Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. ..............................................................................
2
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce PhDr. Petru Mackovi, PhD. za jeho cenné rady a připomínky, které mi věnoval při vypracovávání této práce. Dále bych chtěla poděkovat rodině za podporu při studiu.
3
Obsah 1 2
3
4 5 6 7
Úvod ............................................................................................................................... 5 Varhanická škola v Brně ................................................................................................ 5 2.1 Vznik a rozvoj ........................................................................................................ 5 2.2 Varhanická škola – základ budoucí konzervatoře .................................................. 7 2.2.1 Kurzy .............................................................................................................. 8 2.2.2 Pedagogové .................................................................................................... 8 2.2.3 Ţáci ................................................................................................................. 9 2.2.4 Závěr............................................................................................................... 9 2.3 Významné osobnosti varhanické školy ................................................................ 10 2.3.1 František Musil ............................................................................................. 10 2.3.2 Bohumil Holub ............................................................................................. 11 2.3.3 Eduard Tregler.............................................................................................. 13 2.3.4 Josef Blatný .................................................................................................. 14 Konzervatoř .................................................................................................................. 14 3.1 Vymezení pojmu „konzervatoř“........................................................................... 14 3.2 Konzervatoř a janáčkovská tradice ...................................................................... 15 3.3 Stručné dějiny brněnské konzervatoře ................................................................. 16 3.4 Varhanní oddělení ................................................................................................ 17 3.5 Pedagogové varhanního oddělení......................................................................... 21 3.5.1 František Michálek ....................................................................................... 21 3.5.2 Vladimír Hawlík ........................................................................................... 23 3.5.3 Josef Černocký ............................................................................................. 25 3.5.4 Vratislav Bělský ........................................................................................... 27 3.5.5 Josef Pukl ..................................................................................................... 30 3.6 Ostatní pedagogové brněnské konzervatoře ......................................................... 32 3.6.1 Drahomíra Horáková .................................................................................... 32 3.6.2 Zdeněk Nováček ........................................................................................... 32 3.6.3 Petr Kolař ..................................................................................................... 33 3.6.4 Helena Vodičková ........................................................................................ 33 3.6.5 David Postránecký........................................................................................ 34 Závěr............................................................................................................................. 34 Resumé ......................................................................................................................... 34 Seznam vyobrazení ...................................................................................................... 35 Seznam pouţité literatury ............................................................................................. 35
4
1
Úvod
Tato bakalářská práce pojednává o tématech, které souvisejí s rozvojem a formováním varhanní hudby v Brně. Cílem této práce je zmapovat vznik a vývoj varhanické školy, která se stala přímým předchůdcem a ideovým základem pro vznik brněnské konzervatoře. Dále se budu zabývat počátkem a stručnými dějinami konzervatoře se zaměřením na varhanní oddělení. Zvolila jsem si toto téma, protoţe jsem absolvovala hru na varhany na brněnské konzervatoři a jiţ během studia jsem se chtěla blíţe seznámit s ţivotem a dílem významných brněnských varhanních pedagogů.
2
Varhanická škola v Brně
2.1 Vznik a rozvoj Varhanní tradici v Brně vytvořila především varhanická škola a na ni historicky navazující konzervatoř. Varhanická škola byla úzce spjata se svým zakladatelem a ředitelem, kterým byl Leoš Janáček. Svou výraznou osobností ovlivňoval tuto školu po mnoho let. Budoval ji od roku 1881 pod záštitou Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě, jenţ byla institucí při brněnské biskupské konzistoři. Varhanická škola se měla stát školou netradičního typu, podstatně odlišnou od ostatních hudebních škol. Tato škola se spolu s ostatními hudebními školami na Moravě podílela na hudebně vzdělávacím systému v Brně, a to aţ do konce první světové války.1 Působení na varhanické škole bylo pro Leoše Janáčka jeho „nejmilejším ţivotním povoláním“.2 Aby se mohl soustředit na vedení této školy, opustil v roce 1903 své zaměstnání na učitelském ústavě a později, v roce 1905, nepřijal místo ředitele na varšavské konzervatoři. Od začátku si Leoš Janáček uvědomoval všechny nedokonalosti, s jakými se hudební vyučování tehdy potýkalo, a proto chtěl vybudovat ideální hudební školu.3 Existuje několik okolností, které ovlivnily vznik varhanické školy v Brně. Leoš Janáček si vytvořil vlastní nauku o harmonii, která však nebyla pozitivně přijata. Janáček chtěl dokázat její pedagogické klady a přál si podle této metody vyučovat. Chyběla mu odpovídající hudební škola a ţáci, které by mohl učit. Dalším důvodem pro vznik školy byla jeho nespokojenost s některými způsoby, s jakými se setkal při vyučování na praţské varhanické škole.4 V roce 1881 byly poloţeny základy pro vznik hudebního školství, a to pro potřeby amatérů i profesionálů. Od roku 1863 existovala pěvecká škola při Besedě brněnské. Leoš Janáček se trvale zasazoval o rozšíření jejího působení, a proto v roce 1882 bylo otevřeno houslové oddělení a v roce 1887 klavírní oddělení. Později byla výuka doplněna i obory hra na violoncello, lesní roh a trubku. I kdyţ škola slouţila pro výchovu neprofesionálních hudebníků, byla na vysoké úrovni.5 Pro výchovu profesionálních varhaníků byla určena varhanická škola, na které se začalo vyučovat od roku 1882. Janáček se rozhodl zaměřit na školu pro výchovu varhaníků, protoţe byli často jedinými nositeli hudební kultury ve svém okolí. Kromě toho mnozí varhaníci vedli chrámový sbor nebo orchestr, někteří působili jako učitelé na hudebních školách. Poměry v chrámové hudbě nebyly v té době velmi dobré. O úroveň církevní hudby pečovali učitelé 1
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, s. 9. 2 KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Olomouc : Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1948, cit. s. 7. 3 KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. s. 7. 4 Ibid, s. 9-10. 5 Ibid, s. 11-13.
5
z učitelského ústavu. Od roku 1869 se hra na varhany stala pouze nepovinným předmětem a učitelé jiţ nechtěli přijímat toto vedlejší zaměstnání. Církevní hudba upadala, dokonce o některých nedělích se zpívalo bez varhanního doprovodu. Janáček byl zastáncem reformního hnutí církevní hudby a záleţelo mu na tom, aby byli budoucí varhaníci v duchu této reformy vychovávání. Doufal, ţe získá finanční prostředky pro provoz školy, a to od veřejnosti a hlavně od duchovních, kterým v první řadě mělo záleţet na pozvednutí úrovně chrámové hudby. Kromě výchovy profesionálních varhaníků se po vzoru praţské konzervatoře chtěl zaměřit i na vzdělávání budoucích skladatelů.6 Dne 4. června 1881 roku byl schválen spolek, který byl pojmenován „Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě“. Jeho cílem kromě zajišťování finančních prostředků pro varhanickou školu bylo provozování církevní hudby, uchovávání a tištění nových církevních skladeb.7 Po přijímacích zkouškách v roce 1882 bylo do prvního ročníku přijato 9 ţáků z 18 přihlášených, vyučování bylo zahájeno 15. srpna. Ţáci byli vyučování v prostorách učitelského ústavu na Starém Brně, a to buď ráno nebo odpoledne. Podmínky pro vyučování na varhanické škole byly zpočátku velmi skromné. Cvičným nástrojem byly varhany (pedálové harmonium), které měly pouze jeden rejstřík. Za jeden rok se měla probrat látka, která byla určena pro varhaníka. Janáček brzy poznal, ţe stanovená látka pro výchovu varhaníků zdaleka nestačí. Z toho důvodů v příštím školním roce bylo vyučování rozšířeno na dva ročníky, ale z prostorových důvodů nemohly být vyučovány oba ročníky současně. I přes rozšířenou výuku došel Janáček k přesvědčení, ţe dva ročníky nestačí, a proto na začátku roku 1885–1886 bylo vyučování rozšířeno na tři ročníky. Pro nedostatek místností a peněz nebyly otevřeny všechny ročníky najednou, a proto bylo málo studentů, kteří celou školu dokončili.8 Svou činnost provozovala varhanická škola na několika místech v Brně. Důvodem pro časté přemísťování bylo zvětšování prostoru a zkvalitnění podmínek pro výuku. V učitelském ústavě přebývala škola po dobu pěti let, na Starobrněnské ulici působila deset let, a později byla přestěhována do nároţního domu na Jakubské a Rudolfínské ulici. Škola byla postupně vybavována novými nástroji. V roce 1905–1906 bylo zahájeno vyučování ve všech třech ročnících najednou. Důvodem pro zahájení úplného vyučování bylo obdrţení vyšší státní podpory.9 Potřeba vlastnit samostatnou budovu se objevila poté, kdy škola rozšířila počet svých nástrojů na čtyři varhany a pět klavírů. Vlastní budova byla zakoupena v roce 1908 a byla to tzv. řecká vila na rohu ulice Giskrovy (dnešní Kounicovy) a Seminářské (dnešní Smetanovy). Budova nebyla daleko od středu města a byla obklopena zahradou. V zahradě byl později vybudován domek, do kterého se v roce 1908 nastěhoval Leoš Janáček a bydlel v něm aţ do smrti. V tomto domku se dnes nachází Památník Leoše Janáčka.10 Poté, kdy škola zakoupila vlastní budovou, nastalo její nejproduktivnější období. K dispozici byly čtvery varhany a pět klavírů, škola disponovala osmnácti místnostmi, na škole působilo sedm učitelů a navštěvovalo ji aţ 100 ţáků. Protoţe škola byla soukromá, kaţdoročně ţádala o státní podporu a na škole pravidelně probíhaly státní inspekce. Mezi inspektory patřili Josef Klička, ředitel praţské konzervatoře, Karel rytíř z Wienerů, ministr Pacák nebo doktor Ehrmann.11
6
Ibid, s. 13-14. Ibid, s. 15. 8 Ibid, s. 20-21. 9 Ibid, s. 22-23. 10 Ibid, s. 24. 11 Ibid, s. 25-26. 7
6
Tvůrčí rozvoj školy byl přerušen první světovou válkou. Mnozí ţáci i učitelé byli povoláni do vojenské sluţby. Ve škole chyběli četní odborníci a ţáci byli i měsíc bez řádného vyučování. Po ukončení války byla varhanická škola zestátněna a stala se státní konzervatoří.12
2.2 Varhanická škola – základ budoucí konzervatoře V organizaci školy, rozvrhu, atd. vyšel Janáček z učebné osnovy a statutu varhanické školy praţské, která z počátečních dvou ročníků také brzo přešla k typu tříročnímu. První ročník podává všechno, co v hrubých obrysech stačí venkovskému varhaníku, druhý to, co potřebuje varhaník v městech, konečně třetí podává více, chce vzdělat ředitele kůru, kromě toho vzdělává i dirigenta, 13 učitele hudby soukromého i na středních školách a učitelských ústavech, především však skladatele.
Varhanická škola musela být vedena ve dvojjazyčné úřední dokumentaci, v češtině a němčině, avšak škola se zaměřila na hudební vzdělávání českých ţáků. Škola se specializovala na výuku nástrojové hry a teoretické předměty, které se postupně zdokonalovaly a dosáhly vysoké úrovně. Nejdůleţitějším teoretickým předmětem se stala nauka o harmonii, kterou vyučoval sám Janáček. Byla vyučována ve všech třech ročnících po šest hodin týdně. Stejný počet hodin byl věnován hře na varhany, čtení a hře číslovaného basu byly věnovány dvě hodiny týdně. Výuka na varhanické škole byla ještě doplněna o dvě hodiny hry na klavír, protoţe Janáček byl přesvědčen, ţe klavír je důleţitým nástrojem pro harmonickou představivost a praktickou pohotovost ţáků. Sborový zpěv se vyučoval po dvou hodinách ve všech ročnících, protoţe bylo nutné vytvořit ţákovský sbor pro praktické provozování hudby během bohosluţeb. K výchově praktických varhaníků byla zařazena jedna hodina liturgiky v kaţdém ročníků. Pro všeobecný hudební přehled byly zařazeny přednášky o českých i světových dějinách hudby. Ve třetím ročníku se vyučovala metodika klavíru i varhan a zvláštním předmětem se stala psychologie, která byla přednášena jednu hodinu týdně. Absolventi všech tří ročníku mohli vykonat státní zkoušky, protoţe škola poskytovala výuku všech předmětů, které byly základem tehdejší hudební konzervatoře.14 Ve školním roce 1903–1904 byl do učebních osnov zaveden nový povinný předmět – hra na housle. Pro zavedení tohoto předmětu vedlo Janáčka hned několik důvodů. Housle povaţoval za nejlidovější nástroj a na venkově bylo podle něho mnoho lidí, kteří se na tento nástroj chtěli naučit hrát. Varhaník byl na vesnici často jediným poučeným hudebníkem, a proto by měl sám tento nástroj ovládat.15 Ve školním roce 1907–1908 bylo vyučování rozšířeno o další povinný předmět, a to hru na dechový nástroj. Varhaník měl být schopen vést městskou hudbu a měl si umět vychovat hudebníky, a proto bylo vhodné, aby ovládal i hru na dechový hudební nástroj. Varhaníci měli moţnost volby, mohli si zvolit hoboj, klarinet, flétnu nebo lesní roh. Dechové nástroje se vyučovaly nejdřív ve třetím, a později ve druhém i ve třetím ročníku dvě hodiny týdně.16 Závěrečných zkoušek se účastnili členové Jednoty, duchovní, ředitel a pedagogové. Učitelé zkoušeli ţáka současně ze všech předmětů absolvovaných během celého školního roku a ţáci si sami vytahovali otázky. V této podobě byly zkoušky příliš obtíţné, a proto v roce 1903 bylo rozhodnuto, ţe zkoušky z jednotlivých předmětů se budou konat jiţ od Velikonoc kaţdé dva týdny. Závěrečná zkouška ve třetím ročníku měla charakter zkoušky dospělosti a vztahovala se k absolventům této školy. Studium bylo ukončeno veřejným varhanním koncertem, soubornou zkouškou ze všech předmětů a v roce 1909 byla doplněna 12
Ibid, s. 27. Ibid, cit. s. 32. 14 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Leoš Janáček : K jeho lidskému a uměleckému profilu. 1. vyd. Praha : Panton, 1976, s. 35. 15 KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. s. 41-42. 16 Ibid, s. 43. 13
7
povinností napsat celou mši pro smíšený sbor a varhany.17 Charakter závěrečných zkoušek je téměř shodný s dnešním absolutoriem na konzervatoři. 2.2.1 Kurzy V roce 1905 byl vytvořen kurz pro venkovské varhaníky. Trval deset měsíců a stal se důleţitou součástí varhanické školy. Název kurzu byl „Pro vzdělání varhaníků z obce pro obec“.18 Úkolem kurzu bylo v co nejkratší době naučit budoucí varhaníky všemu, co pro své povolání potřebovali. Výuka obsahovala hudební teorii (šest hodin týdně), která byla zaměřena na znalosti hlavních akordů, improvizaci a modulaci. Výuka varhan (čtyři hodiny týdně) se soustředila na zvládnutí písní a preludií během celého církevního roku. Zpěv (čtyři hodiny týdně) se specializoval na zvládnutí obřadních zpěvů při pohřbu, na květnou neděli a na liturgické zpěvy o Velikonocích. Hra na klavír a na housle (dvě hodiny týdně) nebyly povinné. Tento kurz byl oblíbený a byl hojně navštěvován. Během jeho dvanáctileté existence jej absolvovalo kolem 180 hudebníků.19 S menším úspěchem se setkal pětiměsíční kurz pro improvizaci, kadenci a modulaci, který byl určen pro absolventy varhanických kurzů a slouţil k jejich dalšímu zdokonalování. Během války zanikl.20 V roce 1913 byl vytvořen kurz vyspělosti po všechny, kteří se ještě chtěli zdokonalovat ve hře na svůj nástroj. Byl určen pro absolventy varhanické školy. O další vzdělávání v klavíru, varhanách nebo houslích byl velký zájem, a tak se postupně z varhanické školy stávala škola pro všechny hlavní nástroje, tj. klavír a housle.21 2.2.2 Pedagogové Na varhanické škole působili vynikající umělci a hudebníci v čele s Leošem Janáčkem. Leoš Janáček s oblibou vyučoval hudební teorii, improvizaci a při nedostatku ostatních pedagogů vyučoval všechny předměty, které momentálně postrádaly své odborníky. Kontrapunkt (tehdy Bachovský kontrapunkt) ze začátku vyučoval Leoš Janáček, později pro tento předmět byl přijat dómský varhaník František Musil, který byl ve své době proslulým improvizátorem. Po jeho smrti se výuky ujali Jaroslav Kvapil, Vilém Petrţelka a Jan Kunc. V roce 1913 se pedagogem kontrapunktu a ostatních přiřazených předmětů stal Eduard Tregler, který však z důvodů nízkého platu toto místo brzy opustil. Předměty pak přejal Bohumil Holub a později i Osvald Chlubna. Ze začátku hru na varhany vyučoval Jan Kment a Emerich Beran, po jeho odchodu na jiné místo byl angaţován Max Koblíţek. Mezi významnější pedagogické osobnosti můţeme zařadit Jaroslava Kvapila, Bohumila Holuba, Josefa Blatného a Eduarda Treglera. Výuky zpěvu se ujal Jan Nesvatba a později Jan Kment. Nejvýrazněji ji však ovlivnil Max Koblíţek, který byl varhaníkem, ale hlavně sbormistrem a učitelem zpěvu na různých hudebních školách. Ferdinand Vach vedl ansámblový zpěv a připravoval ţáky na veřejné koncerty. V roce 1891 byla zahájena výuka hry na klavír. Významnými osobnostmi varhanické školy byly tehdy Marie Kuhlová spolu s Marií Dvořákovou. Marie Dvořáková byla proslulou klavírní virtuoskou a první propagátorkou Leschetitzkého polské klavírní metody. K dalším pedagogům můţeme zařadit Ludmilu Tučkovou a Ludmilu Prokopovou. Hru na housle vyučoval Rudolf Reissig, který byl tehdy povaţován za nejlepšího houslového pedagoga. Později se ujal výuky absolvent praţské konzervatoře Pavel Dědeček a 17
Ibid, s. 51-53. Ibid, cit. s. 45. 19 Ibid, s. 45-47. 20 Ibid, s. 47. 21 Ibid, s. 48. 18
8
po něm nastoupil Ladislav Malý. Dějiny hudby vyučovali Jan Kment nebo Emmerich Beran, největším odborníkem se však stal Max Koblíţek, který byl velmi oblíbeným pedagogem. Psychologii vyučoval Emil Schulz, který byl zároveň ředitelem na učitelském ústavu, po jeho smrti výuku přejal Zikmund Horváth. Téměř dvacet let vyučoval liturgiku dómský kněz František Kolísek, po něm nastoupil katecheta Karel Eichler a Albín Zelníček. Učitelé dechových nástrojů byli většinou členy orchestru a ve škole působili podle potřeb ţáků. Patřili k nim Zdeněk Attl, Karel Drozda nebo Otakar Prskavec.22 Většina pedagogů jiţ měla své hlavní zaměstnání jinde a výuka na varhanické škole byla pro mnohé z nich jen vedlejším zaměstnáním. Učitelé neměli pevnou smlouvu ani pevný plat, a přesto získat místo pedagoga na této škole nebylo jednoduché. K běţným vyučovacím povinnostem patřilo nejméně jednou ročně uskutečnit veřejný koncert.23 2.2.3 Ţáci Leoš Janáček byl přísným a obávaným pedagogem, kterému nikdy nezáleţelo na počtu přijatých ţáků, ale hlavně na jejich kvalitě.24 Těch, kdo celý ústav absolvovali, nebylo ovšem mnoho; ale uvaţme, ţe při tak značném omezení místností, nástrojů a peněz, kdy se do školy přijímalo do I. ročníku jen jednou za tři roky, mnozí dali přednost jiné dráze nebo jiné hudební škole. Zvýšený počet ţáků byl by znamenal skupiny o větším počtu ţáků v jednotlivých hodinách, a tím podmíněné zhoršení vyučování.25
Jednotliví ţáci nepocházeli pouze z Brna, ale byli z celé Moravy, Čech a někteří z Vídně. Věk ţáků byl odvozen od výše jejich dokončeného vzdělání, které bylo velmi různorodé (od obecné školy aţ po vysokou školu). Všechny tři ročníky absolvovalo jen 108 ţáků, avšak přihlédnu-li k tehdejším přijímacím a vyučovacím podmínkám,26 je počet absolventů docela vysoký. Druhý ročník absolvovalo 202 ţáků a první ročník 387 ţáků. Leoš Janáček se velmi zajímal o budoucí zaměstnání svých absolventů. Četné farní úřady se na něho obracely s prosbou o doporučení kvalitního varhaníka a Leoš Janáček často vyuţíval znalost svých absolventů k jejich prospěchu.27 Většina absolventů se stala varhaníky a řediteli kůru na Moravě a v Čechách. Další se věnovali skladbě a „u nich se naplnilo nejvlastnější poslání školy“.28 Mezi nejvýznamnější absolventy-skladatele se zařazují Jan Kunc, který v roce 1923 se stal ředitelem brněnské konzervatoře, Jaroslav Kvapil, Václav Kaprál, Josef Blatný, Josef Černík, Osvald Chlubna aj. Známými dirigenty se stali Mirko Hanák, Břetislav Bakala nebo Rudolf Kvasnica. Z většiny varhaníků se stali pedagogové, někteří z nich se stali učiteli na varhanické škole, např. Emerich Beran, Max Koblíţek, aj. Ke skromnější skupině absolventů patřili výkonní umělci, kteří si své další vzdělání v nástrojové hře zdokonalovali na praţské a později i na brněnské konzervatoři.29 2.2.4 Závěr Varhanická škola byla velkým přínosem pro Brno a celou Moravu v druhé polovině 19. století. Z původní specializace pro výchovu varhaníků se s postupem času stala školou, která se zaměřila na vzdělávání dalších hudebníků. Dle mého názoru varhanická škola hrála klíčovou roli ve formování hudebního vzdělávání na celé Moravě. Vzešly z ní mnohé 22
Ibid, s. 79-93. Ibid, s. 94-95. 24 Ibid, s. 102. 25 Ibid, cit. s. 101. 26 téměř všechny předměty byly vyučovány ve skupinkách po 8 a více ţáků, přísné závěrečné zkoušky na konci kaţdého ročníků, sloţení mše v absolventském ročníků. 27 Ibid, s. 104. 28 Ibid, cit. s. 96. 29 Ibid, s. 96-104. 23
9
významné osobnosti, které svým působením ovlivnily hudební dění ve 20. století. Tak byl připraven základ pro zaloţení brněnské konzervatoře.
2.3 Významné osobnosti varhanické školy 2.3.1 František Musil Ţivot František Musil se narodil 5. prosince roku 1852 v Praze, kde vystudoval reálné gymnázium. Hudební základy získal v hudebním ústavu Jana Vincence Micko. Klavír studoval v Prokschově ústavu, kde se stal později pomocným učitelem. Housle studoval u Jana Ondříčka. Na doporučení Čeňka Vinaře se rozhodl studovat praţskou varhanickou školu, kterou absolvoval v roce 1868. Po úspěšném absolutoriu nastoupil na místo varhaníka u sv. Haštala, na které byl přijat po doporučení ředitele varhanické školy Františka Zdeňka Skuherského. Po příchodu do Brna se stal nejprve dómským varhaníkem na Petrově a později byl tamtéţ jmenován ředitelem kůru. V Brně se aktivně zapojoval do hudebního ţivota. Stal se pomocným učitelem na učitelském ústavu, v letech 1900–1905 vyučoval na hudební škole Besedy brněnské. Od roku 1906 se stal pedagogem na varhanické škole v Brně, na které vyučoval kontrapunkt, fugu a hru na varhany. Ve své době byl spolu s Leošem Janáčkem povaţován za nejvýznamnější osobnost brněnského hudebního ţivota. František Musil byl uznáván jako vynikající varhanní improvizátor, skladatel, znalec přísného kontrapunktu a harmonizátor lidových písní. Zemřel 28. listopadu 1908 v Brně ve věku 56 let.30 Učitelská a varhanická činnost Učitelská a varhanická činnost Františka Musila po jeho příchodu do Brna byla velmi plodná. Jako nadaný, trpělivý a skromný člověk se velmi brzy stal vyhledávaným učitelem hudby. Kromě pedagogické činnosti na hudebních ústavech poskytoval i soukromé hodiny. Se svým mimořádným talentem ve hře na varhany si brzo získal pověst skvělého virtuosa a improvizátora. Byl skromným, citlivým a hluboce věřícím člověkem, a snad proto nedokázal vyuţít rostoucí popularitu k vlastnímu prospěchu. Trpěl nervovou chorobou, která spolu s jeho skromností byla příčinou toho, ţe byl neprůbojný a často se uzavíral do sebe.31 Jako dómský varhaník si získal obdiv posluchačů krásnou improvizací, na kterou po jeho smrti vzpomínal Bohumil Kašpar.32 Skladatel František Musil během svého ţivota vyvíjel rozsáhlou skladatelskou aktivitu. Nepatrná část jeho díla vyšla tiskem, většina z jeho tvorby zůstala pouze v rukopisné podobě. Pro jeho tvorbu je příznačná výborně zvládnutá kontrapunktická technika. Ke světským skladbám jsou zařazeny klavírní skladby, skladby komorní a orchestrální, písně, sbory a kantáty. Duchovní chrámové skladby lze rozdělit na skladby varhanní, vokálněinstrumentální skladby, vánoční skladby a kancionálovou tvorbu. Varhanní tvorba je inspirována potřebami pro praktické i koncertní varhaníky. Pro varhany sloţil sonátu (Sonata solemnis), fugy, preludia, předehry, dohry a kadence.
30
SMITH-FROŇKOVÁ, Erika. František Musil : Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. 1. vyd. Rosice u Brna : Gloria, 2005, s. 6-7. 31 SMITH-FROŇKOVÁ, Erika. František Musil : Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. s. 18-19. 32 Bohumil Kašpar, český varhaník, organizátor duchovní hudby.
10
Nejvýznamnější vokálně-instrumentální skladbou je kantáta Stabat Mater, za kterou získal cenu České akademie věd a umění.33 Musilova kancionálová tvorba souvisí s jeho kaţdodenní varhanní praxí, během níţ měl moţnost prakticky uplatnit principy cecilianismu34. Spolupracoval s Františkem Kolískem35, který byl editorem Průvodu varhan ku kancionálu cyrillskému. František Musil k němu dokomponoval předehry a dohry, které tématicky souvisejí s písněmi. Jeho kancionálová tvorba je dodnes ţivá, protoţe devět z jeho harmonizací je uvedeno i v dnešním kancionálu36. Jsou to písně Ať Srdci Jeţíšovu (702), Hospodine, mocný Králi (912), Kde jsi, Jezu, spáso má (711), Maria, Maria (805), Máti Páně přesvatá (806), Sestup na nás, Duchu Svatý (424), Tvůrce mocný (904), Vesel se, nebes Královno (407)37 aj. Jsou to praktické, nekomplikované, avšak působivé harmonizace.38 Závěr František Musil patřil k představitelům cecilianismu v Brně. Působil jako hudební skladatel, byl také dómským varhaníkem a ředitelem katedrálního kůru. Stal se vynikajícím varhanním improvizátorem. Byl uznávaným znalcem a učitelem přísného kontrapunktu, zharmonizoval některé lidové písně. Pro své nadání a trpělivost se na varhanické škole stal vyhledávaným učitelem, kde vyučoval hru na varhany a kontrapunkt. Spolu s Leošem Janáčkem patřil na přelomu devatenáctého a dvacátého století k nejvýznamnějším postavám brněnského hudebního ţivota.39 2.3.2 Bohumil Holub Ţivot Bohumil Holub se narodil dne 23. května roku 1880 v Holicích v Čechách, zemřel 31. března 1951 v Brně. Byl nejstarším ze čtyř synů Čeňka Holuba, který byl významným českým kapelníkem. Čeněk Holub byl mimořádně hudebně nadaný, ovládal hru na mnoho hudebních nástrojů, ale nejlépe hrál na flétnu. Jako kapelník se proslavil tím, ţe jako jeden z prvních ve svém repertoáru uváděl díla českých romantických autorů (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Vilém Blodek). Pořádal duchovní koncerty, byl ředitelem kůru, sbormistrem i skladatelem. První hudební vzdělání získal Bohumil Holub u svého otce. V letech 1895–1898 studoval na varhanním oddělení praţské konzervatoře, byl ţákem profesora Josefa Kličky. Ke konci studia působil jako varhaník na Strahově a v Loretě v Praze. V roce 1899 se stal ředitelem kůru v Blatné. Pedagog a varhaník Nějaký čas přebýval v zahraničí, v letech 1902–1911 byl sbormistrem a učitelem klavírní hry v Mitrovici a Velké Kikindě v Jugoslávii. Po návratu do vlasti se usadil v Brně, kde dál rozvíjel svou pedagogickou a uměleckou činnost. Od roku 1911 byl varhaníkem na Petrově, v letech 1911–1916 pedagogicky působil na varhanické škole. Se smíšeným sborem varhanické školy pořádal zájezdy po moravském 33
SMITH-FROŇKOVÁ, Erika. František Musil : Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. s. 20-56. Cecilianismus – etapa ve vývoji katolické hudby v 19. století, návrat liturgické hudby k zásadám gregoriánského chorálu; vyznačuje se oproštěním a zjednodušením hudebního projevu. představitelé c. na Moravě: Pavel Kříţkovský, Ludvík Holain, František Musil. 35 Kolísek, František: Průvod varhan ku kancionálu cyrillskému. Brno 1887. 36 Kancionál. Společný zpěvník českých a moravských diecézí. Praha 1994. 37 V závorce je uvedené číslo písně, pod kterým je uvedena v dnešním kancionálu. 38 SMITH-FROŇKOVÁ, Erika. František Musil : Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. s. 57-62. 39 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. s. 8-9. 34
11
venkově a ovlivňoval tak hudebnost moravského venkova. Pořádal duchovní koncerty, na kterých Leoš Janáček hrál na varhany. Jako sólový varhaník koncertoval s Českou filharmonií, v roce 1912 a 1931. Ve svém bohatém repertoáru měl zvlášť oblíbené dílo Maxe Regra (Fantazie a fuga c moll) a Franze Liszta (Fuga na téma B-A-C-H). Proslavil se v zahraničí, v roce 1926 koncertoval v Záhřebu. K jeho významným koncertům patří samostatný brněnský koncert ze dne 1. října roku 1934, kde uvedl tehdejší soudobé autory. K dalším úspěchům můţeme zařadit jeho první provedení Postludia z Janáčkovy Glagolské mše. Ve své varhanní hře propojoval vynikající hudebnost s přesnou technikou hry na manuálech a pedálu. Zvláštní pozornost věnoval francouzským varhanním skladbám. V roce 1931 se mu naskytla moţnost odcestovat do Francie, a tak se v Paříţi setkal s Marcelem Dupré. Navázal uměleckou spolupráci se skladatelem Leifsem, tehdejším ředitelem islandské rozhlasové stanice. Po zaloţení samostatného českého státu se stal profesorem na brněnské konzervatoři a členem státní zkušební komise. Zaloţil Moravské komorní sdruţení (klavírní kvartet) a v letech 1934–1935 zařídil i madrigalové sdruţení. Jako pedagog vedl své ţáky ke svědomité a poctivé přípravě. Zdůrazňoval celkové pochopení uměleckého díla a citový vztah k hudbě. Pro pedagogické účely vydal Postup při vyučování hře na varhany a v rukopisech zůstalo jeho další dílo, Teoreticko-praktické pedagogium pro státní zkoušky z hudby.40 Bohumil Holub je autorem článku K návrhu zákona o vyučování hudbě. Nový zákon měl přinést mnoho změn, „jehoţ uskutečnění by mělo ve směru sociálním a uměleckém následky přímo katastrofální“.41 Podle tehdejšího návrhu mohl na hudebních školách vyučovat pouze ten, kdo má státní zkoušky z příslušného hudebního oboru. Brněnská státní konzervatoř zaslala protest ve věci uvedeného zákona o vyučování hudbě poslaneckým klubům. Ţádá v nich nápravu v těchto věcech: aby absolventi konzervatoří měli oprávnění vyučovat hudbu, na oprávnění vyučovat pro významné umělecké osobnosti (např. Vítězslav Novák, Josef Suk), které nemají státní zkoušky nebo absolutorium, na rozlišení mezi výukou teoretických předmětů a výukou na hudební nástroje, a aby byla zrušena státní inspekce během soukromého vyučování v bytě. Článek je veden racionálním a bojovým způsobem a vyznívá jako protest proti zbyrokratizování umění.42 Závěr Bohumil Holub byl ve své době vynikajícím improvizátorem a interpretem varhanních skladeb. Byl dlouholetým pedagogem a organizátorem hudebního ţivota. Zasazoval se o zachování a pozvednutí hudebního kulturního ţivota na moravském venkově. Jako varhanní sólista úspěšně koncertoval doma i v zahraničí. Svou pozornost věnoval propagaci skladeb soudobých českých skladatelů a zajímal se o moderní francouzskou hudbu.43
40
Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 458-459. 41 Hudební rozhledy : kritický list pro českou kulturu hudební. 1926-1927, roč. III, č. 1. Brno : Ol. Pazdírek, cit. s. 1. 42 Hudební rozhledy : kritický list pro českou kulturu hudební. 1926-1927, roč. III, č. 1. Brno : Ol. Pazdírek. 43 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 12.
12
2.3.3 Eduard Tregler Ţivot Eduard Tregler se narodil 5. ledna v roce 1868 v Lounech. Jeho otec měl k hudbě kladný vztah, byl samoukem ve hře na klavír. Kladný vztah k umění se u jeho otce projevil i v nástrojařství, sám sestrojil klavír a varhany. Eduard Tregler získal základní hudební vzdělání ve svém rodišti u Vojtěcha Šváchy a u ředitele kůru Josefa Vejšického. V Praze studoval varhany na varhanické škole u Františka Zdeňka Skuherského. Po absolutoriu pokračoval ve studiu klavíru, nejprve soukromě a později na konzervatoři. Byl varhaníkem u dominikánů během působení ředitele Chluma, kterého později zastupoval v době jeho nemoci. V letech 1898–1900 zastával funkci dvorního varhaníka v Dráţďanech, později byl ředitelem kůru v Praze na Smíchově. V roce 1904 spolu s Antonínem Heřmanem zaloţil hudební ústav Dvořákeum. Tvůrčí období Sólově se uplatňoval jako pianista, obzvlášť s Praţským smyčcovým kvartetem. Pozvedl úroveň hudebního ţivota v Lounech, byl ředitelem Lounské filharmonie a zároveň ředitelem lounské hudební školy. V letech 1913–1914 byl profesorem teorie zpěvu a dějin hudby na varhanické škole v Brně. Po dvouleté přestávce se tam vrátil jako profesor varhan, klavíru a zpěvu. Od zaloţení brněnské konzervatoře působil jako profesor varhan a přiřazených předmětů aţ do smrti. Po interpretační stránce vynikal v technických detailech a smyslem pro celkovou výstavbu díla. Byl skvělým improvizátorem, pianistou, korepetitorem a komorním hráčem. Kromě pedagogické a interpretační činnosti se rovněţ věnoval skladbě, byl obdivovatelem klasické polyfonie, která se odráţí i v jeho tvorbě. Je autorem sedmi latinských mší, k nimţ řadíme mj. Missa jubilaei solemnis op. 2, Missa in honorem Scti Venceslai op. 4. Velmi oblíbené jsou 3 verze Ave Maria pro různé nástrojové obsazení a také chrámová skladba z roku 1894 O sanctissima. Ve varhanních skladbách se inspiroval dlouholetou praxí varhaníka, pro chrámové účely komponoval předehry, mezihry, dohry a preludia. Věnoval se instrumentálním skladbám (Serenáda pro orchestr), sborovým skladbám (Modlitba za vlast) a písňovým cyklům (Různé nálady).44 Závěr Eduard Tregler vstoupil do brněnského hudebního ţivota aţ ke konci svého uměleckého působení. Věnoval se chrámové a vokální hudbě. U mladé varhanické generace ovlivnil interpretační představivost. Vynikal stylovou interpretací starší i nové varhanní hudby. Byl také znamenitým klavíristou a komorním hráčem. Spolu s Bohumilem Holubem pořádal v poválečné době varhanní koncerty.45 Zemřel 6. srpna roku 1932 v Bystřici pod Hostýnem, byl pohřben v Brně.46
44
Československý hudební slovník osob a institucí, 2. sv. M-Ţ. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 788-789. 45 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 12. 46 Československý hudební slovník osob a institucí, 2. sv. M-Ţ. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 788.
13
2.3.4 Josef Blatný Ţivot Josef Blatný se narodil 19. března v roce 1891 v Brně. Od raného dětství byl jeho ţivot propojen s hudbou. Jeho otec, Vojtěch Blatný, byl ţákem varhanické školy a hudebnímu umění se věnoval do pozdních let. Působil především jako varhaník a sbormistr. Josef Blatný získal své první hudební vzdělání na učitelském ústavě v Brně, kde byl ovlivněn Ferdinandem Vachem. Na varhanické škole studoval skladbu, varhany a klavír. Pedagog a skladatel Po smrti Eduarda Treglera se Josef Blatný zajímal o uvolněné místo na učitelském ústavu a stal se tam učitelem. Na učitelském ústavu působil v letech 1912–1914 a 1918–1919, vyučoval hře na varhany, hudební teorii a liturgickému zpěvu. Na nově vzniklé konzervatoři byl nejprve tajemníkem a později vedlejším učitelem (1928–1935). Řádným profesorem varhan a varhanních předmětů se stal v letech 1939–1945. V letech 1934–1941 působil jako první český ředitel kůru u sv. Jakuba v Brně. Byl velmi dobrým improvizátorem. Jeho styl vycházel z varhanické praxe a slučoval chrámový sloh s novými technickými a výrazovými prostředky. Po osvobození dál pokračoval ve vyučování na konzervatoři, kromě toho byl pověřen vyučováním varhanní improvizace na právě vzniklé Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1947–1955). Josef Blatný je povaţován za jednoho z nejúspěšnějších českých skladatelů instruktivních skladeb pro klavír. V roce 1955 získal čestné uznání od Svazu Československých skladatelů za Sonatinky op. 41. Je autorem četných varhanních, klavírních skladeb, skladeb pro dětské, ţenské, muţské a smíšené sbory, z nichţ mnohé mají duchovní charakter. Je také autorem kantáty La saletta op. 30 a oratoria Lotr na pravici. Celkově se jeho kompoziční sloh vyznačuje ušlechtilostí a hledáním krásy.47 Závěr Josef Blatný byl vynikajícím pedagogem, varhaníkem a skladatelem. Ve vzpomínkách paní Drahomíry Horákové se zachoval jako vysoký, váţný a důstojný pán v klobouku s majestátním vzhledem, který se ale rád usmíval. Zemřel v Brně v roce 1980 ve věku 89 let.
3
Konzervatoř
3.1 Vymezení pojmu „konzervatoř“ České slovo „konzervatoř“ pochází z italského slova conservatorio, to znamená hudební učiliště. Nejstarší konzervatoře se objevují v Itálii, kde byly původně ústavy dobročinnými, sirotčinci, v nichţ se záhy věnovala zvláštní péče vyučování hudbě a zpěvu. Nejstarší konzervatoře pochází z Neapole (Conservatorio di Santa Maria di Loreto zaloţena v roce 1533) a z Benátek. V dnešní organizaci vznikly italské ústavy teprve v 19. století (Bologna, Milán, Neapol, Florencie, Benátky, Pesaro). Jsou nejenom středisky hudebního umění, ale místy vědecké práce hudební, která není v Itálii zastoupena 48 na univerzitách. Slovo „konzervatoř“ označuje speciální typ odborných hudebních škol. Výraz konzervatoř má původ v italském slově conservatorio (z latinského conservare-opatrovat, zachovávat), které původně označovalo dobročinné výchovné ústavy nebo sirotčince, kde se zvláčtě hudebně nadané děti 47
Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 104-105. 48 Pazdírkův hudební slovník naučný : Část věcná. Brno : Ol. Pazdírka, 1929, cit. s. 209.
14
vzdělávaly v hudbě a zpěvu (pro účely chrámové a od 17. století i operní hudby). Na přelomu 18. a 19. století se rozvíjejí v souvislosti s novými potřebami hudebního (zvláště koncertního) ţivota novodobé specializované hudební školy, na něţ je postupně vztahováno slovo konzervatoř.49 V českém prostředí znamenají tzv. fundace 17. a 18. století určitou analogii původních italských konzervatoří. Na přelomu 18. a 19. století slovo konzervatoř nabývá svého novodobého významu. K formování novodobých konzervatoří dochází na českém území postupně v procesu vzniku hudebního školství. Praţská konzervatoř (1811) patří dnes k nejstarším v Evropě. Zrod dalších škol tohoto typu byl vyvolán aţ vznikem Československa a posléze procesem budování uměleckého školství po druhé světové válce.50 V systému českého uměleckého školství posledních desetiletí nabyla konzervatoř charakteru odborné školy, která ve čtyřletém studiu poskytuje úplné střední vzdělání v oborech instrumentální i vokální interpretace, tance a hudebně dramatických aktivit. Toto studium je ukončeno maturitní zkouškou. V dalším jednoletém nebo dvouletém studiu je moţno v uvedených specializacích dosáhnout vyššího vzdělání, potřebného k pedagogické působnosti v niţším hudebním školství i k profesionální umělecké činnosti.51 Hlavním odborným předmětům se na českých konzervatořích vyučuje individuálně, ostatním skupinovým předmětům zpravidla skupinově. Základní organizační jednotkou pro pedagogicko uměleckou práci jsou oborová oddělení a třídy. Na konzervatořích obvykle fungují oddělení klávesových, strunných, dechových a lidových nástrojů, zpěvu, dirigování a skladby (oddělení kompozice a dirigování byly zřizovány příleţitostně v Praze a v Brně) oddělení hudebně teoretických a pedagogických předmětů, povinné hry na klavír a korepetice a oddělení všeobecně vzdělávacích předmětů.52
3.2 Konzervatoř a janáčkovská tradice Brněnskou konzervatoř v meziválečné době lze povaţovat za centrum tvůrčího myšlení a za přímého pokračovatelé Janáčkovy varhanické školy. Varhanická škola vychovávala nejen varhaníky, ale i skladatele, pedagogy a interprety, kteří na přelomu 19. a 20. století pozvedli úroveň moravského hudebního ţivota. Tak se vytvořil předpoklad pro formování konkrétní elity, která se měla stát nositelem novodobého hudebního vývoje. Na začátku 20. století absolvovala na varhanické škole celá řada významných skladatelů (Jan Kunc, Jaroslav Kvapil, Václav Kaprál, Josef Blatný, Josef Černík, Osvald Chlubna). Rozdíl v počtu vychovaných skladatelů na začátků působení varhanické školy a na jejím konci je veliký. Janáčkova varhanická škola během celého svého působení plnila funkci konzervatoře. Vychovávala skutečné umělce, z nichţ někteří se později stali pedagogy konzervatoře.53 Tímto způsobem „[…] se v moravských podmínkách poprvé uplatnil ţivotný model pedagogického učiliště zaměřeného k výchově mladých skladatelských generací, který se stal přirozeným základem budoucí konzervatoře.“54 Varhanická škola se stala základem brněnské konzervatoře, na kterou měl ze začátku Leoš Janáček velký vliv. Brněnská konzervatoř byla po praţské konzervatoři druhou státní školou tohoto typu, a proto byla podřízena celostátnímu učebnímu plánu. Tato podřízenost byla důvodem, proč si brněnská konzervatoř nemohla přisvojit více vlastností varhanické školy.55 49
Slovník české hudební kultury. Jiří Fukač, Jiří Vyslouţil. Výkonný redaktor Petr Macek. 1. vyd. Praha : Editio Supraphon, 1997, cit. s. 471. 50 Slovník české hudební kultury. Jiří Fukač, Jiří Vyslouţil. cit. s. 471. 51 Ibid, cit. s. 471. 52 Ibid, cit. s. 471. 53 FUKAČ, Jiří. Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. s. 8-9. 54 FUKAČ, Jiří. Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969, cit. s. 9-10. 55 FUKAČ, Jiří. Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé. s. 10.
15
V Brně existovala mistrovská třída, která byla úzce spjatá s brněnskou konzervatoří, ale organizačně spadala pod praţskou mistrovskou školu. Leoš Janáček působil v této brněnské mistrovské škole a krátce působil na rozvíjející se názory mladé skladatelské generace. Z Janáčkovy tvorby čerpaly mnohé skladatelské osobnosti obzvláště tehdy, kdyţ se jeho dílo stalo uznávaným. K nejvýznamnějším skladatelům, u kterých se projevil Janáčkův vliv, patřili např. Pavel Haas (1899–1944), Osvald Chlubna (1983–1971) a Milan Harašta (1919–1946).56
3.3 Stručné dějiny brněnské konzervatoře Dějiny brněnské konzervatoře nelze oddělit od osobností Leoše Janáčka,57 nelze je ani odloučit od brněnského kulturně-společenského prostředí v roce 1919. V tomto roce byly vytvořeny školy univerzitního typu, které Brno jiţ dlouho postrádalo. Zákonem byly zřízeny Masarykova univerzita, Vysoká škola zemědělská a Vysoká škola veterinární.58 „Výnosem z 25. září 1919 pod číslem 44224/4852 byla v Brně od 1. září 1919 zřízena konzervatoř jako soukromý ústav, jemuţ bylo 19. listopadu 1919 uděleno právo veřejnosti.“59 Škola byla organizována podle tehdejších zvyků a byla rozdělena na mistrovskou školu (skladba a klavír), střední školu s čtyřletými obory (skladba, dirigování a hra na varhany), obsahovala sedmiletý obor instrumentální, šestiletý obor pro dechové nástroje a kontrabas, pětiletý pěvecký obor, tříletý učitelský obor, dvouletý obor na herecké škole a základní hudební školu.60 K zestátnění brněnské konzervatoře došlo v roce 1920, tj. rok po jejím vzniku, přičemţ nebyly akceptovány mistrovské třídy skladby a hry na klavír, čímţ ztratily svou samostatnost. Dalším znevýhodněním bylo přeloţení Viléma Kurze na praţskou konzervatoř a Leoš Janáčka na vlastní ţádost odešel do důchodu.61 Jiţ v prvních letech svého trvání musela škola obhajovat svou existenci. V roce 1922 škola bojovala proti návrhu úsporné parlamentní komise, která poţadovala její zrušení. Po uhájení existence školy nastalo nové nebezpečí. V rámci úsporných opatření se v roce 1925 uvaţovalo o přemístění konzervatoře do Bratislavy. Existence školy byla znovu obhájena, ale stále nebyla vyřešena otázka vlastní budovy. Ve třicátých letech stát sliboval škole výstavbu nové budovy. Ta však z hospodářských důvodů nebyla realizována.62 Od roku 1923 byl novým ředitelem Jan Kunc. Ve vzpomínkách tehdejších ţáků konzervatoře byl nejen přísným a váţeným ředitelem, ale také vynikajícím a proslulým skladatelem. V čele konzervatoře stál aţ do konce srpna 1945. Pod jeho vedením dosáhla konzervatoř vysoké umělecké úrovně.63 Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století zasáhla brněnskou konzervatoř úsporná opatření. Výuka v některých oborech a předmětech byla omezena, ale její kvalita nebyla ohroţena. Během druhé světové války byli mnozí posluchači a pedagogové totálně nasazeni. „Ti z nich, kteří byli nasazeni v brněnských podnicích navštěvovali vyučování v odpoledních
56
FUKAČ, Jiří. Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé. s. 10-11. Dne 19. září byl zvolen prvním rektorem brněnské konzervatoře. 58 ZÁMEČNÍK, Evţen. Z historie brněnské konzervatoře. In PETRŢELKA, Ivan. Jubilejní výroční zpráva konzervatoře za školní rok 1993/1994. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1994, s. 25. 59 ZÁMEČNÍK, Evţen. Z historie brněnské konzervatoře. cit. s. 25. 60 Ibid, s. 25. 61 PETRŢELKA, Ivan. K dějinám brněnské konzervatoře. In Vývoj hudebních institucí po roce 1945 : Muzikologické studie 3. [s.l.] : [s.n.], 1995. s. 18. 62 ZÁMEČNÍK, Evţen. Z historie brněnské konzervatoře. s. 27. 63 FUKAČ, Jiří. Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. s. 13. 57
16
a večerních hodinách.“64 Od 1. září 1944 do konce druhé světové války byla konzervatoř uzavřena.65 Po ukončení války byla výuka obnovena a dislokační komise přidělila konzervatoři budovu po německém učitelském ústavě u Luţánek. V roce 1945 se konzervatoř přestěhovala do vlastní budovy. Předtím vyuţívala hlavní budovu bývalé varhanické školy, první patro pronajatého minoritského kláštera na Orlí ulici, prostory bývalého Nového domova na Falkenstinerově ulici (dnešní Gorkého) a foyer Starého divadla na Veveří. K nové budově byl později připojen sousední dům a v jeho dvorní části byl dostavěn koncertní sál.66 V padesátých a šedesátých letech konzervatoř zasáhly změny, které se vztahovaly k vnitřnímu chodu školy. Po zřízení Akademie múzických umění bylo zrušeno dramatické oddělení a vzniklo taneční oddělení. Na konzervatoři se postupně měnila délka studia, studium bylo prodlouţeno nejprve na pět, později na šest let. Šestiletá doba studia byla rozdělena na dvě části: na čtyřletý obor ukončený maturitou a na dvouletou nadstavbu, která byla ukončena absolutoriem. Výuka v dirigentském a kompozičním oddělení byla nejprve omezena a později úplně zrušena. K obnově výuky v těchto oborech v jejich plném rozsahu došlo po roce 1989.67 V devadesátých letech se začaly pořádat hudebně teoretické konference, které se postupně zaměřovaly na přípravu studentů na praktický umělecký ţivot, uplatnění bicích nástrojů v současné hudbě a na výchovu mladých skladatelů.68 Koncem devadesátých let došlo ke stavebním úpravám půdních a suterénních prostor budovy konzervatoře.69 V současnosti existuje na brněnské konzervatoři devět oddělení. Je tam zařazeno oddělení hudební teorie, skladby a dirigování (vedoucí MgA. Radomír Ištván), oddělení všeobecně vzdělávacích předmětů (vedoucí Mgr. Jana Pešová), oddělení povinného klavíru a korepetic (vedoucí Mgr. Šárka Pilátová), oddělení klávesových nástrojů (vedoucím klavírního oboru je Mgr. Eva Horáková, vedoucím varhanního oboru je Mgr. Zdeněk Nováček), oddělení strunných nástrojů (vedoucí Václav Horák), oddělení dechových nástrojů (vedoucí Mgr. Boţena Růţičková), oddělení sólového zpěvu (vedoucí PhDr. Jarmila Janíčková), oddělení lidových nástrojů (vedoucí Mgr. Jan Tesař), oddělení hudebně dramatické (vedoucí Mgr. Věra Zástěrová).70
3.4 Varhanní oddělení Janáčkova varhanická škola byla organizačním a ideovým základem pro zaloţení konzervatoře v roce 1919. Jak jiţ bylo uvedeno, škola podléhala celostátnímu učebnímu plánu. I přesto si varhanní oddělení zachovalo svá určitá specifika a stalo se tak přímým pokračovatelem Janáčkovy varhanické školy. Varhanní oddělení si z varhanické školy převzalo ucelenou koncepci, která budoucím varhaníkům poskytovala základní vzdělání v technickém a uměleckém zvládnutí nástrojové hry. Tato koncepce dále umoţnila posluchačům varhanního oddělení získat základní orientaci v kompozici, poskytla vzdělání v oboru hudební teorie a také v základech dirigování. V prvních dvaceti letech po zaloţení
64
ZÁMEČNÍK, Evţen. Z historie brněnské konzervatoře. cit. s. 28. Ibid, s. 28. 66 Ibid, s. 28. 67 Ibid, s. 28. 68 SCHNIERER, Miloš. Úvod. In SCHNIERER, Miloš. Sborník k osmdesátému výročí zaloţení Konzervatoře Brno. 1. vyd. Brno : Vydáno s podporou Nadace Českého hudebního fondu, 1999. s. 7. 69 ZÁMEČNÍK, Evţen. Výroční zpráva IV. za školní rok 1997-1998. In SCHNIERER, Miloš. Sborník k osmdesátému výročí zaloţení Konzervatoře Brno. 1. vyd. Brno : Vydáno s podporou Nadace Českého hudebního fondu, 1999. s. 24-27. 70 Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004 : Ke 150 výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. 1. vyd. Olomouc : Alda, 2004. s. 29-61. 65
17
konzervatoře bylo studium hry na varhany zaměřeno také na potřeby chrámové hudby a hudební pedagogiky.71 Na vybudování varhanního oddělení a na jeho rozvoji se podíleli umělci, kteří dříve projevili své pedagogické schopnosti. Byli to Bohumil Holub a Eduard Tregler, absolventi varhanního oddělení praţské konzervatoře a pedagogové bývalé varhanické školy. Své interpretační a improvizační umění představovali na četných varhanních koncertech, které konzervatoř pořádala.72 Varhany se postupně stávaly významným koncertním nástrojem, obzvláště v prvních letech meziválečného vývoje brněnské konzervatoře. Výuka byla více zaměřena na sólovou dráhu absolventů, avšak část pozornosti byla věnována i budoucí pedagogické činnosti. Absolventi se tak nemuseli omezovat pouze na koncertní nebo pedagogické působení. Díky širokému vzdělání ve skladatelských a dirigentských oborech měli rozšířené moţnosti pro své profesionální uplatnění. V poválečném období byla zachována čtyřletá doba studia, která existovala uţ v osnovách varhanické školy.73 V roce 1919 nově vzniklá konzervatoř přebrala s inventářem varhanické školy také varhany. Na Smetanově ulici se dva z těchto nástrojů byly v přízemí, třetí se nacházel v prvním patře. Varhany byly zhotoveny varhanářskými továrnami na přelomu 19. a 20. století. Dispozice mnohých nástrojů podléhaly duchu ceciliánské reformy, která mj. souvisela se zdůrazňováním romantických dispozic.74 I kdyţ nástroje na konzervatoři byly relativně nové, nevyhovovaly jak po umělecké stránce, tak ani po stránce zvukové. Proto se na nich studoval hlavně soudobý a pozdně romantický repertoár (Max Reger, Marco-Enrico Bossi, Charles-Maria Widor). Dále slouţily jako cvičné nástroje.75 V meziválečném období docházelo k propojení nástrojové a kompoziční výuky, o čemţ svědčí fakt, ţe na koncertech se objevovaly skladby posluchačů konzervatoře. Dnes je základem studia klasický repertoár, který v meziválečném období byl zastoupen v mnohem menší míře.76 Po druhé světové válce došlo ke změně názorů na varhany a na varhanní literaturu. Zdůrazňovala se barokní varhanní tvorba, která byla reprezentována dílem Johanna Sebastiana Bacha a jeho předchůdců. Ze skladeb z období 19. století se základem studia staly především skladby Maxe Regera a Cesara Francka. Soudobá hudba byla reprezentována dílem domácích skladatelů, jejichţ skladby vznikaly v minulých dvaceti letech. Tyto skladby usilovaly o nový obsah, který byl vyjádřen moderními kompozičními metodami. K dalším výhodám těchto skladeb patřil jejich sloh, který vycházel ze zvukové podstaty varhan.77 Jelikoţ počet absolventů a posluchačů varhanního oddělení v jeho začátcích nebyl příliš vysoký, proto v roce 1929 zavedla konzervatoř dvouletý kurz pro vzdělávání venkovských varhaníků. Absolventi tohoto kurzu se mohli dále vzdělávat na konzervatoři, protoţe kurz jim poskytoval dostatečnou přípravu pro další vzdělávání. Vysoká kvalita výuky a odborná úroveň byly samozřejmostí. Učební látku přednášeli externí pedagogové, někteří z nich se později stali řádnými pedagogy konzervatoře. Ve dvouletým kurzu hře na varhany vyučovali 71
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, s. 9-10. 72 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 12. 73 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 10. 74 Ceciliánská reforma byla podporována církví, změnil se pohled na varhany jako na koncertní nástroj. Docházelo k ochuzování varhan o vyšší alikvotní tóny, mixtury, zdůrazňovala se osmistopá poloha, která spolu s čtyřstopou polohou byla povaţována za nejdůleţitější. Z hlediska liturgických potřeb si varhany vystačily se třemi dynamickými odstíny: ff pro krátké preludium a postludium, mf pro doprovod písní, pp pro krátké mezihry. 75 BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, s. 202-205. 76 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 10. 77 BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, s. 202-205.
18
Miroslav Příhoda, Jaroslav Smýkal a Vladimír Stehlík, sborový a církevní zpěv vedl Karel Hradil. Po roce 1945 kurz existoval ještě několik let, později se osamostatnil a v padesátých letech byl z politických důvodů zlikvidován.78 Pro brněnskou konzervatoř získal Eduard Tregler v roce 1924 varhany z praţského Rudolfína, které v Brně byly umístěny do dokončeného sálu Stadionu. Po dvou letech bylo třeba provést opravu, protoţe firma Mälzer z Kutné Hory neprovedla práci kvalitně a nástroj měl technické nedostatky. Profesor František Michálek inicioval jejich opravu, která byla realizována varhanářskou firmou Rieger z Krnova. Firma provedla přestavbu na pneumatický systém a zrealizovala četné dispoziční úpravy, které vycházely z pozdně romantického zvukového ideálu. Během druhé světové války došlo k elektrifikaci varhan firmou Rieger z Krnova, zvuková stránka nástroje byla zachována. Dalšími změnami prošly varhany v roce 1956. Byly odstraněny běţné technické nedostatky, varhanní dispozice byla přebudována podle nových poznatků, které se vztahovaly k interpretaci barokní a klasicistní varhanní literatury. Autorem tohoto projektu byl profesor Josef Černocký. V roce 1973 došlo k dalším úpravám, které byly zaměřeny na celkové přeladění a intonaci jednotlivých rejstříků.79 V roce 1945 byla konzervatoř přestěhována do nové budovy a brzy nato zahájilo varhanní oddělení výuku, podobně jako ostatní obory. Do doby, neţ se získaly nové nástroje, vyučování nadále probíhalo na Smetanově ulici. V nové budově proběhla instalace starších varhan od krnovské firmy Rieger, které se příliš nelišily od dříve uţívaných nástrojů. Na tomto nástroji se většinou vyučovala improvizace a varhany slouţily především jako cvičný nástroj.80 Ve školním roce 1945/1946 byl z budovy varhanické školy přenesen Ticháčkův „unit“81, který pro jeho častou poruchovost byl odstraněn po několika letech. Do učebny č.1 byly v roce 1977 pořízeny nové varhany. Varhany mají mechanickou trakturu, tři manuály, pedál a třináct rejstříků. I při těchto omezených moţnostech odpovídají moderním poţadavkům varhanní interpretace. Nástroj pochází od krnovské firmy Rieger a dodnes slouţí k výuce hlavního oboru.82 V roce 1947 zaopatřil prof. František Michálek moderní pneumatické varhany od stejného výrobce. Jejich dispozice s patnácti rejstříky souvisí s pronikáním nového dispozičního myšlení a byla spjata s německým reformním hnutím. Podle tohoto hnutí se varhany měly vrátit ke své původní zvukové podstatě. Nové stanovisko taky souviselo se snahou o autentičnost při interpretaci barokních varhanních skladeb. Varhany byly postaveny v přízemí do učebny č. 2, kde se vyučoval hlavní obor. Varhany slouţily k výuce, cvičení, provozovaly se na nich i varhanní večírky.83 Výroční zprávy z prvého období školy zaznamenávají několik varhanních koncertů. U brněnských však není uvedeno, kde se konaly, a je těţké rozhodnout zda hráli tehdejší profesoři nebo posluchači, protoţe nejsou k dispozici programy. První koncert se konal v Brně 10. května 1922 a opakoval se o deset dní později v Praze na Strahově. Na programu byl Reger, Franck, G. Schumann a Liszt. Další koncert v Brně byl jiţ 21. června 1922 a v programu se objevily skladby Händla, Francka, SaintSaensa, Bossiho a Kličky. Dne 9. května 1923 se uskutečnil ve farním chrámu v Karlíně koncert s programem List, G. Schumann, Franck, Reubke, Jongen, Honegger, Reger a opět se opakoval v Brně dne 15. května téhoţ roku. Je pravděpodobné, ţe na těch koncertech hráli profesoři Bohumil Holub a Eduard Tregler. 78
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 10. BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, s. 202-205. 80 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 10. 81 Multiplexní varhany (zvané unit) se snaţí dosáhnout malým počtem píšťal co nejvíce rejstříků v různých polohách. Systém oblíben ve 20. a 30. letech 20. století z důvodů úspory místa a materiálů (niţší pořizovací cena). 82 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 11. 83 BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, s. 202-205. 79
19
První varhanní absolventský koncert uvádí výroční zpráva 1924/25 aţ 14. června 1924. Na programu byly skladby Bacha, Liszta, G. Schumanna, Regra. Tento koncert nebyl na Stadioně, protoţe výroční zpráva uvádí výslovně, ţe na stadiónských varhanách se první absolventi představili aţ 23. května 1928, a od té doby slouţí nástroj absolventům varhanního oddělení kaţdoročně.84
V rámci oslav padesátiletého trvání školy se dne 10. června 1969 uskutečnilo vystoupení profesorů varhanního oddělení. Program byl sestaven z tvorby moravských skladatelů (František Musil, Josef Blatný, Eduard Tregler, Vladimír Hawlík, František Michálek, Miloš Sokola, Leoš Janáček). Koncertu se zúčastnili Vratislav Bělský, Vladimír Hawlík a Josef Pukl. K velkému rozvoji varhanního oddělení došlo v prvních letech po skončení druhé světové války. Dokumentovala to četná veřejná a absolventská vystoupení, výměnné koncerty s praţskou a bratislavskou konzervatoří, úspěšné umístění brněnských posluchačů na varhanních soutěţích. Všechna zdařilá vystoupení byla výsledkem odpovědné a náročné práce pedagogů, kteří ve škole působili a na veřejnosti se představovali svými varhanními koncerty.85 První absolventi, kteří opustili školu během dvacetiletého trvání varhanního oddělení, výrazně zasáhli do uměleckého hudebního ţivota. Patřil tam Dr. Jiří Reinberger, který se stal profesorem varhanní hry na praţské Akademii múzických umění. Do československé varhanní interpretace přinesl nový pohled na starší varhanní skladby, prosazoval nové zvukové pojetí a postavení nástroje v tehdejší společnosti. Další absolventi ze starší generace se uplatnili jako varhaníci, skladatelé, dirigenti a organizátoři hudebního ţivota (Josef Tomaštík, Vilém Blaţek, Vladimír Hawlík, František Vrána). Koncertními varhaníky se stali Josef Pukl, Alena Veselá, Karel Pokora, Vratislav Bělský, Stanislav-Kostka Vrbka, Kamila Klugarová. Jako skladatelé se uplatnili Zdeněk Pololáník, Vladimír Werner. Dirigentskou dráhu zvolili Jan Řezníček, Lubomír Mátl, Petr Škarohlíd, Miroslav Buček. Další absolventi se uplatnili jako ředitelé nebo pedagogové na základních uměleckých školách.86 Studenti varhanního oddělení se pravidelně zúčastňovali a dodnes zúčastňují Soutěţe mladých varhaníků v Opavě. Porota je zastoupena mezinárodními varhaníky, v porotě často zasedají i pedagogové brněnské konzervatoře. Studenti brněnské konzervatoře pravidelně dosahují vysokých ocenění. Bohatou koncertní činností přispělo varhanní oddělení během své existence k vysoké úrovni brněnského hudebního ţivota. Jde o veřejná absolventská vystoupení, soutěţe a výměnné koncerty s jinými konzervatořemi. Dnes se školní a absolventské varhanní koncerty konají v kostele sv. Augustina a v posledních letech i v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Oproti ostatním studentům absolventi varhanního oddělení po dlouhou dobu měli sólové absolventské koncerty. Pro zpestření programu koncertu si někteří pozvali kolegy z ostatních oddělení. Studenti si sami vytvářejí pozvánky na absolventský koncert, pozývají své nejbliţší a známé. Po koncertě je zvyklostí pozvat vyučujícího hlavního oboru a rodiče na slavnostní večeři, a tak důstojně ukončit šestileté studium na konzervatoři.
84
BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, cit. s. 203. Ibid, s. 202-205. 86 Ibid, s. 202-205. 85
20
3.5 Pedagogové varhanního oddělení 3.5.1 František Michálek Ţivot František Michálek se narodil 10. března roku 1895 v Komiţi na ostrově Vis v Dalmácii, kde jeho otec, Josef Michálek, působil jako ředitel kůru a ředitel Městské hudební školy. Byl autorem mnohých škol pro různé hudební nástroje (kontrabas, violoncello, violu, trombón, tubu, trubku, fagot, aj.), věnoval se chrámové hudbě, pro potřeby duchovního zpěvu zavedl český kancionál. František Michálek vyrůstal v hudebním prostředí a od raného dětství se věnoval hudbě, hrál na klavír i na varhany. Po úspěšném sloţení přijímacích zkoušek byl přijat na praţskou konzervatoř. Varhany studoval u Josefa Kličky, improvizaci a ostatní předměty u Karla Steckera. Během studií absolvoval mistrovský skladatelský kurz u Vítězslava Nováka, který ukončil absolutoriem v roce 1915. Další hudební vzdělání si rozšiřoval v mistrovské třídě u Josefa Kličky, studium absolvoval se skladbou Maxe Regera Fantazie na jméno B-A-C-H op. 46, za níţ ve veřejné soutěţi obdrţel 1. cenu. Jeho prvním zaměstnáním bylo místo ředitele kůru v Pardubicích. Byl zanedlouho zvolen dirigentem pěveckého spolku Suk. Repertoár nastudovaný během jeho šesnáctiletého působení v tomto spolku byl velmi rozsáhlý. Po zaloţení Městské hudební školy se stal jejím ředitelem, vyučoval hře na klavír, varhany a harmonii87. V Pardubicích krátce vedl Pardubickou filharmonii, se kterou se zaměřil na provádění děl českých a světových klasiků. Pedagog, varhaník, improvizátor V roce 1935 byl František Michálek jmenován řádným profesorem varhanní hry na brněnské konzervatoři, kam nastoupil po smrti Eduarda Treglera. Vyučoval hru na varhany, obligatní klavír, varhanní předměty, církevní a sborový zpěv, sluchová a rytmická cvičení. Ze začátku vycházel z tehdejšího romantického pojetí nástroje, později svůj postoj přehodnotil a obrátil se k baroknímu chápání nástrojové interpretace. K jeho absolventům patřili mj. Josef Tesařík, který se stal ředitelem kůru a pedagogem v Poličce, Jiří Hudec, dirigent a klavírista Československého rozhlasu, skladatel Jiří Matys a Alena Veselá, která se stala první porevoluční rektorkou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Celý ţivot byl aktivním varhaníkem, svému nástroji se nejvíc věnoval v Brně. Během svého působení v Brně uskutečnil aţ 60 rozhlasových koncertů a vykonal mnohé samostatné koncerty. Nejčastěji se zaměřil na tvorbu světových renesančních a barokních mistrů (Girolamo Frescobaldi, Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel) a na tvorbu německých a francouzských romantiků (Max Reger, Franz Liszt, Caesar Franck). Velkou pozornost věnoval také české barokní, klasické i tehdejší moderní varhanní tvorbě. S velkým úspěchem prováděl díla Bohuslava Matěje Černohorského, Josefa Ferdinanda Segera, Jana Zacha, Jana Křtitele Kuchaře, Františka Xavera Brixiho, Josefa Blatného, Osvalda Chlubny, aj. Jeho interpretace se vyznačovala hlubokým proniknutím do skladeb a strhujícím podáním.88
87
REISNEROVA, Helena. František Michálek – zakladatel varhanního oddělení na JAMU v Brně a jeho varhanní skladby. [s.l.], 1997. 67 s. Hudební fakulta JAMU v Brně. Vedoucí diplomové práce Vratislav Bělský. 88 Československý hudební slovník osob a institucí, 2. sv. M-Ţ. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 90-91.
21
František Michálek byl vynikajícím a pohotovým improvizátorem. Toto umění bylo velmi ceněné, protoţe „po éře velkých barokních varhaníků téměř zaniklo“89. K dalším přednostem jeho improvizace patřilo bezchybné zvládnutí všech kontrapunktických forem, kde zúročil svou harmonickou představivost, cit pro formální výstavbu skladeb a vzdělání v kompozičním oboru. Organolog František Michálek se zajímal o stavbu varhan. Jiţ během svého působení v pardubickém krematoriu inicioval postavení nového nástroje a navrhl jeho dispozici. Nové varhany měly slouţit i koncertním účelům, jím navrhovaná dispozice obsahovala 20 rejstříků a varhany měly kolem 1300 píšťal. Později se začal zajímat o myšlenky německého varhanního hnutí, které přinášelo nové pohledy na starší varhanní interpretaci. Stal se jedním z prvních průkopníků v tomto oboru u nás, po prostudování dostupné literatury se pokusil vytvořit univerzální varhanní dispozici. I přes nový pohled na dispoziční řešení stavby varhan zůstal stoupencem technického odkazu romantismu (např. oktávové spojky, rejstříkové crescendo, ţaluzie pro vedlejší materiály). Četné z jeho nástrojů byly později přestavěné, k dochovaným varhanám lze zařadit nástroj v kostele v Ţidlochovicích, v Brně Králově-Poli, v Uherském Hradišti nebo v kostele na Vranově u Brna. Dalšími nástroji byly třímanuálové varhany pro JAMU v Brně, varhany pro Husův sbor v Brně, pro konzervatoř obstaral Walkerovy multiplexní varhanny a během války se podílel na elektrifikaci varhan v Brně na Stadioně.90 Skladatel František Michálek během svého tvůrčího období vyvinul rozsáhlou skladatelskou aktivitu. Jeho dílo lze rozdělit na skladby světské a duchovní. Ke světským skladbám patří skladby klavírní (např. 2 suity, Drobné klavírní skladby), komorní (např. Adagio, Passacaglia a fuga pro smyčcový kvartet a varhany, Serenáda pro smyčcový orchestr) a sborové (např. Ctibor pro muţský sbor, Novoročná se sopránovým sólem pro smíšený sbor). K duchovním skladbám se řadí skladby chrámové, ke kterým patří 3 mše (např. Scti. Francisci, Ke cti sv. Václava), Ave Maria, Svatý Václave pro soprán, muţský sbor a varhany. Pro sólové varhany sloţil Fantasii D, fugy, Partitu na chorál Všichni věrní křesťané, Introdukci a passacagliu, cyklus chorálových předeher. Jeho tvorba byla ovlivněna praxí chrámového varhaníka, nejvíce se však projevovala ve skladbách preludijního charakteru.91 Závěr Osobnost Františka Michálka a bohatý rozsah jeho působení nejlépe vystihuje článek, jehoţ autorem je Josef Černocký. Článek byl zveřejněn v Hudebních rozhledech v roce 1952. České varhanní umění ztratilo v roce 1951 tři významné osobnosti, po Bohumilu Holubovi z brněnské konzervatoře odešel prof. Akademie múzických umění v Praze Bedřich Antonín Wiedermann a brzy nato, ke sklonku roku, zemřel 18. prosince 1951 František Michálek. […] Zanechal po sobě velké, všestranné hudební dílo, z něhoţ nejvíce vynikala práce v oboru varhanním. Jako hráč, ţák Josefa Kličky, vyšel z romantického pojetí nástroje a prošel celým vývojem, neţ si ustálil svůj hluboký, teoreticky i prakticky podloţený názor na tento královský nástroj. Potom stavěl celé své veliké umění na díle Johanna Sebastiana Bacha, jemuţ věnoval v jubilejním roce svatotomáškého mistra 1950 deset celovečerních koncertů se svými ţáky, posluchači 89
REISNEROVA, Helena. František Michálek – zakladatel varhanního oddělení na JAMU v Brně a jeho varhanní skladby. [s.l.], 1997. 67 s. Hudební fakulta JAMU v Brně. Vedoucí diplomové práce Vratislav Bělský. cit. s. 26. 90 REISNEROVA, Helena. František Michálek. s. 26-27. 91 Československý hudební slovník osob a institucí, 2. sv. M-Ţ. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 90-91.
22
JAMU v Brně. Tuto velkolepou přehlídku vyznačovala důsledná slohovost pojetí, lapidárně jednoduchá a zvukově čistá hra jeho vlastní i posluchačů, jím cílevědomě vedených. Své veliké reprodukční a pedagogické zkušenosti prohluboval stále studiem vší moţné dostupné literatury pro varhany i o varhanách. Objevoval takřka nová díla v naší i cizí literatuře, redigoval a upravoval je – připravoval novou, velkou, moderně zaloţenou školu nástroje. Dokonale ovládal dispoziční techniku, byl poučeným a podrobným znalcem varhanářství, spolupracoval s našimi i zahraničními závody pro stavbu nástrojů a desítky nástrojů (např. všechny nástroje brněnské konzervatoře, spolupráce na koncertním nástroji brněnského stadionu, aj.) se mohou chlubit jeho dispozičním autorstvím zvukového barevného rozvrhu. Zvukovým měřítkem a vodítkem byl mu nástroj z doby Johanna Sebastiana Bacha, při čemţ neopomíjel technické vymoţenosti dneška, které houţevnatě uplatňoval a tím nutil stavitelé k většímu zdokonalení varhan. Miloval svůj nástroj, učinil pro něj mnoho, zanechal otevřenou brázdu v jeho dalším vývoji, kterou jím poučení a vzdělaní ţáci-posluchači v jeho intencích povedou k cíli, jejţ jim těţko nahraditelný učitel, znalec a umělec ve svých bohatých, odborně fundovaných a přitom lidsky, přátelsky jímavých výkladech stavěl před oči. Čest jeho památce!92
3.5.2 Vladimír Hawlík Ţivot Vladimír Hawlík se narodil se 23. března 1911 v Brně. Jeho otec Adolf Hawlík byl absolventem Janáčkovy varhanické školy, skladatelem, varhaníkem a ředitelem kůru na Starém Brně. Vladimír Hawlík první hudební základy získal u svého otce. Z gymnázia přešel na varhanní oddělení brněnské konzervatoře k profesoru Eduardu Treglerovi, kde také v roce 1932 absolvoval. Na brněnské konzervatoři také studoval kompozici u profesora Jaroslava Kvapila a dirigování u profesora Zdeňka Chalabaly. Hru na klavír navštěvoval u prof. Aleny Holubové a u prof. Bernarda Kaffa. Po absolutoriu mistrovského kurzu u prof. G. Ramina v Lipsku se stal ţákem Bedřicha Antonína Wiedermanna na praţské mistrovské škole. Po otevření Janáčkovy akademie múzických umění se vrátil do Brna a vstoupil na tuto školu, kterou v roce 1950 absolvoval u prof. Františka Michálka. 93 Pedagog, koncertní varhaník a skladatel Od roku 1940 vyučoval ve varhanním kurzu brněnské konzervatoře, v roce 1948 se stal řádným pedagogem varhanní hry.94 Vychoval zde řadu znamenitých varhaníků, mezi které patří Vladimír Daněk, Věra Heřmanová, František Kunetka, Stanislav Kostka Vrbka a mnoho dalších. Svou pedagogickou činnost na brněnské konzervatoři ukončil v roce 1979, kdy odešel do důchodu.95 Jako sólový varhaník vstupoval nejprve v zemích tehdejšího Československa, později koncertoval i v cizině (v Maďarsku, v Německu, v zemích někdejšího Sovětského svazu). Ve svých varhanních koncertech se zaměřil na českou soudobou varhanní tvorbu. Vţdy zachovával ucelenost a jednolitost skladby, rejstříkových moţností vyuţíval ve shodě se slohovými poţadavky. Kromě skladeb českých autorů uváděl také varhanní skladby ze
92
Hudební rozhledy : kritický list pro českou kulturu hudební. 1952. č. 6. cit. s. 30. Josef Černocký: Za Františkem Michálkem. 93 KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 92. 94 Ibid, s. 92. 95 BĚLSKÝ, Vratislav. Poznámka o varhanním oddělení. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 30.
23
světové varhanní literatury (Johann Sebastian Bach, Caesar Franck, Franz Liszt, Max Reger), někdy uváděl i své vlastní skladby. Jako skladatel se věnoval kompozici varhanních skladeb. Dochovaly se 4 mše, Te Deum, Pange lingua, Regina coeli, moteta a další skladby. K jeho kompozicím řadíme několik sborů, skladby komorní, klavírní a orchestrální. Ze skladeb pro varhany k nejznámějším patří Ciaccona, Passacaglia, Scherzo, Sonatina.96 Na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a na Janáčkově akademie múzických umění v Brně působil jako člen státní zkušební komise. Byl také činný jako odborný poradce pro stavbu varhan. Dlouho let působil jako varhaník v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně.97 Zemřel 18. prosince 1993 v Brně. Hodnocení interpretačního výkonu v tisku „Všechny znaky Hawlíkova výkonu nabyly zde zvlášť vyhraněné závaţnosti a dokonalosti. Technické zvládnutí imponovalo jistotou vyzrálého umělce, ucelenost a jednolitost stavby s výrazným uplatněním gradací a dosaţením gradačních vrcholů, přísná slohovost reprodukce a účinný zvukový obraz bez zbytečných samoúčelných zvukových barev byly vlastnosti jeho pozoruhodného výkonu.“98 „[…] uplatnil bezpečnou jistotu manuálové a mimořádně vypjaté pedálové hry […] Vytříbené technické pojetí, pozorný smysl pro zvýraznění polyfonních a tématických souvislostí a soustavný zřetel k bohatě diferencovanému zvukovému vybavení vyvolaly nadšenou odezvu.“99 „[…] Vystoupení Hawlíkovo přesvědčilo o jeho vysokých uměleckých kvalitách, jeţ se projevují hlavně smyslem pro sloh hraného díla, vybraným a účinným rejstříkováním a zřetelnou manuálovou a pedálovou technikou.“100 „Vlastní varhaníkova skladba, Toccata-capriccio, svědčila o tom, jak váţně se Hawlík staví ke kompozičním problémům; jeho dílo mělo invenční lehkost a bylo velmi působivě a vtipně rejstříkováno.“101 Závěr Vladimír Hawlík byl důleţitým varhaníkem v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Svou skladatelskou a koncertní činnosti se trvale zasazoval o pozvednutí hudebního ţivota v Brně a na celé Moravě. Během svého působení na brněnské konzervatoři vychoval řadu významných varhaníků, z nichţ mnozí se stali výraznými osobnostmi brněnského kulturního dění. Jeho interpretační výkony byly vţdy kvalitní a byly kladně hodnoceny publikem.
96
KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 92-93. 97 Ibid, s. 92-93. 98 Lidová demokracie – 16.2. 1956 – Brno dle KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 93. 99 Lidová demokracie – 15.1. 1959 – Brno dle KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 93. 100 Práce (R. Pečman) – únor 1958 – Brno dle KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 93. 101 Rovnost – 20.2. 1960 – Brno dle KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 93.
24
3.5.3 Josef Černocký Ţivot Josef Černocký se narodil 11. dubna 1915 v Ostravě-Zábřehu jako syn varhaníka. Během svých studií na ostravském gymnáziu dojíţděl do Prahy za Bedřichem Antonínem Wiedermannem. Od roku 1932 zastával místo ředitele kůru a varhaníka ve svém rodišti. Po maturitě na zdejším gymnáziu byl přijat na praţskou konzervatoř (1934–1938), kde studoval varhanní hru u Bedřicha Antonína Wiedermanna,102 „[…] teorii u prof. Šína a sborový zpěv u prof. Spilky. Vedle absolutoria konzervatoře sloţil státní pedagogické zkoušky ze sborového zpěvu, z klavíru a varhan pro střední školy. Současně s konzervatoří studoval také hudební vědu na filozofické fakultě Karlovy university. Uzavření vysokých škol bylo příčinou, ţe absolutoria dosáhl aţ po okupaci.“103 Po smrti otce převzal jeho místo varhaníka. V roce 1940 nastoupil jako hudební reţisér do ostravské hudební stanice. Pro potřeby rozhlasu vytvořil menší sbor, který se zaměřil na provádění valašských a lašských lidových písní.104 Pedagogická a koncertní činnost V roce 1945 začal vyučovat obor hra na varhany na brněnské konzervatoři. Byl také pověřen lektorstvím na Janáčkově akademii múzických umění, kde po smrti Františka Michálka převzal vedení varhanního oddělení.105 Jako pedagog na brněnské konzervatoři a na JAMU vychoval Josef Černocký řadu vynikajících koncertních varhaníků. Mezi ně můţeme zařadit Miroslava Bučka, Vratislava Bělského, Karla Pokoru, Kamilu Klugarovou. Jeho dalšími ţáky byli Vlasta Hawlíková, František Křupala, Lubomír Mátl, Helena Šmídková, Bohuslava Kyseláková, Hana Burešová, Petr Šandera, Zdeněk Grunt, Drahomíra Černocká, Ludmila Kadubcová, Petr Škarohlíd, František Míšek. Donedávna vyučovala varhany na brněnské konzervatoři i jeho dcera Drahomíra Černocká-Horáková. Jeho varhanní třídou prošla řada skladatelů, k nimţ patří i Zdeněk Pololáník. Mnozí ţáci vzpomínají na svého pedagoga jako na nesmírně laskavého a skromného člověka, přestoţe patřil k nejlepším interpretům ve své době.106 Josef Černocký se koncertně uplatňoval od roku 1936. Kromě klasického varhanního repertoáru soustavně zdůrazňoval českou tvorbu. Uvedl Koncertantní symfonii J. Hanuše a široce uplatnil Sonátu solemnis Františka Musila.107 Pro jeho hru byla charakteristická virtuozita a hudebnost. Svým smyslem pro výstavbu díla a bohatým rejstříkovým odstíněním propůjčil kaţdé skladbě výrazné zvukové zabarvení. Vystupoval na mnohých místech tehdejšího Československa, koncertoval také v Maďarsku a v Německu. Jeho koncertní činnost byla vţdy kladně hodnocena. V posledních letech svého ţivota se zabýval teoretickými pracemi o stavbě varhan.108
102
Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 191. 103 KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 91. 104 KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 91-92. 105 Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 191. 106 Osobní rozhovory s Drahomírou Horákovou. 107 Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 191. 108 KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 91.
25
Uměleckou partnerkou Josefa Černockého byla jeho ţena, sopranistka Drahomíra Černocká. Jejich společné koncerty byly nezapomenutelným záţitkem. Josef Černocký zemřel 1. 7. 1970 v Brně.109 Hodnocení interpretačního výkonu v tisku „[…] Černockého nevšední hudební inteligence, rozsáhlé teoretické uvědomění, neúnavně zvídavé studium, pravý muzikantský talent a sama jeho hra suverénně ovládající všechny jemnosti varhanního umění, oslnivá v pedálové technice, jsou vynikající vlastnosti jeho uměleckého projevu.“110 „[…] Na svém varhanním koncertě prokázal prof. Černocký programem, jehoţ středem byla Bachova Chromatická fantazie a fuga a Regerova Sonáta d moll, své vyspělé interpretační umění, opřené o dokonalou techniku a jemný smysl pro zvukovou barvitost.“111 „[…] Brněnský varhaník prof. Josef Černocký patří k těm umělcům, jejichţ reprodukční projev spojuje v sobě přísnou slohovou ukázněnost s jemným smyslem pro zvukově barevné výboje rejstříkové.“112 „[…] Prof. Josef Černocký ukázal, ţe je pravým reprezentantem české varhanní školy, jejímiţ hlavními znaky jsou ve stejné míře muzikálnost hry, dramaticky silná výrazovost a čistota zvuku. Provedení Toccaty (J. S. Bach) mělo skvělou barevnou registraci, která jednotlivým částem odpovídala svými rozličnými kombinacemi, stejné přednosti mělo i provedení Händlova koncertu D dur, který vyvstal před posluchači v celé barokní nádheře. Umělec tu snadno rozvinul pozoruhodné umění artikulační. Při provedení Musilovy Sonáty solemnis rozpoutal umělec poprvé v celé své síle své bohaté technické umění a podal výkon impozantní celistvosti […].“113 „Varhanní matiné v rámci první celostátní přehlídky koncertních umělců znovu dokumentovalo vysokou úroveň našeho varhanního umění, které dnes také u nás proţívá svou renesanci v oblasti koncertního ţivota. Pořad nám ukázal dobře volený výběr varhanní literatury z poslední doby. Bylo zajímaví srovnati dvojí reprodukční sloh, jednak maďarské […] a české školy prof. B. A. Wiedermanna. Obě školy mají své přednosti: proti vyrovnané a výrazově umírněné reprodukci bratislavského umělce stály výkony obou českých varhaníků v tradici virtuosního a temperamentního projevu jejich učitele. Na koncertě učinkovali Ernest Riegler-Skalický, Josef Černocký, Jiří Reinberger. Brněnský varhaník Josef Černocký mohl na Wiedermannové toccatě a fuze f moll, Chlubnově adagiu a Vránově koncertní etudě plně rozvinout své vynikající schopnosti po všech stránkách. Bravurně zaměřená obě krajní díla dávala mu bohatou příleţitost ukázat technickou brilanci, zatímco 114 v impresionistické Chlubnově skladbě předvedl zajímavé a působiví rejstříkování.“ „Profesor brněnské konzervatoře Josef Černocký podnikl na sklonku listopadu minulého roku koncertní zájezd do Maďarské lidové republiky. Na koncertech v Budapešti a Miskolci hrál vedle klasiků světové hudby téţ skladby Wiedermannovy a Janáčkovy. Velmi nadšeně byl přijat zejména Janáček, který působil na tamější obecenstvo i odborné hudební kruhy doslova objevně. Jeho Postludium zároveň s jinými skladbami natočil prof. Černocký pro maďarský rozhlas. Vedle koncertních vystoupení navštívil Josef Černocký téţ mj. budapešťskou hudební akademii,
109
Osobní rozhovory s Drahomírou Horákovou. Lidová demokracie – 20.1. 1953 – Brno dle KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 92. 111 Lidová demokracie – 15.11. 1955 – Praha dle KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 92. 112 Práce R. Pečmana –30.10. 1956 – Brno dle KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 92. 113 Rems-Zeitung – 9.11. 1957 – NSR dle KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 92. 114 Varhaníci. Dr Ladislav Vachulka. Hudební rozhledy 1955. VIII. cit. s. 352. 110
26
konzervatoře v Budapešti a Miskolci a továrny na varhany v Budapešti. Stavba varhan v Maďarsku je 115 na velmi vysokém stupni a vyuţívá těch nejnovějších vědeckých výzkumů světového varhanářství.“
Závěr Josef Černocký patřil mezi významné pedagogy brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. Byl aktivním varhaníkem a pro svou mírnou povahu i oblíbeným pedagogem. Jeho hudební kariéra byla předčasně ukončena nevyléčitelnou nemocí. I přes svůj váţný zdravotní stav byl stále aktivním pedagogem brněnské konzervatoře a aţ do konce svým studentům předával lásku k varhannímu umění. 3.5.4 Vratislav Bělský Ţivot Vratislav Bělský se narodil 5. května 1924 v České Třebové. Klavír studoval u Františka Preislera ml. v České Třebové a na hudební škole v Pardubicích. V roce 1943 maturoval na gymnáziu v České Třebové, v letech 1943–1945 byl totálně nasazen v továrně na opravu letadel v Ústi nad Orlicí.116 V roce 1945 se stal ţákem prof. Josefa Černockého na brněnské konzervatoři, na které v roce 1949 absolvoval hru na varhany. Po absolutoriu se stal posluchačem Janáčkovy akademie múzických umění, kde studoval hru na varhany u Františka Michálka a později u Josefa Černockého. Vratislav Bělský ukončil studium v roce 1953.117 Koncertní činnost Jako sólový koncertní varhaník se Vratislav Bělský uplatňoval od roku 1949. Koncertoval na mnohých místech tehdejšího Československa, např. v Brně, v Ústí nad Orlicí, v Uherském Brodě, v Prostějově, aj.118 Podnikl turné do Rakouska, Švédska, Itálie nebo USA.119 V roce 1958 se zúčastnil mezinárodní varhanní soutěţe v Gentu, kde získal čestné uznání. Vratislav Bělský se zaměřil na oblast sólové varhanní hry. Kromě toho se uplatňoval jako komorní hráč na cembalo při vystoupeních Collegia musica brunense; jehoţ členem byl od roku 1949. „Nejvíce vynikl jako nadaný cembalista v cyklu Oţivená hudební minulost, pořádaném péčí Hudebního archívu v Brně (1953/54)[…].“120 Vratislav Bělský patřil k předním znalcům interpretace staré hudby u nás, v této oblasti zanechal dílo trvalé hodnoty. Jako varhaník se zaměřil na tvorbu Johanna Sebastiana Bacha a na starší českou hudbu. Tvorbu českých skladatelů propagoval na svých pravidelných zájezdech do Německa. Pro lipský rozhlas nahrál různé skladby, mj. Bendův Koncert f moll pro cembalo. Pro brněnský rozhlas natočil Myslivečkův cembalový koncert a partitu Františka Xavera Brixiho.121
115
Varhaník Černocký v Maďarsku. Hudební rozhledy 1956. č. 4, IX. cit. s. 157. Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 74. 117 KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 90. 118 Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 74. 119 SEHNAL, Jiří. In memoriam Vratislav Bělský. In Hudební věda. Vyd. Oddělení hudební historie Etnologického ústavu AV ČR. XL, 2003, č. 1, s. 110-112. 120 Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. cit. s. 74. 121 KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 90. 116
27
Pedagog Od 1. září 1952 roku působil jako učitel na hudební škole v Kuřimi u Brna a od 1. března 1953 na hudební škole ve Šlapanicích.122 Na brněnské konzervatoři působil nejprve externě, od roku 1961 začal zastupovat Josefa Černockého během jeho rekonvalescence. Řádným pedagogem oboru hry na varhany se stal v roce 1969, kde převzal místo po prof. Josefu Černockém. Na konzervatoři působil aţ do roku 1985.123 „V letech 1985-2001 přednášel interpretaci staré hudby na Janáčkové akademii múzických umění.“124 Vratislav Bělský byl velmi úspěšným a oblíbeným pedagogem. Mezi jeho ţáky, kteří u něho studovali nějaký čas nebo absolvovali celou konzervatoř, patřili Josef Kšica, Ivo Bartoš, Pavel Böhm, Ludmila Drápalová, Martin Jakubíček, Libuše Marková, Jana Pololáníková, Zdeněk Plaček, Ingrid Silná, Jana Šuláková, Věra Trojanová ad.125 Editor Vratislav Bělský patřil k vyškoleným editorům, kteří se zabývali památkami staré české hudby. Našel několik dávných skladeb a vypracoval řadu revizí pro edici Musica Antiqua Bohemica. V posledních letech se podílel na souborném vydání skladeb Adama Michny z Otradovic v nakladatelství Bärenreiter v Praze. Mezi další významné ediční práce patří Nauka o varhanách, která slouţí jako učebnice pro posluchače stejnojmenného předmětu na konzervatoři.126 „Přeloţil z němčiny knihu H. Klotze: Über die Orgelkunst der Gotik, der Renaissance und des Barock a knihu H. Kellera Die Orgelwerke Bachs.“127 V oblasti starých hudebních škol do češtiny přeloţil učebnici hry na flétnu Joachima Quantze a Mozartovy školy pro housle. Dokončil překlad školy hry na klavír Carla Philipa Emanuela Bacha.128 Po mnoho let byl členem organologické komise brněnské diecéze, ve které zhodnotil a uplatnil své znalosti o stavbě varhan. Zemřel 26. dubna 2003 v Brně.129 Hodnocení interpretačního výkonu v tisku: „Svou interpretaci skladeb Johanna Sebastiana Bacha prokázal Bělský obdivuhodnou technickou vyspělost a smysl pro ucelenost a jednolitost výstavby a pro barevnost zvuku, jeţ by plně podpořily plastičnost tématického přediva, třebas skrovnější nástrojové moţnosti mu úkol značně ztěţovaly (Husův dům v Brně).“130 „Poznali jsme v něm zdatného umělce, který si nejen dovede vybrat zajímavý, rozmanitý program, ale umí jej téţ stylově podat s přesvědčivým účinkem.“131 122
Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 74. 123 BĚLSKÝ, Vratislav. Poznámka o varhanním oddělení. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 30. 124 SEHNAL, Jiří. In memoriam Vratislav Bělský. In Hudební věda. Vyd. Oddělení hudební historie Etnologického ústavu AV ČR. XL, 2003, č. 1, cit. s. 110. 125 Osobní rozhovory s Drahomírou Horákovou. 126 Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky). 127 Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. s. 74. 128 Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky). 129 SEHNAL, Jiří. In memoriam Vratislav Bělský. In Hudební věda. Vyd. Oddělení hudební historie Etnologického ústavu AV ČR. XL, 2003, č. 1, s. 111. 130 Lidová demokracie – 30.1. 1957 – Brno In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 90. 131 Lidová demokracie – 9.4. 1957 – Praha In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 90.
28
„Cembalista Vratislav Bělský připravil tentokráte z Händlových cyklických skladeb svého nástrojového oboru suitu g moll a tlumočil ji z pozorným smyslem pro melodický půvab a ţivelně rozprouděnou rytmickou osnovu a v působivě vyrejstříkovaném cembalovém zvuku.“132 V cyklu varhanních matiné vystoupil 7. dubna ve Smetanově síni brněnský varhaník Vratislav Bělský s hornistou Miroslavem Štefkem, členem České filharmonie. Jeho vystoupení bylo sympatické tím, ţe zařadil do programu převáţně skladby neprávem opomíjené. V Kuchařově Fantazii d moll a Buxtehudeho Ciacconě e moll podal Bělský stylově a technicky čistý výkon. Také v Brahmsově krásném a přesto tak zřídka hraným Preludiu a fuze g moll vystihl ony dva rozdílné prvky, jeţ se v této skladbě organicky slučují a dodávají ji zvláštního charakteru: klasicizující stylizaci a typičnost Brahmsovy hudební řeči. Bachovo Preludium a fuga h moll, jinak dobře registračně vystavěné, utrpěla rychlým tempem, neboť tím ztratilo poněkud na svém meditativním charakteru. Právě tak ve Franckově Chorálu E dur nebylo ze stejného důvodu posluchači dopřáno plně vychutnat harmonické a melodické bohatství tohoto díla. Při pomalejším tempu by byly obě skladby vyzněly mnohem přesvědčivěji. Ojedinělou příleţitosti bylo slyšet zajímavou zvukovou kombinaci: lesní roh s varhanami. Za vkusného doprovodu Vratislava Bělského přednesl Miroslav Štefek volné věty z koncertů pro lesní roh od Růţičky-Rosettiho a Mozarta, dále Saint-Saënsanovu Romanci, v nichţ uplatnil úspěšně svůj měkký tón a jemné hudební cítění.133 Matiné v Novoměstské radnici mají stálé a věrné příznivce, kteří navštěvují i koncerty mladých, méně známých varhaníků. […]jejich význam spočívá nejen v tom, ţe poskytují příleţitost ke koncertnímu uplatnění mladým adeptům varhanního oddělení, ale i v důsledné práci hudebně výchovné. Dramaturgicky dobře sestavený program umoţňuje pravidelným návštěvníkům získat široký rozhled v předbarokní a barokní varhanní literatuře. Objevují se tu díla, která zřídka zaznívají z koncertního podia. Dobrou myšlenkou, navazující na tradici Wiedermannových matiné, je přibírání varhanních spoluúčinkujících instrumentalistů a zpěváků. […] V posledních letech vystoupili zde tři varhaníci mladé generace: Zdeněk Mašek, Vratislav Bělský a Hana Truncová. Svou uměleckou generaci reprezentovali dobře. […] Brněnský varhaník Vratislav Bělský vystoupil 17. 12. s programem z Frescobaldiho, Clerambaulta, Waltera a J. S. Bacha. Hraje zatím převáţně starou hudbu a myslím, ţe dělá dobře – jeho způsob techniky i registrace této hudbě odpovídá. Dovedl přiléhavě uplatnit svůj hudební temperament i rytmickou ţivotnost ve Waltherově Koncertě h moll a v Bachově Fantazii G dur. Fuze h moll J. S. Bacha by prospělo nepatrně volnější tempo. Vcelku zanechal Bělský dojem, ţe svou koncertní práci pojímá odpovědně a ţe se snaţí propracovat k osobitému projevu […].134
Závěr Vratislav Bělský byl vyníkajícím varhaníkem, cembalistou a komorním hráčem, který se zajímal o interpretaci starší české a světové hudby. Byl oblíbeným pedagogem na brněnské konzervatoři, kde vychoval řadu vynikajících interpretů. Patřil mezi významné editory a překladatelé, v této oblasti zanechal dílo trvalé hodnoty. Dnes je uznáván jako velký znalec interpretace barokní hudby. „Jeho ediční a překladatelské práce zůstanou trvalým vkladem do české muzikologie.“135
132
Lidová demokracie, 20. 1. 1962, Brno In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. cit. s. 91. 133 Štefek, Miroslav : Varhanní matiné. In Hudební rozhledy : Časopis svazu československých skladatelů 1957, roč. X., cit. s. 425. 134 Přehlídka varhaníků pokračuje. In Hudební rozhledy : Časopis svazu československých skladatelů 1962, roč. XV., cit. s. 77. 135 SEHNAL, Jiří. In memoriam Vratislav Bělský. In Hudební věda. Vyd. Oddělení hudební historie Etnologického ústavu AV ČR. XL, 2003, č. 1, cit. s. 111.
29
3.5.5 Josef Pukl Ţivot Josef Pukl se narodil 5. února 1921 v Nevojicích, zemřel 22. prosince 2006. Od raného dětství projevoval zájem o hudbu a první hudební znalosti získal u svého otce, který působil jako varhaník v místním kostele u sv. Mikuláše. Brzy začal hrát snadná preludia a harmonizace chrámových písní a zanedlouho mohl občas zastoupit svého otce na kůru. Josef Pukl navštěvoval soukromou hudební školu, kde získal základy hry na housle a na klavír. Jeho učitelem byl Alois Schlezinger, který byl tehdejším ředitelem bučovického kůru, později Josef Cenek a Bohumil Mališka. Dne 1. září 1936 úspěšně sloţil přijímací zkoušky na Státní konzervatoř v Brně. Nastoupil do varhanní třídy profesora Františka Michálka, který jej vedl ve hře na varhany, na klavír a v improvizaci. V ostatních předmětech měl také výborné vedení: harmonii a povinnou skladbu studoval u Viléma Petrţelky, dějiny hudby u Graciána Černušáka, dirigování u Quida Arnoldiho, improvizaci u Bohumila Holuba, základy instrumentace u Václava Kaprála, dějiny české hudby u Bohumíra Štědroně, dějiny a literaturu klavíru u František Schäffera. Všichni tito pedagogové byli poskytovali široký rozsah vědomostí, které studentům pomáhaly vytvořit stabilní základ pro jejich další vývoj. Během studií vstoupil Josef Pukl natrvalo do brněnského ţivota a uplatnil se jako kolaudátor varhan v brněnské diecézi. Tuto práci vykonával třicet let. Stal se předsedou kolaudační komise, ve které byl odborným poradcem u 65 nástrojů. Jiţ během studií na konzervatoři se Josef Pukl prezentoval veřejnosti jako nadějný umělec s vynikající varhanní technikou a stylovou jistotou. Studium hry na varhany ukončil absolutoriem 28. června 1940 a absolventským koncertem v roce 1941. Z důvodů dalšího technického zdokonalování se rozhodl dál studovat, zvolil si klavír na klavírním oddělení brněnské konzervatoře. Byl zařazen do 5. ročníku k profesorovi Jaroslavu Kvapilovi. Studium bylo 15. října přerušeno, Josef Pukl byl totálně nasazen v Kolíně nad Rýnem a později v Dolním Rakousku. Během války měl příleţitost poznat německé varhany, na které si občas zahrál. Po skončení války se vrátil na brněnskou konzervatoř do posledního ročníku klavíru. Po absolutoriu nastoupil 22. června 1946 na místo ředitele kůru ve Slavkově u Brna. V letech 1946–1947 absolvoval vojenskou sluţbu. Od 1. října se stal posluchačem varhanního oddělení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, studoval u Františka Michálka. V roce 1951 ukončil studium absolventským koncertem, na kterém mj. poprvé zazněla skladba Františka Michálka Introdukce a passacaglia e moll.136 Pedagogická a koncertní činnost Pedagogická činnost Josefa Pukla byla velmi významná. Jiţ během studii na Janáčkově akademii múzických umění vyučoval v letech 1947–1962 hru na varhany a na klavír na tehdejší Lidové škole umění Jaroslava Kvapila v Brně. Od roku 1951 externě vyučoval na brněnské konzervatoři, jejím řádným pedagogem se stal v roce 1962 a od 1. září 1972 také jeho vedoucím. Na Janáčkově akademii múzických umění působil od roku 1962 jako pedagog klavírní praxe, od roku 1972 byl tamtéţ pověřen výukou varhanní improvizace, kde působil do roku 1991.137 Mezi jeho ţáky patří více neţ 40 studentů, kteří se uplatnili v různých hudebních oborech. K jeho nejvýznamnějším ţákům lze zařadit Aleše Bártu, Zdeňka Pololáníka, Zdeňka Hatinu, Františka Kolavíka, Zdeňka Nováčka, Kamilu Klugarovou, aj. 136
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, s. 15-27. 137 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. s. 28.
30
Při výuce varhanní improvizace na Janáčkově akademii múzických umění zdůrazňoval především znalost harmonie, kontrapunktu a stavby skladeb. Při vyučování se seznámil s rozdílně talentovanými ţáky, u kterých přizpůsoboval vyučovací postup jejich individuálním potřebám. Při studování nové skladby od začátků vyţadoval bezvadné technické provedení. „To znamenalo hrát skladbu v takovém tempu, aby hráč stačil dávat prstům správné impulsy, aby je měl zcela pod kontrolou. Není dobré, kdyţ ţák dělá při hře chyby vinou nepřiměřené, nezvládnuté rychlosti interpretace skladby.“138 Mezi jeho poslední absolventy na brněnské konzervatoři patřili Anna Dobrovolná, Martin Strejc a Jaroslav Šmilauer, kteří ukončili studium v roce 1981.139 Josef Pukl během své šedesátileté koncertní činnosti absolvoval přes 700 vystoupení, při nichţ provedl kolem 2500 skladeb. Okolo 230 vystoupení připadá na koncertní sály a asi 470 na účinkování v kostelech v rámci bohosluţeb i samostatných koncertů. Josef Pukl se v koncertních sálech nejčastěji představoval v Brně v sále na Stadionu, v Besedním domě a na Nové radnici. Svými četnými koncerty se zapsal do historie kostelů Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích, na Starém Brně, v kostele sv. Michala a u sv. Tomáše. Při svých zahraničních vystoupeních účinkoval se Státní filharmonií Brno a vystupoval rovněţ jako korepetitor Brněnského pěveckého sdruţení Foerster. Jako sólový varhaník se představil na festivalech v Polsku, Německu, Holandsku, Belgii a Rusku. Jeho koncertní provedení varhanních skladeb se vyznačovalo skvělým technickým provedením, čímţ navázal na odkaz Františka Michálka. Josef Pukl měl ve svém koncertním repertoáru skladby všech slohových období, s úspěchem prováděl díla českých skladatelů 20. století (Ctirad Kohoutek, Petr Eben, Zdeněk Pololáník, Miloš Sokola, Dalibor Spilka). Vyspělá klavírní technika mu umoţňovala věnovat se náročnějším skladbám. Jeho zodpovědný přístup k varhanní interpretaci dokumentuje i skutečnost, ţe detaily jednotlivých kompozic promýšlel do poslední chvíle před vystoupením. Jeho interpretační přístup se vyznačoval stylovým rejstříkováním a kultivovaným smyslem pro rytmickou stránku skladeb. Josef Pukl byl vnímavý ke stavbě velkých hudebních ploch i k jejich vnitřní gradaci, a proto jeho hra působila vţdy ţivým a bezprostředním dojmem.140 Chrámový varhaník a organolog Josef Pukl byl dlouholetým chrámovým varhaníkem v římskokatolických kostelech. V brněnských i mimobrněnských chrámech se zúčastňoval četných kolaudací varhan, které byly často spojené s varhanním koncertem. Díky celoţivotnímu působení v chrámech získal zkušenosti s doprovodem a harmonizací mešních písní. Všechny získané zkušenosti pouţil při harmonizaci nápěvů, které byly otištěné v roce 1980.141 Toto vydání kancionálu z 1980 roku obsahuje 65 harmonizací chrámových písní ze všech období liturgického roku (adventní, vánoční, postní, velikonoční, svatodušní, obecné, mariánské, příleţitostné). V roce 1992 došlo k novému vydání kancionálu, do kterého byly pouţity jen 4 jeho harmonizace. Patří tam postní píseň Matka pláče (311) a příleţitostné písně Blíţ k tobě, Boţe můj (901), Buď ve svátosti (917), Ty mocný, silný, veliký (905). Pro jeho harmonizace je příznačná chromatizace varhanního doprovodu, srozumitelnost a moţnost univerzálního provedení142. Charakteristickým znakem je logické vedení hlasu, vyhýbání se zbytečných skoků a nemelodických postupů.143
138
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. cit. s. 29. Ibid, s. 32. 140 Ibid, s. 34-53. 141 Kancionál. Varhanní doprovod. Česká katolická charita 1980. 142 Hra s pedálem nebo pouze na manuálu. 143 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. s. 54-59. 139
31
Josef Pukl patřil k vynikajícím odborníkům na dispozici, stavbu a opravy varhan. Jeho organologická činnost byla proslulá na celé Moravě, v Čechách a na Slovensku. „Puklovy organizační zkušenosti byly mezi duchovními správci a staviteli varhan vysoce ceněny a vyuţívány.“144 Během svého organologického působení zkolaudoval nebo se podílel na obnově asi sedmdesáti královských nástrojů. Závěr Josef Pukl patřil mezi významné osobnosti brněnského kulturního ţivota. Jako pedagog vychoval řadu vynikajících studentů, z nichţ mnozí se stali renomovanými umělci. Jeho interpretační výkon byl vţdy kladně hodnocen, v oblasti chrámové hudby jsou dodnes pouţívány jeho harmonizace chrámových písní. Během svého ţivota se podílel na kolaudaci četných varhan, u nás i na Slovensku. I kdyţ byl uznávaným organologem a varhaníkem, neustále zůstával skromným člověkem, který ve své době výrazně povznesl úroveň brněnského hudebního ţivota.
3.6 Ostatní pedagogové brněnské konzervatoře 3.6.1 Drahomíra Horáková Drahomíra Horáková145 se narodila v Ostravě roku 1946. Studium varhanní hry na brněnské konzervatoři absolvovala u svého otce, Josefa Černockého. Její otec ji nechtěl sám navrhovat známku, a proto kaţdé pololetí se konaly komisionální zkoušky, které absolvovala jako jediná z varhanního oddělení. Na období svého studia na konzervatoři vzpomíná jako na jedno z nejkrásnějších období svého ţivota. Stále tam panovala přátelská atmosféra, mezi studenty vládla kolegialita, kterou doplňovala zdravá soutěţní atmosféra. V roce 1967 ukončila studium absolventským koncertem. O dva roky později absolvovala v oboru hra na klavír u Inessy Janíčkové. Po úspěšném konkurzu v roce 1970 se stala pedagogem povinného klavíru na brněnské konzervatoři. Souběţně pokračovala ve studiu varhanní hry u Aleny Veselé na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V letech 1981–2007 vyučovala na varhanním oddělení varhanní hru, improvizaci, vyučovatelskou praxi a teoretické předměty – metodiku, dějiny a literaturu varhan. Ke konci svého působení zastávala funkci vedoucí varhanního oddělení.146 3.6.2 Zdeněk Nováček Zdeněk Nováček se narodil ve Valticích v roce 1955. Na brněnské konzervatoři byl ţákem Josefa Pukla. Po absolutoriu si další vzdělání rozvíjel u Aleny Veselé na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.147 Nabyté znalosti a zkušenosti ve varhanní hře si dále rozšiřoval na mistrovských interpretačních kurzech, které vedli uznávaní varhaníci. V Belgii u Flora Peeterse, v Itálii u vedl Luigi Celeghina, v Německu Michaela Schneidera a ve Francii u Baštona Litaize. Během studií se zúčastnil několika varhanních soutěţí, mj. v Manchesteru, kde se stal finalistou. Zúčastnil se rovněţ interpretační soutěţe ministerstva kultury ČSR, ve které získal titul laureáta. Dnes pravidelně koncertuje doma i v zahraničí, úspěšně se prezentoval publiku v mnoha evropských zemích, mj. ve Španělsku, Rakousku, Belgii, Itálii, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Jako varhaník a cembalista po mnoho let spolupracoval se Státní filharmonií
144
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. cit. s. 60. V důchodu je pouze 2 roky, proto jsem ji zařadila mezi současné pedagogy. 146 BĚLSKÝ, Vratislav. Poznámka o varhanním oddělení. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 30. 147 BĚLSKÝ, Vratislav. Poznámka o varhanním oddělení. s. 30. 145
32
Brno a s Brněnským komorním orchestrem. Pořídil řadu nahrávek pro Českou televizi a Český rozhlas, nahrával i pro zahraniční rozhlasové společnosti.148
Na varhanní oddělení brněnské konzervatoře nastoupil v roce 1985 po odchodu prof. Vratislava Bělského do důchodu.149 Stal se profesorem varhanní hry a improvizace, nějaký čas zastával funkci vedoucího varhanního oddělení. Mezi jeho první absolventy patřila Marie Kuklová, Petr Kolař, Jana Pololáníková, dcera Zdeňka Pololáníka. K jeho dalším absolventům patřili Jitka Maradová, Margita Štrajtová, Helena Reisnerova, Irena Bečičková, Barbora Vašíčková, Květa Hynková, Petr Rajnoha, René Hlaváček, aj. V dnešní době kromě hry na varhany vyučuje i teoretické předměty – nauku o varhanách, metodiku, dějiny a literaturu varhan. Obor hra na varhany vyučuje také na hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Působí na oddělení duchovní hudby, po úspěšném konkurzu v roce 2007 se stal řádným pedagogem pro obor hra na varhany. 3.6.3 Petr Kolař Petr Kolař se narodil v roce 1968 v Prostějově. V letech 1982–1988 studoval varhanní hru na konzervatoři v brně u prof. Vratislava Bělského a později u prof. Zdeňka Nováčka. Po úspěšném sloţení přijímacích zkoušek pokračoval ve studiu na Janáčkově akademii muzických umění v Brně, ve třídě prof. Aleny Veselé. Během studií se aktivně zúčastnil interpretačních kurzů u prof. M. Haselblöcka, S. Hellera a M. Radulescu a úspěšně i několika mezinárodních varhanních soutěţí (Opava 1986 II.cena, Brno 1988 II.cena, Praţské jaro 1989 III.cena a titul laureáta, Deventer 1991 I.cena). Po ukončení studií v roce 1993 začal vyučovat varhanní hru a improvizaci na Oddělení duchovní hudby Janáčkově akademii muzických umění v Brně, od roku 2000 vyučuje hru na varhany na brněnské konzervatoři. V letech 1990–1997 působil jako ředitel kůru a varhaník v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Od roku 1998 je ředitelem kůru a hlavním varhaníkem brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. Ve své profesionální kariéře se aktivně věnuje sborovému zpěvu. 1995–2002 byl sbormistrem zpěvohry Národního divadla v Brně. Od roku 2001 vykonává funkci hlavního sbormistra Brněnského filharmonického sboru Beseda brněnská. Sólově vystupuje doma i v zahraničí.150
3.6.4 Helena Vodičková Helena Vodičková se narodila v roce 1973 v Brně. V letech 1987–1993 studovala na brněnské konzervatoři hru na varhany ve třídě Zdeňka Nováčka. Během tohoto studia získala na Soutěţi mladých varhaníků v Opavě dvakrát 2. místo (1990 a 1992), v roce 1992 obdrţela cenu Českého hudebního fondu za nejlepší provedení skladby autora 20. století. V roce 1993 pokračovala ve studiu varhanní hry na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Aleny Veselé. Během studia se v roce 1994 zúčastnila mezinárodní soutěţe Praţské jaro. V létě 1995 absolvovala mistrovský varhanní kurz u prof. Hanse a Martina Haselböcka v německém Lübecku. Pod vedením prof. Aleny Veselé přednesla mj. Koncert g moll pro varhany, smyčce a tympány Francise Poulena (Besední dům 24. 4. 1997). Studia na JAMU ukončila v r. 1997. V letech 1990–2002 vokálně a instrumentálně působila v Českém filharmonickém sboru Brno koncertně na domácích i zahraničních hudebních produkcích. Od září 1996 působí na varhanním oddělení Evangelické akademie v Kroměříţi jako pedagog varhanní hry. V září 2000 nastoupila na varhanní oddělení brněnské konzervatoře, kde vyučuje improvizaci.151
Je vdaná a má dvě děti. 148
Konzervatoř Brno zaloţena 1919 Leošem Janáčkem [online]. [1995] , 14. června 2009 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW:
. 149 BĚLSKÝ, Vratislav. Poznámka o varhanním oddělení. s. 30. 150 Konzervatoř Brno zaloţena 1919 Leošem Janáčkem [online]. [1995] , 14. června 2009 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: . 151 Konzervatoř Brno zaloţena 1919 Leošem Janáčkem [online]. [1995] , 14. června 2009 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: .
33
3.6.5 David Postránecký MgA. David Postránecký se narodil v roce 1975 v Brně. Na brněnské konzervatoři studoval varhany u Drahomíry Horákové, improvizaci u Františka Kolavíka a kompozici u Pavla Nováka-Zemka. Po absolutoriu na brněnské konzervatoři nastoupil na Janáčkovou akademii múzických umění v Brně, kde studoval varhany u prof. Aleny Veselé, improvizaci u Karla Pokory, kompozici u doc. Františka Emmerta. Účastnil se několika mezinárodních soutěţí a mistrovských kurzů v interpretaci i improvizaci (P. van Dyke, W. Seifen, H. Haselböck, L. Mallie, T. A. Nowak). Získal čestné uznání na Mezinárodní varhanní soutěţi (Brno 1997), je vítězem celostátní soutěţe ve varhanní improvizaci (Opava 1998) a finalistou mezinárodní prestiţní soutěţe v improvizaci (Holandsko, Haarlem 2000). Kromě ČR koncertoval v Německu, Rakousku, Slovensku, Litvě a Francii. V letech 2002–2007 působil na varhanním oddělení brněnské konzervatoře, kde vyučoval varhanní improvizaci. Současně vyučoval klavírní improvizaci na JAMU. Dnes vyučuje varhany a improvizaci na Církevní konzervatoři v Opavě a zároveň vyučuje improvizaci na J Janáčkově akademii múzických umění. Je lektorem varhanní improvizace na kurzech jednoty Musica sacra, na Slovensku spolupracuje s Pedagogickou fakultou Katolické univerzity v Ruţomberku.152
4
Závěr
Tato bakalářské práce se věnovala varhanické škole v Brně, která se stala přímým předchůdcem brněnské konzervatoře. Značná část pojednávala o významných osobnostech brněnského kulturního ţivota 19. aţ 21. století, které působily na varhanické škole a na varhanním oddělení brněnské konzervatoře. Práce poskytla přehled nejvýznamnějších událostí, které formovaly kulturní vývoj v Brně a na Moravě.
5
Resumé
České resumé Tato práce pojednává o brněnské varhanické škole, kterou zaloţil Leoš Janáček v roce 1881. Varhanická škola byla původně zaměřena na výchovu varhaníků, později se její působení rozšířilo na vzdělávání ostatních hudebníků. Významnými osobnostmi varhanické školy byli František Musil, Bohumil Holub, Eduard Tregler a Josef Blatný. V roce 1919 došlo ke vzniku konzervatoře, jejíţ základem byla varhanická škola. Prvními pedagogy byli významní absolventi varhanické školy. Varhanní oddělení brněnské konzervatoře se stalo přímým pokračovatelem Janáčkovy varhanické školy. Výraznými osobnostmi varhanního oddělení byli František Michálek, Vladimír Hawlík, Josef Černocký, Vratislav Bělský a Josef Pukl. Dnes na tomto oddělení působí Zdeněk Nováček, Petr Kolař a Helena Vodičková. Všichni tito pedagogové se svým působením trvale zasazovali o pozvednutí brněnského a moravského kulturního ţivota. Anglické resumé The subject of this thesis is the Brno Organ School established by Leoš Janáček in 1881. The origin meaning of this school was organists education and the further activities were enlarged into education of the others musicians. František Musil, Bohumil Holub, Eduard Tregler and Josef Blatný were the greatest personalities of the organ school. In 1919 were given rise to the conservatory on the basis of the organ school. The first staff was formed by the excelent graduates of the organ school. The organ department of the Brno Conservatory was the continuator of the organ school. The prominent personalities of the 152
Údaje poskytl D. Postránecký z programu vlastních koncertů.
34
organ department were František Michálek, Vladimír Hawlík, Josef Černocký, Vratislav Bělský and Josef Pukl. Contemporary pedagogues of the organ department are Zdeněk Nováček, Petr Kolař and Helena Vodičková. All of them by their work systematicly saw to a increasing of the Brno and Moravian cultural life.
6
Seznam vyobrazení
Obrázek 1: Vlastní budova varhanické školy. .................................................................... 54 Obrázek 2: Pedagogové varhanické školy. Max Koblíţek, František Musil, Bohumil Holub, Eduard Tregler.............................................................................................................. 55 Obrázek 3: František Musil – začátek Sonáty Solemnis. ................................................... 56 Obrázek 4: Budova konzervatoře. ...................................................................................... 57 Obrázek 5: Varhany z učebny č. 39. Rieger, op. 2073. ...................................................... 58 Obrázek 6: Varhany z učebny č. 2 z roku 1947. Rieger-Kloss Krnov, op. 3037. .............. 59 Obrázek 7: Varhany z učebny č. 1 z roku 1977. Rieger-Kloss Krnov, op. 3466. .............. 60 Obrázek 8 Varhany v kostele sv. Augustina z roku 1976, Rieger-Kloss op. 3447. ........... 61 Obrázek 9: František Michálek. ......................................................................................... 62 Obrázek 10: Vladimír Hawlík. ........................................................................................... 62 Obrázek 11: Josef Černocký. ............................................................................................. 63 Obrázek 12: Vratislav Bělský............................................................................................. 63 Obrázek 13: Úvodní stránka varhanního koncertu Vratislava Bělského. .......................... 64 Obrázek 14: Program varhanního koncertu Vratislava Bělského. ..................................... 65 Obrázek 15: Úvodní stránka varhanního koncertu Vratislava Bělského. .......................... 66 Obrázek 16: Program varhanního koncertu Vratislava Bělského. ..................................... 67 Obrázek 17: Program varhanního koncertu u příleţitosti výročí narozenin Františka Michálka a Josefa Černockého. ................................................................................................ 67 Obrázek 18: Josef Pukl. ...................................................................................................... 68 Obrázek 19: Josef Pukl a jeho ţáci..................................................................................... 68 Obrázek 20: Zdeněk Nováček. ........................................................................................... 69 Obrázek 21: Petr Kolář. ...................................................................................................... 69
7
Seznam pouţité literatury
BÁRTOVÁ, Jindra. Z přísného kantora upřímný přítel : František Michálek. In Opus musicum 1995, roč. XVII, č. 3, s. 123–125. BĚLSKÝ, Vratislav. Poznámka o varhanním oddělení. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 30. BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, s. 202-205. BLATNÝ, Josef. Ředitel Jan Kunc. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. s. 75. ISBN 47-028-69. BLAŢEK, Zdeněk. Brněnská konzervatoř v letech 1946–1961. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. s. 8-23. ISBN 47-028-69. BURJANEK, Josef, a kol. Svaz českých skladatelů a koncertních umělců. 1. vyd. Praha : Editio Supraphon, 1975. 292 s. ISBN 02-206-75. Československý hudební slovník osob a institucí, 1. sv. A-L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. 2 sv. (853, 1080 s.). ISBN 02-228-63.
35
Československý hudební slovník osob a institucí, 2. sv. M-Ţ. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1965. 2 sv. (853, 1080 s.). ISBN 02-013-65. FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001. 140 s. ISBN 80-86200-39-6. FUKAČ, Jiří. Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. s. 8-23. ISBN 47-028-69. GARDAVSKÝ, Čeněk, a kol. Skladatelé dneška. Praha : Panton, 1961. 263 s. HARVAŘÍK, Josef. Vysoké školy umělecké a konzervatoře. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 60 s. ISBN 14-044-71. Hudební rozhledy : kritický list pro českou kulturu hudební. 1926-1927, roč. III, č. 1. Brno : Ol. Pazdírek. Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004 : Ke 150 výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. 1. vyd. Olomouc : Alda, 2004. ISBN 80-85600-92-7. KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964. s. 90-110. ISBN 02063-64. KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Olomouc : Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1948. 154 s. MACHÁČKOVÁ, Jarmila. Seznam absolventů konzervatoře v letech 1970–1989. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 119–154. Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky). Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. Černušák, Gracián; Helfert, Vladimír. Brno : Ol. Pazdírka, 1937. 2 sv. (614, ? s.). Pazdírkův hudební slovník naučný : Část věcná. Brno : Ol. Pazdírka, 1929. 438 s. PETRŢELKA, Ivan. Brněnská konzervatoř v letech 1969 aţ 1989. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 11-16. PETRŢELKA, Ivan. K dějinám brněnské konzervatoře. In Vývoj hudebních institucí po roce 1945 : Muzikologické studie 3. [s.l.] : [s.n.], 1995. s. 14-20. ISBN 80-7042-086-3. REISNEROVA, Helena. František Michálek – zakladatel varhanního oddělení na JAMU v Brně a jeho varhanní skladby. [s.l.], 1997. 67 s. Hudební fakulta JAMU v Brně. Vedoucí diplomové práce Vratislav Bělský. SEHNAL, Jiří. In memoriam Vratislav Bělský. In Hudební věda. Vyd. Oddělení hudební historie Etnologického ústavu AV ČR. XL, 2003, č. 1, s. 110-112. SCHNIERER, Miloš. Úvod. In SCHNIERER, Miloš. Sborník k osmdesátému výročí zaloţení Konzervatoře Brno. 1. vyd. Brno : Vydáno s podporou Nadace Českého hudebního fondu, 1999. s. 7. Slovník české hudební kultury. Jiří Fukač, Jiří Vyslouţil. Výkonný redaktor Petr Macek. 1. vyd. Praha : Editio Supraphon, 1997. 1036 s. ISBN 80-7058-462-9. SMITH-FROŇKOVÁ, Erika. František Musil : Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. 1. vyd. Rosice u Brna : Gloria, 2005. 164 s. ISBN 80-86760-07-3. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Leoš Janáček : K jeho lidskému a uměleckému profilu. 1. vyd. Praha : Panton, 1976. 368 s. ISBN 35-532-76. VOGEL, Jaroslav. Leoš Janáček : Ţivot a dílo. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1963. 388 s. ISBN 02-213-63. Základní pedagogické dokumenty pro konzervatoře : Studijní obor hudba. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. s. 12-15. ISBN 67-113.
36
ZÁMEČNÍK, Evţen. Výroční zpráva IV. za školní rok 1997-1998. In SCHNIERER, Miloš. Sborník k osmdesátému výročí zaloţení Konzervatoře Brno. 1. vyd. Brno : Vydáno s podporou Nadace Českého hudebního fondu, 1999. s. 24-27. ZÁMEČNÍK, Evţen. Z historie brněnské konzervatoře. In PETRŢELKA, Ivan. Jubilejní výroční zpráva konzervatoře za školní rok 1993/1994. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1994. s. 25-29. Web Konzervatoř Brno zaloţena 1919 Leošem Janáčkem [online]. [1995] , 14. června 2009 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: . Přijímací zkoušky. . Petr Kolař. . Zdeněk Nováček. . Helena Vodičková. . Ţáci. SYRKOVÁ, Stanislava. Eduard Tregler [online]. [cit. 6. června 2009]. Dostupné z: . Přílohy Příloha I Seznam absolventů varhanního oddělení od počátku konzervatoře Školní rok 1920/1921 Bill Vítězslav, Čalkovský Josef, Dvořák Otakar, Götz František, Homola Augustin, Maršál František, Svoboda Stanislav, Šimek Miroslav, Waisser Stanislav, Zahradník Stanislav Školní rok 1921/1922 Kment Vít, Nágl Karel Školní rok 1922/1923 Báča Karel, Balcar Blahoslav, Bobák Valentin, Calábek Ludvík, Kment František, Martoch Karel, Očenášek Jaroslav, Tomaštík Josef Školní rok 1923/1924 Blaţek Vilém, Chovanec Jan, Pietruszka František, Stejskalová Marie Školní rok 1924/1925 *** Školní rok 1925/1926 Balcar Josef, Padrta Hubert, Richtr Josef Školní rok 1926/1927 Křikavová Leopolda Školní rok 1927/1928 Černocký Josef, Mráz Stanislav, Prát Hynek, Stanček Ladislav Školní rok 1928/1929 Haverla Antonín Školní rok 1929/1930 Proksch Josef Školní rok 1930/1931 Dovrtěl Bohumil Školní rok 1931/1932 Hawlík Vladimír, Hradil Karel, Janů Leopold, Kašper Antonín, Reinberger Jiří, Smýkal Jaroslav Školní rok 1932/1933
37
Cenek Josef, Gardavský Čeněk, Slimáček Josef, Tkadlčík Alois, Urbánek Jaroslav, Vrána František Školní rok 1933/1934 Weber Josef Školní rok 1934/1935 Černý Ladislav, Charous Jindřich, Mališka Bohumil, Příhoda Miroslav Školní rok 1935/1936 *** Školní rok 1936/1937 Brychová Františka, Ondrúšek František, Smíšek Aleš, Tesařík Josef Školní rok 1937/1938 Stehlík Vadimír, Thierjung Richard Školní rok 1938/1939 Cenek Antonín, Jaromír Karel, Kubenka Josef, Míša Jiří, Stiegler Josef, Vybíral Břetislav Školní rok 1939/1940 Hrubiš Karel, Pukl Josef Školní rok 1940/1941 Placal Oldřich, Waloszek Leon Školní rok 1941/1942 Konečný Jaroslav, Procházka Pravomil Školní rok 1942/1943 Hudec Jiří, Rudolf Jan, Šmarda Antonín Školní rok 1943/1944 Novotný Jiří Školní rok 1944/1945153 *** Školní rok 1945/1946 Dokulilová Marie Jana, Nechvátal Josef, Růţičková-Lásková Jitřenka Školní rok 1946/1947 Ambros Alois, Andrle Roman, Bartoš Bohumír, Čáp Jan, Matys Jiří, Mucha Boleslav, Přikrylová-Jakubíčková Jiřina, Sedlář Josef, Široká Marie, Veselá Alena Školní rok 1947/1948 Júra Evţen, Motýl Alois, Nekoláčová Zdenka, Pokora Karel, Štěpán Vladimír, Tomeček Josef Školní rok 1948/1949 Bělský Vratislav, Bílek Zdeněk, Jeţková Hana, Kuncová Alena, Lacina Václav, Sníţek Emil, Stukheil Richard, Viková Vlasta Školní rok 1949/1950 *** Školní rok 1950/1951 Buček Miroslav, Géryková-Pokorná Jaroslava, Košulič Josef, Koţuszníková Anděla, Krejsa Miroslav, Motejlková Věra, Mţyková Vladislava, Nevěčný Jan, Pukovec František, Sníţek Zdeněk, Šindelka Hubert, Veselý Josef Školní rok 1951/1952 Brokešová Marta, Kreml Petr, Novák Svatopluk, Polášek Josef, Salák František Školní rok 1952/1953 Boreš Antonín, Hrdý Josef, Rájecký Václav, Svoboda Miroslav Školní rok 1953/1954 153
Umístění absolventů brněnské konzervatoře. In Brněnská konservatoř 1919-1945 : Památník k prvnímu čtvrtstoletí státní hudební a dramatické konservatoře v Brně. 1. vyd. Brno. cit. s. 100-103.
38
Koryčan Ladislav, Mucha Ferdinand Školní rok 1954/1955 Čermák Jan, Kalusová Ludmila, Koryčanský Bořivoj, Řezníček Jan Školní rok 1955/1956 Jedlička Václav, Knoflíčková Marie, Král Jan, Krámská Jaroslava, Lédlová Dagmar, Pečta Jindřich Školní rok 1956/1957 Bártková Jarmila, Coufalík Libor, Daněk Vladimír, Dovrtěl Bohumil, Fronc Radko, Pololáník Zdeněk, Šiler Jaroslav, Vrbka Stanislav Školní rok 1957/1958 Ardašev Alexander, Horák Jakub, Kyselák František, Slimáček Milan Školní rok 1958/1959 Hawlíková Vlasta, Křupala František, Kudela František, Mervart Tomáš, Pančík Josef, Pech Zdeněk, Rybka Aleš Školní rok 1959/1960 Mátl Lubomír, Palkovský Pavel Školní rok 1960/1961 Werner Vladimír Školní rok 1961/1962 *** Školní rok 1962/1963 Šmídková Helena Školní rok 1963/1964 Kyseláková Bohuslava, Mráčková Jarmila Školní rok 1964/1965 Burešová Hana, Schwarz Jiří, Šandera Petr Školní rok 1965/1966 Grunt Zdeněk, Lapárová Helena, Hanák Miroslav Školní rok 1966/1967 Černocká Drahomíra, Kadubcová Ludmila, Škarohlíd Petr Školní rok 1967/1968 Bártl Leoš, Vykydalová Aneţka Školní rok 1968/1969 154 Klugarová Kamila, Kunetka František, Štíková Ludmila, Vacek Jaroslav Školní rok 1969/1970 Bartoňová-Munzarová Boţena, Kadlecová Pavla, Míšek František, Petruţelková Vladimíra Školní rok 1970/1971 Holínková-Škarohlídová Anna, Jelínková Marta, Špatka Zdeněk, Dýnka Karel, Hatina Zdeněk Školní rok 1971/1972 Kolavík František, Šuláková Jana, Vidlák Milan, Koričanská Zlata Školní rok 1972/1973 Heřmanová Věra, Růţička Josef, Zouharová Magdaléna Školní rok 1973/1974 Stejskalová-Sigmundová Jana, Šrubař Lubomír, Štěrbová Květuše, Urban Otmar Školní rok 1974/1975 154
VRATISLAV, Jan. Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 1919-1969. In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. s. 119-157.
39
Hlaváčková Marie, Kašparová Naděţda, Neuwirthová Věra, Pokorný Jaroslav Školní rok 1975/1976 Češková-Koblíţková Alena, Kšica Josef, Papoušková Marie Školní rok 1976/1977 Krčálová Hana, Mašková-Polnická Dagmar, Nováčková-Buchtová Hana, Plaček Zdeněk, Šmíd František Školní rok 1977/1978 Konvica Jaromír, Jíša Antonín Školní rok 1978/1979 Horký Karel, Marková Libuše, Svobodová Miroslava, Veselý Miroslav, Volfová Šárka Školní rok 1979/1980 Bárta Aleš, Nepilý Jaroslav Školní rok 1980/1981 Bartoš Ivo, Dobrovolná Anna, Fialová Drahomíra, Strejc Martin Školní rok 1981/1982 Střechová Marie, Trojanová Věra, Rúznerová Ludmila Školní rok 1982/1983 Drápalová Ludmila, Silná Ingrid, Sobotka Vladimír Školní rok 1983/1984 Jandová-Kadeřábková Andrea Školní rok 1984/1985 Frýdlová-Ţufanová Věra Školní rok 1985/1986 Böhm Pavel, Jakubíček Martin, Drtilová Blanka, Kuklová Marie Školní rok 1986/1987 Dvořáčková Hana, Kreutzerová Ingrid, Šmilauer Jaroslav, Tomaníková Václava Školní rok 1987/1988 Kolař Petr Školní rok 1988/1989155 Pololáníková Jana, Šprta Pavel Školní rok 1989/1990 Kudela Mario Školní rok 1990/1991 Maradová Jitka Školní rok 1991/1992 Štrajtová Margita Školní rok 1992/1993 Bartíková Martina, Reisnerová Helena Školní rok 1993/1994 Bečičková Irena, Dušková Pavlína, Vašíčková Barbora Školní rok 1994/1995 Hynková Květa, Pečinková Silvie, Rajnoha Petr, Štursová Petra, Dohnalová Marta, Nováková Monika Školní rok 1995/1996 Hlaváček René, Postránecký David, Ptáčková Lenka, Škrháková Lucie Školní rok 1996/1997 Dittmann Tomáš, Fric Jaroslav, Sommr Zdeněk 155
MACHÁČKOVÁ, Jarmila. Seznam absolventů konzervatoře v letech 1970–1989. In PETRŢELKA, Ivan, BÁRTOVÁ, Jindra. Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. s. 119–154.
40
Školní rok 1997/1998 ***
Školní rok 1998/1999156 Janšta Jakub Školní rok 1999/2000 Berka Pavel, Nováčková Ţaneta Školní rok 2000/2001 Horáček Marek, Nedbalová Silvie Školní rok 2001/2002 Bartolšicová Dita, Fryaufová Marcela, Prokešová Kamila Školní rok 2002/2003 Černá Jana, Küfhaber Tomáš, Petrţela Zbyněk Školní rok 2003/2004157 Loubová Ludmila, Málková Kateřina Školní rok 2004/2005 Bártek Michael, Vítková Kamila Školní rok 2005/2006 Gric Drahoslav, Taflířová Kristýna Školní rok 2006/2007 Hamříková Jana, Makariusová Zdislava Školní rok 2007/2008 Drlík Pavel, Chroboková Barbara Školní rok 2008/2009 Velemanová Veronika, Tmějová Hana158 V současnosti studují na varhanním oddělení 1. ročník *** 2. ročník Bazalová Marie, Frydrychová Olga, Levák Ondřej 3. ročník Andrlová Petra, Dana Zelenková 4. ročník Kujalová Petra 5. ročník Bednářová Táňa, Karas Petr, Šprta Jan, 6. ročník (absolventský) Velemanová Veronika, Tmějová Hana Příloha II Seznam studentů Josefa Pukla na brněnské konzervatoři
156
Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 1995-1999. In SCHNIERER, Miloš. Sborník k osmdesátému výročí zaloţení Konzervatoře Brno. 1. vyd. Brno : Vydáno s podporou Nadace Českého hudebního fondu, 1999. s. 75-81. 157 Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 1999-2004. In Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004 : Ke 150 výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. 1. vyd. Olomouc : Alda, 2004. s. 108-110. 158 Konzervatoř Brno zaloţena 1919 Leošem Janáčkem [online]. [1995] , 14. června 2009 [cit. 2009-06-06]. Dostupný z WWW: . Ţáci.
41
Bárta Aleš, Böhm Pavel, Bartoňová-Munzarová Boţena, Boreš Antonín, Dobrovolná Anna, Dýnka Karel, Fronc Radko, Froňková Erika, Hatina Zdeněk, Hrdý Josef, Kadlecová Pavla, Klugarová Kamila, Knoflíčková Marie, Kolavík František, Mervart Tomáš, Neuwirthová Věra, Nováček Zdeněk, Nováčková-Buchtová Hana, Pečta Jindřich, Pokorný Jroslav, Pololáník Zdeněk, Rybka Aleš, Slimáček Milán, Sobotka Vladimír, Strejc Martin, Střechová Marie, Stejskalová-Sigmundová Dana, Škarohlíd Petr, Šmíd František, Šmilauer Jaroslav, Špatka Zdeněk, Štšrbová Květuše, Štíková Ludmila, Šumberová Hana, Tomaníková Václava, Veselý Miroslav, Vrbka Stanislav, Zouharova Magdalena.159 Příloha III Seznam studentů Vladimíra Hawlíka na brněnské konzervatoři Bártl Leoš, Daněk Vladimír, Fialová Drahomíra, Hanák Miroslav, Heřmanová Věra Horký Karel, Kudela František, Lapárová Helena, Mráčková Jarmila, Stanislav Kostka Vrbka, Palkovský Pavel, Petruţelková Vladimíra, Schwarz Jiří, Vacek Jaroslav, Vidlák Milán, Vykydalová Aneţka, Werner Vladimír.160 Příloha IV Vzpomínky Vzpomínky Josefa Blatného na ředitele Jana Kunce „Přes jedenáct let jsem byl tajemníkem ředitele konzervatoře Jana Kunce a za tu dobu jsem se seznámil s jeho uměleckým a administrativním vedením ústavu. Zásluhou Leoše Janáčka byla zřízena a zestátněna brněnská konzervatoř. Všechny administrativní práce připadly na starost Janu Kuncovi. Díky jeho vitalitě, organizačním schopnostem a pracovitosti byla konzervatoř v bezvadném chodu. […] Při přesnosti v práci nebyl pedant ani studený byrokrat. Byl společenský, měl smysl pro ţert a humor, v poměru k učitelům byl přátelský a kolegiální. Projevy rozčílení nebyly u něho trvalé, dlouhé nebo hluboké. Jeho řeč v jednání byla přímá a otevřená. Toho si byl vědom a ironicky o sobě říkal, ţe je Jan ,Zlatoústý‘. Jeho lidská stránka se plně projevila v době protektorátu. Po uzavření vysokých škol řadě vysokoškolákům umoţnil studium na konzervatoři. Na bedrech ředitele Jana Kunce spočívalo mnoho tíţivých úředních povinností, které jej velmi omezovaly ve skladatelské činnosti, coţ těţce nesl. […] Jeho zásluhou dosáhla konzervatoř vysoké umělecké úrovně a během jeho vedení se stala ctí české hudební kultury.“161 Aleš Bárta, koncertní varhaník, pedagog AMU v Praze „Na profesora Josefa Pukla vzpomínám velmi rád. Byl mým učitelem varhanní hry na brněnské konzervatoři v létech 1975 –1980. Stal se pro mě vzorem nejen pro své nesporné umělecké kvality, ale i jako skromný, svědomitý a pilný člověk s optimistickým postojem k ţivotu. Často si vybavuji, jak kaţdou volnou chvíli na konzervatoři věnoval cvičení na varhany, přípravě na další koncerty. Neustále si rozšiřoval repertoár, který zahrnoval nejnáročnější díla varhanní literatury všech stylových období. Byl nadšeným a vynikajícím tlumočníkem velmi komplikovaných skladeb Maxe Regera. Nevyhýbal se ani studiu a interpretací moderních kompozic pro varhany. Jeho koncerty byly pro mě vţdy velkým záţitkem. Interpretace pana profesora Josefa Pukla se vyznačovala jasnou stavbou, pevným rytmem s důrazem na zřetelnost a přesnost hry a snahou o stylovou čistotu. 159
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. cit. s. 28-29. Osobní rozhovor s Drahomírou Horákovou. 161 BLATNÝ, Josef. Ředitel Jan Kunc. In In PETRŢELKA, Ivan, MAJER, Jiří. Konzervatoř Brno : Sborník k padesátiletému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. cit. s. 75. 160
42
Vzpomínky na jeho „hodiny“ varhanní hry na brněnské konzervatoři jsou pro mě trvalou a vynikající inspirací při mém kaţdodenním studiu varhanních skladeb a přípravě na koncertní vystoupení. Myslím si, ţe profesor Josef Pukl by si dnes zaslouţil za svou významnou uměleckou i pedagogickou činnost většího uznání.“162 Vzpomínky Aleše Rybky, koncertního varhaníka a pedagoga „Je tomu jiţ hodně dávno, kdy jsem v roce 1954 jako mladý student nastoupil na Státní a dramatickou konzervatoř v Brně. Přišel jsem do Brna jako venkovský samorost a ještě dnes je pro mne záhadou, jak jsem mohl udělat přijímací zkoušky na tuto školu. Moje počátky studia nebyly lehké a v prvním ročníku nebylo vůbec jisté, jestli neskončím u písně Tisickrát pozdravujeme Tebe… O to více se mi dostalo štěstí, ţe se mne jako vyučujícího hlavního oboru, varhan, ujal pan profesor Pukl. Byl to vzácný člověk a velký umělec. S postupem času dnes vím, kolik nástrah a překáţek se mnou pan profesor zdolával, neţ jsem se dostal z nejhorších začátků. Pana profesora jsem si váţil stále více a mezi námi se rozvinul krásný vztah profesora a ţáka. Nesmírně jsem si cenil jeho lidského přístupu ke všem ţákům, který nás svým uměním dokázal velmi silně táhnout kupředu. Pan profesor Pukl nás po umělecké stránce vedl nejen k uměleckému podání skladeb, ale také k běţnému varhannímu řemeslu. Často hrával v různých brněnských chrámech, kam jsem ho o nedělích chodil poslouchat. Vstřebával jsem, jaké moţnosti má varhaník při běţné liturgii a z těchto podnětů čerpám dodnes. Pan profesor Pukl byl pro mne vzorem umělce a praktika, který dovedl umění a praxi spojit v jeden celek.“163 Vzpomínky Zdeňka Špatky, koncertního varhaníka a pedagoga „Kdyţ jsem byl jako patnáctiletý přijat do varhanního oddělení brněnské konzervatoře k panu profesorovi Puklovi, první hodiny probíhaly na pneumatickém nástroji v budově Lidové školy umění Jaroslava Kvapila, kde pan profesor dříve vyučoval. Aţ ve druhém roce studia jsem měl hodiny na „dvojce“, coţ byla konzervatorní učebna s varhanami, na které „kraloval“ profesor Hawlík. Byl to noblesní pán, který vyţadoval kázeň a poslušnost. Populární byla jeho zástěra, která měla při hře na varhany chránit kalhoty před odřením. Občas se stávalo, ţe ji zapomněl po vyučování sundat a důstojně s ní kráčel po ulicí aţ domů. Varhanní oddělení bylo takový stát ve státě, protoţe na rozdíl od studentů jiných oborů jsme celé dny trávili ve škole na učebně číslo 1, kde jsme svačili, psali úkoly a čekali na uvolnění některých cvičných varhan. K dispozici jsme tenkrát měli jedny dvoumanuálové pneumatické varhany na „jedničce“, jedny třímanuálové, avšak poruchové varhany s elektrickou trakturou na „trojce“ a dvoumanuálové pedálové harmonium. I profesorský sbor nás vnímal jako svébytnou společnost, často jsme slýchávali, ţe varhaníci byli a jsou elitou ústavu. Vedle tradice Janáčkovy varhanické školy, která předcházela vzniku brněnské konzervatoře, tu asi hrála roli skutečnost, ţe varhaníci měli ze všech oborů největší rozsah vyučovacích hodin.“164 Vzpomínky Jakuba Janšty, studenta v letech 1993 – 1999 „Kdyţ jsem byl poţádán o tento článek, uvědomil jsem si, ţe psát o mém studiu na varhanním oddělení brněnské konzervatoře není tak úplně snadné. Na jedné straně mě napadají vzletné nostalgické vzpomínky typu ,Vše jsem měl rád…‘ a ,S láskou vzpomínám 162
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, s. 75. 163 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, s. 75-76. 164 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, s. 76-77.
43
na…‘ Na druhé straně útočí moţnost z pozice staršího poučit mladé exspoluţáky o tom, jaké to za nás bývalo krásné a na jaké chyby si mají dát pozor. Mezi pozitivní věci je třeba zařadit varhanní kolektiv. Měli jsme podobně smýšlející spoluţáky a zázemí na učebně číslo 2, kde jsme trávili spoustu hodin cvičením i zábavnou činnosti všeho druhu. Bylo to velkou výhodou oproti jiným studentům, kteří studovali jiný obor a neměli takovou místnost. Podstatná byla velmi příjemná atmosféra nejen ze strany profesorů, ale i spoluţáků. Co se týče studia varhan, jako velmi pozitivní hodnotím moţnost pravidelně veřejně vystupovat, ať uţ ve škole na seminářích, nebo na koncertech a soutěţích. Mezi kantory, kteří mne nejvíce ovlivnili, patří z varhanního oddělení profesor Nováček, z ostatních pedagogů především profesor Novák a František Lavička, všichni pedagogické i lidské osobnosti. Domnívám se, ţe za mého studia působila na škole řada erudovaných kantorů. Zmíním se i o jevech, které z dnešního pohledu zařazuji mezi negativní. Patří sem aţ příliš jednostranně zaměřené studium a s tím související volná morálka ve škole, zejména docházka a plnění povinnosti do všech jiných předmětů, neţ byl hlavní obor. Dále nejsem úplně přesvědčen o tom, jestli škola dala naši generaci dobrou přípravu na praktický ţivot a potřebné informace o uplatnění absolventa konzervatoře v dnešní době. Mám-li vše shrnout, asi se nevyhnu populárnímu klišé, ţe na vše na brněnské konzervatoři vzpomínám opravdu rád.“ Vzpomínky Silvie Nedbalové, studentky v letech 1995 – 2001 „Dlouho jsem váhala, jestli tento příspěvek mám pojmout jako ódu na konzervatoř, nebo si můţu dovolit něco vytknout. Ve vzpomínkách se mi toho vybavuje opravdu hodně. Celý můj studentský ţivot byl úzce spjatý s hudbou a s budovou brněnské konzervatoře. V osobě svého pedagoga Zdeňka Nováčka jsem spatřovala člověka na svém místě. Velmi autoritativního a ctiţádostivého. V prvních letech jsem byla studiem aţ nezdravě nadšena a pana profesora jsem vídávala častěji neţ svého otce. Tento způsob práce mi vyhovoval a nepamatuji si víkendy nebo prázdniny, které bych z velké části nestrávila u svého oblíbeného nástroje. Kdyby si tyto řádky přečetl, určitě by zareagoval se slovy „Poslyš, Silvie, tak to já zase ano“. Jinak, co se varhanního oddělení týče, nelze si nevzpomenout na hodnou profesorku „Dadu“ (Drahomíru Horákovou), od které vím, ţe všechno musím umět na dvě stě procent, protoţe na koncertě mi těch sto opadne. Vzpomínám i na našeho milého Františka alias profesora Kolavíka, který mě naučil, ţe varhany hrají, protoţe mají píšťaly a na optimisticky naladěného Profesora Koláře. Ještě dnes se divím, ţe po mé hodině improvizace jej optimismus nadobro nepřešel. Na půdu konzervatoře se vracívám ráda, přestoţe po absolutoriu se mi svět zdál najednou velmi sloţitý. Za dob studii jsme byli všichni uzavření vůči ostatním oborům. Naučili jsme se, ţe umění není ţádný med, alespoň do té doby, neţ se z něho stane úplný profesionál. Ale kolik z nás se jim stane a kolik z nás o to opravdu stojí? Dokonalost není maličkost a bez ní člověk dnes neuspěje. Je nutné si uvědomit, ţe čerstvý diplom z konzervatoře znamená teprve začátek. Úkolem konzervatoře by měla být především výchova dobrých a všeobecně vzdělaných pedagogů, čímţ by si konzervatoř sama zajistila svou budoucí prosperitu. Přála bych to brněnské konzervatoři a zvlášť varhannímu oddělení.“ Vzpomínky Tomáše Küfhabera, studenta v letech 1997 – 2003 „Není tomu tak dávno, co jsem opustil dveře konzervatoře jako student, a tak si musím své záţitky ze studia uspořádat. Mé první vzpomínky patří kantorům našeho oddělení. Jako jeden z mála jsem měl moţnost proţít u kaţdého alespoň jeden rok studia.
44
V prvním ročníku mě základům hry na varhany naučil profesor Zdeněk Nováček. Vţdy pečlivě upravený, vyšší postavy, stával ve spojovacích dveřích učeben, aby si zavolal dalšího studenta. Po celou dobu studia jsem vţdy ocenil a zúročil všechny vědomosti, které mi během prvního roku studia vštípil. Následně jsem přestoupil k energické profesorce Drahomíře Horákové. Starostlivá paní profesorka, dcera vynikajícího brněnského varhaníka a profesora Černockého, která byla zároveň vedoucí našeho oddělení. Naučila nás hrát nejen stovky kuliček na notové osnově, ale hlavně nás naučila hledat hudbu, která se skrývá za notami. Během studia jsem se potkal i s profesorem Kolavíkem, vynikajícím improvizátorem na varhany. Pamatuji si jeho mohutnou postavu a přátelský výraz, s nímţ přednášel v hodinách nauky o varhanách i během improvizace. Po jeho odchodu do důchodu štafetu ve výuce improvizace přejal mladý pan profesor David Postránecký. Nejdelší dobu jsem však strávil u pana profesora Petra Koláře, varhaníka v katedrále sv. Petra a Pavla. Jako kantor na naši škole začínal. Byli jsme společně se spoluţákem Zbyňkem Petrţelou jeho první absolventi. Dodnes obdivuji jeho trpělivost, se kterou nás úspěšně dovedl nejen k maturitě, ale i k závěrečné zkoušce v šestém ročníku. Další vzpomínka je určena spoluţákům. Studoval jsem konzervatoř na přelomu tisíciletí, ne příliš dlouhou dobu po revoluci v roce 1989. Za komunismu nebyly varhany příliš oblíbeným nástrojem, zvlášť pro svou úzkou vazbu na církev. Snad právě proto byli studenti varhanního oddělení tak trochu separováni od ostatních studentů, avšak díky tomu jsme měli bezvadný kolektiv. Nezapomenutelné jsou předvánoční varhanní večírky, utkání ve stolním tenise, hraní na klavír v přilehlém baru – to vše patří ke vzpomínkám na nejkrásnější léta mého ţivota. A samozřejmě je tu varhanní oddělení jako takové. Výuka hlavního oboru probíhala v učebně číslo 1 na třímanuálovém nástroji firmy Rieger – Kloss. Cvičit se dalo na nástroji ve třídě č. 39, kde byly varhany po zakladateli naši školy – Leoši Janáčkovi. Dále k varhannímu oddělení patřily ještě dvě další učebny, které se v průběhu let neustále měnily. Centrum varhanního dění však bylo na učebně číslo 2. Velká místnost se zaţloutlými stěnami na rohu ulic Třídy kpt. Jaroše a Luţánecké byla svědkem mnoha kanadských ţertíků, psaní taháků i našich rozhovorů o vyučujících. Je to místnost, která má své zvláštní kouzlo. Nevypadá to zde jako ve škole, vládne tady domácí atmosféra: na stěnách visí portréty všech profesorů, kteří na varhanním oddělení vyučovali od zaloţení školy, nepřehlédnutelná je hromada varhanních bot, velký stůl a hlavně majestátní varhany. Myslím si, ţe ona kouzelná atmosféra není jen můj subjektivní dojem. Potkal jsem zde během mého studia mnoho lidí, kteří byli ode mne často o několik desítek let starší a přesto se rádi vraceli na místo, kde kdysi studovali.“ Příloha V Seznam povinných předmětů pro posluchače varhanního oddělení Seznam povinných předmětů v letech 1919 – 1923165 1. ročník 1919/1920 Varhany Všeobecná nauka a harmonie Intonace Církevní zpěv Sborový zpěv církevní Sborový zpěv 165
SYRKOVÁ, Stanislava. Eduard Tregler [online]. [cit. .
6.
června
2009].
Dostupné
z:
45
Obligátní klavír Liturgika Čeština Společenské chování 2. ročník 1920/1921 Varhany Harmonie Kontrapunkt Číslovaný bas Církevní zpěv Sborový zpěv církevní Sborový zpěv Improvizace Doprovázení chorálu Obligátní klavír Nauka o nástrojích Dějiny hudby I. Liturgika Hra vokálních partitur Dějiny české literatury 3. ročník 1921/1922 Kontrapunkt Formy hudby Skladba Varhany Církevní zpěv Sborový zpěv církevní Sborový zpěv Doprovázení Improvizace Obligátní klavír Instrumentace Hra partitur Dějiny hudby Dějiny české hudby Řízení sboru Liturgika Praktické pedagogium Hudební pedagogika Seznam povinných předmětů pro posluchače varhanního oddělení v letech 1943–1948 1. ročník 1943/44 Hra na varhany Povinný klavír Obligátní zpěv Nauka o harmonii I Sluchová a rytmická cvičení I Praktické spojování akordů Chorální zpěv (církevní)
46
Sborový zpěv Liturgika Jazyk český Jazyk německý 2. 1944/45 – válečné přerušení ročník 1945/46 Hra na varhany Povinný klavír Hra číslovaného basu Improvizace harmonická Hra vokálních partitur Taktování u klavíru Chorální zpěv Sborový církevní zpěv Liturgika Nauka o hudebních formách a rozbor skladeb Nauka o hudebních nástrojích Nauka o harmonii II Sluchová a rytmická cvičení II Dějiny hudby I Česká literatura Kulturní dějiny Nauka o společenském chování Jazyk ruský 3. ročník 1946/47 Hra na varhany Povinný klavír Povinný zpěv Improvizace a modulace Hra číslovaného basu a continua Hra partitur instrumentálních Doprovázení chorálu Církevní zpěv Sborový církevní zpěv Kontrapunkt Nauka o hudebních formách a rozbor skladeb Skladba Instrumentace I Příprava a řízení sboru Zařízení varhan Dějiny hudby II Světová literatura I Občanská výchova Jazyk ruský 4. ročník 1947/48 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace tématická Nauka o hudebních formách a rozbor skladeb Skladba
47
Instrumentace II Sborový církevní zpěv Doprovázení chorálu Hra partitur instrumentálních Řízení sboru Příprava a řízení orchestru Historie a literatura varhan Praktické pedagogium varhanní Psychologie a pedagogika Dějiny české hudby Světová literatura II Kulturní dějiny Jazyk ruský Seznam povinných předmětů pro posluchače varhanního oddělení od roku 1984166 1. ročník Český jazyk a literatura Ruský jazyk Občanská nauka Dějepis Zeměpis Branná výchova Tělesná výchova Hlavní obor-hra na varhany Povinný klavír Improvizace Intonace, rytmus a hudební analýza Všeobecná hudební nauka Nauka o nástrojích Dějiny hudby Volitelné předměty (angličtina, francouzština, němčina) 2. ročník Český jazyk a literatura Ruský jazyk Občanská nauka Dějepis Branná výchova Tělesná výchova Hlavní obor-hra na varhany Povinný klavír Improvizace Nauka o varhanách Intonace, rytmus a hudební analýza Harmonie Hudební formy a analýza skladeb Dějiny hudby Volitelné předměty (angličtina, francouzština, němčina) Nepovinné předměty (sborový zpěv) 166
Základní pedagogické dokumenty pro konzervatoře : Studijní obor hudba. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. s. 12-15.
48
3. ročník Český jazyk a literatura Ruský jazyk Občanská nauka Tělesná výchova Hlavní obor-hra na varhany Povinný klavír Improvizace Doprovod-korepetice Nauka o varhanách Intonace, rytmus a hudební analýza Harmonie Hudební formy a analýza skladeb Kontrapunkt Dějiny hudby Sborový zpěv Vokální polyfonie Volitelné předměty (angličtina, francouzština, němčina) 4. ročník Český jazyk a literatura Ruský jazyk Občanská nauka Tělesná výchova Hlavní obor-hra na varhany Povinný klavír Improvizace Doprovod-korepetice Intonace, rytmus a hudební analýza Hudební formy a analýza skladeb Kontrapunkt Dějiny hudby Sborový zpěv Volitelné předměty (angličtina, francouzština, němčina) Maturitní předměty: Český jazyk, ruský jazyk, hlavní obor-hra na varhany, hudební teorie, dějiny hudby 5. ročník Základy marxistické estetiky Hlavní obor-hra na varhany Povinný klavír Improvizace Doprovod-korepetice Metodika varhanní hry Dějiny a literatura varhan Hra na cembalo Úvod do hudební skladby Kulturní dějiny Historicko-estetický seminář Základy dirigování Hra partitur Psychologie
49
Pedagogika Metodika a praxe PHV a hudební nauky Nepovinné předměty (Sborový zpěv, Instrumentace a aranţování skladeb, Kompoziční metody 20. století) 6. ročník Hlavní obor-hra na varhany Povinný klavír Improvizace Doprovod-korepetice Metodika klavírní hry Vyučovací praxe hlavního oboru Vyučovací praxe klavírní hry Dějiny a literatura klavíru Seminář pedagogické literatury Interpretační seminář Hra na cembalo Úvod do hudební skladby Kulturní dějiny Historicko-estetický seminář Řízení sboru Didaktika Metodika a praxe PHV a hudební nauky Pedagogický seminář Nepovinné předměty (Elektrotónické nástroje, Sborový zpěv, Instrumentace a aranţování skladeb, Kompoziční metody 20. století, Hra partitur) Seznam povinných předmětů pro posluchače varhanního oddělení v letech 2002– 2008 1. ročník 2002/2003 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace Dějiny hudby Nauka o nástrojích Všeobecná hudební nauka Intonace, rytmus a sluchová analýza Tělesná výchova Kulturní dějiny Občanská nauka Český jazyk a literatura Cizí jazyk–angličtina 2. ročník 2003/2004 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace Nauka o varhanách Sborový zpěv Harmonie Intonace, rytmus a sluchová analýza Dějiny hudby
50
Český jazyk a literatura Cizí jazyk–angličtina Občanská nauka Kulturní dějiny Tělesná výchova 3. ročník 2004/2005 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace Doprovod a korepetice Nauka o varhanách Sborový zpěv Harmonie Intonace, rytmus a sluchová analýza Hudební formy a analýza skladeb Dějiny hudby Český jazyk a literatura Cizí jazyk – angličtina Občanská nauka Kulturní dějiny Tělesná výchova 4. ročník 2005/2006 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace Gregoriánský chorál Doprovod a korepetice Kontrapunkt Hudební formy a analýza skladeb Dějiny hudby Český jazyk a literatura Cizí jazyk – angličtina Občanská nauka Kulturní dějiny Tělesná výchova 5. ročník 2006/2007 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace Gregoriánský chorál Liturgika Doprovod a korepetice Hra na cembalo Dějiny a literatura klavíru Metodika klavíru Vyučovací praxe klavíru Základy dirigování Hra partitur Hlasová výchova Současná hudba
51
Historicko-estetický seminář Kulturní dějiny Cizí jazyk – angličtina Psychologie Pedagogika 6. ročník 2007/2008 Hra na varhany Povinný klavír Improvizace Doprovod a korepetice Hra na cembalo Dějiny a literatura varhan Interpretační seminář Řízení sboru Současná hudba Historicko-estetický seminář Didaktika Metodika varhan Metodika klavíru Vyučovací praxe varhan Cizí jazyk – angličtina Příloha VI Přijímací zkoušky na konzervatoř v roce 1970 Hra na varhany Talentová zkouška se koná ze hry na klavír. Hry zpaměti není podmínkou. Stupnice: C dur, c moll, G dur, g moll, D dur, d moll, A dur, a moll, E dur, e moll + příslušné rozloţené akordy s obraty, kombinovaně přes čtyři oktávy Czerny: 3 etudy ze Školy zběhlosti op. 299, sešit 3 a 4, různého technického charakteru (technika pravé ruky, technika levé ruky, technika rozkladová) Cramer: jedna etuda J. S. Bach: jedna dvouhlasá nebo trojhlasá invence nebo jedna dvouhlasá nebo tříhlasá fuga z Malých preludii a fug Jedna skladba z období klasicismu (rychlá věta nebo variace) Jedna skladba z období romantismu nebo jedna skladba moderní Kromě klavírní hry se zjišťuje schopnost hrát z listu a improvizačně rozvíjet daný motiv. Má-li kandidát nastudovanou kratší varhanní skladbu, můţe ji zahrát na varhany (není to nutné).167 Přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř v roce 2008 Hra na varhany Talentová zkouška pro obor hra na varhany se v dnešní době skládá ze hry na klavír. Pro přijetí ke studiu se u uchazečů nepředpokládají ţádné znalosti a ani zkušenosti s hrou na varhany. U talentové zkoušky se poţadují znalosti klavírní hry podle podmínek pro přijetí do oboru hra na klavír. Jediným ozvláštněním je zkouška z improvizace, např. harmonizace lidové písně (můţe být předem připravená). Samozřejmostí je hra zpaměti.
167
HARVAŘÍK, Josef. Vysoké školy umělecké a konzervatoře. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1970. cit. s. 8-9.
52
Hra na klavír všechny stupnice durové a mollové kombinovaným způsobem v rozsahu 4 oktáv, všechny akordy – velké rozklady kvintakordu dur i moll s obraty kombinovaným způsobem v rozsahu 4 oktáv tři etudy různého technického zaměření ze sbírek J. B. Cramer nebo C. Czerny op. 740 dvě dvojhlasé nebo tříhlasé invence J. S. Bacha jedna rychlá věta z klasické sonáty (Haydn, Mozart, Beethoven) jedna přednesová skladba romantická jedna přednesová skladba moderní Všeobecná hudební zkouška smysl pro rytmus a hudební paměť správně reprodukovat různé rytmické útvary reprodukovat z listu předloţená rytmická cvičení určit metrum zahraného hudebního úryvku Schopnost intonace, sluchové analýzy a hudební paměti správně reprodukovat a analyzovat předehrané tóny a intervaly (čisté, velké, malé) reprodukce tónů předehraných na klavíru a jejich transpozice do hlasové polohy uchazeče reprodukovat a sluchově analyzovat dvojzvuk, trojzvuk a interpretovat daný tón znějícího dvojzvuku i trojzvuku zazpívat zahraný melodický úryvek zazpívat z listu jednoduchý melodický úryvek rozpoznat podle notového zápisu chybu v hrané melodii Všeobecná hudební nauka orientační znalost italského názvosloví z dynamiky, agogiky orientační znalost stupnic Všeobecná orientace v hudebním ţivotě zájem o hudební dění, znalosti stěţejních děl hudební literatury a velkých postav hudební kultury informovanost o hudební současnosti – významné festivaly, koncertní události, hudební výročí168
Příloha VII Obrazové přílohy
168 Konzervatoř Brno zaloţena 1919 Leošem Janáčkem [online]. [1995] , 14. června 2009 [cit. 2009-0606]. Dostupný z WWW: . Přijímací zkoušky.
53
Obrázek 1: Vlastní budova varhanické školy.169
169
KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Olomouc : Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1948, cit. s. 24–25.
54
Obrázek 2: Pedagogové varhanické školy. Max Koblíţek, František Musil, Bohumil Holub, Eduard Tregler.170
170
KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. 1. vyd. Olomouc : Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1948, cit. s. 80–81.
55
Obrázek 3: František Musil – začátek Sonáty Solemnis.171
171
SMITH-FROŇKOVÁ, Erika. František Musil : Janáčkův současník na kůru brněnské katedrály. 1. vyd. Rosice u Brna : Gloria, 2005, cit. s. 116.
56
Obrázek 4: Budova konzervatoře.172
172
Konzervatoř Brno : Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. 1. vyd. Brno : Konzervatoř Brno, 1989. cit. s. 10.
57
Obrázek 5: Varhany z učebny č. 39. Rieger, op. 2073. Dispozice: I. manuál: Kryt 8‘, Oktáva 4‘ II. manuál: Viola 8‘, Flétna 4‘, Salicionál 2‘ Pedál: Bourdonbas 16‘ Spojky: II / I 8‘, I / P 8‘, II / P 8‘ Superspojka II / I, superspojka I, subspojka II / I Pevné kombinace: p, mf, f Volná kombinace Vypínače kombinací Ţaluzie II. manuál
58
Obrázek 6: Varhany z učebny č. 2 z roku 1947. Rieger-Kloss Krnov, op. 3037. Dispozice: I.manuál: Principál 8‘, Bourdon 8‘, Salicionál 8‘, Oktáva 4‘, Roh kamzičí 2‘, Mixtura 4-5x, spojky II / I 16‘, II / I 8‘, II / I 4‘, I 4‘ II. manuál: Flétna dřevěná 8‘, Quintadena 8‘, Vox coelestis 1-2x 8‘, Principál houslový 4‘, Flétna syčivá, Cymbál 3x, Hoboj 8‘, Tremolo II. man. II 16‘, II 4‘, ţaluzie II. manuál Pedál: Subbas 16‘, Echobas 16‘, Oktávbas 8‘, Basflétna 8‘ Pevné kombinace: mf, f, pl Volná kombinace, vypínač kombinací Crescendový válec, vypínač crescenda Vypínač jazyků
59
Obrázek 7: Varhany z učebny č. 1 z roku 1977. Rieger-Kloss Krnov, op. 3466. Dispozice: I. manuál je pevně vyspojkován s II. a III. manuálem II. manuál: Flétna trubicová 8‘, Principál 4‘, Flétna lesní 2‘, Mixtura 4x 1 1/3‘ III. manuál: Kryt 8‘, Flétna kopulová 4‘, Principál 2‘, Sesquialtera 2x 1 1/3‘, Akuta 4x 1‘, ţaluzie III. manuál Pedál: Subbas 16‘, Principál 8‘, Chorálbas 4‘, Oktáva 2‘ Spojky: II / P, III / P
60
Obrázek 8 Varhany v kostele sv. Augustina z roku 1976, Rieger-Kloss op. 3447. Dispozice varhan: I. manuál (pozitiv): Kryt 8‘, Flétna otevřená 4‘, Fugara 4‘, Principál 2‘, Kvintan 2x 1 1/3‘ + 8/9‘, Akuta 4x 1‘ II. manuál (hlavní stroj): Kvintadena 16‘, Flétna kopulová 8‘, Principál 8‘, Flétna vřetenová 4‘, Oktáva 4‘, Flétna příčná 2‘, Mixtura 5x 1 1/3‘, Trompeta 8‘ III. manuál (horní stroj): Flétna trubicová 8‘, Salicionál 8‘, Vox coelestis 8‘, Roh noční 4‘, Principál 4‘, Sesquialtera 2-3x 2 2/3‘, Hoboj 8‘ Pedál: Subbas 16‘, Principál 8‘, Flétna basová 8‘, Chorálbas 2x 4‘+2‘, Mixtura 5x 2 2/3‘, Pozoun 16 Spojky: III / II, III / P, II / P, I / II Tremolo: III. manuál, I. manuál Ţaluzie: III. manuál
61
Obrázek 9: František Michálek.173
Obrázek 10: Vladimír Hawlík.174
173
BÁRTOVÁ, Jindra. Z přísného kantora upřímný přítel: František Michálek. In Opus musicum 1995, roč. XVII, č. 3, s. 123–125. 174 KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964, cit. s. 93.
62
Obrázek 11: Josef Černocký.175
Obrázek 12: Vratislav Bělský.176
175
KOZÁK, Jan, a kol. Varhany. In KOZÁK, Jan. Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory. 1. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1964, cit. s. 91. 176 Z osobních materiálů Drahomíry Horákové.
63
Obrázek 13: Úvodní stránka varhanního koncertu Vratislava Bělského.177
177
Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky).
64
Obrázek 14: Program varhanního koncertu Vratislava Bělského.178
178
Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky).
65
Obrázek 15: Úvodní stránka varhanního koncertu Vratislava Bělského.179
179
Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky).
66
Obrázek 16: Program varhanního koncertu Vratislava Bělského.180
Obrázek 17: Program varhanního koncertu u příleţitosti výročí narozenin Františka Michálka a Josefa Černockého.181
180 181
Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky). Osobní materiály Drahomíry Horákové (programy koncertů, letáky, ústřiţky).
67
Obrázek 18: Josef Pukl.182
Obrázek 19: Josef Pukl a jeho ţáci.183
182
FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 2001, cit. s. 119. 183 FROŇKOVÁ, Erika. Ve sluţbách královského nástroje. Varhaník Josef Pukl. cit. s. 115.
68
Obrázek 20: Zdeněk Nováček.184
Obrázek 21: Petr Kolář.185
184 185
Web, cit. . Web, cit. < http://www.konzervatorbrno.eu/index.php?id=u-14>.
69
