Prohlašuji, že jsem svou magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny datum
vlastnoruční podpis
1
Poděkování Děkuji Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. Za odborné vedení předkládané magisterské diplomové práce a cenné rady při jejím vypracovávání. Dále děkuji zaměstnancům Archivu bezpečnostních složek Brno-Kanice za poskytnutí všech materiálů, zvláště pak Mgr. et Ing. Pavlu Vaňkovi, Ph.D., bez jehož rad by tato práce nemohla vzniknout.
2
Obsah 1. Úvod.................................................................................................................................................5 1.1. Dosavadní stav zpracování tématu...........................................................................................6 1.2. Prameny....................................................................................................................................7 1.3. fond 2348..................................................................................................................................7 2. Krátká historie ostrahy hranic..........................................................................................................9 2.1. Do roku 1945............................................................................................................................9 2.1.1. Československá Finanční stráž.......................................................................................10 2.2. Ostraha hranic po roce 1945...................................................................................................11 2.2.1. Vznik fenoménu pohraničí..............................................................................................14 2.3. Počátky PS..............................................................................................................................17 2.4. Další vývoj..............................................................................................................................21 3. Organizační vývoj...........................................................................................................................23 3.1. Vývoj počtů mužstva a sestavy brigády.................................................................................23 3.2. Vývoj názvu............................................................................................................................29 3.3. Velitelé českobudějovické pohraniční brigády.......................................................................30 3.3.1. Karel Průša......................................................................................................................31 3.3.2. Ilja Marcij........................................................................................................................32 3.3.3. Jindřich Rubáš.................................................................................................................33 4. Ženijnětechnická zařízení sloužící o ochraně státní hranice..........................................................35 4.1. Drátěný zátaras.......................................................................................................................36 4.1.1. Tzv. zpevnění DZ elektrifikací........................................................................................39 4.1.2. Drátěný zátaras na vodních tocích..................................................................................42 4.1.3. Minování.........................................................................................................................42 4.2. Nástražná osvěcovadla............................................................................................................44 4.3. Kontrolní orný a sněžný pás...................................................................................................45 4.4. Průseky....................................................................................................................................46 4.5. Pozorovatelny.........................................................................................................................47 4.6. Další zařízení k ostraze hranic................................................................................................48 4.7. Vyhodnocení vývoje ženijnětechnického zabezpečení...........................................................48 5. Pokusy o přechod státní hranice.....................................................................................................51 5.1. Metoda a prameny..................................................................................................................51 5.2. 1951........................................................................................................................................52 5.3. 1952........................................................................................................................................59 5.4. 1953........................................................................................................................................64 5.4.1. Usmrcené osoby..............................................................................................................69 5.4.1.I. Henryk Savinsky......................................................................................................69 5.4.1.II. Tadeusz Golcz.........................................................................................................70 5.5. 1954........................................................................................................................................70 5.5.1. Usmrcené osoby..............................................................................................................75 5.5.1.I. Jan Král....................................................................................................................75 5.5.1.II. Štefanie Bindlerová (Štefanie Pindlerová, Hermine Winkler)...............................76 5.6. 1955........................................................................................................................................76 5.7. Vyhodnocení přechodů státní hranice v úseku českobudějovické brigády za sledované období............................................................................................................................................83 6. Závěr...............................................................................................................................................87 7. Seznam zkratek...............................................................................................................................89 3
8. Prameny a literatura........................................................................................................................90 9. Příloha – dokumentace k případu usmrcení Henryka Savinského.................................................93
4
1. Úvod Od počátku vojskového střežení státní hranice Pohraniční stráží (PS) uplyne příští rok šedesát let. Víceméně také uplyne doba dvaceti let od zrušení Pohraniční stráže. Přestože se jedná o poměrně dlouhou dobu, naše znalosti této ozbrojené složky zatím nejsou nijak velké. Tato práce se snaží přispět k prohloubení poznání některých částí tohoto tématu. Zabývá se činností 15. českobudějovické pohraniční brigády (oddílu) v letech 1951-1955. Z důvodu přílišného rozsahu bylo zvoleno toto časové rozmezí s ohledem dobré možnosti jeho logického ukotvení. Spodní časová hranice je vymezena přechodem na tzv. novou sestavu Pohraniční stráže. To v praxi znamenalo přechod na vojskový způsob střežení státní hranice, který s určitými obměnami zůstal v platnosti až do pádu komunistického režimu. Horní časová mez je spojena se změnou na Rakouské hranici, kdy dochází ke konci působení okupačních jednotek Rudé armády v severní části našich jižních sousedů. Přestože se jedná o nedlouhý časový úsek, i tak bylo možno v tomto období vysledovat uplatňování rozdílných trendů a koncepcí v ostraze státní hranice a dokonce bylo možno toto období i vnitřně dělit. Prostorové umístění naší práce do úseku střeženém právě českobudějovickou brigádou mělo více důvodů. Všechny pak souvisí s tím, že se úsek českobudějovické brigády nacházel na hranicích s Rakouskem. Z tohoto důvodu bylo možno použít našeho časového ohraničení a navíc zde byla velká možnost komparace se 4. znojemskou brigádou, díky čemuž nám byla dána možnost porovnávat dva úseky téže hranice. Při zpracování pramenů jsme volili analytický přístup. Sledovali jsme pouze některé části obrovského tématu ostrahy státní hranice. Vlastní práce je pak rozdělena do čtyř větších celků. První, úvodní část stručně popisuje vývoj ochrany státní hranice tak, jak vedl ke vzniku situace na počátku roku 1951. Další tři části tvoří jakýsi celek. Jedná se o části zabývající se již přímo situací u českobudějovické brigády. První část z tohoto celku se zabývá vývojem struktury brigády a početním obsazením. Tato část pak tvoří východisko pro následující pasáž zabývající se vznikem a vývojem fenoménu ženijnětechnického zabezpečení státní hranice. Zjednodušeně se dá říci, že zde sledujeme vznik tzv. železné opony v úseku spadajícím pod působnost českobudějovické brigády. V závěrečné části jsme pak mohli sledovat činnost pohraničních jednotek. Tato část naší práce se zabývá ilegálními přechody státní hranice. Jejím účelem pak není popis jednotlivých případů, ale snaží se o formulování obecnějších závěrů a postižení tendencí přechodů hranic, které pak srovnává se situací u znojemské brigády. Cílem naší práce je tedy zachycení a popsání tendencí uplatňovaných při budování ostrahy státní hranice a kvantifikace pokusů o přechod hranic ve srovnání se znojemskou brigádou. 5
1.1. Dosavadní stav zpracování tématu Při bádání v oblasti Pohraniční stráže badatel narazí na dva hlavní problémy. Prvním z nich je okrajovost tématu. Hlavní zájem badatelů i veřejnosti se soustředí na oběti systému ochrany státní hranice. Vlastní téma Pohraniční stráže pak stojí ve stínu bádání o StB, což je pochopitelné, protože činnost StB postihla mnohem větší počet lidí, a navíc je práce StB i nyní politicky uplatnitelná. Dále se badatel bude pravděpodobně potýkat s nezpracovaností tématu. Edice dokumentů pocházející z doby před rokem 1989 jsou poplatné své době a politickovýchovnému účelu, ke kterému byly vytvořeny. Velkým problémem je také to, že se, v naprosté většině, jedná o nezpracovaný materiál (do dnešního dne jsou zpracovány pouze tři brigády, a to 7. sušická, 3. karlovarská a 5. chebská). Zpracování tématu přechodů státní hranice je poměrně široké a zabírá prakticky celé literární pole od osobních vzpomínek účastníků přes romány až po vědecké publikace. Vlastní Pohraniční stráž pak má na poli literatury nepoměrně menší zastoupení. Při psaní této práce jsme se opírali hlavně o tyto knihy: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích. 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 13, Praha 2006. Tato publikace Martina Pulce je velice dobrou pomůckou zvláště pro svou druhou část zabývající se usmrcenými osobami při překonávání státní hranice. První část tohoto díla se zabývá stručnou historií Pohraniční stráže a dotýká se mnoha oblastí její činnosti, nevyhýbá se tématům služebních zvířat, ženijnětechnického zajištění ochrany státní hranice (ŽTZ), zpravodajské práce a dokonce i materiálních podmínek. Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. Tato kniha Pavla Vaňka byla zásadní pro naši práci, protože díky ní jsme mohli námi zjištěné skutečnosti porovnávat s údaji znojemské a chebské brigády. Jedná se v podstatě o vydanou verzi jeho disertační práce (Střežení státní hranice Pohraniční stráží v letech 1951-1955. (rkp. disertační práce ulož. na ÚK FF MU v Brně), Brno 2005.), která však byla pro publikační účely zjednodušena. Kniha popisuje vývoj v letech 1951-1955 v podmínkách znojemské a chebské brigády a je neocenitelným pomocníkem při bádání v tomto časovém úseku. Železná opona: Československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948-1989. Praha 2006. Tato populárně naučná kniha manželů Jílkových se formou autorských příspěvků věnuje dění na československých hranicích do roku 1989. Kniha pojednává také o průniku pohraničnických témat do filmu a literatury. Velkým přínosem knihy je pak množství fotografií a map zprostředkující čtenáři atmosféru tehdejší doby. 6
Kluk z Polenského zámku na hranicích vlasti. Ústí nad Orlicí 2008. Kniha Jana Krátkého je souborem jeho vzpomínek na dobu služby u českobudějovické brigády právě v námi sledovaném období a jedná se tedy o unikátní pramen pro zkoumání každodennosti a mentality tehdejších vojáků Pohraniční stráže.
1.2. Prameny Hlavní část naší práce je zpracována z archivních pramenů. Jedná se o prameny vzešlé z činnosti českobudějovické pohraniční brigády, Velitelství Pohraniční stráže (později jako Hlavní správa Pohraniční a Vnitřní stráže). Jedná se o fondy které jsou archivně nezpracované a navíc značně rozsáhlé (každý z nich má několik desítek běžných metrů (bm)), takže získávání informací z těchto pramenů je velmi náročné. Dále jsme použili fondů personálních spisů Archivu bezpečnostních složek a Správního archivu armády ČR Olomouc.
1.3. Fond 2348 – českobudějovická pohraniční brigáda Celkem se skládá z 343 kartonů, 589 knih a 237 balíků v časovém rozsahu 1951-1992, přičemž horní časová mez může být pouze snížena a dolní mez nezahrnuje jednotliviny, které sahají až do roku 1907, protože se jedná ve velké většině o opisy tehdejších materiálů majících vztah k tehdejší současnosti českobudějovické brigády, jako např. stavební materiály apod. Vzhledem k neuspořádanosti fondu však nemůže být vyloučeno, že při jeho pořádání budou nalezeny materiály, které pohnou i s touto časovou hranicí. Spodní časová hranice, bez již zmíněných jednotlivin, je spojena se vznikem českobudějovické brigády a hranice horní s její definitivní likvidací. Ta neproběhla v roce 1989, neboť podobně rychlá změna ve státním aparátu by nebyla možná. Polistopadový politický vývoj sice nevyhnutelně směřoval k rozsáhlým změnám v koncepci ochrany státních hranic, ty však bylo nutno legislativně podložit. Celková metráž fondu činí 99,94 bm. Materiál fondu není zpracován a neexistuje k němu ani archivní pomůcka. Je srovnán po ročnících, ke kterým jsou napsány obecné, do hloubky nejdoucí, seznamy. Je rozčleněn na knihy, materiál zabývající se stavební činností u brigády, velice objemný stranický materiál a nakonec na tzv. spisovnu, která obsahuje zbytek fondu, hlavně materiál organizačního rázu. Prameny pro zvolené období prošly v průběhu existence PS silnou skartací, takže např. knihy jsou pro toto období pouze čtyři. Úplně chybí kronika brigády, což je velice citelná ztráta pro badatele, kteří by se chtěli zabývat historií této brigády. Pro jednotlivé části naší práce jsme použili následující druhy pramenů. Pro část zabývající se organizační strukturou českobudějovické brigády jsme použili výkazy počtů a organizační 7
tabulky. Organizační tabulky vznikaly při příležitosti větších organizačních změn a obsahují plánované počty, obsazení funkcí, složení útvarů a občas i seznamy plánovaného vybavení. První tabulky byly vydány pro všechny brigády a oddíly stejné, další jsou již vydávány pro konkrétní brigády. Výkazy počtů brigád pak dokládají k počátku každého měsíce (pro rok 1951 tento údaj neplatí) plánované, kmenové a skutečné stavy pro každou jednotku, útvar či část velitelství. V části zabývající se ženijnětechnickým zabezpečením státní hranice jsme získávali informace převážně z výkazů činnosti za delší časová období – měsíce či roky. Část zabývající se přechody státní hranice vychází z informací z měsíčních výkazů činnosti českobudějovické brigády a denních hlášení. Preferovali jsme použití měsíčních výkazů, protože, na rozdíl od vyhodnocení za delší časové úseky, mají bezprostřední vazbu udávaných informací na jednotlivé případy stejně jako denní hlášení, ale na rozdíl od nich jsou již jejich informace zpřesněny. Pro počáteční rok našeho zkoumání je nutno konstatovat absenci kvalitních pramenů, neboť z prvních tří měsíců chybí denní hlášení i měsíční výkazy, které jsou nahrazovány svými předchůdci – přehledem zadržených osob a deníkem zpráv ministra. Tyto prameny však mají velkou nevýhodu v neuvádění úspěšných přechodů hranic.
8
2. Krátká historie ostrahy hranic 2.1. Do roku 1945 Od úsvitu dějin tvořily prostorové hranice převážně výrazné krajinné prvky, nejčastěji ty, které bránily ve snadném postupu na další území. Tak tomu bylo například v případě hor či významnějších vodních toků, které často od sebe oddělovaly areály různých kultur. Tuto funkci měl např. Dunaj či hory obepínající českou kotlinu. První uměle vytvořenou hranicí o které máme dochovány informace, a která se dotýkala přímo našeho území, byl tzv. limes romanus, oddělující svět Říma a jeho provincií od nepodmaněného, a tedy barbarského světa. Prakticky celý jih našeho území se nachází v blízkosti limitu, a stává se tak jakýmsi rozsáhlým pohraničím, kde dochází ke vzájemným kontaktům a střetům obou světů. S příchodem středověku a se vznikem prvních státních útvarů na našem území se pomalu začínají utvářet historické české země, jejichž meze tvoří nejčastěji horské útvary. Po pádu Velké Moravy se státotvorné tendence přesouvají do Čech a vzniká přemyslovský stát. Do jeho hraničního území ve třináctém století významně zasahuje tzv. velká kolonizace, která přináší osídlení do té doby pustých pohraničních oblastí. Velmi významným faktorem, ovlivňujícím místní poměry prakticky až do dnešních dnů, je pak také to, že pohraniční území jsou nově dosídlena převážně německy hovořícím obyvatelstvem, které si s sebou přináší svou specifickou kulturu odlišnou od vnitrozemských oblastí státu. Tím dochází k situaci, kdy je pohraničí českých zemí až do roku 1945 z velké části osídleno jiným, než majoritním obyvatelstvem. Tragický vliv na tuto skutečnost pak má vypjatý nacionalismus 19. století, který obě skupiny obyvatel vzdaluje od sebe a vzájemně je staví do nepřátelských pozic. V roce 1667 vznikl speciální sbor nazývaný portáši, který měl za úkol na pomezí Uher, Polska a Moravy zabraňovat pašování levné soli z Polska. Z původních asi 40 mužů pak byl od počátku 18. století rozšiřován z řad vojenských vysloužilců a začal být vojensky organizován.1 Tyto jednotky pak byly dalším zvyšováním počtů stavu schopné pokrýt i hranice s Pruskem, Bavorskem a Saskem.2 Změněný systém ochrany hranic pak přinesla doba po napoleonských válkách. Metternichovský absolutismus přinesl nejen kontrolu v celní oblasti, ale i snahu o zamezení šíření 1 Kol. autorů: Celnictví v Československu. Praha: Naše vojsko, 1982, s. 41. 2 Kol. autorů: Celnictví v Československu. Praha: Naše vojsko, 1982, s. 84-85. 9
liberálních myšlenek ze zahraničí či volné vycestování osob bez vědomí státních orgánů. Tak vznikla ve dvacátých letech 19. století Grenzwache, tedy pohraniční stráž. Nově byly zavedeny přísné podmínky pro přijetí, a to jak ohledně fyzického stavu, tak věku (22-30 let), ale i gramotnosti v němčině a místních jazycích. Služba trvala pět let a v případě osvědčení mohla být podána žádost o prodloužení na dalších pět let.3 Roku 1835 vznikla ještě Gefällenwache, tzv. důchodková stráž, která na mostech a při vstupech do měst dohlížela na potravinovou a tabákovou daň a podobné záležitosti. V roce 1843 byly oba sbory sloučeny do jediného s názvem Finanzwache, finanční stráže. Jednalo se o ozbrojený uniformovaný sbor organizovaný vojenským způsobem, ale podléhající ministerstvu financí, a tedy i civilní jurisdikci.
2.1.1.Československá Finanční stráž V době vzniku československého státu došlo k výraznému prodloužení hranice, která na Slovensku a Podkarpatské Rusi vlastně nově vznikala. Systém její ochrany byl předpisem 11/1918 Sb. z. an. převzat z doby rakouské monarchie a její ochrana byla svěřena Finanční stráži (FS), která spadala pod ministerstvo financí. FS byla definována § 12 odst. 1, zákona č. 114/1927 Sb. z. an. jako ozbrojený, uniformovaný (Služební stejnokroj byl khaki barvy s tmavě zelenými výložkami a vycházkový tmavě ocelově zelený s černými kalhotami a tmavě zelenými výložkami. Hodnostní označení bylo umístěno na levém rukávu a od roku 1938 i na límci.)4 sbor určený ke střežení celní hranice, vykonávající dozor nad pohybem osob a zboží na celní hranici a hraničních vodách, odhalování a zabraňování přestupků a konající i pomocné služby u celních úřadů. Ve službě pak podléhala vojenskému i civilnímu právu. Užití zbraně u nich bylo povoleno v případě sebeobrany, k odvrácení hrozícího útoku, a nebyla-li jiná možnost, tak i k překonání odporu směřujícího ke zmaření výkonu jejich služby a v případě, že nešlo jinak zastavit prchajícího podloudníka. V celním pohraničním pásmu též proti osobám, které nezastavily ani po opakované výzvě (přičemž nesměla být ohrožena bezpečnost nezúčastněných osob). Dle vládního nařízení číslo 202/1930 Sb. měla FS též, v případě ohrožení, spolupůsobit při obraně státních hranic. V polovině 20. let 20. století v řadách FS sloužilo asi 4 000 mužů. V roce 1933 měla FS asi 6 000 mužů (dalších asi 1 200 v důchodkové kontrole a 1 000 v celní službě). V průběhu tohoto roku byla ještě o 640 mužů posílena. Koncem roku 1936 pak její počty činily bezmála 7000 mužů a značného zvýšení počtů se dočkala ještě v roce 1938. Po vzniku Stráže obrany státu (SOS) došlo k 3 Kol. autorů: Celnictví v Československu. Praha: Naše vojsko, 1982, s. 89-90. 4 Macek, P. - Uhlíř, L.: Dějiny četnictva II. Československá republika (1918-1938). Praha 1999, s. 222. 10
začlenění FS do jejích řad. Původní plány na zařazení 800 mužů do SOS vzaly za své a ještě v roce 1936 sem bylo zařazeno 5 500 mužů a do září 1938 pak téměř 6 500 z celkového počtu 8 000 příslušníků Finanční stráže. Po mnichovském diktátu byla FS uvolněna ze svazku SOS jako první a zaujala pozice na nově vzniklých hranicích.5 V období od léta 1938 do jara 1939 bylo zabito či zemřelo v souvislosti se zářijovými událostmi 43 příslušníci finanční stráže.6 Připojením Sudet k německé říši zanikly hranice našich zemí, vycházející z historických zemských hranic, a tím i Československá republika. Průběh nových česko-německých hranic, které se s původními kryly jen málokde (např. na Náchodsku), byl stanoven 20. listopadu 1938, nicméně krátký život těchto narychlo vytvořených hranic přinesl 15. březen 1939. Instituce československé Finanční stráže byla zrušena 30. září 1940.7 Z obsazených území pak proudí z bezpečnostních důvodů uprchlíci (hlavně české a židovské obyvatelstvo a němečtí antifašisté a komunisté) směrem do vnitrozemí. Živelnému ničení symbolů Československa a majetku českých institucí, spolků i místních občanů, pak udělalo přítrž ustanovení vojenské správy. Bývalé české okresy připojené k Říši nevytvořily samostatná území, ale byly včleněny do již fungujícího systému. Tak byl kaplický okres přičleněn k Hornímu Rakousku (Oberdonau) a novohradský k Dolnímu Rakousku (Niederdonau).8 Sudetští Němci doufali, že jim připojení k německé říši přinese zlepšení životní úrovně, což se však nenaplnilo, takže zejména mladší lidé cestovali do Německa (hlavně do jeho průmyslových oblastí) za lépe placenou prací.
2.2. Ostraha hranic po roce 1945 Česko-rakouská hranice opět jakoby vzniká a získává na novém významu po porážce nacistického Německa a osvobození pohraničí spojeneckými vojsky. Přibližně kolem železniční trati Dolní Dvořiště – Velešín prochází západní osou Novohradských hor demarkační linie mezi americkou a sovětskou zónou. Na té se zastavil 4. května sovětský generál V. Sokolov a o čtyři dny později jeho americký protějšek W. S. Paul.9 Dochází k anulaci mnichovské smlouvy a hranice českých zemí se tak vrací do své historické podoby. 5 Macek, P. - Uhlíř, L.: Dějiny četnictva II. Československá republika (1918-1938). Praha 1999, s. 111-112. 6 Podrobný seznam viz. Marek, J.: Smrt v celním pásmu. Historické reportáže o ostraze čs. hranic v letech 1918-1948. Cheb 2000, s. 193-195. 7Marek, J.: Smrt v celním pásmu. Historické reportáže o ostraze čs. hranic v letech 1918-1948. Cheb 2000, s. 169-172. 8Polák, P.: Stůj, ruce vzhůru! Tady Pohraniční stráž. Kdo tam? Česko-rakouská hranice v oblasti Novohradských hor v letech 1948-1989. (rkp. diplomové práce ulož. na FF Jihočeská Univerzita) České Budějovice, 2009, s. 28. 9 Více viz. Pecka, J.: Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945. Praha 1995, ÚSD.
11
Koncem května a počátkem června 1945 přijíždí do pohraničí první jednotky československé armády, které zde nahrazují dřívější jednotky zmobilizovaných záložníků, polovojenské skupiny, jako byly například revoluční gardy či pluky svobody, a jednotky vítězných armád. Tím se dostává ochrana hranic pod jednotné československé velení. K 10. červnu 1945 pak byly rozpuštěny partyzánské skupiny.10 Přibližně do listopadu 1945 dochází k obnově Finanční stráže11 v její podobě z roku 1938. Mezi její úkoly patřilo uzavření a ostraha hranice, tradiční boj proti pašeráctví a podloudnictví, ochrana veřejné bezpečnosti a pořádku a nově i protidiverzní akce (hlavně proti organizaci Wehrwolf a zbytkům Freikorpsu; často však za diverzními akcemi stáli neorganizovaní jednotlivci, u kterých tak šlo o výraznou ukázku osobního odporu k novým poměrům) a pomoc při shromažďování a transportu Němců. Od července 1945 vzniká nový bezpečnostní útvar, Sbor národní bezpečnosti (SNB). Tvoří jej převážně mladí muži do 25 let. Mezi nimi a znovuobnovenou FS jsou již od počátku patrné rozbroje, způsobené důvody generačními a názorovými, či, lépe řečeno, politickými. Příslušníci SNB vyrostli v době Mnichova, světové války a byli ovlivněni poválečným příklonem doleva na politické ose, který prostupoval prakticky celou společností, a obdivem k Sovětskému svazu, jehož armáda osvobodila převážnou část Československa, a také byla výrazným faktorem porážky nacistického Německa. V SNB zakrátko převažovali komunisté, takže principielní konflikty s FS, která stála na prvorepublikové demokratické tradici se daly očekávat. SNB také navíc spadalo pod ministerstvo vnitra, které bylo v rukou KSČ. Následně byl do pohraničí vyslán Pohotovostní pluk 1 Národní bezpečnosti, který jako nová jednotka Sboru národní bezpečnosti byl určen speciálně pro službu v pohraničí.12 31. srpna 1945 byl na základě dohody mezi ministerstvem financí, ministerstvem národní obrany a ministerstvem vnitra vytvořen systém ozbrojených jednotek zajišťujících obranu a ochranu státních hranic a pohraničního území. Vnitřně byl členěn do sledů.13 I. sled tvořil Sbor Finanční stráže zabezpečující chod hraničních přechodů a provádějící pochůzkovou strážní službu se zaměřením na hospodářskou trestnou činnost ve spojení s přechody hranic (a takto vlastně přímo navazovala na své působení v předmnichovském Československu), II. sled pak tvořily příhraniční stanice SNB a roty Pohotovostního pluku 1 NB umístěné při hranicích ve městech jako např. Aš, Broumov, Karlovy Vary, Liberec, Tachov apod.. III. sled byl tvořen armádními asistenčními oddíly praporů divizí I. sledu. IV. sled tvořily rychlé divize ve funkci záloh. Vojenské jednotky také působily na požádání 10 Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl (1945-1955), Praha 1989, 92. 11Dekretem presidenta republiky ze dne 2. října 1945 o znovuvybudování finanční stráže v zemích České a Moravskoslezské a o úpravě některých služebních a platových poměrů příslušníků finanční stráže. 12 Tento útvar byl samozřejmě opět silně prostoupen mladými a nadšenými stoupenci KSČ. 13 Více viz Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl (1945-1955), Praha 1989, 183.
12
v I. a II. sledu a některé jejich oddíly kontrolovaly citlivá místa v pohraničních oblastech. Síť příhraničních stanic SNB však nedosahovala hustoty četnických stanic do roku 1938. Příslušníci SNB, stejně jako jednotky Pohotovostního pluku 1 NB také byli plně zaměstnáni problémy souvisejícími s poválečným odsunem německého obyvatelstva a s novým osídlováním pohraničí, takže nemohli plnit povinnosti pohraniční strážné služby. Proto došlo k rozhodnutí vytvořit z příslušníků SNB speciální útvar, jehož hlavní náplní by byla právě pohraniční strážní služba. Podzim roku 1945 byl dobou odchodu Rudé armády z československého pohraničí, díky čemuž tak získávají plnou kontrolu nad bezpečnostní situací v pohraničí domácí bezpečností složky. Polovina roku 1946 přinesla zrušení Pohotovostního pluku 1 NB a místo něj byl zřízen Pohraniční útvar 9600 se třemi pohotovostní pluky se sídly v Liberci, Plzni a Brně, které podléhaly Hlavnímu velitelství SNB v Praze. Tento útvar se dále dělil na 9 praporů (Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice, Znojmo, Olomouc, Frýdek a Hradec Králové), 39 rot a 134 čet se sedmadvaceti jezdeckými družstvy.14 V září téhož roku bylo do jeho názvu pak ještě přidáno SNB. Střežení hranic probíhalo již jen ve třech sledech. I. sled nadále tvořila Finanční stráž, II. sled byl tvořen stálými útvary SNB a konečně III. sled se skládal z vojenských jednotek. Pluky SNB se v únoru 1948 postavily na stranu Komunistické strany Československa a v jejich tradicích byla tato skutečnost vždy náležitě vyzdvihována.15 Příslušníci těchto útvarů poté tvořili kádrový základ pro budoucí Pohraniční stráž. Je nutné si uvědomit, že získání převahy v bezpečnostních složkách tvořilo navíc nutný předpoklad k převzetí moci komunisty v poválečném Československu. K prvnímu lednu roku 1949 byla zrušena Finanční stráž, čímž také dochází ke konci nevojenského střežení státní hranice,16 jako politicky nespolehlivá (v jejích řadách bylo zastoupeno velké procento národních socialistů) a její úkoly převzal nový útvar s názvem Pohraniční stráž SNB. Z původního počtu 5 500 členů Finanční stráže jich do nového útvaru po prověrkách nastoupila necelá polovina – celkem 2 150,17 což rozhodně nebyl počet nedostačující tak náročnému úkolu, jako byla ostraha celého pohraničí Československa. PS SNB byla organizována do 5 brigád (Cheb, Planá, Poběžovice, Sušice a Volary) a čtyř oddílů (Karlovy Vary, České
14 Kol. autorů: Kronika ochrany československých hranic v letech 1945-1990. Praha 2004. 15 Citát ze znojemské kroniky: f. 2341, k. 1, Vojenská kronika 1945-1970. „V historických únorových dnech, které patří k nejslavnějším stránkám v životě pohraničních útvarů, ozývalo se častokrát „Ať žije SNB!“. Toto bylo jasným důkazem lásky našeho pracujícího lidu ke Sboru národní bezpečnosti. Za zásluhy o vítězství lidové demokracie v únoru, dostalo se příslušníkům vojenského svazku vyznamenání Řádem 25. února.“ 16 Na základě zákona č. 275/1948 Sb. z 2. prosince 1948, o přenesení působnosti finanční stráže v celním pohraničním pásmu na Sbor národní bezpečnosti. 17 Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl (1945-1955), Praha 1989, 347 – Z FS přešlo do SNB 3165, prověrkami prošlo 2150, ostatní byli zařazeni k Civilní obraně či jiným složkám MV.
13
Budějovice, Znojmo, Bratislava).18 PS SNB pak hlídá SH od ledna 1949 do prosince 1950. Státní hranice byla rozdělena na úseky západní (od Bratislavy po Liberec) a východní. Západní hranice byla pro komunistický režim, vzhledem k sousedství nesocialistických států, prioritní, proto zde byly jednotky lépe vybaveny a dosahovaly větších počtů.19 Zaměřovaly se hlavně proti osobám prchajícím přes hranice a na tzv. agenty-chodce (kurýři západních zpravodajských služeb v žargonu StB), zatímco jednotky na východním úseku hranice se soustředily hlavně na boj s pašeráky (čímž se náplň jejich činnosti přibližovala funkci bývalé Finanční stráže). Jednotky západního úseky podléhaly Velitelství Pohraniční stráže, zatímco jednotky úseku východního byly podřízeny krajským velitelstvím Národní bezpečnosti.20 Západní úsek pak postupně přešel na nový systém střežení hranice, a to na vojskový způsob, zatímco východní úsek stále zůstával věrný starému pochůzkovému způsobu.
2.2.1.Vznik fenoménu pohraničí Velmi významným faktorem, ovlivňujícím poměry v pohraničí českých zemí prakticky až do dnešních dnů, je to, že tato území jsou v době tzv. velké kolonizace ve třináctém století nově dosídlena převážně německy hovořícím obyvatelstvem, které si s sebou přináší svou specifickou kulturu odlišnou od vnitrozemských oblastí státu. Tím dochází k situaci, kdy je pohraničí českých zemí až do roku 1945 z velké části osídleno jiným, než majoritním obyvatelstvem. Tragický vliv na tuto skutečnost pak má vypjatý nacionalismus 19. století, který obě skupiny obyvatel vzdaluje od sebe a vzájemně je staví do nepřátelských pozic. České obyvatelstvo je pak jakoby obklíčeno ve své vlastní zemi cizím národem. Výsledky I. světové války dávaly naději na demokratický vývoj ve velké části Evropy, avšak ve většině států tento proces podlehl jiným tlakům, takže na počátku 40. let byly v Evropě již jen tři demokratické státy. Nemalý podíl na tomto neblahém vývoji měla i velká hospodářská a sociální krize. Versailleský mír, stejně jako všechny předchozí mírové dohody, odrážel přání vítězů a Francie pak svou příliš tvrdou politikou vůči výmarské republice zajisté také přispěla k radikalizaci v německé společnosti. Čeští Němci pak, patrně jako všechny ostatní evropské německé menšiny, soucítili s vlastí a vkládali své naděje (i na vyřešení vlastních problémů) v Hitlera. Z budoucího
18 f. 2357, k. 7, Situační zpráva štábu velitelství pohraniční stráže z března 1951. 19 Výstižné srovnání uvádí Vaněk, P.: Střežení státní hranice Pohraniční stráží v letech 1951-1955. (rkp. disertační práce ulož. na ÚK FF MU v Brně), Brno 2005, 72: Na jeden kilometr státní hranice připadalo v úseku chebské brigády 12,27 pohraničníků, přičemž na stejný délkový úsek státní hranice bylo v případě znojemské brigády počítáno pouze se 4,02 pohraničníky. 20 Kol. autorů: Stručný přehled dějin Pohraniční stráže, Praha 1986, 45.
14
československého sudetoněměckého prostředí21 pak vzklíčilo německé nacionálněsocialistické hnutí,22 které však až do nástupu Hitlera k moci nebylo v Československu náležitě reflektováno. I poté však čeští nacisté působili v demokratickém duchu a teprve události roku 1938, spojené se stupňovaným nátlakem na československou vládu, násilnými akcemi Sudetendeutsche Freikorps, kterým padlo za oběť asi 110 československých občanů23 a otevřené spojenectví s Hitlerem, však postavily silnou hráz mezi sudetskými Němci a drtivou většinou ostatních obyvatel Československa. Hitler sice zprvu nepřikládal českým Němcům a jejich problémům v Československu moc velký význam, ale nakonec jich využil k politické destabilizaci a mezinárodnímu očerňování Československa. Mnichovská dohoda, tzv. druhá republika, následný Protektorát Čechy a Morava, válečné události následujících let a osvobození velké části republiky sovětskými vojsky pak vytvořily vhodné podmínky pro radikalizaci poměrů v československé společnosti, která se s problematickými obyvateli pohraničí vypořádala jejich odsunem za hranice státu. Poválečnému odsunu německých obyvatel z českého pohraničí nebyly položeny žádné zásadní překážky ze strany vítězných mocností. Ihned v prvních měsících po skončení války dochází k tzv. divokému odsunu. Jednalo se o vládou neorganizované, spontánní a vesměs i násilné akce namířené proti německému obyvatelstvu, které nesly punc pomsty a vybíjení si nahromaděné frustrace za válečné křivdy. Nezřídka při tom docházelo i k přehmatům, neboť byl uplatněn princip kolektivní viny, a spolu s nacisty byli v mnoha případech postihováni i jejich nepřátelé. Pro Čechoslováky byli nejprve Němci, pak teprve demokraty či antifašisty. Prameny dokládající problematičnost poválečného soužití Čechoslováků s Němci se nachází i ve fondech Pohraniční stráže. I zde lze najít bezpočet záznamů, kdy výbušné situace vznikaly spíše kvůli majetku, závisti a pohoršení Československých občanů, než kvůli válečným křivdám, které však dávaly punc legality prakticky jakémukoliv zásahu proti Němcům. Novým poválečným Československem byl majetek Němců zkonfiskován a oni si mohli s sebou vzít pouze 30 kg osobních věcí. Proto často docházelo k případům, kdy Němci své majetky radši ničili, než aby je
21Sudety – jméno snad keltského původu, překládané jako les divočáků, objevující se na Ptolemaiových mapách střední Evropy a pravděpodobně označující Jeseníky, Krkonoše či Krušné hory. Zvýšený nacionalismus 19. století mu pak dal nový význam, kdy jím začaly být označovány všechny oblasti osídlené českými Němci. Název sudetští Němci se v němčině objevuje až na počátku 20. století a byli jím odlišeni čeští Němci od Němců v jiných zemích, viz Hahnová, E.: „Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin. In: Hazdra, Z. a Vlček, L. (eds.) Mnichov 1938 a česká společnost. Praha 2008, s. 26. Po odsunu Němců pak termín ztratil v Československu na významu a pro bývalé Sudety se začalo užívat běžné označení pohraničí. 22 Hahnová, E.: „Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin. In: Hazdra, Z. a Vlček, L. (eds.) Mnichov 1938 a česká společnost. Praha 2008, s. 25-31. 23 Hahnová, E.: „Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin. In: Hazdra, Z. a Vlček, L. (eds.) Mnichov 1938 a česká společnost. Praha 2008, s. 23.
15
nechali v Československu.24 Celkové počty odsunutých se dnes jen těžko rekonstruují, neboť divoký odsun samozřejmě nebyl podložen žádnou administrativou a i pozdější záznamy o počtech odsunutých se často nedochovaly, nebo představují jen zlomky původních počtů.25 Odsunutí Němci si s sebou nemohli odnést žádné cennosti, což pak bylo častou příčinou ilegálních přechodů hranic, kdy se tito lidé pro své cennosti vraceli, aby mohli začít důstojnou existenci v novém domově. Tak dochází prakticky hned po skončení války ke vzniku skupin převaděčů, kteří umožňovali odsunutým tajný návrat do jejich bývalých domovů. Ti si zde nebrali pouze cennosti, ale i dobytek a zařízení domů. Dochází také k nárůstu pašeráctví, kdy byly pašovány nejen cennosti, ale i potraviny a předměty denní potřeby. FS tak roku 1946 evidovala 406 tun zabaveného materiálu a 365 případů použití zbraně proti pašerákům a ilegálně se vracejícím Němcům.26 Přes hranice také přecházeli vojenští zběhové a váleční zločinci, kteří se snažili dostat do americké okupační zóny. Odsun způsobil několik velmi významných změn. Úplně změnil národnostní strukturu nejen v pohraničí, ale dokonce i v celém Československu. Vylidněnost pohraničních oblastí navíc působila citelné hospodářské problémy. Bylo tedy rozhodnuto o dosídlení pohraničí reemigranty, mladými lidmi, ale i vojáky přišlými s Rudou armádou apod. Tak se do Československa dostávají Volyňští Češi, skupiny reemigrantů z Rumunska či Jugoslávie.27 Ani tyto skupiny osob však nemohly plně nahradit masu odsunutých sudetských Němců. Díky tomu zůstalo v českém pohraničí obrovské množství neobydlených domů, zemědělských a hospodářských objektů, ale také kulturních a turistických staveb či staveb historicky cenných. Tyto objekty pak bez údržby postupem času chátraly a rozpadaly se. Československý stát po válce zkonfiskoval majetek odsunutých, aniž by měl možnost se o něj nějak účinně postarat. Dosídlení pohraničí do jeho původní zalidněnosti se ukázalo jako nemožné, a tak bylo nutno přikročit k likvidaci zkonfiskovaného majetku. Do roku 1948 tak Národní pozemkový fond prováděl demoliční či zalesňovací akce, avšak na kvantitu chátrajících budov v pohraničí nestačil a zalesňovací akce nakonec ustoupily novému chápání státní hranice po roce 1948.28 Opuštěné a chátrající budovy pak 24 „Bylo zjištěno, že v případě, kdy Němcům, kteří měli být odsunuti, byla několik dnů /8 dnů/ předem oznámena doba odsunu s tím, že se mají připravit věci do 30 kg, spalovali a ničili věci, které si nemohli vzít s sebou. Tím byl ničen cenný národní majetek. “ f. PS, k. 115, Odsun Němců – výnos, aby nebyly vydány předem vyhlášky o tom, že odsun bude proveden. 25 Polák, P.: Stůj, ruce vzhůru! Tady Pohraniční stráž. Kdo tam? Česko-rakouská hranice v oblasti Novohradských hor v letech 1948-1989. (rkp. diplomové práce ulož. na FF Jihočeská Univerzita) České Budějovice, 2009, s. 30, 31. 26 Jirák, J.: Na stezkách krále Šumavy. Domažlice 2005, 54-55. 27 Vaculík, J.: Dějiny volyňských Čechů III. (1945-1948). Brno 2001.; Vaculík J.: Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v letech 1945-1948. Brno 1984, 2. vyd. 1987.; Vaculík J.: Reemigrace zahraničních Čechů a Slováků v letech 1945-1950. Brno 1993.; Nosková, H.: O původu Slováků v Čechách. Praha 2001. apod. 28 Kovařík, D.: Proměny českého pohraničí v letech 1958 -1960. Demoliční akce v českém pohraničí se zřetelem k
16
nejenže byly špatnou vizitkou při pohledu z druhé strany hranice, a tudíž mohly vyvolávat pochybnosti o míře blahobytu v „táboře socialismu“, ale mnohdy byly i nebezpečné pro obyvatele pohraničí. Velice významným faktorem pak byl jejich neblahý strategický účinek pro ostrahu státních hranic, kdy se stávaly místy úkrytu tzv. narušitelů či jejich ruiny sloužily jako mrtvé schránky. V průběhu 50. let bylo v důsledku vzniku hraničního a zakázaného pásma z příhraničních oblastí,
hlavně těch sousedících s nesocialistickými státy, Spolkovou republikou Německo a
Rakouskem, vystěhováno několik tisíc zdejších obyvatel a následně zaniklo několik stovek obcí, samot, hospodářských objektů i kulturních památek a turistických objektů, které pohraničníkům překážely ve ostraze hranic.
2.3. Počátky PS Rok 1948, a s ním spojená změna režimu, přinesl markantní zvýšení počtu ilegálních přechodů přes státní hranici. Ani všemožné reorganizace a přesuny sil z, co do tehdejšího významu, druhotných hranic s ostatními socialistickými státy nebyly schopné efektivně pokrýt nově vzniklé potřeby ostrahy státních hranic a zamezit tak silně zvýšeným počtům nežádoucích emigrací či přechodů protirežimních nepřátel v opačném směru. Přechod na vojskový způsob střežení státní hranice dle sovětského vzoru měl být řešením tohoto problému. Bylo tedy nutno od základů zreorganizovat celý systém OSH a výrazným způsobem navýšit počty nových strážců hranic. K prvnímu lednu 1949 ministerstvo vnitra zrušilo velitelství SNB útvaru 9600 a podřízené útvary, tedy zvláštní útvary určené k ostraze státní hranice. Jejich úkoly pak přešly na nově vzniklou Pohraniční stráž SNB. Bylo vytvořeno Velitelství Pohraniční stráže SNB se štábem a velitelstvím v Praze; systém podřízených útvarů obsahoval prapory, roty, čety a stanice.29 V dubnu 1949 je PS SNB posílena novými příslušníky po tříměsíčním kurzu, a také 2000 nově nabraných mužů nastoupilo 1. dubna do půlročních škol. Tito pak k PS nastoupili k 15. říjnu 1949 v nově vytvořené hodnosti mladších strážmistrů.30 1. října 1949 dále nastoupily vybrané 4000 vojáků základní služby do výcvikových středisek s určením pro pohraniční stráž. Prošli zde půlročním výcvikem pro službu na hranici a k pohraničním jednotkám byli definitivně přiřazeni v průběhu dubna 1950.31 vývoji od roku 1945. Brno 2006, s. 30. 29 Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl (1945-1955), Praha 1989, s. 347. 30 Vorlík, E.: Historie, vznik a vývoj SNB, vojsk MV při zabezpečení OSH a zajištění bezpečnosti naší vlasti, Holešov 1977, s. 48. 31 Kol. autorů, Vývoj SNB a Vojsk MV v letech 1948-1960, Praha 1978, s. 56.; Vorlík, E.: Historie, vznik a vývoj SNB, vojsk MV při zabezpečení OSH a zajištění bezpečnosti naší vlasti, Holešov 1977, s. 49.
17
V květnu 1950 přešla Pohraniční stráž pod působnost nového ministerstva národní bezpečnosti (MNB) a v říjnu téhož roku byly provedeny rozsáhlé změny. Byla vytvořena nová velitelství brigád Pohraniční stráže, pod které přešly stávající prapory. Ministerstvem národní obrany bylo vyčleněno 4000 vojáků druhého ročníku a 4000 nově nastoupivších pro posílení řad Pohraniční stráže,32 kteří putovali do výcvikových středisek umístěných v prostoru budoucích brigád Cheb, Planá u Mariánských lázní, Poběžovice, Sušice a Volary.33 Přese všechny snahy a změny ve struktuře a organizaci Pohraniční stráže však nebylo dosaženo očekávaných výsledků, proto bylo rozhodnuto o provedení zcela zásadní změny koncepce ostrahy hranic v roce 1951. Přípravy na zaujetí nové sestavy však logicky probíhaly již roce 1950. 6. října 1950 proběhla v Bystřici u Domažlic porada vybraných funkcionářů PS a sovětských poradců zaměřená na přípravu vojenského systému OSH. Na ní připravované principy se staly základem pozdějšího chápání OSH a zahrnovaly, kromě vlastního střežení hranic například i sledování sociálního, národnostního a politického rozložení obyvatelstva v místech dislokací jednotek a dokonce i sledování jeho smýšlení a nálad. Zaujetí nové sestavy rot v brigádách bylo připravováno od 21. prosince 1950 a započalo o týden později. Bylo dbáno na přísné utajení. V Českých Budějovicích, stejně jako v případě Karlových Varů, Znojma a Bratislavy, došlo k zaujetí nové sestavy ke dni 26. ledna 1951. První nováčkové z řad vojáků základní služby pak k nově vytvořeným útvarům nastupují k 1. únoru 1951.34 Nová sestava byla budována za přímé účasti sovětských poradců. Začátek jejich působení leží v roce 1950, nejvíce však působili v letech 1952-1958. 35 12. října 1950 došlo na základě domluvy s MNO k předání 13. pěší divize a 64. pěšího pluku do sestavy PS SNB. Všechny pluky byly přiděleny s veškerým materiálem, avšak bez techniky.36 Pěší pluk 46. - Aš – k vznikající brigádě Cheb Pěší pluk 50. - Hamerník – k vznikající brigádě Planá u Mariánských lázní Pěší pluk 33. - Cheb – k vznikající brigádě Sušice 32 f. 2357, k. 37, Zvláštní ustanovení, hlava I. 33 Pulec, M.: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích. 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 13, Praha 2006, s. 18. 34 f. 2357, k 7, Situační správa 1951. 35 Srov. s působením sovětských poradců v jiných oblastech, např. při přípravě politických procesů. 36 Vorlík, E.: Historie, vznik a vývoj SNB, vojsk MV při zabezpečení OSH a zajištění bezpečnosti naší vlasti, Holešov 1977, s. 49.
18
Pěší pluk 64. - Poběžovice – k vznikající brigádě Poběžovice Pěší pluk 77. - Sokolov – k vznikající brigádě Volary Předpokladem nové sestavy bylo vytvoření pěti pohraničních brigád na hranici s NSR a čtyřech pohraničních oddílů na hranici s Rakouskem, NDR a MLR. Pohraniční brigáda měla podřízeny tři a více praporů a různý počet rot, které byly základními taktickými jednotkami při OSH. Předběžně byly brigády číslovány zprava doleva podle pořadí, ale definitivního označení se jim dostalo rozkazem ministra národní bezpečnosti č. 9 ze dne 19. 3. 1951. Toto označení pak nesly po celou dobu své existence. Tab. 1 Číselné označení brigád Brigáda
Číslo
Děčín
19
Karlovy Vary
3
Cheb
5
Planá u Mariánských Lázní
12
Poběžovice
9
Sušice
7
Volary
10
České Budějovice
15
Znojmo
4
Bratislava
11
Komárno
25
Všechny brigády pak byly podřízeny Velitelství PS Praha.37 Plánovaný maximální stav počtů příslušníků PS byl stanoven na 18 000, přičemž počet osob s hodností vyšší než poddůstojnickou neměl přesahovat 4 500, tedy 25% z celkového počtu.38 Ke 12. říjnu 1950 byl stav následující: celkový počet příslušníků PS SNB byl 14 062 osob (tedy dosahoval 78% plánovaného počtu), z čehož 3 138 bylo vojáků základní služby, 2 924 příslušníků SNB a zbytek byl tvořen nově přivtělenými armádními jednotkami, které tak tvořily 58% z tohoto 37 Vorlík, E.: Historie, vznik a vývoj SNB, vojsk MV při zabezpečení OSH a zajištění bezpečnosti naší vlasti, Holešov 1977, s. 50. 38 f. 2357, k. 37, Zvláštní ustanovení, hlava I.
19
celkového počtu. Zbývajících 22% pak byl doplněn 1. února 1951 novými odvedenci. Od 23. července 1951 pak byly stavy každý rok doplňovány novými ročníky odvedenců, kteří nahrazovali své kolegy odcházející zpět do civilního života po splnění základní vojenské služby (ZVS).39 Od dubna 1950 byla OSH prováděna vojáky ZVS. Budoucí PS byla pravidelným doplňováním stavů odvedenci zajištěna personální samostatnost. Vzhledem k tomu, že pro službu na hranicích bylo vyžadováno silné prostranické myšlení, byli do služby k PS často zařazováni odvedenci, u nichž byl předpoklad ztotožnění se s režimem, tedy kandidáti či členové KSČ, svazáčtí funkcionáři a jiní angažovaní a „politicky spolehliví“ jedinci.40 Odvedenec k PS prošel tříměsíčním základním vojenským výcvikem. Dále pak byla možnost absolvování sedmiměsíční poddůstojnické školy, která pak byla přetvořena v důstojnické Vojenské učiliště. K 1. lednu 1951 došlo ke zřízení Vojenská akademie Pohraniční stráže v Praze.41 V srpnu 1951 došlo k jejímu přejmenování na Vojenské učiliště Pohraniční stráže, při němž byla rovněž vytvořena Škola na důstojníky v záloze. V souvislosti se zformováním útvarů Vnitřní stráže došlo v květnu 1952 k přejmenování Vojenského učiliště Pohraniční stráže na Vojenské učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže. V září téhož roku proběhlo přemístění učiliště z Prahy do Olomouce. Cílem těchto vzdělávacích procesů pak byla výchova nové generace velitelů, kteří měli nahradit starou garnituru a strážmistrovské hodnosti poddůstojnickými a důstojnickými,42 a tím plně přejít na vojenský systém hodností.43 V zimě 1950 bylo pro potřebu ubytování nově navýšených počtů mužstev postaveno 112 dřevěných ubikací, neboť dosud používané objekty v pohraničí svými kapacitami nedostačovaly. Ubikace byly stavěny svépomocí jednotek, přičemž při zdůraznění ročního období a problematické dopravy pracovních sil a materiálu je jasné, že se v žádném případě nejednalo o lehký úkol.44 K posvěcení změn v ostraze hranic došlo přijetím Zákona o ochraně státních hranic Národním shromážděním 11. července 1951 69/1951 Sb.45 Tento zákon stanovil ochranu hranic jako povinnost každého občana, přičemž výkonnými orgány bezprostředně provádějícími OSH, byly určeny orgány PS. Jejich příslušníci měli kromě práv a povinností shodných s právy a povinnostmi příslušníků armády navíc, při výkonu povolání, právní postavení příslušníků SNB.46 Dále došlo k 39 f. 2357, k. 7, Situační zpráva štábu velitelství pohraniční stráže z března 1951. 40 f. 2357, k. 37, Statut Pohraniční stráže SNB. Všeobecná ustanovení, § 15. 41 f. 2357, k. 7, Situační zpráva štábu velitelství pohraniční stráže z března 1951. 42 f. 2357, k. 37, Zvláštní ustanovení, hlava IV. 43 Jílek, T. - Jílková, A. (eds.): Železná opona: Československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948-1989. Praha 2006, s. 27. 44 Tamtéž. 45 Tento den pak byl slaven jako Den Pohraniční stráže. 46 Vorlík, E.: Historie, vznik a vývoj SNB, vojsk MV při zabezpečení OSH a zajištění bezpečnosti naší vlasti, Holešov
20
udělení mimořádných pravomocí MNB při vytyčování pohraničních území s režimem zvýšené ostrahy. 14. července 1951 pak byl přijat zákon č. 70/1951 Sb. Nařízení ministra národní bezpečnosti o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně, který umožňuje použití zbraně proti osobám, které přešly, či se pokouší přejít hranici a na výstrahu nezastaví. Rok 1952 přináší první revizi a změny v dosavadním systému OSH na základě zkušeností z právě proběhlého roku. Oddíly jsou přeměněny na brigády a dochází k vytvoření nových detašovaných čet, které jsou následujícího roku přeměněny v roty. U většiny brigád dochází k vytvoření zakázaného pásma a postupně dochází i k instalaci ŽTZ47 Roku 1954 dochází k přesunu sil od 9. poběžovické a 10. volarské brigády k brigádám 15. českobudějovické a 4. znojemské. Roku 1955 dochází k ukončení okupace Rakouska sovětskou armádou, která v mnoha případech byla zárukou toho, že úspěšný přechod československé státní hranice ještě nemusel nutně znamenat úspěšný přechod na Západ, neboť se nezřídka stávalo, že přeběhlíky chycené na území Rakouska Rudá armáda vracela zpět na území Československa. Období okupace Rakouska končí přijetím ústavních zákonů, které uznávají samostatnost Rakouska, vylučují jeho budoucí sloučení s Německem a do budoucnosti též zaručují trvalou rakouskou neutralitu. Ztrátou spojence na jižní hranici dochází k reorganizaci a posílení všech jednotek sousedících s Rakouskem.
2.4. Další vývoj Systém dislokace jednotek vytvořený v roce 1951 pak prakticky beze změny přetrval až do roku 1962, kdy je funkce volarské brigády z ostrahy státní hranice přeměněna na školicí a její úsek střežení je pak rozdělen mezi českobudějovickou a sušickou brigádu.48 11. prosince 1989 začíná demontáž ŽTZ (nejprve v úseku bratislavské a znojemské brigády), která pak pokračuje do roku 1990.49 23. prosince dochází k symbolickému společnému přestřižení drátů ministrů zahraničních věcí ČSSR a SRN. 31. prosince končí svou činnost v orgánech PS a OSH organizace KSČ. 1977, s. 50. 47 Pulec, M.: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích. 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 13, Praha 2006, s. 19. 48 Polák, P.: Stůj, ruce vzhůru! Tady Pohraniční stráž. Kdo tam? Česko-rakouská hranice v oblasti Novohradských hor v letech 1948-1989. (rkp. diplomové práce ulož. na FF Jihočeská Univerzita) České Budějovice, 2009, s. 43. 49 Polák, P.: Stůj, ruce vzhůru! Tady Pohraniční stráž. Kdo tam? Česko-rakouská hranice v oblasti Novohradských hor v letech 1948-1989. (rkp. diplomové práce ulož. na FF Jihočeská Univerzita) České Budějovice, 2009, s. 47.
21
1. dubna 1990 je ukončena činnost pomocníků PS. 16. července 1991 Federální shromáždění ČSFR ruší zákon číslo 69/1951, Nařízení MNB o právu příslušníků PS použít zbraně a další, čímž také dochází k zániku Pohraniční stráže. Od 27. září téhož roku se pak tyto skutečnosti odráží v Zákonu o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.
22
3. Organizační vývoj 3.1. Vývoj počtů mužstva a sestavy brigády K 1. lednu 1951 dochází k přeměně původního praporu PS České Budějovice na 2. pohraniční oddíl České Budějovice. Původní PS-útvar 8196 měl následující strukturu: Prapor se skládal ze šesti rot, z nichž každá disponovala čtyřmi četami. 1. rota Nová Bystřice (PS-ú 5181) měla čety Staré Město, Romava, Artoleč a Peršlák, 2.rota Suchdol nad Lužnicí (PS-ú 5281) spravovala úsek čet Chlum u Třeboně, Františkov, Krabonoš a České Velenice. Třetí rota Stropnice (PS-ú 5381) pak čety Nové Hrady, Stropnice, Terčí Ves a Pohoří na Šumavě.Čety 4. roty Kaplice (PS-ú 5481) byly Cetviny, Rychnov nad Malší, Dolní a Horní Dvořiště, u 5. roty Frymburk (PS-ú 5581) to byly Vyšší Brod, Loučovice, Přední Výtoň a Rychnůvek a poslední 6. rota Horní Planá (PS-ú 5681) disponovala četami Kyselov, Stögenwald, Josefův důl Jelení Vrchy a Nová pec.50 Nově vzniklý oddíl se pak skládal ze čtyř praporů a 22 rot. Hlavní velitelství sídlilo v Českých Budějovicích. Je zajímavé si povšimnout, že stará sestava byla číslována v opačném směru než sestava nová, jejíž číslování ubíhá ze západu na východ. Tab. 2 Sestava rot leden 1951 – březen 1953 Prapor I. Vyšší Brod
Roty 1. Dolní
2.
3. Přední
Vltavice
Rychnůvek
Výtoň
4. Spáleniště
5.
6. Mlýnce
/ Loučovice Mnichovice / Vyšší Brod
II. Kaplice
7. Český
8. Dolní
Heršlák
Dvořiště
9. Cetviny
10. Dolní
11. Terčí Ves
12.Žofín
Přibrání / Pohoří
III. Suchdol
13. Šejby /
14. Nové
15. České
16.
17.
n. Lužnicí
Stropnice
Hrady
Velenice
Krabonoš
Františkov
IV. Nová
18. Chlum u
19. Peršlák
20. Artoleč
21. Romava
22. Staré
Bystřice
Třeboně
Město
Pro každou rotu byl plánován počet 41 pohraničníků a na každý prapor 94. Velitelství praporu se skládalo ze záložní a spojovací čety a vlastního užšího velitelství. Velitelství oddílu pak 50 f. PS, k. 14, inv. j. 140. 23
bylo připsáno 211 tabulkových míst, které se dělily mezi vlastní velitelství a jednotky mu přímo podřízené, kam patřila velitelská četa dělící se do tří družstev, ženijní, dopravní a spojovací četa, ve které pak byla družstva radistů, telefonistů a telegrafistů. Vlastní velitelství se skládalo z tzv. užšího velitelství, štábu, týlu, politického oddělení a oddělení finančního. Toto schéma bylo univerzálně použito u všech oddílů a podobné bylo vypracováno i pro brigády.51 Tab. 3 Početní stavy ke dni 15. února 1951.52 Důstojníci
Strážmistři
Mužstvo
Celkem
Tabulkový stav
197
188
1101
1486
Skutečný stav
5
287
936
1228
Předchozí tabulka ilustruje početní naplněnost českobudějovického oddílu. Všeobecně se dá říci, že po celý rok 1951, a vlastně i po celé námi sledované období, trpěl českobudějovický oddíl nedostatkem mužstva. Na to ostatně vzpomíná ve své knize i Jan Krátký.53 Skutečné početní obsazení rot se pohybovalo od 28 mužů (7. rota Český Heršlák a 21. rota Romava) do 41, což byl případ pouze jediné roty, a to 18. Chlum u Třeboně. Je zajímavé si povšimnout skutečnosti, že druhá početně nejsilnější rota (22. Staré Město) měla pouze 35 mužů, přičemž početní stavy ostatních rot českobudějovického oddílu dosahovaly i počtu 34 osob.54 V následujících tabulkách je zachycen početní vývoj brigády za celé námi sledované období. Tab. 4 Početní stav k 1. prosinci 1952.55 Důstojníci
Poddůstojníci
Mužstvo
Celkem
Tabulkový stav
148
219
1136
1506
Skutečný stav
221
416
963
1604
Důstojníci
Poddůstojníci
Mužstvo
Celkem
Tabulkový stav
249
431
1202
1882
Skutečný stav
146
254
1339
1741
Tab. 5 Početní stav k 1. dubnu 1953.56
51 f. 2357, k. 1, příslušné organizační tabulky. 52 f. 2357, k. 5, Početní stavy – hlášení. 53 Krátký, J.: Kluk z Polenského zámku na hranicích vlasti. Ústí nad Orlicí 2008, s. 33-34. 54 f. 2357, k. 5, Výkaz počtu brigád a oddílů ke dni 10. prosince 1951. 55 f. 2357, k. 29, Výkaz počtů ke dni 1. prosince 1952, 15. brigáda. 56 f. 2357, k. 51, Výkaz počtů ke dni 1. dubna 1953, 15. brigáda. 24
Tab. 6 Početní stav k 1. březnu 1954.57 Důstojníci
Poddůstojníci
Mužstvo
Celkem
Tabulkový stav
264
519
1323
2106
Skutečný stav
195
235
1616
2047
Důstojníci
Poddůstojníci
Mužstvo
Celkem
Tabulkový stav
265
353
1509
2132
Skutečný stav
219
279
1542
2042
Důstojníci
Poddůstojníci
Mužstvo
Celkem
Tabulkový stav
293
600
1438
2331
Skutečný stav
228
312
1608
2151
Tab. 7 Početní stav k 1. dubnu 1955.58
Tab. 8 Početní stav k 1. červenci 1955.59
V uvedených tabulkách lze postihnout neustálé posilování počtů mužstva brigády. V roce 1952 došlo ke zvýšení systemizovaného počtu pohraničníků na rotě ze 41 na 46 osob. Největší meziroční nárůst se udál při organizační změně z března 1953, což je stejné i u znojemské brigády. 60 Tehdy totiž došlo k novému rozdělení rot podle jejich důležitosti do skupin A-C a následnému zvýšení stavů mužstva. Rota typu A byla rotou na nejdůležitějších směrech a byla dotována 61 muži. Rota typu B byla méně důležitá a skládala se ze sestavy 52 mužů. Rota typu C pak měla pouze 46 mužů. V úseku námi sledované brigády dostalo v roce 1953 označení typ 61 celkem šest rot (4. Spáleniště, 7. Český Heršlák, 8. Dolní Dvořiště, 15. Fišerovy Chalupy, 17. Krabonoš a 19. Chlum u Třeboně) a v roce 1954 již sedm rot (4. Spáleniště, 7. Český Heršlák, 8. Dolní Dvořiště, 14. Šejby, 17. České Velenice, 20. Tokániště a 23. Peršlák). Rok 1955 pak již operuje s jinými čísly – roty jsou dotovány 45-58 muži, od červnové organizační změny pak jsou již jen dva typy rot, s 47 a 56 muži. Dalším zajímavým faktem pak je srovnání celkového počtu obou brigád. V roce 1951 měla českobudějovická brigáda 1486 tabulkových míst, zatímco znojemská pouze 1407. Hned v následujícím roce se však situace mění a českobudějovická brigáda začíná velmi pozvolna dostávat nižší počtové dotace. Konečný rozdíl k polovině roku 1955, kdy proběhla poslední velká 57 f. 2357, k. 63, Výkaz počtů ke dni 1. března 1954, 15. brigáda. 58 f. 2357, k. 76, Výkaz počtů ke dni 1. dubna 1955, 15. brigáda. 59 f. 2357, k. 77, Výkaz počtů ke dni 1. července 1955, 15. brigáda. 60 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 47. 25
organizační změna za námi sledované období již činí 238 osob v neprospěch českobudějovické brigády.61 Také počet rot, původně u 15. brigády vyšší, končí v roce 1955 na počtu 26 rot, zatímco 4. brigáda jich má dokonce 30.62 Z toho lze vyvozovat větší důležitost znojemského úseku hranice pro Pohraniční stráž. Zajímavé je také porovnání hustoty počtu pohraničníků na jeden kilometr státní hranice. Zatímco znojemská brigáda vykazuje v roce 1951 hustotu 4,02 pohraničníků na 1 km, českobudějovická vykazuje pouze 3,82, což je způsobeno delším úsekem státní hranice. V dalším roce dochází k nárůstu na 4,29 a změna roku 1953 pak přináší hustotu 5,31 pohraničníků na kilometr státní hranice. Změna z roku 1954 přispěla k dalšímu velkému nárůstu 5,83. Rok 1955 pak nejprve přinesl pokles na hodnotu 5,73, potom však po polovině roku konečný nárůst na 5,94. Ve srovnání s hodnotou 8,12 u znojemské brigády63 je dostatečně vidět, že českobudějovická brigáda byla výrazně méně početně dotována. To, že jihomoravská hranice s Rakouskem byla opravdu mnohem „živější“, než ta v úseku námi sledované brigády, objasňuje kapitola o přechodech státní hranice. Přestože jsme uvedli, že rakouská hranice byla na tzv. vedlejším směru státní hranice, celkový početní nárůst brigády ukazuje, že i ona byla postupně více doceňována. V námi sledovaném období činil tabulkový nárůst počtů z původních 1486 v roce 1951 na skoro dvojnásobný počet 2331 osob v polovině roku 1955. V průběhu doby nedocházelo jen k nárůstu početních stavů mužstva, ale bylo zasahováno i do celé struktury brigády. První taková změna přišla v březnu 1953, kdy v úseku českobudějovické brigády dochází ke zvýšení počtu rot z 22 na 24. Struktura brigády tedy nyní vypadá takto:
61srov. Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 47, tab. 9. 62 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 51, tab. 13. 63 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 47. 26
Tab. 9 Sestava rot březen 1953 – únor 1954. Prapor I. Přední
Roty 1. Kyselov
2.
3. Reiter-
4.
Rychnůvek
schlag
Spáleniště
vice
7. Český
8. Dolní
9. Cetviny
10. Dolní
11. Pohoří
12. Žofín
Heršlák
Dvořiště
13. Šejby
14. Nové
15.
16. České
17.
18.
Hrady
Fišerovy
Velenice
Výtoň II. Kaplice
III. Suchdol n. Lužnicí
5. Mnicho- 6. Mlýnce
Přibrání 19. Chlum
Krabonoš Františkov u Třeboně
Chalupy
IV. Nová
20. Zadní 21. Peršlák 22. Artoleč
Bystřice
Hájovna
23.
24. Staré
Romava
Město
Rota Dolní Vltavice získává nový název Kyselov. Mezi rotami Nové Hrady a České Velenice vzniká nová rota Fišerovy Chalupy. Dále mezi rotami Chlum u Třeboně a Peršlák vzniká rota Zadní Hájovna. Sestava nových rot byla zaujata v květnu. V případě roty Zadní Hájovna to bylo 20. května v 18:00 a rota Fišerovy Chalupy začíná o den později ve stejnou hodinu. 64 Následkem vložením dvou nových rot tak zákonitě dochází k přečíslování druhé poloviny dosavadních rot. Vložení nových rot bylo změnou vycházející ze zkušeností s výkonem služby na státní hranici. Touto organizační změnou je totiž „odlehčeno“ dvěma nejvytíženějším rotám, rotě České Velenice a Peršlák. Nová změna na sebe nechala čekat přibližně rok. Únor 1954 opět přinesl vznik 2 nových rot.
64 f. 2357, k. 37, Zaujetí sestavy 23. a 24 roty – hlášení. 27
Tab. 10 Sestava rot březen 1954 – 30. června 1955 Prapor
Roty
I. Vyšší
1.
2.
3. Reiter-
Brod
Kyselov
Koranda
schlag
ce
10.
11. Dolní
12.
Přibrání
Pohoří
18.
19.
8. Dolní
Kaplice
Heršlák
Dvořiště Kamenné Cetviny
Suchdol
Hrady
n.
16.
6.
ě 7. Český
14. Šejby 15. Nové
5.
Spáleništ Mnichovi Mlýnce
II.
III.
9.
4.
17. České
Fišerovy Velenice
Záblatí
13. Žofín
20.
Krabonoš Tokániště
21. Kóta 510
Chalupy
Lužnicí IV. Nová
22.
23.
24.
25.
26.
Bystřice
Hájnice
Peršlák
Artoleč
Romava
Pernárec
Vzhledem k velké vytíženosti roty Dolní Dvořiště byla zřízena nová rota Kamenná, čímž došlo ke zmenšení operačního prostoru roty Dolní Dvořiště a tím k lepšímu rozložení sil. Stejně tak bylo „odlehčeno“ rotě České Velenice zřízením roty Záblatí. Jejím hlavním úkolem byla ostraha železnice, proto sídlila na nádraží v Českých Velenicích. V tomto roce také dochází i k dalším změnám. Rota Rychnůvek je přejmenována na rotu Koranda, rota Františkov na Tokániště a z roty Zadní Hájovna se stala rota Hájnice.(O těchto názvech a dislokačních změnách z roku 1954 se uvažuje již v návrhu na jejich zřízení a přejmenování z roku 1952.65) Jejich poloha však zůstala nezměněna. Rota Chlum u Třeboně byla přestěhována blíže ke hranici po silnici na rakouskou obec Schlag a získala označení rota Kóta 510.66 Rok 1955 přinesl ve své první polovině hned dvě změny. První přišla v březnu a způsobila změny ve struktuře brigády.67 Zásadní změna struktury brigády pak reagovala na stažení sovětských vojsk z Rakouska. V červnu tohoto roku bylo díky tomu rozbito od počátků brigády platné schéma čtyř pohraničních praporů. Od poloviny roku 1955 tedy českobudějovická brigáda disponuje 65 f. 2357, k. 37, Dislokační změny u jednotek PS – návrh. Ze dne 16. prosince 1952. 66 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1954. 67 Vaněk, P.: Střežení státní hranice Pohraniční stráží v letech 1951-1955. (rkp. disertační práce ulož. na ÚK FF MU v Brně), Brno 2005, s. 88-92.
28
počtem pěti praporů při zachování počtu 26 rot z minulého roku. Tab. 11 Sestava rot 30. června 1955 – 31. prosince 1961 Prapor I.
Roty
Přední 1. Koranda
Výtoň
2.
3. Spáleniště 4.
Reiterschlag
II. Kaplice
7.
Mnichovice
Dolní 8. Kamenné 9. Cetviny
Dvořiště III.
Nové 13. Žofín
5. Mlýnce
10.
Český
Heršlák
Dolní 11. Ulrychov 12. Pohoří
Přibrání 14. Šejby
15.
Nové 16. Fišerovy 17.
Hrady
Hrady
IV. Suchdol 19. Kunžach 20.
21. Kóta 510 22. Hájnice
n. Lužnicí
Tokániště
V.
24. Artoleč
Nová 23. Peršlák
6.
Chalupy
České 18.
Velenice
Krabonoš
25. Romava 26. Pernárec
Bystřice Dne 10. června 1955 pak byla v 19. hodin bývalá 1. rota Kyselov přičleněna k 10. brigádě Volary.68 Nově vzniklá 11. rota Ulrichovo pak byla dočasně posílena dvěma zkušenými veliteli hlídek od 10. a 12. roty na dobu 10 dnů. Ti byli vystřídáni dvěma členy hlídek, kteří byli převeleni k 10. a 12. rotě. Stejné posily se pak dostalo ještě 19. rotě Kunšach. U nově vzniklých útvarů, tedy 11. a 19. roty a III. praporu pak došlo 8. června ke slavnostnímu zahájení činnosti za přítomnosti všech hlavních funkcionářů praporu.69 Další výraznou změnou v průběhu let pak byla až dostavba vodního díla Lipno v roce 1959, díky čemuž se stala bezpředmětná ochrana hranic přibližně v prostoru celého prvního praporu a tento se pak stává školním praporem.
3.2. Vývoj názvu Dne 1. ledna 1951 se z původního praporu PS České Budějovice stává 2. pohraniční oddíl České Budějovice. Toto číslo určuje jeho pořadí směrem na východ. Prvním oddílem byl karlovarský, 2. budějovický, 3. znojemský a 4. bratislavský. Je mu změněno krycí číslo z 8196 na číslo nového útvaru 5343, což má kořeny původním zařazení jednotek PS v SNB. Ještě v zimě roku 1951 dochází ke změně názvu rozkazem ministra národní bezpečnosti č. 9. z 19. března t. r. na 15. pohraniční oddíl MNB České Budějovice. Toto číselné označení se doposud nepodařilo spolehlivě 68 f. 2354, k.33, inv. j. 142, Protokol o předání 1. roty Kyselov 3. praporu 10. volarské brigádě. 69 f. 2348, k. 8, OS 55, Reorganizace jednotek 15. BPS. – provedení, s. 2. 29
vysvětlit. Může jít o záměrně nelogické číslování z důvodů konspirativních, či o označení mající jistou, dosud neodhalenou vnitřní logiku. V lednu 1952 ze záznamů mizí označení oddíl a začíná se objevovat označení brigáda. Tuto změnu názvu pak zaváděl tajný rozkaz MNB č. 7/1952 od Nového roku 1952. Vládním nařízením č. 77/1953 Sb. z 11. září 1953 o nové organizaci ministerstev a ústředních orgánů státní správy došlo ke sloučením ministerstva národní bezpečnosti a ministerstva vnitra pod ministerstvo vnitra.70 V názvu brigády se tato skutečnost odrazila pouze malou změnou dvou písmen. Začíná se tedy užívat název 15. pohraniční brigáda MV České Budějovice. V záhlaví denních rozkazů se pak tyto změny projevily takto: Obyčejný denní rozkaz č. 22 ze 7. srpna 1951 má poprvé podtitul „velitelství 15. českobudějovického pohraničního oddílu MNB“, přičemž rozkaz č.21 z 25 července téhož roku ještě stále užívá označení „velitelství 2. oddílu“, přestože změna názvu proběhla již v březnu. Přechod na označení za brigádu pak proběhl mnohem lépe, neboť již rozkaz č. 5. z 21. ledna roku 1952 má již v názvu „velitele 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB“. Změnu názvu nadřízeného ministerstva reflektuje až obyčejný denní rozkaz č. 144 z 10. října 1953, který má podtitul „15. českobudějovické pohraniční brigády MV“. Přesto se však občas starý název ministerstva objevuje až do konce října (rozkazy č. 153, 154), popřípadě ve formě překlepů (č. 145, 147).71
3.3. Velitelé českobudějovické pohraniční brigády Ve sledovaném období se na postu velitele brigády vystřídaly tři osoby. Nejdéle funkci velitele brigády zastával Karel Průša, který v jejím čele stál od jejích počátků v roce 1951 až do 12. října 1954.72 Za tyto bezmála čtyři roky povýšil z hodnosti poručíka až na hodnost majora. Ve funkci velitele brigády jej vystřídal major Ilja Marcij, který přesně za rok tři dny předal svou funkci majoru Jindřichu Rubášovi.73 Při předání funkce velitele brigády byly přebírajícímu předány rozkazy velitele PS k řízení a výkonu služby, výsledky prověrek o stavu celé brigády, její agendy i všech pododdělení a nakonec došlo k překontrolování a slavnostnímu předání bojové zástavy brigády. 1951 – por. Karel Průša, do konce roku získal hodnost nadporučíka 1952 – npor. Karel Průša, do konce roku získal hodnost kapitána 1953 – kpt. Karel Průša, do konce roku získal hodnost majora 70 Frolík, Jan, s. 387.; Dále pak např. Kvapilová, I.: Organizační vývoj SNB v 50. letech se zaměřením na jeho veřejnobezpečnostní složku. In: Sborník Archivu ministerstva vnitra 2, 2004, 9-73, s. 32. 71 f. 2348, k. 15. 72 2348, k. 8, OS 1854, Zpráva o předání zdejší brigády – předložení. 18. října 1954. 73 2348, k. 8, OS 1855, Zpráva o předání funkce velitele brigády. 18. října 1955.
30
1954 – od 12. října mjr. Ilja Marcij 1955 – od 15. října mjr. Jindřich Rubáš74
3.3.1.Karel Průša75 Narozen v roce 1926 v obci Předboj (obec se nachází severně od Prahy, přibližně mezi Odolenou Vodou a Kostelcem nad Labem). Po vyučení truhlářem vstoupil v srpnu 1945, po pouze měsíčním zaměstnání jako truhlář, do služeb ministerstva vnitra k Pohotovostnímu pluku 1 Národní bezpečnosti, u kterého sloužil v Praze, Aši, Neubergu, Chebu a nakonec opět v Praze, nyní již v hodnosti strážmistra. V listopadu 1949 nastoupil do Vojenské akademie v Lipníku nad Bečvou a po jejím dokončení byl 18. července 1950 přiřazen k PS-útvaru 8196 České Budějovice v hodnosti poručíka. Zastával zde funkci pobočníka, později velitele praporu a na konec se stal velitelem českobudějovického oddílu, později brigády. Opuštění této funkce bylo v souvislosti s doplněním odborného vzdělání,76 takže po odchodu od českobudějovické brigády absolvoval v roce 1955 vyšší školu důstojníků pěchoty v Bruntále, kterou ukončil s vyhovujícím výsledkem pro funkci velitelů pluku.77 Následně byl zařazen jako náčelník štábu k 11. bratislavské brigádě. Zde působil až do 1. dubna 1958, kdy byl na vlastní žádost přemístěn ke Krajské správě MV Bratislava. Od července 1962 pak působil v I. správě MV na různých pozicích až do své smrti v roce 1969. Dne 27. dubna 1970 byla pplk. Karlu Průšovi propůjčena in memoriam medaile Za upevňování přátelství ve zbrani 1. stupně. Ke dni 1. září 1951 byl por. Karel Průša (v této hodnosti od 1. srpna 1950) povýšen do hodnosti nadporučíka. 21. prosince 1952 pak získal hodnost kapitána. V roce 1953 byl 1. května povýšen na štábního kapitána a 1. července na majora. Roku 1956 mu byla, k 1. červenci, udělena hodnost podplukovníka. Roku 1953 mu byla udělena pochvala úsilí v budování PS. V roce 1955 pak byl odměněn presidentem republiky medailí „Za službu vlasti“, přičemž ve stejném roce mu byla 1. srpna Čestným soudem HS PS Praha udělena domluva za to, že ve funkci velitele českobudějovické brigády zneužíval služební vozidla a dovoloval to i dalším osobám, dále že se málo staral o chod týlové služby a dovoloval rozkrádání majetku, čímž ohrozil čest a vážnost důstojnické hodnosti78. 74 Srov. Vaněk, P.: Brigády Pohraniční stráže po 21. srpnu 1968. In: SbABS 6/2008, s. 187. uvádí, že Jindřich Rubáš stál v čele 15. brigády až od 15. 4. 1956. Tento rozpor lze vysvětlit rozdílným datem předání funkce velitele brigády a oficiálním jmenováním do této funkce, popřípadě i chybou v datu uvedeném v pramenu, ze kterého P. Vaněk čerpal. 75 personální spis č. 519/26 76 s. 85 personálního spisu, Zhodnocení. 77 s. 91 personálního spisu, Výkaz o prospěchu.
78 s. 73 personálního spisu, Rozsudek. 31
3.3.2.Ilja Marcij79 Narozen v roce 1921. Původem pocházel z Haňkovic, okr. Svalava na Podkarpatské Rusi. Od roku 1938 se, po neúspěšném studiu na reálném gymnáziu v Mukačevě, věnoval profesi lesního dělníka. V roce 1940 uprchl spolu s bratrem do Sovětského svazu a po dva roky se živil stejným způsobem v archangelské oblasti. Od počátku do půlky roku 1943 působil jako úderník na poddůstojnické škole při 1. československém polním praporu v SSSR v Buzuluku. V postupně vznikajícím 1. československém armádním sboru v SSSR pak působil velitele družstva, velitele čety, na přelomu let 1944 a 1945 absolvoval kurs osvětových důstojníků. Do 28. března 1945 působil na postu velitele ženijní roty. V rámci Svobodovy východní armády se dostal do Československa, kde do 31. srpna 1945 pracoval v obranném zpravodajství (OBZ) v rámci 4. československé brigády v SSSR. Do 15. října roku 1950 pak prošel aplikační školou, kurzem velitelů týlového zajištění (TZ) a kurzem velitelů rot na vojenské škole v Milovicích a stál na postech velitele rot, čet a čety TZ 4. československé brigády v SSSR, 46. speciálního praporu (SP) Sokolov, 28. SP Praha, 27. SP Uherské Hradiště a 46. SP Aš (zde mezi 23. prosincem 1949 a 6. březnem 1950 jako velitel roty TZ)80. 15. října pak Ilja Marcij nastoupil jako velitel záložního praporu 5. brigády PS Cheb. 9. června 1951 pak v této funkci končí a do 22. října téhož roku zastává funkci velitele 5. chebské brigády PS.81 Velitelskou funkci pak opouští v souvislosti s průjezdem tzv. vlaku svobody 11. září 1951.82 Poté se stává posluchačem na vojenské akademii Klementa Gottwalda, kterou absolvuje v roce 1954. 83 Po předání funkce velitele českobudějovické brigády Jindřichu Rubášovi pak zůstává do 30. září 1956 na pozici náčelníka štábu brigády. Poté působí jako starší učitel taktické přípravy na olomouckém vojenském učilišti. 2. října 1961 se opět vrací do Českých Budějovic a zastává funkci pomocníka náčelníka operačního oddělení 15. motostřelecké divize České Budějovice. 5. srpna 1963 je přeřazen do funkce staršího učitele u pobočky vojenské katedry Vysoké školy zemědělské Praha v Českých Budějovicích, kde setrvává až do konce října roku 1969. Po dvouměsíční odmlce zde pak působí ve stejné funkci na fakultě provozně-ekonomické a pedagogické. Jeho vojenská kariéra pak končí 31. srpna 1971, kdy je v hodnosti podplukovníka propuštěn ze služebního poměru 79 personální spis č. 3211/21; poznámka mezi OEK; OS Ilji Marcije uložený ve VÚA Olomouc. 80OS Ilji Marcije uložený ve VÚA Olomouc, s. 8. 81Pavel Vaněk uvádí ukončení jeho působení na postu velitele chebské brigády o dva dny dříve, ted již 20. října 1951.SbAMV 3/2005, s.297. 82 Tato událost viz např. Jiřík, Václav: Vlak svobody. Kniha reportáží z moderních dějin. Cheb 1999.; Ruml, Karel: Z deníku vlaku svobody. Brno 2001.; rozbor počtu uprchlíků podává Vaněk, s. 125-128. 83 Krátká poznámka uložená mezi OEK v ABS Kanice; OS Ilji Marcije uložený ve VÚA Olomouc, s. 8.
32
a přeložen do zálohy.84 Přehled hodnostního postupu Ilji Marcije: Podporučík 16. prosince 1944 Poručík 15. června 1945 Nadporučík 1. prosince 1946 Kapitán 1. října 1949 Major 1. března 1954 Podplukovník 1. července 195985
3.3.3.Jindřich Rubáš86 Narodil se roku 1920 v Terezíně. Odmaturoval na vojenském gymnáziu v České Třebové a na podzim roku 1945 nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích. V letech 1949-1950 pobýval studijně na Vojenskopedagogickém institutu v Sovětském svazu. V následujícím roce pak vyučoval taktiku na vojenských akademiích v Praze a v Lipníku nad Bečvou a velel pěším praporů v Žilině a v Hlučíně. V letech 1951-1952 stál na postu náčelníka vševojskové skupiny. 24. listopadu 1952 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. V tomto roce též velel škole funkcionářů Vnitřní stráže v Olomouci. Od 17. října 1952 do roku 1955 byl též náčelníkem Vojenskopolitického učiliště PS a VS Julia Fučíka v Kolodějích. Hodnost majora získal 1. 5. 1953. Na informace o jeho dalších profesních změnách a kariérním postupu jsou dochované prameny dosti skoupé. Personální spis Jindřicha Rubáše obsahuje hlavně materiály vyšetřovacího rázu ohledně jeho rodinných příslušníků (hlavně jsou zde rozebírány údajné sympatie Rubášova otce k Národní obci fašistické) a osobní evidenční karta končí záznamem z roku 1966, kdy je Jindřich Rubáš stále na postu velitele 15. českobudějovické brigády.
84 OS Ilji Marcije uložený ve VÚA Olomouc, s. 9. 85 OS Ilji Marcije uložený ve VÚA Olomouc, s. 1. 86 Personální spis č. 4335/20, OEK Jindřicha Rubáše. 33
Obr. 1. Velitelé brigády
Průša Karel
Rubáš Jindřich
34
4. Ženijnětechnická zařízení sloužící o ochraně státní hranice Počátky zavádění ženijnětechnických zařízení k ostraze státní hranice (ŽTZ) souvisí s ustavením tzv. nové sestavy PS v roce 1951. Díky změně celé koncepce ostrahy státní hranice Pohraniční stráž přešla z pochůzkového střežení SH na statičtější způsob. Tomu napomáhalo i zavedení ŽTZ. Jejich funkcí bylo nejen znemožnění tzv. narušitelům vstupu do republiky, ale i její opuštění. Podle Řádu pohraniční služby87 ŽTZ sama o sobě nemají sloužit ku zajištění, nýbrž pouze k zesílení ochrany státní hranice. Jejich cílem je tzv. narušitele zjistit a zpomalit jeho postup. Proto musí být vždy spojena s živou silou. Jedná se tedy o prostředky pomáhající zlepšit pohraničníkům podmínky pro střežení. Některé úpravy ŽTZ, hlavně pak tzv. zpevňování drátěného zátarasu minováním či jeho elektrifikací, v konečném důsledku získaly potenciál „narušitele“ nejen zjistit a zpomalit, ale dokonce i způsobit jeho smrt, a tak jej i definitivně zastavit v jeho postupu. V materiálech z provenience Pohraniční stráže se setkáváme s termíny ženijnětechnické zabezpečení (ŽTZ) a ženijnětechnické opatření (ŽTO) k zabezpečení státní hranice. Všechny brigády vesměs využívaly stejných či podobných druhů ŽTZ, avšak jejich konkrétní podoba se brigádu od brigády lišila. Bylo totiž nutno přizpůsobit jejich podobu místním podmínkám, a tak docházelo i k rozdílům v konkrétních zařízeních i v rámci jedné brigády. Dalším rozdílem pak byl jejich výskyt u útvarů strážících hranici na tzv. hlavním směru, tedy s NSR, nebo na tzv. vedlejším směru, čím byla myšlena hranice s Rakouskem. Samo označení hlavní či vedlejší směr napovídá, že primárně byla ŽTZ budována na hranici s NSR a díky jejich dřívějšímu zbudování pak mohla také dříve přikročit k jejich změnám vyžádaným na základě zkušeností s jejich používáním. Jednotky na západoněmecké hranici pak nejenže byly více dotovány mužstvem, ale také střežily kratší úseky státních hranic, takže je jasné, že budování ŽTZ na hranici např. s Rakouskem bylo mnohem náročnější. Řád pohraniční služby udává tyto ŽTZ:88 •
Kontrolní: sněhové pásy, kontrolní pásy, průseky
•
ŽTZ vydávající signály: optické, akustické
•
Drátěné překážky vysoké a klopýtné
•
Tzv. liščí díry
•
Pozorovatelny
87 f. 2357, k. 37, Řád pohraniční služby I. díl – zpracování. 88 f. 2357, k. 37, Řád pohraniční služby I. díl – zpracování, hlava II, odst. 6. 35
•
Posedy
•
Zemní pozorovací body
•
Zavodnění a zabahnění
•
Miny V zásadě by tedy ŽTZ mohla být rozdělena do dvou kategorií, a to na ženijní, jejichž
podstatou byla změna okolní krajiny, kam by se daly zařadit lesní průseky a kontrolní orný a sněžný pás a ŽTZ technického rázu, kam by patřila nástražná osvěcovadla, drátěný zátaras, nástražná klopýtadla, elektrifikace DZ (tzv. zpevňování DZ elektrifikací), miny (tzv. zpevňování DZ minováním), pozorovatelny a strážné věže a zabezpečení hraničních silničních a železničních přejezdů. Jak již bylo řečeno, počátek budování ŽTZ byl na rakouské hranici oproti hranici západoněměcké zpožděn. U 5. chebské brigády bylo se stavbou ŽTZ započato již na konci roku 1951, přičemž k ní byly na dobu přibližně dvou měsíců odveleny ženijní jednotky z celé sestavy PS89. Tento fakt dobře ilustruje jak kampaňovitost jejich zřizování, tak i jejich celkovou náročnost a obrovské zatížení jednotek Pohraniční stráže. Nicméně ŽTZ měla i nemalý hospodářský dopad. Při jejich budování docházelo k velkému úbytku dřeva, které pak nemohlo být efektivně hospodářsky využito. Docházelo také k poškození stromů, ztrátě celistvosti lesních porostů což mělo za následek polomy, odčerpávání elektrické energie pro provoz elektrifikovaného drátěného zátarasu a v neposlední řadě též ke zmenšení hospodářsky využitelné plochy státu. V následujících odstavcích pojednáme o jednotlivých druzích ženijnětechnických zařízení, které se vyskytovaly v úseku českobudějovické brigády. Kromě jejich popisu se pokusíme i o nastínění jejich vývoje v námi sledovaném období.
4.1. Drátěný zátaras Patrně nejznámějším ženijnětechnickým zařízením umístěným na státní hranici se stal drátěný zátaras (DZ). V symbolické rovině se stal synonymem pro tzv. železnou oponu, která ztělesňovala poválečné rozdělení světa a neproniknutelnou uzavřenost bloku socialistických států. Ve sledovaném období byl patrně nejfrekventovanější, a to i v úsecích ostatních birgád, 89 Vaněk, P.: K vývoji ženijnětechnického zabezpečení státní hranice v letech 1951-1955. In: Sborník Archivu ministerstva vnitra 2, 2004, 183-230, 223.
36
trojstěnný drátěný zátaras. Standardně se jednalo o překážku širokou tři metry, jejíž jeden díl, či pole měl tutéž šíři. Prostor pro její umístění musel být urovnán (často s pomocí traktorů), zbaven pařezů, pokud byl v prostoru pro jeho umístění nejprve vykácen porost dřevin, balvanů i větších terénních nerovností. Krajní stěny byly budovány z 220 cm dlouhých kůlů o průměru 12-14 cm, a střední stěna z kůlů dlouhých 280 cm v průměru o dva centimetry širší než u předcházejících stěn. Aby bylo dosaženo vyšší trvanlivosti stavby, byly kůly odkůrovány a před zasazením do země (kůly krajních stěn se zatloukaly a pro střední stěnu byly jámy do země buď kopány nebo vyvrtávány) na spodní straně opáleny a jejich nadzemská část byla natírána impregnační vrstvou. Výška zapuštěných kůlů pak měla dosahovat 160 cm u krajních stěn a 220 cm u stěny prostřední. Stěny pak byly následně stabilizovány šikmými ostnatými dráty přibitými k zemi 60 cm dlouhou kulatinou. Jednotlivá pole zátarasu vypadala takto. Na střední stěně bylo nataženo osm vodorovných drátů a sedm svislých. Na vrcholu kůlů střední stěny pak byl postupem doby umístěn další vodorovný drát na tzv. téčku, tedy na příčně umístěné lati. Krajní stěny pak byly tvořeny sedmi vodorovnými dráty, dvěma napnutými do kříže a jedním kotevním drátem, který se umísťoval dovnitř zátarasu směrem ke střední stěně. Tím také zabraňoval možnosti volného pohybu uvnitř DZ. Tuto funkci pak také plnily dráty napjaté šikmo mezi kůly sousedních stěn začínající vždy u paty jednoho z kůlů. Netřeba jistě připomínat, že všechny dráty užité v DZ byly ostnaté.90 Vlastní zátaras přímo nekopíroval průběh státní hranice, ale byl budován 300-1000 m od ní, s možnými odchylkami na obě strany v závislosti na místních podmínkách. 91 Tato skutečnost pak byla příčinou zadržení mnoha občanů Rakouska, kteří se domnívali, že hranici tvoří až DZ. Jeho umístění ve vnitrozemí však mělo svou logiku. Zátaras totiž nesloužil pouze k zabránění průniku do vnitra Československa, ale měl zpomalit či zastavit i postup v opačném směru, takže právě díky jeho vzdálenosti od státní hranice měly jednotky Pohraniční stráže možnost pronásledování a zadržení zjištěného „narušitele“. První průzkumy terénu poblíž státní hranice probíhaly již od počátku roku 1951. Jejich účelem bylo, kromě seznámení se s úseky hranice nových útvarů a zjištění délky spravované části hranice i zkoumání příhraničních oblastí s ohledem na možnosti budoucího umístění ženijnětechnických zařízení. Na podkladě těchto průzkumů pak vznikaly i první útvarové plány a mapy.92 Vlastní stavba zátarasu pak započala vytvořením nové ženijní jednotky v březnu 1952, která od dubna začala pracovat na DZ v úseku IV. praporu Nová Bystřice. Její měsíční výkon byl 90 f. PS, k. 108, inv. j. 226, DZ; f. 2357, k. 22, Směrnice pro stavbu drátěných zátarasů – vydání. 91 f. PS, k. 108, inv. j. 226, DZ. 92 f. 2348, k. 8, OS 51, vyhodnocení výkonu služby, hlášení – 2. dubna 1951. 37
přibližně 4 km za měsíc.93 Celoroční výkaz činnosti za rok 1952 však uvádí, že stavba začala pořádně až v červnu po návratu ženijní roty ze soustředění. Na stavbě se pak podílelo v průměru 60 příslušníků ženijní jednotky, kteří do 15. února 1953 vybudovali 135 000 m DZ. Je konstatováno, že takto vysokého čísla bylo dosaženo jen díky dobré organizaci, údernickému nasazení příslušníků ženijní roty, kteří plnili plán na 130-150%, nedělním brigádám vojáků94 a dobře zvládnutou akcí Hranice, kdy byly zatlučeny kůly ve zbývajícím úseku a položen drát v délce 45 000 m. Díky všemu tomuto nasazení byl původní plán překročen o 16 000 m překážek.95 Postup stavby byl takový, že nejdříve byl zátaras stavěn na místech s největší hustotou pokusů o přechod státní hranice a následně na ostatních úsecích. V říjnu je hlášeno provedení stavby DZ u III. a IV. praporu a zatlučení kůlů u prvních dvou praporů.96 Počátky výstavby drátěného zátarasu ukazují na zajímavou skutečnost. U chebské brigády s nimi bylo, patrně pro obrovskou vytíženost chebského úseku, započato již na konci roku 1951. 97 Na stavbu byly dočasně odveleny ženijní jednotky z celé sestavy PS a zátaras byl vystavěn naráz za krátký časový úsek. U znojemské brigády pak začíná jeho budování v únoru 1952 opět za široké účasti ženijních jednotek z cizích brigád.98 Z uvedeného vyplývá, že jestliže v případě českobudějovické brigády dochází k jeho výstavbě pořádně až v červnu, pak je možno vyvozovat, že úsek zdejší brigády nejenže ležel na tzv. vedlejším směru, tedy na hranici s Rakouskem, ale navíc byl i v rámci této hranice méně důležitý, a tedy i méně dotován jak materiálně, tak i živou silou. Jak dále ukáže rozbor zadržených osob, znojemská hranice (o chebské ani nemluvě) byla opravdu o hodně více „živějším“ úsekem. Původní zátaras z roku 1952 nebyl elektrifikován. V materiálech českobudějovické brigády je však pro tento rok již dochována zmínka o tom, že přesto docházelo k jeho postupnému zlepšování. Takovým zlepšením byla například jeho telefonizace. Ta spočívala v připevnění skrytých zásuvek pro telefonní spojení po 250-300 m, na důležitých úsecích po 100 metrech, takže hlídky měly možnost ihned po kontrole úseku DZ zavolat výsledek veliteli roty. Spojení bylo možné až k veliteli brigády. Toto vylepšení bylo do poloviny února roku 1953 provedeno na 23 000
93 f. 2357, k. 25, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc duben 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc duben 1952 – předložení.(15. brigáda); f. 2357, k. 25, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc květen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc květen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 94 K postavení neděle a starých církevních svátků v době komunistického režimu u nás viz. Demel, Z.: Neděle a totalita. In: Fiala, P.-Hanuš, J.: (eds.) Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Brno 2001, s. 97-119. 95 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 96 f. 2357, k. 27, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc říjen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc říjen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 97 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 79, 80. 98 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 100, 101.
38
m DZ.99 V případě, že byl již konkrétní úsek zátarasu elektrifikován, byl pak rozdělen do dvou a více částí, čímž je docíleno snadnější orientace, ve kterém úseku došlo k pokusu o překonání DZ. Při detekci pokusu o překonání DZ je na strážnici rozsvícena žárovka označující příslušný úsek DZ a na rotě je vyhlášen zvukový poplach.100 V roce 1953 došlo k dokončení stavby zátarasu (celková délka činila 174 000 m) a postupně docházelo k jeho vylepšování. To se týkalo hlavně jeho elektrifikace, o které bude ještě dále pojednáno. Nicméně pracovalo se i na poplašném zařízení reagujícím na prostříhání střední stěny zátarasu, jejímuž přelezení bránil nově zavedený horní vodič proudu. Drátěný zátaras rozhodně nebyl jednolitým nepřerušeným tělesem. Vzhledem k tomu, že pohraničníci měli hlídky umístěny mezi ním a státní hranicí a že zde pro všechny hlídky byla možnost zadržení „narušitele“ až za zátarasem, byly v jeho délce budovány úseky umožňující hlídkám projití na druhou stranu. Nejprve byla tato místa zatarasena přemístitelnými překážkami, např. rozsocháči, následně pak bylo přistoupeno k budování vrat. 101 Další možností pro hlídky pak také byly podkopy opatřené trojicí vrat, budované v úseku českobudějovické brigády od roku 1954.102 Postupné změny zátarasu reagovaly na dosavadní zkušenosti pohraničníků. Často k nim docházelo po poškození DZ např. vlivem nepřízně počasí, při jarních opravách či následkem výbuchu min.
4.1.1.Tzv. zpevnění DZ elektrifikací Patrně nejznámějším „zpevněním“ DZ byla jeho elektrifikace. Jednalo se natažení postupně stoupajícího počtu vodorovných vodičů umístěných směrem do vnitrozemí ve střední stěně zátarasu a šlo o výrazné zkomplikování jeho překonání a byl to také důvod úmrtí celkem 95 osob103 na státních hranicích.104 V materiálech Pohraniční stráže se setkáváme s označením elektrifikovaný drátěný zátaras, tedy EDZ či se zkratkou EZOH, která měla význam elektrického zařízení k ochraně hranic. 99 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 100 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 101 f. 2357, k. 27, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc listopad 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc listopad 1952 – předložení. (15. Brigáda). 102 f. 2348, k. 8, DS 1954, Vyhodnocení činnosti 15. pohraniční brigády za r. 1954 – předložení. 103 Pulec, M.: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích. 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 13, Praha 2006, s. 173. 104 Nejvíce úmrtí tzv. narušitelů bylo způsobeno střelbou pohraničníků. V letech 1948-1989 bylo zastřeleno 143 osob. Proud v drátěném zátarasu pak byl druhou nejčastější příčinou úmrtí. Pulec, s. 173.
39
S elektrifikací zátarasu bylo u 15. brigády započato v prosinci 1952 na tzv. jugoslávském kanále u roty Peršlák.105 Ve vyhodnocení roku 1952 je pak uvedeno, že 23 300 m zátarasu bylo elektrifikováno do 15. února 1953 a v plánu bylo kompletní zavedení elektrického proudu do celého DZ.106 Sloupovníky si českobudějovická brigáda vyráběla sama z nakoupeného železa (100 Kg za 52 Kčs), čímž se podařilo ušetřit 1 227 800 Kčs, o které by byly zvýšeny náklady při koupi nových sloupovníků (15 Kčs za kus). Výrazně také bylo ušetřeno při pořizování transformátorů. Bylo zakoupeno 16 starších třífázových transformátorů, které pak byly v dílnách spojovací čety rozebrány a upraveny tak, že ze dvou transformátorů byly následně složeny tři „nové“. Koupě 16 transformátorů, 24 rozvodných desek pro ovládání vysokého napětí a signálního zařízení v DZ stála celkem 72 000 Kčs (48 000 + 24 000 Kčs), přičemž koupě 24 nových transformátorů by přišla na 600 000 Kčs. Přestože zařízení pro elektrifikaci DZ bylo „z druhé ruky“ či vyrobeno svépomocí, fungovalo překvapivě dobře.107 Práce na elektrifikaci zátarasu pokračovaly asi do poloviny roku 1953. V průběhu července pak došlo k přezkoušení funkčnosti a bezpečnosti elektrifikovaných zátarasů přibližně u dvou třetin rot (1., 5., 6., 7.-10, 14.-17., 19.-22.108) komisí ve které byli zastoupeni důstojníci brigády, kontrolovaného praporu i roty.109 Do konce léta pak proběhla kontrola i u zbylých rot. 110 Jedinou výjimkou byla 20. rota, u které byl DZ pouze telefonizován, ale už ne elektrifikován, protože velitelství roty bylo umístěno v provizorním objektu v barákovém táboře YMCA111 bez napojení na elektrickou přípojku.112 Novým opatření proti přelezení DZ pak bylo v průběhu roku 1953 natažení pátého vodiče na „téčku“ střední stěny DZ. Zlepšení se dočkala i vrata v DZ, která byla nově opatřena stykači a proud byl veden podzemním kabelem takže nebylo potřeba vypínat proud v celém úseku kvůli otevření vrat. Dále se pracovalo na poplašném zařízení reagujícím na prostříhání střední stěny zátarasu, jejímuž přelezení brání nově zavedený horní vodič proudu. Vyhodnocení činnosti českobudějovické brigády za rok 1954 uvádí, že v jejím úseku je zbudován čtyřstěnný zátaras.113 Toto překvapivé zjištění však nebylo možno nijak ověřit. Směrnice pro stavbu drátěných zátarasů ze srpna 1954 již sice definuje devět druhů DZ, které jsou rozlišovány podle konstrukční náročnosti a vhodnosti jejich umístění ve složitějších terénech a 105 f. 2357, k. 27, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc prosinec 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc prosinec 1952 – předložení.(15. Brigáda). 106 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 107 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 108 f. 2357, k. 22, Vyhodnocení komisionelního přezkoušení EZOH – předložení. 109 f. 2357, k. 22, Komisionelní přezkoušení EZOH – vyhodnocení. 110 f. 2357, k. 22, Zaslání protokolů o předání el. DZ. 111 f. 2348, k. 8, OS 1953, Zpráva, s. 4. 112 f. 2348, k. 8, OS 1953, Zpráva, s. 2. 113 f. 2348, k. 8, DS 1954, Vyhodnocení činnosti 15. pohraniční brigády za r. 1954 – předložení.
40
najdou se mezi nimi jak zátarasy neelektrifikované, tak i typy, v nichž je proud veden šesti až devíti vodiči, tak se v žádném ze zaznamenaných typů nevyskytuje více než tři stěny. Ani v materiálech z provenience 15. českobudějovické brigády nebyl nalezen žádný nákres, který by zobrazoval zátaras se čtyřmi stěnami (např. nákresy pohraničních operací, či protokoly o odminování úseku DZ.)114 Může se tedy jednat buď o nějaký druh jednoduché stěny např. bránící zvěři v přístupu k DZ (častá úmrtí zvířat v DZ zmiňují prakticky všichni, kdo u PS sloužili, i materiály vlastní Pohraniční stráže), nebo jde o překlep či chybu při tvorbě tohoto materiálu. Vybudováním zátarasu však práce na něm rozhodně neskončily. Jeho údržba byla naopak dosti náročná, což pak často vedlo k tomu, že neudržovaný zátaras ztrácel na své původní funkčnosti. Díky používání výbušnin v jeho blízkosti (miny, odstřelování pařezů), byly často nutné výměny celých poškozených sloupů. Velkým problémem také byla tráva rostoucí uvnitř EDZ. Ta pak způsobovala zkraty spodních vodičů proudu, takže veliteli bylo občas přikročeno k tomu, že v nich byl proud vypnut. Povětrnostní podmínky, zimní závěje, či živelné pohromy pak také ubíraly zátarasu na životnosti. Problematické také bylo už samo dodávání proudu do jeho vodičů. Původně bylo počítáno, že odběr proudu do EDZ je minimální a narůstá jen při způsobeném zkratu. U jedné roty byl jeho odběr vyčíslen asi na 1,5 kWh denně a cenu asi 6 Kčs, u celé PS pak asi 486000 Kčs ročně.115 Nicméně v dalších pramenech se setkáváme již s poznámkami, že neustálý odběr proudu v dlouhých úsecích DZ je dosti finančně náročný.116 Navíc i dodávky proudu byly postiženy vypínáním ze strany rozvodných závodů. Vypadá to, že ani několikerá jednání nebyla pro PS úspěšná a ta se musela smířit s vypínáním proudu ve špičkách (ráno a večer). Ze strany energetiků bylo argumentováno, že vypínání proudu je centrálně řízeno z pražského dispečinku a o změně vypínacího plánu může rozhodnout pouze ministerstvo paliv a energetiky.117 Elektrifikovaný drátěný zátaras, kromě toho, že byl velkou překážkou pro „narušitele“, pro pohraniční útvary také neznamenal jen zjednodušení při ostraze hranic. Byl také častým zdrojem úrazů, občas i úmrtí a jiných nežádoucích událostí. Například roku 1954 byl příčinou těchto mimořádných událostí: •
Dne 29. března 1954 vypukl v úseku 9. roty Kamenná požár způsobený zkratem v DZ. Oheň se rozšířil do prostoru Dolní Tichá, kde vyhořely asi 2 km2 luk a 2 opuštěná stavení. Požár byl lokalizován 20 příslušníky 9. roty a po uhašení byly ještě ponechány hlídky u doutnajících stavení. Škoda nebyla, dle vyčíslení štábem brigády, způsobena žádná.118
114 f. 2357, k. 80, Záznamy o minových polích 15. brigády. 115 f. 2357, k. 22, Elektrifikace trojstěnného drátěného zátarasu. 116 f. 2357, k. 22, Používání elektrického proudu v DZ. 117 f. 2357, k. 22, Elektrifikace DZ, závady v dodávce proudu – zápis o jednání. 118 f. 2357, k. 58, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc březen 1954, Doplňková zpráva k výkazu činnosti a výkonu služby k ochraně st.hranice za měsíc březen 1954 – předložení.(15. brigáda), s. 6.
41
•
Dne 10. května 1954 v19:25 u 3. roty Reiterschlag byl zabit elektrickým proudem DZ vojín základní vojenské služby Jarý Václav. K této nehodě došlo při akci namířené na zadržení narušitele.119
•
Dne 29. června 1954 byl v úseku roty Kamenná usmrcen proudem DZ služební pes Alma, e.č. 690 poté, co utekl ze svého kotce na rotě.120 Na závěr ještě uvedeme drobnou zmínku, která se objevila ve zprávě o činnosti 15. brigády
za rok 1952: Na každé rotě byl, kromě běžného drátěného zátarasu, vystavěn ještě cvičný zátaras v délce 10-15 m k nacvičování zadržení „narušitele“ v DZ.121
4.1.2.Drátěný zátaras na vodních tocích Tato varianta běžného drátěného zátarasu byla vybudována na vodních tocích přetínajících státní hranici. Toky s dostatečnou hloubkou byly přehrazeny plovoucím zátarasem (jakási mříž na plovácích ukotvená na obou březích) a pod hladinou pak byly umístěny piloty opatřené železnými bodci. V případě toků s nižší hladinou byl vybudován pouze plovoucí zátaras. V obou případech pak bylo ještě, směrem do vnitrozemí, umístěno zařízení na zachycení plovoucích předmětů sestávající z šikmých pilotů a sítě. Tato síť měla tvar koryta se zařízením na vybírání zachycených předmětů.122 V materiálech českobudějovické brigády je též konstatováno, že zátarasem došlo v roce 1952 i k přehrazení vodních ploch, jako byl například rybník Blanka v úseku roty Peršlák.123
4.1.3.Minování Dalším tzv. zpevněním drátěného zátarasu bylo položení minových polí mezi jeho stěnami směrem ke státní hranici. V úseku 15. českobudějovické brigády nebylo doloženo používání samostatných minových polí, byla tedy kladena výhradně dovnitř DZ. Výhodou jižní hranice bylo to, že mohla využívat zkušeností s užíváním ŽTZ na západním úseku, kde vznikala, kvůli silnějšímu náporu tzv. narušitelů, mnohem dříve. Problémy počátků minování v úseku chebské brigády shrnul Pavel Vaněk.124 Zajímavostí je jistě to, že za celé období let 1948-1989 Martin Pulec 119 f. 2357, k. 58, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc květen 1954, Doplňková zpráva k výkazu činnosti a výkonu služby k ochraně st.hranice za měsíc květen 1954 – předložení.(15. brigáda), s. 3. 120 f. 2357, k. 59, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc červen 1954, Doplňková zpráva k výkazu činnosti a výkonu služby k ochraně st.hranice za měsíc červen 1954 – předložení.(15. brigáda), s. 7. 121 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952 – 7. kap. Materielní zajištění bojové a polit. Přípravy. 122 f. 2357, k. 40, Provedení zátarasu na vodních tocích. 123 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 124 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. , s. 89.
42
eviduje pouze dvě úmrtí způsobené minami, přičemž ani jeden z těchto případů se neodehrál v úseku českobudějovické brigády.125 K minování se používaly protipěchotní miny buď v dřevěném (PP-Mi-D) nebo betonovém obalu (PP-Mi-B), jejichž účinek byl občas zvyšován nasekaným železným šrotem, který se pak přimíchával do betonu, nebo přisypával do dřevěné krabice miny. K jejich aktivaci sloužil nástražný drát. Někdy byly mezi tyto miny umístěné na sloupcích přibližně 80 cm nad povrchem ještě položeny nášlapné miny, kterých však nebylo příliš masově využíváno.126 S minováním se u českobudějovické brigády započalo až na počátku roku 1953 opět v tzv. jugoslávském úseku 19. roty Peršlák.127 Do konce března 1953 je hlášeno zaminování 2 000 m zátarasu a v plánu bylo zaminování všech 172 000 km drátěného zátarasu. Je konstatováno, že bylo přikročeno k novému způsobu pokládání minového pole, který je pak následně použit i u rot České Velenice, Český Heršlák, Kyselov, Pernárec, Františkov a Krabonoš. Jednalo se o způsob, který používal upravený rozněcovač RO-1, kdy byl nástražný drát veden oběma směry s ukončením na pružinu, takže mechanismus reagoval nejen na tah, ale i na přestřižení drátu. Navíc tento nový způsob nereagoval na nepříznivé povětrnostní podmínky, jako tomu bylo u staršího systému minování, kdy miny buď byly přivedeny k výbuchu, nebo ztrácely svou funkčnost. 128 V polovině roku 1953 byly miny položeny na směrech se zvýšeným počtem přechodů, nicméně již v následujícím roce je konstatováno, že miny se vyskytují již jen v úseku IV. praporu.129 K úplnému odminování pak dochází mezi 21.-29. dubnem roku 1955, kdy je odstraněno 33 minových polí o celkové délce 23 749 m a z nich vybráno 5 kusů min PP-Mi-D130 a 2704 kusů min PP-Mi-B.131 Minová pole, stejně jako EDZ, představovala potenciální nebezpečí pro osoby snažící se o přechod hranic, stejně tak jako pro pohraničníky samotné. V případě minových polí by se dokonce dalo říci, že způsobily mnohem více škod v řadách pohraničníků, než v řadách „narušitelů“. Zatímco v námi zkoumaném období nebyl ani jeden „narušitel“ zraněn, zadržen či usmrcen minami v DZ, u pohraničníků evidujeme těchto případů několik. K výbuchům min docházelo nejen při manipulaci s nimi (např. dne 25. 11. 1953 při odminování nášlapného minového pole č. 7003, 125 Pulec, M.: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích. 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 13, Praha 2006, s. 173. 126 f. 2357, k. 35, Všem brigádám. Od HS PVS byly obdrženy kovové nášlapné miny na zaminování úseku dlouhého 500 – 1 000 m. 127 f. 2357, k. 48, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc leden 1953, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc leden 1953 – předložení.(15. Brigáda). 128 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 129 f. 2348, k. 8, DS 1954, Vyhodnocení činnosti 15. pohraniční brigády za r. 1954 – předložení. 130 rota Staré Město, miny byly položeny v tomto pořadí: 8 ks PP-Mi-B, 4 ks PP-Mi-D, 8 ks PP-Mi-B, 1 ks PP-Mi-D, 67 ks PP-Mi-B. Patrně se jednalo o použití zbytku skladových zásob dřevěných min, protože v ostatních zlikvidovaných minových polích z roku 1954 bylo užito pouze min betonových. 131 f. 2357, k. 80, Záznam o minovém poli 7001-7033.
43
položeného ještě před vydáním směrnic v úseku 12. roty Žofín, byl zraněn výbuchem miny PP-MiD do obličeje četař František Bartoň. Ke zranění došlo při odstraňování min ze zmrzlé půdy pomocí odminovacího bodce. Zranění naštěstí nebyla nijak vážná. Zbylých 134 min pak bylo druhého dne odstraněno pomocí výbuchu, aby se předešlo dalším zraněním,132 jednak následkem vběhnutí zvěře do minového pole a v neposlední řadě i vlivem povětrnostních podmínek, kdy výbuchy způsobovaly silnější poryvy větru, tlak sněhu apod. V lednu 1954 došlo v úseku rot 1. sledu, v úseku celé brigády, kde byla položena minová pole k výbuchu celkem 35 ks PP-Mi-B. V jednom případě byl výbuch zapříčiněn srnou, jinak kvůli silné vrstvě sněhu. Kvůli častým výbuchům min pak náčelník štábu brigády vydal rozkaz, aby hlídky provádějící kontrolu DZ a kontrolního sněžného pásu, byly od případných minových polí v okolí vzdáleny alespoň 100 m. 133 Na závěr je třeba ještě připomenout tu skutečnost, že každý výbuch miny také často silně poškodil část drátěného zátarasu. To pak zaměstnávalo ženijní jednotku nejen položením nové miny, ale i opravou poničeného kůlu a výpletu zátarasu.
4.2. Nástražná osvěcovadla Toto vcelku jednoduché zařízení bylo užíváno již od počátku zaujetí tzv. nové sestavy PS. 134 Nástražné osvěcovadlo se skládalo z nástražného drátu, který tahem uváděl v činnost signální náboj ve výmetné trubce. Při správném umístění osvěcovadla (kolmo postavená výmetnice, volný prostor směrem vzhůru) měl narušitel zavaděním o nástražný drát vystřelit světlici, a tím osvětlit místo, poblíž kterého se nacházel, čímž hlídce velmi usnadnil pronásledování. V pohraničnické praxi se užívala i osvěcovadla elektrická, o kterých však v námi sledovaném období nebyla v úseku českobudějovické brigády nalezena žádná zmínka. První záznam používání nástražných osvěcovadel pochází z námi sledovaného úseku hranic až z února 1952, kdy je v vyhodnocení služby záznam, že „raketové výmetnice“ byly dány k užívání až teď, neboť na ně v předešlých měsících bylo příliš sněhu (takže by asi jejich maskování bylo obtížné, popřípadě by ve službě docházelo k jejich znefunkčnění vlhkostí).135 Z tohoto roku je také mnoho záznamů problematičnosti využití nástražných osvěcovadel. V březnu dochází k jejich 132 f. 2357, k. 40, Hlášení žen. Náčelníka o výbuchu miny a zranění čet.z.sl. Bartoně Františka. 133 f. 2357, k. 58, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc leden 1954, Doplňková zpráva k výkazu činnosti a výkonu služby k ochraně st.hranice za měsíc leden 1954 – předložení (15. brigáda)., s. 6. 134 f. 2357, k. 7, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc duben 1951. (vyhodnocení celé sestavy PS): „Vzhledem k nedostatku hlídek a k zlepšení střežení bylo na mnohých místech naší státní hranice zavedeno technické opatření- nástražné dráty, osvěcovadla apod. Tyto pomůcky se dobře osvědčily, jednak jsou tímto opatřením zabezpečeny nepřehledné úseky a dále tím byl vzbuzen zájem a bdělost hlídek.“ 135 f. 2357, k. 25, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc únor 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc únor 1952 – předložení.(15. Brigáda).
44
předčasnému spuštění padajícím sněhem a větvemi,136 a v měsíci srpnu je u II. praporu zaznamenáno 41 falešných poplachů za jednu noc (!) kvůli nástražnému osvěcovadlu spuštěnému zvěří.137 Jedná se tedy o stejné problémy, kterými trpěla minová pole v drátěném zátarasu, jen s tím rozdílem, že při jejich spuštění nedocházelo k poškození zátarasu, ale při špatném umístění, např. v porostu, hrozilo nebezpečí vzniku požáru. Manipulace s osvěcovadly byla ze své podstaty nebzpečná, a také často přivodila zranění pohraničníků.138 Osvěcovadla dlouhodoběji umístěná v terénu byla často díky působení vlhkosti či sněhu nepoužitelná. Poněkud komicky hodnotí nástražná osvěcovadla vyhodnocení výkonu služby za květen 1952: „Nástražná osvěcovadla jsou používána na všech útvarech a jsou stále doplňována a zdokonalována. K zadržení narušitele pomocí výmetnice dosud nedošlo, ale zvěří byly výmetnice již několikrát uvedeny v činnost.“139
4.3. Kontrolní orný a sněžný pás Funkce těchto dvou ŽTZ byla velmi podobná. Jejich účelem bylo zaznamenat stopy „narušitelů“, a tím pohraničním jednotkám umožnit zjištění místa a směru tzv. narušení státní hranice a počet osob. Aby mohly kontrolní pásy sloužit tomuto účelu, bylo potřeba aby pokud možno nepřerušeně obsáhly celý úsek brigády a aby svou dostatečnou šířkou zabránily překonání bez zanechání stop. Největší problém s budováním kontrolního orného pásu (KOP) byl samozřejmě na skalnatých terénech či v mokřadech. V obou případech byl tento problém řešen navezením nového povrchu, v případě bažin byl vybudován nový povrch pomocí povalové cesty. Velké balvany byly na kamenitých úsecích rozstříleny, a na byl pak nasypán nový povrch.140 V průsecích bylo nutno nejprve odstranit pařezy zbylé po těžbě dřeva. V roce 1952 bylo k tomuto účelu využíváno pásových traktorů. Při této náročné činnosti však docházelo ke značnému opotřebování těchto strojů, takže nakonec bylo rozhodnuto o jejich vyřazení z používání. Z důvodu finanční úspory se přešlo na trhavinu, kterou PS získávala buď zdarma, nebo velice levně od ČSA, protože se jednalo buď o kořistné trhaviny, nebo doba jejich životnosti byla skončena.141 Trhavinou byly vytrženy největší části pařezu a v případě potřeby zbytky odstranil pásový traktor. Užití trhaviny s 136 f. 2357, k. 25, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc březen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc březen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 137 f. 2357, k. 26, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc srpen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc srpen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 138 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952.
139 f. 2357, k. 26, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc květen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc květen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 140 f. 2357, k. 22, Plán ženijnětechnických opatření na státních hranicích v r. 1953. 141 f. 2357, k. 40, Hlášení o vykonaných ženijních pracích.
45
sebou opět přinášelo zranění pohraničníků.142 Kontrolní orný pás byl budován mezi drátěným zátarasem a státní hranicí. Nejprve kopíroval průběh hranic, avšak lepších výsledků bylo dosaženo, když byl posunut více do vnitrozemí a napřimován, neboť se tím usnadnila jeho údržba a budování a navíc mezi ním a státní hranicí vznikal prostor pro pronásledování zjištěných osob. Se začátkem budování kontrolního orného pásu můžeme v úseku českobudějovické brigády počítat před koncem listopadu 1951, kdy je již vykazováno zorání kontrolních pásů v úseku IV. praporu.143 Nelze si však představovat, že by v tomto roce šlo již o scelený pás, protože v tomto roce ještě nebyly ani úplně hotovy lesní průseky, nemluvě o vytrhaných pařezech. A přestože je již na podzim roku 1952 vykazováno dokončení kontrolních orných pásů mimo zalesněné plochy a bažiny v celém úseku brigády144, ještě ani celoroční zhodnocení z roku 1954 nehovoří o tom, že by KOP byly dobudovány na skalnatých místech a v bažinách.145 Mimo lesní porost a složitější terén bylo zbudováno 89 000m kontrolního orného pásu.146 Jiné to bylo s kontrolním sněžným pásem (KSP). První záznam o jeho používání je již z jara 1951,147 takže lze uvažovat, že byl používán již před rokem 1951. Nebylo však zatím nalezeno důkazů, že před rokem 1951 byl úmyslně zřizován, šlo tedy spíše o sledování stop ve sněhu. Po zaujetí tzv. nové sestavy PS se jednalo o pruh sněhu, často i více za sebou se stejnou funkcí jako KOP. Vedle něj pak vedly lyžařské stopy pro hlídky na lyžích kontrolující jeho nepřerušený průběh.
4.4. Průseky Lesní průseky byly jedny z prvních ženijních úprav, sloužících k ostraze státní hranice, které se v úseku českobudějovické brigády začaly budovat. Vyžadovala si to ostatně i posloupnost, ve které bylo možno ŽTZ stavět, neboť např. stavba drátěného zátarasu nebyl bez vykácení lesního porostu vůbec možná. Samotný průsek však výrazně zlepšoval možnosti pohraničníků, protože díky nim měly hlídky lepší pozorovací možnosti. Samotné průseky nemusely nutně kopírovat státní hranici, protože přímé úseky byly snáze kontrolovatelné. Počátky kácení průseků leží hned na začátku roku 1951, pravděpodobně již v lednu, kdy 142 f. 2357, k. 40, Zranění voj.z.sl. Čížovského Miloše-hlášení.: Dne 17. dubna 1953 byl při trhání pařezů trhavinou zraněn ženista voj. Miloš Čížovský. Na vině byla vadná zápalnice, kvůli které došlo k předčasnému výbuchu. Poranění levé ruky a obličeje byla naštěstí pouze lehká, protože voj. Čížovský pouze zkoušel část trhaviny, jestli již, po dodání ve vlhkém stavu, uschla. 143 f. 2357, k. 9, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc listopad 1951, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc listopad 1951.(15. brigáda). 144 f. 2357, k. 27, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc říjen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc říjen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 145 f. 2348, k. 8, DS 1954, Vyhodnocení činnosti 15. pohraniční brigády za r. 1954 – předložení. 146 f. 2357, k. 40, Hlášení o vykonaných ženijních pracích. 147 f. 2348, k. 8, OS 51, vyhodnocení výkonu služby, hlášení – 2. dubna 1951.
46
bylo započato s pracemi v úseku IV. praporu Nová Bystřice.148 V hlášení za 1. čtvrtleté tohoto roku je pak udáno, že IV. prapor zvládl do konce března vykácet asi 50% určených ploch, takže se díky nim hlídky mohly více zaměřit na čekanou, neboť měly díky průsekům větší výhled na střežený úsek.149 Práce pak pokračují přes první polovinu následujícího roku a ke konci června jsou průseky dokončeny v celém úseku brigády.150 Celková délka lesních průseků činila v úseku 15. brigády 85 000 m.151
4.5. Pozorovatelny Původní propozice z roku 1951 stanovily jednu či dvě pozorovací věže, zemní pozorovatelnu a dva posedy na jednu roty pohraniční stráže.152 Před vystavěním pozorovacích věží byla využívána různá vyvýšená místa, jako kostelní věže či posedy. V roce 1952 již je doloženo 32 kusů pozorovacích staveb, a to
4 pozorovací věže, 13 kusů posedů a 15 pozorovatelen na
budovách.153 Ke konci března 1953 již v úseku 15. brigády stojí 27 pozorovacích věží, 13 zemních pozorovatelen a 18 vysokých posedů, přičemž do konce tohoto roku má být vybudováno na 30 dalších pozorovacích stanovišť, z čehož 17 má být pozorovacích věží.154 Vyhodnocující zpráva za rok 1953 pak uvádí tyto počty: V úseku brigády se nyní nachází celkem 92 věžových pozorovatelen pro denní ostrahu. Přímo u drátěného zátarasu bylo z tohoto počtu umístěno 61 pozorovatelen. U I. praporu bylo umístěno 14 kusů, u II. praporu 10 kusů, III. prapor pak disponoval 19 kusy a IV, prapor 18.155 V roce 1955 došlo k tragické události při hlídkování na pozorovatelně. Dne 26. června byl při opouštění pozorovatelny v úseku roty Mlýnce zasažen bleskem vojín základní služby Jaroslav Švantner. Toho dne začalo kolem 10:30 slabě pršet, které postupně sílilo, proto velitel hlídky des. Jiří Kouba dal příkaz k opuštění pozorovatelny. Když voj. Švantner uchopil kliku od dveří, ozvala se silná rána a zasažený vojín klesl k zemi na ochoz pozorovatelny. Velitel hlídky pak už od něj vyslechl jen poslední slova, načež zasažený přestal jevit známky života. Pozorovatelna byla umístěna ve svahu a se svou výškou 12 m netvořila nejvyšší bod v okolí.156 148 f. 2357, k. 7, Vyhodnocení výkonu služby – hlášení.(15. brigáda) Datováno dnem 10. února 1951. 149 f. 2357, k. 7, Souhrnné hlášení o operativně služební činnosti PS za čtvrtletí 1. 150 f. 2357, k. 26, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc červen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc červen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 151 f. 2357, k. 40, Hlášení o vykonaných ženijních pracích. 152 f. 2357, k. 7, Plán ženijních prací v roce 1951 a 1952. 153 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 154 f. 2357, k. 40, Hlášení o vykonaných ženijních pracích.; f. 2357, k. 22, Plán ženijnětechnických opatření na státních hranicích v r. 1953. 155 f. 2348, k. 8, OS 1953, Zpráva, s. 2-3. 156 f. 2348, k. 8, OS 1955, Usmrcení voj.Švantnera bleskem-vyhodnocení.
47
4.6. Další zařízení k ostraze hranic Kromě těchto nejznámějších ženijnětechnických zařízení byly v praxi Pohraniční stráže užívány i jiné druhy. Jedním z nich byly tzv. nízkoklopýtné překážky, které tvořily do kříže natažené ostnaté dráty natažené nízko nad zemí, které měly bránit „narušitelům“ v postupu ať již při vlastním přecházení hranice, či v případě pronásledování hlídkou. U 15. českobudějovické brigády máme o jejich budování doklad z ledna 1952.157 Nezanedbatelný význam také mělo přehrazení cest, ať již v podobě překopání cesty příkopem, umístění závory, či různých zabezpečení na železnici. O překopech a závorách máme zprávu již ze září 1951158 Ke konci roku 1952 pak českobudějovická brigáda vykazuje 372 závor.159 Na železničních přejezdech jsou nejprve budovány běžné závory či výkolejky, následně, patrně „díky“ tzv. vlaku svobody, se přistupuje k budování těžkých posuvných zábran. Poněkud kuriózní je fakt, že v březnu 1952 nově vytvořená ženijní skupina uvažuje o dřevěné zábraně na železničních přejezdech v Českém Heršláku a Českých Velenicích.160 Náročnost prací na ženijnětechnických opatřeních lze ukázat na příkladu počátků námi sledovaného období. Práce na státní hranici byly do počátku roku 1952 vyčísleny na hodnotu 4 800 000 Kčs, přičemž ještě pomocné brigády byly vyčísleny na 1 200 000 Kčs. Civilnímu sektoru pak ženijnětechnické práce na hranici vynesly 1 291 039 Kčs. Budování ŽTZ pak provázela řada problémů. Častým jevem byl nedostatek pracovních sil a technického vybavení. Nebyl dostatek pluhů k budování orných pásů a brány na uvláčení poorané půdy byly v celé brigádě jen jedny. Nebyl k dispozici buldozer, a ani s částkou k jeho pronájmu nebylo v rozpočtu počítáno. Nákladní vozy a čtveřice traktorů, které brigáda vlastnila, nebylo často možno použít, protože díky těžkému terénu, špatnému technickému stavu a nedostatku náhradních dílů je nebylo možno udržet v provozuschopném stavu. Dokonce zde byl i problém s opatřováním izolátorů a jiných potřeb k vybudování DZ, protože finanční plán s nimi, kupodivu, nepočítal.161
4.7. Vyhodnocení vývoje ženijnětechnického zabezpečení V předešlých kapitolách jsme podali stručný přehled o hlavních ženijnětechnických prostředcích sloužících k ostraze hranic, spolu s popisem jejich funkce, konstrukce, problémů v 157 f. 2357, k. 25, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc leden 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc leden 1952 – předložení.(15. Brigáda). 158 f. 2357, k. 9, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc září 1951, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc září 1951.(15. brigáda). 159 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952. 160 f. 2357, k. 25, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc březen 1952, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc březen 1952 – předložení.(15. Brigáda). 161 f. 2348, k. 8, Zpráva o činnosti 15. českobudějovické pohraniční brigády MNB za rok 1952.
48
jejich užívání a jejich stručného vývoje u 15. brigády. Budování ženijnětechnických opatření bylo poněkud zpožděno oproti zaujetí tzv. nové sestavy PS, neboť bylo potřeba nejprve vytvořit ubytovací podmínky pro nové útvary, než mohly být práce na ŽTZ započaty. Jednotky českobudějovické brigády postupně začínají s budováním průseků, stavbou pozorovatelen a od zimy či jara 1951 používají nástražná osvěcovadla a kontrolují neporušenost sněhového pásu. Nárůst ženijních prací pak přichází až následující rok, kdy je již dořešena dislokace všech jednotek a ty mají vybudováno potřebné zázemí. Rok 1952 tedy přináší stavbu drátěného zátarasu, kontrolního orného pásu a postupně přichází i elektrifikace DZ a jeho minování. Z výše uvedeného přehledu je možno vyvodit dvě tendence. Tou první je jisté zpoždění prací na ŽTZ za znojemskou brigádou. Tato skutečnost je dobře viditelná na budování drátěného zátarasu, kde dochází ke zpoždění minimálně o měsíc. Je tedy jasné, že práce na budování DZ neprobíhaly postupně ze západu na východ. Pavel Vaněk konstatuje budování zátarasu u znojemské brigády až následně po brigádě chebské.162 V našem případě se obdobně jedná o budování až po obou zmíněných brigádách, z čehož lze vyvodit, že zátarasy byly nejprve budovány u brigád s nejvyšším počtem tzv. narušitelů. Co se týče minování, u českobudějovické brigády nemáme zaznamenáno tak masové budování minových polí jako u brigády znojemské. Sází-li znojemská brigáda spíše na zaminování drátěného zátarasu, brigáda českobudějovická se spíše přiklání k „západní“ tendenci a již od prosince 1952 začíná s jeho elektrifikací, tedy dva až tři měsíce před 4. brigádou. 163 Naproti tomu bylo minování opět zpožděno za znojemskou, možná až o půl roku. Navíc se však prakticky vzápětí začíná minových polí opět zbavovat a od roku 1954 jsou miny jen v úseku IV. praporu. Důvody k tomuto kroku nejsou známy, a tak se lze domnívat, že se také jednalo o tendenci udržení ŽTZ v co nejtrvalejší formě bez nutnosti každou chvíli opravovat zátaras po výbuchu min. Snad bylo při tomto rozhodnutí přihlédnuto i k ochraně zdraví pohraničníků. Z důvodu rozsahu naší práce jsme nemohli pojednat o dalších prvcích ostrahy státní hranice, i když to byly prvky neméně důležité. Máme na mysli například budování zpravodajských sítí či vytyčení Hraničního a zakázaného pásma, které díky omezení pohybu osob a obyvatel z jeho oblastí poskytovalo velkou pomoc pohraničním jednotkám, protože velmi zpřehlednilo situaci v pohraničí a zároveň působilo jako informační embargo, takže obyvatelstvo vnitrozemí nebylo informováno o stavbách ŽTZ a fungování systému ostrahy státní hranice. Obr. 2. Schéma dtátěného zátarasu v roce 1953. 162 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. , s. 100. 163 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. , s. 101.
49
50
5. Pokusy o přechod státní hranice Nástup komunistické moci v Československu v únoru 1948 s sebou přinesl zvýšenou vlnu nedovolených přechodů státní hranice. Často se jednalo o útěky před politickou perzekucí. Utíkali hlavně představitelé předúnorové moci164 a ti, kteří útlak ze strany komunistů předpokládali, například důstojníci zahraničních armád apod.. Téměř všechny předúnorové nekomunistické ministry, kteří neuprchli do emigrace, postihlo buď věznění, nebo jiný druh perzekuce. Tato politická emigrace pak stojí v popředí zájmu badatelů i veřejnosti, přestože představuje jenom část ze širokého spektra uprchlíků. O útěcích běžných občanů pojednává kniha Bořivoje Čelovského.165 Naprostá většina literatury pak pojednává o přechodech státní hranice z perspektivy uprchlíků. Naše práce se na uprchlíky dívá z opačné strany, tedy z pohledu Pohraniční stráže. Díky tomu jsou ve středu našeho zájmu osoby, jimž se ilegální přechod státní hranice nezdařil. S trochou nadsázky se dá říci, že překročení státní hranice v letech 1948-1950 bylo nepoměrně snazší, než v námi zkoumaném období. Komunistická moc si teprve vyjasňovala koncepci pojetí ostrahy státní hranice a připravovala její oporu v zákonech. Po přechodu na vojskový systém střežení se pak začínají uplatňovat principy přejaté od pohraničních vojsk Sovětského svazu a pomalu se začíná vytvářet tzv. železná opona oddělující od sebe svět Západu a svět Východu.
5.1. Metoda a prameny Jako prameny jsme v našem zkoumání použili měsíční vyhodnocení činnosti českobudějovické brigády, které jsme v případě jejich absence (červenec 1954) nahradili denními hlášeními. Od původního záměru využít roční zprávy o činnosti brigády bylo, kvůli mnoha nejasnostem či nepřesnostem v nich obsažených, upuštěno. Tyto prameny navíc v naprosté většině neobsahují vazbu získaných výsledků na konkrétní případy, takže jejich využitelnost je těmito nedostatky dosti omezena. Možné odchylky v celkových součtech ve výročních zprávách mohou být způsobeny např. tzv. likvidovaným proryvem, tedy případem, kdy došlo k pozdějšímu zadržení narušitele, kterému se podařil úspěšný přechod hranice, což vedlo ve výkazu za delší časové období k pohybu výsledných počtů. Často také s počty předání zadržených orgány Rudé armády. To však v sobě skrývá jisté nebezpečí pro výsledné součty zadržených, protože zadržený, který např. přešel na 164 Dvořáčková, Zora: Politikové na útěku. Osudy změněné 25. únorem 1948. Praha 2004. 165 Čelovský, Bořivoj: „Emigranti“. Dopisy politických uprchlíků z prvních let po „Vítězném únoru“ 1948. Šenov u Ostravy 1998.
51
Slavonicku, tedy v úseku 1. roty 4. znojemské brigády, mohl být, díky místu, kde byl zadržen orgány Rudé armády, následně předán orgánům českobudějovické brigády a naopak. Na základě dochovaných pramenů je souhrnně vytvořena charakteristika určitého roku, a pak, srovnáním mezi nimi, je námi zkoumané období vyhodnoceno. Důraz je kladen na zadržené osoby a je zde snaha postihnout i jejich zjednodušenou charakteristiku ohledně věku, povolání, národnosti a důvodů, které je k překročení státní hranice vedly.
5.2. 1951 Počáteční rok nové sestavy Pohraniční stráže s sebou přinesl dosti velkou nevýhodu pro bádání v oblasti přechodů státních hranic. Tou je to, že pro první čtvrtletí tohoto roku prakticky chybí pořádná evidence a vyhodnocení přechodů. Měsíční výkazy se začínají psát v, do roku 1955 jen velmi málo pozměněné, formulářové podobě s vyhodnocením a doplňujícími zprávami, až od dubna 1951.166 Před tímto datem jsou vedeny pouze stručné přehledy zadržených osob a měsíční vyhodnocení výkonu služby jsou taktéž velmi stručná a nezaměřují se na všechny aspekty zadržených jako jejich pozdější verze. Pro první tři měsíce tedy máme k dispozici pouze strohé strojopisné záznamy, ve kterých není ani uváděn počet tzv. proryvů, tedy úspěšných přechodů hranic bez zadržení „narušitele“,167 které však byly zaznamenány složkami PS. Je však otázkou, zda je absence tohoto údaje způsobena neuvedením zaznamenaných proryvů, či v daných měsících opravdu nebyly žádné zjištěny. Evidence počátku roku 1951 vykazuje dosti velké odchylky, které lze ukázat například na počtech zadržených osob v měsíci únoru. Přehled zadržených osob za měsíc únor vykazuje celkem 5 zadržených, z čehož 3 přecházeli ve směru do Rakouska a 2 v opačném směru.168 S tímto počtem a uvedenými směry souhlasí i jednotlivé případy uvedené ve výkazech pro jednotlivé dny.169 Naproti tomu však Vyhodnocení výkonu služby za příslušný měsíc hovoří již o úplně rozdílných údajích: Ve směru z Rakouska do ČSR zadrženy 4 osoby a 2 předány orgány Rudé armády.170 Jasno do tohoto stavu nevnáší ani vyhodnocení činnosti za rok 1951,171 neboť zde kromě ledna a února chybí i údaje prosinec (navíc zde chybí i údaj o nezadržených za duben), ani hlášení o celoroční operativní činnosti,172 kde opět nejsou uváděny počty nezadržených. Svá bádání jsme 166 Některé útvary mají první měsíční výkazy již od března. 167 f. 2357, k. 70, Různé, Pokyny pro evidenci proryvů: „...uskutečněné beztrestné narušení státních hranic, kdy narušitele se nepodařilo zadržet prostředky a silami PS brigády.“ 168 f. 2357 HSP PS OSH, A/1, k.1, Přehled zadržených osob 1951, Přehled zadržených osob za dobu od 1.11.1950 do 28.2.1951,- a počet udělených odměn. 169 f. 2357 HS PS OSH, A/1, k.1. 170 f 2357, k. 7, Vyhodnocení výkonu služby za měsíc únor 1951. 171 f. 2348, k. 8, OS 1951. 172 f. 2357, k. 10, Operativní činnost za uplynulý rok 1951 – předložení hlášení.
52
opírali o informace z měsíčních výkazů, které mají, stejně jako denní hlášení, vypsány konkrétní podrobnosti k jednotlivým případům a uvádějí tak většinu potřebných informací. V prvním roce našeho zkoumání bylo zadrženo celkem 161 osob za ilegální přechod státní hranice. Z toho 106 osob se snažilo opustit Československo směrem do Rakouska a 55 dalších pak bylo zadrženo pro postup v opačném směru. Pohraniční stráž zaznamenala 41 úspěšných přechodů státní hranice, 35 směrem do Rakouska a šest směrem do Československa. Údaje pro následující tabulky byly získány z měsíčních výkazů činnosti českobudějovické brigády za rok 1951 z kartonů č. 8-10 fondu Hlavní správy Pohraniční stráže.173 Tab. 12 Měsíční přehled zadržených Měsíc
Zadržených
Nezadržených
Z ČSR
Do ČSR
Z ČSR
Do ČSR
leden
2
10
0?
0?
únor
3
2
0?
0?
březen
0
3
1?
0?
duben
6
4
1
0
květen
4
3
3
1
červen
6
5
5
1
červenec
17
1
1
0
srpen
13
7
4
0
září
9
6
11
1
říjen
17
7
9
0
listopad
13
3
0
3
prosinec
16
4
0
0
Celkem
106
55
35
6
Ze všech pokusů, které se podařilo pohraničníkům zaznamenat (202), bylo 41 úspěšných, takže přibližně každý pátý „narušitel“ úspěšně zvládl dokončit přechod státní hranice. Ze 141 zaznamenaných pokusů o přechod směrem do Rakouska jich bylo 35 úspěšných. V opačném směru pak z 61 zaznamenaných bylo pouze šest úspěšných. Při pokusu opustit republiku měl tedy tzv. narušitel 24,82% šanci na úspěch. V případě, že se pokoušel dostat do Československa byla jeho šance pouze 9,34%. Ve srovnání se 4. znojemským oddílem se tedy jedná o vyšší účinnost českobudějovických pohraničníků, neboť v případě 4. oddílu byl, ve směru do Rakouska, úspěšný 173 f. 2357, k. 8-10.
53
přibližně každý třetí „narušitel“.174 Příčina vcelku vysoké úspěšnosti nezadržených „narušitelů“ byla spatřována v různých činitelích. Nízké počty pohraničníků stály na dlouhých úsecích hranice. Nevhodně zvolená dislokace rot měla za následek velké časové ztráty při přesunu hlídek na místa střežení. Oproti následujícím rokům zde také působí absence ženijnětechnických zařízení sloužících k ochraně hranic, a to nejen těch, která způsobovala zpomalení postupu či jeho úplné znemožnění (drátěný zátaras, minové pole apod.), ale i těch, která pomáhala pohraničníkům odhalovat přechody bez zadržení (pozorovatelny či kontrolní orné, či sněžné pásy). Dále nové jednotky nemají vybudováno zázemí jak materiální, tak i zázemí v podobě důvěry místního obyvatelstva, znalosti terénu ve svých úsecích či zbudovaných agenturních sítí. Zajímavým jevem je neobvyklý nárůst počtů zadržených osob v druhé půli roku. U 4. znojemské brigády dochází k podobnému jevu, nicméně mnohem méně výraznému, než v našem případě.175 Tento jev lze interpretovat postupně lepšícím se fungováním nových jednotek Pohraniční stráže. První půlka roku pohraničníky dost zaměstnávala jak přechodem na tzv. novou sestavu PS, problémy s nevhodně zvolenou dislokací jednotek, tak i nezkušeností nových branců.176 Tab. 13 Počty zadržených různými orgány Kdo provedl zadržení
Počet zadržených
PS
149
VB
9
Psi
3
Předáno orgány RA
5
Pro pohraničníky byla velkou výhodou skutečnost, že rakouská hranice sousedící s Československem byla v sovětské okupační zóně. Díky tomu zde byla pro úspěšné „narušitele“ hrozba, že jejich, byť úspěšný, přechod státní hranice ještě nemusí znamenat jistou výhru, protože Rudá armáda zadržené uprchlíky vracela zpět do Československa. Tento osud v roce 1951 postihl celkem 5 „narušitelů“. V úseku 4. znojemského oddílu dosáhl počet vrácených 21, což byla asi 1/3 nezadržených ve směru do Rakouska.177 V našem případě je to však pouze 1/7. Otázkou je, zda je tento nepoměr způsoben menší mírou kontroly na území sousedícím s úsekem českobudějovického oddílu, či skutečností, že cesta do americké zóny zde byla kratší, než v případě přechodu v úseku 174 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008 , s. 173. 175 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008 , s. 174, Tab. 38. 176 f. 2357, k. 7, Souhrnné hlášení o operativně služební činnosti PS za čtvrtletí 1. 177 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008 , s. 175.
54
znojemského oddílu. Díky „narušitelům“ předaným orgány Rudé armády (a nejen jimi), měla Pohraniční stráž možnost výslechu zadrženého a následného vyhodnocení vlastních chyb při ostraze hranice, sledování postupů zadržených apod.. Odstraněním vlastních nedostatků pak získávala možnost zlepšení úspěšnosti v počtu zadržených osob. V záznamech zadržených osob, ať již v případě denního hlášení, měsíčního výkazu či zprávy o zadržení jsou u jednotlivých případů zaznamenány určité sledované rysy zadržených, jako byl věk, povolání, národnost, čas zadržení apod. V mnoha případech však máme k dispozici pouze některé z těchto údajů, pro což by mohla být následující vysvětlení: jazyková bariéra, zadržení jiným orgánem než PS a následné nedodání všech údajů, zadržený nevypovídal, nemohl vypovídat či smrt zadrženého.178 Tab. 14 Časů přechodů zadržených Hodina
Počet zadržených
Hodina
Počet zadržených
00-1
4
12-13h
3
1-2h
1
13-14h
1
2-3h
1
14-15h
16
3-4h
1
15-16h
11
4-5h
0
16-17h
13
5-6h
4
17-18h
6
6-7h
0
18-19h
10
7-8h
2
19-20h
5
8-9h
3
20-21h
10
9-10h
3
21-22h
6
10-11h
5
22-23h
2
11-12h
9
23-24h
5
Nezjištěno
39
V souhrnu zaznamenaných časů zadržení „narušitelů“ lze vysledovat dva extrémy. Prvním z nich je doba mezi 1 a 5. hodinou ranní, kdy dochází k zadržení naprostého minima osob (3). Protipólem pak je doba odpolední až večerní, kdy mezi 14. a 21. hodinou došlo k zadržení 71 osoby. Největší počet osob pak byl zadržen v rozmezí 14.-15. hodiny. 178 Př.: f. 2357, k. 9, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc září, Doplňující zpráva – zaslání (15. brigáda): Dne 9. září byla zadržena Kateřina Veisentechlägerová, Rakouská státní příslušnice asi 500 m od státní hranice. Nemluvila, jen vydávala skřeky. V DH není uvedena.
55
Tab. 15 Věkové složení zadržených Věk
Počet zadržených
0-10 let
0
10-15 let
3
15-20 let
39
20-25 let
31
25-30 let
16
30-40 let
12
40-50 let
15
50-60 let
9
60 a více
7
Nezjištěno
29
Věk zadržených přibližně z ¼ spadal do kategorie 15-20 let (39 zadržených). Druhou největší skupinu s 31 případy tvořila kategorie 20-25 let, což tvoří přibližně 1/5 všech zadržených osob. Početně přibližně poloviční, přesto však také významné pak byly kategorie 25-30, 30-40 a 4050 let. Výskyt ostatních věkových kategorií zadržených pak byl menšinový. Skutečnost, že největší počet zadržených byl stár mezi 15 a 25 lety, není nikterak překvapující. Obtíže, které dlouhá cesta přináší, nebezpečí zadržení, zranění, či dokonce smrti, nejistá budoucnost v cizině apod., jsou jistě překážky, se kterými si lépe poradí (a které je ochoten podstoupit) mladý člověk na vrcholu sil. Tab. 16 Přehled zadržených podle povolání Povolání
Počet zadržených
Dělník
61
Zemědělec
15
Vzdělávající se mládež
12
Úředník, inteligence
18
Živnostník
5
V domácnosti
6
Zámečník
3
Brigádník
4
Jiné
2
Nezjištěno
35
Více než 1/3 všech zadržených (61 osob) pracovala v dělnických profesích. Druhou 56
nejpočetnější skupinu tvořili s počtem 18 zadržených osob představitelé úřednických a vysoce kvalifikovaných profesí. S počtem 15 a 12 osob pak byli zastoupeni pracovníci v zemědělství a vzdělávající se mládež. Tab. 17 Důvody k přechodu u zadržených osob Důvod
Počet zadržených
Politický
4
Lepší materiální podmínky
13
Za prací
11
Snaha vyhnout se trestu
7
Nespokojenost v práci
5
Žádost o azyl
1
Vyhnout se službě v armádě
3
Chtěl pracovat v cizí rozvědce
0
Chtěl pracovat v cizí armádě
0
Návrat do vlasti
3
Rodinný/návštěva
26
Škola
1
Dobrodružství
8
Neznalost hranic
22
Za pivem při brigádě
2
Utekl mu tam dobytek
2
Nese zprávy
1
Strach ze msty
3
Podívat na bouračku
2
Nezjištěno
47
Motivace zadržených, která je vedla k ilegálnímu překročení státní hranice, byla nejčastěji uváděna jako rodinné důvody či návštěva (26 případů). Do této kategorie jsou zahrnuty jak problémy v rodině, tak i snaha o navštívení příbuzných či přátel žijících na druhé straně hranice. Druhou nejpočetnější kategorii tvoří neznalost průběhu hranice, která je zastoupena 22 výskyty. Tento důvod byl nejčastěji uváděn u rakouských občanů, kteří přehlédli hraniční kameny, ať to bylo při sběru lesních plodin, zkrácení si cesty lesem, nebo z důvodu toho, že jejich pole zasahovala až do těsné blízkosti hranic. V mnoha případech je jasné, že zadržení spíše než průběh hranic neznali skutečnost, že i malý přechod přes hranice může mít nově mnohem vážnější následky. Další dvě 57
kategorie již mají poloviční hodnoty, avšak stále jsou velmi významné. Jedná se o snahu zajistit si emigrací lepší materiální podmínky pro život (13 případů), či podobnou cestu za prací (11 případů). V obou případech jsou pak tyto důvody uváděny „narušiteli“ postupujícími oběma směry. Zajímavé je zjištění, že v případě znojemského oddílu jsou ve stejném roce nejpočetnějšími důvody dobrodružství a politické,179 které v našem případě hrají podružnou roli (viz tab. ). Kuriózní jsou pak případy, kdy zadržení jako důvod k přechodu hranic uvedli cestování za sportem (zařazeno do kategorie Dobrodružství), strach ze msty, apod.180 Z neexistence ŽTZ (a starého vnímání hranice jako oběma směry prostupného místa setkávání a ne střetu?) pak vyplývají případy přechodu za účelem zahnání zběhlého dobytka či cesta dvou učitelů do rakouské vsi, kam si z místa brigády odskočili na pivo po obědě.181 Otázkou zůstává, jaké jsou možnosti verifikace výpovědí zadržených, protože je nasnadě, že zadržení „narušitelé“ mohli v zájmu co nejmírnějšího trestu podávat zkreslené či lživé informace. Tab. 19 Zadržené osoby podle národnosti. Národnost
Z ČSR
Do ČSR
Češi
77
11
Slováci
8
0
Němci
1
1
Rakušané
2
24
Poláci
2
1
Maďaři
3
0
Rumuni
2
0
Bulhaři
2
0
Jugoslávci
4
0
Italové
0
2
Nezjištěno
21
Celkem
101
39
179 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. , s. 176. 180 f. 2357, k. 10, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc prosinec, Doplňující zpráva – zaslání (15. brigáda): 24. prosince 1951 došlo k zadržení tří „narušitelů“, šestnáctiletého Bolcka Františka a sedmnáctiletých Keisewettera Miroslava a Fabíka Jaroslava, kteří jako důvod svého ilegálního přechodu uvedli, že byli v hostinci u Šebestů v Novém Jičíně svědky krádeže zlata v hodnotě 1 000 000 korun. Od pachatele prý dostali zlaté prsteny za nenahlášení zločinu. Následně pak dostali strach ze msty pachatele, a proto se rozhodli uprchnout z republiky. 181 f. 2357, k. 8, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc květen, Doplňující zpráva – zaslání (15. brigáda): „Dne 19. 5. 1951 byli zadrženi hlídkou PS-útvaru Přední Výtoň Kořenský František nar. 11.2.1894 a Jakoubek František nar. 6.8.1907. Zadrženi byli v prostoru celnice Gugenwald, v úseku PS-útvaru Přední Výtoň. Jmenovaní vedli školní brigádu z Poříčí u Českých Budějovic, která pracovala na vysazování lesních stromků. Jmenovaní překročili státní hranice v uvedeném prostoru a jako důvod udávají, že měli žízeň a že se do Rakouska šli napít a podívat. Případ byl hlášen velitelství PS Praha.“
58
Poslední charakteristikou zadržených je jejich státní příslušnost. Více než polovina jich byla obyvateli Československa. 77 Čechů a 8 Slováků bylo zadrženo ve směru do Rakouska, 11 Čechů pak v opačném směru. Zadržení Češi tak tvoří 54,66% všech zadržených. Druhou nejpočetnější skupinou zadržených jsou Rakušané, kterých bylo celkem 26 (16,15% z celkového počtu zadržených), z čehož pouze dva byli zadrženi při opouštění Československa. Největší skupiny zadržených tedy tvoří Češi opouštějící Československo a Rakušané snažící se do něj dostat.
5.3. 1952 Rok 1952 je dobou, kdy dochází k postupnému vytváření podmínek, které mají za vliv postupné vylepšování systému střežení státní hranice. Intenzivně se pracuje na ženijnětechnickém zabezpečení hranic; je budován drátěný zátaras, káceny průseky, minuje se, jsou budovány pozorovatelny a oře se kontrolní pás. Pohraničníci již mají za sebou roční zkušenosti s terénem a v pohraničí navazují kontakty s místním obyvatelstvem a získávají spolupracovníky. Oproti předchozímu roku došlo k poklesu zadržených osob o 31, ale naopak také k nárůstu počtu nezadržených o 16 osob. Projevuje se zde celkový pokles osob pokoušejících se o ilegální přechod hranice, který stojí v kontrastu s navýšením počtu „narušitelů“ u 4. znojemského oddílu. Je zde tedy stejná, klesající, tendence jako u chebské brigády.182 Nižší počet zadržených a vyšší počet nezadržených osob je možno připsat v tomto roce budovanému ŽTZ a získávání spolupracovníků. Obojí má vliv jak na úspěšnost zadržených, tak i na zjištění osob, kterým se podařilo hranici úspěšně překonat. Je dost dobře možné, že při existenci KOP a agenturních sítí by byly počty za předchozí rok mnohem vyšší, neboť by zde byla větší možnost zjištění úspěšných „narušitelů“. Informace byly opět získány z fondu Hlavní správy Pohraniční stráže, tentokrát z kartonů č. 2527.183
182 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 178. 183 f. 2357, k. 25-27.
59
Tab. 20 Měsíční přehled zadržených Měsíc
Zadržených
Nezadržených
Z ČSR
Do ČSR
Z ČSR
Do ČSR
leden
8
1
5
0
únor
10
0
5
0
březen
11
3
6
0
duben
17
5
2
0
květen
4
6
6
0
červen
9
6
3
1
červenec
11
1
9
1
srpen
7
6
0
2
září
6
6
3
2
říjen
1
2
3
0
listopad
5
4
2
0
prosinec
1
0
4
3
Celkem
90
40
48
9
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že při 187 zaznamenaných pokusech, měl přibližně každý třetí „narušitel“ šanci na úspěch. Ve směru do Rakouska bylo ze 138 zjištěných pokusů 48 úspěšných, což tvořilo přibližně 34,78% úspěšnost a ve směru do Československa pak bylo 9 úspěšných z celkového počtu všech 49, které se podařilo pohraničníkům zaznamenat, takže v tomto směru byla asi 18,37% úspěšnost. Výrazně také stoupl počet osob zadržených orgány Rudé armády na území Rakouska a předaných zpět. Roku 1952 tak bylo zaznamenáno 26 případů předání orgány RA, což je o něco málo více než pětinásobný nárůst oproti předchozímu roku. Takovýto strmý vzestup počtu předaných osob je možné vysvětlit vyšší aktivitou příslušníků RA v Rakousku, lepší informátorskou sítí či přesnější agendou na straně českobudějovických pohraničníků. Tab. 21 Počty zadržených různými orgány Kdo provedl zadržení
Počet zadržených
PS
104
OPK
8
StB
1
VB
14
Civilní obyvatelstvo
3
Předáno orgány RA
26 60
Tab. 22 Časů přechodů zadržených Hodina
Počet zadržených
Hodina
Počet zadržených
00-1
1
12-13h
9
1-2h
9
13-14h
6
2-3h
0
14-15h
6
3-4h
1
15-16h
11
4-5h
4
16-17h
11
5-6h
1
17-18h
5
6-7h
3
18-19h
12
7-8h
2
19-20h
18
8-9h
4
20-21h
9
9-10h
2
21-22h
3
10-11h
4
22-23h
1
11-12h
2
23-24h
4
Nezjištěno
2
Pohraniční stráží zaznamenané časové údaje k zadržením tzv. narušitelů oproti předchozímu roku vykazují určitý posun. Celkově se dá říci, že nyní jsou počty zadržených rozvrstveny mnohem více rovnoměrně přes celý den, byť i zde má druhá půle dne větší počet zaznamenaných případů. Kulminace počtů zadržených osob je opět v odpoledních hodinách, avšak nyní dochází k jejich vrcholu až na konci dne, mezi 19. a 20. hodinou, kdy došlo k zadržení celkem 18 osob. Tab. 23 Věkové složení zadržených Věk
Počet zadržených
Pod 10 let
1
10-15 let
1
15-20 let
38
20-25 let
28
25-30 let
18
30-40 let
14
40-50 let
12
50-60 let
1
60 let a více
5
Nezjištěno
12 61
Věkové zařazení „narušitelů“ zůstává prakticky totožné s předchozím rokem, a to jak v případě kategorií, tak i počtů. Díky nižšímu počtu zadržených v tomto roce však nyní tvoří vyšší podíl ze souhrnného počtu. Nejpočetnější kategorie 15-20 let tak nyní tvoří 29,23% a navazující, druhá nejvíce zastoupená, kategorie 25-30 let tvoří 21,54% z celkového počtu zadržených. Zadržení mezi 30. a 50. rokem pak tvoří, stejně jako v předchozím roce, další, počtově blízké a významně zastoupené skupiny Tab. 24 Přehled zadržených podle povolání Povolání
Počet zadržených
Dělník
40
Zemědělec
9
Vzdělávající se mládež
14
Úředník, inteligence
9
Živnostník
1
V domácnosti
3
Zámečník
6
Brigádník
3
Voják
5
Nezjištěno
40
Mírný posun je vidět v zaznamenaných povoláních zadržených. Největší skupinu opět tvoří dělnické profese, avšak druhou nepočetnější skupinou je v tomto roce kategorie vzdělávající se mládeže. Zemědělské a vysoce kvalifikované profese jsou nyní shodně na třetí příčce, avšak nastal u nich významný pokles, který může souviset s postupným umělým zužováním sociálního spektra československými komunisty.
62
Tab. 25 Důvody k přechodu u zadržených osob Důvod
Počet zadržených
Politický
8
Lepší materiální podmínky
14
Snaha vyhnout se trestu
8
Nespokojenost v práci
2
Žádost o azyl Chtěl pracovat v cizí rozvědce Chtěl pracovat v cizí armádě Návrat do vlasti Rodinný/návštěva
13
Škola
2
Dobrodružství
5
Neznalost hranic
6
Nezjištěno
72
Co se týče motivace zadržených, je zde překvapivá více než poloviční skupina nezjištěných motivů. Jen o jediný případ se liší počet zadržených, kteří uvedli jako důvod k přechodu lepší materiální podmínky a těch, co uvedli rodinné důvody, popř. návštěvu (14/13). Třetí nejvíce se vyskytujícími důvody byly shodně únik před trestem a důvody politické s osmi případy výskytu. Tab. 26 Zadržené osoby podle národnosti. Národnost
Z ČSR
Do ČSR
Češi
80
9
Slováci
4
1
Němci
0
4
Rakušané
1
19
Poláci
0
1
Maďaři
1
0
Rumuni
1
0
Jugoslávci
0
3
Francouzi
0
1
Italové
0
2
Nezjištěno
3
Celkem
87
40 63
Národnostní složení je podobné jako v roce 1951. Z 94 zadržených Čechoslováků bylo 89 Čechů, kteří byli v 80 případech zadrženi při postupu do Rakouska, a 5 Slováků, z nichž 4 šli ve stejném směru. Druhou nejvíce zastoupenou národností byli opět Rakušané s počtem 20 zadržených osob, z nichž 19 bylo zadrženo při vstupu do Československa.
5.4. 1953 Tento rok s sebou přinesl rozsáhlé změny, které měly zásadní vliv na kvalitu střežení hranice. Došlo k typovému rozdělení rot a následkem toho u některých ke zvýšení počtu mužstva na některých rotách. Počty vlastních rot se zvýšily z 22 na 24. Mimo to však dochází také k pomalému dokončování elektrifikovaného zátarasu a jiných ŽTZ. Podklady pro tento rok poskytly kartony 4850 z fondu Hlavní správy PS.184 Tab. 27 Měsíční přehled zadržených Měsíc
Zadržené osoby
Nezadržené osoby
Z ČSR
Do ČSR
Z ČSR
Do ČSR
leden
3
0
0
0
únor
1
1
0
0
březen
5
5
0
0
duben
7
2
3
0
květen
16
1
5
2
červen
5
1
2
0
červenec
5
5
1
2
srpen
10
8
2
0
září
4
3
0
5
říjen
4
1
3
1
listopad
8
2
7
0
prosinec
8
5
3
0
Celkem
76
34
26
10
Ve srovnání s předešlým rokem dochází k výraznému úbytku pokusů o nedovolený přechod státní hranice, a to o 28%. Největší pokles zaznamenal směr přechodů do Rakouska, kde byl oproti předešlému roku úbytek o 36 osob či pokusů. V tomto směru bylo zaznamenáno 102 pokusů o 184 f. 2357, k. 48-50.
64
přechod hranice, z nichž 26 bylo úspěšných, takže při celkovém součtu pokusů vychází přibližně 24,66% úspěšnost. Oproti roku 1952 tedy došlo k poklesu přibližně o desítku procent, což je vcelku vysoké číslo. Stejný procentuální nárůst úspěšnosti v tomto roce pak vykazuje i jihomoravská část československo-rakouské hranice.185 Ve směru do Československa pak došlo k poklesu pouze o pět pokusů. Úspěšnost roku 1953 činí 22,73%, což je přibližně čtyřprocecentní nárůst. Ten se dá vysvětlit tak, že při snižujícím se počtu přechodů hranic, získává každý jednotlivý případ větší procentuální váhu. Tab. 28 Počty zadržených různými orgány Kdo provedl zadržení
Počet zadržených
PS
56
OPK
3
VB
5
ČSA
1
Civilní obyvatelstvo
11
Předáno orgány RA
8
Zvýšená úspěšnost pohraničníků je také pozorovatelná z počtu osob předaných orgány Rudé armády. V tomto roce jich je pouze osm, což je velmi výrazný pokles k více než trojnásobnému počtu minulého roku. Počet osob zadržených ve spolupráci s civilním obyvatelstvem pak dosáhl v tomto roce svého maxima za celé námi sledované období.
185 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008, s. 184.
65
Tab. 29 Časů přechodů zadržených Hodina
Počet zadržených
Hodina
Počet zadržených
00-1h
2
12-13h
5
1-2h
5
13-14h
3
2-3h
1
14-15h
3
3-4h
0
15-16h
2
4-5h
0
16-17h
12
5-6h
3
17-18h
3
6-7h
5
18-19h
2
7-8h
8
19-20h
6
8-9h
3
20-21h
8
9-10h
5
21-22h
9
10-11h
12
22-23h
2
11-12h
3
23-24h
2
Nezjištěno
8
Tabulka zaznamenaných dob, kdy došlo k zadržení tzv. narušitelů ukazuje, že v roce 1952 přestala platit koncentrace přechodů do víceméně homogenního časového úseku. Největších počtů zadržení bylo dosaženo mezi 10. a 11. a mezi 16. a 17. hodinou. Dalších zvýšených hodnot jsme pak svědky v době mezi 7-8 hodinou ráno a večer od 20 do 22 hodin. Nejméně využívané pak jsou tradičně brzké ranní hodiny; v době od 2-5 hodin tak došlo pouze k jednomu případu zadržení. Tab. 30 Věkové složení zadržených (neuvedeny osoby předané orgány RA) Věk
Počet
10-15 let
3
15-20 let
22
20-25 let
28
25-30 let
22
30-40 let
15
40-50 let
12
50-60 let
4
60 a více let
4
Nezjištěno
2
Věkové rozvrstvení zadržených dlouhodobě nevykazuje žádných zásadních změn. I tento 66
rok leží naprostá většina zadržených „narušitelů“ mezi 15 a 30 lety, následovaná kategoriemi do 50 let. Oproti roku 1952 však došlo k jakémusi vyrovnání či přibližování počtů zadržených mezi 15. a 30. rokem. Velmi výrazně se snížil počet osob ve věku 15-20 let. Pro rok 1953 jich bylo evidováno 22, což je o 42,11% méně, než v roce předchozím. Naopak kategorie 20-25 let nedoznala, co do počtu zadržených, žádných změn, ale v tomto roce však tvoří nejhojněji se vyskytující skupinu osob. Tab. 31 Přehled zadržených podle povolání Zaměstnání
Počet zadržených
Dělník
49
Zemědělec
10
Vzdělávající se mládež
4
Úředník, inteligence
14
Živnostník
6
V domácnosti
9
Zámečník
8
Brigádník
9
Voják
3
Nezjištěno
0
Kategorii povolání zadržených opět vévodí dělnické profese a svým počtem 49 osob se velmi blíží polovině z celkového počtu zadržených. Druhá nejhojněji se vyskytující profesní kategorie je v tomto roce zastoupena úředníky a osobami s vyšším vzděláním. Jeji počtové zastoupení 14 osobami pak tvoří pouze 12,73%, což je o málo více než čtvrtina počtu dělnických povolání, takže je zde vidět propastný rozdíl v sociální struktuře zadržených obyvatel.Třetí nejvýrazněji zastoupenou skupinu osob tvoří pracovníci v zemědělství těsně následovaní ženami v domácnosti a brigádníky. Poslední výraznou skupinu zadržených pak tvoří zámečníci.
67
Tab. 32 Důvody k přechodu u zadržených osob Důvod
Počet zadržených
Politický
7
Lepší materiální podmínky
9
Snaha vyhnout se trestu
14
Nespokojenost v práci
0
Žádost o azyl
3
Vyhnout se službě v armádě
1
Chtěl pracovat v cizí rozvědce
2
Chtěl pracovat v cizí armádě
2
Návrat do vlasti
3
Rodinný/návštěva
16
Škola
2
Dobrodružství
17
Neznalost průběhu hranic
17
Nezjištěno
20
V zaznamenané motivaci zadržených nastal výrazný obrat. Nejčastěji udávané důvody pro překročení hranice byly dobrodružství a neznalost průběhu hranic se shodným počtem 17 případů výskytu. O jednu osobu méně pak vypovědělo důvod rodinný či návštěvu a 14 osob se pak pokoušelo o nedovolený přechod hranic ve snaze vyhnout se trestu. Tab. 33 Zadržené osoby podle národnosti. Národnost
Z ČSR
Do ČSR
Češi
61
2
Slováci
9
0
Němci
2
3
Rakušané
0
15
Poláci
1
3
Jugoslávci
0
9
Italové
1
1
Bez státní příslušnosti
0
1
Nezjištěno
0
Celkem
74
34
68
V rozdělení zadržených podle národnosti opět stojí na vrcholu Čechoslováci, z nichž 70 bylo zadrženo při opouštění Československa a pouze dva na cestě v opačném směru. Z tohoto počtu bylo 9 Slováků a všichni se snažili opustit republiku. Druhou kategorii pak opět tvoří Rakušané s počtem 15 zadržených. Ve všech případech se snažili dostat do Československa. Výrazný je také počet zadržených Jugoslávců snažících se o překročení hranic z Rakouska. Zajímavostí pak je, že dva z nich jako svou národnost uvedli národnost chorvatskou a nikoliv jugoslávskou.
5.4.1.Usmrcené osoby V roce 1953 dochází k prvním případům usmrcení tzv. narušitelů při překonávání státní hranice. V tomto roce došlo k této tragické události dvakrát. Společným jmenovatelem obou případů bylo to, že se jednalo o polské státní příslušníky. Oba byli usmrceni zásahem elektrického proudu v drátěném zátarasu. V následující pasáži popíšeme oba případy. Přestože se případ usmrcení Henryka Savinského odehrál až po případu Tadeusze Golcze, uvádíme jej jako první, a to z toho důvodu, že ze zachovaných materiálů bylo možno lépe popsat průběh následných opatření, která uvádíme jako demonstraci postupu jednotek Pohraniční stráže.
5.4.1.I. Henryk Savinsky186 Dne 4. prosince 1953 v 18:10 byl na 6. rotě Mlýnce v pravé části střeženého úseku zaznamenán zkrat v DZ. Po zapnutí hlavního vypínače velitelem roty poručíkem Hlaváčkem signalizační zařízení stále ukazovalo, že v DZ je nějaký předmět. Velitel roty tedy vyslal trojčlennou hlídku spolu s psovodem na obhlídku pravé části úseku roty. V 18:50 nalezla hlídka v prostoru HK II/59 tělo neznámého muže zaklíněné v DZ nejevící známky života. Velitel hlídky rotný Kalina zajistil okolí místa nálezu mrtvoly, provedl zběžný průzkum a celý incident ohlásil na velitelství. Velitel roty vše ohlásil na velitelství praporu a spolu s dalším příslušníkem PS dojel na místo činu na koni. Byl proveden průzkum pomocí služebního psa Armina, který vypátral stopu až ke státní hranici. Náčelník štábu brigády, kapitán Plocar, po odbržení zprávy z velitelství praporu vydal rozkaz k „zakrytí“státní hranice v uvedeném prostoru, a také se odebral na místo incidentu. Místo narušení DZ bylo následně ohledáno, vyfotografováno a mrtvola usmrceného muže byla vytažena z DZ a též ohledána. Byla zjištěna totožnost usmrceného „narušitele“ a pořízen seznam 186 f. 2357, k 36, Usmrcení narušitele st. hranice el. proudem v DZ v úseku 6/15 roty Mlýnce-vyšetřující zpráva předložení. 8. prosince 1953.
69
věcí, které měl u sebe. Jednalo se o Henryka Savinského, narozeného roku 1920 v Alexandrově v Polsku. U sebe měl 1 kapesník, 3 žiletky, 1 kus toaletního papíru, 1 hřeben, 1 zápalky, 1 zrcátku, 1 menší černou náprsní tašku, 2 dopisy psané francouzsky, 1 německy psanou odhlášku vydanou ve Welsu v Rakousku, kde měl Savinsky poslední uvedené trvalé bydliště a tři další dokumenty. Dle všech zjištění postupoval z Rakouska podél státní silnice Studánky-Čížkrajíce, načež se snažil překonat DZ. Při roztahování jednoho z ok střední stěny byl zasažen elektrickým proudem a dle posudku lékaře byl na místě mrtev. Následovala tato opatření: Na rozkaz náčelníka štábu brigády byla v místě narušení „zakryta“ státní hranice šesti dvou člennými hlídkami, a vytvořená „clona“ byla zesílena dvěma lehkými kulomety. Toto opatření trvalo až do rána, kdy byla osa postupu „narušitele“ znovu prohledána a po negativním výsledku byla všechna opatření odvolána. Mrtvé tělo muže bylo pohřbeno na místním hřbitově a jeho věci odevzdány na HS-PVS oddělení I/2 místní brigády. Posledními úkony pak byly administrativní práce, jako zapsání celé události do denního hlášení, vypsání Protokolu o zadržení a osobní prohlídce narušitele státních hranic republiky Československé, vytvoření zápisu, mapy s vyznačením postupu narušitele, překreslení a přepsání plánu hlídek apod., a odeslání celého spisu na HS PVS.
5.4.1.II. Tadeusz Golcz187 Tento případ se stal v místě dislokačního styku 15. českobudějovické a 10. volarské brigády, proto je tento případ uváděn u obou brigád. Dne 28. srpna 1953 okolo 20:30 zjistila hlídka 19. roty volarské brigády při kontrole drátěného zátarasu šustění v trávě u vrat v DZ asi 100 m od ní. Vydala se tedy tím směrem, načež uslyšela skok na zátaras ihned následovaný zábleskem a zaúpěním. V místě této události pak bylo slabé jiskření. Následně hlídka pomocí svítilny zjistila usmrcenou osobu v DZ. Následné šetření pak ukázalo, že se jedná o osmnáctiletého polského státního příslušníka Tadeusze Golcze. Hlídka 1. roty českobudějovické brigády pak navíc zjistila prkno přes drátěný zátaras.
5.5. 1954 V pramenech pro tento rok se v materiálech Pohraniční stráže nedochoval výkaz služeb za červenec a bylo tedy nutno tento deficit nahradit informacemi z denních hlášení za příslušný 187 f. 2357, k. 36, Usmrcení narušitele v DZ elektrickým proudem – hlášení.
70
měsíc.188 Ostatní údaje byly získány z kartonů 58 a 59 fondu Hlavní správy.189 V tomto roce jsou již definitivně dobudována ŽTZ, která jsou navíc stále vylepšována, roty jsou početně silnější a pohraničníci již mají dostatek zkušeností z předchozích let. Z počtu zadržených „narušitelů“ vyplývá, že největší vlna ilegálních přechodů v tomto roce odeznívá. Rok 1954 představuje s celkovým počtem 72 zadržených úplné dno námi zkoumaného období. Stejně jako v případě chebské i znojemské brigády zde dochází k výraznému úbytku osob, snažících se dostat z Československa.190 Tab. 34 Měsíční přehled zadržených Měsíc
Zadržené osoby
Nezadržené osoby
Z ČSR
Do ČSR
Z ČSR
Do ČSR
leden
6
0
0
0
únor
2
1
0
0
březen
1
2
0
0
duben
3
1
2
0
květen
1
3
0
0
červen
2
5
3
0
červenec
3
4
0
0
srpen
2
7
1
1
září
4
5
1
1
říjen
6
4
1
1
listopad
7
0
0
0
prosinec
0
3
0
1
Celkem
37
35
8
4
Jak již bylo řečeno, dochází v tomto roce k výraznému poklesu osob, které byly zadrženy při pokusu o přejití státní hranice směrem do Rakouska. Jejich počet dosáhl méně než poloviny předchozího roku a skoro třetiny roku 1951. Měsíčně tak nebylo zadrženo více než 10 osob a tohoto počtu bylo dosaženo pouze v říjnu. Velice významný je fakt, počty nezadržených osob nyní nedosahují ani počtu deseti osob, což ukazuje na vysokou efektivitu všech opatření sloužících k ochraně státní hranice. Ve srovnání s předešlým rokem je celkový počet 12 nezadržených pouhou třetinou hodnoty roku 1953. Narušitel pokoušející se o ilegální opuštění Československa měl v tomto roce pouze 17,78% šanci a při cestě v opačném směru byla jeho šance rovna přibližně 188 f. 2357, bal. A/10. 189 f. 2357, k. 58, 59. 190 Srov. Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008 , tab. 24, 28, 40, 41.
71
10,25%. V celkové úspěšnosti „narušitelů“ pak na 84 všech zaznamenaných pokusů připadá 12 úspěšných, takže procentuálně měli přecházející „narušitelé“ pouze 14,29% šanci na úspěch. Tab. 35 Počty zadržených různými orgány Kdo provedl zadržení
Počet zadržených
PS
66
VB
1
Civilní obyvatelstvo
4
Psi
2
Ostatní
1
Předáno orgány RA
4
Celkový pokles zadržených spolu se stoupající úspěšností opatření k ochraně státní hranice se odrazil i výše uvedeném přehledu. V tomto roce byly zpět do Československa předány orgány Rudé armády pouze 4 osoby, tedy polovina předchozího roku. Ani aktivita civilních osob napomáhajících zadržení potenciálních „narušitelů“ již nedosahuje výše minulého roku a s počtem 4 zadržených je prakticky rovna třetině minuloroční cifry. Tab. 36 Časů přechodů zadržených Hodina
Počet zadržených
Hodina
Počet zadržených
00-1
2
12-13h
7
1-2h
2
13-14h
6
14-15h
3
15-16h
4
4-5h
16-17h
3
5-6h
17-18h
2
2-3h 3-4h
2
6-7h
2
18-19h
5
7-8h
2
19-20h
1
8-9h
4
20-21h
4
9-10h
5
21-22h
10-11h
5
22-23h
2
11-12h
1
23-24h
1
Nezjištěno
10
Přehled doby zadržení vykazuje největší počty ve střední části dne mezi 9. až 14. hodinou se 72
zvýšením mezi 18-19 hodinou večer s maximem sedmi zadržených mezi 12-13 hodinami. Vcelku se však dá říci, že přechody státní hranice v tomto roce byly vcelku rovnoměrně rozloženy prakticky po celý den. Tab. 37 Věkové složení zadržených Věk
Počet zadržených
10-15 let
1
15-20 let
19
20-25 let
12
25-30 let
7
30-40 let
1
40-50 let
7
50-60 let
1
60 a více
7
Nezjištěno
17
Nejvíce zadržených bylo opět z kategorie 15-20 let a s počtem 19 zadržených tvoří přibližně čtvrtinu ze všech případů. Na tuto kategorii pak opět navazuje následná kategorie 20-25letých s počtem 12 zadržených „narušitelů“. Pomyslnou třetí příčku pak shodně obsadily tři věkové kategorie, a to 25-30, 40-50 a 60 a více let s počtem po sedmi zadržených. Zde je dosti velký rozdíl oproti předchozím letům, protože například kategorie nad 60 let dosáhla stejné výše pouze v prvním roce našeho zkoumání a i tak tehdy netvořila žádnou významnější množinu zadržených na rozdíl od tohoto roku, kdy tvoří bezmála 10% z celkového počtu zadržených. Tab. 38 Přehled zadržených podle povolání Povolání
Počet zadržených
Dělník
45
Zemědělec
5
Vzdělávající se mládež
3
Úředník, inteligence
5
Živnostník
1
Jiné
2
Nezjištěno
11
Tabulka rozdělující zadržené „narušitele“ podle povolání na první pozici nevykazuje 73
prakticky žádných závažných změn. Opět jsou zde nejvíce zastoupeny dělnická povolání s celkovým počtem 45 osob. Další pozice však vykazují dramatický pokles, kdy na pomyslné druhé příčce stojí povolání související se zemědělstvím a povolání úřednická popřípadě povolání vyžadující vyšší vzdělání. Obě uvedené kategorie jsou zastoupeny pěti zadrženými, což je oproti předchozím letům propad minimálně o polovinu. Tab. 39 Důvody k přechodu u zadržených osob Důvod
Počet zadržených
Politický
2
Lepší materiální podmínky
4
Snaha vyhnout se trestu
4
Nespokojenost v práci
1
Žádost o azyl
1
Chtěl pracovat v cizí rozvědce
6
Chtěl pracovat v cizí armádě
1
Návrat do vlasti
1
Rodinný/návštěva
12
Škola
1
Dobrodružství
11
Neznalost průběhu hranic
12
Nezjištěno
16
Důvodům, které zadržené vedly k pokusu o přechod státní hranice opět vévodí důvod rodinný a důvod neznalosti správného průběhu hranice. Jsou zastoupeny výpovědí 12 osob. Důvody zahrnuté do kategorie dobrodružství pak mají 11 případů výskytu. Velice zajímavá je pak třetí nejvýznamnější kategorie, kterou v tomto roce tvoří překvapivě snaha o práci v zahraniční rozvědce. Z povahy dochovaných materiálů není možné určit, zda takto zadržení vypovídali dobrovolně, zda byli k podobné výpovědi přinuceni, či zda se nejedná o záměrnou manipulaci s cílem ovlivnit veřejné mínění nebo posílit význam úseku hranic českobudějovické brigády.
74
Tab. 40 Zadržené osoby podle národnosti. Národnost
Z ČSR
Do ČSR
Češi
24
5
Slováci
2
1
Němci
5
3
Rakušané
2
17
Španělé
0
1
Nezjištěno
5
8
Celkem
33/38
27/35
Národnostní složení zadržených sleduje podobné trendy jako v předešlých letech. Nejvíce je zadržených Čechoslováků, 24 Čechů a dva Slováci byli zadrženi na cestě z Československa a pět Čechů a jeden Slovák na cestě z Rakouska. Druzí nejpočetněji zastoupení jsou Rakušané s počtem dvou zadržených při opouštění Československa a sedmnácti při postupu v opačném směru. Je zajímavé si povšimnout, že počet zadržených Rakušanů na cestě do Československa je stejný jako v předchozím roce a od hodnoty roku 1952 se liší pouze o dvě osoby. V roce 1954 je počet Čechů zadržených při opouštění republiky vyšší o sedm osob než počet Rakušanů snažících se do ní dostat či alespoň zadržených v tomto směru. To pak vcelku dobře koresponduje s předchozí tabulkou, kdy nejvíce zastoupené důvody překročení státní hranice jsou udávány neznalost hranic a důvod navštívení blízkých popř. rodinné důvody.
5.5.1.Usmrcené osoby Říjen tohoto roku přinesl další dva případy úmrtí na státní hranici, které jsou, naštěstí, poslední za námi sledované období.
5.5.1.I. Jan Král191 Tento muž byl místní legendou pohraničníků. Jednalo se o agenta CIC, který dlouhou dobu překonával DZ bez zadržení. Dne 16. října byl však při překonávání DZ vyrušen hlídkou 2. roty Koranda, načež se pokusil uniknout, avšak spěch se mu stal osudným a on byl zasažen proudem ze zátarasu. Vzpomínky na jeho činy uvádí ve své knize i Jan Krátký.192
191 f. 2357, k. 59, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc říjen 1954, Doplňující zpráva.(15. Brigáda). 192 Krátký, J.: Kluk z Polenského zámku na hranicích vlasti. Ústí nad Orlicí 2008, s. 15.
75
5.5.1.II. Štefanie Bindlerová (Štefanie Pindlerová, Hermine Winkler)193 Dne 25. října 1954 došlo k poslední tragické události. Hlídka na pozorovatelně uviděla neznámou osobu pohybující se vně DZ. Po sejití se k ní přiblížili, avšak neznámá žena se dala na útěk. Neuposlechla ani na pětinásobné opakování výzvy k zastavení, tak bylo přikročeno k použití zbraně. Veliteli hlídky selhal náboj, proto další člen hlídky vystřelil sedm ran ze samopalu, kterými neznámou zasáhl do nohy. Za pronásledování ještě velitel hlídky vystřelil tři rány, přičemž neznámé prostřelil pánevní oblast a ustřelil pravou ruku v lokti. Když hlídka ženu dostihla, zjistila, že dotyčná je nahá. Žena byla převezena do Jindřichova Hradce na operaci, ale následkům zranění druhého dne podlehla. Dalším šetřením se zjistilo, že šlo o 49letou duševně chorou občanku Rakouska Hermine Winkler. U tohoto případu, tedy jediného, u kterého tzv. narušitele neusmrtil elektrický proud, ale střelba pohraniční hlídky, je dobré povšimnout si pohraničnické terminologie, kdy je tento případ nazván „použití zbraně s výsledkem“. Co je oním výsledkem je jasné.
5.6. 1955 Poslední rok našeho zkoumání je počtem zadržených „narušitelů“ blízko předcházejícímu roku. Jestliže v předchozích letech jsme konstatovali neustálou sestupnou tendenci v počtu pokusů o přechod státní hranice, v tomto roce poprvé nastupuje opačná tendence. Počet zadržených ve směru z Československa stoupl o pět osob a zadržených pro postup opačným směrem bylo o dva více než v roce 1954. Kladný posun ve smyslu zefektivnění práce pohraničníků byl u počtu nezadržených osob ve směru do Československa, kdy byli pohraničníci českobudějovické brigády 100% úspěšní a dokázali zadržet všechny osoby pokoušející se překročit státní hranici. Počet osob opouštějících republiku, které se pohraničníkům nepodařilo zadržet pak zůstal na hodnotě shodné s předcházejícím rokem. Podklady pro následující rozbor poskytly kartony 74 a 75 fondu Hlavní správy PS.194
193 f. 2357, k. 56, Použití zbraně s výsledkemu 26. roty – vyhodnocení. 194 f. 2357, k. 74, 75.
76
Tab. 41 Měsíční přehled zadržených Měsíc
Zadržených
Nezadržených
Z ČSR
Do ČSR
Z ČSR
Do ČSR
leden
6
0
0
0
únor
2
2
0
0
březen
3
0
0
0
duben
4
6
1
0
květen
6
2
0
0
červen
4
2
1
0
červenec
2
1
1
0
srpen
4
14
2
0
září
4
3
0
0
říjen
5
3
0
0
listopad
1
0
0
0
prosinec
1
4
3
0
Celkem
42
37
8
0
Vzhledem k mírně zvýšenému počtu zadržených „narušitelů“ a stejnému počtu úspěšných oproti předcházejícímu roku mírně klesla šance na úspěšný přechod hranice ve směru z Československa. Procentuálně tato šance dosáhla 16%, což je oproti hodnotě z roku 1954 pokles o 1,78%. Naopak „narušitelé“ postupující do Československa zaznamenali propad o celou hodnotu předchozího roku, tedy o celých 10,25%. Pohraničníkům českobudějovické brigády se tedy v tomto roce podařilo vykázat 100% úspěšnost v jednom ze střežených směrů. Ve většině případů počet zadržených v jednom měsíci nepřesáhl počet deseti osob. Výjimkou je měsíc srpen s osmnácti zadrženými, z čehož 14 jich bylo zadrženo ve směru do Československa. Takto vysoký počet byl zapříčiněn zadržením skupiny osmi Rakušanů (jednalo se o sedm mužů a jednu ženu ve věku mezi 17 a 29 lety), kteří při sběru lesních plodin 6. srpna překročili hraniční čáru v prostoru 21. roty Kóta 510. Zadržení pak uváděli, že se domnívali, že hranici tvoří až drátěný zátaras.195 Z měsíčních úhrnů zadržených osob nelze konstatovat žádný zásadní nárůst počtu osob ve druhé polovině roku, jak je tomu u znojemské brigády. 196 Jediným měsícem se zvýšeným počtem zadržených je pouze srpen s počtem 18 osob. Vezmeme-li však v potaz to, že celých osm osob zde bylo zadrženo pro neznalost průběhu hranice při sběru lesních plodů, pak ani tento měsíc není ničím výjimečný. Je otázkou, jestli stažení sovětské okupační armády z Rakouska do 19. září vůbec mělo 195 f. 2357, k. 75, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc srpen, Doplňující zpráva – zaslání. (15. brigáda). 196 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008., s. 193.
77
vliv na rozhodnutí tzv. narušitelů opustit československou republiku, nebo obecné zvýšení počtů zadržených, konstatované i u chebské i znojemské brigády, bylo projevem nové tendence v přecházení státní hranice. U obou zmíněných brigád byl navíc vcelku patrný podíl osob navracejících se do Československa z důvodu vyhlášení amnestie v polovině roku, což se však v případě českobudějovické brigády říci nedá (viz přehled motivace zadržených). Tab. 42 Počty zadržených různými orgány Kdo provedl zadržení
Počet zadržených
PS
72
OPK
3
StB
1
VB
1
Civilní obyvatelstvo
1
Ostatní
1
Celkem Předáno orgány RA
1
V tomto roce byla naprostá většina „narušitelů“ zadržena Pohraniční stráží. Pouze jediná osoba byla vrácena zpět do Československa orgány Rudé armády. Ta pak v polovině roku opouští svou okupační zónu, takže Pohraniční stráž ztrácí důležitého spojence v zahraničí, který jí „vylepšoval“ konečné počty zadržených.
78
Tab. 43 Časů přechodů zadržených Hodina
Počet zadržených
Hodina
00-1
2
12-13h
Počet zadržených
1-2h
13-14h
5
2-3h
14-15h
2
3-4h
15-16h
19
16-17h
5
17-18h
4
4-5h
1
5-6h 6-7h
1
18-19h
12
7-8h
1
19-20h
4
8-9h
1
20-21h
9-10h
1
21-22h
10-11h
1
22-23h
11-12h
6
23-24h
Nezjištěno
11
3
V záznamech hodin, kdy došlo k zadržení „narušitelů“, jsou patrné dvě zásadní koncentrace. První z nich je doba mezi 15.-16. hodinou, kdy bylo zadrženo celkem 19 osob. Do této doby také patří již zmíněné zadržení skupiny osmi Rakušanů sbírajících lesní plody. Druhou nejvyšší koncentrací zadržení je doba od 19-20 hodin, kdy došlo k zadržení 12 osob. Obecně se dá říci, že „narušitelé“ volili v roce 1955 spíše druhou polovinu dne, ve které se nachází naprostá většina zaznamenaných zadržení. To je vcelku pochopitelné, jestliže uvážíme, že dotyčná osoba nejprve nějakou dobu pozorovala dění na hranici, aby pak mohla ze získaných pozorování utvořit obecnější závěry o postupech hlídek.
79
Tab. 44 Věkové složení zadržených Věk
Počet zadržených
0-10 let
3
10-15 let
1
15-20 let
20
20-25 let
18
25-30 let
15
30-40 let
8
40-50 let
8
50-60 let
3
60 a více
3
Rok 1955 se opět vrací ke schématu věkového rozvrstvení zadržených osob vypozorovaných v letech předcházejících roku 1954. Opět jsme zde svědky postupnému ubývání zadržených s přibývajícím věkem. O něco málo více než čtvrtinu zadržených (20 osob) tvoří mladí lidé mezi 1520 lety. S 18 zadrženými pak následuje kategorie 20-25 let. Zadržení do 30 let jsou pak zastoupeni počtem 15 osob. Následuje početní propad skoro o polovinu předchozí kategorie, který s 8 případy zadržených zastávají osoby mezi 30. a 50. rokem. Zadržených nad 50 a nad 60 let je pak v tomto roce stejný počet, jako zadržených dětí do 10 let. Tab. 45 Přehled zadržených podle povolání Povolání
Počet zadržených
Dělník
54
Zemědělec
4
Vzdělávající se mládež
0
Úředník, inteligence
10
Živnostník
3
Jiné
3
Nezjištěno
5
Více než 2/3 zadržených (54 osob) se živilo v dělnických profesích. Vyjádřeno procentuálně pak tato 68,35% množina zadržených představuje nejvyšší roční procentuální výskyt za celé námi zkoumané období. Druhou nejvíce zastoupenou kategorií jsou opět profese úřednické a vyžadující vyšší vzdělání s počtem 10 osob. Ostatní pak nedosahují ani počtu pěti osob. Zajímavé pak je to, že ani jeden ze zadržených neuvedl takové zaměstnání, které by šlo zařadit do kategorie vzdělávající 80
se mládeže. Tab. 46 Důvody k přechodu u zadržených osob Důvod
Počet zadržených
Politický
3
Lepší materiální podmínky
7
Snaha vyhnout se trestu
11
Nespokojenost v práci
3
Žádost o azyl
2
Návrat do vlasti (amnestie)
3
Rodinný
8
Škola
2
Dobrodružství
8
Neznalost průběhu hranic
16
Nezjištěno
16
V tomto roce došlo ohledně motivace zadržených k přechodu hranic k jistému posunu, avšak k takovému, jaký by bylo možné očekávat vzhledem k událostem roku 1955. Amnestie vyhlášená k desátému výročí ukončení bojů II. světové války v Evropě z 9. května umožňovala osobám, které v minulosti ilegálně emigrovaly z Československa beztrestný návrat do vlasti a byla první z trojice podobných amnestií vyhlašovaných vždy po pěti letech. V pramenech chebské i znojemské brigády tito navrátilci tvoří poměrně početnou skupinu, která s celkovým počtem 281 osob tvoří skoro čtvrtinu z celkového počtu osob zaznamenaných v souvislosti s touto amnestií. U námi zkoumané brigády však počet osob, které by mohly být spojovány s amnestií, nepřesáhl číslo 3. Z tohoto počtu však dokonce pouze jediná osoba jako důvod k překročení hranice vysloveně uvedla navrácení do vlasti z důvodu amnestie.197 Nejvíce zadržených uvedlo jako důvod k překročení hranice jejich neznalost, což je důvod, který má v každém roce námi zkoumaného období poměrně vysoké zastoupení. Druhou nejpočetnější skupinu, a zároveň poslední s počtem nad 10 zadržených osob, pak tvoří únik před trestem, následovaný důvody rodinnými či návštěvou a touze po dobrodružství ,které však mají již jen po osmi případech. Poslední výraznější kategorii tvoří touha po lepších materiálních podmínkách. 197 Jednalo se o 28letého Josefa Cíle, původně dělníka ze Slaného, který byl zadržen 19. července u obce Soběnova. f. 2357, k. 75, Výkaz činnosti a výkonu služby k ochraně státní hranice za měsíc červenec, Doplňující zpráva – zaslání. (15. brigáda)
81
Tab. 47 Zadržené osoby podle národnosti. Národnost
Z ČSR
Do ČSR
Češi
30
3
Slováci
10
0
Němci
1
2
Rakušané
0
27
Poláci
1
0
Jugoslávci
0
1
Francouzi
0
1
Italové
0
2
Švýcaři
0
1
42
37
Jiní Celkem
V otázce národnostního rozvrstvení zadržených „narušitelů“ dochází k zajímavému jevu, kdy počet Čechů zadržených při opouštění Československa je prakticky vyrovnán počtem Rakušanů zadržených při cestě v opačném směru. Velký vliv na tuto skutečnost má silné navýšení hodnoty této kategorie zadržením osmi sběračů lesních plodů 6. srpna. Nicméně i tak lze pozorovat, že počet zadržených obyvatel Rakouska v průběhu všech námi sledovaných let, se stále drží na velmi podobných hodnotách a není postižen tak dramatickou sestupnou tendencí jako počet Čechů zadržených při opouštění Československa. Dalším zajímavým jevem je také počet zadržených Slováků, jejichž počet v tomto roce dosahuje vrcholu za celé námi sledované období. Všichni byli zadrženi při opouštění republiky a v tomto směru postupu tvoří celou čtvrtinu všech zadržených Čechoslováků.
82
5.7. Vyhodnocení přechodů státní hranice v úseku českobudějovické brigády za sledované období Tab. 48 Vyhodnocení za celé sledované období Zadržení Rok
Nezadržení
Do
Do ČSR
Celkem
Rakouska
Do
Do ČSR
Celkem
Rakouska
1951
106
55
161
35
6
41
1952
90
40
130
48
9
57
1953
76
34
110
26
10
36
1954
37
35
72
8
4
12
1955
42
37
79
8
0
8
Celkový
351
201
552
125
29
154
součet Tab. 49 Počty pokusů o překročení hranice podle směru Směr do Rakouska
Směr do ČSR
Souhrnně oba směry
1951
141
61
202
1952
138
49
187
1953
102
44
146
1954
45
39
84
1955
50
37
87
Za prvních pět let fungování českobudějovické brigády bylo pohraničníky zadrženo celkem 552 osob při přechodu státních hranic a 154 osobám se podařilo přechod úspěšně provést, přestože tento jejich úkon byl různým způsobem Pohraniční stráží zaznamenán. U tzv. proryvů je však úskalím to, že není možné zjistit, kolik jich uskutečnila jedna osoba.198 Jestliže budeme vycházet z toho, že každý proryv byl uskutečněn jednou osobou, pak z celkového počtu 706 zaznamenaných pokusů o přechod státní hranice jich bylo 154 úspěšných, což znamená asi 21,81% šanci na úspěch za celé sledované období. Z ročních souhrnných výkazů pokusů o přechod státní hranice lze spočítat možnou úspěšnost pro jednotlivé roky:
198 U tzv. agentů chodců, převaděčů či pašeráků lze předpokládat vícenásobné úspěšné překročení hranice.
83
Tab. 50 Procentuální úspěšnost Rok
Celkem pokusů
Celkem nezadržení
Procentuální úspěšnost
1951
202
41
20,30%
1952
187
57
30,48%
1953
146
36
24,66%
1954
84
12
14,29%
1955
87
8
9,20%
Předchozí tabulka ukazuje problematičnost počátku námi zkoumaného období. Rok 1951 vykazuje přibližně 20% úspěšnost, což ve srovnání s následujícími dvěma roky vytváří dojem mnohem větší úspěšnosti Pohraniční stráže v roce 1951 než v následujících letech. To by samozřejmě byla mylná představa, že nově zavedené útvary bez ŽTZ, zkušeností s okolním terénem, bez vybudovaných důvěrnických sítí, by byly z hlediska zadržených osob úspěšnější, než útvary disponující již (alespoň částečně) shora uvedenými prostředky pro ostrahu státní hranice. Právě však v jejich absenci je třeba hledat důvod tohoto rozporu, neboť díky ní (např. nevybudovaný KOP/KSP, pozorovatelny či průseky) byl výrazně snížen počet zjištěných úspěšných přechodů. Odhlédneme-li od procentuální úspěšnosti roku 1951, musíme konstatovat její postupné každoroční snižování o nezanedbatelné počty procent. To je způsobeno postupným zlepšováním systému ostrahy státní hranice, ale i postupným klesáním počtů pokusů o překonání státní hranice (s opětovným lehkým vzedmutím v roce 1955, na což upozorňuje Pavel Vaněk ve Vyhodnocení pokusů o přechod státní hranice v úseku 4. znojemské brigády.199 Na rozdíl od 4. znojemské brigády však námi zkoumaná brigáda vykazuje mnohem nižší počty pokusů o překonání státní hranice200 a navíc je u ní pokles pokusů o její přechod od roku 1951 neustále klesající, takže není postižena nárůstem pokusů v roce 1952. To lze interpretovat buď vyšší úspěšností českobudějovické brigády již od počátku, nebo „neoblíbeností“ jejího úseku „narušiteli“, která by mohla mít kořeny např. v těžším terénu, horší dopravní dostupnosti apod. Na základě dochovaných pramenů z provenience PS je možno sestavit obecnou stručnou charakteristiku tzv. narušitelů. Je možno stanovit jejich věk, povolání, důvod, který je vedl k rozhodnutí překročit střeženou státní hranici i čas, kdy byli zadrženi hlídkami PS či jinými orgány bezpečnostních složek. 199 Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. 2008, 197. 200 To by mohlo být paradoxně způsobeno relativní blízkostí západní hranice. „Narušitel“ pocházející z Moravy měl bližší hranici znojemskou, než hranici západní. Naopak „narušitel“ pocházející např. z jižních Čech buď mohl přejít v úseku českobudějovické brigády a dostat se do sovětské okupační zóny, nebo mohl zkusit své štěstí více na západ a dostat se do zóny americké či do NSR, kde mu nehrozilo zatčení a deportace zpět.
84
Obecně lze (s trochou nadsázky) říci, že v letech 1951-1955 překračovali státní hranici v úseku 15. českobudějovické brigády nejčastěji Češi, stáří mezi 15-20 lety s dělnickým zaměstnáním, z důvodů rodinných, materiálních, ze strachu před trestem či z touhy po dobrodružství. Své přechody pak uskutečňovali nejčastěji v druhé půli dne a spíše k večeru. Stejně jako u 4. znojemské brigády i zde je největší výskyt věku uvedeného zadrženými „narušiteli“ mezi 15. a 20. rokem. Nejvíce zadržených uvedlo tento věk v prvním roce tzv. nové sestavy PS, celkem 39 osob, což je přibližně 24,22% z tehdejšího počtu zadržených. V roce 1952 pak 38 osob (29,23%), což je největší procentuální výskyt tohoto udaného věku. Následující rok 1953 pak s pouhými 22 případy tvoří pomyslné dno všech jeho výskytů (20%). Poslední dva roky se pak pohybuje mírně nad 25% (1954 – 26,39%, 1955 – 25,32%). V roce 1953 je pak tento věk přebit větším výskytem druhého nejčastějšího věku ve výpovědích zadržených, a to věkem 20-25 let. Ten zde dosahuje výše 28 případů, což je asi 25,45% výskyt u všech zadržených v tomto roce. Vzhledem k tomu, že valná většina pokusů o přechod státní hranice se odehrávala ve směru z Československa do Rakouska, není moc překvapivé, že největší procento všech zadržených tvoří Češi následovaní Rakušany. Velmi zajímavá ale je skutečnost, že počet zadržených Rakušanů na rozdíl od počtu zadržených Čechů moc neklesá a v posledních dvou letech se pak velmi blíží počtu zadržených Čechů (rok 1955, Čechů je zadrženo 30, Rakušanů 27). To lze dát do souvislosti s vysokým výskytem udání motivů k přechodu státní hranice z důvodu neznalosti hranice (která díky vytyčení HP a ZP u Čechů prakticky odpadá) a z důvodů rodinných či návštěvy, který se ve všech letech vždy umisťuje mezi nejčastěji uváděnými. V roce 1951 se vyskytuje celkem ve 26 případech (nejvyšší početní výskyt), což tvoří asi 16,15% ze všech zadržených. V roce 1954 pak spolu s neznalostí státních hranic tvoří (oba po 12 případech) 16,67%, což je největší procentuální výskyt. Naopak nejnižší výskyt je v posledním roce našeho zkoumání, kdy se vyskytl jen v osmi případech. Pokud bychom brali tyto důvody jako pravdivé, a ne jako možné falešné výpovědi za účelem zproštění viny, či alespoň zlehčení trestu, dalo by se z nich usuzovat na stále nezpřetrhané vazby rozdělených rodin či blízkých a snahu pěstovat vztahy i přes neprostupnou hranici. Obecně panující přesvědčení, že k přechodu státní hranice se většinou rozhodovali lidé nesouhlasící s komunistickým režimem v Československu výpovědi zadržených rozhodně nepotvrzují. Výskyt tohoto důvodu nikdy nepřesáhl počet osmi případů z roku 1952, kdy tvořil pouze 6,15% ze všech případů zadržení. Je sice jasné, že udání tohoto důvodu mohlo zadrženému vždy jen uškodit, avšak také nelze předpokládat, že by politika tvořila tak významnou součást životů všech lidí té doby, byť se o to komunistický režim ze všech sil snažil. Ještě je třeba zmínit se o osobách, jejichž pokus o překonání státní hranice skončil jejich úmrtím. Ve srovnání se 4. znojemskou brigádou je na první pohled jasný rozdíl v jejich počtu, kdy 85
nedosahují ani třetiny z počtu 15 osob zahynulých v úseku znojemské brigády. Tab. 51 Počty usmrcených osob Rok
Počet usmrcených
Zastřelení
ŽTZ
1951
0
0
0
1952
0
0
0
1953
2
0
2
1954
2
1
1
1955
0
0
0
Celkem
4
1
3
Vzhledem k tomu, že však ani počty pokusů o přechod státní hranice nedosahují výše znojemských, je jasné, že ani počty usmrcených osob nebudou na takové výši, nepředpokládáme-li, že hranice v úseku 15. brigády byla o tolik „divočejší“. Vzhledem k tomu, že počty zadržených jsou v letech 1953-1955 přibližně na polovině počtů znojemských a celkový počet usmrcených osob je asi třetinový, je nutno vyvodit, že naopak úsek českobudějovické brigády byl o mnoho klidnější, ať již to bylo, jak jsme již psali výše, jeho menší oblibou u „narušitelů“, či větším strachem pohraničníků použít zbraně proti člověku.
86
6. Závěr V předešlých kapitolách jsme se pokusili přispět k některým dílčím aspektům poznání Pohraniční stráže. Vzhledem k obrovskému množství pramenů jsme tuto práci časově omezili na léta 1951-1955 a soustředili jsme se na jižní úsek státní hranice, který spadal pod působnost 15. českobudějovické brigády PS. Díky tomuto zaměření jsme měli možnost komparace námi zjištěných skutečností se stavem u 4. znojemské brigády. Činnost 15. brigády jsme zkoumali ve třech celcích. Prvním z nich byl její organizační vývoj a početní stavy. Na tomto příkladě jsme sledovali vývoj určitých tendencí ostrahy státní hranice a mohli jsme dokumentovat postupné získávání významu jižní hranice, která byla uznána za tzv. vedlejší směr, protože přímo nesousedila s žádným demokratickým státem, ale dotýkala se sovětské okupační zóny v Rakousku. Narůstání významu jsme mohli dokumentovat jak vzrůstajícím početním obsazením brigády, tak i postupnými změnami její struktury a narůstajícím počtem rot, který operativně reagoval na zkušenosti z ostrahy státní hranice. Na tyto poznatky jsme navázali popisem ženijnětechnických zařízení k ochraně státní hranice, která byla nejviditelnějším projevem činnosti Pohraniční stráže, a pokusem o postižení jejich vývoje. Tyto celky pak logicky vyústily v konfrontaci s osobami, které se pokoušely ilegálně překročit státní hranici. Tyto osoby jsme zkoumali z pohledu Pohraniční stráže a nešlo nám tedy tolik o jednotlivé lidské osudy, ale pokoušeli jsme se postihnout určité trendy v jednotlivých letech námi zkoumaného období. U zadržených jsme zkoumali různé znaky, jako věk, povolání, motiv k překročení hranice, národnost, či dobu překročení hranice a na základě uvedených zjištění jsme mohli stanovovat obecnější závěry, které charakterizovaly přechody státní hranice v uvedeném časovém úseku. Díky tomu jsme mohli přispět k poznání části emigrační vlny v první polovině padesátých let, neboť toto období stojí ve stínu mnohem slavnější vlny emigrací po únoru 1948. Z námi zaznamenaných počtů vyplývá, že první polovina padesátých let pak tvoří její konečné stadium. Ohledně charakteristiky zadržených jsme mohli konstatovat, že naprostou většinu tzv. narušitelů tvořili v uvedeném období v podmínkách českobudějovické brigády tvořili mladí Češi mezi 15 a 20 lety s dělnickým zaměstnání, kteří se pokoušeli o překonání hranice směrem do Rakouska. Na rozdíl od emigrační vlny v roce 1948 tito lidé v naprosté většině neopouštěli Československo z nesouhlasu s politickým systémem poválečného Československa, ale z důvodů mnohem prozaičtějších jako byly různé rodinné záležitosti, touha po lepším materiálním zabezpečením, ze strachu před trestem či z touhy po dobrodružství. Zároveň s tímto zjištěním jsme konstatovali, že druhou nejpočetnější skupinu zadržených tvoří obyvatelé Rakouska u kterých byla velmi často udávaným důvodem neznalost průběhu hranic. 87
Ze zkoumání organizačního vývoje a prostředků ženijnětechnického zabezpečení jsme mohli vyvodit určité tendence, které se uplatňovaly v prvních pěti letech fungování vojskové ochrany státní hranice. Počáteční rok 1951 byl počáteční fází, která trpěla mnoha neduhy vyplývající z její novosti. V průběhu tohoto roku dochází k vyjasňování koncepce ostrahy hranic, budování zázemí pro práci pohraničníků a je zároveň dobou, kdy jižní hranice stojí ve stínu hranice západní. Druhý rok fungování pak přináší postupné naplňování idejí předchozího roku, kdy dochází k postupnému budování prvků ženijnětechnického zabezpečení státní hranice a pomocí nich i získávání postupné kontroly nad pohraničím. Prostření rok našeho období pak přináší určitou reflexi předchozích let, kdy se zhodnocené zkušenosti odrážejí v organizačních změnách. Poslední dva roky pak přinášejí určitou stabilitu, která je pak sice narušena odchodem jednotek Rudé armády z Rakouska v polovině roku 1955, avšak na počtech zadržených a nezadržených osob je vidět, že Pohraniční stráž již dosáhla jistého stupně mistrovství v ostraze hranic. Pokusili jsme se přispět k objasnění části tématu ostrahy hranic v první polovině padesátých let. Na základě sledování organizačních změn a vývoje spolu se sledováním budování ženijnětechnických zařízení k ochraně státní hranice jsme mohli sledovat vývoj pokusů o nedovolené překonání státních hranic a mohli jsme objasnit jejich relativně nízkou úspěšnost ve srovnání s emigrační vlnou z přelomu čtyřicátých a padesátých let. Analýza pokusů o přechod hranic nám zase pomohla lépe pochopit některé trendy ve vývoji podoby brigády i překážek budovaných na státní hranici.
88
7. Seznam zkratek ABS – archiv bezpečnostních složek bm – běžný metr CIC – Counter Inteligence Corps, zpravodajská služba USA čet.z.sl. - četař základní (vojenské) služby ČSLA – Československá lidová armáda ČSR – Československá republika DZ – drátěný zátaras FS – Finanční stráž GP – Grenzenpolizei HP – hraniční pásmo HSPS – Hlavní správa PS inv. j. – inventární jednotka MLR – Maďarká lidová republika MNB – ministerstvo národní bezpečnosti MNO – ministerstvo národní obrany MV – ministerstvo vnitra NDR – Německá demokratická republika NSR – Německá spolková republika OEK – osobní evidenční karta OSH – ostraha státní hranice PS – Pohraniční stráž RA – Rudá armáda SNB – Sbor národní bezpečnnosti voj. – vojín ZP – zakázané pásmo ZVS – základní vojenská služba ŽTZ – ženijnětechnické zabezpečení
89
8. Prameny a literatura Archivní prameny: Archiv bezpečnostních složek Brno-Kanice Fond 2341 Fond 2345 Fond 2348 Fond 2357 Fond 2357 HS PS OSH Fond PS Vojenský ústřední archiv Olomouc Fond Personální spisy Literatura: Čelovský, B.: „Emigranti“. Dopisy politických uprchlíků z prvních let po „Vítězném únoru“ 1948. Šenov u Ostravy 1998. Demel, Z.: Neděle a totalita. In: Fiala, P. - Hanuš, J. (eds.): Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Brno 2001, s. 97-119. Dvořáčková, Z.: Politikové na útěku. Osudy změněné 25. únorem 1948. Praha 2004. Gronská, J.: Dokumenty k ústavnímu vývoji Československa II. (1945-1968). Praha 1999. Hahnová, E.: „Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin. In: Hazdra, Z. a Vlček, L. (eds.) Mnichov 1938 a česká společnost. Praha 2008, s. 25-31. Jílek, T. - Jílková, A. (eds.): Železná opona: Československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948-1989. Praha 2006. Jirák, J.: Na stezkách krále Šumavy. Domažlice 2005. Jiřík, Václav: Vlak svobody. Kniha reportáží z moderních dějin. Cheb 1999. Kaplan, K.: Československo v letech 1948-1952, 2. část. Zakladatelské období komunistického režimu, Praha 1991. Kaplan, K.: Doba tání 1953-1956, Brno 2006. (Kronika komunistického Československa) Kaplan, K.: Nebezpečná bezpečnost, Brno 1999. Kaplan, K.: Nekrvavá revoluce, Praha 1993. Kaplan, K.: Sovětští poradci v Československu 1949-1956, Praha 1993. Kol. autorů: Celnictví v Československu. Praha: Naše vojsko, 1982. 90
Kol. autorů: Kronika ochrany československých hranic v letech 1945-1990. Praha 2004. Kol. autorů: Stručný přehled dějin Pohraniční stráže, Praha 1986. Kol. autorů: Vojenské dějiny Československa V. díl (1945-1955), Praha 1989. Kol. autorů: Vývoj SNB a Vojsk MV v letech 1948-1960, Praha 1978. Kovařík, D.: Proměny českého pohraničí v letech 1958-1960, Brno 2006. Krátký, J.: Kluk z Polenského zámku na hranicích vlasti. Ústí nad Orlicí 2008. Kvapilová, I.: Organizační vývoj SNB v 50. letech se zaměřením na jeho veřejnobezpečnostní složku. In: Sborník Archivu ministerstva vnitra 2, 2004, 9-73. Macek, P. - Uhlíř, L.: Dějiny četnictva II. Československá republika (1918-1938). Praha 1999. Marek, J.: Smrt v celním pásmu. Historické reportáže o ostraze čs. hranic v letech 1918-1948. Cheb 2000. Navara, Luděk: Příběhy železné opony. Brno 2004. Nosková, H.: O původu Slováků v Čechách. Praha 2001. Pecka, J.: Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945. Praha 1995, ÚSD. Pejskar, J.: Útěky železnou oponou. Praha 1992. Polák, P.: Stůj, ruce vzhůru! Tady Pohraniční stráž. Kdo tam? Č esko-rakouská hranice v oblasti Novohradských hor v letech 1948-1989. (rkp. diplomové práce ulož. na FF Jihočeská Univerzita) České Budějovice, 2009. Pulec, M.: Nástin organizace a činnosti ozbrojených pohraničních složek v letech 1948-1951. In: Securitas Imperii 7, Praha 2001, 55-96. Pulec, M.: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích. 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 13, Praha 2006. Pulec, M.: Případ Masna. In: Securitas Imperii 12, Praha 2005, 227-244. Ruml, Karel: Z deníku vlaku svobody. Brno 2001. Slabotinský, R.: Do exilu s převaděči. (Proces s protistátní skupinou „Stanislav Pokorný a spol.“) Brno 2000. Vaculík, J.: Dějiny volyňských Čechů III. (1945-1948). Brno 2001. Vaculík J.: Reemigrace zahraničních Čechů a Slováků v letech 1945-1950. Brno 1993. Vaculík J.: Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v letech 1945-1948. Brno 1984, 2. vyd. 1987. Vaněk, P.: K vývoji ženijnětechnického zabezpečení státní hranice v letech 1951-1955. In: Sborník Archivu ministerstva vnitra 2, 2004, 183-230. Vaněk, P.: Pohraniční stráž a přechody státní hranice v letech 1951-1955, Praha 2008. 91
Vaněk, P.: Procházkova Přestřelka ve světle archivních pramenů (Několik poznámek k „malému románu z velké doby“). In: Sborník Archivu ministerstva vnitra 4, 2006, 63-85. Vaněk, P.: Střežení státní hranice Pohraniční stráží v letech 1951-1955. (rkp. disertační práce ulož. na ÚK FF MU v Brně), Brno 2005. Vorlík, E.: Historie, vznik a vývoj SNB, vojsk MV při zabezpečení OSH a zajištění bezpečnosti naší vlasti, Holešov 1977.
92
9. Přílohy – dokumentace k případu usmrcení Henryka Savinského Příloha č. 1 – plánek místa usmrcení Henryka Savinského Příloha č. 2 – Fotografie okolí místa úmrtí Henryka Savinského Příloha č. 3 – Detail drátěného zátarasu Příloha č. 4 – Fotografie zemřelého
93
Příloha č. 1 – plánek místa usmrcení Henryka Savinského
94
Příloha č. 2 – fotografie okolí místa úmrtí
95
Příloha č. 3 – detail drátěného zátarasu
96
Příloha č. 4 – fotografie zemřelého
97
Příloha č. 4 - pokračování
98
