Prohlášení. V Lednici, dne:. Podpis diplomanta

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práce na téma Průzkumy vegetačních prvků v modelovém objektu vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne:……………………. Podpis diplomanta…………………

1

Poděkování Za poskytnutí cenných informací a za odborné vedení děkuji vedoucímu diplomové práce panu Ing. Přemyslu Krejčiříkovi. Děkuji také všem lidem, kteří mi poskytli informace pro zpracování této diplomové práce.

2

Motto

„Krajina je domov. Každému se při vzpomínkách vybaví. Aby vzpomínky byly krásné, má být taková i krajina. A v ní pak krásní lidé. Musí být ale tvůrčí, lidská. Monumentální i pokorná. Od žabí tůně po přehradní jezero. Taková,

která

zajišťuje

zdravý

život.

k prakrajině…“

Nemůžeme

se

ale

vrátit

(Otruba)

3

4

1. Úvod Není snadné pohlížet na stromy jen jako na rostliny. Stromy mají svůj osobitý charakter a někteří lidé na ně, pro jejich vznešený vzhled a dlouhověkost, pohlížejí jako na živé bytosti. Strom, který zasadíme, nás brzy přeroste a nejspíše nás i přežije. Z tohoto pohledu jsou na tom stromy lépe než my. Stromy jsou páteří krajiny i našich zahrad.

Je nepochybné, že dřeviny mohou být nositeli hodnot, pro které je možno věci a jejich soubory chránit jako kulturní památky, tedy hodnot historických, uměleckých či vědeckých. (Vermeulen).

Stromy do historického prostředí městských, rostlých na středověkém půdorysu, v rozumné míře patří. Argumenty pro to lze hledat ve třech směrech. Jednak jsou součástí historie těchto prostorů, a od nejstarších dob se v našich městech určitě vyskytovaly. Dále mají důležitou funkci prostorotvornou, hygienickou a mikroklimatickou. Stromy však také patří ke standardu vybavení městských prostranství konce dvacátého století a hrají v nich voli velmi významnou pro každého z nás V městech chráněných jako městské památkové rezervace a městské památkové zóny mají stromy i památkovou hodnotu, a proto je třeba s nimi nakládat tak, jako s jinými doklady naší minulosti.

1.1 Cíl práce

Tato práce se zabývá průzkumem vegetačních prvků v modelovém objektu. Za modelový objekt byly vybrány Slavonice, které se nachází v jihočeském kraji. Cílem této práce je: -

dokumentovat historický vývoj a současný stav

-

zpracovat inventarizaci a kvalifikaci vybraných dřevinných vegetačních prvků

5

-

vypracovat návrh regenerace, přestavby a obnovy dřevinných vegetačních prvků.

6

2.

Literární část

2.1 Přehled základních pojmů

Metodika členění zeleně a vegetace do funkčních typů vymezuje jednotlivé funkční typy, které jsou řazeny do tří základních skupin podle pěstební péče na krajinou vegetaci, městskou zeleň a zeleň v doplňkové funkci. S ohledem na vybraný modelový objekt jsem podrobněji popsala pouze zeleň městskou. (Kučera)

Krajinná vegetace je ovlivněna a formována především přírodními procesy (sukcese, způsob toku energie a informace v ekosystému aj.).

Alej – původně chodba, ulice; cesta lemovaná dvěma nebo více řadami stromů

Besídka – drobnější zahradní stavba, poskytující ochranu před nepřízní počasí a skýtající odpočinek na obvyklé lavičce u stolu. Někdy je součástí i zahradní kompozice. (Pacálková – Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda 1999).

Hřbitov - specifická forma městské zeleně.

Městské nábřeží - plochy podél vodních toků s upraveným nábřežím.

Park – původní význam tkví v označení lovecké obory. Vlastní park je až dílem krajinářské tvory po anglické zahradě. Park mívá větší rozlohu, ale rozdíl mezi zahradou a parkem stále kolísá. (Pacálková – Hošťálková, Petrů, Riedl, Svoboda 1999)

Parkově upravené plochy - nedosahují rozlohy a významu parku, ale jsou upraveny ve vyšší intenzitní třídě.

7

Krajinářský

park

způsobem, krajinu,

–

areál

komponovaný

respektujícím

sledujícím

nebo

malebné

volným,

nepravidelným

napodobujícím stránky

krajiny

přirozenou malířským

pohledem.

Stromořadí - stromy vysazené v řadě, např. podél cesty. Dvě rovnoběžné řady tvoří alej, někdy i zdvojenou.

Údržba – základní způsob uchování památkového fondu.

Zahrada - ohrazený pozemek užitkového či okrasného typu. S mírou estetického

a

výtvarného

názoru

člověk

tento

pozemek

architektonizuje s přihlédnutím k podnebným podmínkám s využitím vodního prvku a forem rostlin a od manýrismu i vzhledem k architektuře, k němuž je obvykle přiřazena.

Zeleň v doplňkové funkci - na rozdíl od předešlých zde zeleň tvoří jen doplněk jiné hlavní funkce. (Kučera 1999).

Vegetační prvek (VP) je dle Šimka (1998) základní prostorotvorná složka díla zahradní a krajinářské tvorby. Je určena fyziognomií (vzhledem),

prostorotvorným

uspořádáním

rostlin

a

způsobem

pěstování. Autor rozlišuje tyto vegetační prvky: •

Jednoduché vegetační prvky – tvořené pouze jedním, konkrétním taxonem;

jedinci tvořící jednoduché vegetační prvky jsou

označováni jako primární •

Složené vegetační prvky – jedná se o soubor několika jedinců stejné životní formy (Stromy a keře, pereny, cibulnaté a hlíznaté rostliny,

letničky);

jedinci

tvořící

složený

označování jako sekundární vegetační prvky

8

vegetační

prvek

•

Kombinovaný

vegetační

prvek

–

soubor

několika

různých

vegetačních prvků

Dřevinný vegetační prvek (DVP) je nejdůležitějším vegetačním prvkem v zahradní a architektonické tvorbě, což vyplývá především z jeho vzrůstnosti a dlouhověkosti. Základní typy dřevinných vegetačních prvků (DVP) je možné definovat takto: •

Solitéra – Samostatně stojící jedinec (strom, keř), představující samostatný/základní

kompoziční

prvek

bez

zřetelného

konkurenčního nebo i podpůrného biologického vztahu k jiným dřevinám v okolí; •

Skupina – vegetační struktura ze dvou a více jedinců dřevin, které společně tvoří samostatně chápaný/ základní kompoziční prvek a mezi nimiž existuje zřetelný konkurenční nebo i podpůrný biologický vztah, přičemž jedinci stojící na okraji VP tvoří větší část jeho prostoru než jedinci uvnitř. Uvedená charakteristika může být v některých případech zřetelná, až když dřeviny dosáhnou stádia dospělosti;

•

Porost - viz charakteristika skupiny, větší část prostoru tohoto VP však tvoří jedinci bez přímého kontaktu s okrajem vegetačního prvku. (Pejchal)

Ve skupině můžeme dále vydělit ještě dvě kategorie: •

Rozvolněná skupina - kdy se koruny jedinců převážně nedotýkají;

•

Zapojená skupina - koruny jedinců se z větší části dotýkají až prorůstají (Nohelové).

Vlastnosti DVP jsou dány: •

vlastnostmi základních skladebných prvků, za které jsou obvykle považovány jednotlivé exempláře stromů a keřů, z praktických 9

důvodů však často i skupiny nebo porosty keřů; za základní prvek je třeba považovat i porosty bylinného lemu a podrostu; •

kompozicí (uspořádáním) základních skladebných prvků v DVP.

Existují následující základní možnosti docílení či udržení žádoucích vlastností DVP :

Obnova Výměna stávající generace dřevin za novou bez podstatné změny její cílové struktury (prostorové, druhové, věkové).

Regenerace Soubor opatření obnovující (alespoň částečně) potřebné vlastnosti stávajícího

DVP

(stávající

generace

dřevin),

ztracené

v důsledku

chybného pěstování, přírodní kalamity apod. Nevyvolávají podstatnější trvalou změnu struktury (prostorové, druhové nebo věkové).

Přestavba Soubor

opatření

vedoucí

k podstatné

a

trvalé

změně

struktury

stávajících DVP. Cílem je přizpůsobit je nové funkci nebo naopak vrátit jim původní funkčnost, kterou ztratily v důsledku nezvratných změn na dřevinách. Pro opatření vedoucí ke změně jen prostorové struktury lze použít lesnický termín „převody“ a pro označení opatření vedoucích pouze

ke

změně

druhové

struktury

v lesnictví

zavedený

název

„přeměny“.

Konzervace Soubor opatření, majících za cíl odstranit nebo alespoň zmírnit současné

nebo

většinou

již

z krátkodobějšího

pohledu

velmi

pravděpodobné nebezpečí výrazného mechanického poškození nebo i zániku jedince. Jedná se především o ošetření rozsáhlejších ran a dutin, dále pak o vázání korun a také o jejich redukci, zaměřenou na snížení větrné zátěže. (Pejchal)

10

2.2 Náhrada dřevin a změna sortimentu

Existuje řada důvodů, které mohou vyvolat potřebu náhrady či změny stávající druhové skladby. Shrnuji důvody těchto změn do několika bodů: ● změna požadavků na funkci dřevinného vegetačního prvku, případně celého objektu zeleně ● změna stanovištních podmínek ● nebezpečné choroby a škůdci ● současné možnosti péče o dřeviny ● chybný výběr dřevin při zakládání objektu ● dostupnost rostlinného materiálu ● technologie obnovy dřevinného vegetačního prvku

Výše naznačené důvody ke změně původní druhové skladby dřevin mají v různých situacích různou váhu a lze je proto akceptovat zcela, částečně nebo mohou být zcela odmítnuty. Bereme v úvahu především jejich naléhavost, na druhé straně však též jejich dopad na památkovou hodnotu objektu. Při tomto posuzování má význam především: ● kategorie objektu z pohledu památkové péče, neboť autenticita sortimentu dřevin je prioritní otázkou pouze u 1. kategorie památkových objektů ● stupeň poznání původní druhové skladby ● vlastnosti nahrazované a náhradní dřeviny ● typ dřevinného vegetačního prvku ● charakter objektu nebo jeho částí (slohové období, velikost, kompoziční otevřenost či uzavřenost příslušné části objektu, způsob využívání) . (Pejchal)

11

2.3 Zásady regenerace, obnovy a přestavby DVP

Často se setkáváme s dřevinnými vegetačními prvky, jejichž stav není vyhovující. Příčin může být mnoho, k nejčastějším však patří: ● chyby v návrhu, realizaci a péči ● změna požadované funkce ● změna stanovištních podmínek ● poškození abiotické, biotické a antropické ● vysoký věk (Pejchal).

Průzkumy a rozbory: V prvním kroku stanovíme potřebné funkce dřevinných vegetačních prvků, které vyplynou z průzkumu provozních a kompozičních vztahů s ohledem i na umělecko – historické hledisko. Funkce dělíme na přímé a nadřazené.

Mezi

přímé

funkce

patří

funkce

mikroklimatická,

hygienická, ekologická, architektonická, dekorativní, psychologická, ochranná, technická, užitková a památková. Nadřazené funkce mají oproti funkcím přímým obecnější platnost a patří k nim především rychlá

účinnost,

přiměřená

dlouhověkost,

nenáročnost

na

péči,

bezpečnost využívání ploch zeleně. Zpravidla objekt plní více funkcí najednou. Z velkého množství funkcí však mohou vyplývat protikladné požadavky na jeho charakter. Proto je potřebné určit pořadí jednotlivých funkcí tak, aby se při vzniku konfliktu postupovalo ve prospěch nejvýznamnější funkce tohoto objektu.

Druhým krokem průzkumů a rozborů je zjištění a stanovení základních východisek a předpokladů pro splnění požadovaných funkcí dřevinného vegetačního prvku. Jedná se o: ● umístění dřevinného vegetačního prvku v čase ● umístění dřevinného vegetačního prvku v prostoru ● potřebný typ dřevinného vegetačního prvku

12

● stanovištní podmínky ● specifické požadavky na vlastnosti dřevin ● možné negativní účinky dřevinných vegetačních prvků a jejich dřevin ● rámcová představa o cestě k získání požadovaných funkcí dřevinného vegetačního prvku a o potřebě následné péče ● rámcový

odhad

nákladů

na

získání

požadovaných

funkcí

dřevinného vegetačního prvku a následnou péči ● relevantní právní ustanovení

Následná konfrontace výsledků se skutečností stanoví případné rozpory a eventuální zpětnou vazbu na první krok. Poté by se měly formulovat splnitelné

funkce

a

potřebné,

současně

reálné

typy

dřevinných

vlastností

dřevinných

vegetačních prvků.

Třetím

krokem

je

zhodnocení

stávajících

vegetačních prvků a jeho potenciálu. Mezi nejdůležitější stávající vlastnosti dřevinných vegetačních prvků patří: ● taxon (taxonomická struktura u keřových skupin) ● rozměry ● architektura (geneticky podmíněný způsob organizace nadzemní části) ● věk ● vývojové stádium ● vitalita ● zdravotní stav nebo stupeň poškození ● pěstební stav ● postavení v dřevinném vegetačním prvku ● význam v dřevinném vegetačním prvku

K uvedeným vlastnostem se mohou podle konkrétní situace přiřazovat i další aspekty, jako např. historická hodnota, vlastnosti stanoviště aj. Kompozice skladebných prvků v dřevinném vegetačním prvku zahrnuje

13

stránku formální a obsahovou. Formální stránka je dána prostorovou, taxonomickou a věkovou strukturou daného prvku. Myšlenkový obsah, který mohou často dřevinné vegetační prvky nést jen v širším a je přesahujícím

kontextu,

spadá

do

obsahové

stránky

vegetačních

prvků

kompozice

dřevinného vegetačního prvku.

Stanovení

potenciálu

z nejsložitějších

dřevinných

částí

hodnocení.

Východiskem

je

je

jednou

posouzení

kompozičního a biologického potenciálu dřevinných vegetačních prvků. Kompoziční

potenciál

a požadované

vyplývá

kompozice

ze

základních

vzájemného stavebních

vztahu

současné

prvků.

Z tohoto

hlediska je velice důležitá ochota či možnost respektovat současnou kompozici, kdy se pracuje se stávajícími dřevinami. Biologický potenciál je dán jak úrovní jednotlivých prvků, tak jejich významem a lokalizací v dřevinném

vegetačním

prvku.

Potenciál

jednotlivých

prvků

je

výslednicí kombinace především těchto vlastností: taxon, věk, vývojové stadium, vitalita, architektura a pěstební stav. Rozhodujícími kritérii jsou: ● současné vlastnosti (viz výše) ● předpokládaný vývoj schopnosti zachovávat, obnovovat a rozvíjet své žádoucí vlastnosti, které jsou dané především schopností růstu a vývoje ● předpokládaná délka biologicky podmíněné existence prvku ● předpokládaná délka žádoucí existence dřevinného vegetačního prvku, která se dělí na časově neomezenou a omezenou

U jedinců a jednoduchých dřevinných vegetačních prvků lze biologický potenciál určit poměrně přesně pomocí sadovnické hodnoty.

Návrhová část: Prvním

krokem

v

návrhu je

konkretizace

vlastností

dřevinných

vegetačních prvků a volba cesty k jejich dosažení či udržení. Cílem je

14

zabezpečit požadovanou funkčnost dřevinného vegetačního prvku co nejdříve, na co nejdelší dobu, na co nejvyšší úrovni a s co nejmenšími náklady.

Konkretizace vlastností se provádí stanovením následujících parametrů: ● cílová prostorová struktura ● potřebné funkční kategorie dřevin ● vhodné dřeviny pro jednotlivé funkční kategorie ● vhodné kombinace taxonů a způsob seskupování exemplářů ● typ, velikost a kvalita školkařských výpěstků ● spony

Dále je třeba vzít v úvahu chování dřevin ve vegetačním prvku. Nestačí pouze znalost vlastností jednotlivých taxonů dřevin, ale musíme brát v úvahu i vzájemné působení sousedních taxonů či exemplářů v rámci jednoho taxonu. Cílem je dosažení rovnovážného stavu jedinců a dosažení kvalitních a plně funkčních dřevin. To vše za co možná nejnižších požadavků na následnou údržbu.

Předpokladem přiblížení se tomuto cíli je jak konkrétní představa o cílové

struktuře

(prostorové,

druhové,

věkové),

tak

přiměřená

konkurenceschopnost použitých dřevin a volba uspořádání dřevinných vegetačních prvků.

Při volbě cesty k docílení či udržení žádoucích vlastností dřevinných vegetačních

prvků

se

rozhodujeme

mezi

obnovou,

regenerací,

přestavbou, konzervací a založením. Význam těchto pojmů byl již uveden. Zejména u větších porostů dřevin jde často o kombinaci výše uvedených eventualit. Pro volbu vhodného způsobu nebo pro jejich kombinaci jsou rozhodující: ● výsledky průzkumů a rozborů

15

● předpokládaná délka existence stávajících dřevin vegetačního prvku v přijatelném stavu ● schopnost stávajících dřevin alespoň částečně zlepšit nebo obnovit své žádoucí vlastnosti ● schopnost samoobnovy u stávajících dřevin ● přípustnost změny sortimentu dřevin ● nutnost a reálnost obnovy nebo naopak změny stávající, respektive původní druhové skladby ● možné negativní důsledky spojené se zvoleným způsobem dosažení požadovaných vlastností ● technické, organizační a ekonomické aspekty ● legislativa a zájmy jiných oborů

Závěrečným krokem návrhu je realizace zvolené cesty. Tento krok zahrnuje: ● trvání

a

etapizace

návrhového

postupu,

k

němuž

jsou

vztahovány všechny následující části návrhu ● potřebnou úpravu stanovištních podmínek ● odstraňování stávajících jedinců ● nestandardní pěstební opatření na ponechaných dřevinách ● výsadbu nových dřevin ● standardní zabezpečovací, rozvojovou a udržovací péči o nově vysazené i stávající dřeviny během „přechodného období“ ● opatření týkající se bylinných částí dřevinných vegetačních prvků (trávník, podrostové a lemové byliny) ● technologie výše uvedených opatření ● soupis vysazovaných dřevin a bylin, výkazy výměr, spotřeby materiálu, prací, finančních prostředků ● vývojovou prognózu simulující vývoj dřevinného vegetačního prvku od současného stavu až ke stavu cílovému (jak v půdorysu tak i v řezu)

16

● pasportizaci

cílového

stavu

dřevinných

vegetačních

prvků

a návrh pěstebních opatření (účelné srovnat se současným stavem) (Pejchal).

17

3. Metodika hodnocení dřevin 3.1. Metodika třídění zeleně a vegetace

Zeleň je soubor tvořený živými a neživými prvky zeleně, záměrně založenými nebo spontánně vzniklými, o které je zpravidla pečováno sadovnicko-krajinářskými metodami; výjimečně ji může tvořit i jeden vegetační prvek. (ČSN 83 9001) V územním plánování se zelení zpravidla rozumí funkční náplň území, která je rovnocenná jiným funkcím, jako je například doprava nebo bydlení; rozlišuje se zeleň v hlavní, dominantní funkci, kdy je jedinou náplní území (např. park) a zeleň v doplňkové funkci, kdy je součástí ploch s jinou hlavní funkcí (např. s bydlením).

Vegetace,

rostlinstvo

je

soubor

rostlin,

přirozených

rostlinných

společenstev a záměrně založených porostů. Termín se upřesňuje takto: vegetace je soubor rostlinných organismů společně žijících na určitém území, v určitém prostředí a v určitých vzájemných vztazích mezi sebou a prostředím. Rostlinné společenstvo (fytocenóza) je pak soubor rostlinných organismů jedné či více generací s relativně stabilizovaným složením, strukturou a roční periodicitou, vytvářející

specifické

vnitřní

prostředí

(fytoklima).

Fytocenóza

je

neoddělitelná od biocenózy a geobiocenózy (eventuelně ekosystému). (Petříček). Metodika členění zeleně a vegetace do funkčních typů

vymezuje

jednotlivé funkční typy, které jsou řazeny do tří základních skupin podle pěstební péče na krajinou vegetaci, městskou zeleň a zeleň v doplňkové funkci. S ohledem na vybraný modelový objekt jsem podrobněji popsala pouze zeleň městskou. (Kučera).

Městská

zeleň

je

formována

procesy,

antropogenními zásahy.

18

jež

jsou

usměrňovány

3.2. Metodika inventarizace a klasifikace dřevin

Následující veličiny byly hodnoceny u všech stromů:

Číslo - pořadové číslo

Taxon - název dřeviny latinsky

Výčetní tloušťka (kmen) - měřena pomocí pravítka a desek ve výšce kmenu 1,3 m, uváděna v cm.

Šířka koruny (koruna) - hodnocená v m, byla měřena krokováním, s přesností 0,5 až 1 m, nebylo bráno v potaz vychýlení koruny od středu, naměřené hodnoty odpovídají mapovému podkladu ve stanoveném měřítku.

Výška dřeviny (výška) - uváděna v metrech.

Počet kmenů (ks)

Věkové stádium - znázorňuje, ve kterém stádiu života se dřevina nachází, bylo vymezeno pět věkových stádií:

1 - nová výsadba vyžadující intenzivní péči

2 - ujatý jedinec se zjevnými znaky ujmutí se na novém stanovišti, k zabezpečení jeho optimálního růstu a vývoje nutná ještě poměrně intenzivní péče, absence této péče (pokud nenastane extrémní situace) však bezprostředně jeho existenci neohrozí.

3 - stabilizovaný dospívající jedinec, v období intenzivního růstu, kdy již nepotřebuje intenzivní péči.

19

4 - dospělý jedinec, který již ukončil období intenzivního růstu, plně vyvinutý, s charakteristickými znaky taxonu.

5 - přestárlý jedinec se zřetelnými příznaky stárnutí a rozpadu, což může být urychleno nepříznivým stanovištěm.

Sadovnická hodnota (sh) - celková hodnota jedince z pohledu zahradní a krajinářské tvorby, která shrnuje všechny výše uvedené údaje. Je vyjadřována pětibodovou stupnicí: 1

dřeviny velmi hodnotné - typický habitus (neovlivněný zápojem ani jinak), již vzrostlé, zcela zdravé a nepoškozené, plně vitální a dlouhodobě perspektivní.

2

dřeviny nadprůměrně hodnotné - oproti předchozí kategorii vykazují určité nedostatky, které však významněji nesnižují jejich hodnotu,

alespoň

polovičních

rozměrů,

dosažitelných

na stanovišti, dlouhodobě perspektivní.

3

dřeviny průměrně hodnotné - habitus se může i významně odchylovat od normálu, případné poškození nebo výskyt chorob a škůdců

podstatně

neovlivňuje

jejich

vitalitu,

střednědobě

až dlouhodobě perspektivní. Do této kategorie řazeny i mladé plně vitální dřeviny s typickým habitem, které zatím nedosáhly polovičních rozměrů dosažitelných na stanovišti.

4

dřeviny podprůměrně hodnotné - v důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození snížená vitalita, pravděpodobná jen krátkodobá existence (přibližně do 25 let) v přijatelném stavu.

5

dřeviny velmi málo hodnotné - v důsledku stáří, chorob a škůdců nebo poškození natolik snížená vitalita, že chybí předpoklady byt' jen krátkodobé existence. Do této kategorie řazeny i exempláře,

20

které

je

třeba

okamžitě

odstranit

z

bezpečnostních

a fytopatologických důvodů. (Pejchal, 2002).

3.3. Metodika pěstebních opatření

Na základě provedené inventarizace a posouzení zdravotního stavu a vitality jednotlivých jedinců byly v terasovité barokní části a v části přírodně krajinářské části navrženy odpovídající pěstební opatření (PO). Jsou to následující PO:

Řezy: řez opravný (RO) – oprava struktury koruny s cílem odstranit nebo zmírnit nedostatky vzniklé zanedbáním nebo nesprávným provedením řezu výchovného. Zajištění dlouhodobé stability jedince. řez zmlazovací (RZ) – zrušení aktuální struktury koruny, popřípadě její odstranění.

Pro ozdravení: ořez suchých větví (OS) – omezit vliv suchých či usychajících větví na živou část jedince a případné negativní působení jedince na okolí. Prevence a zajištění provozní bezpečnosti. ošetření poranění kořenového systému (OY) - odstranit nebo alespoň zmírnit důsledky mechanických poranění kořenů. Zajištění odpovídajícího zdravotního stavu jedince. odstranění zlomů a pahýlů (OP) – odstranit nebo alespoň zmírnit nebezpečí poškození. Zajištění odpovídajícího zdravotního stavu jedince.

Po stabilizační: ošetření dutin (OD) – zpomalení rozvoje hniloby, popř. zvýšení statické stability. Oddálení ztráty statické stability. celková regenerace koruny (RG) – náhrada (často pouze dočasná) odumírající či odumřelé části koruny. Podporou a s využitím

21

přirozených

regeneračních

schopností

jedince

dospět

k postupnému vybudování typické koruny. odlehčení koruny (OK) – odstranění části koruny pro posílení statické stability jedince. Zvýšení provozní bezpečnosti. zvýšení statické stability (ST) – realizace technických opatření pro posílení statické stability jedince. Zvýšení provozní bezpečnosti. redukce koruny (RK) – odstranění části koruny z provozních důvodů. Provozní střet.

Po likvidační: odstranění jedince – prosté a nevratné ukončení existence jedince. (Šimek).

22

4. Přírodní podmínky 4.1 Město Slavonice

Město Slavonice se rozkládá na východě jihočeského kraje. Často je nazýváno, díky své poloze vstupní branou do České Kanady. Kolem města protéká Slavonický potok (nebo také Starý).

4.2 Biogeografické začlenění

Pro sledovanou oblast platí následné zařazení do biogeografických jednotek:

Biogeografická provincie: středoevropských listnatých lesů Biogeografická podprovincie: hercynská Biogeografický region: 1,64 Javořický

4.3 Charakteristika bioregionu

Malý bioregion na pomezí jižních Čech a západní Moravy zabírá severní část

geomorfologického

celku

Javořická

vrchovina,

je

protažena

ve směru SV-JZ a má rozlohu 250 km2.

Bioregion je tvořen vrchovinou na žulách. Převažuje vyvinutý 5. jedlobukový vegetační stupeň se zastoupením horských druhů, především na lesních i lučních rašeliništích. Doznívá zde rozšíření některých alpských prvků, avšak biodiverzita je poměrně nízká. Bioregion reprezentuje nejvyšší polohy smrčiny, jejich potenciální vegetaci tvoří bikové

a

acidofilní

horské

bučiny

23

s podmáčenými

smrčinami

a rašeliništi. Netypická část je tvořena pouze bikovými bučinami, zahrnuje nižší reliéf a tvoří přechod k okolním bioregionům.

Dnes převažují kulturní smrčiny, zachovány jsou fragmenty bučin, rašeliniště a rybniční společenstva. (Culek).

4.4 Klimatické podmínky

Podle Quitta leží nižší části bioregionu v mírně teplé oblasti MT3, vyšší v chladné oblastí CH7. Data o podnebí pocházejí především z okrajových nižších poloh – Telč 6,5 oC, 617 mm; Řídelov 5,8 oC, 741 mm. (Culek, 1995).

4.5 Horniny a reliéf

Téměř

celé

území

tvoří

kyselé

žuly

až

granodiory

centrálního

maldanubického masívu; podružně se vyskytují migmatity. Z pokryvů jsou

charakterictické

svahoviny

a

zvětraliny

žul

s jednotlivými

izolovanými balvany a menší rašeliny.

Bioregion má charakter tektonicky zdviženého zarovnaného povrchu, klesajícího od severu k jihu. Reliéf má v severní části ráz ploché až členité vrchoviny s výškovou členitostí 150 – 290 m, přičemž vyšší členitosti je pouze v okolí Javořice. Jižní část má pak ráz ploché vrchoviny s členitostí 150 – 200 m. V detailu je reliéf místy dosti členitý s menšími skalními útvary. Nejnižší bod s kótou asi 530 m pod Radlicemi a nejvyšší Javořice 837 m. Typická výška bioregionu je 600780 m.

24

4.6 Půdy

V severní části bioregionu na hřbetech v okolí Javořice a na plošinách v jižní části převládají kabizemní podzoly. V nižších částech bioregionu dominují dystrické kambizemě, v jižní části se ve sníženinách vyskytují větší plochy typických glejů a malé ostrovy organozemí typu rašelin.

4.7. Biota

Bioregion se rozkládá v oreofytiku. Shoduje se s fytogeografickým okresem 90. Jihlavské vrchy. Vegetační stupeň je submontánní až montánní. Potenciální na většině ploch je možno uvažovat s acidofilními bučinami (Luzulo-Fagion), řidčeji s květnatými jedlobučinami (Galio-Abietenion) nebo bučinami (snad Dentario enneaphylli-Fagetum), v jejichž dřevinné skladbě je zastoupen i smrk. V nejvyšších polohách se vyskytují acidofilní

horské

bučiny

(Calamagrostio

villosae-Fagetum),

na podmáčených místech je vegetace svazu Piceion (MastigobryoPiceetum). Podél vodních toků jsou olšiny (Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae a Piceo-Alnetum). Primární bezlesí je velmi omezené.

V přirozené náhradní vegetaci jsou zastoupena zejména rozmanitá společenstva rašelinišť, rašelinných a vlhkých luk. Na rašeliništích byl podchycen

výskyt

asociací

demissace,

Sphagno

svazů

Caricion

lasiocarpe,

warnstorfiani-Tomentypnion,

Sphagno

Caricion recurvi-

Caricion canescentis a Sphagnion medii. Rašeliniště často lemují křoviny svazu Salicion cenereace. Ve vegetaci vlhkých luk jsou zastoupeny zejména různé typy luk svazu Calthion, na sušších místech louky svazů Arrhenatherion

a

Cynosurion,

nejsušší

místa

zaujímají

trávníky

ze svazu Violion caninae. V okolí rybníků jsou porosty vysokých ostřic (Caricion gracilis, Magnocarion elatae). Ve vodních nádržích se nachází vegetace svazů Nymphaeion albae a Batrachion aquatilis. Obnažená rybniční dna mají vegetaci svazu Elatini-Eleocharition ovatae.

25

4.8. Chráněná území

Bioregion (1,64 Javořický) má poměrně hustou síť chráněných území, která zachycují zdejší bioty. Nejvýznamější jsou NPP Kaproun, NPR Zhejral, která chrání rozmanité typy rašelinišť. Další chráněná území jsou např. PP Jalovce u Valtínova, PR Štamberk a kamenné moře, PR Velký pařezitý rybník, PR Roštýnská obora, PR Rašeliniště Kaliště, atd. Celé Slavonicko je vedeno jako chráněné území, z čehož plyne nutnost projednávání jakýchkoli zásahů (včetně kácení dřevin atd.) s odborem ochrany přírody a krajiny v Dačicích a Českých Budějovicích. (Culek).

26

5. Historický vývoj

Historický vývoj Slavonic i jejich blízkého okolí úzce souvisí se zeměpisnou polohou – město leží v jihozápadním cípu Moravy blízko českých a rakouských hranic.

Historické město Slavonice, zmiňované ve starých písemnostech jako Zlebin (lat.) a Zlabings (něm.), leží 40 km jihovýchodně od Jindřichova Hradce. Název je patrně odvozen od slovanského vlastního jména Slavoň, které mohl mít zakladatel osady. Tržní ves zde vznikla asi již ve 12. století a těžila z polohy na stezce mezi Jindřichovým Hradcem a Vídní. Prvním známým majitelem zdejšího území byl Vítek, syn Jindřicha z Hradce, a nejstarší písemná zpráva o Slavonicích pochází z roku 1260. Král Václav II. potvrdil v roce 1292 městu právo na vybírání mýta za převoz soli. Někdy v tomto období již slavonické domy chránilo jednoduché opevnění, tvořené hradební zdí a příkopy napájenými potokem. Ve 14. století se okrouhle opevněná osada rozrostla o tržiště směrem na západ (dnešní nám. Míru) i na východ (Horní náměstí). Veliký důraz na trh i nadále souvisel s polohou Slavonic na křižovatce mezi Jižnými Čechami a Znojemskem a mezi Prahou a Vídní. Nejvýznamnějšími řemeslníky byli soukeníci, kteří si v roce 1401 od Jana z Hradce koupili potvrzení svých cechovních pravidel. Roku 1423 nebo 1430 město, jehož vrchnost byla katolická, marně obléhal husitský velitel Jan Hvězda z Vícemilic. Nakonec se musel spokojit pouze s vypálením kaple Božího Těla nad městem. Význam Slavonic pozdvihlo udělení výročního trhu roku 1436. Jindřich z Hradce v roce 1450 udělil Slavonicím některá městská práva. Od té doby mezi sebou dvanáct konšelů volilo purkmistra a vrchnost jmenovala svého rychtáře. Ke konci 15. století se v okolí města začaly zakládat rybníky, které ještě více napomohly prosperitě Slavonic.

27

Stavební rozvoj města nejvíce ovlivnilo období renesance – ze 16. století pochází mnoho dosud stojících měšťanských budov. Veliké škody v kraji zanechala třicetiletá válka (po roce 1624 bylo ze 164 domů celkem 73 opuštěno nebo zcela zničeno) a Slavonicím se nevyhnula ani morová epidemie v letech 1680 – 81. V 17. století slavonické statky drželi Lichtenštejn-Kastelkornové, s nimiž měli měšťané několik sporů o svá práva. Pozvolný hospodářský rozvoj města zastavilo přeložení poštovní cesty mezi Vídní a Prahou na Jihlavu a Znojmo roku 1750. Ve stejném roce a ještě roku 1845 značnou část zástavby zničily požáry. Alespoň místní železniční spojení město získalo v roce 1902, což mu ihned přidalo na významu. Slavonicím se nejen z větší části vyhnuly necitlivé zásahy v duchu socialismu, ale od konce 50. let probíhaly také rekonstrukce památek. Od 31. srpna 1961 je historická část města chráněna jako městská památková rezervace. (Dočekal).

28

6. Průzkumy a rozbory 6.1 Podklady

Jako poklad pro inventarizaci a klasifikaci mi posloužila mapa města v měřítku 1:1000, do které jsem zakreslila všechny dřeviny, které se ve Slavonicích

nachází.

Vlastní

inventarizace

a

klasifikace

DVP

ve Slavonicích nebyla nikdy předtím provedena.

6.2.Terénní šetření

Zakreslování stromů do map proběhlo v letech 2004-05, terénní šetření a vlastní inventarizaci jsem prováděla v průběhu roku 2005 a za použití výše zmíněných dokladů. Během roku byly změněny či opraveny taxační údaje jednotlivých stromů, ale některé byly zcela odstraněny při probírkách, jiné uschly.

Vzhledem k vysokému počtu stromů ve městě jsem detailní analýzu provedla pouze ve vybraných lokalitách a to na náměstí, v lokalitě zvané Potok a v parku. Stanovila jsem věkové stádium a na základě aktuálního zdravotního stavu a vitality jsem navrhla odpovídající pěstební opatření.

6.3. Seznam inventarizovaných DVP

Inventarizační tabulky jsou uvedeny v příloze diplomové práce.

29

6.4. Vyhodnocení inventarizace a klasifikace DVP

6.4.1. Slavonice – celkově

Z celkového

počtu

zastoupeny druhy

stromů

a

keřů

2666

kusů

jsou

nejpočetněji

Tilia cordata – 21%, Acer pseudoplatanus – 18%,

Betula pendula – 10%, Ligustrum vulgare – 9% a Populus nigra – 5%. Ostatní druhy dřevin jsou zastoupeny v minimálním množství.

Graf č. 1 Celkový počet listnatých stromů

Eunymus europaeus ´Red Cascade´

Celkový počet listnatých stromů

Fraxinus excelsior L. Rosa Ribez Prunus domestica 1% 1%1%1% 1%2%2%2% 2% 2% 2% 2% 2% 3%

21%

Berberis thunberegii ´Atropurpurea´ Forsythia x intermedia ´Spectabilis´ Berberis julianae

18% 10%

9%

5%

3% 4% 4%

Symphoricarpos albus Buddleja davidii Aesculus hippocastanum L. Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Malus

Z jehličnanů je v současnosti vůdčím taxonem Thuja ocidentalis – 30%, Picea punges – 18%, Picea abies – 14%, Juniperus sabina – 12%, 6% Taxus baccata a Pinus mugo.

30

Graf č. 2 Celkový počet jehličnatých stromů

Celkový počet jehličnatých stromů

3% 4% 3%

3% 1% 30%

6% 6%

14% 18%

12%

31

Thuja occidentalis L. Picea pungens Engelm. Juniperus sabina L Picea abies (L.) Karst. Taxus baccata Pinus mugo Turra Pinus nigra Juniperus communis "Hibernica" Abies alba Pinus sylvestris L. Chamaecyparis lawsoniana

Graf č. 3 Vzájemné zastoupení jehličnatých a listnatých stromů

Vzájemné zastoupení stromů

33% Listnaté stromy Jehličnaté stromy 67%

Bohužel není srovnání s inventarizací z minulosti. V této kapitole nemůžu posoudit zda je nárůst nebo snížení jednotlivých taxonů.

6.4.2. Náměstí

Náměstí Míru ve Slavonicích má tvar trojúhelníku. Vstupuje se na toto náměstí z brány Dačické, z brány Rakouské, která je jednosměrná pouze pro vjezd na náměstí (pouze dopravní obsluha smí zde i vyjíždět) a z Horního náměstí, které je částečně obousměrné, ale výjezd z náměstí, mimo centrum, je pouze jednosměrné. V širší části na náměstí Míru je umístěno

parkoviště

pro

osobní

32

automobily.

Parkoviště

odděluje

od ostatní plochy mobilní zeleň. V užší části je umístěna kašna. Stromy rostou pouze na jedné straně náměstí.

Horní náměstí je protáhlá široká ulice, vedoucí k Jemnické bráně. Pouze po jedné straně náměstí je možnost parkování. U Jemnické brány rostou hlohy.

Na náměstí Míru roste pouze rod Prunus serrulata a na Horním náměstí Crateagus laevigata. Hlohy patří do věkové kategorie 2. Stromy jsou ve výborné kvalitě a vitalitě. Nejsou na nich patrné žádné známky poškození nebo znehodnocení. Pouze jeden strom byl během sledování odstraněn. Rod Prunus je mimořádně vitální. Na těchto stromech nejsou žádné známky poškození a znehodnocení. Sadovnická hodnota těchto stromů je 3.

Pohled na náměstí Míru z kostelní věže (směr západ)

(foto č. 1, autor)

33

Pohled na část Horního náměstí a na Jemnickou bránu z kostelní věže (směr východ)

(foto č. 2, autor)

Tabulka č. 1 Stromy na náměstí - přehled

Stromy

Ks

%

Prunus serrulata var. spontanea

15

75

Crataegus laevigata DC.

5

25

Celkem

20

34

Graf č. 4 Stromy na náměstí – přehled

Stromy - přehled

25% Prunus serrulata var. spontanea Crataegus laevigata DC. 75%

6.4.3 Potok

V minulosti odváděl potok přebytečnou vodu z kanalizace z centra města a z jeho velice blízkých osídlených oblastí. Odváděl vodu z vodního příkopu, který obepínal město z jižní, východní a západní strany. Potok také odváděl vodu z lesů, luk a polí v okolí města a chránil obyvatele před jarními záplavami i při dlouhodobých deštích. Dnes potok spojuje náměstí s parkem. Slouží také jako parkoviště návštěvníků města v letním období. Cesta u potoka je převážně pouze uježděná vozidly, není zpevněná.

35

Tabulka č. 2 Stromy na Slavonickém potoce - přehled

Stromy

ks

%

Fagus sylvatica L.

1

1

Fraxinus excelsior L.

1

1

Prunus domestica

1

1

Aesculus hippocastanum L.

2

2

Salix viminalis L.

2

2

Robinia pseudoacacia L.

3

3

Malus sp.

4

4

Salix alba L.

5

4

Acer pseudoplatanus L.

19

17

Tilia cordata

75

65

Celkem

94

36

Graf č. 5 Stromy na Slavonickém potoce – přehled

Stromy - přehled

Fagus sylvatica L. 1% 1% 1%2%2%3%

Fraxinus excelsior L. 4%

Prunus domestica

4%

Aesculus hippocastanum L. Salix viminalis L. 17%

Robinia pseudoacacia L. Malus sp.

65%

Salix alba L. Acer pseudoplatanus L. Tilia cordata

Pohled z věže kostela směrem k hranicím České republiky a Rakouska (směr jih), zde je zachycen prostor u Slavonického potoka a část místního hřbitova.

37

(foto č. 3, autor)

Pohled na tok Slavonického potoka s mnohaletými lipami

(foto č. 4, autor)

38

(foto č. 5, autor)

(foto č. 6, autor)

39

6.4.4. Park

Park, chápaný jako ucelený útvar zeleně, je nedílnou součástí urbánní struktury sídla nebo jeho části. Je zpravidla veřejně přístupný a není rozhodující jeho plošný rozsah. Důležitý je jeho obsah a funkce.

Má zde být dána volnost stromům, místo květinám, prostor motýlům a ptákům, s tím záměrem, aby to vše mohl člověk nerušeně a v pohodě užívat. Neměl by se proto násilně omezovat prostor, člověku by se neměl udávat směr, měl by se svobodně rozhodnout, kam jít, co vidět a co dělat. Park musí obsahovat zajímavé prvky. Člověk má v parku přemýšlet a objevovat dosud neobjevené. Není nutné návštěvníka vodit a vnucovat mu program. Ať se dívá a objevuje sám. Dát mu pocit volnosti, svobody a nevázanosti.

Městský park je jako dílo zahradní architektury nutně svázáno i se svým širokým a blízkým okolím. Krajinou města – sídla, daným prostředím, terénem, klimatem (povětřím, světlem, sluncem, vodou), infrastrukturou a především komunitou a osobností lidskou. Tyto okolnosti podmiňují a formují vnější skladební vztahy. Jsou to:

-

vazba na systém zeleně v daném urbánním útvaru (respektování přilehlých stávajících i v koncepci navrhovaných útvarů zeleně, návaznost na jejich gradaci a vnitřní uspořádání),

-

vazba

na

význačné

urbánní

a

krajinotvorné

prvky

v bezprostředním i dálkovém kontaktu, a to jak v pozitivním tak negativním smyslu,

-

podmínky ovlivňující biologickou složku v širších vztazích k půdě, klimatu, vodnímu režimu a dalším faktorům,

40

-

v neposlední řadě též směr a možnosti dalšího rozvoje celku v průběhu vývojových a růstových fází vegetace, modifikace a renovace technických prvků a jejich případného proměnného využívání.

Při novém řešení by se mělo vycházet z daných hodnotných prostorů. Měly by být respektovány hlavní pěší tahy. Chtěla bych oživit zelenou plochu klidového charakteru. Je také důležité zvýraznit staré stromy na volné ploše trávníku. (Otruba, 2002)

Hranice slavonického parku jsou vymezeny na jižní straně svahem a na straně protilehlé soukromými zahradami. Na východ je silnice, která jej odděluje od centra města a od potoku s lipami, na straně západní park přechází v biokoridor, který pokračuje dále do středu České Kanady. Středem parku protéká Slavonický potok, který park rozděluje na dvě části. Na jedné polovině je březová alej s cestou, louka lemovaná zahradami, vrbovým a olšovým houštím. Ve druhé polovině je svah, na jehož vrcholu rostou javory (Acer pseudoplatanus), které mají kulovitou korunu.

Na těchto fotografiích je zachycen park v různých ročních obdobích. Jsou zde pohledy na obě strany parku z obou stran Slavonického potoka, na prostory, kterými park disponuje. Vybrala jsem některé fotografie jednotlivých stromů, které v parku rostou.

41

(foto č. 7, autor)

(foto č. 8, autor)

42

(foto č. 9, autor)

(foto č. 10, autor)

43

(foto č. 11, autor)

(foto č. 12, autor)

44

(foto č. 13, autor)

(foto č. 14, autor)

45

(foto č. 15, autor)

(foto č. 16, autor)

46

Tabulka č. 3 Zastoupení jednotlivých stromů v parku

Stromy

ks

%

Betula pendula Roth

101

31

Acer pseudoplatanus L.

71

22

Tilia cordata

25

8

Prunus padus L.

14

4

Alnus glutinosa (L.) Gaertn.

13

4

Salix alba L.

12

4

Juniperus sabina L

12

4

Crataegus laevigata DC.

11

3

Picea abies (L.) Karst.

9

3

Thuja occidentalis L.

8

2

Acer saccharinum L.

8

2

Abies alba

7

2

Picea pungens Engelm.

6

2

Picea abies (L.) Karst.

5

2

Malus sp.

5

2

Pinus strobus L.

4

1

Prunus sp.

4

1

Taxus baccata L.

2

1

Pseudotsuga menziesii (Mirb.) Franco

1

0

Pinus mugo Turra

1

0

Corylus avellana

1

0

Alnus glutinosa (L.) Gaertn.

1

0

Celkem

321

47

Graf č. 6 Zastoupení jednotlivých stromů v parku

Stromy - přehled

4%

4%

4%

3%

5% 5%

39%

9% 27%

Betula pendula Roth Acer pseudoplatanus L. Tilia cordata Prunus padus L. Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Salix alba L. Juniperus sabina L Crataegus laevigata DC. Picea abies (L.) Karst.

Tabulka č. 4 Zastoupení jednotlivých keřů v parku

Keře

ks

%

Berberis thunberegii ´Atropurpurea´

18

40

Symphoricarpos albus

7

15

Syringa vulgaris

6

13

Ligustrum vulgare

6

13

Berberis julianae

6

13

Symphoricarpos albus

1

2

Rosa

1

2

Chaenomeles speciosa

1

2

Celkem

46

48

Graf č. 7 Zastoupení jednotlivých keřů v parku

Keře - přehled

Berberis thunberegii ´Atropurpurea´ Symphoricarpos albus 13%

2% 2% 2%

Syringa vulgaris 40% Ligustrum vulgare Berberis julianae

13%

Symphoricarpos albus 13%

15%

Rosa Chaenomeles speciosa

49

7. Ostatní veřejné prostory města V této kapitole jsou krátce popsány další důležité části města. Patří sem ulice ve městě, veřejná prostranství a sídliště. Zapomenout by se nemělo ani na hřbitov. V těchto částech města proběhlo pouze zmapování a zakreslení zeleně, nikoliv přesná inventarizace.

7.1. Ulice města

Význam zeleně je v uklidňujícím dojmu, kterým působí na nervovou soustavu. Je nutno navrhnout zeleň tak, aby tvořila volné plochy, uliční a procházkové aleje s volbou stromů podle hygienických požadavků a přirozených společenstevních principů. Tak můžeme docílit přímého vlivu zeleně na čistotu městského ovzduší.

7.1.1. Výsadby v ulicích

Nejdůležitější je zde estetická a prostorová funkce dřevin. Automaticky se uplatňují i ostatní funkce. Snad je ekologická funkce je ztlumena. Rozhodujícím činitelem je šířka ulice. Podle ní volíme velikost stromů. S ohledem na možnost následné péče je vhodnější vyšlechtěná odrůda pomalu rostoucí. Vysazovány by měly být zásadně vysokokmeny s pohodlnou podchodnou výškou – nejméně 2,5 m. Přestože časem větve poklesnou pod úroveň nasazení koruny, lze při průměrné velikosti malokorunných stromů předpokládat, že nebudou chodcům vadit a přitom dosáhnou výšky asi 4-5 metrů. To je velikost vhodná právě k tomu, aby koruny zaclonily rušivou přízemní část fasády. Pokud

je

sled

v místě

obvyklých

domů

přerušen

zajímavou

a neznetvořenou budovou je vhodné i alej stromů přerušit a umožnit tak domu plné výtvarné působení. I větší mezery nejsou většinou při

50

pohledu z křižovatek do ulice vnímány, mohou naopak vyvolat příjemné překvapení. Někdy nemusí být ani úplné přerušení nutné, postačí zvolnění rytmu (např. ob jeden strom). V širokých ulicích mohou aleje stromů podporovat dojem koridoru, když některé budovy např. chybí nebo výrazně ustupují za uliční čáru.

7.1.2. Výsadby v úzkých ulicích

Doporučujeme malokorunné stromy a sice akát (Robinia pseudoacacia ´Umbraculifera´), hloh (Crateagus laegata), javor babyka (Acer campestre ´Elsrijk´), šeřík (Syringa vulgaris), a další keře pěstované nebo roubované do tvaru stromů. Pokud to místní kapacity dovolí, doporučujeme alespoň na některých místech obnovit i výsadby stromů udržované v příhodné velikosti tvarovacím řezem. Stromy doporučujme sázet na okraji chodníku, je možné jen po jedné straně vozovky, pak u ulic běžících východozápadním směrem volíme raději chodník na více osluněné straně ulice, tedy před fasádou obrácenou

k jihu,

v ulicích

běžících

severojižním

směrem

záleží

na situaci.

7.1.3. Výsady v širších ulicích

V širokých ulicích je možné sázet stromy dvěma způsoby. Malokorunné na okraji chodníku jako v ulicích úzkých (nedoporučujeme však sázet jen po jedné straně) nebo velkokorunné do aleje podél osy ulice, ale může být jednořadá, dvoj i víceřadá (maximálně šestiřadá). Ve dvou a víceřadých alejích lze stromy sázet do páru nebo do trojsponu.

51

7.2. Veřejná prostranství

Budeme-li

chtít

shromáždění

docílit

umožnit,

Rozumíme

tím

útvary

veřejných

objektů

většího

shromáždění

uzpůsobíme

tomu

charakteru

náměstí,

kulturního,

obyvatel

nebo

toto

veřejná

prostranství.

návsí,

předprostorů

sportovního,

společenského

či

obchodního významu, či celky tomuto charakteru blízké. Takovéto

prostranství

má

umožňovat

intimitu

i

velkorysost,

zprostředkovat setkání přátel v klidu i pořádání kolektivních akcí, slavností, vzpomínek, a v nemalé míře skýtat estetické zážitky. Z hlediska architektury a jí ztvárňovaných prvků to mohou být plochy zcela přehledné (volné nebo členěné, rytmizované, s převahou zeleně). Hovoříme o parkových náměstích, návsích, parkových prostranstvích. Netvoříme

v nich

obdobu

ulice,

mají

způsobit

zastavení,

popř.

přesměrování „toku pěšáků“. Právě nevhodným rozmístěním vegetace, především stromů, můžeme tento uliční, průtočný efekt vyvolat (přílišné zdůrazňování jednosměrných linií alejemi, zelenými pásy i květinovými kompozicemi). Je nutno tvořit bloky, části, celky (stromů, trávníků, vody, terénu). Docílíme tím velmi příjemného obytného prostředí v zeleni. (Novák)

7.3. Sídliště

V sídlištní zástavbě je nutno citlivě řešit širší vztahy a vazby již ve stádiu koncepčních úvah. Tyto úvahy by měly sledovat:

-

obraz krajiny její vliv na řešení a následující realizaci. Zde se musí vyjádřit zejména k hladině zástavby (rozvrstvení) v daném území, rozlišení a napojení na krajinu, stanovení biologických celků a jejich specifikací.

52

-

Obraz klimatu. Zde jsou především důležité důsledky výstavby v mezo- a mikroklimatu, znamená to usměrňování a ovlivňování vzdušného proudění (provětrávání či jeho zabraňování).

-

Skladbu osluněných a zastíněných prostorů (důsledek se odráží v situování různých aktivit ve volných prostranstvích – hřišť, druhové skladbě vegetace, apod.), má to vliv na průběh teplot, a to jak skutečných, tak pocitových (inverzní stavy, kondenzace vzdušné vlhkosti,…).

-

Obraz vodního systému ve smyslu koloběhu vody, jejího uchování v daném terénu – jak podzemní, tak především povrchové, případná separace, čištění a opětovné použití (zálivka porostů, udržování

optimální

textury

a

struktury

půdy),

je

to nezastupitelný úkol.

Respektování jednotlivých obrazů pak nutně vyúsťuje k postřehnutí ducha

místa,

jehož

prostřednictvím

vtiskujeme

dílu

osobitost,

nezaměnitelnost a logiku. Toto abstrahování mluvy území se stává osnovou, libretem, jímž se řídíme v kompozici (nejen v „zeleni“, ale v celém řešeném souboru a jeho částech). Nezapomínejme také na důležitý úkol daný zelení, tj. naučnost, vzdělávání, a svobodu a volnost při volbě cíle. Toto vše je pak završeno ve vnitřní skladbě díla, která by měla respektovat obytnost, aktivitu a naučnost.

Skladba musí respektovat

-

členění celku a vzájemné propojení jeho jednotlivých částí - linie, bloky, dvory, slunce, voda, vzduch, terén, klima, vegetace.

-

členění uvnitř celku, jeho vazby na bezprostřední okolí a aktivity.

53

Rozvedeme-li do konkrétních kroků myšlenky výše uvedené, vytvoříme tím novou krajinu v souladu s krajinným rázem. V tomto duchu vymodelujeme prostor, je v něm duch místa. Můžeme použít výtvarných děl, instalací sestav a kombinací. Do něj zasadíme propojovací struktury, rušné i klidové promenády, pásy zeleně. Na mě napojíme zahrady, samostatné partie vyčleněné v celku, žijící svým životem, nabízejícím též poučení.

Nezapomínejme ani na volná prosluněná

prostranství kvetoucích trávníků, kde můžeme sledovat rej motýlů, slunit se. Stín a prostor k meditaci či osobnímu sblížení nalezneme ve stromových hájích, křovinatých zákoutích. Při tom se budeme prostorem volně pohybovat, nikdo nám nebude (třeba prostřednictvím cest) nařizovat kam jít, na co se dívat. Budeme se cítit svobodně v osvobozeném prostoru.

7.4. Hřbitov

Hřbitov je zahrada posledního bytí, zahrada a krajina věčnosti. Hřbitov by měl být zahradou, v níž nalezneme vyrovnání, kde můžeme přemýšlet. Nesmíme však zapomínat ani na to, že hřbitovy a pietní místa jsou nedílnou součástí soustavy zeleně daného územního celku ve smyslu dalších struktur. Tato místa jsou též významným prvkem rekreace, často každodenní, krátkodobé, a mají velký význam výchovný, jako prvek rekreace je možno chápat především pro starší občany, kteří zde nalézají pohodu a klid. Pro mladé občany – zejména děti – působí tyto

prostory

výchovně,

v pěstování

vztahu

k hodnotám,

k úctě

prostředí, věcem a životu, k domovu, ke krajině. Z hlediska

členění

prostoru

a

plochy

můžeme

hřbitovy

rozlišit

na architektonické, parkové a krajinné (lesní).

-

Architektonický hřbitov je charakteristický výrazným výtvarněarchitektonickým řešením, členěním plochy a prostoru. Pracuje se

54

stavebně-architektonickými prvky (zdi, zídky, schodiště, terasy) i

s architektonizovanými

prostory

(tvarované,

stříhané,

s výrazným habitem apod.), a to na výrazném a sevřeném půdorysu. Takto ztvárněná plocha je nejintenzivněji využita i co do počtu uložení ostatků.

-

Parkový hřbitov řeší areál na způsob klasické (stylové, dobové) parkové úpravy, do níž jsou včleněny jednotlivé části pro pohřbívání (hrobová pole, ostrovy hřbitovních polí a ostatní skupiny). Prostor je modelován vysokou zelení (solitéry, skupiny, aleje), v hrobových polích je pak uplatněna vegetace střední a nízká, často též tvarovaná. Celková plocha hřbitova je pro pohřbívání využita méně než u předchozího typu. Součástí těchto „hřbitovních parků“ jsou i doplňková zařízení (odpočívadla, stylové zahrady, vodní prvky,..)

-

Krajinný (lesní) hřbitov využívá ke svému ztvárnění stávající krajinu s jejími prvky (terén, voda, skály, vyhlídky) včetně původních

porostů

dřevin

a

bylin.

Jednotlivá

místa

pro

pohřbívání jsou rozmístěna volně v prostoru, veškeré další členění je vázáno na stávající kraji – která může mít charakter lesa, remízků, luk se solitéry – osobitou konfiguraci.

Zeleň – vegetace je podstatnou a formující složkou hřbitovního celku, odráží se v uzpůsobení vlastních hrobů. Základní součástí těchto míst je vegetace, porosty, různě komponované, ztvárněné. Zeleň by měla být spíše optimistická, barevná, kvetoucí, nezdůrazňující pochmurnost místa. Hřbitov je přece „zahrada věčnosti“. (Otruba).

55

8. Východiska návrhu V budoucnosti by systém zeleně města Slavonic měl řešit vnitřní a vnější vazby přírodní části životního prostředí sídelních útvarů městské aglomerace – vegetačního krytu (stromů, keřů, trávníků, květinových záhonů apod.) a jeho složek abiotických, ve prospěch a v souladu s potřebami (a možnostmi) uživatelů – občanů. Důraz by měl být kladen především na provázání vnitřních prostor sídelních celků a městského centra s okolní krajinou. K tomu by se měl využívat především stávající komplex zeleně, která doplňuje a snaží se o jejich propojení.

V této

souvislosti

dotváří

zejména

systém

zeleně

se

zvýrazněnou biologickou funkcí, která je pokračováním v městské krajině, kde jeho poslání, skladba a účinnost jsou poněkud odlišné od částí, které jsou ve volné krajině.

Dále je to dokompletování a diferenciace veřejné zeleně v sídlištích a do nich začleněných ploch zeleně vyhrazené, tedy vlastního městského interiéru. Zde hrají důležitou roli uliční stromořadí – aleje, které jsou zdůrazněny a navrhovány jako doprovodná zeleň komunikací – v ulicích jako součást uličního tělesa. Pro město Slavonice je možnost odvodit porostní typy a vázat je na geomorfologii. Navrhuji rozdělit zeleň do těchto typů.

Typ a: Zahrnuje biokoridor a porost kolem Slavonického potoka. Jsou zde především

zastoupeny

domácí

dřeviny

charakteru

dočasného

i dlouhověkého, které tvoří základní porostní osnovu. Do těchto kosterních dřevin mohou být pomístně vtroušeny i dřeviny cizího původu, ovšem sporadicky, a to jak listnáče, tak i jehličnany. Tento porost je součástí ekologických systémů a obsahuje dřevitou i bylinnou složku. Sem mohou být začleněny též skupiny nenáročných

56

bylin (trvalek). Porost tvoří součást kostry biokoridoru lokálního i regionálního významu. Porost druhové skladby musí odpovídat daným podmínkách a funkci a možno jej stupňovat směrem k centru města.

Typ b: V této části je vytvořena zemědělská krajina s porosty remízků. Celek je doplněn výraznou zelení liniovou – porosty alejí, popř. solitery a skupinami stromů. Aleje propojují tuto krajinu s městem.

Typ c: Zeleň se přimyká k historickému jádru a centru města, zde jsou a mohou být zastoupeny jak taxony domácího původu, tak i exoty v seskupení vytvářejícím záměrně (uměle) komponované ostrovy zeleně dřevin a bylin (květin). Původní charakter přírody je již setřen, druhová skladba musí respektovat tyto nové podmínky. (Otruba).

8.1. Princip a postup obnovy

8.1.1. Náměstí

Náměstí bylo využíváno jako tržiště a shromaždiště lidí. Později bylo náměstí rozšířeno o další a vznikla takto náměstí dvě - Horní a Dolní. Zeleň v podobě hlohů byla vysazena na náměstí až v roce 1938. Z dobových fotografií (léta 1898 – 1918) (na konci) vyplývá, že se na Dolním náměstí (dnes nám. Míru) zeleň nevyskytovala vůbec. Nyní na náměstí Míru rostou japonské třešně – sakury (Prunus serrulata var. spontanea). Uvažovala bych nad výsadbou vysokokmenných stromů, které umístěné v dlažbě by vytvořily zelený baldachýn a zlepšily klima. Dále bych uvažovala nad zřízením pěší zóny ve městě, která by byla přístupna pouze pro zásobování. Pěší zóna by měla pokračovat z náměstí ke Slavonickému potoku, kde by byla vhodná promenáda

57

po obou březích potoka s odpočinkovými zónami, doplněnými lavičkami, okrasnými keři. Tato promenáda by pokračovala přes silnici směrem k parku, kde by navazovala na parkovou výsadbu.

8.1.2. Potok

Oblast kolem Slavonického potoka, je v současné době používána jako parkoviště. Navrhuji toto parkoviště zrušit a převést do jiných okrajových částí města. Potok změnit na pěší zónu a

nechat prostor

potoka pouze návštěvníkům a jejich procházkám. Potok by měl být spojovacím článkem mezi náměstím a parkem. Měl by návštěvníkům umožnit také nerušené posezení pod lipami. Doporučuji potok doplnit o mobiliář a doprovodnou zeleň pod stromy.

8.1.3. Park

V současnosti je park zcela nevyužit. Volné prostranství zarůstá travou, náletovými olšemi, vrbami.

V následujících kapitolách navrhuji řešení, které park opět oživí a mohl by stát vyhledávaným místem na procházky, hry a relaxaci.

Obnovu parku je nutné nejprve zaměřit na vyčištění ploch, odstranění suchých,

silně

poškozených,

nekvalitních

a

náletových

dřevin

na základě aktuálního dendrologického průzkumu s cílem uvolnit pohledy. Cestní síť bude vytvořena na základě rozboru současného provozu

areálu

s

vazbami

do

okolí.

Budou

zrušena

nevhodná

komunikační propojení. Partie podél cest budou obnoveny vhodnými výsadbami.

58

Z krátkodobého hlediska doporučuji provést následující úpravy:

1. Svah v parku doporučuji prořezat, vytahat a odstranit staré a suché větve a trávu a svah osázet novými rostlinami jako jsou keře, které jsou okrasné květy nebo listy (např. Viburnum opulus, komule (Buddleia), zlatice (Forsythia), pěnišník (Rhododendron), dřišťál (Berberis vulgaris), hortenzie (Hydrangea), Ligustrum vulgare, Sambucus nigra, třezalka (Hypericum),

vajgélie

(Weigela),

ibišek

(Hibiscus),

pustoryl

(Phyladelphus)) a udělat ze svahu např. ukázku skalky doplněnou velkými přírodními kameny, sezónními květinami. Ve svahu jsou cesty, které se již léta používají. Tyto cesty bych zachovala, pouze bych upravila jejich povrch.

2. Pod svahem je po celý rok bažina, kterou by bylo vhodné proměnit v rybník s bahenními a vodními květinami (vodní kosatec, blatouch, vrba). Jak do svahu, tak i kolem budoucího rybníčku bych navrhovala umístit velké kameny = „bludné kameny“. V nejširším místě parku by byl vhodný zastřešený altánek, který by byl porostlý popínavými rostlinami, např.: růže (Rosa), zimolez (Lonicera), břečťan

(Hedera),

přísavník

(Parthenocissus),

rdesno

(Polygonum).

Altánek by měl sloužit k veřejným účelům, k posezení při nepřízni počasí, i jako možnost schování se před prudkým sluncem léta.

3. Po celém parku doporučuji umístit mobiliář, veřejné osvětlení a zrušit centrální cestu parkem. Dále doporučuji vytvořit cestu, která nepovede středem, ale bude se různě vlnit a klikatit a zavede nás do různých i schovaných míst a bude nás zvát k posezení ve stinném zákoutí nebo i na slunci. Cestu je možné zpevnit a vysypat prosívkou. Pokud bude v celém parku udržovaný trávník, tak se do něj mohou vysázet jarní cibuloviny a ocúny, které zkrášlí trávník na jaře i v pozdním létě a na podzim. Trávník lze využít ke hrám dětí, na posezení.

59

4. Na protilehlé straně parku je volný prostor, kde je spousta možností na vybudování dětského hřiště, hřiště na petang, kroket, venkovní stůl na stolní tenis, maxi šachy. Pod stromy umístit lavičky, odpadkové koše. Opravit hřiště na volejbal, dětský fotbal. Možnost doplnit koše na košíkovou. Odstranila bych starý plot, který by v tuto chvíli spíš mohl ublížit. Dětské hřiště je možné vybavit kolotoči, dřevěnými prolézačkami, housenkami, houpačkami, různými opičími či pavoučími domy s lany pevně zakotvenými v zemi, některé by byly volnější, některé pevně napnuté,

kmeny ke šplhání, pohyblivými i pevnými stoly,

židličkami (např. ZOO Jihlava, dětské hřiště Rosice, dětský koutek v parku Brno – Lužánky). Udělala bych dřevěné oplocení kolem části parku, která odděluje soukromou zahradu a veřejné prostranství, aby se nenarušovalo soukromí obyvatel. Doporučovala bych umístit v parku a u dětského hřiště stojany na kola vyrobené např. z kmenů stromů.

5. Obě části parku bych propojila lávkami na několika místech, zavedla k nim cestu. Nechala bych hodnotné stromy a stromy, které již nevyhovují svým zdravotním stavem bych nahradila novou výsadbou.

8.2. Náplň, provoz a kompozice

Nejvíce

jsem

se

zabývala

zanedbanému stavu,

parkem,

který

vzhledem

ke

svému

vyžaduje obnovu. Obnova by měla spočívat

zejména v pravidelném udržování trávníků, vykácením a odstraněním suchých

a

poškozených

dřevin.

Další

obnova

by

měla

spočívat

v důkladném prořezání a vyřezání suchých větví, které by mohli ohrožovat návštěvníky parku a potoka. Vykácené stromy by měly být nahrazeny

novou

druhovou

skladbu

výsadbou. ve

Nová

prospěch

na vesnicích.

60

výsadba původních

by

měla

dřevin

respektovat pěstovaných

Park a potok jsou volně přístupné. Vzhledem ke svému stavu není park ani potok vyhledávaným místem slavonických občanů či turistů. Park a potok je tak využíván jen jako průchozí prostor, který spojuje historické centrum se sídlištěm.

Po navrhované obnově by park a náměstí s potokem měli umožňovat návštěvníkům procházky a posezení s výhledy. V prostoru hlavního přístupu do parku by mohl být umístěn informační panel, který by nabízel informace o historii parku, zajímavých stromech v parku. Park by se tak lépe dostal do podvědomí nejen slavonicích občanů.

8.2.1 Etapizace pěstebních opatření u DVP

Při první variantě, kdy navrhuji obnovu během tří etap, jsou důvody pro její etapizaci následující: •

funkční - je-li žádoucí, aby se zcela nepřerušila či výrazně nesnížila funkčnost určitého DVP či kompozičního celku, je na místě přistoupit k jejich obnově po částech, a to pokud možno v takovém časovém odstupu, kdy nová generace rostlin vysazených v první či předchozí etapě již významně plní svou funkci.

•

rozdílná kvalita a rozdílná potenciální délka existence jednotlivých exemplářů dřevin v přijatelném stavu.

Z výše uvedených důvodů, které působí kombinovaně, přistupuji k etapizaci opatření, která má podobu etapizace věcné, tj. rozhodujícím kritériem jsou kvalita DVP, technologické a funkční důvody.

61

8.2.2. Cesta k dosažení cílového stavu

Etapa I. •

budou odstraněny stromy s kritickými hodnotami (tj. ve velmi špatném pěstebním i zdravotním stavu, s nízkou sadovnickou hodnotou), jejichž další existence je téměř u konce a svou přítomností by mohli ohrozit okolní perspektivní jedince či bezpečnost při údržbě.

•

dále

budou

Na většině

odstraněny

starých

dřeviny

jedinců

kompozičně

budou

nevhodné.

provedena

pěstební

opatření, která by měla zlepšit jejich aktuální pěstební stav a estetické

působení.

Všechna

zmíněná

opatření

jsou

zpracována na základě skutečností zjištěných přímo v terénu a jsou vyhotovena v grafické části práce i tabelárně. Počítá se i s dosadbou kompozičně cenných jedinců na místech dříve odstraněných. Odstraní se i jedinci, kteří výrazně negativně ovlivňují

hodnotnější

jedince.

Samozřejmostí

je

zajištění

standardní rozvojové péče.

Etapa II. •

bude pokračovat odstraňování jedinců se silně sníženou fyziologickou

nebo

statickou

vitalitou

a

zhoršeným

zdravotním stavem. Součástí je i pokračování výsadeb dle kompozičního záměru.

Etapa III. •

bude probíhat odstraňování dřevin ponechaných na dožití. Opětovně budou uvolňovány hodnotnější jedinci na úkor vrůstajících sadovnickou

a

poškozujících, hodnotou

fyziologickou tak statickou.

62

a

jakož

i

dřeviny

zhoršenou

s nízkou

vitalitou

jak

•

konkrétní výběry dřevin je nutno konkretizovat dle výsledků aktuální zběžné kontroly stavu jednotlivých vegetačních prvků. Případné změny je nutno korigovat! Podobného rázu budou pěstební opatření, která se provedou na základě převážně nově zjištěných požadavků. Bude probíhat výchova a zapěstovávání nových výsadeb a uskuteční se další kolo obnovné výsadby. Ta se řídí jednak požadavky aktuálními tak zejména nároky dlouhodobého kompozičního záměru.

Cílem je přivést park do věkově, druhově a prostorově stabilní struktury, umožňující zachování a rozvoj jednotlivých úseků tak i celého parku. (Pejchal).

8.2.3. Cílový stav

Cílovým stavem je plně funkční obnovená kompozice s hmotovou strukturou odpovídající vytčenému stavu. Přihlédnuto je samozřejmě k aktuálnímu stavu, výsledkům analýz, současné náplni a využívání. Zmíněných představ bude dosaženo během několika let. Tato vyhlídka je zdůvodněna pozvolným narůstáním budoucích kosterních dřevin do požadovaných hmotových struktur. Na konci plánované obnovy bude stav jiný než cílový.

Skupiny i samotní jedinci budou rozvolněnější, prosvětlené a svým měřítkem ne zcela odpovídající prostorovým požadavkům parku jako celku. Vše je způsobeno nedostatečnou obnovnou péčí především v průběhu 20. století.

63

9. Diskuze Slavonice jsou městem na pomezí tří zemí – Čech, Moravy a Rakouska. Největšího rozkvětu dosáhly v 16. století, v době vrcholné renesance, kdy město protínala obchodní cesta Praha - Vídeň. Po jejím zániku se dostalo město na tři sta let mimo historické dění, což přispělo k zachování jedinečného, téměř kompletního souboru renesančních domů, které v této skladbě nemají ve světě obdoby.

Domy ve Slavonicích jsou chráněny jako jednotlivé kulturní památky, ve smyslu zákona České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Celé historické jádro Města Slavonice bylo prohlášeno za památkovou rezervaci

již

v roce

1961

a

tento

statut

byl

potvrzen

Výnosem

Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. prosince 1987 čj. 16 417/87–VI/1. Památková rezervace má navíc ochranné pásmo, které zajišťuje ochranu vnějších

panoramatických

a

kompozičních

hodnot

celému

území

historického jádra, kde se nachází soubor renesančních měšťanských domů.

V roce 2000 požádalo město Slavonice o nominaci na prestižní seznam světového

kulturního

dědictví

UNESCO.

Byl

vybrán

soubor

24

měšťanských renesančních domů a sestavena nominační zpráva, kterou vypracoval Národní památkový ústav pod vedením paní architektky Kučové a pana doktora Štulce.

Téma této diplomové práce vyplynulo z požadavku nominační komise UNESCO. Cílem práce bylo udělat inventarizaci dřevinných vegetačních prvků a návrhnout pěstebních opatření tak, aby se zeleň co nejvíce přiblížila historickému stavu.

64

Podle dobových fotografií vyplývá, že na náměstí v letech 1898 až 1918 nerostla žádná vegetace. Park vznikl až ve 20. století přeměnou polí. Nejvíce se minulosti přibližuje lokalita potok. Lípy na obou březích potoka rostly již na přelomu století. Počátkem třicátých až čtyřicátých let byly původní stromy nahrazeny novou výsadbou lip, které zde rostou i nyní. Nedoporučuji současný ráz potoka měnit, doporučuji pouze provést pěstební opatření uvedená v této práci.

Nejvíce změn ať již historických nebo novodobých probíhá v oblasti parku. Přeměna polí na park trvala několik desítek let. V současnosti je péče o park zanedbána, po úpravách které navrhuji by mohl park opět plnit svoji funkci a stát se místem k odpočinku a relaxaci.

V 19. století městští zahradníci s oblibou sázeli stromy ke kašnám, morovým sloupům a jednotlivým sochám. Ustálil se zvyk lemovat náměstí a ulice alejemi stromů – lip, jilmů, akátů, javorů, hlohů, slivoní a šeříků.

Poválečný vývoj přinesl změny. Lípy a listnaté stromy byly nahrazovány stříbrnými smrky. Vznikají úpravy jako jsou protihlukové clony, zahuštěné

výsadby

keřů,

zejména

stálezelených

a

jehličnatých.

Květinové výsadby byly označovány za nefunkční a byly nahrazovány mobilní zelení.

Vhodné by bylo uvažovat nad návratem k dřívější

výsadbě.

Na náměstí dnes rostou Prunus serrulata a Crateagus laevigata. Z historických pramenů vyplývá, že náměstí nebylo osázeno a je otázkou, zda vegetace na náměstí patří nebo ne. Při řešení problému výsadby v prostoru náměstí je však nutné brát v úvahu i stanoviska historiků, urbanistů a architektů.

65

10. Závěr Tato diplomová práce se zabývá problematikou obnovy památek zahradní a krajinářské tvorby se zaměřením na jejich vegetační prvky. Jako modelový objekt bylo vybráno město Slavonice.

Teoretický základ práce byl čerpán z dostupné odborné literatury. Jedná se o uvedení a vysvětlení základních pojmů, které je nutné znát při vytváření návrhu obnovy, regenerace, přestavby dané plochy. Dalším bodem je zvolení metody, či také jinak řečeno postupu, podle kterého má být konkrétní část zpracovávána. V literární části práce jsem podrobně popsala obecně používanou metodiku, která sloužila jako základna pro rozborovou část práce.

Obnova památek zahradní a krajinářské tvorby bude vždy vyvolávat řadu polemik. Je nutné důkladné vyhodnocení všech podkladů a posouzení současného stavu a současných možností. Park je dílem několika generací a stále se vyvíjí, proto k němu musíme přistupovat jako ke stále proměnlivému prvku. Vždy je na posouzení kompetentních osob, do jaké míry je záhodno držet se historie a kdy minulost skloubit s novou myšlenkou. Důležité je, aby se obnovy zúčastnili odborníci z různých oborů a došlo tak ke vzniku smysluplného a ne jednostranně pojatého díla.

Mezi řešené části Slavonic patří náměstí, lokalita zvaná potok (dále jen potok) a park. Předkládané řešení obnovy některých částí Slavonic jsou výsledkem

mých

úvah,

které

vycházejí

z dostupných

materiálů

a průzkumů, které jsem udělala. Výsledky výzkumů jsem porovnala se současným stavem a navrhla jejich budoucí využití.

Obnovu řešených částí jsem navrhla na základě důkladných průzkumů a rozborů. Hlavními body průzkumů a rozborů jsou:

66

•

Náměstí, potok a park se nachází ve Slavonicích. Nadmořská výška je 519 m n.m.. Majitelem částí, které jsou předmětem obnovy, je město Slavonice.

•

Park vznikl na místě bývalých zahrad a polí začátkem 20. století.

•

Z přírodních podmínek je nejvýznamnější fakt, že do parku zasahuje biokoridor a skladebný prvek územního systému ekologické stability.

•

Dřeviny

na

náměstí

jsou

v dobrém

zdravotním

stavu.

Nevyžadují významnou péči. V parku rostou dřeviny, u kterých byla zanedbána péče. Vyžadují pokácení, prořezání a vyřezání suchých větví, které by mohly ohrozit perspektivní jedince či bezpečnost při údržbě. Dále by se měly odstranit dřeviny kompozičně nevhodné, na většině starých jedinců by měla být provedena pěstební opatření, která zlepší jejich pěstební stav a estetické působení. Cílem je přivést park do věkově, druhově a prostorově stabilní struktury, umožňující zachování a rozvoj jednotlivých úseků tak i celého parku. •

Ve

výběru

druhů

nově

vysazovaných

dřevin,

respektuji

původní druhy a v přírodně krajinářské části se snažím zachovat přírodě blízkou skladbu dle potenciální vegetace. •

Návrh také počítá s obnovu zpevněných ploch, vodních prvků a doplněním parku o potřebný mobiliář.

Přírodně krajinářská část je ve svém členění dobře zachována. Je zde nutné provést probírky dlouhá léta zanedbávaných porostů s následnou dosadbou nových jedinců a také obnovit technické prvky.

Po navrhované obnově by potok a park měl umožňovat návštěvníkům procházky a posezení s výhledy. V prostoru hlavního přístupu do parku by mohl být umístěn informační panel, který by nabízel informace o historii a

zajímavých stromech v parku. Park by se tak lépe dostal

do podvědomí nejen slavonických občanů. 67

11. Resumé Tato diplomová práce se zabývá problematikou obnovy památek zahradní a krajinářské tvorby se zaměřením na jejich vegetační prvky. Jako modelový objekt bylo vybráno město Slavonice.

Obnovu řešených částí jsem navrhla na základě důkladných průzkumů a rozborů. Mezi řešené části patří náměstí, potok a park. Hlavními body průzkumů a rozborů jsou: •

Náměstí, potok a park se nachází ve Slavonicích. Nadmořská výška je 519 m n.m.. Majitelem částí, které jsou předmětem obnovy, je město Slavonice.

•

Park vznikl na místě bývalých zahrad a polí začátkem 20. století.

•

Z přírodních podmínek je nejvýznamnější fakt, že do parku zasahuje biokoridor a skladebný prvek územního systému ekologické stability.

•

Na základě provedené inventarizace byly zjištěny následující výsledky: •

Z celkového

počtu

stromů

a

nejpočetněji zastoupeny druhy

keřů

2666

kusů

jsou

Tilia cordata – 21%, Acer

pseudoplatanus – 18%, Betula pendula – 10%, Ligustrum vulgare – 9% a Populus nigra – 5%. Ostatní druhy dřevin jsou zastoupeny v minimálním množství. •

Z jehličnanů je vůdčím taxonem Thuja ocidentalis – 30%, Picea punges – 18%, Picea abies – 14%, Juniperus sabina – 12%, Taxus baccata a Pinus mugo – 6%.

Bylo by vhodné město a jeho přilehlé části provázat s okolní krajinou, doplnit výsadbu o původní druhy, které v okolí vždy rostly.

68

12. Summary The topic of this diploma work is renewal of sigts of gardens and lands formation with aim one’s effort to their vegetation components. The town Slavonice was chosen like model object.

The theoretical base of this work was drawn upon one’s accessible professional

literature.

That

is

about

explanation

and

set

up

fundamental appellations which are necessary to know for creation of draft renewal, regeneration, and rebuilt given site. The other point is choice of method, in a different way we can say procedure, according which must be process a concrete part. I have written elaborately generally useable methodology in introductory part of this work, which serve like base for analyse of problem solving.

The renewal of sigts of gardens and lands formation will call out polemic everytime and everywhere. An evaluation of entire sources and judgment of contemporary conditions and contemporary possibilities is necessary. A park is a work of several generations and it is still in progress, due to this dimension we must take a cautious approach to it and look at it like at a still mutable element. Competent persons must assess if is essential keep way of history or history harmonize with a new idea. Specialists from different professions must participate on a renewal, that is very important for problem solving, solution must be meaningful and non single-track.

The solution of renewal of some part of the town Slavonice, which I am presented in my work, is the outcome of my considerations, which come out

from

accessible

materials,

reconnaissances,

researches

and

inventoryings which I have done. I compared results of researches, inventoryings and reconnaissances with contemporary state and

69

I suggested utilization in future. The solved parts of town Slavonice are the square, the locality called creek (hereafter creek) and the park.

I suggested renewal of soluted parts on the base of thoroughgoing reconnaissances, analysis, inventoryings and researches. The topic points of reconnaissances, analysis, inventoryings and researches are: •

The square, the creek and the park in the town Slavonice. The height above sea level is 519 m. The owner of those parts is the town Slavonice.

•

The park was based on the place of quondam gardens and fields at the beginning of 20th century.

•

The most important fact from natural conditions is biocorridor, which interfere into the park and elemtns of greenery and stableness of ecology.

•

I found out on the base of inventoryings following results: o There are the most numerous represented kinds of trees and bushes Tilia cordata – 21%, Acer pseudoplatanus – 18%, Betula pendula – 10%, Ligustrum vulgare – 9% a Populus nigra – 5% from 2666 trees and bushes altogether. The other kinds of woods are represented in marginal number. o The leading taxons from conifers are Thuja ocidentalis – 30%, Picea punges – 18%, Picea abies – 14%, Juniperus sabina – 12%, Taxus baccata a Pinus mugo – 6%.

•

Woods on the square are in very good health condition. They are do not needed significant care. Woods in the park are neglected. Some of them are needed chop down, prune back and prune back of dry branches, which could endanger healthy specimens or safety. It would be done away with woods without composition and in the majority of old specimens could be done adjustments of growth with aim for better health state and tasteful effect. The aim of those arrangements would be lead the prak to a age, kinds

70

and space steady structure, which would allow preserve and develop each part of the park. •

I have respect for selection original kinds of woods for new planted woods and in the landescape part of my work I aim for preserve the nearest pattern of normal vegetation in that area.

•

I have counted with adjustment of strengthened surfaces, water elements and replenishment of other equipment to the park.

The landscape part of this area is in it’s segmentation very good maintained. It would be necessary make thinning of the woods and subsequent planting of new specimens and also renewal of technical elements.

The creek and the park would allow after renewal space for sitting and walking for visitors with views. In the area of main entrance to the park could be a inormation board with information about history of park and attractive woods. The park would be more attractive for citizen and tourist.

71

13. Seznam použité literatury 1. BRICKELL, Christopher a kol., VELKÁ ENCIKLOPEDIE KVĚTIN A OKRASNÝCH ROSTLIN. Přeložili: RNDr. Hrouda Lubomír, CSc., Mgr. Houdová Věra, RNDr. Pyštek Petr, Ing. Pyšková Jana, RNDr. Skalická Anna, RNDr. Slavíková Zdeňka, CSc., …. vydání. Praha: Ikar 2000. 597 stran. ISBN: 80-7202-719-0.

2. CULEK, Martin, a kol., BIOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Praha: Enigma s. r. o. 1995. 347 stran. ISBN: 80-85368-80-3.

3. HEIKE, Karel, ČESKÉ ZÁMECKÉ PARKY A JEJICH DŘEVINY. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984, 464 stran. 04/40 07-036-84.

4. HEIKE, Karel, MORAVSKÉ ZÁMECKÉ PARKY A JEJICH DŘEVINY. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 312 stran. 04/40 07-107-85.

5. HESSAYON, D. G., OKRASNÉ STROMY A KEŘE V ZAHRADĚ. Přeložil: Ing. Volf Miroslav, CSc. 1. Vydání. Praha Nakladatelství BETADobrovský a Ševčík 1997. 128 stran. ISBN 80-86029-24-7.

6. MARKLEY, Robert, OKRASNÉ DŘEVINY, Rebo productions 2004. 95 stran. ISBN 80-7234-323-8.

7. Městský úřad Klatovy, Technické služby města Klatov, ZF v Lednici na

Moravě,

výzkumný

ústav

okrasného

zahradnictví

Průhonice.

22. seminář. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A VEŘEJNÁ LEZEŇ VE SMĚSTECH A OBCÍCH. 22. ročník. Klatovy 1996. 117 stran. ISBN 80-85116-08-1.

72

8. NOVÁK, Zdeněk, DŘEVINY NA VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍCH. 22 svazek. Praha: Státní ústav památkové péče. 2001.

56. stran.

ISBN: 80-86234-21-5.

9. OTRUBA, Ivan, ZAHRADNÍ ARCHITEKTURA, TVORBA ZAHRAD A PARKŮ. 1. Vydání. ERA Vydavatelství, 2002, 325 stran, Zahradní architektura, Tvorba zahrad a parků, ISBN80-86517-13-6.

10. Památkový ústav v Olomouci, MĚSTSKÉ HISTORICKÉ PARKY. Referáty ze semináře konaného ve dnech 11.-14.9.1995 v Olomouci.

11. PEJCHAL, M., INVENTARIZECE A KLASIFIKACE DŘEVINNÝCH VEGETAČNÍCH

PRVKŮ.

Lednice:

studijní

materiál

pro

předmět

„Dendrologie“, Ústav biotechniky zeleně, ZF MZLU, 1999b. 2002

12. PEJCHAL, M., HODNOCENÍ VITALITY STROMŮ. Lednice: studijní materiál pro předmět „Dendrologie“, Ústav biotechniky zeleně, ZF MZLU, 1999a.

13.

PEJCHAL,

M.,

ETAPIZACE

PĚSTEBNÍCH

A

OBNOVNÝCH

OPATŘENÍCH U DŘEVINNÝCH VEGETAČNÍCH PRVKŮ. Lednice: studijní materiál pro předmět „Ateliéry“, Ústav biotechniky zeleně, ZF MZLU, 2001a.

14. POKORNÝ, Jaromír, Matoušková, V., Konečná, M., STROMY. 1. vydání. Aventinum Nakladatelství s. r. o. 1998, 223 stran, ISBN: 807151-045-9.

15. STEJNBACH, Václav, DOČEKAL Boris, SLAVONICE A OKOLÍ NA STARÝCH POHLEDNICÍCH. 1. vydání. Jihlava: Nakladatelství Listen 2003. 131 stran. ISBN: 80-86526-05-4.

73

16. VERMEULEN, Nico, KOMPLETNÍ ENCYKLOPEDIE STROMŮ A KEŘŮ, Přeložila: MUDr. Koudelková Petra. 2.vydání. Čestlice: Rebo Productions CZ, spol. s r. o. 1998.

74

Přílohy Příloha č. 1, Současné fotografie města

Práce je doplněna o současné fotografie města Slavonic. Jsou zde pohledy na nejbližší okolí města.

V pohledech do dáli je vidět okolí města Slavonice. Jsou zde pole, převážně směřující do vnitrozemí a jsou zde vidět i lesy, které jsou převážně monokulturní z porostu smrků. Dnes na hranici města začíná přírodní park Česká Kanada, který směřuje na západ přes Kunžak na Jindřichův Hradec a na Novou Bystřici.

Pohled směrem k rakouským hranicím z kostelní věže.

(foto č. 17, autor)

75

Pohled na autobusové nádraží a sídliště z kostelní věže (směr sever)

(foto č. 18, autor)

(foto č. 19, autor)

76

Pohledy na veřejné prostranství před kulturním domem

(foto č. 20, autor)

(foto č. 21, autor)

77

(foto č. 22, autor)

78

Příloha č. 2, Historické fotografie

Fotografie Slavonic jsou z let 1898 až 1918, tedy z období rakouskouherské monarchie. Pocházejí ze sbírek Václava Steinbacha.

Pohled na hlavní náměstí (Dolní) s kašnou z kostelní věže

Dolní náměstí (pohled na bývalou školu)

79

Pohled z dolní části Dolního náměstí na kostel a na dnešní speciální školu

Horní náměstí s Jemnickou bránou

80

Lipová alej na potoce, Slavonický potok. Tyto lípy jsou již vykáceny a jsou nahrazeny novou výsadbou, která se prováděla zhruba před 70 – 80 lety. Stromy jsou v současnosti blíže vysázeny k potoku.

Spojovací ulice mezi Horním a Dolním náměstím (pohled z obou stran)

81

Pohled od Jemnické brány na Horní náměstí a na kostelní věž

82

Obsah 1. Úvod .............................................................................................. 1 1.1. Cíl práce ................................................................................. 5 2. Literární část.................................................................................. 7 2.1. Přehled základních pojmů ....................................................... 7 2.2. Náhrada dřevin a změna sortimentu...................................... 11 2.3. Zásady regenerace, obnovy a přestavby DVP ......................... 12 3. Metodika hodnocení dřevin........................................................... 18 3.1. Metodika třídění zeleně a vegetace......................................... 18 3.2. Metodika inventarizace a klasifikace dřevin ........................... 19 3.3. Metodika pěstebních opatření ............................................... 21 4. Přírodní podmínky........................................................................ 23 4.1. Město Slavonice .................................................................... 23 4.2. Biogeografické začlenění........................................................ 23 4.3. Charakteristika bioregionu.................................................... 23 4.5. Horniny a reliéf ..................................................................... 24 4.6. Půdy ..................................................................................... 25 4.7. Biota..................................................................................... 25 4.8. Chráněná území.................................................................... 26 5. Historický vývoj ............................................................................ 27 6. Průzkumy a rozbory ..................................................................... 29 6.1. Podklady ............................................................................... 29 6.2. Terénní šetření...................................................................... 29 6.3. Seznam inventarizovaných DVP ............................................ 29 6.4. Vyhodnocení inventarizace a klasifikace DVP ........................ 30 6.4.1. Slavonice – celkově....................................................... 30 6.4.3. Potok ........................................................................... 35 6.4.4. Park............................................................................. 40 7. Ostatní veřejné prostory města ..................................................... 50

7.1. Ulice města ........................................................................... 50 7.1.1. Výsadby v ulicích ......................................................... 50 7.1.2. Výsadby v úzkých ulicích ............................................. 51 7.1.3. Výsady v širších ulicích ................................................ 51 7.2. Veřejná prostranství.............................................................. 52 7.3. Sídliště.................................................................................. 52 7.4. Hřbitov ................................................................................. 54 8. Východiska návrhu ...................................................................... 56 8.1. Princip a postup obnovy........................................................ 57 8.1.1. Náměstí ....................................................................... 57 8.1.2. Potok ........................................................................... 58 8.1.3. Park............................................................................. 58 8.2. Náplň, provoz a kompozice ..................................................... 60 8.2.1. Etapizace pěstebních opatření u DVP ........................... 61 8.2.2. Cesta k dosažení cílového stavu ................................... 62 8.2.3. Cílový stav ................................................................... 63 9.

Diskuze ....................................................................................... 64

10. Závěr............................................................................................ 66 11. Resumé........................................................................................ 68 12. Summary ..................................................................................... 69 13. Seznam použité literatury............................................................. 72 Přílohy ............................................................................................... 75 Příloha č. 1, Současné fotografie města .............................................. 75 Příloha č. 2, Historické fotografie........................................................ 79 Příloha č. 3, Inventarizační tabulky Příloha č. 4, Mapa č. 1 – inventarizace – náměstí a potok Příloha č. 5, Mapa č. 2 – inventarizace – park