Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu.

Aneţka Domanská

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí práce Mgr. Haně Krylové, Ph.D. za konzultace a vedení práce. Dále bych ráda poděkovala všem respondentkám za jejich rozhovory. Poděkování také patří mé rodině, spolubydlícím a přátelům za podporu.

Obsah Úvod ......................................................................................................................................4 Teoretická část .......................................................................................................................5 1.

Dospělost ........................................................................................................................5 1.1

Mladá dospělost (20. – 35. let) ................................................................................7

1.2

Střední dospělost (35. – 45. let) ...............................................................................9

2.

Historický vývoj pohledu na ţenu ................................................................................. 11

3.

Ţena mezi 30. a 40. rokem bez partnera ........................................................................ 14 3.1

První bilancování ve 30 letech ............................................................................... 14

3.2

Volba partnera....................................................................................................... 15

3.3

Partnerství .............................................................................................................18

3.4

Rozchod ................................................................................................................ 21

3.5

Ţivot bez trvalého partnera .................................................................................... 23

3.6

Další alternativy .................................................................................................... 25

3.7

Ţivot zasvěcený Bohu ........................................................................................... 26

3.8

Církev a ţena bez partnera .................................................................................... 27

Praktická část ....................................................................................................................... 30 4.

Popis výzkumu .............................................................................................................30 4.1.1

Výzkumné otázky.......................................................................................... 30

5.

Realizace výzkumu ....................................................................................................... 31

6.

Popis vzorku respondentů ............................................................................................. 34

7.

Interpretace výsledků výzkumu ..................................................................................... 36

8.

Diskuze......................................................................................................................... 49

9.

Závěry výzkumu ...........................................................................................................50

Závěr .................................................................................................................................... 51 Seznam pouţitých zdrojů ......................................................................................................52

3

Úvod Pro kaţdého dospělého člověka je důleţité mít kolem sebe někoho blízkého. Mohou to být kamarádi, přátelé nebo partner. Dospělost je povaţována za období, ve kterém by člověk měl najít svého ţivotního partnera. Tento fakt je obvykle významnější pro ţenu neţ pro muţe. Existují však i lidé nebo konkrétněji ţeny, které zatím partnera z nějakého důvodu nenašly. Dnešní společnost se zabývá různými problematikami. Mezi ně patří děti, mládeţ, senioři a další. Téma ţen bez partnera se v podstatě nijak neřeší. Proto jsem se rozhodla ve své bakalářské práci přiblíţit právě problematiku ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Řekla bych, ţe především v dnešní společnosti toto téma bylo, je a bude vţdy aktuální. Hlavním cílem práce bude seznámit veřejnost celkově s problematikou ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera a nastínit alternativy tohoto stylu ţivota. Dalším cílem je zjistit, jak na tuto skutečnost nahlíţí ţeny, které se v této pozici ocitly a jak se s ní vyrovnávají. Práce je rozdělena na dvě základní části: teoretickou a praktickou část. V teoretické části si charakterizujeme a vymezíme dospělost. V dalších kapitolách se dotkneme tématu ţivota ţen bez partnera. Do sledované problematiky řadím i další alternativy, kterých se samozřejmě také dotkneme. Celá práce je popisována především z pohledu psychologického a sociálního. Praktická část je věnována empirickému výzkumu. Jedná se o kvalitativní výzkum v dané problematice. Výzkum je prováděn formou osobních rozhovorů s respondentkami. Je zaměřen na oblasti ohledně stylu ţivota ţen v této kategorii. Cílem je najít společné charakteristiky stylu ţivota zkoumaného vzorku. Ve své práci vycházím především z literaturou z oblasti vývojové psychologie. Další podklady pro práci vychází z oblasti genderu a kvalitativního výzkumu. V neposlední řadě vyuţívám poznatky z literatury, která popisuje různé oblasti ţivota jako je na příklad partnerství nebo naopak ţivot bez partnera. Práce je strukturovaná. Kapitoly by na sebe měly navazovat a být srozumitelné pro širokou veřejnost. Vše je uspořádáno tak, aby se práce čtenáři dobře četla a aby byla pro něj přehledná.

4

Teoretická část V teoretické části bych ráda nastínila pohled na ţeny mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Tímto tématem se budu zabývat především z pohledu vývojové psychologie. Zaměřím se na psychologické a sociální aspekty ţivota této skupiny ţen. Ve svých poznatcích vycházím především z Vývojové psychologie a Vývojové psychologie II.: dospělost a stáří od Marie Vágnerové. Do další výchozí literatury patří např. Vývojová psychologie od Josefa Langmeiera a Dany Krejčířové. Sami autoři dělí dospělost různými způsoby. Nelze proto přesně určit, kdy končí mladší dospělost a naopak začíná dospělost střední. Jelikoţ název bakalářské práce zní Psychosociální aspekty života žen mezi 30. a 40. rokem bez partnera, budu klást největší důraz na charakteristiku období konce mladé dospělosti a počátku střední dospělosti. Popis období starší dospělosti uvádím ve své absolventské práci s názvem Psychosociální aspekty života žen středního věku a možnost práce s nimi.

1. Dospělost „Je zřejmé, že psychologie dospělého věku a stáří je dnes mnohem méně rozvinuta než psychologie dětství a dospívání. Počet empirických studií, které se zabývají vývojem v dospělém věku, je nesrovnatelně menší a počet bezpečných závěrů je poměrně omezený.“1 V naší společnosti není pevně stanovena hranice dospělosti. Jednoznačně nelze říct, kterého člověka povaţujeme za dospělého a kterého nikoliv. „Vývojové (evoluční) změny a postupné stárnutí představují kontinuální změny, jejichž rozdělení je vždy do jisté míry libovolné. To platí dvojnásob pro dospělost, kde nenacházíme tak výrazné mezníky rozdělující jednotlivé vývojové etapy jako v dětství a dospívání.“2 I přes tato fakta je dospělost povaţována za jednu z nejdůleţitějších a nejdelších vývojových etap našeho ţivota. Z tohoto důvodu můţeme na počátek dospělosti nahlíţet z více úhlů pohledu. Z právnického hlediska se člověk stává dospělým při dosažení zletilosti, tj. nabytím 18. roku věku. Biologické vymezení dospělosti je definováno z pohledu fyzické zralosti a především sexuální zralosti. To znamená, ţe člověk jiţ má odlišný pohled

1

LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D., Vývojová psychologie, s. 160

2


5

na sexualitu, plození a výchovu dětí. V tomto období člověk obvykle chce zaloţit rodinu a mít děti. Má k tomu i veškeré předpoklady. Zaloţení rodiny je většinou důleţité především pro ţenu. Psychosociální vymezení dospělosti je sloţitější. Vágnerová uvádí: „Hlavní problém spočívá ve skutečnosti, že tato proměna nebývá jednoznačně časově lokalizována, probíhá u různých lidí v odlišnou dobu. Navíc nemá v jednotlivých složkách stejné tempo (manželství lze uzavřít v době, kdy člověk není ekonomicky zcela soběstačný). 3 V dospělosti je důleţitý také osobnostní rozvoj. Ten probíhá v rámci celé osobnosti člověka, ale také ve vztahu k ostatním lidem. „Individuace směřuje k dosažení stabilní, realistické a přijatelné pozitivní identity. Vývoj vztahu k jiným lidem je zaměřen na vytvoření stabilních, trvalých a oboustranně uspokojivých mezilidských vztahů.“4 Podle Vágnerové se psychosociální znaky dospělosti projevují v různých oblastech. Důleţitým faktem je, ţe člověk musí přijmout svou zodpovědnost sám za sebe i za ostatní. Měl by se naučit ovládat své emoce a jednání způsobem, který je přijatelný pro společnost. Také je důleţité, aby člověk zhodnotil vlastní síly a kompetence. Aby si dokázal uvědomit, na co jeho síly stačí. K sociálnímu rozvoji dospělosti patří především osamostatnění, odchod od původní rodiny, založení rodiny vlastní a převzetí života do svých rukou. V období dospělosti nabývají na důleţitosti vztahy s vrstevnickou skupinou a následně souţití v partnerském vztahu. Člověk se učí navazovat vztahy také v oblasti profese. Je nezbytné, aby se s těmito vztahy naučil pracovat. Velmi důleţitým aspektem ţivota je získání ekonomické nezávislosti. 5 Práce má na člověka v dospělosti obrovský vliv. Ten se projevuje i v oblasti osobnostního rozvoje.6 „Větší část svého času stráví dospělý prací. Tato práce utváří většinou pevnou časovou strukturu dne, a proto i života. Postavení v pracovním světě stanoví i sociální hodnotu, tzn. prestiž, která člověku přísluší ve společnosti.“7 V rámci profese člověk vstupuje do spousty vztahů a vzájemných interakcí. Jelikoţ člověk za práci dostává odměnu, má moţnost

3

VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.: dospělosti stáří, s. 9

4

VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.:dospělosti stáří, s. 9

5

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.: dospělosti stáří, s. 9 a násl.

6

Srov. FÜRST, M., Psychologie, s. 151

7

FÜRST, M., Psychologie, s. 151

6

si uspokojovat materiální potřeby. Pro většinu lidí je práce důleţitou součástí ţivota. Pokud práci ztratí, musí se potýkat s nezaměstnaností. Nezaměstnanost velmi negativně ovlivňuje náš ţivot. Proto se většina lidí snaţí práci získat a udrţet si ji. 8 Dospělost je také spojena s určitým sociálním očekáváním ze strany okolí a společnosti. V rámci společnosti platí různé zákony a normy. Pro dospělost je charakteristické také přebíráním nových rolí v rámci společnosti. Mezi ně patří např. role kolegy v práci, partnera nebo rodiče. Od kaţdé role se očekává určité chování. Dospělý by si měl toto chování osvojit.9 Dospělost můţeme dělit na tři období. Nazýváme je jako mladá neboli časná dospělost, střední dospělost a období starší neboli pozdní dospělosti. Do období mladé dospělosti zahrnujeme lidi ve věkové kategorii 20. aţ 35. let. Pro střední dospělost je charakteristická věková skupina lidí 35. aţ 45. let. Do posledního období dospělosti tzv. starší dospělosti řadíme lidi ve věku 45. aţ 60. let. V následující kapitole si charakterizujeme jednotlivá období. Zaměříme se především na mladou a střední dospělost.

1.1 Mladá dospělost (20. – 35. let) „Časná dospělost je přechodným obdobím mezi adolescencí a plnou dospělostí. Dospělost tu vymezujeme s přihlédnutím ke třem kritériím: k věku, k převzetí určitých vývojových úkolů a k dosažení určitého stupně osobní zralosti.“10 Jak jsem uvedla jiţ na začátku, počátek dospělosti nemůţeme definitivně určit. Tento fakt vyplývá i z předešlé citace. Vágnerová o dospělosti mluví takto: „Dosažení dospělosti signalizuje ochota přijmout a schopnost zvládnout určité vývojové úkoly: profesní roli, stabilní partnerství (manželství), rodičovství.“11 V této době také získáváme mnoho zkušeností. Pro ţivot je důleţité také proţívání stále nových záţitků. Máme stále zájem objevovat a poznávat nové věci, přijímáme nové role jako např. roli matky, otce, spolupracovníka v práci, přítele, manţelky. Snaţíme se chovat podle vzorů, které jsme

8

Srov. FÜRST, M., Psychologie, s. 151

9

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.: dospělosti stáří, s. 10 a násl

10


11

VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 304

7

obdivovali v dětství.12 „Dilema rané dospělosti spočívá v rozporu potřeby svobody a nezávislosti s potřebou zkusit nové role, které sice sociálně potvrzují dospělost, ale jsou zároveň nějak omezující.“13 Pro mladou dospělost jsou charakteristické i následující rysy: „Upevnění identity dospělého, identifikace s rolí dospělého, produktivní orientace, upevnění osobních cílů. Nezávislost na rodičích, hledání partnera, zakládání vlastní rodiny. Předběžná volba povolání a postupné získávání odpovědnosti v profesi.“14 Období mladé dospělosti je obtíţné především pro ţenu. Často si musí zvolit mezi profesní kariérou a rolí matky. Předpokládá se, ţe v mladé dospělosti člověk nalezne trvalého partnera, zaloţí rodinu a zplodí děti. Partnerství a rodičovství můţe mít různé formy: od manželství, přes volné soužití, role svobodné matky nebo osamělého rodiče. Další alternativou můţe být život bez partnera nebo řeholní život.15 V časné dospělosti je myšlení ovlivněno především vlastní zkušeností nebo zkušeností jiných. E. H. Erikson rozlišuje tři stádia ţivota v dospělosti:16 Intimita a distancování se od sebevztaţenosti17, generativita proti stagnaci18, integrita proti zoufalství a ošklivosti19. E. H. Erikson ve svém dělení vývojových stádií v rámci dospělosti také mluví o rozvoji postformálního myšlení. To znamená, ţe člověk bere v úvahu všechny sloţky problému, jeho mnohoznačnost i jeho kontext. Myšlení dospělého člověka by mělo být pragmatičtější. V období dospělosti se člověk také učí nalézat kompromis a celkově vycházet s ostatními kolem sebe. Dospělý člověk by se měl více zaměřit na sebekritičnost. Důleţité je naučit se pracovat s protiklady a umět se smířit s tím,

12

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.: dospělosti stáří, s. 12 a násl.

13


14

LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D., Vývojová psychologie, s. 161 a násl.

15

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 305

16

Srov. FÜRST, M., Psychologie, s. 150 a násl.

17

V období dospělosti je důleţité navázat intimní vztah. Pokud se člověku nepodaří vztah navázat, můţe

dojít aţ k izolaci. Jelikoţ můţe být tímto faktem frustrován, má problémy nalézt sám sebe i jiný intimní vztah. 18

Generativita je rozvoj nebo vytváření něčeho subjektivně důleţitého. Do generativity řadíme plození

dětí, ale také tvorbu různých výtvorů. Něco, co bychom mohli přenechat další generaci. 19

Musíme přijmout tento ţivot takový jaký je, se vším všudy. I se všemi lidmi, se kterými se během

ţivota setkáváme.

8

ţe problémy jsou sloţité a obvykle nejednoznačné.20 Vágnerová také uvádí: „V mladé dospělosti dochází ke stabilizaci sebehodnocení v oblastí vlastních kompetencí, i v oblasti inteligence.“21 Na konci mladé dospělosti dochází k prvnímu bilancování. „Bilancování ve 30 letech lze chápat jako přechodnou fázi, kdy lidé mají směřovat k nějaké změně: partnera, zaměstnání, bydliště, počtu dětí apod.“22 Vágnerová dále uvádí: „Třicetiletý člověk je mnohem více svázán se svým sociálním prostředím, má méně osobní svobody a více zodpovědnosti.“23 V závěru tohoto období se dospělý člověk více zaměřuje na dlouhodobé cíle.

1.2 Střední dospělost (35. – 45. let) Buford přirovnává náš ţivot k fotbalovému utkání. Zhruba do 35 let hrajeme první půlku ţivota. Střední dospělost je jakoby poločasem, ve kterém pohlíţíme na tu první polovinu a snaţíme se najít nové moţnosti, aby ta druhá půlka ţivota mohla být ještě lepší. Je to důleţité proto, abychom dokázali nalézt opravdový smysl ţivota.24 Střední věk povaţujeme za významný mezník našeho ţivota. Mluvíme o tzv. krizi středního věku25. V tomto období dochází k mnoha změnám např. fyzickým, psychickým i sociálním. Krize středního věku se můţe projevovat mnoha způsoby. Lidé mohou pociťovat tíseň, strach z osamělosti, beznaděj nebo depresi. Z tohoto důvodu se obvykle uzavírají do sebe. V tomto období také dochází k úbytku energie. Člověk si začíná uvědomovat, ţe pomalu stárne.26Krizi středního věku můžeme také charakterizovat následujícími znaky: zproblematizování vlastní identity, otázky po vlastní smrtelnosti, někdy nespokojenost se vztahem v manţelství, s výsledky dosaţenými v povolání nebo myšlenkami na blíţící se odchod dětí z domova.27 20


21


22


23


24

Srov. BUFORD, B., Poločas života, s. 13 a násl.

25

Krize středního věku je období bilancování, ve kterém se člověk ohlíţí za jiţ proţitým ţivotem. Snaţí

se jej zhodnotit a nalézt moţnosti nalezení smyslu ţivota. 26


27

Srov. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D., Vývojová psychologie, s. 162

9

Charakteristickým rysem pro období střední dospělosti je bilancování. a)

Bilancování do minulosti: bilancování na základě zkušeností a srovnávání s dřívějšími ideály. Člověk hodnotí např. svou rodinu, partnera, zaměstnání. Uvědomuje si, ţe je více zranitelnější, ale celkově spěje k osobními rozvoji.

b) Představy do budoucnosti: představy jsou zaloţeny na aktuálním

stavu a moţnostech. Zaměřují se na hledání smyslu ţivota tak, aby mohl být přijatelný. Člověk si uvědomuje, ţe má poslední moţnost něco změnit. To však můţe vyvolávat pocity beznaděje a strach z budoucnosti. 28 Pro tuto dobu je typické hledání určité jistoty. Člověk se začíná bát změn a něčeho nového. Proto je kladen důraz na stereotyp29. Tím nabývá určité jistoty a pohodlí. Ţivot se však bez získávání nových podnětů stává monotónním. Kvůli těmto faktům můţe docházet k osobnostní stagnaci aţ syndromu vyhoření. Je proto důleţité, aby člověk hledal řešení těchto problémů a snaţil se nějakým způsobem vyprostit z krize. 30 Mezi hlavní úkoly střední dospělosti patří generativita. Člověk si začíná uvědomovat, ţe je na vrcholu své profesní kariéry. Zjišťuje, ţe je součástí generace, která má nejvíce zodpovědnosti za rozvoj a celkový vývoj světa. Proto se snaţí, aby toho dokázal co nejvíc a aby po něm něco zůstalo. Na druhou stranu však musí bojovat s pocitem, ţe jeho moţnosti jsou limitovány. V období středního věku dochází také ke změnám v sociálních rolích. Děti pomalu dospívají, opouští své rodiny a začínají zakládat vlastní. Naopak lidé středního věku se musí vyrovnat se ztrátou svých rodičů a blízkých lidí. Toto je jeden z důvodů, proč je období střední dospělosti pro člověka náročné především po psychické stránce.31 Problematikou střední dospělosti se konkrétněji zabývám ve své absolventské práci s názvem Psychosociální aspekty života žen středního věku a možnost práce s nimi. Zde také nastiňuji charakteristiku období starší neboli pozdní dospělosti.

28


29

Stereotyp je něco zaběhnutého. Něco co se neustále opakuje stejným způsobem.

30


31


10

2. Historický vývoj pohledu na ženu Odjakţiva je ţena symbolem krásy a plodnosti. Muţi obdivují ţeny především pro jejich ţenskost. Pouze ţena má výsadu nosit dítě pod svým srdcem. Muţi mohou pouze závidět. V dřívějších dobách však ţena nebyla postavena na stejnou úroveň muţi. Někteří muţi dodnes zastávají názor, ţe ţena je k tomu, aby rodila děti, starala se o ně a celou domácnost. Pohled na ţenu se utvářel po celé dějiny. Jinak byla ţena brána ve Starověku, jinak ve Středověku a v dnešním postmoderním světě je tomu úplně jinak. Na příklad ve Starověkém Řecku měl v rodině hlavní slovo otec. Muţi měli veškerá práva a ţeny byly brány jako něco podřadného. Ve Středověku se pohled trochu změnil. Ţeny však stále neměly veškerá práva. Vše se změnilo na přelomu 18. a 19. století, kdy se začaly ve společnosti více prosazovat. Začala vznikat feministická hnutí a ţeny např. získaly poprvé právo volit. Do té doby jim bylo toto právo upíráno. Ţeny tak získaly rovnost a veškerá práva. V současnosti se téměř nedělají rozdíly mezi muţi a ţenami. Vládne zde tolerance a pochopení. Avšak stále je muţ obvykle povaţován za hlavního ţivitele rodiny. Ale i to není vţdy pravidlem. Mnoho ţen dnes vyniká v zaměstnáních, která dříve byla charakteristická pouze pro muţe. Budují svou kariéru a jsou ve vedoucích postaveních. Naopak existuje mnoho muţů, kteří dávají přednost ţenským zaměstnáním. V minulosti také bylo téměř nemyslitelné, aby ţena ţila sama bez manţela. Většinou se dívka musela provdat za chlapce, kterého jí vybrali její rodiče. Pokud ţena zůstala sama, přezdívalo se jí „stará panna“. Toto označení nebylo vţdy bráno jako pozitivní. Co však bylo nepřípustné, byl sex před manţelstvím. Pokud dívka otěhotněla ještě před svatbou, byla velmi odsuzována. Společnost se k ní obrátila zády a odsunula ji na okraj společnosti. Naopak za velmi zboţnou byla povaţována dívka, která dobrovolně vstoupila do kláštera. Na tyto ţeny se nahlíţelo s úctou. Řeholní sestry obvykle pomáhaly ve společnosti, pečovaly o nemocné, pocestné, opuštěné sirotky apod. Mezi další činnosti, které vykonávaly, bylo vzdělávání urozených dívek. V dnešní společnosti se pohled na řeholní sestry opět změnil. Dříve byl svět hodně náboţensky zaloţený. To dnes jiţ neplatí. Mnoho lidí v moderním ateistickém světě se od řeholníků a kněţí odvrací a spíše je odsuzuje. Ale i to není pravidlem. 11

Jak jsem uvedla, celkový pohled na ţenu se postupem času změnil. Dnes mají ţeny veškerá práva a svobody podle Listiny základních práv a svobod. Mají právo na ţivot, svobodu názorů a víry. Mohou se samostatně rozhodovat, zakládat rodinu podle sebe a spoustu dalších práv a svobod. Zkusme také se zamyslet na tím, co by mohlo charakterizovat ţenu mezi 30. a 40. rokem bez partnera. V současné společnosti má ţena spoustu moţností. Je zcela na ní, jestli se vdá nebo zůstane sama. Dnes není důleţité vdát se, zaloţit rodinu, získat dobré postavení a to vše stihnout do 30 let. Dnes lidé uzavírají manţelství v jakémkoli věku. Společnost toleruje ţivot bez partnera. Ani se neodsuzuje status svobodné matky. Člověk je povaţován za individualitu. Kaţdý hraje sám za sebe. A je pouze na něm, jaký ţivot povede. Pro ţenu bez partnera je velmi důleţité, aby našla vlastní smysl ţivota. Kaţdý člověk je jiný, proto existují různé varianty, jak dosáhnout smysluplného ţivota. Záleţí na kaţdém zvlášť, jak toho docílí. K tomu je potřebná trpělivost a vůle vytrvat. Jednou z dalších vlastností je zodpovědnost. Kaţdý by si měl uvědomit, ţe má zodpovědnost sám za sebe. Ale to není všechno. Důleţité také je si vzít v potaz to, ţe je zodpovědný za vývoj celé společnosti. Vţdyť lidé jsou těmi, kteří vytvářejí dějiny. Největší zodpovědnost za celkový vývoj mají právě lidé na konci mladší dospělosti a počátku střední dospělosti. Oni jsou těmi, kteří by měli něco změnit, vytvořit a předat další generaci. V dnešní době je téma rozdílů mezi muţi a ţenami aktuální a také populární. Je to především proto, ţe se změnila doba. Dnes vládne spíše tolerance a porozumění. Je však těţké porozumět druhému pohlaví, i kdyţ se o to snaţíme sebevíc. To je také jeden z důvodů, proč se na univerzitách začíná studovat relativně nový obor s názvem gender studies. Ten se zaměřuje právě na studium rozdílnosti mezi oběma pohlavími. Snaţí se vysvětlit rozdíly a naopak nalézt věci, které mají společné. „Na jedné straně může zdůraznění rozdílů mezi mužstvím a ženstvím sloužit ke zvýraznění vlastní, od druhého pohlaví odlišné identity, jak to nejzřetelněji pozorujeme v prepubertální době ve formě zdůrazňované separace chlapců od dívek a vzájemného pohrdání.“

32

Poněšický dále vysvětluje: „Skrývá se zatím úzkost z oslabení nebo ztráty vlastní identity, z kontaminace druhým pohlavím, což je výraznější u mužů, neboť se musí

32

PONĚŠICKÝ, J., Fenomén ženství a mužství: psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy, s. 28

12

separovat od ženského prvku, od matky, kdežto dívky žijí ve společné identifikaci s matkou nerušeně dál.“33 Celkově pro ţivot mezi muţi a ţenami jsou typické konflikty. Kaţdé pohlaví je jiné, jinak přemýšlí a jsou pro něj důleţité odlišné věci. Ženu můžeme charakterizovat jako: Chaos, příroda – přirozenost, analytické zpracování, syntetické myšlení, celistvost, vlna, vnitřní prostor, romantické pojetí člověka, objekt touhy, zlý, špatný, nemocný, konzervativní, uchovávající, oběť, poddaný, masochismus, potřeba lásky, závislost, silná vztahovost, přijímání, tělo, smrt, podsvětí. Naopak pro muže je charakteristické následující: Pořádek, kulturace, civilizace, digitální inteligence, analytické myšlení, částice, vnější prostor, racionální pojetí člověka, chtějící subjekt, dobrý, tvůrčí, zdravý, radikální, agresivní, pachatel, pán, sadismus, potřeba nezávislosti, svobody a vyniknutí, dobývání, duch, ţivot, světlo.34 Nebo můţeme muže charakterizovat tímto způsobem: „K typickým vlastnostem mužského rodu se obvykle zařazuje průbojnost, bojovnost až agresivita, dominance, soupeřivost, racionálnost a snížená citlivost.“35 Pro ženu je charakteristické: U ženského rodu bývají výrazněji prožívány i vyjadřovány emoce. Ženy bývají citlivější, vstřícnější a submisivnější, pečující, pomáhající a obětavé, nezřídka také pasivní a závislé. Častěji dbají na svůj vzhled, jsou výřečnější a pohotovější v komunikaci.“36 Jak jsem uvedla výše, ţeny i muţi mají rozdílné potřeby k ţivotu. Pro muže je obvykle důležité: OSTA – obdiv stále, NESTA – nezatěţovat starostmi, SEZA – sex, kdy se mu zachce, UU – uvařeno, uklizeno. Avšak žena má odlišné potřeby: POPO – posedět a popovídat, DUPO – duševní porozumění, VYCE – vyjadřovat lásku celým ţivotem, VYPO – vycítit, co ţena potřebuje.37 „Stručně řečeno, mužské a ženské priority se jaksi míjejí. Už od nepaměti je žena nositelkou tradic. Až na výjimky je pro ni rodina v žebříčku hodnot výše než pro muže. Ti mají svou profesi, hobby, přítele, zodpovědnější také rodinu, v lepším případě naroveň profesi a zájmům.“38

33

PONĚŠICKÝ, J., Fenomén ženství a mužství: psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy, s. 28

34

Srov. PONĚŠICKÝ, J., Fenomén ženství a mužství: psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy, s. 31

35

KRATOCHVÍL, S., Manželská terapie, s. 106

36

KRATOCHVÍL, S,. Manželská terapie, s. 106

37

Srov. KRATOCHVÍL, S., Manželská terapie. s. 97 a násl.

38

ŠMOLKA, P., Muž a žena: návod k použití, s. 51

13

3. Žena mezi 30. a 40. rokem bez partnera V následující části bych chtěla konkrétněji nastínit problematiku ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Řekla bych, ţe pro kaţdého člověka je důleţité mít někoho blízkého. Někoho, komu se můţu kdykoliv svěřit, komu věřím a můţu se na něho spolehnout. Pro většinu ţen má partnerství velkou hodnotu. Musíme si však také uvědomit, ţe ne kaţdá ţena má to štěstí na výběr partnera. Kaţdý ale toto období proţívá jiným způsobem. Mnoho ţen si však začíná uvědomovat, ţe je nejvyšší čas zaloţit vlastní rodinu. Rychle se totiţ blíţí období klimakteria39. Uvědomuje si, ţe jiţ není nejmladší a začíná přehodnocovat svůj vlastní ţivot. Ne všechny ţeny se na svět dívají takto. Některým samota vyhovuje. Prostě kaţdý člověk je jiný, kaţdý je individualita a k ţivotu potřebuje něco jiného.

3.1 První bilancování ve 30 letech „Do 30 let získá většina mladých dospělých všechny role typické pro dospělost: ekonomickou soběstačnost v určité profesní roli, uzavře manželství a stane se rodičem.“40 Tím se naplní očekávání od společnosti. Ţena, nebo obecně člověk, ve 30 letech začíná jinak vnímat svět kolem sebe. Zabývat se spíše vnitřními věcmi a pocity a především se snaţí o uspokojení nově nabytých pozic. To se projevuje bilancováním rolí, ve kterých se člověk ocitá. Někteří však z nějakého důvodu dosud nezískali některou z vyčtených rolí. Tito lidé se obvykle snaţí o to, aby mohla být jejich potřeba uspokojena. To znamená, ţe ţena, která dosud nenašla partnera, se snaţí najít uspokojivý vztah. Celkově se lidé snaţí o uspokojování vlastních potřeb, eventuelně o kompromis. Období prvního bilancování je bráno jako přechodná fáze ţivota, ve které se člověk snaţí něco změnit. Můţe se to projevit změnou partnera, zaměstnání, uzavřením manţelství apod. Toto období je určitým mezníkem. Ţena začíná mít jiné priority, neţ měla dříve. Uvědomuje si, ţe postupně ztrácí svobodu a získává větší míru zodpovědnosti. Je více spjata se svým sociálním prostředím. Pro toto období je typická perspektiva růstu společenského postavení. Lidé se snaţí více zaměřovat na dlouhodobé

39

Klimakterium je ukončení plodnosti ţeny.

40


14

cíle. Usilují o získání určité stability. Člověk v této době je na vrcholu svých sil. To se projevuje jak v oblasti společenské, zaměstnání, tak i v rodině. Je připraven převzít zodpovědnost za svět. Pro třicetiletého člověka přestávají být důleţité pouze jeho vlastní potřeby. Má tendenci vybudovat něco trvalého. Něco, co by mohl po sobě zanechat. Velký význam klade na mezilidské vztahy. Snaţí se nalézt rovnováhu ve svém ţivotě.41 „Úkolem dospělosti je generativita, tj. rozvoj nebo vytváření něčeho subjektivně důležitého.“42 Člověk v období prvního bilancování hledá nové moţnosti, jak by mohl změnit budoucnost svou i celého světa nebo jak by mohl přispět k rozvoji. Tato potřeba změny je důleţitá pro celkový rozvoj osobnosti a budoucích plánů dospělého člověka. Snaţí se však nalézt pozitivní změny, ne změny negativní. Máme tři základní oblasti bilancování: a)

Profesní role: snaha o znovuzískání profesní role, přehodnocení role v rodině

b) Manželství, partnerství: hodnocení aktuálního stavu c)

Rodičovství: ţeny, které nemají děti, se snaţí o zaloţení rodiny43

Tyto základní oblasti jsou povaţovány za nejvýznamnější. Proto se bilancování projevuje právě v nich.

3.2 Volba partnera Na světě je spousta ţen, které nemohou nalézt vhodného partnera. Jak jsem uvedla dříve, některé jsou spokojeny, kdyţ nikoho nemají. Jiné však nikoliv. Touţí po lásce a snaţí se ji najít ze všech sil. Není to vţdy jednoduché, jak se na první pohled můţe zdát. Především pro ţeny mezi 30. a 40. rokem se tato skutečnost můţe jevit jako nemoţná. Susan Pageová ve své knize Tak sympatická a přesto stále sama nastiňuje moţnosti, jak překonat tento problém a získat to, co chci. Abychom dosáhly svého cíle, musíme si osvojit základní vlastnost a tou je vytrvalost. Měli bychom si ujasnit, co doopravdy chceme, a následně si za tím stát. Nenechat se odradit neúspěchem, ale jít dál a dál. Naopak další vlastností, kterou bychom si určitě 41

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 358 a násl.

42


43


15

neměly osvojit, je nerozhodnost. Nerozhodnost je totiţ jeden z důvodů, proč ţena nemůţe nalézt toho pravého muţe. Aby dosáhla úspěchu, musí si být jistá v tom, co dělá. Pokud ţena opravdu chce navázat trvalý partnerský vztah, nesmí se bát. Musí stále jít za svým cílem.44 Další faktor, který můţe ovlivnit naše rozhodování je statistika. Ţena můţe mít zbytečné obavy z toho, ţe jiţ nenajde partnera. Na světě je spousta lidí. Někteří z nich dobrovolně zůstávají sami. Mezi nimi jsou ţeny i muţi. Pokud člověk chce navázat vztah a dělá pro to maximum, není pochyb o tom, ţe to vyjde. Musí jen vytrvat.45 Důleţité je najít vhodný způsob, jak by se ţena mohla seznamovat. Kaţdý člověk je jiný a kaţdému vyhovuje něco jiného. Někdo rád chodí do společnosti, do divadla, kina nebo na večírky. Jinému vyhovují procházky parkem nebo městem. Další dá přednost seznamce nebo inzerátům. A tak bychom mohli pokračovat dál. Je spousta moţností a variant. Nejdůleţitější je najít si to, co mně konkrétně vyhovuje, přinutit se a vytrvat. Není ani od věci vyzkoušet více moţností. Tím se zvyšuje pravděpodobnost navázání nového vztahu.46 Další skutečností, kterou ţena při hledání partnera musí vzít v potaz, jsou nároky. Pitigrilli říká: „Kdybychom čekali na setkání s ideálem, strávili bychom celý život v čekárně“. Je důleţité zůstat realistou. Nesmíme své nároky zbytečně přeceňovat, ale ani podceňovat. Ţena by měla být schopna si reálně stanovit nároky na budoucího partnera. Záleţí na tom, jaký má celkově pohled na svět. Měla by si uvědomit, co doopravdy je důleţité pro její ţivot a čeho se chce drţet. Nikdy by neměla slevit z věcí, které jsou pro ni osobně potřebné a nutné k ţivotu.47 „Než poznáme, co chceme, musíme nejdříve vědět, co ve svém životě nechceme. Než budeme vědět, co nám vyhovuje, musíme vyhmátnout (a přiznat), co nám nevyhovuje. To vyžaduje, abychom už měli za sebou jisté zkušenosti.“48

44

Srov. PAGEOVÁ, S., Tak sympatická a přesto stále sama, s. 31 a násl.

45


46


47


48

HAINEAULT, P., Jak využít životních změn, str. 48

16

Při hledání opravdového vztahu je nezbytné si uvědomit následující skutečnosti a osvojit si je. Ţena by se měla naučit rozlišovat, kdy potencionální partner vztah myslí váţně a kdy se pro něj stává pouze hrou.49 Pokud ţena hledá opravdový vztah, měla by se vyhnout muţům, kteří se bojí závazku. 50 Dalším problémem je nevyváţený vztah. Aby partnerský vztah mohl fungovat, musí být vyrovnaný. Pokud ţena miluje víc neţ muţ, nebo naopak, je to špatně. V tomto vztahu něco chybí.51 Kdyţ ţena najde konečně toho pravého, mohou nastat opětovné obavy. Strach ze vztahu a následného odmítnutí. Pokud však ţena opravdu chce ţít v partnerském vztahu, měla by se naučit mluvit o svých pocitech, i o těchto pocitech strachu. Muţ by měl ţenu přijmout se vším všudy, být jí oporou v obtíţných situacích, prokazovat svou lásku tak, aby ţena cítila pocit jistoty. To je obvykle pro ţenu to, co potřebuje slyšet a cítit. 52 Pokud žena opravdu chce navázat plnohodnotný partnerský vztah a chce si ho udržet, měla by si osvojit následující body: a)

Narazíte-li při partnerském výběru na výše zmíněné vztahové šílence a sabotéry, volte rychlý a důstojný ústup!

b) Spolupráce vede k většímu společnému zisku neţ soupeření! c)

Kompromis není projevem slabosti, ale zralé moudrosti!

d) Partnera nelze k ničemu beztrestně přinutit, lze jej pouze získat! e)

Rodičovská dovolená není obdobím, kdy je vše dovoleno!

f)

Přiměřená otevřenost souţití, moţnost realizace vlastních zájmů a udrţení kontaktů s přáteli je prevencí ponorkové nemoci!

g) I ta seberoztomilejší zlatíčka bývají někdy na zabití! h) Za jejich neklid, hyperaktivitu či nešikovnost, dokonce ani za nepříliš

oslňující

školní

prospěch

nemůţe

vţdy

partnerova

výchova

či zlomyslná dědičnost! i)

Ochota ustoupit a omluvit se není projevem slabosti, ale dokladem partnerské zralosti!

49


50


51


52


17

j)

Sňatek by ještě neměl znamenat konec projevů náklonnosti, něhy, sdílení, souznění a touhy; je lépe drţet se po padesáti letech manţelství okolo krku neţ po pěti pod ním!53

Tato fakta můţeme brát něco jako návod, jak nalézt toho pravého a udrţet si jej.

3.3 Partnerství „Lidé vstupují do oficiálních partnerských svazků v podstatě proto, aby uspokojili své dvě hluboce zakotvené potřeby: 1. potřebu intimního emočního soužití – počínaje v tom i uspokojení sexuálních tendencí, 2. touhu mít děti a prožívat s nimi radost z jejich vývoje.“54 Za jeden z hlavních úkolů dospělosti je tak povaţováno dosaţení intimity. O tomto mluví jiţ E. H. Erikson ve svém dělení vývojových stádií člověka. Intimita je hluboký vztah k někomu druhému. Můţe to být přátelství, ale většinou je intimita v rámci heteronomních vztahů. Proţívání intimity v dospělosti ovlivňuje naše další vztahy k ostatním lidem. Vychází to především z naší zkušenosti. Proţitek intimity ovlivňuje také rozvoj naší osobnosti, sebepoznání nebo celkové porozumění ostatním lidem. Pro dosaţení intimity je velmi důleţitý správný rozvoj identity. 55 „Člověk, který si vybudoval stabilní identitu, se stává jistějším a vyrovnanějším. Dovede navázat takový citový vztah, v němž se části své samostatné identity vzdává ve prospěch tohoto partnerství.“56 Pokud chceme, aby partnerský vztah vytrval, je důleţité vzít v potaz určité skutečnosti. Musíme se naučit vycházet se svým partnerem, ale to nejde jen tak samo od sebe. Pro důvěrný vztah jsou důleţité určité vlastnosti. Mezi ně můţeme řadit aktivní naslouchání, empatii, „férovost“, porozumění, velkomyslnost nebo vyjádření pocitů. V dnešním světě to však není jednoduché. Nikde nemáme moţnost se naučit, jak si vzájemně naslouchat, jak si porozumět nebo jak správně komunikovat. To se můţeme naučit pouze vlastní zkušeností. Chce to čas. 57 „Důležitým faktorem v komunikaci je přijetí skutečnosti, že partner je jiný, než jsme my, a vyrovnání se s touto skutečností.

53

Srov. ŠMOLKA, P., Muž a žena: návod k použití, s. 45

54

LANGMEIER a J., KREJČÍŘOVÁ, D., Vývojová psychologie, s. 167

55


56


57


18

Má právo myslet a cítit něco jiného, než cítíme my, mít jiné postoje k událostem a situacím.“58

Mezi

další

základní

znaky intimity v partnerském vztahu

považujeme: sdílení přítomnosti, potřeba otevřenosti, vzájemná důvěra a respekt, výlučnost, sdílení budoucnosti59 V dospělosti je v partnerství důleţitá kvalita a trvalost vztahu. Ţena si začíná hledat partnera, se kterým by chtěla ţít po zbytek svého ţivota. Volba ţivotního partnera je hlavním úkolem dospělosti. Hledání a navazování trvalého partnerského vztahu je však ovlivněno spoustou faktorů. Mezi ně na příklad patří zkušenosti z dětství se svými rodiči, zkušenosti ze svých minulých vztahů, osobní zralost, úroveň rozvoje vlastní identity nebo aktuální potřeby daného člověka.60 Vztahy jsou pro lidi důleţité. Jsou v podstatě nedílnou součástí našeho ţivota. Člověk je „zoon politicon“, neboli „tvor společenský“. To znamená, ţe potřebuje ţít ve společnosti. Nedokáţe být sám. Aby mohl ţít smysluplný ţivot, potřebuje mít někoho, s kým by mohl tento ţivot sdílet. Nikdo z nás se nechce cítit izolovaně od ostatních lidí. Chce být součástí společnosti. Kaţdý člověk však na obavy z osamění reaguje odlišným způsobem. Jedním z nich je aktivní vyhledání společnosti lidí. Lidé, kteří ţijí ve vztahu, se jej někdy snaţí udrţet za kaţdou cenu. I kdyţ vidí, ţe jejich partnerský vztah nemá budoucnost. Další moţností je alternativní způsob ţivota a tím je ţivot bez partnera. 61 Partnerský vztah obvykle prochází několika fázemi. První z nich je období zamilovanosti. „Někteří psychologové , ponejvíce mužského pohlaví, označují stav zamilování za dočasné pomatení mysli.“62 Zamilovanost je nádherné období. Partneři se zatím dostatečně neznají a pro druhého by udělali cokoliv. Je to stav vzájemného poznávání. Později tento vztah přechází do opravdového partnerství. To by mělo být zaloţeno na toleranci a vzájemném respektu. Pro partnerství je typické realistické

58

KRATOCHVÍL, S., Manželská terapie, s, 63

59

VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie, s. 326 a násl.

60


61


62

PONĚŠICKÝ, J. Fenomén ženství a mužství: psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy, s. 102

19

hodnocení partnera, partnerského vztahu i své vlastní role v tomto vztahu, prohloubení intimity a realistické hodnocení moţností tohoto vztahu. 63 Vágnerová uvádí, ţe partnerský vztah se vyznačuje symetrií a komplementaritou. Kdyţ mluvíme o partnerském vztahu, obvykle máme na mysli heterosexuální vztah mezi muţem a ţenou. Muţ i ţena se od sebe vzájemně odlišují. Proto mezi sebou navazují vztahy, aby se mohli doplňovat.64 Gender studies se zabývají bliţším studiem odlišností mezi ţenským a muţským pohlavím. „Partnerský vztah dvou dospělých lidí se dotýká většiny základních psychických potřeb a může je určitým způsobem uspokojovat.“65 a)

Potřeba orientace a učení

b) Potřeba nové zkušenosti c)

Potřeba citové jistoty

d) Potřeba seberealizace e)

Potřeba otevřené budoucnosti

Velmi důleţitou součástí ţivota je důsledný výběr svého ţivotního partnera. Aby mohl partnerský vztah fungovat, partner musí splňovat určitá kritéria. Pokud však ţena nemůţe nalézt partnera podle svých určených kritérií, postupem času začne z těchto kritérií slevovat. Sniţování nároků na výběr partnera není vţdy vhodné. Musíme být však realisté. Nesmíme své poţadavky příliš přeceňovat, ale snaţit se stanovit si reálnou hodnotu kritérií.66 Správný výběr partnera je ovlivněn mnoha faktory. Mezi ně patří: Obecné, sociokulturně podmíněné preference, individuální preference a náhodné vlivy67 Dalším faktorem, který ovlivňuje výběr partnera je sociální zkušenost68. Sociální zkušenost souvisí se vztahy v rodině. Především se vztahy se sourozenci opačného pohlaví

63

Srov. PONĚŠICKÝ, J., Fenomén ženství a mužství: psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy,

s. 102 a násl. 64


65


66


67


68

Sociální zkušenost je vlastně ţivotní zkušenost kaţdého člověka. Řadíme zde především zkušenost

v rámci vztahů v rodině a s přáteli.

20

a celkově se sourozeneckou konstelací rodiny. Do sociální zkušenosti neodmyslitelně patří i vzájemný vztah s rodičem opačného pohlaví.69 Vyvrcholením partnerství bývá obvykle uzavření manželství. „Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem.“70 Mezi hlavní úkoly manţelství je povaţováno plození a výchova dětí.

3.4 Rozchod Existují však případy, kdy si ţena uvědomí, ţe její vztah s partnerem je nevyrovnaný. Ţe ona zastává jiné hodnoty a je pro ni důleţitého něco jiného. Rozchod obvykle není jednoduchý. Ale řekla bych, ţe mnohem těţší je zůstat pouze přáteli. „Když ukončíš vztah, nesmíš zapomínat na několik věcí. Za prvé: ukonči ho doopravdy. Nenechávej navázané žádné nitky a ani náznak možnosti, že by se to v budoucnosti někdy mohlo zase dát dohromady. Také byste se měli dohodnout, že se nějakou dobu po rozchodu budete jeden druhému vyhýbat.“71 Nezbytným faktem je, aby si tito lidé ujasnili a stanovili hranice. Ty jsou pro náš ţivot významné. Jinak bychom byli lehce manipulovatelní. Abychom se mohli stát opravdovými přáteli, musíme si správně definovat přátelství. Přátelství je jiné neţ milostný vztah. Přítel je ten, na kterého se můţu spolehnout a pevně mu důvěřovat. Kaţdý člověk by měl za ţivot nalézt alespoň jednoho přítele. Přítel je ten, který mě bere takovou, jaká doopravdy jsem. Dokáţe mi říct všechno a nepomlouvá mě za zády. „Nejsmutnější lidé na zemi jsou ti, kteří svůj život končí bez vztahů, v nichž by je někdo znal a doopravdy miloval.“72 V dnešním světě je hodně rozšířená manipulace. Za manipulace je obvykle povaţováno ovládání lidí. Manipulátor si někdy ani nemusí uvědomovat, ţe právě on je tím, kdo si chce mermomocí uspokojit své potřeby. Pokud např. muţ chce dosáhnout svého, za určitých okolností si dokáţe ţenu úplně obmotat kolem prstu. Někteří lidé jsou doslova přeborníci v manipulaci. Jak však poznat člověka, který manipuluje a který to myslí váţně.

69


70

Zákon č. 210/1998 Sb., Zákon o rodině, § 1, v aktuálním znění

71

HARRIS, J., S nikým nechodím a nejsem cvok, s. 83

72

CLOUD, H. a TOWNSEND, J., Hranice, s. 121

21

Existuje několik typů manipulátorů:73 a)

Takzvaně sympatický manipulátor

b) Okouzlující manipulátor c)

Altruistický manipulátor

d) Vzdělaný manipulátor e)

Nesmělý manipulátor

f)

Manipulátor – diktátor

Obvykle kaţdý z nás je určitým způsobem manipulátor. Někdo však méně, jiný více. Typy manipulátorů se mohou i vzájemně proplétat. Nemůţeme o někom říct, ţe je 100% manipulátor určitého typu. Důleţité je si to uvědomit a nenechat se. Aby člověk v dnešním světě dovedl čelit veškerým nástrahám, je vhodné se naučit tzv. asertivitě. To je jednání, kdy si člověk stojí za svým názorem, umí se prosadit a být přímý. Mezi dovednosti, které řadíme do asertivity, je umět říct NE! Většina lidí se vymlouvá, ţe je to příliš těţké. Takové odmítání je vhodné si předem nacvičit. Je to pomůcka především pro ty, kteří se podceňují a bojí se, ţe to nezvládnou Ale pokud si člověk osvojí tuto dovednost, naučí se více si váţit sebe sama a prosadit si vlastní názor, je na dobré cestě k úspěchu.74 „Boží svět je ustanoven s určitými zákony a principy… To, že vás tyto principy života a vztahů nikdo nenaučil, ještě neznamená, že nebudou vládnout. Je třeba, abychom znali zákonitosti, které Bůh vetkal do života, a jednali podle nich.“75 Uveďme si příklady těchto zákonů. Mezi ně řadíme: Zákon setby a ţně76, Zákon zodpovědnosti77, Zákon moci, Zákon úcty, Zákon motivace, Zákon hodnocení, Zákon proaktivity, Zákon závisti, Zákon aktivity, Zákon viditelnosti78. Pokud si opravdu chceme nějakým způsobem udrţet hranice, tyto zákony nám mohou pomoci.

73

NAZARE-AGA, I., Nenechte sebou manipulovat, s. 18 a násl.

74


75

CLOUD, H. a TOWNSEND, J., Hranice, s. 73

76

Zákon příčiny a důsledku

77

Zodpovědnost za svůj ţivot a za ţivot ostatních

78

Srov. CLOUD, H. a TOWNSEND, J., Hranice, s. 73

22

Jako další důleţitou vlastnost k přeţití v dnešním světě řadíme asertivitu. „Cesta ke skutečnému posílení je postupná a sestává z mnoho kroků. Jedním z těchto kroků je naučit se být asertivní. Když víme, jak být asertivní, zvýší to naše osobní bezpečí… Asertivita

zahrnuje

sebeprosazení,

ovlivňování

druhých

a

efektivní

79

komunikaci.“ .Velmi důleţité je, abychom uměli stát si za svým. Proto v dnešním světě je uţitečné osvojit si dovednost asertivity. „Asertivní člověk přebírá plnou zodpovědnost za svoje chování. Ví, co chce dělat a jakým způsobem to bude dělat. Jsou mu jasné i důsledky. Je vesměs aktivní a vyhýbá se agresi a manipulaci. Většinou přímo říká, co cítí a o co mu jde. Nepovyšuje se a zásadně se neponižuje. Umí naslouchat. Když udělá chybu, přizná ji. Umí přistoupit na kompromisy. Působí vyrovnaně, uvolněně, srozumitelně. Častěji vyjadřuje pozitivní věci. Kritizuje věcně, konstruktivně a tak, aby neponížil. Jde mu více o spolupráci než o vítězství.“80 Člověk má vyhráno, pokud se mu toto podaří.

3.5 Život bez trvalého partnera Ţena má na výběr více moţností, jak strávit zbytek svého ţivota. Alternativou je ţivot bez trvalého partnera. Ţena můţe do vztahu bez partnera vstoupit dobrovolně nebo nedobrovolně. Proto tento stav můţeme také charakterizovat jako trvalý či dočasný. Záleţí na celkovém pojetí dané ţeny a na způsobu, s jakým chce naloţit se svým ţivotem. Jak bylo řečeno v předešlé kapitole, pro ţivot je důleţité ţít v partnerství. Ţena, která ţije bez trvalého partnera, musí tuto skutečnost kompenzovat něčím jiným. Partnerství můţe být nahrazeno např. profesní kariérou. Pro ţivot bez partnera je typická anonymita, někdy aţ izolace. Tento styl ţivota je lehké ţít ve velkoměstě. Na vesnici není tolik rozšířená anonymita. Kaţdému člověku však vyhovuje jiný styl ţivota. Pro někoho je lehčí ţít v anonymitě, jiný vyloţeně vyhledává společnost. Důleţitým faktorem je, zda si daný styl ţivota člověk zvolil sám a nebo byl z nějakého důvodu donucen ţít tento ţivot.81

79

MARREWA, A., Nenechte si ubližovat, s. 12

80

PRAŠKO, J. a PRAŠKOVÁ H., Asertivitou proti stresu., s. 26 a násl.

81


23

Pokud člověk ţije sám, má více volného času. Je to čas, ve kterém by se jinak věnoval partnerovi nebo rodině. Neměl by však dostatek času např. na přátele, své zájmy a na věci, které rád dělá. Pokud však sám zůstane, můţe se svobodně rozhodnout, co a jak. Nemusí se na nikoho vázat. „Nesezdaná soužití představují pouze jednu stranu měnící se mince. Tou druhou je stále vzrůstající počet těch, kdo se rozhodli žít opravdu sami.“82 Šmolka dělí lidi, kteří žijí sami, do následujících kategorií: singl nouzový83, singl dočasný84, singl trvalka85. Pro dnešní společnost je velmi typický individualismus. Ten je dán celkovým společenským i politickým ţivotem. Důraz se klade na uspokojování vlastních potřeb, kaţdý se snaţí ţít sám pro sebe a velmi je rozšířená tolerance. Ţivot bez partnera má své výhody i nevýhody. Výhodou života samotného člověka je: a)

Jeho volnost a otevřenost různým zkušenostem

b) Moţnost zaměřit se nerušeně na nějaký preferovaný cíl a dosahovat

lepších výsledků Nevýhodou života samotného člověka je: a)

Riziko zafixování takových osobnostních vlastností a strategií chování, které působí rušivě v jakémkoliv souţití, resp. v jakékoliv spolupráci

b) Návyk na určitý ţivotní styl a neochota jej změnit c)

Sociální izolace a zvýšení rizika osamocenosti

d) Riziko ztráty určitých ţivotních příleţitostí, bilancování v pozdějším

věku můţe vycházet z jiných hodnot86 Jak zde bylo řečeno. Kaţdý člověk je jiný. Někomu vyhovuje to, jinému zase ono. Důleţité je si uvědomit, ţe být sám není něco špatného. Je to normální věc. Záleţí jen na kaţdém zvlášť, jak se s tím vyrovná. Tento fakt by si měly osvojit především ţeny, které chtějí najít partnera, ale zatím se jim to nedaří.

82

ŠMOLKA, P., Muž a žena – návod k použití, s. 36

83

Tento člověk se snaţí tento stav změnit, ale nedaří se mu to.

84

Lidé v této kategorii by chtěli v budoucnu navázat vztah, ale zatím se nechtějí vázat.

85

Pro tento stav se rozhodli dobrovolně. Je to jejich styl ţivota.

86


24

3.6 Další alternativy Kromě ţivota bez trvalého vztahu, máme i další alternativy. Mezi ně můţeme řadit svobodné matky a osamělé rodiče. Svobodná matka je ţena, která dobrovolně nebo nedobrovolně zůstala se svým dítětem sama. Většinou do této kategorie řadíme ţeny, které partner opustil ještě před narozením dítěte. Další alternativou je status osamělého rodiče. Tato role je podobná roli svobodné matky, ale není totoţná. Do role osamělého rodiče se dostane muţ nebo ţena, kterou postihne rozvodové řízení. Rozvod má obvykle negativní dopad především na děti. Ty jsou svěřeny jednomu z rodičů do péče. Děti se mnohdy s nastalou situací nemohou srovnat. Potřebují překonat ztrátu jednoho z rodičů, ale na to potřebují dostatek času. Druhý z bývalých manţelů má povinnost platit alimenty a tím tak alespoň přispívat na výchovu svého dítěte. Ţivot se svobodnou matkou nebo s osamělým rodičem je pro dítě velmi náročný. V normální rodině mají děti příklad obou rodičů. Zde chybí však vzor jednoho pohlaví. Vzor muţe nebo naopak ţeny je pro dítě důleţité. Především z hlediska jeho správného vývoje a rozvoje. Proto je důleţité chybějící vzor určitým způsobem nahradit. Otce v rodině můţe např. zastoupit starší bratr, strýc, dědeček nebo kdokoli jiný, ke komu má dítě důvěru. Tento styl ţivota není jednoduchý ani pro ţenu nebo muţe, kteří zůstali s dítětem sami. Právě na ně jsou kladeny velmi vysoké nároky. Musí zvládat všechno za oba rodiče. Musí umět zastoupit roli druhého rodiče, starat se o celkovou výchovu dítěte i o jeho materiální zajištění.87 Problematice svobodných matek a osamělých rodičů se více zabývat nebudu. Tyto kategorie přímo nepatří do mé bakalářské práce. Ale myslím si, ţe je důleţité alespoň se o těchto alternativách alespoň zmínit.

87


25

3.7 Život zasvěcený Bohu Některé ţeny však zvolí úplně jiný způsob ţivota. Jsou ochotny dobrovolně se vzdát partnerského ţivota, jeho radostí i strastí. Jako další alternativu bych ráda přiblíţila status řeholní sestry. S touto alternativou souvisí zasvěcení se Bohu. To platí na celý zbytek ţivota. Pokud se ţena rozhodně vstoupit do kláštera a ţít zasvěceným ţivotem, musí se nejdříve stát čekatelkou. Období čekání je čas, kdy se ţena rozhoduje, zda doopravdy vstoupí do kláštera nebo ne. Snaţí se najít správný směr její cesty. V rámci čekání neboli noviciátu ţije ve společenství řádových sester. Nemusí však dodrţovat všechny povinnosti sester do detailu. Zatím si zvyká na tento styl ţivota. Po několika letech skládá tři základní sliby: slib čistoty, věrnosti a chudoby. Sloţení těchto slibů je něco jako manţelský slib, ve kterém se odevzdává Bohu. Po těchto tzv. věčných slibech jiţ není cesty zpět. Ţena se rozhodla pro tento styl ţivota. Pokud ţena nechce vyloţeně vstoupit do kláštera, má na výběr i další moţnosti. Existují i různé komunity nebo sekulární řády právě pro lidi, kteří chtějí ţít ţivot s Bohem, ale i přes to by např. chtěli mít rodinu. Tato společenství jsou obvykle vedeny laiky. Člověk zde však není vázán věčným slibem. Můţe se kdykoliv rozhodnout jinak. Další alternativou je volontariát. To je vlastně něco jako dobrovolnická sluţba v rámci církve. Pokud člověk není pevně rozhodnut, co se svým ţivotem, můţe na rok vstoupit do této sluţby. V rámci ní ţije ve společenství lidí, volontérů, modlí se, hledá smysl ţivota a přitom se aktivně podílí na pomoci druhým lidem.

26

3.8 Církev a žena bez partnera Pro věřící ţeny je víra důleţitou součástí ţivota. Víra se obvykle praktikuje ve společenství zvaném církev. V rámci církve by se měl kaţdý věřící nějakým způsobem angaţovat. Ale to je spíše ideál. V dnešní světě je populárnější anonymita. I kdyţ ne vţdy to tak bylo. V dřívějších dobách se lidé rádi podíleli na společenství církve. Ale i dnes je spousta lidí, kteří chtějí být v církvi aktivní. O tom, co by církev mohla nabídnout ţenám bez partnera a co naopak tyto ţeny by mohly udělat pro církev, jsem hovořila s o. Ivanem Fišarem.

Výzkumník: „Co je to vlastně církev?“ O. Ivan Fišar: „Církev je společenství, které má pomáhat všem lidem bez rozdílu, ne jen malým dětem a seniorům. Není to pouze poskytování svátostí jako je křest, mše sv., sňatky apod. Má pomáhat každému, každé věkové kategorii. Církev má člověka doprovázet a pomáhat mu nést určité kříže. Např. ženy bez partnera mohou být často nervózní, zoufalé. Je velmi důležité, když se jim nabízí určité společné setkávání. Např. v různých Centrech, kde mohou poznat spoustu nových lidí. Je zde možnost poznávat ostatní, ale také smysl života a své povolání. Pro ženy bez partnera je velmi důležité, aby něco dělaly. V církvi mají spoustu možností, kde mohou pomáhat. Mohou se aktivně podílet na chodu farnosti. Mohou pomáhat ve schole, s ministranty, s úklidem, vyučovat náboženství, ve společenstvích, jako pastorační asistenti apod. Musí mít neustále pocit, že jsou užitečné. Snažit se je prostě zapojit do církevních struktur. Na příklad jim něco svěřit, nějaký úkol, nástěnky apod. Také jsou různá Centra pro mládež, setkání mládež apod. Např. ve volontariátu si člověk může ujasnit své povolání. Je to výborná příprava na manželství. Ve volontariátu člověk žije ve společenství lidí. Musí se umět ovládat a respektovat druhé. Také je dobré, když tyto ženy hodně čtou knihy nebo studují. Mohou studovat i kurzy pro pastorační pracovníky.“

Výzkumník: „Jak se vyrovnat s rozchodem?“ O. Ivan Fišar: „Dívka může opustit kluka, který se okolí zdá jako nelepší na světě a výborný partner. Dívka to však může vidět jinak, nemusí si s ním rozumět. Dívky by měly být otevřené pro nové známosti. Nemělo by to být tak, že dívka chce sbalit kluka a mít s ním sex. To je špatně. Neměla by chtít partnera pouze na jednu noc, ale dívat se 27

do budoucna a snažit se nalézt dlouhodobý vztah, který by měl smysl. Církev vidí potřebu v tom, aby tyto ženy dostaly do sebe myšlenku, že jejich život není totálně zkažený, ale má cenu. Kolem žen bez partnera jsou lidé, kteří mají rodiny, děti, jejich kamarádky jsou vdané. Tyto ženy se cítí samy, protože nikoho nemají. Důležité je neustále je podporovat, protože nic není zkažené. Každý může začít znovu. Každá dívka je originál. Jedné pomůže to a druhé něco jiného. Každý má různé potřeby. Ale je dobré, když se tyto ženy setkávají ve společenství nebo jezdí společně na různé akce. Vždy se najde možnost poznat někoho nového. Církev by se měla snažit dávat tyto ženy dohromady. Např. vytvořit společenství pouze pro tyto ženy.“

Výzkumník: „Jak ženy bez partnera bere církev? Jak na ně nahlíží?“ O. Ivan Fišar: „Záleží na každém jednotlivci. Každý člověk je jiný, každá situace je jiná a každý to bere trochu jinak. Žena nemůže za to, že se např. rozešla se svým klukem ve věku 30 let. Důležité je nepřehlížet ji a neodsuzovat. Důležité je, aby tyto ženy byly prospěšné a zrály. Nemělo by se stát, aby zatrpkly. Církev by se měla snažit jim pomoci přijmout danou situaci. Církev by jim také měla dávat naději. Ženy bez partnera by se měly brát jako normální lidi. Církev by se měla snažit tyot ženy a dívky dávat nějakým způsobem dohromady. Sledovat, co se děje ve farnosti, děkanátu či diecézi. Posílat je na duchovní cvičení pro rozpoznávání povolání. Je také důležité tyto ženy seznamovat s různými možnostmi, aby mohly objevovat své povolání. Není jen řehole, ale je možné žít i v malých komunitách nebo společenstvích. Toto je důležité především pro ty, které chtějí říct ano Bohu. Tyto ženy by také měly cítit, že jsou církví přijímány. Nejsou žádní exoti. Mohou jezdit na různé akce jako kuchařky, nebo na mládežnické akce, setkání mládeže. Mohou se podílet na organizaci různých akcí, být v přípravném týmu. Zde mají možnost setkat se s novými lidmi a navázat nová přátelství. Hlavní je, aby nezůstávaly samy, ale našly si kamarádky, u kterých by mohly nalézt pomoc a povzbuzení. Důležité je, aby si církev těchto žen všimla a pomohla. A také je důležité, aby ženy přijaly toto zranění a přijaly samy sebe.“

28

Výzkumník: „A co když žena má možnost, ale nechce mít kluka?“ O. Ivan Fišar: „Tato žena může být zraněná. Důležité je pomoci jí to nést. Pomáhat pomocí rozhovorů, naslouchání, nenechat ji samotnou. Pomaličku jí pomáhat a korigovat její názory, aby si uvědomila, že Bůh má s každým plán. Všechno chce ale trpělivost. Člověk nikdy neví, kde je jeho cesta, dopředu to člověk nikdy neví. Také je důležité, aby si tyto ženy uvědomily, jestli nemají zbytečně přehnané nároky na své vysněné partnery. Pokud tato žena chytá touhu po manželství, je důležité se modlit za budoucího partnera, kterého třeba zatím ani nezná. Modlit se, aby poznala toho pravého.“

Výzkumník: „Co když dívka nechce založit rodinu, ale chce žít jen pro sebe a ne pro druhé?“ O. Ivan Fišar: „Chybou je, když má žena např. negativní zkušenosti a zatrpkne. Začne se schovávat do kouta a nikam nechce chodit. Církev by se měla snažit o to, aby vyšly ze sebe. Je přeci normální, dělat něco pro druhé. Kdy se žena rozhodne, že nechce mít rodinu a chce být sama, může se stát, že po určité době se jí to rozleží v hlavě a bude litovat. Ale to už může být pozdě. Pokud se žena rozhodne, že nechce mít rodinu, ukazuje na svou nezralost a člověk zatrpkne. Ale když žije pro druhé, tak má smysl života a to je dobře. Některé ženy mohou nalézt svůj smysl života třeba v SOS vesničkách apod.“

Výzkumník: „Děkuji za rozhovor.“

Církev je společenství lidí, kteří se scházejí, modlí se a vzájemně se mohou podporovat. V rámci církve by mělo vznikat více společenství, která by se zaměřovaly na ţeny bez partnera. Obecně by církev neměla tuto problematickou skupinu opomínat. Spíše nabízet různé moţnosti pomoci. Důleţité je, aby ţena našla smysl ţivota. Aby našla něco, v čem by mohla být uţitečná pro sebe i pro okolí. V rámci církve nebo obecně společnosti má ţena bez partnera spoustu moţností, jak vyplnit svůj volný čas a celkově svůj ţivot. Mezi ně patří např. práce s lidmi, volontariát, práce s mládeţí a další. Nesmí se však bát a zatrpknout.

29

Praktická část Empirická část je věnována výzkumu. V něm sleduji sociální a psychologická témata, která souvisí s problematikou ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Své poznatky k čerpání vyuţívám z knihy Jak se vyrábí sociologická znalost od Miroslava Dismana a dalších.

4. Popis výzkumu V následujícím výzkumu vycházím z rozhovorů s ţenami bez partnera. Zkoumání je prováděno kvalitativní metodou. „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím.“88 Jako metodu získávání dat pouţívám rozhovory s respondentkami. Východiskem pro tento výzkum byl především fakt, ţe v dnešní době se stále více rozmáhá trend ţivota bez partnera, ať dobrovolně nebo nedobrovolně. Takţe předmětem tohoto výzkumu jsou ţeny mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Cíl výzkumu je zaměřen na sledování ţivotního stylu respondentek, jejich názorů na druhé pohlaví a jejich plány do budoucna. Mezi další oblasti zkoumání patří např. víra, jak by církev mohla těmto ţenám pomoci a co by naopak ony mohly nabídnout církvi. Do výzkumu jsem zařadila i doporučení respondentek pro ţeny, které se ocitly v podobné ţivotní situaci.

4.1.1 Výzkumné otázky Na základě sledované problematiky v teoretické části a na základě cílů výzkumu jsem si stanovila následující výzkumné otázky: 1. Jste spokojena se svou profesí? 2. Jsou spokojena se svým stylem bydlení? 3. Jak trávíte svůj volný čas? 4. Trávíte spoustu času s přáteli? 5. Jakým způsobem byste chtěla najít partnera? 6. Jaký máte pohled na trvalý partnerský vztah?

88

DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 285

30

7. Jak by měl podle Vás vypadat ideální partner? 8. Jak byste si představovala svůj život za pět let? 9. Jste věřící? Jak Vám pomáhá víra? 10. Jak by mohla společnost nebo církev pomoci ženám bez partnera? 11. Co byste mohla Vy nabídnout společnosti nebo církvi? 12. Co byste mohla doporučit ženám, které nemají partnera?

5. Realizace výzkumu S respondentkami jsem mluvila individuálně v přímém kontaktu. Se 2 respondentkami jsem se setkala přímo v rámci činnosti Poradny pro ţeny ve Zlíně při praxi. Další respondetky jsou vybrány z okruhu mých přátel. Interview proběhla v rozmezí dvou měsíců a to v říjnu a listopadu roku 2008. Většina rozhovorů byla uskutečňována v Poradně pro ţeny ve Zlíně 89. Toto prostředí bylo příjemné, klidné a bezpečné. Respondenky nebyly rušeny a cítily se dobře. Po předešlé domluvě s respondentkami jsem si rozhovor nahrávala na diktafon. Během něho jsem si dělala poznámky. Před interview byla respondenkat o všem srozuměna. Souhlasila se zpracováním a pouţitím nabytých údajů k bakalářské práci. Respondentka souhlasila se zveřejněním získaných informací. Nemusela odpovídat na všechny otázky. Záleţelo zcela na ní. Všechny rozhovory proběhly bez problémů. Jeden rozhovor trval zhruba jednu hodinu.

89

Přesný název: ONŢ – pomoc a poradenství pro ţeny a dívky, Poradna pro ţeny ve Zlíně

31

Popis metod výzkumu Jako metodu výzkumu jsem svolila kvalitativní výzkum. „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“90 Jako metodu pro získávání dat jsem zvolila rozhovory pomocí návodu. „Návod k rozhovoru představuje seznam otázek nebo témat, jež je nutné v rámci interview probrat. Tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata.“91 Rozhovory jsou vedeny polostrukurovanou formu. To znamená, ţe jsme při nich vycházela ze svých předem vytvořených otázek k určitým oblastem ţivota, které se pojí k danému tématu. Během rozhovorů jsem se doptávala na další věci a podrobnosti, které z rozhovoru vyplývaly. V rozhovoru můţeme vyuţívat několik druhů otázek. Patří sem otázky otevřené, polozavřené a uzavřené. Já jsem vyuţívala otázky otevřené.

Konkrétní otázky při rozhovoru Jakou školu jste vystudovala? Pracujete ve své profesi nebo jinde? Jste v práci spokojená? Máte moţnost ve své profesi pocítit úspěch? Jak se cítíte v pracovním kolektivu? Kdyţ pracujete doma, chybí Vám kolektiv? Jak dlouho tuto práci děláte? Do budoucna byste u této práce chtěla zůstat nebo chcete změnu?

Kde ţijete? S kým? Jak trávíte svůj volný čas? Jaké máte záliby?

Jsou ve Vašem okolí lidé, přátelé, známí, kamarádi, s nimiţ trávíte volný čas a setkáváte se s nimi? Zdá se Vám, ţe máte dostatek kontaktů? Jste s tímto stavem spokojená? Máte někoho opravdu blízkého, s kým řešíte obtíţné věci? Pravděpodobně jsou ve Vašem

90

HENDL, J., Kvalitativní výzkum, s. 50

91

HENDL, J., Kvalitativní výzkum, s. 174

32

okolí kamarádi, známí, přátelé, kteří jiţ zaloţily rodiny a děti. Nacházíte s nimi společné téma k rozhovoru? Vídáte se spolu? Máte kolem sebe nějaké společenství lidí?

Co myslíte, jaké moţnosti má ţena ve věku kolem 30. aţ 40 let při hledání partnera? Kde partnera hledat? Při jaké příleţitosti? Jak se díváte na trvalý vztah dvou lidí? Kdyţ se ohlédnete nazpět, vţdy jste zastávala tento názor nebo se postupem času měnil? Co způsobilo změnu? Jaký máte momentálně vztah k muţům? Chtěla byste v budoucnosti ţít v partnerském vztahu nebo v manţelství? Jak byste si představovala svého partnera?

Jak si představujete svůj ţivot za 5 let?

Jste věřící? Máte pocit, ţe se církev dostatečně stará nebo církev věnuje dostatek péče o lidi v podobné situaci? Jak Vám víra pomáhá?

Co si myslíte, jak by mohla obecně společnost nebo církev, farnost pomáhat lidem v takové situaci? Máte něco konkrétního, s čím byste Vy chtěla pomáhat?

Co byste mohla doporučit ţenám v podobné ţivotní situaci?

33

Metoda zpracování dat V kvalitativním výzkumu se vyuţívají čtyři základní metody zpracování dat. Mezi ně patří: doslovná transkripce 92, komentovaná transkripce93, shrnující protokol94 a selektivní protokol95. Na začátku výzkumu jsem pouţívala metodu doslovné transkripce. Tato metoda je především velmi časově náročná. Po přepsání všech rozhovorů jsem pouţila metodu shrnujícího a selektivního protokolu. Z kaţdého rozhovoru jsem vybrala odpovědi na výzkumné otázky, které jsem si předem určila. Následně jsem sledovala podobnosti nebo shodující se věci v rámci všech rozhovorů.

6. Popis vzorku respondentek Zkoumaný vzorek má 7 respondentek. Pro tento výzkum byly ţeny vybírány pomocí účelové metody. „Při použití účelového výběru musí výzkumník jasně, přesně a otevřeně definovat populaci, kterou jeho vzorek opravdu reprezentuje.“96 Proto jsem se snaţila vybrat ze svého okolí ţeny, které odpovídaly dané kategorii a problematice. Důleţitým faktem bylo najít ţeny, které budou ochotny odpovídat. Průměrný věk těchto ţen je 34,57 let. Mezi respondentkami jsou tři ţeny, které navštěvují nebo navštěvovaly Klub SÁRA97, čtyři respondentky jsou ţeny z mého okolí. Mezi dotazovanými je i jedna řádová sestra a jedna kandidátka na řádovou sestru. Tyto ţeny nemají trvalého partnera a na svět se dívají jiným způsobem neţ nevěřící ţeny.

92

Proces převodu mluveného projevu z rozhovoru do písemné podoby.

93

Tento způsob je podobný jako doslovná transkripce. Rozdíl je v tom, ţe výzkumník si k němu dodává

komentář. 94

Je to vlastně forma shrnutí důleţitých informací. Výzkumník z rozhovoru vytáhne pouze fakta, která

potřebuje. 95

Zabývá se pouze vybranými tématy.

96

DISMAN, M., Jak se vyrábí sociologická znalost, s. 113

97

Klub SÁRA je klub pro ţeny bez partnera kolem 30 let. Vznikl o prázdninách roku 2008. Ţeny

se schází kaţdý první a třetí pátek v měsíci ve večerních hodinách. Vedení má na starosti jedna pracovnice Občanského sdruţení ONŢ97 – pomoc a poradenství pro ţeny a dívky, Poradna pro ţeny ve Zlíně. Program je zaměřen a uzpůsoben potřebám ţen bez partnera. Na pořadu bývá tvořivá činnost, besedy s odborníky, návštěva různých zařízení nebo jen povídání o problémech. Ţeny by se zde měly cítit bezpečně a atmosféra by měla být důvěrná.

34

Respondent č. 1 – Petra Ţena, 33 let, narozena ve Zlíně, svobodná, Střední průmyslová škola strojnická, pracuje ve stavebnictví

Respondent č. 2 – Hela Ţena, 31 let, narozena ve Zlíně, svobodná, Integrovaná střední škola s maturitou, pracuje v profesi

Respondent č. 3 – Nina Ţena, 30 let, narozena v Jihlavě, svobodná, Obchodní akademie, pastorační asistent

Respondent č. 4 – Zdislava Ţena, 38 let, narozena v Maďarsku, v Nitru, svobodná, Teologická fakulta v Košicích, pastorační asistent

Respondent č. 5 – Sylva Ţena, 39 let, narozena ve Zlíně, svobodná, Střední škola s uměleckým zaměřením, hudebník a učitelka hudby

Respondent č. 6. – Kristýna Ţena, 40 let, narozena ve Zlíně, svobodná, CARITAS – VOŠ sociální a bakalářský studijní program sociální politika a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor Charitní a sociální činnost, sociální pracovnice

Respondent č. 7. – Saša Ţena, 31 let, narozena ve Zlíně, svobodná, Potravinářská s ekonomickou nástavbou, pracuje v jiném oboru

35

7. Interpretace výsledků výzkumu Výsledky prováděného kvalitativního výzkumu jsou interpretovány na základě poloţených výzkumných otázek. Tyto otázky byly kladeny respondentkám během rozhovoru. Konkrétní odpovědi jednotlivých respondentů jsou vyznačeny kurzívou, aby text byl přehlednější.

1. Profese Na základě této otázky jsem se snaţila zjistit, zda jsou respondentky spokojeny se svým zaměstnáním. Jestli jim vyhovuje pracovní kolektiv, nebo by raději chtěly zaměstnání změnit. Jedna respondenta uvedla, ţe pracuje doma, ale kolektiv jí nechybí. Pět repondentek je se svým zaměstnání spokojeno. Vyhovuje jim jejich práce i pracovní kolektiv. Jedna respondenta uvedla, ţe se svou prací není moc spokojena. Ráda by přešla na jiný obor. Jedna respondenta je relativně spokojena se svou prací, ale chtěla by změnu. Jedna z respondentek uvedla, ţe neví, zda by chtěla změnit svou práci. Nepřemýšlí o tom. Celkově z toho vychází, ţe většina respondentek je spokojená se svým zaměstnáním i s pracovním kolektivem. Pro lepší dokreslení situace, jak respondentky odpovídaly uvádím:

Petra: „Jak jsem řekla. Teď pracuji ve stavebnictví. Jinak pracuji doma. No, kolektiv mi moc nechybí, jsem ráda sama. A když tak mám kamarádky, takže pokud nechci být sama, stačí pro to něco udělat. (úsměv) A s prací spokojená moc nejsem, ráda bych přešla do jiného oboru. Nejraději bych pracovala v ekonomice.“ Hela: „Tteď pracuju ve své profesi. Jako je to takový průměr. Jsem spokojená tak normálně. Někdy pracuju i doma. Jinak kolektiv je celkem fajn. Jako dá se to. Taková normálka. Ale nevím, jestli bych chtěla zůstat u této práce nebo ji změnit. To je daleko a zatím to neřeším Beru to tak, jak to je.“ Saša: „V práci, kterou vykonávám jsem zatím jen krátkou dobu. Ale relativně se mi líbí. Ráda bych však přešla na nějakou jinou práci.“

36

2. Bydlení Tato otázka má zkoumat, jestli respondentkám vyhovuje jejich styl bydlení. Tři respondentky uvedly, ţe bydlí samy. Jedna z respondentek bydlí v domě, který patří matce, se svým bratrem, jeho přítelkyní a jejich synem. Ale brzy se chce stěhovat do vlastního domu. Jedna respondenta bydlí s rodiči. Dvě respondentky bydlí v komunitě, společenství. Ţádná z respondentek si nestěţovala na svůj styl bydlení. Všem tento styl vyhovuje.

Petra: „No, bydlím single s dvěma kočkami Jinak mám vlastní byteček. (úsměv) Hela: „No, mám svůj byt, takže asi tak. Jsem s tím spokojená. Líbí se mi to.“ Nina: „Tož, jak už jsem řekla. Nyní jsem jako kandidátka tady ve Zlíně u sestřiček. Takže bydlím tady. Mám svůj pokojíček, kde mám všechno potřebné. Jinak doma v Jihlavě máme vlastní domeček.“ Sylva: „Bydlím sama v panelovém bytě. A tento styl se mi líbí.“

3. Volný čas Na základě otázky ohledně volného času jsem se chtěla dozvědět, jak ţeny bez partnera tráví svůj volný čas. Jestli mají dostatek volna a času na své zájmy nebo jej spíš vyplňují prací. Všechny respondentky odpověděly, ţe svůj volný čas vyplňují svými zájmy. K nim patří i přátelé a blízcí příbuzní. Pět respondentek uvedlo, ţe svůj volný čas nejraději tráví vycházkami a sportem jako je např. cykloturistika, in-line brusle, turistikou nebo návštěvou historických památek. Další dvě uvedly, ţe rády chodí do přírody. Dvě respondentky mají velice rády hudbu. Jedna uvedla jako svůj koníček fotografování. Jedna z respondentek také ráda vyplňuje svůj volný čas četbou. Jedna z respondentek má doma dvě kočky, které jsou jejími nejlepšími přáteli. Jedna respondenta uvedla, ţe svůj volný čas tráví na internetu.

Hela: „Snažím se být hodně aktivní. Ráda sportuju. Baví mě tusritika a také cyklistika. Jezdívám na různé výlety. To je fakt super. Jinak také hraju v amatérské divadle. A také mám moc ráda hudbu. A samozřejmě trávím spoustu času se svými přáteli. To je pro mě hodně důležité.“ 37

Nina: „Ve volném čase? (chvilku přemýšlí) Když jsem byla malá, tak jsem chodila do skautu. Ale teď už ne. Ale díky tomu jsem si vypěstovala dobrý vztah k přírodě. Takže ráda chodím na procházky někam ven, do přírody. Hodně si odpočinu v lese. Jinak ráda čtu knihy.“ Kristýna: „Mohu říci, že chvíle volna mám skutečně vyplněné. Zálib mám několik. Patří mezi ně hudba, zpěv, četba, pěší turistika, jízda na kole, cestování za poznáváním kulturních památek a církevních objektů jako jsou hrady, zámky, kostely. Ráda zajdu na dobrý koncert nebo do divadla a také se věnuji publikační činnosti. Ve volném čase se věnuji aktivitám v církevním společenství jako je výuka náboženství, vedení společenství lektorů, členství v chrámovém farním sboru, spolupracuji s redakční radou farního zpravodaje a podle potřeb se podílím na přípravě. Ve volném čase také navštěvuji své příbuzné nebo přátele nebo si vyberu ke sledování kvalitní pořad v TV. A také svůj volný čas trávím v současné době dalším samostudiem, neboť se připravuji k přijímacímu řízení na magisterský studijní program.“

4. Přátelé Pro kaţdého člověka je důleţité ţít v kontaktu s lidmi. Na základě této otázky jsem chtěla vyzkoumat, jestli mají kolem sebe dostatek přátel a kontaktů. Jestli respondentkám tento stav vyhovuje nebo by jej chtěly nějak změnit. Také je pro člověka důleţité, aby měl někoho důvěrného, komu by se mohl svěřovat. Tato oblast zkoumání zahrnuje i sledovanou problematiku. Všechny respondentky uvedly, ţe mají kolem sebe spoustu přátel, takţe se necítí být samy. Všechny uvedly, ţe s přáteli nachází společnou řeč, ţe si dobře rozumí. I kdyţ mají v mnohém různé názory, mohou se vzájemně doplňovat. Jedna respondentka uvedla, ţe má tolik přátel, ţe někdy nestíhá být se všemi dostatečně dlouho a často. Je to také díky spoustě volnočasových aktivit. Všechny uvedly, ţe mají někoho, komu důvěřují a mohou se mu se vším svěřit. Tři resondentky navštěvují Klub SÁRA.

Petra: „Mám kolem sebe docela dost přátel, takže pokud nechci být sama, tak opravdu nejsem. Jinak dobrých kamarádů a kamarádek není nikdy dost a určitě bych jich uvítala více. Ale to chce čas a snahu a další přátelé jistě přibudou. (úsměv) Jinak složité problémy s nikým neřeším. Nemyslím si, že by to přinášelo užitek. Jinak mám i takové kamarády, kteří již mají rodinu. Nalézt společnou řeč se zadanými není až tak problém. 38

Horší to bývá, když mají děti. To se pak řeč točí neustále kolem plínek nebo žákovských knížek. A to není nijak příjemné. Alespoň pro mě ne. Jinak navštěvuji Klub SÁRA, který vznikl pod Poradnou98. Setkáváme se dvakrát za měsíc a je to super. Povídáme si na zajímavá témata, někdy si někam zajdeme nebo si něco vyrobíme. Je to fajn.“ Hela: „Mám kolem sebe přátele a to mi tak vyhovuje.“ Nina: „No, mám hodně kamarádů. Jsou to především děcka ze školy. Mezi nimi je i spousta mužských. Ale to jsou spíš přátelské vztahy. Jinak mám spoustu kamarádek, které jsou i vdané. Jednou za čas se scházíme a povídáme si. Buď se scházíme samy nebo i s jejich dětmi. Je to pěkný babinec. (Smích) Někdy jim také děti hlídám. Ale teď není moc možností se vidět, když jsem ve Zlíně. Ale i tak mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout a kterým se svěřuje. Necítím se sama. Jinak nyní v žiju ve společenství mezi řádovými sestrami. Také si myslím, že pro samotnou ženu je dobré, když se může někým scházet. Pokud vím, tak ve Zlíně je spousta mladých, ale jsem zde krátce, tak zatím nemám moc přehled. Ale jsou zde studentské mše, takže i zde se mohou lidé poznávat a potkávat.“ Zdislava: „No, já vlastně v takovém společenství žiju. Máme komunitu, kde je nás víc, modlíme se společně, každý má na starosti něco jiného. Jsem ráda, že jsem teď tady. Sice jen třetí měsíc, ale myslím, že to bude v pohodě. Já si nestěžuju. Ale myslím si, že pro ženy je velmi důležité mít nějaké společenství. A pokud věřící žena chce někoho mít, tak by si měla najít nějaké křesťanské společenství, jezdit na akce apod. Je spousta možností.“

98

Občanské sdruţení ONŢ98 – pomoc a poradenství pro ţeny a dívky, Poradna pro ţeny ve Zlíně

39

5. Možnosti volby partnera Jako další oblast zkoumání jsem si vymezila otázky ohledně partnerství. Cílem této otázky bylo zjistit, zda respondentky mají povědomí o moţnostech hledání partnera v dnešním světě. Všechny respondentky uvedly, ţe mají spoustu moţností, jak si nalézt partnera. Mezi nimi bylo navázání kontaktu pomocí přátel, seznamek a inzerátů, různých kulturních akcí jako jsou koncerty, kina, v rámci svých volnočasových aktivit a zájmů apod. Dvě respondentky uvedly, ţe výběr záleţí na kaţdé ţeně zvlášť.

Hela: „Tak jako to záleží na té konkrétní ženě. Každý je jiný. Prostě jaké si to udělá, takové to je.“ Nina: „Možností setkání s druhým pohlavím je hodně. Po ulici chodí spousta mužských a dnes není pravidlem, aby muž musel oslovovat ženu jako první. Další možností jsou různá setkání mládeže a nebo teda společenství mladých lidí.“ Kristýna: „Myslím, že možností při hledání partnera se ženám v této věkové kategorii nabízí celkem dost. Partnera může nalézt prostřednictvím svých přátel, členstvím v různých zájmových klubech, při uskutečňování svých zálib, náhodným setkáním na koncertě, v kině, na sportovišti, na plese, na zábavě, na zájezdě, v posilovně, v knihovně. Nebo prostřednictvím inzerce, v zaměstnání. Pokud studuje, tak třeba při přednáškách ve škole.“ Saša: „Možnosti… (odmlka) To záleží na každé ženě. Některá může být atraktivnější pro muže ve čtyřiceti, některá v šestnácti. Taky rozhoduje její citová vyzrálost. (pousmání) Ale vzhledem k tomu, že o tom rozhodují i muži (úsměv), tak asi omezenější. Celkově myslím, že nezáleží jen na věku. A kde můžeme někoho najít. Tak to nedokážu posoudit. Sama se nejspíš nepohybuju v místech, kde se běžně pohybují ženy v mém věku. Tedy, myslím při hledání partnera. Ale může to být nový kolega v práci, ale asi by to nedělalo dobrotu, kamarád kamarádky, ppokud jsou všichni plus mínus ve stejném věku. Ale ten asi bude zadaný, rozvedený, nebo svobodný mládenec. Nebo to může být sympatický číšník, možná sukničkář a může se mu líbit kamarádka. Sám do restaurace chodí málokdo a kamarád by byl nevhodný. Tak fakt nevím. Ale s partnery je to těžké v každém věku! Nezáleží přece na tom jen ho mít, ale taky na tom jaký je! A na takové člověk narazí jen náhodou.“

40

6. Partnerský vztah Pohled na partnerský vztah je také jedna z oblastí, která patří do stylu ţivota. Kaţdý je jiný a proto se kaţdý člověk na svět dívá jinýma očima. Celkově vztahy jsou velmi důleţité a pro ţivot nezbytné. Do této oblasti jsem zahrnula i pohled na muţe. Během ţivota a předešlých zkušeností se tento pohled můţe měnit. Jinak se na opačné pohlaví díváme v 10 letech, jinak ve 20 a po 30. roku je pohled zcela změněn. To je také jeden z důvodů, proč jsem do výzkumu zahrnula i tuto otázku. Pět respondentek se na partnerský vztah dívají pozitivně. Jedna z respondentek se na partnerství dívá skepticky. Vychází to především z jejích vlastních zkušeností. Dvě respondentky přímo nechtějí partnera. Ale pomáhají všem, kteří se o nalezení partnera snaţí.

Petra: „Pevných svazků kolem sebe moc nevidím. Spíš jsem svědkem toho, jak se lidi rozvádějí, navádějí své děti proti druhému partnerovi, neplatí alimenty atd. Dříve jsem toužila po velké rodině, ale výběrem nevhodného partnera jsem o tyto iluze přišla. Ale momentálně k mužům mám spíše kladný vztah. Ale v mnohém už jsem velmi opatrná. Vychází to z předešlých zkušeností. Ale asi bych chtěla s někým žít, popř. mít děti. Na druhou stranu mám oprávněné obavy mít děti, zůstat s nimi sama a každý měsíc se po soudech dožadovat alimentů, jelikož mezi českými tatínky je móda neplatit výživné na své děti. To je pak mnohem lepší zůstat single.“ Nina: „Na partnerský vztah se dívám pozitivně. Člověk by si měl najít někoho. Hlavně by si měl najít někoho, kdo mu sedí. Ale je důležité hledat trochu s rozumem. Myslím si, že věřící dívky by se měly dívat po věřících klucích. Však jsou i křesťanské seznamky. Ale bohužel ne všechno je tam v pohodě. (Smutný úsměv)“ Kristýna: „Trvalý vztah dvou lidí vnímám jako nesmírné bohatství. Předpokladem je, že takový vztah je založen na vzájemné lásce, úctě a respektu. Samozřejmě, že než jsem přiřadila určitou hodnotu trvalému vztahu, tak to nějakou dobu zrálo. Určitě jsem trvalému vztahu dvou lidí nepřikládala velký význam během studia na gymnáziu. Ta změna souvisela s mou konverzí, s příkladem manželského soužití mých rodičů a s partnerskými zkušenostmi, kterými jsem procházela.“ Saša: „Já bych partnerský vztah charakterizovala takto: Je to krásné! Ale někdy je tam i hodně slz.“

41

7. Ideální partner Na světě ţije spousta lidí. Kaţdý z nich je originál. Kaţdý má také jiné představy o tom, co je pro něj nejlepší. Okolí můţe mít názor, ţe pro daného člověka je nejlepší právě tato varianta. On to však pociťuje jinak. Má jiné ideály. Proto jsem do oblastí zkoumání zahrnula otázku ohledně ideálního partnera. Pomocí této otázky můţeme také poznat, jestli ţena má reálné nároky a poţadavky na potenciálního partnera. Šest respondentek odpovědělo, ţe by chtěly muţe, který by byl tolerantní, rodinně zaloţený, prostě aby jim vyhovoval. Důleţité pro ně je také fakt, aby se na něj mohly spolehnout a aby jim spolu bylo dobře. Další důleţitou věcí je to, aby se navzájem milovali. Jedna respondentka odpověděla, ţe partnera nechce. Vyhovuje jí aktuální stav ţivota.

Petra: „Tak určitě bych chtěla někoho tolerantního, cílevědomého, komunikativního, sportovně a rodinně založeného. Zkrátka fajn chlapa. Jenom nevím, zda takoví nevyhynuli společně s dinosaury. (úsměv) Nina: „Partnera bych si představovala jako 180 cm vysokého blonďáka s modrýma očima. (Úsměv) Ne, to je takový ten vysněný ideál. Spíš, aby měl pochopení pro člověka a aby se mi alespoň trochu líbil, ale není to nejdůležitější. Také by měl mít smysl pro rodinu a děti. Ale také aby uměl vycházet i se starými. A také b měl mít pěkné chování.“ Saša: „Nemusí být dokonalý, ale musí to být někdo kdo mě bude milovat, koho budu moci milovat i já, komu budu moci důvěřovat, kdo umí naslouchat a má alespoň trochu tolerance. Někdo, kdo bude na stejné vlnové délce jako já! A samo, že se mi musí líbit, ale manekýna nevyžaduju! (smích)“

42

8. Budoucnost Kaţdý člověk má určité představy o svém ţivotě. Někomu vyhovuje aktuální stav, jiný pociťuje, ţe by mu prospěla změna, další má zase jiné potřeby. Do svého výzkumu jsem zahrnula i oblast tzv. blízké budoucnosti. To je stav, který je v dohledné době. Člověk si dokáţe představit, co asi za pár let bude nebo alespoň jak by chtěl, aby to bylo. Tři respondentky uvedly, ţe budoucnost neřeší. Nedokáţí si představit, co bude za pět let. Prostě berou ţivot takový, jaký je. Dvě respondentky by si přály mít vlastní rodinu, šťastnou, fungující a zdravou. Jedna respondentka uvádí, ţe neví, co bude za pět let. To nemá v rukou ona, ale její představení. Jedna respondentka si myslí, ţe pravděpodobně bude skládat věčné sliby do řádu. Ale i to nyní neví jistě.

Petra: „Ty jo. Tak to nevím. Neřeším to. No, samozřejmě bych chtěla mít fungující, zdravou a šťastnou rodinu, ale když to nepůjde, nezblázním se.“ Hela: „Beru život takový, jaký je. Budoucnost momentálně neřeším.“ Nina: „Život za 5 let? (chvíli přemýšlí a usmívá se) No, pokud mě Pán nezavolá na jinou cestu, tak se bude připravovat na řeholi. Věčné sliby se totiž slibují obvykle tak po sedmi letech. Ale uvidíme, jak to nakonec bude. Všechno je ještě ve hvězdách. (usmívá se)“ Zdislava: „Tak to fakt nevím. To záleží na sestře představené, kam mě pošle. My, sestřičky, často měníme místa. Musíme být tam, kde je nás víc potřeba. Takže fakt nevím, co bude za pět let. To je ještě daleko. Nezáleží to na mě.“ Sylva: „Snažím se přijímat každý den to, co život nabízí. Nemám žádné speciální představy.“ Kristýna: „Život s dobrým rodinným zázemím. To je manžel a děti, prosperující zaměstnání a zdraví.“ Saša: „Nepředstavuju si ho. Prostě nevím.“

43

9. Víra Jako další oblast do zkoumání ohledně stylu ţivota jsem zahrnula víru. Moderní svět je brán spíše jako ateistický. Málokdo se hlásí k víře. Mnozí si však neuvědomují, ţe do víry nepatří jen víra v Boha. Můţe zde patřit i víra v sama sebe nebo další alternativy. Dvě ţeny uvedly, ţe momentálně věřící nejsou. Povaţují se za ateistky. Jedna respondentka je konvertitka99. Pro pět ţen je víra součástí ţivota. Je pro ně velmi důleţitá. Jedna uvedla, ţe je křesťankou, ale ne ukázkovou.

Petra: „No, vyrůstala jsem v rádoby křesťanské rodině. Vypadalo to asi tak, že v neděli šel otec do kostela a v týdnu jsme měli domácí násilí. Proto mám k církvi odpor. Takže momentálně věřící nejsem, a tudíž nemohu a ani nechci odpovědět“ Hela: „Jsem ateista.“ Nina: „Jelikož jsem ve víře byla vychovávána, tak je pro mě velmi důležitá. Bůh je ten, kterému se můžu s čímkoliv svěřit. Pomáhá mi překonávat všechny zkoušky a je vždy a všude se mnou.“ Zdislava: „Tak o tom jsem u říkala. Ve víře mě vychovávala především babička. Rodiče, teda především taťka, tomu moc nedali. Ale jinak je víra pro mě velice důležitá. Ráda se modlím a rozmlouvám se Bohem. Můžu mu říct o všem, co mě trápí. Je to takový můj druhý taťka, kterému můžu říct všechno.“ Saša: „Bez víry bych nemohla žít, ale ukázková křesťanka nejsem. Jinak víra mi pomáhá hodně! Ve všem. Ne jen v tzv. situaci!“

99

Konvertita je člověk, který dříve věřící nebyl, ale v dospělosti uvěřil a nechal se pokřtít.

44

Následující otázky se vyloţeně nevztahují k ţivotnímu stylu ţen bez partnera. Dle mého názoru však odpovědi na tyto otázky by mohly být velmi zajímavé a pro ţeny v podobné ţivotní situaci uţitečné.

10. Pomoc ze strany společnosti nebo církve Pro kaţdého člověka je důleţité společenství lidí. Pro některé to je okruh přátel, pro věřící to můţe být farnost nebo obecně církev. Většina lidí není schopno řešit problémy sami. Potřebují k tomu pomoc od někoho jiného. Následující otázka by měla zjistit, jak by společnost nebo církev pomoci těmto ţenám. A také v čem by mohla pomoci. Všechny respondentky se shodly na tom, ţe společnost nebo církev opomíjí problematiku ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Šest respondentek uvedlo, ţe by bylo dobré, kdyby existovaly nějaké kluby nebo společenství přímo pro tuto kategorii. Jedna uvedla, ţe jí stačí přátelé. Dvě uvedly, ţe společnost můţe pomáhat pomocí různých odborníků.

Petra: „Společnost toho moc nedělá. Určitě by se měla na tyto ženy více zaměřit a vytvořit víc klubů jako je třeba Klub SÁRA.“ Hela: „Hlavní je mít kolem sebe dobré kamarády, kteří tě berou takový, jaký jsi.“ Nina: „Mám pocit, že by v církvi mělo vzniknout víc společenství pro tyto ženy. Je pro ně důležité, aby měly možnost se setkávat s ženami v podobné situaci. A určitě by měly vznikat i jiné aktivity nebo organizace, které budou zaměřeny na tyto ženy. Měly by cítit, že v tom nejsou samy.“ Zdislava: „No, myslím, že by se církev měla na tyto ženy zaměřit a snažit se jim pomoci. Prostě je nějak podporovat. Dělat různé akce pro nezadané, vytvářet nová společenství. Ale jinak má žena v církvi spoustu možností. Třeba jít do volontariátu, jezdit na různá setkání nebo tak něco. Třeba i pracovat jako pastorační asistent, jako já. (úsměv) Prostě najít si něco, co by ji mohlo zajímat a naplňovat.“ Sylva: Zatím mám pocit, že si církev této skupiny lidí moc nevšímá. Setkala jsem se s více věřícími svobodnými ženami, které by se např. rády zúčastnily duchovních cvičení, ale nenalezly pro sebe nabídku. Duchovní cvičení jsou buď zaměřeny na mládež, případně určitá povolání jako jsou učitelky, katechetky, zdravotnice. Kdo se nemůže zařadit do těchto kategorií, nemá už podle mně velký výběr. Pokud je totiž 45

nabídka „Duchovních cvičení pro ženy“ bez věkového omezení, účastnice mají většinou 60, 70 a více let. Tyto ženy mají zcela jiné potřeby, než svobodné ženy mezi 30 a 40 lety. Je třeba vzít na vědomí, že tato skupina žen existuje a řekla bych, že se rozrůstá. Je třeba brát je jako plnohodnotné osoby, v žádném případě se na ně nedívat skrz prsty. Myslím, že je pro ně důležité umožnit jim vzájemně se setkávat, aby si mohli vzájemně sdělit své radosti, starosti, zkušenosti, povzbudit se, že jsou normální a že v takové situaci zdaleka nejsou samy“ Kristýna: „Například podporou při vytváření společenství pro tyto ženy a dalších setkávání. Zapojováním do života, případná psychoterapie pod vedením křesťansky orientovaného terapeuta.“ Saša: „Nemít partnera není nemo!! Tyto ženy nepotřebují snad péči. Od toho, aby se necítili sami, jsou přátelé, rodina. Věřící mají Boha. Případně i společenství, ale to si zařídí oni sami, ne církev jako taková… že by třeba papež nařídil ženám bez partnera, aby chodily na pravidelné konzultace se svým knězem nebo založily společenství starých panen. (úsměv) Pokud někdo požádá církev o radu, tak mu snad „pomůžou“, ale jinak, proč by se o to církev měla starat? Jinak pomoc od společnosti záleží podle toho, jestli někdo potřebuje pomoc nebo ne. Např. až se já třeba zhroutím, můj obecný předpoklad je, že mi společnost nabídne dobrého psychiatra, nebo ústav.(smích) Třeba ta situace je přesně taková, jaká má být. Kdo zná Boží plány?“

46

11. Moje nabídka společnosti a církvi Následující otázka měla za úkol vyzkoumat, jestli respondentky jsou vůbec ochotny pomáhat nebo něco udělat pro společnost nebo církev. Také jestli si vůbec uvědomují moţnosti. Tři respondentky uvedly, ţe neví, jak pomoci. Tři respondentky jsou aktivní ve farnosti. Jedna respondenta uvedla, ţe by se pokusila pomoci, pokud by za ní vyloţeně někdo přišel.

Petra: „Co bych mohlo nabídnout? Momentálně mě nic nenapadá. Spíše poskytnout nějakou tu radu ze zkušenosti třeba v tom Klubu SÁRA nebo tak něco.“ Hela: „Tak to fakt nevím.“ Nina: „No, jedna z možností je např. práce pastorační asistentky jako dělám já. (úsměv) Důležité je také pomáhat bližním. Pokud nemá rodinu, tak nabídnout pomoc v církvi nebo v různých organizacích. Prostě využít svůj čas, ve kterém by se jinak starala o rodinu, a starat se o ostatní.“ Zdislava: „Tož, co můžu nabídnout. (chvíle ticha) Tak vlastně já se snažím pomáhat teď tady jako pastorační asistent. Vlastně tam, kde je potřeba. Ale o tom jsme se už bavily. (úsměv) Kristýna: „Ve své farnosti mám spoustu aktivit. O těch jsem mluvila v rámci volnočasových aktivit.“ Saša: „Ne… pokud za mnou někdo přijde a bude chtít v něčem konkrétním pomoct, tak se pokusím! Ale nemyslím si, že my, nezadané ženy po třicítce, jsme chudinky, které potřebují pomoct! Každá jsme jiná a každá máme jinou příčinu nebo důvod, proč je situace taková, jaká je. Pomáhat, to zní hrozně!“

47

12. Doporučení ostatním ženám Tato otázka by měla být brána spíše jako doporučení nebo povzbuzení pro ţeny, které se ocitly v podobné ţivotní situaci.

Petra: „Život single přece není žádná tragédie. Naopak je to svobodný styl života, který nám zúčastněným velmi vyhovuje. (úsměv)“ Hela: „Tak to teď nevím. Asi aby se nebály a stály si za svým.“ Nina: „Myslím si, že je důležité, aby se tyto ženy modlily např. za své povolání nebo za budoucího partnera. A také se nesmí bát kohokoliv oslovit. Především pokud je jim někdo sympatický a myslí si, že by jim to mohlo klapnout. Také je důležité, aby ženy nestřídaly partnery. A také si myslím, že v dnešní době se těžko hledá člověk, který dosud neměl intimní zkušenosti. Je škoda, že takových lidí je čím dál míň.“ Zdislava: „No, co bych jim doporučila. Hlavně, aby se nenechaly odradit. Důležité je se také za to modlit. Jako za budoucího partnera, aby ta holčina našla toho pravého. Protože Bůh má s každým z nás nějaký plán. Je důležité nebát se a hledat, jestli teda opravdu chce někoho najít. Protože někde na světě existuje ten pravý. Jen mít otevřené oči. (úsměv)“ Saša: „Být sama sebou! Jedině! Neztrácet naději, ale nevázat se jen na myšlenku někoho najít. Důležité je najít svůj smysl života, který jistě není v závislosti na partnerovi.“

48

8. Diskuze Výzkum byl proveden na vzorku sedmi respondentek. Věnoval se především stylu ţivota ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera a jejich plány do budoucna. Dotkli jsme se také témat např. ohledně pomoci pro tyti ţeny ze strany společnosti nebo co by ony mohly společnosti nabídnout. Zaznělo tady i doporučení pro ţeny, které se ocitly chtě nechtě v podobné ţivotní situaci. Vzorek respondentek byl vybrán následovně. Tři respondentky navštěvují nebo navštěvovaly Klub SÁRA. Čtyři respondentky patří do okruhu mých přátel. Všechny respondentky nyní bydlí přímo ve Zlíně nebo v jeho okolí. Jelikoţ výzkum byl prováděn kvalitativní metodou, vzorek je podstatně menší neţ kdyby se výzkum prováděl kvantitativní metodou. Z tohoto důvodu jsem zvolila formu rozhovorů s respondenty. Rozhovor byl prováděn v přímém kontaktu. Díky přímému kontaktu mohlo dojít k lepšímu navázání vztahu mezi respondentem a klientem. Ovlivnilo to také otevřenost odpovědí. Díky získaným informacím jsem se mohla zaměřit na jejich provázanost a pravidelnou závislost. Jako kritiku bych zařadila fakt, ţe vzorek byl malý na to, aby se jeho výsledky mohly obecně vztáhnout na všechny ţeny v této situaci. Na druhou stranu vzhledem k určitým podobnostem by se dalo říct, ţe v některých zkoumaných oblastech by výsledek mohl být prokazatelný. Konkrétně mám na mysli např. oblast volného času a přátel.

49

9. Závěry výzkumu Z výzkumu vyplývá, ţe většina respondentek je spokojena se svou profesí. Pracovní kolektiv je pro ně ucházející a vychází společně bez větších problémů. S tím souvisí i fakt, ţe většina respondentek by svou práci změnit nechtěla. Další oblast zkoumání bylo bydlení. Výsledky uvádí, ţe menší polovina respondentek bydlí samy ve vlastním bytě nebo domě. Celkově by se dalo říct, ţe většina respondentek je se svým stylem bydlení spokojena. Z výzkumu jednoznačně vyplývá, ţe všechny respondentky tráví svůj volný čas se svými přáteli nebo blízkými. Všechny dotazované mají různorodé zájmy, kterých vyuţívají taktéţ ve svém volném čase. Jako další oblast zkoumání jsem zařadila přátele a společenství lidí. Všechny respondentky odpověděly, ţe mají kolem sebe spoustu přátel. Kaţdá má někoho blízkého, na koho se můţe kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Ve výzkumu všechny respondentky uvedly mnoho moţností, které by mohly pomoci při hledání partnera. Těchto variant je obrovské mnoţství. Menší polovina dotazovaných uvedla, ţe způsob hledání partnera záleţí na kaţdé osobě zvlášť. Z výzkumu vyplynulo, ţe většina respondentek se na trvalý partnerský vztah dívá spíše pozitivně. Několik respondentek uvedlo, ţe vyloţeně nechce ţít v trvalém vztahu s partnerem. Ze zkoumaných oblastí dále vyplynulo, ţe všechny respondentky mají reálné poţadavky na své potencionální partnery. Téměř všechny respondentky uvedly, ţe by chtěly mít partnera, který by byl tolerantní, spolehlivý a rodinný typ. Prostě muţ tak akorát pro ně. Další oblast zkoumání byla blízká budoucnost. Z výzkumu vyplynulo, ţe zhruba polovina respondentek budoucnost neřeší. Ostatní mají konkrétní přání, jak by chtěly ţít za pět let. Z výzkumu dále vyplynulo, ţe pro většinu respondentek je víra důleţitou součástí jejich ţivota. Několik dotazovaných uvedlo, ţe jsou ateistky. Dále většina respondentek se shodla na faktu, ţe ve společnosti chybí společenství, která by byla konkrétně pro ţeny bez partnera. Toto platí i pro církev. Všechny dotazované uvedly, ţe společnosti i církev opomíjí problematiku ţen bez partnera. Většina respondentek neví, jak by mohly pomoci v rámci společnosti. 50

Závěr Hlavním cílem mojí bakalářské práce bylo seznámit veřejnost s problematikou ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera. V rámci této kategorie ţen jsem se zaměřila především na psychosociální aspekty jejich ţivota. Vymezili jsme si obecně dospělost a charakterizovali její hlavní cíle. Jako jeden z cílů je povaţováno navázání trvalého partnerského vztahu. Ne všechny ţeny se však rozhodnou ţít ţivot s partnerem. V dnešní sobě se tento trend velmi rozmáhá. Přibývá ţen, které chtějí strávit zbytek ţivota samy. Mezi tyto ţeny můţeme zařadit i svobodné matky, osamělé rodiče, ale také řeholní sestry. Je důleţité si uvědomit, ţe pro tento ţivot se některé ţeny rozhodnou svobodně z vlastní vůle. Jiné jsou do tohoto stavu donuceny. Vyplývá to z faktu, ţe dosud nenalezly svého ţivotního partnera. To můţe být ovlivněno mnohými skutečnostmi jako jsou třeba přehnané nároky na partnera, negativní zkušenosti z dětství nebo z předešlých vztahů. Pro ţeny, které chtějí ţít v trvalém partnerství je důleţité osvojit si fakte, ţe se nesmí bát a vytrvat. Do té doby by se měly ztotoţnit s myšlenkou, ţe ţivot bez partnera je také dobrý. Můţe si svůj ţivot řídit sám, má spoustu času na záliby i na své přátele. Empirická část mojí bakalářské práce byla zaměřena na kvalitativní výzkum. Ten byl prováděn formou rozhovorů v přímém kontaktu s respondentkami. Zkoumání bylo zaměřeno na styl ţivota ţen bez partnera. Výzkumné otázky se zaměřovaly na různá témata, která se dotýkají popisované problematiky. Mezi ně patřilo např. bydlení, volný čas, přátelé, pohled na partnerství, víra a jiné. Z výzkumu vyplynul především fakt, ţe problematika ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera je v dnešní společnosti velmi opomíjená. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si vybrala ke zkoumání právě toto téma. Většina ţen si uvědomuje, ţe je důleţité mít kolem sebe nějaké společenství nebo přátele, kteří by jí byli oporou v obtíţných situacích. Uspokojilo by je, kdyby společnost počítala i s touto problematikou.

51

Seznam použitých zdrojů BUFORD, B. Poločas života. 1. vydání. Praha: Návrat domů, 2003. 147 s. ISBN 807255-087-X. CLOUD, H. a TOWNSEND, J., Hranice. 2. vydání. Praha: Návrat domů, 2004. 266 s. ISBN 80-7255-055-1. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 2. dotisk 3. vydání. Praha: Karolinum, 2005. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. FILKA, J. Metodika tvorby diplomové práce. 1. vydání. Brno: KNIHAŘ, 2002. 224 s. ISBN 80-86292-05-3 FÜRST, M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997. 263 s. ISBN 80-7198-199-0. HAINEAULT, P. Jak využít životních změn. 1. vydání. Praha: Portál s.r.o., 2000. 91 s. ISBN 80-7178-421-4. HARRIS, J. S nikým nechodím a nejsem cvok. 1. vydání. Příbram: SAMUEL, 2003. 171 s. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 1. vydání. Praha: Protál s.r.o. 2005. 407 s. ISBN 807367-040-2. KRATOCHVÍL, S. Manželská terapie. 4. rozšířené vydání. Praha: Portál s.r.o. 2005. 255 s. ISBN 80-7367-048-8. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing s.r.o. 1998. 343 s. ISBN 80-7169-195-X. MARREWA, A. Nenechte si ubližovat. 1. vydání. Praha: Portál s.r.o. 2002. 263 s. ISBN 80-7178-510-5. 52

NAZARE-AGA, I. Nenechte sebou manipulovat. 2. vydání. Praha: Protál s.r.o. 2005. 261 s. ISBN 80-7367-049-6. PAGEOVÁ, S. Tak sympatická a přesto stále sama. 1. vydání. Plzeň: Mustang s.r.o. 1996. 287 s. ISBN 80-7191-166-6. PONĚŠICKÝ, J. Fenomén ženství a mužství: psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy. 2. vydání. Praha: TRITON s.r.o. 2004. 201 s. ISBN 80-7254-374-1. PRAŠKO, J. a PRAŠKOVÁ, H. Asertivitou proti stresu. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing a.s. 2007. 277 s. ISBN 978-80-247-1697-8. ŠMOLKA, P. Muž a žena: návod k použití. 1. vydání. Praha: Portál s.r.o. 2004. 159 s. ISBN 80-7178-911-9. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie. 1. vydání. Praha: Portál s.r.o. 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II.: dospělost, stáří. 1. vydání. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2007. 459. s. ISBN 978-80-246-1318-5.

Zákon č. 210/1998 Sb., Zákon o rodině, § 1, v aktuálním znění

53

Anotace Práce pojednává o problematice ţen mezi 30. a 40. rokem bez partnera. Seznamuje čtenáře s psychologickými a sociálními charakteristikami ţivota ţen bez partnera. Uvádí také další alternativy tohoto stylu ţivota. V práci je zařazen i kvalitativní výzkum, který je prováděn formou rozhovorů s respondenty. Výzkumné otázky se zaměřují na ţivotní styl ţen popisované problematiky.

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu

Recommend Documents