Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucí práce

Přemysl Baláţ

Prohlašuji,

Ochrana průmyslového a duševního vlastnictví

ţe

jsem

diplomovou

práci

vypracoval

samostatně

s pouţitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucí práce.

Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenu je úplná a v práci jsem neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským včetně znění pozdějších předpisů).

V Mladé Boleslavi, dne 21. 5. 2010

.............................. 1

Přemysl Baláţ


Děkuji Ing. Pavle Řehořové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a informačních podkladů.

2

Přemysl Baláţ


OBSAH Seznam pouţitých zkratek a symbolů......................................................................5 1 Úvod.....................................................................................................................7 2 Pohled do historie duševního vlastnictví.........................................................9 3 Instituce a pojmy...............................................................................................11 3.1 Vlastnictví....................................................................................................12 3.2 Výkon práv k duševnímu vlastnictví............................................................12 3.3 Vyčerpání práv ...........................................................................................13 3.4 Doba ochrany..............................................................................................14 3.5 Licence........................................................................................................14 3.6 Převod práva k duševnímu vlastnictví.........................................................15 3.7 Zastřené omezování obchodu.....................................................................16 4 Obecně o duševním vlastnictví.......................................................................17 5 Klasifikace práv k duševnímu vlastnictví.......................................................20 5.1 Autorské právo a práva jemu příbuzná.......................................................21 5.1.1 Autorské právo..........................................................................................22 5.1.1.1 Pojmy z oblasti autorského práva.........................................................24 5.1.1.2 Legislativa.............................................................................................28 5.1.2 Právo související s právem autorským.....................................................29 5.2 Průmyslová práva.......................................................................................30 5.2.1 Patenty.....................................................................................................31 5.2.2 Uţitný vzor...............................................................................................34 5.2.3 Průmyslové vzory.....................................................................................36 5.2.4 Topografie polovodičových výrobků.........................................................38 5.2.5 Know how.................................................................................................39 5.3 Práva na označení......................................................................................39 3

Přemysl Baláţ


5.3.1 Obchodní firma.........................................................................................40 5.3.2 Ochranná známka....................................................................................42 5.3.3 Označení původu a zeměpisné označení................................................46 5.3.4 Doménová jména.....................................................................................47 6 Obecný postup při ochraně.............................................................................49 6.1 Rešerše........................................................................................................49 6.2 Sluţby patentového či známkového zástupce.............................................57 6.3 Určení vhodné formy ochrany ....................................................................59 7 Doporučený postup při ochraně......................................................................62 7.1 Ochrana průmyslových práv.......................................................................62 7.1.1 Ochrana vynálezu patentem....................................................................63 7.1.2 Ochrana vynálezu uţitným vzorem..........................................................66 7.1.3 Ochrana průmyslovým vzorem................................................................68 7.2 Ochrana pomocí ochranné známky.............................................................70 7.3 Ochrana domény.........................................................................................76 8 Závěr..................................................................................................................79 Seznam literatury...................................................................................................81 Seznam příloh........................................................................................................83

4

Přemysl Baláţ


SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

AZ

Autorský zákon

DNS

Hierarchický systém doménových jmen (Domain Name System)

EHS

Evropské hospodářské společenství

EPO

Evropský patentový úřad (European Patent Office)

ESD

Evropský soudní dvůr

EU

Evropská unie

IP

Internetový protokol (Internet Protocol)

JPO

Japonský patentový úřad (Japan Patent Organization)

MPT

Mezinárodní patentové třídění

OHIM

Úřad pro harmonizace ve vnitřním trhu (Office for Harmonization in the Internal Market)

OSN

Organizace spojených národů

SES

Smlouva o evropském společenství

SURFIP

Singapurský úřad duševního vlastnictví

TESS

Databáze pro hledání ochranných známek (Trademark Electronic Search System)

TRIPS

Dohoda o obchodní aspektech práv duševního vlastnictví (Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights)

USPO

Patentový úřad spojených států (Unated States Patent Organization) 5

Přemysl Baláţ


ÚPV

Úřad průmyslového vlastnictví

WIPO

Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization)

WTO

Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

6

Přemysl Baláţ


1 Úvod Význam duševního vlastnictví, jeho přínosy pro společnost a zejména pro hospodářství, dnem ode dne stoupá. V průběhu posledních dvou století nabyly tyto statky na trhu zásadního významu. Silný vliv na to má inovativní přístup, který je hnací silou ekonomického rozvoje (makroekonomický pohled) či snaha o nalezení mezery na trhu, která by umoţnila vzniku nového podniku nebo posílení konkurenční pozice podniku stávajícího (pohled mikroekonomický). Velice významnou roli zde hraje i vznik a rozvoj virtuálního prostředí v podobě internetu, jenţ existuje čistě na bázi duševního vlastnictví. Nic z toho by však nemohlo fungovat, pokud by k těmto statkům nebyla garantována jasně vymezená práva a nástroje, jak si tato práva bránit. Dá se konstatovat, ţe jiţ celá hospodářská odvětví mají základ na právech k myšlenkám. Samotná hodnota produktů biotechnologických, farmaceutických, softwarových, zábavních a mnoha dalších se v zásadě opírá o jejich nehmotné komponenty, nikoliv o samotnou výrobní hodnotu daného hmotného produktu, který jsme schopni uchopit do ruky. Tento fakt zásadně změnil trţní strategii podniků. Jejich cílem se tak stal výrobek či sluţba se značným podílem nehmotného statku, coţ jim zajišťuje výrazně lepší soutěţní pozici a vyšší zisk. Trh je prakticky celosvětově permanentně zaplavován novými technickými řešeními, postupy, novými designy a značkami nejrůznějších výrobků. Za řadou hospodářsky přínosných inovací stojí malé a střední podniky, které jsou tak významnou hybnou silou trhu. Inovace malých firem se totiţ výrazně liší od inovací ve firmách velkých, a to úměrně tomu, jak se liší parametry těchto dvou typů podniků. U malých podniků je jako inovační výhodou zdůrazňováno především flexibilní rozhodování, jeţ je dáno hlavně velikostí a tudíţ schopností rychlé reakce na změny trhu. Naopak u velkých podniků jsou zjevnými inovačními výhodami například dostupnost zdrojů (především těch finančních), úroveň standardizace u procesů včetně existence inovačního managementu, moţnost pořízení marketingových průzkumů apod. Inovace ve většině malých podniků je interpretována hlavně jako produktová inovace (podloţeno mnoha výzkumy provedených

například

v souvislosti

s Rámcovými

programy

EU),

jejímţ

důsledkem je většinou vznik zcela nových pracovních míst (coţ u velkých podniků 7

Přemysl Baláţ


nemusí vţdy platit), čímţ je moţné konstatovat, ţe inovace v rámci malých a středních podniků nabízí větší přidanou hodnotu. Tento fakt je obecně znám a například v rámci posílení hospodářského růstu EU existují programy, které stimulují inovativní chování malých a středních podniků. Autor práce si klade za cíl, popsat problematiku duševního vlastnictví v obecné rovině a zaměřit se na moţnosti ochrany s orientací na malé a střední podniky, ale i na fyzické osoby, které díky pokrokové myšlence a nalezení vhodného investora mohou být zakladateli úspěšného podniku. Zaměříme se na obecnou legislativu a následně bude doporučen vhodný postup ochrany podloţený její nákladovou stránkou u nejběţnějších forem duševního vlastnictví, které se zmíněných subjektů zpravidla týkají. Přidaná hodnota této práce spočívá zejména ve vyjádření nákladové stránky ochrany duševního vlastnictví, pro jejíţ zjištění musel být proveden ojedinělý průzkum. Vhodný postup ochrany taktéţ vychází z praktických zkušeností několika odborníků a podnikatelských subjektů. Díky praktickému zaměření by mohla být práce pouţita i jako příručka pro malé a střední podnikatele v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví.

8

Přemysl Baláţ


2 Pohled do historie duševního vlastnictví Pro pochopení samé podstaty duševního vlastnictví a jeho ochrany je nutné nastínit jeho stručný historický vývoj. První zmínky popisující existenci duševního vlastnictví pocházejí ze 3. století před n.l. Jednalo se o předpis pojednávající o ochraně vynálezu, který byl objeven v období kolem roku 600 před n.l.. Obsahem vynálezu byla nová receptura jídla udělená řeckému kuchaři, který tím získal výrobní privilegia. Tento zmiňovaný předpis poukazoval na význam vynálezu pro národní hospodářství a zásadu zájmu samotného vynálezce vůči společnosti. Dokonce vyjadřoval myšlenky duševního a osobní vlastnictví. Existence předpisu potvrzuje fakt, ţe pojem duševní vlastnictví je spojen s dobou, kdy se začaly pouţívat prostředky (technologie), které umoţňovaly reprodukci něčích myšlenek, respektive přiřazení těchto myšlenek svému autorovi, a potřeba tyto myšlenky chránit. Řecko si uvědomovalo přínos objevů ve vědě a technice a snaţilo se vynálezectví maximálně podporovat. Zavedlo tak systém, kde ten, kdo objevil nějaké zdokonalení ve zmiňované oblasti, byl zahrnut luxusem a současně podporován v dalším výzkumu v délce jednoho roku. Patent v moderním slova smyslu se objevil v roce 1474, kdy byl přijat dekret (Benátská republika), podle nějţ musely být nové vynálezy předány úřadu před tím, neţ byly uvedeny do samotné praxe. Bylo tomu proto, aby majitelé patentů nabyli právo bránit ostatním v jejich pouţívání či výrobě. Dalším posunem byl „Statut dominantního postavení“, který deklarovala Anglie v roce 1623. Tato deklarace obsahovala pravidlo, ţe patenty mohou být uděleny výhradně pro projekty nových vynálezů. Následně bylo poţadováno, aby k poţadavku o patent bylo vţdy přiloţeno písemné popsání vynálezu. Samotné vyuţití vynálezu se pak povaţovalo za zcela odpovídající zpřístupnění veřejnosti. Moderní francouzský patentový řád byl vytvořen během revoluce v roce 1791. Autorské právo zde bylo povaţováno za hlavní, a patenty tak byly udělovány bez prověřování.

9

Přemysl Baláţ


V době koloniálního období ve Spojených státech amerických (1778-1789) přijaly některé státy své vlastní patentové systémy. První zákon o patentu („Patent Act“) byl přijat v roce 1790 a téhoţ roku byl vydán i první patent. Legislativa v oboru duševního vlastnictví se vyvíjela postupně a v jednotlivých zemích se duševnímu vlastnictví dostávalo různě odstupňované právní ochrany, která byla vţdy limitovaná na dané území státu, jenţ tuto ochranu poskytl. Jednoznačná je souvislost práva s obchodem, protoţe se vesměs vztahují k umisťování produktů na trh. Ve chvíli, kdy se začaly obchodní vztahy rozšiřovat za hranice států a samotný obchod se stával v rámci průmyslové revoluce v 19. století více a více mezinárodním, bylo nutné slaďovat jednotlivé národní úpravy

tak,

aby

nebyly

obchodu

překáţkou.

Z tohoto

důvodu

dochází

k mezinárodní harmonizaci na úseku průmyslových práv a práv na označení. Jelikoţ firma, obchodní jméno, patent, uţitný či průmyslový vzor byly a jsou důleţitými obchodními statky, tak je nutné řešit jejich patřičnou ochranu. To vedlo ke sjednání mezinárodních/mezistátních úmluv v oblasti práv k duševnímu vlastnictví, jenţ vymezovaly jednotná kritéria v oblasti pojmů a rozsah ochrany. Členské státy se zavazovaly k dodrţování úmluv vytvořením příslušné národní legislativy. Následná ekonomická integrace prvních šesti západoevropských zemí (druhá polovina 20. století), která se časem rozšiřovala o další státy, si ve smlouvě o EHS (Evropské hospodářské společenství) dala v roce 1957 za cíl zavedení jednotného trhu prostého vnitřních hranic a to v první řadě těch obchodních. Jiţ v Římské smlouvě byla ustanovena cesta k celní unii. Byly formulovány takzvané čtyři svobody, zásada volného pohybu zboţí, sluţeb, osob a kapitálu, coţ sice umoţnilo snazší pohyb toků přes hranice zemí, ale současně se tak zvýraznily rozdíly v jednotlivých národních předpisech, které upravují práva k duševnímu vlastnictví. Rozdílnosti se objevily nejen v hmotněprávní stránce předpisů, ale hlavně v oblasti jejich vymoţitelnosti v praxi. K samotné realizaci zásad pro volný pohyb zboţí a sluţeb je koncipován zejména článek 28 ve Smlouvě o Evropském společenství (SES), jenţ zakazuje jakákoliv kvantitativní restrikce pohybu zboţí, například v podobě dovozních licencí či podobných opatření. V případě pouţití podobných omezení můţe vést k uzavírání trhů a to je v přímém rozporu se samotnými cíli evropské integrace. 10

Přemysl Baláţ


3 Instituce a pojmy S historickým vývojem je nutné zmínit i vzniklé základní instituce a některé základní pojmy. Práva k duševnímu vlastnictví jsou práva majetková/vlastnická, proto je obtíţné do těchto vlastnických práv zasahovat jejich omezováním či odejmutím. Smlouva o EU důsledně respektuje vlastnictví v jednotlivých členských zemích. Judikatura Evropského soudního dvora (ESD) měla v článku 30 Smlouvy o EU ukázat cestu, jak skloubit samotný princip volného pohybu zboţí s dosti výlučnými právy plynoucími z práv k duševnímu vlastnictví, které jednotlivé státy vlastníkům přiznaly. V tomto duchu byly zavedeny některé instituty, jichţ se týkají podstaty jednotlivých práv a ochrana práv duševního vlastnictví, respektive jejich výkonu. Další významnou institucí je Světová organizace duševního vlastnictví WIPO (World Intellectual Property Organization), jedná se o mezinárodní mezivládní organizaci, která patří do systému OSN. Vznikla s cílem podpořit ochranu výsledků z duševní činnosti, a to i těch nehmotných statků, jeţ obvykle nejsou řazeny do kategorie předmětů průmyslového vlastnictví nebo mezi předměty autorských práv. Jak jiţ bylo zmíněno, v různých zemích se v průběhu historie přistupovalo k řešení otázky duševního vlastnictví rozdílně. Problematika týkající se definování odlišných pojmů by mohla být kapitola sama pro sebe. Stručným příkladem je definování věci. Věc se z počátku vyznačovala svojí hmotnou podstatou a mohla být movitá či nemovitá, ţivá či neţivá. Ţivou věcí byl například otrok, dnes je ţivou věcí chápáno především zvíře. S potřebou přiřazení práv k myšlenkám se začaly rozlišovat věci hmotné a nehmotné. Slovní označení tak mnohdy zcela nevystihují přesnou podstatu problému (viz „ţivá věc“), k čemuţ přispívá i překládání pojmů/norem do specifických jazyků, které mnohdy nemají zcela ekvivalentní překlad. Proto je nutné důleţité pojmy přesně popsat, a to hlavně po významové stránce a eventuelně je podpořit konkrétním příkladem.

11

Přemysl Baláţ


Budeme se tedy zabývat vysvětlením následujících pojmů: vlastnictví, výkon práv k duševnímu vlastnictví, vyčerpání práv, doba ochrany, licence, převod práva k duševnímu vlastnictví, zastřené omezování obchodu.

3.1 Vlastnictví Vlastnictví lze v obecné rovině definovat jako právo něco „mít“, něčím „disponovat“, něco „vlastnit“. Vlastnictví je děleno na hmotné a nehmotné. Vlastnictvím hmotným je chápáno právo disponovat s určitým majetkem. Majetek rozlišujeme na statky movité a nemovité. Nehmotné vlastnictví představuje právo k něčemu, co není moţné materiálně vyjádřit, avšak má svoji hodnotu, svým způsobem je neuchopitelné a lze ho vnímat jako výtvor lidského myšlení či dovednosti. Důleţitým znakem v podstatě kaţdého vlastnictví nehmotného (na rozdíl od věcí hmotných) je skutečnost, ţe jej můţe uţívat kdokoliv (neomezený počtem osob, které jednají nezávisle na sobě), kdekoliv (jeho uţití není podmíněno určitým místem) a kdykoliv (uţití je nezávislé na čase). V moţnostech uţití je tak zakotven jeden z důvodů, proč je nehmotné vlastnictví tak obtíţně chránitelé a příslušná práva samotných vlastníkům často porušována.

3.2 Výkon práv k duševnímu vlastnictví Vztah vlastnictví a výkon práva je značně komplikovaný. Evropský soudní dvůr se s ním vypořádal následovně. Na jedné straně oddělil samotné právo ke specifickému nehmotnému statku a na druhé straně jeho výkon. Pokud není ve sporu zpochybněno samotné přiznané právo, tak následně můţe být jeho výkon podroben posouzení, zda je vše v souladu s právem, nebo zda není porušen některý závazný předpis. Tato konstrukce není neobvyklá. I ochrana vlastnictví pramenící z ústavního pořádku České republiky výslovně praví, ţe samotné 12

Přemysl Baláţ


vlastnictví zavazuje. Přestoţe toto pravidlo není nijak blíţeji specifikováno, tak není pochyb o tom, ţe samotné vlastnictví zavazuje k řádnému, ale především jeho slušnému výkonu. Skutečnost, ţe v případě práv k duševnímu vlastnictví se jedná o vlastnická práva s příslušnou výlučností, v jejíţ podstatě lze bránit ostatním

do

daného

práva

zasahovat,

má

důsledky

také

z hlediska

veřejnoprávního, ačkoliv jde zásadně o právo soukromé. Veřejnoprávní hledisko vyplývá z jiţ zmíněného ústavního principu, ţe vlastnictví zavazuje. To je moţné chápat tak, ţe slušnost výkonu daného vlastnického práva současně vyţaduje, aby pomocí něj nebylo bráněno v technickém rozvoji. Odtud pramení existence Institutu nucené licence (bude popsáno později). Rozlišení existence vlastnictví a samotného výkonu práv k duševnímu vlastnictví má veliký význam při ochraně hospodářské soutěţe, kdy často dochází k nepříslušnému vyuţívání práv k duševnímu vlastnictví za účelem posílení vlastního postavení v soutěţi na úkor jiných podniků. Mnohdy je tomu tak i na úkor uţitku spotřebitele. Na druhé straně sleduje Evropský soudní dvůr (a jiné instituce) souvislosti, kdy nedochází ke zpochybnění vlastnického práva k duševnímu vlastnictví podniku nebo fyzické osoby, ale posuzuje jeho výkon, jenţ za určitých okolností můţe být porušením některé ze zakazujících norem soutěţního práva, hlavně tedy zákazu zneuţití dominantního postavení. Toto je platné i v oblasti českého soutěţního práva.

3.3 Vyčerpání práv Původ pojmu vychází i z platných právních předpisů ESD. S jeho pomocí se čelí snahám jedinců ochránit své postavení vyuţívajíce teritoriální výlučnost a bránit tak svůj národní trh před dovozem výrobků, jenţ v zemi vývozu řádně obíhají takovým způsobem, za nějţ odpovídá majitel práva. Vedle samotného principu národního vyčerpání, jímţ vlastník/majitel daného práva vyčerpal své vlastní právo uvedením produktu na trh (buď jím samým nebo prostřednictvím třetí osoby), tak stojí princip vyčerpání komunitárního, platný pro obchody mezi členskými státy. Judikatura ESD uvádí: „majitel průmyslového práva, které je chráněno podle právních předpisů členského státu, se nemůţe odvolávat na tyto předpisy, aby bránil dovozu nebo prodeji výrobku, který on sám nebo na něm právně nebo ekonomicky závislá osoba uvedli řádně na trh v jiném členském státě 13

Přemysl Baláţ


nebo výrobek byl na tomto trhu s jeho souhlasem uveden.“ Tento princip byl následně

rozšířen

i

na

působnost

Evropského

hospodářského

prostoru

(EU + Island, Lichtenštejnsko a Norsko).

3.4 Doba ochrany Společným rysem pro práva k duševnímu vlastnictví, obzvláště jsou-li zaloţená na registračním principu, je skutečnost, ţe mají omezenou dobu platnosti. Po jejím uplynutí buď zcela zanikají, nebo musí být obnovená. Trvání doby ochrany je vyznačeno v kaţdém předpise, který upravuje příslušné právo k duševnímu vlastnictví. Výjimkou je ochrana označeni původu a zeměpisného označení, jenţ nemusí být časově omezeno. V případě know how zaniká ochrana poté, co se stalo všeobecně známým.

3.5 Licence Licence má přesně definovaný obsah a velice dobře je popsána v díle Prosazování práv z duševního vlastnictví. “Licence je oprávnění příjemce licence uţívat daný nehmotný statek/duševní vlastnictví, aniţ by zaniklo vlastnické právo vlastníka/majitele daného práva. Poskytuje se zpravidla smlouvou, a to pro určité území a zpravidla za úplatu. Podle právního základu se licence dělí na: a) smluvní, jeţ jsou udělovány smlouvou (buď samostatnou nebo v rámci jiného smluvního typu); v českém právu jsou licenční smlouvy upraveny v § 508 a n. ObchZ pro průmyslová práva, pro autorská práva pak v autorském zákonu; b) zákonné; c) nucené, jeţ uděluje po určité době nevyuţívání daného práva k duševnímu vlastnictví jeho vlastníkem (majitelem) bez ospravedlnitelného důvodu příslušný orgán tomu zájemci, který má o jeho vyuţívání zájem. Podle rozsahu licenčního oprávnění se licence dělí na a) výlučné (exkluzivní), v nichţ se poskytovatel licence zavazuje příjemci, ţe pro dané území neudělí licenci ţádné další osobě, a případně ţe ani on sám na tomto teritoriu nebude právo k duševnímu vlastnictví vyuţívat; 14

Přemysl Baláţ


b) nevýlučné – jimiţ příjemci licence vzniká právo na uţívání daného práva k duševnímu vlastnictví, ale jeho majitel můţe licenci pro stejné území poskytnout i dalším osobám a samozřejmě také dané právo k duševnímu vlastnictví vyuţívat sám.”1

zdroj: Vlastní zpracování Obr. 1 Třídění licencí

3.6 Převod práva k duševnímu vlastnictví Je nutné důsledně rozlišovat převod práv k duševnímu vlastnictví od licenčních smluv, jelikoţ se v případě převodu práva zásadně mění vlastnický vztah a zmíněné právo nabývá nový vlastník. Oproti tomu, při poskytnutí licence se samotný vlastnický vztah nemění. Je však nutné konstatovat, ţe poskytnutí výlučné licence můţe mít z pohledu ekonomického velice blízko k převodu práva. Autorská práv jsou však nepřevoditelná.

1

Munková/Jakl/Landfermann/Renner, 2007, str. 8 15

Přemysl Baláţ


3.7 Zastřené omezování obchodu Zastřené omezování obchodu je pojem pouţitý ve článku 30 SES, a zahrnuje nejrůznější

opatření

státu,

která

se

týkají

převáţně

předpisů

různých

technologických či technických postupů, jejichţ důsledná aplikace na zboţí vyrobené v jiné zemi jinými postupy vedoucí k zákazu jeho dovozu či prodeje, je tzv.

skrytým

omezením

obchodu,

který

je

zaměřený

na

ochranu

a upřednostňování domácích výrobců nad výrobci zahraničními. Příkladem by mohl být rozsudek ve sporu Cassis de Dijon (SbSD 1979), který se týkal zákazu dovozu likéru do Německa. Likér měl niţší obsah alkoholu, neţ jaký je stanoven německými předpisy. ESD vyslovil následně zásadu, ţe zmíněný zákaz představuje obchodní překáţku neslučitelnou s čl. 30 SES. Pokud tedy bylo zboţí vyrobeno a řádně uvedeno na trh v jednom členském státě, není moţné jeho dovoz do jiného členského státu zakázat jen proto, ţe předpisy daného státu kladou na domácí výrobce odlišné poţadavky.

16

Přemysl Baláţ


4 Obecně o duševním vlastnictví Pojem „duševní vlastnictví“ nemá v českém právním řádu jednoznačně vymezenou definici. Kromě pojmu duševního vlastnictví se pouţívá i pojem právo k nehmotným statkům. Sám pojem duševního vlastnictví pronikl z překladu anglického

„Intellectual

Property“.

V mezinárodních

úmluvách

je

chápán

především v rámci vazby k právům, jeţ jednotlivé typy duševního vlastnictví poskytují svým vlastníkům. České právo hovoří zpravidla o tzv. „nehmotných statcích“, na rozdíl od věcí hmotných, respektive movitých či nemovitých. Nehmotný statek je typický svojí neuchopitelností, a nemusí být tudíţ vyjádřen ve zhmotnělé podobě, ale pouze jako výtvor myšlení či dovednosti nebo určitého vyznačení původu produktu. Nehmotný statek tak patří tomu, kdo jej vytvořil, (eventuelně tomu, kdo tato práva získal). Tvůrce má tak k tomuto produktu právo, které je schopen uplatnit či prosadit vůči komukoliv, kdo do tohoto práva bez oprávnění zasahuje. Z tohoto vztahu se následovně odvozuje právo k nehmotným statkům, jeţ jsou přeneseně synonymem k „právům k duševnímu vlastnictví“. S tímto pojmem se setkáváme v obchodněprávních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (přesněji úmluva TRIPS), jenţ patří do širší úmluvy o zřízení obchodní organizace (WTO). Příznačným znakem kaţdého nehmotného statku je skutečnost, ţe tento statek můţe být uţíván jakoukoliv osobou, respektive neomezeným počtem osob, které jednají nezávisle na sobě. Tento fakt je původem toho, ţe jsou nehmotné statky opravdu obtíţně chranitelné a práva, jeţ přísluší jejich vlastníkům, jsou nesnadně vymahatelná. Další charakteristický znak práv k duševnímu vlastnictví je jejich výlučnost a to například výlučnost teritoriální. Téměř všechna práva (s výjimkou know-how, práv autorského práva a práv autorskému právu příbuzných) mají podstatu v registračním principu. Registrační princip se vyznačuje tím, ţe zmiňovaná práva jsou přihlašována u specifického státního orgánu, a pokud splňují základní poţadavky a nejsou proti dané přihlášce ţádné výhrady třetích stran či veřejnoprávní, tak jsou zanesena do příslušného rejstříku, který je daným státním orgánem vedený. Z toho vyplývá fakt, ţe tento státní orgán můţe příslušné právo k nehmotnému statku přiznat jen pro území, pro které má oprávnění. Jinými slovy, 17

Přemysl Baláţ


práva k duševnímu vlastnictví jsou práva územní. Kaţdá země si vyhrazuje právo definovat problematiku duševního vlastnictví v souladu s vlastní legislativou. Přihlášku daného práva však lze uplatnit pro více států prostřednictvím mezinárodních smluv a příslušných orgánů, ale v podstatě jde opět o docílení národní ochrany ve státech, kde byla daná přihláška uplatněna. Díky unifikaci vybraných práv k duševnímu vlastnictví na společném trhu, je moţné dosáhnout ochrany tohoto práva v rámci EU. Jiným příkladem výlučnosti je výlučnost osobní. Ze skutečností, ţe daný nehmotný statek je výtvorem lidského myšlení či dovednosti nebo značí určitý původ produktu, a také ţe má svojí majetkovou hodnotu, se dedukuje povaha práv, jeţ se k němu váţí a která přísluší jeho tvůrci v tom nejširším slova smyslu. Práva k nehmotným statkům jsou tak subjektivní majetková práva, respektive práva, která přísluší určité fyzické nebo právnické osobě. Tato práva působí proti všem a jejich vlastník (majitel), můţe od ostatních poţadovat, aby do jeho práv nezasahovali, aniţ k tomu sám svolí. V této fázi jiţ přiznaného práva je to věc vlastníka, aby uplatnil své právo vůči narušovateli. Vlastník můţe poskytnout právo třetí osobě v podobě poskytnuté licenční smlouvy. Teritoriální a osobní výlučnost však můţe být podstatnou překáţkou v rozvoji obchodu, respektive by se mohlo zdát, ţe narušuje samotnou hospodářskou soutěţ díky tomu, ţe „zlepšovateli“ umoţní vytvoření dočasného monopolu. Drţitel práv tak můţe účtovat za své produkty mnohem vyšší ceny, neţ by tomu bylo v případě existence konkurence. Ochrana hospodářské soutěţe však má určité výjimky a snaţí se nepřistupovat k problematice omezování hospodářské soutěţe paušálně, ale případ od případu. Ochrana duševního vlastnictví je tak vhodným příkladem. Pokud jisté omezení hospodářské soutěţe má za následek zvýšení uţitku pro spotřebitele, respektive pokud pozitivní aspekty (inovace, rozvoj) převýší aspekty negativní (omezení hospodářské soutěţe), tak není důvod intervence. Pokud by existence tohoto omezeného monopolu neexistovala, byly by oslabeny určité podněty, jenţ stimulují kreativní úsilí. Kreativní úsilí sebou přináší nemalé náklady na vývoj a musí tak být zaručeno, ţe investice do tohoto úsilí má reálnou šanci na svojí návratnost, popřípadě zhodnocení. Odtud pramení snahy z jedné strany umoţnit ochranu poţadovaného práva k duševnímu vlastnictví, a to i za hranicemi státu, na druhé straně snaha vytvořit 18

Přemysl Baláţ


určitý harmonizovaný katalog obsahu zmíněných práv (jasná pravidla hranic omezení hospodářské soutěţe) a současně snaha o poskytnutí patřičného rozsahu právní ochrany. Z tohoto důvodu mají v kontextu nemalý význam mezinárodní

smlouvy,

které

toto

vše

svým

členským

států

umoţňují.

Prostřednictvím závazků obsaţených v těchto smlouvách dochází (mimo jiné) k harmonizaci v národních zákonech. Duševní vlastnictví, a hlavně prosazování jeho práv, se dotýká rozsáhlého komplexu právních norem, jeţ jednak vymezují, co to práva k duševnímu vlastnictví jsou, jak vznikají a jakou poţívají ochranu, dále určují, kdo, kde a jakými prostředky můţe tato práva uplatnit. Z toho vyplývá, ţe zmiňovaný komplex norem zahrnuje různá právní odvětví, a to právo soukromé, veřejné, respektive právo hmotné a procesní. Nadále je nutné si uvědomit, ţe se nemusí jednat pouze o právo národní, ale i nadnárodní či mezinárodní, pokud příslušná výroba či obchod překročí hranice státu.

19

Přemysl Baláţ


5 Klasifikace práv k duševnímu vlastnictví Tato kapitola pojednává o tom, co vše je obsahem duševního vlastnictví, a co je moţné chránit. Je moţné uvézt různá třídění, která se týkají práv k duševnímu vlastnictví. Vţdy záleţí na úhlu pohledu, ze kterého práva klasifikujeme (původ vzniku daného statku, utilitární apod.). V rámci hlavní myšlenky této práce, se jeví jako nejvhodnější klasifikace na právo autorské, práva průmyslová a práva obchodně vyuţitelná. Tyto tři kategorie se dále dělí na specifické oblasti. Pro přehlednost je tato struktura vyjádřena graficky v následujícím schématu.

zdroj: Vlastní zpracování Obr. 2 Klasifikace práv k duševnímu vlastnictví

20

Přemysl Baláţ


V tomto grafu jsou vyznačena pouze ta duševní vlastnictví, která splňují přesně definované podmínky. Do duševního vlastnictví však spadá mnoho dalších poloţek, které je však obtíţné (někdy nereálné) chránit. Avšak jisté moţnosti ochrany přece jen existují. Za zmínku stojí obchodní tajemství, které kromě know how zahrnuje například informace o své klientele, marketingových praktikách, strategiích, atd. Důleţitou formou ochrany pro tyto cenné informace jsou kvalitní písemné dohody obsahující doloţky o ochraně obchodního tajemství. Příkladem mohou být smlouvy pracovní či s obchodními partnery. Jednotlivé kategorie obsaţené v předchozím schématu budou v této kapitole popsány v teoretické rovině (prakticky budou rozpracovány v kapitole č. 7).

5.1 Autorské právo a práva jemu příbuzná Autorské právo se zjednodušeně řečeno týká práva kopírování nějakého díla, jak plyne z jednoznačného anglického označení „copyright“. Je součástí práv k výsledkům tvůrčí činnosti, jak je popsáno ve článku 34 Listiny základních lidských práv. „Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem“2. Práva definují nároky tvůrců autorských děl (spisovatelů, hudebníků, programátorů, atd.) na ochranu proti nespravedlivému uţívání jejich tvorby. Stát poskytuje autorům prostřednictvím autorského práva určitou omezenou dobu, kdy mohou rozhodnout o některých aspektech vyuţití jejich děl. Samotné myšlenky či ideje však nejsou předmětem ochrany. Ta se vztahuje aţ na vyjádření těchto myšlenek a idejí ve specifickém díle (problematika díla bude v této kapitole popsána podrobněji). Je nutné zmínit, ţe právo autorské není monopol. Dva různí lidé mohou na sobě zcela nezávisle vytvořit identická díla. Pokud se neprokáţe napodobování, tak nelze hovořit o porušení autorských práv a oba tvůrci tak mohou vlastnit práva pro svá autorská díla. Velice barvitý příklad smyslu a vývoje autorského práva uvedl JUDr. Štros v publikaci Prosazování práv z duševního vlastnictví. „Jiţ od počátků se člověk nezabýval pouze tím, jak ulovit mamuta pomocí důmyslných pastí, ale zabýval se i onou řekněme příjemnější stránkou ţivota, jako jsou rituální tance, zpěv, malba

2

Listiny základních lidských práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. Čl. 34, odst. 1) 21

Přemysl Baláţ


na stěny jeskyní. Snaha o sdělení určitého proţitku svému okolí vedla ke vzniku písma, prostřednictvím kterého se uchovávají příběhy a nejrůznější dramatická vyjádření našeho světa. Úkolem lidské společnosti je pak zajistit vhodné podmínky pro rozvoj lidské tvořivosti tak, aby na jedné straně byla chráněna práva tvůrčího jedince (který jistě očekává za svoji činnost nějakou odměnu), a na straně druhé aby lidská společnost měla z výsledků práce tvůrčích jedinců nějaký prospěch.3

5.1.1 Autorské právo Pojem

autorského

práva

je

moţné

vykládat

ve

smyslu

objektivním

i subjektivním. Pod tím objektivním rozumíme soubor všech právních norem, jeţ se zabývají vztahy, které plynou ze vniku, vytváření a následnému uplatnění autorských děl. Subjektivní pohled se zabývá konkrétními právy (případně i povinnostmi) tvůrce daného díla, jeţ je výsledkem, který vznikl na základě jeho tvůrčí duševní činnosti. V souvislosti s právem autorským je nutné zmínit několik zásad: zásada neformálnosti, zásada teritoriality, zásada autorská. Zásada neformálnosti vyplývá z povahy autorského díla jakoţto z výsledku tvůrčí činnosti autora. Tento výsledek musí být vţdy jedinečný. Je svým způsobem odrazem jedinečnosti osoby svého tvůrce. Není tudíţ nutné vznik práv k dílu nějak formalizovat, tak jako je tomu v oblasti průmyslových práv. Původce autorského díla má na ochranu nárok jiţ ze skutečnosti vzniku díla. Opačně je tomu u vynálezce, který pokud chce docílit ochrany svého technického řešení, tak musí poţádat o ochranu příslušný státní orgán (v České republice je to Úřad průmyslového vlastnictví), respektive poţádat o zápis práva do příslušného rejstříku. Jestliţe tak neučiní, ztrácí ochranu výsledků své duševní činnosti. Zásada teritoriality popisuje autorskoprávní vztahy, které vznikly na území daného státu a které se tak řídí zásadně předpisy autorského práva dotyčného

3

Jeţek/Špaček/Štros/Čermák/Matějka/Kunz a další, 2003, str. 26

22

Přemysl Baláţ


státu a to i v případě, kdy by měly subjekty těchto vztahů své sídlo či bydliště mimo území dotyčného státu. To se týká všech prvků v autorskoprávním vztahu, ať uţ se jedná o jeho předmět vzniku, zánik, subjekty nebo samotný obsah těchto práv. Autorské právo tak nemá exteritoriální působnost. Dle dualistických principů lze práva autora dělit do dvou skupin: výlučná práva osobnostní, výlučná práva majetková. Osobnostní práva úzce souvisí s osobností autora a jsou tak nepřevoditelná a trvají aţ do smrti autora. Po té zanikají. Avšak po autorově smrti je nadále chráněno autorství samo, coţ znamená, ţe nikdo si nesmí přivlastnit autorství cizího díla, skutečný autor musí být vţdy uveden (je-li znám), dílo nesmí být uţíváno takovým způsobem, který sniţuje jeho hodnotu. Mezi osobnostními právy autora jsou práva rozhodnout o zveřejnění díla, práva na nedotknutelnost (do díla nesmí být bez souhlasu autora zasahováno) a právo osobovat si autorství. Práva majetková poskytují autorovi výlučné právo, týkající se rozhodování o uţívání daného díla. Jiná osoba (neţ je sám autor) smí dílo uţít výhradně na základě autorova oprávnění, eventuelně ve výjimečných případech, které stanoví (viz omezení autorských). Do majetkových práv patří zejména právo na: rozmnoţování originálu, rozšiřování originálu či jeho rozmnoţeniny, pronájem originálu či jeho rozmnoţeniny, půjčování originálu či jeho rozmnoţeniny vystavování originálu či jeho rozmnoţeniny, sdělování díla na veřejnosti odměnu: o při opětném prodeji originálu uměleckého díla, o v souvislosti s rozmnoţováním daného díla (pro osobní potřebu)

23

Přemysl Baláţ


5.1.1.1 Pojmy z oblasti autorského práva Nyní se budeme věnovat vymezení základních pojmů. Přesné definice je moţné vyčíst z úplného znění autorského práva, respektive autorského zákonu (dále jen AZ). Pro tuto práci autor vyuţil odborného výkladu advokáta Jiřího Kratochvíla, který velice srozumitelně (a s minimálními deformacemi významů) popsal pojmy v oblasti autorského práva. Autorské dílo je základním pojmem v této oblasti. „Předmětem práva autorského (§ 2 odst. 1 AZ) je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je 1) jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a 2) je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho obsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Jedná se o kogentní ustanovení zákona, obsahující ve své první části tzv. generální klauzuli, jíţ musí vyhovovat všechna díla, pokud mají poţívat ochranu podle AZ. Tato klauzule je objektivní, tj. není moţné pouhou dohodou stran určité dílo pod tento pojem zařadit nebo naopak z autorskoprávní ochrany vyloučit. Taková dohoda by byla absolutně neplatná (§ 39 Obč. z.). Autorské dílo, jakoţto nehmotný statek musí být jedinečným odrazem osobnosti autora jakoţto fyzické osoby, která dílo vytvořila (§ 5 odst. 1 AZ). Jedinečnost je třeba chápat jako neopakovatelnost resp. ve smyslu nemoţnosti vzniku dvou totoţných děl. Dílo nemusí být vnímatelné pro všechny osoby, postačí aby bylo vnímatelné vůči omezené skupině osob (v určitém národním jazyku, formou Brailova písma atd.) a vnímatelnost nemusí být trvalá, postačí kdyţ je dočasná (např. báseň je pouze přednesena a není nahrána ani zachycena písemně). Kumulativním splněním výše uvedených dvou podmínek dílo podle AZ poţívá ochrany a to automaticky, aniţ by bylo potřeba splnění jakýchkoliv dalších formálních podmínek. Ochrana vzniká samotným okamţikem vytvoření díla. Jedná se zejména o dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dramatické, hudebně dramatické, dílo choreografické nebo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální (kinematografické),

dílo

výtvarné

(malířské,

24

grafické,

sochařské),

dílo

Přemysl Baláţ


architektonické včetně děl urbanistických, dílo uţitného umění, dílo kartografické, počítačový program (za předpokladu, ţe splňuje výše uvedené dvě podmínky, zákon jej chrání ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl z r. 1886 ve znění její poslední paříţské revize z r. 1971 a Směrnice č. 91/250/EHS jako dílo literární). Jedná se o demonstrativní, tj. o příkladný, nikoliv konečný výčet tradičních druhů děl. Za dílo souborné se povaţuje sborník jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiná databáze, pokud je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu, tj. souboru nezávislých děl nebo jiných prvků, jedinečným výsledkem duševní činnosti jejího autora. Autorské právo se vztahuje jak na dílo dokončené, tak i na jeho jednotlivé vývojové fáze a části (splňují-li výše uvedené dvě podmínky). Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka a to nejen překladu do jiného národního jazyka, můţe jít i o přepis do jiného počítačového programu apod. (tzv. odvozená díla podle § 2 odst. 4 AZ). Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloţeného díla. Překlad však musí vykazovat tvůrčí činnost překladatele, nesmí to být pouhý mechanický přepis (např. autor překladatelského programu není autorem překladu vytvořeného pomocí tohoto programu). Výsledek tvůrčího zpracování musí vykazovat znaky tvůrčí činnosti zpracovatele. Ke zpracování i k překladu díla do jiného jazyka je vţdy třeba souhlasu autora původního díla. V praxi půjde např. o zdramatizování románu, hudební úpravy apod.. Na rozdíl od zpracování díla, uţití pouhého námětu (myšlenky) k vytvoření nového původního díla není vázáno na souhlas autora, z jehoţ díla byl námět pouţit. Dílem podle AZ není: námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. Chránit ve smyslu AZ není moţné tyto prvky samotné, chránit lze pouze jejich konkrétní literární, umělecké či vědecké vyjádření či ztvárnění. Dále dílem (ve veřejném zájmu) není: úřední dílo (tj. právní předpis, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík, sbírka listin, úřední, sněmovní, senátní dokumentace či obecní knihy), dále úřední překlady a návrhy úředních děl, státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichţ je veřejný zájem na vyloučení z ochrany, výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora 25

Přemysl Baláţ


obecně známo a nejde-li o dílo anonymní či pseudonymní (takové dílo lze uţít pouze způsobem nesniţujícím jeho hodnotu, přičemţ provedení výkonnými umělci je samozřejmě chráněno v rámci práv souvisejících), politické projevy a řeči pronesené při úředním jednání (soudní jednání, správní řízení apod.). Zveřejněním díla zákon rozumí první oprávněné veřejné přednesení, provedení, předvedení, vystavení, vydání či jiné zpřístupnění veřejnosti (§ 4 odst. 1 AZ). Okamţik, kdy je dílo zveřejněno, má význam pro trvání majetkových práv autora, pro moţnost autora odstoupit od licenční smlouvy či pro původ díla. Nejde o šíření originálu či rozmnoţeniny díla, ale o jeho první prezentaci na veřejnosti. Dílo tedy ve smyslu zákona můţe být zveřejněno pouze jednou. Rozhodnutí o zveřejnění či nezveřejnění díla je výlučným osobnostním právem autora (§ 11 odst. 1 AZ), které je nepřevoditelné a autor se ho nemůţe platně vzdát. K tomu můţe dojít i v rámci výkonu majetkových práv autora např. při udělení licence, tj. započetím uţívání literárního díla rozšiřováním jeho rozmnoţenin (podle licenční smlouvy nakladatelské). Vydáním díla zákon rozumí okamţik zahájení oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoţenin díla (§ 4 odst. 2 AZ). Jde tedy o jeden ze způsobů zveřejnění díla. K vydání je třeba mít licenci od autora resp. od osoby vykonávající majetková práva k dílu. Autorem je ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 AZ fyzická osoba, která dílo vytvořila. Jedná se nově definovaný zákonný pojem, odpovídající kontinentální koncepci, ţe tvůrčí schopnost je daná pouze fyzickým osobám, na rozdíl od angloamerické koncepce, podle níţ můţe být povaţována za originálního nabyvatele autorského práva a právnická osoba (výrobce filmu apod.). Ohledně autorství platí zákonná domněnka, ţe autorem je fyzická osoba, jejíţ pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je uvedeno u díla v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak (platí to i u pseudonymů, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o totoţnosti autora). Tuto vyvratitelnou právní domněnku nelze pouţít v případě, ţe tento údaj by byl v rozporu s jiným údajem tímto způsobem uvedeným. Autorství by se pak muselo prokazovat obvyklým způsobem.“ 4

4

Kratochvíl, 2005 str. 11,13 26

Přemysl Baláţ


Autorský zákon upravuje licenční smlouvy samostatně, nepřichází tak v úvahu (jako v případě práv průmyslových a práv na označení) pouţití obchodního zákoníku. V licenční smlouvě se autor zavazuje, ţe poskytne třetí osobě právo na uţití díla dohodnutým způsobem, a to za odměnu, jenţ musí být stanovena ve smlouvě nebo musí být definován alespoň způsob jejího výpočtu. Pokud tomu tak není, tak je smlouva neplatná. V případě bezplatného poskytnutí licence to musí být ve smlouvě výslovně ujednáno. Ačkoliv autorské dílo a práva z něho vyplývající mají svojí specifickou povahu, je moţné tato autorská práva ve dvou případech omezit, pak mluvíme o tzv. omezení autorských práv. Omezení můţe být pomocí tzv. volného uţití díla či pomocí zákonné licence. Volným užitím díla se chápe uţití díla pro čistě osobní potřebu. Uţití v tomto smyslu se nepovaţuje za uţití daného díla ve smyslu autorského práva a nevyţaduje tak souhlas autora. Volným uţitím díla ale není rozmnoţení softwaru nebo databáze či pořízení audiovizuálního záznamu díla při jeho přenosu nebo provozování. Pro bezúplatné zákonné licence má zákon katalog příkladů, kam patří např. citace, uţití díla v rámci náboţenských nebo občanských obřadů, úřední a zpravodajské licence, licence pro sociální zařízení, knihovní licence, výstavní licence a další. Doba ochrany vyplývá ze samotné povahy osobnostních práv a ta zanikají smrtí autora. Nicméně platí, ţe ani po smrti autora si ţádná další osoba nesmí osobovat zmiňované autorství k dílu a v případě uvedení díla musí být vţdy také uvedeno autorovo jméno. Autorská majetková práva trvají za autorova ţivota a 70 let po jeho smrti (pokud zákon nestanoví jinak). Vymáhání autorských práv můţe být prosazováno občanskoprávní žalobou. Tou se můţe domáhat určení autorství, zákazu ohroţení vlastních práv (zákazu neoprávněné výroby, sdělování veřejnosti, obchodování, vývozu či dovozu, atd.), odstranění následků zásahu do jeho práva i následného poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (finanční či omluvou). Autor můţe také vyţadovat náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. Osoba, která porušuje autorské právo, se ale podle českého práva dopouští i trestného činu dle trestního zákoníku (Trestné činy proti hospodářské soutěţi, § 152 „porušování autorského

27

Přemysl Baláţ


práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“). Tato osoba můţe být v trestněprávním řízení potrestána peněţitým trestem, eventuelně propadnutím věci, ale téţ odnětím svobody aţ na dva roky. Pokud pachatel aktem získal značný prospěch, nebo dopustil-li se daného činu ve značném rozsahu, pak můţe následovat trest odnětí svobody aţ na 5 let. Výjimky z ochrany jsou pouze ty, které jsou ve veřejném zájmu a jsou tak vyňaty autorskoprávní ochrany, jelikoţ jejich ochrana by byla v podstatě v rozporu s veřejným zájmem. Dle českého autorského zákona je tak v současné době povoleno volně uţívat: díla úřední (texty právních předpisů a zákonů, veřejných listin a rozhodnutí, státní symbol, atd.), výtvory tradiční lidové kultury, pokud není pravé jméno autora všeobecně známé (platí i pro pseudonym). Takové dílo lze však uţít jen způsobem, který nesniţuje jeho hodnotu. Dříve bylo nutné dílo registrovat (některé státy USA) a označit ho symbolem ©. Od roku 1989 však tato registrace není vyţadována (na základě Bernské úmluvy), protoţe dílo je ze zákona chráněno automaticky. Označení se i přesto velmi často objevuje, ale má především informativní hodnotu. Samotný právní význam je minimální. Pouze v případě soudní pře můţe dané označení zdůraznit fakt, ţe předmětem je chráněné dílo a viník (i ten neinformovaný) musel vědět, ţe dílo je chráněno, jelikoţ je to na něm explicitně uvedeno. V souvislosti s označením © se také často vyskytuje významově podobná formulace „všechna práva vyhrazena“. Tento výraz je téţ přeţitkem z dřívější právní úpravy a má pouze nepovinnou informativní funkci.

5.1.1.2 Legislativa Autorské právo je v České republice upraveno autorským zákonem (zákon č.110/2000 Sb.), a tvoří speciální právní normu ve vztahu k zákoníku občanskému (respektive obchodnímu). Tvoří poměrně samostatný obor se zvláštními právními normami. Pro řešení právních vztahů, které vznikají v souvislosti s autorskými díly je třeba pouţít speciální právní úpravu autorského zákona. Teprve pokud autorský

28

Přemysl Baláţ


zákon neobsahuje ţádnou úpravu, je moţné pouţití občanského zákoníku. Řada aspektů práva autorského se však řídí i veřejnoprávními normami. Oblast autorského práva je také předmětem značně rozsáhlé úpravy na mezinárodní úrovni. Nejstarším a prakticky základním dokumentem v této oblasti je Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886. Česká republika se jí účastní od roku 1921. Bernská úmluva stanovuje povinnost členských zemí k alespoň minimální úrovni ochrany autorských práv. Právě Bernská úmluva stanovuje zásadu teritoriality autorského práva. Další velice důleţitou mezinárodní úmluvou v oblasti je Všeobecná úmluva o autorském právu, která byla uzavřena v Ţenevě v roce 1952. Česká republika je také vázána Mezinárodní úmluvou o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a televizních a rozhlasových organizací. Úmluva byla uzavřena v Římě roku 1961. Tato dohoda stanovuje minimální standardy práv majetkových u výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů, rozhlasových a televizních vysílatelů. V rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) byla ratifikována i Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights). Tato dohoda je v praxi označována jako dohoda TRIPS. Dohoda TRIPS je obzvláště významná tím, ţe jako první mezinárodní dohoda obsahuje závazky členských zemí, týkajících se oblasti vynucování práv k duševnímu vlastnictví, a to jak v řízení civilním, správním, tak i v trestním. Se vstupem České republiky do EU došlo k aplikování příslušných evropských norem v oblasti autorského práva (mimo jiné), a to především směrnice Rady č. 91/250/EHS (o právní ochraně počítačových programů), dále směrnice Rady č. 92/250/EHS (o právu na pronájem a půjčování a dalších právech příbuzných právu autorskému) atd.

5.1.2 Právo související s právem autorským Příbuznost těchto práv s právy autorskými je dána samotnou skutečností, ţe jsou zčásti taktéţ osobní tvůrčí povahy. Myšleno tedy ve věcech práv výkonných umělců k jejich uměleckému výkonu, pokud je daný umělecký výkon zhmotněn 29

Přemysl Baláţ


v podobě objektivně vnímatelné. Například v podobě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu. Mezi zmíněná práva patří zejména právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k vysílání. Tato práva patří taktéţ do kategorie nehmotných statků, a to bez ohledu na fakt, ţe jsou pro finální uţití nakonec zhmotněna na odpovídajícím nosiči takového záznamu. Doba ochrany majetkových práv u výkonných umělců je stanovena na 50 let, a to od vytvoření výkonu, respektive od samotného zveřejnění záznamu takového výkonu. Majetková práva jsou u výkonného umělce nepřevoditelná, stejně tak jako práva autora. Pro výrobce záznamu platí licence pro vysílání rozhlasem či televizí. Na rozdíl od práv autorských mohou být však práva předmětem převodu. 50 let od pořízení záznamu, respektive od vydání či sdělení (např. na internetu) je chráněno právo výrobce zvukového záznamu. Naproti tomu nemá tento výrobce povinnost úplatné zákonné licence pro vysílání rozhlasem či televizí, jelikoţ licence v tomto případě vzniká se samotnou smlouvou. Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je stanoveno na 50 let od pořízení, respektive od zveřejnění záznamu. Právo rozhlasového a televizního vysílatele v sobě zahrnuje i právo na záznam vysílání, jeho rozmnoţování a rozšiřování. Toto právo trvá taktéţ 50 let, a to od prvního vysílání.

5.2 Průmyslová práva Průmyslové vlastnictví, je vzhledem k obecnému pojmu duševní vlastnictví pojmem uţším, jeţ zahrnuje pouze určitou část duševního vlastnictví. Tato část, se vyznačuje značně specifickými rysy, jeţ vyplývají převáţně z poţadavku průmyslové využitelnosti a také z existence formálních zápisných zásad. Průmyslové vlastnictví vzniká (aţ na určité výjimky) teprve na základě vyjádření Úřadu průmyslového vlastnictví o tzv. udělení ochrany (patentu, zápis uţitného vzoru či ochranné známky atd.), na rozdíl od práv autorských, jeţ ve většině států vznikají jiţ v okamţiku samotného vytvoření díla a to bez nutnosti splnění dalších formálních podmínek. Průmyslové vlastnictví je souhrnem absolutních práv k nehmotným statkům. Ty však jsou (respektive být musí) vyuţitelné průmyslově (v opakované výrobě). 30

Přemysl Baláţ


Pojem průmyslově vyuţitelné je ale ţádoucí chápat v širších pojmech, a to zejména ve smyslu hospodářsky využitelné. Stručně řečeno, do této oblasti duševního vlastnictví především řadíme ta práva, jeţ jsou stejně jako práva autorská tvůrčí povahy, ale mají bezprostřední vztah ke sféře techniky. Do této oblasti patří patenty, uţitné vzory, topografie polovodičových výrobků a know how.

5.2.1 Patenty Základním

předpisem

v české

republice

je

zákon

č.

527/1990

Sb.,

o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Patentem je osvědčení o specifickém řešení z oblasti techniky, jeţ musí splňovat zákonem stanovené náleţitosti. Zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích zmíněné nové řešení nazývá vynálezem, ale oproti tomu zákon o uţitných vzorech pojem vynálezu nepouţívá. Mezi uţitným vzorem a patentem je ostatně rozdíl v tvůrčí úrovni, jeţ je u patentu vyšší, a z toho důvodu je patentová ochrana obtíţněji dosaţitelná. Ochrana patentu je zaloţena na registračním principu. Rozdíl je však v tom, ţe před samotným udělením patentu se provádí úplný průzkum přihlášky patentu, avšak u uţitných vzorů je potřebný pouze formální průzkum. Na našem území mají dle současné legislativy účinky dva druhy patentů. Za prvé to jsou patenty národní, které jsou udělované Úřadem průmyslového vlastnictví. Za druhé se jedná o tzv. evropské patenty, které jsou udělované Evropským patentovým úřadem, a to na základě Úmluvy o udělování evropských patentů. Evropské patenty však musí splnit předpoklad, ţe u nich došlo k řádné validaci dle § 35 patentového zákona. Pod tím se rozumí, ţe majitel evropského patentu doručil Úřadu samotný překlad patentové přihlášky a současně zaplatil správní poplatek, který se hradí za její zpřístupnění ve Věstníku Úřadu a po udělení evropského patentu dodal překlad patentového spisu a také zaplatil správní poplatek za toto zveřejnění ve Věstníku. To vše ve lhůtě do 3 měsíců od samotného udělení evropského patentu. Je nutné zdůraznit, ţe tuto lhůtu nelze prominout. Základním pojmem v této oblasti je vynález. Ochrana vynálezu je upravena v zákoně č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění

31

Přemysl Baláţ


pozdějších předpisů. V poslední novelizaci zákona došlo k úpravám, jenţ si vyţádal přístup České republiky k tzv. Evropské patentové dohodě. České patentové právo jiţ je v souladu se závazky, které vyplývají z členství České republiky ve Světové obchodní organizaci (dle dohody TRIPS). Do platné legislativní úpravy jsou dále implementovány předpisy EU. Zákonem jsou stanoveny tři hmotněprávní podmínky pro patentovatelnost vynálezu: světová novost, vynálezecká výše, průmyslová vyuţitelnost. Za vynálezy se však nepokládají například samotné objevy, způsoby vykonávání určité duševní činnosti či pouhé uvedení informace. Počítačový program také nemůţe být chráněn patentem. Patentová ochrana je moţná pouze za podmínky, kdy by byl software integrovanou součástí hardwaru, který by umoţňoval fungování počítače Výluka z patentovatelnosti se vztahuje i na vynálezy, jeţ jsou v rozporu s obecnými zájmy či obecnou morálkou. Udělení patentu není moţné ani na vynález, jehoţ podstata odporuje samotným fyzikálním zákonům (z praxe jsou to především marné pokusy získání ochrany pro perpetuum mobile). Řízení o udělení patentu je zahájeno podáním přihlášky Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „úřad“). Přihláška vynálezu musí (mimo jiného) obsahovat popis vynálezu, abstrakt a patentové nároky. Úřad je zároveň podacím úřadem, kde lze podat evropskou patentovou přihlášku. Úřad také provádí předběţný průzkum, jehoţ smyslem je vyloučení nepatentovatelných řešení a odstranění vad, které brání zveřejnění přihlášky. K tomuto zveřejnění dochází po 18 měsících ve Věstníku úřadu od priority přihlášky. Následující fází v patentovém řízení je úplný průzkum, kde musí být podána ţádost o jeho provedení nejpozději do 36 měsíců ode dne podání přihlášky vynálezu.

32

Přemysl Baláţ


Výsledkem řízení můţe být: zamítnutí přihlášky, zastavení řízení o přihlášce, udělení patentu. V případě rozhodnutí úřadu o udělení patentu, zapíše úřad danou skutečnost do patentového rejstříku. Dále provede oznámení ve Věstníku a přihlašovateli následně vydá patentovou listinu. Ve zmiňované patentové listině se kromě samotného popisu řešení a patentových nároků uvede jméno původce vynálezu. Doba platnosti daného patentu je 20 let, a to od podání přihlášky vynálezu. Patent zanikne uplynutím doby platnosti, nebo pokud se ho majitel vzdá či nezaplatí v dané lhůtě příslušné poplatky za udrţování patentu. Patent můţe být také zrušen na základě dodatečného zjištění, ţe: vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti, vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit, předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu, majitel patentu na něj nemá právo. Majitel patentu má následující výlučná práva: vynález uţívat, udělit souhlas k jeho vyuţívání (na základě licence), patent převést, zakázat vyuţívání jeho patentu jinými osobami. Práva majitele patentu však mohou být legálně omezena, a to například činnostmi pro experimentální účely či udělením nucené licence v takovém případě, ţe majitel svůj patent nevyuţívá vůbec nebo jen v nedostačující míře.

33

Přemysl Baláţ


Zákon upravuje i další instituty, například zákaz přímého a nepřímého vyuţívání patentovaného vynálezu. Podstata spočívá ve faktu, ţe bez samotného souhlasu majitele patentu (oprávněné osoby) nesmí být výrobky, které jsou předmětem patentu: vyráběny, uváděny na trh, dováţeny na trh. V tomto případě mluvíme o tzv. vyčerpání respektive o konzumpci práv. Dále je nutné zabývat se účinky patentu pro jeho majitele. Platný a hlavně účinný patent je velice silným nástrojem ochrany práv jeho majitele. To je podpořeno zejména faktem, ţe existují rychlé nápravné prostředky, jako například předběžná opatření. U majitele patentu jiţ není nutné při řízení zkoumat, zda majitel vůbec nějaká práva má, jakým způsobem práva vznikla, zda stále existují, jaký mají rozsah apod. (tak jak je tomu v případě ochrany obecnými právními prostředky). Všechny tyto otázky byly jiţ řešeny před udělením samotného patentu a tak by bylo bezpředmětné se jimi znovu zabývat, obzvláště ve chvíli, kdy majitel patentu (žalobce) se snaţí chránit svá práva vůči tomu, kdo do nich zasahuje (žalovanému), a čas, ve kterém dojde k rozhodnutí, zde hraje velice důleţitou roli. Na druhou stranu je nutné pečlivě posoudit, zda skutečně dochází k porušování patentových práv. Ukvapeným rozhodnutím by totiţ mohly vzniknout zdánlivému porušovateli nemalé škody, za něţ by v soudním řízení však odpovídal sám navrhovatel.

5.2.2 Užitný vzor Další moţností, jak je moţné chránit nějaký vynález, je formou uţitného vzoru. Pro ten se vţil i výstiţný výraz „malý (slabý) patent“. Základním národním předpisem je zákon o ţitných vzorech číslo 478/ 1992 ve znění pozdějších předpisů. Uţitným vzorem můţe být chráněno pouze takové řešení, které splňuje následující poţadavky: je světově nové, přesahuje rámec pouhých řemeslných dovedností, 34

Přemysl Baláţ


je průmyslově vyuţitelné. Jelikoţ podstata vynálezu byla popsána v předchozí kapitole, tak se v rámci popisu uţitného vzoru zaměříme převáţně na to, co uţitný vzor odlišuje od patentu. Nejmarkantnější rozdíly je moţné shrnout do čtyř základních bodů, a to z hlediska: investičního, podmínek pro získání ochrany, náročnosti průzkumu uţitného vzoru, právních účinků uţitného vzoru. Investiční náročnost je u uţitných vzorů ve srovnání s patenty na mnohem niţší úrovni. Uţitné vzory mají totiţ zpřístupnit ochranu v oblasti duševního vlastnictví drobnému a střednímu podnikání, popřípadě i osobám fyzickým, které si příliš vysoké investice většinou dovolit nemohou. Niţší náklady jsou také důsledkem nastavení jednodušších podmínek pro získání ochrany. S tím však souvisí i niţší hospodářská hodnota těchto práv. Při posouzení novosti se toleruji zveřejnění, k němuţ došlo v posledních šesti měsících před samotným podáním přihlášky na získání uţitného vzoru. Namísto vynálezecké činnosti postačí takové řešení, jeţ přesahuje zmiňovaný rámec odborné dovednosti. Průmyslová vyuţitelnost je však společným znakem jak u patentů, tak u uţitných vzorů. Mírnější podmínky pro získání uţitného vzoru jsou však na druhou stranu kompenzovány menším moţným rozsahem řešení. Samotné řešení se nesmí vztahovat na pracovní činnosti nebo na způsoby výroby. Uţitné vzory na rozdíl od patentů nepodléhají úplnému průzkumu. Z toho tedy vyplývá, ţe svému majiteli poskytují pouze slabou ochranu. Slabá ochrana je dána hlavně tím, ţe u uţitného vzoru není přezkoumávaná novost, odborná úroveň, ani průmyslová vyuţitelnost. Za to si ručí přihlašovatel sám a je čistě na něm, zda před podáním přihlášky podobný průzkum provedl, respektive zda mu s tím pomohl odborník. Můţe pak nastat situace, ţe vlastník uţitného vzoru bude muset strpět porušování jeho práv, jelikoţ s ti nebude dostatečně jist, zda by při prosazování svých práv (plynoucích z platné ochrany) obstál. Rozhodování 35

Přemysl Baláţ


majitele práv je silně ovlivněno jeho moţností investovat, a to jednak v době před získáním ochrany (provedení rozsáhlé rešerše na aktuální stav techniky), tak i po udělení práv, kdy si musí svá práva střeţit (sledovat, zda do nich někdo nevstupuje) a eventuelně se bránit soudní cestou. Právní účinky uţitného vzoru odpovídají jeho celkovému charakteru. Ochrana se uděluje na čtyři roky (ode dne podání přihlášky). Je ji moţné prodlouţit dvakrát o 3 roky, respektive na celkovou dobu 10 let. Samotné osvědčení o udělení uţitného vzoru je platné na 4 roky, poté je nutné jej nechat prodlouţit. Právní prostředky související s vymáháním práv z uţitného vzoru se jinak neliší od práv plynoucích z patentu. Zvláštní pozornost by však měla být věnována oblasti výmazu užitného vzoru. Toto řízení se koná před úřadem průmyslového vlastnictví na návrh, který můţe podat kdokoliv.

5.2.3 Průmyslové vzory Základním právním předpisem pro průmyslové vzory je zákon č. 207/2000 Sb., harmonizovaný se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 98/71 ES, Nařízení č. 6/2002 ES. Průmyslové vzory však nespočívají na technickém pokroku, ale vyuţívají vzhledových charakteristik jednotlivých výrobků pro jistou stimulaci poptávky. Tento aspekt začíná hrát čím dál tím větší roli a do lákavého designu výrobku se investují stále větší finanční prostředky. Design slouţí k propagaci prodeje u všech typů podnikání. Design povzbudí prodej automobilu výrobce světového úrovně stejně jako hračky ze dřeva drobného řemeslníka. Institut průmyslového vzoru tak musí odpovídat všem zmíněným potřebám a chránit nákladnou tvorbu stejně, jako drobné a vtipné nápady. Mnoho produktů (s nepopiratelnou estetickou hodnotou) neusiluje o ochranu zmiňovaným průmyslovým vzorem například pro svou krátkodobou ţivotnost. Vhodným příkladem by tak mohla být módní kolekce v oděvním průmyslu, která se v období svého vzniku chrání utajením a po zveřejnění se tak spoléhá pouze na obecnou ochranu občanskoprávní, či autorskoprávní a na určitá etická pravidla, která jsou v oboru platná. Ochrana průmyslovým vzorem by totiţ u podobných výrobků přestala být aktuální dříve, neţ by byla udělena.

36

Přemysl Baláţ


Průmyslový vzor je někdy označován jako tzv. vkusový vzor. Tím je myšlen vzhled výrobku či jeho části, která spočívá hlavně ve znacích obrysů, linií, barev, tvaru, struktury či materiálu daného výrobku. Průmyslovým vzorem však není technické či konstrukční řešení daného výrobku, ani jeho způsob či postup výroby. Podobně jako patent i průmyslový vzor musí splňovat požadavek novosti. Jde-li o součástku výrobku, tak bude splňovat předpoklady pro získání průmyslového vzoru za podmínky, bude-li daná součástka viditelná jako celek. Novost je dána podmínkou, ţe před podáním přihlášky (či přede dnem vzniku práva přednosti) nebyl veřejnosti zpřístupněn shodující se průmyslový vzor či vzor, který

se

liší

jen

v

nepodstatných

detailech.

Rozhodující

je

hledisko

spotřebitelské veřejnosti. V případě, ţe u ní vzor vyvolává dojem zásadně se odlišující od dojmu vzorů jiných. Zpřístupněním veřejnosti se zde rozumí jakékoli zveřejnění a to např. formou výstavy, uţitím v obchodním styku, jeţ není omezeno jen na odborné kruhy, atd. Vlastník průmyslového vzoru má výlučné právo průmyslový vzor uţívat, udělovat souhlas s jeho vyuţíváním třetím osobám formou licenční smlouvy, popř. jej převést na třetí osoby. Vlastník je oprávněn bránit ostatním v uţívání daného vzoru bez jeho souhlasu. Uţíváním se zde rozumějí výroba, nabízení, uvedení na trh, dovoz, vývoz, apod. Ochrana se uděluje na 5 let, a to od data podání přihlášky. Tuto dobu však lze opakovaně o 5 let obnovovat aţ na celkovou dobu 25 let. Takto dlouhá doba ochrany u průmyslových vzorů vychází ze skutečnosti dlouhé doby ţivotnosti některých průmyslových vzorů na trhu (např. typické mříţky chladičů u některých typů osobních automobilů, charakteristické lahvičky na parfémy apod.) Po vyčerpání této ochrany nezbývají majitelům jiné prostředky ochrany, neţ ty občanskoprávní, eventuelně nekalosoutěţní. Zvláštní pozornost je vhodné věnovat (z hlediska majitele práv) moţnostem výmazu průmyslového vzoru. Určité výmazové důvody mají souvislost buď s aktivní legitimaci navrhovatele, nebo svědčí kaţdému (v případě nedostatkových pojmů). Pozice správních úřadů není při rozhodování sporných

otázek

u průmyslových vzorů tak obtíţná, jako je tomu například u patentů či uţitných vzorů.

Samotný

rozsah

ochrany

je

totiţ

dán

specifickým

vyobrazením

průmyslového vzoru, který je zapsán v rejstříku. Do rozsahu ochrany spadají všechna řešení vzhledu výrobku, jenţ u informovaného uţivatele nevyvolává 37

Přemysl Baláţ


odlišný celkový dojem. Při logickém uvaţování to u naprosté většiny napodobenin průmyslových vzorů nečiní váţné obtíţe. Z tohoto pohledu je ochrana průmyslových vzorů řádově silnější, neţ například ochrana patentu.

5.2.4 Topografie polovodičových výrobků Podmínky ochran pro topografii polovodičových výrobků (dále jen topografii) jsou upraveny zákonem č. 529/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Předmětem ochrany jsou zde topografie polovodičových výrobků, respektive čipů, jenţ jsou výsledkem tvůrčí činnosti a nesmí být běţné v průmyslu polovodičových výrobků. Pod pojmem topografie se rozumí, ţe jde o sérii zobrazení (zakódovaných a vzájemně souvisejících), jeţ znázorňují trojrozměrné uspořádání vrstev daného polovodičového výrobku. Příslušná ochrana se vztahuje na části topografie a také na zobrazení pro výrobu topografie, nikoliv na samotnou technologii vytváření topografie nebo informace uloţené ve výrobku. Řízení o přihlášce k ochraně je zaloţeno na principu registračním, přičemţ formou ochrany je jiţ zápis topografie do rejstříku, jenţ vede Úřad. Ten po zápisu do rejstříku a následném vydání osvědčení, zpřístupní k nahlédnutí třetím osobám dokumenty umoţňující identifikaci dané topografie, eventuelně samotný čip (obsahující topografii). Majitelem topografie se stává přihlašovatel dnem zápisu do rejstříku. Ochrana vzniká uţ dnem prvního veřejného obchodního vyuţití, jestliţe byla přihláška podána do 2 let od zmíněného vyuţití. Pokud ale k vyuţití topografie nedošlo, tak ochrana vzniká dnem podání přihlášky. Doba ochrany končí po uplynutí 10 let, a to od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla. Pokud byla topografie vyuţívána skrytě a tudíţ nebyla do té doby u Úřadu přihlášena, zaniká tak právo moţnosti ochrany 15 let od vytvoření dané topografie. Stejně jako u ostatních práv k výsledkům technické tvůrčí činnosti, ani v tomto případě nesmí nikdo bez řádného souhlasu majitele topografii reprodukovat pro výrobní účely, takovýto výrobek, jenţ obsahuje topografii, nesmí vyrábět či topografii obchodně vyuţívat. Omezení práv majitele spočívá převáţně v tom, ţe ochrana se nevztahuje na neobchodní činnosti, respektive na tzv. reverzní inženýrství, kam patří výzkum, vývoj apod.

38

Přemysl Baláţ


5.2.5 Know how Zvláštním průmyslovým právem je moţné označit know how, jenţ není zaloţeno na registračním principu, ale má velice blízko k obchodnímu tajemství. Obchodní tajemství je širší pojem, jelikoţ zahrnuje vše, co si podnik chrání a to například přehled o klientele nebo marketingových praktikách. Know how je omezeno na tajemství povahy výrobní či technické. Pojem Know how byl definován v čl. 1 nařízení č. 772/2004 ES o transferu technologií jako soubor nepatentovaných praktických znalostí, které jsou získány zkušenostmi a pokusy a které jsou tajné, to znamená, ţe nejsou všeobecně známé a nejsou snadno přístupné, jsou podstatné, to znamená, ţe jsou důleţité pro výrobu smluvních výrobků, a které jsou identifikované, to znamená, ţe jsou dostatečně srozumitelným způsobem popsané, takţe lze prověřit, zda splňují kriteria tajnosti a podstatnosti. Jelikoţ se jedná o průmyslové právo, tak můţe být poskytnuto i třetím osobám a to na základě licenčních smluv. Know how poţívá ochrany aţ do té doby, neţ se stane všeobecně známým, respektive dostupným. Jelikoţ know how neupravuje ţádný speciální zákon, lze se v případě jeho porušení bránit právními prostředky, které se pouţívají v rámci obchodního tajemství, a to dle § 17, popř. § 51 Obchodního zákoníku, pokud došlo k porušení obchodního tajemství v rámci hospodářské soutěţe.

5.3 Práva na označení Třetí skupinou práv k duševnímu vlastnictví jsou práva obchodně využitelná, respektive práva na označení. Do této kategorie řadíme: práva k obchodnímu jménu/firmě, práva k ochranné známce a značce, právo k označení původu a zeměpisná označení původu, lze sem zařadit i doménová jména.

39

Přemysl Baláţ


5.3.1 Obchodní firma Pro pojem firma je vţitých více terminů, jako například obchodní firma a dle starší terminologie se pouţívá pojem obchodní jméno.) Tím vším se však rozumí (dle § 8 Obchodního zákoníku) název, pod kterým podnikatel je zapsán v obchodním rejstříku a činí své právní úkony. Firma můţe být tvořena výhradně slovy, která ale nemusí mít logický význam. Příkladem by mohla být firma 123abc. Obchodním jménem však nemůţe být např. vyobrazení (jako je to u ochranné známky). Na druhou stranu se název firmy můţe stát ochrannou známkou, pokud to vyhovuje náleţitostem ochranné známky. Firma není totoţná s podnikem, ani osobou. Je samostatně chráněným nehmotným statkem, a v případě, ţe se jedná o všeobecně známou firmu, která má dobrou pověstí, tak má jako taková významnou účetní hodnotu. Firma fyzické osoby je vţdy tvořena jejím jménem a příjmením, eventuelně můţe obsahovat dodatky, které odlišují osobu podnikatele, či druh podnikání. Firmy osob právnických, společností obchodních a druţstev (vznikají zápisem do obchodního rejstříku) mohou mít název dle jména podnikatele či název zcela fantazijní. Povinnou součástí firmy osob právnických je dodatek, vyjadřující jejich právní formu (např. s.r.o, akc. spol. atd.) Název provozovny není firmou (např. hostinec U ptačího hnízda),kde je provozována podnikatelská činnost. Ačkoliv podobné označení není firmou, neznamená to, ţe nemusí respektovat příslušné právní předpisy (zejména nesmí být porušovány dobré mravy soutěţe) a ţe je zbaveno veškeré právní ochrany. Předpisy § 8 – 12 Obchodního zákoníku se však vztahují na firmu podnikatelů, kteří jsou zapsaní v obchodním rejstříku, nikoliv na jiná označení, jako jsou například názvy provozoven. Obchodní zákoník stanoví pro firmu určité náleţitosti: Je jím například zákaz zaměnitelnosti dle § 10. Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. Jelikoţ nelze vyloučit fakt, ţe ve stejném místě mohou podnikat dvě osoby stejného příjmení a jména, je v takovémto případě nutné doplnit název firmy vhodným dodatkem, který jednotlivé osoby dostatečně odliší, aby došlo k zamezení zaměnitelnosti. Toho je zapotřebí obzvláště tehdy, kdyţ jsou podnikatelé činní v souvisejícím oboru. To současně platí i pro osoby právnické, u kterých k individualizaci nestačí různost povinných dodatků, jeţ vyznačují jejich různou právní formu. Zákon nevyţaduje, aby se 40

Přemysl Baláţ


v rámci změny podnikatelského subjektu změnila také firma, jak uvádí § 11. Firma (především zavedená firma) je nehmotným statkem s mnohdy významnou hodnotou a tak bude mít její nový nabyvatel zájem na zachování názvu firmy. Aby se však zamezilo klamání klientů, musí firma při změně vlastníka obsahovat vhodný dodatek. Samozřejmostí je existence souhlasu předchozího vlastníka či dědiců. Firma je s podnikem svázána. Ačkoliv je nehmotným statkem, tak není samostatně převoditelná. Zákon i výslovně zakazuje jakýkoliv převod firmy bez souběţného převodu podniku, avšak umoţňuje spojení firmy s částí převáděného podniku a to za podmínky, ţe příslušná zbývající část firmy bude provozovat pod firmou jinou. Právní ochrana pro firmu má více forem. Zaprvé je firma chráněna jako taková § 12 Obchodního zákoníku: Kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným uţíváním firmy, můţe se proti neoprávněnému uţivateli domáhat, aby se takového jednání zdrţel a odstranil závadný stav. Dále můţe poţadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích. Aktivně legitimováni jsou zejména podnikatelé, avšak mohou to být i osoby jiné. Například dědicové, kteří ale nedali souhlas novému nabyvateli daného podniku k pouţívání firmy.

Oprávněný majitel/uţivatel firmy můţe uplatňovat

zdrţovací a odstraňovací nároky, nárok na vydání eventuálního bezdůvodného obohacení či náhradu škody. Úspěšný ţalobce můţe (ale není zde dán právní nárok) mimo jiné poţadovat uveřejnění rozsudku (na náklady účastníka, jenţ ve sporu neuspěl). Za druhé je firma chráněna i předpisy proti nekalé soutěži, respektive dle § 47 Obchodního zákoníku o vyvolání nebezpečí záměny s označením, jenţ po právu jiţ uţívá jiný podnikatel. Jedná se o případy shod názvů, které sice nejsou přímým zásahem do práva firemního, ale i tak mohou vyvolat jisté nebezpečí záměny mezi firmou určitého podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku a s označením, jeţ pouţívá jiný soutěţitel pro soutěţní účely. Ustanovení v § 47 Obchodního zákoníku poskytuje i ochranu označením, jeţ nejsou firmou (jak je uvedeno výše), jako například označením provozovny. Nároky, jeţ lze uplatnit na základě argumentu nekalé soutěţe, jsou v případě ochrany firmy stejné jako

41

Přemysl Baláţ


zmiňované nároky zdrţovací, odstraňovací, na vydání bezdůvodného obohacení, na náhradu škody a na eventuelní uveřejnění rozsudku.

5.3.2 Ochranná známka Ochranná známka je přeneseně značka, kterým výrobce/prodávající označuje zboţí, jenţ vyrobil (tj. tovární značky) či prodává (tj. obchodní značky), aby tak na straně jedné osvědčil pravost daného zboţí a na straně druhé odlišil jeho výrobky

od

výrobků

podobných,

pocházejících

z produkce

jiných

firem.

Ochrannými známkami je moţné se stejným záměrem označit i sluţby. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů pro českou ochrannou známku je základním předpisem. Pro komunitární ochrannou

známku

je

základním

předpisem

nařízení

č.40/1994

ES

a harmonizačním předpisem směrnice č. 89/104 EHS. Aby značka mohla být ochrannou známkou v tom pravém slova smyslu, musí splňovat jisté zákonné náleţitosti. V rámci pozitivního vymezení je ochrannou známkou označení schopné grafického znázornění, a to především slova (včetně jmen osobních), kresby, barvy, číslice, písmena, tvar výrobku či jeho obal, za podmínky, ţe mají tato označení schopnost odlišit výrobky/ sluţby jedné osoby od výrobků/sluţeb osoby jiné. To lze povaţovat za ryze české specifikum v relaci k definicím pojmu ochranných známek v případě jiných právních řádech, jmenovitě. v nařízení č. 40/94 ES, o komunitární ochranné známce, jeţ váţí ochrannou známku k podniku. Negativním vymezením ochranné známky, tedy určením toho, co známkou být nemůţe, je nezpůsobilost označení jako ochranné známky. Známkoprávní ochrana má taktéţ základ na principu registračním, a dále na principu priority. Ochranná známka poţívající ochrany dle českého známkového práva je tak za prvé známka, jenţ je zapsána v určeném rejstříku a za druhé je to tzv. starší ochranná známka. Na území České republiky jsou chráněny zaprvé národní ochranné známky, neboli známky přihlášené na Úřadu průmyslového vlastnictví, zadruhé mezinárodní ochranné známky, respektive známky, jeţ jsou zapsané dle Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek mající účinky pro Českou republiku, a zatřetí komunitární ochranné známky (a známky

42

Přemysl Baláţ


Společenství), zapsané dle nařízení č. 40/94 ES u Úřadu pro harmonizaci vnitřního trhu. Ačkoliv nejsou registrovány s účinky pro Českou republiku, poţívají ochrany na tomto území známky všeobecně známé, a to dle článku 6 Paříţské unijní úmluvy. Ačkoliv se následující pojmy budou stahovat prioritně k ochranným známkám, jsou aplikovatelné i v rámci uplatnění práva soutěţitelem v oblasti vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 Obchodního zákoníku). Rozlišovací způsobilost (distinktivita) je vlastnost ochranných známek, jenţ se projevuje ve vztahu jednak k výrobkům/sluţbám, kdy přispívá k jejich individualizaci v případě, ţe jde o jejich specifický původ, a jednak ve vztahu k ostatním ochranným známkám, kde je otázkou, nakolik si jsou či nejsou podobné. Distinktivnost označení se tak vţdy zkoumá případ od případu z několika hledisek: vizuálního (nakolik si jsou v některých prvcích podobné nebo shodné), fonetického a významového (dle hlediska dominantních a ostatních prvků, respektive nakolik mají rozlišovací schopnost a jak působí známka jako celek. V rámci posuzování rozlišovací způsobilost ochranné známky je rozhodující hledisko průměrného spotřebitele. Klamavost je dalším důleţitým pojmem souvisejícím s ochrannými známkami, kdy se jedná o uvádění veřejnosti v omyl, a to zejména o původu označeného zboţí, původ geografický nebo původ od daného výrobce nebo poskytovatele sluţby. Samotný znak klamavost doznal v posledních letech značného interpretačního rozšíření. Jednak zahrnuje mnoţství informací týkajících se i vlastností výrobku/sluţby, dále i moţnost zaměnitelnosti s ostatními výrobky/sluţbami či výrobci, popřípadě s jejich ochrannými známkami. Zaměnitelnost patří k dalším podstatným pojmům. Významnou funkcí ochranné známky je zaručení totoţnosti původu výrobku/sluţby spotřebiteli či zákazníku a to tím, ţe mu napomůţe jej odlišit od jiných výrobků/sluţeb, jenţ mají rozdílný původ. Z toho důvodu by měly známky vykazovat patřičnou míru rozlišovací způsobilosti. Současně je třeba brát v úvahu nejen formální znaky a prvky, ale všechny ostatní faktory, především povědomí o známce na daném 43

Přemysl Baláţ


trhu a rozdílnost mezi známkou/značkou či výrobkem/sluţbou. Zaměnitelnost je zkoumána ze stejných hledisek jako u rozlišovací způsobilosti. Zápisná způsobilost charakterizuje to, zda dané grafické znázornění je způsobilé k zápisu, tedy zda vyhovuje tomu, aby bylo zaneseno zápisem jako ochranná známka do odpovídajícího rejstříku. Český zákon kromě definované ochranné známky výslovně nevymezuje, jaká známka předpoklady pro zápis do rejstříku splňuje. Taxativně však vymezuje, co se tzv. zápisnou nezpůsobilostí rozumí. To je někdy v literatuře označováno jako negativní vymezení ochranné známky. V tomto smyslu nemohou ochrannou známkou být zejména takové známky, které: postrádají rozlišovací způsobilost, jsou klamavé (včetně hlediska označení zeměpisného původu), mají základ na všeobecných informacích pouţívaných v obchodě či jsou tvořeny výhradně tvarem výrobku, kterému by spíš příslušela ochrana průmyslovému vzoru, jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, obsahují znaky či erby či náboţenské symboly, jestliţe jejich uţití je předmětem veřejného zájmu, jsou v rozporu s jinými právními předpisy nebo závazky z mezinárodních smluv, jejichţ přihláška nebyla zjevně podána v dobré víře. Institut vyčerpání práv byl do českého práva zaveden v souvislostech s rozšířením trhu českého na trh společný. „Souvisí s právem vlastníka/majitele ochranné známky zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby uţívaly předmětnou ochrannou známku pro zboţí nebo sluţby, které jsou totoţné s těmi, pro které byla známka zapsána. Toto zakazovací právo se však nevztahuje na případy, kdy byl výrobek označený touto ochrannou známkou uveden na trh jím samým nebo třetími osobami s jeho souhlasem. Toto vyčerpání práv se vztahuje nejen na trh České republiky (tzv. národní vyčerpání), ale i na trh Společenství, resp. států, které tvoří tzv. Evropský hospodářský prostor (tzv. komunitární vyčerpání). Tento institut má zvláštní význam v souvislosti s tzv. 44

Přemysl Baláţ


paralelními dovozy, tj. dovozy zboţí do státu, na němţ byl výrobek označený touto ochrannou známkou uveden na trh výrobcem nebo třetí osobou s jeho souhlasem, a do téhoţ státu třetí osoby dovezou tento výrobek, aniţ by k tomu dal výrobce souhlas. Podle komunitární judikatury se nemůţe výrobce proti takovým dovozům na území Společenství účinně bránit, jestliţe jeho zboţí bylo náleţitě uvedeno na trh v jednom členském státě; navíc nesmí ani národní legislativa upravit své známkové právo a v jeho rámci institut vyčerpání tak, aby tato úprava vedla k omezení nebo umělému rozdělení společného trhu. Odlišný přístup však platí v České republice (a ostatně i ve Společenství) pro paralelní dovozy z třetích zemí, které nejsou členskými státy EU resp. EHP. Je třeba mít na zřeteli, ţe právo umístit zboţí s ochrannou známkou na určitý trh se vyčerpává jednorázově; ohledně dalších dovozů z jiných zemí nastupuje silnější právo vlastníka ochranné známky, který se můţe proti nim účinně bránit na území, v němţ své právo vyčerpal.“5 Nyní se zaměříme na účinky a právní prostředí v oblasti ochranných známek. Vlastník (dle starší terminologie majitel) dané ochranné známky má výlučné právo svou ochrannou známku uţívat v souvislosti s výrobky, pro něţ je zapsána, je oprávněn bránit se vůči třetím osobám, jeţ bez jeho výslovného souhlasu uţívají označení v obchodním styku, které je shodné. Podobnost výrobků/sluţeb není vyţadována u ochranných známek, které poţívají v České republice dobrého jména. Výjimka ze zmíněného ustanovení ale platí pro vlastníka tzv. nezapsaného označení, pokud právo k označení vzniklo před samotným podáním přihlášky známky a uţívání zmíněného označení není v rozporu s právním řádem. Vlastník známky nemá právo zakázat její uţívání u výrobků, které jím samým (nebo s jeho souhlasem) byly uvedeny na trh České republiky či na společný trh, jelikoţ tím došlo k jeho vyčerpání práv. Souhlas k uţívání ochranné známky je udělován licenční smlouvou dle § 508 Obchodního zákona a dalších. Na druhou stranu má vlastník známky povinnost ji uţívat. Neuţívání známky můţe vést aţ k jejímu zrušení Úřadem průmyslového vlastnictví, a to na návrh třetí osoby. Proti porušení práv pramenících z ochranné známky se její vlastník můţe dle zákona číslo 221/2006 Sb. Bránit u soudu ţalobou, ve které můţe (kromě 5

Munková/Jakl/Landfermann/Renner, 2007, str. 17 45

Přemysl Baláţ


nároků zdrţovacích a odstraňovacích) ţádat i o náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a také o přiměřené zadostiučinění. Dále můţe poţadovat staţení, eventuelně zničení výrobků, u kterých označení porušuje práva a jiná opatření, která jsou odvislá od vymáhání práv k duševnímu vlastnictví. V případě ochranných známek, jeţ byly registrovány v rozporu s § 4 nebo § 6 známkového zákona, respektive ţe bylo zapsáno takové označení, jenţ nemůţe být ochrannou známkou či bylo zapsáno takové označení, jeţ je shodné s nějakou starší ochrannou známkou, která poţívá práva priority, můţe být taková ochranná známka prohlášena za neplatnou, a to na návrh třetí osoby či z vlastního podnětu Úřadu. Na takovou známku se pak hledí, jako kdyby nikdy zapsána nebyla.

5.3.3 Označení původu a zeměpisné označení Ochrana označení původu a zeměpisných označení v České republice je upravena zákonem č. 452/2001 Sb. Poslední legislativní úpravou byla transpozice předpisů EU, respektive nařízení Rady (EHS) č. 2081/92. Současná legislativní platná legislativní úprava obsahuje dva pojmy. Označení původu a zeměpisné označení původu je název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") pouţívaný k označení zboţí pocházejícího z tohoto území, jestliţe kvalita nebo vlastnosti tohoto zboţí jsou výlučně nebo převáţně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliţe výroba, zpracování a příprava takového zboţí probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboţí pocházející z vymezeného území. Příkladem chráněného označení původu jsou například Olomoucké tvarůţky. Oboje označení se zakládají na registračním principu. Ochrana vzniká dnem zapsání do rejstříku, který je vedený na Úřadě průmyslového vlastnictví. O zápis mohou ţádat jak české fyzické osoby, tak právnické osoby (či sdruţení výrobců), tak i subjekty zahraniční. Česká fyzická osoba má moţnost poţádat o zápis, jestliţe v době podání této přihlášky vyrábí zboţí jako jediná, zpracovává ho nebo ho připravuje na vymezeném území.

46

Přemysl Baláţ


Zapsané označení můţe uţívat kdokoliv, jenţ splňuje podmínky pro dané zboţí (dle příslušného zákona), i přes to, ţe není formálně zapsán v rejstříku. Oproti ostatním průmyslovým právům není zápis označení původu nebo zeměpisného označení původu výlučným právem individuálních výrobců. Nelze tak vzhledem k tomuto faktu poskytovat licenci na označení původu. Zapsané označení je chráněno proti případnému zneuţití, napodobení či připomenutí srovnáním určitého druhu výrobku. Dále je chráněno proti nepravdivým či klamavým údajům (o zeměpisném původu a vlastnostech zboţí), a dále proti jednání, které vede ke klamání o původu. Proti porušení práva se lze (u příslušného soudu) domáhat zákazu pouţívání tohoto označení na srovnatelném zboţí, a to vůči kaţdému, kdo nesplňuje podmínky zákona č. 221/2006 Sb.

5.3.4 Doménová jména Funkcí doménového jména je jednoznačná identifikace cílového počítače v rámci sítě Internet, kdy její uţivatel má maximální zájem o jednoznačnou identifikaci svého i ostatních počítačů v síti. V rámci lepší orientace uţivatele se doménové jméno skládá ze slov. Nejedná se však o skutečná existující slova, ale o libovolný sled písmen. V této souvislosti můţeme o doménovém jménu mluvit jako o internetové adrese. Definic doménového jména existuje velké mnoţství, ale pro obecné vysvětlení si vystačíme s tou následující: „Doména je hierarchicky sestavená posloupnost znaků, která je pomocí tzv. DNS serverů převáděna na IP adresu za účelem jednoduššího, mnemotechnického adresování počítačů připojených k síti Internet.“6 Doménové jméno je moţné charakterizovat jako vstupní bránu k dalším informacím, ačkoliv samo o sobě můţe mít značně vysokou míru vypovídací hodnoty. Pro svého uţivatele má doménové jméno nejen hodnotu identifikační, ale současně plní funkci vyhledávací, informační nebo propagační a získává tak významný soutěţní charakter. Doménové jméno je v současnosti jedním z marketingových a identifikačních údajů jakéhokoliv moderního podnikatele. Přispívá k získání, zlepšení nebo udrţení soutěţní pozice určitého vlastníka doménového jména vůči ostatním soutěţitelům. Na faktu jak atraktivní, snadno zapamatovatelnou či sdělnou „vstupní bránu“ si uţivatel zvolí, 6

Frimmel, 2002, str. 36 47

Přemysl Baláţ


můţe být závislý i celý podnikatelský záměr. Je tedy nutné připustit, ţe v současné době je doménové jméno povaţováno za velice významný nástroj v hospodářské soutěţi. Právním reţimem doménového jména se zabývala i organizace WIPO v roce 1997, kdy uznala, ţe principy obchodního práva, například dodrţování práv známkových, musí být pouţito i v rámci sítě internet, jelikoţ jde o komerční médium. V českém právním řádu není pojem doménové jméno nijak zakotveno a v ţádném právním předpisu není definice domény. Definice není ani v komunitárním předpisu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 20000/31/ES z roku 2000, která se týká právních aspektů sluţeb informační společnosti. Obecně tak lze konstatovat, ţe práva osob k doménám jsou zaloţena čistě na smluvní bázi (smlouva o registraci doménového jména), čímţ tato problematika spadá do oblasti občanskoprávní. „Ust. § 118 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, ţe předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Z této definice vyplývá nutnost jakýkoli předmět občanskoprávních vztahů podřadit pod některý z těchto tří pojmů.“7 „Doménové jméno není věcí ani právem a předmětem občanskoprávního vztahu je jako tzv. jiná majetková hodnota.“8 Doména se skládá z názvu a koncovky. Koncovka mnohdy vypovídá o tom, kam doména patří a je oddělena od názvu tečkou.

7

Zdroj citace je ze serveru www.pravoit.cz a naleznete http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil 8

jej

na

adrese:

Zdroj citace je ze serveru www.businessinfo.cz a naleznete ji na adrese: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/elektronicky-obchod-elepodani-opu/1000818/53083/ 48

Přemysl Baláţ


6 Obecný postup při ochraně V této části se budeme věnovat nástinu postupu při ochraně nejtypičtějších forem duševního vlastnictví pro fyzické osoby, malé a střední podniky. Jmenovitě se budeme věnovat ochraně vynálezů, uţitných vzorů, průmyslových vzorů a ochranných známek. Nejprve se budeme zabývat tím, co mají všechny formy společné, tj. zjištěním situace na trhu, zváţení náročnosti ochrany (zváţení vyuţití sluţeb zástupce) a následně se budeme zabývat konkrétními případy. U jednotlivých případů se zaměříme na průběh ochrany a její přibliţnou nákladovou stránku. Zde je nutné podotknout, ţe jedinými náklady, které je moţné vyjádřit jednoznačně, jsou poplatky stanovené úřadem. Ostatní podstatné nákladové poloţky nejsou nikde zveřejňovány a pro jejich zformulování bylo nutné, provést neoficiální průzkum. Průzkum byl prováděn formou osobních konzultací s vybranými firmami a patentovými zástupci. Jeho výsledkem jsou průměrné hodnoty, které je skutečně nutné vnímat jako přibliţné.9 Zástupce by měl být na základě konzultace schopen dopředu odhadnout přibliţnou výši nákladů. Ta se však u jednotlivých případů diametrálně liší, kvůli rozdílné náročnosti a bez prvotní konzultace jí není moţné vyjádřit. Autor tak na základě osobních konzultací vypracoval jistý cenový přehled pro zmiňované nejtypičtější formy duševního vlastnictví. Jak jiţ bylo zmíněno v úvodu, alfou a omegou jakékoliv ochrany by měla být její návratnost, respektive její reálný přínos. Pokud je tato podmínka splněna, mělo by být přistoupeno ke kroku, kterým je moţné ověřit, zda nedochází k vymýšlení něčeho jiţ vymyšleného, jinými slovy zda je v daném případě splněna podmínka novosti. Jestli jde o myšlenku novou, se dozvíme, pokud provedeme/necháme provést důkladnou rešerši.

6.1 Rešerše Pojem rešerše zahrnuje proces vyhledávání informací ke specifické problematice na základě zvoleného rešeršního dotazu. V prvé řadě by se zájemce o ochranu měl pokusit o rešerši v rámci svých vlastních moţností, pokud chce minimalizovat náklady a současně se dozvědět, jak je na tom případné 9

Více informací o průzkumu a jeho výsledky se dočtete v kapitole Ochrana průmyslových práv 49

Přemysl Baláţ


nejpodobnější řešení. Tímto postupem eliminuje ztráty v podobě prvních konzultací s patentovým zástupcem, hledání podobného výrobku na trhu, nebo eventuelně případné zbytečné investice do konstrukce funkčního modelu prototypu. Pro získání ochrany není funkční prototyp zapotřebí (s výjimkou levitačních mechanismů a tzv. perpetuum mobile), ale často je jeho zhotovení výsledkem nějaké evoluce, bádání či snahou o prokázání funkčnosti. Budeme se zabývat rešerší týkající se průmyslového vlastnictví, rešerší k ochranné známce, která je jiţ principielně velice podobná, a rešerší doménových jmen. Je nutné si uvědomit, ţe na celém světě existuje více neţ 40 milionů patentů

a tištěných publikací, které reprezentují stav techniky. Je tu vysoká

pravděpodobnost, ţe například určitý odkaz či kombinace odkazů zapříčiní, ţe váš vynález nebude splňovat podmínky novosti, nebo bude zřejmý, a tudíţ nepatentovatelný. Provedení rešerše vám mimo dříve zmíněných nákladů ušetří i výdaje, které byste vynaloţili na formulaci přihlášky patentu (značně časově náročné) a na poplatek, který je nutné při podání přihlášky zaplatit. Rešerše na stav techniky však neobsahuje pouze lustraci databází v oblasti průmyslového vlastnictví, ale i veškerou relevantní literaturu, jako například vědecké časopisy, učebnice, zápisy z konferencí, webových stránek, firemních broţur, obchodních publikací, novinových článků, atd. Průběh rešerše v případě vynálezu můţe být rozdělen na pomyslné dvě části. Zaprvé zjištění, zda toto řešení jiţ není ochráněno a zadruhé zjištění, zda má vynález šanci na ochranu. Kromě samotné skutečnosti, zda je daný vynález patentovatelný, můţe rešerše poskytnout i mnoho dalších uţitečných informací a to například: jaké jsou aktivity současné, či budoucí konkurence, jaké jsou trendy v daném technickém oboru, informace o technologiích, na které mohou být poskytnuty licence, informace o případných dodavatelích či obchodních partnerech, moţných mezerách na trzích, informace o relativních patentech, které vedou k ujištění, ţe vaše výrobky je neporušují („svoboda přizpůsobení“), 50

Přemysl Baláţ


informace o relevantních patentech, u kterých vypršela jejich platnost a přešly tak do sféry vlastnictví veřejného. Patenty a patentové přihlášky zveřejněné patentovými úřady jsou přístupné na internetu, coţ maximálně zjednodušuje provádění rešerší. Tyto informace jsou tříděné a poskytované buď zdarma či za poplatek, a to dle jejich poskytovatele. Databáze, které nejsou zpoplatněné, slouţí spíše k provádění předběţných rešerší, kdeţto komerční databáze obsahují dokonalejší systém hledání a získávání informací, jelikoţ jsou zaměřené na patentové profesionály a nebudeme se jimi tedy blíţe zabývat10. Příklady nejdůleţitějších volně přístupných databází11 pro patenty a uţitné vzory a jejich příslušné internetové adresy: Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.vzs.frm Úřad průmyslového vlastnictví Slovenské republiky: http://www.upv.sk/old/eskipo.php?lang=sk&idd=2 European Patent Office (EPO): http://ep.espacenet.com/advancedSearch?locale=en_EP Search Internationl Patent Applications: http://www.wipo.int/pctdb/en/ German patent information system: http://depatisnet.dpma.de/DepatisNet/depatisnet?window=1&space= main&content=recherche&action=einsteiger United states Patent and Trademark Office: http://patft.uspto.gov/netahtml/PTO/search-bool.html Intellectual Property Portal (SurfIP): 10

Bliţší informace o komerčních databázích je http://www.epo.org/topics/ip-webguide/patentdatabases.html 11

moţné

nalézt

na

adrese:

Kompletní seznam patentových databází, které jsou zdarma zpřístupněné online, naleznete na adrese: http://www.wipo.int/ipdl/en/resources/links.jsp 51

Přemysl Baláţ


http://www.surfip.gov.sg/_patent-f.htm Patent at the Britisch Library: http://www.bl.uk/ Rešerši na aktuální stav techniky se provádí pomocí klíčových slov, patentového třídění, nebo dalších rešeršních kritérií. Výsledek je tak přímo závislý na pouţité rešeršní strategii, systému třídění, znalostech osoby provádějících rešerši (lingvistických, technických, legislativních, atd.) a na zvolené patentové databázi. Mezinárodní patentové třídění (MPT) je pouţíváno pro třídění patentových dokumentů ve více neţ 100 zemích a je neustále aktualizováno. Obsahuje 8 sekcí, ty jsou rozděleny do 120 tříd, 628 podtříd a přibliţně do 69 000 skupin. Sekce jsou tvořeny následujícími poloţkami: A) lidské potřeby, B) průmyslové techniky, doprava, C) chemie, hutnictví, D) textil, papír, E) stavebnictví, F) mechanika, osvětlování, topení, zbraně, práce s trhavinami, G) fyzika, H) elektrotechnika.12

12

Třídy pro jednotlivé sekce naleznete ve http://www.upv.cz/cs/publikace/tridniky/tridnik-vynalezy.html 52

formátu

PDF

na

adrese:

Přemysl Baláţ


V oblasti třídění průmyslových vzorů se pouţívá mezinárodní třídění Locarno.13 Základní vstupní databází pro člověka zajímajícího se o stav techniky prioritně na území České republiky by měla být databáze ÚPV. Tato databáze patentů a uţitných vzorů obsahuje přihlášky vynálezů zveřejněných od roku 1991, dále udělené patenty od čísla 1, evropské patenty platné na území ČR a dále zapsané uţitné vzory. Vstupní maska pro základní vyhledávání je zobrazena na následujícím obrázku.

zdroj: Upravený print screen z adresy ÚPV: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.pts.frm Obr. 3 Rešeršní databáze patentů a užitných vzorů

Tento způsob vyhledávání je vhodný hlavně v případech, kdy umíte dobře pojmenovat problematiku, nebo znáte subjekt, který se v této oblasti pohybuje či si ochraňuje své duševní vlastnictví. Drţte se pravidla, ţe pokud na specifické názvy nebyly nalezeny ţádné záznamy, tak to není neexistencí záznamů, ale většinou nevhodným definováním hledaného objektu. V oblasti provádění rešerší jsou velice patrné rozdíly mezi zkušenými a nezkušenými uţivateli databází, respektive 13

Více informací o systému Locarmo http://www.wipo.int/treaties/en/classification/locarno/trtdocs_wo014.html 53

na

adrese:

Přemysl Baláţ


v bohatosti a výstiţnosti jejich technického slovníku. ÚPV pouţívá podobnou masku, jako je na předchozím obrázku i pro databázi průmyslových vzorů. Velice přehledná a obsáhlá mezinárodní databáze je zmíněný SURFIP14, jenţ je zaměřena čistě na klíčová slova, jazykem je angličtina a vyhledává ve všech důleţitých dostupných databázích, jako jsou WIPO, EPO, USPO, JPO a dalších. Výsledky jsou tříděny dle zmíněných zdrojů a jsou vyhodnocovány dle relevance k zadanému výrazu. V případě ţe je na vámi zadaný dotaz nalezeno velké mnoţství dokumentů, zkuste svůj dotaz přesněji specifikovat přidáním dalšího výrazu. Například na výraz „car door“ bylo nalezeno tisíce dokumentů. Na přesněji specifikovaný dotaz „car door lock“ se jiţ dokumenty počítaly v řádech stovek. Nyní je nutné nalézt nejpodobnější dokument a prozkoumat, čeho se přesně týká a tím zjistíte, zda operujete se správnými výrazy. Na následujícím obrázku je částečný výřez z print screenu, který zobrazuje výsledky hledaného výrazu „car door lock“.

zdroj: Upravený print screen ze serveru SURFIP: http://www.surfip.gov.sg/_patent-f.htm Obr. 4 Výsledek hledání v databázi SURFIP

14

Vstupní masku pro vyhledávání naleznete na adrese: http://www.surfip.gov.sg/_patent-f.htm 54

Přemysl Baláţ


Volně přístupné databáze pro průmyslové vzory je moţné nalézt na následujících adresách: Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.vzs.frm Úřad průmyslového vlastnictví Slovenské republiky http://registre.indprop.gov.sk/registre/searchForm.do?register=vz RCD - Community Designs Bulletin (OHIM) http://oami.europa.eu/en/design/bull.htm The Patent Office Design Search Service http://www.ipo.gov.uk/design.htm RCD-ONLINE http://oami.europa.eu/RCDOnline/RequestManager Provádění rešerší v oblasti ochranných známek je principielně velice podobné. V následujícím výčtu jsou uvedeny základní neplacené databáze zaměřující se na ochranné známky: Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.ozs.frm Úřad průmyslového vlastnictví Slovenské republiky http://registre.indprop.gov.sk/registre/searchForm.do?lang=sk®iste r=oz Romarin (WIPO) http://oami.europa.eu/CTMOnline/RequestManager/de_SearchBasic? transition=start&source=Login.html&language=en&application=CTMOnline

55

Přemysl Baláţ


CTM-ONLINE (OHIM) http://oami.europa.eu/CTMOnline/RequestManager/de_SearchBasic? transition=start&source=Login.html&language=en&application=CTMOnline TMView http://www.tmview.europa.eu/tmview/welcome.html Trademark Electronic Search System (TESS) http://tess2.uspto.gov/bin/gate.exe?f=tess&state=4003:v96sk6.1.1 O rešerši je moţné hovořit i v souvislosti s doménovými jmény. Pokud hledáte vhodný název domény, musíte pouţívat vhodnou databázi, díky které zjistíte, zda daný název vlastní jiný subjekt. Pokud příslušný název nemá svého vlastníka, můţete si jej registrovat. V případě, ţe název jiţ registrovaný je, ale doména aktivní není, je moţné tohoto majitele kontaktovat, zda by doménu odprodal. Kvalitní domény jsou totiţ často registrovány na základě spekulací o jejím budoucím odprodeji. Databáze většinou provozují samotní registrátoři domén: Aktive24.cz http://www.active24.cz/cz/domeny/objednavka/ DomainDiscover.com https://www.domaindiscover.com/ Tyto databáze vám však vygenerují pouze to, zda jsou či nejsou domény k dispozici. Pokud chcete zjistit informace o vlastníkovi domény, pouţijte následující servery: Whois.net http://www.whois.net/whois/grian.com DomainDiscover.com https://www.domaindiscover.com/products/domains/whois?_sid=kbP ByBF1y2dvvNJiZBhcTaEB02

56

Přemysl Baláţ


6.2 Služby patentového či známkového zástupce Jak jiţ bylo v úvodu zmíněno, na ochranu duševního vlastnictví je nutné pohlíţet jako na investici, respektive se zaměřit na návratnost a přínosnost. Mnoho zajímavých patentů nedošlo k úspěšné ochraně z byrokratických důvodů, kdy ţadatel nebyl schopen dodat potřebné podklady a popis patentu v odpovídající úrovni. V případě nedostatečně odborného popisu vás ÚPV vyzve, abyste pouţili odpovídající výrazy a vše jednoznačně definovali. ÚPV neslouţí k tomu, aby chyby opravoval a dle toho jedná. Bohuţel lidé, kteří nebyli schopni poţadované dokumenty správně zformulovat, šíří o tomto úřadu nechvalné informace. Pohled většiny odborníků a zástupců, kteří jsou s tímto úřadem pravidelně ve styku, je však diametrálně jiný a úřad mnohdy označují jako jeden z nejlépe fungujících v zemi. Dle databáze se můţete přesvědčit, jak vysoké mnoţství patentů je nevyuţíváno, respektive negativně ukončeno po zveřejnění, či jsou v poshovovací lhůtě či prošlé poshovovací lhůtě, coţ jinými slovy znamená, ţe ÚPV nebyly zaplaceny udrţovací poplatky a běţí dodatečná lhůta 6 měsíců, nebo ţe ochrana byla zrušena pro neplacení udrţovacích poplatků. Otázkou však není pouze to, zda se podaří něco ochránit, ale hlavně jaký bude rozsah dané ochrany. Pokud bude nedostatečný a dá moţnost vzniknout patentu vyspělejšímu, tak investice byla zcela zbytečná. Tato situace je velice reálná, jelikoţ díky ochraně zpravidla dojde k jeho zveřejnění a někteří lidé pohybující se v dané technické oblasti to mohou brát jako vhodnou inspiraci pro jiţ kvalitní a „neprůstřelný“ patent na odlišném principu. Stejné je to u všech forem duševního vlastnictví. Pro popis důleţitosti kvalitního zástupce je vhodné pouţit následující citát. „Na rozdíl od ostatních profesí představuje specialista v oblasti průmyslového práva jakýsi hybrid. Existuje představa, ţe právní nebo technické vzdělání je dostatečnou zárukou odbornosti takového specialisty. Bohuţel opak je pravdou, protoţe mnoho právníků, ale i techniků je v zajetí určitých mylných představ o činnosti informačního specialisty v oblasti průmyslového práva. Jeden „patentářský“ klasik kdysi prohlásil, ţe patentář musí být právník, aby mohl posoudit právní aspekty ochrany předmětů průmyslového práva, musí být technik, aby mohl posoudit úroveň nového technického řešení, musí být informatik, aby 57

Přemysl Baláţ


věděl, kde potřebné informace rychle a levně získat, a v neposlední řadě i lingvista, aby mohl alespoň ve stručnosti pochopit podstatu technického řešení popsaného v patentových dokumentech jiných jazyků“15. Specialistu, který by bezezbytku splňoval všechny tyto poţadavky, je však nereálné najít, ale je důleţité, aby se k těmto poţadavkům co nejvíce přibliţoval. Stejně tak důleţitá je i praxe a zkušenost s poţadavky úřadu. Pokud má zástupce praxi 10 let a více, tak jiţ jednoznačně ví, co přesně bude úřad k dané problematice ţádat. Náklady související s vyuţitím sluţeb zástupce mají své jednoznačné opodstatnění. Ušetříte mnoho času, několikanásobně zvýšíte pravděpodobnost získání kvalitní ochrany a její účinnost. Pokud jste schopni teoreticky ohodnotit svůj čas na více jak 70 korun za hodinu, tak vás patentový zástupce většinou vyjde relativně levněji, neţ kdybyste vše dělali pouze ve své reţii (a to není brána v úvahu výsledná úroveň ochrany).16 Mnozí vynálezci se však neobávají pouze vyšších nákladů v souvislosti s vyuţitím sluţeb zástupce, ale i vyzrazení jejich know how. Pro tyto zástupce by však měl jakýkoliv únik informací fatální důsledky. Pokud se vynálezce obrátí na kvalitního zástupce s dlouholetou praxí, tak se nemá čeho obávat. Zástupci jsou členy Komory patentových zástupců České republiky17, která jakékoliv podezření na pochybení důsledně a urychleně řeší. Pro získání statutu patentového zástupce musí mít daný specialista minimálně 3 roky praxi v oboru. Důleţitou roli hraje i pojištění zástupců, kteří jsou tímto kryti, pokud by v souvislosti s poskytováním jejich sluţeb došlo k nějaké škodě. Obavy ze zneuţití informací kvalitním zástupcem je moţné povaţovat za zcela liché. V některých zemích je vyuţití sluţeb zástupce dokonce povinné. Jak jiţ bylo naznačeno dříve, autor práce provedl průzkum zaměřený na zjištění přibliţných nákladů na kvalitního zástupce. Pod pojmem kvalitní zástupce je rozuměno, ţe zástupce se v oboru pohybuje několik let, úspěšně zastupoval dostatečné mnoţství subjektů a má obecně dobré preference, které se dají zjistit (mimo jiné) přes firmy, které jiţ zastupoval (ty je moţné zjistit z databáze).

15

Pičman, 1998, str. 5 Vyčíslení vychází z praktických zkušeností 17 Komora patentových zástupců České republiky: http://www.patzastupci.cz/ 16

58

Přemysl Baláţ


Z průzkumu plynou dva druhy stanovení cen za kompletní poskytované sluţby (pod označením kompletní se skrývá oficiální úřední poplatek a odměna příslušející zástupci za jednotlivé provedené úkony). První, který má menší vypovídací hodnotu, je vyjádření hodinové sazby a k tomu je připočítán oficiální úřední poplatek. Sazba se u této formy vyjádření nákladů v průměru pohybuje mezi 1000 – 2500 korun za hodinu18. Přehled o přibliţné časové náročnosti pro jednotlivé úkony však není moţné (na obecné úrovni) získat. Druhé stanovení cen je částečně komplikovanější, ale je díky němu moţné docílit celkově lepší představy. Cena kompletní sluţby je součtem oficiálních úředních poplatků, konstantní částky za určitý provedený úkon (je vypočtena z průměrné časové náročnosti, kterou zástupce sám odhaduje) a připočtení hodinové sazby, aby bylo moţné nákladově rozlišit základní a časově náročnější úkony. U některých standardních úkonů je částka konstantní a hodinová sazba se nepřipočítává. Rozdíl spočívá v tom, ţe hodinové sazby jsou zde podstatně niţší a pohybují se řádově mezi 400 – 900 korun za hodinu. Výsledné ceny mohou být shodné, jen se vypočítávají rozdílným způsobem. V této práci budeme pouţívat druhou variantu stanovení cen, kvůli její vypovídající schopnosti. Všechny zmiňované ceny jsou uváděny bez DPH.

6.3 Určení vhodné formy ochrany Před spuštěním procesu ochrany vynálezu je vhodné poloţit si několik zásadních otázek: Jaký má vynález využití a existuje pro něj trh? Chcete výrobky sami vyrábět, poskytovat licenci či prodat patent? Pro jak veliké teritorium byste potřebovali mít ochranu? Kolik finančních prostředků máte k dispozici? Jak spěcháte na návratnost investice? Tyto otázky by vám měli pomoci nalézt v prvé řadě odpovědi, zda má smysl vynález chránit. Pokud ano, tak jaká by byla nejvhodnější forma a eventuelně, zda by se nevyplatilo se s někým spojit. Databáze jsou totiţ plné nevyuţitých vynálezů, 18

Ceny se týkají sluţeb, které neobsahují mezinárodní prvek. V případě mezinárodního prvku se mohou ceny pohybovat aţ do výše 300 Eur za hodinu. 59

Přemysl Baláţ


u kterých si jejich tvůrci mysleli, ţe je jednoduše zpeněţí a investovali do nich pod svým jménem nemalé částky. V případě, ţe zamýšlíte vynález převézt na jinou osobu, tak nemá smysl do něj výrazně investovat a čekat několik let na jeho ochranu ve formě patentu. U řady patentů se jejich genialita můţe projevit aţ po mnoha letech. V případě úmyslu patent prodat se nabízí dvě finančně schůdné moţnosti. Zaprvé pro daný vynález nechat zpracovat opravdu důkladnou rešerši na stav techniky nějakou renomovanou firmou, poté vynález ochránit uţitným vzorem. Tímto vám jiţ nikdo myšlenku nemůţe odcizit a uţitný vzor je hotov velice rychle. Máte však maximálně jeden rok na to, abyste sehnali kupce, který by si tento uţitný vzor nechal rozšířit na patent. Díky krátké lhůtě jednoho roku a současné nejisté investici (následné získání patentu není vůbec zaručeno), mnoho firem zájem o uţitný vzor vůbec neprojeví. Stanovisko potvrdilo i oddělení patentů Škoda-Auto, kdy tato společnost za posledních deset let nekoupila ţádný vynález tímto způsobem, ačkoliv nabídek je spousta. Toto řešení je tedy moţné, ale jeho logická opodstatněnost je minimální. Druhým řešením je spojit se s nějakým dalším subjektem, s ním dané řešení doladit a nechat společně ochránit dle reálných potřeb daného subjektu. Pokud vynález bude skutečným přínosem a vaše nároky realistické, společnost by v rámci získání konkurenční výhody mohla na vaše podmínky přistoupit. Problémem je nalezení vhodného podniku a zajištění smluvního vztahu mezi vámi a podnikem. Pokud firmě obecně nastíníte přínosy vašeho řešení a domluvíte se na smlouvě o spolupráci, na jejímţ základě dojde (následně) k předání dokumentace popisující řešení vynálezu, tak máte zaručeno, ţe vám společnost nemůţe vaši myšlenku bez náleţité odměny zcizit. Ukázka smlouvy o spolupráci, která vychází z praxe, je umístěna v příloze.19 Takto nastavená spolupráce je velice funkční. Dobrým příkladem kooperace vynálezce a firmy v českých podmínkách by mohla být výroba nanovláken ve firmě Elmarco a profesorem Oldřichem Jirsákem, jenţ je původcem více jak 40 patentů.

19

Smlouva byla sepsána mezi vynálezcem a investorem, kdy bylo záměrem výsledný patent jednorázově zpeněţit prodejem třetí osobě. 60

Přemysl Baláţ


Pokud chcete výrobky vyrábět v rámci své stávající (či nově zaloţené) firmy, je nutné si uvědomit, zda vám bude stačit ochrana pouze pro trh český nebo bude zapotřebí ochrany i v dalších zemích. V případě

vynálezů

se

nedají

obecně

navrhnout

jednoznačná

a nejvhodnější řešení. Otázky týkající se ochrany daného případu vám tak blíţe objasní jakýkoliv kvalitní zástupce.

61

Přemysl Baláţ


7 Doporučený postup při ochraně V této kapitole se zaměříme na doporučený postup ochrany u nejběţnějších forem duševního vlastnictví, jenţ se týkají malých a středních podniků. V souvislosti s ochranou budou popsány i související náklady, které je potřebné na tuto ochranu vynaloţit.

7.1 Ochrana průmyslových práv Jak jiţ bylo zmíněno, úspěšný a kvalitní patent/uţitný vzor/průmyslový vzor je z velké části podmíněn vyuţitím sluţeb patentového zástupce. V této kapitole bude tedy popsán přibliţný postup ochrany s vyuţitím sluţeb zástupce. Autor vás však chce seznámit i s prací zástupce, abyste měli přehled, které všechny úkony je nutné provést. Tyto úkony pak budou vyjádřeny i v přibliţných nákladech, které byly zjištěny na základě průzkumu. Prvním krokem by mělo být provedení předběžné rešerše pomocí vlastních moţností. Uţ tento samotný akt vám velice přiblíţí, jak vypadá ochrana průmyslového práva, co je pro její zveřejnění podstatné a jaká řešení jsou jiţ chráněna. V případě, ţe nenaleznete řešení shodné, ale pouze podobné, tak si jej vytiskněte (uloţte). Snaţte se v podobném duchu popsat své řešení a eventuelně ho podpořit funkčním modelem. Pokud by zhotovení prototypu bylo nákladné, tak jej nezhotovujte do doby, neţ řešení prokonzultujete se zástupcem. Pokud jste silně nedůvěřivý a bojíte se úniku informací o vašem vynálezu, existují moţnosti, jak se vůči tomu částečně zajistit. Aby bylo moţné prokázat, ţe jste s myšlenkou přišli jako první, tak si jí nechte ověřit. Vámi zformulovaný popis vynálezu vloţte do obálky, tu kvalitně zalepte a nechte si jí ověřit u notáře (podstatné je datum). Existuje ještě levnější způsob. Popis daného vynálezu vloţíte do dopisu a ten si necháte poslat doporučeně na svojí adresu poštou. Toto řešení je sice levnější, ale skýtá jistou pravděpodobnost, ţe se doporučený dopis můţe ztratit. Obálku ponechte uzavřenou, a pokud to povaţujete za nutné, tak se o ní zmiňte svému zástupci. Ještě jednou bych rád zdůraznil, ţe v případě renomovaného zástupce je zcela zbytečné se jakéhokoliv úniku informací obávat. Zástupce vám předběţně odhadne náklady a provede důkladnou rešerši. Nákladnost rešerše je odvislá od specifikace vynálezu a jeho zamýšleného 62

Přemysl Baláţ


rozsahu ochrany. Můţe se tak pohybovat v rozmezí 3 – 15 tisíc korun českých. Bez této rešerše nemá smysl spekulovat nad dalším postupem. Pokud rešerše dopadne pozitivně, vynález bude splňovat podmínky ochrany a bude mít potenciál ke komerčnímu vyuţití, tak je vhodné prodiskutovat formu ochrany, a to v souvislosti s tím, zda budete hledat firmu, se kterou se spojíte na základě ověřených informací od zástupce, či budete ochraňovat na svou firmu. Lze konstatovat, ţe důkladná rešerše provedená zástupcem jde více do hloubky, neţ si to můţe dovolit ÚPV a tím se značně eliminuje riziko, ţe vynález bude zamítnut na základě rešerše provedené úřadem. Pokud budete ochraňovat na svou firmu, tak jiţ je moţné získat od zástupce odhad přibliţných celkových nákladů na standardní průběh ochrany. Tyto náklady se mohou zvýšit například tím, ţe zástupce bude muset reagovat na protesty třetích stran a prokazovat, ţe váš vynález do jejich práv nezasahuje. Tyto náklady tak není moţné přesněji odhadnout.

7.1.1 Ochrana vynálezu patentem V případě ochrany vynálezu patentem, bude postup následující. Na základě pozitivní rešerše a objektivního posouzení potenciálu vynálezu se můţete rozhodnout zhotovit funkční prototyp, díky kterému se zjednoduší konstrukce popisu vynálezu. Na základě popisu se zpracuje přihláška patentu, která plní následující funkce. Definuje právní rozsah patentu, charakterizuje samotnou podstatu vynálezu, a to včetně pokynů pro jeho realizaci, popisuje podrobnosti o vynálezci, případném majiteli a ostatní právní informace. Strukturu přihlášky tvoří ţádost, popis, nároky, v případě potřeby nákresy a abstrakt.

63

Přemysl Baláţ


zdroj: Rešerše databáze patentů a uţitných vzorů, číslo přihlášky 2005-213 Obr. 5 Nákres u patentu výklopné zádě pro vozidla

Pokud je podstata vynálezu marketingově vyuţitelná, je vhodné jí podpořit vlastním názvem, který je podloţený ochrannou známkou. Příkladem by mohl být Twindoor, který je pojmenováním výše vyobrazeného technického řešení. Po sestavení přihlášky se přistoupí k fázi vyjednávání s úřadem, který je moţné rozčlenit do etap, které popisuje následující obrázek.

Podání přihlášky patentu

Formální průzkum

Rešerše a věcný průzkum

Zveřejnění přihlášky

Udělení a zveřejnění patentu

Řízení o odporu

zdroj: Vlastní zpracování Obr. Řízení o udělení patentu

Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli tzv. právo přednosti (priorita) před kýmkoliv, kdo podá shodující se přihlášku později. Formální průzkum zahrnuje kontrolu úřadu, zda přihláška splňuje všechny administrativní poţadavky. Přihláška je zveřejněna 18 měsíců od podání, do této doby můţeme přihlášku odvolat a zamezit tak zveřejnění. Následuje provedení rešerše úřadem a věcný 64

Přemysl Baláţ


průzkum (zda vynález splňuje poţadavky patentovatelnosti). Následně dojde k udělení patentu, ale v určité časové lhůtě mohou třetí strany podat tzv. odpor vůči udělení patentu (například poukázáním na to, ţe není nový). Průměrná doba na udělení patentu se pohybuje okolo 4 let. Ode dne podání přihlášky (datumu priority) můţete v rozmezí 12 měsíců (během tzv. prioritní lhůty) podat přihlášky i do jiných zemí. Jelikoţ je tento proces velice finančně náročný, je moţné prostřednictvím Smlouvy o patentové spolupráci (PCT) úhradu národních poplatků o 30 měsíců odloţit. Poplatky v zahraničí jsou o mnoho řádů vyšší neţ v ČR. V následující tabulce jsou uvedeny přibliţné náklady spojené se sluţbami patentového zástupce. Je nutné je vnímat pouze jako orientační. Fixní cena za úkon obsahuje i oficiální úřední poplatek. U některých poloţek se jiţ nepřipočítají ţádné dodatečné hodinové náklady. Tab. 1 Orientační ceník služeb pro patenty Kompletní cena Název služby poskytované patentovým zástupcem

Fixní cena za úkon

Hodiny x sazba

Podání přihlášky vynálezu a převzetí zastoupení

4500

+

Podání přihlášky vynálezu podle PCT a převzetí zastoupení

6500

+

Podání žádosti o provedení úplného průzkumu

1300

Informování klienta o zveřejnění přihlášky vynálezu na základě sledování Věstníku

1200

Podání žádosti o dřívější zveřejnění přihlášky vynálezu

1200

Podání žádosti o zápis změny jména nebo adresy původce nebo přihlašovatele v rejstříku

1400

Podání rozkladu nebo odpovědi na rozklad

2700

+

Podání vyjádření k návrhu na zrušení patentu

2700

+

Podání návrhu na určení

2700

+

Podání vyjádření k návrhu na určení

2700

+

Zajištění úhrady poplatku za tiskové náklady

600

Za prodloužení platnosti zaplacením poplatků za následující rok

1400

zdroj: Vlastní zpracování na základě průzkumu

65

Přemysl Baláţ


Dle dotazování firem a zástupců, je moţné vyvodit přibliţné celkové náklady na pořízení patentu. Ty se na český patent pohybují v rozmezí 15 000 – 50 000 Kč a poplatky na deset let (které hlídá a realizuje zástupce) vyjdou zhruba na 21 000 Kč. V případě zahraniční ochrany jsou jiţ částky mnohem vyšší. Desetileté náklady na ochranu patentem v USA vyjdou přibliţně na 230 000 Kč, v Japonsku 470 000 Kč a ochrana pro 6 zemí EU vyjde na cca 900 000 Kč. V souvislosti s náklady na patent je nutné poznamenat, ţe roční poplatky za udrţování mají progresivní charakter, jak je znázorněno v následující tabulce. Tab. 2 Poplatky za udržování patentu Rok Roční poplatek v tis. Kč

1-4 1

5-8 2

9 3

10 4

11 6

12 8

13 10

14 12

15 14

zdroj: Vlastní zpracování na základě poplatků zveřejněných na ÚPV

16 16

17 18

18 20

19 22

20 24

20

Progrese poplatků vytváří tlak na jejich vlastníky, aby patent buď efektivně vyuţívali (v rámci rentabilnosti investice), nebo jej podstoupili veřejnosti. Ochrana patentem je značně nákladná záleţitost, která však na druhou stranu poskytuje velice účinnou ochranu a dočasný monopol na výrobu a prodej produktů v určitém teritoriu. Celkové úřední poplatky na dobu 20 let činí 172 800 Kč. S patentem jsou následně spojené i další náklady, jako například sledování vývoje stavu techniky a bránění svých práv v případě, kdy se bude někdo snaţit ochránit řešení, které koliduje s vaším patentem apod.

7.1.2 Ochrana vynálezu užitným vzorem Jak jiţ bylo dříve zmíněno, uţitný vzor je jakýmsi malým patentem, který však při splnění určitých podmínek můţe být rozšířen na klasický patent. Ochrana uţitným vzorem není natolik náročná po časové a finanční stránce, čemuţ však odpovídá i rozsah ochrany. Autor doporučuje postupovat stejně, jako v případě patentu, pouze výsledkem bude uţitný vzor. I uţitný vzor poskytuje svému majiteli

20

Oficiální poplatky zveřejněné na Ú prava/vynalezy-patenty/poplatky.html

PV naleznete na adrese: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-

66

Přemysl Baláţ


určité monopolní postavení, a tak by měl být zpracován tak, aby nebyl jednoduše napadnutelný/vymazatelný. O uţitný vzor se ţádá přihláškou, ve které by měl být vynález vysvětlen na takové úrovni, aby jej mohl odborník zrealizovat. V nárocích na ochranu musí být jasně a výstiţně (stručně) vymezen předmět, jenţ má být. Forma nároků zcela odpovídá nárokům na patent s rozdílem nemoţnosti účinného uplatnění jakýchkoliv způsobových

nároků.

Úřad

podrobí

přijatou

přihlášku

pouze

formálnímu průzkumu a tím vyloučí z dalšího řízení takové přihlášky, u nichţ nejsou předměty technickým řešením, dále nejsou očividně průmyslově vyuţitelné či náleţí k výlukám z ochrany. Podstatné je, ţe úřad nezkoumá, zda předmět přihlášky je vyhovující pro kritéria novosti či tvůrčí úrovně. To má za následek, ţe k zápisu uţitného vzoru do rejstříku dochází (v porovnání s patentem) velice rychle, zpravidla do 3 měsíců od podání přihlášky. Řádně zapsaný uţitný vzor platí 4 roky a na ţádost majitele je moţné jej aţ dvakrát prodlouţit a to pokaţdé o 3 roky. Maximální platnost je tak 10 let. Vyčíslené náklady na patentového zástupce jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. 3 Orientační ceník služeb pro užitné vzory Kompletní cena Název služby poskytované patentovým zástupcem


Hodiny x sazba

Podání přihlášky užitného vzoru a převzetí zastoupení

4200

+

Podání žádosti o první prodloužení platnosti užitného vzoru a zaplacení poplatků

7200

Podání žádosti o druhé prodloužení platnosti užitného vzoru a zaplacení poplatků

7400

Podání návrhu na výmaz užitného vzoru nebo vyjádření k návrhu na výmaz

2400

+


Poplatky za udrţování uţitného vzoru jsou výrazně niţší, neţ je tomu v případě petentů. Poplatek úřadu za první 4 roky je zahrnut v podání přihlášky (samotný úřední poplatek činí 1 000 Kč v rámci udělení uţitného vzoru), kaţdé další prodlouţení na 3 roky stojí 6 000 Kč. V součtu je to 13 000 Kč vydaných na poplatcích za 10 let. 67

Přemysl Baláţ


7.1.3 Ochrana průmyslovým vzorem Oproti vynálezům, které přinášejí funkční zlepšení produktů, se ochrana průmyslovým vzorem týká jejich vzhledu. O ochranu průmyslovým vzorem můţe ţádat buď jednotlivec (například designér) nebo právnická osoba. Ţádost lze podat přímo, ale doporučuje se vyuţít zástupce. Pokud jste osobou zahraniční a chcete zaţádat o ochranu v ČR, je povinné vyuţít zástupce. V souvislosti s přihlašovatelem je vhodné zmínit, kdo je vlastníkem v případě, ţe průmyslový vzor byl vytvořen zaměstnancem (dle podmínek v pracovní smlouvě) během pracovní doby. V tomto případě vzor patří zaměstnavateli, včetně všech náleţících práv. To samé platí, pokud vzor vytvoří externí designér na základě smlouvy/objednávky. Pro eliminaci potenciálních sporů je vhodné vloţit do smluv s externími designéry doloţku o vlastnických právech k budoucímu vzoru (totéţ platí pro patenty a uţitné vzory). Ţádost o zápis průmyslového vzoru musí obsahovat přiměřeně detailní vyobrazení, ať uţ se jedná o výkres či fotografie, ze kterých jsou patrné dvojrozměrné či trojrozměrné prvky, jako je tvar, struktura či povrch výrobku, a to v kvalitě, jenţ bude umoţňovat další reprodukci. Vyobrazení by měla být věnována dostatečná pozornost, jelikoţ právě ono definuje předmět a rozsah ochrany. Dané vyobrazení nesmí být výrobním či konstrukčním výkresem, protoţe má zobrazovat pouze vzhled výrobku.

68

Přemysl Baláţ


zdroj: http://www.ausmotive.com/2010/03/12/is-porsche-planning-a-panamera-cabrio.html Obr. 6 Zveřejněný výkres průmyslového vzoru pro Porsche Panamera Cabrio

Přihláška můţe být podána i ve formě hromadné (to vede ke sníţení pořizovacích nákladů), coţ umoţňuje zápis dvou či více průmyslových vzorů najednou. Podmínkou je, ţe všechny vzory náleţí do stejné třídy mezinárodního třídění. Po podání přihlášky následuje průzkum prováděný úřadem. Ten se zaměřuje na to, zda jsou splněny předepsané podmínky týkající se mimo jiné i věcného průzkumu a formální správnosti. Pokud jsou podmínky splněny, zveřejní úřad vzor do věstníku, nepoţádal-li přihlašovatel o odklad zveřejnění (součást přihlášky). Pokud přihláška neobsahuje předepsané náleţitosti, vyzve úřad přihlašovatele, aby stav napravil. Pokud nedojde k napravení stavu v určené lhůtě, úřad řízení zastaví. Nesplňuje-li přihláška podmínky ochrany, úřad to přihlašovateli oznámí a poskytne určitou lhůtu na vyjádření. Přibliţné náklady spojené se sluţbami zástupce jsou v následující tabulce.

69

Přemysl Baláţ


Tab. 4 Orientační ceník služeb pro průmyslové vzory Kompletní cena Název služby poskytované patentovým zástupce


Hodiny x sazba

Podání přihlášky průmyslového vzoru a převzetí zastoupení

4500

+

Podání přihlášky průmyslového vzoru společenství a převzetí zastoupení

5000

+

Podání přihlášky hromadného průmyslového vzoru, zákl. poplatek a převzetí zastoupení

4500

+

Podání žádosti o první prodloužení platnosti prům. vzoru při sledování lhůt

4200

Podání žádosti o druhé prodloužení platnosti prům. vzoru při sledování lhůt

7200

Podání návrhu na výmaz průmyslového vzoru nebo vyjádření k návrhu na výmaz

2200

+

Podání návrhu na určení nebo vyjádření k návrhu na určení

2200

+


Doba ochrany průmyslového vzoru je 5 let. Tuto dobu můţe opakovaně obnovit vţdy o 5 let, a to aţ na celkovou dobu čítající 25 let. Je nutné upozornit, ţe úřad vlastníka k prodlouţení nevyzývá. Hlídání těchto termínů je většinou práce zástupců. Poplatky jsou progresivního charakteru. Částky za prodlouţení ochrany o pět let jsou 3 000 Kč za první prodlouţení, 6 000 Kč za druhé, 9 000 Kč za třetí a 12 000 Kč za poslední čtvrté. Celkem na poplatkách za 25 let vlastník zaplatí 31 500 Kč.

7.2 Ochrana pomocí ochranné známky Ochranné známky hrají zásadní úlohu v marketingové a v značkové strategii firmy tím, ţe jí umoţňují odlišit výrobky od konkurence. Velice podstatné je, ţe známka podniku pomáhá vytvořit firemní image a určitou reputaci výrobků v očích spotřebitelů. Reputace a image firmy vytváří důvěru, jenţ je základem pro budování loajální klientely a soustavnému zlepšování jména firmy. Spotřebitelé si velice často vytvoří citový vztah k některým ochranným známkám, a to vesměs díky souboru poţadovaných vlastností či prvků ztělesněných produkty s danou značkou Ochranné známky také představují jistý stimul, aby firmy investovaly do udrţování nebo dokonce zlepšování kvality jejich produktů. Výrobky se silným

70

Přemysl Baláţ


image a ochráněnou známkou je následně moţné licencovat, coţ znamená významný příjem pro podnik (ochranné známky označení jsou například základním prvkem pro franšízy). Ochranné známky lze rozčlenit na známky: obchodní (odlišení výrobků, které vyrábí), známky sluţeb (odlišení sluţeb, které poskytuje konkrétní firma), kolektivní (odlišení výrobků nebo sluţeb, které vyrábí/poskytují členi sdruţení), certifikační (odlišení výrobků a sluţeb, jenţ vyhovují určitým normám), všeobecně známé (na daném trhu a poţívají tak větší ochrany). Odlišení výrobků a sluţeb však není jedinou moţností, jak můţe firma zvednout svojí reputaci. V zákazníkovi vyvolává i mnohem silnější pocit důvěry, pokud má podnik ochráněn svůj název, eventuelně své logo, jak je tomu u většiny významných firem. Mnoho lidí se mylně domnívá, ţe zaregistrované obchodní jméno poţívá stejné ochrany, jako je tomu v případě ochranných známek. Ochranná známka však není výhradou pouze podniků, ale můţe o ní zaţádat kdokoliv (FO i PO), kdo ji chce pouţívat, nebo kdo chce umoţnit její pouţívání třetím stranám. Na ochrannou známku by měl člověk myslet jiţ před zaloţením společnosti. Ucelené kvalitní image podniku je podpořeno třemi elementy, které by společně měly poţívat maximální ochranu.

71

Přemysl Baláţ


Název podniku

domény Ochranná známka

zdroj: Vlastní zpracování Obr. 7 Základní elementy jednotné image

Při hledání vhodného názvu je nutné nalézt takový výraz, který bude jednoduché napsat, přečíst a zapamatovat si. Neměl by mít neţádoucí konotace v jazyce českém, ani cizích. Vhodným příkladem můţe být japonská automobilka Datsun, která se dá v angličtině foneticky přeloţit jako „blízká smrt“. Automobilka s tímto názvem vstoupila na americký trh a byla nucena svůj název změnit na Nissan. Dále není vhodné pouţívat názvy s interpunkcemi, jelikoţ to má za následek komplikace s doménami, a v případě mezinárodních aktivit je takový název nesrozumitelný. Je také nutné brát v úvahu to, ţe společnost můţe časem rozšířit/změnit předmět svého podnikání, a proto by název měl být spíše obecnějšího charakteru. Doména příslušející vaší firmě také nesmí kolidovat s jinými firmami na trhu. Příkladem můţe být spor firmy Pandora Jewelery, LLC o zrušení spekulativních stránek www.pandora4sale.com. Zde se jedná o tzv. kybersquatting, proti kterému je moţné se bránit soudní cestou.21 Logo (popřípadě ve spojení s názvem) by mělo evokovat něco pozitivního, popřípadě vyjadřovat nějakou obecnou myšlenku, která je snadněji zapamatovatelná. Příkladem pro splnění všech těchto podmínek můţe být následující ochráněný název. 21

Bliţší informace a výsledky rozsudků se můţete dozvědět na adrese: http://www.wipo.int/amc/en/domains/casesx/list.jsp?prefix=D&year=2010&seq_min=1&seq_max=1 99 72

Přemysl Baláţ


Grian s.r.o.

grian.com grian.info grian.eu grian.cz

zdroj: Vlastní zpracování Obr. 8 Příklad jednotnosti ochranné známky, domény a obchodního jména

22

Je jakési vţité pravidlo, ţe kvalitní doména s koncovkou com je charakteristická pro silné nadnárodní firmy (s historií), jelikoţ v dnešní době je velice obtíţné najít vhodný název, který by jiţ nebyl obsazen. Více informací o ochraně domény se dozvíte v následující kapitole. Pro ochrannou známku je význačné také to, ţe si určujete rozsah její ochrany, respektive na co vše by se měla vztahovat. K tomu slouţí klasifikace do tříd dle výrobků a sluţeb, jenţ označují. Jedná se o tzv. Niceské třídění, které od

22

Pokud by majitel zmíněné ochranné známky nebyl současně autorem této

práce, bylo by nutné jej poţádat o svolení k pouţití ochranné známky pro vyobrazení v této práci nebo citovat zdroj (autorské právo).

73

Přemysl Baláţ


roku 2003 pouţívá 72 států pro účely registrace známek, obsahuje 34 tříd pro výrobky a 11 tříd pro sluţby.23 Při zadávání tvorby ochranné známky dodavateli je nutné (stejně jako u průmyslového vzoru) si uvědomit, ţe autor má na výsledek autorské právo, proto je nutné ve smlouvě/objednávce sjednat poskytnutí licence k tomuto autorskému dílu. Průběh ochran je následující: Podání přihlášky

Formální průzkum

Publikace a oponentura

Věcný průzkum

Registrace

Obnovení

zdroj: Vlastní zpracování Obr. 9 Řízení o udělení ochranné známky

Publikace a oponentura zahrnuje uveřejnění známky ve věstníku, kdy třetí strany mají určitou dobu na vznesení námitek proti registraci. Pokud neexistují důvody k zamítnutí, vydá úřad registrační certifikát, jenţ zpravidla platí 10 let. Známku je moţné obnovovat bez omezení na základě zaplacení příslušných poplatků. Doba registrace ochranné známky se pohybuje v řádech několika měsíců. Po získání registrace můţe být v souvislosti s názvem/symbolem pouţíván znak ®.

23

Bliţší informace a detailní rozpis třídníku naleznete http://www.upv.cz/cs/publikace/tridniky/tridniky-ochranne-znamky.html 74

na

adrese:

Přemysl Baláţ


Náklady spojené se sluţbami známkového zástupce: Tab. 5 Orientační ceník služeb pro ochranné známky Kompletní cena Název služby poskytované známkovým zástupcem


Podání individuální známky (do tří tříd) včetně zatřídění a převzetí zastoupení

4500

Podání kolektivní známky (do tří tříd) a převzetí zastoupení

7400

Doplatek za každou další třídu včetně zatřídění výrobků a služeb (nad tři třídy)

600

Podání žádosti o obnovu individuální nebo kolektivní známky

3500

Podání žádosti o obnovu známky v poshověcí lhůtě Podání žádosti o vystavení osvědčení o zápisu ochranné známky, výpisu kompletního, informativního, druhopisu osvědčení, kontrola a zaslání majiteli zajištění výpisu z databáze ochranných známek s potvrzením ÚPV, odeslání

3900

Hodiny x sazba

1800 1200

Podání žádosti o zápis změny jména nebo adresy přihlašovatele nebo vlastníka známky v rejstříku ochranných známek

1500

Sledování kolizních přihlášek ochranných známek zveřejněných ve Věstníku (1 známka/1 měsíc)

700

Podání námitek proti zveřejněné přihlášce známky nebo vyjádření k námitkám

2500

+

Podání rozkladu proti rozhodnutí Úřadu nebo odpovědi na rozklad

2500

+

Zaslání kopie zachycené zveřejněné přihl. ochranné známky ve Věstníku UPV

800

Podání vyjádření k návrhu na výmaz ochranné známky, nebo návrh na výmaz

2500

+

Podání odpovědi na „Avis de refus“

2800

+


Správní poplatky za podání přihlášky jsou 5 000 Kč a je v ní zahrnuta ochrana výrobků a sluţeb na tři třídy na dobu 10 let. Pokud budete ochraňovat výrobky a sluţby na více tříd, tak za kaţdou třídu navíc zaplatíte 500 Kč. Poplatky za podání ţádosti o obnovu na dalších 10 let činí 2 500 Kč, pokud je ţádost podána v řádném termínu. Ţádost o obnovu je moţné podat i do 6 měsíců po uplynutí ochranné doby, poplatek je pak dvojnásobný, a to 5 000 Kč. Součet poplatků u ochranné známky na 10 let je 5 000 Kč a například na 30 let to činí 12 500 Kč.

75

Přemysl Baláţ


Jako názorný příklad můţe autor pouţít celkové náklady na kombinovanou (název + logo) ochrannou známku Grian pro 5 tříd. Náklady činily 14 800 Kč a

zahrnovaly

kompletní

sluţby

známkového

zástupce

(včetně

rešerše

a konzultace) a veškerých poplatků.

7.3 Ochrana domény V této části se budeme věnovat vhodné volbě domény, moţnostem jejího pořízení a nákladům spojených s jejím pořízením a správou. Jak jiţ bylo uvedeno v předchozí kapitole, doména by měla co nejvíce korespondovat s názvem společnosti, případně její ochrannou známkou/známkami, mottem, produkty apod. Dojde tak k provázání stránek s vaší společností, firmou, produkty v očích veřejnosti. Výběr vhodné domény je čistě vaším rozhodnutím a samotný název není ničím limitován24, jak je tomu například v oblasti ochranných známek (odporování dobrým mravům apod.). Snaţte se, aby jméno domény bylo co nejkratší a současně dostatečně výstiţné. Pokuste se co nejvíce vyhnout případným záměnám s jiţ registrovanými doménami. V případě víceslovních variant preferujte jejich spojení pomlčkami, coţ pomůţe vyhledávačům (google.com, seznam.cz atd.) vygenerovat vaší stránku pro uţivatele, kteří vloţili dané slovní spojení. Je nutné si uvědomit, ţe název domény bude často vyslovován a to v různých jazykových variantách. Případné náměty na vhodný název byste měli mimo jiné podrobit testu: srozumitelnosti (radiotestu), psaní, volných asociací. Při testu srozumitelnosti se zkuste vţít do situace, kdy v rádiu slyšíte svojí reklamu zaměřenou na propagaci vašich stránek, nebo případně do člověka, kterému je diktována adresa vašich stránek po telefonu, aniţ by měl moţnost si jí bezprostředně zapsat (typické poslouchání rádia či telefonát v autě). Byl by váš název na první poslech zřejmý a upamatovatelný, bylo by nutné jej hláskovat, museli jste upozorňovat na anomálie? Pokud ano, tak název není vhodný. 24

Za podmínky, ţe nezasahuje do starších práv, jakým jsou například práva z ochranné známky. 76

Přemysl Baláţ


Adresa je vţdy zadávána pomocí klávesnice a tak je nutné váš název podrobit i testu psaní. Pro český jazyk jsou charakteristické gramatické jevy (i/y, s/z), změny znělosti (babka/bapka), či obecně zdvojené souhlásky (rychlAAuta). Velice významný je i test volných asociací. Zkuste se zeptat někoho z vašeho okolí na jeho první dojem z názvu a také na to, co v něm název asociuje. Nesnaţte se jeho vyjádření nikterak ovlivňovat. Tento test vás můţe uchránit od nepříjemných budoucích následků. Příkladem by mohla být japonská firma Matsushita, která před rokem 1955 plánovala expanzi na zahraniční trhy. Ta usoudila, ţe kvůli nevhodné slabice „shit“, jenţ obsahuje její název, se přejmenuje na Panasonic. Nástroj na zjištění překlepů a fonetizace naleznete na stránkách: http://nastroje.webtrh.cz/preklepy . Kvalitu a efektivnost vyjadřuje i koncovka domény. Dle ní je moţné vyčíst teritorium, pro které je doména prioritně určená, eventuelně její hodnotnost. Přehled koncovek je zobrazen na následujícím obrázku:

zdroj: Server active24.cz: http://www.active24.cz/cz/domeny/cenik/ Obr. 10 Přehled koncovek domén

V souvislosti s těmito koncovkami je nutné si uvědomit několik faktů. Doména by měla mít koncovku prioritně dle teritoria, pro které je určená. Pokud je určená pro české prostředí, tak by měla mít koncovku cz, Koncovka má významný vliv (pozitivní/negativní) na vyhledávače a katalogy, kdy například český vyhledávač bude upřednostňovat koncovky cz. Předpokládáte-li, ţe budou významnou část klientely tvořit například němečtí zákazníci, tak si zaregistrujte 77

Přemysl Baláţ


i doménu německou, kterou budou zase preferovat německé vyhledávače. Rozdílné koncovky mají rozdílné ceny. Ty se (z pohledu českého registrátora) u národních (cz) a nadnárodních (např. com) domén pohybují okolo 200 Kč za registraci (zahrnuje i poplatek za první rok), kaţdý další rok obnovení je zpoplatněn stejnou částkou, tedy 200 Kč. Domény evropské (např. eu) se pohybují v rozmezí 300 – 1 600 Kč. Světové domény (např. jp) jsou v pásmu 700 – 6 000 Kč.25 Vlastní registrace je tedy první a nejlevnější moţnost a můţete jí realizovat například na národním serveru Active24.cz, nebo na zahraničním Register.com. Další moţnost je koupit registrovanou doménu od překupníka (spekulanta), kdy jsou částky na pořízení mnohonásobně vyšší. Český server s registrovanými doménami je například Burza-domen.cz a zahraniční BuyDomains.com. Kvalitní doména je však teprve jakýmsi základem pro stavbu efektivních internetových stránek, jejichţ význam ve společnosti (v hospodářství) neustále roste, a s ním i podíl investic do této formy duševního vlastnictví.

25

Přesné ceníky je moţné nalézt na adrese: http://www.active24.cz/cz/domeny/cenik/svetovedomeny/ 78

Přemysl Baláţ


8 Závěr Autor se v této práci snaţil zaměřit na co moţná nejobjektivnější vyjádření nákladové stránky ochrany duševního vlastnictví. Díky vyčíslení hlavních nákladů (které se s ochranou duševního vlastnictví pojí) a mnoha praktickým doporučením, je moţné práci pouţít i jako základní informační podklad, díky kterému si případný zájemce o ochranu můţe udělat základní obraz o její náročnosti. Jakýkoliv racionálně uvaţující subjekt se však bude (měl by) současně zajímat o protipól nákladů, kam patří výnosnost investice, návratnost, efekt, apod. Jak jiţ bylo zmíněno v úvodu, inovace (které jsou spojeny s průmyslovými právy a právy na označení) jsou zásadním faktorem hospodářského růstu, potaţmo zvyšování ţivotní úrovně, a tak musí být vnímány čistě jako investice, jenţ musí být charakteristická nějakým měřitelným efektem (zisk, zkvalitnění ţivota, apod.), aby měla jako taková smysl. V těchto souvislostech je nutné se pozastavit nad investicemi, které nemají reálný pozitivní efekt. Jsou to mnohdy investice fyzických osob, které se rozhodnou ochraňovat určité řešení bez jakékoliv kooperace s komerčním sektorem, to jest na své jméno dle svých finančních moţností. Podnikají tak s vidinou pozdějšího odprodeje ochráněného řešení právě tomuto sektoru s vidinou vysokého zisku. Řešení však je často nedostatečně vyvinuté, nekoresponduje se současnými výrobními trendy (díky nekooperaci), nebo potencionálnímu kupujícímu neposkytuje dostatečný prostor na potřebné rozšíření ochrany, coţ z takového řešení dělá zcela neprodejný artikl. I dobrá myšlenka tak můţe být tímto postupem zcela promrhána, protoţe po jejím zveřejnění jiţ nemá nikdo zájem do ní investovat, a to hlavně z důvodu, ţe by taková investice do vývoje produktu/sluţby (který jiţ nelze ochránit) nepřinesla ţádnou konkurenční výhodu a došlo by tak ke zbytečnému promrhání finančních prostředků. Opačně je tomu u malých a středních podniků. Ty jsou jiţ schopny celkem efektivně a rychle transformovat myšlenku do ţádoucího finálního produktu/sluţby, jenţ odpovídá výrobním moţnostem a úměrných nákladům, do kterých je případně rozpočítána i odměna autorovy myšlenky. Malé a střední podniky mají moţnost čerpat i různé finanční zdroje v podobě vlastního kapitálu, či zdrojů cizích, které mohou být v důsledku podpořeny i nejrůznějšími dotačními programy. 79

Přemysl Baláţ


Malým a středním podnikům nabízí kvalitní ochrana duševního vlastnictví dva velice silné nástroje. Prvním z nich je jakési vytvoření dočasného monopolu, kdy má podnik ochráněn specifický trh na určitou dobu. To například výrobci usnadňuje vyjednávající pozici s (někdy regionálně dominantními) odběrateli, kteří radši přistoupí na vyšší cenu, neţ aby museli hledat či vyvíjet jiné řešení (příliš dominantní chování dodavatele by je k tomu však přinutilo). Existence podobného know how umoţňuje poskytování licencí na daný výrobek či sluţbu, coţ můţe mít pro podnik zásadní ekonomický efekt. Druhým neméně podstatným nástrojem, který ochrana duševního vlastnictví nabízí, je efektivnější public relation, druhořadě posílení firemní kultury. Veřejnost i zaměstnanci podniku vnímají určité know how a image, které firma má díky designu, unikátnosti řešení (patentům), ochranným známkám, prezentování firmy, atd. Bez práv plynoucích z existence duševního vlastnictví by však nebylo moţné budovat vztah ke značce, záměrně udrţovat či zlepšovat kvalitu výrobků/sluţeb, cílovat klientelu, apod. V současné době mají všechny tyto faktory na produkt/sluţbu mimořádný vliv a jsou pryč doby, kdy o úspěšnosti produktu/sluţby vypovídaly pouze jeho fyzické vlastnosti. I samotný trh je zaloţen na tom, kolik jsme za výrobek ochotni zaplatit, respektive na tom, jakou hodnotu pro kupujícího daný výrobek má. Fyzická hodnota je vyjádřena rozpočítanými náklady, zbylou hodnotu mu přidáte tím, jak důsledně se postavíte k problematice duševního vlastnictví.

80

Přemysl Baláţ


SEZNAM LITERATURY

AFFUAH, A. Innovation Management: Strategie, Implementation, and Profits. 2. vydání, New York: Oxford University Press, Inc. 2003. ISBN 0-19-514230-6 ČADA, K., KNÍŢEK, M. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. 3. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. 2001. ISBN 80-7282-13-3 FRIMMEL, M. Elektronický obchod. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 2002. ISBN 80-7175-114-6 HORÁČEK, R., ČADA, K., HAJN, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2005. ISBN 80-7179-879-7 HORÁČEK, R. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví: komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck. 2008. ISBN 978-80-7400-058-4 JAKL, L. Evropský systém ochrany průmyslového vlastnictví a jeho vliv na vývoj v České republice. 2. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. 2003, ISBN 80-7282-033-8 JAKL, L. a kolektiv. Ochranné známky a označení původu. 2. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. 2002. ISBN 80-7282-017-6 JAKL, L. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví. 1. vydání. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004. ISBN 80-86855-02-3.

81

Přemysl Baláţ


JEŢEK, J., ŠPAČEK, J., ŠTROS, D., ČERMÁK, J., MATĚJKA, J., KUNZ, M. a kolektiv. Prosazování práv z duševního vlastnictví (učební texty). 1. vydání. HP. 2003. Dostupné

na

URL:

http://www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/vyukove-

materialy/prosazovanipravdusevnivlastnictvi.pdf KRATOCHVÍL, J. Autorské právo a kolektivní správa autorských práv podle platné právní

úpravy

ČR

(studie).

Praha.

2005.

Dostupné

na

URL:

http://www.institutumeni.cz/index.php?cmd=page&id=96 MUNKOVÁ, J., JAKL, L., LANDFERMANN, H., RENNER, C. Prosazování práv z duševního vlastnictví (učební text). 1. vydání. ELSO group. 2007. Dostupné

na

URL:

www.dusevnivlastnictvi.cz/assets/vyukove-

materialy/TextyIfinal.pdf PIČMAN, D. Metodika patentových rešerší. 2. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1998. ISBN 80-85100-77-0 PIČMAN, D. Patentové informace na internetu. 3. vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2004. ISBN 80-7282-041-9 PIČMANOVÁ, E. Zroje informací o ochranných známkách. 1. vydání. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007. ISBN 978-80-86855-26-4 SLOVÁKOVÁ, Z. Průmyslové vlastnictví. 2. vydání. Praha: Lexis Nexis, 2007. ISBN 80-86920-08-9 Vynálezy pro budoucnost. 1. české vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. 2009. ISBN 978-80-7282-081-8 Vypadat dobře. 1. české vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. 2008. ISBN 978-80-7282-073-3 Vytvoření ochranné známky. 1. české vydání. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví. 2008. ISBN 978-80-7282-074-0

82

Přemysl Baláţ


SEZNAM PŘÍLOH

1. Vzorová smlouva o spolupráci, 3 str. 2. Přihláška vynálezu: Výklopná záď pro vozidla, 11 str. 3. Kombinovaná ochranná známka Grian, 1 str.

83

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucí práce

Recommend Documents