Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně 20. 8. 2008

………………… podpis

2

Poděkování

Rád bych zde poděkoval panu Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph. D. za vedení práce, inspiraci a celkovou pomoc. Také bych chtěl zmínit pracovníky SOkA Frýdek-Místek za obětavou pomoc a velmi příjemné jednání.

3

Obsah 1. Úvod

6

2. Vymezení prostoru - oblast Beskyd kolem Frýdlantu nad Ostravicí

7

2.1. Stanovení zkoumané oblasti geograficky

7

2.2. Stanovení zkoumané oblasti etnicky a sociologicky

7

3. Kronika jako pramen pro výzkum historie 20. stol.

9

3.1. Kronika jako zdroj informací o 2. sv. válce

11

3.2. Kronikářova osobnost a jeho postavení v životě obce

12

3.3. Dopisování kronik po válce

14

4. Prolog druhé světové války

14

4.1. Příchod wehrmachtu, činnost německých ozbrojených složek

5. Realita válečných let

16 19

5.1. Suspendování starosty

20

5.2. Přepad Polska oblasti Beskyd

21

5.3. Přídělový systém a vesnický člověk

22

5.4. Povinné dávky státu

23

5.5. Šmelina a černý obchod

23

5.6. Zaměstnanost a pozitiva v době okupace

24

5.7. Školství

25

5.8. Spolková činnost a nucené oslavy

25

5.9. Totální nasazení

26

6. Aktivity německé menšiny, změny národnosti a kolaborace 6.1. Odpor k Němcům, bojkot veřejných sbírek

7. Odbojová činnost, holocaust v Beskydech a oběti gestapa

26 29 30

7.1. Skrytý antisemitismus?

30

7.2. Útěky přes hranice

32

7.3. Poslech zahraničního rozhlasu

32

7.4. Partyzánská činnost

33

7.5. Oběti gestapa

34

8. Letecká válka

37

9. Osvobození oblasti a konečná porážka německých vojsk

37

9.1. Postupné stahování německé branné moci z oblasti

38

4

9.2. Bitva o Bašku

42

10. Dozvuky celosvětového konfliktu v regionu, závěrečné súčtování

44

10.1.

Postižení obcí

44

10.2.

Vyrovnání se s Němci a kolaboranty

45

11. Závěr a bilancování

47

12. Seznam pramenů a literatury

49

12.1.

Prameny

49

12.2.

Literatura

50

12.3.

Elektronické dokumenty

51

13. Přílohy

52

5

1. Úvod Téma, které jsem si vybral pro svou bakalářskou práci, nebylo samozřejmě náhodné – mé rozhodnutí mělo hned několik rovin. První rovinu tvořil můj blízký vztah k regionu lašských Beskyd, ze kterého pochází mí vlastní předci a vůbec odtud pochází mnoho obyvatel mojí rodné Ostravy, největšího města v širší oblasti. Právě do Ostravy se lidé po dvě stě let stěhovali také z chudých horských a podhorských vesnic a městeček pod Beskydami, a to hlavně za prací. Druhou rovinu tvoří snaha porozumět lidovému vnímání druhé světové války, najít oblasti, ve kterých se obyvatel nejvíce dotýkala a čeho si sami nejvíce všímali. Oficiální pohled se právě v tomto mnohdy dle mého názoru mýlí a vytváří zdání, že lidé některé události vnímají jinak, než je pravdou. Právě osoba kronikáře je oním mostkem k pochopení i přes to, že kronikářův popis událostí může být mylný nebo velice amatérský. Je v něm vystiženo často pocitové vnímání „obyčejného“ člověka s upřímnými reakcemi na prožité události. Doslova napínavým se stává „objevování“ dramatických osudů mnohých lidí, které válka podstatně zasáhla a o nichž bychom se jinak než z vyprávění kronik nedozvěděli, neboť ve velkých dějinách pro ně není místo. Přesto jsou přirozenou součástí celku dějin a jejich osudy mohou napovědět mnohé, mohou potvrdit nebo vyvrátit obecné teze, případně znamenat onu zajímavou výjimku potvrzující pravidlo. Tím se dostávám již ke třetí rovině, v jaké jsem se snažil svou práci vést, a to je rovina podrobné interpretace kroniky.1 Tento narativní pramen byl většinou jediným pramenem s podrobným popisem místních událostí, který mi byl dostupný, až jsem se zcela zaměřil na interpretaci dějin s důrazem právě na něj, neboť jsem, doufám, odhalil jeho specifika. Po vnitřním boji, jestli se zabývat do detailu událostmi nebo spíše jejich popisem v kronikách jako specifickým fenoménem, jsem zvolil kombinaci obou principů ve víře, že i to může být přínosným počinem při dodržení určitých kompromisů. A konečně, co bylo mým cílem? To již vyjadřují řádky výše, totiž pokusit se o popis lidového pohledu na druhou světovou válku, o pro občany nejdramatičtějších a nejcitelnějších událostech této doby, a v neposlední řadě odpovědět na otázku, je-li kronika alespoň z části spolehlivým pramen pro výzkum dějin druhé světové války. Pochopitelně pouze v mnou vymezeném regionu. 1

termínem „kronika“ jsou míněny všechny prameny, které jsou označeny rovněž pojmem „pamětní kniha“, pokud jsou vedeny způsobem typickým pro kroniku a nejsou určeny pro vydání tiskem.

6

2. Vymezení prostoru - oblast Beskyd kolem Frýdlantu nad Ostravicí 2.1 Stanovení zkoumané oblasti geograficky Princip, který řídil můj výběr obcí pro výzkum „obyčejného života během druhé světové války“, byl jednoduchý – vybral jsem určitou množinu obcí s přirozenou vazbou na město Frýdlant nad Ostravicí2 včetně něho samotného. Celkově se tedy jedná o třináct obcí, z toho je dvanáct vesnic a jedna je městem.3 Celý mnou vytvořený, dnešní terminologií řečeno „mikroregion“, se nachází ve Frenštátské brázdě, je obklopen masivem Moravskoslezských Beskyd na jihu a východě, západní hranici tvoří hora Ondřejník. Obce se tedy nacházejí v oblasti uzavřené ze tří stran horami, konkrétně se rozkládají na ploše Beskydské pahorkatiny, když tento prostor má jako celek přibližný tvar písmene „U“. Prostor se nazývá prostě Frýdlantská dolina. Důležitým krajinným prvkem je řeka Ostravice, jakožto přirozená hranice mezi Moravou a Slezskem, když obce na jejím pravém břehu se historicky počítají do Slezska, vždy ale se silnou vazbou na Moravu a vůbec na „český živel“. Řeka Ostravice sehrála ostatně svou podstatnou roli nejen jako přirozená překážka postupu vojsk na konci druhé světové války. Z významnějších říčních přítoků jmenuji řeku Čeladenku a Ondřejnici. Přirozenou výškovou dominantou okolí je nejvyšší hora Beskyd, tedy Lysá hora (1328 m. n. m.), která se po ztrátě pohraničních oblastí v roce 1938 a po odtržení Slovenska v roce 1939 stala nejvyšší horou Protektorátu Čechy a Morava.4 Celá oblast je poseta drobnými kamenitými políčky, pastvinami a loukami. Pro obce Hamry, Ostravici a Malenovice, do jejichž katastrů patří také horská úbočí, jsou charakteristické rovněž husté lesní porosty.

2.2 Stanovení zkoumané oblasti etnicky a sociologicky K charakteristickým rysům oblasti patří značná zaměstnanost v hornictví, těžkém průmyslu obecně a řemeslech, jelikož pouhé zemědělství všeho druhu, ani práce v lese nedokázala rostoucí počet obyvatelstva uživit. Proto obojí řadíme až na další 2

Obec Frýdlant nad Ostravicí – dále v textu pouze „Frýdlant“. viz příloha č. 4 4 Tohoto faktu si všímá kronika Malenovic, Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Malenovice, díl 1., s. 178. (dále jen Pamětní kniha Malenovic) 3

7

místa v odvětvové klasifikaci ekonomických činností, někde se dokonce jednalo o pouhé desítky procent obyvatel takto se živících.5 Charakteristické bylo pobývání dělníků v centrech průmyslu během celého pracovního týdne, tak se dělo až do první světové války - pro vysokou cenu dopravy a celkovou nerealizovatelnost každodenního dojíždění za prací. Tento fakt změnila až 1. světová válka svým hladem po mladých rekrutech, kteří poté chyběli na vsích během sklizně, muselo se tedy přistoupit k dojíždění. Během trvání první republiky byl pak celkově zlepšen dopravní systém, kromě páteřní železnice oblasti Ostrava – Frenštát pod Radhoštěm byly s úspěchem zaváděny místní autobusové linky. Centry zaměstnanosti pro tuto oblast Beskyd se rozumí Frýdek-Místek a především vzdálenější Ostrava se svými hutěmi, doly a továrnami, bouřlivě se rozvíjející především v druhé půli devatenáctého století. O náboženském i nacionálním smýšlení obyvatel, o jeho sociálním postavení, ale i o vyznávaných hodnotách může leccos prozradit např. hlasování ve volbách. Ve mnou zkoumané oblasti vyhrála volby v roce 1935 ve všech obcích strana sociálně demokratická, následovaná někde agrárníky, jinde komunistickou stranou. Extrémní česká pravice zde byla velice slabá, naopak z německých stran dosáhla tehdy nejlepších výsledků Henleinova SdP, což ostatně pouze potvrzovalo její přehledné vítězství v celé Československé republice. Nejvíce hlasů ze všech obcí dostala tato strana ve Frýdlantu, kde žilo také největší procento Němců. Přesto to ale bylo na počet jeho obyvatel6 číslo v postatě nepatrné. Volby ovšem mohly názorově rozdělit i mnohé rodiny, když např. v Janovicích, kde žila pouze jedna německá rodina, dostala SdP i německá sociální demokracie jeden hlas. Co vyjadřují dále volební výsledky pro rok 1935? Opět potvrzují silné postavení sociální demokracie i komunistů na severomoravském, často značně ateistickém venkově, kde se, jak jsem již zmiňoval, zemědělstvím živila pouze menšina obyvatel a již se zde dle mého názoru projevovalo jisté „odcizení se rodné půdě“ s částečným přijetím městského způsobu života i mentality. Pasekářství spojené s chovem ovcí, které bylo v oblasti dříve rozšířeno, bylo v mnou zkoumané době minimální. Malé živnosti zde byly, nikoliv ve velkých počtech. Průmysl zastupovala frýdlantská továrna Norma, patřící ovšem Němcům, dále zde fungovalo několik jiných podniků maximálně s pár desítkami pracovníků. 5

např. v Malenovicích se zemědělstvím živilo pouze 23% obyvatel. Pamětní kniha Malenovic, s. 78. Ve Frýdlantě dostal SdP 55 hlasů, počet obyvatel byl 3912 osob, z toho německé národnosti 122. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, díl 1., s. 206. (dále jen Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí)

6

8

Německá menšina se v regionu skoro nevyskytovala,7 stejně jako Židé, kterých zde bylo zanedbatelné množství.8 Národnostně proto vítězilo české obyvatelstvo, s vědomím sounáležitosti a ztotožněním se s první republikou.9 Obyvatelé viděli sami sebe dle kronik jako chudé podhorské, vesměs dojíždějící dělníky, s důrazem na sociální nejistotu, kterou tento způsob života přinášel. Proto tady již tradičně dostávala mnoho hlasů právě sociálně -demokratická strana a komunistická strana. Německá menšina se zde výrazněji neprojevovala, aktivizovala se až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, jehož politické a správní zřízení jí to umožňovalo a přímo její spolkovou i jinou činnost podporovalo. Některé, byť skryté signály také ukazují na jistý český antisemitismus, neboť Židé zde byli vnímáni jako vykořisťovatelská zaměstnavatelská a obchodnická třída, a to po dlouhá desetiletí, ne-li staletí.

3. Kronika jako pramen pro výzkum historie 20. stol. V obrovské záplavě pramenů vhodných pro výzkum událostí ve 20. století se kronika může jevit jako zastaralý, značně nepřesný a nespolehlivý pramen, zvláště když i ona byla mnohde dopisována se zpožděním několika let po skončení 2. světové války. Je zde ale několik faktorů, které z ní mohou udělat pramen poměrně zajímavý. Jedním z nich je osoba kronikáře, člověka, jenž tento pramen tvořil a promítl tak do něj dvě, často protichůdná základní stanoviska – a to jednak svým postem kronikáře deklarovanou snahu o co největší autenticitu, pravdivost a správnost údajů, neboť kronika jako taková je tvořena s úmyslem přímo být historickým pramenem. Druhou stranu ovšem tvoří subjektivita kronikářova vnímání událostí, při jeho omezené pozorovací i interpretační schopnosti. Ta se promítá do časté tendenčnosti popisů těchto historických událostí v kronice. Jelikož kronikář sám jako tvůrce pramene je na svém díle zainteresován pocity a emocemi, které prožíval, když byl vesměs dané historické události přítomen nebo osobně účasten. Právě druhá světová válka, doba k jejímu směřování, plná konfliktů a zvratů, i doba těsně po jejím konci doslova vyžaduje díky 7

Z cca 22000 obyvatel se k německé národnosti v roce 1930 hlásilo necelých 200. Viz přílohy č. 4 Z Moravy a Slezska, kde k sčítání lidu v roce 1930 žilo 21 396 Židů, jich v mnou zkoumané oblasti žilo sotva do 50 osob, toto je ovšem pouze hrubý odhad. 9 Vlastenecké texty v kronikách vypovídají o vlasteneckých náladách obyvatel po celou dobu trvání samostatného Československa. Obsahují je všechny bez výjimky. 8

9

své dramatičnosti a působnosti na všechny složky života lidí emoční vyrovnání se s ní. To se děje často prostřednictvím kronikářových zápisů, i když nám kronikář na začátku sděluje, že se bude snažit o objektivní pravdu. Jindy se ale ani nesnaží nás o tom přesvědčit a rovnou nám sděluje, že popíše pocity a nálady obyvatel, tedy i své vlastní emoce, co nejpravdivěji ve světle, v jakém je sám zažil. Zde se kronika stává dle mého názoru velice cenným pramenem hlavně pro výzkum proměn mentalit v čase, neboť nám přibližuje jednání, myšlenky a pocity lidí ve stresové situaci, jakou nepochybně válka je. Také poodkrývá jednoduchost procesů, které vedou k vytvoření stereotypu ve vnímání jiných lidí, národů i situací. Naivita, s jakou jsou mnohé události zmiňovány i kladení důrazů na události, které nejsou v dějinách zase až tak podstatné, to vše souvisí s mentalitou toho, jenž kroniku psal. Vyjadřuje také částečně i mentalitu celku, kterého se tento pramen týká. Jaké byly vůbec pohnutky pro psaní kronik? První kronikář obce Lubna, řídící učitel Adolf Vašíček, nás seznamuje s historií psaní kronik: „…již za RakouskoUherského státu byl vydán v roce 1885 guberniální výnos, kterým se nařizovalo, aby v městech a na panstvích se začaly vést pamětní knihy. V mnoha městech se tak skutečně stalo, ale nikoliv v drtivé většině venkovských obcí. Až Národní shromáždění určilo zákonem ze dne 30. ledna 1920 každé politické obci povinnost založit a vést pamětní knihu, což se ale dělo v praxi pozvolna…“.10 Kroniky vedené v 30. a 40. letech 20. století obsahují obecně zmínky o kulturních a společenských událostech obce, jako byly vlastenecké oslavy vzniku republiky, slavnosti k výročí narození a úmrtí významných osobností. Nejvíce oslavovaným je výročí narození prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Z dalších oslav je věnována pozornost církevním svátkům, někde je ovšem cítit jistou odměřenost ke katolické církvi s důrazem na odkaz Mistra Jana Husa. Dále kroniky popisují např. vývoj počasí a úspěch sklizně obilí, nehody a požáry v obci, migraci svých obyvatel, jejich narození, sňatky a úmrtí, různé epidemie nemocí, živelné pohromy, zločiny, sebevraždy a další negativní události. Z pozitivních zpráv se dozvídáme o šíření poslechu rádia,11 tvorbě a fungování kampeliček, na Čeladné a Ostravici pak o vzniku tzv. feriálních kolonií – pro prázdninový pobyt chudých dětí 10

Samotného Vašíčka požádalo vedení obce až v roce 1925 o vedení kroniky. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Lubna, díl1., s. 2. (dále jen Pamětní kniha Lubna) 11 V obci Malenovice se někteří občané nemohli sžít s představou rádiového přenosu a domnívali se, že vše je v přístroji „…nějak schované...“. Pamětní kniha Malenovic, s. 178.

10

z Ostravy a Opavy. V ostravické a malenovické kronice12 se také objevují první zmínky o turistickém ruchu. Pochopitelně pozornost kronikáře je upřena také na fenomén tehdejší doby, a to na „velkou krizi“ třicátých let, která se citelně dotkla i tohoto regionu. Nově se proto objevují záznamy o inflaci a nezaměstnaných v jednotlivých obcích, o krachu podniků apod. Další skupinu záznamů tvoří údaje o sčítání lidu a usedlostí, o prvních automobilech a sportovním vyžití hlavně v zimě. Ve zkoumané oblasti se totiž nacházejí již tradiční lyžařská střediska s dobou vzniku právě v období třicátých let. Nečekaná je také zmínka o prvních módních přehlídkách, konaných v hostinci, a to dokonce za osobní účasti podnikatele Bati. Vše tak souhrnně vyjadřuje velký kulturně-technický skok, který zdejší obce v období první republiky prožily. 3.1 Kronika jako zdroj informací o 2. sv. válce O mnohém napoví výběr událostí, které se kronikář rozhodl „na věčnou paměť“ zaznamenat. Zde již přecházíme konkrétně k mnou analyzovanému období druhé světové války. Záznamy v kronice ukazují, jak pozorně lidé a kronikář hlavně sledovali „velké dějiny“. Tedy procesy, které mohli oni sami ovlivnit jen minimálně nebo vůbec ne, ale které se radikálně podepisovaly na jejich životech (Mnichovská dohoda, vytvoření Protektorátu, významné bitvy, atentát na říšského protektora R. Heydricha apod.). Mnohde se bohužel ani nedozvíme, jak konkrétně se v dané obci díky těmto událostem změnil život, událost je pouze zaznamenána v kronice. Nejzajímavější a nejpřínosnější je pak pochopitelně přímé sdělení, jak daná událost změnila životy lidem zkoumané obce. Zde má kronika právě onu velikou historickou hodnotu. Další skupinou sdělení, kterou nám kronikář zanechal, jsou ne příliš podstatné události pouze místního uzavřeného charakteru. Jejich zaznamenání vyjadřuje hluboký údiv nad touto událostí, nebo její nezvyklost (různé nehody, lokální požáry a oslavy bez většího kontextu s dobou, přirozená úmrtí osob apod.). V tom se zápisky v kronice z období války shodují s předválečnými. Dle mého názoru se právě v době druhé světové války obracela pozornost kronikářů na zprávy z celého světa interpretované médii, neboť bezprostředně ovlivňovaly život v malých obcích Protektorátu. Jejich zaznamenání se jeví jako

12

V Malenovicích se statistika návštěv turistů vedla od roku 1930 – s roční periodou a stále stoupajícím počtem návštěv, když v roce 1930 bylo turistů v této obci 150, v roce 1937, z kterého pochází poslední údaj, pak již 327. Pamětní kniha Malenovic, s. 225.

11

zbytečné, protože kronikář je pouze zaznamenal jako stručný nástin. Neměl jiné zdroje než obecné, jako rádio, tisk a žurnály. Taková sdělení jsou pro nás v celku zbytečná, pouze informují právě o tom, že si jich lidé a kronikář všímali. Ostatně jakou měla v době druhé světové války kronika váhu, vidíme na faktu, že mnohé z nich byly během války německou správou zabaveny a na své místo se dostaly až po válce. To je případ všech mnou zkoumaných kronik, bez výjimky. Německá politická reprezentace neměla zájem na prohlubování pocitu politické samostatnosti a životaschopnosti národa, jehož budoucí osud měl být spjat pouze s Říší. Problémem proto byly jakékoliv vzpomínky na velice úspěšnou samostatnou existenci a na mnohé osobnosti, které se o ni zasadily, snad nejvíce provokovaly zápisy o slavnostech na počest vzniku republiky a také na počest prvního prezidenta T. G. Masaryka. Proto došlo k odvozu kronik, který naštěstí neznamenal současně jejich likvidaci.13 3.2 Kronikářova osobnost a jeho postavení v životě obce Pokud budeme předpokládat, že osoba kronikáře patřila a snad i dnes patří k místní elitě,14 především co se týká vzdělání a přístupu k informacím, schopnosti se vyjádřit a analyzovat událost, musíme zákonitě dospět k názoru, že patřila k osobám povolaným události zapisovat. Tudíž kroniky jistou vědeckou hodnotu určitě mají. Informace o kronikáři jsou uvedeny v jeho životopise v kronice povinně obsaženém. Ten alespoň ve stručnosti obsahuje jeho dosažené vzdělání a povolání, které vykonával. Tak potvrzuje, nebo zpochybňuje jeho fundovanost k popisu událostí. Mým názorem je, že právě pocity a emoce, které kronikář ve svých záznamech zanechal, jejich nalezení mnohde doslova „mezi řádky“, je vcelku jedinečné a přínosné. Podobným pramenem pro výzkum mentalit a nálad lidí by snad mohla být hlášení informátorů policie a jiných organizací, kteří měli přímo v popisu práce všímat si nálad a emocí lidí. Kronikář je vesměs ale jedním z davu, tedy emoce jsou zde zachyceny pravdivě a přímo, bez přetvářky.

13

Přesto se odvoz kronik výrazně poznamenal na kvalitě a obsahu jejich záznamů – např. Pamětní kniha obce Pržna vůbec nezachycuje válečná léta, i když je kronikář měl údajně dle vlastního zápisu v létě 1945 doplnit na pěti vložených listech strojopisně psaných. Toto se buď vůbec nestalo, nebo z ní později vypadly-či byly odstraněny záměrně. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Pržna, díl 1., s. 109. (Dále jen Pamětní kniha Pržna) 14 Kronikář Frýdlantu nad Ostravicí byl penzionovaný šéfredaktor pražských listů „Našinec“, tedy osoba velmi vhodná pro tuto fci. Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 230 .

12

S psaním kronik to bylo a bude, co se týče kvality, různé. Se smutkem i ironií je v mnohých kronikách zapsáno, kterak putovaly od jednoho dobrovolníka k druhému, někdy byly i povinně předány s funkcí v obci, ale přesto bílé stránky nemizely. Toto mohlo trvat až několik let.15 Prvotní nadšení a zápal některých nadšenců byl brzy vystřídán nechutí se něčemu novému učit, pracně zjišťovat a dotazovat se. Navíc v menší obci, kde se všichni občané znali a lehce tak mohl vzniknout nepříjemný konflikt s „pravdivým“ pohledem na věc, který měl každý trochu jiný. Sám kronikář nebyl historikem ani soudcem nebo novinářem.16 Přesto na něj byly kladeny požadavky po autentičnosti, objektivnosti a dokonce na hodnocení lidí a činů z hlediska správnosti jednání. To nemusel být až takový problém v mírových dobách, kdy byl každodenní život pouze občas narušen buďto pozitivní, nebo negativní událostí, většinou snadno identifikovatelnou a zaznamenatelnou. Pravdivé „velké zprávy“ z okolního světa byly zase snadno extrahovány z médií uznávaných okolím. To ovšem neplatilo pro období výjimečné, pro občanskou společnost nezdravé, jakým byla doba druhé republiky a hlavně existence společnosti v rámci Protektorátu Čechy a Morava. Tehdy se kronikář mohl dostat na „tenký led“ pravdy a domýšlení si faktů, při pokušení vidět věci pod rouškou vzrušených emocí, nebo z pouhé absence mu nedostupných faktů. Aby se vyhnuly sporům, zvolily některé obce cestu kontroly hodnověrnosti zápisů v kronice letopiseckou komisí, ustavenou ze zástupců vedení obce a někdy dokonce daly kroniku k veřejnému nahlédnutí. Psaní kroniky se občané mohli tedy věnovat pouze při vlastnostech, jako je vytrvalost a nezištnost, kritičnost a postřeh, s vidinou možných konfliktů a nedorozumění. Jedinou odměnou jim mohlo být vnitřní uspokojení nad zanecháním svého pohledu na věc a své stopy v čase. V obci Hamry17 se jednalo o řídícího učitele, v Malenovicích18 to byl také řídící učitel, navíc kronikář hodně filozofující, který vedl polemiky s historií, citoval Komenského i Masaryka, postupně si své zápisy nechal schvalovat letopiseckou komisí. Učitelství bylo asi nejčastější povolání, které kronikáři zastávali, na Čeladné kroniku vedl správce školy, dokonce byla dána lidu k nahlédnutí, tak důležitá byla její role v 15

Kronika obce Frýdlantu nebyla od roku 1936 do roku 1945 nikým vedena. Tamtéž, s. 226. Výjimka ve Frýdlantu nad Ostravicí. 17 Řídící učitel Karel Brumovský. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Starých Hamer, díl 2., s. 14. (dále jen Pamětní kniha Starých Hamer) 18 Řídící učitel František Novák. Pamětní kniha Malenovic, s. 191. 16

13

obci a tak byla vnímána. O podpisech starosty a letopisecké komise ani nemluvě. V Ostravici by se mohlo na první pohled zdát, že kronikář, civilním povoláním skladník místní prodejny „konzum“ nebyl pro svoji funkci dobře vybaven, opak je zde ale pravdou, neboť tento velice v obci politicky angažovaný člověk se doslova přes noc stal také jejím starostou. Měl přehled o dění v obci a jeho vzdělání, totiž vystudovaná obchodní akademie, bylo ve své době poměrně vysoké. Tento snaživý pisatel nakonec musel řešit mnoho problémů kolem své osoby. Po válce se vynořila řada lidí, kteří nebyli celou dobu vůbec aktivní, ale poté, v době pro ně bezpečné, se rozhodli hledat viníky svého stavu z doby okupace. Na Čeladné psal kroniku nejprve obecní školní inspektor František Kramoliš, válečné roky dopsala již ale kronikářka s netradičním zájmem - Štěpánka Glöslová, režisérka dramat, členka divadelních spolků a ochotnických divadel v regionu. Tato žena navštívila dokonce dva kurzy, jak vést kroniky, pomáhala si vlastními zápisky z dob okupace, ale využila také zápisů národního výboru a konzultací s četnickým velitelstvím. Naopak velikým zklamáním je mimořádně nezajímavá kronika obce Nové Vsi, kde ji měl vést starosta František Bezruč. Celé období války je zde zachyceno na dvou stranách, a to ještě velice diletantsky. Jedinou přesnou informací je sdělení, že od 22. 9. 1939 byly v obci zavedeny lístky na některé zboží.19 3.3 Dopisování kronik po válce Frýdlantská kronika nebyla od r. 1936 do roku 1945 vůbec psána. Byla doplněna až v září roku 1945 šéfredaktorem pražského listu „Našinec“ ve výslužbě. V Metylovicích nebyla kronika psána dokonce od roku 1928 až do roku 1946, než ji dopsal nový kronikář Jaroslav Ščerba, ředitel školy. V Hodoňovicích byla kronika ukryta a dopsána po válce. V Pržně byla „uloupena“ Němci. Úředník Ludvík Chýlek ji částečně dopisoval po osvobození, ovšem patrně ztraceno je pět vložených listů s popisem válečných událostí v obci a hlavně se vzpomínkami jejich přímých účastníků. Listy měly být do kroniky již v roce 1945 doplněny. Nemohlo se tak stát záměrně, když později v obci probíhala velmi vzrušená diskuze o vstupech do jednotného zemědělského družstva? V obci Malenovice kronika patrně zůstala po celou válku a těsně po ní byla dopsána dosavadním kronikářem, řídícím učitelem. Zajímavá situace nastala v Ostravici, ze které byla v prosinci roku 1940 kronika odvezena do úschovy 19

Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Nové Vsi, díl 1., s. 103. (dále jen Pamětní kniha Nové Vsi)

14

Moravského zemského archivu v Brně, a to z nařízení okupačních úřadů20. Před odevzdáním však byla kniha úředníkem pro jistotu opsána a na konec byl v prosinci 1945 navrácen její originál. Po válce proběhlo její doplnění z obecních protokolů. Nový kronikář ji ale také doplnil pasážemi „ O vzniku a rozvoji dělnicko-socialistického hnutí“, neboť dřívější kronikář tuto pasáž pro svou službu jiným sociálním třídám dle nového kronikáře nezapsal. Veškeré pozdější zápisy byly již silně podbarveny komunistickou rétorikou a ideologií. Čeladenská kronika je dle mého názoru kvalitně dopsána bezprostředně po válce již zmíněnou kronikářkou Glöslovou, ale bohužel nese v sobě i jistou ideologickou determinaci textu, byť kronikářka nepopisuje dění jednostranně a nebojí se zmínit i chyby konané ji obdivovanou komunistickou stranou.

4. Prolog druhé světové války Jak tedy vnímali zdejší lidé příchod druhé světové války? Válka pro ně začala vlastně již příchodem německé branné moci do republiky – byl to první hmatatelný a zcela neklamný signál proměn, které nastaly. Zmíněno bývá obsazení Ostravy, které proběhlo do 21. hodiny večer 14. března,21 ale také hrdinný odpor v Czajankových kasárnách ve Frýdku-Místku, který patřil v českých zemích k ojedinělým činům. Byl vnímán s hrdostí, ale i beznadějí, jejímž aktem ve skutečnosti doopravdy byl. Kronikáři nemohli ovšem vědět, že „předčasné“ obsazení části severní Moravy je také jeden z prostředků Adolfa Hitlera, jak vyvinou tlak na prezidenta Háchu pro souhlas s celkovou okupací.22 Intermezzem všech blížících se událostí byla také Mnichovská dohoda, která byla de facto pouze přípravou na obsazení zbytku republiky, je v kronikách popsána s odporem a pocitem zrady,23 se vztekem, ale i s nadějí a povšimnutím si, že lidé získávali opětovně naději ze „zachráněného“ míru a doufali v nějaké budoucí napravení.24

20

Toto nařízení vycházelo patrně ze snah omezit jakékoliv vzpomínky na samostatnost, které by tak navíc byly podpořeny psanými postřehy. Toto nařízení jistě platilo pro všechny obce, otázkou zůstává, jak moc bylo jeho plnění kontrolováno. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Ostravice, díl 1., s 222. (dále jen Pamětní kniha Ostravice) 21 PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. Praha: Práh, 1998. s. 23. 22 PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. Praha: Práh, 1998. s. 20. 23 Pamětní kniha Frýdlantu, s. 241. 24 Pamětní kniha Pržna, s. 104.

15

4.1 Příchod wehrmachtu, činnost německých ozbrojených složek Vstup wehrmachtu do některých obcí se udál již v noci 14. března, tedy v době, kdy ještě nebyl prezidentem JUDr. Emilem Háchou podepsán Protokol o ochraně Říší, to znamená, že i dle nacistického právního pořádku bylo toto obsazení nezákonným aktem. První obsazenou obcí se stala 14. března ve 21 hodin večer Baška, nejbližší obec k městu Místku, odkud jednotky přicházely. Občané Ostravice již 14. března tušili blízkost okupace. Proto se z obce vydala do města Místku dvojčlenná civilní hlídka, která byla již postupující německou armádou vrácena. Až ve středu 15. března se německá armáda objevuje v Janovicích, kam přichází polní dělostřelectvo. Ten den se armáda objevuje také v Malenovicích, odkud se měli vojáci vydat na už obsazenou Ostravu. Také již čekající obec Ostravice25 byla obsazena a ihned zde vojsko u nádraží demonstrativně připravilo protiletecká děla. Město Frýdlant bylo okupováno po půlnoci na 15. březen, když němečtí vojáci již po 22. hodině drželi prženský most přes řeku Ostravici – jednalo se o armádu postupující z Ostravy. Město bylo rychle rozděleno do obvodů, které hlídali jednotliví straničtí důvěrníci. Strana si ostatně již před válkou vedla kartotéku o některých význačnějších občanech.26 Ještě před obsazením tohoto města musela být logicky obsazena obec Lubno, ležící před řekou Ostravicí a asi těsně po obsazení města samotného obec Nová Ves. Obě zmíněné obce jsou dnes součástí města Frýdlantu a ve svých kronikách příchod okupačních vojsk nezaznamenávají. Až poté bylo obsazeno Pstruží, Čeladná a Staré Hamry, všechny tyto obce byly totiž spolu na jedné ose postupu. Čeladná je také jedinou obcí, ve které je zmíněno vítání okupační armády spojené s heilováním, a to dětmi zdejší základní školy, které k tomu donutila česká učitelka,27 mající za manžela Němce. Ze Starých Hamer postupovali Němci dále na Turzovku k slovenské hranici, při velkém vzteku českých obyvatel, obě strany se zde ale respektovaly a nedošlo k žádným provokacím. Do Starých Hamer se také vrátili mobilizovaní i aktivní vojáci, dva z místních vstoupili

25

Ostravice měla být obsazena o půlnoci ze 14. na 15. březen, což ovšem odporuje zmínce o obsazení Frýdlantu až po 2 hodině ranní dne 15. března, neboť obec leží až za tímto městem a mohla být obsazena pouze z tohoto směru. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek- Místek. Pamětní kniha Ostravice, díl 1., s. 395. (dále jen Pamětní kniha Ostravice) 26 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 98. 27 učitelka se jmenovala Jarmila Uhlářová. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Čeladné, díl 1., s. 79. (Dále jen Pamětní kniha Čeladné)

16

později do nově zřízeného vládního vojska.28 Naopak bez určení dne obsazení se setkáváme v kronice obce Hodoňovice.29 V prženské kronice bohužel popis obsazení také chybí, ves se ovšem nacházela v ose hlavního postupu, a jelikož most za ní byl obsazen již večer 14. března, muselo její obsazení proběhnout také v tento den. Totéž platí pro obec Kunčičky u Bašky. Do všech obcí přicházelo německé vojsko v letních uniformách, vesměs pěchota a dělostřelectvo, na Čeladné dočasně pobývala také jízda a dle kronikáře i „útočné jednotky“, usídlené v zahradě místní továrny.30 Jednotky ubytované ve zdejší škole strhaly portréty prezidentů Masaryka a Beneše. V městě Frýdlantu se objevily větší jednotky, a jak kronika líčí, po celou válku se zde střídaly další a další, takže město bez vojska prakticky nebylo. Vojsko bylo ubytováno jak ve městě, tak po vesnicích, a to hlavně ve školách, hostincích i soukromých obydlích, někde spali vojáci přímo v domě, jiní občané je ubytovali v nevytopených přístavcích.31 Někde také snad pro demonstraci síly rozmístili němečtí vojáci po obci děla, hlavně na významnější místa a křižovatky.32 Chování okupační armády mělo být sebevědomé až vyzývavé. Nikde se ale nevyskytuje ani zmínka o přestupcích, obtěžování nebo krádežích občanům, z čehož vyplývá, že morálka musela být vysoká a kulturnost okupační armády také. Pouze v několika kronikách je zmíněno roznášení a rozlepování letáků vojáky. V Ostravici se jednalo o příkazy k odevzdávání zbraní, také byl odzbrojen zdejší obecní strážník již při cestě do úřadu.33 V Hodoňovicích naopak roznášeli vojáci letáky o osvobození Říší, které byly tištěny v Místku, přestože ve vsi nebyli žádní Němci. Dobré chování se neměnilo po celou válku, kdy v kronikách nejsou zaznamenány žádné zločiny armádních složek, nikoliv politických a policejních samozřejmě. Co se týká nějakého obtěžování, pouze občané obce Hodoňovice měli být při příchodu do své vsi z misie v Místku zastavováni a legitimováni přicházejícími vojáky, kteří měli také roznášet po obci ony letáky. Jak na to obyvatelé reagovali, se nedozvídáme. Čeladenská kronika

28

Pamětní kniha Starých Hamer, s. 1. Dle dalších údajů se mívám, že byly obsazeny také již 14. března. 30 jednalo se továrnu A. Zaara. Pamětní kniha Čeladné, s 54. 31 Někteří občané Janovic měli vojáky ubytovat na důkaz vzdoru a lhostejnosti ve stodolách. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek. Pamětní kniha Janovic, díl 1., s. 87. (dále jen Pamětní kniha Janovic) 32 Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Hodoňovic, díl 1., s. 87. (dále jen Pamětní kniha Hodoňovic) 33 Pamětní kniha Ostravice, s 401. 29

17

zase s despektem poznamenává, že vojáci bezprostředně po ubytování začali cvičit parádní pochody na cestách v obci.34 Všechny kroniky shodně popisují stísněnou náladu obyvatel, kteří se nemohli smířit s končící samostatností jen dvacet let trvajícího státu. Někteří obyvatelé Pstruží až do oficiálního vyhlášení vzniku Protektorátu Čechy a Morava Adolfem Hitlerem na Pražském hradě tvrdili, že vojsko zemí pouze prochází na ochranu Slovenského státu a vše je pouze dočasný stav.35 Tuto iluzi nechtěně podpořila část vojska dlícího na Ostravici, která skutečně projela již 15. března na Slovensko.36 Podobné domněnky se ale nekolovaly pouze v této malé vsi, nýbrž se jich chvíli držela při předchozím obsazení Ostravy také oficiální místa v Praze.37 obsazení V Bašce měli být němečtí vojáci údajně vítáni některými přívrženci agrárníků.38 Vojsko bylo tedy ubytováno, a hned další věcí, o které se dozvídáme, bylo skupování potravin, užitkového zboží denní spotřeby i luxusních předmětů. Tento jev, jehož si samozřejmě obyčejný člověk nemohl nevšimnout, byl způsoben uměle stanoveným kurzem říšské marky ke koruně, který byl jedna ku deseti. Při značné kupní síle koruny byli vojáci velice překvapeni, s jakou lácí se v republice setkali. Proto bylo vše rychle skupováno, a jak konstatují kronikáři, následně posíláno domů do Říše. Takto konstatuje jak Frýdlantská kronika, kde se voják Wehrmachtu udiveně díval na množství zákusků, které dostal za pouhou jednu marku,39 tak třeba kronika Janovic, Bašky nebo Pstruží,40 která zajímavě vysvětluje skupování potravin německým vojskem jako příčinu brzkého zavedení přídělového systému. Toto tvrzení je ovšem popřeno oficiální politikou říšské vlády, která podporovala skupovaní v obsazených zemích nejen tehdy, ale také v pozdější době.41 Na Ostravici se měli vojáci zase podivovat nad

34

Pamětní kniha Čeladné, s. 63. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Pstruží, díl 1., s. 59. (dále jen Pamětní kniha Pstruží) 36 Pamětní kniha Ostravice, s. 403. 37 Německé úřady totiž po obsazování již 14. března odpovídaly velice neurčitě. Pasák, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha 1998, s. 24. (dále pouze Pasák) 38 Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Bašky, díl 2., s. 16. (dále jen Pamětní kniha Bašky) 39 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 245. 40 Pamětní kniha Pstruží, s. 59. 41 Podporoval to také např. Göringův rozkaz o možnosti nakoupit si a domů s sebou vzít cokoliv, co unesou. Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha 1999. s. 376. (dále pouze Brandes) 35

18

absencí údajně týraných Němců v nitru Československa, které měli zachránit.42 Tento jev ovšem nebyl výjimečný a odhaloval děsivou lživost a moc propagandy nacistů.43

5. Realita válečných let Každodenní realita se podepsala na špatné až letargické náladě občanů, kteří již přestávali věřit v možný obrat na frontách a porážku nacismu, spojenou s opětovným osvobozením. V kraji se velice aktivizovala německá menšina, a jak jsem již zmínil, přihlásila se o své místo ve veřejném životě do té doby zcela utajovaná pronacistická skupinka lidí, ke kterým se přidali další, cítící z toho plynoucí výhody. Za ně měli ale po válce často také zaplatit vězením, nebo odsunem z republiky. Tak se stalo, že v městě Frýdlantu se v místní továrně Norma, která byla největší v regionu, utvořila pronacistická skupinka složená z Němců a Čechů, kteří si změnili státní příslušnost. Tito lidé pak patřili dle kronikářů k nejhorlivějším podporovatelům nového režimu. Pro obyčejné, protiněmecky smýšlející obyvatele byli velice nebezpeční. Jako typického představitele bych zde uvedl Jana Kadeřu, který se stal tzv. Regierungskomissarem, poněmčil si své jméno na Hans Kadera a byl pro frýdlantskou kroniku jakýmsi symbolem kolaborantství a zla. Tento úředník byl ve stálém spojení s hejtmanstvím a oberlandratem v Ostravě. Osobně uspořádal také velikou slavnost pro německé děti v bývalé Sokolovně, kdy celá ulice byla povinně vyzdobena prapory s hákovými kříži.44 V jiných obcích se ale neaktivoval nikdo, neboť zde německá menšina vůbec nebyla.45 Kronikáři, stejně jako obyčejní lidé jsou ale v této době na chování německé menšiny pochopitelně velice citliví a neopomenou zmínit „povýšenecké“ chování, jakmile je k tomu důvod.46 Jsou zmiňovány veselky příslušníků Gestapa47 v obecních hostincích, třeba organizace Hitlerjugend využila prostorů kláštera v městě Frýdlantu, také uspořádala slavnost pro matky svých členů v tomto městě.48 Ostatně různé pochody, demonstrace a projevy, pořádané nacistickými organizacemi v patřičných 42

Pamětní kniha Ostravice, s. 403 Některé německé vojenské skupiny vezly při okupaci s sebou také smuteční věnce pro údajně zabité Němce, a po odhalení lži sami velitelé vyjádřili opovržení nad propagandou. Pasák, s. 30. 44 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 250. 45 Pamětní kniha Hodoňovic výslovně uvádí, že z jejich občanů nekolaboroval nikdo. Pamětní kniha Hodoňovic, s.89. 46 Typický je popis této menšiny v Bašce. Pamětní kniha Bašky, s. 49. 47 Pamětní kniha Hodoňovice, s. 116. 48 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 250. 43

19

uniformách, byly poměrně časté. Měly nepřátelskému českému okolí ukázat svou sílu, soudržnost i sebevědomí, což se skutečně dělo. To lze usoudit také ze stylu, jakým byly tyto akce popsány v kronikách. Za pokus o praktické provedení germanizace jsou označovány dobrovolné i povinné kurzy německého jazyka pro široké občanstvo i úředníky, případně obecní funkcionáře. Tohoto jevu si všímá poměrně dost kronik. Z Malenovic se dozvídáme o kurzu, který začal hned 16. dubna 1939 v místní škole pro širokou veřejnost, měl trvání třech měsíců a řídil jej místní farář Rainoch, navštěvovalo jej ale pouze 20 lidí bez bližšího určení.49 Kurzy byly více navštěvovány při prvních velkých německých vítězstvích v Sovětském svazu, obyvatelé Protektorátu se ale zase brzy vzchopili a došlo k jejich úbytku v těchto kurzech.50 Co se týká postojů k protektorátní vládě, moc se o nich nedozvídáme. V kronice Pstruží se objevuje zmínka, že lidé považovali protektorátní vládu za zrádce národa, kteří dojdou trestu.51 V Kunčičkách u Bašky kronikář podrážděně komentoval nucení k česko – německým nápisům, kdy např. ryze česká obec dostala druhé jméno Klein–Kunzendorf bei Friedberg. Objevily se další nápisy, jako Schule apod.52 5.1 Suspendování starosty Pro názornou ukázku, co se často v této době dělo v regionu s postem starosty obce, použiji příkladu Starých Hamer. Tady byl současný starosta odvolán a komisařským starostou se po dosazení z krajského úřadu stal Vincenc Božoň z lesní správy, o kterém bude ještě mnohokrát řeč. Dosavadní starosta Krasula své odvolání ale nebral na vědomí a tak chvíli vedle sebe působili starostové dva. Teprve poté, co bylo příkazem shora rozpuštěno obecní zastupitelstvo, vládnul obci komisařský starosta sám.53 Zajímavé je, jak kronikář připouští, že nebýt jeho vzpupnosti, nikdo by si na něj nestěžoval. Neměl totiž rád udavačství, jeho rozhodování bylo objektivní, snesl i hrubší slova stěžujících si občanů a hlavně se nikomu nemstil. Obecní finance uvedl do 49

Pamětní kniha Malenovice, s. 273. Brandes, s. 143. 51 Pamětní kniha Pstruží, s. 59. 52 Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Kunčiček u Bašky, díl 1., s 269. (dále jen Pamětní kniha Kunčiček u Bašky) 53 Pamětní kniha Starých Hamer, s. 12. 50

20

takového pořádku, že po jeho nedobrovolném odchodu zde zbylo aktivu přes jeden milion korun, čemuž pomohla ovšem i inflace. Ke kladnému hodnocení této rozporuplné osobnosti přispívají také další informace, totiž že Božoň byl přísným a dobrým hospodářem, tvrdým také sám k sobě. O propuštěnce od finanční stráže bývalé republiky se postaral tak, že je zaměstnal jako obecní úředníky. Jednou z obcí, kde k suspendování starosty neproběhlo, byly Kunčice u Bašky, kde osvědčený Josef Fajkus mohl s obtížemi působit dále.54 Ve většině zkoumaných obcí ovšem došlo k suspendaci starosty, někde doslova „na hodinu“, jako se tak stalo v Malenovicích, kde vojenský velitel úseku Frýdlant nad Ostravicí ustanovil komisařským starostou řídícího učitele Františka Nováka, dosavadní starosta Kubánek byl ihned zproštěn. Nový starosta rezignoval na vlastní žádost,55 na to okresní úřad zrušil na celé obecní zastupitelstvo a vedení se ujela pěti členná správní komise s předsedou, dosavadním obecním poslem.56 V Ostravici se komisařským starostou dne 21. března stal Čech Svatopluk Medek, do té doby arcibiskupský nadlesní a správce pily, jelikož měl manželku z Vídně a uměl tak německy.57 Těchto změn se účastnil německý důstojník a kolaborant, továrník Hans Kadera, který místní obecní zastupitelstvo sice nezrušil, ale dne 21. dubna 1940 důsledně kontroloval složení slibu o věrnosti vůdci a říši do rukou okresního hejtmana, komisaře Sýse.58 Dosazovaní komisařských starostů podle stejného scénáře se dělo po celém Protektorátu, často tam, kde byla v českém prostředí nějaká menší německá skupina.59 5.2 Přepad Polska oblasti Beskyd Válka proti Polsku, která vypukla v září 1939, byla zahajována mimo jiné i z tohoto prostoru, neboť právě z vesnice Janovice vyjížděla v noci na 1. 9. údajně celá divize německé armády. V srpnu 1939 přišly do obce jednotky RAD,60 které byly ubytovány ve škole a v hostincích. Odtud jezdili vojáci do obce Dobrá a do Raškovic61 stavět překážky a kopat zákopy. Drátěné překážky se posléze objevily i v katastru 54

Pamětní kniha Kunčičky u Bašky, s. 255. Stalo se tak 28. dubna 1944. Pamětní kniha Malenovic, s. 289. 56 Tamtéž. 57 Pamětní kniha Ostravice, s. 416. 58 Tamtéž. 59 Pasák, s. 144. 60 Reichsarbeitsdienstu – Říšské pracovní služby, povinné pro brance wehrmachtu před nástupem na armádní výcvik. Pamětní kniha Janovice, s. 83. 61 Tyto obce a jejich dějiny nejsou předmětem této práce, ale Kronika obce Janovice je výslovně zmiňuje. Tamtéž. 55

21

Janovic. Poté dorazily další RAD jednotky stavět prozatímní prkennou cestu k obci Raškovice. Právě po té projíždělo přes celou noc na 1. 9. 1939 německé vojsko při útoku na Polsko. Ihned poté byli místní občané hejtmanem nuceni k odkupu této cesty, která ovšem neměla pro obec žádný význam. Občané zde také sledovali již zmíněné kopání zákopů, kterého se nakonec zčásti museli sami bezplatně zúčastnit. Vše bylo chystáno pro případné zachycení polského protiútoku, který ovšem neproběhl ani v náznaku. Zmínku o přepadu Polska nacházíme také v malenovické kronice, když zde vojsko 30-31. srpna 1939 obsadilo školu, aby vedlo i z této obce útok.62 5.3 Přídělový systém a vesnický člověk Prostého člověka samozřejmě zajímá mezi jiným nejvíce, co má k jídlu, jestli je jídla dost a nestrádá-li. Zvláště, když je po něm vyžadováno zvýšené pracovní úsilí. A právě zde se dostáváme k asi nejobsáhlejší části vyprávění kronik o druhé světové válce. Tomu, od kdy se zaváděly potravinové lístky, co všechno na ně postupně bylo vydáváno a jak se s prodlužující válkou rozmáhal černý obchod a „černé“ zabijačky, se kronikáři věnují nezřídka na několika stránkách. Připojena bývá i tabulka porovnávající ceny a množství potravin, které mohli lidé nakoupit před a poté během války. Lidé na vsi měli nespornou výhodu oproti městskému obyvatelstvu v tom, že se mnoha potravinami byli schopni samozásobit. Také byla běžná výměna potravin se sousedy, proto jsou popsány dokonce i situace, kdy si lidé potravinové lístky, na které měli nárok ani nebrali, nebo je vůbec nevypotřebovali. Nedostatkovým zbožím se v podstatě hned od začátku přídělového systému stala obuv a oblečení. Obojí směřovalo v převážné míře do vlastní Říše a na frontu. S postupující válkou se přídělový systém stále rozšiřoval, například na tabák, otop i stavebniny. Dávky se ale stále snižovaly, což bylo bráno v úvahu s pochopitelnou nelibostí. Kronika Bašky popisuje, jak byly od listopadu 1939 zavedeny přídělové potravinové lístky, poté také na další věci, lidé toho ale nevyužívali, neboť měli všeho dost.63 Z kroniky Malenovic se přesněji dozvídáme, že již 1. 10. 1939 byl zaveden přídělový systém pro maso, tuky, chléb a mouku, cukr, mýdlo, mléko. Později také na vejce, brambory a zeleninu. Následovaly lístky na další životní potřeby, tzv. šatenky a tabačenky.64 5.4 Povinné dávky státu 62

Pamětní kniha Malenovice, s. 273. Pamětní kniha Bašky, s. 18. 64 Pamětní kniha Malenovic, s. 278. 63

22

Rok 1940 přinesl povinný odvod koní a také povinné dávky mléka, to se dozvídáme z kroniky Bašky.65 Malenovická kronika zase upřesňuje zemědělské povinné odvody, tedy že se plnily i z medu a slámy, jatečního dobytka, másla, vajec, obilovin a krmného obilí. První dávka dobytka odešla v už říjnu 1940, svody odváděného dobytka byly pravidelně ve městě Frýdlantu. Došlo také k zaplombování domácích mlýnků, tzv. „šrotovníků,“mlelo se dále, ovšem načerno. Celková samozásobitelská dávka zemědělci byla na začátku války úředně stanovena na 21 kg, později se snížila na 16 – 14 kg na osobu. Všechno, co bylo vyprodukováno nad limit, se stávalo dávkou státu, kontingentem. Mletí bylo možné oficiálně dále pouze v určených mlýnech na úřední povolení, byl vydán zákaz volné pastvy dobytčete, také pro porážku prasete doma bylo nutné získat úřední povolení. Pokuta za nedodržení těchto nařízení byla stanovena na 5–10 000 korun.66 V Malenovicích ovšem nebylo dle kronikáře množství dávek skoro nikdy splněno, v roce 1943 měli místní zemědělci např. dodat celkem 6 vagonů brambor, ale místo toho jich bylo dodáno jen něco kolem 300kg. Pouze požadované množství hovězího masa bylo v dodávkách dodržováno, vepřové maso ale asi pouze z 60%. Starosta to na okresním úřadě dle kronikáře vždy „…nějak šikovně spravil…“, takže nikdo nebyl přes četné výhrůžky potrestán.67 Kronika Starých Hamer zaznamenává zavedení povinných kontingentů pro státní účely bezprostředně po obsazení německou armádou, ty byly těžké, přesto byly plněny při používání známých triků, jak jednat s kontrolory.68 5.5 Šmelina a černý obchod Kronika Malenovic upozorňuje na rychlý vzrůst šmeliny, se kterou se úřady pokoušely marně bojovat častými kontrolami s četníky a vojskem. Po úkrytech se hledaly hlavně brambory, obilí, ale i dobytek. Obyvatelé se bránili tím, že zavedli upozorňování větších rolníků po školních žácích při příchodu kontrolorů do obce. Jednotliví členové kontrol byli také upláceni jídlem a pitím od obecních funkcionářů.69 Objevuje se dokonce velice upřímné sdělení, že mnoho za první republiky velmi zadlužených sedláků se během války zcela zbavilo dluhů, naopak zlepšovali svá obydlí 65

Pamětní kniha Bašky, s. 19. Pamětní kniha Malenovic, s. 227. 67 Tamtéž, s. 282. 68 Pamětní kniha Starých Hamer, s. 16. 69 Pamětní kniha Malenovic, s. 279. 66

23

a získali mnoho movitých věcí. Vůči lidem z měst uplatňovali „keťasské ceny“ a za 1kg másla požadovali i 600 korun, za 1 kg špeku 800 korun, za litr mléka pak 20 korun, jedno vejce stálo 15 korun.70 Obyvatelé měst mohli také potraviny vyměnit za movitý majetek, nejčastější byla výměna za prádlo, cukr a obuv, případně látky, tedy za věci, které se daly sehnat lépe právě ve městech. Také do Starých Hamer se vrátila směna a černý trh, obojí známé z dob první světové války. I v této kronice se nalézá kritické tvrzení, že právě pro černý trh a nikoliv pro přežití si schovávali zemědělci povinné dávky.71 Je zmíněna směna hlavně za cukr, který byl potřebný pro výrobu pálenky načerno. Stejné, jako v ostatních vsích to bylo s výměnou za textil a obuv z města. Mnoho obyvatel Starých Hamer tak nakonec dobře zbohatlo, pasekářské holky se dobře oblékaly a dokonce až statisíce korun, získané šmelinou, byly zjištěny při měnové reformě v roce 1945 po skončení války. Všichni občané tak snadno právě díky šmelině a inflaci splatili lichvářské i bankovní dluhy z dřívějších dob.72 5.6 Zaměstnanost a pozitiva v době okupace Zaměstnanosti ve městě Frýdlantu pomohlo zřízení několika pil pro výrobu montovaných prefabrikátů na dřevěné baráky pro Říši, používaných jako nouzová obydlí ve vybombardovaných městech.73 Jedním z mála pozitiv, o kterém se také dozvídáme, bylo, že díky inflaci již lidé nemuseli chodit pěšky. Jízda vlakem se stala levná, ale v zimě byla pro poničené a přeplněné vagóny nepříjemná.74 Zajímavostí také byla rozhraničovací komise se Slovenskem, která zasedala dne 30. května 1941 u Masarykovy chaty v katastru obce Ostravice, kdy Ostravice dostala 1ha a 50a země nazpět od Slovenského státu, kromě toho pak ještě další menší pozemky.75

5.7 Školství Školy byly po vzniku Protektorátu pochopitelně značně omezeny, neboť při snaze likvidovat povědomí o národní svébytnosti Čechů, Moravanů a Slezanů se vzdělání nehodilo, na druhé straně bylo třeba podpořit růst počtu pracovníků 70

Tamtéž, s. 282. Pamětní kniha Starých Hamer, s. 16. 72 Tamtéž, s. 17. 73 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 251. 74 Pamětní kniha Starých Hamer, s. 18. 75 Pamětní kniha Ostravice, s. 419. 71

24

v průmyslu, když vlastní mužští zaměstnanci v Říši měli povinnosti na frontách válčící Evropy. Ve městě Frýdlantu, v klášteře sester Boromejek, tak vznikla německá škola pro české děti, jejichž rodiče sami změnili svou státní příslušnost.76 Tuto školu zmiňuje také kronika Starých Hamer, když ji popisuje jako místo, kde se vyučovaly děti hrstky českých odrodilců. Vyučoval zde učitel jménem Farník, původem z Těšínska, kolem něhož se utvořil celý spolek různě majetných Němců.77 5.8 Spolková činnost a nucené oslavy V Hodoňovicích byly všechny spolky, vyjma Národního souručenství, postupně rozpouštěny. Zajímavá byla stížnost Ostravických, v jejichž obci se o víkendech a svátcích, zvláště pak v letním období, pohybovalo mnoho turistů a výletníků německé národnosti, takže se dozvídáme, že: „…v neděli to u nás vypadalo jako v Berlíně, všude byla slyšet jen němčina…“.78 Tak kronika vystihuje snahu ostravských Němců si v beskydských obcích Ostravice a Staré Hamry udělat víkendovou německou oblast. Čeští turisté a jejich spolky odtud byli vytlačováni. Ve Frýdlantu poskytla bývalá Sokolovna prostory pro nový biograf Moravia, ale také zde bylo ustaveno kuratorium mládeže.79 Povinné oslavy jsou součástí ideologického působení snad každého totalitního režimu, proto nepřekvapí pokusy o jejich vnucení lidem i zde, v typicky české oblasti Beskyd. Jedna z prvních takových vlajkosláv s celoprotektorátní povinností vyhlásila protektorátní vláda po vítězství německých vojsk v Belgii v červnu 1940, respektovala ji však jen hrstka soukromých osob.80 Kronikář poznamenává, že v obci Čeladné Němci v roce 1941, pro jejich armády vojensky veleúspěšném, všude psali “V“ jako Victoria, tedy vítězství – ovšem čeští lidé si šeptali, že to znamená „ven“!81 V Kunčičkách u Bašky zase v den oslav obsazení republiky moc lidí nevyvěsilo povinné vlajky, čím nesplnili očekávání úřadů. Jelikož se to příští rok opakovalo, přišel úřední trest z německého okresního hejtmanství v podobě zákazu tradičního stavění máje,82 což nesla těžce místní mládež. V obci Pstruží visely dle kroniky prapory o

76

Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 112. Pamětní kniha Starých Hamer, s. 3. 78 Pamětní kniha Ostravice, s. 234. 79 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 151. 80 Brandes, s. 132. 81 Pamětní kniha Čeladné, s. 66. 82 Pamětní kniha Kunčiček u Bašky, s. 272. 77

25

svátcích pouze na budově školy a domku jediných rodilých Němek zde, sester Leese, jinak nikde.83 5.9 Totální nasazení V kronice Starých Hamer se dozvídáme, že v městě Frýdku-Místku byl zřízen Arbeitsamt, kde si každý občan nad 14 let musel obstarat pracovní knížku a občanskou legitimaci. Dále se zde lidé dozvěděli o pracovní příležitosti v Říši a různých výhodách práce zde. Mnozí poté skutečně dobrovolně odešli do Říše, vraceli se s velkou chválou a lákali ostatní.84 Z dobrovolnosti se později stala nepříjemná povinnost. Mnoho lidí začalo již v mladém věku vstupovat do manželství, neboť úřady povolávaly vesměs pouze svobodné.85 Tak v roce 1942 odvedl úřad z Frýdlantu 80 lidí ve věku 20-25 let na práci v Říši, z toho dvě dívky k železnici.86 Velice dramatický zvrat mělo totální nasazení pro občana Eduarda Demka z Kunčiček u Bašky, který byl jako ročník 1922 nasazen na práci do Plavna, kde byl 15. června bez varování uvězněn a poté nucen k přijetí říšskoněmeckého občanství, což odmítal. Bal za to vězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde na konec přežil všechna strádání a byl zde 11. dubna 1945 osvobozen americkou armádou.87

6. Aktivity německé menšiny, změny národnosti a kolaborace Aktivita německé menšiny, která se v oblasti postupně rozrůstala jednak přihlášením se některých občanů k této národnosti, ale také zvýšeným přistěhovalectvím z bombardovaného Německa, měla vzrůstající tendenci. O Bašce se bez dalších podrobností dozvídáme, že zde byli tři rodilí Němci s rodinami, 8 přestoupivších na Německé občanství a 1 německý Žid, kterému ovšem byla jeho národnost později osudná, neboť tento majitel cihelny byl zabit v kamenolomu při internaci.88

83

Pamětní kniha Pstruží, s. 62. Pamětní kniha Pstruží, s. 60. 85 Tento jev byl podobný v celém Protektorátu. Strach z totálního nasazení byl větší než z možných variant politického vývoje. Fialová, Ludmila a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1996, s. 332. 86 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 242. 87 Adamec, Tomáš: Bojovali za svobodu. Občané Frýdecko-Místecka v boji proti nacismu. Frýdek-Místek 1999, s. 79 – 84. (dále Adamec: Bojovali za svobodu) 88 Jednalo se o Pavla Steinselmeidera, spolumajitele místní Cihelie a prokuristu. Pamětní kniha Bašky, s. 49. 84

26

S problematikou závažné kolaborace se setkáváme hned v několika obcích, včetně města Frýdlantu. Kronika Pstruží se šíře zmiňuje o přestupech na německé občanství, případně o „aktivizaci“ zde žijících Němců. Již za první republiky zde byla usazena rodina sester Leese – ty se po okupaci hned přihlásily do NSDAP, o jejich dalším chování k českému obyvatelstvu však nevíme nic. Výrazněji negativně se ovšem projevila skupinka zde narozených Čechů. Mezi nimi dva mladíci, Jaroslav Bialek a Jaroslav Šimčák, kteří nejprve pouze dobrovolně odjeli za prací do Říše,89 pak se ale o dovolené bavili pouze německy a nejen tím proti sobě poštvali sobě zbytek obce – kronika je popisuje jako lidi zcela pohlcené propagandou, když Bialek se dokonce dobrovolně přihlásil do wehrmachtu.90 Další zdejší občan, Josef Štefek, společně s Josefem Kurečkou získali několik charakterově podobných občanů Pstruží a založili s nimi organizaci sice protektorátními úřady nepovolenou, ale německými místy trpěnou,91 známou jako „Zelené hákové kříže“.92 Nedařilo se však získávání žádných dalších členů, takže začali útočit na starostu obce a členy obecního zastupitelstva, aby k nim také vstoupili. Ti ale tak neučinili a Kurečka sám byl nakonec pro nedodržování úkolů poslán za trest na práci do Německa.93 Převzít moc se české fašistické skupince nepodařilo tedy ani zde v Pstruží, ani nikde jinde v regionu. Další k německé národnosti přestoupivší občané Pstruží byla rodina Rostova, a to dobrovolně z prospěchu, jmenováni jsou i další.94 O centru nacistického hnutí, které bylo jinak „dobře utajené“, se zmiňuje právě kronika Frýdlantu, když jím byla místní továrna „Norma“ a vůdcem místních nacistů se stal její majitel Hikl.95 Místní organizace dokonce v kritické první dny okupace obsadila dráhu, poštu a další klíčová místa v obci, přičemž je vedl odrodilý Čech Jan Kadeřa, původem z již zmíněné vesnice Pstruží. Za zásluhy byl poté jmenován do funkce Regierungskomissar . Ubytovával tak například vojsko ve škole, v klášteře a hostinci, ale i v soukromých bytech, když jak již bylo řečeno, pouze několikrát za okupaci nebylo po kratší dobu ve městě žádné vojsko. Naopak Hodoňovice měly být obcí bez kolaborace, ani na místní dva Němce nejsou v kronice zaznamenány žádné stížnosti. V Malenovicích, kde před zřízením Protektorátu žádní Němci nebyli, se sice 89

Můžeme se pouze domnívat, zda to bylo jen kvůli hmotnému prospěchu, jako se jednalo v případě některých občanů dalších obcí. 90 Jestli a kde ve skutečnosti sloužil, se bohužel nedozvídáme. Pamětní kniha Pstruží, s. 60. 91 Pasák, s. 115. 92 Pamětní kniha Pstruží, s. 62. 93 Tamtéž. 94 Např. Josef Rajnošek. Tamtéž, s. 60. 95 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 245.

27

k německé národnosti přihlásil již v roce 1939 penzionovaný velitel četnické stanice Josef Poloczek s celou rodinou, přesto jeho chování vysloveně neodsuzováno nebylo.96 Jelikož měl jako rodák od Těšína pouze německé školy a chtěl patrně využít nabízených výhod, nechal se také znova aktivovat pro policejní službu. V Ostravici se zase jediný Němec toho času zde žijící, shodou okolností potomek místních fojtů a syn prvního starosty obce Viktor Pawliska, který měl být jako spolehlivý člověk určen k vyššímu úřadu, ničeho nedočkal. Byl totiž raněn mrtvicí a následně pochován v SS uniformě do rodinné hrobky. Jinak se k Němcům v této obci přidali také místní nadlesní a kovodělník, dále navrátilec z Podkarpatské Rusi, celkem se jednalo o čtyři lidi v první vlně, poté o další osm s některými rodinnými příslušníky. Důvodem byl německý partner a prospěchářství.97 Obec Kunčičky u Bašky neměla žádného občana s německou národností, ani udavače nebo přestoupivšího na německou státní příslušnost, přesto se v prvních mírových dnech května roku 1945 právě zde dle kroniky hledá viník a soudí se tu. Národní výbor totiž odsuzuje devět občanek za „poskvrnění cti s Němci“.98 Také Čeladná měla své německé obyvatele, jejichž počet není přesně zaznamenán, ale z textu jasně vyplývá, že jich nebylo málo, snad postupem válečné doby až několik desítek. Pár význačnějších obyvatel bylo také po skončení války partyzány popraveno, k čemuž se dostaneme dále. Nechvalně proslulá konfidentka gestapa, Marie Ryppelová, která pomáhala potřít výsadek z Velké Británie s označením Wolfram, byla zlikvidována právě v katastru této obce. Specifická situace byla v obci Staré Hamry, kde mělo být Němců více než v dalších obcích. Jako první na okupaci reagovali Němci na protektorátní lesní správě a někteří zde zaměstnaní Češi. Pro uvedení příkladu, jak se někteří zachovali, zmiňuji občana jménem Vincenc Božoň, který přehlásil svého syna z Reálného gymnázia v Místku do německého ústavu v Ostravě, ač to byl rodilý Čech. Měl sice manželkou původem z Vídně, do doby okupace byl ale účasten pouze českého politického života. Jeho syn i dcera do té doby cvičili v ostravském Sokole. Kronikář si také všímá, jak mu postupem let ze jména „zmizely“ oba háčky. Do NSDAP vstoupil státní hajný František Kremer s manželkou, přesto že měl pouze české školy a neuměl vůbec německy. Jeho 96

Josef Poloczek, rodák z Halachu u Těšína, totiž nikoho v obci neudal a jeho chování je označeno slovem „korektní“. Bez dalších podrobností se rovněž dozvídáme o Dominiku Liškovi, který měl dobrovolně vstoupit do Wehrmachtu. Kronika obce Malenovice, s. 279. 97 Pamětní kniha Ostravice, s. 413. 98 Trest přichází za to, že „…veřejně se bavily s německými vojáky, nebo s nimi hýřily a tak svou čest poskvrnily…“. Pamětní kniha Kunčičky u Bašky, s. 107.

28

synové Leo a Rafael získali také říšské občanství a narukovali do wehrmachtu. Kromě nich bojoval v německé armádě i syn dalšího k německému státnímu občanství přestoupivšího občana, nájemce Žůrka, který v boji nakonec přišel o nohu. Občanství změnil také hajný Tesávek, dřívější národní socialista a vlastenec, který veřejně prohlásil, že se nikdy necítil být Čechem. Tragikomicky působil obchodník z horské oblasti Bílého Kříže, který zdravil „Heil Hitler“, ale oznamoval u toho hned, že jako Němec německy neumí.99 Němečtí nájemci vil, kteří se dříve prohlašovali občany Československé republiky, se nyní hlásili k nacismu a utvořili skupinku kolem penzionovaného majora Glauza.100 Žil zde také Sudetský Němec od Karlových Varů Dörfe, nájemce chaty německého spolku Beskidenverein na Lysé Hoře a Ostravici. Naopak jako velice slušný člověk je kronikou hodnocen nájemce chaty na kopci Bílý kříž Rakušan Melzer.101 Jinou věcí bylo využití malebného beskydského předhůří pro rekreaci a zotavení vojáků, mládeže a pracovníků z Německé říše i jiných ji podřízených zemí. Frýdlantská kronika popisuje, kterak chaty a útulny na horách obsadil německý dorost z organizace Hitlerjugend.102 6.1 Odpor k Němcům, bojkot veřejných sbírek Jak můžeme tedy dle kronik hodnotit choulostivou záležitost, jakou kolaborace bezpochyby je? Nepochybně se kronikáři nedozvěděli celou pravdu, neboť to ani nebylo v zájmu nastupujícího režimu, ani v zájmu mnoha jejich spoluobčanů z obce. Na druhé straně je nutno zdůraznit, že lidé z lašských obcí pod Beskydami se v drtivé většině nesmířili s novým stavem věcí, ani nepodlehli výhrůžkám a nátlaku, ale snažili se o skloubení přirozené touhy po přežití se snahou uchovat si hrdost a čest. Ani proti velké části místních Němců nelze říct negativní slova, neboť o mnohých se dozvídáme až v souvislosti s jejich odsunem. Těch několik desítek lidí, ať Němců rodilých, změnivších národnost, nebo českých konfidentů, tj. lidí, kteří se vydali cestou nacionálního socialismu a jeho aktivní podpory, pak ale dokázalo ohrozit a zničit život mnoha jiných spoluobčanů a na konci bouře uvrhnout celou německou menšinu v dějinnou tragédii. 99

Pamětní kniha Starých Hamer, s. 3. Tamtéž. 101 Tamtéž, s. 4. 102 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 106. 100

29

Nepatrné výsledky peněžních sbírek pro Německý červený kříž a také u příležitostí narozenin Adolfa Hitlera, to všechno jen potvrzovalo skryté nepřátelství většiny obyvatel k novému režimu. A něco málo, co se vybralo, mělo být stejně nakonec rozkradeno. V zimě roku 1942 zase přišla od úřadů snaha o sbírku teplého ošacení pro německé vojsko, lidé ale sami pro sebe šaty moc neměli. Se sarkasmem popisuje sbírku na Německý červený kříž kronika obce Kunčiček u Bašky, kde se vybralo 520 korun. Pro srovnání totiž připomíná, jak rok předtím zemřelá občanka Janovefa Mazochová odkázala místním chudým 5 279Kč.103 Pro neúspěch sbírky barevných kovů museli funkcionáři Národního souručenství osobně obejít usedlosti v této vesnici.104

7. Odbojová činnost, holocaust v Beskydech a oběti gestapa 7.1. Skrytý antisemitismus? Jak jsem se již zmínil, v oblasti byl jistý „lidový“ antisemitismus, který lze vypozorovat hlavně z náznaků, není o něm nikde mluveno přímo. Ostatně určitý antisemitismus propagovala obecně i část odboje a českých obyvatel, kteří takto řešili své předsudky, nebo hleděli, jak se zbavit konkurence a snadno si dopomoci k majetku.105 Kolik prostoru v kronikách je v kronikách věnováno utrpení civilního, českého obyvatelstva, jak málo je ale oproti tomu dána pozornost Židům, které okupační orgány stejně jako Čechy nejen primárně omezovaly, ale celkově je fyzicky likvidovaly, což se českého obyvatelstva týkalo pouze sekundárně, když okupační moc toto prozatím v plánu neměla. Druhou stranou mince je také fakt, že Židů žilo v této oblasti poskromnu a netvořili celek ostře vyznačený sociálními hranicemi oproti většině. Jednalo se hlavně o občany středního a vyššího stavu, kteří mohli provokovat okolí svým majetkem a relativním blahobytem, proto jejich odsun a pozdější likvidace byly brány s lhostejností. Jak se k tomuto faktu stavěli ostatní občané v niterných myšlenkách a jaké emoce opravdu prožívali, jestli se svými židovskými spoluobčany soucítili, nebo jim vše ve skrytu duše přáli, se již patrně nedozvíme. Příklad představuje obec Baška, kde žil pouze jeden obyvatel židovské národnosti, který byl se svou 103

Pamětní kniha Kunčiček u Bašky, s. 271. Tamtéž. 105 Pasák, s. 127. 104

30

rodinou transportován do osvětimského koncentračního tábora roku 1942. Byl majitelem zdejší cihelny, snad proto byla jeho likvidace kronikářem skoro nepovšimnuta. Zmínku, že by kdokoliv Židy ukrýval, nebo jim jakkoliv pomáhal, v žádné kronice nenacházíme. Pozornost není kladena ani na fakt, že jeden z odbojářů z Čeladné, zabitý v roce 1943 má stejné příjmení106 jako mělo několik zdejších odtransportovaných Židů, a jelikož se jednalo o lidi různého věku a pohlaví, se domnívám, že se jednalo také o příslušníka této širší rodiny, který nakonec padl při odporu okupantům. Ani tento fakt ovšem nestál kronikáři za bližší popis jeho osudu, přitom indicie napovídají, že mohl být velice dramatický. Ještě negativněji občany židovské národnosti hodnotí a jejich osudy popisuje kronika Starých Hamer, kde jsou v krátkosti charakterizováni jako přisluhovači německého panského národa,107 kteří nikdy s Čechy nesrostli a česky se nenaučili, ovšem Němci jimi opovrhovali. Jsou zde konkrétně vyjmenováni, jednalo se celkem o dvě rodiny, z toho o jednoho bezrukého invalidu s manželkou a jednu samostatně žijící ženu. Dle kroniky nikdo z nich nepřežil koncentrační tábor.108 Sice také ne mnoho, ale přece jen o trochu více nám vypovídá o starohamerských Židech zajímavý pramen, a to sice pamětní kniha vládního komisaře Starých Hamer, zcela pro tento region netypická a k tomu dochovaná kronika psaná dvojjazyčně, kterou navíc vedl osobně vládní komisař Vincenc Božoň. Kterému přes jeho diskutabilní kolaboraci vysmekl poklonu i kronikář Starých Hamer, jinak tolik kritický k Němcům a kolaborantům. Ani ve městě Frýdlantu, kde bylo za války popraveno celkem 39 lidí, z toho 14 Židů, což je uvedeno pod čarou a beze jmen, nenacházíme o jejich osudech žádnou bližší zmínku. Na konci kroniky je pouze tabulka, ze které je patrno, že místní Židé byli všichni zplynováni roce 1942, v táborech Osvětim – Březinka, nebo v Treblince.109 Kronika Ostravice uvádí, že místní Židé byli odvezeni neznáno kam a chybí i jejich celkový počet. Přímo jmenováni jsou pouze staří manželé Freudovi se synem, který byl obecním pokladníkem a členem rady.110 Tato rodina byla majitelem hotelu a obchodu. Jejich hotel byl arizován s dosazením postupně tří německých číšníků jako správců. Nakonec jej po válce opět převzala rodina Freudova, a to po roce 1945 synovec Emil Kohn, který se již stal podporučík Svobodovy armády v

106

Jedná se o Jana Teichnera, jednoho ze 4 členů rodiny Teichnerů, kteří nepřežili válku. Pamětní kniha Čeladné, s. 79. 107 Doslova použito „přisluhovači Herrenvolku“. Pamětní kniha Starých Hamer, s. 34. 108 Tamtéž. 109 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 256. 110 Pamětní kniha Ostravice, s. 409.

31

Rusku.111 Ostravická kronika tak popisuje jediný příklad navrátivších se židovských občanů. 7.2 Útěky přes hranice Frýdlantská kronika zaznamenává mimo jiné dobrodružný útěk Msgr. Šrámka, vedoucího činitele lidové strany a dlouholetého člena vlády, který se po dva dny schovával v klášteře ve Frýdlantu a poté utekl v přestrojení za brzdaře do Polska, odtud do Francie.112 7.3 Poslech zahraničního rozhlasu Na Lysé hoře, nejvyšší hoře Beskyd, byla zřízena rušička středních a dlouhých rádiových vln proti rozhlasovému vysílání z Velké Británie, neboť gestapo vědělo o snaze Čechů povzbudit se na duchu poslechem objektivnějších a hlavně povzbudivějších zpráv, než přinášela německá propaganda a oficiální média. Při pozitivních zprávách ze zahraničí se to ihned odrazilo na náladě lidí druhý den, kdy byli veselejší a celkově spokojenější.113 V Malenovicích docházelo přímo k odebrání přijímačů a odstranění krátkovlnných součástek.114 Proto se lidé pomáhali zřizováním „čerčilek“, což byly doma zhotovené přijímače pro poslech zahraničního rozhlasu na krátkých vlnách.115 Udání za poslech rozhlasu mohlo mít i tragické následky a mnohdy nebyla potřeba přímých důkazů, takže bylo velice vhodným prostředkem pro vyřizování si osobních účtů. V obci Steré Hamry tak Báňský úředník Jan Stařičný udal svého domácího Broma, přičemž k zatčení nakonec nedošlo. Později uprchlý Stařičný byl Mimořádným lidovým soudem v Ostravě odsouzen na pět let vězení.116 Zajímavostí bylo, že o příchodu ruské fronty do této oblasti v lednu 1945 informoval právě londýnský rozhlas ústy Jana Masaryka při jeho pravidelných relacích.117

111

Tamtéž, s. 230. Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 248. 113 Tamtéž. 114 Pamětní kniha Malenovic, s. 282. 115 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 108. 116 Borák, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945-1948). Šenov u Ostravy 1998, s. 231. (dále Borák) 117 MASARYK, Jan. Volá Londýn. Praha: Práce, 1946. s. 302. 112

32

7.4 Partyzánská činnost V Beskydech byla partyzánská činnost jedna z nejrozsáhlejších v celém Protektorátu, co do četnosti bojů i počtu zde operujících partyzánů. Tomuto tématu se zde nelze podrobně věnovat, neboť dalece přesahuje rozsah této práce, navíc tento dramatický úsek dějin popisuje celá řada jiných prací. Zmíním alespoň parašutistickou skupinu Wolfram, vyslanou z Velké Británie do oblasti Beskyd a pochopitelně také partyzánskou brigádu Jana Žižky, která se sem probojovala jako jediná velká skupina ze Slovenska po potlačení povstání v roce 1944.118 Skupina měla mnoho podporovatelů hlavně v obci Čeladné, kde získávala především potraviny. Jejich hlavní dodavatel masa, řezník Oldřich Machandr spolu se svým tovaryšem svou pomoc nakonec zaplatili životem, neboť byli právě v této obci oběšeni.119 Brigáda zde zahájila skutečnou partyzánskou válku, a to po příchodu jejich asi 140 mužů, kteří byli doplněni z již existujících odbojových skupin na počet asi tří set členů.120 Konečnou reakcí na rostoucí počet odbojářů v oblasti byla rozsáhlá akce Auerhahn [Tetřev, pozn. autora] ve dnech 11. až 21. 11. 1944, jejíž výsledek byl ovšem zcela neuspokojivý.121 V okolí města Frýdlantu měla partyzánská činnost vzrůst hlavně během Slovenského národního povstání, kdy jsou zmíněni čtyři jeho přímí účastníci s bydlištěm ve Frýdlantu. Partyzáni byli viděni nejprve hlavně v noci podle světel v horách až z města. Místní lékař MUDr. Vašíček jim poskytoval pomoc a byl za to 3 týdny vězněn, ovšem konce války se dočkal.122 Na cizích bojištích proti Říši bojovalo 13 občanů tohoto města, z toho dva byli původně u partyzánů a přidali se k Rudé armádě po skončení bojů ve Slovenském národním povstání. Kronika obce Hodoňovice zase popisuje, že když počátkem jara 1945 přecházeli partyzáni oblastí, lidé je vesměs podpořili někde alespoň jídlem, jinde i noclehem.123 Rozsáhlejší odbojová činnost byla značná dle kronik také v Bašce, kde od počátku války měla působit dvacetičlenná skupina komunistických odbojářů, z nichž

118

Brigáda se na území Protektorátu probila na třetí pokus dne 29. 9. 1944. Brandes, s. 424. Adamec: Bojovali za svobodu, s. 46. 120 Tamtéž. 121 Vysoký počet vojsk, až 12 000 mužů, byl zcela v nepoměru se zlikvidovanými partyzány, kterých bylo 12. Tamtéž, s. 426. 122 Kronika obce Frýdlant nad Ostravicí, s. 120. 123 Přespali tedy nakonec v lese. Pamětní kniha Hodoňovice, s. 96. 119

33

bylo 9 zatčeno v kritickém roce 1942,124 další zatčení byli členy Sokola, z jehož řad byli v této obci zatčeni čtyři odbojáři.125 Kronika obce Lubna, jinak tolik skoupá na období druhé světové války, nám zachovala pár doslova povídek, nikoliv zápisů, které se v obci od té doby tradují. Jedna z nich se váže k partyzánské činnosti v zimě roku 1945. Tehdejší ředitel zemědělské pojišťovny se s přítelem knihkupcem z Frýdku bavil o partyzánech cestou k nádraží do Pržna. Uslyšel jej ale nejmenovaný občan Lubna a hned nato přišlo udání telefonem na četnickou stanici do Pržna. Četníci vše sdělili do Ostravice, odkud přijelo 40 německých vojáků. Ti poté vpadli do prženské hospody a legitimovali zde všechny hosty. Hostinský vše naštěstí rychle pochopil a vysvětlil nedorozumění jako návštěvu známých. Gestapo pak chtělo odvézt alespoň nešťastného udavače, neboť celá akce vyzněla naprázdno, ale na přímluvu četníků se tak nakonec nestalo. Němečtí vojáci ještě nespokojeně ukazovali návštěvníků hospody pušku s prostřelenou pažbou z boje ze dne před tímto incidentem, který se odehrál na úpatí Lysé hory.126 Padl při něm partyzán z Horní Bečvy, jménem Jan Kryštof, narozený v roce 1923.127 7.5 Oběti gestapa Ve mnou zkoumaném regionu žilo značné množství perzekuovaných obyvatel, mnoho z nich bylo také popraveno. Pokud v dané obci nějací zatčení byli, skoro s jistotou jsou jejich jména uvedena v kronice, někdy i s kratším životopisem. Obcí, kde bylo popraveno hned několik odbojářů, byly např. Metylovice. Zde se jinak skoupá kronika jeví jako zajímavý pramen, neboť nám přináší stručný životopis hned několika popravených odbojářů. Jako první mezi oběťmi nacistického teroru je vyzdvihován bývalý funkcionář komunistické strany Josef Bílek.128 Na počátku okupace založil spolek chovu drobného zvířectva pro umožnění dalších, již ilegálních schůzí komunistům, v roce 1941 byl zatčen a nakonec roku 1942 popraven v Kounicových

124

Pravděpodobně se jednalo o zatčení v průběhu tvz. „Heydrichiády“ po atentátu na zastupujícího říšského protektorta R. Heydricha na jaře 1942. Pasák, s. 311. 125 Pamětní kniha Bašky, s. 59. 126 Pamětní kniha Lubna, s. 194. 127 Partyzán Jan Kryštof by měl mít dle kroniky pomník na Borové, což je místní část Malenovic, pomník jsem přes veškerou snahu neobjevil. Tamtéž, s. 195 128 Je mu věnován obsáhlejší životopis a je dáván za vzor dalším generacím. Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek, Pamětní kniha Metylovic, díl 3., s. 5. (Dále jen Pamětní kniha Metylovic)

34

kolejích v Brně za druhého stanného práva po atentátu na R. Heydricha.129 Před svou smrtí měl poslat zprávu dalšímu komunistickému funkcionáři, Josefu Sládečkovi, který byl zatčen také v roce 1942 při snaze o rozloučení se svou manželkou těsně před útěkem. Sládeček byl při potyčce přemožen a poté odvezen i s manželkou na Ostravské gestapo. Odtud i on poslal varování přátelům. Po odsouzení za velezradu byl gilotinován v Breslau.130 Dalším gilotinovaným byl komunista František Němec a to v roce 1944.131 Celkem bylo v obci perzekuováno 11 komunistických odbojářů, z toho jmenovaní tři byli popraveni. Kronika zmiňuje ovšem i další odbojovou organizaci, Obranu národa, která působila v obci. Zakladatel její zdejší buňky, Bohumil Čupa, byl zatčen v březnu 1941 jako jeden z čtyř jejích členů, které ani přes mučení nevyzradil. Tento učitel a člen sokola byl popraven 10. 12. 1942 opět gilotinou v Breslau a v kronice je doslovně přepsán jeho poslední dopis matce a bratrovi.132 Přímo na Kounicových kolejích v Brně byl popraven také rodák z obce Pstruží, voják Antoník Kočí, žijící v Brně. Stalo se tak za druhého stanného práva dne 22. června 1942. Vězněni byli také jeho sourozenci, rovněž odbojáři.133 Ovšem prvním občanem zatčeným v této obci byl Bohuslav Filipec a to za zjevnou malichernost - za zničení německé vlajky po dobytí Varšavy Němci.134 Další zdejší rodák byl vězněn pro sabotáž ve zbrojovce ve Vsetíně. Poté se v roce 1941 podařilo gestapu rozkrýt celou zdejší odbojovou organizaci Obranu národa. Tři místní, z toho dva učitelé, byli po mučení v Ostravské centrále gestapa převezeni do Německa do káznic Wohlau a Breslau.135 Celkově bylo během války perzekuováno 16 občanů Pstruží, když se hned na začátku roku 1943 rozjela další zatýkací vlna, které padli za oběť další čtyři občané, z nichž tři zemřeli v Osvětimi po odsouzení za členství v sabotážní odbojové skupině. Jeden člověk byl vězněn pro podporu jejich rodin.136 V Malenovicích byl v roce 1941 gestapem stíhán místní učitel, samotnými Němci dosazený komisařský starosta a kronikář v jedné osobě, František Novák. Gestapo jej zatklo 30. června za podezření z odboje, konkrétně za účast na tajné schůzi. Poté byl vězněn na Krajském soudě v Ostravě a zakusil čtyři dlouhé a unavující výslechy. Ty mu nic nedokázaly, ani násilí 129

Tamtéž. Tamtéž, s. 6. 131 Tamtéž. 132 Tamtéž, s. 7-8. 133 Byl synem řídícího učitele ve výslužbě ze Pstruží, Antonína Kočího. Pamětní kniha Pstruží, s. 64. 134 Byl zavřen 6 měsíců a jmenoval se Bohuslav Filipec. Tamtéž, s. 63. 135 Jednalo se o Cyrila Šimčáka a Karla Pajurka. Tamtéž. 136 Rudolf Kubala. Tamtéž, s. 65. 130

35

na něm použito nebylo a nakonec byl 7. srpna propuštěn. V kronice si ještě stěžoval, že následkem zatčení byl z místa správce suspendován a jeden rok pobíral pouze poloviční plat. Neopomněl také zapsat, že na Moravě byl zatýkáním učitelů nejvíce postižen právě Frýdecký okres. Učitelů zde bylo celkem zatčeno na 27.137 V obci ale nezahynul a nebyl popraven za celou válku nikdo, další čtyři zdejší občané byli zatčeni a odsouzeni, tři z toho za černé obchody a hospodářské delikty, jedna žena za schovávání uprchlíka.138 Z Frýdlantských občanů bylo během války 56 uvězněno, z nich 51 na více než 6 měsíců. Kronika osahuje tabulku s jejich jmény a dalšími údaji,139 příběh žádného z nich však není více rozepsán. K uvěznění mohlo ovšem dojít za velice banální přestupky, jako byla třeba pomluva Adolfa Hitlera v hostinci. To se přihodilo Ondřeji Ruckému, který byl po udání hostinským Josefem Szydkem šest týdnů ve vazbě.140 V Janovicích byli pro blíže nespecifikovanou ilegální činnost zabiti Josef Carbol, bývalý poručík 8. pěšího pluku ve Frýdku-Místku, jehož smrt v Mauthausenu je datovaná rokem 1941.141 Další rodák, Boleslav Velčovský zahynul v plynové komoře v táboře Dachau v roce 1942.142 Zahraniční letec z této obce, Pavel Tofel, pilot Britského královského letectva, byl sestřelen a zabit nad Biskajským zálivem v roce 1942 a poté dekretem prezidenta Beneše vyznamenán In memoriam za chrabrost.143 Lidé z této obce byli dle kroniky ovšem souzeni ponejvíce za drobnější ilegální činnost, jako byl roznos letáků, propagace komunismu a vybírání podpory pro děti zatčených soudruhů. Právě za posledně uvedený přečin dostal občan Karel Přečka tři léta káznice.144

8. Letecká válka V roce 1944 se válka přiblížila k vcelku poklidné oblasti nejprve ze vzduchu, když nejprve byla těžce postižena bombardováním Ostrava, jedno z posledních průmyslových center Říše, které do té doby takovýmto pohromám vcelku unikalo. 137

Pamětní kniha Malenovic, s. 290. Tamtéž, s. 281. 139 Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 252. 140 Borák, s. 231. 141 Pamětní kniha Janovic, s. 86. 142 Tamtéž, s. 87. 143 Tamtéž, s. 90. 144 Pamětní kniha Janovic, s. 92. 138

36

Kroniky obcí Hodoňovic, Bašky a Kunčiček u Bašky zmiňovaly děsivou podívanou na bombardovanou Ostravu, která občany značně zneklidnila a poděsila, ale také popisovali pád spojeneckého bombardéru, jak hořící přeletěl přes Bašku a zřítil se v katastru obce Lhotka u Metylovic. Letci byli postupně zajati německou armádou, dva se měli zabít při dopadu letounu. Také v kronice Malenovic je popsáno bombardování Ostravska, poprvé 29. srpna 1944,145 poté narůstala jeho četnost, téhož dne dopadlo několik „parašutistů“146 u hřbitova. Ty ihned zajali vojáci wehrmachtu, chovali se k nim údajně surově, letadlo samo dopadlo ve Lhotce za Ondřejníkem, přičemž se jednalo o tentýž stroj, jehož dopad je popisován v dalších kronikách a mnou výše. Pád letounu je popisován také v kronice Pstruží, kde po jednom náletu v létě 1944 přistál letec z bombardéru přímo u domku místního občana147 a byl okamžitě zajat Němci. Ještě před tím se v oblasti zřítilo dne 10. listopadu 1943 na kopci Ondřejníku německé třímotorové dopravní letadlo, zabloudivší v mlze. Z 16 pasažérů byl i přes hrozivě vypadající nehodu pouze jeden lehčeji zraněn.148

9. Osvobození oblasti a konečná porážka německých vojsk Můžeme jednoznačně prohlásit, že období osvobozování bylo ve všech obcích mnou popisovaného regionu mimořádně dramatické, nejednou i s několika zvraty během pár dní, nechyběla zde ani větší, dnes již v podstatě zapomenutá bitva, což byla také jedna z posledních větších bitev na našem území. Německá vojska se zde, do prostoru Frýdlanského údolí, logicky stahovala po prohrané bitvě o Ostravu, která byla ovšem z větší části předem vyklizena a administrativně – vojenský aparát byl také evakuován. Evakuace byla nabídnuta i civilnímu německému obyvatelstvu, z něhož mnozí možnost dobrovolného odchodu využili a ušetřili si pozdější dramatický odsun po ještě dramatičtějším věznění v několika sběrných táborech, velice se od sebe lišících rozšířením krutého a bezprávného zacházení.149 Také byla zachycena snaha některých, asi pouze mladších občanů mužského pohlaví dosáhnout „odplaty“ na okupantech řekněme „za pět minut dvanáct“, když bezprostředně po osvobození žádali na

145

V tento den proběhl největší spojenecký nálet na Moravskou Ostravu, když zemřelo více než 400 obyvatel. Bakala, Josef a kol.: Dějiny Ostravy. Ostrava 1993, s. 385. (dále Bakala) 146 Jistě se jednalo o sestřelené letce a nikoliv „parašutisty“ v pravém slova smyslu. 147 Jednalo se o dům Jindřicha Adamiše. Pamětní kniha Pstruží, s. 70. 148 Tamtéž. 149 Neblaze proslul svou krutostí zejména internační tábor „Hanke“ v Ostravě. Bakala, s. 408.

37

rudoarmějcích zbraně a možnost s nimi dále pronásledovat ustupující a silně zdecimovanou německou armádu.150 9.1 Postupné stahování německé branné moci z oblasti Vojska německé branné moci se tedy mezi dny 1. až 5. květnem 1945 stahovala z oblasti, evakuován byl nejprve Frýdek-Místek a okolí, stáhnout se souběžně měly divize z oblasti Českého Těšína, které stále setrvávaly na svých místech připraveny zabránit obchvatu Rudé armády z oblasti Polska.151 Pro tyto německé jednotky, ale také pro jednotky dislokované na severu Slovenského státu znamenala později strategická cesta Raškovice – Krásná – Lubno – Pržno – Frýdlant nad Ostravicí – Metylovice jedinou použitelnou ústupovou cestu z blížícího se sovětského obklíčení při snaze postupovat přes město Příbor na Hranice na Moravě a Olomouc v zoufalé snaze dostat se na západ. Bylo tedy nutné páteřní komunikace bránit, k čemuž velitelství armád „Mitte“152 skutečně vydalo příslušné rozkazy. Centrem zdejší obrany se stala obec Baška, výhodná pro svou strategickou polohu v předhůří Beskyd, navíc v rovinatém terénu a s několika mosty přes místní potok, ale také s komunikacemi vedenými přes řeku Ostravici. Dle zápisů v kronice nebylo ovšem německé velení v oblasti připraveno na tak rychlý sovětský postup od Ostravy, který jej zastihl ve stádiu příprav obranné linie. Obec Baška byla nakonec postižena válkou nejvíce ze všech mnou popisovaných obcí regionu, když zde bylo zničeno zcela přes polovinu budov a ostatně všechny vykazovaly nějaké poškození. Bitva o tuto obec je popsána zvlášť. Ovšem také jinde nechybělo mnoho dramatických okamžiků, které pro budoucí generace barvitě popsalo poměrně dost kronik, které významně předčily slohem i výpovědní hodnotou jiné.153 Pouze velmi slabá kronika Nové Vsi, Lubna a Janovic o osvobození 5. 5. 1945 neuvádí v podstatě nic.

150

Např. v Bašce dostali po skončení bojů dobrovolníci zbraně, totéž se stalo v Kunčičkách u Bašky. Dále pokračovali v pronásledování Němců ve směru Lhotka, Kozlovice. O obětech z jejich řad zprávy nemáme, riskovali ale mnohé, neboť Němečtí vojáci neměli takříkajíc co ztratit a jejich frontové zkušenosti spojené se s bojem o svůj holý život byly pro horkokrevné dobrovolníky smrtelným nebezpečím. Mnozí z nich svoji touhu po pomstě zaplatili životem – tak se stávalo po celých Čechách i Moravě. 151 Mělo se jednat celkem o 3 divize s tanky a těžkými děly. VÁVROVSKÝ, Emil: Velké dny vítězství: Kronika osvobození okresu Frýdek-Místek sovětskou armádou. Frýdek-Místek, 1975. s. 44. 152 Velitelství armád „Střed“ podřízeno generálu Schörnerovi. 153 Kronika obce Janovic uvádí pouze nekonkrétní zmínky o ústupových bojích, bez podrobností na celkem 3 stranách. Naopak velice poutavě jsou popsány boje v kronice Kunčic pod Ondřejníkem, Hodoňovic a Malenovic.

38

Fronta přicházela jednak od Ostravy, která byla osvobozena 30. dubna 1945. V čele útoku postupovala 1. gardová armáda generálplukovníka Grečka. Z boku se blížila ze Slovenska 18. armáda generálporučíka Gastiloviče.154 S blížící se frontou byl ve frýdlantské škole zřízen polní lazaret pro raněné, o které se staral celý štáb lékařů, přesto zde denně bylo několik zemřelých, kteří jsou pohřbeni na místním hřbitově.155 Již v únoru 1945 do celé oblasti se počaly stahovat jednotky wehrmachtu i jiné německé ozbrojené složky, ale také jednotky maďarské armády. Do obce Malenovice tak právě v únoru přišla silnější vojenská posádka. K lidem se chovali slušně, v dubnu 1945 byli tito Němci vystřídáni maďarskými vojáky.156 Hlavní ústupový proud dorazil do Malenovic po 1. 5. 1945, kdy nejprve dle laického popisu kronikáře přišla zajišťovací dělostřelecká skupina, poté již od časných ranních hodin proudilo kolem obce dle odhadů po tři dny a noci na 200 000 vojáků a 60 000 koní. Vojáci po jednotlivcích i hloučcích odbočovali z kolon do vsi, snažili se od sedláků získat něco k jídlu a případně také civilní ošacení.157 Strach o své životy dostali ale i místní, neboť se rozkřiklo, že gestapo zatýká všechny muže jako rukojmí pro případ ublížení procházejícímu vojsku a koncentruje je do Frýdlantského kláštera. Muži z obcí Frýdlantu, Pržna, Malenovic i Nové Vsi prchali ve skupinách do lesů, kdy se skrývali buď volně v terénu, nebo po samotách až do druhého dne, kdy se po vyjasnění fámy pozvolna vraceli domů.158 Hrozba byla „šeptandou“ zveličena, ale přesto nebyla zcela lživá – gestapo skutečně ve spolupráci s místními nacistickými špičkami zatklo 22 občanů Frýdlantu, kteří sloužili jako rukojmí, vše ale ve zdraví přečkali.159 3. května 1945 se již v celé oblasti bojovalo, střelba byla popsána v okolí Frýdlantu, Malenovic, Ostravice i Pržně a Kunčičkách, do 4. května obsadily jednotky wehrmachtu pravý břeh řeky Ostravice, palba se ozývala i z okolních kopců, které ovšem nelze pro jejich rozložitost a táhlé stoupání využít k rychlému zatarasení

154

Adamec, s. 15. Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 251. 156 Maďaři obsadili ves a školu, kde zabralo 10 vojáků kuchyni, ale vyučování pokračovalo i nadále, až do 2. 5. 1945, kdy definitivně přišla fronta. Pamětní kniha Malenovic, s. 291. 157 vojsko mělo mít veliký hlad, neboť vojáci snědli například i žrádlo pro prasata z neloupaných brambor a za jídlo byli někteří ochotni měnit i zbraně. Pamětní kniha Malenovic, s. 292. 158 v noci z 2. na 3. května měla být velice deštivá noc a nad ránem navíc napadl sníh, takže si uprchlíci prožili nepříjemné chvilky i z důvodu prochladnutí. 159 tito rukojmí, vybraní komisařem Kaderou a továrníkem Hiklem měli být dle kroniky zastřeleni, ale stačili před tím ve zmatku uprchnout po čtyřdenním věznění, jejich foto viz příloha č. 3. Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, s. 145. Tato pověst zaznamenána i v dalších obcích, mnou již nepopisovaných. 155

39

průsmyků.160 Rudá armáda již vstoupila ze Slovenska do prostoru Bílé, když využila koryto řeky Ostravice a z druhé strany postupovala ze směru Frýdek-Místek. Odpoledne 4. května se strhl dělostřelecký souboj o město Frýdlant, které bylo zároveň jako železniční oblastní uzel taktickým cílem Rudé armády. Dle pamětí mělo být město záměrně uchráněno sovětským velitelem od zničení, neboť dělostřelci pálili až za město do polí. Toto ostřelování ve městě, ani v okolních vesnicích nezničilo žádnou budovu a nikoho neusmrtilo. Destrukční čety ženistů wehrmachtu mezitím odstřelily železniční mosty z Pržna a v Nové Dědině, jinde ale nepostupovali vůbec dle pravidel a obyvatelé je přemluvili,161 takže k destrukcím nedošlo. Kritická noc pro Frýdlant a blízké okolí nastala ze 4. na 5. května, kdy se vedly poslední a nejzuřivější boje. U obce Baška byly použity ničivé raketové zbraně typu kaťuša, které donutily Němce vyklidit tuto obci. Rychle uzavírání únikového koridoru bylo pro zoufalé německé vojáky, kteří již spěšně opouštěli pozice, velice stresující a rozhodně nebojovali s nadšením, ale o přežití.162 Celou noc na 5. 5. 1945 se místní lidé schovávali povětšinou ve sklepích.163 Poté, co wehrmacht ztratil ústupovou linii Místek – Příbor, Rudá armáda vnikla do Ostravice ze Slovenska a začal boj i o Čeladnou. Bylo to dne 4. 5. 1945 a tento taktický manévr Němce dost zmátl, ti čekali totiž útok z Frýdlantu, odkud ale nakonec ve čtyři hodiny ráno dne 5. května ujížděly poslední německé tanky a granátníky. Těsně před tím destrukční čety trhaly koleje a vyhazovaly trhavinami mosty. Ústup wehrmachtu proběhl dvěma proudy z města ven. Nebyla zničena jediná budova, což silně kontrastovalo s některými okolními obcemi. 5. květen ve Fýdlantu střelba utichla, wehrmacht postupně opustil Novou Ves a ustoupil na Metylovice, a Palkovice, kolem desáté hodiny ranní přijeli z města první rudoarmějci do Malenovic přes obec Lubno na koních, major a žena – důstojník.164 Na Čeladné byli sověti už předcházející den, 4. 5. 1945. Okolo 14. hodiny vnikly do obce první hlídky Rudé armády a horské dělostřelectvo z oblasti „Na pasekách“ zahájilo palbu, která se změnila v souboj s německými děly na úpatí hory Ondřejníku.

160

jako např. hory v oblasti Dukelsko – karpatské operace v roce 1944, faktorem byl také nedostatek času, úpadek morálky, ztráty jistoty týlového prostoru a celková vyčerpanost německých vojsk. 161 Pamětní kniha Starých Hamer, s. 345. 162 Poslední Němečtí vojáci, odbočivší z hlavní ústupové cesty přes Frýdlant do obce Malenovice byla skupinka 200 vojáků zadního voje, kteří v hladu vydrancovali obchody a ve 22 hod. večer opustili obec. Pamětní kniha Malenovic, s. 295. 163 Pamětní kniha Bašky, s. 40. 164 Pamětní kniha Malenovic, s. 294.

40

V noci se vydala na výzvědy do civilu převlečená skupina důstojníků Rudé armády, aby poté rudoarmějci obsadili dne 5. 5. skoro vyklizenou obec.165 Přestřelky pokračovaly na okraji hory Ondřejníku. Rudoarmějci pochodovali odtud dále na Frenštát, od 5. 5. do 6. 5. měli Rusové štáb právě na Čeladné.166 Padlo zde celkem osm Rudoarmějců, z toho dva důstojníci, v Kunčičkách jich padlo celkem deset a byli pochováni u zdejší léčebny a později přeneseni, ostatně jako všichni padlí sovětští vojáci z okolí, do FrýdkuMístku. Na hřbitově v Kunčicích mělo být pochováno i několik německých vojáků, kteří si ale své raněné i padlé odváželi většinou s sebou, tutéž informaci nám přináší Kronika obce Bašky.167 Co se týká obce Metylovice, která se stala poslední osvobozenou obcí v mnou zkoumaném regionu, byl zde konec války poměrně dramatický. Ostatně téma konce války je taky jedním z mála, o kterém se z této kronice něco dozvídáme, neboť toho jinak obsahuje poskromnu. 1. 5. začal po okresní silnici z Frýdlantu přes Metylovice směrem na Lhotku a Kozlovice velice kvapný ústup dnem i nocí, který nakonec v posledních dvou dnech tak zrychlil, že německá armáda musela použít i všech polních cest v okolí. Ani to však nestačilo, proto část vojsk ustupovalo nakonec přes obce Palkovice na Myslík.168 K ochraně ustupujících vojsk byly v obci ponechány hlídky a několik dělostřeleckých baterií. Po ústupu následovalo odstřelení mostu Metylovice – Palkovice, výbuch poškodil 4 domy. Dobytek občanů byl zase poznamenán rekvírováním, také se ztratilo mnoho civilního oblečení a jízdních kol s tím, jak se němečtí vojáci snažili nepozorovaně odpojit od hlavního ústupového proudu a dostat se domů, případně do amerického zajetí.169 Poslední vojáci wehrmachtu prošli obcí 5. května okolo 6 hodin ráno, když před tím také v rychlosti odjelo dělostřelectvo. V té době byla již skončena bitva o Bašku a byl vyklizen celý mnou zkoumaný region Frýdlantské doliny, rudoarmějci měli tedy do Metylovic v podstatě volný vstup. První sovětské jednotky se objevily v sedm hodin ráno toho dne, přišly polními cestami od Pržna a téměř současně i od Palkovic, tedy nikoliv od Frýdlantu, odkud byly čekány. Obyvatelé ihned vyvěšovali československé i rudé vlajky, obdarovávali vojsko cigaretami a začali také opravovat odstřelený most. Zmíněn byl Stalinův obraz, který 165

Pamětní kniha Čeladné, s. 77. Tamtéž. 167 Pamětní kniha Bašky, s. 44. 168 Dnes je Myslík, dříve samostatná obec, místní částí obce Metylovice, byl její částí i v době druhé světové války. 169 Pamětní kniha Metylovic, s. 11. 166

41

jeden horlivý občan umístil na opravovaný most. Vojsko mu hned vzdávalo čest a divilo se, kde je tak rychle vzal.170 Po bezprostředním ukončení bojů se v obcích mnohde ještě týž den171 tvořily Národní výbory. Dělo se tak podle ustanovení zatímní vlády. Ihned po osvobození byl založen Národní výbor v Hodoňovicích i Metylovicích, tyto výbory podléhaly okresnímu národnímu výboru ve Frýdku-Místku, který zase podléhal zemskému v Brně. Struktura hierarchie úřadů v tomto duchu platila všeobecně.172 Ve výborech zasedli jmenovaní zástupci za sociální demokraty, komunisty, československé národní socialisty a lidovce.173 Starosta podával demisi a k moci se obecně dostávala levice, ověnčená tu oprávněnou, tu méně oprávněnou gloriolou národních hrdinů. Z pronásledovaných se tak doslova přes noc stali mnohde pronásledovatelé svých nepřátel, k nimž byli nyní počítáni hlavně Němci všech skupin a tříd.

9.2 Bitva o Bašku Samotná bitva začal dne 2. května a byla skončena 5. května ve 2 hodiny ráno kvapným ústupem zbytků německých obránců ze vsi i okolí. Již počátkem roku 1945 prošlo a projelo obcí mnoho uprchlíků, jsou zmíněni nejen Němci, ale i polsky mluvící civilisté, kteří prchali před Rudou armádou. Vojenské jednotky ženistů připravovaly záseky ze stromů na lesních cestách, podminovávaly mosty a hledaly vhodná místa pro umístění kulometných stanovišť. V únoru roku se v obci objevili údajně také vlasovci – jednotky Rusů pod velením generála Vlasova, kteří byli na rozdíl od mnohých jiných dobrovolnických jednotek stavěni i proti svým krajanům.174 Počátkem května bylo do obce Bašky přivedeno mnoho dobytka a na 300 zajatců z řad Rudé armády, patrně zajaté při Ostravské operaci a průzkumech, což je samo o sobě zarážející, neboť tato vojenská operace vynikala nad jiné svou krutostí a odporem brát zajatce na obou stranách. Již 2. 5. jednotky wehrmachtu opustily Frýdek170

Tamtéž, s. 11. Pamětní kniha Hodoňovic, s. 124. 172 Pamětní kniha Metylovic, s. 12. 173 Tamtéž. 174 Pamětní kniha Bašky, s. 34. 171

42

Místek a mnoho z nich procházelo přes Bašku dále na jih, byla odvážena munice z cihelny, jediné průmyslové stavby v obci. Právě sem byli také krátce umístěni zajatci, kteří měli být v tento den vedeni dále. Mnoha z nich se ale podařilo uprchnout, schovávat se v polích nebo u místních občanů. Vojenské jednotky pro nedostatek dopravních kapacit nedokázaly odvézt všechen materiál ani munici, a proto bylo rozhodnuto nic zde nezanechat, ale vše zlikvidovat. Spolu s nepotřebnou municí měli být likvidováni i zajatci, kterých zbylo posledních asi 70, a to přiložením munice k cihelně a jejímu následnému odpálení pomocí ohně. Rozdělaný plamen byl ovšem několika místními obyvateli uhašen, větší kousky munice skutáleny do místní stružky a k explozi tudíž nedošlo. Vojáci to brzy zjistili a provedli razii v okolních domech, přičemž zatkli několik občanů a měli jim pohrozit popravou. Zároveň byla vyslána spojka na motocyklu zjistit, jak daleko se nacházejí Sovětské síly, které již ale do obce vstupovaly,175 toto zjištění vyvolalo paniku a němečtí vojáci kvapem obec upouštěli, nedošlo tak ani k likvidaci rukojmích, ani zajatců. Příchozích sovětských vojáků měl být pouze malý počet,176 lidé je vítali a chtěli od nich zbraně, nakonec skutečně dostali pár pušek a granátů. Zanedlouho přišel ovšem německý protiútok, který měl za cíl znovu obsazení vyklizené obce, byla zasažena pošta jako komunikační uzel, zničen již zmiňovaný strategický most přes řeku Ostravici. Německým jednotkám se skutečně podařilo probojovat se do obce, byli zatýkáni místní občané a odesíláni do blízkého Frýdlantu na výslechy pro podezření ze spolupráce s partyzány a ruským vojskem.177 Samotná kronika obce Frýdlant však nezmiňuje výslovně nějaký větší počet sem převezených vězňů. Obec Baška se tedy dostala přímo do frontového pásma a stala se součástí fronty, jelikož byla rozdělena na dvě části, a to stále se zvětšující jižní, německou, a druhou severní, ruskou. Boje trvaly od 2. května odpoledne do soboty 5. května,178 kdy byla s konečnou platností obsazena rudoarmějci.179 Bitva byla rozhodnuta až 4. 5. v noci použitím raketových zbraní typu kaťuša,180 které jediné dokázaly německé jednotky plošně likvidovat, jejich zbytky pak obec samy vyklidily a stáhly se ve směru 175

Tamtéž, s. 36. Tamtéž, s. 39. 177 Tamtéž, s. 38. 178 Tamtéž, s. 41. 179 Rusů mělo být v boji asi 100, nejprve bez tanků a těžkých zbraní, ale brzy s tankovou podporou a silným dělostřeleckým působením z týlu, také proto se mohli udržet proti přesile. Postupně byli také posíleni pěchotou. Tamtéž, s. 39. 180 Tamtéž, s. 41. 176

43

Frýdlantu, kterým v podstatě pouze spěšně prošly v kolonách a rozdělily se na dva proudy. Boje si vyžádaly devět mrtvých občanů Bašky a 20 rudoarmějců.181 Bylo zničeno 5 německých tanků, jeden ruský, poškozeny budovy. Bitva se tak na této obci podepsala skutečně nesmazatelně, podobně jako na okrajových obcích města Ostravy při bojích během Ostravské operace. V kronikách bývá zmíněna samozřejmě i konečná kapitulace wehrmachtu v Čechách a na Moravě, kde se bojovalo až do poslední chvíle a nejedna obec byla osvobozena až 10. 5., tedy dva dny po uzavření příměří na Evropském bojišti, poslední výstřely této války je možno datovat až do 11. 5. 1945.

10. Dozvuky celosvětového konfliktu v regionu, závěrečné súčtování 10.1 Postižení obcí Nejvíce postiženou obcí byla samozřejmě již jmenovaná Baška, jejíž poničení se snažila zmírnit pomoc města Třebíče, která přišla bezprostředně po konci války, Třebíč se stal nejprve „kmotrovským městem“, dnešními slovy partnerským, vybral mezi svými obyvateli pomoc a jeho zástupci navštívili Bašku dne 8. 10. 1945. Obec uspořádala skromnou slavnost, na jejímž konci došlo k předání daru 50 000 korun. Stalo se ale nepříjemné faux pas, když občané Bašky ani nezatleskali jako poděkování, neboť se „šeptandou“ před akcí rozneslo, že dar bude 560 000 korun českých.182

10.2 Vyrovnání se s Němci a kolaboranty Dle platných instrukcí z nejvyšších míst vítězných spojenců a v celkové atmosféře touhy po odvetě v létě roku 1945, po uzavření kapitoly válečného utrpení jedněch se začalo utrpení druhých. Nutno ovšem podotknout, že těch, jejichž představitelé byli za vypuknutí války více- či méně odpovědni. Nemohu nezmínit alespoň velice stručně osudy občanů německé státní příslušnosti, a také lidí, kteří byli označeni za kolaboranty. Právo se v té době a v této oblasti zavazoval chránit také 181

Z toho i 1 ženy, která patřila do posádky lehkého, blíže nespecifikovaného tanku, zničeného na začátku bojů. Tamtéž, s. 42. 182 Pamětní kniha Bašky, s 75.

44

Mimořádný lidový soud v Ostravě, ustanovený prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem dne 10. srpna 1945, pro který bylo jmenováno 52 soudců z lidu.183 Již jsem předestřel, že Němců v tomto prostoru mnoho nebylo a na těch pár, kteří tu po konci války zbyli, nebyly brány žádné zvláštní ohledy. Jejich majetek byl dán do správy národních výborů, některé majetky měly pomoci hlídat Národní gardy.184 Jestli byli takto postižení lidé internováni v místech svého bydliště, nebo byli odtransportováni do vzdálenějšího tábora, se z kronik většinou nedozvídám. Patrné je pouze to, že byli z domovů odvedeni v podstatě okamžitě po osvobození.185 Na Čeladné, ze které Němky odcházely již v únoru 1945, byly ty, které udělaly tu chybu, že zůstaly, nastěhovány do domku na zahradě u továrny A. Zaara a nastala jim pracovní povinnost.186

V této

obci,

zvláště

dotčené

druhoválečnými

krutostmi,

bylo

bezprostředně po osvobození zastřeleno partyzány bez soudu údajně 6 kolaborantů a významnějších Němců, a nejen to, dokonce také 12 v zotavovně se léčících vojáků wehrmachtu, kteří patrně nestihli být odsunuti.187 Jednalo se tedy o vraždu. V obci Pstruží se do domku sester Leese nastěhovala Rudá armáda, když se sestry před tím ze strachu otrávily práškem na spaní a za čtyři dny zemřely. To alespoň tvrdí kronika.188 A co se stalo s mnohokrát zmiňovaným Regierungskomissarem Kaderou? Byl chycen při pokusu o útěk, poté jej ve vězení navštívil občan Pstruží Ondřej Zápalka a zeptal se ho, co by mu asi teď řekl jeho český otec, rodák ze Pstruží. Kadera na to odpověděl: „Nadal bych mu, že nás neuměl řádně česky vychovat.“189 Mimořádný lidový soud v Ostravě jej poslal po přelíčení v lednu 1947 do vězení na 15 let, jeho manželku Martu již v prosinci 1945 na 12 let.190 Ta několikrát žádala různými cestami o možnost předčasného propouštění s následným odsunem, zdůvodňovala to i úmrtím manžela ve vězení. Místní národní výbor ve Frýdlantě ovšem zhatil všechny prosby, které byly na jiných místech již kladně vyřízeny. Vytouženou milost a vystěhování ze dcerou do

183

Borák, s. 110 Jsou známější spíše jako „Revoluční gardy,“ se zkratkou RG – tyto byly pověstné svou touhou rabovat, dopouštět se svévolného násilí na zajatcích i civilistech, a ani polovojenské útvary tohoto typu z Beskydské oblasti se patrně moc nelišily od republikového „standartu“ – opatrné zmínky o „nečestné činnosti“ některých jejich příslušníků najdeme v pamětní kniha obce Pržna. Pamětní kniha Pržna, s. 110. 185 Píše se zde o odvedení Němců, ale nezmiňuje se kam. 186 Pamětní kniha Čeladné, s. 80. 187 Tamtéž. 188 Pamětní kniha Pstruží, s. 72. 189 Pamětní kniha Pstruží, s. 76. 190 Borák, s. 376. 184

45

Německa přinesla až amnestie prezidenta republiky v roce 1955.191 Občan Pstruží Josef Štefek, který zde pomáhal zakládat fašistickou organizaci „zelených hákových křížů“ byl zase potrestán dle „malého“ retribučního dekretu ke dvěma tisícům korun pokuty, dále k 6 týdnům vězení a později za „nečestné chování“ vyhoštěn z osidlovaného pohraničí.192 K stíhání za členství v zločinecké organizaci došlo u Ludvíka Seidlera z Bašky, který byl obviněn z členství v NSKK, ONV v Místku však zařadil celou jeho rodinu do odsunu, takže k přelíčení již nedošlo.193 V této obci měl štěstí také betonář František Schigut, odsouzený za funkci blockleitera na jeden rok vězení, neboť jej propustili již po 4 týdnech z vězení s odůvodněním, že do trestu se počítá internace už od 8. května 1945.194 Trest soud naopak nevyměřil ve zjevně smutném případu udání od švadlenky Gebriely Faldynové z Metylovic, která udala svého chlapce za černý obchod, když si ji nechtěl vzít. Před soudem se hájila, že ji navedla matka a nakonec skutečně vyšla bez trestu.195 V Malenovicích byl majetek Němců zde přechodně bydlících ihned zabaven. Jednalo se tu o čtyři rodiny. Majetek byl dále za nízkou částku odprodán místním Čechům.196 Jedna německá rodina byla celá zatčena, a to strážmistra Poloczka, kde se jednalo celkem o 3 lidi. Stalo se tak 9. května, vrchní četnický strážmistr Poloczek byl odsouzen na šest let v pracovním táboře, které si také odpykal. Jeho žena a dcera dostaly později československé občanství.197 Nakonec nejspíše na všechny rodilé Němce i na ty, kteří si národnost dodatečně změnili, čekal odsun z Republiky, o pozdější repatriaci nenacházíme žádnou zmínku, stejně jako se neobjevuje nic o případných antifašistech, kterých by se odsun netýkal. Symbolickou tečku za druhou světovou válkou představoval průchod tzv. banderovců Moravou západním směrem, při snaze dostat se do Rakouska, nebo jinam na západ. Jejich přítomnost je ovšem popsána pouze v kronice obce Bašky.198

191

Tamtéž, s. 162. Tamtéž, s. 75. 193 Borák, s. 164. 194 Tamtéž. s. 148. 195 Tamtéž. s. 228. 196 Pamětní kniha Malenovic, s. 297. 197 Pamětní kniha Malenovice, s. 300. 198 A to nepřesně jako „skupina Poláků, Němců a Vlasovců, kteří se snaží dostat na západ.“ O jejich ukrajinském původu a vůbec o jejich skutečných cílech kronikář patrně nevěděl. Pamětní kniha Bašky, s. 87. 192

46

11. Závěr a bilancování Co říci závěrem? Kroniky, s jejichž pomocí jsem se pokusil o částečný popis nejen událostí, ale i rekonstrukci prožitých emocí a mentality obyvatel podhorské oblasti v moravské části Beskyd za 2. světové války, se dle mého názoru k tomuto výborně hodí. Odpověď na otázku, zdali jsou kroniky vhodným pramenem pro historický výzkum, je tedy kladná. Tuto historickou dobu přibližují nejen se snahou o pravdivostní hodnotu, ale s velkým důrazem, byť často asi nechtěným, na emocionální složku dějin. Vždyť bez emocí by bylo vědecké bádání jen snůškou suchých dat, faktů a teorií, uniklo by nám mnoho souvislostí a také značný přesah, který konkrétně druhá světová válka má, troufnu si říci, až do dnešní doby. Kolik lidí si ještě dnes, mnohdy i poválečná generace, nese s sebou zažité stereotypy a vykládání faktů při jejich oficiálním překrucování. Kolik se toho nalhalo o partyzánech, komunistickém odboji, jeho podpoře obyvateli i jednoznačném odmítnutí německého obsazení, o zločinech a snaze pomoci Židům, ale také o dalších věcech? Je nutné objevovat a opravovat nejen lži, nepravdy, nebo bílá místa v této části historie, ale také v oblasti dějin mentalit, emocí a postojů lidí k událostem. Vždyť pouze přiznáním si mnohdy nepříjemných faktů, při snaze dopátrat se co nejblíže pravdě, postavit si vedle sebe fakta a nahlížet na ně současně z několika pohledů – jen tak může mít historie nejen teoretickou hodnotu jako uchovatel poznatků o lidském jednání, ale také praktický význam pro další obory lidské činnosti, které si historii zvou jako pomocníka při rozhodování a tvorbě nových vztahů ve společnosti, i při vykládání si důsledků, které vyvolala jejich minulá činnost. Je třeba dále demytizovat mnohá témata, také si dle mého názoru zaslouží ještě větší pozornost pamětníci, kterých rychle ubývá. Doufám, že cíle popsat ve stručnosti některé aspekty života během druhé světové války jsem také dosáhl, ovšem pouze zevrubně. Mnoho práce čeká ještě na ty, kteří si dají za úkol prozkoumat historii každodennosti za druhé světové války v oblasti podhůří moravských Beskyd. Místní lidé, kteří prožili druhou světovou válku, ať jako děti, nebo dospělí, jsou dodnes povětšinou protiněmecky naladěni, obce zůstaly ateistické i po „Sametové revoluci“ roku 1989, jejich politická orientace zůstala také spíše levicová. Pouze pozvolna začínají být hrdi na místa, odkud pocházejí a přestávají mít jisté „komplexy“ z obyvatel regionů, více bohatých na zdobné tradice a specifika. Domnívám se, že nespíše alespoň podvědomě hledají odpověď na mnohé otázky, ale nejsou připraveni unést odpovědi. Proto se bohužel jen neradi vzpomínají na minulost a už vůbec nejsou 47

ochotni o ní bez zábran diskutovat. Proto je také orální historie zavádějící, ale přesto fascinující a připravená ještě mnohé na poli dějin každodennosti poodhalit, což bych rád využil ve svém dalším bádání. Moje práce mě velice bavila, až při jistém prohloubení znalostí o problematice zajímavého regionu, jakým obce kolem Frýdlantu jistě jsou, jsem pochopil, že bakalářská práce nemůže zdaleka obsáhnout vše, co jsem do ní prvně zamýšlel vložit. Cíl naučit se pracovat kriticky s prameny byl tak také doufám splněn. Limitujícím faktorem byl hlavně čas, při jehož ne ideálním rozvržení jsem se dostal do jistého skluzu, další věcí byla špatná dostupnost některých pramenů, o které jsem měl také zájem – jednalo se o frontová hlášení německých jednotek wehrmachtu z této oblasti, nejen bojových jednotek, které se touto oblastí přesouvaly, ale i jednotek, majících zde stálou posádku. Velká část se jich pro hektické dny konce druhé světové války nedočkala, ostatní jsou zatím pro mne v nedostupných německých archivech. Rovněž se mi pro časovou náročnost a složitost dojednání nepodařilo zahrnout zde přímé svědectví pamětníků, kteří žili v oblasti velkých bojů o obci Bašku. Naopak velice mile mne překvapil příjemný personál Státního archivu ve Frýdku-Místku, který mi poskytl bez jakýchkoliv překážek všechny požadované materiály. Poučením pro další studium této problematiky mi budiž snad větší cestovní a časová flexibilita. Ve výzkumu problematiky druhé světové války v regionu Beskyd hodlám v budoucnu aktivně pokračovat a pokusit se tak doplnit alespoň malé mezery ve velkém prostoru poznání historie Československa ve 20. století.

12. Seznam zkratek NSDAP

–

Nationalsozialistische

Deutsche

Arbeiterpartei

–

Národně

socialistická německá strana dělníků NSKK – Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps – motorizované oddíly NSDAP MNV – místní národní výbor ONV – okresní národní výbor RG – revoluční gardy

48

SdP – Sudetendeutsche Partei – Sudetoněmecká strana SOkA – Státní okresní archiv ZA- Zemský archiv

13. Seznam pramenů a literatury 13. 1. Prameny Archivní prameny Zemský archiv v Opavě, Státní okresní archiv Frýdek-Místek: Pamětní kniha Bašky, 2. díl. Pamětní kniha Čeladné, 1. díl. Pamětní kniha Frýdlantu nad Ostravicí, 1. díl. Pamětní kniha Hodoňovic, 1. díl. Pamětní kniha Janovic, 1. díl. Pamětní kniha Kunčiček u Bašky, 1. díl. Pamětní kniha Lubna, 1. díl. Pamětní kniha Malenovic, 1. díl. Pamětní kniha Metylovic, 3. díl. Pamětní kniha Nové Vsi, 1. díl. Pamětní kniha Ostravice, 1. díl. Pamětní kniha Pržna, 1. díl. Pamětní kniha Pstruží, 1. díl. Pamětní kniha Starých Hamer, 2. díl. Pamětní zápisy vládního komisaře [pro obec Staré Hamry z let 1939-1942] 49

13. 2. Literatura A. Auský, Stanislav: Vojska generála Vlasova v Čechách. Praha 2005, 344 s. Adamec, Tomáš: Bojovali za svobodu. Občané Frýdecko-Místecka v boji proti nacismu. Frýdek-Místek 1999, 108 s. Adamec, Tomáš: Odbojová organizace Lvice na Frýdlantsku. In Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 2002, s. 5-13. Bakala, Josef a kol.: Dějiny Ostravy. Ostrava 1993, 811 s. Bartoš, Josef, Trapl, Miloš: Dějiny Moravy. Svobodný stát a okupace. Brno 2004, 287 s. Beneš, Edvard: Mnichovské dny. Paměti. Praha 1968, 555s. Bogar, Karel, Žáček, Radim, Kovář, Jiří: Čtení o Čeladné. Vlastivědný průvodce partyzánskou obcí a okolím. Frýdek-Místek 1989, 40 s. Borák, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945-1948). Šenov u Ostravy 1998, 450 s. Brandes, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha 1999, 664. Fialová, Ludmila a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1996, s. 282-353. Lucas, James: Hitlerovy horské jednotky. Praha 1994, 240 s. Lepíková, Kateřina: Letáková aféra na Reálném gymnáziu v Místku. In Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku. [s. l.] 1999, s. 24-33. Masaryk, Jan: Volá Londýn. Praha 1946, 316 s. Pasák, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha 1998, 429 s. Tvardík, Ludvík: Vzpomínky pro budoucnost. Olomouc, 125 s. Kadlec, Vladimír: Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové 1991, s. 31-95.

50

Vávrovský, Emil: Velké dny vítězství: Kronika osvobození okresu Frýdek-Místek sovětskou armádou. Frýdek-Místek 1975, 109 s.

12. 3. Elektronické dokumenty Údaje o sčítání lidu z let 1921 a 1930: http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/scitani_v_roce_1921_a_1930 (ke dni 12. 12. 2008)

51

13. Přílohy Titulní strana kroniky obce s dnešním názvem Kunčičky u Bašky a obce Pržna

Příloha č. 1

Zdroj: Kroniky obcí Kunčiček u Bašky a Pržna

Kronikáři a jejich povolání Název obce

Jméno a povolání zdejšího kronikáře

Baška

Železárenský mistr Bedřich Fišer

Čeladná

Správce školy František Schneider

Frýdlant nad Ostravicí

Šéfredaktor pražského list„Našinec“ ve výslužbě Jaromír Kadlčák

Hodoňovice

Řídící učitel Jan Špaček

Janovice

Anonymní

Kunčičky u Bašky

Člen místního národního výboru Josef Janík

Lubno

Jan Satinský, horník ve výslužbě

Malenovice

řídící učitel František Novák

Metylovice

Ředitel školy Jaroslav Ščerba

Nová Ves

Starosta obce Bedřich Fuciman 52

Skladník místního obchodu „konzum“

Ostravice Pržno Pstruží

Řídící učitel Karel Volný a kol.

Staré Hamry

Řídící učitel Josef Wurm

Celkem

Příloha č. 2

Zdroj: Kroniky obcí uvedených v tabulce

Fotografie zachycující rukojmí z Frýdlantu nad Ostravicí, kteří měli být popraveni.

Příloha č. 3

Zdroj: Kronika obce Frýdlantu nad Ostravicí Počet obyvatel v obcích Počet Celkový zjištěný počet obyvatel obce

Název obce

z roku 1930 (z toho německé národnosti)

Baška

1733 / 13

53

Čeladná

2655 / 18

Frýdlant nad Ostravicí

3912 / 122

Hodoňovice

616 / 2

Janovice

1730/0

Kunčičky u Bašky

778 / 2

Lubno

853 / 0

Malenovice

586 / 0

Metylovice

1644 / 1

Nová Ves

793 / 2

Ostravice

3138 / 13

Pržno

649 / 0

Pstruží

789 / 3

Staré Hamry

2528 / 20

Celkem

22404 / 196

4500 4000 3500 3000 2500 2000 3912 3138 1500 2655 2528 1000 1733 1730 1644 500 793 778 853 586 649 789 616 0

Počet obyvatel obcí z celku 22 404 osob

Příloha č. 4

Zdroj: Kroniky obcí uvedených v tabulce

54

Oběti II. světové války: oběť spojeneckého bombardování Ostravy (nahoře), padlí partyzáni na hřbitově v Čeladné, stav v roce 2008.

Přílohy č. 5

Zdroj: Archiv autora

55

Památná místa bojů: kostel v obci Baška (nahoře vlevo), památník obětem I. a II. světové války v téže obci (nahoře vpravo), památník partyzánům na Čeladné (dole)

Přílohy č. 6

Zdroj: Archiv autora 56

Plán postupu Rudé armády v ostravské operaci v roce 1945 (autor autor E. Čejka) Čejka

Příloha č. 7

Zdroj: Bakala, Josef a kol.: Dějiny Ostravy. Ostravy. Ostrava 1993, s. 390.

57