěvek rozložen rovněž na 28 týdenní mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou v délce maximálně 3 roky. V Německu je doba mateřské dovolené stanovena na 14 týdnů a rodičovská dovolená na 12 měsíců. (Gola: EU - Kde je rodičovská dovolená nejdelší a nejvyšší?, 2009) (Polsko nechce vymřít - prodlouží mateřskou na rok, 2012)

Diskuse

80

V práci jsou analyzovány možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy. Všechny tyto scénáře mají určité výhody, ale také nevýhody. Nyní si některé z nich objasníme podrobněji. Prvním scénářem je, že současní vládní představitelné vyjednávání důchodové reformy odloží (v krajním případě až do dalších předčasných voleb), případně se na podobě důchodové reformy v blízké době nedohodnou a poté budou probíhat další zdlouhavá vyjednávání. Za výhodu tohoto scénáře můžeme považovat více času na rozhodnutí o optimální variantě důchodové reformy pro vládní představitele. Nicméně otázka důchodové reformy je diskutována již velmi dlouhou dobu (z řad odborníků byla dokonce sestavena i tzv. Bezděkova komise, která analyzovala kromě jiného i některé návrhy na podobu důchodového systému). Je zřejmé, že odložení důchodové reformy není řešením a navíc dochází k přetěžování stávajícího systému, neboť výdaje na důchody v důsledku zvyšujícího se počtu lidí v důchodovém věku rostou. Toto způsobuje další zadlužování země a můžeme tedy považovat za příznivější, najít řešení důchodové reformy co nejdříve. Nicméně tyto změny by měly vést k optimálnímu řešení. Podobná situace, která nastala po zavedení druhého pilíře důchodového systému, kdy o druhý pilíř mělo zájem pouze nízký počet účastníků, by již neměla nastat. Pokud by nastala situace, kdy řešení otázky důchodové reformy bude odloženo a po určitém čase dojde ke zrušení druhého pilíře bez náhrady, zvýší se i výše žalovatelné částky. S tím souvisí také fakt, že se později může více lidí rozhodnout obrátit na soud. Pokud dojde k odkladu důchodové reformy až do dalších předčasných voleb, mohla by se otázka řešení důchodové reformy objevit také v předvolební kampani některých populistických stran. V předčasných volbách, které proběhly v roce 2013, se např. ČSSD rozhodla prosazovat zrušení druhého pilíře. Nicméně pouhé zrušení druhého pilíře nevyřeší otázku důchodové reformy. Pokud některé strany prosazují zrušení druhého pilíře důchodového systému, měly by navrhnout jiné řešení a o tomto návrhu také informovat veřejnost. Za druhý možný scénář považujeme zachování druhého pilíře, přičemž budou provedeny pouze jeho úpravy. Toto nám umožní ponechat tzv. druhý pilíř, který je zavedený již v mnoha státech, ve kterých je často také považován za významný. Vhodnými parametrickými úpravami může být zavedení druhého pilíře jako povinného, stejně jako v řadě jiných zemí. Případně může zůstat druhý pilíř důchodového systému pilířem dobrovolným s možností po určité době vystoupit. Pokud by zůstal druhý pilíř důchodového systému dobrovolný, považuji zavedení možnosti vystoupit za nutný parametr, neboť snad u všech typů smluv má spotřebitel do určité doby po uzavření smlouvy alespoň několikadenní možnost odstoupit. V případě druhého pilíře důchodového systému tuto možnost nemá a někteří účastníci tak mohou do druhého pilíře vstoupit pod nátlakem finančních poradců a nemohou následně své rozhodnutí již přehodnotit. Navíc v případě druhého pilíře důchodového systému se jedná o uzavření smlouvy na velmi dlouhou dobu. Dobrovolnost druhého pilíře s sebou nese značné riziko konzervativního chování, neboť dosavadní druhý pilíř důchodového systému přináší řadu dalších negativ a zejména je pro většinu populace nevýhodný. Mezi tyto negativa řadíme např. poplatky a provize snižující výnosy. V České republice neexistuje garance, že finanční

Diskuse

81

prostředky v penzijních fondech opravdu zůstanou a nedojde k vytunelování, neboť vklady nepodléhají pojištění. Aby se pro druhý pilíř důchodového systému rozhodlo dobrovolně vstoupit velké procentuální zastoupení populace, musí dojít ke změně mnoha parametrů. K dosavadnímu nízkému počtu účastníků vedla také neexistence jistoty zachování druhého pilíře. K této nejistotě s vysokou pravděpodobností přispěl také dřívější záměr ministra financí Miroslava Kalouska, jehož cílem bylo zrušit státní podporu u stavebního spoření, a to retrospektivně. Tento návrh byl zrušen až Ústavním soudem. (Tůma, O., Mělo by se zrušit stavební spoření?, 2011) Stavební spoření je sice jiným produktem, nicméně tento krok nevzbudil v řadě lidí důvěru. Třetím scénářem je zrušení druhého pilíře důchodového systému, existuje několik možných způsobů. Jedním z nich je převedení doposud naspořených finančních prostředků do třetího pilíře, tzn. k penzijnímu spoření. Nicméně otázkou zůstává, jak postupovat v případě, že daný účastník druhého pilíře důchodového systému není zároveň také účastníkem třetího pilíře. V tomto případě se nabízí možnost daných účastníků finanční prostředky vybrat. Extrémním případem je zrušení bez náhrady, to znamená, že účastníci druhého pilíře o doposud naspořené finanční prostředky přijdou ve prospěch státu. Tento proces je označován jako tzv. znárodnění. Ke znárodnění již došlo v Maďarsku a v druhé polovině roku 2013 o tom začíná uvažovat také Polsko. Proces znárodnění bude mít dopad na dosavadní účastníky systému a také na finanční instituce. Penzijní fondy přijdou o část svých finančních aktiv. Navíc tyto fondy již vynaložily v souvislosti se zavedením druhého pilíře určité náklady, např. náklady na zaškolení finančních poradců, náklady na provize, apod. Můžeme předpokládat, že penzijní fondy budou vůči zrušení rezistentní a z toho důvodu lze očekávat řadu žalob podaných na stát, a to právě ze strany penzijních fondů. Navíc pokud by došlo ke zrušení bez náhrady, lze očekávat podané žaloby také ze strany účastníků. Jak již bylo zmíněno, jestliže budou o zrušení druhého pilíře probíhat ještě zdlouhavé diskuse a projednávání Poslaneckou sněmovnou, lze očekávat přímoúměrné navyšování počtu podaných žalob, zároveň s navyšující se celkovou částkou, odvedenou do druhého pilíře. Zrušení druhého pilíře penzijního fondu může snížit státní důvěru. Čtvrtým scénářem je vytvoření důchodového systému, který bude inspirován tzv. skandinávským modelem. V tomto případě by zůstal důchodový systém třípilířový. Nejvýraznější úpravy by se týkaly prvního pilíře, který by byl složen ze dvou částí. V takovém případě by bylo nutné stanovit, jaká procentuální část by byla do jednotlivých částí odváděna. Tento propočet můžeme považovat pro správné fungování za velmi důležitý. Důchodový věk by byl stanoven na 65 let. V současné době je legislativně do budoucna stanoven věk až na 67 let a předpokládá se, že poté bude docházet k dalšímu navyšování. Další zvyšování však již nemůžeme považovat za příliš vhodné, a to nejen z hlediska sociálního, ale také z hlediska hospodaření státu. Přestože se zvýšením důchodového věku dojde ke zkrácení výplaty důchodových dávek, mohlo by dojít k výraznému navýšení výdajů v jiných oblastech, zejména ve zdravotnictví. Je zřejmé, že lidé v takto vysokém věku, zejména v zaměstnáních, kde je potřebné vykonávat fyzicky náročnou činnost, nebudou

Diskuse

82

do budoucna schopni tuto práci vykonávat. Tito lidé zpravidla budou nuceni hledat práci jinou, to se však stane pro většinu osob problémové, neboť firmám se nevyplatí vynakládat náklady spojené s přijímáním a zaměstnáváním těchto osob. Firmě vznikají náklady např. na zaškolování zaměstnanců, u starších osob se snižuje produktivita práce, vzniká větší pravděpodobnost, že tento zaměstnanec udělá chybu apod. Z toho důvodu může dojít ke zvýšení počtu vyplácených dávek podpory v nezaměstnanosti od státu, nebo případně dávek státní sociální podpory. Zmírněním tohoto faktu by mohlo být určité daňové zvýhodnění pro zaměstnavatele, kteří budou zaměstnávat osoby od určitého předem stanového věku. V současné době je v České republice poměrně vysoká míra nezaměstnanosti a riziko nedostatku pracovních míst můžeme očekávat i do budoucna. Toto riziko je možné eliminovat vytvářením nových pracovních míst nebo alespoň zlepšením podmínek pro jejich vytváření.

Závěr

83

7 Závěr Cílem práce bylo na základě analýzy procesů reforem důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny a jejich následných změn, provést analýzu a zhodnocení možných dopadů scénářů dalšího vývoje penzijní reformy důchodového systému v ČR. Přestože porovnat důchodové systémy jednotlivých analyzovaných zemí může být problematické, vykazují penzijní systému určité společné znaky, ale také odlišnosti. Ve všech analyzovaných zemích proběhly v důchodovém systému určité reformní kroky. Důvody provedení důchodové reformy jsou v zásadě velmi podobné. Stěžejním důvodem všech zemí je nepříznivá demografická situace. Všechny země Visegrádské skupiny vykazují tendence ke zvyšování počtu osob vstupujících do důchodového věku a snižování počtu osob, které se stávají ekonomicky aktivními. Problém je umocněn snižující se porodností a zvyšováním věku dožití. Zatímco v ČR bylo v roce 2010 relativní zastoupení počtu osob starších 65 let a počtu obyvatel ve věku 15-64 let 24 %, v roce 2050 je očekávané procentuální zastoupení ve výši 55 %. V Německu toto zastoupení činí v roce 2010 34 % a v roce 2050 dokonce 63 %. V Polsku pro rok 2010 21 % a pro rok 2050 již 58 %. Na Slovensku byl v roce 2010 tento poměr 19 % a v roce 2050 již 56 %. Tato změna se odrazí také ve výdajích na důchody. (The 2012 Ageing Report: Economic and budgetary projections for the 27 EU member states, 2012) Na Slovensku byl považován původní důchodový systém vzhledem k nižší míře zásluhovosti za velmi nespravedlivý. Velkým problémem byl také vysoký deficit Sociální pojišťovny, což navyšovalo deficit státního rozpočtu. Jedním z důvodů reformy důchodového systému bylo podpoření slovenského finančního trhu. Ve všech analyzovaných zemích by se na základě změny demografického složení obyvatelstva stal původní důchodový systém neudržitelným. Ve všech zemích Visegrádské skupiny byla zavedena třípilířová struktura důchodového systému, nicméně v rámci této struktury pozorujeme určité odlišnosti. V rámci důchodových systémů došlo v analyzovaných zemích dokonce k reformování reforem. (Dôchodkový systém, 2013) (Belická, K., 2013) V některých aspektech lze očekávat do budoucna podobné změny, jako v ostatních zemích Visegrádské skupiny. Důchodový věk není v jednotlivých zemích jednotný. Nejnižšího důchodového věku je dosaženo na Slovensku, kde je důchodový věk stanoven na 62 let. (Důchodový věk ve státech EU, EHP a Švýcarsku, 2013) Lze tedy předpokládat do budoucna další postupné navyšování. V České republice je důchodový věk v současnosti stanoven až na 67 let (platí pro ročník narození 1977), přičemž poté by mělo dojít k dalšímu navyšování. (Janda, J., 2012) Toto navyšování však již nelze považovat za optimální, neboť dopadem může být zvyšování výdajů v jiných oblastech. V zemích Visegrádské skupiny je stanovena odlišná legislativa pro výpočet důchodové dávky, jsou např. stanoveny odlišné délky rozhodného období. V rámci druhého pilíře důchodového systému se země liší tím, zda je vstup do tohoto pilíře povinný nebo dobrovolný. Na Slovensku, v Polsku i v Maďarsku byl druhý pilíř důchodového systému pro určité věkové skupiny povinný a o druhý pilíř důchodového systému byl

Závěr

84

zpočátku vysoký zájem. (Brdek, M., Krebs, V., Jírová, H., 2002) V České republice byl stanoven druhý pilíř důchodového systému jako dobrovolný. (Syrový, P., 2012) Do druhého pilíře vstoupilo podstatně méně účastníků, než bylo očekáváno. (Ekonomické ukazatele penzijních fondů APF za rok 2013, 2013) Do budoucna lze očekávat stanovení druhého pilíře důchodového systému pro určitou část obyvatelstva, stejně jako v ostatních zemích, jako povinného. V rámci mezinárodního srovnání důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny je patrné, že dochází k odlišným procentuálním odvodům do druhého pilíře. Slovensko stanovilo tyto odvody původně velmi vysoko, nicméně od roku 2013 se důchodová sazba snížila z 9 % na 4 %. (II. pilier - povinné dôchodkové poistenie, 2011) Inspirací pro tuto zemi byl také český model, neboť mohou nově lidé spořit další 2 % ze svého. Podobnou situaci bylo možné pozorovat také v Polsku, v roce 2011 došlo ke snížení odvodů do penzijního fondu, z původních 7,3 % ze mzdy na 2,3 %. (Vavrouška, P., Hromádka, M., Táborská, M., 2011) Vysoký zájem o druhý pilíř důchodového systému v některých zemích způsobil určité problémy. Rozpočet zpravidla nebyl tak veliký na profinancování výpadku příjmů. Snahou České republiky je projevit maximální snahu neopakovat chyby jiných zemí. Financování důchodového systému bylo u nás zajištěno daňovými příjmy. (Prouza, T., 2011) Nízký počet účastníků však zatím finanční problémy, ke kterým došlo v ostatních zemích, způsobit v podstatě nemohl. Zajímavým faktorem, podle kterého bychom mohli komparovat důchodového systémy Visegrádských zemí je výše tzv. skrytého penzijního dluhu. Je možné říci, že důchodový systém je ze všech věkových skupin nevýhodný pro mladší generace. Méně výhodný je také pro muže, než pro ženy, neboť muži odvádějí do systému vyšší částku. Srovnáme-li podíl odvodů na čisté současné hodnotě penzí u mužů s datem narození v roce 1975, hodnota bude dosahovat přibližně 200 % u mužů a 125 % u žen. Pro osoby narozené v roce 2008 jsou tyto hodnoty vyšší. Pro muže činí téměř 300 % a pro ženy 200 %. (Schneider, O., Jaký důchod nás čeká? Alternativy vývoje státního průběžného důchodového systému 2013) V České republice je ve srovnání s ostatními zeměmi Visegrádské skupiny Česká republika zemí s nejvyšším podílem odvodů na čisté současné hodnotě penzí. Tento fakt je možné považovat za alarmující a do budoucna by mělo dojít k úpravám. V České republice je výše náhradového poměru, vypočítaného z čisté mzdy, u mužů pod průměrem OECD. Tento průměr činí 68,8 %. Výše náhradového poměru v ČR je 64,4 %. Nejvyššího náhradového poměru je dosaženo v Maďarsku, jeho výše dosahuje 106 %. Na Slovensku činí náhradový poměr 74,5 % a v Polsku 68,2 %. U žen je tento náhradový poměr nižší, než u mužů, neboť ženy dosahují v rozhodném období zpravidla nižších výdělků, než muži a z těchto výdělků je poté stanovena výše důchodu. V České republice je v důchodovém systému, oproti jiným zemím, značná míra solidarity. (Průměrné penze versus průměrná mzda ve světě, 2011) Jedním z dílčích cílů diplomové práce bylo uvést možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy. Prvním možným scénářem je odložení projednávání

Závěr

85

důchodové reformy, případně budou v Poslanecké sněmovně probíhat další zdlouhavá vyjednávání. Předpokladem tohoto scénáře je, že se jednotlivé politické strany v nejbližší době na podobě důchodového systému nedohodnou. Přestože politici získají čas k nalezení řešení, bude docházet k přetěžování stávajícího systému, otázka důchodové reformy se pravděpodobně objeví ve volebních programech některých politických stran. V případě zdlouhavých vyjednávání bude nutné vynaložit další náklady. Druhým možným scénářem je zachování druhého pilíře důchodového systému, je však nutné provést úpravy některých parametrů. Za vhodnou úpravu můžeme považovat zavedení druhého pilíře jako povinného nebo ponechat druhý pilíř jako dobrovolný s možností po určité době vystoupit. Ponechání druhého pilíře důchodového systému s sebou nese řadu výhod, ale také dopadů. Jedním z nich je nutnost vynaložit náklady na marketingovou kampaň. Tyto náklady bude nutné vynaložit i z důvodu poměrně konzervativního chování některých lidí. Vzhledem k tomu, že druhý pilíř důchodového systému je pro osoby s nízkými příjmy nevýhodný, bude nutné nalézt řešení, jak zachovat životní úroveň zbývajícího obyvatelstva. Nevýhodou druhého pilíře důchodového systému jsou vysoké náklady na správu, a to bez poklesu nákladů I. pilíře. Třetím scénářem, který by mohl nastat, je zrušení druhého pilíře. Toto zrušení je možné provést i bez náhrady. V tomto případě hovoříme o tzv. znárodnění. K určitým změnám v důchodovém systému, které jsou často označovány znárodněním, došlo v Maďarsku a v současné době se o určitých změnách uvažuje i Polsko. V těchto zemích však byl důvod tohoto procesu vyřešení vládních financí. V České republice je v druhém pilíři důchodového systému doposud nízký počet účastníků. Důvodem, který by mohl vést ke znárodnění, je spíše populismus některých politických stran. Zrušení druhého pilíře důchodového systému není řešením otázky důchodové reformy a do budoucna bude toto řešení potřebné nalézt. Dalším dopadem zrušení druhého pilíře důchodového systému je snížení státní důvěry. Čtvrtým scénářem je vytvoření důchodového systému, který bude inspirován tzv. skandinávským modelem. Přestože všechny výše uvedené možné scénáře důchodového systému mají určité výhody a nevýhody, právě vytvoření důchodového systému, pro který nám je inspirací tzv. skandinávský model důchodového systému, je příznačný značným počtem výhod.

Literatura

86

8 Literatura Allott, A., Dodu, D. a kol. Regirement savings funds in CEE: 2011 update [online]. 2012 [cit. 2013-10-18] Dostupné na: http://www.milliman.com/uploadedFiles/insight/eb-published/2011retirement-funds-cee.pdf BELICKÁ, K., Důchodová reforma na Slovensku [online]. [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanychcisel/clanky/casopis-narodni-pojisteni-c-4-2004-clanek-1.htm BEZDĚK, V., Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem) [online]. Praha, 2000 [cit. 2013-08-15]. Dostupné na: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/en/research/resear ch_publications/mp_wp/download/vp2500.pdf BRDEK, M., KREBS, V., JÍROVÁ, H., Trendy v evropské sociální politice. Praha: ASPI Publishing, 2002. 251 s. ISBN 80-86395-25-1 B.Sobotka: Nečasova penzijní reforma poškozuje občany, ČSSD je připravena ji zrušit nebo upravit [online]. Praha: ČSSD, 7. 9. 2012 [cit. 2013-11-9]. Dostupné na: http://www.cssd.cz/ke-stazeni/videogalerie/tiskove-konference/sobotka42/ CECHL, P., Druhý pilíř můžeme zrušit. Uvidíme, co nabídne ČSSD, zní z ANO. [online]. 12. 11. 2013 [cit. 2013-12-15]. Dostupné na: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/druhy-pilir-muzeme-zrusituvidime-co-nabidne-cssd-zni-z-ano-2011_288707.html#.UptxfuJ_iUO ČSSD předkládá zákon o odložení vládní penzijní reformy na rok 2015 [online]. Praha: ČSSD, 19. 10. 2012 [cit. 2013-12-08]. Dostupné na: http://www.cssd.cz/media/tiskove-zpravy/cssd-predklada-zakon-oodlozeni-vladni-penzijni-reformy-na-rok-2015/ ČSÚ: Stárnutí obyvatelstva ČR [online]. Praha: ČSÚ, 1. 2. 2013 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: https://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/kulaty_stul:_starnuti_obyvatel_ceske_repub liky_prezentace20120131

Literatura

87

Dôchodkový systém [online]. Bratislava: Ekonomická univerzita v Bratislavě, 2013 [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://maag.euba.sk/documents/pravnaupravadochsystemu.pdf DSS [online]. Bratislava: Asociácia dôchodkových správcovských spoločností [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.adss.sk/Default.aspx?CatID=57 Důchodové pojištění [online]. Praha: MPSV, 2010 [cit. 2010-03-25]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/3#ps Důchodový systém ve Švédsku [online]. 21. 5. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.uzijsiduchod.cz/novinky/duchodovy-system-ve-svedsku/ Důchodový věk ve státech EU, EHP a Švýcarsku [online]. ČSSZ [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/duchodovepojisteni/duchodovy-vek-ve-statech-eu.htm Ekonomické ukazatele penzijních fondů APF za rok 2013 [online]. [cit. 2013-12-06]. Dostupné na: http://www.apfcr.cz/cs/vybrane-ekonomickeukazatele/ekonomicke-ukazatele-penzijnich-fondu-apf-cr-za-rok-2013.html EHL, M., Maďarsko znárodnilo lidem úspory na penze [online]. 14. 12. 2010 [cit. 2013-10-17]. Dostupné na: http://hn.ihned.cz/c1-48596390-madarskoznarodnilo-lidem-uspory-na-penze FIALA, T., Zavádějící grafy o růstu počtu důchodců [online]. 9. 11. 2011. [cit. 2013-0830]. Dostupné na: http://denikreferendum.cz/clanek/11885-zavadejici-grafyo-rustu-poctu-duchodcu GOLA, P., Důchod? Čím dál později [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.finance.cz/zpravy/finance/392295-duchod-cim-dal-pozdeji/ GOLA, P., EU - Kde je rodičovská dovolená nejdelší a nejvyšší? [online]. 7. 9. 2009 [cit. 2013-12-17]. Dostupné na: http://www.finance.cz/zpravy/finance/232979eu-kde-je-rodicovska-dovolena-nejdelsi-a-nejvyssi-/

Literatura

88

GORA,J., New pension system in Poland and the development of life insurance [online]. [cit. 2013-10-21]. Dostupné na: http://www.mapfre.com/ccm/content/documentos/mapfrere/fichero/en/tr ebol-en-num13-2.pdf HEDVÁBNÝ, P., Poučení z Polska a Maďarska [online]. 23. 8. 2005 [cit. 2013-11-2]. Dostupné na: http://ekonom.ihned.cz/c1-13712060-pouceni-z-polska-amadarska Hlavní změny v důchodovém pojištění [online]. Praha: MPSV [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/621 HOVORKA, J., Povinný druhý pilíř dává smysl, nikdo ho ale nechce. [online]. 24.10. 2011 [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://spoctiduchod.mesec.cz/clanky/povinny-druhy-pilir-je-smysluplnynikdo-ho-ale-nechce/ I. pilier - povinné dôchodkové poistenie [online]. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny slovenskej republiky, 2. 11. 2011 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: http://www.employment.gov.sk/i-pilier-povinne-dochodkovepoistenie.html II. pilier - povinné dôchodkové poistenie [online]. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny slovenskej republiky, 2. 11. 2011 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: http://www.employment.gov.sk/iipilier-starobne-dochodkovesporenie.html III. pilier – doplnkové dôchodkové sporenie [online]. Bratislava: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny slovenskej republiky, 2.11.2011 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: http://www.employment.gov.sk/iii.-pilier.html JANDA, J., Zajištění na stáří: jak se co nejlépe připravit na podzim života 1. vyd. Praha: GRADA, 2012. 197 s. ISBN 978-80-247-2805-6. KLIMENTOVÁ, J., Sociální pojištění: důchodové pojištění a nemocenské pojištění: hlavní vývojové trendy do roku 2000 a právní stav k 1. 1. 2002. Praha: MPSV, 2001. 77 s. ISBN 80-86552-19-5 KREBS, V., aj. Sociální politika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005. 502 s. ISBN 80-86395-33-2

Literatura

89

KREBS, V., aj. Systémy důchodového zabezpečení ve vyspělých zemích Evropy [online]. 2007 [cit. 2013-11-04]. Dostupné na: http://www.cssz.cz/cz/casopisnarodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/casopis-narodni-pojisteni-c3-2003-clanek-3.htm KUBÍČKOVÁ, V., Slovenská důchodovka se otřásá v základech [online]. 21. 11. 2012 [cit. 2013-11-04]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/203347-slovenskaduchodovka-se-otrasa-v-zakladech/ KUČERA, P., Druhý pilíř penzí skomírá. V říjnu přibylo jen 395 lidí [online]. Praha: Aktualne.cz, 6. 11. 2013 [cit. 2013-11-24]. Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=794644 LABUDA, T., Slovenský důchodový systém v kostce [online]. 16. 6. 2010 [cit. 2013-1104]. Dostupné na: http://www.investujeme.cz/slovensky-duchodovy-systemv-kostce/ LÉKO, I., Maďarsko: reforma reformy penzijního systému [online]. 18. 1. 2011 [cit. 2013-11-04]. Dostupné na: http://www.ceskapozice.cz/byznys/finance/madarsko-reforma-reformypenzijniho-systemu?showcomments=1 MALÁTOVÁ, Z., Změny legislativy na Slovensku od 1. 1. 2013 [online]. Praha, 21. 5. 2013 [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.fucik.cz/cs/odborneclanky/zmeny-legislativy-na-slovensku-od-1-1-2013 MICHL, A., Maďarská důchodová reforma končí znárodněním úspor [online]. 7. 12. 2010 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.penizenavic.cz/clanky/madarska-duchodova-reforma-konciznarodnenim-uspor NAVRÁTIL, D., BITTNER, P., Penzijní řešení: Srovnání penzijních systémů ve světě [online]. 1. 3. 2011 [cit. 2013-10-21]. Dostupné na: http://www.csas.cz/static_internet/cs/Komunikace/Tiskove_centrum/Preze ntace_novinari/Prilohy/110301_penzijni.pdf Návrh hlavních principů pokračování reformy důchodového systému [online], Praha: MPSV, 22. 12. 2013. [cit. 2013-10-04]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/663/navrh_rds.pdf

Literatura

90

Nevýhody III. pilíře [online], Brno: Finez Investment Management. [cit. 2013-1004]. Dostupné na: http://www.reforma-duchodu.com/iii-pilir/nevyhody-iiipilire/ Obecná informace k zákonu o důchodovém pojištění [online]. Praha: MPSV, 2011 [cit. 2013-08-10]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/617 OBROVSKÝ, P., Druhý pilíř zřejmě dostane ránu z milosti [online]. 28. 9. 2013 [cit. 2013-12-01]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-nact24/243245-druhy-pilir-po-volbach-zrejme-dostane-ranu-z-milosti/ OECD: Gross and net pension replacement rates [online]. 1. 7. 2013 [cit. 2013-0810]. Dostupné na: http://www.oecd-ilibrary.org/content/table/pens_ratetable-en OTTO, W., Wiśniewski. M., Solving the annuitisation problem in the Polish pension reform [online]. [cit. 2013-10-21]. Dostupné na: http://www.actuaries.org/EVENTS/Seminars/Brighton/presentations/Otto_ Wisniewski.pdf PALATA, L., Slovenská antireforma penzí: Fico jde po krku druhému pilíři [online]. 10. 7. 2012 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchody/239149-slovenska-antireforma-penzi-ficojde-po-krku-druhemu-piliri PALATA, L., VLKOVÁ, J., Polsko znárodní polovinu peněz v penzijních fondech a umaže dluhy [online]. 6. 9. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/polsko-penzijni-tusk-0t0-/ekozahranicni.aspx?c=A130905_171053_eko-zahranicni_pul Pensionfundsonline: Poland [online]. [cit. 2013-10-21]. Dostupné na: http://www.pensionfundsonline.co.uk/%28x%281%29s%28c03vtqngfisvccl rttiew00c%29%29/dir/virtualpages.aspx?cat=countryprofiles&title=poland& id=81&AspxAutoDetectCookieSupport=1 Pilíře českého důchodového systému [online]. 2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné na: http://www.duchodovareforma.cz/duchodovy-system/

Literatura

91

PLISCHKE, S. E., Evropan ve výslužbě u Bismarcka [online]. 15. 4. 2003 [cit. 2013-0817]. Dostupné na: http://www.penize.cz/svetova-ekonomika/15477evropan-ve-vysluzbe-u-bismarcka Počet a průměrné výše důchodů [online]. 2013 [cit. 2013-08-20] Dostupné na: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/510420EA-058A-44DBADDF0D199459A9ED/0/3_Q_2013novepriznaneduchodydlezahajenitrvalevyplaty web.pdf Počty důchodců a poplatníků pojistného v ČR [online]. 15. 5. 2012 [cit. 2013-08-19] Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/12950 Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt-out ze základního důchodového pojištění [online]. Praha: MPSV. 2009 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/6279/material.pdf Polsko nechce vymřít – prodlouží mateřskou na rok [online]. Praha, 4. 12. 2012 [cit. 2013-12-11]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/206171polsko-nechce-vymrit-prodlouzi-materskou-na-rok/ Pozůstalostní důchody [online]. Praha: MPSV, 2011 [cit. 2013-08-10]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/620 Projekce obyvatelstva České republiky [online]. Praha: ČSÚ, 2013 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/A6003061EE/$File/402013u. pdf PROUZA, T., Zvýšení DPH a penzijní reforma: mnoho povyku pro nic [online]. 10. 5. 2011 [cit. 2013-08-11]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchody/204554-zvyseni-dph-a-penzijni-reformamnoho-povyku-pro-nic Průměrné penze versus průměrná mzda ve světě [online]. 24. 2. 2011 [cit. 2013-0811]. Dostupné na: http://www.financninoviny.cz/zpravy/prumerne-penzeversus-prumerna-mzda-ve-svete/600769

Literatura

92

Přehled o počtu důchodců [online]. Praha: ČSSZ, 2013 [cit. 2013-09-11]. Dostupné na: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/009D81CA-7FFC-4F71-BB7A7802A3F4D573/0/k3062013PREHLEDOPOCTUDUCHODCU.pdf PŘIB, J., Kdy do důchodu a za kolik. 11. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2010. 139 s. ISBN 978 -80-247-3293-3 Příručka budoucího důchodce v roce 2013. 1. vyd. Praha: ČSSZ, 2013. 39 s. ISBN 978-80-87039-30-4 Příručka OSVČ pro oblast sociálního zabezpečení. [online]. Praha: ČSSZ, 2013 [cit. 2013-08-12]. Dostupné na: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/D884FF6CD5B2-4108-87D9-629FE606DAC0/0/prirucka_OSVC_2013_web.pdf Reforma penzí byla v okolních zemích radikálnější, zařadily ale zpátečku [online]. Praha: MPSV, 30. 7. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/cs/15829 RUBEŠ, L., Doplňkové penzijní spoření a důchodové spoření pro finanční poradce, zaměstnavatele a budoucí důchodce. Úvaly: SYSTEMIA, 2013. 137 s. ISBN 978-80260-3892-4 SEZEMSKÝ, J., Důchodová reforma [online]. Praha: MPSV, 27. 11. 2008 [cit. 2013-0817]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5934/27112008.pdf SCHNEIDER, O., Jaký důchod nás čeká? Alternativy vývoje státního průběžného důchodového systému [online]. 20. 9. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://idea.cerge-ei.cz/documents/kratka_studie_2012_07.pdf SCHNEIDER, O., Penzijní dluh: břímě mladých [online]. Praha: Národohospodářský ústav AVČR, v. v. i., 24. 5. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://idea.cerge-ei.cz/documents/Studie_2011_02_Penze.pdf SKALKOVÁ, O., Výpočet důchodu v letech 2013 až 2015 [online]. 18. 6. 2013 [cit. 201311-05]. Dostupné na: http://penize.ihned.cz/penze/c1-60086310-druhy-pilirpenzi-ma-rozjet-nova-moznost-vystoupit-po-peti-letech-sporeni

Literatura

93

Sklenák o II. pilíři: Část úspor zestátníme, alternativou nižší penze [online]. 24. 5. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/228815-sklenak-o-ii-piliricast-uspor-zestatnime-alternativou-nizsi-penze/ SLANÝ, A., KREBS, V. A KOL. Sociální ochrana a důchodový systém., 1. vyd. Brno: Olprint, 2004.71s. ISBN 978-80-260-3892-4 Slovenští poslanci zbrzdili tamní důchodovou reformu [online]. 10. 8. 2012 [cit. 2013-11-04]. Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/businessvesvete/clanek.phtml?id=754110%20http://www.penize.cz/duchody/239149slovenska-antireforma-penzi-fico-jde-po-krku-druhemu-piliri Sociální pojištění zaměstnanců [online]. 2012 [cit. 2013-08-15]. Dostupné na: http://www.finance.cz/dane-a-mzda/mzda/odvody-socialniho-azdravotniho-pojisteni/zamestanec-socialni-pojisteni/ Starobní důchody [online]. Praha: ČSSZ, 13. 3. 2013 [cit. 2013-08-15]. Dostupné na: http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/starobni-duchody.htm STUCHLÍK, J., Penzijní reforma na kolenou. Slováci si na důchod už sami nenaspoří. [online]. 5. 1. 2010 [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchody/64970-penzijni-reforma-na-kolenou-slovacisi-na-duchod-uz-sami-nenaspori SYROVÝ, P., Jak si spořit na důchod: zorientujte se v důchodové reformě 1. vyd. Praha: GRADA, 2012. 152 s. ISBN 978-80-247-4479-7. ŠIROKÝ, J., Tvoříme a publikujeme odborné texty nejen pro ekonomy a manažery 1. vyd. Praha: Computer Press, a.s., 2011. 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5. Šťastný neví, zda bude hlasovat proti Klausovi [online]. 25. 9. 2012 [cit. 2013-1129]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/197315stastny-nevi-zda-bude-hlasovat-proti-klausovi/ The 2012 Ageing Report: Economic and budgetary projections for the 27 EU Member States (2010-2060) [online]. Únor 2012 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/201 2/pdf/ee-2012-2_en.pdf

Literatura

94

TŮMA, O., Druhý pilíř startuje. Jak se mu vede u sousedů? [online]. 5. 1. 2010 [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchody/247524-druhypilir-startuje-jak-se-mu-vede-u-sousedu TŮMA, O., Mělo by se zrušit stavební spoření? [online]. 6. 5. 2011 [cit. 2013-112-20]. Dostupné na: http://www.penize.cz/stavebni-sporeni/204321-ocimaexpertu-melo-by-se-zrusit-stavebni-sporeni TŮMA, O., Očima expertů: Wywłaszczenie! Polsko chce penzijním fondům zkonfiskovat dluhopisy [online]. 20. 9. 2013 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.penize.cz/duchodove-sporeni/260832-ocima-expertuwywaszczenie!-polsko-chce-penzijnim-fondum-zkonfiskovat-dluhopisy TŮMA, O., Znárodnění penzijních fondů? Jak dopadly za hranicemi [online]. 7. 1. 2013 [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=767457 VAVROUŠKA, P., HROMÁDKA, M., TÁBORSKÁ, M., Slovenská antireforma penzí: Fico jde po krku druhému pilíři [online]. 9. 3. 2011 [cit. 2013-11-05]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/zpravy/ekonomikavevrope/_zprava/861860 VEJVODOVÁ, A., Nové penze? Škoda, že Češi neopisovali od Švédů [online]. 21. 12. 2012 [cit. 2013-11-20]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/207577-nove-penze-skodaze-cesi-neopisovali-od-svedu/ VLČEK, I., Maďarsko v rámci úsporných opatření zrušilo 13. důchod [online]. 11. 5. 2009 [cit. 2013-10-18] Dostupné na: http://www.novinky.cz/ekonomika/168483-madarsko-v-ramci-uspornychopatreni-zrusilo-13-duchod.html Volby v Česku nevyhrála ČSSD, ale Babiš, píše slovenský tisk [online]. 28. 10. 2013. [cit. 2013-12-08]. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/slovensky-tisk-ovolbach-v-cesku-do4-/zahranicni.aspx?c=A131028_093756_zahranicni_ert Výsledky voleb v České republice [online]. 2013. [cit. 2013-11-26]. Dostupné na: http://volby.idnes.cz/

Literatura

95

WICHTERLOVÁ, L., Ženy, muži a důchody po předčasných volbách 2013 [online]. 23. 10. 2013 [cit. 2013-11-08]. Dostupné na: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/zeny-muzi-a-duchody-v-cr-popredcasnych-volbach-2013-politicke-strany-a-jejich-postoj-k-genderovymdopadum-duchodove-reformy Your social security rights in Hungary [online]. Červenec 2012 [cit. 2013-10-18]. Dostupné na: http://ec.europa.eu/employment_social/empl_portal/SSRinEU/Your%20soci al%20security%20rights%20in%20Hungary_en.pdf Your social security rights in Poland [online]. [cit. 2013-10-21]. Dostupné na: http://ec.europa.eu/employment_social/empl_portal/SSRinEU/Your%20soci al%20security%20rights%20in%20Poland_en.pdf Zákon č 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů související s jeho zavedením [online]. Praha: Ministerstvo vnitra [cit. 2013-08-10]. Dostupné na: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=41761&fulltext=&nr =42~2F1994&part=&name=&rpp=15#local-content Zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření [online]. 2011[cit. 2013-09-02]. Dostupné na: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/duchodovesporeni/ Zákon o pojistném na sociální zabezpečení. [online]. 2013 [cit. 2013-08-15]. Dostupné na: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/socialnizabezpeceni-pojistne/zneni.aspx ZÁMEČNÍK, P., Znárodnění penzí: Hrozí i v Česku? [online]. 11. 9. 2013 [cit. 2013-1110]. Dostupné na: http://www.investujeme.cz/znarodneni-penzi-hrozi-i-vcesku/ Zaměstnavatelé a důchodová reforma od 1. 1. 2013 [online]. 4. 1. 2013 [cit. 201308-10]. Dostupné na: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zamestnavatelea-duchodova-reforma-od-1-1-2013-27651.html

Literatura

96

Závěrečná zpráva [online]. Praha: MPSV, 2005 [cit. 2013-08-12]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2235/zaverecna_zprava.pdf Závěrečná zpráva PES [online]. Červen 2010. [cit. 2013-10-20]. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/8896/2010_06_03_Zaverecna_zprava_final _cistopis.pdf Způsob zhodnocení [online]. Praha: MPSV, 2011. [cit. 2013-08-12]. Dostupné na: http://duchodovareforma.mpsv.cz/cs/75

Přílohy

97

Přílohy

Důchodový věk a doba pojištění

A Důchodový věk a doba pojištění Tab. 1

Důchodový věk v České republice platný pro muže a ženy narozené v roce 1936 – 1977 Rok narození 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977

Muži 60r+2m 60r+4m 60r+6m 60r+8m 60r+10m 61r 61r+2m 61r+4m 61r+6m 61r+8m 61r+10m 62r 62r+2m 62r+4m 62r+6m 62r+8m 62r+10m 63r 63r+2m 63r+4m 63r+6m 63r+8m 63r+10m 64r 64r+2m 64r+4m 64r+6m 64r+8m 64r+10m 65r 65r+2m 65r+4m 65r+6m 65r+8m 65r+10m 66r 66r+2m 66r+4m 66r+6m 66r+8m 66r+10m 67r

Zdroj: Starobní důchody, 2013.

Důchodový věk u žen podle počtu vychovaných dětí 0 1 2 5 a více 3 až 4 57r 56r 55r 54r 53r 57r 56r 55r 54r 53r 57r 56r 55r 54r 53r 57r+4m 56r 55r 54r 53r 57r+8m 56r+4m 55r 54r 53r 58r 56r+8m 55r+4m 54r 53r 58r+4m 57r 55r+8m 54r+4m 53r 58r+8m 57r+4m 56r 54r+8m 53r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 55r 53r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 54r 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 54r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 56r 54r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 55r 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 56r 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 62r 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 62r+4m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 62r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 63r+2m 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 59r+4m 58r 63r+10m 62r+8m 61r+2m 59r+8m 58r+4m 64r 63r+2m 61r+8m 60r+2m 58r+8m 64r+2m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 59r+2m 64r+4m 64r+2m 62r+8m 61r+2m 59r+8m 64r+6m 64r+6m 63r+2m 61r+8m 60r+2m 64r+8m 64r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 64r+10m 64r+10m 64r+2m 62r+8m 61r+2m 65r 65r 64r+8m 63+2mr 61r+8m 65r+2m 65r+2m 65r+2m 63r+8m 62r+2m 65r+4m 65r+4m 65r+4m 64r+2m 62r+8m 65r+6m 65r+6m 65r+6m 64r+8m 63r+2m 65r+8m 65r+8m 65r+8m 65r+2m 63r+8m 65r+10m 65r+10m 65r+10m 65r+8m 64r+2m 66r 66r 66r 66r 64r+8m 66r+2m 66r+2m 66r+2m 66r+2m 65r+2m 66r+4m 66r+4m 66r+4m 66r+4m 65r+8m 66r+6m 66r+6m 66r+6m 66r+6m 66r+2m 66r+8m 66r+8m 66r+8m 66r+8m 66r+8m 66r+10m 66r+10m 66r+10m 66r+10m 66r+10m 67r 67r 67r 67r 67r

98

Důchodový věk a doba pojištění Tab. 2

99

Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod v ČR

Důchodový věk před rokem 2010 v roce 2010 v roce 2011 v roce 2012 v roce 2013 v roce 2014 v roce 2015 v roce 2016 v roce 2017 v roce 2018 po roce 2018 Zdroj: Starobní důchody, 2013.

Potřebná doba pojištění v letech 25 let 26 let 27 let 28 let 29 let 30 let 31 let 32 let 33 let 34 let 35 let

Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny

Recommend Documents