Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zhodnocení výskytu hmyzích škůdců ovocných stromů v okolí Pardubic a možnosti regulace významných druhů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne …………………. Podpis…..................................
Poděkování: Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. za metodické vedení a množství odborných konzultací a rad při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům SRS Pardubice za jejich výsledky a panu Miroslavovi Kopovi za možnost návštěvy jeho pozemku.
V Brně, dne …………………….. Podpis……………………………
ANOTACE Zhodnocení výskytu hmyzích škůdců ovocných stromů v okolí Pardubic a možnosti regulace významných druhů Byly shromážděny literární údaje o významných škůdcích ovocných dřevin. Na ovocných dřevinách v sadu poblíž Holic byl sledován výskyt škůdců. Bylo zaregistrováno celkem 18 druhů hmyzu a 2 druhy roztočů. Z toho bylo 7 nespecializovaných škůdců, 6 druhů škodících na jádrovinách, 2 druhy na třešních a 5 druhů škodících na slivoních. Z nespecializovaných škůdců se ve vysoké početnosti vyskytovala zobonoska ovocná. Na jádrovinách byl nejpočetnější druhem obaleč jablečný. Housenky obaleče švestkového poškodily asi 5 % plodů slivoní. Na třešních byla nejvýznamnějším škůdcem vrtule třešňová, jejíž larvy napadly naprostou většinu plodů třešní. Pravděpodobně vlivem teplého počasí došlo k přemnožení všech významných druhů mšic. Hmyz škodil především na starších stromech.
ANNOTATION Evaluation of occurrence of fruit trees insect pests near the town of Pardubice and pest control possibilities Literature data about important fruit trees pests were collected. The occurrence of pests was studied in orchard near the town of Holice. There were registered 18 insect species and two mite species, 7 of them polyphagous, 6 Maloidea pest species, 2 cherry pest species, 5 stone-fruit pest species. Rhynchites bacchus was the most abundant polyphagous pest. Cydia pomonella was the most abundant pest of Maloidea. Caterpillars of Cydia funebrana damaged about 5 % stone-fruits. Rhagoletis cerasi was the most important pest of cherry. Its larvae attacked absolute majority of cherry fruits. The outbreak of important aphid species was caused by the hot weather. Insect pests damaged first of all old trees.
2
OBSAH 1 ÚVOD........................................................................................................................... 5 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................... 6 2.1 Ochrana ovocných dřevin ........................................................................................ 6 2.1.1 Metody monitorování..................................................................................................................... 6 2.1.2 Chemická ochrana.......................................................................................................................... 7 2.1.3 Agrotechnické metody ................................................................................................................. 10 2.1.4 Mechanická ochrana..................................................................................................................... 10 2.1.5 Biologická ochrana ...................................................................................................................... 11
2.2 Škůdci jádrovin ....................................................................................................... 14 2.2.1 Obaleč jablečný Cydia pomonella (Linneaus, 1840) ................................................................... 14 2.2.2 Pilatka jablečná Hoplocampa testudinea (Klug, 1814)............................................................... 16 2.2.3 Plodomorka hrušňová Contarinia pyrivora (Riley, 1886) ........................................................... 18 2.2.1 Květopas jabloňový Anthonomus pomorum (Linnaeus, 1758) .................................................... 19 2.2.2 Květopas hrušňový Anthonomus piri (Kollar, 1837) ................................................................... 21 2.2.3 Molovka jablečná Argyresthia conjugella (Zeller, 1839) ........................................................... 22 2.2.1 Minující motýli ............................................................................................................................ 23 2.2.2 Bodruška hrušňová Janus compressus (Fabricius, 1793)............................................................. 25 2.2.1 Vlnatka krvavá Eriosoma lanigerum (Hausmann, 1802)............................................................. 25 2.2.2 Mšice na jádrovinách ................................................................................................................... 26 2.2.3 Mery na jádrovinách .................................................................................................................... 28 2.2.1 Nesytka jabloňová Synanthedon myopaeformis (Borkhausen, 1758) .......................................... 30
2.3 Škůdci slivoní........................................................................................................... 31 2.3.1 Obaleč švestkový Cydia funebrana (Treitschke, 1835) ............................................................... 31 2.3.2. Pilatka švestková Hoplocampa minuta (Christ, 1791) ................................................................ 33 2.3.1 Puklice švestková Parthenolecanium corni (Bouché, 1884)........................................................ 35 2.3.2 Mšice švestková Hyalopterus pruni (Geoffroy, 1762)................................................................. 35 2.3.3 Mšice slívová Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) ....................................................... 36
2.4 Škůdci broskvoní a meruněk ................................................................................. 37 2.4.1 Obaleč východní Cydia molesta (Busck, 1916) ........................................................................... 37 2.4.2 Obaleč meruňkový Enarmonia fomosana (Denis & Schiffermüller, 1775)................................. 38 2.4.1 Makadlovka broskvoňová Anarsia lineatella (Keller, 1839) ....................................................... 39 2.4.1 Mšice na broskvoních .................................................................................................................. 40
2.5 Škůdci třešní a višní................................................................................................ 41 2.5.1 Vrtule třešňová Rhagoletis cerasi (Linnaeus, 1758) .................................................................... 41 2.5.2 Molovka pupenová Argyresthia pruniella (Clerck, 1759) .......................................................... 42 2.5.3 Pilatka třešňová Caliroa cerasi (Linnaeus, 1758)........................................................................ 43 2.5.4 Mšice třešňová Myzus cerasi (Fabricius, 1775) ........................................................................... 43
2.6 Polyfágní škůdci ...................................................................................................... 44 2.6.1 Sviluškovití Tetranychidae.......................................................................................................... 44 2.6.2 Štítenkovití Diaspididae .............................................................................................................. 45 2.6.3 Slupkoví a pupenoví obaleči ........................................................................................................ 47 2.6.4 Bekyně zlatořitná Euproctis chrysorrhoea (Donavan, 1792)....................................................... 48 2.6.5 Přástevníček americký Hyphantria cunea (Drury, 1773)............................................................. 49 2.6.6 Píďalka podzimní Operophtera brumata (Linnaeus, 1758) ......................................................... 49
3
2.6.7 Zobonoskovití Attelabidae .......................................................................................................... 50 2.6.8 Kůrovcovití Scolytidae................................................................................................................ 51 2.6.9 Hraboš polní Micotus arvalis (Pallas, 1778) ................................................................................ 52
3 CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 54 4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ........................................................... 55 4.1 Charakteristika a umístění parcely....................................................................... 55 4.1.1 Poloha ovocných sadů.................................................................................................................. 55 4.1.2 Teplotní charakteristika................................................................................................................ 55 4.1.3 Srážky .......................................................................................................................................... 55 4.1.4 Půdní charakteristika.................................................................................................................... 55
4.2 Charakteristika pěstování a ochrana ovocných dřevin....................................... 56 4.3. Monitoring škůdců................................................................................................. 56 5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE......................................................................... 58 5.1 Zjištěné druhy škůdců ovocných dřevin............................................................... 58 5.1.1 Nespecializovaní škůdci............................................................................................................... 58 5.1.2 Jádroviny...................................................................................................................................... 58 5.1.3 Slivoně ......................................................................................................................................... 59 5.1.4 Třešně........................................................................................................................................... 59
5.2 Porovnání výskytu škůdců v jiných sadech.......................................................... 59 5.3 Přehled zjištěných škůdců ovocných dřevin......................................................... 61 6 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 62 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 63
4
1 ÚVOD Ovocné sady mají pro člověka obrovský, hlavně produkční význam. Ovocné dřeviny se pěstují pro ovoce, které je nedílnou složkou lidské potravy. Konzumace ovoce zvyšuje odolnost organismu proti chorobám a působí příznivě jako odkyselovací složka v lidském těle. Ovoce je zdrojem vitamínů, především vitamínu A a C, i když jejich obsah je nižší než v zelenině. Dále je zdrojem minerálních látek jako je draslík, hořčík, fosfor, železo a dalších důležitých prvků. Různé druhy ovoce se liší svým chemickým složením. Vysoký podíl dužniny ovoce tvoří voda. Další významnou složkou jsou pektiny, které při průchodu trávícím traktem člověka na sebe váží toxické látky, působí proti kornatěním tepen a preventivně také proti infarktu srdečního svalu. Ovocná vláknina má příznivé dietetické účinky. Pro svůj vysoký obsah přírodních cukrů (hlavně glukózy, fruktózy a v menším množství i sacharózy) je ovoce významnou energetickou potravou. Třísloviny a aromatické látky jsou složkami ovocné dužniny. Nejvhodnější je konzumovat ovoce v čerstvém stavu, ale je možné i jeho další zpracování např. v moštárnách, konzervárnách atd. Dřevo ovocných dřevin je kvalitní surovinou při výrobě nábytku, nářadí, drobné galantérie a v řezbářství. Ovocné dřeviny hrají kromě produkční role také estetickou. Jsou okrasným doplňkem krajiny a mají svoji úlohu v krajinářské i městské zeleni. Poukazují na historickou a kulturní vyspělost země. Chrání nás před výfukovými plyny, slouží jako protihluková bariéra a zadržují prach. Zabraňují povětrnostní a vodní erozi. Podílí se na výměně kyslíku. Protože v důsledku privatizace plochy ovocných sadů poklesly, ale výnosy ovoce se zvýšily. Největší plochy zaujímají výsadby jabloní. Jabloně jsou také nejčastěji obnovovaným druhem ovocných dřevin. Naproti tomu výsadby hrušní poklesly téměř o polovinu. Pěstování peckovin (meruněk a broskvoní) je náročnější pro jejich citlivost vůči klimatickým a povětrnostním podmínkám. zatímco spotřeba jižního ovoce u nás stoupla od roku 1994 o polovinu, spotřeba místního ovoce poklesla. Využití ovocných dřevin je tedy značně různorodé. Mají hospodářský, estetický i zdravotní význam, proto je nutná jejich ochrana proti škodlivým vlivům. Moje bakalářská práce se zabývá jedním z možných negativních faktorů,které působena ovocné dřeviny. Jsou to hmyzími škůdci a možnostmi ochrany proti nim.
5
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Ochrana ovocných dřevin 2.1.1 Metody monitorování Monitorování škůdců zahrnuje zjišťování: výskytu škůdců a jejich přirozených nepřátel, sledování vývojových stádií škůdců ve vztahu k fenologii plodiny, stupně poškození rostlin, průběhu abiotických faktorů (zejména teploty). Cílem monitorování je zjištění hustoty škůdců, jež slouží pro rozhodování o nutnosti provedení zásahu a stanovení optimálního termínu ošetření (Lánský, 2005). Monitorování škůdců během vegetace je založeno na používání lepových desek a semiochemikálií. Lepové desky jsou specifické pomůcky natřené lepem lákající hmyz na určitou barvu. Bílé desky se používají na zjišťování pilatek, žluté desky na vrtuli třešňovou a žluté misky naplněné vodou na plodomorku hrušňovou (Kocourek et al., 2001). Semiochemikálie jsou látky, které vylučují živé organismy k vzájemnému dorozumívání. Těkavé látky sloužící ke komunikaci mezi jedinci téhož druhu se nazývají feromony. U některých druhů hmyzu je známo chemické složení jejich feromonů a ty lze synteticky vyrobit. Využívají se ve feromonových lapácích různých typů. Jedná se o specifické atraktanty, které k sobě lákají pohyblivé jedince hmyzu. Ti jsou následně zachyceni na lepovém povrchu anebo znehybněni smrtící látkou. K tomuto účelu jsou používány především syntetické sexualní feromony (analogy látek produkovanými neoplozenými samičkami). Feromonové lapáky se používají
pro
monitorování letové aktivity samců některých škodlivých motýlů, pro štítenku zhoubnou a další druhy hmyzu. Podle náletu motýlů na lapač lze stanovit nutnost nebo termín ošetření. Významnou roli hraje určení letové vlny. Letovou vlnou rozumíme výrazný nárůst úlovků v lapácích (Blažek, 1998). Sklepávání je metoda založená na principu sklepnutí hmyzu z větví stromů gumovou palicí nebo hadicí do sklepávadla se standardní plochou 0,25m2 (61×41cm). Sklepává se 1 větev z každého stromu, minimálně 100 stromů z parcely. Na odrůdových blocích postačí 25 nebo 33 stromů, nejedná-li se o velké monobloky. Zachycený hmyz se usmrtí a následně určí. Zjištěné hodnoty se porovnají s prahem škodlivosti a následně se rozhodne, zda je nutná ochrana (Kocourek et al., 2001). Vizuální kontrola spočívá v prohlížení rostlinných částí a v počítání nalezených škůdců, jejich vývojových stádií nebo poškození. Kontroly provádíme ve 14 denních 6
intervalech. Prohlíží se (na místě nebo v laboratoři) 10 kontrolovaných orgánů (letorostů, květů, plodů…) z 1 stromu. Jeden vzorek se připraví odběrem z 10 stromů (tj. celkem 100 kontrolovaných částí). Z jednoho bloku nebo odrůdy se odebírá 5 vzorků (tj. celkem 500 orgánů) (Kocourek et al., 2001). Při zimní kontrole zjišťujeme výskyt škůdců přezimujících na ovocných dřevinách. Odebírají se cca 20 cm dlouhé segmenty 2–3letých větví s plodonoši. Postranní obrost na větvičkách zkrátíme (na 1cm), krátké plodonoše ponecháme. Při odběru procházíme napříč celou parcelou tak, aby byla zkontrolována co největší plocha (Hluchý et al., 1997). Vzorky odebíráme rovnoměrně z různých částí korun deseti stromů. Z jednoho stromu odebereme dvě větvičky. Celkový rozsah odběru tak činí 20 segmentů větví. Z velkých odrůdových monobloků odebíráme vzorek min. ze 30 stromů (tj. 60 větví). Počet zjištěných škůdců se přepočítává na 1m větví. Modifikací je tzv. pupenová metoda, při které se odebere buď po 1 větvičce se 7 pupeny z 20 jabloní, nebo po 1 větvičce s 5 pupeny z 28 jabloní, nebo po 1 větvičce se 4 pupeny z 35 jabloní (celkem 140 pupenů) na dvouletých větvičkách, na nichž počítáme počet vajíček mšic a píďalek, a to po celé délce segmentu, vajíčka svilušky ovocné a mery jabloňové pouze v paždí pupenů. U sviluše pouze pupeny, mající v paždí >10 vajíček; u mer pupeny s >2 vajíčky. Celkový počet housenek obalečů, larev puklice, štítenek, vajíček mšic, píďalek (Lánský, 2005).
2.1.2 Chemická ochrana Rozhodující metodou ochrany ovocných dřevin zůstává chemická ochrana, při které se používají proti škůdcům registrované chemické přípravky, pesticidy. K chemické regulaci škodlivého výskytu živočišných škůdců slouží přípravky, které se obecně označují jako zoocidy. Podle cílového organismu se dělí na insekticidy, akaricidy a rodenticidy. Podle místa působení je možné zoocidy dělit na přípravky požerové, kontaktní (dotykové) a s hloubkovou účinností. Požerové přípravky jsou dostatečně účinné, pokud se jejích letální (smrtelná) dávka dostane s přijímanou potravou do zažívacího ústrojí škůdců. Dostatečná účinnost dotykových přípravků je podmíněna jejich přímým stykem s tělním pokryvem škůdců. Přípravky s hlubokou účinností jsou schopny pronikat do pletiv rostlin a zasáhnout tam skryté hmyzí škůdce (Kabíček & Kazda, 1997).
7
2.1.2.1 Insekticidy Ošetření ovocných dřevin se provádí v různých termínech v závislosti na bionomii škůdce. Proti škůdcům, kteří během zimy zůstávají na svých hostitelských dřevinách (přezimující škůdci) lze použít časně na jaře olejové přípravky, řepkový olej (Ekol) nebo parafínový olej (Frutapon). Aliekol a Oleoekol obsahují kromě olejové ještě insekticidní složku na bázi organofosfátu. Stromy se mohou ošetřovat i později během vegetace mimo období květu, aby nedošlo k ohrožení včel. Používání chemických látek k ochraně ovocných dřevin by se mělo omezovat. Proto se chemická ochrana neprovádí preventivně, ale teprve při dosažení určité hustoty škůdce, tzv. kritického počtu škůdce. Aplikace přípravku v jiném termínu je neekonomická. Při nižší početnosti, než je kritický počet, škůdce ještě významně neškodí. Naopak při aplikaci přípravku s delším zpožděním po dosažení kritického počtu nezabráníme vzniku ztráty. Pyrethroidy jsou širokospektrální insekticidy, které na hmyz působí dotykově ve velmi nízkých dávkách. Účinkují rychle i při nízkých teplotách a jejich aplikace se může provádět až do teploty 23 oC. Většinou nepůsobí na roztoče, naopak jejich použití může stimulovat přemnožení svilušek. Běžně používané pyrethroidy jsou Agrion Delta a Decis Flow 2,5 (deltamethrin), Alimethrin 10 EM a Cyper 10 EM (cypermethrin), Vaztak 10 SC (alfa-cypermethrin), Karate Zeon 5 CS (lambda-cyhalothrin). Talstar 10 EC (bifenthrin) a Trebon 10 F a Trebon 30 EC (etofenprox) jsou pyrethroidy účinné i proti roztočům. Spruzit-flussig obsahuje přírodní pyrethrin (insekticid z řimbaby starčkolisté Pyrethrum cinerariaefolium Trev.). Organofosfáty se vyznačují dobrou účinností na všechna vývojová stadia hmyzu. Reldan (chlorpyrifos-methyl), Sumithion Super (fenitrothion) a jsou určeny na široké spektrum hmyzu, Zolone 35 EC (phosalone) i na roztoče. Proti savému hmyzu je určen Dursban (chlorpyrifos) a Perfekthion (dimethoate). Actellic 50 EC (pirimiphos-methyl), k regulaci obaleče jablečného, proniká hluboko do rostlinného pletiva. Nurelle D obsahuje dvě insekticidní složky, pyrethroid (cypermethrin) a organofosfát (chlorpyrifos). Je určen proti merám, housenkám a sviluškám. Ze skupiny karbamátů se při ochraně ovocných dřevin používá Pirimor (pirimicarb), proti mšicím a Insegar (fenoxycarb) proti obaleči jablečnému. Výhodou prvního je systémová účinnost, druhý přípravek obsahuje navíc složku na bázi juvenoidu (syntetický hormon bránící hmyzu dosáhnout dospělosti). Oba přípravky mají dlouhou reziduální účinnost. Inhibitory syntézy chitinu jsou chemické látky, ovlivňující vývoj hmyzu. Na hmyz účinkují dotykově a požerově. Jejich nevýhodou je dlouhá perzistence na povrchu rostlin a v půdě. Alsystin 480 SC (triflumuron) je určen proti 8
škodlivým housenkám, Dimilin 48 SC (diflubenzuron) a Nomolt 15 SC (teflubenzuron) i proti minujícím, Cascade 5 EC (flufenoxuron) také proti sviluškám. Calypso 480 SC (thiacloprid) a Mospilan 20 SP (acetamiprid) patří mezi neonikotinoidy, nejmladší skupinu širokospektrálních systémových insekticidů (Blažek,1998).
2.1.2.2 Akaricidy Jsou určeny k hubení roztočů (svilušky a vlnovníci). Účinnost na vajíčka i nymfy (larvy) svilušek má například Nissorun 10 EC. Cascade 5 EC je účinný pouze na nymfy svilušek. Omite 570 EW, Sanmite 20 WP hubí pohyblivá stadia škodlivých roztočů, tj. nymfy a dospělce (Horák, 1998).
2.1.2.3 Rodenticidy Jsou určeny k hubení škodlivých hlodavců. Rodenticidní přípravek Rodex se používá k ochraně ovocných kultur před hrabošem polním (Blažek, 1998).
2.1.2.4 Netoxické chemikálie Metody autodiseminace Jedná se o novou metodu, spočívající v šíření patogenů prostřednictvím samců přilákaných do adaptovaných feromonových lapáků, kde se kontaminují virem a přenášejí jej na samičky při páření. Při kladení jsou infikována vajíčka, a následně larvy. Virus je současně přenášen z lapáků i ze samců do prostředí. Jedná se o vysoce selektivní doplňkovou metodu, jež má až významně nižší náklady než chemická ochrana nebo metoda dezorientace samců. Metoda byla testována na řadě druhů škodících na ovocných dřevinách; registrace ke komerčnímu používaní však doposud neproběhla (Lánský, 2005). Metoda dezorientace Selektivní metoda založená na přímém využívání feromonů při regulaci škůdců. V zahraničí i u nás využívaná proti některým škodlivým motýlům, a to buď samostatně nebo v kombinaci s insekticidy, event. s biopreparáty. Princip metody spočívá v celoplošné aplikaci speciálně upravených feromonových odparníků. V důsledku nadbytku feromonu v prostředí
samci nedokáží najít samičky a proto je nemohou
oplodnění. Odparníky se zavěšují na každý nebo na každý 2–3 strom v dostatečném časovém předstihu před začátkem letu 1. generace motýlů. Metoda vyžaduje dobrou izolaci ošetřené plochy před náletem oplodněných samiček z okolí a kurativně je
9
funkční pouze při nižších populačních hustotách škůdce. V 1. roce ošetření nebo rok před aplikací je nutno provést korekční insekticidní ošetření. Ve většině ovocných plodin byla metoda spolehlivá alespoň na 10 ha u obaleče jablečného a obaleče zimolezového (Hluchý et al., 1997). Metoda „attac & kill“ Tato metoda kombinuje použití feromonu a insekticidu, takže dochází k podobnému efektu jako u metody dezorientace a zároveň i k přímému hubení samců. V ČR byla metoda úspěšně testována proti obaleči jablečnému; registrace přípravků však neproběhla (Lánský, 2005). Potravní atraktant Používá se při vychytávání samců za účelem snížení jejich plodnosti pod hranici potřebnou k oplodnění samiček (tak lze využít i feromony). Metoda je účinná proti nesytce jabloňové, významně se může do budoucna uplatnit i při regulaci vrubounovitých brouků, omezeně i proti vosám a sršním (Lánský, 2005).
2.1.3 Agrotechnické metody K agrotechnickým ochranným opatřením patří především volba vhodného stanoviště při zakládání nových ovocných výsadeb. Je například nevhodné zakládat ovocné výsadby v mrazových kotlinách. Teplomilné broskvoně lze bez vážnějších škod pěstovat jen v teplejších oblastech. Vybíráme kvalitní výsadbový materiál a volíme, pokud je to možné, odrůdy ovocných dřevin odolné proti škodlivým činitelům. Napadení broskví obalečem východním a makadlovkou broskvoňovou se lze vyhnout pěstováním ranějších odrůd broskvoní. Ranější švestky nebývají poškozovány obalečem švestkovým. Ovocné sady je vhodné zakládat v dostatečné prostorové izolaci od míst s trvale zvýšenými výskyty škodlivých organismů. Důležitým opatřením je dodržování správných pěstebních technologií, které zajistí optimální zdravotní stav rostliny a snižují její atraktivitu pro škodlivé organismy. Patří sem zimní a letní řez, optimální výživa (především nepřehnojování dusíkem) a zásobování vodou (závlahový systém) (Kabíček & Kazda, 1997).
2.1.4 Mechanická ochrana Rozeznáváme preventivní a přímé metody ochrany. Preventivní ochrana spočívá v likvidaci škůdce dříve, než napadne pěstovanou plodinu. K preventivním metodám
10
mechanické ochrany patří shrabávání listí a kompostování. Přímé metody spočívají ve sběru a likvidaci opadlých plodů s housenicemi pilatek nebo larvami zobonosek, odstraňování a pálení částí napadených kůrovci, odstraňování pavučinových hnízd ploskohřbetek. Ošetřením ran na stromech zabráníme napadení vlnatkou krvavou. Zrytím půdy pod stromy zlikvidujeme přezimující housenice pilatek. Proti obaleči jablečnému a puklici švestkové lze na kmeny stromů umístit lepové pásy. Pásy proti obaleči je nutné připevnit během července, proti puklici na začátku března a zlikvidovat v listopadu. Širší využití mechanických metod ochrany však brání jejich vysoká náročnost na potřebu pracovní síly. Proto se využívají jen při ohniskovém výskytů škůdců (Horák, 1998).
2.1.5 Biologická ochrana 2.1.5.1 Záměrná biologická regulace Je zaměřena na používání uměle odchovaných organismů a určena k nechemické regulaci již přemnožených škodlivých organizmů (Blažek, 1998). Entomopatogenní mikroorganismy. V sadech jsou v současnosti nejrozšířenější přípravky na bázi bakterie Bacillus thuringiensis Berliner se specifickou účinností na různé skupiny hmyzu. Přípravky s obchodním názvem Biobit WP a Biobit XL hubí housenky motýlů (bourovec prstenčivý, bekyně zlatořitná, štětconoš ořechový, obaleč jablečný a švestkový). Do těla hmyzu se musí dostat s potravou. Hmyz hyne třiceti minut někdy po třech dnech po požití. Účinnost bakterie je podmíněna stálým počasím s teplotami nad 15
o
C.
Optimální termín použití je těsně před líhnutím housenek z vajíček, ošetření by se mělo po deseti dnech opakovat. Tato metoda je označována jako inundační introdukce (zaplavení) (Horák, 1998). Přepokládá se
budoucí využití preparátů na bázi entomopatogenních virů
(bakulovirů), z nichž nejvýznamnější jsou Cydia pomonella granulovirus (CpGV) proti obaleči jablečnému a Adoxophyes orana granulovirus (AdorGV) proti obaleči zimolezovému. Některé viry se mohou po aplikaci uchovat a šířit (viz dále autodiseminace). Uvedené biopreparáty se mohou použít samostatně nebo jako doplněk k chemické ochraně. Uvažuje se i o přípravcích entomopatogenních hlístic, např. Heterorhabditis bacteriophora (Poinar, 1976) proti larvám chroustů a lalokonosců (Lánský, 2005). Mezi entomopatogenní houby paří např. rody Aschersonia, Verticillium 11
(Deuteromycetes), které napadají zejména mšice. V současné době není na trhu žádný přípravek na bázi entomopatogenní houby (Kolektiv, 2002). Makroorganismy (predátoři a parazitoidi). Zdrojem predátorů a parazitoidů jsou buď umělé chovy nebo místa jejich zvýšeného výskytu v sadech (tzv. inokulativní
indukce). Proti roztočům (svilušky,
vlnovníci) lze použít dravého roztoče Typhlodromus pyri (Scheuten, 1857) Tento roztoč se běžně vyskytuje na chemicky neošetřovaných stromech. Místní populaci lze obnovit nebo posílit introdukcí uměle odchovaného roztoče během zimy. Roztoč je schopen dlouhodobě hladovět, příležitostně se živí pylem, konidiemi hub i jinými organickými látkami. Výhledově se plánuje využití dravé ploštice hladěnky hajní Anthocoris nemorum (Linnaeus, 1761) proti merám na hrušních, dále drobněnky Trichogramma spp. do různých kultur proti vajíčkům škodlivých motýlů. V případě inokulativní introdukce se zakládají ohniska, ze kterých po namnožení dochází k samovolnému rozšiřování užitečných organizmů (Hluchý et al., 1997). Příkladem úspěšné introdukce může být mšicovník vlnatkový Aphelinus mali (Haldeman, 1851) parazitoid vlnatky krvavé, pukličník štítenkový Encarsia perniciosi (Toner, 1913) parazitoid štítenky zhoubné, pukličník Aphytis proclia (Walker, 1839) parazitoid puklice švestkové nebo parazitoid štítenky čárkovité. Inokulativní introdukce vedou zpravidla k trvalé ochraně, která vyžaduje jen příležitostně podpůrné ošetření vhodným přípravkem v případě porušení rovnováhy (extrémní klimatické podmínky aj.) (Lánský, 2005).
2.1.5.2 Samovolná biologická regulace Je založena na regulaci škodlivých organismů jejich antagonisty (přirozenými nepřáteli). Samovolná biologická regulace působí preventivně, tj. předchází nežádoucímu přemnožení škodlivých organismů. Může se však uplatnit pouze při existenci vzájemné biologické rovnováhy mezi škodlivými organismy a jejich přirozenými nepřáteli (Blažek, 1998). Přehled nejvýznamnějších užitečných živočichů v ovocných kulturách: Škvoři (Dermaptera): V ovocných sadech se vyskytuje škvor obecný Forficula auricularia (Linnaeus, 1758). Jedná se o všežravce, který příležitostně konzumuje mšice.
12
Ploštice (Heteroptera): Užitečnými plošticemi v ovocných kulturách jsou dravé druhy hladěnka hajní (Anthocoris nemorum), hladěnka malá Orius minutus (Linnaeus, 1758) a některé klopušky (Miridae). Dravé ploštice jsou významnými přirozenými nepřáteli škodlivých svilušek, mšic, larev mer a drobných housenek. Brouci (Coleoptera): Nejhojnějšími užitečnými brouky v ovocných kulturách jsou slunéčka (Coccinellidae). Velmi rozšířeným druhem bývá slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata (Linnaeus, 1758). Dalšími hojnějšími druhy bývají slunéčko dvojtečné (Adalia
bipunctata) a
slunéčko čtyřtečné Exochomus quadripustulatus (Linnaeus,
1758). Dospělá slunéčka i jejich larvy jsou predátoři mšic. Huňáčci (Stethorus) jsou drobná, nejvýše 3 mm dlouhá slunéčka. Praktický význam má huňáček Stethorus punctillum (Weise, 1891). Drobní huňáčci loví svilušky. Síťokřídlí (Neuroptera): Nejpočetnějším druhem síťokřídlého hmyzu v ovocných kulturách je zlatoočka obecná Chrysopa carnea. (Stephens, 1836) Méně hojní jsou denivky (Hemerobiidae). Jak dospělci, tak i larvy zlatooček a denivek se živí mšicemi. Dvoukřídlí (Diptera): Velmi užiteční dvoukřídlí v ovocných kulturách jsou pestřenky (Syrphidae). Nejhojnějším druhem bývá pestřenka pruhovaná Episyrphus balteatus (De Geer, 1776). Larvy pestřenek hubí mšice. Blanokřídlí (Hymenoptera): V ovocných kulturách se z blanokřídlého hmyzu na hubení škůdců podílí velmi početná skupina parazitoidů. Jedná se hlavně o druhy z čeledí lumkovití (Ichneumonidae), lumčíkovití (Braconidae), drobněnkovití (Trichogrammatidae) a mšicovníkovití (Aphelinidae). Jejich larvy se vyvíjejí v jiných druzích hmyzu. Naparazitovaná vajíčka nebo larvy se dále nevyvíjejí a hynou. Roztoči (Acarina): Všechny druhy dravých roztočů (Phytoseiidae) jsou významnými přirozenými nepřáteli škodlivých svilušek a vlnovníků. Při dostatečné početnosti účinně brání jejich přemnožení v ovocných kulturách. Nejrozšířenějším přirozeně se rozšiřujícím druhem je Euseius finlandicus (Oudemans, 1915). Spolu s dalšími, asi 15 méně významnými druhy, je však zcela huben chemickými insekticidy a akaricidy. Pouze dravý roztoč Typhlodromus pyri je odolný k některým akaricidům a insekticidům ze skupiny 13
organofosfátů. Vlivem získané odolnosti je vysazován do produkčních ovocných výsadeb k biologické regulaci škodlivých svilušek a vlnovníků. Ptáci (Aves): Sýkora koňadra Parus major (Linnaeus, 1758) a sýkora modřinka Parus caeruleus (Linnaeus, 1758) během vegetace loví v ovocných výsadbách různé hmyzí škůdce, hlavně škodlivé housenky. V zimním období sbírají přezimující housenky obaleče jablečného v borce jabloní. Poštolka obecná Falco tinnunculus(Linnaeus, 1758) je charakteristická třepetavým letem na jednom místě, když vyhlíží kořist. V ovocných výsadbách loví hraboše polního (MZ, 2002), (Hluchý et al., 1997), (Blažek, 1998). Výskytu přirozeně se vyskytujících antagonistů hmyzu napomáhá tzv. biokoridor, který umožňuje migraci užitečných druhů z přirozených rezervoárů a také jejich trvalé přežívání v blízkostí sadů. Mohou být tvořeny neošetřovanými pásy stromů, keřů a jejich bylinných podrostů. Volně ložené kameny a polena přímo v sadech nebo v těsném sousedství slouží jako úkryt pro obojživelníky, plazy anebo hmyzožravé savce (ježci, rejsci). Instalací bidýlek a budek je možné do sadu přilákat dravce a sovy (Horák, 2003).
2.2 Škůdci jádrovin Škůdci plodů
2.2.1 Obaleč jablečný Cydia pomonella (Linneaus, 1840) Čeleď: Obalečovití – Tortricidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imago: Velikost: v rozpětí křídel 14–18
mm. Zbarvení: přední křídla šedá
s tmavými šedohnědými příčkami. (Obr. 1 v příloze) Larva: Typ: polypodní, housenky. Délka: 20 mm. Zbarvení: jsou zpočátku perleťově bílá, později růžové s hnědou hlavou. (Obr. 3 v příloze) Vajíčka: Velikost: 1 mm. Zbarvení: mléčné stříbřitě se lesknoucí, téměř okrouhlé, ploché (Miller, 1956). Příznaky poškození. Plod bývá napaden pouze jednou housenkou. Vstupní otvor do plodu je vyplněn suchým trusem housenky (Obr. 2 v příloze). Malé plody napadené housenkami první jarní generace obaleče opadávají. Plody napadené druhou generací v létě dozrávají. Chodbička způsobená žírem housenky směřuje k jádřinci. Někdy bývají poškozena i
14
semena. Poškozené plody předčasně dozrávají. Napadené plody bývají výrazněji zbarvené (Hluchý et al., 1997). Význam. Obaleč jablečný je klíčovým škůdcem na jabloních, méně již na hrušních. Závrtky housenky znehodnocují plody a jsou častou příčinou rozvoje skládkových moniliových hnilob (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Housenky jsou nejčastějším původcem červivosti jablek, ale poškozují i hrušky meruňky a vlašské ořechy (Rod, 2003). Vývojový cyklus. Obaleč má u nás jednu úplnou a druhou částečnou (obvykle početně menší) generaci. V nadmořské výšce nad 250 m n.m. má pouze jednu generaci za rok. Přezimují housenky 5. instaru v zámotcích, ve kterých se na jaře kuklí. Nejčastější úkryt hledá ve skulinách kůry, u stromů s hladkou kůrou obvykle v půdě. Líhnutí a let generace nastává v průběhu května a června. U obaleče jablečného se samci líhnou dřív než samice. Motýli jsou aktivní za soumraku a páří se, pokud teplota ve 21 hodin dosáhla alespoň 15 ºC. Hromadné kladení vajíček nastává za teplých bezvětrných nocí, kdy teplota v 21 hodin přesáhla 17 ºC. Samičky kladou vajíčka většinou na listy nebo plody (v jarních měsících převážně na listy, v letních na plody). Housenky po vylíhnutí pronikají do plodů, nejčastěji na zastíněném místě plodu, případně v místě dotyků dvou plodů nebo plodu a listu. Po ukončení žíru housenky opouští jablko buď vstupní chodbou, nebo vyhryžou novou chodbu. Část populace housenek vstupuje do diapauzy a část dokončuje vývoj a dává vznik 2. generaci (Kocourek et al., 2001). Ekologie. Je založena na záměrném hubení přezimujících housenek obaleče jabloňového sýkorkami, střevlíky a drabčíky. Vajíčka likvidují škvoři a dravé ploštice čeledi Miridae a Anthocoridae. Na kuklách parazituje lumek Pimpla turionellae (Linnaeus, 1758) (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Prognózu výskytu obaleče jablečného lze provádět pomocí pásů z vlnité lepenky. Sledování letové aktivity monitorujeme podle náletu samců do feromonových lapáků. Výskyt vajíček zjistíme vizuální kontrolou plodů (Kocourek et al., 2001).
15
Ochrana Preventivní ochrana. Prostorová izolace proti škodlivému šíření motýlů by měla být 100 m od produkční výsadby. Podpora přirozených nepřátel v sadu a vyřazení vysoce toxických pesticidů (Hluchý et al., 1997). Biologická ochrana. Jako biologickou ochranu využíváme bakterii Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki. Nejvyšší účinek má na housenky nejmladších instarů. V sadech se využívá i metody dezorientace samců (Hluchý et al., 1997). Nejsou sice registrované žádné transgenní jabloně, ale provádějí se pokusy se zabudovaným genem v jabloních z tropické luskoviny (Vigna unguiculata L.) (Hrdý, 2000). Chemická ochrana. Podle vývojové fáze vajíček máme tyto možnosti ochrany: Ovicidy Alsystin 480 SC, Nomolt 15 SC , Dimilin 48 SC a Insegar 25 WP použijeme na stadium bílého terčíku. Ovilarvicidní přípravky Zolone 35 EC, Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP a Integro použijeme v průběhu fáze růžového prstence. Larvicidy Trebon 10 F (30 EC) a Reldan 40 EC se aplikují ve fázi červeného prstence až černé hlavičky. První ošetření se provádí při zjištění první letové vlny, pokud byla nalezena >1–2 vajíčka nebo závrtky na 100 plodů (a přilehlých listů) (Lánský, 2005).
2.2.2 Pilatka jablečná Hoplocampa testudinea (Klug, 1814) Čeleď: Pilatkovití – Tenthredinidae. Řád: Blanokřídlí – Hymenoptera Popis. Imaga: Velikost: 6–7 mm. Zbarvení: jsou žlutočervené barvy. (Obr. 7 v příloze) Larvy: Typ: polypodní, housenice. Délka: 10–12 mm. Zbarvení: jsou žluté, hlava černohnědá. (Obr. 9 v příloze). Vajíčka jsou 0,8 mm velká s bělavým zbarvením (Miller, 1956). Příznaky poškození. Larvy 1. a 2 vývojového stadia vyvrtávají chodbičky mělce pod slupkou plodů. Starší larvy se zavrtávají hlouběji do plodů a vyžírají prostor jádřince, často vylézají ven a napadávají další plůdek (Obr. 8
příloze). Jedna larva zničí až 4 plody. Plody
poškozené larvami prvního instaru zůstávají obvykle na stromě, ale bývají poškozeny tím, že jsou pro ně typické slimákovité korkové skvrny. Jde o časté viditelné deformace. Plody poškozené staršími stadii larev opadávají. Celkové ztráty dosahují (Blažek, 2001).
16
40–50%
Hospodářský význam. V současné době vážný škůdce výhradně jabloní. Redukuje počet plodů a způsobuje estetické vady (Kocourek et al., 2001). Hostitelské rostliny. Jabloně. Nejnáchylnější odrůdy jsou Idared, James Greave, nebo Vista Bella a to především v těch sadech, kde se nedělá žádná ochrana (Rod, 2003). Vývojový cyklus. Přezimují dorostlé larvy, na jaře se kuklí. Dospělci se líhnou před květem. Samičky kladou po jednom vajíčko do stěny číšek jabloňových květů pod kališní plátek. Larvy se líhnou asi za týden, po svlékání vylézají a napadají další plody. Koncem června a začátkem července jsou housenice dorostlé, zahrabávají se do půdy a spřádají si kokon v němž přezimují. Během roku mají jednu generaci (Hluchý et al., 1997). Ekologie. Významným parazitoidem larev je specializovaný lumek Lathrolestes ensator (Braun, 1898) (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Výskyt dospělců pilatky jablečné se sleduje pomocí bílých lepových desek. Desky se vyvěsí před začátkem květu u nejdříve kvetoucích odrůd. Od data zjištění prvních dospělců pilatky jablečné na deskách se sčítají denně efektní teploty nad SPV = 5,8 oC až do doby, kdy SET dosáhne 2270 hodinových stupňů HS nebo 95 denních stupňů DS. Dosažením těchto hodnot signalizuje počátek líhnutí housenic a optimální termín ochrany. Kontrola počtu nakladených vajíček se provádí na počátku opadu květních plátků jabloní a jejím cílem je rozhodnout, zda se bude provádět ochrana proti líhnoucím se housenicím. Hodnotí se vzorek 100 nejvyvinutějších květů sledované odrůdy, odebraných po 10 z 10 náhodně zvolených stromů na úhlopříčce kontrolního stanoviště. Ošetření se doporučuje při výskytu 2 i více vajíček při slabé násadě a 4 i více vajíček při silné násadě (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Ochrana a podpora antagonistů má velký význam. Tak jako pěstování méně náchylných odrůd (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Aplikace insekticidu proti dospělcům v době plného květu jabloní by měla být s ohledem na přítomnost opylovačů prováděna ve večerních hodinách. Používané přípravky proti líhnoucím se housenicím jsou Calypso 480 SC, Mospilan 20 SC, Reldan 40 EC. Na dospělce můžeme použít tytéž přípravky a případně 17
i Zolone 35 EC (Lánský, 2005). Práh škodlivosti pro ošetření proti dospělcům závisí na násadě květů (Tab. 2 Práh škodlivosti pro ošetření proti dospělcům pilatky jablečné ), při zjištění 10 a více dospělců na desku za dva dny se doporučuje provést ošetření proti dospělcům (Kocourek et al., 2001).
2.2.3 Plodomorka hrušňová Contarinia pyrivora (Riley, 1886) Čeleď: Bejlomorkovití – Cecidomyiidae. Řád: Dvoukřídlí – Diptera Popis. Imaga: Velikost: 2–4 mm. Zbarvení: hlava černá šedočerný, makadla světle šedá, zadeček citronovitě žlutý. Larvy: Typ: apodní se silně redukovanou hlavou. Délka: 3 mm. Zbarvení: bílé nebo žluté. Vajíčka drobná cigaretového tvaru a bělavá (Miller, 1956). Příznaky poškození. Napadené plody jsou zpočátku větší, což způsobuje omezený přísun živin pro ostatní plody v růžici. Později se napadené plody zakulacují, deformují, vnitřek plodů je dutý, černý a v poslední fázi plody zahnívají a opadají. Část plodů, které zůstávají na stromě, má ztloustlou slupku, po zhojení však zůstávají deformované (Kocourek et al., 2001). Hospodářský význam. Může vážně poškodit úrodu ztrátou plodů, zvláště u jednotlivých stromů v zahradách. Prudce rostoucí napadené plody navíc omezují přísun živin pro ostatní plody v růžici (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Výlučně hrušně (Zacha et al., 1989). Vývojový cyklus. Plodomorka hrušňová má jednu generaci v roce. Kukly přezimují v zámotcích v zemi. K líhnutí dospělců dochází před květem hrušně. Samice kladou vajíčka do nerozvinutých květních poupat od stadia zeleného poupěte až bílého poupěte. Někdy samička naklade do jednotlivých poupat více vajíček. Larvy se líhou po 4–6 dnech, živí se uvnitř plůdků, které postupně opadají. Potom opouštějí plody a sestupují na zem. V půdě v hloubce 5–10 cm si předou zámotek (Kocourek et al., 2001).
18
Ekologie. Při déle trvajícím suchém a teplém počasí v době dospívání larev plody zasychají a larvy hynou. Pro zapředení je důležitá vysoká vlhkost. Jarní mrazíky spálí květy i s larvami, v následujících letech proto neočekáváme silný výskyt (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro přesnější určení stupně poškození a určení termínu ochrany je možno monitorovat pomocí žlutých Mörickeho misek naplněných vodou s přídavkem smáčedla a soli (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Sbírání a likvidace napadených plodů. Tento škůdce v našich podmínkách je silně napadán parazitoidy, proto jeho výskyt je lokální (Zacha et al., 1989). Chemická ochrana. Ošetření se provádí přípravkem Zolone 35 EC ve stadiu zeleného poupěte, jestliže v předchozím roce došlo ke zvýšení výskytu napadených plodů. Plodomorka je redukována i použitím organofosfátů (Lánský, 2005).
Škůdci plodů, pupenů, letorostů a listů
2.2.1 Květopas jabloňový Anthonomus pomorum (Linnaeus, 1758) Čeleď: Nosatcovití – Curculionidae. Řád: Brouci – Coleoptera Popis. Imaga: Velikost: 3,5–4,5 mm dlouzí. Zbarvení: mají štít a krovky tmavě hnědočervené, porostlé hustými tmavšími a světlejšími chloupky. (Obr .4
příloze)
Larvy: Typ: apodní, eucephalní. Délka: 5–6 mm, štíhlé, protáhlé, mírně prohnuté. Zbarvení: bledě žluté, s černou hlavou. (Obr. 6 v příloze) Vajíčka: Velikost: 0,7 mm dlouhá. Zbarvení: jsou bílá (Miller, 1956). Příznaky poškození. Brzy na jaře dospělí brouci vykusují v rašících pupenech otvory. Hlavní škody působí larvy, vytvářejí charakteristickou tobolku ve které se kuklí. Vyžírají vnitřek poupat především jejich generativní orgány (pestíky, tyčinky, prašníky, semeníky), později i vnitřní části květních plátků (Obr. 5 v příloze). Následkem toho se poupata nerozvíjejí, hnědnou a zasychají. Po vylíhnutí dospělců následuje úživný žír a poškození plodů bodavým vpichem, který na rozdíl od zobonosek a klopušek není provázen korkovatěním poškozené části (Rod, 2003).
19
Hospodářský význam. Květopas poškozuje nejvyvinutější květy raně kvetoucích odrůd. Slabší napadení není škodlivé, může dokonce příznivě zredukovat příliš vysokou násadu květních pupenů. Silné napadení, zvláště při nižším nasazení květních poupat, může zničit až 80 % květů (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Květopas způsobuje škody na jabloních, ale i na hrušních, kdouloní a mišpuli. Nejvíce poškozuje stromy rostoucí v blízkosti lesa nebo místa, odkud se mohou šířit (Rod, 2003). Vývojový cyklus. Dospělci přezimují pod borkou a ve štěrbinách. Dospělci od fáze zeleného poupěte do fáze myšího ouška naletují do korun stromů, kde probíhá úživný žír a páření. Přibližně do týdne po náletu (při chladném počasí později) samičky začínají klást vajíčka do pupenů. Larvy vyžírají vnitřky poupat, ve kterých se asi po měsíci kuklí. Za 1 až 2 týdny se z kukel líhnou brouci nové generace, kteří se přibližně 2 týdny živí listy jabloní a napichují i plody. Pak zalézají do úkrytů, kde v letní diapauze překonávají léto. Na podzim přelétají do zimních úkrytů (Lánský, 2005). Ekologie. K intenzivnějším náletu brouků dochází na jaře již v prvních dnech, kdy teploty vzduchu dosáhnou 13–15oC (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Kontrola výskytu škůdce se provádí metodou sklepávání. Během března a dubna (od fáze myšího ouška) se po dosažení denní maximální teploty 15 oC sklepává 30 plodných větví z každého bloku, přednostně z nejdříve rašící odrůdy. Je třeba také kontrolovat okraje zejména na straně sousedící s lesem nebo domácími zahradami. Ošetření je nezbytné provádět v čas po náletu dospělců do korun, dříve než samice začnou klást vajíčka. Práh škodlivosti je 1 dospělce na 30 sklepů při násadě 1–3 květní pupeny na větev nebo vyšší podle květní násady. (Tab. 1 Práh škodlivosti pro květopase jabloňového v závislosti na násadě květů) (Kocourek et al., 2001). Ochrana. Preventivní ochrana. Podpora antagonistů lumků a lumčíků má velký význam. Pěstování méně náchylných odrůd. Nejvíce jsou napadány rané odrůdy jako James Greave, Vista Bella apod. (Hluchý et al., 1997).
20
Biologická
ochrana. Přednostně jde použít preparát na bázi Bacillus
thuringiensis ssp. tenebrionis (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Používané přípravky Calypso 480 SC, Zolone 35 EC. Přípravek Reldan 40 EC použitý po odkvětu, usmrcuje až 50 % larev květopase jabloňového (Lánský, 2005). Jabloně se ošetřují v době úživného žíru brouků, od začínající fenofáze myšího ouška, jakmile se vyskytne jeden den s teplotou ve 14 hodin přesahující 17 °C. Protože květopas jabloňový klade jen do nerozvitých pupenů, ošetření v době květu jabloní je již neúčelné (Štěpánek, 2007).
2.2.2 Květopas hrušňový Anthonomus piri (Kollar, 1837) Popis. Imaga jsou rezavohnědě zbarvená, matná s dlouhým noscem mírně ohnutým (Miller, 1956). Příznaky poškození. V důsledku napadení květopasem hrušňovým zasychají celé pupeny jabloní a hrušní. Ze zničených pupenů neraší nové letorosty a po několikaletém napadení mají postižené stromy holé větve. Na rozdíl od květopase jabloňového, jehož larva zničí jediný květ, zničí jedna larva květopase hrušňového celý pupen obsahující základy až 10 květů (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny a význam druhu. Je lokálním škůdcem hrušní, ale i jabloní v teplejších oblastech. Jeho škodlivé výskyty jsou u nás výjimečné (Kocourek et al., 2001). Vývojový cyklus. Dospělci se líhnou v červnu a po krátkém úživném žíru upadají do letní diapauzy. Aktivní jsou až na podzim. Od konce září do prvních mrazů kladou samice vajíčka do květních pupenů. Larvy se líhnou buď ještě na podzim, nebo až na jaře. V květnu dokončují vývoj a kuklí se uvnitř zaschlých pupenů (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Zjišťuje se sklepáváním v průběhu října. Orientačně lze využít prahu škodlivosti pro květopase jabloňového, u květopase hrušňového stanoven není (Kocourek et al., 2001).
21
Ochrana Chemická ochrana. Stejná jako proti květopasu jabloňovému. Ošetření se provádí proti dospělcům po sklizni obvykle v průběhu října, dříve než samice nakladou vajíčka (Lánský, 2005).
2.2.3 Molovka jablečná Argyresthia conjugella (Zeller, 1839) Čeleď: Předivkovití – Yponomeutidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel 10–13 mm. Zbarvení: přední křídla jsou žlutá až šedě fialová, světleji stříkaná, s bílý nebo narůžovělýý lem při zadním kraji, hlava pokrytá bílými chlupy. Larva: Typ: polypodní, housenky. Délka: 8–9 mm. Zbarvení: žluté později zelenavě šedé, hlavu má černou a tělo pokryté tmavohnědými skvrnkami. Vajíčka: Velikost: 0,5 mm. Zbarvení: podlouhlé oválné, světle oranžová (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Housenky škodí na plodech jádrovin v důsledků neúrody hlavního hostitele (jeřáb obecný). V jednom plodu bývá 10 až 25 housenek, před zavrtáním způsobují drobné poškození slupky. V dužnině larvy vyžírají drobné úzké chodbičky. Přezimují ve stadiu kukly v bělavých zámotcích mělce pod povrchem půdy nebo na jejím povrchu pod odumřelou borkou. Motýli se líhnou během června až července. Kladou vajíčka ve snůškách na plody, převážně
do okolí stopky. Housenky po ukončení žíru plod
opouštějí. Molovka má každoročně jednu generaci (Lánský, 2005). Ekologie. Škodí zejména jen v některých letech zejména v podhorských oblastech nebo na výsadbách v blízkosti lesa (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro monitorování letu dospělců se používají od počátku června do počátku srpna feromonové nebo světelné lapáky Po zjištění jednotlivých letových vln se hodnotí výskyt snůšek vajíček na 100 plodech. Hodnocení výskytu snůšek na plodech se provádí následně po zjištění letových vln motýlů v lapácích (Kocourek et al., 2001). Ochrana Chemická ochrana.
Pokud byly tyto přípravky použity proti obalečům, je
ochrana proti molovce zajištěna po dobu jejich reziduální účinnosti. Ošetření larvicidy
22
se provádí v době maxima líhnutí housenek z vajíčka, (tj. 6–8 dnů po zjištění letové vlny v lapácích). K ochraně se doporučuje přípravek Zolone 35 EC (Lánský, 2005).
Škůdci listů
2.2.1 Minující motýli 2.2.1.1 Podkopníček spirálový Leucoptera malifoliella (Costa, 1836) Čeleď: Podkopníčkovití – Lyonetiidae. Řád: Dvoukřídlí – Diptera Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel 6–7,5 mm. Zbarvení: přední křídla olověně šedá se skvrnami. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Délka: 2 – 3 mm, dlouhé, zploštělé. Zbarvení: světle zelené, s černou hlavou. Vajíčka: Velikost: 0,4 mm. Zbarvení: bělavě, zelená oválná a uprostřed s měkkou prohlubní (Miller, 1956). Vývojový cyklus a příznaky poškození. Kukla přezimuje v bílých člunkovitých zámotcích. Motýlci první generace se objevují v ovocných výsadbách během května a června jejich druhá, nejškodlivější generace se líhne v červenci až srpnu. Vajíčka jsou kladena na spodní stranu listu. Housenky vyžírají v napadených listech plošné podkopěnky (Obr. 13 v příloze). Miny jsou tvořené v soustředném kruhů nebo do spirály. Dorostlé housenky opouštějí miny a kuklí se. Jejich první generace se kuklí na spodní straně listu. Stejným způsobem se kuklí housenky druhé generace a třetí generace ve štěrbinách borky kmenů a na spodní straně silnějších větví (Lánský & Kneifl, 2000).
2.2.1.2 Podkopníček ovocný Lyonetia clerkella (Linnaeus, 1758) Čeleď: Podkopníčkovití – Lyonetiidae. Řád: Dvoukřídlí – Diptera Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel má 8–9 mm. Zbarvení: přední křídla jsou šupinavě bílá až žlutošedá, leská, na vrcholku je tmavá skvrna s vějířkovitě hnědým zbarvením. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Délka: 5 mm. Zbarvení: tělo skelně zelené, hlava nohy černé (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Přezimující motýli pod kůrou i v jiných úkrytech (na stromech, v trávě apod.). Krátce po odkvětu kladou samičky po jednom vajíčka do dutinek, které vyhloubily na spodní straně listu. Přednostně kladou do nejmladších listů na vrcholcích letorostu.
23
Housenky vyžírají v listech dlouhé hadovité chodbičky, zpočátku úzké různě vinuté na konci rozšířené (Obr. 15 v příloze).Kuklí se v bílém zápředku zachyceném čtyřmi úponky na spodní straně listů nebo na borce větví a kmenu. Do roka se vylíhnou tři generace, z toho druhá je nejškodlivější (Lánský & Kneifl, 2000).
2.2.1.3 Klíněnka jabloňová Phyllonorycter blancardellus (Fabricius, 1781) Čeleď: Vzpřímenkovití – Gracillariidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel 6–8 mm. Zbarvení: slabě bronzová kresba, od křídel stříbřitý pruh. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Velikost: 4–5 mm. Zbarvení: žluté, jen hlava je světle hnědá (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Přezimuje ve stadiu housenky uvnitř miny na spodní straně listu. První generace se líhne během dubna či května. Jejich druhá generace se vyskytuje v srpnu. V teplých letech může během září až října vzniknout částečná třetí generace. Housenky vytvářejí v napadených listech plošné podkopěnky (Obr. 14 v příloze). Na horní straně listu miny jeví jako mozaikové prosvětlená skvrna. Spodní strana podkopěnek je zbarvená žlutě až hnědě (Lánský & Kneifl, 2000). Ekologie. Vajíčka, larvy i kukly napadá řada druhů predátorů a parazitoidů. Housenky bývají často parazitovány z více než 50 %. Parazitaci podpoříme výběrem selektivních insekticidů (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro monitorování letové aktivity podkopníčka spirálového a klíněnky jabloňové se používají feromonové lapáky, které se vyvěšují v polovině dubna nebo v době květu. Zjišťováním stupně poškození se provádí odpočtem min minimálně na 200 listech (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Ozeleněním meziřadí sadů, podpora a ochrana přirozených nepřátel. Shrabáním a zkompostováním, nebo spálením opadaného listí se zlikviduje významný podíl přezimujících stadii (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Ošetření proti minujícím motýlům se provádí na 1. a 2. generaci, jestliže byl zaznamenám nárůst výskytu v předchozím roce. Ovicidní přípravky Dimilin 480 SC, Nomolt 15 SC se aplikují po zjištění letové vlny v lapácích. 24
Ošetření ovicidy na 1. generaci se doporučuje při výskytu 3 a více min v průměru na list na podzim přecházejícího roku pro všechny uvedené druhy mimo drobníčka jabloňového, u kterého je tato hodnota 5. Ošetření ovicidy na 2. generaci se provádí při výskytu 0,5–1 miny u klíněnky jabloňové. Ošetření larvicidy s hloubkovým účinkem se provádí v době maxima výskytu vajíček a začínajících min na listech. Používané larvicidní přípravky jsou Calypso 480 SC, Reldan 40 EC, Zolone 35 EC (Lánský, 2005). Pro určení termínu
ošetření larvicidy se pod binokulární lupou vizuálně
kontrolují počty vykladených vajíček a začínajících podkopěnek na listech (Kocourek et al., 2001).
2.2.2 Bodruška hrušňová Janus compressus (Fabricius, 1793) Čeleď: Bodruškovití – Cephidae. Řád: Blanokřídlí – Hymenoptera Popis. Imaga: Velikost: 6–8 mm dlouhá, štíhlá protáhlá vosička. Zbarvení: černá se žlutými skvrny a červenými skvrny, samci mají žluté nohy. Larvy: Velikost: 10 mm dlouhá. Délka: světložlutá až skoro bílá (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Není závažným škůdcem. Uvádím ji zejména kvůli časté záměně vyvolaných příznaků s bakteriální spálou růžovitých. Bodruška hrušňová způsobuje v květnu a červnu vadnutí vrcholu mladých výhonků hrušní, jabloní a také hlohu.
Od spály
jádrovin se liší tím, že na rozhraní zdravé a zvadlé části postižených výhonků se nachází vpichy, jsou dílem samiček, které obvykle do vpichu vloží 1 vajíčko.Vylíhlá larva vyžírá dřeň. Výhony nad vpichem vadnou, hnědnou a hynou. Na podzim larvička upřede zámotek, ve kterém přezimuje a na jaře se kuklí. Dospělci se líhnou v květnu. Bodruška má za rok jednu generaci (Matlák, 2006). Ochrana Preventivní ochrana. Odstraňování a ničením napadených výhonů (Matlák, 2006).
Škůdci saví
2.2.1 Vlnatka krvavá Eriosoma lanigerum (Hausmann, 1802) Čeleď: Mšicovití – Aphididae. Řád: Polokřídlí – Hemiptera
25
Popis. Imaga: Velikost: 1,7–2 mm. Zbarvení: samiček jsou zavalité, rezavě až červené, s tmavě zelenými skvrnami, pokryté voskovými bílými výpotky, na konci těla mají dlouhá vosková vlákna. Nymfy jsou dospělci podobné (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. V našich podmínkách přezimují nymfy na kořenech jabloní. Na jaře nymfy vylézají na kmeny a větve, kde se trvale přisají na kalusové pletivo zahojených ran. Postupně dospívají v bezkřídlé živorodé samičky. Od konce května tvoří kolonie na větvích, kmenech i letorostech. Napadení vyvolává retardaci růstu letorostu a bujení floemu. Vytvářejí se zduřeniny, přecházející v sekundární nádory. Bílé vatovité exudáty a medovice znečišťují listy a plody (Obr. 12 v příloze). V závislosti na počasí tvoří 7–12 generací. Okřídlené samičky se objevují v červenci a umožňují plošné šíření (Lánský & Kneifl, 2000). Ekologie. Mnoho jedinců zahyne následkem silnějších zimních mrazů (např. –20 °C po dobu 12 hodin nebo –25 °C po dobu tří hodin). Množství mšic významně snižují chalcidky, mšicovník vlnatkový Aphelinus mali (Haldemann, 1851) (Kolektiv, 2002). Ochrana Preventivní ochrana. Velký význam má ošetření ran po řezu a používání selektivních insekticidů. Dbáme na řádnou výživu, ukázalo se že, dostatek draslíku má rozhodující vliv na odolnost jabloní proti tomuto škůdci (Zacha et al., 1989). Chemická ochrana. Postřik je vhodné použít pod silným tlakem a z velké blízkosti, aby se přípravek dostal k vlnatce na tělo (Zacha et al., 1989). Termín chemické ochrany. Nejvhodnějším termínem ošetření je období myšího ouška. Později se jabloně ošetřují při zjištění 10 a více kolonií vlnatky krvavé na 100 letorostech. Ošetření se podle potřeby opakuje (Štěpánek, 2007).
2.2.2 Mšice na jádrovinách Na ovocných dřevinách se vyskytuje řada různých mšic. Z nich nejvýznamnější jsou mšice jabloňová (Aphis pomi), mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum). Škodlivé výskyty ostatní druhů mšic jsou občasné nebo lokální (Lánský, 2005). Čeleď: Mšicovití–Aphididae. Řád: Polokřídlí–Hemiptera
26
2.2.2.1 Mšice jabloňová Aphis pomi ( DeGeer, 1773) Popis. Imaga: Velikosti: 1,5–2 mm. Zbarvení: Bezkřídlé, živorodé samičky jsou zelené, s černými sifunkuly a chvostkem. Nymfy jsou podobné dospělci. Vajíčka jsou zelená nebo žlutavá, brzy nabývají černého lesku (Kazda, 2001). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Mšice napadají jabloně a další jádroviny. Působí kroucení mladých listů i celých výhonků a jejich zasychání (Obr. 10 v příloze). Zakladatelky se vyvíjejí z přezimujících vajíček v dubnu. Od 2 generace se objevují okřídlené samičky, během roku se může vyvinout až 13 generací. Bezkřídlé vejcorodé samičky kladou v září a říjnu na konce výhonů 1–6 černých vajíček. Patří mezi druhy monoekní (Šefrová, 2007).
2.2.2.2 Mšice jitrocelová Dysaphis plantaginea (Passerini,1860) Popis. Imaga: Velikost: tělo má kulaté, dlouhé 2–2,5 mm. Zbarvení: bývají zbaveny velmi proměnlivě v odstínech od šedé , nafialovělé přes modročervenou až zcela černou barvu. Nymfy jsou podobné dospělci. Vajíčka jsou černá, matná, asi 0,5mm veliká (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Mšice je druh dioekní. Napadá pupeny a listové růžice, později přechází na letorosty. Působí puchýřovité deformace listů (Obr. 11 v příloze). Na jaře se líhnou larvy, které dají vznik několika generacím. Mšice sají na spodní straně listů a na výhonech jabloní. Počátkem léta přeletují okřídlení jedinci na jitrocel, kde sají na listech a kořenech. Od září se vrací na jabloně, aby nakladli přezimující vajíčka. V současné době je zaznamenán zvýšený výskyt těchto mšic, u drobných pěstitelů (Šefrová, 2007). Ekologie. Mšice na jabloních jsou napadány řadou přirozených nepřátel slunéčkem sedmitečným a zlatoočkou obecnou. Výskyt mšic dále snižují larvy pestřenek a bejlomorek rodu Aphidoletes, pavouci, střevlíci a škvor obecný (Blažek, 2001). Monitoring. Vajíčka se zjišťují v průběhu zimy nebo před rašením (Kocourek et al., 2001).
27
Ochrana Preventivní ochrana. Větve po řezu odstranit ze sadu. Podporujeme výskyt přirozených nepřátel. Používáme širokospektrální insekticidy (Hluchý et al., 1997). Chemickou ochranu. Provádíme ve fenofázi zeleného poupěte přípravky na bázi olejů (Hluchý et al., 1997). Aplikace je vhodná při zjištění více než 100 vajíček ve vzorku o celkovém počtu 140 pupenů (Hluchý et al., 1997).
2.2.3 Mery na jádrovinách Čeleď: Merovití –Psyllidae. Řád: Polokřídlí–Hemiptera 2.2.3.1 Mera jabloňová Psylla mali (Schmidberger, 1836) Popis. Imaga: Velikost: 2,6–3 mm. Zbarvení: zelené, u starších jedinců žlutohnědé. Nymfy: silně dorzoventrálně zploštělá s červenýma očima, nepodobná dospělci. Velikost: jako u dospělců. Zbarvení: žluté, starší instary zelené s černými skvrnami v řadě a podélně. Vajíčka: Velikost: 0,4 mm oválná a protáhlá. Zbarvení: zpočátku bělavá, po několika dnech oranžově žlutá (Miller, 1956). Příznaky poškození. Poškození způsobují nymfy sáním před květem a v době květu. Larvy vylučují kapičky medovice. Napadené stopky květních poupat a květů se deformují a zasychají, což vede ke snížení počtu nasazených plůdků. Později mohou napadat listy a letorosty napadení se projeví špatným vyzráváním dřeva a zkrucováním listu (Lánský, 2005). Hospodářský význam. Škodí především v zanedbaných sadech. Snižují výnosy a oslabují stromy. Dřevo větví špatně vyzrává a větve snadno vymrzají (Štěpánek, 2007). Hostitelské rostliny. Především jabloně, vzácně i kdouloň, jeřáb a hrušeň (Hluchý et al., 1997). Vývojový cyklus. Z přezimujících vajíček na plodonosném dřevě se v době rašení líhnou nymfy, které nejprve sají na pupenech, později na poupatech a listech. Dospělci se objevují od května, avšak vajíčka kladou až na podzim. Druh má jednu generaci za rok (Kocourek et al., 2001).
28
Monitorování. V průběhu zimy nebo před rašením jabloní se zjišťuje počet vajíček. V době před květem provádíme odpočet larev na květních pupenech a listových růžicích (Kocourek et al., 2001). Ekologie. Hojnější výskyt bývá v chladnějších oblastech (Hluchý et al., 1997). Ochrana Preventivní ochrana. Podpora přirozených antagonistů (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Vyvarovat se jednostranného používání pyrethroidů proti ostatním škůdcům. Používané přípravky Nomolt 15 SC, Zolone 35 EC, Sanmite 20 WP jsou vhodné na nedospělá stadia. Po zimní kontrole používáme Oleoekol, Frutapon 7 E (Lánský, 2005). Jabloně se ošetřují při výskytu 50 a více vajíček mery jabloňové na 1 m délky větévek, nebo při výskytu 100 a více larev mery jabloňové ve 100 květních nebo listových růžicích (Hrudová, 2006).
2.2.3.2 Mera hrušňová Psylla pyricola (Förster, 1848) Popis. Imaga: Velikost: 2,1–2,8 mm. Zbarvení: jsou oranžové, s tmavými skvrnami po těle. Nymfy: jsou 0,6 mm dlouhé, elipsovité, zploštělé. Zbavení: zpočátku matně bílá, později žlutá. Vajíčka žlutá s tenkým vláknem na konci (Miller, 1956).
2.2.3.3 Mera skvrnitá Cacopsylla pyri (Linnaeus, 1758) Popis. Imaga: Velikost: 2–4 mm. Zbarvení: mají 2 páry blanitých charakteristicky zakouřených křídel, vyskytují se ve dvou formách, v zimní a v letní. Nymfa: Zbarvení: jsou velmi ploché, nejprve žluté, v posledním instaru částečně černé.Vajíčka: Zbarvení: jsou zprvu bílá, později okrově žlutá, elipsovitého tvaru (Miller, 1956). Příznaky poškození. Mery škodí přímo sáním na listech a plodech, nepřímo vylučováním medovice, které umožňuje rozvoj černí a zabraňuje tak asimilaci. Na listech se objevují rezavohnědé skvrny, později usychání a opad listů i plodů (Kocourek et al., 2001). Význam. Silné napadení může vést k odumírání listů a květů, deformaci plodů, omezení růstu a slabé násadě. V současné době je problémovým škůdcem mera skvrnitá, protože si vytvořila rezistenci proti řadě insekticidů (Paprštein, 2005). 29
Hostitelské rostliny. Jsou významnými škůdci hrušní (Kocourek et al., 2001). Vývojový cyklus. Přezimují dospělci pod odchlíplou kůrou, v prasklinách a podobných úkrytech na různých dřevinách. Vajíčka kladou časně na jaře do blízkosti pupenů, larvy se líhnou od konce března do konce května. Za rok se vyvinou 3–4 generace u m. hrušňové a 3 generace u m. skvrnité. Na podzim se vyvíjejí větší, tmavě zbarvení dospělci a ti přezimují (Hrudová, 2006). Ekologie. Larvy mer žijících na hrušních jsou parazitovány chalcidkou Prionomitus mitratus (Dalman, 1820), vajíčka a mladé larvy jsou napadány dravými plošticemi hladěnkou hajní Anthocoris nemorum (Linnaeus, 1761), klopuškou Deraeocoris lutescens (Schilling, 1837) a hladěnkami rodu Orius (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Viz mera jabloňová. Ochrana Preventivní ochrana. Čištění a pálení staré kůry v zimním období. (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Pří silném výskytu je možné provést dvě ošetření - na konci kvetení a další za tři týdny. Podzimní ošetření nemá smysl. Požívané přípravky rozlišujeme podle doby ošetření viz. mera jabloňová (Hluchý et al., 1997). Chemickou ochranu můžeme zahájit když po metodě sklepávání získáme 5 dospělců na 25 sklepů v období začátku kladení vajíček nebo při zjištění 10 a více vajíček na 25 růžic s listy a plody (obvykle ve 2. polovině května) (Hrudová, 2006).
Škůdci dřevních částí
2.2.1 Nesytka jabloňová Synanthedon myopaeformis (Borkhausen, 1758) Čeleď: Nesytkovití – Sesiidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: 8–9 mm. Zbarvení: modravě černé, čtvrtý proužek zadečku cihlově růžový. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Délka: 18–24mm. Zbarvení: jsou světlé voskově žluté nebo šedavě bílé s černým nádechem (Miller, 1956).
30
Příznaky poškození a vývojový cyklus. U nesytky škodí housenky vykusující požerky na rozhraní lýka a dřeva kmene. Jejich vývoj je dvouletý a často se společně vyskytují housenky jeden a dva roky staré. Kuklí se (od poloviny dubna do července) uvnitř požerků, blízko povrchů kůry. Před líhnutím motýla se kukla vysouká z kůry. Z proraženého otvoru vyčnívá i po vylíhnutí dospělce část exuvie kukly. Motýli létají od května do září. Nesytka jabloňová je především sekundární škůdce, napadá oslabené nebo poškozené stromy. Svým žírem přeruší cévní svazky a tím omezí i následný příjem živin. Zdravé stromy napadá při přemnožení. K napadaným rostlinám patří jabloně, jeřáby, hlohy a vzácně i hrušně (Lánský, 2005). Monitorování. Pro monitorování letu samců je možno použít feromonové lapáky. Účinným potravním atraktantem je směs piva a jablečného džusu v poměru 1:1. Pro regulaci početnosti nesytky jsou dostačující 4 lapáky s atraktantem na 1 ha (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Spočívá v předcházení poranění kůry, v šetrném a čistém řezu, případně ošetření ran po řezu (Hluchý et al., 1997). Biologická metoda. V zahraničí je registrována metoda dezorientace, u nás probíhá testování této metody. Zkouší se preparát na bázi entomopatogenních hlístic (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. K chemické ochraně používáme organofosfáty nebo dalších přípravků povolených do jádrovin proti jiným škůdcům. Aplikace provádíme 7–10dnů po maximech úlovků ve feromonových lapácích (Lánský, 2005).
2.3 Škůdci slivoní Škůdci plodů
2.3.1 Obaleč švestkový Cydia funebrana (Treitschke, 1835) Čeleď: Obalečovití – Tortricidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: v rozpětí křídel 13–15 mm. Zbarvení: tmavě zbarvený, přední křídla jsou tmavě fialově hnědá, směrem k lemu světlejší (Obr. 22 v příloze) Larvy:
31
Typ: polypodní, housenka. Délka: 1 cm. Zbarvení: rezavě červená ze spodu i z boku žlutavá. (Obr. 24 v příloze) Vajíčka: Velikost: 0,6 mm, ve tvaru ploché čočky. Zbarvení: po vykladení průhledná, později šedobílá (Miller, 1956). Příznaky poškození. První generace způsobuje propad plodů, který většinou není hospodářsky významný. V chladných oblastech při studených letech, se vývoj obaleče opožďuje a housenky mohou působit červivost na konzumních sklizených plodech. Druhá generace působí škody ve zrajících plodech (červivost) (Obr. 23 v příloze). Projevují se zpočátku drobným vpichem
na slupce, často provázený klejotokem, později nepravidelným
otvorem, vyplněným mazlavým trusem. Napadené plody dříve dozrávají a opadají (Kocourek et al., 1994). Hostitelské rostliny a jeho význam. Klíčovým škůdcem je na slivoních, ale může poškodit meruňky i broskve. Vážnější škody způsobuje druhá generace, znehodnocuje plody. Škodlivost je závislá na odrůdách, pozdní odrůdy bývají více napadené a za teplejších let je hustota populace vyšší. Výskyt je kolísavý (Kocourek et al., 1994). Vývojový cyklus. Přezimují housenky v zámotku v půdě či odumřelé borce kmene slivoní, kuklí se na jaře. Motýli první generace létají obvykle v květnu, za 15 až 25 dní po opadu květních plátků švestek. Motýli druhé generace létají koncem července a počátkem srpna. Samičky kladou ve večerních hodinách vajíčka na mladé plody, ojediněle i na okolní listy. Vylíhlé housenky se několik minut pohybují po povrchu plodů a poté se vžírají dovnitř plodů. Obaleč švestkový má u nás dvě generace. První generace zpravidla bývá málo početná a lehce ujde pozornosti. Napadené plody opadají a v nich se kuklí housenky. Oplozené samičky druhé generace nakladou vajíčka a jejich larvy se stěhují do zimovišť (Kolektiv, 2002). Ekologie. Housenky obalečů jsou citlivé k viru granulózy (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Letovou aktivitu dospělců monitorujeme ve feromonových lapácích v době, kdy ukončíme zásah proti pilatkám. Do lapáků nalétávají i samci obaleč východního. Množství škůdců lze zjistit i vizuální kontrolou. Kdy odeberu z pěti různých rozmístěných stromů jedné odrůdy 20 plodů, u nichž zjistím počet vajíček (Kocourek et. al., 1994). 32
Ochrana Preventivní ochrana. Pěstování ranných odrůd švestek. Podpora přirozených nepřátel jako jsou lumci, lumčíci a chalcidky (Hluchý et al., 1997). Biologická ochrana. 50–70% účinnost v pokusech prokázal preparát na bázi Bacillus thuringiensis (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Chemickou ochranu lze provést proti první generaci v chladnějších oblastech ve stadiu vajíčka jednou zdvojenou aplikací ovicidů (Dimilin 48 SC). Tímto zásahem lze omezit početnost druhé generace. Proti druhé generaci provedeme chemický postřik při první letové vlně ovicidy (Insegar 25 WP). Pokud je výskyt v lapáku méně než 10 motýlů, ochrana není nutná (Lánský, 2005). V době lihnutí larev z vajíček, podle signalizace na základě feromonových lapačů, při zjištění nejméně dvou vajíček na 100 náhodně odebraných plodech. Nebo zachycení 15 motýlů v jednom lapači (Hluchý et al., 1997).
2.3.2. Pilatka švestková Hoplocampa minuta (Christ, 1791) Pilatka žlutá Hoplocampa flava (Linnaeus, 1758) Čeleď: Pilatkovití – Tenthredinidae. Řád: Blanokřídlí – Hymenoptera Popis. Imaga: Oba druhy si jsou dosti podobné. Samičky rozeznáme podle kladélka, u druhu H. minuta je rovné a u druhu H. flava je na špičce vzhůru zakřivené (Obr. 19 v příloze). Velikost: 4–6 mm. Zbarvení: černé, jen nohy jsou žlutohnědé. Larvy: Typ: polypodní, housenice, tělo válcovité. Zbarvení: bílé nebo žlutavé jen hlava je hnědá. (Obr. 21 v příloze) Vajíčka skelně lesklá, zelená, fazolovitého tvaru (Miller, 1956). Příznaky poškození. Samičky naříznou při kladení povrch květních kalichů pilkovitým kladélkem, vpich hnědne a objevuje se kapka tekutiny. Mladá housenice žije v kalichu, plod se přitom může alespoň nějakou dobu dále vyvíjet. Později jej opouští a napadá další, může poškodit až 4 plody, které často předčasně opadnou. Charakteristické jsou otvory s trusem v plodu, později je cítit zápach (Obr. 20 v příloze) (Šefrová, 2007). Hostitelské rostliny. Nejčastěji napadají rod Prunus, nejčastěji rané odrůdy slivoní, méně bývají napadány bývají pološvestky a švestka domácí a jugoslávská (Kocourek et al., 1994).
33
Význam. Stromy se projevují bohatým kvetením, ale opakovaným napadením přestanou tvořit plůdky. V teplejších oblastech má význam pilatka švestková v chladnějších oblastech pilatka žlutá (Kazda, 2007). Vývojový cyklus. Mají jednu generaci za rok. Jejich přezimujícím stadiem je housenice v hustých zámotcích v půdě. Dospělci se objevují v době květů slivoní, na nichž se živí pylem a nektarem. Samička klade vajíčka pod pokožku kališních plátků. V místě vykladení vajíček vznikne asi 1 mm hnědě zbarvený puchýřek. Líhnutí housenic závisí na průběhu teploty na konci kvetení nebo po odkvětu slivoní. Vývoj housenic probíhá uvnitř mladých plůdků. Dorostlé housenice vnikají do půdy, kde přezimují v zámotcích (Lánský, 2005). Ekologie. Housenice pilatek jsou napadány lumčíky rodu Bracon (Fabricius, 1804), lumky rodů Diadegma (Förster, 1869) a Meloboris (Holmgren, 1859) a rovněž dvoukřídlými parazitoidy (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro monitorování výskytu obou druhů pilatek na slivoních se používají bílé lepové desky. Na stromy se zavěšují ve fenofázi bílého poupěte a ze stromů se odstraňují po jejich odkvětu. Kontrolní stanoviště se umisťují přednostně na časně kvetoucí odrůdy (Kocourek et al., 1994). Ochrana Preventivní ochrana. Výběr méně napadaných odrůd, vyloučit aplikace neselektivních pesticidů. Spadené plody ihned sesbíráme a zničíme (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. První vhodný termín pro ošetření insekticidy je těsně před květem, kdy hubíme dospělce před kladením vajíček. Druhý termín je konec odkvétání, kdy hubíme vylíhlé larvičky. Registrované přípravky na ochranu jsou Calypso 480 SC, Reldan 40 EC, Zolone 35 EC. Ošetření je nutné, jestliže se zjistí v době dokvétání ze 100 náhodně odebraných plůdků při slabé násadě 5, při dobré násadě 10 plůdků s vajíčky pilatek. Odebírají se nejvyvinutější plůdky pro každou odrůdu zvlášť (Kazda, 2007).
34
Škůdci saví
2.3.1 Puklice švestková Parthenolecanium corni (Bouché, 1884) Čeleď: Puklicovití – Lecaniidae. Řád: Polokřídlí – Hemiptera Popis. Imaga: Velikost: štítek samiček je 4–6 mm velký, vypouklý, pokrytý voskovými výpotky, samci jsou 2,2 mm dlouzí. Zbarvení: samci jsou načervenalí, samičky kaštanově až červenohnědé. (Obr. 25 v příloze) Nymfy: Velikost: 0,5 mm, plochého a oválného tvaru. Zbarvení: bělavě zelené později hnědé. Vajíčka jsou drobná, bělavá, oválného (Miller, 1956). Příznaky poškození. Samičky s larvami sají na listech a větvích. Způsobují usychání, krnění a odumírání větví. Vylučují medovici, kterou sekundárně napadají černě. Silně napadené stromy snižují plodnost (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Jde o polyfágní druh napadající kromě peckovin různé druhy dřevin (Hluchý et al., 1997). Vývojový cyklus. Přezimují nymfy 2 vývojového stadia v půdě nebo pod kůrou stromu. Vytváří jednu generaci za rok. Na jaře se larvy rozlézají a přisávají se na dřevo. Po druhém svlékání ztrácejí končetiny a tykadla a vytvářejí štít. Oplozené i neoplozené samičky kladou vajíčka pod štítek. V červnu a červenci se rozlézají a sají. Po prvním svlékání se stěhují do zimních úkrytů (Hluchý et al., 1997). Ekologie. Častými regulátory jsou chalcidky (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Pro zjištění výskytu provádíme zimní kontrolu tříletého dřeva (Kocourek et al., 2001). Ochrana Hlavní ochranou je aplikace jarních postřiků. Současně zásah proti obaleči švestkovému, můžeme snížit hustotu populace puklic (Lánský, 2005).
2.3.2 Mšice švestková Hyalopterus pruni (Geoffroy, 1762) Čeleď: Mšicovití – Aphididae. Řád: Polokřídlí – Hemiptera
35
Popis. Imaga: Zbavení: jsou zelení, se světlezelenými proužky na hřbetě, celé tělo mají pokryté voskovým práškem. Nymfy jsou podobné dospělci. Vajíčka jsou černá (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Dospělci a nymfy škodí sáním na spodní straně listů, kde vytvářejí početné kolonie. Listy se nedeformují, ale žloutnou a předčasně opadají, letorosty zastavují růst, krní a dřevo špatně vyzrává. Mšice produkuje medovici. Letní generace této mšice žijí na rákosu, ze kterého se koncem léta vrací na peckoviny. Na švestkách mohou škodit sáním, znečišťováním medovicí i přenosem virů (Ackermann et al., 2004).
2.3.3 Mšice slívová Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) Popis. Imaga: Velikost: 1,6–2 mm, oválné vzadu zúžené. Zbarvení: jsou zelené až hnědé Miller (1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Poškozují listy sáním, které se podélně svinují a krabatí. Později hnědnou a usychají. Od května přeletuje na slunečnici. Může byt přenašečem viru šarky. Samičky přeletují na slivoně v říjnu a listopadu, kde nakladou černá vajíčka, která přezimují (Hrudová, 2006). Ekologie. Významnými přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, pestřenky a jejich larvy. Mšici slivovou napadají dravé larvy bejlomorky Aphidoletes aphidimyza (Rondani 1847) a dravé ploštice (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Stejné jako u mšice švestkové. Ochrana Preventivní ochrana. Odstranění větví po řezu a používat šetrné přípravky na ochranu. Tím podpoříme přirozené nepřátele (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Aplikaci provedeme po zimní kontrole a výskytu 10 vajíček na 1 m tříletého dřeva, nebo v jarním období při napadení 4 mšic na 100 květech (Hluchý et al., 1997).
36
2.4 Škůdci broskvoní a meruněk Škůdci plodů
2.4.1 Obaleč východní Cydia molesta (Busck, 1916) Čeleď: Obalečovití – Tortricidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Motýl je v průměru o málo větší než obaleč švestkový a stěží rozeznatelný. Základním rozlišovacím znakem jsou jejich genitálie (Obr. č. 26 a 27 samičí genitálie obaleče východního a švestkového) (Hluchý et al., 1997). Příznaky poškození. Škodí podobě jako obaleč švestkový. Význam. Škodí především v teplejších oblastech. Více napadá pozdější kultury broskvoní, škodlivost na jiných druzích je zanedbatelná. Znehodnocuje plody, oslabuje strom (Hluchý et al., 1997). Hostitelské rostliny. Rod Prunus, především broskvoně a nektarinky, dále meruňky, višně, slívy atd. (Hluchý et al., 1997). Vývojový cyklus. Přezimují housenky v kokonech v prasklinách kůry, v úžlabí větví nebo v půdě. Kuklí se na jaře. Motýli 1. generace létají koncem dubna a začátkem května. Samičky nakladou vajíčka v období, kdy stromy začnou kvést. Vylíhlé housenky vyžírají zpočátku výhony, někdy i plody. Dospělci 2. generace létají od června do začátku srpna. Let 2. generace splývá s letem 3. generace. Jejich housenky často vnikají do plodů v okolí stopky a pokračují k pecce (Kolektiv, 2002). Ekologie. Housenky pozdějších generací žijících v plodech jsou více parazitovány a to lumky, lumčíky a kuklicemi (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Podle feromonových lapáků pozorujeme průběh letu motýlů (Kocourek et al., 1994). Ochrana Preventivní ochrana. Odstranění napadené části ze sadu. Podpora parazitoidů a predátorů. Pěstovaní ranějších kultur broskvoní (Hluchý et al., 1997).
37
Biologická ochrana. Je možné použít metodu dezorientace samců. Feromonové odparníky používané pro o. východního a o. švestkového mohou lákat samce obou druhů (Kocourek et al., 1994). Chemická ochrana. Ošetření se provádí proti druhé a třetí generaci. V případě použití ovicidů je vhodný Dimilin, Nomolt a Insegar, po výrazné letové vlně obalečů. Pro využití larvicidů použijeme Zolone za šest až osm dní po letové vlně obaleče (Kocourek et al., 1994).
2.4.2 Obaleč meruňkový Enarmonia fomosana (Denis & Schiffermüller, 1775) Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel 14–16 mm. Zbarvení: přední křídla oranžově žlutá až cihlově červená s tmavohnědou kresbou. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Velikost: vzrostlé jsou až 9–13 mm dlouhé. Zbarvení: hlava je hnědá, hrudní štít je špinavě žlutohnědý (Miller, 1956). Příznaky poškození Housenky vrtají pod kůrou stromu nepravidelné chodbičky ze kterých vytlačují kupičky trusu. Napadají zejména meruňky, třešně a višně, méně pak broskve a švestky. Poškození způsobují na dřevinách rostoucích na nevhodných stanovištích
a na
oslabených porostech. Zde mohou porosty výrazně decimovat (Kocourek et al., 1994). Vývojový cyklus. Obaleč meruňkový má ve střední Evropě dvě generace. Přezimují housenky ve dřevě napadeného stromu. Na jaře se kuklí a motýli se líhnou koncem dubna začátkem května. Samičky kladou vajíčka do štěrbin v kůře stromu, nejčastěji do míst dříve napadených nebo poškozených mrazem. Housenky po vylíhnutí se zažírají do kůry a prodělávají celý svůj vývoj uvnitř kmene. Kde se kuklí a v červenci a srpnu se líhne druhá generace (Hluchý et al., 1997). Ekologie. Housenky parazituje Campoplex punctulatus (Szépligeti, 1916) s účinností 15– 25 %. Jejich počty snižují i lumci, lumčíci a chalcidky (Hluchý et al., 1997).
38
Monitorování. Let motýlů lze snadno zjistit podle feromonového atraktanu, který je poměrně specifický. Není uveden práh škodlivosti, ale méně než 250 samců nalétne na lapák v průměru za sezónu, vyšší nálety signalizují už riziko (Kocourek et al., 1994). Ochrana Preventivní ochrana. Ošetření míst poraněné kůry (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana.Vhodný termín se určí dle náletu do lapače, u první generace je v květnu u druhé generace je koncem července až srpna (Hluchý et al., 1997). Škůdci dřevnatých částí
2.4.1 Makadlovka broskvoňová Anarsia lineatella (Keller, 1839) Čeleď: Makadlovkovití – Gelechiidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel 11–14 mm, v klidu jsou křídla ploše střechovité. Zbarvení: přední křídla jsou šedá s podélnými černými pásky, hlava je hustě posetá šupinkami. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Délka: 8–10 mm. Zbarvení: čokoládově hnědé s žlutými zářezy mezi články. Vajíčka bílá lesklá později oranžová až žlutá. (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Makadlovka je polyfágním druhem napadající všechny druhy peckovin. První generace napadá rašící pupeny a letorosty, ty postupně vadnou a zasychají v důsledku žíru housenek. Typickým příznakem je červená drť a trus hromadící se v pupenech. Během vegetace přechází na plody, které v místě napadení vytvářejí kapičku klejotoku. Takové škody způsobují larvy druhé generace. Přezimují housenky, které se v žírají do letorostů. Je problémovým škůdcem ve školkách, kde může poškodit 4–5 letorostů (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Letové fáze první generace jsou v červnu v rozmezí SET od 400 do 450 nad prahem 10 oC a druhá fáze je v polovině srpna při SET od 900 do 950 oC. K monitorování se používají feromonové lapáky (Kocourek et al., 1994). Ochrana Preventivní ochrana. Ořezávat a ničit napadené letorosty a pěstování raných méně náchylných odrůd broskvoní (Zacha et al., 1989).
39
Chemická ochrana. Hlavní výlet motýlů je přibližně v období od 10. 6. do 10. 7. podle SET. Ošetření se provádí spíše proti druhé generaci (Lánský, 2005). Škůdci saví
2.4.1 Mšice na broskvoních Čeleď: Mšicovití – Aphididae. Řád: Polokřídlí – Hemiptera 2.4.1.1 Mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) Popis. Velikost: 1,4–2,5 mm dlouhé oválné vejčité tělo. Zbarvení: tělo je různě zbarvené, nejčastěji zelené, tykadla jsou o něco kratší než tělo (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Přezimují vajíčka na broskvoních. Z vajíčka se líhnou nymfy, které stejně jako dospělci poškozují listy sáním. Výhony zpomalují svůj růst, listy se svinují a zkrucují zároveň. Napadení může být tak vážné, že ovlivní kvalitu i množství úrody. Přenášejí virus šarky švestky. Od května se líhnou okřídlené samičky, které přeletují na letního hostitele, kterými jsou různé rostliny. Zpět se vracejí na podzim, aby nakladly vajíčka (Hrudová, 2006).
2.4.1.2 Mšice hnízdotvorná Appelia schwartzi (Börner, 1931) Popis. Velikost: 1,8 mm. Zbarvení: těla je různé, čokoládově hnědá, třešňově hnědá a má světle žlutá tykadla s hnědými posledními články (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Celý svůj vývoj prodělávají na broskvoních. Nejprve posávají květní pupeny, později sají na listech a mladých výhonech. Ty se deformují a svinují, napadené listy neopadají, ale tvoří nahloučená hnízda. Napadené výhony špatně vyzrávají a jsou neplodné. V červnu se tvoří okřídlené generace, které napadají další broskvoně. Ostatní druhy peckovin napadají zřídka. Přezimují vajíčka (Hrudová, 2006). Ekologie. Suché a teplé počasí je vhodné pro přemnožení škůdce. Jejich regulaci zajišťují přirození nepřátelé mšic, slunéčka, larvy pestřenek a zlatooček, parazitoidi řádu blanokřídlých (Hluchý et al., 1997).
40
Monitorování. Při zimní kontrole zjišťujeme počet vajíček na tříletých větvích. V průběhu vegetace se zjišťuje počet kolonií a poškozených letorostů (Kocourek et al., 1994). Ochrana Chemická ochrana. V době zimní kontroly při výskytu 10 vajíček na 1m délky. V průběhu jara se ošetřuje při výskytu 5 kolonií mšic na 100 letorostech. Můžeme použít Zolone 35 EC v době vegetačního klidu a Pirimor 25 WG (Lánský., 2005).
2.5 Škůdci třešní a višní Škůdci plodů
2.5.1 Vrtule třešňová Rhagoletis cerasi (Linnaeus, 1758) Čeleď: Vrtulovití – Tripetidae. Řád: Dvoukřídlí – Diptera Popis. Imaga: Velikost: 3,5–4 mm. Zbarvení: má žlutou hlavu s černým týlem, tykadla žlutočervená, průhledná křídla se čtyřmi proužky (Obr. 16 v příloze) Larvy: Typ: apodní, acephalní. Délka: 6 mm. Zbarvení: bílé (Obr. 17 v příloze) Vajíčka jsou žlutá, v obryse protáhle elipsovitá, 2 mm dlouhá (Miller, 1956). Příznaky poškození. Larva vrtule způsobuje známou červivost třešní a višní. Vnitřek napadených plodů měkne a hnědne a zejména za vlhkého počasí hnije. Jde o nejzávažnějšího a nejčastějšího škůdce třešní. Mnohdy napadá téměř
všechny plody, nejvíce plody
sladkých, především pozdních odrůd. K dalším hostitelským rostlinám patří dřišťál obecný, mahalebka obecná, střemcha obecná (Rod, 2003). Vývojový cyklus. U vrtule přezimuje puparium v půdě, kde leží devět měsíců. Líhnutí dospělců je rozvleklé a probíhá v květnu a červnu. Samičky kladou vajíčka jednotlivě, pod slupku ještě zelených dozrávajících plodů. Dospělci slupku poškodí kladélkem a pak vloží vajíčko. Larvy se vyvíjejí 3 týdny v dužnině třešní a pak padají na zem, kde se kuklí a přezimují (Rotrekl, 2002). Ekologie. Vývoj kukel nastává až při teplotě nad 7oC. Na zastíněných místech je vývoj zpožděný. Přirození nepřátelé zde nemají moc velký význam (Hluchý et al., 1997).
41
Monitorování. Dospělci vrtule třešňové jsou opticky lákáni zářivě žlutou barvou lapáků. Dále se dělá i vizuální kontrola nakladených vajíček. Z pěti stromů odeberu 20 plodů a vyhodnotím (Štěpánek, 2007). Ochrana Preventivní ochrana. Prokypření půdy pod stromem a vypuštění drůbeže do sadů. Včas otrhat plody dříve než vylezou larvy z plodů. Byla zkoušena metoda vychytávání samců pomocí křížových žlutých lapačů (Erbenová,1992). Chemická ochrana. Ošetřuje se při výskytu nejméně 2 vajíček na 100 plodů, na aplikaci můžeme použít Calypso 180 SC, Reldan 40 EC, Sumithion Super (Lánský, 2005).
Škůdci plodů, pupenů, letorostů a listů
2.5.2 Molovka pupenová Argyresthia pruniella (Clerck, 1759) Řád: Motýli – Lepidoptera. Čeleď: Předivkovití – Yponomeutidae Popis. Imaga mají přední křídla kopinatá, rezavě hnědá, zadní křídla světle šedá, úzká s třásněmi. Larvy jsou žluto zelené s hnědou hlavou. Vajíčka olivově oválná černě tečkovaná (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Vyžírá pupeny třešní, broskvoní a ostatních peckovin. Později vnikají do květních poupat, kde poškozují generativní orgány i květní plátky. V zaschlých napadených pupenech zůstává suchý hnědý trus, zapředený v pavučince. Během svého vývoje zničí housenky 5–6 pupenů. Koncem května a počátkem června se housenky spouštějí po vlákně k zemi, pod povrchem se kuklí. Motýli létají od konce června do konce léta. Přezimují dorostlé housenky, jejich vývoj je ukončen na podzim v kokonu, který opouštějí při teplotě 10 oC příštího roku (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Provádíme zimní kontrolou větví (Lánský, 2005) Ochrana Chemická ochrana. Při oteplení 10 oC provádíme ochranu olejovými přípravky ve 3. dekádě března, po začátku rašení třešní. Pozdější ochrana dosahuje 50% účinnosti. K aplikaci můžeme použít přípravek Zolone 35 EC (Lánský, 2005).
42
Škůdci listů
2.5.3 Pilatka třešňová Caliroa cerasi (Linnaeus, 1758) Čeleď: Pilatkovití – Tenthredinidae. Řád: Blanokřídlí – Hymenoptera Popis. Imaga: Velikost: 5 mm dlouhá. Zbarvení: leskle černá, lehce kouřená křídla. Larvy černozelené nebo černé lesklé, podobné černým slimáčkům (Miller, 1956). (Obr. 18 v příloze) Příznaky poškození a vývojový cyklus. Skeletují listy třešní, višní a někdy i hrušní. Nepříjemně zapáchají a ožírají svrchní pokožku a parenchym, žilnatina a spodní pokožka jsou neporušené. Pilatka třešňová má dvě generace, z nich mnohem početnější a škodlivější je druhá generace, jejíž žír se objevuje až do srpna. Přezimuje v půdě ve stadium housenice, která je ukrytá v pavučince v kokonu. Na jaře se kuklí (Čača et al., 1990). Ochrana Preventivní ochrana. Doporučuje se na podzim zrýt půdu pod stromy a pohnojit dusíkatým vápnem ( Kolektiv, 2002). Biologická ochrana. Je možné použít roztoče Typlodromus pyri (Hluchý et al., 1997) . Chemická ochrana. Ochrana obvykle nebývá nutná. Z chemických přípravků můžeme použít Zolone 35 EC (Kolektiv, 2002). Škůdci saví
2.5.4 Mšice třešňová Myzus cerasi (Fabricius, 1775) Čeleď: Mšicovití – Aphididae. Řád: Polokřídlí – Hemiptera Popis. Imaga: Velikost: 1,8–2 mm, silně vypuklé. Zbarvení: černé lesklé. Vajíčka jsou nejprve žlutozelená, později černá lesklá (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Napadá letorosty a stopky plodů, na listu tvoří kolonie v období března a dubna. Napadené listy se spirálovitě stáčí, jsou pokryté medovicí. Od června přeletují na letní hostitele, kterými jsou různé druhy bylin. Na podzim se opět vrací na třešeň, kam klade přezimující vajíčka na větvičky (Hrudová, 2006).
43
Ekologie. K jejím přirozeným nepřátelům patří slunéčko, pestřenky a jejích larvy. Dále parazitoidi z řádu blanokřídlých (Hluchý et al., 1997). Monitorování a ochrana. Stejné jako u mšice broskvoní a meruněk
2.6 Polyfágní škůdci 2.6.1 Sviluškovití Tetranychidae Řád: Roztoči – Acarina. Třída: Pavoukovci – Arachnoidea Příznaky poškození. Listy poškozují sáním mezi žilnatinou a spodní stranou listů. Listy na lícní straně mají drobné skvrny, později stříbřité nebo bronzové zbarvení, postupně hnědnou a zasychají. Ze spodní strany tvoří pavučinku. Po silném výskytu v létě stromy snadno namrzají, snižují nasazení květů, výnos a kvalitu plodů o 30% (Rod, 2003).
2.6.1.1 Sviluška chmelová Tetranychus urticae (Koch, 1836) Popis. Imaga: Velikost: 0,4–0,6 mm, samičky jsou široce vejčité, samci menší a štíhlejší. Zbarvení: zelené, šedozelené se dvěma tmavými skvrnami na zadečku. Larvy mají tři páry nohou a mění se v nymfu (Kazda, 2001). Vývojový cyklus. Škůdce přezimuje ve stádiu dospělých růžově zbarvených samiček. Bývají ukryté v trhlinách staré borky stromů, pod spadanými listy apod. Po ukončení přezimování, které nastává od dubna do poloviny května, samičky osídlují převážně bylinné patro ovocných výsadeb. Teprve během června se stěhují na ovocné stromy (Lánský & Kneifl, 2000).
2.6.1.2 Sviluška ovocná Panonychus ulmi (Koch, 1836) Popis. Imaga: Velikost: 0,3 mm samci, samičky 0,7 mm. Zbarvení: samička je červená, na hřbetě mají bělavé bradavky z nichž vyrůstají silné brvy, samec je hnědavý. Vajíčka mají cibulkovitý tvar, jemné žebrování (Kazda, 2001).
44
Vývojový cyklus. Přezimují vajíčka. Na jaře se líhnou larvy, z nich se vyvíjí nymfy, pak dospělci. Mívají 4–6 generací za rok (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Počet vajíček se zjišťuje zimní kontrolou. Provádí se vizuální kontrola ve dvou týdenních intervalech od konce května do konce července. Výskyt můžeme předpovídat podle lepových pásů, které instalujeme od poloviny srpna (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana. Vyrovnané hnojení, bez přehnojení dusíku
a podpora
přirozených nepřátel. Důležité vyřazení toxických pesticidů vůči užitečným organismům (pyruvatů) (Horák, 1998). Biologická ochrana. Využívá se roztoče Typhlodromus pyri (Scheuten, 1857) (Hluchý et. al., 1997). Chemická ochrana. Ošetření proti svilušce ovocné provádíme v předjaří olejovým postřikem v období zeleného poupěte. Později můžem využít i selektivní akaricidy s larválním účinkem. U svilušky chmelové ošetřujeme v období po květu. V době vegetace ošetříme akaricidy podle překročení prahu škodlivosti tj. 5 a více pohybových stádii na 1 list. Přípravky: oleje – Frutapon 7 E, Oleoekol, larvicidy nebo ovilarvicidy – Omite 570 EW, Sanmite 20 WP (Lánský, 2005).
2.6.2 Štítenkovití Diaspididae Řád: Polokřídlí – Hemiptera. Třída: Hmyz – Insecta Příznaky poškození. Nymfy i samičky škodí sáním na dřevních částech rostlin, na listech i na plodech. V místě vpichu se pletivo zbarvuje do červena. Konečným důsledkem opakovaného výskytu je prosychání větví a při silném napadení usychání celých stromů (Kazda, 2001).
2.6.2.1 Štítenka zhoubná Quadraspidiotus perniciosus (Comstoc, 1880) Popis. Velikost: štítek samičky 1,5–2mm, štítek samce 1,2–1,5mm. Zbarvení: štítek žlutohnědý až popelavé, šedý (Miller, 1956).
45
Vývojový cyklus. Přezimují nymfy prvního instaru ve fázi tmavého štítku. Na jaře se svlékají, přijímají potravu a dorůstají v průběhu jara do dospělců. Koncem května a června samičky rodí živé nymfy prvního instaru, které se rozlézají podstromech a na vhodných místech se přisají a začnou přijímat potravu a vytvářet ochranný štítek. Má jednu úplnou generaci a druhou podle teploty (Kazda, 2001).
2.6.2.2 Štítenka červená Epidiaspis betulae (Baerensprung, 1849) Štítenka čárkovitá Mytilococcus ulmi (Linneaus, 1758) Štítenka ústřičná Quadraspidiotus ostreaeformis (Curtis, 1843) Štítenka hrušňová Quadraspidiotus piri (Lichtenstein, 1881) Popis. Velikost: 3–4 mm dlouhé. Zbarvení: štítek štítenky čárkovité má kyjovitý, mírně prohnutý obrys, štítky samiček ostatních druhů se podobají štítence zhoubné, tělo štítenky červené je vínově červené, štítenky čárkovité je bělavé, další dvou druhů žluté (Kolektiv, 2002). Vývojový cyklus. Přezimují larvy 2. stupně štítenky ústřičné i štítenky hrušňové, samičky štítenky červené a vajíčka štítenky čárkované. Larvy štítenky čárkovité se rozlézají v květu, larvy ostatních štítenek se rozlézají v červnu a červenci. Do roka se vyvine jen jedna generace (Kolektiv, 2002). Ekologie. Nejvýznamnější parazitoidem štítenky zhoubné je pukličník štítenkový Prospaltella perniciosi (Tower, 1913). Tento druh parazituje až 65 % larev štítenky zhoubné. Intenzivní napadení štítenek zajišťují chalcidky rodu Aphitis a Chiloneurinus (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Výskyt štítenek se zjišťuje při zimní kontrole. Pro cílenou ochranu proti štítence je třeba určit termín rozlézání nymf, nejlépe pravidelnou kontrolou samičích štítků s vajíčky od poloviny května ( Kocourek et al., 2001). Ochrana Chemická ochrana. V předjaří se postřik doporučuje při výskytu 100 a více štítků /1m dřeva, spolu s ochranou proti jiným škůdcům. Používaný přípravek je Zolone 35 EC (Lánský, 2005).
46
2.6.3 Slupkoví a pupenoví obaleči Čeleď: Obalečovití–Tortricidae. Řád: Motýli– Lepidoptera Slupkoví a pupenoví obaleči zahrnují několik druhů. Na jabloních ze skupiny slupkových obalečů škodí obaleč ovocný, obaleč zahradní poškozující slupku plodů. Snižují kvalitu plodů napadením sekundárních chorob. Způsobují deformaci, nekrózy a zkorkovatění pokožky. Druhou skupinou jsou pupenoví obaleči a to obaleč pupenový a obaleč jabloňový, brzy na jaře poškozují žírem pupeny a květy. Drobné poškození slupky plodů působí obaleč pupenový, nebývá příliš podstatný (Falta, 2006). 2.6.3.1 Obaleč zimolezový Adoxophyes orana (Fischer, 1834) Popis. Imaga: Velikost: rozpětí křídel 15–22 mm. Zbarvení: přední křídla jsou u samců červenavě okrové u samic šedohnědé. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Zbarvení: tmavozelená nebo bronzově zelená, hlava a nohy jsou žluté (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Obaleč má dvě generace v roce. Přezimují housenky druhého nebo třetího instaru v zámotcích ve štěrbinách kůry. Po přezimování se housenky živí rašícími pupeny. Motýli přezimující generace létají v květnu a červnu. Vajíčka kladou na listy. První generace škodí s žírem na plodech. Dospělci první generace létají v červenci a srpnu. Jejich housenky škodí žírem na plodech (Kocourek et al., 2001). Ekologie. Významným přirozenými nepřáteli housenek obalečů jsou lumčíci (Hluchý et. al., 1997). Monitorování. Zahrnuje zimní kontrolu výskytu housenek a dále vizuální kontrolu počátkem vegetace. Potřeba další ochrany se určuje podle úlovků motýlů ve feromovových lapácích a prahu škodlivosti což je víc než 3 jedinci na 100 větvích nebo 15 úlovků při 100 sklepů (Kocourek et al., 2001). Ochrana Biologická ochrana. Používá se biopreparát Biobit XL (WP). Aplikaci je však nutno za týden zopakovat. V současné době i v registračním řízení preparát na bázi viru
47
granulózy obaleče zimolezového a novinkou na trhu je feromonový přípravek Isomate C LR pro metodu dezorientace (Hluchý et. al., 1997). Chemická ochrana. Základní ošetření proti přezimujícím housenkám a proti housenkám první generace, provedeme larvicidní ošetření Casade 5 EC, Trebon 30 EC (10F) nebo Integro. Casade 5 EC není registrován na obaleče, ale lze použít při ochraně proti sviluškám. Jejich let bývá značně dlouhý a nepravidelný, housenky můžeme naleznout často na sklizených plodech. U druhé generace však situaci znesnadňuje nutnost dodržení ochranné lhůty. V tomto období používáme přípravky Integro, Trebon 10F (30EC), Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP (Falta, 2006).
2.6.4 Bekyně zlatořitná Euproctis chrysorrhoea (Donavan, 1792) Čeleď: Bekyňovití – Lymantriidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: samičky mají v rozpětí křídel 32–40 mm, samci 26–32 mm Zbarvení: hruď i křídla jsou světle bílé, někdy s několika černými skvrnami. Larvy: Typ: polypodní, housenka. Zbarvení: černožluté, s hnědě rezavými bradavky. Vajíčka jsou žlutá později tmavší (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Larvy po přezimování v době rašení ovocných stromů okusují poupata, listy a vyvíjející se plody. Poslední larvální instary jsou velmi žravé, mohou způsobit až holožíry. Dorostlé larvy se kuklí nejčastěji ve štěrbinách kůry. Po vylíhnutí dospělců samičky kladou vajíčka na listy. Vajíčka jsou překrytá chomáčkem chloupků. Vylíhlé housenky skeletují listy. Třetí instar spřádá více listů na zimní hnízdo, kde přezimuje (Kazda, 2001). Ekologie. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidy z čeledí lumků, lumčíků, chalcidky (Hluchý et al., 1997). Ochrana Biologická ochrana. Při začátku aktivity housenek můžeme použít přípravek na bázi Bacillus thuringiensis (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Ochrana se provádí proti mladým housenkám koncem srpna a počátkem září a po přezimování housenek. Můžeme použít přípravky Cascade 5 EC, Dimilin 48 SC (Ackermann et al., 2004).
48
2.6.5 Přástevníček americký Hyphantria cunea (Drury, 1773) Čeleď: Přástevníkovití – Arctiidae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga jsou celá bílá s rozpětím křídel 25–36 mm. Larvy jsou 1,3–1,5mm dlouhé se zeleným tělem a tmavým štítkem. Vajíčka mají kulovitý, oválný tvar a zelenou později šedou barvu (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Významný škůdce teplejších oblastí. Škodí požerky na listech, letorostech i plodech způsobené housenkami. Larvy žijí ve velkých skupinách a zanechávají po sobě pavučinku. Při přemnožení způsobují až holožíry. Dospělci kladou vajíčka na rub listu. Vylíhlé housenky skeletují listy a spřádají pavučinku. V červnu se housenky kuklí. Vytváří dvě generace (Ackermann et al., 2004). Ekologie. K přirozením nepřátelům řadíme lumkovitých a několik chalcidek. Parazitaci způsobuje kuklice Tachina larvarum s 50 % účinností (Hluchý et al., 1997). Ochrana Biologická ochrana. Používá se preparát Bacillus thuringiensis (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. Přípravky by se měly používat na vyvinutou plochu 1–2 cm. Aplikace by měla probíhat za ustáleného počasí při teplotě 15oC. Z přípravků můžeme použít Zolone 35 EC nebo Sumithion Super (Kolektiv, 2002).
2.6.6 Píďalka podzimní Operophtera brumata (Linnaeus, 1758) Čeleď: Píďalkovití – Geometridae. Řád: Motýli – Lepidoptera Popis. Imaga: Velikost: samci v rozpětí křídel 25–30 mm dobře vyvinuté, samičky 2–3 mm. Zbarvení: přední křídla samců žlutohnědá, zadní žlutavě bílá, křídla samiček jsou hnědošedá. Larvy: Typ: polypodní, housenky. Velikost: 2,8–3mm. Zbarvení: zelená nebo žlutavá hlava, tělo je žlutozelené (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Housenky poškozují pupeny vyrašené listy a později i plody. Vytváří si úkryt ze skroucených listů a uvnitř zámotky. Pohybují se typicky píďalkovitě. Přezimují vajíčka,
49
která samičky nakladly na podzim do rozvětvených větviček nebo na prasklou borku. Housenky se líhnou v době rašení stromů. Drobné housenky škodí nepatrně, starší housenky jsou žravé a vytvářejí až holožíry. Po vlákénku se spustí do půdy, ve 20 cm hloubce se kuklí. Během roku mají jednu generaci. Podobně se vyvíjí a škodí i pilatka zhoubná (Erannis defoliaria) (Ackermann et al., 2004). Ekologie. Má silné tendence ke gradaci.Vajíčka vyhledávají sýkorky, housenky a kukly blanokřídlí parazitoidy (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Zjištění výskytu se dělá pomocí zimní kontroly a během vegetace dle napadení listových růžic. Pro předpověď výskytu používáme lepové desky, které umísťujeme v říjnu (Kocourek et al., 2001). Ochrana Preventivní ochrana podpora antagonistů (Hluchý et al., 1997). Biologická ochrana je na bázi Bacillus thuringiensis (Hluchý et al., 1997). Chemická ochrana. V případě výskytu 3 housenek na 100 květních růžic nebo 10 housenek na 100 letorostů je vhodné ošetřit přípravky Zolone 35 EC , Cascade 5 EC. (Kocourek et al., 2001).
Ostatní polyfágní škůdci
2.6.7 Zobonoskovití Attelabidae Řád: Brouci – Coleoptera. Třída: Hmyz – Insecta Popis. Imaga: Velikost: 4–9
mm, drobní nosatci, s dlouhým noscem. Zbarvení:
různých barev a kovových lesků. Larvy: Typ: apodní, acephalní. Zbarvení: žlutobílé (Miller, 1956). Poškození a vývojový cyklus. Brouci brzy na jaře vyžírají pupeny ovocných stromů, které zasychají a dále se nevyvíjí. Žírem poškozují též květy a listy. Do mladých pupenů vykusují hluboké dírky, což způsobuje deformace a předčasný opad mladých plůdků. Samičky kladou vajíčka v závislosti na druhu do plodů, letorostů a řapíku listů. Larvy se líhnou v místě kladení, která poškozují žírem. Některé larvy se vyvíjejí v plodech a infikují listy chorobou rodu
50
Monilia. Mohou přezimovat stádia larev v kukle nebo imaga v půdě. Mívají jednu generaci, některé druhy prodělávají dvouletý vývoj (Kazda, 2001). Významné druhy zobonosek škodících na ovocných dřevinách: Zobonosky ovocná Rhynchites bacchus (Linnaeus, 1758) Zobonoska prytová Rhynchites coeruleus (DeGeer, 1775) Zobonoska jabloňová Rhynchites pauxillus (Germar,1824) Zobonoska slívová Rhynchites cupreus (Linnaeus,1758) Ekologie. Larvy jsou napadány lumčíky rodu Microbracon (Hluchý et al., 1997). Monitorování. Zjišťování stupně výskytu se provádí sklepáváním u zobonosky ovocné na podzim a před květem, u zobonosky jabloňové od konce květu v týdenních intervalech po dobu jednoho měsíce, u ostatních druhů po odkvětu. Pro prognózu je možné sledovat výskyt dospělců zobonosky ovocné v pásech z vlnité lepenky (Kocourek et al., 2001). Ochrana. Biologická ochrana. Proti nosatcům jsou účinné přípravky na bázi Bacillus thuringiensis ssp. tenebrionis. Chemická ochrana. Při překročení prahu škodlivosti nutné první ošetření před květem a druhé ošetření po odkvětu. Práh škodlivosti je >5brouků/100 sklepů (z. jablečné) nebo 8>brouků/100 sklepů (z. ovocné). Můžeme aplikovat přípravky Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP, Zolone 35 EC (Lánský, 2005).
2.6.8 Kůrovcovití Scolytidae Řád: Brouci – Coleoptera Popis. Dospělci bělokazů mají zadeček seříznutý ve směru od zadních nohou ke konci krovek, proto zadní konec připomíná dláto. Štít a krovky jsou plošší. Tykadla a nožky mají červenavě hnědé. Dospělci drtníků mají pohlavní dimorfizmus. Štít a krovky jsou na konci zakulacení. Samci jsou bezkřídlé a světlejší a menší. U obou pohlaví jsou tykadla a nohy žluté (Horák, 2007). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Sekundární škůdci napadající výhradně nemocné, oslabené a prosychající stromy. U bělokazů (Scolytus) škodí žírem larvy a brouci pod kůrou. Na kmenech jsou
51
patrné závrtkové otvory brouků, pod kůrou je hlavní mateřská chodba, ze které se rozbíhají chodby larev. Mají dvě generace. Rojení u bělokazů je od začátku května. Dospělci přezimují v chodbách. Drtníci (Xyleborus) vytváří chodby hluboko do dřeva a larvy se živí hyfami hub, pokrývajícími stěny chodeb. Kromě starých odumírajících stromů napadají i zaschlé a špatné rodící stromky. Mají dvě generace. Larvy se rodí a kuklí v chodbách. Rojení drtníků je již od poloviny dubna. Přezimují larvy, kukly, brouci (Čača et al., 1990). Významné druhy kůrovců škodící na ovocných dřevinách: Bělokaz švetkový Scolytus mali (Bechstein, 1805) Bělokaz ovocný Scolytus rugulosus (Miller, 1818) Drtník ovocný Xyleborus dispar (Fabricius, 1792) Drtník všežravý Xylebolus saxesenii (Ratzeburg, 1837) Ochrana Preventivní ochrana. Udržovat stromy v dobré fyzikální kondici. Po zimním řezu nebo likvidaci okolních sadů ponecháme dříví v uličkách
nebo na kupkách
v ohroženém sadu. V jarním období sledujeme nálet kůrovců . Po měsíci a půl od počátečního náletu dříví asanujeme (spálíme) (Horák, 2007). Biologická ochrana. Je možné používat lapáky na odchyt kůrovců. Na každý napadený strom by měl být umístěn jeden lapač. Každý týden probíhají kontroly odchytů a záznamy množství (Horák, 2007). Chemická ochrana není tak propracovaná (Hluchý et al., 1997).
2.6.9 Hraboš polní Micotus arvalis (Pallas, 1778) Čeleď: Hrabošovití – Microtida. Řád: Hlodavci – Rodentia. Třída: Savci – Mammalia Popis. Válcovitý, šedohnědý s šedobílým břichem. Délka těla 8–13 cm. Od myši se liší zavalitým tělem, menšíma ušima, kratším ocasem (Miller, 1956). Příznaky poškození a vývojový cyklus. Rozmnožuje se od konce února do poloviny listopadu ve stozích. Samice mívá za sezónu nejčastěji 3–4 vrhy s 5–6 mláďaty. Mláďata pohlavně dozrávají po 4–6 týdnech. Vyhrabává systém chodeb. U vchodu do chodeb bývají často kupky hlíny. Škodí u hypokotylu a na kořenech stromu (Hluchý et al.,1997). Ohryzem ovocných dřevin škodí nejen hraboš polní, myš domácí, králík divoký, zajíc polní, ale i vysoká
52
zvěř. Napadají kořenové části, ale také květní a listové pupeny. Nejatraktivnější jsou pro ně mladé stromky (Mezey, 2002). Ochrana Preventivní ochrana. Oplocení sadů, obalení kmínků ať už celý kmínek nebo spodní část. Ochranné pásy neupevňujeme příliš blízko, způsobili bychom zapaření a hnití kmínku. Podpora výskytu přirozených nepřátel - dravců a hadů (Mezey, 2002). Chemická ochrana. Jsou používány různé typy zemních pastí. Využívají se vykuřovací patrony a zaplynování nory a kladení otrávených návnad. Metody nejsou dostatečně účinné. Pro ohryz zvěře je vhodné i potírání kmínku vápenatým mlékem (Erbenová, 1992).
53
3 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo shromáždit literární poznatky o významných hmyzích škůdcích ovocných stromů, včetně charakteristiky vývojových stadií, bionomie a možností monitoringu a ochrany hostitelských dřevin proti těmto škůdcům. Vytipovat studijní plochu v okolí Holic na Pardubicku. Zjistit charakteristiku studijní plochy a strukturu pěstovaných odrůd ovocných dřevin. Na studijní ploše – ovocném sadu provést terénní výzkum a zjistit výskyt škůdců ovocných dřevin a odhadnout jejich početnost. Zjištěné škůdce rozdělit do kategorií podle potravní specializace na ovocné dřeviny.
54
4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Pozorování škůdců ovocných dřevin jsem prováděla na parcele o rozloze 1 ha, kterou vlastní Miroslav Kopa. (Obr.1: Parcela 4295 o rozloze 1ha)
4.1 Charakteristika a umístění parcely 4.1.1 Poloha ovocných sadů Sad je umístěn ve východních Čechách v okrese Pardubice, asi 3 km od města Holice. Nachází se v nadmořské výšce 226 m, jeho zeměpisné souřadnice jsou 50o 02´ z. š. a 15o 47´ z .d. JZ od Holic. Okolí sadu je lemováno loukami a lesy, v blízkosti sadu se nachází rybníky.
4.1.2 Teplotní charakteristika V roce 2005 byl nejteplejším měsícem červenec. Jeho průměrná teplota dosahovala 19,4 oC. Nejchladnější měsíc byl prosinec s průměrnou teplotou -0,3 oC. Oproti roku 2006 byl rok 2005 chladnější. Nízké teploty se držely od ledna do března a po horkém létě teploty opět poklesly. V roce 2006 byl nejteplejším měsícem červenec, stejně jako v roce 2005. jeho průměrná teplota byla však vyšší, 23,5 oC. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce ledna byla –5,2 oC. Celkem mírné teploty se držely celý listopad a prosinec až do roku 2007. (Viz grafy č. 1 a 2 v příloze v praktické části)
4.1.3 Srážky Srážky v obou letech kolísaly. Rok 2006 byl netypický. Dlouhá zima trvající do března byla následována obdobími s teplým a suchým počasí a dále obdobím s chladným a vlhkým počasím.
4.1.4 Půdní charakteristika Půdní typ na sledované lokalitě lze označit jako kambizemě (KM). Kambizem v nižších oblastech obsahuje méně humusu, ale více jílu než půdy. Vyznačuje se vyšší nasyceností půdního komplexu a kyselejší reakcí. 55
4.2 Charakteristika pěstování a ochrana ovocných dřevin Na rozloze 1 ha se nacházejí tři řady stromořadí, mezi nimi je obdělávaná půda. Protože sady patří k malému statku s několika užitkovými zvířaty, pěstují se na obdělávané půdě krmné plodiny. V roce 2006 byly pěstovanými plodinami brambory, řepa a oves setý. V sadech se provádí pravidelný řez, ať už výchovný, udržovací nebo zmlazovací. Sad je postupně obnovován mladými stromky. Některé stromy jsou používány jako podnože pro roubování (Obr.2: Metoda roubování). Sad není oplocený, ve vzdálenosti asi 50 m se nachází další neošetřovaný sad. (Obr. 3: Neošetřovaný sad). Z ovocných dřevin jsou v sadu zastoupeny především jabloně, dále slivoně, renklódy a třešně. Přehled odrůd pěstovaných ovocných dřevin je uveden v tabulkách v přílohách (Tab. 1 a 2). Stromy byly během vegetační sezony 2006 přihnojovány přípravkem Campofort Fortesti ve fázi 26–29 BBCH a Campofort dle AVS ve fázích 53–55 BBCH, 69–75 BBCH a 78–81 BBCH. Jedná se o listová hnojiva obsahující mikroprvky, vhodná ke kombinaci s pesticidy. Chemická ochrana: Na předjarní ochranu ovocných dřevin byl proti přezimujícím škůdcům použit insekticid Oleoekol 35 EC. V období tvorby plůdků (fenologická fáze 54–55 BBCH a 67–76 BBCH) byl použit přípravek Calypso 480 SC. Tento přípravek je určen na květopase jabloňového, obaleče jablečného, pilatku jablečnou, vrtuli třešňovou, obaleče švestkového, dále na pilatku švestkovou a žlutou a na mšice. Během vegetace (fenologická fáze 56–65 BBCH) byl dále aplikován přípravek Decis Flow 2,5. Přípravek je určen květopase jabloňového, pilatky, podkopníčky, obaleče, píďalky, housenky různých motýlů, mšice a řadu dalších škůdců. Dále byl používán během vegetace přípravek Zolone 35 EC.
4.3. Monitoring škůdců Sledování škůdců jsem prováděla vizuální kontrolou od června do září asi ve čtrnáctidenních
intervalech. Ihned v terénních podmínkách byl proveden odhad
početnosti. Determinace druhů byla provedena hned na studijní ploše, některé nejasné druhy byly odchyceny a přeneseny k další determinaci do entomologické laboratoře. Takové druhy byly usmrceny ve sklenicích s octanem ethylnatým a byly dále zpracovávány. Byly lepeny na papírové štítky nebo napíchnuty na entomologické
56
špendlíky na poreténové podložce. Dále byly vysušeny při pokojové teplotě. Přezimující stadia hmyzu byla odebrána i s dřevnatými částmi. Údaje o početnosti obalečů pocházejí z interních materiálů SRS Ostřešany.
57
5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE 5.1 Zjištěné druhy škůdců ovocných dřevin
5.1.1 Nespecializovaní škůdci V průběhu jara bylo zjištěno přemnožení mšic. Na slivoních byly zjištěny mšice švestková a slívová, na jabloních mšice jabloňová a jitrocelové. Během srpna byla zjištěna také vysoká početnost svilušky chmelové. Přemnožení svilušek mohlo nastat po chemickém postřiku.Použité přípravky Zolone a Calypso jsou totiž toxické pro antagonisty svilušek, např. pro dravá slunéčka a dravé ploštice. Proti sviluškám a mšicím byl nutný ochranný zásah přípravkem Zolone 35 EC. V době dozrávání plodů škodily okusem na plodech sršeň obecná a různé druhy vos. Během února a března byly stromy napadeny zvěří a poškozeny okusem. I když je sad neoplocený, tak k poškození došlo jen u starších dřevin, mladé stromy byly proti okusu chráněné ochrannými pásy. Stromy poškozené okusem zvěře byly sekundárně napadeny kůrovci, většinou bělokazem švestkovým. Hraboš polní se vyskytoval ve slabém počtu, na výzkumné ploše jsem na podzim napočítala 50 nor. Z nespecializovaných škůdců ovocných dřevin se v nízké početnosti v období červen a července vyskytla zobonoska ovocná, která poškodila především pupeny a listy různých ovocných dřevin
5.1.2 Jádroviny První výskyt obaleče jablečného byl zaznamenán 11.5. pomocí feromonového lapače. Obaleč jablečný vytvořil ve sledovaném roce dvě generace. Dospělci první generace naletávali do feromonových lapačů v období
14.5.–22.5, dospělci druhé
generace 9.6.–10.6. Početnost obou generací byla slabá až střední. Druhá generace byla méně početná pravděpodobně vlivem ochlazení ve druhé polovině srpna. Počty samců obaleče jablečného zjištěných pomocí feromonového lapače uvádí tabulka 3 v přílohách. Imága pilatky jablečné byla poprvé zjištěna koncem května. První symptomy na nezralých plodech byly nejprve zaregistrovány na starších stromech jabloní. První imága slupkových obalečů nalétávala do lapáku až koncem května, ale jejich početnost a škody nebyly významné. Jednotlivé druhy obalečů nebyly determinovány, byly
58
uvažovány jako jeden druh. V průběhu jara byla zjištěno přemnožení mšice jabloňové a jitrocelové. Při vizuální kontrole byl zjištěn výskyt mery jabloňové v nízké hustotě.
5.1.3 Slivoně Obaleč švestkový se vyskytoval ve středně silné početnosti a způsobil asi 5% napadení a opad dozrálých plodů švestek koncem srpna. Početnost obaleče švestkového uvádí tabulka 3 v přílohách. V průběhu jara byla zjištěno přemnožení mšice švestkové a slívové. Na přelomu června a července byla zjištěna vysoká početnost plodů švestek napadených pilatkou švestkovou a žlutou.
5.1.4 Třešně Koncem května byl na třešních zjištěn výskyt vrtule třešňové, které silně znehodnotily dužninu plodů. Poškozen byl každý druhý až třetí plod. Škodlivost vrtule třešňové byla oproti jiným rokům vyšší kvůli nízké násadě plodů. Škodlivost mohla narůst také proto, že stromy jsou vysázeny do stromořadí vedle sebe a škůdce má lepší podmínky pro jejich napadení. Většina listů byla
znečištěna medovicí od mšice
třešňové.
5.2 Porovnání výskytu škůdců v jiných sadech Na výskyt škůdců v ovocných sadech má vliv řada abiotických i biotických faktorů. Při srovnání výsledků sledování výskytu škůdců ovocných dřevin v roce 2006 u Holic a v sadech v okolí Jindřichova Hradce (Zahradník, osobní sdělení) je zřejmé, že pilatky a obaleč švestkový se v sadech u Jindřichova Hradce vyskytovaly na nízké úrovni. Důvodem je zřejmě vyšší nadmořská výška v sadech u Jindřichova Hradce (nadmořské výška 500 m). Dále Zahradník (osobní sdělení) uvádí, že vlivem mrazu došlo ke snížení počtu květních pupenů u třešní a broskvoní. Klimatické výkyvy působily kladně na rozvoj chorob, jako je strupovitost jabloní, padlí a rez hrušňová. V době dozrávaní praskaly plody třešní, jabloní a slivoní. Poškození pilatkami či obaleči se nijak neprojevilo. Teplé léto naopak podporovalo rozvoj svilušek. Podle údajů SRS (2005) v sadech v okolí Pardubic byly na jabloních zjištěni škůdci v následujících početnostech: Výskyt mery jabloňové ve stadiu vajíčka byl slabý až střední, škody nymfami se nijak neprojevily. V nízké početnosti se vyskytovala mšice jabloňová a mšice jitrocelová. Početnost přezimujících hnízd bekyně zlatořitné
59
byla nízká, takže škodlivost se projevit ani nemohla. Napadení kůrovci bylo slabé až střední. Bezvýznamné škody způsobil i hraboš polní, u kterého byl zaznamenán střední výskyt nor. U vlnatky krvavé byl zaznamenán střední výskyt kolonií. Bezvýznamný nebo slabý výskyt byl zjištěn u dalších škůdců: květopas jabloňový, pilatka jablečná, sviluška chmelová a sviluška ovocná a zobonoska. Pilatka švestková ve fázi dospělce byla signalizována ve slabém výskytu, takže její škodlivost stejně jako u pilatky žluté, byla celkem bezvýznamná. Štítenka zhoubná i mšice nedosahovaly hospodářsky významné hustoty. Na některých místech byl silně přemnožený drtník. Škůdci třešní, ať už molovka pupenová, pilatka třešňová, mšice třešňová nebo vrtule třešňová, nepůsobili vážné škody. Na výskyt některých teplomilnějších druhů škůdců mohla mít také negativní vliv dlouhá a tuhá zima. Jejich početnost proto mohla být nižší, než v jiných letech. Problematické je umístění sledovaného sadu v blízkosti neošetřovaného sadu, který se může stát zdrojem některých škůdců. Hlinitojílovitá půda zadržující srážky může podpořit zahnívání kořenů. Tím se snižuje odolnost stromů proti chorobám a škůdcům. Některé pěstované odrůdy jabloní jsou vhodnější do vyšších nadmořských výšek s vyšším úhrnem srážek.
60
5.3 Přehled zjištěných škůdců ovocných dřevin Český název Bělokaz švestkový Mera jabloňová Mšice jabloňová Mšice jitrocelová Mšice slívová Mšice švestková Mšice třešňová Obaleč jablečný Obaleč švestkový Obaleč zimolezový Pilatka jablečná Pilatka švestková Pilatka žlutá Sršeň obecná Sviluška chmelová Sviluška ovocná Vosa obecná Vosa útočná Vrtule třešňová Zobonoska ovocná
Vědecký název Scolytus mali (Bechstein, 1805) Psylla mali (Schmidberger, 1836) Aphis pomi ( DeGeer, 1773)
Hostitelská dřevina Hustota švestka 3 jabloň 2 jabloň
4
Dysaphis plantaginea (Passerini,1860) Brachycaudus helichrysi (Kaltenbach, 1843) Hyalopterus pruni (Geoffroy, 1762) Myzus cerasi (Fabricius, 1775) Cydia pomonella (Linneaus, 1840) Cydia funebrana (Treitschke, 1835) Adoxophyes orana (Ficher, 1834) Hoplocampa testudinea (Klug, 1814) Hoplocampa minuta (Christ, 1791) Hoplocampa flava (Linnaeus, 1761) Vespa crabro crabro (Linnaeus, 1758) Tetranychus urticae (Koch, 1836) Panonychus ulmi (Koch, 1836) Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758) Vespula germania germania (Fabricius, 1793) Rhagoletis cerasi (Linnaeus, 1758) Rhynchites bacchus (Linnaeus, 1758)
jabloň
2
švestka
2
švestka
4
třešeň jabloň
2 4
švestka
4
jabloň , švestka
2
jabloň
4
švestka
4
švestka
3
jabloň, švestka
2
jabloň, švestka
4
jabloň, švestka jabloň, švestka
4 2
jabloň švestka
2
třešeň
4
jabloň
2
Hustota: 1 – druh zcela ojedinělý, 2 – vzácný, 3 – nehojný, 4 – hojný, 5 – velmi hojný
61
6 ZÁVĚR Výsledky mé bakalářské práce lze shrnout do následujících závěrů: 1) Na ovocných dřevinách v sadu poblíž Holic bylo zaregistrováno celkem o 18 druhů hmyzu a 2 druhy roztočů škodících na ovocných dřevinách. 2) Bylo zaregistrováno 7 druhů nespecializovaných škůdců ovocných dřevin, 6 druhů škodících na jádrovinách, 2 druhy na třešních, 5 druhů na slivoních. 3) Z nespecializovaných škůdců se ve vysoké početnosti vyskytovala zobonoska ovocná, která škodila především na pupenech a listech. 4) V srpnu bylo zjištěno přemnožení svilušek, především svilušky chmelové. Toto přemnožení mohlo být způsobeno výběrem insekticidu, který nebyl šetrný vůči antagonistům svilušek. 5) Na jádrovinách byl nepočetnější druhem obaleč jablečný. Na základě feromonových lapačů byl zjištěn jeho střední výskyt. První generace obaleče jablečného byla početnější než druhá. 6) Na základě feromonových lapačů byl zjištěn střední výskyt obaleče švestkového. Jeho housenky poškodily asi 5 % plodů slivoní. Velká část napadených plodů opadla. 7) Na třešních byla nejvýznamnějším škůdcem vrtule třešňová. Larvy vrtule třešňové napadly naprostou většinu plodů třešní. 8) Bylo zaregistrováno přemnožení mšic na slivoních. Jednalo se mšici švestkovou a slívovou, na jabloních se mšici jabloňovou a mšice jitrocelovou, na třešních byly listy pokryté medovicí od mšice třešňové. Důvodem přemnožení mšic bylo pravděpodobně teplé počasí, které je příznivé pro jejich vývoj. 9) Hmyz škodil především na starších stromech. Požerky bělokaze švestkového byly nalézány především pod kůrou starších stromů. Také poškození plodů slivoní pilatkou švestkovou a žlutou bylo častější na starších stromech slivoní. 10) Během zimy došlo k poškození ovocných dřevin okusem lesní zvěře. 11) Výskyt hraboše polního se pohyboval na nízké úrovni, během podzimu bylo v sadu napočítáno 50 nor.
62
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ACKERMANN P., KOŽEŠNÍK M., KRIŠTOF J., NAVRÁTILOVÁ M., RÁČIL K., TICHÁ H. & VAŇUROVÁ E., 2004: Metodiky ochrany zahradních plodin pro zahradníky a zahrádkáře. Květ, Praha, 303 s. BERÁNKOVÁ J., HRDÝ I., KNEIFL V. & KOCOUREK F., 1994: Metody monitorování a způsoby regulace škůdců v systému integrované ochrany peckovin. ÚZPI, Praha, 42 s. BLAŽEK J., 2001: Pěstujeme jabloně. VŠÚO, Holovousy, 249 s. BLAŽEK J., BENEŠ V., DLOUHÁ J., JANEČKOVÁ M., KNEIFL V., KOSINA J., LÁNSKÝ M., PAPRŠTEIN F., PLÍŠEK B., PRAŽÁK M., SVOBODA A., STANĚK J. & SUS J., 1998: Ovocnictví. Květ, Praha, 373 s. ČAČA Z., DUŠEK J., ŘÍMOVSKÝ K. & SVÍTIL J., 1990: Ochrana polních a zahradních plodin. SZNP, Praha, 357 s. ERBENOVÁ M., BLAŽEK Z., KNEIFL V., LÁNSKÝ M., PAPRŠTEIN F., PLÍŠEK B., PRAŽÁK M., PRSKAVEC K., STANĚK J. & SUS J., 1992: Pěstujeme zdravé ovoce. Květ, Praha, 139 s. HLUCHÝ M., ACKRMANN P., ZACHARDA M., BAGAR M., JETMAROVÁ E. & VANEK G., 1997: Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Biocont Laboratory, Brno, 428 s. HORÁK J., 1998: Systémy racionální ochrany ovocných kultur. Květ, Praha, 36 s. HORÁK J., 2003: Kalendář šetrné ochrany rostlin (ovoce – zelenina). ZO ČZS, Vyškov, 34 s. KABÍČEK J. & KAZDA J., 1997: Ochrana rostlin pro proti živočišným škůdcům. Institut výchovy a vzdělávání MZ ČR, Praha, 46 s. KAZDA J., JINDRA Z., KABÍČEK J., PROKINOVÁ E., RYŠÁNEK P. & STEJSKAL V., 2001: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Farmář – Zemědělec, Praha, 148 s. KOCOUREK F., BERÁNKOVÁ J., HRDÝ I. & KNEIFL V., 1994: Metody monitorování a způsoby regulace škůdců v systému integrované ochrany peckovin. ÚZPI, Praha, 42 s. KOCOUREK F., KNEIFL V., LUKÁŠ J. & PULTAR O., 2001: Monitorování a regulace škůdců v systému integrované ochrany jádrovin. ÚZPI, Praha, 57 s. KOLEKTIV, 1999: Metodiky prognózy, signalizace a evidence. SRS, Brno, 219 s.
63
KOLEKTIV, 2002: Metodická příručka na ochranu rostli. Zelenina, ovocné plodiny, réva. Díl II. Živočišní škůdci. MZ ČR a SRS, Brno, 414 s. KOLEKTIV, 2006 : Katalog přípravků na ochranu sadů a vinic. Kurent, České Budějovice, 112 s. KŮDELA V. & KOCOUREK F., 2002: Seznam škodlivých organismů rostlin. Agrospoj, Praha, 325 s. LÁNSKÝ M. & KNEIFL V., 2000: Integrovaná ochrana ovoce. VŠÚO, Holovousy, 79 s. LÁNSKÝ M., KNEIFL V., NEČESANÝ V., KUPKOVÁK J. & FALTA V., 2005: Integrovaná ochrana ovoce v systému integrované produkce. VŠÚO Holovousy, Hradec Králové, 159 s. MILLER F., 1956: Zemědělská entomologie. ČSAV, Praha, 1056 s. PAPRŠTEIN F., BLAŽEK J., KLOUTVOR J., KOSINA J., PRAŽÁK M., VÁVRA., LÁNSKÝ M. & FALTA V., 2005: Inovace pěstovaných systémů hrušní. VŠÚO, Holovousy, 49 s. ROD J., 2003: Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin. Víkend, Český Těšín, 94 s. ROTREKL J., 2002: Zemědělská entomologie II (nejdůležitější hmyzí škůdci zeleniny ovocných plodin a vinné révy). MZLU, Brno, 96 s. ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 258 s. ZACHA V., VANEK G. & NOVÁKOVÁ J., 1989: Atlas chorôb a škodcov ovocných drevín a viniča. Príroda, Bratislava, 345 s. DALŠÍ PUBLIKACE FALTA V., 2006: Ochrana jádrovin proti škodlivým obalečům, (1.díl). Agromanuál, 6(8): 53–55. FALTA V., 2006: Ochrana jádrovin proti škodlivým obalečům, (2.díl). Agromanuál, 6(8): 53–54. HORÁK J., 2007: Kůrovci mohou být nebezpeční i v ovocnictví. Zahradnictví, 7(1): 16–19. HRUDOVÁ E., 2006: Saví škůdci a možnost ochrany (1. část). Agromanuál, 6(8): 31– 33.
64
HRUDOVÁ E., 2006: Saví škůdci a možnosti ochrany (2. část). Agromanuál, 6(9/10): 31–33. KAZDA J., 2007: Pilatka a květopas. Zahrádkář, 7: 44–45. MATLÁK J. 2006 Bodruška hrušňová. Flóra na zahradě, 6(2): 65. MEZEY J., 2002: Chráníme dřeviny před ohryzem. Flóra na zahradě, 2(12): 51. ZAHRADNÍK L., 2007: Jaký byl zahrádkářův rok 2006. Zahrádkář, 1: 47. INTERNETOVÉ ZDROJE HLUCHÝ M., 2007: Biologická ochrana. http://www.biocont.cz [navštíveno 11.4. 2007.] HRDÝ I., 2007: Ochrana proti obaleči jablečnému. http://www.biology.webz.cz/GMO2.php [navštíveno 13.3.2007.] KOLEKTIV, 2007: Monitorování a kontrola přípravku s registrem. http://www.srs.cz [navštíveno 11.4. 2007.] ŠTĚPÁNEK P., 2007: Charakteristika škůdců a jejich regulace. http://www. Agromanual.cz/atlas/škůdci [navštíveno 11.4. 2007.]
65
OBSAH OBRÁZKŮ A TABULEK Obrázková příloha: zdroj všech obrázků: (Lánský, 2005) (Hluchý et al., 1997) 67 Obr.1: Cydia pomonella – imago.................................................................................... 68 Obr.2: Cydia pomonella - poškození............................................................................... 68 Obr.3: Cydia pomonella – larva ..................................................................................... 68 Obr. 4: Anthonomus pomorum – imago.......................................................................... 68 Obr 5: Anthonomus pomorum – poškození.................................................................... 68 Obr.6: Anthonomus pomorum – larva ............................................................................ 68 Obr.7: Hoplocampa testudinae – imago ......................................................................... 68 Obr.8: Hoplocampa testudinae – poškození ................................................................... 68 Obr.9: Hoplocampa testudinae – larva........................................................................... 68 Obr.10: Aphis pomi – poškození..................................................................................... 70 Obr.11: Dysaphis plantaginea – poškození .................................................................... 70 Obr.12:Eriosoma lanigerum - poškození........................................................................ 70 Obr.13: Leucoptera malifoliella – poškození ................................................................. 69 Obr.14: Phyllonorycter blancardellus............................................................................ 70 Obr.15: Lyonetia clercella –poškození ........................................................................... 70 Obr. 16: Rhagoletis cerasi – imago................................................................................ 70 Obr. 17: Rhagoletis cerasi – poškození .......................................................................... 70 Obr.18: Caliroa cerasí - larva....................................................................................... 70 Obr.19: Hoplocampa minuta – imago............................................................................ 70 Obr.20: Hoplocampa minuta – poškození ...................................................................... 70 Obr.21: Hoplocampa minuta – larva ............................................................................. 70 Obr.22: Cydia funebrana – imago.................................................................................. 70 Obr.23: Cydia funebrana – poškození ............................................................................ 70 Obr.24: Cydia funebrana – larva ................................................................................... 70
66
Obr.25 : Parthenolecanium corni – samice.................................................................... 70 Obr.26: Genitálie Cydia funebrana.................................................................................71 Obr.25: Genitálie Cydia molesta.................................................................................... 70 Literární část:................................................................................................................ 71 Tabulka č. 1 : Práh škodlivosti pro květopase jabloňového v závislosti na násadě květů(Kocourek, 2001).................................................................................................... 71 Tabulka č.2: Práh škodlivosti pro ošetření proti dospělcům pilatky jablečné (Lánský, 2005). .............................................................................................................................. 71 Praktická část: ....................................................................................................................71
Tabulka č.1: Odrůdy jabloní........................................................................................... 71 Tabulka č.2: Odrůdy ostatních stromů ........................................................................... 72 Tabulka č. 3: Záznamy z lapačů ze SRS Pardubice ........................................................ 72 Graf č.1: Průměrné měsíční teploty v roce 2005 (Meteorologická stanice HK) ............ 73 Graf č. 2: Měsíční úhrn srážek v roce 2005 (Meteorologická stanice HK) .................... 73 Graf č.3: Průměrné měsíční teploty v roce 2006 (Meteorologická stanice HK) ...................................................................................Chyba! Záložka není definována.73 Graf č.4 : Měsíční úhrn srážek v roce 2006 (Meteorologická stanice HK) .................... 74 Graf 5: Průměrná četnost směru větru v roce 2006 (Meteorologická stanice HK).Chyba! Záložka není definována.74 Obrázky praktické části:.............................................................................................. 74 Obr.1: Parcele 4295 o rozloze 1 ha .............................................................................. 74 Obr.2: Metoda roubování ............................................................................................... 75 Obr.3: Neošetřovaný sad................................................................................................. 75 Obr.3: Okus od zvěře ...................................................................................................... 75 Obr.4: Poškození bělokazem........................................................................................... 75
67
Obrázková příloha: zdroj všech obrázků: (Lánský, 2005) (Hluchý et al., 1997)
Obr.1: Cydia pomonella – imago
Obr.2: Cydia pomonella - poškození
Obr.3: Cydia pomonella – larva
Obr. 4: Anthonomus pomorum – imago poškození
Obr 5: Anthonomus pomorum –
Obr.6: Anthonomus pomorum – larva
Obr.7: Hoplocampa testudinae – imago
Obr.8: Hoplocampa testudinae – poškození
Obr.9: Hoplocampa testudinae – larva
68
Obr.10: Aphis pomi – poškození
Obr.11: Dysaphis plantaginea – poškození
Obr.12:Eriosoma lanigerum - poškození
Obr.13: Leucoptera malifoliella – poškození
Obr.14: Phyllonorycter blancardellus
Obr.15: Lyonetia clercella –poškození
Obr. 16: Rhagoletis cerasi – imago
Obr. 17: Rhagoletis cerasi – poškození
Obr.18: Caliroa cerasí - larva
69
Obr.19: Hoplocampa minuta – imago
Obr.20: Hoplocampa minuta – poškození
Obr.21: Hoplocampa minuta – larva
Obr.22: Cydia funebrana – imago
Obr.23: Cydia funebrana – poškození
Obr.24: Cydia funebrana – larva
Obr.25 : Parthenolecanium corni – samice
Obr.26: Genitálie Cydia funebrana
Obr.25: Genitálie Cydia molesta
70
Literární část: Tabulka č. 1 : Práh škodlivosti pro květopase jabloňového v závislosti na násadě květů(Kocourek, 2001) Počet brouků na 30 oklepaných větví Průměrná násada květních pupenů / 2– 3letou větev 1 1–3 5 4–8 10 nad 8 Tabulka č.2: Práh škodlivosti pro ošetření proti dospělcům pilatky jablečné (Lánský, 2005). Násada Průměrný počet dospělců pelatky jablečné/ 1 bílou lepovou desku 1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 Nízká Střední Vysoká Populační
nízká
střední
vysoká
Praktická část:
Tabulka č.1: Odrůdy jabloní Odrůdy jabloní I. Zona do 300 m.n.m. Letní: odrůdy se na pozemku nevyskytují Podzimní : odrůdy se na pozemku nevyskytují Zimní: Elstar, Florina, Gold Bohemia, Melodie, Topaz II. Zona 300 - 450 m.n. m. Letní: odrůdy se na pozemku nevyskytují Podzimní: odrůdy se na pozemku nevyskytují Zimní: Rubin, Šampion, Zvonkové III. Zona 450 - 600 m.n.m. Letní: J. Grieve Podzimní: Vanda Zimní: odrůdy se na pozemku nevyskytují
71
hustota:
Tabulka č.2: Odrůdy ostatních stromů Švestky a pološvestky I. Zona do 300 m.n.m. Čačanská lepotice, Domácí velkoplodá II. Zona 300 - 450 m.n. m Wangenheimova Odrůdy renklód Ontario
Tabulka č. 3: Záznamy z lapačů ze SRS Pardubice Obaleč jablečný Obaleč jabloňový Obaleč zimolézový Obaleč švestkový Datum č.2 č.3 č.1 č.2 č.3 č.1 č.2 č.3 č.1 č.2 č.3 č.1 prům. prům. prům. prům. 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3.5.2006 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0,33 1 0 0 0,33 8.5.2006 0 0 2 0,66 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 11.5.2006 14 1 6 7 0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 2 1,33 14.5.2006 2 5 9 5,33 0 0 0 0 0 0 0 0 3 1 2 2,5 12.5.2006 16 7 8 10,3 0 0 0 0 0 0 0 0 3 3 3 3 22.5.2006 6 5 5 5,33 0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 2 1,33 25.5.2006 0 2 0 0,66 9 0 2 3,66 0 0 0 0 2 0 0 0,66 29.5.2006 1 4 1 2 0 0 1 0,33 0 0 0 0 0 0 0 0 2.6.2006 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5.6.2006 1 6 1 2,66 6 0 5 3,66 0 0 0 0 1 2 0 1 8.6.2006 4 4 8 5,33 10 19 11 13,33 1 1 0 0,66 1 6 7 4,66 16.6.2006 11 2 2 5 2 4 2 2,66 0 0 0 0 3 2 4 3 15.6.2006 4 6 6 5,33 0 4 7 3,66 0 0 0 0 0 2 6 2,66 19.6.2006 1 0 4 1,66 1 0 1 0,66 0 0 0 0 1 2 0 1 22.6.2006 12 5 9 8,66 1 3 4 2,66 0 0 0 0 0 3 0 1 26.6.2006 5 3 4 4 0 3 1 1,33 0 0 0 0 0 0 0 0 29.6.2006 9 5 0 4,66 2 2 3 2,33 0 0 0 0 1 0 1 0,66 3.7.2006 6 3 8 5,66 0 3 3 2 0 0 0 0 2 6 8 5,33 10.7.2006 1 3 0 1,33 3 0 0 1 0 0 0 0 3 3 5 3,66 17.7.2006 1 4 0 1,66 5 2 0 2,33 0 0 0 0 2 3 7 4 19.7.2006 5 3 19 9 0 0 0 0 0 0 0 0 13 14 12 13 24.7.2006 1 0 0 0,33 0 0 1 0,33 0 0 1 0,33 4 6 7 5,66 27.7.2006 0 0 1 0,33 0 0 0 0 3 2 5 3,33 5 3 2 3,33 31.7.2006
72
Graf č.1:Průměrné měsíční teploty v roce 2005 (Meteorologická stanice HK) Průměrné měsíční teploty v roce 2005 25
Teploty
20 15 10 5 0 -5 I
II
III
IV
V
VI
VII VIII
IX
X
XI
XII
Měsíce
Graf č.2 :Měsíční úhrn srážek v roce 2005 (Meteorologická stanice HK)
Množství srážek
Měsíční úhrny srážek v roce 2005 160 140 120 100 80 60 40 20 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
Měsíce
Graf č. 3:Průměrné měsíční teploty v roce 2006 (Meteorologická stanice HK) Průměrné měsíční teploty v roce 2006 25
Teploty
20 15 10 5 0 -5 -10 I
II
III
IV
V
Měsíce
73
VI
VII
VIII
IX
Graf 5: Měsíční úhrn srážek v roce 2006 (Meteorologická stanice HK) Měsíční úhrn srážek v roce 2006
Množství srážek
200 150 100 50 0 I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
Měsíce
Graf č.3:Průměrná četnost směru větru v roce 2006 (Meteorologická stanice HK) Průměrná četnost směru větru v roce 2006
N 30,0 Nw
20,0
Ne
10,0 W
0,0
Sw
Průměrná četnost směru větru v roce 2006
E
Se S
Obrázky praktické části: Obr.1: Parcele 4295 o rozloze 1 ha
74
Obr.2: Metoda roubování
Obr.3: Neošetřovaný sad
Obr.3: Okus od zvěře
Obr.4: Poškození bělokazem
75
76
