Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu. V Olomouci dne Vlastnoruční podpis

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Bakalářská práce Michaela Svetková

VÝŽIVA A JEJÍ VLIV NA TĚLESNÉ SLOŽENÍ

Olomouc 2014

Vedoucí práce: MUDr. Kateřina Kikalová, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu. V Olomouci dne 12. 4. 2014 …………………………….. Vlastnoruční podpis

Děkuji MUDr. Kateřině Kikalové, Ph.D. za pomoc při výběru tématu, trpělivost, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................... 6 1

CÍLE .................................................................................................................... 7

2

TEORETICKÉ POZNATKY .............................................................................. 8 2.1 SLOŽENÍ TĚLA ............................................................................................... 8 2.1.1 Aktivní tělesná hmota ........................................................................... 8 2.1.2

Pasivní tělesná hmota ............................................................................ 9

2.1.3

Voda .................................................................................................... 10

2.2 ZÁKLADNÍ SLOŽKY VÝŽIVY ......................................................................... 11 2.3 BÍLKOVINY (PROTEINY)............................................................................... 12 2.4 SACHARIDY ................................................................................................. 14 2.4.1 Glykemický index ............................................................................... 15 2.4.2

Vláknina .............................................................................................. 16

2.5 TUKY........................................................................................................... 16 2.5.1 Mastné kyseliny .................................................................................. 17 2.5.2

Cholesterol .......................................................................................... 18

2.6 VITAMÍNY ................................................................................................... 19 2.7 TEKUTINY ................................................................................................... 21 2.8 VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ ............................................................................. 22 2.8.1 Aktuální výživová doporučení pro obyvatele ČR ............................... 22 2.8.2

Potravinová pyramida ......................................................................... 24

2.9 STRAVOVACÍ NÁVYKY ................................................................................ 27 2.9.1 Rozdělení stravy během dne ............................................................... 27 2.10 ENERGETICKÁ POTŘEBA ORGANISMU .......................................................... 28 2.10.1 Bazální metabolismus ......................................................................... 28 2.10.2

Termický efekt přijaté stravy .............................................................. 29

2.10.3

Klidový energetický výdej .................................................................. 29

2.10.4

Pohybová aktivita a energetický výdej ............................................... 29

2.10.5

Výpočet ideální hmotnosti .................................................................. 31

2.11 VLIV DIETY NA SLOŽENÍ TĚLA ..................................................................... 32 2.12 STANOVENÍ SLOŽENÍ TĚLA A ROZLOŽENÍ TUKOVÉ TKÁNĚ ........................... 33 2.13 MOŽNÝ DOPAD NESPRÁVNÉ VÝŽIVY ........................................................... 35 2.13.1 Obezita ................................................................................................ 35 2.13.1.1 Možné příčiny obezity................................................................ 35

2.13.1.2 Zdravotní rizika plynoucí z obezity ........................................... 36 2.13.1.3 Léčba obezity ............................................................................. 36 2.13.2 Podvýživa ............................................................................................ 36 3

METODIKA PRÁCE ........................................................................................ 38

4

VÝSLEDKY A DISKUZE ............................................................................... 39 ZÁVĚR……........................................………….………………………….....65 SOUHRN A KLÍČOVÁ SLOVA …………………………………………......72 SUMMARY AND KEE WORDS …………………………………………....73 REFERENČNÍ SEZNAM …………………………………….......…..……....74 SEZNAM TABULEK …………………………………………………….......77 SEZNAM GRAFŮ …………………………………………………………....79 SEZNAM OBRÁZKŮ …………………………………………………….......81 SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………........82 ANOTACE ………………………………………………………………….....90

ÚVOD Strava, její složení a způsoby stravování jsou v dnešní době velmi aktuální téma. Toto téma ovšem není jen záležitostí odborníků na výživu, ale každodenně se dotýká obyčejného života každého z nás. Stravovací zvyklosti jsou utvářeny a upevňovány u každého jedince už od dětství prostřednictvím rodiny a jejích zvyků, vlivem vnějších podmětů i postojem k sobě samému. Díky stravě a jejím složkám dodáváme organismu nejen energii, ale zároveň nám podporuje správné fungování celého těla. Lékaři a odborníci na výživu nás už dlouho upozorňují na rychlý nárůst civilizačních onemocnění, obezity a nadváhy, které velice úzce souvisí s nesprávným životním stylem a nevhodnými stravovacími návyky. Zdravý životní styl a správná strava mají nezastupitelný podíl na zdravotním i psychickém stavu každého z nás. V dnešní uspěchané době je často vhodný životní styl a strava odsouvána na druhořadé pozice. Práce, škola či jiné povinnosti nás bohužel čím dál častěji vedou k nevhodnému stravování a stylu života. Z nedostatku času se obracíme na stánky s rychlým občerstvením, kde na zdravé jídlo či správné zastoupení živin, potřebné pro náš organismus, není brán ohled. Naučit se správně a pravidelně jíst je občas nadlidský úkol. Mně samotné to trvalo dlouhou dobu, ale po čase jsem se cítila mnohem lépe. Vymizely časté bolesti hlavy, únava a nesoustředěnost, ale dokonce se i upravila má tělesná hmotnost. Proto by měl každý z nás myslet na vyváženost stravy a vhodný denní režim, neboť díky těmto faktorům si upevňujeme zdraví a to je v životě to nejdůležitější.

Má bakalářská práce se zaměřuje na výživu a její vliv na tělesné složení. Toto téma jsem si vybrala, protože je mi velice blízké díky mému zaměstnání. Pracuji ve fitness centru, které nabízí mimo jiné i služby nutričního poradce. Z vlastních zkušeností a z kontaktů našich klientů vidím pozitivní změny, které nastaly po úpravě jejich stravy a denního režimu.

6

1 CÍLE Hlavním cílem bakalářské práce je zmapování problematiky výživy, kvality, pravidelnosti a skladby stravy ovlivňující složení těla.

Dílčí cíle bakalářské práce jsou: o Upozornit na možnost vlivu dědičných vlastností na složení těla. o Prozkoumat pohybovou aktivitu dotázaných. o Zjistit dodržování doporučených porcí jednotlivých složek potravy v jídelníčcích korespondentů. o Prozkoumat pracovní a životní styl vzorku populace. o Posoudit znalosti o stravovacích návycích dotázaných o Posoudit znalosti o výživových doporučeních

7

2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Složení těla Jednotlivými složkami tvořící lidské tělo jsou: voda, minerální látky, svalová a tuková tkáň. Problematika složení tělesné tkáně je v dnešní době aktuální téma, kterým se zabývá spousta odborníků. Vzájemné poměry základních složek lidského těla se liší u starých lidí, sportovců, malých dětí a samozřejmě i mezi pohlavím. Původní pohled na lidské tělo byl dán dvěma modely – chemickým a anatomickým. Chemicky je lidské tělo tvořeno lipidy (tuky), sacharidy (cukry), proteiny (bílkoviny), minerály a vodou. Z anatomického hlediska je tělo složeno ze svalů, kostí, tukové tkáně, vnitřních orgánů a ostatními tkáněmi. Kvůli potřebám zjišťovat tělesné složení, bylo tělo rozděleno na dvě složky tuk (pasivní

tělesná

hmota)

a

tukuprostou

hmotu

(aktivní

tělesná

hmota)

(Riegerová, 2006).

2.1.1 Aktivní tělesná hmota Do aktivní tělesné hmoty patří svaly, kosti, vnitřní orgány minerály a další látky. Název aktivní je odvozen z toho, že při své činnosti spotřebovává energii. Svalstvo: podle funkcí můžeme rozlišit svalstvo kosterní a hladké. Kosterní svalstvo: tvoří zhruba 40 % celkové hmotnosti těla, základní stavební jednotkou je svalové vlákno, které se skládá ze střídajících se myofibril. Kosterní svalstvo je ovlivnitelné vůlí, usilovně pracuje a rychle se unaví. Z kosterních svalů jsou tvořeny také nervy, cévy a vazivo. Hladká svalovina: hladká svalovina není ovlivnitelná vůlí a pracuje bez únavy. Hladkou

svalovinu

řídí

vzruchy,

které

nebo endokrinních žláz (Riegerová, 2006).

8

vycházejí

z autonomního

nervstva

2.1.2 Pasivní tělesná hmota Do pasivní tělesné hmoty patří tuk. Pokud organismus bude mít dlouhodobý nadbytečný příjem potravy, dojde k hromadění nadbytečnému množství energie, která se ukládá do tukových zásob. Tuk je ale pro organismus nezbytný. Vykonává řadu funkcí, které jsou pro organismus nezbytné - například tepelná izolace. Bez tuků by naše tělo nemohlo vstřebávat vitamíny rozpustné v tucích - A, D, E a K. Bílá tuková tkáň: je hlavním místem v těle, kde se skladují tuky přijímané z potravy a zároveň je i hlavním energetickým místem organismu. Celkové množství bílé tukové tkáně v těle je 20–30 %. Hnědá tuková tkáň: hnědá barva tuku je způsobena bohatým prokrvením. Hnědé tukové buňky obsahují velký počet mitochondrií a cytochromů, ale aktivita adenosintrifosfátu (ATP) – syntézy je velice malá, z čeho vyplývá, že z těchto tukových buněk nevzniká energie, ale teplo. Vyskytuje se hlavně u novorozenců, kde tvoří až 5 % celkové hmotnosti. U dospělých se tento tuk vyskytuje jen v malé míře v horní oblasti hrudníku a krku. U obézních jedinců je hnědá tuková tkáň velmi redukována, nebo chybí úplně. Časem z hnědých tukových buněk mizí mitochondrie a hnědá tuková tkáň začne mít funkci skladovací jako bílá. Viscerální tuk: je nejnebezpečnější tuk v lidském těle. Viscerální tuk je metabolicky daleko více aktivní než tuk podkožní. Do krve uvolňuje chemické látky, které mohou způsobit zdravotní komplikace. Látky uvolňované tímto tukem do organismu jsou například: mastné kyseliny, hormony a chemické látky, které jsou schopny vyvolat zánět. Příliš mnoho viscerálního tuku tedy zvyšuje hladinu těchto látek, a tím může ohrozit funkci životně důležitých orgánů. (Riegerová, 2006). Tukové buňky jsou jedny z největších buněk v těle. Tukové buňky a celá tkáň přijímá tuk z krve a podle potřeby uvolňuje zpět. Štěpením se tuk dělí na mastné kyseliny a glycerol. Mastné kyseliny jsou odbourávány β - oxidací za vzniku CoA (sukcinyl-CoA-syntetáza),

při

níž

vznikají

makroergické

nukleotidy

GTP

(guanosintrifosfát) a ATP (adenosintrifosfát), které jsou zdroji energie pro organismus (Vodrážka, 1996).

Tuková tkáň vykonává funkce: o

zdroj energie (1 gram tuku = 38 kj)

9

o strukturní funkce o tepelná isolace o ochrana ledvin a jiných orgánů o přenos látek (vitamínů A, D, E, K a cholesterolu) o metabolická funkce (Marieb, Mallat, 2005) Tělesný tuk lze rozdělit do kategorií: Esenciální (nezbytný) tuk – minimální množství, které je nezbytné pro zdraví, ochraňuje tělo před infekcemi a orgány před poškozením. Minimální množství tuku v těle je u mužů 6 % normální váhy a u žen 9 %. Reservní tuk – je tělesný tuk, který neobnáší žádná zdravotní rizika a hlavní funkcí je dodání energie pro tělo. Množství je závislé na pohlaví, věku a tělesné výšce. Rozpětí je od 0–30 %. Nadbytečný tuk – je množství, které získáme odečtením reservního a esenciálního tuku od celkového množství. Nadbytečný tuk přináší mnoho rizik například: zvyšuje možnost vzniku rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky a obezity (http://www.futurex.com).

2.1.3 Voda Voda je látka, které je v lidském těle nejčastěji zastoupena. Voda je obsažena v každé buňce našeho těla. Množství vody v organismu je závislé na jeho věku a stavu. S přibývajícím věkem obsah vody v organismu klesá. Zatímco u dětí voda tvoří 75 80 % celkové hmotnosti, u dospělých už jen okolo 60 % a u starších lidí asi 50 %. Potřeba vody je velice závislá na teplotě prostředí a fyzické aktivitě, kterou jedinec vykonává. Člověk přijímá vodu přímo (zhruba 2,5 litrů/denně) pomocí nápojů, vody z potravy a vody, jenž vzniká při metabolismu sacharidů a tuků. Výdej vody probíhá dýcháním, kůží, močí a vodou ve stolici. Denní ztráta vody se pohybuje okolo 2,5 litrů denně, ale může dosáhnout až 8 litrů. Vodu v lidském těle můžeme rozdělit na intracelulární a extracelulární.

10

Intracelulární tekutina (nitrobuněčná): tvoří 40 % tělesné hmotnosti. Obsahuje ionty sodíku a chlóru. Omývá buňky a přináší jim živiny a kyslík, zároveň odplavuje odpadní látky. Tím se podílí na udržení homeostázy (stálosti vnitřního prostředí). Extracelulární tekutina (mimobuněčná): tvoří 20 % tělesné hmotnosti. Mimobuněčná tekutina se dále dělí na krevní plazmu a tkáňový mok. V této tekutině se vyskytuje více draselných a fosfátových iontů (Luhanová, Vlachová, 1974, s. 30; Piťha, Poledne, 2009, s. 25). Hlavní funkce vody v organismu jsou: o rozpouštědlo anorganických i organických látek o prostředí pro průběh základních biologických procesů o spoluúčast při regulaci tělesné teploty o transport živin a odpadních látek o udržování vnitřního prostředí

2.2 Základní složky výživy Mezi základní známky života, které vykazuje každý živý organismus, i ten lidský, patří metabolismus. Pro jeho správnou funkci je nezbytné pravidelný příjem stravy pro zajištění funkčnosti celého těla. Do skupiny základních živin, nezbytných pro zajištění života, patří bílkoviny (proteiny), cukry (sacharidy), tuky (lipidy). Ovšem neméně potřebné jsou vitamíny, minerální látky a voda. Doporučené zastoupení základních živin se uvádí: 30 % celkového denního příjmu by měly tvořit tuky, 15 % bílkoviny a 55 % cukry (Piťha, Poledne, 2009, s. 28).

11

Tabulka 1. Energetická hodnota základních živin (Kopecký a kol., 2010, s. 163). Využitelná energie z 1 gramu

Typ živin

Energie v 1 gramu živiny

Sacharidy

4,1 kcal = 17,2 kJ

4,1 kcal = 17,2 kJ

Proteiny

5,3 kcal = 22,2 kJ

4,1 kcal = 17,2 kJ

Lipidy

9,3 kcal = 38,9 kJ

9,3 kcal = 38,9 kJ

živiny

Energetická hodnota potravin se udává v joulech (J). V běžném životě se spíše setkáváme s jednotkou kilojoule (kJ). Starší jednotky energie jsou kalorie (zkratka cal). 1 cal = 4,187 J kcal = 1000 Cal = 4187 J (energie nutná za standardních podmínek k ohřátí 1 kg vody o 1 ºC) 1 J = 0,239 cal 1 kJ = 239 cal = 0,239 kcal (Svačina, 2008, str. 52). Z těchto základních živin je sestaveno celé naše tělo. Díky nim získáváme energii pro udržení základních životních funkcí. Jsou nezbytné pro udržení tělesné i psychické funkčnosti

celého

organismu.

Minimální

množství

energie,

pro udržení

životaschopného stavu, se nazývá bazální metabolismus. Zastoupení jednotlivých základních složek je závislé na pohlaví, věku, tělesné hmotnosti, výšce a zejména fyzické aktivitě

2.3 Bílkoviny (proteiny) Bílkoviny jsou složené polymery aminokyselin, které vznikají pomocí proteosyntézy. Každá molekula obsahuje více než 100 aminokyselin, které jsou navzájem propojeny peptidovou vazbou. Bílkoviny vytváří většinu hmoty všech živých organismů. Podle funkce, kterou vykonávají, můžeme rozlišit strukturní bílkoviny (tvoří stavební složky buněk), katalytické (zde patří hormony a enzymy), transportní (slouží k přenosu sloučenin), pohybové (bílkoviny obsažené ve svalech), zásobní, senzorické, regulační, obranné a výživové. Z výživového hlediska jsou bílkoviny

12

nezbytné. Přináší do organismu složky nezbytné pro obnovu a výstavbu tkání a jsou zdrojem esenciálním aminokyselin (Velíšek, 2002). Bílkoviny lze rozdělit podle původu na rostlinné a živočišné. Rostlinné zdroje bílkovin jsou: sója, luštěniny a obiloviny a produkty z nich. Bílkoviny živočišného původu nalezneme v mléce, mase a vejcích a jejich produktech. Živočišné bílkoviny jsou pro organismus cennější, jelikož stavbou více vyhovují potřebám našeho organismu. Jsou nezbytné pro stavbu jádra buněk, svalovou hmotu a enzymy. Nelze je nahradit jinými živinami. Ideální poměr přijímaných rostlinných i živočišných bílkovin by měl být zhruba vyrovnán. Pro posouzená kvality přijímaných bílkovin je důležité definovat jejich výživovou hodnotu. Výživová hodnota je daná aminokyselinami a jejich využitelností v bílkovině. Kvalitu lze hodnotit například čistou využitelností bílkoviny, výživovou hodnotou, biologickou hodnotou, stravitelností či pomocí dusíkové bilance. Rostlinné bílkoviny jsou využitelné asi ze 40 %, živočišné asi ze 70 % a bílkoviny v mateřském mléce dokonce z 95 % (Blatná, 2005). Bílkoviny obsahující veškeré esenciální aminokyseliny nazýváme plnohodnotné. Tyto bílkoviny nalezneme v mléce, vejcích a mase. Bílkoviny neobsahující dostatek veškerých esenciálních kyselin nazýváme neplnohodnotné a nachází se v zelenině, luštěninách a obilovinách. Pokud zajistíme dostatečný přísun živočišných a rostlinných bílkovin, je jejich biologická hodnota vyšší, než kdyby byly přijímány odděleně (Piťha, Poledne, 2009, s. 31). Nedostatek bílkovin způsobuje poruchu růstu tělesného i duševního a oslabení imunity. Vysoký příjem může vyvolat dnu. Doporučené denní dávky jsou předpokládány při příjmu plnohodnotných bílkovin (Piťha, Poledne, 2009, s. 31).

13

Tabulka 2. Doporučené denní dávky bílkovin (Piťha, Poledne, 2009, s. 32). Děti

0,9–2,7 g/kg/den

Dospělí

0,8 g/kg/den

Senioři

1,0–1,2 g/kg/den

Kojící matky

1,5 g/kg/den

Sportovci

1,3–2 g/kg/den

Tabulka 3. Obsah bílkovin u vybraných potravin http://www.vyzivadeti.cz/ Potravina 100g

Energetická hodnota (kJ)

Bílkoviny (g)

Eidam 45 % Kuřecí prsa Vepřové maso libové Losos Lískové ořechy Vejce Bílý jogurt Mléko Vařené brambory

1551 457 452 907 2809 618 305 205 314

24,8 22,8 21,8 20 12 11,4 3,9 3,4 1,5

2.4 Sacharidy Cukry (sacharidy) jsou základní zdroj energie. Starší označení pro sacharidy jsou uhlohydráty nebo uhlovodany, toto označení ale není zcela správné. Sacharidy jsou charakteristické svou sladkou chutí. Základem sacharidů jsou tzv. cukerné jednotky. Podle cukerných jednotek je možné sacharidy rozlišit na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. (Mužík, 2007, s. 21). Monosacharidy: zde patří glukóza a fruktóza, obsahují jednu cukernou jednotku. Zdrojem je ovoce a med. Oligosacharidy: zde patří maltóza, sacharóza, laktóza, rafinóza, jsou složeny z 2 –10 monosacharidů, které jsou propojeny peptidovými vazbami. Zdrojem je cukrová řepa, mléko, slad, luštěniny.

14

Polysacharidy: jsou tvořeny více než deseti cukernými jednotkami a lze je dále rozdělit na: o Nízkomolekulární polysacharidy, které jsou tvořeny nejvýše z několika desítek cukerných jednotek. Nejčastěji vznikají z vysokomolekulárních polysacharidů částečnou hydrolýzou. Patří mezi ně například rozpustná škrob. o Vysokomolekulární polysacharidy, což jsou přírodní polymery složené z mnoha desítek až stovek cukerných jednotek. V organismu slouží zejména například jako zásobárna energie – škrob, glykogen, nebo mají funkci stavební – celulóza, chitin. Sacharidy využíváme nejčastěji jako zdroj energie. 1 gram sacharidu poskytuje 17 kj. Dále jsou některé polysacharidy a složené sacharidy součástí základních stavebních jednotek buněk a některé sacharidy jsou důležitě jako biologicky aktivní látky nebo jejich složky, např.: glykoproteiny, hormony a vitamíny (Velíšek, 2002). Doporučený příjem sacharidů by neměl být nižší než 55 % z celkového energetického příjmu. Z toho by 75 % měly být polysacharidy, 25 % oligosacharidy a monosacharidy. Sacharidy se vstřebávají ve stěně tenkého střeva. V játrech vzniká glukosa, která se vyplavuje do krve. V krvi hladinu glukosy upravuje insulin (snižuje její hladinu) a glukagon (zvyšuje její hladinu). Krví se glukosa dostává do tkání. Pokud je glukosy přebytek, mění se na glykogen nebo tuk. Glukosa je pro některé tkáně (mozek, sítnice, kůra nadledvin, aj.) jediný zdroj energie (Velíšek, 2002).

2.4.1 Glykemický index Glykemický index (GI) je bezrozměrná veličina, která udává rychlost využití glukózy tělem z potravin. Ihned po požití sacharidů se zvyšuje hladina krevního cukru. Glykemický index vypovídá o rychlosti vzestupu hladině cukru v krvi. Vychází se z hodnoty glykemického indexu glukózy, která má hodnotu 100. Index udává schopnost sacharidové potraviny zvýšit hladinu krevního cukru. Hodnoty se zjišťují experimentálně a zdaleka nejsou k dispozici pro všechny potraviny. S ohledem na zdraví je žádoucí, aby hladina krevního cukru stoupala pomalu. Proto bychom měli dávat přednost potravinám s nízkým glykemickým indexem,

15

které nenarušují organismus velkými výkyvy glykémie. Mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem patří luštěniny, zelenina a celozrnné pečivo. Častá konzumace potravin s vyšším glykemickým indexem navozuje u člověka častější hlad a zvyšuje riziko vzniku cukrovky.

2.4.2 Vláknina Vláknina je tvořená směsí nestravitelných sacharidů. Podle rozpustnosti ve vodě lze vlákninu rozdělit na rozpustnou a nerozpustnou. Rozpustná

vláknina:

je

částečně

rozkládána

mikroflórou

tenkého

střeva.

Díky rozpustné vláknině se zvyšuje viskozita trávené stravy v žaludku a střevech. V žaludku, díky své schopnosti vstřebávat vodu, zvětšuje svůj objem a tím snižuje pocit hladu. Hlavní zdroje nerozpustné vlákniny jsou ovoce, zelenina a obiloviny. Nerozpustná vláknina: její schopnost je zvětšit objem stravy, zlepšuje střevní peristaltiku a tím urychluje průchod stravy zažívacím traktem. Mezi potraviny bohaté na nerozpustnou vlákninu řadíme celozrnné výrobky, luštěniny, rýži, lněné semínko nebo pšeničné klíčky (Kopecký a kol., 2010, s. 170). Vláknina má vliv i na hladinu cholesterolu, slouží jako prevence některých typů rakoviny, snižuje rizika onemocnění srdce, cukrovky, obezity a zácpy. Doporučený denní příjem by měl být 35 g/denně. V České republice je denní příjem okolo 20– 25 g/denně. Poměr mezi nerozpustnou a rozpustnou vlákninou by měl být 3 : 1 (Kopecký a kol., 2010, s. 170).

2.5 Tuky Lipidy (tuky) jsou nezbytnou a potřebnou složkou výživy. Jsou složeny z vyšších mastných kyselin a glycerolu. Tuky jsou pro tělo významným zdrojem energie. Jeden gram tuku tělu dodá energii 38 kJ. Dodávají potravě chuť. Díky tukům je umožněno vstřebávání vitamínů A, D, E, K. Tuky lze rozdělit na rostlinné (oleje a stolní tuky z nich) a živočišné (sádlo, lůj, rybí tuk). Rostlinné tuky obsahují více nenasycených mastných kyselin a živočišné obsahují více nasycených mastných kyselin. Denní energetický příjem z tuků by měl být nižší než 30 % celkové energie. Při zvýšeném obsahu tuků v potravě se zvyšuje riziko vzniku cukrovky, obezity a srdečně – cévních chorob. Naopak příjem nižší než 20 % 16

z celkového energetického příjmu má za následek nedostatek mastných kyselin a vitamínů rozpustných v tucích. (Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 153). Denní spotřeba tuků ve stravě člověka není jednoznačně stanovena. Stejně jako je důležité množství přijatého tuku, tak je důležité i složení.

2.5.1 Mastné kyseliny Mastné kyseliny patří mezi vyšší monokarboxylové kyseliny. Podle míst výskytu dvojných vazeb v řetězcích je lze rozlišit na nenasycené a nasycené. Nenasycené mastné kyseliny můžeme dále dělit na mononenasycené a polynenasycené. Nasycené (saturované) mastné kyseliny: u těchto kyselin (laurová, myristová, stearová a palmitová) se nevyskytuje dvojná vazba. Tyto tuky nalezneme převážně v potravinách živočišného původu. Ale vyskytují se, i když v malém množství, v palmovém a kokosovém oleji. Z živočišných produktů můžeme jmenovat mléčný tuk, máslo nebo vepřové maso. Nasycené mastné kyseliny si dokáže tělo samo syntetizovat. Nasycené mastné kyseliny zvyšují hladinu celkového a LDL cholesterolu (viz níže), podporují vznik obezity a vývoj aterosklerózy. Nenasycené (nesaturované) mastné kyseliny: nenasycené mastné kyseliny si tělo neumí samo nesyntetizovat, jsou pro tělo nepostradatelné a proto musí být přijímány potravou. Mají pozitivní vliv na srdce a jeho správnou činnost. Pomáhají jako prevence proti bolesti a poškození kloubů a chrupavek. Nenasycené mastné kyseliny mají také vliv na činnost mozku. Mononenasycené mastné kyseliny: u těchto kyselin nalezneme jednu dvojnou vazbu. Nejdůležitější z těchto kyselin je pro naše tělo kyselina olejová. Nalezneme ji v běžně dostupných olejích – např. řepkovém, olivovém či arašídovém. Tyto kyseliny jsou schopné snižovat hladinu cholesterolu LDL. Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA): tyto kyseliny mají dvě a více vazeb. Mezi polynenasycené kyseliny patří kyselina linolová, která zastupuje ω – 6 mastné kyseliny. Tato kyselina je obsažena ve slunečnicovém, kukuřičném, sezamovém či makovém oleji. Další důležitou kyselinou je linolenová, která zastupuje ω – 3 mastné kyseliny. Hlavními zdroji jsou lněný či řepkový olej, vlašské ořechy nebo mořské ryby.

17

Trans - nenasycené mastné kyseliny nalezneme ve ztužených tucích, mléčném a zásobním tuku přežvýkavců. Tyto kyseliny se také vytváří při zahřátí tuků nad teploty 240 ºC. Mají vliv na vznik srdečně - cévních onemocnění, cukrovky a obezity. Nejčastější vznik těchto kyselin je při hydrogenaci (reakce s vodíkem = hydrogeniem) nenasycených mastných kyselin a také, i když méně často, při vysokých teplotách. (Fořt, 2007, s. 55; Kopecký a kol., 2010, s. 175–176). Mezi tuky ještě patří fosfolipidy. Jsou to tuky obsahující mastné kyseliny a další velmi důležité složky. Jsou hlavní částí všech buněčných membrán, spolu s glykolipidy, cholesteroly a bílkovinami. Fosfolipidy působí preventivně proti nemocem, zpomalují proces stárnutí. Mezi významné zdroje fosfolipidů patří panenský olej, vaječný žloutek nebo mozek živočichů (Piťha, Poledne, 2009, s. 22).

2.5.2 Cholesterol Cholesterol patří mezi tuky steroidní povahy a vyskytuje se jen v produktech živočišného původu. Lidský organismus cholesterol potřebuje pro tvorbu hormonů a vitamínu D, pomáhá organismu při metabolismu tuků a je nezbytný při tvorbě buněčných membrán. Je důležitou stavební jednotkou nervů a mozkových buněk. Cholesterol je obsažen v mase, uzeninách, másle a vaječném žloutku. Množství přijatého cholesterolu by nemělo přesáhnout hranici 300 mg denně (Kopecký a kol., 2010, s. 177–178). Zvýšená hladina cholesterolu je jeden z činitelů vzniku aterosklerózy a chorob srdce. Cholesterol se v těle váže na proteiny a tvoří s nimi tzv. lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle denzity (hustoty): (Kukačka, 2009, s. 62) o

vysokodenzitní lipoprotein (HDL): jsou to lipoproteinové nosiče o vysoké hustotě. Tento cholesterol je přesunut z krevního řečiště do jater a z nich poté, pomocí žluče, vylučován do střev. Tento cholesterol je zdraví prospěšný, jelikož vyrovnává negativní účinky tuků a snižuje rizika vznikající LDL cholesterolem.

o

nízkodenzitní lipoprotein (LDL): vzniká v játrech, jsou to lipoproteinoví nositelé o nízké hustotě. Tyto lipoproteiny jsou schopny přenášet lipidy do stěn střev a tkání, kde se ukládají a tím zvyšují rizika vzniku kardiovaskulárních chorob. Proto se tento cholesterol označuje jako zdraví škodlivý

18

o

velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL): lipoprotein o velmi nízké hustotě, část se syntetizuje v játrech a část ve střevech. VLDL má za úkol poskytovat mastné kyseliny uvolněné z triacylglycerolů (hlavní složky rostlinných olejů a živočišných tuků) svalům a tukovým buňkám (Kukačka, 2009, s. 62).

2.6 Vitamíny Vitamíny jsou organické složky, které jsou pro život nezbytné. V případě jejich nedostatku se v těle většinou projeví nějaká nemoc. Mnoho vitamínů si tělo dokáže samo vyrobit, ale u mnohých je závislé na jejich příjmu potravou. Některé z vitamínů (A, C, E) působí jako antioxidanty. Antioxidanty chrání naše tělo před škodlivými radikály. Tyto vitamíny nalezneme v rostlinné stravě, mase a mnohých dalších potravinách. Dnes se také vitamíny připravují uměle ve formě potravinových doplňků. (Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 16; Piťha, Poledne, 2009, s. 26). Vitamíny lze dělit podle jejich rozpustnosti na rozpustné v tucích a ve vodě. Vitamíny rozpustné v tucích: Vitamín A: tento vitamín má dvě formy - retinol (A) a β – karoten (provitamín). Tento vitamín nalezneme v mrkvi, paprice, špenátu aj. Vitamín A pozitivně působí na růst, vývoj pokožky a pro dobrý zrak. Při nedostatku je zvýšená možnost šerosleposti či častější poranění kůže. Nadbytek tohoto vitamínu působí toxicky na plod a může způsobit jeho poškození. Doporučená denní dávka (DDD) je 1 - 2 mg. Vitamín D: opět se vyskytuje v organismu ve 2 formách: jako D2 a D3. D3 si tělo umí vytvořit ze slunečních paprsků. Nalezneme ho v tuku, mořských rybách, vejcích, hřibech aj. Tento vitamín udržuje rovnováhu vápníku, fosforu a minerálních látek v těle a tím zpevňuje kosti a zuby. Při nedostatku dochází k odvápňování kostí, což vede k jejich měknutí a deformacím. DDD je 5–25 μg. Vitamín E: je účinný pro lepší hojení ran, pro prevenci a léčbu kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. Tento vitamín nalezneme ve veškeré listové zelenině, ovesných vločkách, paprice, rybách, aj. Při nadbytku může člověk cítit únavu, nevolnost, v opačném případě slabost a bolesti zad. Další projevy při nedostatku jsou měknutí kostí, porucha růstu či sterilita. DDD je 25–30 mg. Vitamín K: je nezbytný pro srážlivost krve. Tento vitamín vzniká v tlustém střevě. Nalezneme ho v listové zelenině, výrobcích ze sóji, zeleném čaji, bramborách, rajčeti, aj. 19

Podporuje tvorbu protrombinu nebo ukládání vápníku do kostí. Při nedostatku dochází častěji

k akutnímu

krvácení

nebo

nemoci

jater.

DDD

je

65–100 μg

(Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 74–108; Kopecký a kol., 2010, s. 180–182). Vitamíny rozpustné ve vodě: Vitamín C: působí preventivně proti chřipce a blahodárně na fyzický i psychický stav člověka. Nalezneme ho v citrusech, paprice, šípkách, jahodách, aj. Posiluje imunitu, urychluje hojení a umožňuje vstřebávání železa. Při nedostatku člověk trpí únavou, nespavostí, apatií a je náchylnější k onemocněním. Při nadbytku se mohou vyskytovat průjmy, bolesti žaludku či nevolnost. DDD je 1000 mg. Vitamín B1: zajišťuje výživu nervům, zlepšuje funkci zažívacího traktu, podporuje metabolismus sacharidů. Významné zdroje jsou ovesné vločky, droždí, vepřové a kuřecí maso či luštěniny. Při nedostatku se dostavuje únava, podráždění a nechutenství. DDD je 1,5–2 mg. Vitamín

B2 :

chrání

pokožku,

je

důležitý

pro

růst

tkání,

účinně

bojuje

proti chudokrevnosti. Vyskytuje se v žampionech, rybách, jogurtu, ovčím sýru, aj. Při nedostatku se mohou dostavit kožní změny, nervozita a praskání koutků. DDD je 1,5–2 mg. Vitamín B3: zdrojem jsou celozrnné výrobky, kvasnice, sója nebo libové maso. Tento vitamín je nezbytný při metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Nedostatek se může projevit

nechutenstvím,

poruchami

spánku,

depresemi,

či poruchami

paměti.

DDD je 20 μg. Vitamín B5: zúčastňuje se tvorby cholesterolu, pohlavních hormonů a žlučových kyselin. Ovlivňuje funkci metabolismu, podporuje růst vlasů a obnovuje ochranou funkci sliznic. Nalezneme ho v luštěninách, žloutku, brokolici či vnitřnostech. DDD je 5–10 mg. Vitamín B6: tento vitamín podporuje tvorbu bílých krvinek. Brání infekci a dokáže zmírnit premenstruační syndrom. Nachází se v mořských rybách, bramborách, celozrnných výrobcích či mase. Při nadbytku dochází k zánětu nervů a poruchám chůze. Při nedostatku člověk pociťuje únavu, deprese, záněty ústní dutiny, nevolnosti nebo křeče. DDD je 2 mg.

20

Vitamín B12: tento vitamín nalezneme v mléce, sýru, mase, vejcích či ledvinách. Je nezbytný pro nervovou soustavu, metabolismus tuků, cukrů a pro syntézu DNA. Při nedostatku jsou časté pocity mravenčení v končetinách, trávicí potíže a deprese. DDD je 2–3 μg. Vitamín H: tento vitamín umožňuje správnou látkovou výměnu a tvorbu moči. Nachází se cereálních a ovesných vločkách, sóji, kvasnicích či vejcích. Při nedostatku se projevují poruchy metabolismu, vypadávání vlasů, nechutenství, deprese a kožní problémy. DDD je 200 μg. Vitamín Bc (kyselina listová): nezbytný vitamín pro nervovou soustavu. Preventivně působí v těhotenství proti vzniku vrozených vývojových vad plodu. Vitamín nalezneme ve vnitřnostech, fazolích, celozrnných výrobcích, kvasnicích nebo červené řepě. Při nedostatku

je

častá

anémie,

poruchy

trávení,

opožděný

růst

či nemoci

kardiovaskulárního systému. DDD je 200–500 μg (Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 74– 108; Kopecký a kol., 2010, s. 180–182).

2.7 Tekutiny Lidský organismus je tvořen až z 60 % z vody. Příjem tekutin z potravy je asi 1000 ml, z nápojů zhruba 1500 ml a při látkových přeměnách v těle vzniká dalších 300 ml. Celkově jsou to tedy necelé 3 litry. Při dýchání člověk ztratí cca 500 ml, přes kůži se vypaří přibližně 600 ml, pomocí moči 1500 ml a stolicí 150 ml, což jsou taky téměř 3 litry. Z tohoto důvodu v našich podmínkách člověk denně potřebuje 3 litry tekutin a z toho nejméně 1 litr v tekutinách (Kopecký a kol., 2010, s. 186; Piťha, Poledne, 2009, s. 25). Dostatečný přísun tekutin je nezbytný pro správný chod našeho organismu. Díky tekutinám mohou naše orgány správně pracovat. Vodu tělo využívá i k ochlazování, proto je nutné zvýšit příjem tekutin v letních měsících. Při nedostatku tekutin je člověk unavený, trpí bolestí hlavy a snižuje se jeho schopnost koncentrace. Při ztrátě tekutin už o 2 % tělesné hmotnosti klesne jeho výkonnost o 20 %. Při ztrátě tekutin 5 % hrozí přehřátí, šok či oběhové selhání. Při dlouhodobém nedostatku přísunu tekutin mohou vznikat zdravotní potíže jako například zácpy, poruchy funkce ledvin, ledvinové a močové kameny, kardiovaskulární choroby a dokonce i některé druhy rakoviny (Mužík, 2007, s. 35–36).

21

Nejvhodnější tekutiny jsou voda z vodovodu, či studny, potvrzené zdravotní zkouškou. Dále je možné pít zředěné džusy, minerální vody nebo čaje. Nevhodné jsou slazené limonády, káva a alkohol.

2.8 Výživová doporučení Skoro ve všech průmyslově vyspělých zemích jsou už po desetiletí vydávána výživová doporučení. Tyto doporučení jsou průběžně inovována. V roce 1986 v České Republice bylo vydáno první výživové doporučení. Toto doporučení vydala Společnost pro racionální výživu (nyní existuje pod názvem Společnost pro výživu) s názvem „Směry výživy obyvatelstva ČSR“. Roku 1994 Ministerstvo zdravotnictví České republiky vypracovalo doporučení o výživě zdravého obyvatelstva: „Jezte zdravě, žijte zdravě“. V roce 2004 vydala společnost pro výživu (tehdejší Společnost pro racionální výživu) "Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR" a v roce 2005 Ministerstvo zdravotnictví ČR leták s názvem: „Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR“. Tato doporučení vycházejí z neustále se měnících vědeckých výzkumů. K lidem se mohou dostávat jako všeobecná výživová doporučení nebo jako doporučení, která jsou založena na určitých skupinách potravin - například pomocí potravinové pyramidy (Svačina, 2008, str. 52). Výživová doporučení pro dospělé obyvatelstvo České republiky jsou obecně označována termínem zdravá 13.

2.8.1 Aktuální výživová doporučení pro obyvatele ČR Tato doporučení jsou určena pro zdravé osoby a složí jako prevence vzniku civilizačních chorob. Mezi tyto choroby patří ateroskleróza a kombinace jí způsobené infarkt, mozková mrtvice, cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita a některá nádorová onemocnění. Tyto onemocnění mají vliv na snížení pracovní schopnosti a zkrácení délky života.

Jedná se o: o Upravení celkového populačních

energetického příjmu v závislosti na jednotlivých

skupinách

v

souvislosti

22

s pohybovou

aktivitou.

Základem je rovnováha mezi příjmem a výdejem energie pro udržení optimální hmotnosti (BMI 20–25) o Snížení příjmu tuku, tak aby celkový energetický příjem z tuků nepřekročil 30 % celkového denního příjmu energie (což je u lehce pracujících asi 70 g denně) o Dosažení správného podílu nasycených monoenových a polyenových mastných kyselin v celkové denní dávce tuku a dodržení poměru mastných kyselin ω – 6 a ω – 3 a maximálním příjmu 2 % nenasycených mastných kyselin o Snížení denního přijdu cholesterolu na maximálně 300 g o Snížení denní spotřeby jednoduchých cukrů na maximálně 10 % z celkové přijaté energie o Snížení spotřeby soli na max. 5–7 g denně a dávat přednost soli obohacenou o jód o Zvýšení příjmu vitamínu C na 100 mg/den o Zvýšení denního příjmu vlákniny na 30 g o Zvýšení

příjmu

minerálních

látek,

vitamínu

a

antioxidantních

látek

(Blatná, 2005). Pokud se jindy stravujeme zcela normálně a jednou jídlo vynecháme, našemu tělu to nijak výrazně neublíží. Tělo je na takovéto situace připraveno svými zásobami v organismu. Ovšem jakmile nebudeme tělu dodávat potravu po delší čas, tělo bude reagovat na nedostatek svými mechanismy pro záchranu tím, že energii bude dodávat pouze těm nejdůležitějším orgánům (srdce, mozek) a zbytek energie bude čerpat ze svalů. Ale energie ze svalů také není nekonečná a poté může dojít až k poruchám funkce základních životních orgánů. Tato situace může být pro lidské tělo velmi nebezpečná. Pokud se tedy člověk chce správně stravovat, musí zohledňovat nejen kvalitu, ale i kvantitu stravy. Jako příklad může být nezařazení mléčných výrobků do stravy. Kdyby člověk nejedl mléčné výrobky, jeho tělo by nemělo nedostatek vápníku, který je nezbytný pro kosti a zuby. Správná výživa má tedy organismu dodat optimální příjem energie, ale i živiny pro jeho správný růst a vývoj. Na druhou stranu je nutný i každodenní pohyb, který nám zaručí výdej energie. Díky pohybu nejen posílíme kondici, ale také probudíme metabolismus. V dnešní době je také ještě nutné zmínit nevhodné stravovací návyky a faktory, které mají na nás vliv – média.

23

Určitě je ještě nutné zmínit, že i zpracovávání běžně dostupných potravin je občas nevhodné (Mužík, 2007, s. 9–10). Pár obecných doporučení pro zdravé stravování (Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 36– 37): o Měli bychom si určit a dbát na pravidelnou dobu příjmu stravy o Jíst co nejpestřeji o Omezit sladká a tučná jídla o Denně sníst zeleninu a ovoce v syrovém stavu o Omezit solení a délku tepelného zpracovávání potravy o Jídlo si dopřávat častěji, ale v menších dávkách

2.8.2 Potravinová pyramida Potravinová pyramida by měla sloužit jako pomůcka pro výživu, kterou stanovili odborníci na stravování podle všech dostupných vědeckých informací. Potravinová pyramida se ovšem mění s ohledem na zemi. Je založená na potřebě obyvatel určitého území. Existují i speciální potravinové pyramidy pro lidi trpící různými nemocemi. V České republice platí potravinová pyramida, která je pod záštitou Ministerstva zdravotnictví z roku 2005 (Mužík, 2007, s. 12; Sedláčková, 1996, s. 2). Vzhledem k doporučením a výživovému stavu byla vytvořena tato potravinová pyramida (Mužík, 2007, s. 12; Sedláčková, 1996, s. 2).

24

Obrázek 1. potravinová pyramida pro ČR (http://www.eufic.org)

Obrázek 2. potravinová pyramida pro Rakousko (http://www.eufic.org)

Tato pyramida má sloužit jako názorná pomůcka pro snadnější orientaci ve výživových doporučeních. Potravinová pyramida se skládá ze šesti potravinových skupin, které jsou rozděleny do čtyř pater. U každé potravinové skupiny jsou uvedeny druhy potravin, které sem patři. Někdy bývá naznačen i přibližný počet porcí určitých potravin, který bychom měli za den zkonzumovat. Obecné pravidlo pro potravinové pyramidy je takové, že potraviny umístěné ve spodním patře pyramidy, máme jíst nejčastěji a potraviny na vrcholu pyramidy jen výjimečně.

25

V prvním podlaží teda nalezneme: obiloviny a výrobky z nich (pečivo), těstoviny, ovesné vločky, jáhly, rýže, aj. Denně bychom měli sníst 3-6 porcí obilovin. 1 porce = 1 krajíc chleba (60g) 1 rohlík či houska 1 kopeček vařené rýže nebo těstovin (125g) 1 miska ovesných vloček nebo müsli Ve druhém patře nalezneme ovoce a zeleninu. Denně bychom měli sníst 2–4 porce čerstvého ovoce a 3–5 porcí zeleniny. 1 porce ovoce = jablko, pomeranč či banán (100g) miska jahod, rybízu, borůvek sklenice neředěné 100 % ovocné šťávy 1 porce zeleniny = velká paprika, mrkev, dvě rajčata miska čínského zelí či salátu půl talíře brambor sklenice neředěné zeleninové šťávy Třetí patro je zastoupeno mlékem, masem a výrobky z nich, luštěninami, vejci a rybami. Denně bychom měli sníst 2–3 porce mléka nebo mléčných výrobků. 1 porce = sklenice mléka (250 ml) kelímek jogurtu (200 ml) sýr (55g) Ryba v jakékoli podobě by se měla být na jídelníčku optimálně 2x týdně. Denně bychom měli sníst 1–3 porce masa, vajec nebo výrobků ze sóji. 1 porce = 80g drůbežího, rybího či jiného masa 2 vařené bílky miska sójových bobů porce sójového masa (www. foodnet.cz)

26

Ve čtvrtém patře se nachází nevhodné potraviny, jako jsou sladkosti, tuky a sůl. Jako hlavní cíl je předejít zdravotním rizikům, které vycházejí ze současného výživového návyku obyvatelstva. Potravinová pyramida neslouží jako návod ke složení jídelníčku, ale udává základní doporučení o skladbě potravy. Cíle potravinové pyramidy jsou: o udržování tělesné hmotnosti o pestřejší konzumace stravy o vyšší konzumace zeleniny o vyšší konzumace potravin s vhodným glykemickým indexem o vyšší konzumace mléčných výrobků (www.fzv.cz) Kritéria pro výběr potravin zařazené do potravinové pyramidy: o u sacharidových potravin je důležitý glykemický index (potraviny s nižším glykemickým indexem se vyskytují v levé části pyramidy) o u mléčných výrobků je důležitý obsah probiotik (živé organismy přidávané do potravy, které mají pozitivně ovlivnit zdraví konzumenta a zlepšit rovnováhu jeho střevní mikroflóry) a množství tuku o u masa je důležitá kvalita a množství tuku. Měli bychom konzumovat méně vepřového a hovězího. Důležitá je vyšší spotřeba ryb, které jsou bohaté na ω – 3 nenasycené mastné kyseliny o ovoce a zelenina jsou v pyramidě podle obsahu vitamínů (www.fzv.cz)

2.9 Stravovací návyky 2.9.1 Rozdělení stravy během dne Příjem potravy je pro lidský organismus nezbytný. Je tedy zapotřebí dodržovat správné zásady stravování. Množství stravy a energie z ní přijaté, je podmíněna pohlavím, věkem a fyzické aktivitě jedince. Ideální rozestup mezi přijatou stravou je 3–4 hodiny, z čehož vychází doporučení pro 5 základních denních porcí. První denní jídlo by měla být snídaně, která by zaujímat 25 % z celkového denního energetického příjmu. Mezi snídaní a obědem, který by měl zabírat 35 % denní energie a obědem 27

a večeří by měly být zařazeny svačiny. Každá ze svačin by měla zaujímat 10 % energetického příjmu. Z těchto vět vyplývá, že na večeři zbývá 20 % energetického příjmu. Stejně důležité jako rozložení přijímané energie ze stravy, je také poměr bílkovin, sacharidů a tuků v přijaté potravě. Ideální by bylo zastoupení v poměru 20 : 20 : 60 (Blatná, 2005).

2.10 Energetická potřeba organismu Energetickou potřebu organismu zjistíme součtem bazálního metabolismu (energie potřebná pro udržení základních životních funkcí organismu), termického efektu přijaté stravy (zvýšení energetického výdeje po příjmu stravy), fyzické aktivity (energie potřebná ke spontánním i plánovaným pohybům) a navíc energetické nároky na růst, nebo při přítomnost choroby. (Svačina, 2008, str. 47). Zvětšování nebo zmenšování podílu tuku v našem těle souvisí mezi příjmem a výdejem energie. Veškerá energie, kterou naše tělo potřebuje k životu, je dodávána potravou. Energii vydáváme i v naprostém klidu, kdy tělo zabezpečuje základní životní potřeby a značná část je vydána svalovou prací. Pro udržení tělesné hmotnosti je nejdůležitější energetická rovnováha. Energetickou rovnováhu zjistíme, když odečteme vydanou energii od energie přijaté stravou. Jsou možné tři varianty:

2.10.1

•

Příjem a výdej jsou v rovnováze, potom si udržujeme stejnou hmotnost

•

Příjem je vyšší než výdej, potom tloustneme

•

Příjem je nižší než výdej, potom hubneme.

Bazální metabolismus

Bazální metabolismus je energie, která slouží k zabezpečení základních životních potřeb jedince. Tyto životní funkce jsou: činnost srdce, dýchání, aj. Bazální metabolismus

je

ovlivněn

věkem,

tělesnou

teplotou

a

pohlavím.

Hodnota bazálního metabolismu se měří v poloze vleže, nejdříve 12 hodin po posledním jídle a při teplotě v rozmezí 22–24 ºC (Ganong, 2006).

28

Měření probíhá přímo pomocí energometru, které určuje množství tepla jedincem vyprodukovaného za 24 hodin. Pro základní určení bazálního metabolismu se udává výpočet podle vzorce Hearrise a Benedicta. Muži: BMR = 66,473 + (13,7516 × váha/kg) + (5,0033 × výška/cm) − (6,755 ×věk/rok) Ženy: BMR = 65,0955 + (9,5634 × váha/kg) + (1,8496 × výška/cm) − (4,6756 ×věk/rok) Výsledkem těchto rovnic je bazální metabolismus jedince v kilokaloriích (kcal) za den (Pařízková, 1973).

2.10.2

Termický efekt přijaté stravy

Termický efekt potravy představuje nárůst energického výdeje, který se dostaví 90 minut po příjmu poslední potravy a k zpátečním hodnotám před pozřením potravy se vrátí za 2–4 hodiny. Termický efekt je způsoben metabolickými nároky na zpracování potravy a uvádí se v procentech přijaté energie. Bílkoviny mají termický efekt 20–30 %, tuky 0–3 % a sacharidy 5–10 % (Svačina, 2008).

2.10.3

Klidový energetický výdej

Klidový energetický výdej je velmi využíván, protože vyjadřuje energetické nároky kdykoli během dne. Měření klidového energetického výdeje se provádí na lůžku po klidu, který trval minimálně 30 minut a minimálně 2 hodiny po jídle. K tomuto výsledku se připočítá 60–70 % a poté tato hodnota odpovídá potřebám organismu při běžném pohybu (Svačina, 2008).

2.10.4

Pohybová aktivita a energetický výdej

Podle typu pohybové aktivity se dokáže měnit energetický výdej o 25–80 %. Při lehké práci naroste energetický výdej o 25–60 %, u středně těžké o 60–80 % a těžké dokonce nad 80 %. Pohybová aktivita tedy dokáže zrychlit metabolismus a zároveň předcházet mnoha civilizačním onemocněním (Svačina, 2008, str. 37). Výdej energie je závislý na druhu pohybové aktivity a hmotnosti jedince. Výdej je uveden v tabulce 4. Různé druhy pohybu:

29

Vytrvalostní (aerobní): je opakující se pohyb po určitou dobu. Nároky na energii jsou závislé na délce, po kterou aktivita trvá. Po dostatečně dlouhé době se energie spotřebovává z tuků. Rychlostní (anaerobní): je to velmi intenzivní a krátkodobý pohyb. Energie je získávána ze sacharidů. Silové:

krátkodobý,

velmi

intenzivní

pohyb.

Převažuje

zde

silová

složka.

Při tomto pohybu dochází k náročnému zatížení kardiovaskulárního systému. Energie je spotřebovávána z glykogenu ve svalech (Hejnová, www.szu.cz). Tabulka 4. Příklady výdeje energie při různých typech pohybové aktivity a různé hmotnosti jedince <www.stob.cz> Energetický výdej v kj/hod Hmotnost (kg) činnost

60

70

80

90

100

110

sezení

360

420

480

540

600

660

860

1000

1150

1290

1440

1580

1360

1590

1820

2050

2280

2500

2010

2350

2680

3020

3360

3690

1510

1760

2010

2260

2520

2770

aerobik intenzivní

2010

2350

2680

3020

3360

3690

aerobik lehčí

1040

1210

1390

1560

1740

1910

volejbal

750

880

1000

1130

1260

1380

plavání

1360

1590

1820

2050

2280

2500

tenis

1760

2050

2350

2640

2940

3230

chůze po rovině 4km/hod chůze po rovině 6km/hod běh 9 km/hod jízda na kole 16km/hod

30

2.10.5

Výpočet ideální hmotnosti

Zjistit ideální hmotnost není snadné. Existuje spousta rovnic a indexů, které vycházejí z výšky a hmotnosti jedince (Stránský, Ryšavá, 2010, str. 112). Mezi nejvíce používané indexy patří: Brocův index Podle tohoto indexu je optimální hmotnost těla v kg dána počtem centimetrů přesahující 1 metr výšky.

Tento vzorec platí pouze pro výšku 155–165 cm. Tento index není doporučován, protože nezohledňuje věk, pohlaví a stavbu těla (Stránský, Ryšavá, 2010, str. 112). Mezi další, méně používané indexy patří: Rohrerův index, Verdonckův index nebo index Piaget – Varvaeckův (Stránský, Ryšavá, 2010. str. 112). Všeobecně nejznámější index pro výpočet hmotnosti je Body mass index (BMI). BMI = tělesná hmotnost (kg) / tělesná výška2 (m) BMI index je nejčastěji používaný index pro určení hmotnosti. Poukazuje na tělesnou výšku a hmotnost. BMI představuje orientační hodnocení obezity, nezachycuje podíl tuku ani beztukové hmoty. Při stejném BMI mají ženy větší podíl tuku než muži a starší jedinci také více tuku než jedinci mladší. U dětí se výsledky BMI indexu hodnotí pomocí percentilového grafu (Stránský, Ryšavá, 2010, str. 111). Tabulka 5. Hodnocení BMI (Svačina, 2005, str. 59) Muži

Ženy

Podváha

BMI menší než 20

BMI menší než 19

Normální váha

20 – 24,9

19 – 23,9

Nadváha

25 – 29,9

24 – 28,9

Obezita

30 – 39,9

29 – 38,9

Těžká obezita

BMI nad 40

BMI nad 39

31

Žádný z uvedených indexů pro hodnocení hmotnosti ale není ideální, protože všechny vychází pouze z váhy a výšky. Žádný nepřikládá důraz na pohlaví, věk a fyzickou zdatnost. Díky tomu jsou výsledky často zkresleny. Tyto tabulky navíc nemohou zahrnout spotřebu energie, ke které dochází v průběhu zotavovací fáze po aktivitě. Metabolismus pracuje i po ukončení pohybové aktivity. Kolik energie spotřebuje a za jakou dobu záleží na typu a intenzitě cvičení. Nejúčinnějším způsobem, jak snížit tělesnou hmotnost, je tedy kombinace cvičení a správné složení stravy a její rozložení během dne. Názorně v tabulce 6. Tabulka 6: Snížení hmotnosti redukční dietou a cvičením (Blahušová, 1992, str. 10) Příčina snížení

Ztráta tukové

Změny základní

Celkové snížení

hmotnosti

tkáně (kg)

tělesné hmoty (kg)

hmotnosti (kg)

Pouze dieta

- 4,3

- 1,1

- 5,4

Pouze cvičení

- 5.7

+ 0,9

-4,8

Dieta s cvičením

- 6,1

+ 0,5

- 5,6

Většina lidí tloustne ve věku 25-50 let, ačkoli nezmění stravovací návyky. Nejčastější příčinou je snížení tělesné aktivity. Pokud budeme dodržovat pouze redukční dietu bez pohybu, dojde sice ke snížení hmotnosti, která je však způsobena především ztrátou svalové hmoty. Ovšem hmotnost, kterou získáme následně, poté co přestaneme snižovat přísun energie, je převážně v podobě tuku. Je to obezita vyvolaná redukční dietou.

2.11 Vliv diety na složení těla Snížený příjem živin nepříznivě ovlivňuje metabolismus. Tělo se přizpůsobuje redukci potravy zpomalením metabolických pochodů. Látková přeměna se zpomaluje a strava je lépe využívána. Cvičení má opačný účinek – zrychluje látkovou přeměnu během i po cvičení. Diety s velmi malým obsahem energie (3200 kJ a méně) může způsobit zdravotní komplikace. Mezi nejvážnější zdravotní komplikace patří srdeční arytmie a náhlou smrt. Jsou zaznamenány změny EKG (elektrokardiogramu), které jsou patrně způsobeny vyčerpáním bílkovin myokardu. (Blahušová, 1992, str. 11).

32

Pokud člověk opakovaně drží redukční dietu bez toho, aby měl pohybovou aktivitu, přichází o svalovou hmotu, místo ní se ukládá tuk. Tímto lze dosáhnou obezity vyvolanou redukční dietou.

2.12 Stanovení složení těla a rozložení tukové tkáně Na hodnocení zdravotního stavu, tělesné hmotnosti a úrovně výživy se přímo podílí vzájemný poměr svalstva, kostí a tuků. Nejdůležitějším kritériem je stanovení množství tělesného tuku. Pro základní posouzení tělesného složení potřebujeme znát: 1) tělesnou váhu – jedince zvážíme na osobní váze jen ve spodním prádle, bez obuvi. Dodržujeme standardní podmínky – sledovaného vážíme ráno, nalačno, váha těla je na obou nohách, vyšetřovaný stojí v klidu. 2) tělesnou výšku – určujeme pomocí výškoměru, měříme vždy bez bot, naboso nebo v tenkých ponožkách. Nejvhodnější doba na měření tělesné výšky je ráno. Měřená osoba stojí na ploše, která je kolmá k svislé ose výškoměru. (Hainer, 2011) Metody měření obsahu tukové tkáně v těle: Obezita je dána obsahem tukové tkáně ≥ 25 % u mužů a ≥ 30 % u žen. Antropometrické měření k orientačnímu hodnocení postačí měření 2 řas – subskapulární (řasa pod dolním úhlem lopatky) a nad tricepsem. Měření se provádí na nedominantní straně těla pomocí kaliperu. Podrobné měření zahrnuje 10 (podle Pařízkové) respektive 4 řasy (dle Durnina). Výhodou metody je nízká cena, nevýhodou je nutná důkladná znalost této techniky osobou, které měření provádí. Vyhodnocení je pomocí predikčních rovnic, které jsou specifické podle věku, pohlaví, etnika. Zvláštní rovnice jsou pro aktivní sportovce i starší populaci (Hainer, 2011). Bioelektrická impedance (BIA): princip této metody se zakládá na rozdílném šíření vysokofrekvenčního střídavého elektrického proudu nízké intenzity v různých biologických strukturách. Jedná se o metodu neinvazivní, časově nenáročnou. K dostání je více přístrojů na bioelektrickou impedanci, které se liší podle umístění elektrod. Přístroj Bodystat má po 2 elektrodách na zápěstí a nad hlezenním kloubem ruky. Přístroj Tanita má elektrody umístěny na ploskách nohou nášlapné váhy a přístroj Omron má elektrody na madlech pro uchopení oběma rukama. Tato metoda není

33

vhodná pro těhotné, ženy v období menstruace a premenstruace. Nelze měřit pacienty s kardiostimulátorem, kyčelní protézu a osoby, které užívají léky, které ovlivňují vodní režim organismu (Svačina, 2008, str. 66). Duální rentgenové absorpciometrie (DEXA) jsou velice přesné metody, které jsou používány k výzkumům ve specializovaných centrech. DEXA: Je to nepřímá metoda, která je založena na útlumu dvou paprsků v různých tělesných tkáních. Předpokladem je, že míra útlumu je pro jednotlivé složky těla stabilní. Pomocí této metody měříme 3 složky těla: kosti, svaly a tuky. Lze tedy měřit nejen složení těla nebo jeho částí, ale i zrání kostí, homeostázy, či růst. Míra ozáření je velmi nízká (Svačina, 2008, str. 60). Rozložení tukové tkáně: Při obezitě je riziko vzniku chorob závislé na rozložení tukové tkáně v těle. Proto se snažíme zjistit rozložení tuku a tím zabránit možnosti vzniku nemocí s obezitou spojených. Nejvíce rizikové je hromadění tuku v oblasti břišní dutiny (tzv. abdominální typ obezity). Možnosti jak zjistit rozložení tukové tkáně jsou například poměrem obvodu pasů a boků, nebo poměrem pasu a výšky jedince. 1) Poměr obvodu pasu a obvodu boků: Obvod pasu: je to jednoduchý antropometrický ukazatel, který nejlépe poukazuje na uložení tuku v krajině břišní. Obvod pasu měříme v polovině vzdálenosti mezi spodním okrajem dolního žebra a hřebenem kosti kyčelní. U mužů, pokud je obvod pasu nad 94 cm, signalizuje zvýšené riziko vzniku metabolických komplikací a nad 102 cm je riziko velmi zvýšené. U žen je zvýšené, pokud je obvod pasu větší než 80 cm a velmi zvýšené, pokud je nad 88 cm (Hainer, 2011). Obvod boků: obvod boků měříme ve výši maximálního vyklenutí hýždí. Měřená osoba stojí vzpřímeně s nohama u sebe a s uvolněnou břišní stěnou. Paže jsou volně po stranách těla. Na konci normálního výdechu měříme s přesností na 0,5 cm (Hainer, 2011). Hraniční hodnotou poměru pas/boky je u mužů 1,0 a u žen 0,85. 2) Poměr pasu a výškou jedince Při tomto poměru jsou normální hodnoty v rozmezí 0,4–0,5. Při hodnotách nad 0,6 výrazně vzrůstá riziko vzniku komplikací spojené s obezitou (Hainer, 2011).

34

2.13 Možný dopad nesprávné výživy 2.13.1

Obezita

Od roku 1997 je obezita dle WHO uznána za nemoc. Je definována jako výrazné kumulování tuku, které ohrožuje zdravotní stav člověka. Obezita je velmi častý problém civilizovaných

zemí

a

v dnešní

době

ji

označujeme

dokonce

za epidemii.

Nejohroženější skupinou jsou děti, protože o své stravě nemohou sami rozhodovat. Podle výzkumů a statistik je zjištěno, že 80 % obézních dětí zůstává obézní i v dospělosti (Kukačka, 2009, s. 84). Slovo obezita neznamená nadměrná hmotnost, ale nadměrné množství tukové tkáně v organismu. Během vývoje dítěte jsou plynulé váhové přírůstky normální a chtěné, protože

jsou

spojeny

s rozvojem

svalové

tkáně,

kostí

i

tkáně

tukové.

Ovšem s přibývajícím věkem se podíly zastoupení tukové tkáně mění. Hmotnost jedince je vždy zohledňována k jeho tělesné výšce a věku. Pokud budou vhodné stravovací návyky dodržovány od raného věku, je daleko vyšší pravděpodobnost, že si člověk po celý svůj život dokáže udržet vhodnou tělesnou hmotnost (Kunešová, 2001, s. 24). 2.13.1.1 Možné příčiny obezity Mezi časté příčiny vzniku obezity můžeme řadit: stres, deprese, nevhodné složení potravy a její rozložení během dne, chutě či nevhodně trávený volný čas. Stres je rizikový faktor navíc díky tomu, že může vést k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění a tím ukládání tuku v oblasti břišní. Člověk často se snaží stres či deprese uspokojit jídlem. Nejčastěji v takovém případě člověk požívá sladké nebo slané pochutiny. Mezi další příčiny patří poruchy v hypotalamu. Poruchy hypotalamu mohou být dědičné (asi 50 %) nebo mohou být zapříčiněny působením vlivů z prostředí. Jedná se o špatný metabolismus tuků a nižší bazální potřebu organismu. Častý je vliv dědičnosti špatných denních návyků (minimální pohyb, konzumace nevhodných potravin, nadměrná konzumace, aj.). Důležitým faktorem z vnějšího prostředí je sedavý způsob života a přejídání. (Kukačka, 2009, s. 85–86; Mužík, 2007, s. 98–99). Obezita v období puberty může vznikat na základě psychických poruch, nesnášenlivosti

vůči okolí,

vyřazením

z kolektivu

a tím jeho izolovaností.

Pokud je obezita v tomto období extrémní, může se rozvinout až do tzv. Pickwickova 35

syndromu. Projevuje se sníženou plicní ventilací, únavou, spavostí (Volf, Volfová, 1996, s. 1 Lze rozlišit dva hlavní typy obezity: Obezita mužského typu (androidní): tuk se ukládá v oblasti břicha, tento typ je více rizikový, zvyšuje rizika vzniku cukrovky či arterosklerózy. Lze jej popsat jako typ jablka. Obezita ženského typu (gynoidní): je méně, riziková, spíše se jedná o kosmetickou vadu. Tuk se ukládá v oblasti pánve, stehen a hýždí. Tento typ lze přirovnat ke hrušce (Kukačka, 2009, s. 86). 2.13.1.2 Zdravotní rizika plynoucí z obezity Mezi

rizika

kardiovaskulárního

vyplývající systému,

z obezity

poruchy

patří

hybnosti

vyšší

možnost

onemocnění

kloubů,

častější

onemocnění

civilizačními nemocemi, poruchy metabolismu, častější vznik nádorových onemocnění. U žen jsou častější gynekologické problémy či neplodnost. Další rizika, která obezita přináší, je vyšší krevní tlak, onemocnění pohybové soustavy a v neposlední řadě také psychosociální komplikace. 2.13.1.3 Léčba obezity Léčba obezity musí zohledňovat věk jedince. Cílem je především snížení tělesné hmotnosti. Léčba ovšem musí přinést celkovou změnu životního stylu. Není založena pouze na stravovacích návycích, ale i zapojení pohybu do denního režimu, úprava psychiky jedince aj. z toho vyplývá, že léčba obezity je komplexní a především dlouhodobá záležitost (Kukačka, 2009, s. 86–87; Mužík, 2007, s. 100–101).

2.13.2

Podvýživa

Pro udržení zdraví každého jedince je nutné udržovat náš organismus ve vyrovnaném stavu. Musíme tedy zajistit nejen dostatečný energetický přísun, ale i zastoupení všech složek potravy. Podvýživa (malnutrice) je stav, kdy jedinci chybí dostatek živin nutných pro funkci organismu. Může se jednat o nedostatek některých částí potravy (vitamíny, stopové prvky, mastné kyseliny, aj.) nebo o nedostatek základních živin (proteiny, sacharidy a lipidy). Jak už bylo zmíněno, člověk by měl denně ze stravy přijmout 36

50–55 % sacharidů, 25–30 % lipidů a 15–20 % proteinů. Současně je potřeba přijímat i minerály, stopové prvky a vitaminy (Svačina, 2008). Při podvýživě jedinec tato doporučení nedodržuje a v důsledku toho je jeho energetický příjem nedostatečný nebo není dodržen doporučený poměr mezi přijímanými složkami potravy. Podvýživa tedy vzniká vždy jako důsledek nedostatku živin v těle. Tento nedostatek ale nemusí být spojen jen s nedostatkem potravy, ale také špatným výběrem potravin, špatně složeným jídelníčkem, poruchami vstřebávání živin, ekonomickými faktory (v chudých státech) nebo jako důsledek různých nemocí. Jako příklad nemoci lze uvést průjem, při kterých je nižší vstřebávání živin ze střev (Svačina, 2008). Podvýživu lze rozdělit na 2 základní typy: (Svačina, 2008). 1) Kwashiokor:

vzniká

při

nedostatečném

příjmu

bílkovin

z

potravy

nebo při dlouhodobém stresovém hladovění. 2) Marasmus: vzniká na základě nedostatečného energetického příjmu, dochází ke zpomalování metabolismu a spotřebovává se podkožní tuk. Nesmíme také zapomenout zmínit nemoci, které jsou velmi úzce spojené s dnešní dobou a životním stylem: 1) Anorexie: je to psychická porucha, při které nemocní odmítají stravu a mají zkreslené představy o své postavě. Je pro ni charakteristické úmyslné snižování hmotnosti, které je způsobeno nedostatečným příjmem potravy, nadměrným cvičením a užíváním léku na hubnutí. Anorexií trpí většinou ženy. 2) Bulimie: také se jedná o psychickou poruchu, při této nemoci se jedná o záchvatovité přejídání a snaze čelit následkům (přibírání hmotnosti) vyvrhováním potravy, vyvoláváním průjmů, či užíváním léků na hubnutí. Anorexii a bulimie jsou onemocnění, které lze souhrnně nazvat poruchy přijmu potravy. Při léčbě podvýživy je hlavním cílem odstranit její původ a zajistit nemocnému dostatek živin. U nemocí, které mají původ v psychice, je nutná spolupráce s psychologem (Svačina, 2008).

37

3 METODIKA PRÁCE Pro svůj výzkum problematiky týkající se obezity a výživy jsem si zvolila místo, kde pracuji, tedy fitness centrum. Šetření jsem provedla pomocí předem vypracovaného dotazníku, který jsem si připravila sama (viz. Příloha 1). Hlavní výzkumnou metodou tedy je dotazník. Dotazníková metoda obnáší určité výhody i nevýhody. Mezi výhody lze zařadit: možnost oslovit velký počet korespondentů a tím získat velké množství údajů v relativně krátkém čase. Tyto údaje lze dále zpracovávat pomocí statistických počítačových metod. Nevýhodami dotazníků jsou: subjektivita respondentů a tím následná míra pravdivosti dotazníkového šetření. Subjektivitu dotazníku jsem se snažila snížit jasnými a srozumitelnými otázkami na respondenty, kladením neutrálních otázek a nabízením optimálních a alternativních variant odpovědí. Dotazník je anonymní a obsahuje 25 otázek. Většina otázek je zaměřená na stravu tázaných, ale vyskytují se tu i otázky, které mohou mít velký vliv na příčinu obezity také. Pomocí toho jsem chtěla upozornit i na jiné možnosti, proč nadváha může vzniknout. Dotazníku se účastnilo 60 korespondentů z toho 36 žen a 24 mužů. Dotazník byl návštěvníkům fitness centra přístupný měsíc. Otázky vyhodnocuji pomocí tabulek a grafů.

38

4 VÝSLEDKY A DISKUZE Otázka č. 1 Vaše pohlaví? Tabulka 7. Zastoupení pohlaví Pohlaví

Muž

Žena

Počet

24

36

Graf 1. Zastoupení pohlaví

Z tabulky vyplývá, že dotazníku se zúčastnilo 60 jedinců. Z toho 24 mužů, což je 40 % korespondentů a 36 žen, které tvoří 60 % dotazovaných (viz tab. 7, graf 1).

Otázka č. 2 Jaká je vaše současná váha a výška? Tabulka 8. Hodnocení BMI BMI

< 18,5

18,5–24,9

25–29,9

30,0–34,9

35–39,9

> 40,0

počet

0

25

15

16

4

0

39

Graf 2. Hodnocení BMI

Ze zadaných hodnot vyplněných korespondenty (jejich aktuální váha a výška), jsem určila BMI, podle již zmíněného vzorce.

Z tabulky vyplývá, že 25 (41 %)

dotazovaných

v rozmezí

má

BMI

normální,

což

je

18,5–24,9.

Nadváhu,

která je dle kritérií BMI v rozmezí 25–29,9 má 15 (25 %) dotazovaných. Obezitu I. stupně, která je dána rozmezím 30–34,9 má 16 (27 %) korespondentů. 4 (7 %) z dotazovaných mají obezitu II. stupně, jejíž rozmezí je 35–39,9 (viz tab. 8, graf 2).

Otázka č. 3 Kolikrát denně jíte? Tabulka 9. Počet denních jídel Počet jídel

1

3

5

Jiná odpověď

Počet

16

25

13

6

40

Graf 3. Počet denních jídel

Podle doporučení o zdravém stravování, bychom měli konzumovat denně 5– 6 jídel. Dodržováním intervalů mezi jídly není tělo nuceno snižovat bazální metabolismus. Z grafu vyplývá, že 16 (27 %) dotazovaných jí pouze jeden krát denně, což je podle doporučení o stravování naprosto nevhodné. Třikrát denně jí 25 (41 %) dotázaných, pětkrát denně, což by odpovídalo stravovacím doporučením, konzumuje stravu 13 (22 %) korespondentů a jinou odpověď zaznačilo 6 (10 %) korespondentů (viz tab. 9, graf 3).

Otázka č. 4 Jak často konzumujete ovoce? Tabulka 10. Konzumace ovoce Jak často počet

Vícekrát denně 13

Několikrát

1 x denně

týdně

14

11

41

1 x týdně

zřídka

12

10

Graf 4. Konzumace ovoce

Ovoce je přírodním zdrojem ochranných látek, které nám chrání zdraví. Ovoce obsahuje celý komplex vitamínů, minerálních látek, vlákniny, antioxidantů. Z grafu vyplývá, že 13 (22 %) korespondentů jí ovoce vícekrát za den, což je správné, jelikož je doporučováno konzumovat 2–4 porce ovoce denně. Jedenkrát denně si ovoce dopřeje 14 (23 %) odpovídajících. Několikrát týdně ovoce konzumuje 11 (18 %) dotázaných. Jeden krát týdně ovoce jí 12 (20 %) lidí a zřídkakdy 10 (17 %) jedinců (viz tab. 10, graf 4).

Otázka č. 5 Jak často konzumujete zeleninu? Tabulka 11. Konzumace zeleniny Jak často počet

Vícekrát denně 11

Několikrát

1 x denně

týdně

9

18

42

1 x týdně

zřídka

7

15

Graf 5. Konzumace zeleniny

Zelenina je významným zdrojem minerálních látek, vitaminů, vlákniny a má minimální energetickou hodnotu. Je i bohatým zdrojem antioxidantů. Zelenina by se v našem denním jídelníčku měla vyskytovat 3–5 krát denně. Z grafu vyplývá, že 11 (18 %) dotázaných jí zeleninu vícekrát denně. Jedenkrát denně zeleninu jí 9 (15 %) odpovídajících, několikrát týdně si zeleninu dá 18 (30 %) dotázaných. Jedenkrát týdně je zelenina v jídelníčku zařazena u 7 (12 %) jedinců a zřídka zeleninu jí 15 (25 %) odpovídajících (viz tab. 11, graf 5).

Otázka č. 6 Jak často konzumujete mléčné výrobky? Tabulka 12. Konzumace mléčných výrobků Jak často počet

Vícekrát denně 8

Několikrát

1 x denně

týdně

9

21

43

1 x týdně

zřídka

11

11

Graf 6. Konzumace mléčných výrobků

Mléčné výrobky by se v našem jídelníčku měly vyskytovat 2–3 krát denně. Tyto výrobky obsahují množství vitamínů, vápníku, bílkovin a dalších látek. Zakysané mléčné výrobky jsou také cenným zdrojem probiotických bakterií. Z grafu vyplývá, že mléčné výrobky jsou u 8 (14 %) jedinců vícekrát denně. 9 (15 %), dotázaných jí mléčné výrobky alespoň jedenkrát denně několikrát týdně se mléčné výrobky ve stravě vyskytují u 21 (35 %) dotázaných, jedenkrát týdně mléčné výrobky konzumuje 11 (18 %) jedinců a zřídkakdy si je dá také 11 (18 %) odpovídajících (viz tab. 12, graf 6).

Otázka č. 7 Jak často konzumujete ryby a výrobky z nich? Tabulka 13. Konzumace ryb a rybích výrobků Jak často počet

Vícekrát denně 1

Několikrát

1 x denně

týdně

5

7

44

1 x týdně

zřídka

25

22

Graf 7. Konzumace ryb a rybích výrobků

Pravidelná konzumace ryb pozitivně ovlivňuje metabolismus cholesterolu v krvi díky obsahu omega-3 polynenasycených mastných kyselin a tím zabraňuje jeho ukládání v cévách. Ryby by v našem jídelníčku měly být zastoupeny minimálně 2 krát týdně. Z grafu vyplývá, že 1 (2 %) konzumuje ryby nebo výrobky z nich vícekrát denně. Jeden krát denně si ryby nebo rybí výrobky dopřeje 5 (8 %) odpovídajících. Několikrát týdně,

což by

vyhovovalo

doporučení,

si

ryby

či

výrobky

z nich

dá

7 (12 %) korespondentů. Alespoň jeden krát za týdne ryby zkonzumuje 25 (41 %) dotázaných a zřídka ryby či výrobky z nich pozře 22 (37 %) dotázaných (viz tab. 13, graf 7).

Otázka č. 8 Jak často konzumujete pečivo? Tabulka 14. Konzumace pečiva Jak často počet

Vícekrát denně 16

Několikrát

1 x denně

týdně

20

12

45

1 x týdně

zřídka

7

3

Graf 8. Konzumace pečiva

Pečivo, které patří mezi obilniny, by v našm jídelníčku měly být 3–6krát denně. Pečivo je cenným zdrojem vlákniny. Z grafu vyplývá, že 16 (28 %) dotázaných konzumuje pečivo vícekrát denně, jeden krát denně 20 (34 %) korespondentů, několikrát týdně 12 (21 %) korespondentů, jedenkrát týdně 7 (12 %) a zřídka 3 (5 %) dotázaných (viz tab. 14, graf 8).

Otázka č. 9 Jaké pečivo upřednostňujete? Tabulka 15. Upřednostňované pečivo Druh

Bílé

Tmavé

Celozrnné

Počet

18

26

16

46

Graf 9. Upřednostňované pečivo

Celozrnné a tmavé pečivo obsahuje největší množství vlákniny, vitamínů a minerálních látek, které se v bílém pečivu nevyskytují. Z grafu vyplývá, že nejvíce upřednostňované pečivo je tmavé, které označilo 26 (43 %) dotázaných, celozrnné pečivo je oblíbené u 16 (27 %) jedinců a bílé je nejoblíbenější u 18 (30 %) dotázaných (viz tab. 15, graf 9).

Otázka č. 10 Jak často konzumujete sladkosti? Tabulka 16. Sladkosti Jak často

počet

Vícekrát denně 5

Několikrát

1 x denně

týdně

14

18

47

1 x týdně

zřídka

13

10

Graf 10. Sladkosti

Sladkosti našem tělu neprospívají. Z grafu vyplývá, že 5 (8 %) dotázaných konzumuje sladkosti víckrát denně, což může mít vliv na nadbytečný příjem energie a tím i na složení těla. 14 (23 %) dotázaných jeden krát denně, 18 (30 %) odpovídajících několikrát týdně. Jeden krát týdně sladkost sní 13 (22 %) korespondentů a zřídka 7 (17 %) (viz tab. 16, graf 10).

Otázka č. 11 Jak často konzumujete uzeniny? Tabulka 17. Konzumace uzenin Jak často

počet

Vícekrát denně 24

Několikrát

1 x denně

týdně

13

15

48

1 x týdně

zřídka

4

4

Graf 11. Konzumace uzenin

Uzeniny se vyrábějí kombinací hovězího masa, vepřového masa a sádla. Díky velkému množství živočišných tuků, které obsahují nasycené mastné kyseliny, přispívají ke zvýšenému příjmu cholesterolu a. Obě složky pak společně zvyšují hladinu LDL a celkového cholesterolu. Častá konzumace uzenin tedy přispívá k obezitě, rakovině tlustého střeva i srdci. Několikrát denně uzeniny konzumuje 24 (40 %) korespondentů. Jedenkrát denně uzeniny konzumuje 13 (22 %) dotázaných. Několikrát do týdne si uzeniny dopřeje 15 (25 %) korespondentů. Jednou do týdne si tento pokrm dopřeje 4 (6 %) a zřídkakdy 4 (7 %) dotázaných.

Otázka č. 12 Jak často konzumujete luštěniny? Tabulka 18. Konzumace luštěnin Jak často

Počet

Vícekrát denně 5

Několikrát

1 x denně

týdně

7

23

49

1 x týdně

zřídka

13

12

Graf 12. Konzumace luštěnin

Luštěniny jsou bohatým zdrojem bílkovin a vlákniny, ale neobsahují cholesterol. Obsahují nízký obsah tuků, velké množství minerálů a vitamínů řady B. Udržují hladinu krevního cukru a snižují hladinu cholesterolu. Vícekrát denně luštěniny konzumuje 5 (8 %) dotázaných. Jednou za den si luštěniny dopřeje 7 (12 %) korespondentů. Několikrát týdně, 23 (38 %), ve svém jídelníčku má zařazeny luštěniny. Jednou do týdne luštěniny konzumuje 13 (22 %) dotázaných a zřídkakdy 12 (20 %).

Otázka č. 13 Víte o některých svých stravovacích prohřešcích? Tabulka 19. Stravovací prohřešky Prohřešky

Sladkosti

Nepravidelnost

Spěch

Počet

15

17

9

50

Tučná jídla 9

Jiné

10

Graf 13. Prohřešky

Jako prohřešky ve zdravé výživě uvádí sladkosti 15 (25 %) tázaných. Nepravidelnost ve stravovacím režimu udává 17 (28 %) korespondentů. Jídlo ve spěchu uvedlo 9 (15 %) odpovídajících. Tučná jídla uvedlo 9 (15 %) a jako jiné hříchy uvedlo 10 (17 %) korespondentů.

Otázka č. 14 Jaký je Váš průměrný příjem tekutin? Tabulka 20. Příjem tekutin Množství

Více než 2 l/den

1 – 2 l/den

Méně než 1 l/den

Počet

32

17

11

51

Graf 14. Příjem tekutin

Voda vytváří v našem těle prostředí pro složité životní děje, jako je látková a energetická přeměna. Voda je také rozpouštědlo pro přijímané látky a významně ovlivňuje metabolismus. K tomu je také nosičem minerálních látek a stopových prvků. Voda také chrání organismus před přehřáním.V teoretické části píši, že denně člověk potřebuje přijmout minimálně 1 litr tekutin v tekutinách. Z grafu vyplývá, že 32 (54 %) dotázaných vypije denně více než 2 litry tekutin. 1 až 2 litry vypije 17 (28 %) jedinců a méně než 1 litr 11 (18 %) korespondentů (viz tab. 20, graf 14).

Otázka č. 15 Který z nápojů preferujete? Tabulka 21. Preferované nápoje Druh

Voda

počet

11

Minerální voda

Minerální voda

neochucená

ochucená

7

19

52

Džusy 10

Ochucené sycené nápoje 13

Graf 15. Preferované nápoje

Kromě pitné vody je vhodná i slabě mineralizovaná přírodní minerální voda bez oxidu uhličitého. Středně a silně mineralizované vody nejsou pro každodenní užívání vhodné. Zvyšují riziko vzniku vysokého krevního tlaku, ledvinových a močových kamenů. Vody sycené oxidem uhličitým mohou způsobit žaludeční a trávicí potíže. Nevhodné nápoje jsou limonády, kolové nápoje, energetické nápoje apod. Další vhodné nápoje jsou ovocné a zeleninové šťávy, které je ale nejlépe ředit vodou. Čaje (ovocné, zelené) jsou vhodné ale neslazené a ne moc silné. Z grafu vyplývá, že nejvíce oblíbený nápoj je ochucená minerální voda, kterou označilo 19 (32 %) dotázaných. Ochucené sycené nápoje upřednostňuje 13 (22 %) korespondentů. Voda je upřednostňovaná u 11 (18 %) z dotázaných, minerální voda neochucená u 7 (11 %) a džusy označilo 10 (17 %) korespondentů (viz tab. 21, graf 15).

Otázka č. 16 Vaše zaměstnání je? Tabulka 22. Typ zaměstnání Typ

Sedavé

Středně namáhavé

Fyzicky náročné

počet

26

18

16

53

Graf 16. Typ zaměstnání

Pohyb patří ke člověku už od nepaměti. Zajišťuje správnou cirkulaci krve a lymfy v těle. Pohyb také urychluje detoxikaci organismu. Pohybu ve spojení se zdravou životosprávou pomáhá udržet přiměřenou hmotnost. Nadváha může zapříčinit další onemocnění. Z grafu vyplývá, že 26 dotázaných má sedavé zaměstnání (43 %), při kterém je náš energetický výdej minimální. Středně namáhavé má 18 (30 %) a fyzicky náročné zaměstnání má 16 (27 %) korespondentů (viz tab. 22, graf 16).

Otázka č. 17 Jak trávíte svůj volný čas? Tabulka 23. Trávení volného času Trávení

Pasivně

Aktivně

Počet

13

47

54

Graf 17. Trávení volného času

Z grafu vyplývá, že 47 (78 %) dotázaných svůj volný čas tráví aktivně například nějakou pohybovou činností, která má pozitivní vliv nejen na metabolismus, ale i na psychiku. 13 (22 %) dotázaných svůj volný čas tráví pasivně například sledováním filmů či čtením (viz tab. 2, graf 17).

Otázka č. 18 Kolik hodin týdně věnujete pohybu? Tabulka 24. Pohyb za týden v hodinách Doba

Vůbec

1–3 hodiny

3–5 hodin

Počet

2

15

26

55

Více než 5 hodin 17

Graf 18. Pohyb za týden v hodinách

Pohyb má vliv nejen na náš psychický stav, ale i na náš metabolismus. Týdně bychom měli věnovat alespoň tři hodiny mírné pohybové aktivitě. Z grafu vyplývá, že 2 z dotázaných (3 %) se pohybu nevěnují vůbec, 15 (25 %) se věnuje pohybu 1–3 hodiny za týden, 26 (44 %) věnuje pohybu 3–5 hodin za týden a více jak 5 hodin 17 (28 %) dotázaných (viz tab. 24, graf 18). Nedostatek pohybu neblaze ovlivňuje složení těla a tím přispívá i ke vzniku dalších civilizačních onemocnění.

56

Otázka č. 19 Proč nejspíše Vaše váha začala narůstat? Tabulka 25. Důvody nárůstu váhy Důvod

Počet

Přejídání

4

Malá pohybová aktivita

4

Konec aktivního sportování

1

Těhotenství

3

Přechod

8

Nemoc

3

Úrazy

3

Léky

2

Hormony

10

Rodinné nebo pracovní problémy

7

Vstup do manželství

5

Změna denního režimu

7

Postupné zvyšování hmotnosti během let

3

57

Graf 19. Důvod nárůstu váhy

Touto otázkou jsem chtěla upozornit jak korespondenty, tak i čtenáře mé bakalářské práce, na jiná možná rizika, která mohou mít vliv na vznik nadváhy. Z grafu vyplývá, že přejídání a malou pohybovou aktivitu, jako možnost vzniku své nadváhy uvedlo po 4 (7 % + 7 %) dotázaných, po 3 z dotázaných označilo za důvod nárůstu váhy těhotenství, nemoc, úraz či posupné zvyšování hmotnosti během let (5 % + 5 % + 5 % + 5 %), po 7 označilo jako důvody rodinné nebo pracovní problémy a změnu denního režimu (11 % + 11 %), 10 (17 %) z dotázaných označilo vliv hormonů, 8 (13 %) označilo jako možnost vzniku přechod, 5 (8 %) zaznamenalo vstup do manželství, 2 (3 %) označili jako důvod léky, a jeden (2 %) korespondent označil konec aktivního sportování (viz tab. 25, graf 19).

Otázka č. 20 Je ve Vaší rodině někdo obézní? Tabulka 26. Obezita v rodině Obezita

Ano

Ne

Počet

36

24

58

Graf 20. Obezita v rodině

V teoretické části se v kapitole věnované obezitě věnuji možnosti genetického vlivu obezity. Touto otázkou jsem chtěla nastínit možný genetický vliv obezity. Z grafu vyplývá, že u 36 ti (60 %) z dotázaných se obezita v rodině vyskytuje a u 24 (40 %) není v rodině nikdo obézní (viz tab. 26, graf 20).

Otázka č. 21 Jako dítě jste byl? Tabulka 27. V dětství Dětství

Obézní

Normální váha

Nízká hmotnost

Počet

18

21

21

59

Graf 21. V dětství

Touto otázkou jsem chtěla nastínit to, co je popsána v teoretické části. Konkrétněji, že u obézních

dětí

je

daleko

vyšší

možnost

rozvoje

obezity i v dospělosti.

Z grafu vyplývá, že 18 dotázaných (30 %) bylo v dětství obézní, 21 korespondentů (35 %) mělo v dětství normální váhu a 21 (35 %) nízkou hmotnost (viz tab. 27, graf 21).

Otázka č. 22 Myslíte si, že se stravujete správně? Tabulka 28. Správné stravování Odpověď

Ano

Ne

Nevím

Počet

14

16

30

60

Graf 22. Správné stravování

Tato otázka poukazuje na znalosti ohledně správného stravování. Z grafu vyplývá, že 30 dotázaných (50 %) neví, zda se spravuje správně, 14 (23 %) si myslí, že je jejich stravování správné a 16 (27 %) ví, že jejich styl stravování není správný (viz tab. 28, graf 22).

Otázka č. 23 Znáte pojem potravinová pyramida? Tabulka 29. Potravinová pyramida Odpověď

Ano

Ne

Počet

48

12

61

Graf 23. Potravinová pyramida

Potravinovou pyramidu, jako základní výživové doporučení, má v podvědomí 48 (80 %) korespondentů. U 12 (20 %) dotázaných je potravinová pyramida neznámý pojem.

Otázka č. 24 Držel (a) jste někdy nějakou dietu? Tabulka 30. Zkušenosti s dietou Zkušenosti

Ano

Ne

Počet

31

29

62

Graf 24. Zkušenosti s dietou

Z grafu vyplývá, že 31 (52 %) dotázaných má zkušenosti s dietami, které při větším počtu, mohou náš metabolismus zpomalit. 29 (48 %) nemá (viz tab. 30, graf 24).

Otázka č. 25 Pokud máte zkušenosti s dietou, zajímalo Vás především? Tabulka 31. Druh diety Druh

Jídlo

Pohyb

Obojí

Počet

15

10

6

63

Graf 25. Druh diety

Poslední otázka byla vedena na možný vliv opakovaných diet na lidský organismus. Poměr energie přijaté jídlem by měl být srovnatelný s jejím výdejem pohybovou aktivitou. Pouze jídlem se snažilo zhubnout 15 (49 %) a jen pohybem 10 (33 %) korespondentů. Správnou variantu pro snížení hmotnosti, tedy kombinaci výživy a pohybu, uvedlo 6 (19 %) odpovídajících.

64

ZÁVĚR Výživa, stravování a stravovací návyky jsou v dnešní době aktuální téma nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost. Strava je součástí našeho každodenního života a na náš život působí nejen výchova, finanční prostředky nebo kultura dané země, ale dnes především náš rychlý životní styl. Díky těmto aspektům jsou tedy ovlivněny naše stravovací návyky. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zmapovat problematiku výživy, dodržování správných stravovacích návyků a vliv skladby jídelníčku na složení těla. Jako vedlejší cíl jsem chtěla upozornit, že nejen výživa a stravovací zvyklosti ovlivňují skladbu našeho těla. Bakalářská práce o stravovacích návycích klientů fitness centra, ve které jsem pro výzkumné šetření použila metodu dotazníku, analyzovala výsledky vlivů, které mohou působit na složení těla. Při výzkumu bylo vyplněno 60 anonymních dotazníků, které obsahovaly 25 otázek. Otázky se zabývaly nejen pravidelností a složením stravy, ale i jinými aspekty, které mohou mít významný podíl na složení těla. Dotazníku se zúčastnilo 24 mužů a 36 žen, z nichž 41 % má podle norem BMI normální hmotnost těla, nadváhou trpí 25 %, obezitu prvního stupně má 27 % a obezitu druhého stupně 7 % korespondentů. Díky pravidelnému přísunu stravy zajistíme organismu energii po celý den. Jídelníček by měl obsahovat čtyři až pět jídel denně. Snídaně by měla zaujímat 25 % z celkového denního příjmu energie, oběd 35 % a večeře 20 %. Příjem potravy v pravidelných intervalech a po malých dávkách je vhodnější, protože díky pravidelné stravě v malých dávkách není tělo nuceno snižovat bazální metabolismus jako při hladovce. Výsledky, které byly zaměřeny na stravování, ukázaly, že pět krát denně, což by odpovídalo doporučením, se stavuje 22 % dotázaných, třikrát denně 41 %, pouze jeden krát denně 27 % a 10 % uvedlo jinou odpověď. Z tohoto faktu lze tedy vyvodit, že pouze zhruba čtvrtina všech korespondentů dodržuje zásadu 4–5 ti jídel během dne. Dalším cílem, na který byl dotazník zaměřen, byla možnost prozkoumat zastoupení složek potravy dle výživových doporučení. Ovoce, které by se v jídelníčku mělo vyskytovat 2–4 krát denně konzumuje denně 22 % dotázaných. Jeden krát denně ovoce konzumuje 23 % dotázaných, u 18 % se ovoce na jídelníčku vyskytuje několikrát týdně, jeden krát do týdne ovoce konzumuje 20 % dotázaných a zřídkakdy je ovoce 65

na jídelníčku zastoupeno u 17 % korespondentů. Zelenina je nedílnou součástí zdravého jídelníčku. Obsahuje vitamíny, minerální látky a je bohatá na vlákninu. Má nízkou energetickou hodnotu a snadno zasytí. Dle výživových doporučení, by se v našem jídelníčku měla vyskytovat 3–6 krát denně. Toto doporučení dodržuje 18 % dotázaných. Jeden krát denně zeleninu jí 15 % korespondentů, několikrát týdně je zelenina v jídelníčku u 30 % dotázaných, pouze jeden krát týdně zeleninu jí 12 % a zřídkakdy zeleninu konzumuje 25 % dotázaných. Mléko a Mléčné výrobky mají vysokou výživovou hodnotu, protože obsahují všechny tři základní živiny: bílkoviny, tuky a sacharidy. Dále obsahují vitaminy a některé minerální látky. Nejdůležitější minerální látkou je vápník, který je nutný pro správný vývoj kostí a zubů. Mléko a Mléčné výrobky, které bychom měli konzumovat 2–3 krát denně, konzumuje 14 % korespondentů. Jeden krát denně mléčné výrobky jsou na jídelníčku u 15 %, několikrát týdně mléčné výrobky konzumuje 35 %, pouze jedenkrát týdně jsou mléčné výrobky na jídelníčku u 18 % a zřídkakdy mléčné výrobky konzumuje také 18 %. Ryby a výrobky z nich patří do zdravé výživy, protože obsahují nenasycené mastné kyseliny řady omega-3. Rybí maso je také významným zdrojem jódu, který je nezbytný pro správnou činnost štítné žlázy. Ryby by měly být v našem jídelníčku alespoň dvakrát týdně. Několikrát denně ryby nebo výrobky z nich konzumují 2 %, jedenkrát denně se vyskytují u 8 %, několikrát týdně jsou ryby nebo výrobky z nich v jídelníčku obsaženy u 12 %, alespoň jeden krát týdně ryby či výrobky z nich konzumuje 25 % a zřídka kdy 37 %. Pečivo, jako zdroj obilnin, které by v jídelníčku měly být alespoň 3– 6 krát denně. Bílé pečivo je bohaté na energii, ale chudé na vitaminy a minerální látky. Pečivo konzumuje vícekrát denně 27 %, jeden krát denně je pečivo na jídelníčku u 33 %, několikrát týdně pečivo konzumuje 20 %, alespoň jedenkrát týdně se pečivo v jídelníčku vyskytuje u 12 % a zřídka kdy je pečivo zastoupeno v jídelníčku u 8 % dotázaných. Vedlejším cílem, který byl pomocí dotazníku zkoumán, bylo, kterému pečivu dávají dotazovaní přednost. Cennější pro naše tělo je tmavé a celozrnné pečivo, které obsahuje vlákninu, vitamíny a minerální látky, které v bílém nenalezneme. Navíc má nižší glykemický index. Z dotazníku vyplynulo, že tmavému pečivu dá přednost 43 %, celozrnnému 27 % a bílému 30 % dotázaných. Sladkosti, které mají bohatou energetickou hodnotu, našemu tělu neprospívají, a proto bychom je měli konzumovat velice střídmě. Sladkost si vícekrát denně dopřeje 8 % dotázaných, alespoň jeden krát denně si sladkost neodpustí 23 %, několikrát týdně si sladkost dopřeje 30 % dotázaných. Jeden krát týdně se sladkost v jídelníčku vyskytne u 22 % korespondentů a zřídka kdy 66

sladkost konzumuje 17 % dotázaných. Uzeniny se vyrábějí z vepřového, hovězího masa a tuku. Díky velkému množství živočišných tuků, které obsahují nasycené mastné kyseliny, přispívají ke zvýšenému příjmu cholesterolu. Obě složky pak společně zvyšují hladinu LDL a celkového cholesterolu. Častá konzumace uzenin tedy přispívá k obezitě, rakovině tlustého střeva i srdci. Několikrát denně se uzeniny v jídelníčku dotázaných objevují u 40 %, jednou denně 22 %. Několikrát týdně si uzeniny dopřeje 25 %, jednou týdně 6 % a zřídka 7 % dotázaných. Luštěniny, jako bohatý zdroj bílkovin a vlákniny, ovšem bez cholesterolu bychom měli konzumovat 1-3krát do týdne. Vícekrát denně, dle dotazníku, luštěniny konzumuje 8 %, jednou denně 12 %, několikrát do týdne 38 %, jednou týdně 22 % a zřídka 20 %. Zajímavé byly i odpovědi o stravovacích prohřešcích. Jako prohřešek udalo 25 % dotázaných sladkosti, nepravidelnost ve stravování 28 %, spěch a tučná jídla 15 %. Jako jiný prohřešek označilo 17 % dotázaných. Pro správný chod našeho organismu je nezbytný dostatečný příjem tekutin. Voda vytváří v našem těle prostředí pro životní děje, jako je látková a energetická přeměna. Voda je také rozpouštědlo pro přijímané látky a významně ovlivňuje metabolismus. K tomu je také nosičem minerálních látek a stopových prvků. Voda také chrání organismus před přehřátím. Minimální množství tekutin, které by měl denně člověk přijmout, je jeden litr. Z dotazníku vyplývá, že toto minimální množství, tedy jeden litr, denně přijme 18 % korespondentů, jeden až dva litry vypije denně 28 % a více než dva litry denně přijme 54 %. Za nejvhodnější tekutinu pro naše tělo je považována čistá voda z vodovodu. Tu ovšem dle dotazníku upřednostňuje jen 18 % dotázaných. Nejoblíbenějším nápojem jsou ochucené minerální vody, kterým dává přednost 32 %, na druhém místě se podle výzkumu umístily ochucené sycené nápoje 22 %, džusy jsou oblíbeny u 17 % dotázaných a neochucené minerální vody u 11 % korespondentů. Vedlejším cílem bakalářské práce je poukázat i na vliv jiných faktorů, nežli je strava, které mohou ovlivnit celkové složení těla. První otázkou k této problematice, nacházející se v dotazníku, jsem chtěla zjistit, zdali jsou si dotazovaní vědomi příčin zvyšování jejich tělesné hmotnosti. Jako důvody nárůstu hmotnosti uvedlo 7 % korespondentů malou pohybovou aktivitu, dalších 7 % uvedlo přejídání. Těhotenství, nemoc či úraz a postupné zvyšování hmotnosti během let uvedlo po 5 % dotázaných. 11 % korespondentů uvedlo jako důvod změnu pracovního režimu a opět dalších 11 % uvedlo jako důvody rodinné či pracovní problémy. 17 % dotázaných označilo, 67

že za nárůst jejich hmotnosti mohou hormony a 13 % dotázaných označilo za možný důvod přechod. Vstup do manželství jako důvod nárůstu váhy označilo 8 %, léky měly u 3 % vliv na nárůst váhy a ukončení aktivního sportování u 2 % dotázaných. Velký vliv na možné složení stravy může mít i naše zaměstnání. Při sedavém zaměstnání, které uvedlo 43 % korespondentů, je minimální energetický výdej. Středně namáhavé zaměstnání má podle dotazníku 30 % a fyzicky náročné 27 %. Následující otázka obsažená v dotazníku zjišťuje, jak korespondenti tráví svůj volný čas. Při aktivním trávení času totiž člověk vydává větší množství energie, než při pasivním. Pohyb a sport zlepšuje zdraví a tělesnou i psychickou zdatnost. Pohyb je také ideální prevencí nadváhy a pomáhá od psychické únavy, napětí a stresu. Aktivně tráví svůj volný čas 78 % korespondentů, zatím co pasivně 22 %. Další otázka je zaměřena na množství času v hodinách, které dotazovaní tráví pohybovou aktivitou. Týdně bychom měli pohybové aktivitě věnovat minimálně 3 hodiny. Pohybová aktivita má totiž pozitivní vliv nejen na naši psychiku, ale i na metabolismus. Z dotazníkového průzkumu vyplývá, že 3 % dotázaných se vůbec nevěnují pohybové aktivitě, 25 % věnuje pohybové aktivitě 1–3 hodiny týdně, 44 % 3–5 hodin a více jak 5 hodin týdně věnuje pohybové aktivitě 28 % dotázaných. Otázka vztahující se k obezitě v rodině, měla poukázat na možnost dědičnosti této nemoci. Z dotazníku vyplynulo, že u 60 % dotázaných se v rodině vyskytuje někdo obézní a u 40 % ne. Dotazníková otázka vztahující se na postavu dotazovaného v dětství má spojitost s možností, že pokud je jedinec obézní už v dětství, je tu vyšší pravděpodobnost, že se u něj obezita projeví i v dospělosti. 30 % dotázaných v dětství bylo obézních, 35 % mělo normální váhu a 35 % mělo dokonce váhu nižší, než udávají směrnice. Otázka ohledně zkušenosti s dietami byla do dotazníku zařazena z důvodu, že po více prodělaných dietách se náš metabolismus zpomaluje. Z dotazníku vyplývá, že 52 % dotázaných už někdy v životě dietu podstoupilo a 48 % se nesnažilo redukovat svou váhu pomocí diet. Pokud chceme snížit svou hmotnost, je důležité kombinovat stravu a pohyb tak, aby energie přijatá stravou byla nižší než energie, kterou pohybem vydáme. Tuto možnost volilo pouze 19 % z těch, co už dietu zkusili. Snížit hmotnost pouze omezením jídla si zkusilo 49 % a pouze zvýšením pohybové aktivity 33 %. Otázka ohledně správnosti stravování měla poukázat na znalost základních stravovacích návyků. Z odpovědí vyšlo najevo, že 50 % dotázaných neví, jestli se stravuje správně a tím poukazuje na neznalost správných stravovacích návyků, 23 % dotázaných si myslí, že jejich způsob stravování je správný a 27 % si myslí,

68

že se nestravují správně. Grafickým návodem pro výběr vhodné stravy je potravinová pyramida. Potravinovou pyramidu zná 80 % dotázaných a nikdy o ni neslyšelo 20 %.

69

SOUHRN A KLÍČOVÁ SLOVA

Bakalářská práce na téma výživa a její vliv na složení těla byla věnována teorii výživy a stravovacím návykům. V teoretické části práce jsou zahrnuty témata týkající se složení těla, základních složek výživy, které jsou nepostradatelné pro lidský organismus, do nichž řadíme bílkoviny, tuky a sacharidy, dále témata ohledně stravovacích návyků, výživových doporučení a energetické potřeby organismu. V závěrečné části teorie je nastíněn možný dopad nesprávné výživy a stravovacích zvyklostí na lidský organismus. Pro výzkum byla použita metoda dotazníku. Vzorek 60 lidí, navštěvující fitness centrum, mi pomohlo k vyhodnocení stravovacích zvyklostí, denních návyků a dalších vlivů působících na složení těla. Hlavním cílem bylo zmapování problematiky výživy, kvality, pravidelnosti a skladby stravy ovlivňující složení těla. Dalšími cíly mé práce byla snaha zjistit vliv dědičných vlastností, pohybové aktivity a dodržování doporučených stravovacích zásad na lidský organismus. Výsledky byly zpracovány do přehledných grafů a tabulek, ze kterých jsou na první pohled viditelné odchylky mezi dotazovanými subjekty. Bakalářská práce mi přinesla nové poznatky ohledně složení těla, základních složek výživy, doporučených stravovacích návyků či energetické potřeby organismu. Většina z korespondentů se pravidelně stravuje jen třemi nejdůležitějšími denními

jídly

a

nesplňuje

doporučené

denní

dávky

přijímaných

potravin.

Ohledně pohybu většina respondentů má správný přístup k pohybovým aktivitám a na jejich tělesné složení působí mnoho různorodých vlivů. Závěrem bych chtěla podotknout, že návštěvníci fitness centra pohyb vyhledávají a to nejen pro udržení či redukování hmotnosti, ale i pro svou vlastní vyrovnanost.

SUMMARY AND KEE WORDS Bachelor thesis is focused on nutrition and its effects on body composition has been paid to the theory of nutrition and eating habits. The theoretical part includes topics related to body composition, essential nutrients that are essential for human beings which belong to the proteins, fats and carbohydrates, as well as this part includes diet, nutritional recommendations, and energy needs of the organism. In the final part of the theoretical part there are outlined the potential impact of improper diet and eating habits on the human organism. I used questionnaire as the research method. A sample of 60 people were visiting and fitness center and helped me to evaluate the dietary habits, daily habits, and other influences on body composition. The main objective was to analyze the nutritional quality, regularity and diet composition affect body composition. Other goals of my work were to determine the influence of inherited characteristics, physical activity and adherence to recommended dietary guidelines for the human body. The results are summarized in graphs and tables which at first view show differences between interviewed subjects. Bachelor thesis gave me lot of new information and new knoledge of the body composition, essential nutrients, the recommended dietary and energy needs of the organism. Most of the correspondents are regularly eats only three main meals of the day and does not received the recommended daily intake of food. Most respondents have the right approach to physical activities and their body composition has many diverse influences. Finally, I would like to point out that visitors of fitness center looking for the physical activities not only to

reduce weight, but also to reach own balance.

REFERENČNÍ SEZNAM 1. ASTL, J., ASTLOVÁ, E., MARKOVÁ, E. Jak jíst a udržet si zdraví. Praha: Maxdorf, 2009. 328 s. ISBN 978–80–7345–175–2. 2. BLATTNÁ, J., et al. Výživa na začátku 21. století - aneb o výživě aktuálně a se zárukou. 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu, 2005. 79 s. ISBN 80–239– 6202–7. 3. BLAHUŠOVÁ, E. Kalanetika: cvičení s gumou, mírný aerobik. 1. vyd. Praha: OLYMPIA a. s., 1992. 144 s. ISBN 80-7033-195-X. 4. FOŘT, P. Tak co mám jíst? 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. 424 s. ISBN 978–802–47–1459–2. 5. GANONG, W. F. Přehled lékařské fyziologie. Semily: Galén, 2006. 890 s. ISBN 80–7262–311–7. 6. HAINER, Vojtěch et al. Základy klinické obezitologie. 2. přepracované a doplněné. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, 422 s. ISBN 802–473–252–1. 7. KOPECKÝ, M., a kolektiv. Somatologie. 1 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. 313 s. ISBN 978–802–44–2271–8. 8. KUKAČKA, V. Zdravý životní styl. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2009. 176 s. ISBN 978–80–7394–105–5. 9. KUNEŠOVÁ, M. Nadváha a obezita. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 2001. 32 s. ISBN 80–7236–180–5. 10. LUHANOVÁ, Z., VLACHOVÁ, L. Zdravá výživa dětí a mládeže v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství n. p., 1974. 360 s 11. MARIEB, E. N., MALLAT, J. Anatomie lidského těla. Brno: CP Books, 2005. 863 s. 80-251-0066-9. 12. MUŽÍK, V. Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole. Brno: Paido, edice pedagogické literatury, 2007. 150. S ISBN 978–80–7315–156–0. 13. PARKER, S. Lidské tělo. Praha: Euromedia Group, 2007. 256 s. ISBN 802–422– 211–6.

14. PIŤHA, J., POLEDNE, R. Zdravá výživa pro každý den. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009. 144 s. ISBN 978–80–247–2488–1. 15. RIEGEROVÁ, Jarmila; PŘIDALOVÁ, Miroslava; ULBRICHOVÁ, Marie. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). 3. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. 262 s. ISBN 808–578–352–5. 16. SEDLÁČKOVÁ, H. Snídaně, přesnídávky a svačiny pro školáky. 1. vyd. Praha: Práce, s. r. o., 1996. 32 s. ISBN 80-208-0422-6. 17. STRÁNSKÝ, M., RYŠAVÁ, L. Fyziologie a patofyziologie výživy. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2010. 182 s. ISBN 978–80-7394–241–0. 18. SVAČINA, Š., et al. Klinická dietologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 381 s. ISBN 802–472–256–9. 19. Vignerová J., Bláha P. Sledování růstu českých dětí a dospívajících. Norma, vyhublost, obezita. SZÚ Praha, 2001, 173 s. ISBN 807–0711–73–6. 20. VELÍŠEK, J. Chemie potravin 1. Tábor: OSSIS, 2002. 344 s. ISBN 808–659–17–8. 21. VODRÁŽKA, Z. Biochemie. Praha: Academia, 1996. 191 s. ISBN 807–080–08–1. 22. VOLF, V., VOLFOVÁ, H. Pediatrie pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, spol. s r.o., 1996. 210 s. ISBN 80–85427–87–7.

Internetové zdroje

1.

Fórum zdravé výživy [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Pyramida zdravé výživy. Dostupné z WWW: http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacnimaterialy/pyramidazdrave- vyzivy/115-pyramida-zdrave-vyzivy.aspx

2.

Good Body fat and Bad body fat [online].: Futrex, Inc., 2005 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z WWW: http://www.futrex.com/Good%20vs%20Bad%20Fat.pdf

3.

HEJNOVÁ, J. Pohybová aktivita [online]. Praha: Státní zdravotní ústav, 2008 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/seminare/pohybova_20aktivita.pdf

4.

Společnost pro výživu: Foodnet [online]. 2002. vyd. [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://zdravi.foodnet.cz

5.

Kaliper SK [online]. 2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://www.kaliper.cz/provedeni.html

6.

STOB [online]. 2010 [cit. 2011-04-15]. Energetický výdej při pohybu. Dostupné z WWW: http://www.stob.cz/tabulky-a-cisla-vydej-pri-pohybu/energeticky-vydej pri pohybu

7.

The European Food Information Council [online]. 08/06/2012 [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://www.eufic.org/

8.

Výživa dětí. [online]. [cit. 2012-06-20]. Dostupné z: http://www.vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/tema-mesice/tema-mesice-unorabilkoviny-v-detskem-jidelnicku/

9.

Společnost pro výživu: Informační systém PK ČR [online]. 2002 [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1. Energetická hodnota základních živin Tabulka 2. Doporučené denní dávky bílkovin Tabulka 3. Obsah bílkovin u vybraných potravin Tabulka 4. Příklady výdeje energie při různých typech pohybové aktivity a různé hmotnosti jedince Tabulka 5. Hodnocení BMI Tabulka 6. Snížení hmotnosti redukční dietou a cvičením Tabulka 7. Pohlaví Tabulka 8. Hodnocení BMI Tabulka 9. Počet denních jídel Tabulka 10. Konzumace ovoce Tabulka 11. Konzumace zeleniny Tabulka 12. Konzumace mléčných výrobků Tabulka 13. Konzumace ryb a výrobků z nich Tabulka 14. Konzumace pečiva Tabulka 15. Upřednostňované pečivo Tabulka 16. Sladkosti Tabulka 17. Konzumace uzenin Tabulka 18. Konzumace luštěnin Tabulka 19. Stravovací prohřešky Tabulka 20. Příjem tekutin Tabulka 21. Preferované nápoje Tabulka 22. Typ zaměstnání Tabulka 23. Trávení volného času

Tabulka 24. Pohyb za týden v hodinách Tabulka 25. Důvody nárůstu váhy Tabulka 26. Obezita v rodině Tabulka 27. V dětství Tabulka 28. Správné stravování Tabulka 29. Potravinová pyramida Tabulka 30. Zkušenosti s dietou Tabulka 31. Druh diety

SEZNAM GRAFŮ Graf 1. Zastoupení pohlaví Graf 2. Hodnocení BMI Graf 3. Počet denních jídel Graf 4. Konzumace ovoce Graf 5. Konzumace zeleniny Graf 6. Konzumace mléčných výrobků Graf 7. Konzumace ryb a výrobků z nich Graf 8. Konzumace pečiva Graf 9. Upřednostňované pečivo Graf 10. Sladkosti Graf 11. Konzumace uzenin Graf 12. Konzumace luštěnin Graf 13. Prohřešky Graf 14. Příjem tekutin Graf 15. Preferované nápoje Graf 16. Typ zaměstnání Graf 17. Trávení volného času Graf 18. Pohyb za týden v hodinách Graf 19. Důvody nárůstu váhy Graf 20. Obezita v rodině Graf 21. V dětství Graf 22. Správné stravování Graf 23. Potravinová pyramida Graf 24. Zkušenosti s dietou Graf 25. Druh diety

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. potravinová pyramida pro ČR Obrázek 2. potravinová pyramida pro Rakousko

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník DOTAZNÍK STRAVOVACÍCH ZVYKLOSTÍ

Vážení respondenti,

Jmenuji se Michaela Svetková a jsem studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Tento dotazník je součástí mé bakalářské práce na téma:

„Výživa a její vliv na tělesné složení“. Dovoluji si Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku pro účely výzkumu k mé práci. Veškeré informace jsou anonymní. Odpovědi, prosím, zaškrtněte. Vždy jen 1 odpověď, pokud není uvedeno jinak.

Děkuji za Váš čas a ochotu spolupracovat.

Michaela Svetková

1) Jste: 1☐ Muž 2☐žena 2) Jaká je Vaše je Vaše současná váha, výška? Váha: ...……………………………………………… Výška: ………………………………………………..... 3) Kolikrát denně se stravujete? 1☐ 1x 2☐ 3x

3☐5x a více 4☐jiná odpověď – uveďte 4) Jak často konzumujete ovoce? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 5) Jak často konzumujete zeleninu? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 6) Jak často konzumujete mléčné výrobky? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 7) Jak často konzumujete ryby a výrobky z nich? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně

☐1x týdně ☐zřídka 8) Jak často konzumujete pečivo? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 9) Jaký druh pečiva upřednostňujete? ☐bílé ☐celozrnné ☐tmavé 10) Jak často konzumujete sladkosti? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 11) Jak často konzumujete uzeniny? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka

12) Jak často konzumujete luštěniny? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 13) Víte o nějakých svých stravovacích prohřešcích? …………………………………………………………… 14) Kolik průměrně vypijete tekutin za den? ☐ více než 2 litry denně ☐1 – 2 litry denně ☐méně než 1 litr denně 15) Který z nápojů preferujete? ☐voda z vodovodu nebo balená ☐minerální voda neochucená ☐minerální voda ochucená ☐džusy ☐ochucené sycené nápoje 16) Vaše zaměstnání je …? ☐sedavé ☐středně namáhavé ☐fyzicky náročné 17) Jak trávíte svůj volný čas? ☐aktivně

☐pasivně 18) Kolik hodin týdně věnujete aktivnímu pohybu? ☐nevěnuji se ☐1–3 hodiny ☐3–5 hodin ☐více jak 5 hodin 19) Proč nejspíše vaše váha začala narůstat? ☐přejídání ☐malá pohybová aktivita ☐konec aktivního sportování ☐těhotenství ☐přechod ☐nemoc ☐úraz ☐léky ☐hormony ☐rodinné nebo pracovní problémy ☐vstup do manželství ☐změna denního režimu ☐postupné zvyšování hmotnosti během let 20) Vyskytla se Vaší rodině už někdy obezita? ☐ano ☐ne 21) Jako dítě jste byl (a)?

☐obézní ☐normální váha ☐nízká hmotnost 22) Myslíte si, že se stravujete správně? ☐ano ☐ne ☐nevím 23) Znáte pojem potravinová pyramida ☐ano ☐ne 24) Držel jste někdy nějakou dietu? ☐ano ☐ne 25) Pokud máte zkušenosti s dietou, zajímalo Vás především? ☐jídlo ☐pohyb ☐obojí

ANOTACE Jméno a příjmení:

Svetková Michaela

Katedra:

Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce:

Mudr. Kateřina Kikalová, Ph. D

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Výživa a její vliv na obezitu

Název v angličtině:

Nutrition and its impact on obesity

Anotace práce:

Bakalářská práce je zaměřena na výživu a její vliv na obezitu. Pojednává o možném vlivu stravy na složení těla.

Klíčová slova

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

výživa, složení těla, složení potravy, pitný režim, životospráva, obezita, nadváha, metabolismus, pohybová aktivita, civilizační nemoci, stres

Bachelor thesis is focused to nutrition and it´s influence of obesity. It deals about possible influence nourishment on body composition Nutrition, body composion, composition of food, drinking regimen, lifestyle, obesity, overweight, metabolism, physical activity, diseases of civilization, stress

Přílohy vázané v práci:

Dotazník

Rozsah práce:

68 stran

Jazyk práce:

Čeština