Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Vyhodnocení vlivu chovatelských faktorů na embryonální mortalitu u krav a jalovic holštýnského skotu Disertační práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. Jan Šubrt, CSc.
Ing. Petra Puklová
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma „Vyhodnocení vlivu chovatelských faktorů na embryonální mortalitu u krav a jalovic holštýnského skotu“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Disertační práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího disertační práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Dne 20. 7. 2011 Podpis
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala Prof. Ing. Janu Šubrtovi, CSc. za vedení mé disertační práce, i za poskytnuté připomínky a rady při jejím vypracovávání. Za odbornou a kvalifikovanou pomoc při získávání dat na farmě děkuji MVDr. Dušanu Skripovi, stejně jako MVDr. Marii Kalinové a paní Marii Doležalové, bez jejichž podpory by nebylo možné potřebná data získat. V neposlední řadě patří můj dík za poskytnutí cenných rad i Ing. Radku Filipčíkovi, Ph. D. a Ing. Martinu Hoškovi, Ph. D.
ABSTRAKT Embryonální
mortalita
je
jedním
ze
zásadních
problémů
v chovech
vysokoprodukčních dojnic a jalovic. Studií jsme chtěli zjistit: 1) úroveň pozdní embryonální (časné fetální) mortality u náhodně vybraných 265 krav a 155 jalovic a 2) které z námi zvolených faktorů, kterými byly využitý býk, genetický profil, pořadí laktace, průměrná denní produkce mléka, obsah mléčných složek, hormonální ošetření, žluté tělísko, kondice, hmotnost jalovic, věk, sezóna inseminace, inseminátor, interval od porodu do námi sledovaného zabřeznutí, pohlaví posledního telete a věk při prvním otelení, ovlivňují ztráty gravidity mezi 22. a 42. dnem po inseminaci. Graviditu jsme diagnostikovali ultrasonografem. Vyšetření pro zaznamenání pozdní embryonální mortality jsme provedli šestkrát mezi 22. a 42. dnem gravidity a 90. den gravidity jsme provedli kontrolní vyšetření pro zjištění případné časné fetální mortality. Zjistili jsme, že pozdní embryonální mortalitu krav na úrovni 35,47 % a jalovic 27,74 %. Dále jsme zaznamenali, že na pozdní embryonální mortalitu krav mají vliv tři ukazatele: věk, kondice (P < 0,01) a plemenná příslušnost (P < 0,05); na pozdní embryonální mortalitu jalovic faktory 4 (P < 0,01): věk, sezóna, hormonální ošetření a býk (otec embrya). Klíčová slova: fetální mortalita, věk, býk, kondice, sezóna, hormony, plemenná příslušnost, gravidita
ANNOTATION Embryonic mortality is one of the essential problems in herds of high-producting dairy cows and heifers. Our study was designed to establish: 1) rate of late embryonic (early fetal) mortality in randomly select cows (N = 265) and heifers (N = 155) and 2) whether factors such as the inseminating bull, genetic profile, lactation (parity), medial daily milk production, content of milk components (milk fat, protein, lactosis ets.), previous estrus synchonization, corpus luteum, body condition, weight in heifers, age, season of insemination, number of insemination, artificial insemination technician, interval, sex of the last calf and age at the first parturition affect pregnancy loss from 22 to 42 days of gestation. Pregnancy diagnosis was performed by ultrasonography six times between Day 22 and 42 following insemination – for recognition of late embryonic mortality and Day 90 of gestation – for detection of early fetal mortality. We noted a high late embryonic mortality in cows (35,47 %) and in heifers (27,74 %). Statiscical analysis showed significant effects of three factors - age, body condition (P < 0,01) and genetic profile (P < 0,05) on late embryonic mortality in cows and four factors - age, season, sire and previous estrus synchonization (P < 0,01) on late embryonic mortality in heifers. Keywords: Fetal mortality, Age, Sire, Body condition, Season, Hormones, Genetic profile, Gravidity
OBSAH 1
Úvod ------------------------------------------------------------------------------------9
2
Literární přehled------------------------------------------------------------------- 11 2.1
Stručná charakteristika holštýnského skotu ---------------------------------- 11
2.2
Ekonomický význam reprodukce ----------------------------------------------- 11
2.3
Charakteristika plodnosti skotu------------------------------------------------- 15
2.3.1
Kritéria plodnosti skotu------------------------------------------------------- 16
2.3.2
Činitelé ovlivňující plodnost hospodářských zvířat ----------------------- 16
2.3.3
Faktory abiotických podmínek chovu skotu na jeho plodnost ----------- 18
2.3.4
Vliv výživy na plodnost skotu ----------------------------------------------- 18
2.3.5
Vliv klimatických podmínek na plodnost skotu --------------------------- 22
2.3.6
Vliv způsobu chovu a exploatace skotu ------------------------------------ 23
2.3.7
Vliv věku krav a jalovic na plodnost---------------------------------------- 24
2.3.8
Zdravotní problematika ovlivňující plodnost skotu ----------------------- 25
2.3.9
Vlivy řízené reprodukce skotu a reprodukčního procesu ----------------- 25
2.3.10
Vliv dalších faktorů na úroveň plodnosti skotu---------------------------- 25
2.4
Embryonální mortalita (EM) skotu--------------------------------------------- 25
2.4.1
Příčiny embryonální mortality a abortů------------------------------------- 29
2.4.2
Hormonální řízení pohlavního cyklu---------------------------------------- 30
2.4.2.1
Estrogeny-------------------------------------------------------------------- 31
2.4.2.2
Progesteron (P4) ------------------------------------------------------------ 32
2.4.2.3
Kritická perioda ------------------------------------------------------------ 34
2.4.2.4
Luteinizační hormon (LH), gonadotropin releasing hormon (GnRH) 36
2.4.2.5
Prostaglandin F2 alfa (PGF2α) -------------------------------------------- 36
2.4.2.6
Interferon tau (IFN-τ) ------------------------------------------------------ 37
2.4.3
Vliv více početných porodů na EM ---------------------------------------- 37
2.4.4
Vliv úrovně výživy a energetické bilance na EM ------------------------- 39
2.4.5
Vliv stupně kondice skotu na plodnost (BCS – body condition score) a embryonální mortalitu ------------------------------------------------------- 41
2.4.6
Vliv věku a pořadí laktace skotu (parity) na EM -------------------------- 42
2.4.7
Vliv délky laktace, produkce mléka a mléčných složek na EM---------- 42
2.4.8 2.4.8.1 2.4.9
Patogeny způsobující embryonální mortalitu ------------------------------ 44 Klasifikace infekčních onemocnění narušujících reprodukci --------- 47 Vliv klimatických faktorů a managementu stáda na EM skotu ---------- 50
2.4.9.1
Klimatické vlivy------------------------------------------------------------ 51
2.4.9.2
Management stáda --------------------------------------------------------- 55
2.4.10
Chromozomální aberace a embryonální mortalita------------------------- 58
2.4.11
Vliv imunitního systému matky a interakce embryo – matka na embryonální mortalitu ---------------------------------------------------- 58
2.4.12 2.5
Bovinní trofoblast (bTP-1) a embryonální mortalita skotu--------------- 60
Detekce gravidity a embryonální mortalita (vliv detekce gravidity na embryonální mortalitu) ----------------------------------------------------------- 60
2.5.1
Využití transrektální ultrasonografie---------------------------------------- 60
2.5.2
Palpace per rectum ------------------------------------------------------------ 61
2.5.3
Testy na bázi stanovení hladiny progesteronu (P4) ------------------------ 61
2.6
Terapie a prevence embryonální mortality ----------------------------------- 62
3
Cíl disertační práce ---------------------------------------------------------------- 67
4
Materiál a metodika --------------------------------------------------------------- 68 4.1
Materiál------------------------------------------------------------------------------ 68
4.2
Metody stanovení embryonální mortality ------------------------------------- 70
4.2.1
Zjišťování sledovaných faktorů ovlivňujících EM ------------------------ 70
4.2.2
Použité matematicko statistické analýzy ----------------------------------- 71
5
Vlastní výsledky a diskuse-------------------------------------------------------- 73 5.1
Embryonální mortalita u jalovic ------------------------------------------------ 73
5.2
Embryonální mortalita u krav--------------------------------------------------- 74
5.3
Embryonální mortalita po hormonálním ošetření skotu-------------------- 76
5.3.1
Vliv hormonálního ošetření na pozdní embryonální mortalitu u jalovic 76
5.3.2
Vliv hormonálního ošetření na pozdní embryonální mortalitu u krav--- 78
5.4
Hodnocení vlivu věku skotu na výslednou pozdní embryonální mortalitu------------------------------------------------------------------------------------------ 79
5.4.1
Hodnocení vlivu věku jalovic na pozdní embryonální mortalitu -------- 79
5.4.2 5.5
Hodnocení vlivu věku krav na pozdní embryonální mortalitu ----------- 84
Vliv sezóny na pozdní embryonální mortalitu skotu ------------------------ 89
5.5.1
Hodnoceni vlivu sezóny na pozdní embryonální mortalitu u jalovic---- 89
5.5.2
Hodnocení vlivu sezóny na pozdní embryonální mortalitu u krav ------ 91
5.6
Vliv plemeníka (otce embrya) na pozdní embryonální mortalitu skotu - 93
5.6.1
Vliv plemeníka (otce embrya) na pozdní embryonální mortalitu u jalovic ---------------------------------------------------------------------------------- 93
5.6.2 5.7
Vliv plemeníka (otce embrya) na pozdní embryonální mortalitu u krav 93
Vliv kondice skotu na pozdní embryonální mortalitu ----------------------- 94
5.7.1
Vliv kondice krav na pozdní embryonální mortalitu ---------------------- 94
5.7.2
Vliv kondice jalovic na pozdní embryonální mortalitu ------------------- 96
5.8
Vliv plemenného typu skotu na pozdní embryonální mortalitu krav ---- 99
5.9
Fetální mortalita do 90. dne po inseminaci -----------------------------------102
6
Závěry práce -----------------------------------------------------------------------103
7
Seznam literatury -----------------------------------------------------------------106
8
Seznam tabulek--------------------------------------------------------------------131
9
Seznam grafů ----------------------------------------------------------------------133
10
Seznam zkratek a termínů ------------------------------------------------------134
11
Přílohy ------------------------------------------------------------------------------136
1 ÚVOD Jak je známo, předky dnešního skotu člověk domestikoval asi před 10 tisíci lety, tj. v době počátků vývoje zemědělství. Do té doby byla tato zvířata pouze lovena, především za účelem zisku masa, popř. dalších produktů. V prvopočátku byl skot pouze chován v zajetí, krmen a člověk se seznamoval s jeho vlastnostmi a nároky. Postupně skot ochočoval, učil a začal využívat ve svůj prospěch, např. k produkci mléka, tahu atd. Dalším aspektem domestikace, a to nejen skotu, byl cílený umělý výběr zvířat zařazovaných do reprodukce tak, aby tato odpovídala požadavkům „chovatele“. Tuto etapu můžeme považovat za počátky procesu šlechtění. U domestikovaných zvířat došlo procesem šlechtění k určitým morfologickým i fyziologickým změnám, dále ke změnám chování. Tyto změny byly jednak žádoucí (vysoká mléčná užitkovost, vysoká zmasilost…), jednak nežádoucí (zvýšená vnímavost ke stresu, snížená plodnost…), popř. doprovodné. Umělý výběr společně s přírodními, historickými, společenskými a ekonomickými podmínkami prostředí vedl k vytvoření krajových plemen, v našem případě skotu, která byla dokonale přizpůsobena místním podmínkám. Dalším zušlechťováním krajových plemen selekcí, různými metodami plemenitby, využitím vhodných mutací a techniky chovu došlo k vytvoření nových a výkonnějších plemen požadovaných produkčních směrů. Šlechtěním skotu vznikly v podstatě 3 užitkové typy: skot s užitkovostí mléčnou, masnou a kombinovanou. Člověkem praktikovaná umělá selekce jde často proti selekci přírodní. U zvířat jsou upřednostňovány znaky, které v přírodě znamenají spíše handicap, ale mají souvislost s užitkovostí. Na druhou stranu jsou opomíjeny vlastnosti, jež s užitkovostí přímo nesouvisí, ale mnohdy mají souvislost s reprodukcí, zdravím či konstitucí zvířete. Tyto vlastnosti mohou být umělou selekcí opomíjeny pro svou relativní nepodstatnost, u přírodní selekce by měly přednost. Následkem selekce na vysokou jednostrannou užitkovost je, především u mléčných plemen, zhoršení reprodukčních ukazatelů, vyšší citlivost na podmínky prostředí, více zdravotních problémů atd. Především s reprodukčními a zdravotními problémy jsou dnes spjaty vysoké náklady v chovu vysokoužitkových dojnic. Náklady na veterinárního lékaře, léčiva a úkony související s umělou inseminací, dále ztráty způsobené přebíháním, embryonální 9
mortalitou, aborty, popř. s nízkou životaschopností telat a vysokým brakováním tvoří hlavní část nákladů v chovu skotu.
10
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA HOLŠTÝNSKÉHO SKOTU Nejrozšířenější světové dojené plemeno odvozuje svůj původ z populace
černostrakatého skotu severozápadní Evropy, chovaného původně od Fríska, přes Šlesvicko-Holštýnsko až po Jutsko. Plemeno bylo v minulém století intenzivně šlechtěno v podmínkách Severní Ameriky na funkční mléčný užitkový typ většího tělesného rámce a ušlechtilosti. Vzniklo tak plemeno, které nemá konkurenci v produkci mléka a ovlivňuje, zejména cestou plemeníků, původní populace černostrakatého skotu na celém světě. Současně úspěšně konkuruje a nahrazuje méně výkonná dojená plemena skotu. Při šlechtění je kladen velký důraz na funkční zevnějšek – funkční utváření zádě, končetin a vemene; přičemž stejná váha jako užitkovosti je přisuzována také užitkovému typu. Požadovaný je velký tělesný rámec s vyvinutým středotrupím, KV v dospělosti 147 cm a živou hmotností 680 kg, černostrakaté zbarvení (bílá někdy převažuje). Červený holštýnský skot je variantou červenostrakatou, vyskytuje se u recesivních homozygotů pro červenostrakaté zbarvení. Prvotelky holštýnsko-fríského plemene produkují na vrcholu laktace běžně 30 – 50 kg mléka, krávy na dalších laktacích 50 – 80 i více kg. Vysoká schopnost produkce mléka klade velké nároky na výživu a krmení krav, na udržování reprodukčních funkcí plemenic a celkově na kvalitu chovného prostředí (BOUŠKA et al., 2006).
2.2
EKONOMICKÝ VÝZNAM REPRODUKCE BOUŠKA et al. (2006) i ŘÍHA et al. (2000) se společně s dalšími autory shodují
na tom, že dojnice jsou nejnáročnější ze všech druhů a kategorií hospodářských zvířat chovaných v zemědělských podnicích. Chov dojnic, resp. výroba mléka, je organizačně, materiálově, ekonomicky a pracovně nejnáročnějším odvětvím živočišné výroby. Dále se autoři shodují na tom, že chov dojnic představuje jedno z hlavních odvětví chovu hospodářských zvířat. O jeho ekonomickém významu svědčí i podíl chovu dojených krav na hrubé zemědělské produkci dosahující v ČR asi 15 %. Ekonomické výsledky chovu dojnic v mnoha případech rozhodují o ekonomických výsledcích celého zemědělského podniku.
11
V důsledku schopnosti produkovat telata jsou dojnice základem obměny stáda krav a všech dalších kategorií skotu. Schopnost přeměňovat objemná krmiva na kvalitní živočišné produkty, tj. na mléko a hovězí maso, je hlavní příčinou úzké vazby chovu krav a všech dalších kategorií skotu na zemědělskou půdu. Zvyšuje se význam chovu skotu při udržování trvalých travních porostů zejména v podhorských a horských regionech. Ve všech oblastech má chov skotu pozitivní vliv na úrodnost půdy. Značný význam má chov krav i z hlediska zabezpečení relativně stálých příjmů zemědělských podniků v průběhu roku a vytváření a udržení pracovních míst nejen resortu zemědělství, ale i ve zpracovatelském průmyslu a službách (ŘÍHA et al., 2000). Základním cílem a předpokladem chovu dojnic je dosahování zisku. Proto je nezbytné hledat a využívat veškeré možnosti a rezervy ke zlepšení ekonomických výsledků chovu dojených krav. Patří mezi ně i ukazatele reprodukce plemenic skotu (ŘÍHA et al., 2000). Nejen v chovu skotu platí mnohými autory zmiňovaná zákonitost, že bez reprodukce není produkce. K těmto autorům patří i ŘÍHA et al. (2000) a BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004), v jejichž publikacích je uvedeno, že plodnost krav a jalovic patří spolu s dosahovanou užitkovostí a zdravotním stavem zvířat mezi důležité faktory ovlivňující výrobní a ekonomické výsledky chovu skotu. Ekonomický význam plodnosti krav spočívá v produkci telat a v hormonální stimulaci navazující laktace. Za optimální plodnost se obecně považuje získání jednoho zdravého telete od jedné krávy za rok. BOUŠKA et al. (2006) i BURDYCHA, VŠETEČKA et al. (2004) ve svých publikacích uvádějí, že základní reprodukční ukazatele vykazují dlouhodobé zhoršování nebo stagnaci, čímž negativně ovlivňují ekonomické ukazatele výroby mléka a v chovech s neuspokojivou plodností eliminují ekonomické přínosy zvyšování užitkovosti krav. Na totéž poukazuje i BUTLER (1998), který ve své studii uvádí, že reprodukční výkonnost mléčného skotu klesá déle než 5 desetiletí. Dále udává, že koncepce po první inseminaci poklesly z původních 65 % v roce 1951 na 40 % v roce 1996. DROST et al. (1999), CARTMILL et al. (2001), PANCARCI et al. (2002) uvádějí hodnoty 35 % či míň po synchronizované inseminaci. Nevyhovující plodnost má za následek ekonomické ztráty, které vznikají v důsledku snížení produkce mléka na krávu a rok, nižší produkce telat a vyššího počtu inseminací na zabřeznutí plemenic, ztráty způsobené embryonální mortalitou, tichými 12
říjemi a záněty dělohy, často pak i vyšší potřebou práce. Poruchy plodnosti jsou hlavní příčinou vyřazování krav z chovu, mohou ohrozit obrat stáda dojnic (BOUŠKA et al., 2006; BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). Na vztah plodnosti, resp. embryonální mortality, a ekonomických faktorů poukazuje ve své práci GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006), který pokládá prenatální ztráty za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících reprodukci vysokoprodukčních mléčných krav, jenž má značný vliv na rentabilitu produkce. Uvádí, že k největším ztrátám dochází během rané embryonální periody, a že s intenzifikací produkce roste riziko neinfekční rané fetální ztráty. I VANROOSE et al. (2000) a SANTOS et al. (2004) pokládají zmíněné prenatální ztráty za závažné, také z hlediska ziskovosti produkce. BINELLI et al. (2001) poukazuje nejen na zřetelné ekonomické dopady vysoké mortality na chov skotu, ale i na zvýšený počet neproduktivních dní a zpomalení genetického pokroku. Na fakt, že příjem mléčných a masných farem je přímo závislý na efektivitě reprodukce, poukazují i SANTOS et al. (2004), dále tvrdí, že ztráty březosti mohou mít zdrcující vliv na ekonomickou efektivitu, především u masných stád, jelikož většinu příjmů tvoří prodej telat. SREENAN et al. (2001) sice považují prodloužený postpartální interval, nedostatečné příznaky říje, nedostatečnou detekci říje a chyby při fertilizaci za důležité příčiny reprodukční nedostatečnosti, též avšak za hlavní příčinu ztrát z hlediska reprodukce skotu pokládají časnou embryonální mortalitu. Dle BURDYCHA, VŠETEČKY et al. (2004) vzniká ekonomická ztráta v případě, že plemenice v optimální lhůtě po otelení nezabřeznou nebo jsou z důvodu neplodnosti a poruch reprodukce z chovu předčasně vyřazeny. Vzhledem k citelnému dopadu nepříznivé plodnosti krav na výsledky výroby mléka a jatečného skotu by zabřezávání po 1. inseminaci mělo být o 5 % vyšší a SP a mezidobí by měly být o 10 – 20 dnů kratší. Ke zlepšení průměrných výsledků by přispělo zejména zvýšení plodnosti krav s délkou SP nad 120 dnů. V roce 2004 dosáhl jejich podíl 42 %. Při stávající užitkovosti dojených krav lze za vyhovující ukazatele plodnosti považovat délku inseminačního intervalu do 75 dnů, březost po první inseminaci nad 50 %, inseminační index do 1,5, délku servis periody do 100 dnů a délku mezidobí do 385 dnů. Při užitkovosti nad 7 000 kg mléka na krávu a rok lze tolerovat mezidobí do 400 dnů (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). Několik dalších autorů se shodlo na 13
názoru, že optimální délka inseminačního intervalu a následně i servis periody a mezidobí závisí na dosahované užitkovosti krav. Ekonomickou ztrátu způsobenou prodloužením SP (nad 100 dnů) a mezidobí (nad 385 dnů), tj. nad optimální hranici o jeden až tři pohlavní cykly lze odhadnout na 50 – 70 Kč na den prodloužené SP, resp. mezidobí (BOUŠKA et al., 2006). BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004) orientačně vypočítali ztrátu 67 Kč na krávu a den při prodloužení servis periody o 3 pohlavní cykly, přičemž se na ekonomické ztrátě podílí především: snížení produkce mléka na krávu a rok, nižší produkce telat a náklady na inseminaci. Uvedená orientační kalkulace jen potvrzuje výsledky dalších autorů, kteří se touto problematikou rovněž zabývali. ÓZSVÁRI et al. (2006) analyzovali ekonomické údaje ve 2 maďarských velkokapacitních
holštýnsko-fríských
mléčných
farmách za použití průměrné
užitkovosti a parametrů reprodukce. Roční ztráty způsobené poruchami vyčíslil na 194 – 276 EUR na krávu a celkové roční ekonomické ztráty způsobené reprodukčními poruchami krav se pohybovaly mezi 160 – 320 EUR na krávu. BOUŠKA et al. (2006) tvrdí, že poruchy reprodukce skotu jsou způsobeny ze 60 % nedostatky v organizaci reprodukce a ze 40 % problémy ve výživě a ustájení krav, na uvedených hodnotách se shoduje s řadou dalších autorů. BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004) uvádějí, že poruchy reprodukce plemenic skotu jsou způsobeny ze 40 % nedostatky v managementu, ze 30 % výživou a krmením, z 15 % genetickými dispozicemi, z 10 % nedostatečnou hygienou, infekcemi a parazity a z 5 % podmínkami chovu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, a autoři se v tomto bodě shodují, že reprodukční ukazatele lze mnohdy výrazně zlepšit bez použití ekonomicky náročných opatření, pouze zdokonalením organizace práce – zlepšení evidence, zvýšená péče o telata a jalovice, dokonalejší sledování říjových příznaků, zkvalitnění plemenářské práce, popř. využití přirozeného připouštění. V publikaci BURDYCHA, VŠETEČKY et al. (2004) se uvádí, že zvyšováním dojivosti klesá ekonomická ztráta, vzniklá prodloužením mezidobí. Někteří další autoři se domnívají, že u dojnic s vysokou užitkovostí se vyskytují fyziologicky podmíněné delší laktace, a že z ekonomických důvodů nemusejí mít každý rok tele. Dále, že rozdíly v reprodukci mezi jednotlivými plemenicemi jsou z více než 95 % způsobeny negativními vlivy, jimž lze předejít, minimálně je zlepšit,
14
odpovídajícím managementem a že plodnosti krav s vysokou užitkovostí se musí věnovat stejná pozornost jako zvyšování užitkovosti. Ekonomické ukazatele výroby mléka jsou ovlivněny i optimálním věkem a živou hmotností jalovic při prvním zapuštění, zabřeznutí a otelení. Při dosažení požadované optimální živé hmotnosti je nutno jalovici co nejdříve zapustit a dosáhnout zabřeznutí. Každé prodloužení odchovu nad optimální termín představuje neefektivní zvýšení věku a hmotnosti při zabřeznutí a otelení (ŘÍHA et al., 2000). Prodloužení odchovu je spojeno i se zvyšováním nákladů. Ztráty odchovu jalovic se dle ŘÍHY et al. (2000) pohybují kolem 500 Kč, dle BURDYCHA, VŠETEČKY et al. (2004) kolem 700 Kč na každý další pohlavní cyklus (20 dní). Z uvedeného vyplývá, že se vyplatí věnovat pozornost i včasnému zapojení jalovic do reprodukce. Ve studii GÁBORA et al. (2007) je uvedeno, že u poprvé inseminovaných jalovic se úroveň fertilizace může blížit 100 %. Ztráty mohou být 40 – 45 % mezi 17. – 19. dnem po UI. U opakovaně inseminovaných jalovic nastávají ztráty tak, že se fertilizace blíží 70 % a současně je embryonální mortalita 30 – 35 %, což je nepochybně spojeno i s nemalými ekonomickými ztrátami. Neuspokojivá plodnost může vedle ekonomických ztrát ohrozit prostou reprodukci stávajících početních stavů skotu, proto je nutné věnovat pozornost především zlepšování ukazatelů plodnosti (BOUŠKA et al., 2006).
2.3
CHARAKTERISTIKA PLODNOSTI SKOTU Plodnost je základní biologickou vlastností živých organismů, umožňující jejich
rozmnožování, a tak zachování druhu. U samic savců se pod pojmem plodnost rozumí schopnost pravidelně zabřeznout a rodit dobře vyvinutá a životaschopná mláďata v počtu přiměřeném příslušnému druhu až do vysokého věku. Pravidelná a dobrá plodnost je základním projevem a součástí užitkovosti hospodářských zvířat. Je hlavním předpokladem potřebné reprodukce chovů, zvyšování početních stavů zvířat a zlepšování a rozvíjení jejich užitkových vlastností. Plodnost zaujímá v existenci a rozvoji chovu každého druhu zvířete klíčové postavení a značnou měrou ovlivňuje jeho rentabilnost. Plodnost je také výrazem zdraví a indikátorem dobrého zdravotního stavu určité populace. Určitou skupinu nebo stádo zvířat můžeme totiž povšechně označit za zdravé
15
jen tehdy, když zvířata nejsou zjevně nemocná, dobře prosperují, jsou v dobré kondici a vykazují dobrou plodnost. Trvání a intenzita plodnosti jsou určovány genetickým základem a především existenčními podmínkami. Za příznivých podmínek odchovu probíhají pohlavní funkce nerušeně a plodnost samičích zvířat je uspokojivá. Nesprávným výběrem, zhoršením existenčních podmínek a jednostranným zvyšováním mléčné, masné, pracovní a jiné užitkovosti zvířat jsou nepříznivě ovlivňovány pohlavní funkce a častěji se objevují poruchy plodnosti, resp. úplná neplodnost. Opakem plodnosti je sterilita. Je charakterizována nemožností oplození samice, resp. neschopností přinést zdravé potomstvo. Pojem subfertilita se používá k označení stavu, kdy samice zabřezává jen s obtížemi a dává potomstvo v menším počtu a v dlouhých, ekonomicky nepříznivých intervalech. Pojem infertilita značí neschopnost samice dokončit březost. Nepravidelná a snížená reprodukční schopnost nebo úplná neplodnost jsou závažnými příčinami ztrát v živočišné výrobě, vážně narušují plemenářskou práci a ztěžují ozdravovací akce v chovech hospodářských zvířat (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.1 Kritéria plodnosti skotu Plodnost nebo reprodukční výkonnost zvířat jako druhově rozdílná vlastnost je determinována: dosažením pohlavní dospělosti a věkem při zařazování do reprodukčního procesu, počtem plodů při porodu, frekvencí porodů a časovým odstupem mezi jednotlivými porody, délkou zachování reprodukčních schopností. U samic typicky jednorodých druhů hospodářských zvířat je výrazem dobré plodnosti pravidelné zabřeznutí a porod jednoho zdravého mláděte každý rok. Taková plodnost je z biologického hlediska možná a z ekonomického hlediska výhodná (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.2
Činitelé ovlivňující plodnost hospodářských zvířat
Plodnost, jako základní biologická vlastnost organismu, je určována dědičným založením a působením faktorů zevního prostředí. Určit přesně podíl dědičnosti a
16
zevního prostředí na formování plodnosti u jednotlivých druhů zvířat je velmi obtížné. Ukazuje se, že plodnost a zejména pak stupeň plodnosti jsou především ovlivňovány a nejméně z 80 % určovány existenčními podmínkami zvířat, tj. působením činitelů zevního prostředí. Plodnost je složitá vlastnost, založená polygenně. Přesné určení genotypu je však obtížné, poněvadž jeho realizace ve fenotypu je ovlivňována dalšími činiteli. Dědičnost plodnosti nelze oddělovat od dědičnosti konstituce. Konstituce je ve své podstatě zděděná vlastnost organismu přizpůsobovat sebe a své funkce podmínkám zevního prostředí pro zachování strukturální a funkční tělesné rovnováhy (homeostázy). Funkce organismu, včetně rozmnožovacích, jsou řízeny neuroendokrinním systémem, a proto přizpůsobivost organismu je do značné míry otázkou výkonnosti nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí. U zvířat s pevnou konstitucí, tj. při dědičně podmíněném stabilním neuroendokrinním systému, lze proto očekávat i dobrou plodnost. Naopak u zvířat
konstitučně
slabých,
s nedostatečnou
přizpůsobivostí
a
labilním
neuroendokrinním systémem je plodnost nízká a poruchy plodnosti vznikají mnohem častěji. Četná šetření a genetické analýzy ukazují, že dědičnost jednotlivých ukazatelů plodnosti u samic hospodářských zvířat je velmi nízká. Stupeň heritability plodnosti je nejvýše do 20 %. Zřetelněji se však genetická determinace plodnosti projevuje při vzniku poruch plodnosti. Nízká dědičnost plodnosti je důsledkem ovlivňování reprodukčního procesu velkým počtem vnitřních a vnějších faktorů. Zevní vlivy svým účinkem projevy genotypu ve fenotypu značně modifikují a dědičný podíl na plodnosti i zastírají. Proto také geneticky podmíněné variace ve schopnosti rozmnožování se stávají zřetelnými především při srovnání plodnosti zvířat chovaných za nepříznivých podmínek zevního prostředí. Dědičný podíl na plodnosti je také zřetelnější ve větších stádech zvířat, kde dochází neustále k diferenciaci v rozmnožovacích schopnostech. Velký význam otázce dědičnosti plodnosti přísluší v souvislosti s výskytem některých dědičně podmíněných vývojových anomálií na pohlavním ústrojí samic hospodářských zvířat, způsobujících subfertilitu nebo úplnou sterilitu. Tyto poruchy jsou zpravidla podmíněny monogenně (autozomální dominantní nebo recesivní geny s úplnou nebo neúplnou penetrací) a při nesprávné organizaci reprodukčního procesu mohou svou frekvencí vážně ohrožovat celé chovy. Konečně na plodnosti a reprodukční
17
výkonnosti zvířat se může velmi nepříznivě odrážet i dědičnost četných letálních a subletálních faktorů, způsobujících vysokou prenatální a perinatální mortalitu mláďat. Vzhledem k nízkým hodnotám dědičnosti ukazatelů plodnosti je třeba říci, že samotnou selekcí nelze dosáhnout rychlého pokroku a zlepšení v plodnosti určitých skupin samičích zvířat, zvláště jsou-li populace malé. Ve velkochovech a při masovém provádění umělé inseminace je třeba selekci na plodnost věnovat plnou pozornost. Umožňuje zlepšování dědičného základu na plodnost, rychleji se v chovech zbavovat minus variant a nositelů nežádoucích genetických kombinací, představují sníženou rezistenci k nepříznivým vlivům prostředí, a tak dispozici pro vznik poruch plodnosti. Výsledky dosažené touto cestou jsou velmi cenné, neboť přinášejí pro chov zvířat zlepšení trvalého charakteru. Selekcí na plodnost je možné zvyšovat geneticky podmíněnou rezistenci, systematicky vyřazovat nositele dědičných vloh a fenotypicky defektní jedince, a tak aktivně vytvářet zdraví celých populací (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.3 Faktory abiotických podmínek chovu skotu na jeho plodnost Zevní prostředí a existenční podmínky zvířat ovlivňují plodnost rozhodující měrou. Zevním prostředím se myslí veškeré nedědičné vlivy, které se uplatňují na vývoji jednotlivých vloh a funkcí jednotlivých orgánových systémů z celého organismu zvířete. 2.3.4 Vliv výživy na plodnost skotu Výživa skotu ovlivňuje veškeré funkce organismu, tj. i pohlavního ústrojí, uplatňuje se ve všech fázích reprodukčního procesu a má rozhodující vliv na plodnost. Rozhoduje i náročnosti zvířat na její jednotlivé složky, reaktivnost na určité nedostatky, možnosti vstřebávání živin. Kvantitativní a kvalitativní nedostatky mohou způsobovat komplikace ve výměně látkové a stát se příčinou poruch plodnosti. Složení krmné dávky pro plemenice je nutné věnovat co největší pozornost, aby zajišťovala nejen nutriční a energetickou potřebu, a aby měla příznivý vliv na průběh pohlavních funkcí a plodnost. Vyšší přívod živin urychluje tělesné i pohlavní dospívání Dlouhodobé zkrmování velkých dávek koncentrovaných krmiv vede vedle značného ztučnění i k poruchám pohlavních funkcí (říje, ovulace a vzniku embryonální mortality). Nedostatečná výživa má za následek narušení pohlavních funkcí, které se u mladých zvířat projevuje opožďováním v pohlavním dospívání, u starších zvířat
18
potlačením generativní i vegetativní funkce gonád. Poruchy v činnosti pohlavního ústrojí vyvolané podvýživou se dostavují v závislosti na konstituci zvířete, na stupni podvýživy a délce jejího trvání. Většinou jsou přechodné povahy a po zlepšení výživného režimu dochází k jejich spontánnímu zániku a obnovení plodnosti. Kvalitativní nedostatky se uplatňují se vztahu k plodnosti nejčastěji. Význam kvalitativní karence ve výživě vzrůstá u krav zejména se zvyšující se laktací. U živin a je třeba, aby jejich poměr v krmné dávce byl maximálně vyrovnaný.
Bílkoviny - základní stavební materiál pro obnovu buněk tělesných tkání, k tvorbě pohlavních buněk, řady enzymů a proteohormonů. U zvířat v laktaci je třeba dále krýt jejich potřebu na tvorbu mléka a u gravidních zvířat na tvorbu buněk a tkání vyvíjejících se plodů. V krmné dávce musí být zastoupeny i esenciální aminokyseliny, které mají na plodnost rozhodující vliv. U přežvýkavců zdrojem všech esenciálních aminokyselin může být bachorová mikroflóra, která je schopná syntetizovat i nebílkovinný dusík, ale není schopná uhradit potřebu bílkovin. Při výživě energeticky bohaté na sacharidy a tuky je potřeba bílkovin k udržení dusíkové rovnováhy nižší. U mladých zvířat za gravidity a v době vysoké laktace se potřeba bílkovin zvyšuje a poměr se sacharidy poněkud zužuje. Mírné zvýšení bílkovin v krmné dávce vede ke zlepšení plodnosti. Nadměrný přívod bílkovin působí na plodnost plemenic depresivně. Vyvolané změny v acidobazické rovnováze způsobují poruchy systému. Nepříznivěji na průběh pohlavních funkcí a plodnost zvířat působí nedostatečný přívod bílkovin. Dochází k nedostatečným projevům říje, objevují se poruchy v zrání a ovulaci folikulů, pohlavní buňky se stávají méně životnými a zvyšuje se časná embryonální odúmrť. U mladých zvířat se značně opožďuje puberta. Extrémní nedostatek trvající delší dobu vede u dospělých zvířat k atrofii celého pohlavního ústrojí a k úplnému zániku pohlavních funkcí.
Sacharidy – hlavní a nejsnáze mobilizovatelný zdroj energie v těle. Nezdá se, že by měly specifický účinek na průběh pohlavních funkcí. Zvýšený přívod krmiv obsahujících jednoduché cukry u samic urychluje nástup 1. poporodní říje a zvýrazní její příznaky. Při hypoglykémii se snižuje tvorba gonadotropinů.
Lipidy – v krmivech jsou důležitými nositeli v tuku rozpustných vitaminů – A, D, E, které mají bezprostřední vztah k plodnosti. 19
Minerální látky – představují důležitou součást biologicky účinných, u nichž se vyskytují v různých vazbách. Nedostatečný či nadbytečný přívod některých z nich může vážně narušovat průběh pohlavních funkcí a plodnost. Jejich potřeba v krmné dávce je do značné míry kolísavá a je ovlivňována druhovou příslušností, rozdílnou resorpční schopností, vzájemným poměrem a poměry ve využití přijatých látek v organismu, u laktujících zvířat pak množstvím vylučovaných minerálních látek v mléce a u březích zvířat potřebou pro vývoj plodu.
Fosfor (P) má důležitou úlohu v organismu zvířat a úzký vztah k plodnosti. Denní potřeba na krávu je 20 – 25 g + 2 g na každý litr vyprodukovaného mléka. Při nedostatku P ve výživě zvířat dochází k opožděnému pohlavnímu dospívání, k poruše funkce ovarií, k nedostatečným projevům říje a významně klesá procento zabřeznutí. Přídavek P při jeho nedostatku v krmivu ovlivňuje plodnost pozitivně. Předávkování P má však účinek opačný.
Vápník (Ca) - při předávkování se snižuje koncepční schopnost krav a prodlužuje se doba od 1. inseminace do zabřeznutí. Nadměrné podávání Ca vede ke zvýšenému vylučování P z organizmu zvířete, a tím k jeho nedostatku. Nejpříznivější poměr Ca: P z hlediska plodnosti je 2 - 2,5 : 1, při užším nebo širším poměru vznikají poruchy plodnosti. Oba prvky musí být také ve správném poměru k bílkovinám. Optimální stav pro plodnost je na každých 100 g stravitelných bílkovin 5 - 7 g Ca a 3 - 4 g P.
Hořčík (Mg) - nedostatek zvyšuje neuromuskulární dráždivost a dochází ke stavům tetanie. Zvlášť citlivá jsou březí zvířata.
Sodík a draslík (Na a K) – jejich optimální poměr v krmné dávce je 1 : 6. Při nadbytku K se poměr rozšiřuje a plodnost je nepříznivě ovlivňována. Zejména se objevují edematózní zduření sliznic pohlavního ústrojí, zvýšená tvorba hlenu, snižuje se rezistence vůči infekci, vznikají katarální endometritidy a zhoršují se výsledky inseminace.
Mangan (Mn) ovlivňuje vývoj a funkci pohlavního ústrojí, nedostatek způsobuje opoždění v pohlavním dospívání, oslabení ovariální činnosti a snižuje koncepční schopnosti. U krav při nedostatku dochází k značnému snížení plodnosti.
20
Měď (Cu) v plodnosti - její význam spočívá v tom, že stimuluje ovulaci a napomáhá udržet rezistenci sliznic vůči infekci. Nedostatek zvyšuje dispozici k endometritidám a u březích zvířat dochází ke zmetání, k předčasným porodům a k porodům slabých mláďat.
Zinek (Zn) je součástí buněčných jader. Jeho potřeba stoupá, je-li v nadbytku Ca. Nedostatek Zn může vyvolat parakeratozu a spolupůsobit při vzniku poruch plodnosti.
Jód (I) je nepostradatelný pro normální funkci štítné žlázy. Jeho úloha při rozmnožování spočívá hlavně v nespecifickém působení na tkáně. Nedostatek vede u mladých zvířat k opožďování pohlavní dospělosti a u dospělých se projevuje zvýšeným výskytem bezsymptomatické sterility, zvýšenou
frekvencí
výskytu
zadrženého
lůžka
a
prodlužováním
postpartálního anestru.
Vitaminy jsou velmi důležitou součástí výživy. Při nedostatku dochází k narušení funkce četných orgánů, snižuje se rezistence vůči infekci, růstová a produkční schopnost a více nebo méně jsou ovlivněny i reprodukční vlastnosti zvířat.
Vitamín A má velmi úzký vztah k plodnosti a jeho karence ohrožuje průběh kterékoliv fáze reprodukčního cyklu. Zvířata ho ponejvíce přijímají ve formě provitaminu. Nedostatek u mladých zvířat zpomaluje růst pohlavních žláz a opožďuje pohlavní dospívání. U krav se dostavují ovariální dysfunkce, které jsou výsledkem nedostatečné nebo porušené funkce předního laloku hypofýzy. Dalším projevem nedostatku je snížená rezistence epitelů sliznic vůči infekci, suchost sliznic, zejména poševní předsíně a pochvy, a vznik zánětů vývodných cest pohlavního ústrojí a časté přebíhání. U březích zvířat vzrůstá embryonální mortalita a odúmrť plodů s následnou mumifikací, zmetání, porody málo životaschopných a odolných mláďat, po porodu pak zadržení lůžka, atonie dělohy a zpomalení involuce dělohy.
Vitamín D se uplatňuje prostřednictvím regulace metabolismu Ca a P, jehož porucha se může nepříznivě odrážet na průběhu pohlavních funkcí.
Vitamín E – antisterilní – synergista A při vzniku poruch plodnosti. Jako synergista A se podílí na zachování normální struktury a funkce sliznic pohlavního ústrojí. Jeho nedostatek je dáván do příčinné souvislosti
21
se vznikem
embryonální
mortality
v důsledku
poruch
krvení
a
degenerativních změn v děložní stěně (KUDLÁČ et al., 1987). Speciálně deficit vitaminu A či Cu, Zn a I, které jsou regulátory metabolismu, může způsobit embryonální mortalitu (GRAHAM et al., 1995).
Sexuálně aktivní látky – např. fytoestrogeny (isoflavony a kumestany), které působí v organismu zvířat jako estrogenní hormony. Představují normální součást rostlin (červeného jetele, vojtěšky, kukuřičné siláže) a fylogeneticky fixovaný rezervoár přirozeně stimulující pohlavní funkce samičích zvířat - příznivý vliv zelené píce na plodnost. Jsou-li v rostlinách ve velkém množství a ty jednostranně zkrmovány po delší dobu, dochází k jejich kumulaci v organismu plemenic a mohou nepříznivě ovlivňovat jejich
reprodukční
funkce
a
fertilitu.
Jsou
charakterizovány
hyperestrogenním syndromem: edematózní zduření vulvy, hyperémie poševní sliznice, pootevření děložního krčku a zvýšený výtok řídkého hlenu z pohlavního
ústrojí.
V důsledku
edematózního
prosáknutí
dochází
ke zvětšování dělohy, na ovariích se objevují poruchy ve zrání a ovulaci folikulů a později až ovariálních cysty. Pohlavní cyklus se stává nepravidelným a při zapuštění se významně snižuje procento koncepce. U březích zvířat se dostavují výhřezy pochvy a popsán je i výskyt abortů. Nepříznivě může být ovlivněna i sekrece mléka. Nepříznivý vliv nadměrného přívodu fytoestrogenů se projevuje dříve u mladých, pohlavně dospívajících plemenic než u starších zvířat. Dalšími sexuálně aktivními látkami jsou antiestrogeny, antigonadotropiny a antityreoidální látky. Jejich význam v etiologii poruch plodnosti je však zanedbatelný (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.5 Vliv klimatických podmínek na plodnost skotu Klimatické podmínky jsou komplexním faktorem vnějšího prostředí.
Světlo je nejvýznamnějším faktorem vnějšího prostředí, působí regulačně na pohlavní činnost zvířat. Ovlivňuje funkci gonád prostřednictvím hypotalamohypofyzárního systému a především se uplatňuje intenzita a délka doby působení světla. Nejaktivnější částí slunečního spektra jsou UV-paprsky.
22
Zásluhou zlepšené a rovnoměrné výživy v průběhu celého roku u většiny druhů plemenic se stal vliv světla na pohlavní činnost méně výrazným.
Teplota je v průběhu ročního období v závislosti na zeměpisné šířce velmi proměnlivý faktor. Termoregulační mechanismy kůže zvířat však umožňují značnou přizpůsobivost teplotním změnám. U krav se optimální teplota pro průběh pohlavních funkcí pohybuje kolem 12 ºC. Extrémně nízké nebo vysoké teploty narušují vážně průběh pohlavních funkcí a mohou způsobit až úplnou sterilitu. Stálé horké léto působí na fertilitu nepříznivěji než intermitující vysoké a nízké teploty. Četná pozorování ukazují, že za mírné zimy je u krav lepší zabřezávání, zatímco při silných mrazech je říje nevýrazná a procento koncepce nízké.
Roční doba ovlivňuje plodnost zvířat především prostřednictvím periodicky se opakujících změn v délce dne, teploty a úrovně výživy. V našich poměrech můžeme u krav pozorovat na křivce plodnosti zpravidla dva poklesy (léto a zima). Vrcholy v reprodukční aktivitě a nejlepší zabřezávání zjišťujeme v jarních a podzimních měsících. U pohlavně dospívajících jalovic bylo prokázáno, že na jaře u nich dorůstá větší počet folikulů než na podzim.
Tlak vzduchu a meteorologické podmínky
Vyšší tlak, časté srážky a změny počasí – u krav se zvyšuje výskyt říjí a je pozorována vyšší koncepce.
Dlouhotrvající nízký tlak a nepříznivé sychravé počasí – u krav zvýšená tendence k výskytu tichých říjí.
Bouřky ovlivňují psychiku zvířat, a tak nepřímo negativně i průběh pohlavních funkcí
Mikroklima stájí významně ovlivňuje plodnost zvířat. Vysoká relativní vlhkost ve stáji, vysoká teplota a silné proudění vzduchu působí na plodnost nepříznivě. Jako optimální hodnota pro teplotu ve stáji se zřetelem na plodnost je udáváno 12 ºC, pro relativní vlhkost méně než 75 % (KUDLÁČ et al., 1987).
2.3.6 Vliv způsobu chovu a exploatace skotu U zvířat trvale ustájených bez možnosti pohybu a pobytu na slunci a čerstvém vzduchu je zaznamenávána horší plodnost. Zvyšuje se zejména výskyt tiché říje a poruchy ovulace. Naopak u krav pravidelně vyháněných do výběhu a na pastvu s možností pohybu jsou zvýrazněny zevní příznaky říje a je vyšší procento koncepce. 23
Rovněž je prokázáno, že se poněkud snižuje procento oplození po první inseminaci se stoupajícím počtem krav ve stádě. Nelze však vyloučit, že ve velkých koncentracích zvířat se primárně uplatňují na snížení plodnosti jiné faktory. Jednostranná nadměrná exploatace zvířat může rovněž způsobovat poruchy plodnosti. Přetěžování organismu nebo některých orgánů zvířete se nepříznivě odráží ve funkci pohlavního ústrojí. Geneze poruch plodnosti vznikajících v důsledku nadměrné exploatace je nejčastěji vysvětlována útlumem nebo poruchami funkce hypotalamo-hypofyzárně-ovariálního systému nebo jako následek poruch ve výměně látkové. Relativně nejčastěji u domácích zvířat dochází k útlumu pohlavních funkcí nebo k projevům snížené plodnosti v souvislosti s laktací. V zásadě se však má za to, že mezi laktací a reprodukcí nemusí vzniknout disharmonie, pokud výše produkce mléka nepřekračuje z biologického hlediska únosnou míru, organismus dostává v krmné dávce veškeré potřebné živiny a nedochází k jeho kvantitativnímu nebo kvalitativnímu hladovění. Při nadměrně vystupňované produkci mléka vzniká negativní vztah k plodnosti. Poruchy plodnosti se dříve a častěji objevují u krav vykazujících příkře nebo nepravidelně probíhající laktační křivku. Hlavními formami poruch plodnosti a snížené plodnosti zaviněnými nepřiměřeným způsobem chovu a nadměrnou exploatací jsou poruchy v průběhu pohlavního cyklu, v růstu a zrání folikulu včetně acyklie a předčasná embryonální odúmrť (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.7 Vliv věku krav a jalovic na plodnost Věk samičího pohlaví skotu ovlivňuje úroveň pohlavních funkcí a reprodukční schopnost zvířat, která se v průběhu ontogeneze mění. Dostavením se pohlavní dospělosti jsou dány předpoklady pro oplození a první graviditu. Zvířata jsou však využívána k plemenitbě teprve po dosažení určitého stupně tělesné dospělosti. Je-li však zapuštění mladých zvířat dlouhou dobu odsunováno, vznikají těžkosti se zabřeznutím. U krav stoupá plodnost do 4. laktace, tj. do věku asi 6 roků, zůstává na dobré úrovni při 5. – 7. laktaci a později klesá, výrazněji po 10. roce věku, i když v chovech se setkáváme s mnohem staršími zvířaty se znamenitými reprodukčními schopnostmi. Taková zvířata je třeba vždy hodnotit jako konstitučně pevná, s dobrými vlohami pro plodnost a vysokou rezistencí proti nepříznivému působení podmínek zevního prostředí (KUDLÁČ et al., 1987).
24
2.3.8 Zdravotní problematika ovlivňující plodnost skotu Plodnost skotu může být ovlivňována nejrůznějšími původci onemocnění, zejména pak původci infekce pohlavního ústrojí samic a podle své povahy i odolnosti napadeného organismu způsobují různě závažná onemocnění, narušující dočasně nebo i trvale reprodukci. Vlastními původci onemocnění jsou nejčastěji různé viry, mykoplazmata, bakterie i protozoa a některé písně (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.9 Vlivy řízené reprodukce skotu a reprodukčního procesu S intenzifikací a postupným zaváděním vysokého stupně mechanizace až automatizace biologických procesů v chovu skotu dochází ke změnám v organizaci reprodukčního procesu a plodnost zvířat je stále více ovlivňována chovatelem, který se může dopouštět chyb ve výběru říjících se zvířat, v určení optimální doby inseminace nebo je prováděn nedokonale inseminační úkon apod. Správně a citlivě prováděný inseminační úkon vyvolává dostatečná podráždění a vzruchy pro průběh ovulace a přechod spermií k vajíčku. Za přítomnosti plemeníka však probíhají pohlavní funkce u samic na vyšší úrovni a dosahovaná plodnost je vyšší (KUDLÁČ et al., 1987). 2.3.10 Vliv dalších faktorů na úroveň plodnosti skotu Plodnost samic ovlivňuje řada dalších faktorů zevního prostředí. Např. přemísťování zvířat, rušivé vlivy a nepříjemné psychické vjemy apod., které způsobující u nich stresovou situaci. Po transportu do nového prostředí se musí zvíře nejdříve adaptovat, při změně geografických podmínek aklimatizovat, což se nepříznivě odráží na jeho plodnosti. U citlivých zvířat se může zhoršovat plodnost i jen při časté změně místa ve stáji. Obecně platí, že adaptace trvá tím déle, čím větší jsou rozdíly mezi novými a starými podmínkami prostředí. Přitom má vždy velkou úlohu přizpůsobovací schopnost organismu plemenice a její celková konstituce (KUDLÁČ et al., 1987).
2.4
EMBRYONÁLNÍ MORTALITA (EM) SKOTU Embryonální perioda gravidity trvá od koncepce do konce diferenciace orgánů (cca
42. dne) a fetální perioda začíná 42. den a končí porodem (LÓPEZ-GATIUS, HUNTER, 2005). S tímto časovým obdobím dělením se shodují i BURDYCH,
25
VŠETEČKA et
al. (2004), McNEILL et
al. (2006)
uvádí embryonální
periodu do 45. dne gravidity. Dále autoři dělí embryonální periodu na časnou (ranou) a pozdní. O rané hovoří cca do 15. – 17. dne gravidity a pozdní náleží do období od 15., resp. 17. dne do 42., resp. 45. dne gravidity. Dle KUDLÁČE et al. (1987) se embryonální mortalitou čili ranou odúmrtí zárodku rozumí odumření a zánik oplozených vajíček a embryí v raných stadiích gravidity. Dochází k ní především do vytvoření plodových obalů a jejich spojení s dělohou, tj. v době, kdy přežití embrya je kromě genetického založení ovlivňováno kvalitou a kvantitou výživných látek v uterinním sekretu a kdy je embryo nejsnáze zranitelné. BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004) charakterizují embryonální mortalitu jako odumření zárodku cca do 42. dne po oplození, tj. do stadia, v němž jsou založeny všechny orgány a kdy je zformována placenta. McNEILL et al. (2006) ve své práci uvádí, že embryonální mortalita zahrnuje ztráty embryí během období od fertilizace po dokončení stadia diferenciace, což je u krav asi 45. den gravidity. Autoři včetně SANTOSE et al. (2004) dělí embryonální mortalitu na časnou (ranou) a pozdní, přičemž o rané embryonální mortalitě hovoří do cca 15. – 17. dne po oplození a pozdní embryonální mortalitě přiřazují časovou periodu od 15. – 17. dne do ukončení diferenciace orgánů, tj. do 42., resp. 45. dne po oplození. V následujícím období jde pak o mortalitu fetální či abortus. Ztráty gravidity v důsledku embryonální mortality odhadují BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004) na 10 – 20 %. Tyto hodnoty odpovídají závěrům KUDLÁČE et al. (1987), který zdůrazňuje to, že i v dobrých chovných podmínkách odumírá z nejrůznějších důvodů až 20 % uvolněných a oplozených vajíček, což je normální míra embryonální mortality vzniklá v důsledku působení dědičných letálních faktorů, polyploidie, chromozomálních aberací, porušených vztahů mezi plodem a matkou, nepříznivých vlivů zevního prostředí. Autoři též upozorňují na různý rozsah embryonální mortality s ohledem na různá stáda a chovatelské podmínky, kdy ve stádech s problematickou plodností rozsah embryonální mortality vzrůstá na 40 % a více. LÓPEZ-GATIUS et al. (1996) a HANZEN et al. (1999) odhadují embryonální mortalitu na 20 – 40 %, podobné rozmezí uvádějí i LAMMING, ROYAL (2001), výše rané embryonální mortality se v jejich studii pohybovala mezi 24 – 40 %. Hodnocení rozsahu a načasování embryonální mortality u inseminovaného skotu provedli i
26
SREENAN, DISKIN (1986) a zaznamenali celkovou ztrátu gravidity do 42. dne 33 35 %. Dle SMITHA a STEVENSONA (1995), INSKEEPA (2002), SILKEHO et al. (2002) a NATIONA et al. (2003) je jedním z faktorů snižujících efekt reprodukce ztráta gravidity po provedené rané diagnostice gravidity, tj. 24. - 26. den po inseminaci. Různé studie poukazují na to, že 7 – 33 % gravidit u laktujících dojných krav se ztratí mezi 28. a 98. dnem a DAILEY et al. (2002) předpokládá největší ztráty do 45. dne gravidity. AYALON (1978) tvrdí, že nejvíc ztrát nastane u subfertilních dojných krav 6. – 7. den po inseminaci, resp. do 15. – 18. dne (SREENAN, DISKIN, 1986) po inseminaci a McNEILL et al. (2006) uvádí, že až 80 % všech embryonálních ztrát u skotu nastává do 16. dne po inseminaci. PETERS (1996) udává, že během 1. 3 týdnů života se ztratí asi 25 % embryí. I VANROOSE et al. (2000) tvrdí, že embryonální mortalita má značný dopad na fertilitu domestikovaných zvířat s tím, že k většině embryonálních ztrát dochází během prvních dnů po fertilizaci a během implantace. Neinfekční vlivy, pak podle autora, způsobují cca 70 % embryonální mortality. Ve studii HUMBLOTA (2001) je uvedeno, že raná embryonální mortalita, v kombinaci se špatnou fertilizací, se pohybovala mezi 20,5 – 43,6 % a DISKIN, SREENAN (1980) zjistili embryonální mortalitu mezi 8. a 16. dnem gravidity téměř 30 %. Autoři, kteří zjišťovali pozdní embryonální mortalitu, se shodují na tom, že je podstatně nižší než časná embryonální mortalita, v různých studiích se její výše pohybovala mezi 8 a 17,5 % (DISKIN, SREENAN, 1980; HUMBLOT 1991 a 2001; MIALON et al., 1993; ROCHE et al., 1981). BEAL et al. (1992) sledoval pozdní embryonální mortalitu (mezi 30. a 45. dnem) u dojného skotu. Se svými zjištěnými 12,8 % se neliší od uvedených autorů. Dále však tvrdí, že je hodnota vyšší než u masných krav. ROMANO et al. (2007) zjistil při své studii pozdní embryonální mortalitu na úrovni 10 % BALL (1978) sledoval embryonální/ fetální mortalitu mezi 14. a 70. dnem po inseminaci, tato se pohybovala na úrovni 10 – 28 % a SANTOS et al. (2001) u laktujících dojných krav pozoroval embryonální/ fetální mortalitu mezi 28. a 90. dnem a zjistil, že se pohybovala na úrovni 19 %. STARBUCKOVÁ et al. (2004) udává embryonální/ fetální mortalitu, mezi 5. a 9. týdnem gravidity, na úrovni 11,4 %. U skotu je fetální mortalita obvykle méně častá než embryonální mortalita a její příčiny nejsou obvykle určeny (SANTOS et al., 2004). Autor ve své publikaci dále uvádí, že když veterinární diagnostická laboratoř sumarizovala počet a příčiny abortů 27
u skotu, byly závěry takové, že u 55,9 % (ze vzorku 1486 abortů) došlo k poškození plodu nebo byla příčina infekčního původu, avšak u 44,1 % nebyly příčiny zjištěny. Čistě fetální ztráty jsou odhadovány dle autorů na 5 (LAMBERT et al., 1991) – 10 % (LÓPEZ-GATIUS et al., 1996), ROMANO et al. (2007) zjistil při své studii fetální mortalitu nepatrně nižší - 4,5 %. U SREENANA, DISKINA (1986) byly po 42. dnu ztráty mezi 5 - 8% a FORAR et al. (1995) uvádí, že frekvence fetální mortality u skotu se pohybuje v rozmezí 0,4 - 10,4 %. U jalovic mléčných i masných je embryonální i fetální mortalita obvykle nízká, pohybuje se mezi 2,5 a 4,2 % (SANTOS et al., 2004). Literatura uvádí poznatek, že riziko fetální ztráty v dnešním systému managementu mléka roste (FORAR et al., 1995), a že časná fetální mortalita je akceptovatelná do výše 10 % (THURMOND, PICANSO, 1990). Podle SANTOSE et al. (2004) záleží při sledování fetální mortality na tom, kdy je provedena diagnostika gravidity. Pokud je provedena před 35. dnem, roste logicky velikost fetální mortality, jelikož dochází k připočtení pozdní embryonální mortality, k níž došlo před 42. dnem gravidity. Autoři, kteří hodnotili fetální mortalitu u příjemkyň embryí, zjistili rozsah abortů po 60. dnu 4,7 (HASLER et al., 1987) - 5,3 % (KING et al., 1985). CHAGAS e SILVA et al. (2002) ve své rozsáhlé studii embryotransferu pozorovali, že fetální mortalita mezi 45. – 60. dnem až termínem porodu byla ovlivněna typem recipientky a typem embryotransferu. Odumření embrya či plodu je známé u všech druhů domácích zvířat. Embryonální mortalita je výrazně vyšší u samčích jedinců, což je podmíněno určitou nesnášenlivostí mezi trofoblastem embrya a dělohou matky a možností přechodu protilátek od matky k embryu, které způsobují jeho uhynutí. Klinická diagnostika embryonální mortality je in vivo obtížná, na čemž se s KUDLÁČEM et al. (1987) shodují i BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004). Odumřelá embrya jsou většinou v pohlavním ústrojí resorbována a jen zřídka dochází k jejich vypuzení KUDLÁČ et al. (1987). Dojde-li k embryonální mortalitě dle BURDYCHA, VŠETEČKY et al. (2004) do 12. dne, dle KUDLÁČE et al. (1987) do 15. dne a dle SANTOSE et al. (2004) do 15. – 17. dne po oplození, není estrální cyklus změněn. Při embryonální mortalitě po 12., resp. 15. – 17. dnu, nastává situace, že nejdříve dochází k resorpci embrya, poté zaniká žluté tělísko a cyklus se obnoví – estrální cyklus je nepravidelný a prodloužený (BURDYCH, VŠETEČKA et al., 2004). 28
Výše uvedené se týká embryonální mortality u samic uniparních zvířat, tj. i krav a jalovic. U multiparních zvířat zpravidla odumírá jen část raných embryí a zbývající se vyvíjejí normálně. Rozdíl mezi počtem žlutých tělísek a živých plodů v děloze určuje míru embryonální mortality. Co se týká odumření plodu (fetu), může být tento jako cizí předmět z dělohy vypuzen, nebo je v ní zadržen a podléhá postmortálním změnám. Při odumření a zadržení plodu v děloze nejčastěji dochází k jeho mumifikaci, maceraci nebo v případě proniknutí hnilobných zárodků do dělohy k hnilobnému rozkladu - emfyzému (KUDLÁČ et al., 1987 CUPÁK, 1962). Předčasné přerušení gravidity a vypuzení plodu neschopného extrauterinního života se nazývá zmetání (abortus). 2.4.1 Příčiny embryonální mortality a abortů Příčiny lze dělit několika způsoby (KUDLÁČ et al., 1987) Příčiny vycházející ze samého konceptu, resp. ze vztahu mezi embryem a matkou: brzy zanikají zygoty či časná embrya s různými chromozomálními defekty, jejichž výskyt se zvyšuje hlavně při úzké příbuzenské plemenitbě. Příčiny vycházející i idiotypu matky a jejího tubálního a děložního prostředí: poruchy hormonální rovnováhy, větší počet embryí a limitovaná úživná kapacita dělohy, věk matky, laktace, abnormální stavy vejcovodů a dělohy, nedokonale synchronizovaná funkce ovarií a vývodných pohlavních cest, nerovnováha v poměru mezi estrogenem a progesteronem. Příčiny vycházející z matky a vyvolané nepříznivými životními podmínkami zevního
prostředí:
výživa,
klimatické
podmínky,
způsob
chovu
a
zoohygienické poměry - KUDLÁČ et al. (1987) a CUPÁK (1962). Neinfekční – u všech HZ nezávisle na pokročilosti gravidity; méně časté jsou u skotu (syndesmochoriální placenta – pevnější spojení). Příčiny jsou exo i endogenní, obtížně prokazatelné a často je nelze určit: prudké pohyby, upadnutí, skoky, chůze v nerovném terénu, vysilující běh nebo tah, přeprava, surové zacházení, tepelný stres, stres, alimentární intoxikace, neodborné či nešetrné vyšetření a zákroky u gravidních samic, podání luteolytik nebo látek vyvolávajících kontrakce dělohy, poruchy neuroendokrinní regulace, působení letálních a semiletálních faktorů genetických, příbuzenská plemenitba, geneticky 29
podmíněná dispozice ke zmetání, vývoj více plodů v děloze uniparních zvířat, konstituce matky – zušlechtěná plemena jsou náchylnější. U krav se považuje deficit progesteronu za jednu z hlavních příčin zmetání. Infekční – zaviněné bakteriemi, viry, mikromycetami či parazity. Některé mikroby způsobující aborty, jsou značně rozšířené, jiné vyvolají zmetání pouze příležitostně. Původci pronikají do těla gravidních zvířat nejčastěji sliznicí trávícího, respiračního nebo urogenitálního ústrojí. K infekci dělohy, placenty a plodu dojde lymfatickou nebo krevní cestou, popř. ascendenční infekcí z pochvy. Mikroby provokují syntézu PGF2α, luteolýzu a deficit progesteronu. Zmetání mohou vyvolat mikrobní toxiny, aniž došlo k infekci dělohy. Sporadický – ojedinělý abortus různé etiologie Hromadný
epizootický – rozšířené na velkém území
enzootický – v určitých lokalitách
Symptomatický – v průběhu některých onemocnění Spontánní Provokovaný (umělý) – po nevhodném spáření, ze zdravotních důvodů, dvojčata u klisen… Raný – v raných stadiích gravidity (embryonální mortalita), resorbce zárodku; u multiparních zvířat nedojde k přerušení gravidity
Pozdní – v posledním trimestru gravidity 2.4.2 Hormonální řízení pohlavního cyklu Normální průběh gravidity je podmíněn a zajišťován funkcí četných orgánových systémů a zejména tvorbou a působením některých hormonů ve vzájemném optimálním poměru. Zdroji těchto hormonů jsou především hypofýza, vaječníky a placenta. Významnou měrou je gravidity také ovlivňována hormony podílejícími se na řízení látkové výměny matky a placenty. Vytvořením fetálních endokrinních žláz zasahují do gravidity a vývoje plodu i v nich vytvářené hormony a vznikají složité a mnohostranné vztahy mezi matkou, placentou a plodem a naopak. Zdá se, že pro normální průběh a zdárné dokončení gravidity jsou z počátku nejdůležitější hypofyzární a ovariální hormony matky, později pak placentární a z části i fetální hormony. Embryo, později plod s placentou, a mateřský organismus představují nedělitelnou funkční
30
jednotku, která ve svém celku a vzájemné souhře zajišťuje normální vývoj gravidity od samého jejího vzniku až do dokončení (KUDLÁČ et al., 1987). Základními a nejdůležitějšími hormony na počátku gravidity jsou hypofyzární gonadotropiny a ovariální progesteron a estrogeny. V pozdějších stadiích gravidity s charakteristickými druhovými rozdíly se zdroj tvorby pohlavních hormonů ještě rozšiřuje o placentu. Produkce hypofyzárních gonadotropinů se během gravidity podstatněji nemění a zůstává na nízké úrovni. Podstatněji se však s postupující graviditou zvyšuje hladina luteotropní hormon (LTH) placentálního původu (KUDLÁČ et al., 1987). 2.4.2.1 Estrogeny Ovarium je prvotním zdrojem estrogenu mezi 20. a 60. dnem gravidity, placenta se do 50. dne uplatňuje jen málo (ROBERTSON, KING, 1979; PATEL et al., 1999). Hladina estrogenů v organismu se s určitými druhovými rozdíly více méně pravidelně zvyšuje s postupující graviditou a nejvyšší hodnoty lze zaznamenat ke konci gravidity a těsně před porodem (KUDLÁČ et al., 1987). Hlavní úloha estrogenů v graviditě spočívá především v tom, že na počátku stimulují růst a dělení epiteliálních buněk a žlázek (hyperplazie), dále působí na hypertrofii svalových vláken a růst dělohy, ukládání glykogenu v muskulatuře děložní a zvyšují obsah ve vodě rozpustných mukoproteinů a obsah vody téměř v celém pohlavním ústrojí. Tyto účinky usnadňují adaptaci dělohy k přítomnosti zárodku a plodu, její růst a umožňují splnit zvýšené požadavky na látkový metabolismus (KUDLÁČ et al., 1987). STARBUCKOVÁ et al. (2004) zjistila, že se zvyšující se hladinou estradiolu v 5. týdnu roste udržení gravidity v 7. týdnu, ale tento efekt nemá vliv v 9. týdnu. Oproti tomu BRIDGES et al. (2000) zjistil, že u masných krav s nově indukovaným žlutým tělískem se udrželo více gravidit, když byla 31. – 35. den gravidity koncentrace estradiolu menší. Z výsledků jiných studií vyplývá, že estradiol buď není nejdůležitějším estrogenem, nebo periferní koncentrace estrogenů nehrají důležitou roli při udržení gravidity v období placentace krav. MUSSARD et al. (2003) ve své studii naznačuje, že redukovaná délka proestru vyvolává zkrácení luteálního cyklu a snižuje úroveň gravidity. Krátký proestrus může
31
snížit dobu vystavení folikulu působení estradiolu před ovulací, což vyústí ve zvýšení reaktivnosti endometria k oxytocinu a vyšší sekreci prostaglandinu (Mann a Lamming, 2000). Na počátku gravidity je vlivem hypofyzárních gonadotropinů folikulární ústrojí relativně aktivní a na ovariích lze zjišťovat četné drobnější folikuly. V těchto folikulech jsou produkovány estrogeny potřebné k implantaci a růstu dělohy v graviditě. U určitého procenta krav mohou vyvolat i říji v graviditě (superestrus), nebo dokonce některý folikul dozraje a ovuluje a může dojít k superfetaci (KUDLÁČ et al., 1987). 2.4.2.2 Progesteron (P4) Progesteron na počátku gravidity dovršuje změny vyvolané estrogeny a jeho hlavním posláním je přivodit sekreční fázi na endometriu. Hormonální imbalance mají za následek poruchy funkce endometria následované tvorbou inadekvátního sekretu, způsobujícího poruchy ve výživě embrya a jeho uhynutí (KUDLÁČ et al., 1987). I ROBINSON et al. (2001) zdůrazňuje, že sekrece progesteronu žlutým tělískem je nezbytná pro vznik histotrofní výživy konceptu. Progesteron je nepostradatelný pro zachování gravidity, a chybí-li v organismu, dochází na začátku gravidity k odumření embryí a k jejich resorpci, resp. v pozdějších stadiích v závislosti na druhu k předčasnému ukončení gravidity a abortu. Na hladině progesteronu v krvi se podílí žluté tělísko, placenta a v malé míře i nadledviny. Hladina je v průběhu gravidity poměrně konstantní (u krávy cca 6 µg.ml-1 séra), podstatně se snižuje až ke konci gravidity před porodem (KUDLÁČ et al., 1987). I z výsledků STARBUCKOVÉ et al. (2004) vyplývá, že krávy s nízkou hladinou progesteronu (2,8 ng/ ml) inklinovaly ke ztrátě gravidity (udrželo se jen 50 % gravidit). Do 9. týdne udrželo graviditu 95 % krav, které měly v 5. týdnu koncentraci progesteronu kolem 6 ng/ml. GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) též vychází zpředpokladu, že suboptimální koncentrace progesteronu během rané fetální periody mohou ohrozit přežití konceptu. TANABE (1966) pozoroval, že víc progesteronu bylo třeba k udržení bilaterální gravidity, tj. dvojčat, než u jedináčka. Snížená hladina progesteronu může být důsledkem buď redukce funkce žlutého tělíska či zvýšeného metabolismu progesteronu. Ke zvýšení metabolismu progesteronu může dojít z důvodu vyšší úrovně metabolismu u vysokoprodukčních krav na začátku
32
laktace (HUNTINGTON, 1990; BUTLER, 2000), což může vést k tomu, že vysokoprodukční krávy mají sníženou hodnotu koncepce (STEVENSON et al., 1983). Dalším důvodem může být i kondice krav, jelikož se předpokládá, že krávy v lepší kondici více žerou, čímž se zvýší metabolismus progesteronu a výsledkem je nižší hladinu progesteronu v plazmě (RABIEE et al., 2002). Zdá se tedy, že nepřetržitá vysoká úroveň výživy pro laktující krávy chronicky zvyšuje průtok krve v játrech a úroveň metabolického odbourávání steroidních hormonů (SANGSRITAVONG et al., 2002). Ve studii SARTORIHO et al. (2002a), měly jalovice větší periferní koncentraci progesteronu než laktující krávy, což mohlo přispět ke zvýšení kvality velmi raného embrya, s tímto závěrem se shoduje i pozorování MANNA a LAMMINGA (2001). Pokud je kvalita raného embrya snížena vyšším metabolismem hormonů, je možné, že přeživší pozdní embryo je též negativně ovlivněno. Starší krávy mívají vyšší kondici než mladé, což může způsobovat nižší hladinu progesteronu během 5. týdne a vyšší ztráty gravidity u staršího skotu (STARBUCKOVÁ et al., 2004). Avšak koncentraci progesteronu v luteálních tkáních ani v ovariální žilní krvi ovcí (ABECIA et al., 1995, 1997) a krav (APGAR et al., 1975) úroveň výživy nezmění. MANN a LAMMING (2001) tvrdí, že ne pouze koncentrace progesteronu, ale i oddálení postovulačního vzestupu progesteronu ohrožuje vývoj konceptu a jeho schopnost produkovat interferon tau (IFN-τ), což má za následek redukci úrovně koncepce (DARWASH, LAMMING, 1998). Progesteron může hrát důležitou roli buď v procesu placentace či udržení embrya během placentace, ačkoli embryonální mortalita nastává před regresí žlutého tělíska (STARBUCKOVÁ et al., 2004). Dále je inhibitorem bovinních lymfocytů (LOW, HANSEN, 1988; MONTERROSO, HANSEN, 1993). Avšak koncentrace potřebné pro inhibici jsou mnohem vyšší, než které nacházíme v krvi a pravděpodobně vyšší než koncentrace v placentě. Proto se jako jedna z možností jeví, že progesteron indukuje syntézu děložních molekul, které inhibují funkci lymfocytů. Dalším z možných mechanismů, prostřednictvím nichž progesteron stimuluje udržení gravidity, může být stimulace sekrece bovinního interferonu tau (bIFN-τ) (MANN et al., 1999; MANN a LAMMING, 2001). MANN et al. (1999) zjistil, že krávy s vyšší koncentrací progesteronu v plazmě během kritické periody mají větší koncepty a produkují více bovinního interferonu tau. S jeho výsledky souhlasí závěry WATHESE et al. (2003), ten zjistil, že koncentrace progesteronu 4. a 5. den 33
po inseminaci korelovala s koncentrací interferonu tau v lumenu uteru 16. den po inseminaci. Progesteron hraje majoritní roli ve stimulaci produkce endometriálních proteinů a růstového faktoru (GEISERT et al., 1992). Dodání progesteronu během prvních 4 dnů po inseminaci zvyšuje morfologický vývoj a biosyntetické aktivity 14 dní starého konceptu (GARRET et al., 1998). Důležitým komponentem luteolytických mechanismů je indukce endometriálních receptorů pro estradiol a oxytocin v období říje. Vystavení progesteronu obnoví lipidový pól endometriálních
fosfolipidů,
které
jsou
nezbytné pro
syntézu
prostaglandinu F2 alfa (PGF2α). S prodloužením vlivu progesteronu dojde ke snížení počtu progesteronových receptorů a zvýšení počtu receptorů estradiolu na endometriu, které jsou důležité pro indukci receptorů oxytocinu (ROBINSON et al., 2001). Nicméně progesteron také inhibuje luteolýzu prostřednictvím snížení senzitivity oxytocinových receptorů k vazbě oxytocinu a blokováním tzv. second messenger systém, tj. zpětné vazby (GRAZZINI et al., 1998). 2.4.2.3 Kritická perioda Na začátku gravidity je rozhodující, aby progestační fáze říjového cyklu přetrvávala, resp. se přeměnila v gestační. Toto období nazývají mnozí autoři kritickou periodou, datuje se cca v období 15. – 17. dne gravidity (McCRACKEN et al., 1984; MANN et al., 1999; BINELLI et al., 2001). Gestační fáze vznikne tak, že na ovariích přetrvává žluté tělísko produkující progesteron, poněvadž vyvíjející se konceptus podráždí nervová zakončení ve sliznici děložní, čímž zabrání tvorbě luteolysinu. Současně je hypotalamus po nervových drahách informován o přítomnosti vyvíjející se blastocysty a podněcuje tvorbu luteotropního, popř. luteinizačního hormonu, který umožňuje přeměnu cyklického žlutého tělíska ve žluté tělísko gravidní (KUDLÁČ et al., 1987). Na základě zmíněných mechanismů se nepřeruší tvorba progesteronu a gravidita může pokračovat. Z uvedeného je zřejmé, že o uchování gravidity na samém jejím počátku rozhodují vztahy mezi oplozeným vajíčkem a sliznicí dělohy a prostřednictvím nervových impulsů z dělohy regulovaná funkce hypotalamo-adenohypofyzárněovariálního systému. Pro zachování a další vývoj konceptu je žádoucí kontinuální
34
tvorba progesteronu a estrogenu v ovariích mateřského organismu (KUDLÁČ et al., 1987). Progesteron a estradiol působí jako systémoví regulátoři ovlivňující načasování dějů ve vejcovodu a endometriu a plánují regresi žlutého tělíska cestou sekrece prostaglandinu F2 alfa, jestliže dojde k chybám v komunikaci mezi konceptem a dělohou (ROBINSON et al., 2001). U ovcí může být během kritické periody iniciace luteolýzy závislá na estradiolem stimulovaném vzniku endometriálních oxytocinových receptorů (McCRACKEN et al., 1984). Vazba oxytocinu pak stimuluje pulsativní produkci prostaglandinu F2 alfa. Autor se v tomto shoduje s tvrzením THATCHERA et al. (1986). Je tedy možné, že blokování luteolýzy během rozpoznávání gravidity může zahrnovat inhibici produkce estradiolu a jeho efektů. Toto může být důvodem, že plazmatická koncentrace estradiolu je u gravidních zvířat nižší než u cyklujících (PRITCHARD et al., 1994). BINELLI et al. (2001) proto tvrdí, že důležitým systémem pro rozvoj antiluteolytické strategie je snížení koncentrace estradiolu během kritické periody, což může inhibovat či opozdit luteolýzu. Dle KOTWICI et al. (1997) však studie u skotu dokázaly, že oxytocin nemusí být tím nejdůležitějším pro iniciaci luteolýzy. Zdá se, že koncentrace progesteronu je u skotu v pozitivní korelaci s rozpoznáním gravidity matkou. V mléce gravidních zvířat je koncentrace progesteronu vyšší než u zvířat jalových (BULLMAN, LAMMING, 1978; LAMMING et al., 1989; MANN et al., 1999). Toto nasvědčuje tomu, že vysoká hladina progesteronu během kritické periody je důležitá pro udržení gravidity (BINELLI et al., 2001). U jednotlivých druhů zvířat existují specifické rozdíly v požadavcích na potřebu hormonů, resp. na výši produkce progesteronu k implantaci embrya a zachování gravidity, jakož i rozdíly v sekreční aktivitě placenty a v mimoovariálních a mimoplacentárních
zdrojích hormonů, zabezpečujících uchování a vývoj gravidity
(KUDLÁČ et al., 1987). Po skončení implantace a vytvoření placenty je další průběh gravidity ovlivňován především v ní se vytvářejícími hormony (KUDLÁČ et al., 1987). Během intrauterinního života jsou vytvářeny i četné hormony ve vyvíjejícím se plodu. Jednoznačně je prokázána tvorba hormonů ve fetálních gonádách, nadledvinách, hypofýze a štítné žláze. Jsou potřebné především k normálnímu vývoji a látkové výměně plodu. Není dostatečně vysvětleno, do jaké míry mohou přes placentu přecházet 35
hormony z mateřského organismu do plodu, resp. z placenty do plodu a opačným směrem. Ukazuje se však, že mezi endokriniem matky a plodu jsou velmi úzké vztahy a z některých experimentů je zřejmé, že se dokonce některé žlázy mohou ve své funkci nahradit (KUDLÁČ et al., 1987). 2.4.2.4 Luteinizační hormon (LH), gonadotropin releasing hormon (GnRH) Vystavení oocytů vysoké frekvenci LH pulzů indukuje předčasné pokračování meiosy (REVAH, BUTLER, 1996; MIHM et al., 1999) a biochemické a morfologické změny v oocytu perzistujícího folikulu redukují fertilitu u skotu (MIHM et al., 1994; INSKEEP, 2002) tím, že dojde k embryonální mortalitě před stadiem 16-ti buněk (AHMAD et al., 1995). PERRY et al. (2003) zjistili, že u masného skotu, který podstoupil systém Co-synch či inseminaci ve spontánním estru, bylo přežití embrya/ fetu sníženo, když byla velikost ovulovaného folikulu pod 11 mm. A to tehdy, byla-li ovulace vyvolána GnRH, u spontánní ovulace k tomuto nedošlo. Je možné, že spontánně ovulovaný folikul byl schopný sekrece adekvátního množství estradiolu během proestru, zatímco malé folikuly po aplikaci GnRH tohoto schopné nebyly. 2.4.2.5 Prostaglandin F2 alfa (PGF2α) Syntéza PGF2α
je
výsledkem
aktivace komplexu
intracelulární kaskády
enzymatických reakcí (BURNS et al., 1997). Mezním faktorem je konverze kyseliny arachidonové na prostaglandin H2, katalyzátorem je enzym cyklooxygenáza-2 (COX-2). Standardní program syntézy PGF2α je v endometriu (BINELLI et al., 2001). Špatná komunikace mezi konceptem a buňkami epitelu endometria vede k sekreci PGF2α a opětovnému zahájení cyklu s ukončením gravidity (THATCHER et al., 1986; MANN a LAMMING, 2001; THATCHER et al., 2001). THATCHER et al. (1992) demonstrovali, že 17. den mají embrya rozdílnou velikost: od 15 do 250 mm. Výsledkem tohoto pozorování je, že luteolýza nastane i když je přítomno embryo, pokud není dostatečně veliké. I BINELLI et al. (2001) tvrdí, že blokování produkce PGF2α závisí na růstu konceptu a je třeba, aby tento zabíral během kritické periody většinu děložního rohu náležícího ke žlutému tělísku. Dále je dle THATCHERA et al. (1992) nezbytné, aby došlo k sekreci „conceptus-derived
36
paracrine factors“ (konceptem produkovaných faktorů, které ovlivňují své bezprostřední okolí), tyto jsou nezbytné pro inhibici PGF2α, patří mezi ně např. bovinní interferon tau. Také Arnold et al. (1999) došel na základě svých pokusů k závěru, že strategie favorizující přítomnost rostoucího a funkčního embrya inhibují endometriální enzymatické mechanismy syntézy PGF2α v době tzv. kritické periody, což ovlivňuje úroveň gravidity u krav. 2.4.2.6 Interferon tau (IFN-τ) Jedním z hlavních regulátorů rozpoznání březosti je konceptem secernovaný bovinní interferon tau (bIFN-τ) (MANN et al., 1999). V časných stadiích vývoje ho produkují mononukleární buňky trofoektodermu (THATCHER et al., 2001). Poprvé je produkován konceptem 12. den gravidity (FARIN et al., 1990) a jeho koncentrace v lumenu uteru dosahuje vrcholu 15. – 17. den, tj. během kritické periody (MANN et al., 1999). Antiluteolytický efekt IFN-τ spočívá v inhibici endometriální exprese oxytocinových receptorů a možná i v transdukci mechanismu vazby oxytocin - receptor na endometriálních buňkách a inhibici produkce PGF2α (DEMMERS et al., 2001; MANN et al., 1999). Špatný vývoj embrya a trofoektodermu jsou zodpovědné za předčasnou luteolýzu (THATCHER et al., 1986). 2.4.3
Vliv více početných porodů na EM
Výskyt dvojčat u mléčného skotu se během dvou posledních desetiletí dramaticky zvyšuje společně s rostoucí mléčnou produkcí (NIELEN et al., 1989; KINSEL et al., 1998). Počet dvojitých ovulací převyšuje u vysokoprodukčních krav 20 % (FRICKE, WILTBANK, 1999) a počet narozených dvojčat přesahuje 9 % (KINSEL et al., 1998). Dále se předpokládá, že procento dvojčat poroste i následující roky společně s intenzitou systému managementu a zvyšující se mléčnou produkcí. SCANLON et al. (1974) uvedli dvojité ovulace u 2,5 % masného a 3,3 % mléčného skotu chovaného v mírném klimatu. Výskyt vícečetných ovulací může být dle RYANA et al. (1993) výsledkem nedostatečné dominace folikulu preovulační folikulární vlny. Dvojčata znamenají v managementu mléčného skotu problém, protože se zvyšuje nebezpečí ztráty gravidity a ziskovost stád se radikálně snižuje se zvyšující se frekvencí porodů dvojčat (LÓPEZ-GATIUS, HUNTER, 2005; LÓPEZ-GATIUS et al., 2002). 37
DAY et al. (1995) uvedl, že gravidita s dvojčaty má značné negativní vlivy na reprodukční cyklus u mléčných krav, a že dvojčata znamenají ohrožení gravidity. I v pracích KUDLÁČE et al. (1987) a CUPÁKA (1962) je uvedeno, že vyvíjí-li se v děloze uniparních zvířat více plodů, dojde často ke zmetání. Toto může být částečně vysvětleno tím, že přítomnost víc než jednoho embrya u skotu má za následek konkurenci mezi embryi v přístupu k endometriu (VANROOSE et al., 2000). Riziko ztráty gravidity během rané fetální periody je 3,1x vyšší u krav čekajících dvojčata než u krav čekajících jedno tele (LÓPEZ-GATIUS et al., 2002). GARCÍAISPIERTO et al. (2006) došli ke stejným závěrům, avšak ve své práci uvádí 3,44x vyšší riziko ztráty gravidity. Ve své studii LÓPEZ-GATIUS, HUNTER (2005) sledovali graviditu krav čekajících dvojčata. V 59,2 % šlo o unilaterální graviditu, ve 40,8 % o bilaterální graviditu. U 51 krávy (24,2 %); výsledky odpovídají dřívějším výsledkům LÓPEZGATIA et al. (2002) – 21,4 %; došlo ke ztrátě gravidity před 90. dnem, přičemž ve 44 případech šlo o ztrátu unilaterálních dvojčat. Odumření jednoho z dvojčat bylo průkazně nižší u krav s bilaterální graviditou. U 6,2 % krav došlo k redukci jednoho z dvojčat a zbylé krávy donosily. Nejvíc embryonálních mortalit nastalo při této studii mezi 35. a 40. dnem gravidity. Závěry autorů jsou ve shodě s výsledky prací BALLA (1997), HANZENA et al. (1999) a VANROOSEHO et al. (2000), kteří také uváděli vyšší nebezpečí embryonální mortality při graviditě s dvojčaty, speciálně při unilaterálních dvojčatech. I ROMANO et al. (2007) zjistili, že u plemenic čekajících dvojčata byla vyšší embryonální/ fetální mortalita než u plemenic gravidních s jedním teletem 25,5 % vs. 12,9 % (P < 0,025). Zvýšené riziko embryonální/ fetální mortality a abortů u dvojčat zdůrazňuje i DAY et al. (1995). Ztráta dvojčat u mléčných krav 27,3 % je vyšší než 12,4 % zaznamenaných u masného skotu (ECHTERNKAMP, GREGORY, 1999), což je v souladu s celkovou vyšší mortalitou u laktujících mléčných krav, kterou zdůrazňuje INSKEEP (2002). Ve studii GARCÍI–ISPIERTA et al. (2006) 9 % krav nosilo dvojčata, 22 % z nich potratilo. Negativní efekt dvojčat může být snížen redukcí počtu embryí u mléčných krav (LÓPEZ-GATIUS et al., 2002). Avšak i redukce počtu embryí může mít negativní vliv na graviditu mléčných krav, řízená aplikace progesteronu po manuální ruptuře amnia 34. den gravidity ukazuje uspokojivou cestu pro redukci dvojčat u mléčného skotu (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). K nalezení nejlepšího času pro redukci embryí a
38
fetů u skotu může být cenné získání informací o spontánní redukci plodu (GARCÍAISPIERTO et al., 2006). 2.4.4 Vliv úrovně výživy a energetické bilance na EM Je všeobecně známo, že krávy mají sníženou plodnost, když nutriční požadavky pro život a laktaci převyšují příjem a vedou ke ztrátě tělesné kondice. U mléčného skotu je rozdělení živin směrováno k syntéze mléka, což částečně ovlivňuje reprodukci – snižuje kvalitu embrya a jeho životaschopnost (SARTORI et al., 2002b). U dojených krav rapidně rostou požadavky na energii, výsledkem náporu laktace je NEB (negativní energetická bilance), která začíná několik dnů před otelením a obvykle dosáhne nejvyšší úrovně o 2 týdny později (BUTLER a SMITH, 1989). BEAM, BUTLER (1999) zase uvádějí, že NEB se vyskytuje první 3 týdny laktace a nejvyšší úroveň mívá v době první ovulace, tj. 17 – 42 dnů po porodu (BUTLER a SMITH, 1989; STAPLES et al., 1990). Pro redukci NEB a vyhnutí se škodlivým metabolickým problémům je klíčová krmná dávka v období před porodem (BUTLER, 2003). Rozdíl mezi kravami v hladině NEB a jejím trvání je primárně spojen s rozdíly v příjmu sušiny v době zasušení a jejím příjmem během první fáze laktace (STAPLES et al., 1990). Rozsah NEB závisí na obsahu energie v krmné dávce a nutriční strategii k minimalizaci NEB. Zvýšení obsahu energie v krmné dávce je však limitní, jelikož může způsobit zažívací potíže, ovlivnit složení mléka i zdravotní stav. U ovcí vysoce energetická potrava zvyšuje v játrech metabolickou očistu organismu od progesteronu (PARR et al., 1993). U laktujících krav je průtok krve játry dvojnásobný než u nelaktujících a krmením se zvyšuje o 20 – 30 % (WILTBANK et al., 2001). Také SANGSRITAVONG et al. (2002) uvádí, že zvýšením vstupů krmiva dochází k celkovému zvýšení metabolismu u mléčného skotu, což může mít vliv na periferní koncentraci ovariálních steroidů. Vysoký průtok krve játry působí zvýšení metabolismu steroidů, čímž se o 25 % snižuje hladina estradiolu a progesteronu v plazmě, což má značný dopad na embrya v nejranějších stadiích vývoje. I BAUMAN a CURRIE (1980) uvedli, že se během rané laktace vstupy potravy zvyšují 2x a že dochází ke zvýšené očistě organismu od progesteronu, a tím ke snížení plazmatické koncentrace progesteronu i redukci fertility a může být ovlivněno také uterinní prostředí u vysokoprodukčních krav. Pomalejší vzestup progesteronu v raném diestru vysokoprodukčních krav může ohrozit
39
raný embryonální vývoj (MANN a LAMMING, 1999) a následně může dojít k redukci koncepce (DARWASH, LAMMING, 1998; WATHES et al., 2003). Avšak některé studie uvádějí, že krávy krmené vysoce energetickou krmnou dávkou produkují více oocytů vyšší kvality než krávy na nízkoenergetické krmné dávce (KENDRICK et al., 1999; GWAZDAUSKAS et al., 2000). ARMSTRONG et al. (2001) a BOLAND et al. (2001) zase zmiňují škodlivý vliv přebytku energie v krmné dávce na kvalitu oocytů a vývoj blastocyst u jalovic. Vhodnou alternativou může být zkrmování tuků, což má dobrý vliv na postpartální ovariální aktivitu i reprodukční výkonnost u laktujících krav - podání tuku zvětšuje průměr folikulu a studie ukazují i na zvýšení koncepce a úrovně gravidity (STAPLES et al., 1998). Jelikož u běžných stád není možné přímé stanovení energetické bilance, hodnotí se tato nepřímo přes změny tělesné kondice - BCS (BUTLER, 2003). Krávy s vysokou kondicí při telení ztratí chuť a více se u nich rozvine NEB než u krav ve střední kondici. U krav s vysokou kondicí pak následuje zvýšení mobilizace tukových rezerv a v játrech se akumuluje více triglyceridů (RUKKWAMSUK et al., 1999), což vede k prodloužení intervalu do první postpartální ovulace a redukci plodnosti (BUTLER a SMITH, 1989; RUKKWAMSUK et al., 1999; JORRITSMA et al., 2000; REIST et al., 2000). Dále dochází ke zvýšení hladiny NEFA (neesterifikovaných mastných kyselin) v játrech (BUTLER, 2003). NEB má také vliv na vývoj folikulu a obnovení hormonální aktivity (BEAM, BUTLER, 1999;
BUTLER, 2003), dále na kvalitu oocytů a zvýšení
embryonální mortality (BUTLER a SMITH, 1989), na motilitu a sekreční aktivitu vejcovodu (FOXCROFT, 1997). U 30 % krav dochází následkem NEB k prodloužení anovulačního anestru (STAPLES et al., 1990), s čímž korelují i závěry uvedené v publikaci BUTLERA (2003), který ve své studii uvádí, že krávy, víc než 50 dní post partum bez ovulace, signifikantně méně zabřezávají. Ovulace dominantního folikulu během rané fáze laktace je závislá na obnovení pulzační sekrece LH, která pomáhá růstu preovulačních folikulů a produkci estradiolu (BUTLER, 2003). NEB snižuje LH sekreci, čímž blokuje ovulaci (JOLLY et al., 1995), dále redukuje i ovariální odpovědi na LH stimulaci (BUTLER, 2003). Bylo pozorováno, že počet ovulací předcházejících inseminaci má vliv na úroveň koncepce (BUTLER, 2003). Snižování intervalu do první ovulace poskytuje rozsáhlý čas pro dokončení více ovariálních cyklů před inseminací, které postupně zvyšují koncepční úroveň (BUTLER a SMITH, 1989). 40
Během NEB klesá i plazmatická hladina glukózy, IGF-I (insulin-like růstový faktor-I) a inzulínu (BUTLER, 2003), který stimuluje bovinní folikulární buňky (SPICER et al., 1993; SIMPSON et al., 1994) a je důležitý i pro zvýšení ovariální odpovědi na produkci gonadotropinů cestou zvýšení stimulace LH receptorů (BUTLER, 2003), výsledkem je pak zvýšení počtu malých folikulů a jejich růstu (ARMSTRONG et al., 2001). NEB těsně po porodu vede také k redukci produkce progesteronu o dva měsíce později. BUTLER (2003) předpokládá, že je to tím, že folikuly jsou ovlivněny NEB během časného růstu a vývoje a ovulace takto ovlivněných folikulů sníží sekreci progesteronu. Jak celková krmná dávka, tak i její jednotlivé složky či příměsi ovlivňují reprodukci. Můžeme jmenovat například alimentární intoxikace, zkrmování jedovatých rostlin, rostlin obsahujících fytoestrogeny (KUDLÁČ et al., 1987; CUPÁK, 1962). I CHRISTIANSON
(1992)
a
BRENDEMUEHL
et
al.
(1994)
tvrdí,
že
environmentální toxiny, teratogeny a mykotoxiny mohou výrazně zhoršit přežitelnou embryí, pokud jsou zkrmovány v kritických raných stadiích gravidity. Například studie SANTOSE et al. (2003) či VILLASENORA et al. (2003) ukazují, že gossypol obsažený v bavlníkovém semeni může být toxický pro savčí buňky. Jeho vysoká plazmatická koncentrace (> 5 µg/ ml) redukuje kvalitu embrya i jeho vývoj, dále snižuje úroveň koncepce a prokazatelně zvyšuje fetální mortalitu. Výživa ovlivňuje velmi raná embryonální stadia (BUTLER a SMITH, 1989; FOXCROFT, 1997). 2.4.5 Vliv stupně kondice skotu na plodnost (BCS – body condition score) a embryonální mortalitu Krávy s vysokou tělesnou kondicí (nad 3,5) udrží méně březostí (P < 0,05) než krávy v průměrné kondici (2,75 – 3,25). Souvisí to s tím, že krávy v lepší kondici více žerou, mají zvýšený metabolismus progesteronu a ve výsledku nižší hladinu progesteronu v plazmě (STARBUCKOVÁ et al., 2004). Podle výsledků autorky, i krávy s kondicí 2,5 a nižší udrží méně březostí (P < 0,05) než krávy kondice průměrné. LÓPEZ-GATIUS et al. (2002) uvedli, že 1 bod BCS (škála 1 – 5) od otelení do 30. dne post partum zvyšuje pravděpodobnost ztráty gravidity 2,41x. Stejně tak SILKE et al. (2002) pozorovali, že krávy, které ztratily 1 bod na BCS mezi 28. a 56. dnem gravidity, měly 3,2x vyšší pravděpodobnost ztráty gravidity.
41
S větší ztrátou BCS se zvyšuje redukce koncepce (BUTLER, 2003). Krávy, které podle 5–ti bodové stupnice, ztratí během časné laktace 1 bod BCS či více, mají větší pravděpodobnost toho, že se u nich projeví nižší plodnost (koncepce 17 – 38 %). Dále autor uvádí, že ovlivnění a redukce blastocyst byla pozorována u krav s nízkým BCS (1,5 – 2,5) a že vysoce prošlechtěné krávy měly nižší BCS než krávy středně prošlechtěné. Pravidlem bývá, že krávy s markantní ztrátou BCS mají poloviční zabřezávání po první inseminaci (GILLUND et al., 2001), a že úroveň koncepce se zvyšuje o 10 % s každou jednotkou zvyšující se BCS (STEVENSON et al., 1999). Dle LOEFFLERA et al. (1999) krávy s kondicí 3 v době inseminace nejvíce zabřezávají. 2.4.6 Vliv věku a pořadí laktace skotu (parity) na EM Všeobecně platí, že s pokračujícím věkem se zvyšuje embryonální mortalita. Vlastní příčinou je stárnutí dělohy a její snižující se schopnost zabezpečit normální vývoj placenty (KUDLÁČ et al., 1987). Rovněž VANROOSE et al. (2000) hovoří o tom, že starší zvířata mají nižší folikulární aktivitu a menší kvalitu oocytů, což vede ke zhoršení vývoje embryí. Navíc se s věkem zhoršuje kvalita endometria. Dle STARBUCKOVÉ et al. (2004) mají staré krávy v 5. týdnu nižší hladinu progesteronu než krávy mladé. Proto mají mladší krávy větší tendenci k udržení gravidity než krávy starší (P < 0,05), ale menší než je tomu u jalovic. HUMBLOT (2001) ve své práci uvádí, že frekvence jak rané, tak pozdní embryonální mortality se zvyšovala s paritou (pořadím laktace) a to tak, že u primipar byla raná embryonální mortalita 29,3 % a pozdní 13 %; u krav na 2. – 3. laktaci raná embryonální mortalita 31 % a pozdní 15 %; u krav na 4. a vyšší laktaci raná embryonální mortalita 37,5 % a pozdní 17,5 %. ROMANO et al. (2007) zjistili, že embryonální/ fetální mortalita byla vyšší u krav než u jalovic 16,4 % vs. 8,8 % (P < 0,025). I GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) ve své studii uvádí, že riziko ztrát gravidity se zvyšuje s počtem laktací (1,24x). 2.4.7 Vliv délky laktace, produkce mléka a mléčných složek na EM Rostoucí mléčná produkce u dojných krav je nejen podle BUTLERA (2003) spojena s poklesem plodnosti. I ROYAL et al. (2000) uvádí, že pokles reprodukční výkonnosti může částečně souviset s rostoucí mléčnou produkcí. Tento jev pozorovala
42
řada autorů jak v Evropě, tak v Severní Americe či Izraeli (LUCY, 2001; STEVENSON, 2001; ZERON et al., 2001; LÓPEZ-GATIUS, 2003). I NEBEL, McGILLIARD (1993) či VASCONCELOS et al. (1999) uvádějí, že plodnost a mléčná produkce jsou u mléčných krav v negativní asociaci. Důvody poklesu fertility jsou však multifaktoriální a nemohou být připsány výhradně zvyšující se mléčné užitkovosti (LUCY, 2001). Také BUTLER (2003) má za to, že fertilita u dojných krav je odrazem kumulativních vlivů metabolických, endokrinních a vlivu zdraví po porodu, které mohou být ovlivněny a prohloubeny selekcí pro vysokou mléčnou užitkovost. Molekulární mechanismy, které vedou ke zvýšení mléčné produkce a redukci fertility u dojných krav
jsou předmětem rostoucího zájmu mnoha vědců,
např. KHATIB et al. (2008). Genetické zvýšení schopnosti produkce mléka je spojeno se změnami v krmné dávce, což má u velkých stád souvislost s poklesem fertility u laktujících krav v USA, Evropě i jinde (BUTLER, 1998; DARWASH et al., 1999; ZERON et al., 2001). Růst mléčné produkce je doprovázen zvýšením vstupů krmiva a celkového metabolismu u dojného skotu, což může mít vliv na periferní koncentraci ovariálních steroidů (SANGSRITAVONG et al., 2002). Jestliže mají vysokoprodukční pomalejší vzestup progesteronu během raného diestru, může to ohrozit časný embryonální vývoj (MANN a LAMMING, 1999) a následně může dojít k redukci koncepce (DARWASH a LAMMING, 1998; WATHES et al., 2003). I ve studii BINELLIHO et al. (2001) se uvádí, že vysokoprodukční dojnice mají nižší hladiny progesteronu než dojnice s nízkou mléčnou produkcí. Toto může být způsobeno tím, že vysokoprodukční dojnice mají vyšší úroveň katabolismu progesteronu tzn., že nižší hladina progesteronu může přinejmenším částečně vysvětlit nižší plodnost spojenou s vysokou produkcí mléka. BUTLER (2003) ve své práci uvádí, že nižší úroveň koncepce vysokoužitkových krav je výsledkem horší kvality oocytů. Studie provedené na laktujícím masném skotu ukazují, že úroveň fertilizace je v průměru 75 %, kolísá mezi 60 a 100 % (BREUEL et al., 1993). U nelaktujících masných krav je průměrná fertilizace 98,6 % a kolísá podstatně méně (mezi 94 a 100 %). Data MAURERA a CHENAULTA (1993) a DUNNEHO et al. (2000) hodnotící fertilizaci u masných jalovic mezi 2. a 16. dnem po inseminaci ukazují vysokou úroveň fertilizace, průměr 88 % s kolísáním mezi 75 a 100 %. Z těchto dat je tedy patrné, že laktace může mít negativní vliv na fertilizaci u masného skotu. 43
SANTOS et al. (2004) ve své studii porovnával životaschopnost embryí laktujících a nelaktujících mléčných krav. U laktujících byla gravidita 5. – 6. den po inseminaci na úrovni 50 % u nelaktujících 57,9 % a 71,9 % u jalovic. Masný skot 5. – 6. den po inseminaci vykazoval hodnoty gravidity 57,5 % u laktujících, 79,5 % u nelaktujících a 77,6 % u jalovic. Nicméně když laktující masné krávy získaly zpět svou běžnou tělesnou kondici a znovu se jim stabilizoval cyklus, byla úroveň koncepce podobná jalovicím a kolísala mezi 50 a 65 %. I CHAGAS e SILVA et al. (2002) uvádějí, že laktující krávy jsou náchylnější ke ztrátě embrya než jalovice, speciálně v případě rozmražených embryí, což má dle autora souvislost s nižší funkcí žlutého tělíska 7. den po inseminaci. KUDLÁČ et al. (1987) ve své publikaci uvádí, že byl prokázán i přímý vztah vysoké laktace k vyššímu výskytu embryonální mortality. U plemenic ve vysoké laktaci se snižuje schopnost dělohy vyživovat embryo a častěji se objevují poruchy implantace, vyvolané nedostatečným přívodem živin. Pozdní embryonální mortalita (po 27. dnu gravidity) se dle SILKEHO et al. (2002) pohybuje v Irsku od 3,2 % u krav s produkcí 6 - 8 tis. litrů mléka za rok. A CARTMILL et al. (2001) hovoří o pozdní embryonální mortalitě 42,7 % u vysokoprodukčních krav v tepelném stresu. Studie CERRIHO et al. (2003) či SANTOSE et al. (2004c) oproti výše zmíněnému nepozorovaly spojitost mezi mléčnou produkcí a pozdní embryonální a fetální mortalitou u mléčných krav, což je v souladu i se závěry LÓPEZ-GATIA et al. (2002) a SILKEHO et al. (2002). Ani STARBUCKOVÁ et al. (2004) nezjistila při své studii spojitost mléčné produkce mezi 5. a 9. týdnem březosti a embryonální mortalitou. HUMBLOT (2001) ve své studii uvádí, že na časnou embryonální mortalitu má vliv obsah proteinu v mléce. Autor zjistil, že je časná embryonální mortalita nižší (28,6 %) u krav, jejichž mléko obsahuje nad 3 % proteinu, než u krav s nižším obsahem proteinu (32,8 %), avšak u pozdní embryonální mortality tuto diferenci nepozoroval (14,6 vs. 15 %). 2.4.8 Patogeny způsobující embryonální mortalitu Embryonální mortalita má zásadní vliv na fertilitu hospodářských zvířat. Infekce způsobují embryonální mortalitu změnou embryonálního prostředí, infekcí endometria a přímým vlivem na embryo a systémovými vlivy – horečka a luteolýza (VANROOSE 44
et al., 2000). I CHRISTIANSON (1992) tvrdí, že embryonální mortalita způsobená systémovými patogeny obvykle souvisí s horečkou během infekce. Dále autor uvádí, že vysoká horečka v době prvního stadia gravidity může způsobit časnou embryonální mortalitu, jako následek denaturace embryonálních proteinů. Prostaglandiny, jejichž hladina se při horečce zvyšuje, mohou způsobit luteolýzu a následně ztrátu gravidity. Mimoto, stres způsobený horečkou může nepřímo způsobit ztrátu gravidity prostřednictvím zvýšení hladiny steroidů, čímž se sníží imunitní odpověď na jiné organismy, které mohou způsobit embryonální mortalitu. Neinfekční vlivy jsou obvyklejšími příčinami embryonální mortality v normální situaci. Největším problémem je však to, že embryonální mortalitu je často těžké zjistit (VANROOSE et al., 2000). Také KUDLÁČ et al. (1987) ve své publikaci uvádí, že sestup oplozeného vajíčka a normální vývoj embrya v děloze jsou vážně ohroženy při salpingitidách a zúžení vejcovodů a dále při infekcích s latentními, klinicky inaparentními zánětlivými stavy dělohy. Infekce může být příčinou změněné kvality embryotrofé nebo znemožňuje implantaci, popř. přímo atakuje embryo a přivodí jeho odúmrť. Původci pronikají do těla gravidních zvířat nejčastěji sliznicí trávícího, respiračního nebo urogenitálního ústrojí. K infekci dělohy, placenty a plodu dojde lymfatickou nebo krevní cestou, popř. ascendenční infekcí z pochvy (KUDLÁČ et al., 1987; CUPÁK, 1962). Onemocnění v období porodu je u skotu spojeno s redukcí reprodukce (GRÖHN, RAJALA-SCHULTZ, 2000). Krávy, které prodělávají klinickou mastitidu, jsou více ohroženy redukcí koncepce a zvýšenou fetální mortalitou (SANTOS et al., 2004a). V publikaci SANTOSE et al. (2004) byl popsán poznatek, že laktující krávy, které prodělají klinickou mastitidu do 45. dne po inseminaci, vykazují 2,8x víc pozdní embryonální mortalitu, tj. mortalitu mezi 31. a 45. dnem gravidity. SCHRICK et al. (2001) uvedl, že nejen klinická, ale i subklinická mastitida je spojena s vyšší ztrátou gravidity skotu. S redukcí koncepce jsou spojeny i jiné choroby, např. zadržená placenta a mléčná horečka (SANTOS et al., 2004). LÓPEZ-GATIUS et al. (1996) zjistili, že krávy se zadrženou placentou a pyometrou měly 1,8x a 2,6x víc fetálních ztrát než krávy bez těchto problémů. Dle GILBERTA et al. (1998) krávy se subklinickou endometritidou 40. – 60. den post partum vykazovaly zhoršenou úroveň koncepce. I LOEFFLER et al. (1999), JORRITSMA et al. (2000) a MAHMOUDZADEH et al. (2001) poukazují na evidentní spojitost redukované fertility, uterinních infekcí a endometritidy, a to je 45
jeden z trendů
nízké
fertility
vysokoprodukčních krav.
Endometritidou
jsou
charakteristické i některé bakteriální a protozoální infekce jako trichomoniáza a campylobakterioza (pohlavní choroby). Endometritida ústí v infertilitu a embryonální mortalitu. Ostatní infekce – brucelóza, infekce Arcanobacterem pyogenes, candidóza, leptospiróza, neosporósa, houbové infekce, listerióza a infekce Haemophilem somnem způsobují spíše pozdní embryonální, časnou fetální mortalitu a aborty (LARSSON et al., 1994; MOEN et al., 1998). Po páření či inseminaci může dojít k akutní endometritidě, která má přímý vliv na embryonální prostředí a je, v mnoha případech, doprovázena produkcí luteolytických substancí jako jsou prostaglandiny. Bakteriální děložní infekce způsobují většinou rozptýlený a těžký hnisavý zánět. Virové infekce jsou většinou charakterizovány nekrotizující endometritidou způsobující rozptýlené a totální lymfocytické a plazmycytické změny na endometriu (VANROOSE et al., 2000). Chronická endometritis způsobuje řadu morfologických a funkčních změn na děloze včetně zánětů. Vrstva fibrózní tkáně deponovaná kolem žláz endometria způsobuje nedostatek funkčních žláz. Což může připravit embryo o proteiny bohaté děložní mléko (VANROOSE et al., 2000). Zmíněné problémy zhoršují nejen zdravotní stav krav, ale zhoršují i děložní prostřední a tím ohrožují přežití embrya i plodu (SANTOS et al., 2004). Též VANROOSE et al. (2000) uvádí fakt, že přímá infekce embryonálního prostředí a embrya způsobuje embryonální mortalitu. Infekce embryonálního prostředí může být způsobena specifickými i nespecifickými děložními patogeny. Specifické děložní infekce jsou způsobeny množstvím virů, bakterií a protozoí, které vstoupí do dělohy krevní cestou (Toxoplazma gondii) či přes vaginu (Campylobacter fetus). Nespecifické patogeny jsou především bakterie, které vstupují do dělohy v důsledku jiné infekce či při inseminaci. Děložní patogeny mohou způsobit embryonální mortalitu změnou děložního prostředí (endometritida) či přímo cytolytickým efektem na embryo (VANROOSE et al., 2000). Virové, bakteriální, protozoální a mykoplazmatické infekce mohou způsobit embryonální mortalitu nepřímo systémovými septikémiemi, virémiemi či toxémiemi krávy či přímo působením na embryo či kontaminováním jeho prostředí (VANROOSE et al., 2000). OPSOMER et al. (2000) tvrdí, že s děložní infekci souvisí perzistence žlutého tělíska a SMITH, WALLACE (1998) zas, že krávy ovulující před 21. dnem post partum vykazují nižší reprodukční výkonnost než krávy ovulující později a též toto 46
dávají do souvislosti s vysokým výskytem perzistujících žlutých tělísek. Velký problém je spatřován v tom, že se výskyt perzistujících žlutých tělísek u mléčných krav neustále zvyšuje (ROYAL et al., 2000). Na uterinní prostředí má mít dle DARWASHE et al. (2001) iniciace ovulace brzy po porodu, tím se podpoří vznik více cyklů před inseminací a zvýší se reprodukční výkonnosti. Zmetání je však pozorováno i u samic postižených těžkými akutními či chronickými nemocemi trávícího, oběhového, respiračního ústrojí nejen u zvířat s infekcí urogenitálních orgánů (KUDLÁČ et al., 1987; CUPÁK, 1962). Infekce dělohy způsobená hematogenní cestou se stává důležitou po implantaci, protože může na embryo působit endometritida i přímý cytolytický efekt (VANROOSE et al., 2000). Podíl mikrobů na poruchách plodnosti a reprodukce může být v podmínkách umožňujících rozvoj a šíření infekcí značný, neboť mohou narušovat reprodukci na všech úsecích; v samičím pohlavním ústrojí působí chorobné změny oddalující nebo znemožňující koncepci, mohou přerušit již vzniklou graviditu nebo narušit průběh puerperia, přičemž reziduální chorobné změny a stavy jsou opět v úzkém vztahu ke sterilitě (KUDLÁČ et al., 1987). Mikroby provokují syntézu PGF2α, luteolýzu a deficit progesteronu. Zmetání mohou vyvolat mikrobní toxiny, aniž došlo k infekci dělohy (KUDLÁČ et al., 1987). 2.4.8.1 Klasifikace infekčních onemocnění narušujících reprodukci Pohlavní nákazy – jsou onemocnění lokalizovaná převážně v pohlavních orgánech a přenášená v přirozených podmínkách takřka výlučně pohlavním stykem nebo semenem. Infekce jiným způsobem se při přirozeném šíření uplatňuje jen sporadicky. Pohlavní kampylobakteróza skotu (Campylobacterosis genitalis bovum) Pohlavní nákaza skotu vedoucí k poruchám reprodukce. Způsobuje především léze, které dočasně znemožňují koncepci nebo působí embryonální odúmrť. Campylobacter fetus ssp. fetus - způsobuje pohlavní nákazu, která vyvolává většinou embryonální mortalitu (5 – 10 %). Nákaza se šíří plodovými vodami a částmi placenty nebo abortu. Mohou ho vylučovat dlouho i krávy po klinicky normálních porodech. Může perzistovat v pochvě či v děložním krčku. 47
Trichomonádová nákaza skotu (Trichomoniasis bovis) - její původce vyvolává v pohlavních orgánech krav a jalovic chorobné změny dočasně znemožňující koncepci, a je příčinou embryonální mortality nebo zmetání. Tritrichomonas fetus – přenáší se koitem či kontaminovaným semenem, pronikne během měsíce do dělohy a vyvolá zmetání nebo maceraci plodu a pyometru ponejvíce v prvních čtyřech měsících gravidity. Jiné nákazy narušující reprodukci – převážně se nepřenášejí pohlavním stykem a semenem. Lokalizují se v pohlavním ústrojí příležitostně nebo k němu mají afinitu při graviditě, popř. nepronikají do pohlavních orgánů vůbec, avšak narušují reprodukci toxickými metabolity. Infekční pustulární vulvovaginitida (Exanthema coitale pustulosum) - Akutní, převážně benigně probíhající onemocnění, působící v pohlavních orgánech krav a jalovic chorobné změny zaviňující sterilitu a sporadické aborty. Objevuje se v přítomnosti IPV či IBR. Chlamydióza skotu (Chlamydiosis bovum) – vyvolává zejména embryonální mortalitu. Brucelóza (Brucella abortus), leptospiróza (Leptospira ssp.), Q-horečka (Coxinella brunetii), TBC, Chlamydia psittaci, Salmonella ssp., Listeria monocytogenes Infekce příležitostně patogenními mikroby – infekce působené fakultativně patogenní mikroflórou, přenášenou pohlavním stykem, semenem i jinými způsoby. Často jde o polybakteriální „nespecifické“ infekce, které mohou způsobit mimo jiné i embryonální mortalitu. Především při snížené rezistenci zapříčiněné různými predispozičními činiteli. Hemolytické streptokoky, enterokoky, Staphylococcus aureus, enterobakterie, Pseudomonas aeruginosa, mikromycety, Corynebacterium pyogenes aj. (KUDLÁČ et al., 1987). Pro velkou afinitu k epiteliálním a fetálním tkáním působí embryonální mortalitu, intrauterinní infekci plodu, zmetání, postnatální morbiditu a mortalitu telat řada virů. Často zmetají zvířata s latentní infekcí, bez klinických projevů onemocnění. Virové infekce ovlivňují rovněž imunosupresí incidenci jiných mikrobních onemocnění (KUDLÁČ et al., 1987). VANROOSE et al. (2000) tvrdí, že ze všech patogenů jsou pro časná stadia embryí nejzákeřnější a nejnebezpečnější infekce způsobené viry. 48
Studie ukazují, že virová děložní infekce, může způsobit rozsáhlou virovou replikaci v embryonálních buňkách po hatchingu a implantaci. Navíc, buňky podstupující rychlé dělení jsou částečně vnímavé k replikaci některých virů. Výsledek takové infekce je buď cytolytický či necytolytický. Výsledkem může být embryonální mortalita, avšak necytolytická infekce může působit na chromozomy a zpomalovat vývoj embryonálních buněk. Tato retardace buněčného množení je patrná během kritické fáze organogeneze. Následkem pak jsou vrozené malformace VANROOSE et al. (2000). Dále autor zmiňuje i to, že virové infekce mohou napadnout dělící se oocyt již před oplozením (např. BHV-1, BVD). Mezi nejvýznamnější z virů patří virus: katarální horečky, enzootické hepatitidy, moru skotu, parainfluenzy – 3 (PI3), slizniční nemoci (BVD), dále enteroviry či herpesvirus bovis 1, který vyvolává onemocnění sliznic respiračních (IBR) či pohlavních (IPV) orgánů (KUDLÁČ et al., 1987). I VANROOSE et al. (2000) uvádí, že mnoho virů, bakterií a protozoí je spojeno s embryonální a časnou fetální mortalitou. Za nejdůležitější považují virus, BVD, BVH–1.
Infekční bovinní rhinotracheitida (IBR), bovinní virová diarrhea (BVD) – viry jako BHV-1 (bovine herpes virus – 1) či BVD, mohou být přítomny ve folikulární tekutině či granulózních buňkách bovinního oocytu (BIELANSKI et al., 1993) a mohou následně kontaminovat embrya adhezí na zonu pellucidu. U bacilonosičů je BVD antigen detekován uvnitř oocytu (BROWNLIE et al., 1997). Virus adherovaný na zonu pellucidu či na oplozující spermii může být vnesen do oocytu při přechodu spermie přes zonu pellucidu. Pasivní migrace viru přes zonu pellucidu
je
nepravděpodobná, díky
jejich
velikosti
(VANROOSE et al., 2000). Buňky embrya jsou vnímavé k infekčnímu agens po hatchingu, např. BHV-1 (BIELANSKI et al., 1987; VANROOSE et al., 1997) a BVD (BROCK, STRINGFELLOW, 1993). I v publikaci VANROOSEHO et al. (2000) bylo uvedeno, že BVH–1 způsobuje infekci u embrya po hatchingu a tím embryonální mortalitu a dále také to, že séronegativní kráva inseminovaná semenem kontaminovaným tímto virem může mít markantně nižší úroveň koncepce a může u ní dojít k endometritidě. Následky infekcí pak závisí na množství viru v inseminační dávce a jeho vlastnostech.
49
Dále podle studie VANROOSEHO et al. (2000) infikování jalovic BVD negativních virem BVD snižuje úroveň gravidity a inseminace infikovaným spermatem ovlivňuje fertilizaci či působí embryonální mortalitu. Oba zmíněné viry se mohou replikovat v buňkách vejcovodu, způsobit jejich lýzu a eliminovat jejich biologické funkce (sekrece embryotropního faktoru, který podporuje vývoj embrya) VANROOSEHO et al. (2000). Bovinní herpes virus typu 1 (BHV-1) vyvolává celosvětově rozšířené specifické virové onemocnění IBR. K viru je vnímavý skot všech věkových kategorií. Z našeho hlediska je IBR nebezpečný v tom, že způsobuje ve své klinické formě záněty pohlavních orgánů a aborty ve formě latentní problémy s plodností – především embryonální mortalitu a aborty. Infekce přetrvává po celý život nakaženého zvířete a, především v klinické formě, je extrémně nakažlivá. V klinickou se latentní forma může přeměnit vlivem jakéhokoli stresu (KOVAŘČÍK, BAŽANT, 2005). Infekční bovinní rhinotracheitida (IBR) tím, že významně ovlivňuje zdraví skotu, má bezprostřední vliv na ekonomiku produkce, což je také jedním z důvodů, proč je IBR zařazena mezi nebezpečné nákazy povinné hlášením a proč byl v České republice 1. 1. 2006 zahájen povinný „Národní ozdravovací program od IBR“ (KOVAŘČÍK, BAŽANT, 2005) – v ČR pouze cca 38 % chovů IBR prostých (BAŽANT et al., 2005). Další infekce způsobují mykoplazmata, ureaplazmata, mikromycety, mykotoxiny (KUDLÁČ et al., 1987). 2.4.9
Vliv klimatických faktorů a managementu stáda na EM skotu
Množství autorů se ve svých studiích zabývalo environmentálními vlivy a vlivy řízení (managementu) chovu plemenic na embryonální mortalitu. Mezi environmentální vlivy můžeme jako nejdůležitější faktor zařadit tepelný stres, resp. vliv sezóny na embryonální mortalitu. Faktory, které ovlivňuje management stáda, mohou být: interval, resp. Servis perioda, pořadí inseminace, přirozená plemenitba, umělá inseminace, využití synchronizačních programů, inseminátor, použitý býk…
50
2.4.9.1 Klimatické vlivy Významným faktorem v souboru činitelů, které působí na reprodukci a plodnost jsou klimatické vlivy – světlo, teplota, tlak vzduchu, roční období a mikroklima. Rozsah vlivu závisí na druhu zvířete a způsobu chovu. Pro normální a nerušený průběh pohlavních funkcí je optimální teplota 12 – 15 °C. Extrémně vysoké či nízké teploty zapříčiňují narušení těchto funkcí, jelikož termoregulační mechanismy nejsou schopny takovým změnám organismus přizpůsobit (KLIMENT et al., 1989). Skot patří mezi druhy zvířat s velmi dobrými termoregulačními schopnostmi. Jeho organismus je vybaven řadou pohotových mechanismů, které dokáží udržet tepelnou rovnováhu těla i ve velmi nepříznivých chladových podmínkách. Obecně se tedy dá říci, že skot je lépe uzpůsoben nízkým teplotám než teplotám vysokým (KNÍŽKOVÁ, KUNC, 2006). Tepelný stres můžeme definovat jako kombinaci environmentálních proměnných, které jsou mimo teplotní rozmezí termoneutrální zóny zvířat (GARCÍA–ISPIERTO et al., 2007). K velikosti tepelného stresu přispívá teplota prostředí, sluneční záření, relativní vlhkost a proudění vzduchu (De RENSIS, SCARAMUZZI, 2003). KUDLÁČ et al. (1987) a CUPÁK (1962) hovoří o tepelném stresu nejen ve spojitosti s vysokou teplotou, ale například i ve spojitosti s příjmem chladného nápoje či studenou koupelí. Van SAUN (2002) uvádí, že tepelný stres, ať z chladu či horka, způsobuje sezónní zvýšení výskytu metabolických poruch. Tepelný stres je celosvětově považován za závažný činitel způsobující nízkou plodnost a ohrožuje především mléčný skot, jelikož tento má vysokou vnitřní produkci tepla, která je spojena s vysokou mléčnou produkcí (De RENSIS, SCARAMUZZI, 2003; WOLFENSON et al., 2000). I SARTORI et al. (2002b) a DelaSOTA et al. (1998) tvrdí, že na plodnost skotu má největší vliv tepelný stres. HANSEN (2002) uvádí největší vliv tepelného stresu na plodnost – snížení fertilizace a zvýšení embryonální mortality – vysokoprodukčních mléčných krav. Intrauterinní prostředí, u takto ovlivněných krav, je postiženo sníženým průtokem krve dělohou a zvýšenou tělesnou teplotou (ROMAN-PONCE, 1978; GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006), což je spojeno s ranou embryonální mortalitou a neúspěšnou inseminací (RIVERA, HANSEN, 2001). Také DZIUK (1992) upozorňuje na přímý nepříznivý vliv vysoké uterinní teploty na embryo tím, že dochází k odklonu toku krve od uteru do periferie, aby došlo k jejímu ochlazení, což vede ke zhoršení toku živin.
51
Dále může tepelný stres působit na reprodukci skotu ovlivněním růstu folikulů (WOLFENSON et al., 1995). Vystavení plemenic vysokým teplotám prostřední ohrožuje steroidogenezi a životaschopnost oocytů (ZERON et al., 2001), redukuje se kvalita oocytů (HANSEN, 2002; Al-KATANANI et al., 2002) a úroveň fertilizace (SARTORI et al., 2002b). BINELLI et al. (2001) ve své studii uvádí, že tepelný stres je jedním z hlavních činitelů retardace růstu konceptu. Někteří autoři, např. PUTNEY et al. (1989), SARTORI et al. (2002b) či AL-KATANANI et al. (1999), spojují sníženou fertilitu i s tepelným stresem, k němuž dojde před inseminací. U embryí vzniklých oplozením méně kvalitních oocytů je menší pravděpodobnost jejich úspěšného vývoje (HANSEN, 2002). DROST et al. (1999) demonstroval, že transfer in vivo produkovaných embryí od donorek vystavených termoneutrálním teplotám zvyšuje úroveň gravidity u teplotně stresovaných recipientek ve srovnání s donorkami tepelně stresovanými před inseminací. CARTMILL et al. (2001b) zas pozoroval u tepelně stresovaných krav extrémně vysokou ztrátu gravidity (42,7 %), která byla podstatně vyšší než u krav v témž stadiu gravidity, které nebyly vystaveny tepelnému stresu. Uvedené výsledky ukazují negativní vliv tepelného stresu na kvalitu oocytů, který ovlivňuje fertilizaci a časný vývoj embrya a tím zvyšuje ztráty na gravidity. I WATHES a LAMMING (1995), THATCHER et al. (1995) či HANSEN (2002) uvádějí, že implantace vyžaduje složité interakce mezi konceptem a matkou. Dochází ke změnám ve stromatu endometria, embryo podstupuje dramatické morfologické změny včetně angiogeneze (vývoj krevních a lymfatických tkání), což je předpokladem pro formaci placentálních kotyledonů (REYNOLDS, REDMER, 1992). Implantace mezi trofoblastem a děložním epitelem začíná 19. den gravidity. Asi od 21. do 22. dne začínají vrstvy epitelu adherovat prostřednictvím mikroklků (KING et al., 1981), tento proces pokračuje následující 1 - 2 týdny. Proto je preimplantační perioda pro embryo kritická. Výsledky GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) dokazují, že náhlý tepelný stres v tomto období předurčuje gravidní krávy k následné rané fetální ztrátě. U skotu dochází vlivem tepelného stresu k embryonální mortalitě především do 7. dne po inseminaci (PUTNEY et al., 1988). RYAN et al. (1993) zase uvedli, že v teplé sezóně roste embryonální mortalita mezi 6. a 12. dnem po inseminaci. BIGGERS et al. (1987) vystavili masný skot mezi 8. a 16. dnem gravidity teplotám 22 ºC, což pro ně byla termoneutrální zóna a teplotě 33 – 37 ºC, tzn. tepelnému stresu. U zvířat v tepelném stresu došlo k redukci luteální tkáně í konceptů. Dle autora zaniká účinkem tepelného stresu schopnost embryí produkovat bTP-1 či další celulární 52
produkty, což může pomoci objasnit dílčí složky embryonální mortality. Dále RYAN et al. (1993) ve své publikaci uvádí, že se embryonální mortalita zvyšuje i u ovcí vystavených tepelnému stresu, a to jak při vystavení tepelnému stresu před, tak i po páření. GARCÍA–ISPIERTO et al. (2007) ve své studii pozorovali, že jediným faktorem, který rapidně ovlivnil ovulaci byla sezóna, kdy byla provedena inseminace. Problém s ovulací byl 3,9x větší u krav inseminovaných v teplé sezóně (květen – září) ve srovnání s chladnou (říjen – duben). LUCY (2001) či De RENSIS a SCARAMUZZI (2003) tento jev připsali tomu, že vysokoprodukční krávy trpí obvykle metabolickým stresem, který společně s dalšími stresory jako je teplé prostředí, může způsobit endokrinní disbalanci a nakonec negativně ovlivnit folikulogenezi. Výše uvedené závěry GARCÍI–ISPIERTA et al. (2007) korespondují s výsledky studie GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) či LABÉRNII et al. (1998), v níž autoři zjistili, že během teplé sezóny je reprodukce průkazně nižší a dále GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) zaznamenali průkaznou korelaci mezi obdobím inseminace a ranou fetální ztrátou. Krávy, které zabřezly během teplé sezóny a čekaly 1 či 2 telata, více potrácely (12,3 %), než krávy zabřezlé během chladné sezóny (2,1 %). Inseminace během teplé sezóny zvyšuje dle autorů riziko ztráty gravidity 3,05x. Během teplé sezóny zabřezlo ve studii GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) 44,5 % a během studené 55,5 %. Vysoké metabolické požadavky u vysokoprodukčních dojných krav se mohou přidávat
k metabolickému
stresu
souvisejícímu
s teplou
sezónou
(GARCÍA-
ISPIERTO et al., 2006), a tepelný stres může navíc zapříčinit problémy vlivem redukce příjmu sušiny (WILSON et al., 1998). RYAN et al. (1993) zaznamenal nižší úroveň gravidity u krav v teplém klimatu. Šlo o krávy, které byly inseminovány mezi 42. a 90. dnem post partum, obzvlášť pokud byl diagnostikován jakýkoli fyziologický stres nebo selhala funkce luteální tkáně před 40. dnem post partum. Systém péče v horkém klimatu může ovlivnit stadium, v němž k embryonální mortalitě dochází. Tepelný stres před inseminací je spojován se sníženou fertilitou v oblastech s horkým
klimatem (Al-KATANANI
et
al.,
2002).
Souvisí
to
s tím,
že
vysokoprodukční krávy v subtropických a tropických lokalitách jsou tepelnému stresu speciálně vnímavé. A je faktem, že úroveň gravidity krav je během léta drasticky redukována (BADINGA et al., 1985). 53
Teplotně-vlhkostní index (THI) je mírou tepelného komfortu používanou pro charakterizování a stanovení termoneutrálních zón (tj. 5 – 20 °C) a může být navržen jako nástroj k odhadu tepelného stresu u laktujících dojných krav (FUQUAY, 1981). Dle GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) zahrnuje THI faktory související s teplým prostředím a stresem způsobeným prostředím. THI spojuje efekt teploty a relativní vlhkosti do jednoho indexu. Tento index je široce využíván v teplých oblastech ke zhodnocení dopadu tepelného stresu na dojnice (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2007). Max. THI, je definován maximální teplotou a minimální vlhkostí. Mezi dalšími faktory je považován za ten, který nejpřesněji stanovuje efekt tepelného stresu na skot (RAVAGNOLO et al., 2000; GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). Výpočet THI a max. THI: THI = (0,8 x prům. T + prům. RH /%/ x (prům. T – 14,4) + 46,4) 100 max. THI = (0,8 x max. T + min. RH /%/ x (max. T – 14,4) + 46,4) 100 T je teplota a RH relativní vlhkost (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). Hodnota THI nad 72 bodů může indikovat tepelný stres u zvířat, speciálně pak u krav v intenzivní produkci (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). Ve studii GARCÍIISPIERTA et al. (2007) klesala míra koncepce od 30,6 po 23 %, když byly hodnoty max. THI 3. – 1. den před inseminací nad hodnotou THI 80. Negativní efekt tepelného stresu na míru koncepce se projevil již od hodnoty THI 75 ačkoli zřetelněji se projevil až od výše zmíněné hodnoty THI 80. Snižující se míra koncepce byla evidentní: z 35 – 33 % po 21 – 27 % při hodnotách THI nad 75. Vysoké max. THI při inseminaci mělo ve studii GARCÍI-ISPIERTA et al. (2007) souvislost s nízkou mírou koncepce. Také z práce HAHNA (1981) vyplývá, že když se max. THI 3 dny před inseminací zvyšuje, klesá úroveň koncepce. THI nemá vliv pouze na míru koncepce, ale ovlivňuje i gravidní zvířata. Dle GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) u zvířat vystavených 21. – 30. dne gravidity (doba implantace) maximálním hodnotám THI nižším než 55 byla ztráta gravidity 0 %, u zvířat vystavených THI nad 69 byly ztráty 12 %. Autoři též uvádí, že 54
pravděpodobnost ztráty gravidity roste 1,05x s každou jednotkou zvyšující max. THI v období mezi 21. a 30. dnem gravidity. Míra koncepce klesala v souvislosti s max. teplotou 31 °C zaznamenanou od 3. dne před inseminací do dne inseminace (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2007), ačkoli BITMAN et al. (1984) předpokládal, že tepelný stres začíná na 25 °C. Též vysoká max. teplota 1 den po inseminaci měla vliv na redukci koncepce (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2007). Autor též uvádí, že pouze maximální denní teplota pod 20 °C vede k signifikantnímu zvýšení míry koncepce. Ve studii GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) je uvedeno, že maximální teplota mezi 21. a 30. dnem gravidity je rizikovým faktorem i pro její ztrátu. Nelze říci, že THI je lepším ukazatelem úrovně reprodukce než teplota (GARCÍAISPIERTO et al., 2007). Graviditu nemůže ovlivnit vlhkost (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). 2.4.9.2 Management stáda S managementem stáda souvisí množství faktorů, které mohou být nejen během teplé sezóny pro konceptus od koncepce do raného fetálního stadia potenciálně stresující (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). Na reprodukční výkonnost zvířat má dle DOBSONA a SMITHA (1995) zhoubný vliv stres. Mezi stresory patří např. transport, mechanické poranění, izolace, bolest, změny krevního tlaku atd., ovlivňují reprodukční funkce prostřednictvím vlivu na sekreci GnRH a progesteronu. ROTH et al. (2001) napsal, že akutní stres ovlivňuje folikulární steroidogenezi o 24 dní později. I superovulační metody mohou způsobit zvířeti stres, a tím též ovlivnit stádium, v němž dochází k embryonální mortalitě. Superovulační ošetření často pozmění běžný endokrinní profil, který může způsobit předčasnou ovulaci (CALLESEN et al., 1986 a 1987), abnormální folikulární produkci steroidů (FORTUNE, HANSEL, 1985) a časné zahájení meiosy oocytů (MOOR et al., 1985). Superovulační ošetření může být spojeno s vysokou hladinou cytogeneticky detekovatelných abnormalit u embryí (KING, 1985). K synchronizaci říje či ovulace se používá řada hormonálních programů, aby se optimalizovala úroveň služeb. LUCY (2001) uvedl, že množství studií hodnotících pozdní embryonální mortalitu u skotu zahrnuje zvířata podrobená časované inseminaci a
55
také to, že krávy inseminované ve spontánní říji mají nižší embryonální mortalitu než krávy po časované inseminaci. Schémata pro časovanou inseminaci jako Ov-synch, jsou u dojných stád široce rozšířené, jelikož je u vysokoprodukčních krav špatná detekce říje (STEVENSON, 2001). Fertilizační odpověď na Ov-synch je závislá na stadiu cyklu, v němž je podán GnRH (VASCONCELOS et al., 1999). Zahájení programu ve středu diestru (5. – 12. den cyklu) zlepšuje u laktujících mléčných krav úroveň koncepce (MOREIRA et al., 2001; THATCHER et al., 2002). Odpověď na Pre-synch (MOREIRA et al., 2001), je efektivní jen u cyklujících krav. S managementem stáda souvisí nepochybně i znovuzařazení krav do reprodukce. HUMBLOT (2001) ve studii uvedl, že s rostoucí délkou intervalu dochází k poklesu pozdní embryonální mortality, tzn. že při intervalu do 70 dnů je pozdní embryonální mortalita 17 %, pokud je interval delší, tj. nad 70 dnů, klesá pozdní embryonální mortalita na 13 %. Časnou embryonální mortalitu délka intervalu v této studii neovlivnila (31,3 vs. 31,9 %). Také KUDLÁČ et al. (1987) uvádí, že se embryonální mortalita zvyšuje u krav zapouštěných krátce po porodu. Autor tvrdí, že vliv nedokonalé involuce dělohy v genezi embryonální mortality lze u krav vyloučit při zapouštění v době nad 45 dní po porodu. Mimo to RHODES et al. (2003) uvádějí, že 11 - 38 % krav v běžném systému telení nemá ovulaci do 50. – 60. dne po otelení, zatímco 13 – 43 % krav v pastevním systému je bez ovulace před připařovací sezónou. A pokud u nich k ovulaci dojde, je u nich nízká fertilita. První postpartální luteální fáze bývá krátká (pod 12 dní), což je spojeno s předešlým nedostatkem progesteronu nebo adekvátního množství estradiolu během proestru (MANN a LAMMING, 2000). Nízká plazmatická koncentrace progesteronu v předešlém estrálním cyklu má za následek předčasnou produkci PGF2α v cyklu následujícím (SHAHAM-ALBALANCY et al., 2001). Proto to, že krávy neovulují, ohrožuje vznik a udržení gravidity u skotu. V literatuře je uvedena vyšší pozdní embryonální mortalita u krav, které neměly ovulaci, avšak pouze jedna studie zjistila statistický rozdíl (CARTMILL et al., 2001b). Ztráta gravidity byla 15,7 % u cyklujících a 26,3 % u necyklujících krav. Z výsledků logistické regrese vyplývá, že necyklující krávy měly 2,01x vyšší pravděpodobnost ztráty gravidity (P < 0,001). Tzn., že redukce převahy necyklujících krav před první postpartální inseminací je předpokladem k minimalizaci ztrát gravidity u skotu. Oproti tomu 1 studie u těchto krav zjistila nižší ztráty gravidity než u cyklujících krav (SANTOS et al., 2004b). 56
Výše zmíněné souvisí pravděpodobně s faktem, že se v časné postpartální periodě potřebují plemenice přizpůsobit zátěži laktace a metabolickým problémům spojeným s energetickým příjmem potřebným k uspokojení požadavků na tělesnou záchovu a laktaci (BUTLER a SMITH, 1989). GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) uvádí, že vysoké metabolické požadavky u vysokoprodukčních dojných krav se mohou přidávat k metabolickému stresu a FORAR et al. (1995) a HANZEN et al. (1999) zas, že riziko neinfekční rané fetální ztráty roste s intenzifikací produkce. Dojné krávy s atypickou postpartální luteální aktivitou mají nižší fertilitu (LAMMING, DARWASH, 1998). U laktujících krav mohou být luteální funkce a fertilita být negativně ovlivněny faktory výživy i faktory metabolickými (BUTLER, 2000). Ve studii GARCÍI-ISPIERTA et al. (2006) nebyly zjištěny průkazné rozdíly v embryonální mortalitě mezi stády, pořadím inseminace a inseminačním intervalem, mléčnou produkcí při inseminaci, býkem. Ačkoli má např. dle SANTOSE et al. (2004) býk velký vliv na úroveň koncepce, je málo známo o vlivu býka na ztrátu gravidity. Bylo však zjištěno, že býk má vliv na fetální mortalitu. LÓPEZ-GATIUS et al. (2002) uvedl, že jeden z býků v jejich studii vykazoval 3,43x častější ztrátu gravidity u krav než býci ostatní. STARBUCKOVÁ et al. (2004) také nezjistila ve své studii vliv servis periody, pořadí inseminace, inseminátora či typu oplození (inseminace či přirozená plemenitba) na udržení gravidity. SANTOS et al. (2004) hodnotil embryonální mortalitu u holštýnských krav a zjistil, že po první inseminaci byla časná embryonální mortalita 31,6 % a pozdní 14,7 %. Náchylnost ke zmetání je do značné míry dána také konstitucí matky. Samice zušlechtěných plemen jsou zpravidla labilnější a méně schopné kompenzovat nepříznivé vlivy než samice primitivních plemen (KUDLÁČ et al., 1987; CUPÁK, 1962). Dalším důvodem embryonální mortality může být inbreeding (CUPÁK, 1962; HANZEN et al., 1999). Vysokoprodukční mléčná stáda jsou obvykle vystavena vyšší péči než stáda ostatní, proto je jejich prostředí komfortnější než u nízkoprodukčních, díky využívání např. zastínění, ventilace a dalších prostředků (GARCÍA – ISPIERTO et al., 2007).
57
2.4.10 Chromozomální aberace a embryonální mortalita V práci VANROOSEHO et al. (2000) je uvedeno, že chromozomální aberace jsou u zvířat hlavním důvodem časného selhání gravidity (cca z 20 %). Nerovnováha může nastat během párování haploidních sad parentálních chromozomů během oplození, které jsou pro embryo letální. Chromozomální abnormality mají dále původ v polyspermii. Mixoploidy, polyploidy a haploidy jsou aberace, se kterými se často setkáváme při in vitro produkci embryí (VIUFF et al., 1999). 2.4.11 Vliv
imunitního
systému
matky
a
interakce
embryo
–
matka
na embryonální mortalitu Embryonální mortalita může být způsobena i v důsledku imunologických odpovědí mateřského organismu na embryo, jelikož toto je pro mateřský organismus v podstatě cizorodou, geneticky nestejnou strukturou (TEMPLETON et al., 1987). V práci HANSENA (1997) je použit termín „mateřské rozpoznání gravidity“. Jedná se o změnu funkcí mateřského organismu - hormonální změny, potřebné k vyvolání uterinní přestavby nezbytné pro implantaci (GEISERT et al., 1992; HANSEN, 1997), k nimž dojde na základě signálů vycházejících z embrya. Tyto signály vzniknou pravděpodobně tehdy, když mateřský organismus rozpozná antigeny embrya. Porušení interakce embryo – matka vede, dle uvedených autorů, k nepřiměřené imunitní odpovědi a následně k zániku embrya. Imunologická ztráta embrya je podle HANSENA (1997) blokována částečně proto, že je redukován antigen MHC (antigen major histocompatibility) v místě výskytu embrya (na jeho povrchu), dochází k přesměrování imunitních odpovědí od buněčné imunity (tvorbou intrauterinního prostředí, v němž mateřské tkáně a trofoblast produkují molekuly inhibující lymfocyty, které redukují imunitní reakce v děloze - v rané graviditě počet intraepiteliálních lymfocytů klesá jejich počet je o víc než polovičku menší 25. a 27. den březosti než je tomu během estrálního cyklu nebo v rané graviditě. Toto snížení souvisí časově s počátky implantace, jako výsledek invaze choriových binukleárních buněk do maternálního epitelu a dále s produkcí derivátů trofoblastu (IFNγ), které mohou inhibovat produkci lymfocytů, k přechodné toleranci k antigenům plodu (změna funkce specifických populací mateřských lymfocytů), k aktivací specifických lymfocytních populací potřebných k potlačení imunity (imunosupresi) či
58
k uvolnění cytokininů, které stimulují funkce placenty (stimulují růst plodu či sekreci hormonů). Mezi cytokininy, odvozenými od lymfocytů, stimulující vývoj rýhujícího se embrya, patří TGF- (ve spojení se základním fibroblastickým růstovým faktorem) a faktor inhibující leukémii (FUKUI et al., 1994). Cytokininy mohou též ovlivnit funkce endometria: interleukin-1 zvyšuje sekreci prostaglandinu z buněk stromatu a epitelu endometria skotu a inhibuje růst buněk stromatu endometria (DAVIDSON et al., 1995). MENGE (1969) uvádí, že sníženou plodnost jalovic způsobuje imunizace proti tkáním embrya mezi 32. a 38. dnem gravidity. Některé prvotelky mají detekovatelné antifetální protilátky ještě po porodu a v době porodu je můžeme zjistit u cca 35 % krav (NEWMAN, HINES, 1980). I různé viry a interferon γ (IFNγ) mohou zvýšit expresi MHC v myší placentě a podání
IFNγ
gravidním
myším
je
spojeno
s abortem
(VASSILIADIS
a
ATHANASSAKIS, 1994). Je proto možné, že některé formy viry vyvolaných abortů u skotu jsou způsobeny poruchou exprese placentálních MHC antigenů (HANSEN, 1997). Embryo i matka produkují látky, které mohou inhibovat produkci lymfocytů. Trofoblast skotu produkuje tři molekuly, které inhibují funkci T-lymfocytů: prostaglandin E2 - PGE2 (produkován životaschopným embryem mezi 6. a 12. dnem gravidity a trofoblastem), IFNγ – antiluteolytická molekula produkovaná mezi 15. a 25. dnem gravidity (THATCHER et al, 1997) a může inhibovat množení lymfocytů a ve stejnou dobu trofoblastem produkovaný imunosupresivní protein obsahující laktosaminoglykan (NEWTON et al, 1988). Dalším inhibitorem bovinních lymfocytů je např. podle MONTERROSY a HANSENA (1993) progesteron, avšak jeho koncentrace není na tuto inhibici dostatečná. Progesteron pravděpodobně indukuje syntézu děložních molekul, které inhibují funkci lymfocytů. Dále progesteron indukuje sekreci bovinního UTMP, který rovněž ovlivňuje funkci lymfocytů (LESLIE, HANSEN, 1991). Dle HANSENA (1997) existují dva přístupy ke zvýšení placentálních funkcí v průběhu imunologických změn – zvýšit lokální imunosupresivní prostředí dělohy k redukci imunitních odpovědí škodlivých pro funkce trofoblastu nebo stimulující uterinní imunitní odpovědi směřující ke zvýšení placentálních funkcí. Dále autor uvádí, že imunologické rozpoznání gravidity je důležitější než nespecifická imunosuprese.
59
Imunizace samic fetálními antigeny nebo plánované připařování, kde je kontrolován stupeň histokompatibility mezi samicí a plodem, může být použitelná cesta k ovlivnění reprodukční výkonnosti. Histokompatibilita může vést k embryonálním ztrátám, jestliže je imunitní odpověď nepřiměřená (MENGE, 1969). Další cestou k redukci abortů skotu, které jsou indukované viry, může být ošetření vhodnými cytokininy. Každá strategie použití cytokininů ovlivňujících reprodukční funkce musí být založena na pochopení rozdílnosti přirozených vlastností těchto cytokininů. 2.4.12 Bovinní trofoblast (bTP-1) a embryonální mortalita skotu Životaschopné embryo produkuje protein-1 bovinního trophoblastu (bTP-1) od 15. dne gravidity (HELMER et al., 1987). Tento protein patří mezi interferony alfa (IMAKAWA et al., 1989). Selhání dostatečné produkce bTP-1, který je prevencí luteolýzy, embryem, může přispět k rané embryonální mortalitě u gravidních krav. Avšak pouze embrya skotu, která jsou větší než 15 mm do délky mezi 15. a 17. dnem gravidity mohou produkovat zmíněný protein (GEISERT et al., 1988).
2.5 DETEKCE GRAVIDITY A EMBRYONÁLNÍ MORTALITA (VLIV DETEKCE GRAVIDITY NA EMBRYONÁLNÍ MORTALITU) Graviditu lze detekovat několika způsoby, z nichž nejběžnější je využití transrektální ultrasonografie (sono) a palpace per rectum. Další možné způsoby jsou pak zjišťování koncentrace progesteronu, bPSPB a bPAG – 1 v krvi matky. Všechny uvedené způsoby mají svá pro i proti, tj. výhody i nevýhody. 2.5.1 Využití transrektální ultrasonografie Články hodnotící využití transrektální ultrasonografije poukazují na to, že jde bezpečnou techniku, která neovlivňuje životnost embrya či fetu (KÄHN, 1992; BAXTER, WARD, 1997). Se závěry zmíněných autorů se na základě výsledků své studie ztotožňují i BENOIT a DAILEY (1991). I LÓPEZ-GATIUS a HUNTER (2005) provedli sérii šetření, z jejichž výsledků vyplynulo, že časté provádění sono vyšetření per rectum nemělo vliv na embryonální/ fetální mortalitu.
60
Avšak pokud není sono prováděno dostatečně šetrně, především při provádění časné diagnostiky gravidity (u skotu 25. – 50. den po inseminaci, v době ukončování diferenciace, mohou případná vzniklá traumata embryonální mortalitu způsobit (VANROOSE et al., 2000). 2.5.2 Palpace per rectum Je založena na prokluzu fetálních membrán (allantochoria) mezi prsty při stlačení gravidního rohu uteru (ROMANO et al., 2007). VANROOSE et al. (2000) uvádí, že rektální palpace, pokud se provede korektně, je šetrná procedura. ROMANO et al. (2007) ve své studii srovnával krávy a jalovice palpované per rectum mezi 29. a 32. dnem po inseminaci a nepalpované. Výsledné zjištění neprokázalo rozdíl v embryonální/ fetální mortalitě (14,7 % vs. 13,4 %; P > 0,05) mezi skupinami. V práci WARNICKA et al. (1995) nebyl zjištěn vliv věku fetu při palpaci per rectum na ztrátu gravidity u 5 ze zkoumaných stád. Ani THOMPSON et al. (1994) nezjistili vliv palpace per rectum na embryonální či fetální mortalitu. Oproti výše zmíněnému byly
ve studiích
ABBITA et
al. (1978)
a
VAILLANCOURTA et al. (1979) zjištěny větší embryonální ztráty u krav palpovaných do 45. – 50. dne po inseminaci než u krav palpovaných později. Též LEMIRE et al. (1993) zaznamenali vyšší embryonální/ fetální ztráty u krav palpovaných do 48 dní po inseminaci než u krav palpovaných později. THURMOND a PICANSO (1993) popisují, že riziko fetální ztráty může mírně růst s prodlužováním intervalu mezi inseminací a palpací per rectum mezi 28. a 42. dnem. Avšak autoři nezjistili vztah fetální ztráty a palpace per rectum po 42. dni gravidity. WARNICK et al. (1995) ve své studii zjistili vyšší ztráty po palpaci provedené mezi 30. a 36. dnem gravidity než jiní autoři, kteří prováděli tutéž diagnostiku v časnějších obdobích gravidity. 2.5.3 Testy na bázi stanovení hladiny progesteronu (P4) Pro časnou diagnostiku gravidity se využívá také sledování hladiny progesteronu. Avšak toto má určitá úskalí, jelikož vysoká je koncentrace progesteronu i v případě luteálních cyst, prodlouženého estrálního cyklu, dále tehdy, berou-li se vzorky v luteální fázi či v případě pyometry (PENNINGTON et al., 1976), stejně jako u plemenic, které prodělaly embryonální či fetální mortalitu (KASSAM et al., 1987). Dá se tedy říci, že
61
koncentrace progesteronu je lepší indikátor jalovosti než gravidity (SHEMESH et al., 1978). V mléce březích zvířat je koncentrace progesteronu vyšší než u zvířat nebřezích (MANN et al., 1999). Dalším způsobem, jak diagnostikovat graviditu u skotu je sledování hladiny bovinního bPSPB (bovine pregnancy-specific protein B; protein B specifický pro gravidní skot) a bPAG–1 (bovine pregnancy-associated glycoprotein 1; glykoprotein 1 vyskytující se u gravidních krav), což jsou neaktivní části proteinů asparagové kyseliny, a jsou identické v sekvenci nukleotidů genu (LYNCH et al., 1992). Izolované látky se mohou lišit v obsahu karbohydrátu a kyseliny sialové.
2.6
TERAPIE A PREVENCE EMBRYONÁLNÍ MORTALITY Terapie podle KUDLÁČE et al. (1987) v podstatě nepřichází v úvahu a hlavní
pozornost musí být při zvýšeném výskytu embryonální mortality věnována prevenci, která musí být komplexní a zaměřena na vyloučení všech etiologicky se uplatňujících faktorů. I GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) předesílají, že v souvislosti se ztrátou gravidity je lepší prevence, hlavně ve spojení s tepelným stresem, než se pokoušet vyřešit jeho následky a dopad na ekonomiku produkce. Dále se musí vycházet z neustálé snahy po optimalizaci chovných podmínek, snižování nebo vyloučení vlivu nepříznivých podmínek zevního prostředí podporujících nebo přímo vyvolávajících vznik embryonální mortality a znemožňujících dokonalý přehled o kvalitě probíhajících pohlavních funkcí (KUDLÁČ et al., 1987). I závěry studie GARCÍA-ISPIERTA et al. (2006, 2007) vedou k doporučení soustředit se na zlepšení managementu stáda cestou redukce efektů tepelného stresu - např. využít zastínění, sprch, větráků, klimatizovaných staveb. Toto vše by mělo mít příznivý vliv na udržení gravidity během teplé sezóny. Dále by krávy měly mít vhodné doplňky stravy včetně vysoce kvalitního krmiva a vhodného času krmení, dostupná chladná pitná voda je také samozřejmostí. Klidné prostředí, kde nebudou krávy znepokojovány a bude kontrolována hygiena a fyzický komfort, to vše může mít vliv na redukci environmentálního stresu. Dalším krokem k prevenci embryonální mortality je redukce dvojčat (LÓPEZGATIUS, HUNTER, 2005). Avšak problém je, že krávy mohou být neschopné selektivně vyloučit individuální plody, jelikož výskyt placentálních anastomóz
62
překračuje u skotu 90 %. Zdá se, že smrt jednoho fetu s placentálními anastomózami má za následek smrt všech plodů s toutéž placentou. Proto je redukce embryí, která neohrozí graviditu, častější u bilaterální březosti. Redukce embryí u gravidit s dvojčaty se vyskytuje především u klisen (GINTHER, 1984) a je běžná u masného skotu po embryotransferu, když se aplikují 2 či 3 embrya (IZAIKE et al., 1988, 1991). U současných terapeutických postupů vidíme, že řízená aplikace progesteronu po manuální ruptuře amnia 34. den gravidity ukazuje uspokojivou cestu pro redukci dvojčat u mléčného skotu (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). Dodání progesteronu může během časné fetální periody potenciálně redukovat náchylnost ke ztrátě gravidity i u krav, které čekají jedináčka (GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006). Také ve studii MANNA et al. (1998) se hovoří o signifikantním zvýšení úrovně gravidity cca o 5 % po podání progesteronu. I MANN a LAMMING (1999) demonstrovali pozitivní vliv přidaného progesteronu na fertilitu a zvýšení úrovně koncepce, když byl podán u laktujícím mléčným kravám do 6. dne po inseminaci. Lepších výsledků bylo dosaženo u krav s nižší fertilitou (úroveň koncepce do 50 %). Podání progesteronu 4. – 5. den po inseminaci je rozhodující pravděpodobně proto, že upravuje sekreční aktivitu endometria, což ovlivňuje růst embrya (GARRET et al., 1998; GEISERT et al., 1992). Tato zjištění tedy naznačují, že dodání progesteronu v časném diestru může zlepšit úroveň koncepce a přežití embryí. Avšak dodání progesteronu bezprostředně po inseminaci urychlí děje v děloze a zvyšuje se výskyt krátkých cyklů (Van CLEEFF et al., 1996; GARRET et al., 1998; LYNCH et al., 1999). Podání progesteronu může být také využito u masného a mléčného skotu k redukci anovulačního anestru před první postpartální inseminací, o níž je známo, že redukuje reprodukční výkonnost částečně díky velkým ztrátám gravidity (INSKEEP, 2002). Začlenění progesteronu do presynchronizačních protokolů tedy může zvýšit počet cyklujících krav při první postpartální inseminaci a zvýšit přežití embryí. Mnoho autorů se shodlo na využití dalších hormonů k redukci embryonální mortality. Například ošetření krav bovinním somatotropinem (bST) zlepšuje úroveň fertilizace, vývoj embrya i jeho kvalitu (MOREIRA et al., 2002 a, b), tudíž se dá očekávat i lepší přežitelnost embryí. Ošetřením se zvyšuje úroveň gravidity u krav, u nichž byl použit systém Ov-synch či po běžně detekované říji (MOREIRA et al., 63
2001; SANTOS et al., 2004c). Zlepšení koncepce pozoroval i SANTOS et al. (2004c), cestou redukce embryonální mortality mezi 31. a 45. dnem gravidity. SANTOS et al. (2001) aplikovali humánní choriový gonadotropin (hCG) laktujícím kravám 5 dnů po inseminaci, čímž u nich došlo ke zvýšení počtu žlutých tělísek a zvýšení plazmatické koncentrace progesteronu. U takto ošetřených krav byla lepší úroveň gravidity 28., 42. a 90. den po inseminaci, ale pozdní embryonální a fetální mortalita zůstala nezměněna. Pozitivní vliv hCG je autory spatřován v tom, že došlo ke snížení časné embryonální mortality. NISHIGAI et al. (2002) uvádí zvýšení úrovně gravidity u krav ošetřených hCG 6. den po inseminaci. Krávy s přídatným žlutými tělísky byly 8x méně ohroženy fetální mortalitou než krávy s 1 žlutým tělískem (LÓPEZ-GATIUS et al., 2002), avšak podle autorů se toto netýkalo gravidit s dvojčaty. Dále se nabízí možnost ovlivnit (oslabit) růst folikulu, jelikož přítomnost estrogenního folikulu v období růstu žlutého tělíska je považována za zvyšovatele oxytocinových receptorů a potenciálně zvyšuje produkci PGF2α (ROBINSON et al., 2001). To znamená, že strategie směřující k minimalizaci folikulárního růstu během období tvorby žlutého tělíska mohou redukovat ztrátu gravidity u laktujících mléčných krav (SANTOS et al., 2004 a). Jednou z cest zvýšení úrovně gravidity je i podle ELLIHO et al. (2001) podání antiprostaglandinu při embryotransferu - tzn., že dojde k potlačení sekrece PGF2α, čímž se stabilizuje gravidita skotu prostřednictvím redukce embryonální mortality. Dle BINELLIHO et al. (2001) mezi antiprostaglandiny můžeme řadit např. hCG a eCG (equinní choriový gonadotropin, PMSG). Množství metabolických a endokrinních signálů zapojených do reprodukčního procesu je regulováno výživným stavem. Dodání 2 – 4 % tuku do krmné dávky laktujících mléčných krav a masných krav pozitivně ovlivňuje jejich energetický i reprodukční status (STAPLES et al., 1998; FRAJBLAT, BUTLER, 2003). Schopnost ω – 3 mastných kyselin: α-linolenové, eicosapentanové (EPA) a docosahexanové (DHA) a ω – 6: linolové k tlumení sekrece PGF2α bovinními endometriálními buňkami (MATTOS et al., 2003) může napomáhat přežití embrya skotu (MATTOS et al., 2000). V některých studiích je uveden předpoklad, že krmení tukem bohatým na ω – 3 mastné kyseliny inhibuje syntézu prostanoidů, dále může zvýšit maternální rozpoznání gravidity a zvýšit přežití embrya, tzn. zlepšit reprodukci (BURKE et al., 1997; PETIT a TWAGIRAMUNGU, 2002). I THATCHER et al. (1994) zjistili, že linolenová 64
kyselina je endometriální inhibitor syntézy prostaglandinu. In vitro inhibovala linolenová kyselina syntézu PGF2α prostřednictvím inhibice aktivity COX-2. Autoři demonstrovali, že byl vyšší obsah kyseliny linolenové a menší kyseliny arachidonové, která je prekurzorem PGF2α, v endometriu gravidních krav 17. den po inseminaci. Z výsledků tedy vyplývá, že možná strategie ke snížení luteolytické odpovědi uteru je změna
lipidového složení směrem ke zvýšení poměru
linolenové kyseliny
k arachidonové kyselině v uteru. K podobným výsledkům dospěli i OLDICK et al. (1997) a WILKINS et al. (1996). EPA i DHA mají též COX-2 inhibiční aktivitu (THATCHER et al., 1994; MATTOS et al., 2001). Krmení vápenatými solemi C 18-trans mastné
kyseliny linolové a monoénové zvyšuje úroveň koncepce
u laktujících mléčných krav a vápenaté soli palmového oleje zvyšují úroveň koncepce a zlepšují embryonálního vývoj (SANTOS et al., 2004). K možným strategiím k prevenci embryonální mortality a zlepšení reprodukce můžeme počítat např. manipulace s imunologickými funkcemi. Můžeme sem zařadit hormonální manipulace ke zvýšení produkce dělohou syntetizovaných
imunosupresiv,
plánované
páření
ke
kontrole
stupně
MHC kompatibility nebo podání místně působících cytokininů ke změně relativního počtu různých typů lymfocytů. Imunizace samic fetálními antigeny nebo plánované připařování, kde je kontrolován stupeň histokompatibility mezi samicí a plodem. Histokompatibilita může vést samozřejmě k embryonálním ztrátám, jestliže je imunitní odpověď nepřiměřená. Mechanismy pro efekt leukocytů, spermatu nebo antigenů spermatu na přežití embrya jsou nejasné, ale mohou zahrnovat zvýšení produkce cytokininů podporujících funkce placenty, stimulaci tlumících buněk nebo indukci tolerance k fetálním antigenům (HANSEN, 1997). Virová infekce může ovlivnit placentální funkce zvýšením produkce placentálních MHC antigenů. Nakládání s příslušnými cytokininy může redukovat některé formy abortů u skotu indukovaných viry. Pokusy s použitím interferonu alfa (IFN) zvyšují březost u skotu, napodobuje činnost embryem produkovaného interferonu tau (IFNτ). Avšak IFN na druhé straně snižuje cirkulaci progesteronu a LH koncentraci a zvyšuje tělesnou teplotu (HANSEN, 1997). MEYER et al. (1995) podával 2x denně intrauterinní infuzi IFNτ holštýnským kravám od 14. do 24. dne estrálního cyklu. Tento prodloužil životnost žlutého a délku estrálního cyklu.
65
Slibná je aplikace reprodukční imunologie pro zvýšení děložních obranných mechanismů. Lokální imunosuprese, která nastane během většiny březosti, může být prospěšná pro plod, pravděpodobně však také způsobuje postpartální predispozice pro vznik uterinní infekce spojené s porodem a zadržením placenty (HANSEN, 1997). Další možná strategie ke snížení uterinní syntézy PGF2α je ošetření krav nesteroidními protizánětlivými léky – např. flunixin meglumin (BINELLI et al., 2001). ODENSVIK et al. (1998) zjistil, že tento přípravek efektivně inhibuje sekreci PGF2α během kritické periody. Volba vhodné strategie je závislá na fyziologickém stavu zvířete, dostupných zdrojích a ekonomice (BINELLI et al., 2001).
66
3 CÍL DISERTAČNÍ PRÁCE Cílem disertační práce bylo zjistit míru pozdní embryonální (mezi 22. a 42. dnem gravidity), resp. časné fetální (do 90. dne gravidity), mortality u krav a jalovic v námi zvoleném chovu holštýnského skotu na jižní Moravě. Dále jsme zjišťovali závislost pozdní embryonální mortality krav a jalovic na námi zvolených faktorech, mezi které jsme zařadili: věk, kondici (BCS), pořadí inseminace, podíl holštýnské krve, otce embrya, ročním období (datu inseminace), umístění žlutého tělíska, hormonální ošetření, u krav jsme navíc hodnotily závislost embryonální mortality na pořadí laktace, průměrném nádoji (průměr byl brán od dne inseminace včetně po 44. po inseminaci), mléčných složkách – tuk, bílkovina, laktóza, tukuprostá sušina, somatické buňky (bráno dle kontroly užitkovosti), intervalu, pohlaví posledního telete, věku při prvním otelení a vliv inseminačního technika; u jalovic jsme sledovali živou hmotnost v den inseminace – stanoveno propočtem.
67
4 MATERIÁL A METODIKA 4.1
MATERIÁL Pro naši studii bylo náhodně vybráno 265 ks krav a 155 ks jalovic holštýnského
plemene z chovu námi vybraného zemědělského podniku na jižní Moravě. Plemenice byly vybrány náhodně, některé z nich i opakovaně (v téže či následné laktaci). Průměrná mléčná užitkovost v chovu se ve sledovaném období pohybovala mezi 16 – 20 litry mléka na krávu a den. Od března 2006 byla v šestiměsíčních intervalech pravidelně prováděna i. m. vakcinace,
v souladu
s celorepublikovým
ozdravovacím
programem
od
IBR,
markerovou vakcínou Bovilis IBR marker live lyof. a. u. v. (účinná složka gE- BHV – 1 (GK/D) ≥ 105,7 TCID 50 a ≤ 107,6 TCID50 ve 2 ml, tj. jedné dávce; Intervet International B. V.). VD, na začátku ozdravovacího programu od IBR/IPV bylo prohlášeno za 100 % promořené. Nebylo možné stanovit, zda šlo o infekci či zda se jednalo o následek vakcinace, která byla chovatelem v minulosti dobrovolně prováděna oslabenou vakcínou. Úroveň výživy skotu: Krmná dávka (TMR) krav byla založena na kukuřičné siláži a vojtěškové senáži s přídavkem sena, slámy, pivovarského mláta a produkční směsi pro dojnice, sestávající z obilných a luštěninových šrotů (pšenice, ječmen, sója, hrách). Krmná dávka byla také obohacena o cukrovarské řízky či o bavlníkové semeno, které se přidávalo skupině v 1. fázi laktace, stejně jako CCM či komerčně vyráběné energetické, vitaminové a minerální doplňky (např. Energizer). Kravám v dalších fázích laktace se též podávaly minerální doplňky. Všechny kategorie měly k dispozici solný liz. NEL krmné dávky se dle kategorie (fáze laktace) pohybovala mezi 7,10 (1. fáze) – 6,20 (3. fáze) MJ, % sušiny od 47 % pro 1. fázi po 36 % pro 3. fázi laktace a NL od cca 18 % po 16 % u 3 fáze laktace. Jalovice měly rovněž krmnou dávku založenu na kukuřičné siláži a vojtěškové senáži, avšak nejednalo se v jejich případě o TMR, ale komponenty se vrstvily. Dále dostávaly přídavek minerálů, krmné soli a šrotu. Objemné krmivo předkládané jalovicím nedosahovalo kvality objemu pro krávy.
68
Plodnost skotu: Reprodukční ukazatele v době zpracovávání disertační práce (rok 2006 a 2007) byly následující.:
zabřezávání krav se pohybovalo průměrně 18 - 33 %,
interval 92 - 115 dnů,
servis perioda 175 - 168 dnů,
inseminační index krav 3 - 2,4,
jalovice měly zabřezávání 24 - 33 % a inseminační index 2,7 - 2,2
Říje byly indikovány výskytem říjových příznaků, které však byly ve stádě krav minimální. U každé krávy byla provedena zkouška viskozity hlenu a kontrola jeho zakalení, současně s kontrolou otevření zevní branky krčku děložního, popř. vypalpování Graafova folikulu per rectum. U jalovic byly příznaky říje zřetelnější, k inseminaci se přistupovalo po vypalpování Graafova folikulu per rectum. U části stáda, týká se krav i jalovic, byl pro vyvolání říje aplikován prostaglandin F2α – Oestrophan (účinná složka Cloprostenolum 250 μg v 1 ml injekčního roztoku; Bioveta a. s.) či PGF Veyx forte (účinná složka Cloprostenolum 250 μg v 1 ml injekčního roztoku; Veyx-Pharma GmbH) – v dávce 2 cm3 buď jednorázově či ve dvou aplikacích s rozestupem 11 dní. Krávy měly nejméně 35 dnů po porodu a byly bez gynekologických nálezů. Současně s inseminací byl aplikován 1 – 1,5 cm3 syntetický GnRH – Depherelin Gonavet Veyx (účinná složka Gonadorelinum 0,05 mg a Methylparabenum 1,00 mg v 1 ml injekčního roztoku; Veyx-Pharma GmbH) pro indukci ovulace. Jalovice byly ve věku minimálně 12 měsíců, kdy musely splňovat požadavek na minimální tělesnou hmotnost 380 – 400 kg a bylo přihlíženo k jejich celkovému tělesnému vývinu. U starších jalovic byla tolerována i nižší tělesná hmotnost. Od června 2007 byl i jalovicím aplikován 1 – 1,5 cm3 syntetický GnRH – Depherelin
Gonavet
Veyx
(účinná
složka
Gonadorelinum
0,05
mg
a
Methylparabenum 1,00 mg v 1 ml injekčního roztoku; Veyx-Pharma GmbH) pro indukci ovulace. Aplikace byla prováděna při reinseminaci po vypalpování neporušeného Graafova folikulu. K tomuto kroku bylo přistoupeno s ohledem na nevyhovující výsledky inseminace. Od října 2007 bylo přistoupeno k hormonálnímu ošetření krav metodami Ovsynch a Presynch. Zmíněné synchronizační metody byly zvoleny pro zlepšení nevyhovujících reprodukčních ukazatelů.
69
Harmonogram OV-SYNCH: Den 0: 100 ng GnRH Den 7: 25 mg PGF2α Den 9: 100 ng GnRH Inseminace po 16 hodinách (8 – 18 hodinách) Harmonogram PRE-SYNCH: 37. den post partum (den 0): 25 mg PGF2α 51. den post partum (den 14): 25 mg PGF2α 65. den post partum (den 28): 100 ng GnRH 72. den post partum (den 35): 25 mg PGF2α 74. den post partum (den 37): 100 ng GnRH Inseminace po 16 hodinách (8 – 18 hodinách)
4.2
METODY STANOVENÍ EMBRYONÁLNÍ MORTALITY Sledování gravidity, resp. EM, bylo prováděno ultrasonografem 6x v intervalu
4 dnů, počínaje 22. dnem po inseminaci a 42. dnem konče, tj. 22., 26., 30., 34., 38. a 42. den. Pokud se 22. den nacházela v děloze tekutina a na některém z vaječníků bylo přítomno žluté tělísko (CL), předpokládali jsme graviditu. Došlo-li ke vstřebání, bylo provedeno ultrasonografické vyšetření za 4, popř. 8 dní pro ověření přítomnosti CL. Ultrasonografické vyšetření bylo prováděno přístrojem SonoVet 2000 za použití sondy o rozsahu 5,5 MHz a Aloca SSD – 500 za použití sondy o rozsahu 5,0 MHz. 4.2.1 Zjišťování sledovaných faktorů ovlivňujících EM U krav a jalovic byly hodnoceny následující ukazatele: věk kondice – BCS – devítibodová stupnice otec embrya roční období, datum inseminace fetální mortalita do 90. dne po inseminaci použití luteolytika a GnRH
70
U krav byly navíc sledovány další údaje: užitkový typ - % podíl holštýnského plemene 4.2.2 Použité matematicko statistické analýzy Statistická analýza dat byla provedena prostřednictvím statistického balíku STATISTICA 9.0, kde bylo využito analýzy variance s pevnými efekty. K určení průkaznosti mezi skupinami v rámci jednotlivých faktorů byl použit neparametrický t test. Vzájemná závislost mezi sledovanými ukazateli byla hodnocena pomocí Pearsonových korelačních koeficientů. Skupina krav a jalovic byly hodnoceny odděleně. Model pro výpočet pro kategorii jalovic: Yijklm = μ + Vi + OTj + HOk + SEl + KOm + eijklm kde:
Vi = věk jalovice OTj = otec embrya HOk = hormonální ošetření
SEl = sezóna inseminace KOm = kondice
Model pro výpočet v kategorii krav: Yijklmn = μ + Vi + PLj + KOk + OTl + HOm + SEn + eijklmn kde:
Vi = věk krávy PLj = plemenná příslušnost KOk = kondice
OTl = otec embrya HOm = hormonální ošetření SEn = sezónainseminace
Členění sledovaných faktorů pro statistické hodnocení (Tabulka 1 - 3): Tabulka 1: Sledované faktory – kondice
Skupina/ faktor
Kondice
3 4 5 6 7 8 9
3 4 5 6 7 8 9
71
Tabulka 2: Sledované faktory – věk, hormonální ošetření, sezóna,plemenná příslušnost Skupina/f aktor 1 2 3 4 5 6 7 8
Věk krav/měsíce ≤ 30. 31. - 36. 37. - 42. 43. - 48. 49. - 54. 55. - 60. 61. - 66. ≥ 67.
jalovic/měsíce ≤ 14. 15. – 16. 17. – 18. 19. – 20. ≥ 21. -
Hormonální ošetření
Sezóna inseminace
Plemenná příslušnost
ano ne -
Jaro (J) Léto (L) Podzim (P) Zima (Z) -
100 H < 100 H -
Tabulka 3: Seznam býků využitých k inseminaci sledovaných plemenic
Skupina/ faktor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Registr býka NBY 245 NBY 246 NEA 026 NEA 058 NEA 075 NEA 113
Skupina/ faktor 21 22 23 24
NEA 143 NEA 185
27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40
NEA 189 NEA 284 NEA 441 NEA 448 NEA 513 NEA 514 NEA 515 NEA 539 NEA 544 NEA 556 NEA 562 NEA 589
Registr býka NEA 609 NEA 642 NEA 660 NEA 692 NEA 702 NEB 921
25 26
NEB 922 NGA 404 NGA 413 NGA 441 NGA 447 NGA 524 NGA 540 NGA 566 NX 925 NXA 018 NXA 193 NXA 218 NXA 356 NXA 475
72
Skupina/ faktor 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60
Registr býka NXA 563 NXA 642 NXA 673 RAD 064 RED 343 RED 391 RED 463 RED 486 RED 493 ZCH 446 ZPI 192 RED 495 NEA 111 NEA 136 NEA 265 NEA 600 NEA 644 NEB 901 NXA 629 NXA 677
5 VLASTNÍ VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1
EMBRYONÁLNÍ MORTALITA U JALOVIC U 155 jalovic jsme provedli zhodnocení pozdní embryonální mortality (mezi 22. až
42. dnem po inseminaci). V této kategorii skotu došlo k embryonálním ztrátám, a to u 43 jalovic, tzn. u 27,74 % ze sledovaného počtu zvířat. Tato hodnota značně převyšuje hodnotu embryonální mortality, kterou udává SANTOS et al. (2004) pro jalovice jak mléčného, tak i masného užitkového typu. Obvykle je embryonální mortalita nízká a pohybuje se podle uvedených autorů mezi 2,5 a 4,2 %. Také RAFATI et al. (2010) ve studii zjistil embryonální mortalitu jalovic na úrovni 9,24 % a ROMANO et al. (2007) 8,8 %, což je hodnota podstatně nižší, než ve studii naší. STARBUCKOVÁ et al. (2004) dokonce ve své studii uvádí, že u jalovic až do 9. týdne gravidity nedošlo k embryonální mortalitě ani u jednoho kusu. Vzhledem k tomu McNEILL et al. (2006) uvádějí, že až 80 % všech embryonálních ztrát u skotu nastává do 16. dne po inseminaci, lze v našem souboru zvířat předpokládat velmi vysokou celkovou embryonální mortalitu jak u krav, tak u jalovic. Zjištěné intervalové rozdělení pozdní embryonální mortality (tab. 4) kopíruje obecná tvrzení, která uvádí, že embryonální mortalita klesá s postupující graviditou. Tabulka 4: Rozdělení pozdní embryonální mortality u jalovic podle sledovaných intervalů ∑ EM 43 %
EM 26. den 15 34,88
EM 30. den
EM 34. den
EM 38. den
EM 42. den
11 25,58
10 23,26
4 9,3
3 6,98
Statistickou analýzou bylo zjištěno, že na embryonální mortalitu jalovic měly v naší studii vliv čtyři ukazatele (P < 0,01): věk, sezóna, hormonální ošetření a býk (otec embrya).
73
5.2
EMBRYONÁLNÍ MORTALITA U KRAV Analýze byly podrobeny rovněž výsledky pozdní embryonální mortality zjištěné
u 265 krav. K embryonální mortalitě mezi 22. až 42. dnem po inseminaci došlo u 94 ze sledovaných krav, tj. u 35,47 %. Tyto hodnoty jsou podstatně vyšší než hodnoty udávané např. ROMANEM et al. (2007), který zjistil při své studii pozdní embryonální mortalitu na úrovni 10 %; BULLMANEM, LAMMINGEM (1979), popisujícími embryonální/ fetální mortalitu mezi 30. a 60. dnem gravidity na úrovni 12 %; LOPESEM et al. (2007), jenž hovoří o pozdní embryonální mortalitě mezi 29. a 43. dnem gravidity na úrovni 17 %. Podobně 17,5 % pozdní embryonální mortalitu zjistil GALVAO et al. (2004) a SANTOS et al. (2004) 12,8 %. BURDYCH, VŠETEČKA et al. (2004) či KUDLÁČ et al. (1987) uvádějí jako normální embryonální mortalitu ve výši max. 20 %. Podle období sledování uvádějí např. CARTMILL et al. (2001) nebo MOREIRA et al. (2001) a VASCONCELOS et al. (1999) pozdní embryonální/ časnou fetální ztrátu mezi 14 – 28 %. Embryonální mortalitu ve výši 40 % zmiňují autoři u stád s problematickou plodností. Zahraniční autoři LAMMING, ROYAL (2001) a HANZEN et al. (1999) odhadují embryonální mortalitu mezi 20 – 40 % a RAFATI et al. (2010) zjistil embryonální mortalitu krav ve výši 16,02 %. SREENAN, DISKIN (1986) zaznamenali celkovou ztrátu březosti 33 - 35 %. WATHES (1992) hovoří o mortalitě dojného skotu na úrovni 35 % do 3. měsíce gravidity. Rozdělení pozdní embryonální mortality v jednotlivých sledovaných časových intervalech v naší studii u krav je uvedeno v tab. 5. U této věkové kategorie byla nejvyšší pozdní embryonální mortalita zjištěna, v porovnání se sledovanými jalovicemi a obecně udávanému pravidlu, až v intervalu od 26. do 30. dne gravidity (37,23 %). Avšak v následných časových intervalech zcela potvrzuje obecné pravidlo o poklesu embryonální mortality s postupující graviditou. Tabulka 5: Rozdělení pozdní embryonální mortality krav dle sledovaného časového intervalu ∑ EM 94 %
EM 26. den 24 25,53
EM 30. den
EM 34. den
EM 38. den
EM 42. den
35 37,23
21 22,34
13 13,83
1 1,06
74
Statistickou analýzou bylo zjištěno, že na pozdní embryonální mortalitu krav mají v naší studii vliv tři ukazatele: věk, kondice (P < 0,01) a plemenná příslušnost (P < 0,05). Porovnáme-li pozdní embryonální mortalitu u obou sledovaných kategorií, zjistíme, že naše výsledky odpovídají závěrům např. STARBUCKOVÉ et al. (2004). Autorka na základě svých zjištění uvedla, že krávy mají větší sklon ke ztrátě gravidity než jalovice. Totéž uvádějí i ROMANO et al. (2007) či RAFATI et al. (2010). Ve studii, kterou provedli RAFATI et al. (2010), byla zjištěna embryonální mortalita u krav na úrovni 16,02 % a u jalovic 9,24 %. LABERNIA et al. (1996) zjistili, že embryonální mortalita u jalovic je nižší než u krav. Shodně s výsledky autora vyšly i závěry naší studie, kdy jalovice vykazovaly o 8 % vyšší pozdní embryonální mortalitu než krávy. HUMBLOT (2001) vysledoval, že u primipar byla raná embryonální mortalita 29,3 % a pozdní 13 %, u krav na 4. a vyšší laktaci raná embryonální mortalita 37,5 % a pozdní 17,5 %, tj. že s paritou se embryonální mortalita zvyšuje. I GARCÍAISPIERTO et al. (2006) ve své studii uvádějí, že riziko ztrát gravidity se zvyšuje s počtem laktací. Porovnání pozdní embryonální mortality mezi jalovicemi a kravami je uvedeno v grafu 1. U jalovic byly zaznamenány nejvyšší ztráty (34,88 %) embryí v prvním úseku a u krav až ve druhém časovém úseku sledování (37,23 %). Pozdější sledování bylo doprovázeno postupným snižováním mortality embryí u jalovic až na hodnotu 6,98 % a u krav na 1,06 %. % 40 35 30 25 20 15 10 5 0
34,88
25,53
37,23 23,26
25,58
9,3
22,34 13,83
Krávy
6,98 1,06
26. den
30. den
34. den
38. den
42. den
Časový interval sledování EM
Graf 1: Porovnání pozdní embryonální mortality u krav a jalovic (%)
75
Jalovice
5.3 EMBRYONÁLNÍ MORTALITA PO HORMONÁLNÍM OŠETŘENÍ SKOTU 5.3.1 Vliv hormonálního ošetření na pozdní embryonální mortalitu u jalovic Hormonálnímu ošetření bylo podrobeno 98 ze 155 jalovic, k pozdní embryonální mortalitě došlo u 23 z nich, tj. u 23,47 %. U hormonálně neošetřených jalovic byla pozdní embryonální mortalita 35,09 %, tzn. graviditu z 57 neudrželo 20 jalovic (tab. 6). Tabulka 6: Vliv hormonálního ošetření jalovic pozdní embryonální mortalitu Hormonální ošetření
Počet jalovic
Σ EM
% EM
Ano
98
23
23,47
Ne
57
20
35,09
Nejvyšší pozdní embryonální mortalita byla zaznamenána v intervalu od 22. do 26. dne gravidity u obou sledovaných skupin jalovic (34,78 % u hormonálně ošetřených a 35 % u hormonálně neošetřených). U hormonálně ošetřených jalovic embryonální mortalita s postupující graviditou klesala – 30,44 % v intervalu od 26. do 30. dne gravidity, 21,74 % v intervalu od 30. do 34. dne, 8,70 % mezi 34. a 38. dnem a 4,35 % mezi 38. a 42. dnem gravidity. U jalovic hormonálně nestimulovaných došlo k 15 % poklesu – na 20 % pozdní embryonální mortality mezi 26. a 30. dnem gravidity, avšak v následujícím sledovaném intervalu se o 5 % zvýšila (25 %), poté klesla na 10 % a na této hladině se udržela až do konce našeho sledování, tj. do 42. dne gravidity (tab. 7). Popsané výsledky znázorňuje graf 2. Tabulka 7: Embryonální mortalita podle časového intervalu v závislosti na hormonálním ošetření Hormonální ošetření
∑ EM
EM 26. den
%
EM 30. den
%
EM 34. den
%
EM 38. den
%
EM 42. den
%
Ano
23
8
34,78
7
30,44
5
21,74
2
8,70
1
4,35
Ne
20
7
35,00
4
20,00
5
25,00
2
10,00
2
10.00
Využití hormonálních preparátů používaných ke stimulaci říje, popř. ovulace, statisticky průkazně (P < 0,01) ovlivnilo pozdní embryonální mortalitu (tab. 8), resp. graviditu (tab. 9) hodnocených jalovic.
76
% 35 30 25 20 15 10 5 0
35 30,44 34,78
25
Hormony
10
20
Bez hormonů
21,74
10 8,7
26. den
30. den
34.den
4,35
38. den
42. den
Časový interval sledování EM
Graf 2: Porovnání pozdní embryonální mortality u jalovic z pohledu použití hormonálních přípravků (%)
U jalovic, které nebyly hormonálně ošetřeny, se významně (P < 0,01) méně vyskytovala embryonální mortalita ve všech sledovaných intervalech pozdního embryonálního stadia, tzn. mezi 22. a 26., 26. a 30., 30. a 34., 34. a 38. i 38. a 42. dnem gravidity. Prováděné hormonální ošetření jalovic vedlo ke zkrácení proestru (ošetření GnRH). Proto jsou námi zjištěné výsledky v souladu se závěry MUSSARDA et al. (2003) a MANNA, LAMMINGA (2000), kteří uvádějí, že vlivem zkrácení proestru a vlivů s tímto souvisejících se embryonální mortalita po hormonálním ošetření matky zvyšuje. Rovněž LUCY (2001) zaznamenal, že krávy inseminované ve spontánní říji mají nižší embryonální mortalitu než krávy po časované inseminaci. I zjištění PERRYHO et al. (2003) korespondují s uvedenými autory, jelikož u masného skotu, který podstoupil systém Co-synch, bylo přežití embrya/ fetu sníženo, když byla velikost ovulovaného folikulu pod 11 mm. Ovulace byla v tomto případě vyvolána GnRH. Ve spontánním estru, u spontánní ovulace folikulu velikosti pod 11 mm k tomuto nedošlo. Je možné, že spontánně ovulovaný folikul byl schopný sekrece adekvátního množství estradiolu během proestru, zatímco malé folikuly po aplikaci GnRH tohoto schopné nebyly. STARBUCKOVÁ et al. (2004) na základě svých zjištění zase uvádí, že není rozdílu
v embryonální
(fetální)
mortalitě
mezi
plemenicemi
inseminovanými
v přirozené říji a plemenicemi inseminovanými po synchronizaci. K těmto závěrům se přiklání i SANTOS et al. (2004).
77
Tabulka 8: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na hormonálním ošetření jalovic (% EM z celkového počtu jalovic) Časový interval sledování EM EM 26 dní EM 30 dní EM 34 dní EM 38 dní EM 42 dní
Hormonální ošetření
LS means ± Se
Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů Hormony
16,48 ± 0,71 9,03 ± 0,80 16,51 ± 0,71 9,09 ± 0,80 16,56 ± 0,71 9,15 ± 0,80 16,59 ± 0,71 9,17 ± 0,80 16,59 ± 0,71
Bez hormonů
9,18 ± 0,80
Průkaznost P < 0,01 Ano Ano Ano Ano Ano
Tabulka 9: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na hormonálním ošetření jalovic (% ) Časový interval sledování gravidity Březost 26 dní Březost 30 dní Březost 34 dní Březost 38 dní Březost 42 dní
Hormonální ošetřeni
LS means ± Se
Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů Hormony Bez hormonů
83,53 ± 0,71 90,98 ± 0,80 83,50 ± 0,71 90,92 ± 0,80 83,45 ± 0,71 90,85 ± 0,80 83,42 ± 0,71 90,83 ± 0,80 83,42 ± 0,71 90,81 ± 0,80
Průkaznost P < 0,01 Ano Ano Ano Ano Ano
5.3.2 Vliv hormonálního ošetření na pozdní embryonální mortalitu u krav U kategorie krav jsme neprokázali vliv použitých hormonálních prostředků na míru pozdní embryonální mortality. Tyto výsledky jsou ve shodě se zjištěními STARBUCKOVÉ et al. (2004) i SANTOSE et al. (2004). Avšak naše zjištění nekoresponduje se závěry např. PERRYHO et al. (2003) či LUCYHO (2001), kteří vliv aplikace hormonů na pozdní embryonální mortalitu ve svých studiiích prokázali.
78
5.4 HODNOCENÍ VLIVU VĚKU SKOTU NA VÝSLEDNOU POZDNÍ EMBRYONÁLNÍ MORTALITU 5.4.1 Hodnocení vlivu věku jalovic na pozdní embryonální mortalitu U jalovic byla nejvyšší hodnota pozdní embryonální mortality stanovena ve věku od 21 měsíců výš (35,29 %). Nejnižší pozdní embryonální mortalitu vykazovaly jalovice mezi 19. a 20. měsícem věku (15,39 %). Pozdní embryonální mortalita u zbylých tří sledovaných skupin se pohybovala mezi 26,92 a 31,92 % (tab. 10). Časové rozdělení pozdní embryonální mortality z hlediska věku jalovic a její přesné podíly ukazuje tab. 11, graficky znázorňuje graf 3. Shodnou nejvyšší pozdní embryonální mortalitu v intervalu od 22. do 26. dne po inseminaci jsme zaznamenali u jalovic ve věku 15 – 16 a 19 – 20 měsíců (50 %) a nejnižší, nulovou hodnotu u jalovic do 14. měsíce věku. V časovém intervalu mezi 26. a 30. dnem gravidity byla nejvyšší pozdní embryonální mortalita u jalovic mezi 17 a 18 měsíci věku (33,33 %), nejnižší hodnota mortality 0 % vykázaly jalovice ve věkové kategorii mezi 19 až 20 měsíců. Pro interval mezi 30. a 34. dnem gravidity byla zjištěna maximální hodnota pozdní embryonální mortality ve výši 50 % pro věkovou kategorii do 14 měsíců věku a minimální 14,9 % u jalovic mezi 15. – 16. měsícem věku. Nevyšší hodnota pro pozdní embryonální mortalitu jalovic v intervalu 34. – 38. den gravidity byla zjištěna ve výši 33,33 % u věkové kategorie nad 21. měsíc včetně. Nulovou mortalitu pro uvedené období gravidity vykázaly věkové skupiny jalovic mezi 17. a 18. i 19. a 20. měsícem. V posledním sledovaném intervalu (38. – 42. den gravidity) došlo k embryonální mortalitě u jalovice mezi 17. – 18. (13,33 %) a 19. – 20. měsícem (25 %). Tabulka 10: Vliv věku jalovic na pozdní embryonální mortalitu Věk 1 2 3 4 5
Věk jalovic/měsíce < 14 15 - 16 17 - 18 19 - 20 > 21
Počet jalovic
Σ EM
% EM
13 52 47 26 17
4 14 15 4 6
30,77 26,92 31,92 15,39 35,29
79
U jalovic jsme statistickou analýzou zjistili (tab. 12, resp. 13), že v intervalu 22. – 26. den gravidity byl průkazný rozdíl (P < 0,05) mezi pozdní embryonální mortalitou u věkové skupiny do 14 měsíců věku a skupinou od 21. měsíce věku, kdy starší krávy vykazovaly nižší embryonální mortalitu. Jalovice mezi 15. – 16. měsícem měly vyšší embryonální mortalitu než jalovice mezi 17. – 18. měsícem a nad 21. měsíc (P < 0,01) a 19. – 20. měsícem (P < 0,05). V intervalu mezi 26. - 30. dnem gravidity jsme zjistili, že pozdní embryonální mortalita byla rovněž vyšší u jalovic do 14 měsíců věku, vs. jalovice od 21. měsíce (P < 0,05). Pro věk 15 – 16 měsíců byla zjištěna vyšší embryonální mortalita ve srovnání s věkem 17 – 18 měsíců a od 21 měsíců (P < 0,01) a s jalovicemi ve věku 19 20 měsíců (P < 0,05). Pro 30. – 34. den gravidity byla zjištěna embryonální mortalita s průkazností P < 0,05 vyšší u jalovic do 14 měsíců věku v porovnání s jalovicemi od 21. měsíce. Jalovice mezi 15. – 16. měsícem opět vykazovaly vyšší pozdní embryonální mortalitu než jalovice ve věku 17 – 18 měsíců a od 21. měsíce (P < 0,01) a než jalovice mezi 19. – 20. měsícem (P < 0,05). Ve věku od 21 měsíců byla pozdní embryonální mortalita v intervalu 34. – 38. den gravidity s průkazností P < 0,05 nižší než ve věkových skupinách do 14 a od 15 do 16 měsíců s průkazností P < 0,01. S toutéž průkazností byla zjištěna vyšší míra pozdní embryonální mortality u jalovic ve věku 15 – 16 měsíců v porovnání s jalovicemi mezi 17. a 18. měsícem a s průkazností P < 0, 05 mezi věkovou skupinou 15 – 16 a 17 – 18 měsíců. V posledním sledovaném intervalu, 38. – 42. den gravidity, jsme zjistili vyšší pozdní embryonální mortalitu u jalovic ve věku do 14 měsíců ve srovnání s jalovicemi nad 21 měsíců věku (P < 0,05). U jalovic ve věku 15 – 16 měsíců byla pozdní embryonální mortalita vyšší ve srovnání s jalovicemi mezi 17. – 18. měsícem od 21. měsíce (P < 0,01) a 19. – 20. měsícem (P < 0,05).
80
a
Tabulka 11: Podíl pozdní embryonální mortality závislé na věku jalovice podle sledovaného časového intervalu
Věk
∑ EM
1 2 3 4 5
4 14 15 4 6
26. den 0 7 4 2 2
% 0,00 50,00 26,67 50,00 33,33
30. den 1 4 5 0 1
Embryonální mortalita 34. 38. % % den den 25,00 2 50,00 1 28,57 2 14,29 1 33,33 4 26,67 0 0,00 1 25,00 0 16,67 1 16,67 2
% 25 7,14 0 0 33,33
42. den 0 0 2 1 0
% 0,00 0,00 13,33 25,00 0,00
Naše výsledky týkající se hodnocení pozdní embryonální mortality jalovic z hlediska jejich věku nebylo možné porovnat. Důvodem je to, že námi prostudovaná literatura nesrovnávala embryonální mortalitu jalovic z hlediska jejich rozdělení do věkových skupin; vždy šlo pouze o srovnání embryonální mortality: jalovice, vs.
%
krávy.
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
do 14. měsíce 15. - 16. měsíc 17. - 18. měsíc 19. - 20. měsíc od 21. měsíce
26. den
30. den
34. den
38. den
42.den
Časový interval sledování EM
Graf 3: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality v závislosti na věku jalovice (měsíce)
81
Tabulka 12: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku jalovic (% EM z celkového počtu jalovic) Časový interval sledování EM EM 26 dní
EM 30 dní
EM 34 dní
EM 38 dní
EM 42 dní
Průkaznost Věková kategorie
LS means ± Se
1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5
14,15 ± 1,46 15,62 ± 0,93 12,12 ± 0,86 12,43 ± 1,11 9,46 ± 1,37 14,23 ± 1,45 15,65 ± 0,92 12,15 ± 0,86 12,44 ± 1,10 9,53 ± 1,36 14,32 ± 1,45 15,65 ± 0,92 12,20 ± 0,86 12,50 ± 1,10 9,62 ± 1,36 14,38 ± 1,45 15,67 ± 0,92 12,20 ± 0,86 12,50 ± 1,10 9,65 ± 1,36 14,37 ± 1,45 15,66 ± 0,92 12,20 ± 0,86 12,54 ± 1,10 9,68 ± 1,36
82
P < 0,05
P < 0,01
1-5 2 – 3, 4, 5
2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2
5-2
Tabulka 13: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku jalovic (% )
Časový interval sledování gravidity Březost 26 dní
Březost 30 dní
Březost 34 dní
Březost 38 dní
Březost 42 dní
Průkaznost Věková kategorie
LS means ± Se
1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5
85,86 ± 1,46 84,41 ± 0,93 87,89 ± 0,86 87,57 ± 1,11 90,53 ± 1,37 85,79 ± 1,45 84,38 ± 0,92 87,86 ± 0,86 87,55 ± 1,11 90,45 ± 1,36 85,68 ± 1,45 84,36 ± 0,92 87,80 ± 0,86 87,51 ± 1,10 90,39 ± 1,36 85,62 ± 1,45 84,34 ± 0,92 87,80 ± 0,85 87,50 ± 1,10 90,35 ± 1,36 85,64 ± 1,45 84,35 ± 0,92 87,80 ± 0,85 87,46 ± 1,10 90,32 ± 1,36
83
P < 0,05
P < 0,01
1-5 2 – 3, 4, 5
2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2 1-5 2 – 3, 4, 5
5-2 2 – 3, 5 3-2
4-2 5 – 1, 2
5-2
5.4.2 Hodnocení vlivu věku krav na pozdní embryonální mortalitu Z hlediska věku matky jsme zjistili nejvyšší pozdní embryonální mortalitu u krav ve věku 61 – 66 měsíců (66,67 %) a druhá nejvyšší byla zjištěna u krav ve věku do 30 měsíců (53,85 %). Oproti tomu nejnižší pozdní embryonální mortalitu vykazovaly krávy mezi 43. a 48. měsícem věku (21,88 %). Pozdní embryonální mortalita u ostatních pěti sledovaných skupin se pohybovala mezi 29,63 a 34,78 % (tab. 14). Časové tříděný rozsah pozdní embryonální mortality z hlediska věku krav a její rozložení je uveden v tab. 16 a graficky znázorněn v grafu 4. Nejvyšší pozdní embryonální mortalitu v intervalu od 22. do 26. dne gravidity jsme zaznamenali u krav ve věku 49 – 54 měsíců a nad 67 měsíců (37,5 %, resp. 35,71 %). Nejnižší hodnoty byly zaznamenány u krav mezi 61. – 66. měsícem věku (12,5 %). V časovém intervalu mezi 26. a 30. dnem gravidity byla nejvyšší mortalita u krav mezi 55. – 60. měsícem věku (62,5 %), resp. mezi 31. – 36. měsícem (52,94 %), nejnižší hodnota mortality 14,29 % se vyskytla u krav ve věku mezi 43 – 48 měsíci. Pro interval mezi 30. a 34. dnem gravidity byla zjištěna maximální hodnota embryonální mortality ve výši 42,86 % pro věkovou kategorii mezi 43. – 48. měsícem věku a minimální 5,88 % u krav mezi 31. – 36. měsícem věku. Tabulka 14: Vliv věku krav na embryonální mortalitu Věk/skupina
Věk krav/měsíců
Počet krav
Σ EM
% EM
1 2 3 4 5 6 7 8
< 30 31 - 36 37 - 42 43 – 48 49 - 54 55 – 60 61 - 66 > 67
39 55 36 32 27 23 12 41
21 17 11 7 8 8 8 14
53,85 30,91 30,56 21,88 29,63 34,78 66,67 34,15
Nejvyšší hodnota pro pozdní embryonální mortalitu byla stanovena v intervalu mezi 34. a 38. dnem gravidity u krav ve věku od 61. do 66. měsíce (37,5 %). U věkové kategorie o 6 měsíců mladší nebyla zaznamenána žádná pozdní embryonální mortalita. V posledním sledovaném intervalu (38. – 42. den gravidity) byl zaznamenán pouze jeden případ embryonální mortality, a to u krávy ze skupiny ve věku mezi 43. - 48. měsícem.
84
Tabulka 15: Podíl pozdní embryonální mortality závislé na věku krávy podle sledovaného časového intervalu Embryonální mortalita 34. 38. % % den den 42,86 6 28,57 1
4,76
42. den 0
9
52,94
1
5,88
2
11,77
0
0
18,18
3
27,27
3
27,27
3
27,27
0
0
1
14,29
1
14,29
3
42,86
1
14,29
1
14,29
8
3
37,5
2
25
1
12,5
2
25
0
0
6
8
2
25
5
62,5
1
12,5
0
0
0
0
7
8
1
12,5
2
25
2
25
3
37,5
0
0
8
14
5
35,71
4
28,57
4
28,57
1
7,14
0
0
Věk
∑ EM
1
23,81
30. den 9
2
17
5
29,41
3
11
2
4
7
5
%
21
26. den 5
%
65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
%
% 0
do 30. měsíce 31. - 36. měsíc 37. - 42. měsíc 43. - 48. měsíc 49. - 54. měsíc 55. - 60. měsíc 61. - 66. měsíc nad 67. měsíc 26. den
30. den 34. den 38. den 42. den Časový interval sledování EM
Graf 4: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality v závislosti na věku krav (měsíce)
Na základě statistické analýzy bylo pro interval 22. – 26. den gravidity zjištěno, že u krav ve věku do 30 měsíců dochází k průkazně (P < 0,05) nižší pozdní embryonální mortalitě než u krav ve věku 49 – 54 měsíců a než u krav ve stáří nad 67. měsíců (P < 0,01). Krávy ve věku 31 – 36 měsíců vykazovaly nižší pozdní embryonální mortalitu než krávy nad 67 měsíců věku (P < 0,01). U krav ve věku mezi 37 – 42 měsíci byly ztráty embryí nižší (P < 0,01) než u krav mezi 49 – 54, 55 – 60 měsíci a nad 67 měsíců. Stejně tak krávy mezi 43. – 48. měsícem měly nižší mortalitu embryí než krávy nad 67 měsíců (P < 0,05).
85
V intervalu 26. – 30. den gravidity bylo prokázáno, že u krav ve věku do 30 měsíců byla pozdní embryonální mortalita nižší než u krav nad 67 měsíců (P < 0,01). Stejně tak krávy mezi 31. – 36. měsícem vykazovaly nižší (P < 0,01) pozdní embryonální mortalitu než krávy nad 67 měsíců. Porovnáme-li krávy mezi 37. a 42. měsícem věku s kravami starými 49 – 54, 55 – 60 a nad 67 měsíců, zjistíme, že mladší krávy mají nižší pozdní embryonální mortalitu (P < 0,01). U krav ve věku 43 – 48 měsíců byla pozdní embryonální mortalita nižší než ve věku nad 67 měsíců (P < 0,05). Pozdní embryonální mortalita v dalších třech sledovaných intervalech přesně kopíruje výsledky pro interval 26. – 30. den gravidity. Podrobné výsledky ukazují tabulky 16 a 17. Závěry našeho sledování jsou takové, že pozdní embryonální mortalita je vyšší u starších krav. Toto je zcela v souladu se závěry KUDLÁČE et al. (1987), VANROOSEHO et al. (2000), RAFATIHO et al. (2010) i LAMBA (???), kteří na základě svých výzkumů souhlasí s všeobecným pravidlem, že se s rostoucím věkem matky zvyšuje embryonální mortalita. Rovněž STARBUCKOVÁ et al. (2004) uvádí, že mají mladší krávy větší tendenci k udržení gravidity než krávy starší (P < 0,05) a GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) zjistil, že riziko ztrát gravidity se zvyšuje s počtem laktací (1,24x).
86
Tabulka 16: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku krav (% EM z celkového počtu krav) Časový interval sledován í EM
EM 26 dní
EM 30 dní
EM 34 dní
EM 38 dní
EM 42 dní
Průkaznost Věková kategorie krav
LS means ± Se
P < 0,05
P < 0,01
1 – 5, 8
1–8
1 2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8 1
11,79 ± 1,93 12,25 ± 1,76 9,10 ± 1,93 12,94 ± 1,96 16,43 ± 2,14 16,07 ± 2,20 14,29 ± 2,84 17,51 ± 1,60 11,88 ± 1,93 12,31 ± 1,77 9,13 ± 1,93 12,95 ± 1,96 16,46 ± 2,14 16,16 ± 2,20 14,35 ± 2,84 17,55 ± 1,60 11,93 ± 1,93 12,31 ± 1,77 9,15 ± 1,93 12,97 ± 1,97 16,46 ± 2,14 16,16 ± 2,20 14,40 ± 2,84 17,58 ± 1,60 11,92 ± 1,94
6–3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3 1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8 5–3 6–3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3 1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8 5–3 6–3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3 1-8
2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8
12,31 ± 1,77 9,18 ± 1,94 12,97 ± 1,97 16,48 ± 2,14 16,15 ± 2,20 14,50 ± 2,84 17,58 ± 1,60 11,92 ± 1,93 12,31 ± 1,77 9,18 ± 1,94 12,98 ± 1,97 16,48 ± 2,14 16,15 ± 2,20 14,50 ± 2,84 17,58 ± 1,60
2-8 3 – 5, 6, 8 4–8 5–3 6-3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3 1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8 5-3 6-3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3
87
2-8 3 – 5, 6, 8 4-8 5 – 1, 3
5–3
Tabulka 17: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku krav (%) Časový interval sledování gravidity
Březost 26 dní
Březost 30 dní
Březost 34 dní
Březost 38 dní
Březost 42 dní
Průkaznost Věková skupina krav
LS means ± Se
1 2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8 1 2 3 4 5 6 7 8
88,21 ± 1,93 87,76 ± 1,76 90,90 ± 1,93 87,07 ± 1,96 83,57 ± 2,14 83,93 ± 2,20 85,71 ± 2,84 82,49 ± 1,60 88,12 ± 1,93 87,69 ± 1,77 90,87 ± 1,93 87,05 ± 1,96 83,55 ± 2,14 83,85 ± 2,20 85,65 ± 2,84 82,45 ± 1,60 88,07 ± 1,93 87,69 ± 1,77 90,85 ± 1,93 87,03 ± 1,97 83,55 ± 2,14 83,84 ± 2,20 85,60 ± 2,84 82,42 ± 1,60 88,08 ± 1,94 87,69 ± 1,77 90,82 ± 1,94 87,03 ± 1,97 83,52 ± 2,14 83,85 ± 2,20 85,50 ± 2,84 82,42 ± 1,60 88,08 ± 1,93 87,69 ± 1,77 90,82 ± 1,94 87,02 ± 1,97 83,52 ± 2,14 83,85 ± 2,20 85,50 ± 2,84 82,42 ± 1,60
88
P < 0,05
P < 0,01
1 – 5, 8
1–8 2-8 3 – 5, 6, 8
4-8 5 – 1, 3
5–3 6–3 -
8 – 1, 2, 3, 4
8 – 1, 2, 3
1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8
5–3 6–3 -
8 – 1, 2, 3, 4
8 – 1, 2, 3
1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8
5–3 6–3 -
8 – 1, 2, 3, 4
8 – 1, 2, 3 1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8 5–3 6-3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3 1-8 2-8 3 – 5, 6, 8 4–8 5-3 6-3 8 – 1, 2, 3, 4 8 – 1, 2, 3
5.5 VLIV SEZÓNY NA POZDNÍ EMBRYONÁLNÍ MORTALITU SKOTU 5.5.1 Hodnoceni vlivu sezóny na pozdní embryonální mortalitu u jalovic Ze sledovaného souboru 155 jalovic bylo 48 pozorování uskutečněno zjara, kdy byla zjištěna pozdní embryonální mortalita na úrovni 27,08 %, 49 pozorování v létě s pozdní embryonální mortalitou 26,53 %, ze 17 sledování na podzim se neudrželo 17,65 % gravidit a 34,15 % ze 41 sledování v zimě (tab. 18). V tab. 19 je názorně uveden přehled pozdní embryonální mortality pro jednotlivé sledované intervaly v závislosti na ročním období (sezóně). Z výsledků vyplývá, že nejvyšší pozdní embryonální mortalita u jalovic byla ve všech sezónách mezi 22. a 26. dnem gravidity, neklesla pod 30 %, a vůbec nejvyšší byla v jarních měsících (březen až květen) - 38,46 %. Mezi 26. – 30. dnem gravidity jalovic byla embryonální mortalita nejvyšší na podzim (září až listopad) - 33,33 % a nejnižší zjara (15,39 %). Též v následujícím sledovaném období byla embryonální mortalita nejvyšší na podzim, rovněž 33,33 %, avšak nejnižší hodnota embryonální mortality byla. Tabulka 18: Vliv sezony chovu na pozdní embryonální mortalitu jalovic Počet jalovic
Σ EM
% EM
Jaro
48
13
27,08
Léto
49
13
26,53
Podzim
17
3
17,65
Zima
41
14
34,15
Sezóna
tentokrát zjištěna v období léta (červen až srpen) 15,39 %. V intervalu 34 – 38 dní gravidity dosahovala nejvyšší míra embryonální mortality na hodnotu 15,39 % v letních měsících, zjara a na podzim byla nulová. Maximální hodnoty 15,39 % embryonální mortalita u jalovic dosáhla i v intervalu mezi 38. – 42. dnem gravidity, tentokrát však v jarních měsících a nulová byla na podzim i v zimě (prosinec až únor). V jarních měsících hodnota pozdní embryonální mortality mezi jednotlivými sledovanými intervaly gravidity rovněž nejvíc kolísala, v létě a na podzim 2 – 3 intervaly stagnovala, poté klesla, a v zimních měsících plynule klesala (graf 5).
89
Průkazný rozdíl (P < 0,01) v pozdní embryonální mortalitě jsme zjistili mezi jarem a ostatními sezónami. Ve všech sledovaných intervalech byla pozdní embryonální mortalita nejvyšší zjara (tab. 20, resp. 21). Tabulka 19: Podíl pozdní embryonální mortality jalovic závislý na sezóně dle intervalu Sezóna
∑ EM
Embryonální mortalita
Jaro Léto
13
26. den 5
13
4
30,77
4
30,77
2
15,39
2
15,39
1
7,69
Podzim
3
1
33,33
1
33,33
1
33,33
0
0
0
0
Zima
14
5
35,71
4
28,57
3
21,43
2
14,29
0
0
% 40
38,46
30. den 2
%
30,77
38. den 0
35,71 33,33 33,33 38,46
35
15,39
34. den 4
%
30
0
42. den 2
15,39
%
21,43 14,29
25 30,77
20 15
%
33,33
28,57 30,77
30,77
%
15,39
0
5 0
Léto 0 15,39 7,69 0
15,39
10
Jaro
15,39
Podzim Zima
0 26. den
30. den
34. den
38. den
42.den
Časový interval sledování EM
Graf 5: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality u jalovic v závislosti na chovatelské sezóně
Různí autoři se na vliv sezóny na embryonální mortalitu dívají na základě svých výsledků odlišně. Například LEE a KIM (2007), LOPEZ-GATIUS et al. (2004a), CHEBEL et al. (2007) narozdíl od nás nezjistili vliv sezóny na embryonální mortalitu. V naší studii bylo zjištěno, že sezóna, v níž byla provedena inseminace jalovic, vliv na embryonální mortalitu má. GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006) i RYAN et al. (1993) tvrdí, že je rozdíl v embryonální mortalitě mezi horkou a chladnou sezónou. RAFATI et al. (2010) zjistili vyšší embryonální mortalitu v létě, stejně uvádí CARPENTER et
90
al. (2006) nejvyšší embryonální mortalitu mezi červencem a zářím. Jiní autoři zas hovoří o embryonálních ztrátách, k nimž dochází prokazatelně nejvíc na podzim (LABERNIA et al., 1996), popř. na přelomu podzimu a zimy (MARKUSFELD-NIR, 1997 či GRIMARD et al., 2006). I mnozí další autoři hovoří o vlivu sezóny, resp. tepelného či chladového stresu, na embryonální mortalitu (BIGGERS et al., 1987; ORR et al., 1993; DONOVAN et al., 2003; HANSEN, ARECHIGA, 1999; WOLFENSON et al., 2000; ROTH et al., 2001a, b). Tabulka 20: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na chovatelské sezóně (% EM z celkového počtu jalovic) Časový interval sledování EM EM 26 dní
EM 30 dní
EM 34 dní
EM 38dní
EM 42 dní
Průkaznost Sezóna
LS means ± Se
J L P Z J
15,78 ± 0,91 12,70 ± 0,87 10,15 ± 1,58 12,38 ± 0,95 15,82 ± 0,90
J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z
L P Z J L P Z J L P Z J L P Z
12,75 ± 0,87 10,15 ± 1,57 12,48 ± 0,94 15,90 ± 0,90 12,79 ± 0,86 10,20 ± 1,57 12,54 ± 0,94 15,93 ± 0,90 12,84 ± 0,86 10,20 ± 1,57 12,55 ± 0,94 15,96 ± 0,90 12,85 ± 0,86 10,18 ± 1,57 12,56 ± 0,94
L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J
P < 0,05
P < 0,01
5.5.2 Hodnocení vlivu sezóny na pozdní embryonální mortalitu u krav U kategorie krav jsme vliv sezóny inseminace na embryonální mortalitu neprokázali, což je zcela ve shodě se závěry LEEA a KIMA (2007) či LOPEZGATIA et al. (2004a). Rovněž LOPES et al. (2007) ve své studii zjistili míru pozdní embryonální/ časné fetální mortality mezi 29. a 64. dnem gravidity 23 % bez rozdílu
91
sezón. Aní HANSEN (1997) nezjistil vliv sezóny na úroveň gravidity. Stejně tak závěry HUMBLOTA (2001) souhlasí s našimi zjištěními. Avšak mnozí jiní jsou na základě svých výsledků zcela opačného názoru (BIGGERS et al., 1987; GARCÍA-ISPIERTO et al., 2006; CARPENTER et al., 2006; GRIMARD et al., 2006; RAFATI et al., 2010; ORR et al., 1993; DONOVAN et al., 2003; HANSEN, ARECHIGA, 1999; WOLFENSON et al., 2000; ROTH et al., 2001a,b). CARTMILL et al. (2001b) pozoroval extrémě vysokou ztrátu gravidity u krav vystavených tepelnému stresu (42,7 %). Tepelný stres vidí jako příčinu zvýšené embryonální mortality i SARTORI et al. (2002a), SANTOS et al. (2004), DeLaSOTA et al. (1998), DeRENSIS a SCARAMUZZI (2003) Avšak RYAN et al. (1993) ve své práci uvádí, že zvýšená embryonální mortalita v letních měsících nemusí být nutně následek tepelného stresu, ale celkové nepohody plemenic. Tabulka 21: Střední hodnoty březosti jalovic ve sledovaných časových pásmech v závislosti na chovatelské sezóně (%) Časový interval sledování gravidity Březost 26 dní
Březost 30 dní
Březost 34 dní
Březost 38dní
Březost 42 dní
Průkaznost Sezóna
LS means ± Se
J L P Z J L P Z J L P Z J L P Z J L P Z
84,22 ± 0,91 87,29 ± 0,87 89,87 ± 1,58 87,64 ± 0,95 84,18 ± 0,90 87,25 ± 0,87 89,86 ± 1,58 87,54 ± 0,94 84,09 ± 0,90 87,20 ± 0,86 89,81 ± 1,57 87,48 ± 0,94 84,06 ± 0,90 87,15 ± 0,86 89,81 ± 1,57 87,48 ± 0,94 84,03 ± 0,90 87,13 ± 0,86 89,83 ± 1,57 87,46 ± 0,94
92
P < 0,05
P < 0,01 J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J J - L, P, Z L-J P-J Z-J
5.6 VLIV PLEMENÍKA (OTCE EMBRYA) NA POZDNÍ EMBRYONÁLNÍ MORTALITU SKOTU 5.6.1 Vliv plemeníka (otce embrya) na pozdní embryonální mortalitu u jalovic U kategorie jalovic byl zjištěn jako jeden z faktorů ovlivňující pozdní embryonální mortalitu i býk (otec embrya). Ze 44 plemenných býků, jejichž sperma bylo využito k inseminaci jalovic, pouze 4 průkazně neovlivnili pozdní embryonální mortalitu u námi sledovaných jalovic. Byli to býci NEA 136, NEA 702, NXA 673 a RED 486. Zbylých 40 býků pozdní embryonální mortalitu u kategorie jalovic ovlivnilo (P < 0,05 40 ks; P < 0,01 28 ks). Naše závěry souhlasí se závěry GÁBORA et al. (2008), LÓPEZ-GATIA et al. (2002), CHENOWETHA (2007), De JARNETTA et al. (1992), NADIRA et al. (1993), MARKUSFELD-NIRA (1997) či RAFATIHO et al. (2010), STARBUCKOVÉ et al. (2004), kteří shodně uvádějí, že býk embryonální mortalitu ovlivňuje. I CHEBEL et al. (2007) na základě svých výsledků konstatuje, že býk má podstatný vliv na fertilitu mléčných jalovic. Dle LAMBA (???) existují dva způsoby, jak otec - plemenný býk ovlivňuje zvýšení embryonální mortality. Prvním je genetika, kdy býk přenese letální geny, abnormální počet chromozomů či některé genetické mutace; druhým je přenos infekce. Z našeho pohledu přichází do úvahy pouze vlivy genetické, jelikož přenos infekce je eliminován použitím prověřené inseminační dávky. Rozdíly v embryonální mortalitě mohou být vysvětleny i fertilitou býků. CHENOWETH (2007) ve své práci uvádí, že býci s vysokou fertilitou vykazují nižší embryonální mortalitu než býci s fertilitou nízkou. Naše výsledky o vlivu býka na pozdní embryonální mortalitu jsou v rozporu s tvrzením HUMBLOTA (1982). Autor totiž uvádí, že u mléčného skotu se embryonální mortalita způsobená býkem vyskytuje zřídka po 24. dnu gravidity. 5.6.2 Vliv plemeníka (otce embrya) na pozdní embryonální mortalitu u krav Plemeník na embryonální mortalitu u kategorie krav v naší studii vliv neměl. Toto je v souladu s výsledky HUMBLOTA (1982). Ke zcela opačným závěrům se kloní např. LÓPEZ-GATIUS et al. (2002), CHENOWETH (2007), GÁBORA et al. (2008), RAFATIHO et al. (2010) i mnozí jiní.
93
5.7 VLIV KONDICE SKOTU NA POZDNÍ EMBRYONÁLNÍ MORTALITU 5.7.1 Vliv kondice krav na pozdní embryonální mortalitu Vliv faktoru kondice na pozdní embryonální mortalitu jsme zjistili u kategorie krav. Tab. 22 ukazuje, že nejvyšší pozdní embryonální mortalitu (50 %) vykazovaly krávy, které se nacházely v kondici 3. typu. Nejlepších výsledků dosahovaly krávy v kondici 7 (21,43 %). Zbylých 5 hodnocených kategorií vykazovalo pozdní embryonální mortalitu v rozmezí 33,33 – 38,33 %. Tabulka 22: Vliv kondice krav na pozdní embryonální mortalitu Kondice
Počet krav
Σ EM
% EM
3 4 5 6 7 8 9
26 60 98 36
13 23 34 12
50 38,33 34,69 33,36
28 14 3
6 5 1
21,43 35,71 33,33
V intervalu mezi 22. – 26. dnem gravidity jsme zjistili nejvyšší pozdní embryonální mortalitu u krav v kondici 7 (33,33 %) a nejnižší 16,67 % u kategorie v kondici 6. Ve druhém sledovaném intervalu byla nejvyšší embryonální mortalita u krav v kondici 3 (53,85 %) a u krav v kondici 7 (50 %), nejnižší embryonální mortalitu jsme pozorovali u krav v kondici 8 (20 %). Avšak u krav v kondici 8 byla embryonální mortalita nejvyšší v intervalu mezi 30. – 34. dnem gravidity – 40 %, nejnižší u krav v kondici 5 – 14,71 %. V intervalu 34 – 38 dní se nejvyšší embryonální mortalita vyskytla u krav v kondici 4 (21,74 %) a nulová byla u krav s kondicí 3 a 7. K embryonální mortalitě v posledním sledovaném intervalu došlo u 1 krávy v kondici 5 (2,94 %). U krav v kondici 9 došlo pouze k jednomu odumření embrya, a to v intervalu 22 – 26 dní gravidity (tab. 23). Názorné zobrazení v grafu 6. Průkazný rozdíl (P < 0,01) v pozdní embryonální mortalitě ve všech sledovaných intervalech jsme zjistili mezi skupinou krav v kondici 4 a skupinami s kondicí 5, 6 a 7. Krávy v kondici 4 vykazovaly v porovnání se zmíněnými skupinami nižší pozdní
94
embryonální mortalitu. Krávy v kondici 9 vykazovaly rovněž nižší pozdní embryonální mortalitu než krávy v kondici 5, 6 a 7 (P < 0,05). U krav v kondici 3 a 8 nebyl zjištěn průkazný rozdíl v pozdní embryonální mortalitě vůči ostatním skupinám v žádném ze sledovaných intervalů (tab. 24, resp. 25). Tabulka 23: Vliv kondičního skóre na podíl pozdní embryonální mortalitu v časových intervalech po inseminaci krav
Kondice 3 4 5 6 7 8 9
∑ EM 13 23 34 12 6 5 1
Embryonální mortalita 26. den 4 4 10 2 2 1 1
% 30,77 17,39 29,41 16,67 33,33 20 100
30. den 7 6 13 5 3 1 0
% 53,85 26,09 38,24 41,67 50 20 0
34. den 2 8 5 3 1 2 0
% 15,39 34,78 14,71 25 16,67 40 0
38. den 0 5 5 2 0 1 0
% 0 21,74 14,71 16,67 0 20 0
42. den 0 0 1 0 0 0 0
% 0 0 2,94 0 0 0 0
Vysokou kondici krav jako jeden z faktorů negativně ovlivňujících embryonální mortalitu uvádí ve své studii např. RABIEE et al. (2002). Se závěry tohoto autorského kolektivu se můžeme ztotožnit s ohledem na výsledky naší studie pouze částečně. Námi sledované krávy, které měly ideální (stupeň 5) či vyšší kondici (stupeň 6, 7), vykazovaly vyšší míru pozdní embryonální mortality (P < 0,01) než krávy v kondici podprůměrné (stupeň 4). Avšak krávy v kondici 9 rovněž vykazovaly průkazně (P < 0,05) nižší pozdní embryonální mortalitu než krávy v kondici 5, 6 a 7, což bylo pravděpodobně ovlivněno nízkým počtem krav ve skupině (3 ks). Naše výsledky jsou také v rozporu se závěry STARBUCKOVÉ et al. (2004), která tvrdí, že krávy s vysokou tělesnou kondicí (nad 3,5) i krávy s kondicí 2,5 a nižší udrží méně gravidit (P < 0,05) než krávy v průměrné kondici (2,75 – 3,25). Stejně tak se neshodujeme s výsledky studie LOPEZ-GATIA et al. (2002) a BUTLERA (2003), kteří uvádí, že při nízkém BCS dochází k velkým ztrátám gravidity, ani s LEEM a KIMEM (2006) a SILKEM et al. (2002), podle nichž má ztráta BCS na ztrátu gravidity. Naše výsledky nekorespondují ani s názorem SARTORIHO et al. (2002b) a mnohými dalšími autory, kteří jsou za jedno v tom, že krávy mají sníženou plodnost, když nutriční požadavky pro život a laktaci převyšují příjem a vedou k rozvoji NEB a ke ztrátě tělesné kondice, což snižuje kvalitu embrya a jeho životaschopnost. Toto
95
se v naší studii nepotvrdilo, protože krávy s kondicí stupně 4, vykazovaly nízkou míru pozdní embryonální mortality (P < 0,01) a pozdní embryonální mortalita u krav
%
v kondici 3 se od ostatních skupin nelišila.
100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
kondice 3 kondice 4 kondice 5 kondice 6 kondice 7 kondice 8
26. den
30. den
34. den
38. den
42. den
Časový interval sledování EM
Graf 6: Změny pozdní embryonální mortality v závislosti na kondici krav
5.7.2 Vliv kondice jalovic na pozdní embryonální mortalitu Stupeň tělesné kondice nebyl v naší studii faktorem, u něhož by bylo prokázáno, že má vliv na pozdní embryonální mortalitu u jalovic. Tento výsledek není ve shodě s mnohými autory, kteří uvádí, že kondice skotu plodnost, včetně embryonální mortality, ovlivňuje (např. STARBUCKOVÁ et al., 2004; LEE a KIM, 2006).
96
Tabulka 24: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na kondici krav (% EM z celkového počtu krav) Časový interval sledování EM
EM 26 dní
EM 30 dní
EM 34 dní
EM 38 dní
EM 42 dní
Průkaznost Kondice
LS means ± Se
3 4 5 6 7 8 9 3 4 5 6 7 8 9 3 4 5 6 7
14,70 ± 1,99 10,98 ± 1,44 17,04 ± 1,19 17,21 ± 1,72 17,98 ± 1,80 13,64 ± 2,58 5,04 ± 5,54 14,80 ± 1,99 11,02 ± 1,44 17,09 ± 1,19 17,26 ± 1,72 18,03 ± 1,80 13,67 ± 2,58 5,07 ± 5,54 14,82 ± 1,99 11,06 ± 1,44 17,10 ± 1,19 17,28 ± 1,72 18,05 ± 1,80
8 9 3 4
13,72 ± 2,58 5,05 ± 5,55 14,82 ± 1,99 11,10 ± 1,45
5 6 7 8 9 3 4 5 6 7 8 9
17,13 ± 1,19 17,31 ± 1,72 18,04 ± 1,80 13,75 ± 2,58 5,06 ± 5,55 14,82 ± 1,99 11,10 ± 1,45 17,13 ± 1,19 17,31 ± 1,72 18,04 ± 1,80 13,75 ± 2,58 5,05 ± 5,55
97
P < 0,05
P < 0,01
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9 7 – 4, 9
5-4 6-4 7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9 7 – 4, 9
5-4 6-4 7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9 7 – 4, 9
5-4 6-4 7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9 7 – 4, 9
5-4 6-4 7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9 7 – 4, 9
5-4 6-4 7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
Tabulka 25: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na kondici krav (%) Časový interval sledování gravidity
Březost 26 dní
Březost 30 dní
Březost 34 dní
Březost 38 dní
Březost 42 dní
Průkaznost Kondice
LS means ± Se
3 4
85,30 ± 1,99 89,02 ± 1,44
5 6
82,96 ± 1,19 82,79 ± 1,72
5 – 4, 9 6 – 4, 9
5-4 6-4
7
82,02 ± 1,80
7 – 4, 9
7-4
8 9
86,36 ± 2,58 94,96 ± 5,54
3
85,20 ± 1,99
4 5 6
88,98 ± 1,44 82,91 ± 1,19 82,74 ± 1,72
5 – 4, 9 6 – 4, 9
5-4 6-4
7
81,97 ± 1,80
7 – 4, 9
7-4
8 9
86,33 ± 2,58 94,94 ± 5,54
3 4 5
85,18 ± 1,99 88,94 ± 1,44 82,90 ± 1,19
6 7 8
P < 0,05
P < 0,01
4 – 5, 6, 7
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9
5-4
82,72 ± 1,72 81,95 ± 1,80 86,28 ± 2,58
6 – 4, 9 7 – 4, 9
6-4 7-4
9
94,96 ± 5,55
9 – 5, 6, 7
3 4
85,18 ± 1,99 88,90 ± 1,45
5 6 7
82,87 ± 1,19 82,69 ± 1,72 81,96 ± 1,80
8 9 3
86,25 ± 2,58 94,94 ± 5,55 85,18 ± 1,99
4 5 6
88,90 ± 1,45 82,87 ± 1,19 82,69 ± 1,72
7 8 9
81,96 ± 1,80 86,25 ± 2,58 94,95 ± 5,55
98
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9 7 – 4, 9
5-4 6-4 7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
4 – 5, 6, 7 5 – 4, 9 6 – 4, 9
5-4 6-4
7 – 4, 9
7-4 -
9 – 5, 6, 7
-
5.8 VLIV PLEMENNÉHO TYPU SKOTU NA POZDNÍ EMBRYONÁLNÍ MORTALITU KRAV V kategorii krav bylo zjištěno, že na pozdní embryonální mortalitu má vliv jejich plemenná příslušnost. V našem případě jsme porovnávali krávy holštýnského plemene (H 100) s kravami, u nichž ještě nebylo dokončeno převodné křížení (H < 100). U krav H 100 jsme zjistili pozdní embryonální mortalitu o téměř 12 % vyšší než u krav, u nichž nebylo převodné křížení dokončeno (36,96 % vs. 25,71%) – tab. 26. Tabulka 26: Vliv plemenného typu na pozdní embryonální mortalitu Plemeno
Počet krav
Σ EM
% EM
H 100
230
85
36,96
H < 100
35
9
25,71
Téměř ve všech námi sledovaných intervalech byla pozdní embryonální mortalita vyšší u kategorie H 100 (tab. 27, graf 7). Jedinou výjimku tvořil interval mezi 26. – 30. dnem gravidity, kdy byla embryonální mortalita vyšší u kategorie H < 100, a to o celých 20 %. Pozdní embryonální mortalita byla u kategorie H < 100 nižší v porovnání s H 100 v intervalech 22 – 26, 26 – 30 a 30 – 34 dní gravidity (P < 0,05) a v intervalech 34 – 38 a 38 – 42 dní gravidity (P < 0,01). Názorně jsou zjištění uvedena v tab. 28, resp. 29. Tabulka 27: Vliv plemenného typu na pozdní embryonální mortalitě v časových intervalech hodnocení
Plemeno
∑ EM
Embryonální mortalita 26. den
%
30. den
%
34. den
%
38. den
%
42. den
%
H 100
85
22
25,88
30
35,29
20
23,53
12
14,12
1
1,18
H < 100
9
2
22,22
5
55,56
1
11,11
1
11,11
0
0
Naše výsledky odpovídají obecnému tvrzení, že s „lepší genetikou“ klesá plodnost, což je ve shodě se závěry PRYCEHO, VEERKAMPA (2001), VEERKAMPA et al. (2001), BERRYHO et al. (2003), HORANA et al. (2005) i SANTOSE et al. (2004) tito tvrdí, že genetický profil je zodpovědný za zhoršení fertility. Podobné závěry publikoval i HOEKSTRA et al. (1994), který napsal, že fertilita, speciálně po první inseminaci, klesá s rostoucím podílem holštýnské krve. Též selekce pro zvýšení mléčné 99
produkce je negativně korelována s fertilitou, což má za následek znevýhodnění genetického potenciálu fertility ROYAL et al. (2002). Podobně tvrdí i DARWASH et al. (1999) a ZERON et al. (2001), že genetické zvýšení schopnosti produkce mléka je spojeno s poklesem fertility u laktujících krav. To, že za zhoršenou reprodukci může i genetika dokládá i studie BUCKLEYHO et al. (2003), v níž autor uvádí, že upravením určitých faktorů, jako jsou „holštýnské geny“ a genetický potenciál pro mléčnou produkci dochází ke zvýšení reprodukční výkonnosti. Vysoce prošlechtěné krávy mívají nižší BCS (BUTLER, 2003), což nejen podle autora samo o sobě redukuje fertilitu. Z poznatků LAMBA (???) je zřejmé, že některé pokrevní linie vykazují sníženou fertilitu či nižší sekreci progesteronu. Liniová plemenitba či příbuzenská plemenitba také zvyšuje embryonální mortalitu. Jelikož nemůžeme vyloučit, že došlo k liniové či příbuzenské plemenitbě i v námi sledovaném chovu, je pravděpodobné, že námi zjištěná embryonální mortalita byla částečně ovlivněna i tímto faktorem.
55,56
60 50 %
40 30 20 10 0
22,22 25,88
35,29
11,11
11,11
23,53 14,12
26. den
30. den
34. den
38. den
0 1,18
H 100 H < 100
42. den
Časový interval sledování EM
Graf 7: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality u krav v závislosti na plemenném typu
100
Tabulka 28: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na plemenném typu (% EM z celkového počtu krav) Časový interval sledování EM EM 26 dní EM 30 dní EM 34 dní EM 38 dní EM 42 dní
Plemenný typ H 100 H < 100 H 100 H < 100 H 100 H < 100 H 100 H < 100 H 100 H < 100
Průkaznost
LS means ± Se 16,01 ± 1,01 11,59 ± 1,89 16,05 ± 1,02 11,65 ± 1,89 16,08 ± 1,02 11,65 ± 1,89 16,11 ± 1,02 11,67 ± 1,89 16,11 ± 1,02 11,67 ± 1,89
P < 0,05
P < 0,01
Ano
-
Ano
-
Ano
Ano Ano
Tabulka 29: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na plemenném typu krav (%) Časový interval sledování gravidity Březost 26 dní Březost 30 dní Březost 34 dní Březost 38 dní Březost 42 dní
Průkaznost Plemenný typ
LS means ± Se
H 100
83,99 ± 1,01
H < 100
88,41 ± 1,89
H 100
83,95 ± 1,02
H < 100
88,35 ± 1,89
H 100
83,92 ± 1,02
H < 100
88,35 ± 1,89
H 100
83,89 ± 1,02
H < 100
88,33 ± 1,89
H 100
83,89 ± 1,02
H < 100
88,33 ± 1,89
101
P < 0,05
P < 0,01
Ano
-
Ano
-
Ano
Ano Ano
5.9 FETÁLNÍ MORTALITA DO 90. DNE PO INSEMINACI Mimo pozdní embryonální mortality jsme u obou kategorií (jalovic i krav) jako doplňkový faktor sledovali míru fetální mortalitu mezi 42. a 90. dnem po inseminaci. Jalovice vykazovaly fetální mortalitu v námi sledovaném intervalu 10,71 %, tzn., že ze 112 jalovic, u nichž byla prokazatelná gravidita 42. po inseminaci, 12 plod vstřebalo do kontrolní diagnostiky provedené 90. den po inseminaci. U krav byla fetální mortalita mezi 42. a 90. dnem ještě vyšší než u jalovic. Z počtu 171 krav, které byly gravidní 42. den po inseminaci, do 90. dne 25 z nich plod vstřebalo. Fetální mortalita u krav byla tedy 14,71 %. Různí autoři uvádí fetální mortalitu u skotu kolem 5 % - LAMBERT et al. (1991), ROMANO et al. (2007) 4,5 %, HASLER et al. (1987) 4,7 %, 5,3 % KING et al. (1985) a 6 % LOPES et al (2007). SREENAN, DISKIN (1986) zjistili fetální mortalitu po 42. dni gravidity v rozmezí 5 – 8 %, FORAR et al. (1995) uvádí, že frekvence fetální mortality u skotu v rozmezí 0,4 - 10,4 % a výsledky LÓPEZ-GATIA et al. (1996) hovoří o fetální mortalitě na úrovni 10 % a 7,8 % GARCÍA-ISPIERTO et al. (2006). THURMOND, PICANSO (1990) považují za akceptovatelnou fetální mortalitu do výše 10 % a SANTOS et al. (2004) popisují jako běžnou fetální mortalitu u jalovic v rozmezí 2,5 – 4,2 % a u krav zjistil fetální mortalitu 10,7 %. BALL (1997) uvádí jako normální 5 % výši fetální mortality, a ztráty tuto hladinu přesahující považuje za ztráty způsobené specifickými faktory. Pokud porovnáme námi zjištěnou úroveň fetální mortality krav a jalovic s výsledky popsanými uvedenými autory, zjistíme, že je u obou sledovaných kategorií nepřiměřeně vysoká.
102
6 ZÁVĚRY PRÁCE Plodnost krav a jalovic patří mezi nejdůležitější faktory ovlivňující jak výrobní, tak ekonomické výsledky a v neposlední řadě zpomalují genetický pokrok v chovu skotu. Reprodukční ukazatele vykazují dlouhodobou stagnaci a posledním období dokonce zhoršování výsledků. Tento nežádoucí stav v plodnosti skotu eliminuje ekonomické přínosy i proto, že poruchy plodnosti jsou hlavní příčinou vyřazování krav z chovu. Je tudíž nezbytné hledat a využívat všechny možnosti a rezervy k jejich zlepšení, zejména v řadě případů, kdy se může jednat o ekonomicky nenáročná opatření. Prenatální ztráty a především embryonální mortalita, jsou jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících reprodukci, resp. celkovou rentabilitu chovu dojeného skotu. Existuje řada studií, v nichž je embryonální mortalita sledována z různých úhlů pohledu – od laboratorního zjišťování hladiny a vlivů hormonů, protilátek, atd., po jednoduše
sledovatelné
faktory,
kterými
jsou
např.
kondice,
množství
produkovaného mléka, produkční věk apod. Předložená práce hodnotí pozdní embryonální mortalitu (mezi 22. a 42. dnem po inseminaci) sledovanou ultrasonografem v průběhu cca 2 let u 265 krav a 155 jalovic holštýnského plemene a jejich kříženek z hlediska chovatelských faktorů. Jako doplňkový faktor byla sledována i raná fetální mortalita (do 90. dne po inseminaci). Při naplňování cílů dizertační práce jsme zjistili pozdní embryonální mortalitu krav na úrovni 35,47 % a jalovic 27,74 %; ranou fetální mortalitu u krav 14,71 % a u jalovic 10,71 %. Dále jsme zaznamenali, že na pozdní embryonální mortalitu krav mají vliv tři ze sledovaných ukazatelů: věk, kondice (P < 0,01) a plemenná příslušnost (P < 0,05), zatím co pozdní embryonální mortalitu jalovic významně ovlivňovaly faktory čtyři (P < 0,01): věk, sezóna, hormonální ošetření a plemenný býk použitý v inseminaci (otec embrya). Hlavní výsledky dizertační práce u krav: Vyšší pozdní embryonální mortalitu vykazovaly starší krávy. Kondice ovlivnila pozdní embryonální mortalitu tak, že krávy, které nebyly při inseminaci v optimální kondici (4, 9), vykazovaly nižší pozdní embryonální mortalitu než krávy v koncici 5, 6 a 7 v den.
103
Holštýnské
krávy
vykazovaly
statisticky
průkazně
vyšší
pozdní
embryonální mortalitu než krávy, u nichž nebylo převodné křížení dokončeno, tj. krávy s podílem jiného dojeného plemene. Hlavní výsledky dizertační práce u jalovic: Věk jalovic ovlivnil pozdní embryonální mortalitu. Starší jalovice vykazovaly nižší pozdní embryonální mortalitu než jalovice mladší. Vliv sezóny (ročního období) byl na pozdní embryonální mortalitu u jalovic vysoce statisticky průkazný. Statistický rozdíl byl zjištěn především mezi jarním obdobím a dalšími obdobími - hodnocenými sezónami roku. Hormonální ošetření mělo vysoce průkazný vliv na pozdní embryonální mortalitu. Jalovice podrobené hormonální stimulaci vykazovaly významně vyšší pozdní embryonální mortalitu než jalovice hormonálně neošetřené. Z celkového počtu 44 plemenných býků, jejichž sperma bylo využito k inseminaci jalovic, čtyřicet průkazně ovlivnilo pozdní embryonální mortalitu. Závěry pro vlastní chov holštýnského skotu a chovatelskou praxi : Z komplexního hodnocení vlastních výsledků zpracované disertační práce vyplývá následující doporučení jehož realizace by vedla ke snížení úrovně rané a pozdní embryonální mortality holštýnského skotu a jeho kříženců.
Ze zjištěných poznatků lze v konkrétním chovu krav doporučit, aby byla věnována větší pozornost a péče starším kravám a kravám s vysokým genetickým potenciálem pro mléčnou produkci.
Dále je třeba sledovat kondici krav a inseminovat především krávy, které dosahují stupeň tělesné kondice 4 (při devítibodové škále).
U jalovic není v praxi možné brát při inseminaci ohled na sezónu, i když z našich výsledků vyplývá, že tento faktor pozdní embryonální mortalitu do určité míry ovlivňuje. O to víc je třeba přihlížet k ostatním faktorům, které lze alespoň částečně ovlivnit.
Je třeba věnovat dostatečnou pozornost především výběru býků do inseminace ve vlastním stádu nejen z hlediska genetického potenciálu mléčné užitkovosti, ale i reprodukčních ukazatelů.
104
Při výběru jalovic do reprodukce je nutné vybírat zvířata dostatečně vyspělá, tj. neinseminovat příliš mladá zvířata (pod 15 měsíců).
S ohledem na naše výsledky je třeba zvážit použití hormonální stimulace estru a ovulace, jelikož jejich použití má vliv na zvýšenou pozdní embryonální mortalitu u jalovic.
105
7 SEZNAM LITERATURY 1. ABBIT B., BALL L., KITTO G. P., SITZMAN C. G., WILGENBURG B., RAIM L. W., SEIDEL G. E., 1978: Effect of three methods of palpation for pregnancy diagnosis per rectum on embryonic and fetal attrition in cows. J. Am. Vet. Med. Assoc., 173, 973-977. 2. ABECIA J. A., RHIND S. M., BRAMLEY T. A., McMILLEN S. R., 1995: Steroid production and LH receptor concentrations of ovarian follicles and corpora lutea and associated rates of ova wastage in ewes given high and low levels of food intake before and after mating. Anim. Prod., 61, 57–62. 3. ABECIA J. A., LOZANO J. M., FORCADA F., ZARAZAGA L., 1997: Effect of level of dietary energy and protein on embryo survival and progesterone production on day eight of pregnancy in Rasa Aragonesa ewes. Anim. Reprod. Sci., 48, 209– 218. 4. AHMAD N., SCHRICK F. N., BUTCHER R. L., INSKEEP E. K., 1995: Effect of persistent follicles on early embryonic losses in beef cows. Biol. Reprod., 52, 1129– 1135. 5. Al-KATANANI Y. M., WEBB D. W., HANSEN P. J., 1999: Factors affecting seasonal variation in 90-day nonreturn rate to first service in lactating Holstein cows in a hot climate. J. Dairy Sci., 82, 2611–2616. 6. Al-KATANANI Y. M., PAULA-LOPES F. F., HANSEN P. J., 2002: Effect of season and exposure to heat stress on oocyte competence in Holstein cows. J. Dairy Sci., 85, 390–396. 7. APGAR J., ASPROS D., HIXON J. E., SAATMAN R. R., HANSEL W., 1975: Effect of restricted feed intake on the sensitivity of the bovine corpus luteum to LH in vitro. J. Anim. Sci., 41, 1120–1123. 8. ARMSTRONG D. G., McEVOY T. G., BAXTER G., ROBINSON J. J., HOGG C. O., WOAD K. J., WEBB R., SINCLAIR K. D., 2001: Effect of dietary energy and protein on bovine follicular dynamics and embryo production in vitro: Associations with the ovarian insulin-like growth factor system. Biol. Reprod., 64, 1624–1632. 9. ARNOLD D. A., BINELLI M., VONK J., ALEXENCO A. P., DROST M., THATCHER W. W., 1999: Intracellular regulation of endometrial PGF2, production in dairy cows during early pregnancy and following treatment with recombinant interferon-tau. Domest. Anim. Endocrinol., 18, 199-216. 106
10. AYALON N. (1978): A review of embryonic mortality in cattle. J. Reprod. Fertil., 54, 483–493. 11. BADINGA L., COLLIER R. I., THATCHER W. W., WILCOX C. J., 1985: Effects of climatic and management factors on conception rate of dairy cattle in sub-tropical environments, J. Dairy Sci., 68, 78-85. 12. BALL P. J. H., 1978: The relationship of age and stage of gestation to the incidence of embryo death in dairy cattle. Res. Vet. Sci., 25, 120–122. 13. BALL P. J. H., 1997: Late embryo and early fetal mortality in the cow. Anim. Breed. Abs., 65, 167–75. 14. BAUMAN D. E., CURRIE W. B., 1980: Partitioning of nutrients during pregnancy and lactation: A review of mechanisms involving homeostasis and homeorhesis. J. Dairy Sci., 63, 1514–1529. 15. BAŽANT J., VENNEMAN J., DENZIN N., EWERT B., 2005: SEMINÁŘ (26. 10. 2005):
Národní
program
ozdravení
chovů
v ČR
od
infekční
bovinní
rhinotracheitidy. Kralice na Hané. Seminář ze dne 26. 10. 2005. SVS ČR, Český svaz chovatelů masného skotu, Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR. 16. BAXTER S. J., WARD W. R., 1997: Incidence of fetal loss in dairy cattle after pregnancy diagnosis using an ultrasound scanner. Vet. Rec., 140, 287–288 (abstrakt). 17. BEAL W. E., PERRY R. C., CORAH L. R., 1992: The use of ultrasound in monitoring reproductive physiology of beef cattle. J. Anim. Sci., 70, 924–929. 18. BEAM S. W., BUTLER W. R., 1999: Effects of energy balance on follicular development and first ovulation in postpartum dairy cows. J. Reprod. Fertil. Suppl., 54, 411–424. 19. BENOIT A. M., DAILEY R. A., 1991: Catheterization of the caudal vena cava via the lateral saphenous vein in the ewe, cow and gilt: an alternative to utero-ovarian and medial coccygeal vein catheters. J. Anim. Sci., 69, 2971–2979. 20. BERRY D. P., BUCKLEY F., DILLON P., EVANS R. D., RATH M., VEERKAMP R. F., 2003: Genetic relationships among body condition score, body weight, milk yield, and fertility in dairy cows. J. Dairy Sci., 86, 2193–2204. 21. BIELANSKI A., SINGH E. L., HARE W. C. D., 1987: The in vitro exposure to bovine rhinotracheitis virus of zona pellucida-micromanipulated bovine embryos with zona pellucida damaged or removed. Theriogenology, 28, 495–501. 107
22. BIELANSKI A., LOEWEN K. K., DelCAMPO M., SIRARD M., WILLADSEN S., 1993: Isolation of bovine herpesvirus-1 (BHV-1) and bovine viral diarrhea virus BVDV in association with the in vitro production of bovine embryos. Theriogenology, 40, 531–545. 23. BIGGERS B. G., GEISERT R. D., WETTEMAN R. P. and BUCHANAN D. S., 1987: Effect of heat stress on early embryonic development in the cow. J. Anim. Sci., 64, 1512-1518. 24. BINELLI M., THATCHER W. W., MATTOS R., BARUSELLI P. S., 2001: Antiluteolytic strategies to improve fertility in cattle. Theriogenology, 56, 14511463. 25. BITMAN J., LEFCOURT A., WOOD D. L., STROUD B., 1984: Circadian and ultradian temperature rhythms of lactating dairy cows. J. Dairy Sci., 67, 1014–1023. 26. BOLAND M. P., LONERGAN P., O’CALLAGHAN, D. (2001): Effect of nutrition on endocrine parameters, ovarian physiology, and oocyte and embryo development. Theriogenology, 55, 1323–1340. 27. BOUŠKA J. et al., 2006: Chov dojeného skotu. Profi Press, s. r. o., Praha, 186 s. 28. BRENDEMUEHL J. P., BOOSINGER T. R., SHELBY R. A., 1994: Influence of endophyte-infected tall fescue on cyclicity, pregnancy rate and early embryonic loss in the mare. Theriogenology, 42, 489–500. 29. BREUEL K. F., LEWIS P. E., SCHRICK F. N., LISHMAN A. W., INSKEEP E. K., BUTCHER R. L., 1993: Factors affecting fertility in the postpartum cow: role of the oocyte and follicle in conception rate. Biol. Reprod., 48, 655–661. 30. BRIDGES P. J., WRIGHT D. J., BUFORD W. I., AHMAD N., HERNANDEZFONSECA H., McCORMICK M. L., SCHRICK F. N., DAILEY R. A., LEWIS P. E., INSKEEP E. K., 2000: Ability of induced corpora lutea to maintain pregnancy in beef cows. J. Anim. Sci., 78, 2942–2949. 31. BROCK K. V., STRINGFELLOW D. A., 1993: Comparative effects of cytopathic and
noncytopathic
bovine
viral
diarrhea
virus
on
bovine
blastocysts.
Theriogenology, 39, 196 (abstrakt). 32. BROWNLIE J., BOOTH P. J., STEVENS D. A., COLLINS M. E., 1997: Expression of non-cytopathogenic bovine viral diarrhoea virus (BVDV) in oocytes and follicles of persistently infected cattle. Vet. Rec., 141, 335–337.
108
33. BUCKLEY F., O´SULLIVAN K., MEE J. F., EVANS R. D. and DILLON P., 2003: Relationshops among milk yield, body condition, cow weight and reproduction in spring-calved Holstein-Friesians. J. Dairy Sci., 86, s. 2308–2319. 34. BULLMAN D. C, LAMMING G. E., 1978: Milk progesterone levels in relation to conception, repeat breeding and factors influencing acyclicity in dairy cows. J. Reprod. Fertil., 54, 447-458. 35. BULLMAN D. C., LAMMING G. E., 1979: The use of milk progesterone analysis in the study of oestrus detection, herd fertility and embryonic mortality in dairy cows. Br. Vet. J., 135, s. 559-567. 36. BURDYCH V., VŠETEČKA J. et al., 2004: Reprodukce ve stádech skotu. Chovservis a.s., Hradec Králové, 72 s. 37. BURKE J. M., STAPLES C. R., RISCO C. A., De La SOTA R. L., THATCHER W. W., 1997: Effects of feeding a ruminant grade Menhaden fish meal on reproductive and productive performance of lactating dairy cows. J. Dairy Sci., 80, 3386–3398. 38. BURNS P. D., GRAF G. A., HAYNES S. H., SILVIA W. J., 1997: Cellular mechanisms by which oxytocin stimulates uterine PGF2alpha synthesis in bovine endometrium: roles of phospholipases C and A2. Domest. Anim. Endocrinol., 14, 181-191. 39. BUTLER W. R. and SMITH R. D., 1989: Interrelationships between energy balance and post partum reproductive function in dairy cattle. J. Dairy Sci., Z, 767–783. 40. BUTLER W. R., 1998: Effect of protein nutrition on ovarian and uterine physiology in dairy cattle. J. Dairy Sci., 81, 2533–2539. 41. BUTLER W. R., 2000: Nutritional interactions with reproductive performance in dairy cattle. Anim. Reprod. Sci., 60–61, 449–457. 42. BUTLER W. R., 2003: Energy balance relationships with follicular development, ovulation and fertility in postpartum dairy cows. Livest. Prod. Sci., 83, 211–218. 43. CALLESEN H., GREVE T. and HYTTEL P., 1986: Preovulatory endocrinology and oocyte maturation in superovulated cattle. Theriogenology, 25, 71-86. 44. CALLESEN H., GREVE T. and HYTTEL P., 1987: Premature ovulations in superovulated cattle. Theriogenology, 2, 155-166. 45. CARTMILL J. A., El-ZARKOUNY S. Z., HENSLEY B. A., LAMB G. C., STEVENSON J. S., 2001: Stage of cycle, incidence, and timing of ovulation, and
109
pregnancy rates in dairy cattle after three timed breeding protocols. J. Dairy Sci., 84, 1051–1059. 46. CARTMILL J. A., El-ZARKOUNY S. Z., HENSLEY B. A., ROZELL T. G., SMITH J. F., STEVENSON J. S., 2001b: An alternative AI breeding protocol for dairy cows exposed to elevated ambient temperatures before or after calving or both. J. Dairy Sci., 84, 799–806. 47. CERRI R. L. A., GALVÃO K. N., JUCHEM S. O., CHEBEL R. C., SANTOS J. E. P., 2003: Timed AI (TAI) with estradiol cypionate (ECP) or insemination at detected estrus in lactating dairy cows. J. Dairy Sci., 86, suppl. 1, 181 (abstrakt). 48. CHAGAS e SILVA J., LOPES da COSTA L., ROBALO SILVA J., 2002: Plasma progesterone profiles and factors affecting embryo-fetal mortality following embryo transfer in dairy cattle. Theriogenology, 58, 51–59. 49. CHEBEL R. C., BRAGA F. A, DALTON J. C., 2007: Factors affecting reproductive performance of Holstein heifers. Anim. Reprod. Sci., 101, s. 208-224. 50. CHENOWETH P. J., 2007: Influence of the male on embryo quality. Theriogenology, 68, 308–315. 51. CHRISTIANSON W. T., 1992: Stillbirths, mummies, abortions, and early embryonic death. Vet. Clin. North Am., 8, 623–639. 52. CUPÁK M., 1962: Porodnictví, gynekologie, inseminace. SZN, Praha, 198 s. 53. DAILEY R. A., INSKEEP E. K., LEWIS P. L., 2002: Pregnancy failures in cattle: a perspective on embryo loss. In: Proceedings of the XVIIIth International Conference on Reproduction of Farm Animals, Slovakia, May 30, 2002, s. 1–8. 54. DARWASH A. O., LAMMING G. E., 1998: The importance of milk progesterone concentrations during early pregnancy in the cow. J. Anim. Breed., 2, 41–43. 55. DARWASH A. O., LAMMING G. E., WOOLLIAMS J. A., 1999: The potential for identifying heritable endocrine parameters associated with fertility in postpartum dairy cows. J. Anim. Sci., 68, 333–347. 56. DARWASH A. O., LAMMING G. E., ROYAL M. D., 2001: A protocol for initiating oestrus and ovulation early postpartum in dairy cows. J. Anim. Sci., 72, 539–546. 57. DAVIDSON J. A., TIEMANN U., BETTS J. G., HANSEN P. J., 1995: DNA synthesis and prostaglandin secretion by bovine endometrial cells as regulated by interleukin-1. Reprod. Fertil. Dev., 7, 1037-1043.
110
58. DAY J. D., WEAWER L. D., FRANTI C. E., 1995: Twin pregnancy diagnosis in Holstein cows: discriminatory powers and accuracy of diagnosis by transrectal palpation and the outcome of twin pregnancies. Can. Vet. J., 36, 93–97. 59. De JARNETTE J. M., SAACKE R. G., BAME J., VOGLER C. J., 1992: Accessory sperm: their importance to fertility and embryo quality, and attempts to alter their numbers in artificially inseminated cattle. J. Anim. Sci., 70, 484–491. 60. De LaSOTA R. L., BURKE J. M., RISCO C. A., MOREIRA F., DELORENZO M. A., THATCHER W. W., 1998: Evaluation of timed insemination during summer heat stress in lactating dairy cattle. Theriogenology, 49, 761–770. 61. DEMMERS K. J., DERECKA K., FLINT A., 2001: Trophoblast interferon and pregnancy. Reproduction, 121, 41–49. 62. De RENSIS F., SCARAMUZZI R. J., 2003: Heat stress and seasonal effects on reproduction in the dairy cow-a review. Theriogenology, 60, 1139–1151. 63. DISKIN M. G., SREENAN J. M., 1980: Fertilization and embryonic mortality rates in beef heifers after artificial insemination. J. Reprod. Fertil., 59, 463-468. 64. DOBSON H., SMITH R. F., 1995: Stress and reproduction in farm animals. J. Reprod. Fertil., suppl. 49, 451–461.¨ 65. DONOVAN G. A., BENNETT F. L., SPRINGER F. S., 2003: Factors associated with first service conception in artificially inseminated nulliparous Holstein heifers. Theriogenology, 60, s. 67–75. 66. DROST M., AMBROSE J. D., THATCHER M. J., CANTRELL C. K., WOLFSDORF K. E., HASLER J. F., THATCHER W. W., 1999: Conception rates after artificial insemination or embryo transfer in lactating dairy cows during summer in Florida. Theriogenology, 52, 1161-1167. 67. DUNNE L. D., DISKIN M. G., SREENAN J. M., 2000: Embryo and foetal loss in beef heifers between day 14 of gestation and full term. Anim. Reprod. Sci., 58, 39– 44. 68. DZIUK P. J., 1992: Embryonic development and fetal growth. Anim. Reprod. Sci., 28, 299–308. 69. ECHTERNKAMP S. E., GREGORY K. E., 1999: Effects of twinning on postpartum reproductive performance in cattle selected for twin births. J. Anim. Sci., 77, 48–60.
111
70. ELLI M., GAFFURI B., FRIGERIO A., ZANARDELLI M., COVINI D., CANDIANI M., VIGNALI M., 2001: Effect of a single dose of ibuprofen lysinate before embryo transfer on pregnancy rates in cows. Reproduction, 121, 151–154. 71. FARIN C. E., IMAKAWA K., HANSEN T. R., McDONNELL J. J., MURPHY C. N., FARIN P. W., ROBERTS R. M., 1990: Expression of trophoblastic interferon genes in sheep and cattle. Biol. Reprod., 43, 210–218. 72. FORAR A. L., GAY J. M., HANCOCK D. D., 1995: The frequency of endemic fetal loss in dairy cattle: a review. Theriogenology, 43, 989–1000. 73. FORTUNE J. E. and HANSEL W., 1985: Concentrations of steroids and gonadotropins in follicular fluid from normal heifers and heifers primed for superovulation. Biol. Reprod., Z, 1069-1079. 74. FOXCROFT G. R., 1997: Mechanisms mediating nutritional effects on embryonic survival in pigs. J. Reprod. Fertil., Suppl. 52, 47–61. 75. FRAJBLAT M., BUTLER W. R., 2003: Effect of dietary fat prepartum on first ovulation and reproductive performance in lactating dairy cows. J. Dairy Sci., 86 (1), 119 (abstrakt). 76. FRICKE P. M., WILTBANK M. C., 1999: Effect of milk production on the incidence of double ovulation in dairy cows. Theriogenology, 52, 1133–1143. 77. FUKUI Y., SAITO T., MIYAMOTO A., YAMASHINA H., OKKAMOTO Y., 1994: Effect of human leukemia inhibitory factor on in vitro development of parthenogenetic bovine morulae. Theriogenology, 42, 1133-1139. 78. FUQUAY J. W., 1981: Heat stress as it effects animal production. J. Anim. Sci., 52, 164–170. 79. GÁBOR G., TÓTH F., ÓZSVÁRI L., ABONYI-TÓTH ZS., SASSER R. G., 2007: Early Detection of Pregnancy and Embryonic Loss in Dairy Cattle by ELISA Tests. Reprod. Dom. Anim., 42, 633–636. 80. GÁBOR G., TÓTH F., ÓZSVÁRI L., ABONYI-TÓTH Z. and SASSER R. G., 2008: Factors influencing pregnancy rate and late embryonic loss in dairy cattle. Reprod. Dom. Anim., 43, 53–58. 81. GALVAO K. N., SANTOS J. E. P., JUCHEM S. O., CERRI R. L. A., COSCIONI A. C., VILLASE M., 2004: Effect of addition of a progesterone intravaginal insert to a timed insemination protocol using estradiol cypionate on ovulation rate, pregnancy rate, and late embryonic loss in lactating dairy cows. J. Anim. Sci., 82, s. 3508–3517. 112
82. GARCÍA-ISPIERTO I., LÓPEZ-GATIUS F., SANTOLARIA P., YÁNIZ J. L., NOGAREDA C., LÓPEZ-BÉJAR M., De RENSIS F., 2006: Relationship between heat stress during the peri-implantation period and early fetal loss in dairy cattle. Theriogenology, 65, 799 – 807. 83. GARCÍA-ISPIERTO I., LÓPEZ-GATIUS F., BECH-SABAT G., SANTOLARIA P., YÁNIZ J. L., NOGAREDA C., De RENSIS F., LÓPEZ-BÉJAR M., 2007: Climate factors affecting conception rate of high producing dairy cows in northeastern Spain. Theriogenology, 67, 1379–1385. 84. GARRET J. E., GEISERT R. D., ZAVY M. T., MORGAN G. L., 1998: Evidence for maternal regulation of early conceptus growth and development in beef cattle. J. Reprod. Fertil., 84, 437–446. 85. GEISERT R. D., ZAVY M. T., BIGGERS B. G., GARRETT J. E. and WETTEMANN R. P., 1988: Characterization of the uterine environment during early conceptus expansion in the bovine. Anim. Reprod. Sci., ll-25. 86. GEISERT R. D., MORGAN G. L., SHORT E. C., ZAVY M. T., 1992: Endocrine events associated with endometrial function and conceptus development in cattle. Reprod. Fertil. Dev., 4, 301–305. 87. GILBERT R. O., SHIN S. T., GUARD C. L., ERB H. N., 1998: Incidence of endometritis
and
effects
on
reproductive
performance
of
dairy
cows.
Theriogenology, 49, 251 (abstrakt). 88. GILLUND P., REKSEN O., GROHN Y. T., KARLBERG K., 2001: Body condition related to ketosis and reproductive performance in Norwegian dairy cows. J. Dairy Sci., 84, 1390–1396. 89. GINTHER O. J., 1984: Postfixation embryo reduction in unilateral and bilateral twins in mares. Theriogenology, 22, 213–223. 90. GRAHAM T. W., GIRI S. N., DAELS P. F., CULLPR J. S., KEEN C. L., THURMOND M. C., DELLINGER J. D., STABENFELDT G. H., OSBURN B., 1995: Associations among prostaglandin F2alpha, plasma zinc, copper and iron concentrations and fetal loss in cows and mares. Theriogenology, 44, 379–390. 91. GRAZZINI E., GUILLON G., MOUILLAC B., ZINGG H. H., 1998: Inhibition of oxytocin receptor function by direct binding of progesterone. Nature, 392, 509–512. 92. GRIMARD B., FRERET S., CHEVALLIER A., PINTO A., PONSART C., HUMBLOT P., 2006: Genetic and environmental factors influencing first service
113
conception rate and late embryonic/metal mortality in low fertility dairy herds. Anim. Reprod. Sci., 91, 31-44. 93. GRÖHN Y. T., RAJALA-SCHULTZ P. J., 2000: Epidemiology of reproductive performance in dairy cows. Anim. Reprod. Sci., 60-61, 605–614. 94. GWAZDAUSKAS F. C., KENDRICK K. W., PRYOR A. W., BAIRD D. T., 2000: Impact of follicular aspiration on folliculogenesis as influenced by dietary energy and stage of lactation. J. Dairy Sci., 83, 1625–1634. 95. HAHN G. L., 1981: Housing and management to reduce climatic impacts on livestock. J. Anim. Sci., 52 (1), 175–186. 96. HANSEN P. J., 1997: Interactions between the immune system and the bovine conceptus. Theriogenology, 47, 121–130. 97. HANSEN P. J., ARECHIGA C. F., 1999: Strategies for managing reproduction in the heat-stressed dairy cow. J. Anim. Sci., 77 (Suppl. 2), s. E37–E50. 98. HANSEN P. J., 2002: Embryonic mortality in cattle from the embryo’s perspective. J. Anim. Sci., 80 (E. Suppl. 2), E33–E44. 99. HANZEN C. H., DRION P. V., LOURTIE O., DEPIERREUX C., CHRISTIANS E. (1999): Embryonic mortality. Part 1. Clinical aspects and etiological factors in the bovine species. Anim. Med. Vet., 145, 91–118. 100.
HASLER J. F., McCAULEY A. D., LATHROP W. F., FOOTE R. H., 1987:
Effekt of donor-embryo-recipient interactions on pregnancy rate in a large-scale bovine embryo transfer program. Theriogenology, 27, 139–168. 101.
HELMER S. D., HANSEN P. J., HANSEN R. W., THATCHER W. W.,
BAZER F. W. and ROBERTS R. M., 1987: Identification of bovine trophoblast protein-l, a secretory protein immunologically related to ovine trophoblast protein-l. J. Reprod. Fertil., B, 83-91. 102.
HOEKSTRA J., Van der LUGT A. W., Van der WERF J. H. J., OUWELTJES
W., 1994: Genetic and phenotypic parameters for milk production and fertility traits in upgraded dairy cattle. Livest. Prod. Sci., 40, 225–232. 103.
HORAN B., DILLON P., FAVERDIN P., DELABY L., BUCKLEY F., RATH
M. 2005: The interaction of strain of Holstein-Friesian cows and pasture-based feed systems on milk yield, body weight, and body condition score. J. Dairy Sci., 88, 1231–1243.
114
104.
HUMBLOT P., 1982: Relative incidence of late embryonic mortality and post-
insemination anoestrus in late returns to oestrus in dairy cows. Curr. Top. Vet. Med. Anim. Sci., 20, 298-304. 105.
HUMBLOT, P. (1991): Signaux embryonnaires et controle de la gestation des
ruminants. Ret. Med. Vet., 167, 193-202. 106.
HUMBLOT, P. (2001): Use of pregnancy specific proteins and progesterone
assays to monitor pregnancy and determine the timing, frequencies and sources of embryonic mortality in ruminants. Theriogenology, 56, 1417-1433. 107.
HUNTINGTON G. B., 1990: Energy metabolism in the digestive tract and liver
of cattle: influence of physiological state and nutrition. Reprod. Nutr. Dev., 30, 35– 47. 108.
IMAKAWA K., HANSEN T. R., MALATHY P. V., ANTHONY R. V.,
POLITES H. G., MAROTTI K. R. and ROBERTS R. M., 1989: Molecular cloning and characterization of complementary deoxyribonucleic acids corresponding to bovine trophoblast protein-l : A comparison with ovine trophoblast protein-l and bovine interferon-a II. Molec. Endocrinol., 2, 127-139. 109.
INSKEEP E. K., 2002: Factors that affect embryonic survival in the cow:
application of technology to improve calf crop. In: FIELDS M. J., SAND R. S., YELICH J. Y. (Eds.): Factors Affecting Calf Crop: Biotechnology of Reproduction. CRC Press, Boca Raton, FL, 255–275. 110.
IZAIKE Y., SUZUKI O., SHIMADA K., FUJITA K., KOSUGIYAMA M.,
1988: Twin pregnancy diagnosis and early embryonic loss after bilateral egg transfer in beef cattle. Jpn. J. Anim. Reprod., 34, 236–242. 111.
IZAIKE Y., SUZUKI O., SHIMADA K., TAKENOUCHI N., TAKAHASHI
M., 1991: Observation by ultrasonography of embryonic loss following the transfer of two or three embryos in beef cows. Theriogenology, 36, 939–947. 112.
JOLLY P. D., McDOUGALL S., FITZPATRICK L. A., MacMILLAN K. L.,
ENTWISTLE K. W., 1995: Physiological effects of undernutrition on postpartum anoestrus in cows. J. Reprod. Fertil. Suppl., 49, 477–492. 113.
JORRITSMA R., JORRITSMA H., SCHUKKEN Y. H.,WENTINK G. H.,
2000: Relationships between fatty liver and fertility and some periparturient diseases in commercial Dutch dairy herds. Theriogenology, 54, 1065–1074. 114.
KÄHN W., 1992: Ultrasonography as a diagnostic tool in female animal
reproduction. Anim. Reprod. Sci., 28, 1–10. 115
115.
KASSAM
A.,
BONDURANT
R.
H.,
BASU
S.,
KINDAHAL
H.,
STABENFELDT G. H., 1987: Clinical and endocrine responses to embryonic and fetal death induced by manual rupture of the amniotic vesicle during early pregnancy in cows. J. Am. Vet. Med. Assoc., 191, 417–420. 116.
KENDRICK K. W., BAILEY T. L., GARST A. S., PRYOR A. W.,
AHMADZADEH A., AKERS R. M., EYESTONE W. E., PEARSON R. E., GWAZDAUSKAS F. C., 1999: Effects of energy balance on hormones, ovarian activity, and recovered oocytes in lactating Holstein cows using transvaginal follicular aspiration. J. Dairy Sci., 82, 1731–1740. 117.
KHATIB H., MONSON R. L., SCHUTZKUS V., KOHL D. M., ROSA G. J.,
RUTLEDGE J. J., 2008: Mutations in the STAT5A gene are associated with embryonic survival and milk composition in cattle. J. Dairy Sci., 91, 784–793. 118.
KING G. J., ATKINSON B. A., ROBERTSON H. A., 1981: Development of the
intercaruncular areas during early gestation and establishment of the bovine placenta. J. Reprod. Fertil., 61, 469–474. 119.
KING K. K., SEIDEL Jr. G. E., ELSDEN R. P., 1985: Bovine embryo transfer
pregnancies. Part I. Abortion rates nad characteristics of calves. J. Anim. Sci., 61, 747–757. 120.
KING W.A., 1985: Intrinsic embryonic factors that may affect survival after
transfer. Theriogenology, a, 161-174. 121.
KINSEL M. L., MARSH W. E., RUEGG P. L., ETHERINGTON W. G., 1998:
Risk factors for twinning in dairy cows. J. Dairy Sci., 81, 989–993. 122.
KLIMENT J. et al., 1989: Reprodukcia hospodárskych zvierat. Príroda,
Bratislava, s. 392. 123.
KNÍŽKOVÁ I., KUNC P., 2006: Teplotní profil krávy a telete. Náš chov, roč.
66, č. 5, 71–72. 124.
KOTWICA J., SKARZYNSKI D., BOGACKI M., MELM P., STAROSKA B.,
1997: The use of an oxytocin antagonist to study the function of ovarian oxytocin during luteolysis in cattle. Theriogenology, 48, 1287-1299. 125.
KOVAŘČÍK K., BAŽANT J., 2005: Národní ozdravovací program od infekční
rinotracheitidy skotu (IBR) v České republice – informativní brožura. VÚVeL, SVS ČR, Praha, 15 s. 126.
KUDLÁČ E., ELEČKO J. et al., 1987: Veterinární porodnictví a gynekologie.
SZN, Praha, 576 s. 116
127.
LABERNIA J., LOPEZ-GATIUS F., SANTOLARIA P., LOPEZ-BEJAR M.,
RUTLLANT J., 1996: Influence of management factors on pregnancy attrition in dairy cattle. Theriogenology, 45, 1247–1253. 128.
LABÉRNIA J., LÓPEZ-GATIUS F., SANTOLARIA P., HANZEN C.,
LAURENT Y., HOUNTAIN Y., 1998: Influence of calving season on the interactions among reproductive disorders of dairy cows. Anim. Sci., 67, 387–393. 129.
LAMB C., (???): Embryonic mortality in cattle. Beef cattle handbook, Product
of extension beef cattle resource committee. 130.
LAMBERT E., WILLIAMS D. H., LYNCH P. B., HANRAHAN T. J.,
McGEADY T. A., AUSTIN F. H., BOLAND M. P., ROCHE J. F., 1991: The extent and timing of prenatal loss in gilts. Theriogenology, 36, 655–665. 131.
LAMMING G. E., DARWASH A. O., BACK H. L., 1989: Corpus luteum
function in dairy cows and embryo mortality. J. Reprod. Fertil., 37, 245-252. 132.
LAMMING G. E., DARWASH A. O., 1998: The use of milk progesterone
profiles to characterise components of subfertility in milked dairy cows. Anim. Reprod. Sci., 52, 175–190. 133.
LAMMING G. E., ROYAL M. D., 2001: Ovarian hormone patterns and
subfertility in dairy cows. In: DISKIN M. G. (ed.): Fertility in the High-Producting Dairy Cows. Vol. 1, BSAS Occasional Pub., 26, 105-118. 134.
LARSSON B., NISKANEN R., ALENIUS S., 1994: Natural infection with
bovine virus diarrhoea virus in a dairy herd: a spectrum of symptoms including early reproductive failure and retained placenta. Anim. Reprod. Sci., 36, 37–48. 135.
LEE J. I, KIM I. H., 2007: Pregnancy loss in dairy cows: the contributing
factors, the effects on reproductive performance and the economic impact. J. Vet. Sci., 8 (3), 283–288. 136.
LEMIRE G. E., STALHEIM S., LEMIRE M. R., TIEMEN M., VERDON L.,
1993: Monitoring pregnancy losses in small dairy herds. Can. Vet. J., 34, 33-35. 137.
LESLIE M. V., HANSEN P. J., 1991: Progesterone-regulated secretion of the
serpin-like proteins of the ovine and bovine uterus. Steroids, 56, 589-597. 138.
LOEFFLER S. H., de VRIES M. J., SCHUKKEN Y. H., de ZEEUW A. C.,
DIJKHUIZEN A. A., de GRAAF F. M., BRAND A., 1999: Use of AI technician scores for body condition, uterine tone and uterine discharge in a model with disease and milk production parameters to predict pregnancy risk at first AI in Holstein dairy cows. Theriogenology, 51, 1267–1284. 117
139.
LOPES A. S., BUTLER S. T., GILBERT R. O., BUTLER W. R., 2007:
Relationship of pre-ovulatory follicle size, estradiol concentrations and season to pregnancy outcome in dairy cows. Anim. Reprod. Sci., 99, s. 34–43. 140.
LÓPEZ-GATIUS F., LABERNIA J., SANTOLARIA P., LÓPEZ-BÉJAR M.,
RUTLLANT J., 1996: Effect of reproductive disorders previous to conception on pregnancy attrition in dairy cows. Theriogenology, 46, 643–648. 141.
LÓPEZ-GATIUS F., SANTOLARIA P., YÁNIZ J., RUTLLANT J., LÓPEZ-
BÉJAR M., 2002: Factors affecting pregnancy loss from gestation Day 38 to 90 in lactating dairy cows from a single herd. Theriogenology, 57, 1251–1261. 142.
LÓPEZ-GATIUS F., 2003: Is fertility declining in dairy cattle? A retrospective
study in northeastern Spain. Theriogenology, 60, 89–99. 143.
LÓPEZ-GATIUS F., HUNTER R. H. F., 2005: Spontaneous reduction of
advanced twin embryos: its occurrence and clinical relevance in dairy cattle. Theriogenology, 63, 118–125. 144.
LOW B. G., HANSEN P. J., 1988: Immunosuppressive actions of steroids and
prostaglandins secreted by the placenta and uterus of the cow and sheep. Am. J. Reprod. Immunol. Microbia, 18, 71-75. 145.
LUCY M. C., 2001: Reproductive loss in high-producing dairy cattle: where will
it end? J. Dairy Sci., 84, 1277–1293. 146.
LYNCH R. A., ALEXANDER B. M., SASSER R. G., 1992: The cloning and
expression of the pregnancy specific protein B (bPSPB) gene. Biol. Reprod., 46 (Suppl 1), 72 (abstrakt). 147.
LYNCH P. R., MACMILLAN K. L., TAUFA V. K., 1999: Treating cattle with
progesterone as well as GnRH analogue affects oestrous cycle length and fertility. Anim. Reprod. Sci., 56, 189–200. 148.
MAHMOUDZADEH A. R., TARAHOMI M., FOTOOHI H., 2001: Effect of
abnormal vaginal discharge at oestrus on conception rate after artificial insemination in cows. J. Anim. Sci., 72, 535–538. 149.
MARKUSFELD-NIR O., 1997: Epidemiology of bovine abortions in Israeli
dairy herds. Prev.Vet. Med., 31, 245-255. 150.
MANN G. E., LAMMING G. E., 1999: The influence of progesterone during
early pregnancy in cattle. Reprod. Domest. Anim., 34, 269–274.
118
151.
MANN G. E., LAMMING G. E., 2000: The role of sub-optimal preovulatory
estradiol secretion in the aetiology of premature luteolysis during the short oestrus cycle in the cow. Anim. Reprod. Sci., 64, 171–180. 152.
MANN G. E., LAMMING G. E., 2001: Relationship between maternal
endocrine environment, early embryo development and inhibition of the luteolytic mechanism in cows. Reproduction, 121, 175–180. 153.
MANN G. E., LAMMING G. E., PAYNE J. H., 1998: Role of early luteal phase
progesterone in control of the timing of he luteolytic signal in cows. J. Reprod. Fertil., 113, 47–51. 154.
MANN G. E., LAMMING G. E., ROBINSON R. S., WATHERS D. C., 1999:
The regulation of interferon-τ production and uterine hormone receptors during early pregnancy. J. Reprod. Fertil., 54 (suppl), 317–328. 155.
MATTOS R., STAPLES C. R., THATCHER W. W., 2000: Effects of dietary
fatty acids on reproduction in ruminants. Rev. Reprod., 5, 38–45. 156.
MATTOS R., STAPLES C. R., WILLIAMS J., AMOROCHO A., MCGUIRE
M. A., THATCHER W. W., 2001: Uterine, ovarian and production responses of lactating dairy cows to increasing dietary concentrations of menhaden fish meal. J. Dairy Sci., submitted. 157.
MATTOS R. A., GUZELOGLU A., BADINGA L., STAPLES C. R.,
THATCHER W. W., 2003: Polyunsaturated fatty acids and bovine interferon-tau modify phorbol ester-induced secretion of prostaglandin F2 alpha and expression of prostaglandin endoperoxide synthase-2 and phospholipase-A2 in bovine endometrial cells. Biol. Reprod., 69, 780–787. 158.
MAURER R. R., CHENAULT J. R., 1993: Fertilization failure and embryonic
mortality in parous and nonparous beef cattle. J. Anim. Sci., 56, 1186–1189. 159.
McCRACKEN J. A., SCHRAMM W., OKULICZ W. C., 1984: Hormone
receptor control of pulsatile secretion of PGFzo from ovine uterus during luteolysis and its abrogation in early pregnancy. Anim. Reprod. Sci., 7, 3 l-56. 160.
McNEILL R. E., DISKIN M. G., SREENAN J. M., MORRIS D. G., 2006:
Associations between milk progesterone concentration on different days and with embryo survival during the early luteal phase in dairy cows. Theriogenology, 65, 1435–1441. 161.
MENGE A. C., 1969: Early embryo mortality in heifers isoimmunized with
semen and conceptus. J. Reprod. Fertil., 18, 67-74. 119
162.
MEYER M. D., HANSEN P. J., THATCHER W. W., DROST M., BADINGA
L., ROBERTS R. M., LI J., OTT T. L., BAZER F.W., 1995: Extension of corpus luteum life span and reduction of uterine secretion of prostaglandin F2alpha of cows in response to recombinant interferon-tau. J. Dairy Sci., 78, 1921-1931. 163.
MIALON M. M., CAMOUS S., RENAND G., MARTAL J., MENISSIER F.,
1993: Peripheral concentrations of a 60 kDa pregnancy serum protein during gestation and after calving and in relationship to embryonic mortality in cattle. Reprod. Nutr. Dev., 33, 269-282. 164.
MIHM M., BAGUISI A., BOLAND M. P., ROCHE J. F., 1994: Association
between the duration of dominance of the ovulatory follicle and pregnancy rate in beef heifers. J. Reprod. Fertil., 102, 123–130. 165.
MIHM M., CURRAN N., HYTTEL P., BOLAND M. P., ROCHE J. F., 1999:
Effect of dominant follicle persistence on follicular fluid oestradiol and inhibin and on oocyte maturation in heifers. J. Reprod. Fertil., 116, 293–304. 166.
MOEN A. R., WOUDA W., MUL M. F., GRAAT E. A. M., van WERVEN T.,
1998: Increased risk of abortion following Neospora caninum abortion outbreaks: a retrospective and prospective cohort study in four dairy herds. Theriogenology, 49, 1301–1309. 167.
MONTERROSO V. H., HANSEN P. J., 1993: Regulation of bovine and ovine
lymphocyte proliferation by progesterone: modulation by steroid receptor antagonists and physiological status. Acta Endocrinol., 129, 532-535. 168.
MOOR R. M., OSBOM J. C. and CROSBY I. M., 1985: Gonadotrophin-induced
abnormalities in sheep oocytes after superovulation. J. Reprod. Fertil., 3, 167-172. 169.
MOREIRA F., ORLANDI C., RISCO C. A., MATTOS R., LOPES F.,
THATCHER W. W., 2001: Effects of presynchronization and bovine somatotropin on pregnancy rates to a timed artificial insemination protocol in lactating dairy cows. J. Dairy Sci., 84, 1646–1659. 170.
MOREIRA F., BADINGA L., BURNLEY C., THATCHER W. W., 2002a.
Bovine somatotropin increases embryonic development in superovulated cows and improves post-transfer pregnancy rates when given to lactating recipient cows. Theriogenology, 57, 1371–1387. 171.
MOREIRA F., PAULA-LOPES F. F., HANSEN P. J., BADINGA L.,
THATCHER W. W., 2002b: Effects of growth hormone and insulin-like growth
120
factor-I on development of in vitro derived bovine embryos. Theriogenology, 57, 895–907. 172.
MUSSARD M. L., BURKE C. R., DAY M. L., 2003: Ovarian follicle maturity
at induced ovulation influences fertility in cattle. In: Proceedings of the Annual Conference of the Society for Theriogenology, Columbus, OW, 179–185. 173.
NADIR S., SAACKE R. G., BAME J., MULLINS J., DEGELOS S., 1993:
Effect of freezing semen and dosage of sperm on number of accessory sperm, fertility and embryo quality in artificially inseminated cattle. J. Anim. Sci., 71, 199– 204. 174.
NATION D. P., MALMO J., DAVIS G. M., 2003: Accuracy of bovine
pregnancy detection using transrectal ultrasonography at 28 to 35 days after insemination. Aust. Vet. J., 81, 63–65. 175.
NEBEL R. L., McGILLIARD, 1993: Interactions of high milk yield and
reproductive performance in dairy cows. J. Dairy Sci., 76, 3257-3268. 176.
NEWMAN M. J., HINES H. C., 1980: Stimulation of maternal anti-lymphocyte
antibodies by first gestation bovine fetuses. J. Reprod. Fertil., 60, 237-241. 177.
NEWTON G. R., HANSEN P. J., LOW B. G., 1988: Characterization of a high-
molecular-weight glycoprotein secreted by the per-i-implantation bovine conceptus. Biol. Reprod., 39, 553-560. 178.
NIELEN M., SCHUKKEN Y. H., SCHOLL D. T., WILBRINK H. J., BRAND
A., 1989: Twinning in dairy cattle: a study of risk factors and effects. Theriogenology, 32, 845–862. 179.
NISHIGAI M., KAMOMAE H., TANAKA T., KANEDA Y., 2002:
Improvement of pregnancy rate in Japanese Black cows by administration of hCG to recipients of transferred frozen–thawed embryos. Theriogenology, 58, 1597–1606. 180.
OLDICK B. S., STAPLES C. R., THATCHER W. W., GYAWU P., 1997:
Abomasal infusion of glucose and fateffect on digestion, production, and ovarian and uterine functions of cows. J. Dairy Sci., 80, 1315-1328. 181.
OPSOMER G., GROHN Y. T., HERTL J., CORYN M., DELUYKER H.,
KRUIF A., 2000: Risk factors for postpartum ovarian dysfunctions in high producing dairy cows in Belgium: a field study. Theriogenology, 53, 841–857. 182.
ORR W. N., COWAN R. T., DAVISON T. M., 1993: Factors affecting
pregnancy rate in Holstein–Friesian cattle mated during summer in a tropical upland environment. Aust. Vet. J., 70, s. 251–256. 121
183.
ÓZSVÁRY L., TÓTH F., GÁBOR G., 2006: The financial importance of
reproduction management in dairy herds. Reprod. Dom. Anim., 41, abstrakt, s. 346. 184.
PANCARCI S. M., JORDAN E. R., RISCO C. A., SCHOUTEN M. J., LOPES
F. L., MOREIRA F., THATCHER W. W., 2002: Use of estradiol cypionate in a presynchronized timed artificial insemination program for lactating dairy cattle. J. Dairy Sci., 85, 122–131. 185.
PARR R. A., DAVIS I. F., MILES M. A., SQUIRES T., 1993: Feed intake
affects metabolic clearance rate of progesterone in sheep. Res. Vet. Sci., 55, 306– 310. 186.
PATEL O. V., TAKENOUCHI N., TAKAHASHI T., HIRAKO M., SASAKI
N., DOMEKI I., 1999: Plasma oestrone and oestradiol concentrations throughout gestation in cattle: relationship to stage of gestation and fetal number. Res. Vet. Sci., 66, 129–133. 187.
PENNINGTON J. A., SPAHR S. L., LODGE J. R., 1976: Factors affecting
progesterone in milk for pregnancy diagnosis in dairy cattle. Br. Vet. J., 1976, 132, 487–95. 188.
PERRY G. A., SMITH M. F., LUCY M. C., ROBERTS A. J., MacNEIL M. D.,
GEARY T. W., 2003: Effect of ovulatory follicle size at time of GnRH injection or standing estrus on pregnancy rates and embryonic/fetal mortality in beef cattle. J. Anim. Sci., 81 (Suppl. 1), 52 (abstract). 189.
PETERS A. R., 1996: Embryo mortality in the cow. Anim. Breed. Abs., 64,
587–98. 190.
PETIT H. V., TWAGIRAMUNGU H., 2002: Reproduction of dairy cows fed
flaxseed, Megalac, or micronized soybeans. J. Dairy Sci., 85 (Suppl. 1), 312 (abstrakt). 191.
PRITCHARD J. Y., SHRIEK F. N., INSKEEP E. K., 1994: Relationship of
pregnancy rate to peripheral concentrations of progesterone and estradiol in beef cows. Theriogenology, 42, 247-259. 192.
PRYCE J. E., VEERKAMP R. F., 2001: The incorporation of fertility indices in
genetic improvement programmes. In: Fertility in High Producing Dairy Cow, British Society of Animal Science Occasional Publication No. 26, Galway, Ireland, 237–249.
122
193.
PUTNEY D. J., DROST M. and THATCHER W. W., 1988: Embryonic
development in superovulated dairy cattle exposed to elevated ambient temperatures between Days 1 to 7 post insemination. Theriogenology, 3, 195–207. 194.
PUTNEY D. J., MULLINS S., THATCHER W. W., DROST M., GROSS T. S.,
1989: Embryonic development in superovulated dairy cattle exposed to elevated temperatures between the onset of estrus and insemination. Anim. Reprod. Sci., 19, 37–51. 195.
RABIEE A. R., MACMILLAN K. L., SCHWARZENBERGER F., WRIGHT P.
J., 2002: Effects of level of feeding and progesterone dose on plasma and faecal progesterone in ovariectomized cows. Anim. Reprod. Sci., 73, 185–195. 196.
RAFATI N., MEHRABANI-YEGANEHA H., HANSON T. E., 2010: Risk
factors for abortion in dairy cows from commercial Holstein dairy herds in the Tehran region. Prev. Vet. Med., 96, 170–178. 197.
RAVAGNOLO O., MISZTAL I., HOOGENBOOM G., 2000: Genetic
component of heat stress in dairy cattle development of heat index function. J. Dairy Sci., 83, 2120–2125. 198.
REVAH I., BUTLER W. R., 1996: Prolonged dominance of follicles and
reduced viability of bovine oocytes. J. Reprod. Fertil., 106, 39–47. 199.
REIST M., KOLLER A., BUSATO A., KUPFER U., BLUM J. W., 2000: First
ovulation and ketone body status in the early postpartum period of dairy cows. Theriogenology, 54, 685–701. 200.
REYNOLDS L. P., REDMER D. A., 1992: Growth and microvascular
development of the uterus during early pregnancy in ewes. Biol. Reprod., 47, 698– 708. 201.
RHODES F. M., McDOUGALL S., BURKE C. R., VERKERK G. A.,
MacMILLAN K. L., 2003: Invited review: treatment of cows with extended postpartum anestrous interval. J. Dairy Sci., 86, 1876–1894. 202.
RIVERA R. M., HANSEN P. J., 2001: Development of cultured bovine embryos
after exposure to high temperatures in the physiological range. Reproduction, 121, 107–115. 203.
ROBERTSON H. A., KING G. J., 1979: Conjugated and unconjugated
oestrogens in fetal and maternal fluids of the cow throughout pregnancy. J. Reprod. Fertil., 55, 463–470.
123
204.
ROBINSON R. W., MANN G. E., LAMMING G. E., WATHES D. C., 2001:
Expression of oxytocin, oestrogen and progesterone receptors in uterine biopsy samples throughout the oestrus cycle and pregnancy in cows. Reproduction, 122, 965–979. 205.
ROCHE J. F., BOLAND M. P., McGEADY T. A., 1981: Reproductive wastage
following artificial insemination of heifers. Vet. Ret., 109, 401-404. 206.
ROMAN-PONCE H., THATCHER W. W., CANTON D., BARRON D. H.,
WILCOW C. J., 1978: Thermal stress effects on uterine blood flow in dairy cows. J. Anim. Sci., 46, 175–180. 207.
ROMANO J. E., THOMPSON J. A., KRAEMER D. C., WESTHUSIN M. E.,
FORREST D. W., TOMASZWESKI M. A., 2007: Early pregnancy diagnosis by palpation per rectum: Influence on embryo/fetal viability in dairy cattle. Theriogenology, 67, 486–493. 208.
ROTH Z., MEIDAN R., SHAHAM-ALBALANCY A., BRAW-TAL R.,
WOLFENSON D., 2001(B): Delayed effect of heat stress on steroid production in medium-sized and preovulatory bovine follicles. Reproduction, 121, 745–751. 209.
ROTH Z., ARAV A., BOR A., ZERON Y., BRAW-TAL R., WOLFENSON D.,
2001a: Improvement of quality of oocytes collected in the autumn by enhanced removal of impaired follicles from previously heat-stressed cows. Reproduction, 122, s. 737–744. 210.
ROYAL M., MANN G. E., FLINT A. P., 2000: Strategies for reversing the trend
towards subfertility in dairy cattle. Vet. J., 160, 53–60. 211.
ROYAL M. D., PRYCE J. E., WOOLLIAMS J. A., FLINT A. P. F., 2002: The
genetic relationship between commencement of luteal activity and calving interval, body condition score, production, and linear type traits in Holstein-Friesian dairy cattle. J. Dairy Sci., 85, 3071–3080. 212.
RUKKWAMSUK T.,WENSING T., KRUIP T. A. M., 1999: Relationship
between triacylglycerol concentration in the liver and first ovulation in postpartum dairy cows. Theriogenology, 51, 1133–1142. 213.
RYAN D. P., PRICHARD J. F., KOPEL E. and GODKE R. A., 1993:
Comparing early embryo mortality in dairy cows during hot and cool seasons of the year. Theriogenology, 39, 719-737. 214.
ŘÍHA J. et al., 2000: Reprodukce v procesu šlechtění skotu. Asociace chovatelů
masných plemen Rapotín, 144 s. 124
215.
SANGSRITAVONG S., COMBS D. K., SARTORI R., ARMENTANO L. E.,
WILTBANK M. C., 2002: High feed intake increases liver blood flow and metabolism of progesterone and estradiol-17 beta in dairy cattle. J. Dairy Sci., 85, 2831– 2842. 216.
SANTOS J. E. P., THATCHER W. W., POOL L., OVERTON M. W., 2001:
Effect of human chorionic gonadotropin on luteal function and reproductive performance of high-producing lactacting Holstein dairy cows. J. Anim. Sci., 79, 2881–94. 217.
SANTOS J. E. P., THATCHER W. W., CHEBEL R. C, CERRI R. L. A.,
GALVÃO K. N., 2004: The effect of embryonic death rates in cattle on the efficacy of estrus synchronization programs. Anim. Reprod. Sci., 82–83, 513–535. 218.
SANTOS J. E. P., CERRI R. L. A., BALLOU M. A., HIGGINBOTHAM G. E.,
KIRK J. H., 2004a: Effect of timing of first clinical mastitis occurrence on lactational and reproductive performance of Holstein dairy cows. Anim. Reprod. Sci., 80, 31–45. 219.
SANTOS J. E. P., BARTOLOME J. A., CERRI R. L. A., JUCHEM S. O.,
THATCHER W. W., HERNANDEZ O., TRIGG T., 2004b: Effect of a deslorelin implant in a timed artificial insemination protocol on follicle development, luteal function and reproductive performance of lactating dairy cows. Theriogenology, 61, 421–435. 220.
SANTOS J. E. P., JUCHEM S. O., CERRI R. L. A., GALVÃO K. N., CHEBEL
R. C., THATCHER W. W., DEI C., BILBY C., 2004c: Effect of bST and reproductive management on reproductive and lactational performance of Holstein dairy cows. J. Dairy Sci., 87, 868–881. 221.
SARTORI R., ROSA G. J. M.,WILTBANK M. C., 2002a: Ovarian structures
and circulating steroids in heifers and lactating cows in summer and lactating and dry cows in winter. J. Dairy Sci., 85, 2813–2822. 222.
SARTORI R., SARTOR-BERGFELT R., MERTENS S. A., GUENTHER J. N.,
PARRISH J. J., WILTBANK M. C., 2002b: Fertilization and early embryonic development in heifers and lactating cows in summer and lactating and dry cows in winter. J. Dairy Sci., 85, 2803–2812. 223.
SCANLON P. F., GORDON I. and SREENAN J. H., 1974: Multiple ovulations,
multiple pregnancies and multiple births in Irish cattle. I. Agric. Fish., 70, 1-8.
125
224.
SCHRICK F. N., HOCKETT M. E., SAXTON A. M., LEWIS M. J., DOWLEN
H. H., OLIVER S. P., 2001: Influence of subclinical mastitis during early lactation on reproductive parameters. J. Dairy Sci., 84, 1407–1412. 225.
SHAHAM-ALBALANCY A., FOLMAN Y., KAIM M., ROSENBERG M.,
WOLFENSON D., 2001: Delayed effect of low progesterone concentrations on bovine uterine PGF2α secretion in the subsequent oestrous cycle. Reproduction, 122, 643–648. 226.
SHEMESH M., AYALON N., SHALEV E., NERYA A., SCHINDLER H.,
MILGUR F., 1978: Milk progesterone measurement in dairy cows: correlation with estrus and pregnancy determination. Theriogenology, 9, 343–353. 227.
SILKE V., DISKIN M. G., KENNY D. A., BOLAND M. P., MEE J. F.,
SREENAN J. M., 2002: Extent, pattern and factors associated with late embryonic loss in dairy cows. Anim. Reprod. Sci., 71, 1–12. 228.
SIMPSON R. B., CHASE Jr. C. C., SPICER L. J., VERNON R. K.,
HAMMOND A. C., RAE D. O., 1994: Effect of exogenous insulin on plasma and follicular insulin-like growth factor I, insulin- like growth factor binding protein activity,
follicular oestradiol and progesterone and follicular growth in
superovulated Angus and Brahman cows. J. Reprod. Fertil., 102, 483–492. 229.
SMITH M. W., STEVENSON J. S., 1995: Fate of the dominant follicle,
embryonal survival, and pregnancy rates in dairy cattle treated with prostaglandin F2 alpha and progestins in the absence or presence of a functional corpus luteum. J. Anim. Sci., 73, 3743–3751. 230.
SMITH M. C. A., WALLACE J. M., 1998: Influence of early postpartum
ovarian activity on the re-establishment of pregnancy in multiparous and primiparous dairy cattle. Reprod. Fertil. Dev., 10, 207–216. 231.
SPICER L. J., ALPIZAR E., ECHTERNKAMP S. E., 1993: Effects of insulin,
insulin-like growth factor I, and gonadotropins on bovine granulosa cell proliferation, progesterone production, estradiol production, and (or) insulin-like growth factor I production in vitro. J. Anim. Sci., 71, 1232–1241. 232.
SREENAN J. M., DISKIN M. G., 1986: Mortality in the cow, s. 1-12. In:
SREENAN J. M., DISKIN M. G. (eds.): Embryonic mortality in farm animals, 1986. Dordrecht, The Netherlands, Martinus Nijhoff Publishers. 233.
SREENAN J. M., DISKIN M. G., MORRIS D. G., 2001: Embryo survival rate
in cattle: a major limitation to the achievement of high fertility. 126
234.
STAPLES C. R., BURKE J. M., THATCHER W. W., 1998: Influence of
supplemental fats on reproductive tissues and performance of lactating cows. J. Dairy Sci., 81, 856–871. 235.
STAPLES C. R., THATCHER W. W., CLARK J. H., 1990: Relationship
between ovarian activity and energy balance during the early postpartum period of high producing dairy cows. J. Dairy Sci., 73, 938–947. 236.
STARBUCK M. J., DAILEY R. A., KEITH INSKEEP E., 2004: Factors
affecting retention of early pregnancy in dairy cattle. Anim. Reprod. Sci., 84, 27–39. 237.
STEVENSON J. S., SCHMIDT M. K., CALL E. P., 1983: Factors affecting
reproductive performance of dairy cows first inseminated after five weeks postpartum. J. Dairy Sci., 66, 1148–1154. 238.
STEVENSON J. S., KOBAYASHI Y., THOMPSON F. N., 1999: Reproductive
performance of dairy cows in various programmed breeding systems including ovsynch and combinations of gonadotropin-releasing hormone and prostaglandin F2α. J. Dairy Sci., 82, 506–515. 239.
STEVENSON J. S., 2001: Reproductive management of dairy cows in high
milk-producing herds. J. Dairy Sci., 84 (E. Suppl.), E128–E143. 240.
TANABE T. Y., 1966: Essentiality of the corpus luteum for maintenance of
pregnancy in dairy cows. J. Dairy Sci., 49, 731 (abstrakt). 241.
TEMPLETON J. W., TIPTON R. C, GARBER T., BONDIOLI K., KRAEMER
D. C., 1987: Expression and genetic segregation of parental BoLA serotypes in bovine embryos. Anim. Genet., 18, 317-322. 242.
THATCHER W. W, TERQUI M., THIMONIER J., MAULEON P., 1986:
Effect of estradiol-17beta on peripheral plasma concentration of 15-keto13,l4dihydro PGF2a and luteolysis in cyclic cattle. Prostaglands, 31, 745-756. 243.
THATCHER W. W., HANSEN P. J. 1992: Systems to alter embryo survival. In:
Van HORN H. H., WILCOX C. J. (eds), 1992: Large Dairy Herd Management. Champaign: Am. Dairy Sci. Assoc, 16-30. 244.
THATCHER W. W., STAPLES C. R., DANET-DESNOYERS G., OLDICK B.,
SCHMITT E.-P., 1994: Embryo health and mortality in sheep and cattle. J. Anim. Sci., 72, 16-30. 245.
THATCHER W. W., MEYER M. D., DARET-DESOROYERS G., 1995:
Maternal recognition of pregnancy. J. Reprod. Fertil., Suppl. 49, 15–28.
127
246.
THATCHER W. W., BINELLI M., BURKE J., STAPLES C. R., AMBROSE J.
D., CUELHO S., 1997: The antiluteolytic signal between conceptus and endometrium. Theriogenology, 47. 247.
THATCHER W. W., GUZELOGLU A., MATTOS R., BINELLI M., HANSEN
T. R., PRU J. K., 2001: Uterine-conceptus interactions and reproductive failure in cattle. Theriogenology, 56, 1435–1450. 248.
THATCHER W. W., MOREIRA F., PANCARCI S. M., BARTOLOME J. A.,
SANTOS J. E. P., 2002: Strategies to optimize reproductive efficiency by regulation of ovarian function. Domest. Anim. Endocrinol., 23, 243–254. 249.
THOMPSON J. A., MARSH W. E., CALVIN J. A., ETHERINGTON W. G.,
MOMONT H. W., KINSEL M. L., 1994: Pregnancy attrition associated with pregnancy testing by rectal palpation. J. Dairy Sci., 77, 3382-3387. 250.
THURMOND M. C., PICANSO J. P., 1993: Fetal loss associated with palpation
per rectum to diagnose pregnancy in cows. J. Am. Vet. Med. Assoc., 203, 432-435. 251.
VAILLANCOURT D., BIERSCHWAL C. J., OGWU D., ELMORE R. G.,
MARTIN C. E., SHARP A. J., YOUNGQUIST R. S., 1979: Correlation between pregnancy diagnosis by membrane slip and embryonic mortality. J. Am. Vet. Med. Assoc., 175, 466-468. 252.
Van CLEEFF J., MACMILLAN K. L., DROST M., LUCY M. C., THATCHER
W. W., 1996: Effects of administering progesterone at selected intervals after insemination of synchronized heifers on pregnancy rates and resynchronization of returns to estrus. Theriogenology, 46, 1117–1130. 253.
VANROOSE, G., NAUWYNCK H., Van SOOM A., VANOPDENBOSC E., de
KRUIF A., 1997: Susceptibility of zona-intact and zona-free in vitro produced bovine embryos at different stages of development to an infection with bovine herpesvirus-1. Theriogenology, 47, 1389–1402. 254.
VANROOSE G., de KRUIF A., Van SOOM A., 2000: Embryonic mortality —
pathogen interactions. Anim. Reprod. Sci., 60–61, 131–143. 255.
Van SAUN R., 2002: Výživa březích krav a metabolické problémy po otelení.
Náš chov, roč. 62, č. 4, 67–70. 256.
VASCONCELOS J. L. M., SILCOX R. W., ROSA G. J. M., PURSLEY J. R.,
WILTBANK M. C., 1999: Synchronization rate, size of the ovulatory follicle, and pregnancy rate after synchronization of ovulation beginning on different days of the estrous cycle in lactating dairy cows. Theriogenology, 52, 1067-1078. 128
257.
VASSILIADIS S., ATHANASSAKIS I., 1994: Two novel colony-stimulating
factor-l (CSF-1) properties: it post-transcriptionally inhibits interferon-specific induction of class II antigens and reduces the risk of fetal abortion. Cytokine, 6, 295–299. 258.
VEERKAMP R. F., KOENEN E. P. C. and de JONG G. (2001): Genetic
correlations among body condition score, yeld, and fertility in first-parity cows estimated by random regression models. J. Dairy Sci., 84, 2327–2335. 259.
VILLASENOR M., COSCIONI A. C., GALVÃO K. N., JUCHEM S. O.,
SANTOS J. E. P., PUSCHNER B., 2003: Effect of gossypol intake on plasma and uterine gossypol concentrations and on embryo development and viability in vivo and in vitro. J. Dairy Sci., 86 (Suppl. 1), 240 (abstract). 260.
VIUFF D., RICKORDS L., OFFENBERG H., HYTTEL P., AVERY B.,
GREVE T., OLSAKER I., WILLIAMS J. L., CALLESEN H., THOMSEN P. D., 1999: A high proportion of bovine blastocysts produced in vitro are mixoploid. Biol. Reprod., 60, 1273–1278. 261.
WARNICK L. D., MOHAMMED H. O., WHITE M. E. and ERB H. N., 1995:
The relationship of the interval from breeding to uterine palpation for pragnancy diagnosis with calving outcomes in holstein cows. Theriogenology, 44, 91l-925. 262.
WATHES D. C., 1992: Embryonic mortality and the uterine environment. J.
Endocrinol., 134, s. 321-325. 263.
WATHES D. C., LAMMING G. E., 1995: The oxytocine receptor, luteolysis
and the maintenance of pregnancy. J. Reprod. Fertil., Suppl. 49, 53–67. 264.
WATHES D. C., TAYLOR V. J., CHENG Z., MANN G. E., 2003: Follicle
growth, corpus luteum function and their effect on embryo development in postpartum dairy cows. Reproduction Suppl., 61, 219–237. 265.
WILKINS J. F., HOFFMAN W. D., LARSSON S. K., HAMILTON B. A.,
HEMRESSY D. W., HILLARD M. A., 1996: Protected lipid/protein supplement improves synchrony of estrous and conception rate in beef cows. 13* Intern Congr Anim Reprod, Sydney, Australia, 3, 19-29. 266.
WILSON S. J., MARION R. S., SPAIN J. N., SPIERS D. E., KEISLER D. H.,
LUCY M. C., 1998: Effect of controlled heat stress on ovarian function in dairy cattle: I. Lactating cows. J. Dairy Sci., 81, 2124–2131.
129
267.
WILTBANK M. C., SARTORI R., SANGSRITAVONG S., LOPEZ H.,
HAUGHIAN J. M., FRICKE P. M., GUMEN A., 2001: Novel effects of nutrition on reproduction in lactating dairy cows. J. Dairy Sci., 84 (Suppl.1), 32. 268.
WOLFENSON D., THATCHER W. W., BADINGA L., SAVIO J. D.,
MEIDAN R., LEW B. J. et al., 1995: The effect of heat stress on follicular development during the estrous cycle dairy cattle. Biol. Reprod., 52, 1106–1113. 269.
WOLFENSON D., ROTH Z., MEIDAN R., 2000: Impaired reproduction in
heat-stressed cattle: basic and applied aspects. Anim. Reprod. Sci., 60–61, s. 535– 547. 270.
ZERON Y., OCHERETNY A., KEDAR O., BOROCHOV A., SKLAN D.,
ARAV A., 2001: Seasonal changes in bovine fertility: relation to developmental competence of oocytes, membrane properties and fatty acid composition of follicles. Reproduction, 121, 447–454.
130
8 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Sledované faktory – kondice ......................................................................71 Tabulka 2: Sledované faktory – věk, hormonální ošetření, plemenná příslušnost .........72 Tabulka 3: Seznam býků využitých k inseminaci sledovaných plemenic......................72 Tabulka 4: Rozdělení pozdní embryonální mortality u jalovic podle sledovaných intervalů..................................................................................................73 Tabulka 5: Rozdělení pozdní embryonální mortality krav dle sledovaného časového intervalu..................................................................................................74 Tabulka 6: Vliv hormonálního ošetření jalovic pozdní embryonální mortalitu .............76 Tabulka
7:
Embryonální
mortalita
podle
časového
intervalu
v
závislosti
na hormonálním ošetření ....................................................................76 Tabulka 8: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na hormonálním ošetření jalovic (% EM z celkového počtu jalovic) ...................................................................................................78 Tabulka 9: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na hormonálním ošetření jalovic (% ).............................................................78 Tabulka 10: Vliv věku jalovic na pozdní embryonální mortalitu ..................................79 Tabulka 11: Podíl pozdní embryonální mortality závislé na věku jalovice podle sledovaného časového intervalu............................................................81 Tabulka 12: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku jalovic (% EM z celkového počtu jalovic)................82 Tabulka 13: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku jalovic (% ) ................................................................................83 Tabulka 14: Vliv věku krav na embryonální mortalitu .................................................84 Tabulka 15: Podíl pozdní embryonální mortality závislé na věku krávy podle sledovaného časového intervalu............................................................85 Tabulka 16: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku krav (% EM z celkového počtu krav).......................87 Tabulka 17: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na věku krav (%).....................................................................................88 Tabulka 18: Vliv sezony chovu na pozdní embryonální mortalitu jalovic.....................89 Tabulka 19: Podíl pozdní embryonální mortality jalovic závislý na sezóně dle intervalu ..................................................................................................................90 131
Tabulka 20: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na chovatelské sezóně (% EM z celkového počtu jalovic)...91 Tabulka 21: Střední hodnoty březosti jalovic ve sledovaných časových pásmech v závislosti na chovatelské sezóně (%)..................................................92 Tabulka 22: Vliv kondice krav na pozdní embryonální mortalitu ................................94 Tabulka 23: Vliv kondičního skóre na podíl pozdní embryonální mortalitu v časových intervalech po inseminaci krav................................................................95 Tabulka 24: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na kondici krav (% EM z celkového počtu krav)...................97 Tabulka 25: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na kondici krav (%) .....................................................................................98 Tabulka 26: Vliv plemenného typu na pozdní embryonální mortalitu ..........................99 Tabulka 27: Vliv plemenného typu na pozdní embryonální mortalitě v časových intervalech hodnocení ...........................................................................99 Tabulka 28: Střední hodnoty embryonální mortality ve sledovaných časových pásmech v závislosti na plemenném typu (% EM z celkového počtu krav) ........101 Tabulka 29: Střední hodnoty březosti ve sledovaných časových pásmech v závislosti na plemenném typu krav (%) .....................................................................101
132
9 SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Porovnání pozdní embryonální mortality u krav a jalovic (%)..........................75 Graf 2: Porovnání pozdní embryonální mortality u jalovic z pohledu použití hormonálních přípravků (%).........................................................................77 Graf 3: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality v závislosti na věku jalovice (měsíce) ..........................................................................................81 Graf 4: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality v závislosti na věku krav (měsíce) .........................................................................................................85 Graf 5: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality u jalovic v závislosti na chovatelské sezóně.........................................................................................90 Graf 6: Změny pozdní embryonální mortality v závislosti na kondici krav..................96 Graf 7: Porovnání podílu (%) pozdní embryonální mortality u krav v závislosti na plemenném typu .........................................................................................100
133
10 SEZNAM ZKRATEK A TERMÍNŮ BCS – Body Condition Score BHV-1 – bovinní herpesvirus-1 bIFNτ - bovinní interferon tau bPAG–1 - bovine pregnancy-associated glycoprotein 1; glykoprotein 1 vyskytující se u gravidních krav bPSP - bovine pregnancy-specific protein B; protein B specifický pro gravidní plemenice skotu Březost po 1. inseminaci - % krav, které zabřezly po 1. postpartální inseminaci bST - bovinní somatotropin bTP-1 – protein-1 bovinního trofoblastu eCG - equinní choriový gonadotropin, PMSG BVD – bovinní virová diarrhea CL – corpus luteum, žluté tělísko COX-2
–
cyklooxygenáza-2,
enzym,
katalyzátor
konverze
kyseliny
arachidonové na prostaglandin H2 EM – embryonální mortalita FSH – folikuly stimulující hormon GnRH – gonadotropní hormon, gonadotropin releasing hormon hCG - humánní choriový gonadotropin % H – procentické zastoupení holštýnské krve IBR/IPV – infekční bovinní rhinotracheitida IFNα – interferon alfa IFNγ – interferon gama IFNτ – interferon tau IGF-I – insulin-like růstový faktor-I Inseminační index – číslo, které se stanoví tak, že se počet všech provedených inseminací u zabřezlých plemenic dělí počtem zabřezlých plemenic. Interval – doba od porodu do 1. poporodní inseminace LH – luteinizační hormon LTH – luteotropní hormon KV – kohoutková výška
134
Mezidobí – doba mezi dvěma porody NEB – negativní energetická bilance NEFA – neesterifikované mastné kyseliny Antigen MHC – antigen major histocompatibility P4 - progesteron PGE2 – prostaglandin E2 PGF2 - prostaglandin F2, luteolytikum Prostanoidy – podskupina eikosanoidů, patří sem např. prostaglandiny RH – relativní vlhkost Servis perioda – počet dnů, mezi porodem a inseminací, po které plemenice zabřezla TGFβ – cytokinin odvozený od leukocytů, stimuluje vývoj rýhujícího se embrya THI – teplotně vlhkostní index UTMP – protein děložního mléka (uterine milk protein)
135
11 PŘÍLOHY
136
Soubor snímků dělohy a ovarií gravidních plemenic pořízených ultrasonografem SONOVet 2000 a ALOCA u plemenic sledovaného chovu
137
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Děloha a CL na levém ovariu 22. den gravidity .......................................139 Obrázek 2: Děloha a CL na levém ovariu 26. den gravidity .......................................140 Obrázek 3: Děloha a CL na pravém ovariu 31. den gravidity .....................................141 Obrázek 4: Děloha a CL na levém ovariu 31. den gravidity .......................................142 Obrázek 5: Děloha, CL na pravém a folikul na levém ovariu 31. den gravidity ..........143 Obrázek 6: Děloha a CL na levém ovariu/ Děloha a CL na pravém ovariu 35. den gravidity..................................................................................................144 Obrázek 7: Děloha a CL na pravém ovariu 35. den gravidity .....................................145 Obrázek 8: Děloha a CL na levém ovariu 38. den gravidity .......................................146 Obrázek 9: Děloha a CL na pravém ovariu 38. den gravidity .....................................147 Obrázek 10: Děloha a CL na pravém ovariu 38. den gravidity ...................................148 Obrázek 11: Plod ve stáří 90 dnů ...............................................................................149
138
Obrázek 1: Děloha a CL na levém ovariu 22. den gravidity
139
Obrázek 2: Děloha a CL na levém ovariu 26. den gravidity
140
Obrázek 3: Děloha a CL na pravém ovariu 31. den gravidity
141
Obrázek 4: Děloha a CL na levém ovariu 31. den gravidity
142
Obrázek 5: Děloha, CL na pravém a folikul na levém ovariu 31. den gravidity
143
Obrázek 6: Děloha a CL na levém ovariu/ Děloha a CL na pravém ovariu 35. den gravidity
144
Obrázek 7: Děloha a CL na pravém ovariu 35. den gravidity
145
Obrázek 8: Děloha a CL na levém ovariu 38. den gravidity
146
Obrázek 9: Děloha a CL na pravém ovariu 38. den gravidity
147
Obrázek 10: Děloha a CL na pravém ovariu 38. den gravidity
148
Obrázek 11: Plod ve stáří 90 dnů
149
150
