Prohlášení: Prohlašuji, že jsem disertaci napsal samostatně. Všechnu použitou literaturu jsem uvedl v seznamu použité literatury

Exportní financování

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem disertaci napsal samostatně. Všechnu použitou literaturu jsem uvedl v seznamu použité literatury.

…………………………………… V Praze dne ……………

strana č. 1


Poděkování: Chtěl bych poděkovat prof. Ing. Miroslavu Tučkovi, CSc. za trpělivost a cenné rady, které mi pomohly při zpracování mé disertace.

strana č. 2


OBSAH 1. ÚVOD..............................................................................................................................8 1.1. CO JE EXPORTNÍ FINANCOVÁNÍ?....................................................................................10 1.2. PROČ PRÁVĚ EXPORTNÍ FINANCOVÁNÍ? .........................................................................13 1.3. KOMODITNÍ STRUKTURA ČESKÉHO VÝVOZU. ..................................................................15 1.4. TERITORIÁLNÍ STRUKTURA JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR ČESKÉHO VÝVOZU ...........................18 2. TECHNIKY EXPORTNÍHO FINANCOVÁNÍ. ................................................................22 2.1. KLASICKÉ KOMERČNÍ FINANCOVÁNÍ ...............................................................................25 2.1.1.

FORFAITING ............................................................................................................26

2.2. FINANCOVÁNÍ S PODPOROU EXPORTNÍ AGENTURY ..........................................................31 2.2.1.

DODAVATELSKÝ ÚVĚR..............................................................................................32

2.2.2.

ODBĚRATELSKÝ ÚVĚR..............................................................................................39

2.2.3.

ÚVĚROVÁ LINKA.......................................................................................................45

2.3. FINANCOVÁNÍ S PODPOROU MULTI-NÁRODNÍ AGENTURY .................................................49 2.3.1.

NĚKTERÉ VYBRANÉ MULTINÁRODNÍ AGENTURY A JEJICH KRÁTKÁ CHARAKTERISTIKA...51

2.4. FINANCOVÁNÍ SPOJENÉ S VYUŽITÍM PROTIOBCHODŮ ......................................................58 2.4.1.

BARTER ..................................................................................................................59

2.4.2.

KOMPENZAČNÍ DOHODY ...........................................................................................60

2.4.3.

PROTINÁKUPY .........................................................................................................61

2.4.4.

BUYBACK ................................................................................................................62

2.4.5.

OFFSET...................................................................................................................63

2.4.6.

SVĚŘENECKÝ ÚČET (ESCROW ACCOUNT)..................................................................63

2.4.7.

FINANCOVÁNÍ ..........................................................................................................64

2.5. EXPORTNÍ LEASING .......................................................................................................76 2.6. FINANCOVÁNÍ POMOCÍ INSTRUMENTŮ KAPITÁLOVÉHO TRHU, SEKURIZACE .......................83 2.7. PROJEKTOVÉ FINANCOVÁNÍ V EXPORTU .........................................................................90 2.7.1.

ZÁKLADNÍ SUBJEKTY ................................................................................................91

2.7.2.

JEDNOTLIVÉ FÁZE PROJEKTU .................................................................................106

2.7.3.

PRÁVNÍ SOUVISLOSTI PROJEKTOVÉHO FINANCOVÁNÍ V EXPORTU .............................110

2.7.4.

BOT SCHÉMATA ....................................................................................................111

2.7.5.

SHRNUTÍ ...............................................................................................................112

strana č. 3


2.8. PŘEDEXPORTNÍ ÚVĚR ..................................................................................................119 2.9. OSTATNÍ NÁSTROJE A SOUVISLOSTI FINANCOVÁNÍ EXPORTNÍCH AKTIVIT .......................129 2.9.1.

MULTI-SOURCING V EXPORTNÍ FINANCOVÁNÍ ...........................................................129

2.9.2.

FINANCOVÁNÍ AKONTACE A MÍSTNÍCH DODÁVEK ......................................................137

2.9.3.

FINANCOVÁNÍ S PODPOROU PRIVÁTNÍHO POJIŠTĚNÍ.................................................137

2.9.4.

FINANCOVÁNÍ ZAHRANIČNÍCH INVESTIC ...................................................................138

3. SYSTÉMY PODPORY EXPORTŮ V NĚKTERÝCH ZEMÍCH. ...................................141 3.1. HISTORIE VZNIKU NÁRODNÍCH SYSTÉMŮ PODPORY EXPORTŮ ........................................142 3.2. SROVNÁNÍ NÁRODNÍCH SYSTÉMŮ PODPORY EXPORTŮ ..................................................147 3.2.1.

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA NÁRODNÍCH SYSTÉMŮ PODPORY EXPORTŮ.....................150

3.2.2.

ÚČAST STÁTU V NÁRODNÍM SYSTÉMU PODPORY EXPORTŮ. .....................................154

3.2.3.

ZÁKLADNÍ TYPY ÚVĚROVÝCH POJIŠŤOVEN...............................................................157

3.2.4.

FINANCOVÁNÍ V RÁMCI NÁRODNÍHO SYSTÉMU PODPORY EXPORTŮ...........................159

3.2.5.

ZÁKLADNÍ SROVNÁNÍ POJISTNÝCH PRODUKTŮ. ........................................................160

3.2.6.

NESTANDARDNÍ TYPY POJIŠTĚNÍ ............................................................................162

3.2.7.

SPECIÁLNÍ DRUHY POJIŠTĚNÍ ..................................................................................164

3.2.8.

PRODUKTY FINANCOVÁNÍ EXPORTŮ ........................................................................168

3.2.9.

SHRNUTÍ ...............................................................................................................170

4. ZÁVĚR........................................................................................................................171

5. PŘÍLOHA Č. 1 – KOMODITNÍ STRUKTURA ČESKÉHO EXPORTU V LETECH 1993-2000 .......................................................................................................................174

6. PŘÍLOHA Č. 2 – POSTUP VÝPOČTU .......................................................................176

7. PŘÍLOHA Č. 3: STUDIE PROVEDITELNOSTI ..........................................................178

8. PŘÍLOHA Č. 4: VYBRANÉ NÁRODNÍ SYSTÉMY PODPORY EXPORTŮ ...............180 8.1. BELGIE .......................................................................................................................180

strana č. 4


8.1.1.

STRUKTURA A ORGANIZACE ...................................................................................180

8.1.2.

POJIŠTĚNÍ A GARANCE ...........................................................................................180

8.1.3.

FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ............................................................................183

8.2. ČESKÁ REPUBLIKA ......................................................................................................184 8.2.1.


8.2.2.


8.2.3.


8.3. FRANCIE .....................................................................................................................189 8.3.1.


8.3.2.


8.3.3.


8.4. JAPONSKO..................................................................................................................193 8.4.1.


8.4.2.


8.4.3.


8.5. JIŽNÍ AFRIKA ..............................................................................................................197 8.5.1.


8.5.2.


8.5.3.


8.6. KANADA .....................................................................................................................200 8.6.1.


8.6.2.


8.6.3.


8.7. MAĎARSKO .................................................................................................................203 8.7.1.


8.7.2.


8.7.3.

FINANCOVÁNÍ ........................................................................................................205

8.8. MEXIKO ......................................................................................................................206 8.8.1.


8.8.2.


8.8.3.


8.9. NĚMECKO ...................................................................................................................209 8.9.1.


8.9.2.


8.9.3.


8.10. POLSKO ....................................................................................................................216

strana č. 5


8.10.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................216 8.10.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................216 8.10.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................218 8.11. PORTUGALSKO ..........................................................................................................219 8.11.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................219 8.11.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................220 8.11.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................221 8.12. RAKOUSKO ...............................................................................................................223 8.12.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................223 8.12.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................223 8.12.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................226 8.13. ŘECKO ......................................................................................................................227 8.13.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................227 8.13.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................227 8.13.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................229 8.14. SLOVENSKO ..............................................................................................................230 8.14.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................230 8.14.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................230 8.14.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................232 8.15. ŠVÉDSKO ..................................................................................................................233 8.15.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................233 8.15.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................234 8.15.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................236 8.16. ŠVÝCARSKO ..............................................................................................................237 8.16.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................237 8.16.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................238 8.16.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................240 8.17. THAJSKO...................................................................................................................241 8.17.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................241 8.17.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................241 8.17.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................242 8.18. TURECKO ..................................................................................................................243 8.18.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................243 8.18.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................243 8.18.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................245 8.19. USA .........................................................................................................................246

strana č. 6


8.19.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................246 8.19.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................247 8.19.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................250 8.20. VELKÁ BRITÁNIE .......................................................................................................252 8.20.1. STRUKTURA A ORGANIZACE ..................................................................................252 8.20.2. POJIŠTĚNÍ A GARANCE .........................................................................................252 8.20.3. FINANCOVÁNÍ A REFINANCOVÁNÍ ...........................................................................254 9. PŘÍLOHA Č. 5 – POUŽITÁ LITERATURA: ...............................................................255

strana č. 7


1.

ÚVOD.

V současnosti zřejmě žádný stát ve světě neprodukuje, neobchoduje, ani nespotřebovává izolovaně, nezávisle na ostatních zemích. Každé národní hospodářství je otevřeno vůči okolnímu světu. Nutnost zapojení do mezinárodní dělby práce pramení z faktu, že národní ekonomika byť sebe silnější nemůže produkovat celý sortiment zboží a služeb určených pro spotřebu, jak co do množství, tak i kvality. Způsob účasti jednotlivé národní ekonomiky bude velice ovlivněn takovými faktory jako jsou např. komparativní výhody každé jednotlivé země oproti jiným konkurenčním zemím, popř. vzdálenost dané země od cílového trhu a mnoha dalšími skutečnostmi. Jedním z používaných ukazatelů otevřenosti ekonomiky je i podíl zahraničního obchodu na hrubém národním produktu. Všechny země vyváží, buď suroviny, polotovary, hotové výrobky nebo investiční celky. Pokud mluvíme o zahraničním obchodě musíme mít na mysli, že přes všechna specifika a jedinečnosti je to především obchod (koupě-prodej) a proto je nutné jej takto posuzovat. Obchod a tím i zahraniční obchod můžeme zjednodušeně charakterizovat jako vztah mezi dodavatelem (prodávajícím) a odběratelem (kupujícím). Základním cílem obchodu je směna zboží. Převedeno do běžné mluvy signalizuje obchod v podstatě určité setkání dodavatele, který disponuje zbožím a je ho ochoten směnit za peníze, a odběratele, který disponuje penězi a na druhou stranu potřebuje specifické zboží. Způsob obchodního setkávání se v průběhu staletí měnil. Původní obchodování, kdy docházelo ke směně zboží a peněz „z ruky do ruky“, se postupem času více a více odosobňovalo až do dnešní doby, kdy se obchodní partneři nemusí ani nikdy setkat. Načrtnuté prostorové a časové roztržení aktu směny s sebou přináší určité problémy, které by mohly být definovány jako riziko ztráty z nedokončení směny. Tím, že nedochází ke směně „z ruky do ruky“, vyvstává otázka, co má být realizováno dříve a jaké to může mít dopady na oba obchodní partnery. Způsob časoprostorového roztržení aktu směny je součástí celého procesu obchodního vyjednávání a jeho konečná podoba napovídá i o síle vyjednávací pozice obou partnerů v rámci tohoto obchodu i o obecně uznávaných podmínkách obchodu s daným druhem zboží (komoditou).

strana č. 8


Pokud se obchodní partneři dohodnou, že dodavatel nejprve dodá požadované zboží a poté teprve odběratel zaplatí, vystavuje se tím dodavatel riziku, že odběratel nesplní svůj závazek1. Dodavatel chce dostat zaplaceno, často na tom závisí jeho existence. Proto se snaží používat platební podmínky, resp.

instrumenty, které mu umožní riziko z nezaplacení co nejvíce snížit.

Formulace podmínek opět závisí na jeho vyjednávací pozici i zvyklostech v daném odvětví. Současný

trh,

jenž

můžeme

zjednodušeně

charakterizovat

jako

opakované a mnohočetné setkávání různých dodavatelů a odběratelů, je charakterizován více situací, kdy dodávka zboží předchází zaplacení.

V

komerčním prostředí dochází k zostřování konkurence na straně dodavatelů2, která má za následek mimo jiné také to, že v současnosti neuspěje dodavatel, který nedokáže nabídnout platební podmínky vyhovující odběrateli. Stále platí, že tržní ekonomika je především ekonomikou peněžní a tak kdo má peníze si určitým způsobem diktuje podmínky dodání. Proto je nedílnou součástí každé obchodní nabídky i nabídka platebních podmínek. Vlastní vyhodnocení nabídek jednotlivých dodavatelů s sebou přináší posouzení technických parametrů zboží v návaznosti na komerční (cenové) a platební podmínky vlastní dodávky zboží a naopak. Stále platí, že „peníze jsou až na prvním místě“. Z tohoto pohledu je vidět i výrazný tlak ze strany odběratelů na prodlužování doby splatnosti pohledávek vzniklých z dodávky zboží. Aby získali dodavatelé danou zakázku, snaží se předložit nabídku s takovými platebními podmínkami a jsou z hlediska konkurenčních nabídek pro odběratele nejzajímavější3. Pokud dodavatel nabídne odložené splácení vývozní pohledávky, musí samozřejmě řešit otázku jak tuto exportní pohledávku bude financovat. Zda ze 1

Podobná situace jen zrcadlově obracená by nastala, pokud by došlo nejprve k předání peněz a

potom teprve k dodání zboží. Jen by si dodavatel a odběratel vyměnili role z hlediska rizika. 2 3

Někdy je takovýto trh nazýván jako trh odběratele. Je nutné poznamenat, že tento tlak odběratelů může být úspěšný pouze za situace, kdy

existuje alternativa, tzn. že konkurence dodavatelů umožní odběrateli výběr mezi předloženými nabídkami. Situace se viditelně změní v momentě, kdy vznikne trh dodavatele, kdy na straně nabídky vystupuje jeden monopolní dodavatel. To nás vede k závěru, že vlastní podmínky dodávky výrazně odrážejí vyjednávací pozici obou partnerů.

strana č. 9


svých vlastních zdrojů nebo využije služeb finačních zprostředkovatelů, jako jsou banky nebo jiné finanční instituce. Dostáváme se tak na pole specializovaného finančního

zprostředkovatelství,

jež

bychom

mohli

nazvat

financováním

mezinárodního obchodu. Jeho součástí je i exportní financování, které bude tématem této disertační práce.

1.1. Co je exportní financování? Co je možné si představit pod pojmem exportní financování? O exportním financování hovoříme vždy v souvislosti s vývozem zboží a služeb4. Je aplikováno vždy tam, kde ze strany zahraničního odběratele (dovozce) vzniká požadavek na odklad platby za dodávku, kterou realizuje tuzemský dodavatel (vývozce). Časový úsek posunu uskutečnění platby bývá různý, ale obecně můžeme říci, že exportní financování pracuje s obdobím jednoho a více let. Právě možnost dlouhodobého splácení pohledávky odlišuje exportní financování od obchodního financování operujícího s úvěry splatnými zpravidla do jednoho až dvou let. V souvislostí s tímto vymezením je možné se někdy setkat, především v hospodářské praxi, s ne úplně přesným používáním pojmu exportní financování. Přestože je délka odkladu platby za dodávku důležitým parametrem pro vymezení našeho pojmu, není jediným. Mohou nastat situace, kdy vývozní transakce, charakterizovaná jako obchodní financování pracuje s delší splatností. Ta svojí délkou přesahuje dobu splatností pohledávky jiné vývozní transakce, jež spadá do exportního financování. Nejčastěji k tomu může dojít u transakcí, u nichž se splatnost vývozní pohledávky pohybuje v rozmezí jednoho až dvou let. Pro časové vymezení rozdílu mezi exportním a obchodním financováním je proto běžnější

4

Součástí by mělo být i financování vývozu kapitálu. Jde v podstatě o investice podniků

v zahraničí, jež souvisí s jejich vývozem. Požadavek na investici v zahraničí se často objevuje u dodávek pro veřejný sektor, kde je podmínkou pro udělení zakázky určitý podíl místní výroby. To nutí vyvážející podniky zakládat společné podniky, popř. dceřinné společnosti pro realizaci dané zakázky. Pro investující podnik je samozřejmě důležitou otázkou způsob financování jeho investice.

strana č. 10


uvádět spíše výše uvedený interval jednoho až dvou let, byť to má za následek jistou neurčitost hranice mezi oběma druhy financování. Délka odkladu platby nesouvisí pouze s touhou odběratele mít možnost zaplatit za dodávku co nejpozději, ale má i své racionální zdůvodnění v samém předmětu dodávky. Exportní financování pomocí svých instrumentů a technik financuje právě dodávky zboží a služeb, které svým charakterem, dobou životnosti a dobou odepisování, přímo nutí odběratele hledat možnosti pozdějšího placení za realizovanou dodávku. Hovoříme především o financování vývozů investičních celků, investičního zboží, komponentů a dílů sloužících k jejich kompletaci nebo jiné zboží dlouhodobé spotřeby. O jednotlivých metodách či technikách, které jsou používány v rámci exportního financování budeme mluvit ve druhé kapitole. Předmětem této kapitoly bude jak vlastní popis jednotlivých technik a metod, tak i poukázaní na některé výhody a nevýhody spojené s daným způsobem financování, včetně popisu situace, kdy je použití dané metody či techniky optimální. Někdy je exportní financování v užším slova smyslu chápáno jako určitá paleta úvěrových a pojišťovacích nástrojů, jež má vývozce k dispozici a jež mu pomáhají pokrýt především platební rizika jeho zahraničního odběratele. Jedná se v podstatě o koncept pojištění ve formě pojistného krytí vystaveného specializovanou a státem podporovanou pojišťovací institucí a bankovního mechanismu ve formě vývozního úvěru poskytovaného bankou. Tento koncept slouží vývozcům při realizaci jejich obchodních aktivit v zahraničí. Exportní úvěr je buď přímo poskytován specializovanou a státem podporovanou exportní bankou, resp. komerční finanční institucí a pojišťován specializovanou, opět státem podporovanou, úvěrovou pojišťovnou. Někdy může obě funkce, tj. finanční a pojistnou, plnit jedna instituce – tzv. eximbanka. Tyto instituce jsou součástí národního systému podpory exportů a obecně jsou nazývány exportními agenturami. V tomto užším pojetí je potom exportní financování synonymem pro financování s podporou exportní agentury. Ve třetí kapitole bude provedeno jednoduché srovnání národních systémů podpory exportů v rámci vybraného vzorku 20 zemí, přičemž podrobnější popis jednotlivých vybraných národních systémů je možné poté nalézt v jednotlivých přílohách této práce.

strana č. 11


V celém textu budou velice často používány některé pojmy, které jsou bytostně

spojeny obecně

s exportním

financováním

nebo

se

strukturou

jednotlivých národních systémů podpory exportu. Základním pojmem v tomto ohledu je určitě exportní agentura. Pokud je v textu používán tento pojem, je tím myšlena specializovaná instituce zaměřená na podporu exportu v tom nejširším slova smyslu, přičemž v daném kontextu není až tak podstatné o jakou formu podpory se jedná. Samozřejmě je někdy důležité jednotlivé činnosti exportní agentury odlišit jedny od druhých a toto odlišení v činnosti vyjádřit pojmově tak, aby daný text nevzbuzoval pochybnosti, zda autor vyjádřil své úvahy tak, jak původně zamýšlel. V souvislosti s exportním financováním zde popisovaným, nabývají na důležitosti především dvě základní činnosti, které tak vtiskují exportním agenturám dvě základní role v rámci daného systému podpory exportů. Mluvíme o pojišťování a financování exportních aktivit podniků. Uvedené rozdělení na dvě základy funkce nevyplývá z nutnosti školsky popsat fungování exportních agentur, ale ze samé podstaty jejich fungování tak, jak se v průběhu od jejich vzniku v období po 1.světové válce do současnosti měnilo a vyvíjelo. V současnosti se jednoznačně chápe funkční oddělení pojišťování a financování v rámci činností exportní agentury. Proto je vhodné pro vlastní označení exportní agentury provozující jednu z uvedených činností zavést samostatný pojem, jenž tuto skutečnosti plně odráží a zároveň nevzbuzuje určité pochybnosti nebo nejasnosti v rámci daného textu. Z tohoto důvodu jsou používány pojmy pojišťovatel, resp. úvěrová pojišťovna pro exportní agenturu, u které je zdůrazněna její funkce pojišťovat exportní pohledávky. Rozdíl mezi pojmy pojistitel a úvěrová pojišťovna je pouze v širším slova smyslu pojistitel, který zahrnuje jak pojištění úvěrových pohledávek, v tomto případě exportních úvěrových pohledávek (činnost úvěrové pojišťovny), tak i pojištění ostatních činností, resp. skutečností, jež souvisí s exportními aktivitami podniků. Podobně i u financování jsou používány dva pojmy exportní banka, resp. financující instituce. Financující instituce je širší pojem, který v sobě zahrnuje, jak poskytování vývozních úvěrů, výhradní činnost exportní banky, tak i ostatní činnosti spojené s financováním vývozních aktivit. Uvedené faktické oddělení těchto dvou činnosti se následně promítá i do organizačního vyčlenění obou strana č. 12


základních činností do samostatných institucí. Přehled o organizačním členění národních systémů podpory exportu je možné nalézt ve třetí kapitole.

1.2. Proč právě exportní financování? Řada z nás si položí důležitou otázku, proč je vlastně důležité mluvit o exportním financování a zda vůbec v českém prostředí existuje poptávka po takovém druhu financování. Nejprve je nutné zmínit obecný důvod, který souvisí s charakterem české ekonomiky jako malé ekonomiky, jejíž životní nutností je výraznější zapojení do světové dělby práce. Stále platí teze, že čím je národní ekonomika menší, tím také otevřenější a více zapojená do světové ekonomiky. Vedle tohoto obecného důvodu je nutné zmínit i důvody specifické, které je možné popsat jako podporu českých podniků, které tak mohou nabídnout srovnatelné podmínky dodávek jako jejich zahraniční konkurence. Abychom potvrdili úvodní předpoklady pro existenci poptávky po exportním financování, je nutné nejprve provést základní analýzu struktury české ekonomiky. V první řadě je nutná existence podniků, jejichž výstupem jsou zboží nebo služby, které je možné zařadit do skupiny komodit vhodných pro exportní financování5. Na předchozích stránkách jsme definovali exportní financování jako nástroj, pomocí něhož se realizují vývozní dodávky především investičního zboží a investičních celků nebo jiného zboží dlouhodobé spotřeby. V případě vývozu investičního celku, víme, že investiční celek, např. nová cementárna, se nedodává najednou jako jeden kus zboží. Předmětem financování je nově vystavěná cementárna, ale předmětem vývozu jsou jednotlivě vyrobené části, které jsou smontovány až na místě. Do hodnoty financovaného investičního celku jsou zahrnovány jak vlastní hmotné dodávky, vlastní „železo“ uvedené cementárny, tak i nehmotné služby ve formě např. montážních prací. Proto bude i obtížné vyspecifikovat podíl vývozu zboží či služeb vhodného pro exportní 5

Je zde pochopitelně problém s podniky, které produkují různé druhy zboží, jež jsou svým

charakterem natolik rozdílné, že je běžné je financovat různými způsoby. Příkladem mohou být dodavatelé investičních celků, kteří na jedné straně mohou dodávat nový investiční celek, přičemž jeho dodávka je realizována za pomoci technik exportního financování. Na druhé straně mohou dodávat náhradní díly pro již fungující investiční celek, přičemž není potřeba jejich dodávku nijakým způsobem financovat.

strana č. 13


financování na celkovém českém vývozu. Z tohoto pohledu tvoří potenciální poptávku po službách finanční instituce nabízející exportní financování všechny podniky angažující se ve výrobě či dodávkách zboží, jež jsou svými charakteristikami přeurčena k využití těchto služeb. Jde především o zboží, jehož doba spotřeby (doba odepisování) je větší než 1-2 roky. Ne všechny podniky vyváží. Abychom určitým způsobem vymezili existující poptávku po exportním financování, je nutné se trochu blíže podívat na český vývoz jako takový, na jeho podíl na hrubém domácím produktu, následně i na jeho komoditní strukturu. Z té je možné poté vydělit zboží, jež svým charakterem odpovídá zboží vhodnému pro exportní financování6. Výsledkem tohoto vydělení bude jedna možná definice poptávky po exportním financování7, která nám čísly řekne o čem momentálně, pokud jde o Českou republiku, mluvíme. Jestliže vývoz zboží vhodného pro exportní financování dáme do poměru k celkovému vývozu nebo hrubému domácímu produktu, zjistíme i jeho relativní význam v rámci české ekonomiky8.

6

Při vlastním vyčlenění „zboží exportního financování“ dochází k problémům, jež byly krátce

nastíněny výše. Vždy to bude odhad. V žádné statistice nenajdeme kolonku říkající, zda toto zboží je vhodné pro exportní financování či ne. Bude to přesný odhad o nepřesných jevech podchycených přesnou statistikou. Dalším problémem je, jak se do tohoto konceptu zboží exportního financování zahrne vývoz služeb. 7

I v tomto případě je nutné brát pojem poptávky po exportním financování s určitou rezervou.

Možná by bylo lepší stale ještě mluvit o potenciální poptávce. V mnoha případech je už předem dáno, že zahraniční odběratel bude financovat nákup ze svých vlastních zdrojů, tzn. že ani nebude požadovat po českém dodavateli, aby on zabezpečil financování. V takovém případě potom nevzniká poptávka po exportním financování, i když je vývozní dodávka podchycena v oficiálních statistikách mapujících český vývoz . Na druhé straně, pokud je možné věřit českým i zahraničním vývozcům (a zkušenosti komerčních bank to potvrzují), je na jeden realizovaný obchodní případ dalších 20-40, jež se nerealizovaly, které skončily pouze u předložení nabídky zahraničnímu odběrateli. Z tohoto pohledu existuje významná nerealizovaná poptávka, jež není podchycena v žádných souhrnných statistikách a která se významně odráží v konkrétních nabídkách českých vývozců a jejich bank. Nakonec je možné, že definovaní poptávky po exportním financování vyčleněním části vývozu se jeví jako nejbližší realitě. 8

Musíme připomenout, že význam vývozu zboží vhodného pro exportní financování, bude asi

větší než nám ukáží vlastní poměrové ukazatelé. Na vlastní vývozce jsou navázány další podniky, resp. jejich dodávky, které nefigurují ve statistikách o zahraničním obchodě, ale bez kterých by nemohlo k vlastní realizaci vývozu dojít.

strana č. 14


Exportní financování jako každé financování s sebou nese určitá rizika. Pokud mluvíme o riziku financování, jedná se v určitém smyslu o propočet hodnoty pravděpodobnosti selhání dlužníka při splácení poskytnutého úvěru. Z tohoto pohledu není ani bez zajímavosti, jakému riziku se vystavují čeští vývozci či jejich financující instituce z hlediska teritoriální struktury českého vývozu a tím i jaká by mohla být potenciální ztráta z vývozu zboží vhodného pro exportního financování9.

1.3. Komoditní struktura českého vývozu. Komoditní strukturu českého exportu v letech 1993-2000 je možné nalézt utříděně v tabulce v příloze č. 1. Zdrojem údajů pro tuto tabulku je statistika Celní správy ČR, kterou zpracovává Ministerstvo financí České republiky – Generální ředitelství cel10 na základě údajů obsažených v Jednotné celní deklaraci. Údaje o vývozu jsou utříděné podle nomenklatury SITC, rev. 3 (Standard International Trade Classification) vedené na dvě číslice (SITC2). Tuto nomenklaturu používá OSN pro třídění zboží11. Údaje jsou uvedené za jednotlivé roky i jako souhrnný údaj za roky 1993-200012. Souhrnné údaje o vývozu mají určitým způsobem eliminovat případné roční výkyvy a tím také snížit možná zkreslení vzniklá nevhodným výběrem roku pro analýzu. Z této tabulky je možné vyčíst, že celkový vývoz zboží dosáhl v letech 1993-2000 hodnoty 5 646 mld. Kč, přičemž k největším položkám patří vývoz silničních vozidel (kód zboží 78) ve výši 694 mld.

9

Zde je nutná opět jedna poznámka. Obecně je možné říci, že čím vyspělejší a tím méně

riziková země, tím je nižší poptávka po exportním financování, tzn. tím je pravděpodobnější, že si odběratel zabezpečí financování sám. Zároveň i čím méně vyspělá země a tím i více riziková země, tím je sice poptávka po exportním financování větší, ale na druhé straně je i nižší ochota takové financování poskytnout. Samozřejmě pokud tu nepřeváží politické motivy či tlaky, které poskytnutí úvěru zdůvodňují národním zájmem dané země. Z tohoto pohledu je možné vyslovit hypotézu, že statisticky podchycený vývoz zboží exportního financování bude teritoriálně směřovat do zemí teritoriálně blízkých, jejichž bonita je obecně vyšší a tím i rizikovost nižší. 10 11 12

Zdroj dat jsou internetové stránky Českého statistického úřadu – Celní správa ČR. Statistika neobsahuje detailní data o vývozu služeb v těchto letech. Statistika Celní správy ČR neobsahuje informaci, zda se jedná o údaje vedené v běžných

cenách nebo ve stalých cenách. Předpokládá se však, že se jedná o běžné ceny, tzn. že i všechny data, včetně údajů o HDP, jsou vedena v běžných cenách.

strana č. 15


Kč, vývoz elektrického zařízení, přístrojů a spotřebičů (kód zboží 77) 476 mld. Kč a vývoz železa a oceli (kód 67) 351 mld. Kč. Pokud poměříme český vývoz13 v těchto letech s hrubým domácím produktem (HDP) zjistíme, že vývoz představoval v průměru 59 % hodnoty HDP, přičemž je vidět výrazný nárůst podílu v posledních letech (v roce 2000 až 73%). Což znamená, že tempo růstu českého vývozu bylo vyšší než tempo růstu hrubého domácího produktu především v posledních třech letech. Jednotlivá

tempa

růstu v letech 1994-2000 zachycuje následující

tabulka14: Tabulka č. 1 – Tempo růstu vybraných ukazatelů české ekonomiky Tempo růstu v letech: HDP Vývoz celkem Vývoz služeb Vývoz zboží celkem: Potenciál poptávky po exportním financování

1994 15,93% 7,43% 3,36% 8,83%

1995 16,76% 23,70% 24,67% 23,39%

1996 13,85% 11,64% 23,40% 7,76%

1997 6,14% 13,04% -1,23% 18,42%

1998 7,76% 13,66% 6,43% 15,93%

1999 2,11% 6,40% -0,87% 8,49%

Průměrné 2000 tempo růstu 4,05% 9,51% 21,91% 13,97% 16,69% 10,35% 23,29% 15,16%

6,14%

29,74%

16,92%

35,06%

25,18%

12,40%

28,99%

22,06%

Zdroj dat: Celní správa ČR a Český Statistický úřad

Podobně je tomu i s vývozem zboží, který se na HDP podílí za uvedená léta v průměru 46 %, přičemž údaj za rok 2000 ukazuje až 59 % podíl. Z této jednoduché statistiky vyplývá výrazné zapojení české ekonomiky do mezinárodní dělby práce, neboť více než polovina ekonomiky je přímo navázána na světovou ekonomiku. Podrobnější představu o podílu vývozu na hrubém domácím produktu je možné získat z následující tabulky (údaje jsou v tis. Kč.)15: Tabulka č. 2 – Podíl vybraných ukazatelů na HDP České Republiky. Kod zboží

00-97

71-81

HDP Vývoz celkem % na HDP Vývoz služeb Vývoz zboží celkem: % na HDP Potenciál poptávky po exportním financování % na HDP % na celkovém vývozu % na celkovém vývozu zboží

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 1993-2000 1 020 278 000 1 182 784 000 1 381 049 000 1 572 257 000 1 668 860 000 1 798 300 000 1 836 300 000 1 910 600 000 12 370 428 000 566 273 958 608 370 463 752 584 681 840 154 207 949 698 054 1 079 411 816 1 148 455 930 1 400 126 653 7 345 075 768 56% 51% 54% 53% 57% 60% 63% 73% 59% 144 673 000 149 528 000 186 414 000 230 031 000 227 194 000 241 800 000 239 700 000 279 700 000 1 699 040 000 421 600 958 458 842 463 566 170 681 610 123 207 722 504 054 837 611 816 908 755 930 1 120 426 653 5 646 035 768 41% 39% 41% 39% 43% 47% 49% 59% 46% 129 677 049 13% 23%

137 636 626 12% 23%

178 573 935 13% 24%

208 787 073 13% 25%

281 991 940 17% 30%

352 991 501 20% 33%

396 757 600 22% 35%

511 773 692 27% 37%

2 198 189 420 18% 30%

31%

30%

32%

34%

39%

42%

44%

46%

39%

Zdroj dat: Celní správa ČR a Český Statistický úřad.

13

Zahrnující jak vývoz zboží tak i vývoz služeb.

14

Běžné ceny.

15

Zdrojem dat je tabulka v příloze č. 1, Český statistický úřad (HDP a vývoz služeb), dále pak

vlastní propočty.

strana č. 16


Vývoz zboží obsahuje i komodity, které svým charakterem spadají spíše do obchodního financování, např. už zmiňovaný vývoz železa a oceli se řadí do této kategorie více než do exportního financování. Pokud se pokusíme nyní specifikovat vlastní poptávku po exportním financování, je třeba nejprve vymezit okruh zboží vhodného pro exportní financování. Když se podíváme na tabulku v příloze č. 1, zjistíme, že český vývoz se skládá zhruba ze 65 komoditních skupin16, přičemž každá má dvojčíselný kód. Pokud si uvědomíme, co je předmětech exportního financování dle výše uvedených definic a porovnáme to s daným seznamem komoditních skupin, můžeme už na této úrovni rozlišení komoditních skupin vydělit ty skupiny komodit, které by potenciálně mohly být předmětem exportního financování. Přes všechna omezení, problémy či podmíněnosti je možné jako zboží vhodné pro exportní financování vymezit komoditní skupiny pod kódem zboží 718117. Toto rozdělení bohužel odráží i určité nepřesnosti plynoucí ze stupně rozlišení komoditních skupin pouze na číselné kódy o dvou číslicích. Např. pokud vycházíme z komoditní skupiny 78 (Silniční vozidla), zjistíme, že obsahuje významnou podskupinu č. 784 (Díly a příslušenství motorových vozidel – dle SITC3), jejíž zařazení do zboží vhodného pro exportní financování může budit určité pochybnosti. Podobně je možné nalézt ještě jiné podskupiny rozlišené podle SITC3, které by mohly vyvolat další pochyby. Na druhou stranu, v rámci komoditní skupiny č. 69 (Kovové výrobky, j.n.), jež nebyla zařazena do zboží vhodného pro exportního financování, je možné objevit hodnotově významnou komoditní podskupinu 691 (Konstrukce, vč. částí, j.n., ze železa, oceli, hliníku). Tato podskupina by svým charakterem mohla být zařazena do zboží vhodného pro exportního financování. Jiné podskupiny však jsou charakteru zboží vhodného pro obchodní financování. Z těchto důvodů je nutné chápat vyčlení komoditních skupin a jejich zařazení do zboží pro exportní financování jako určitý výsledek zvoleného stupně rozlišení komoditních skupin. Daná úroveň rozlišení může způsobit, že v určitém případě může vybraná 16

Pro třídění byla vybrána nomenklatura SITC, rev. 3, vedena na 2 číslice (SITC2).

17

Názvy jednotlivých komoditních skupin viz. příloha č. 1.

strana č. 17


komoditní skupina (podle SITC2) obsahovat komoditní podskupinu (např. podle SITC3), která může vyvolat diskusi o oprávněnosti tohoto zařazení. Na druhou stranu může nastat i obrácená situace, kdy vhodná podskupina (podle SITC3) není vybrána z důvodu jejího zatřídění do skupiny, u které převažují „nevhodné“ komodity. Hlavním kriteriem pro konečný výběr komoditní skupiny (SITC2) bylo kvalifikované stanovení, zda v dané skupině převažují komodity vhodné pro exportní financování či ne. Vymezením zboží vhodné pro exportní financování získáme i rozsah potenciálu poptávky po exportním financování. Jednotlivé hodnoty ukazatele je možné nalézt v tabulce č. 2. Z uvedené tabulky vidíme, že v letech 1993-2000, představoval potenciál poptávky po exportním financování v průměru 39 % hodnoty vývozu zboží (v roce 2000 už 46 %). Ze stejné tabulky tak plyne, že exportní financování potenciálně ovlivňuje podniky, které svojí produkcí představují přibližně 1/4 celé české ekonomiky. Na základě tohoto jednoduchého vymezení potenciální poptávky po exportním financování je možné konstatovat i závěr o významu tohoto druhu financování i o jeho roli v české ekonomice jako celku. Tato část českého hospodářství vykazuje výrazně vyšší tempa růstu než je průměr ekonomiky. Zvyšuje se tím její podíl i důležitost v rámci českého ekonomického prostoru. Od roku 1993, kdy tvořila 13 %, vzrostla až na 27 % v roce 2000. Pokud poměříme průměrná

tempa

růstu

potenciální

poptávky

po

exportním

financování

18

s průměrnými tempy růstu vývozu , zjistíme opět, že v takto vymezené části ekonomiky byly zaznamenány mnohem vyšší tempa (22% oproti 15 % u vývozu nebo 9,5% u české ekonomiky jako celku). Podrobněji tabulka č. 2.

1.4. Teritoriální struktura jako rizikový faktor českého vývozu S každým financováním je spojeno určité riziko nesplacení poskytnutých prostředků dlužníkem. Z tohoto pohledu bude zajímavé i důležité kvantifikovat potenciální riziko, kterému jsou vystaveny financující instituce poskytující exportní financování pro české podniky. Je otázka, jakým způsobem kvantifikovat potenciální riziko spojené exportním financováním. Dále bude

18

Všechny údaje jsou na bázi běžných cen.

strana č. 18


podán

jeden

z

možných

způsobu

kvantifikace

tohoto

rizika.

Výpočet

potenciálního rizika spojeného s financováním českého vývozu zboží vhodného pro exportní financování není chápan jako jediný možný nebo pravdivý obraz rizika exportního financování, spíše je ho nutné chápat jako první náhled na tuto problematiku, resp. námět na úvahu o rizicích vyplývajících z teritoriální struktury českého exportu v tomto. Vlastní výpočet potenciálního rizika začneme rozčleněním českého vývozu zboží exportního financování dle zemí, kam jednotlivé vývozy směřovaly. Teritoriální strukturu českého vývozu zboží exportního financování v letech 19932000 je možné nalézt v následují tabulce (hodnoty jsou v tis. Kč): Tabulka č. 3 – Teritoriální struktura české ekonomiky. Země Německo Slovensko Velká Británie Rakousko Francie Polsko Itálie USA Rusko Nizozemsko Belgie Švédsko Španělsko Maďarsko Švýcarsko Ukrajina Egypt Dánsko Irsko Čína Turecko Slovinsko Indie Finsko Ostatní země Exportní financování celkem:

% na exportním Kategorie dle Hodnota vývozu financování OECD (EGAP) 891 689 118 40,6% 201 243 262 9,2% 104 570 112 4,8% 100 215 220 4,6% 96 651 819 4,4% 82 699 085 3,8% 65 174 775 3,0% 54 900 315 2,5% 54 454 915 2,5% 46 321 320 2,1% 35 414 007 1,6% 33 001 469 1,5% 32 894 584 1,5% 26 850 400 1,2% 22 361 419 1,0% 19 623 447 0,9% 17 441 146 0,8% 16 408 716 0,7% 15 991 092 0,7% 14 583 106 0,7% 13 758 225 0,6% 12 261 131 0,6% 10 868 468 0,5% 10 065 864 0,5% 218 746 405 10,0% 2 198 189 420

100,0%

Pravděpodobnost ztráty v % Potenciální ztráta 1 1,0035% 8 948 100 3 2,9547% 5 946 135 1 1,0035% 1 049 361 1 1,0035% 1 005 660 1 1,0035% 969 901 2 1,8072% 1 494 538 1 1,0035% 654 029 1 1,0035% 550 925 6 7,8439% 4 271 389 1 1,0035% 464 834 1 1,0035% 355 380 1 1,0035% 331 170 1 1,0035% 330 097 2 1,8072% 485 240 1 1,0035% 224 397 7 9,9343% 1 949 452 4 4,3653% 761 358 1 1,0035% 164 661 1 1,0035% 160 471 2 1,8072% 263 546 5 6,0840% 837 050 2 1,8072% 221 583 3 2,9547% 321 131 1 1,0035% 101 011

2,142857143

2,4025%

31 861 419

Zdroj dat: Celní správa ČR

V prvním sloupci tabulky jsou uvedeny země podílející se minimálně půl procentem na úhrnném vývozu daného zboží, přičemž absolutní hodnota vývozu do těchto zemí je ve druhém sloupci, jejich procentní podíl na celkovém vývozu tohoto zboží je ve třetím sloupci. Celá kvantifikace potenciálního rizika je založena na hypotéze, že rizikovější je takové exportní financování, resp. vývoz, které směřuje do země, jejíž úvěrové riziko (bonita) je nižší. Pokud vyjdeme z tohoto předpokladu, musí

strana č. 19


celý výpočet potenciálního rizika začít vyhodnocením úvěrového rizika jednotlivým zemí. Vyhodnocení úvěruschopnosti země je asi nejsložitější a zároveň i nejdůležitější část celého procesu kvantifikace rizika spojeného s exportním financováním. Správné či nesprávné posouzení úvěrové bonity země má následně výrazný vliv na vlastní výpočet a tím na vypočtenou hodnotu rizika exportního financování spojeného s danou zemí. Výpočet

potenciálního

rizika

exportního

financování

zde

vychází

z metodiky používané Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)19 pro kategorizaci zemí dle jejich úvěrových rizik a pro stanovení minimálních pojistných sazeb tak, jak je popsána v dohodě exportních agentur známé pod jménem Knaepenský balík20. V rámci tohoto balíku je popsán systém rozdělení zemí

do

sedmi

kategorií21

podle

jejich

úvěrového

rizika,

tj.

podle

pravděpodobnosti, že daná země bude schopna obsloužit svůj zahraniční dluh. Z této metodiky vychází i klasifikace zemí uvedená ve čtvrtém sloupci výše uvedené tabulky22. Pokud máme provedeno zařazení jednotlivých zemí do uvedených sedmi kategorií, je další fází výpočet pravděpodobnosti ztráty, která je spojena s konkrétní kategorií zemí. Jde v podstatě o kvantifikaci rizika, kterému jsou vystaveny všechny subjekty, které poskytují financování do země, jež je v dané kategorii23. Vlastní výpočet se provádí ve čtyřech krocích24, jejichž podrobný popis je možné nalézt v příloze č. 2. 19

Organisation for Economic Co-operation and Development

20

The Knaepen Package – Viz. OECD [40].

21

Kategorie 1 obsahuje země s nejnižším úvěrovým rizikem, naopak kategorie 7 země

s nejvyšším rizikem. 22

Konkrétní začlenění zemí do jednotlivých kategorií je převzato z údajů společnosti EGAP

k lednu 2001. 23

Vlastní výpočet pravděpodobnosti ztráty opět vychází z uvedeného Knaepenského balíku.

Přičemž se zde pokládá rovnítko mezi pravděpodobnost ztráty a minimální pojistnou sazbu. Dochází tu k určitému zjednodušení celé problematiky tím, že se předpokládá, že pojistné sazby musí odrážet předpokládané budoucí náklady spojené s výplatou pojistného plnění. Z tohoto pohledu odráží i pravděpodobnost, s jakou dojde k selhání ve splácení poskytnutého financování a tím i k pojistné události. 24

Podrobnosti Knaepen package, odst. 19.-25. - OECD [40].

strana č. 20


Konečným výsledkem celého propočtu jsou procentní sazby, které by měly odrážet pravděpodobnost ztráty z poskytnutého exportního financování v závislosti na zemi, kam je dané financování poskytováno. Tyto hodnoty jsou poté v závislosti na zařazení dané země uvedeny v 5.sloupci v tabulce č. 3 a udávají nám procentuálně výši ztráty, která hrozí při poskytnutí exportního financování subjektu v dané zemi25. Pokud tuto procentní sazbu vynásobíme absolutní hodnotou vývozu zboží exportního financování, získáme tím i výši potenciální ztráty plynoucí z financování českého vývozu zboží exportního financování v letech 1993-2000. Její výše v těchto letech dosáhla cca 31,8 mld. Kč. Celý výpočet rizika českého vývozu zboží vhodného pro exportní financování je založen na předpokladu, že je možné ztotožnit pravděpodobnost ztráty a minimální pojistnou sazbu. Slovo minimální zde má význam i pro správné chápání takto vypočtené pravděpodobnosti ztráty. Je nutné si uvědomit, že tato pravděpodobnost představuje minimální hodnotu pro danou skupinu zemí (kategorii). V rámci každé kategorie je možné identifikovat země s různě hodnoceným úvěrovým rizikem. Zařazení dané země do určité kategorie neurčuje přesně její úvěrovou bonitu, ale spíše vymezuje interval, kde danou zemí z hlediska její úvěrové bonity můžeme nalézt. V rámci tohoto intervalu se tato země může pohybovat jak u dolního, tak i u horního okraje. Dále je nutné připomenout, že daný výpočet pravděpodobnosti ztráty předpokládá, že dlužníkem (příjemcem exportního financování) je subjekt mající stejnou úvěrovou bonitu jako daná země26. Tento předpoklad je poněkud zjednodušující. Je málo pravděpodobné, že všechny podniky v dané zemi budou představovat stejné riziko jako stát. Proto i z tohoto druhého pohledu je nutné považovat vypočtenou pravděpodobnost ztráty jako minimální a tím i potenciální ztrátu jako nejnižší předpokládanou.

25

Výsledné procentní sazby pro jednotlivé kategorie zemí je možné najít v tabulce uvedené

v příloze č. 2. 26

Tzn. přímo stát nebo jiný subjekt se stejnou úvěruschopností.

strana č. 21


2.

TECHNIKY EXPORTNÍHO FINANCOVÁNÍ.

Ve světě bylo vyvinuto mnoho technik a instrumentů, které je možné použít při středně a dlouhodobém financování exportů. Cílem následující kapitoly je nastínit možnosti, které má vývozce při hledání optimálních forem financování svých vývozních aktivit. Dále jaké formy jak a kde použít, a také upozornit na některá úskalí, jež doprovázejí každou z nich. Kromě popisu technik exportního financování budou také zmíněny problémy objevující se při financování místních dodávek a akontace, popřípadě dodávek pocházejících z třetích zemí. Předmětem zájmu budou i základní předpoklady pro aplikaci projektového financování při realizaci vývozních kontraktů. Ozřejmíme si pojmy multi-sourcing a podíváme se na problémy spojené s vlastním financováním a refinancováním exportních transakcí. Vlastní financování vývozů může nabývat následujících základních forem: • klasického komerčního financování; • financování s podporou exportní agentury; • financování s podporou multinárodní organizace; • financování spojeného s využitím protiobchodů; • exportního leasingu; • financování pomocí instrumentů kapitálového trhu; • projektového financování v exportu. Velice důležitou otázkou při aplikaci metody exportního financování na konkrétní obchodní případ je výběr techniky, která svými charakteristikami možná nejvíce vyhovuje danému obchodnímu případu. Každý obchodní případ je jedinečný, a proto vyžaduje i jedinečný přístup při výběru nejlepší metody financování. Jsou různá kriteria nebo faktory, které výrazně ovlivňují vlastní rozhodnutí zúčastněných subjektů. V první řadě to bude předmět exportního kontraktu neboli vyvážená komodita, jež předurčuje potřeby odběratele, resp. dlužníka. Na to navazující úvahy subjektů, především úvěrujících bank a exportních agentur27 o způsobu financování.

27

Více o exportních agenturách bude ve třetí kapitole.

strana č. 22


S každým typem financování jsou spojená rizika, která je nutné identifikovat, určitým způsobem popsat a následně náležitě ošetřit. Právě možnost omezit daná rizika co možná nejvíce, je jedním z důležitých faktorů při výběru jedné z variant financování. Nejviditelnějším kriteriem pro výběr určité metody financování je výše nákladů (úrokových, administrativních popř. jiných), které jsou spojeny s daným financováním. Výhodou uvedeného kriteria oproti jiným je jeho snazší kvantifikovatelnost a tím snazší porovnávání mezi variantami, které výrazně zjednodušují proces rozhodování, pokud samozřejmě předpokládáme, že metoda s nejnižšími náklady je ta nejlepší. V konkrétní obchodní praxi však riziko nebo výše nákladů nemusí být jedinými kriterii, které mohou použít zúčastněné subjekty pro své rozhodování. V úvahu mohou přijít takové momenty, jako jsou maximální výše finančních prostředků, které je možné danou technikou získat nebo s jakou rychlostí

a

flexibilitou je možné tyto finanční prostředky obstarat, dále jaký vliv může mít daná metoda na bilanci a likviditu zúčastněných subjektů, jaké může mít daňové nebo jiné implikace apod. Každý subjekt zaangažovaný v daném exportním případu má svá vlastní kritéria pro hodnocení různých variant financování a zároveň i každému kriteriu přikládá různou váhu při rozhodování. Jinak bude hodnotit daný exportní případ financující banka, jinak odběratel, resp. dlužník a jinak vývozce nebo exportní agentura. Proto ani nepřekvapí, že jednotlivé subjekty mohou preferovat různé techniky financování, které jsou z jejich pohledu optimální pro daný obchodní případ. Konečný výběr jedné techniky může být výsledkem někdy velmi dlouhého vyjednávání a nalézání kompromisu, který je akceptovatelný pro všechny zúčastněné subjekty28. Tato kapitola také obsahuje u jednotlivých druhů financování různé příklady, které mají přiblížit využití popisovaných technik při řešení konkrétních problému s financováním exportních aktivit podniků. Všechny příklady zde uvedené vycházejí ze skutečných obchodních transakcích, které autor realizoval, realizuje nebo alespoň studoval jejich realizaci. Z pochopitelných důvodu jsou však všechny podstatné náležitosti jako jsou jména a částky pozměněny nebo

28

Zde hraje podstatnou roli i vlastní zkušenost zúčastněných subjektů s exportním

financováním, s vyhodnocením výhod a nevýhod jednotlivých metod a následně i schopnost těchto subjektů celé financování strukturovat, realizovat a na konci dosáhnout jeho splacení.

strana č. 23


dokonce vymyšleny. Snahou bylo ale co možná nejvěrněji popsat podstatu obchodního případu a tím poukázat na podstatné charakteristiky dané metody exportního financování. Přestože byly uvedené skutečnosti pozměněny je vždy jeden parametr (většinou komodita, částka, měna popř. doba splatnosti) u každého konkrétního příkladu zachován.

strana č. 24


2.1. Klasické komerční financování Tento druh financování patří k nejstarším formám financování vůbec. Jedná se vždy o jednoduchý úvěrový vztah mezi věřitelem a dlužníkem, kterým je zpravidla zahraniční odběratel. Věřitelem v obecné rovině mohou být především tři typy subjektů. Může to být domácí banka zahraničního odběratele, potom mluvíme o místním komerčním financování. Zde je však nutné odlišit situaci, kdy se jedná z pohledu zahraničního odběratele o běžné tuzemské financování dovozů. V takovém případě nehovoříme o exportním financování. Jednoduchým kritériem pro určení, zda je možné transakci chápat jako exportní financování nebo ne, je role, kterou hraje vývozce v celé transakci. Pokud vývozce v dané exportní transakci vystupuje pouze jako vývozce požadovaného zboží, jenž po uskutečnění dodávky obdrží okamžitě platbu, tzn., že zahraniční odběratel má vlastní zdroje na zaplacení nebo si je schopen sám finanční zdroje obstarat,

potom

samozřejmě postrádá

opodstatnění

takto

zabezpečené

prostředky považovat za něco, co je obvyklé chápat pod pojmem exportní financování. Na druhé straně je možné, že v rámci podmínek pro udělení zakázky je požadavek ze strany zahraničního odběratele vůči vývozci, aby on zabezpečil financování svého zboží. To znamená, že tu vývozce vystupuje i v roli „agenta“ zahraničního odběratele, který zkouší spolu se svou bankou zabezpečit financování prostřednictvím spolupracující místní banky nebo přímo přes místní pobočku banky vývozce. V takovém případě je možné mluvit o exportním financování. Pokud je věřitelem banka vývozce, jde o zahraniční komerční financování z místa vývozu. Tato situace asi nevzbudí pochybnosti, zda jde o exportní financování nebo ne. Není příliš pravděpodobné, že by banka vývozce poskytla financování zahraničnímu odběrateli bez přímé spolupráce s vývozcem, nezávisle na něm. Samozřejmě může nastat teoreticky situace, kdy banka vývozce koupí na sekundárním trhu úvěr29, který byl poskytnut někým jiným a který sloužil k financování dodávky od vývozce. Vzhledem k tomu, že v tomto

29

Nemyslí se tím koupě účasti na syndikovaném úvěru, i když i tuto situaci by bylo možné někdy

takto chápat.

strana č. 25


případě financování poskytnuté bankou vývozce není přímo spojené s realizací vývozu, není proto možné hovořit o exportním financování. Třetím subjektem, který může poskytnout komerční financování je banka nepocházející ze země vývozce ani odběratele. Zde hovoříme o financování přes mezinárodní trh. Je nutné mít na paměti, že ne každé takto charakterizované financování je možné zařadit pod širší pojem exportní financování. Vždy bude zaležet

na

tom,

zda

bylo

poskytnuté

přímo

v souvislosti

s vývozem

uskutečněným vývozcem a zda bylo zprostředkované zmíněným vývozcem a poskytnuto za pomoci jeho banky. Klasické komerční financování nachází širší uplatnění především u financování vývozních kontraktů menší velikosti co do objemu a vývozních kontraktů, kde nejsou požadovány příliš dlouhé doby splatnosti. Velice často je komerční financování využíváno jako doplněk jiných technik, převážně při financování těch částí dodávek, které není možné těmito technikami financovat. Jde například o financování akontací, případně místních dodávek apod. Vlastní komerční financování bývá zpravidla strukturováno jako klasický komerční úvěr, může být dokumentováno pomocí série směnek určených k refinancování nebo odkupu (forfaiting), využívá se také akreditiv s odloženou splatností a jiné podobné techniky komerčního bankovnictví. Účelem této práce není detailně popisovat klasické komerční financování. To je možné nalézt v každé

učebnici

bankovnictví

nebo

knize

pojednávající

o

komerčním

30

bankovnictví . Zde se pouze zastavíme u jednoho typu komerčního financování, které se běžně nazývá forfaitingem.

2.1.1. Forfaiting Forfaiting jako způsob financování je znám už dlouhou řadu let. Rozvoj forfaitingových transakcí

je spojován se změnami, které probíhaly v druhé

polovině 50. a na začátku 60. let minulého století a které byly charakterizovány měnícími se podmínkami na trhu dodávek investičního zboží. V uvedené době se převažující trh vývozce začínal měnit v trh odběratele, kdy zahraniční odběratelé začali stále častěji požadovat delší doby splatnosti svých platebních

30

Např. Polidar [46], Hempel [24] nebo Gitman [21].

strana č. 26


závazků než obvyklých 90 nebo 180 dnů. V souvislosti s další expanzí světového obchodu byli především exportéři z vyspělých zemí konfrontováni s požadavkem ze strany odběratelů, zvláště z bývalého východního bloku a z rozvojových zemí, na kompletní zabezpečení dodávky investičního zboží a to včetně možnosti získání středně- a dlouhodobého financování. Forfaiting byl právě nově objevivším se nástrojem, jenž umožňoval splnit požadavek zahraničního odběratele na dlouhodobý úvěr a který zároveň dovoloval vývozci eliminovat rizika spojená s takovým úvěrem. Vlastní slovo forfaiting pochází z francouzštiny, kde slovo a` forfait kromě jiného vystihuje podstatu transakce, tzn. vzdání se práva na postih vůči předchozím držitelům vývozní pohledávky. Pojmu forfaiting se tedy používá pro odkup střednědobé nebo dlouhodobé31 vývozní pohledávky (dodavatelského úvěru) vůči zahraničnímu odběrateli bez postihu na našeho vývozce. Vývozce v tomto případě nabízí zahraničnímu odběrateli odklad platby a poté, po realizaci exportu, tj. po uskutečnění dodávky, svoji vývozní pohledávku prodává své bance za zpravidla už předem dohodnutých podmínek. Financující banka odkupuje vývozní pohledávku za její nominální hodnotu sníženou o diskont, který odráží celkové náklady spojené s vlastním odkupem, tj. včetně úrokových a administrativních nákladů. Finanční instrument používaný ve forfaitingové transakci obvykle nabývá formy vlastní nebo cizí směnky (sady směnek). Méně často jsou používány účetní pohledávky nebo akreditivy s odloženou splatnosti. Předurčenost směnky jako nejpoužívanějšího finančního instrumentu vyplývá z její dlouhé historie prostředku obchodního financování a z její celkové jednoduchosti. Směnka je snadno převoditelná a její mezinárodně akceptovatelný právní rámec vylučuje některé nejistoty při jejím uplatňování. Odkupované vývozní pohledávky (sada směnek) nesou obvykle jako zajištění aval nebo bezpodmínečnou a volně převoditelnou bankovní garanci akceptovatelnou pro odkupující banku (forfaitéra). Nutnost bankovního krytí vývozní pohledávky souvisí s nemožností odkupující banky postihnout všechna rizika spojená se zahraničním odběratelem. Odkupující banka se v tomto případě spoléhá na úvěruschopnost garantující banky (banku odběratele), kterou 31

Tj. se splatností delší než jeden rok.

strana č. 27


zná a kterou je schopna analyzovat. Požadavek na bankovní aval se neobjevuje za všech okolností. V každé zemi je možné najít podniky, jejichž úvěrová bonita

je

srovnatelná s bonitou místních bank a z tohoto důvodu i akceptovatelná pro odkupující banku. Dokonce je možné říci, že trendem posledních let je provádění forfaitingových operací čistě na riziko odběratele, tzn. bez dodatečného avalu banky odběratele. Předpokládá se, že tak, jak se bude zlepšovat bonita dovážejících zemí a především i vlastních odběratelů, bude se snižovat význam bank jako ručícího subjektu na směnkách vystavených odběratelem. Je nutné přiznat, že ochota bank akceptovat čistě riziko odběratele souvisí také s větší konkurencí finančních institucí na tomto poli finančního podnikání, tzn., že schopnost a ochota banky takové riziko postoupit znamená velkou konkurenční výhodu oproti jiným. Proč je forfaiting tak oblíbeným nástrojem financování? Předně, vývozci z tohoto druhu financování plyne několik výhod. Už bylo řečeno, že forfaiting je odkup pohledávek bez postihu na vývozce za předpokladu, že vývozce splnil své závazky plynoucí z vývozního kontraktu. Dále, že předložil své bance správné dokumenty, jež mohou být odkoupeny a které prokazují právoplatný vznik vývozní pohledávky. Vlastní forfaitingová transakce dále může proběhnout velice rychle a nevyžaduje žádnou komplikovanou smluvní dokumentaci. Vývozce může při dodržení určitých podmínek nabídnout odběrateli až 100 % financování a dané financování je poskytnuto za fixních úrokových podmínek formou diskontu z nominální částky vývozní pohledávky. Následující obrázek ilustruje základní subjekty a vztahy mezi nimi u jednoduché forfaitingové transakce: Obrá zek č. 1: F o rfaiting - základ ní sc hém a

V ý voz c e

1

O db ěrat el

3 2

B ank a vý voz c e

B ank a od bě ratel e

strana č. 28


Šipka 1 znázorňuje vývozní kontrakt uzavřený mezi vývozcem a odběratelem. Vývozní kontrakt musí kromě dodacích technických a komerčních podmínek upravovat i platební podmínky takovým způsobem, aby umožnil vývozci prodej vývozní pohledávky, tzn. např. ustanovení o vystavení sady směnek, které budou avalovány bankou odběratele. Vývozce se svoji bankou uzavírá dohodu o odkupu vývozní pohledávky (forfaitingovou dohodu), jež upravuje podmínky vlastního odkupu bez postihu (šipka 2). Šipka 3 znázorňuje účast banky odběratele ve formě převzetí směnečného rukojemství. Podívejme se dále jakým způsobem dochází k přesunu peněz, zboží a dokumentace mezi jednotlivými subjekty forfaitingové transakce. Obrázek č. 2: Forfaiting – pohyb peněz, zboží a dokumentace Primárn í trh 1 2

Vývozce

Odběrat el

3

5

4

6 6

Banka vý vozce

5a

Banka odběratele

7

4a

4z

Sekundární trh

4a…y Banka A

5z

...

Banka Z

5a…y

K prvnímu posunu dochází při platbě akontace vývozci zahraničním odběratelem (šipka 1)32. Následně vývozce realizuje dodávku zboží nebo služeb (šipka 2). V uvedený moment vývozce zpravidla splnil nejdůležitější podmínky vývozního kontraktu. Proti dodávce vystavuje odběratel vlastní směnku nebo tuto

32

V praxi se může objevit i varianta bez akontace

strana č. 29


směnku vystaví vývozce a odběratel ji pouze akceptuje33. Takto vystavenou směnku často dále avaluje banka odběratele (šipka 3). Vývozce směnku prodává své bance (převádí rubopisem) za předem daných podmínek (šipka 4) a inkasuje peníze z prodeje směnek ve výši nominální hodnoty vývozní pohledávky snížené o diskont, tj. diskontovanou částku (šipka 5). Banka vývozce poté provádí přes banku odběratele inkaso směnek při jejich splatnosti a získává nominální částku vývozní pohledávky (šipka 6). V případě, že odběratel směnky nehonoruje, požaduje banka vývozce platbu od banky odběratele jako ručitele (šipka 7)34. V momentě, kdy financující banka odkoupila vývozní pohledávku, je pro vývozce daný obchodní případ uzavřený, dodal požadované zboží a dostal zaplaceno. Pro financující banku je to však teprve začátek. Směnka (směnky), jež vlastní vývozní pohledávku dokumentuje, je pro danou banku finančním aktivem, se kterým může dál nakládat. Může si ji ponechat do splatnosti a zinkasovat ji tak, jak to bylo popsáno výše nebo ji jako finanční aktivum může prodat a vstoupit tak s ní na sekundární trh. Sekundární trh není trhem, kde dochází k realizaci nových exportních transakcí a tím ke generování nových finančních aktiv, na tomto trhu dochází pouze ke koupi a prodeji finančních aktiv, jež vznikly na primárním trhu. Na sekundárním trhu operují forfaiteři, investoři a banky, jejichž cílem je hlavně obchodování nebo investování do zmíněných instrumentů (šipky 4a-4z a 5a-5z), přičemž vlastní inkaso směnky provádí investor, který ji drží při splatnosti. Velice často se stává, že posledním kupcem směnky je banka odběratele (šipky 4aa a 5aa), jež danou směnku avalovala a která se takto snaží někdy regulovat množství směnek s jejím avalem na trhu nebo využít příznivých cen k realizaci zisku z koupě35.

33 34

Potom se jedná o cizí směnku Držitel může vyzvat k placení nejdříve přímo avalistu, v běžné praxi to však není příliš

obvyklé. 35

Samozřejmě tu mohou hrát roli i jiné motivy.

strana č. 30


2.2. Financování s podporou exportní agentury U financování s podporou exportní agentury přebírá exportní agentura plně nebo alespoň částečně platební rizika spojená s pohledávkou za zahraničním odběratelem. Exportní agentura zde vystupuje jako pojistitel nebo ručitel pohledávky vývozce nebo popřípadě jeho banky. V případě platební neschopnosti nebo neochoty zahraničního odběratele odškodňuje vývozce nebo jeho banku. Zapojení exportní agentury do pojištění, resp. financování, ovlivňují především faktory, které souvisí s vlastním charakterem exportního případu. Základním momentem je požadavek na délku financování. Z definice exportního financování už víme, že odběratel požaduje mnohaletý úvěr. To je velice často kámen úrazu. Úvěruschopnost neboli bonita odběratelů, resp. zemí odběratelů je různá a v čase se mění. Bonita odběratele nebo přesněji dlužníka a jeho země výrazně ovlivňuje ochotu komerčních bank poskytnout úvěr na období, jež někdy výrazně přesahuje horizont 2 nebo 5 let. Zapojení exportní agentury ve formě pojištění nebo garance umožní komerční bance výrazně snížit své potenciální riziko z nesplacení úvěrové pohledávky. Principem popisované operace je přesun angažovanosti vůči dlužníkovi, jehož bonita je nízká na angažovanost vůči subjektu, jehož bonita je vyšší, resp. riziko z nezaplacení je výrazně nižší. V závislosti na úpravě vztahu exportní agentury vůči státnímu rozpočtu je možně často hovořit o přímém nebo nepřímém riziku státu vývozce. Velice častým momentem při rozhodování o zapojení exportní agentury je i požadavek na co nejnižší náklady financování. Náklady financování ve smyslu toho, co musí dlužník zaplatit za poskytnutí exportního úvěru ve formě úroků, poplatku, popř. dalších nákladů. Je pochopitelné, že dlužníkovým cílem bude získat co nejlevnější financování. Právě náklady financování jsou často tím určujícím faktorem při rozhodování odběratele o tom, čí nabídce dá nakonec přednost. V minulosti bylo možné pozorovat velký konkurenční boj mezi různými vývozci a jejich bankami, které nabízely podmínky financování, jež se svými parametry výrazně odchylovaly od komerčních podmínek v uvedené době převažujících na trhu. Toto výrazné odchylování především úrokových podmínek od tržních bylo umožněno významnou účastí exportních agentur, resp. vlád ve

strana č. 31


formě různých dotací a subvencí k úrokům. Pokud bychom to chtěli trochu zjednodušit, docházelo ve své podstatě k souboji rozpočtů různých zemí, kdy zpravidla vyhrával vývozce, jehož země si mohla dovolit nabídnout největší dotace. Zmíněný cenový dumping se zcela jistě musel negativně projevit v rozpočtu jednotlivých zemí. To si začala uvědomovat řada odpovědných činitelů a jejich snaha o zmírnění boje rozpočtů postupně vyústila k harmonizaci nabízených nekomerčních úrokových sazeb. V současností jsou měsíčně stanovovány minimální sazby (CIRR, Commercial Interest Reference Rate), jež mohou banky nabízet s podporou exportní agentury. Na harmonizaci úrokových sazeb navazuje v posledních letech i harmonizace pojistných sazeb, jež jsou účtovány jednotlivými exportními agenturami. Na základě dohod exportních agentur vznikl systém sedmi skupin, do kterých byly jednotlivé země zařazeny a které i stanovují minimální pojistné sazby pro jednotlivé kategorie zemí v závislosti na délce financování a sektoru, ze kterého je dlužník36. Vlastní konkurenční boj se tak postupně vrací zpět k soutěží dodavatelů, kdo předloží nejlepší nabídku z hlediska technického a cenového. Financování s podporou exportní agentury nabývá obvykle podoby dodavatelského úvěru, odběratelského úvěru nebo úvěrové linky. Je nutné upozornit, že financování nabízené bankami s podporou exportní agentury je vždy

ovlivněno

a

modifikováno

vlastním

systémem

podpory

exportů

v jednotlivých zemích a může nabývat podob, které vyplývají z historických souvislostí vzniku v dané zemi. Avšak přes některé odlišností systémů fungování podpor exportů, je možné vysledovat některé společné prvky, které se objevují ve všech systémech37.

2.2.1. Dodavatelský úvěr Už jsme krátce zmínili, že financování s podporou exportní agentury může být strukturováno jako dodavatelský úvěr, což je úvěr poskytnutý vývozcem zahraničnímu odběrateli. Uvedený úvěr může být v závislosti na bonitě

36 37

Soukromý, veřejný nebo suverénní. Podrobněji o systémech podpory exportů ve vybraných zemích v kapitole 3.

strana č. 32


odběratele dále zajištěn platební zárukou vystavenou jeho bankou. Dodavatelský úvěr, který by nebyl jištěn zárukou banky zahraničního odběratele, je méně častý jev. Požadavek na bankovní záruku odpadá pouze u nejbonitnějších odběratelů, kteří svým úvěrovým rizikem jsou srovnatelní s jakoukoliv místní bankou nebo ji převyšují. Vlastní realizaci dodavatelského úvěru však předchází detailní analýza úvěruschopnosti daného odběratele. Změna oproti klasickému komerčnímu financování nastává v momentě, kdy vývozce požaduje po exportní agentuře krytí rizik ohrožujících splácení poskytnutého dodavatelského úvěru. Uvedené krytí bývá ve formě pojištění nebo garance reflektující zvyklosti a právní poměry té které exportní agentury. Je pochopitelné, že v případě účasti exportní agentury na pojištění dodavatelského úvěru bude velice záviset na posouzení bonity odběratele, jeho banky nebo země ze strany vybrané exportní agentury, zda bude akceptovatelná pro vystavení pojistného krytí. Použití dodavatelského úvěru je nejvhodnější především v oblasti financování jednorázových dodávek s nižší hodnotou, nebo dodávek pravidelně se opakujících, jejichž jednotková hodnota je spíše nižší. Dodavatelský úvěr není obvyklé používán k financování dodávek investičního zboží velkého objemu nebo investičních celků38. Dodavatelský úvěr přes svoji dokumentační jednoduchost a relativní rychlost zpracování sebou nese některé nevýhody, které následně ovlivňují i jeho použitelnost jako způsobu financování vývozů. První nevýhodou pro vývozce je fakt, že je to právě on, kdo úvěr poskytuje a vede ve své bilanci jako dlouhodobou vývozní pohledávku. Způsob refinancování této pohledávky má potom vliv na zvýšení jeho zadluženosti a výrazným způsobem tak ovlivňuje celkovou bonitu vývozce. Nepřekvapí proto určitá snaha vývozce dostat daný úvěr mimo svoji bilanci. Dalším problémem pro vývozce je i možnost postihu vůči němu plynoucí ze skutečnosti, že zde vývozce figuruje jako věřitel a jakékoliv zdržení ve splácení má na něho přímý dopad. Vývozce je tak nucen hledat cesty jak zmíněná možnost snížit nebo ji úplně eliminovat. Je třeba ještě upozornit na jednu nevýhodu, kterou je i menší náchylnost exportních agentur pojišťovat nebo garantovat dodavatelský úvěr. Tato menší ochota pojišťovat dodavatelské úvěry 38

Viz. současné problémy většiny společností vzniklých z bývalých podniků zahraničního

obchodu.

strana č. 33


je spíše podvědomého charakteru než psané pravidlo uvedené v dokumentech exportní agentury. Naznačená zvýšená opatrnost při pojišťování dodavatelských úvěrů plyne z jednoduché úvahy, že vývozce je podnik specializující se na dodávky zboží a služeb, tzn. že je většinou bez větších problémů schopen dohodnout technické a komerční podmínky vývozního kontraktu. Právě stanovení platebních podmínek, resp. podmínek dodavatelského úvěru není hlavní pracovní náplní vývozce, což může při jejich nesprávné aplikaci, mít za následek problémy při vymáhání pohledávek vzniklých na základě takového vývozního kontraktu. Je smutnou skutečností, že efektem nesprávného a neodborného stanovení platebních podmínek vývozního kontraktu je nemožnost poskytnutý dodavatelský úvěr refinancovat nebo prodat, což může mít vážné důsledky pro finanční hospodaření vývozce. Při uzavírání vývozního kontraktu je důležitá včasná účast banky vývozce, jež jako specializovaná finanční instituce může pomoci při stanovení platebních podmínek a následně i sama vstupuje do hry refinancováním nebo odkupem dodavatelského úvěru. K výše uvedenému aspektu přistupuje ještě druhý, který je možné nazvat právním aspektem nebo problémem právní oddělitelnosti vztahu dodavatel – odběratel, resp. banka dodavatele – odběratel (banka odběratele). Poněvadž jsou platební podmínky, tzn. podmínky dodavatelského úvěru, součástí vývozního kontraktu, hraje tu riziko neplacení ze strany odběratele významnou roli. Uvedené riziko nevyplívá až tak z neschopnosti odběratele platit jako spíše z jeho neochoty z důvodu, že dodavatel nesplnil podmínky vývozního kontraktu. Neplnění určitých podmínek vývozního kontraktu ze strany dodavatele přímo iniciuje neochotu odběratele plnit jiné v tomto případě platební podmínky vývozního kontraktu. To samozřejmě zvyšuje riziko pojistné události a tím i riziko pro exportní agenturu jako takovou. Všechny tyto aspekty způsobují podvědomou zdrženlivost exportních agentur pojišťovat dodavatelské úvěry, což se následně zrcadlí i ve vyšší spoluúčasti vývozce na případné výplatě pojistného plnění Podívejme se jaká další rizika jsou spojena s poskytnutím dodavatelského úvěru. Před tím, než jakýkoliv úvěr poskytne, musí vývozce, respektive jeho banka posoudit platební, možná přesněji, úvěrové riziko odběratele nebo jeho banky

v případě

krytí

dodavatelského

úvěru

zárukou

vydanou

bankou

odběratele. Úvěrové riziko je riziko vyplývající z neschopnosti (insolventnosti) strana č. 34


nebo neochoty odběratele, nebo jeho banky, splácet poskytnutý dodavatelský úvěr. V běžné praxi exportních agentur jsou tato úvěrová rizika nazývána komerčními riziky a rozumí se pod nimi všechny příčiny neplacení úvěru, které leží přímo v ekonomické situaci odběratele nebo jeho banky. Druhou skupinou rizik na straně odběratele, jejichž příčina však není přímo u odběratele nebo jeho banky, jsou politická neboli teritoriální rizika. Tato rizika souvisí s ekonomickou a politickou situací země odběratele a jsou pro odběratele

nebo jeho banku charakteru vyšší mocí, bez přímé možnosti je

ovlivnit. Patří sem takové události jako jsou embargo, válka, povstání, nepokoje, občanské války, přírodní katastrofy a také rizika třetích zemí, pokud jsou splátky úvěru směřovány přes tyto země. V případě refinancování dodavatelského úvěru, musí brát financující banka také v úvahu a podrobně analyzovat i úvěrové riziko vývozce39. Nutnost analýzy zmíněného rizika je třeba hledat více v legislativní úpravě konkursního řízení v České republice než v podstatě fungování refinančního úvěru. Problém spočívá

v tom,

že

i

když

má

banka

vývozce

postoupeny

výnosy

z dodavatelského úvěru a logicky by mohla s inkasem vývozní pohledávky také okamžitě splatit refinanční úvěr, neplatí tento postup plně v případě vyhlášení konkursu na vývozce. Dle zákona o konkursu mohou být z inkasa vývozní pohledávky přednostně před bankou uspokojeni jiní věřitelé, tzn. že zbylá část inkasa nemusí nutně stačit na pokrytí splátek refinančního úvěru. Dané riziko nehrozí u odkupu dodavatelského úvěru bez postihu, kdy se banka stává vlastníkem úvěrové pohledávky vůči odběrateli a žádný refinanční úvěr neposkytuje. Vlastní dodavatelský úvěr členíme z pohledu banky vývozce a v závislosti na způsobu refinancování na refinanční úvěr (refinancování dodavatelského úvěru) a odkup pohledávky z dodavatelského úvěru (forfaiting).

39

Viz. popis fungování refinančního úvěru

strana č. 35


2.2.1.1. Refinancování dodavatelského úvěru Následující obrázek naznačuje základní subjekty a vztahy mezi nimi, jež se podílí na dodavatelském úvěru a jeho refinancování. Obrázek č. 3: Refinancování dodavatelského úvěru - základní schéma 1

Vývozce

Odběratel

6 3

4

5

2 Banka vývozce

Banka odběratele

Exportní agentura

Primárním vztahem je vývozní kontrakt (šipka 1), který uzavírá vývozce s odběratelem. Předmětem vývozního kontraktu jsou všechny podmínky dodávky zboží nebo služeb vývozce pro odběratele včetně dodacích a platebních podmínek. Základní platební podmínkou je odklad platby za dodávku zboží nebo služeb. Vývozce uzavírá se svojí exportní agenturou pojistnou smlouvu (šipka 2) . Pojistná smlouva specifikuje podmínky pojištění kryjící komerční nebo politická rizika spojená s dodavatelským úvěrem. Pojistná smlouva stanoví kromě jiného pojistnou hodnotu, spoluúčast tuzemského vývozce, tj. podíl vývozce na majetkové újmě vyjádřený v procentech dále pojistnou sazbu a další skutečnosti. Vývozce zpravidla uzavírá se svojí bankou uvěrovou smlouvu (šipka 3) o poskytnutí úvěru na refinancování dodavatelského úvěru (refinanční úvěr). Refinanční úvěr se svým charakterem blíží klasickému úvěru na pohledávky. Jelikož hlavním zdrojem splácení uvedeného refinančního úvěru

je výnos

z inkasa exportní pohledávky, je úvěrová smlouva doprovázená uzavřením smlouvy o postoupení exportní pohledávky (šipka 4) mezi vývozcem a jeho strana č. 36


bankou. Předmětem postoupení je exportní pohledávka vzniklá z titulu dodavatelského úvěru poskytnutého vývozcem. Vlastní postoupení exportní pohledávky je doprovázeno i postoupením pojistného plnění z pojistné smlouvy, jež může byt upraveno v rámci smlouvy o postoupení exportní pohledávky nebo samostatnou smlouvou (šipka 5). Uzavřením uvedené smlouvy se banka stává příjemcem pojistného plnění. Je nutné podotknout, že si exportní agentura zpravidla vyhrazuje právo souhlasu s postoupením své pojistky. Šipka 6 naznačuje stav, kdy dodavatelský úvěr je často garantován bankou odběratele, v závislosti na vlastní bonitě odběratele. Následující obrázek graficky ukazuje tok zboží a peněz v rámci refinancování dodavatelského úvěru.

Obrázek č. 4: Refinancování dodavatelského úvěru – pohyb zboží a peněz 1 2 3 5

Vývozce

4

Odběratel

6 7

Banka vývozce

Banka odběratele

8

Exportní agentura

Zpravidla krátce po uzavření vývozního kontraktu platí odběratel vývozci akontaci (šipka 1), jejíž výše závisí na dohodě obou partnerů a nejčastěji se pohybuje mezi 10 a 20 % z hodnoty vývozního kontraktu. Dle dodacích podmínek uvedených ve vývozním kontraktu vývozce dodává dané zboží nebo službu (šipka 2). Místo platby odběratel předkládá platební instrument (šipka 3), zpravidla směnku avalovanou svojí bankou. Vzniklá exportní pohledávka je pojištěna exportní agenturou. Výplatu úvěru na refinancování dodavatelského úvěru (šipka 4) provádí banka vývozce zpravidla přímo ve prospěch vývozce po

strana č. 37


splnění podmínek specifikovaných v úvěrové smlouvě. Vlastní refinanční úvěr nikdy nepředstavuje 100 % hodnoty pohledávky. Odběratel splácí dodavatelský úvěr ve prospěch vývozce (šipka 5). Jelikož exportní pohledávky jsou postoupeny ve prospěch banky vývozce, dochází v okamžiku inkasa exportní pohledávky vznikle z titulu dodavatelského úvěru ke splácení refinančního úvěru (šipka 6). V případě, že odběratel z jakéhokoliv důvodu nesplatí dodavatelský úvěr, požaduje vývozce spolu se svoji bankou zaplacení u banky odběratele (šipka 7). Pokud ani banka odběratele neuhradí existující závazek, dojde k výplatě pojistného plnění (šipka 8).

2.2.1.2. Odkup pohledávky z dodavatelského úvěru (forfaiting)

Z uvedeného popisu refinančního úvěru uvedeného v předchozí části je patrná i jeho nejvýraznější nevýhoda. Tou je negativní dopad na rozvahu vývozce znamenající zvýšení úvěrové zatíženosti vývozce. Zmíněný moment je asi tím nejdůležitějším důvodem ústupu od uvedené metody financování exportních aktivit vývozců. Problematický aspekt refinančního schématu dodavatelského úvěru odstraňuje technika známá už z komerčního financování a to odkup dodavatelského úvěru ze strany banky vývozce bez postihu na daného vývozce. V podstatě se jedná o forfaiting exportní pohledávky (dodavatelského úvěru) tak, jak byl tento typ finanční operace popsán v předchozí sub-kapitole. Novinkou oproti klasickému forfaitingu je účast exportní agentury na celém financování. Exportní agentura zde vystupuje jako pojistitel komerčních a politických rizik spojených s držením exportní pohledávky (dodavatelského úvěru). Problematickým momentem uvedené konstrukce financování je omezená převoditelnost platebních instrumentů nesoucích pojistné krytí exportní agentury. Převážná většina exportních agentur podmiňuje převod na třetí subjekt svým souhlasem, což výrazně omezuje použitelnost takového instrumentu na sekundárním trhu40. Přes zmíněnou „drobnou vadu na kráse“ je odkup dodavatelského úvěru velice vhodným nástrojem na financování exportu investičního zboží spíše menšího objemu, resp. nižší jednotkové hodnoty a

40

Více o pojišťování forfaitingových aktivit ze strany exportních agentur v kapitole 3.

strana č. 38


s kratší dobou splatnosti, zpravidla na období do pěti let. U těchto komodit a dob splatnosti je jakýkoliv jiný druh exportního financování příliš administrativně náročný a nákladný a z toho důvodu i méně vhodný.

2.2.2. Odběratelský úvěr

Nevýhody spojené s poskytnutím dodavatelského úvěru do jisté míry odstraňuje odběratelský úvěr, což je úvěr poskytnutý bankou vývozce buď přímo zahraničnímu odběrateli, potom mluvíme o přímém odběratelském úvěru, přičemž banka zahraničního odběratele zde zpravidla vystupuje jako ručitel. Anebo bance zahraničního odběratele, potom mluvíme o bankovním neboli nepřímém odběratelském úvěru. Konstatování, že banka vývozce poskytuje odběratelský úvěr zahraničnímu odběrateli nebo jeho bance neznamená, že příjemcem peněz z úvěru je zahraniční odběratel. Skutečnost je trochu jiná. Vlastní výplata peněz jde z banky vývozce na základě dohody všech zúčastněných stran a po splnění daných podmínek přímo vývozci. Banka vývozce si tento odběratelský úvěr pojišťuje u své exportní agentury proti zahraničním rizikům. Zmíněná banka zde vystupuje jako pojištěný, což je další odlišnost od dodavatelského úvěru, kde jako pojištěný vystupuje sám vývozce. Už z jednoduchého popisu odběratelského úvěru vyplývají jeho základní výhody. Skutečnost, že úvěr poskytuje banka, už výrazně ulehčuje vývozci situaci. Znamená to, že vývozce nemusí daný úvěr vést ve své bilanci. U odběratelského úvěru odpadá i možnost postihu vůči vývozci v případě neplacení ze strany odběratele nebo přesněji možnost postihu se výrazně redukuje pouze na případy, kdy neplacení ze strany odběratele je přímým důsledkem špatného plnění exportního kontraktu vývozcem. Dále dochází k snížení dokumentačního rizika, jež vyplývá ze skutečnosti, že věřitelem je banka vývozce. Banka vývozce jako specializovaná instituce zaměřena na poskytování podobných úvěrů má největší předpoklady upravit poskytnutí uvedeného úvěru po právní stránce takovým způsobem, jenž umožní co možná nejsnazší vymáhání exportních pohledávek.

strana č. 39


Je třeba také ale upozornit na některé nevýhody, které určitým způsobem omezují i tento exportními agenturami akceptovatelný instrument financování exportních transakcí. První otazník vyvolává finanční a časová náročnost zpracování úvěrové a zajišťovací dokumentace (především právní a cestovní náklady), která předurčuje použití odběratelského úvěru pro financování exportních transakcí až od určité výše. Problém je v tom, že dané náklady mají povahu fixních nákladů, jejichž výše z velké časti nezávisí na objemu transakce. Z toho plyne, že čím větší je částka vývozního kontraktu, tím je podíl zmíněných nákladů na celkové částce kontraktu nižší a tím je i efektivnější použití odběratelského úvěru. Druhým problémem, někdy podceňovaným, je i častá velká kulturní, politická a právní odlišnost prostředí, ve kterém se pohybuje vývozce a jeho banka na jedné straně a prostředí, které ovlivňuje chování odběratele a jeho banky. Podcenění naznačené skutečnosti může mít negativní důsledky pro slibně se vyvíjející vývozní kontrakt. S poskytnutím odběratelského úvěru nese banka samozřejmě určitá rizika. Primární riziko je opět na straně odběratele nebo jeho banky41. Banka vývozce musí posoudit opět především úvěrové riziko (komerční riziko) odběratele, resp. jeho banky.

V druhé řadě musí následovat analýza rizik

spojených se zemí odběratele (politické neboli teritoriální riziko). Potud je postup posuzování rizik exportního případu identický jako u dodavatelského úvěru. Avšak u odběratelského úvěru přistupuje do hry úvěrové a „performance“ riziko vývozce, tj. zda bude schopen splnit své závazky vyplývající z vývozního kontraktu. Analýza zmíněných rizik je především velice důležitá u dodávky investičních celků, jejichž výstavba může trvat i několik let a kdy také dochází k částečným dodávkám zařízení a zároveň částečnému čerpání odběratelského úvěru. Jakékoliv selhání vývozce dokončit výstavbu investičního celku je zpravidla přímou a logickou příčinou neschopnosti nebo neochoty odběratele splácet už čerpaný odběratelský úvěr. Z toho vyplývá uvedená nutnost pečlivě vážit schopnost vývozce splnit všechny podmínky vývozního kontraktu (performance riziko), tak i jeho finanční situaci, zda mu hrozí v průběhu výstavby nebezpečí jeho bankrotu (úvěrové riziko). 41

Většinou posuzujeme pouze riziko banky odběratele. Poskytnutí přímého odběratelského

úvěru pouze na riziko odběratele bez garance banky není zatím příliš časté.

strana č. 40


Základní subjekty a vztahy mezi nimi u přímého odběratelského úvěru si můžeme naznačit na následujícím obrázku. O b rá ze k č . 5 : P ř ím ý o d b ě ra te ls k ý ú vě r - zá k la d n í s c hé m a

1

V ý vo z c e

O d b ě ra t e l

3

2 B a n k a vý vo z c e

B a n k a o d b ě ra t e l e 5

4

E x p o rt n í a g e n t u ra

Základem přímého odběratelského úvěru je vývozní kontrakt mezi vývozcem a odběratelem (šipka 1), který upravuje všechny podmínky dodávky zboží nebo služeb vývozce pro odběratele, včetně dodacích a platebních podmínek. Na vývozní kontrakt navazuje úvěrová smlouva mezi bankou vývozce a odběratelem (šipka 2), která upravuje podmínky přímého odběratelského úvěru. Přestože jsou vývozní kontrakt a úvěrová smlouva právně nezávislé dokumenty, je nutné zabezpečit, aby především platební podmínky vývozního kontraktu nebyly v rozporu s podmínkami úvěrové smlouvy, a aby dokonce dané platební podmínky neznemožňovaly vlastní financování vývozního kontraktu. Úpravou vztahu mezi vývozcem a bankou vývozce se zabývá dohoda, nazývána též vedlejší ujednání (šipka 3). Banka vývozce následně uzavírá pojistnou smlouvu s exportní agenturou (šipka 4), která kryje plně nebo částečně rizika z nesplacení přímého odběratelského úvěru. V závislosti na bonitě dlužníka je velice často ze strany banky vývozce a exportní agentury vznesen požadavek na dodatečné zajištění ve formě bankovní garance (šipka 5).

strana č. 41


Pohyb zboží a tok peněz u přímého odběratelského úvěru je možné naznačit na následujícím obrázku:

Obrázek č. 6: Přímý odběratelský úvěr – pohyb peněz a zboží 1 Vývozce

Odběratel 2

3

4

5

Banka vývozce

Banka odběratele

6

Exportní agentura

Zpravidla krátce po uzavření vývozního kontraktu platí odběratel vývozci akontaci (šipka 1), jejíž výše

nejčastěji závisí na dohodě obou partnerů a

pohybuje se mezi 10 a 20 % z hodnoty vývozního kontraktu. Dle dodacích podmínek uvedených ve vývozním kontraktu vývozce dodává dané zboží nebo službu (šipka 2). Na základě prezentace dokumentů prokazující uskutečnění dodávky a po splnění podmínek úvěrové smlouvy vyplácí banka vývozce odběratelský úvěr přímo ve prospěch vývozce (šipka 3). Odběratel splácí odběratelský úvěr ve prospěch banky vývozce (šipka 4). V případě, že odběratel z jakéhokoliv důvodu nesplatí odběratelský úvěr, požaduje

banka vývozce

zaplacení od banky odběratele (šipka 5). Pokud ani banka odběratele neuhradí tento závazek, dojde k výplatě pojistného plnění (šipka 6).

strana č. 42


Základní

vztahy

mezi

subjekty

nepřímého

odběratelského

úvěru

naznačuje následující obrázek. Obrázek č. 7: Nepřímý odběratelský úvěr - základní schéma

1

Vývozce

Odběrat el

4

3

Banka vý vozce

Banka odběratele

2

5

Exportní agentura

Základní

vztahy

mezi

subjekty

jsou

obdobné

jako

u

přímého

odběratelského úvěru s tím rozdílem, že mezi banku vývozce a odběratele vstupuje banka odběratele, která zde vystupuje jako dlužník a jež s bankou vývozce uzavírá úvěrovou smlouvu (šipka 2). Banka odběratele následně uzavírá s odběratelem úvěrovou dohodu (šipka 3), jež v zásadě kopíruje podmínky mezi-bankovní úvěrové smlouvy. Tyto dvě uvěrové dohody jsou právně nezávislé, tzn. že neplnění jedné smlouvy nezprošťuje smluvní stranu plnit ze smlouvy druhé. Týká se to především banky odběratele, která musí splácet bance vývozce bez ohledu na to, zda jí splácí odběratel. Úpravou vztahu mezi vývozcem a bankou vývozce se zabývá dohoda, nazývána též vedlejší ujednání (šipka 4). Banka vývozce následně uzavírá pojistnou smlouvu s exportní agenturou (šipka 5), která kryje plně nebo částečně rizika z nesplacení přímého odběratelského úvěru.

strana č. 43


Na následujícím obrázku můžeme vidět průběh plateb a pohyb zboží u nepřímého odběratelského úvěru. Obrázek č. 8: Nepřímý odběratelský úvěr – pohyb peněz a zboží

1 Vývozce

Odběrat el 2

3

4a 4b

Banka vý vozce

Banka odběratele

5

Exportní agentura

Po uzavření vývozního kontraktu platí odběratel vývozci akontaci (šipka 1), jejíž výše nejčastěji závisí na dohodě obou partnerů a pohybuje se mezi 10 a 20 % z hodnoty vývozního kontraktu. Dle dodacích podmínek uvedených ve vývozním kontraktu vývozce dodává dané zboží nebo službu (šipka 2). Na základě prezentace dokumentů prokazující uskutečnění dodávky a po splnění podmínek úvěrové smlouvy vyplácí banka vývozce odběratelský úvěr přímo ve prospěch vývozce (šipka 3). Oproti přímému odběratelskému úvěru nesplácí odběratel přímo bance vývozce, ale své bance (šipka 4a) a banka odběratele teprve pak splácí odběratelský úvěr bance vývozce (šipka 4b)42. V případě, že

42

Její povinnost platí i v případě, že ji odběratel nesplácí.

strana č. 44


banka odběratele neplatí dochází k pojistné události a exportní agentura vyplácí pojistné plnění (šipka 5). 2.2.3. Úvěrová linka

Zaměření odběratelského úvěru pouze na jeden vývozní kontrakt odstraňuje tzv. úvěrová linka. Úvěrová linka není nic jiného než opakující se, tzv. revolvingový odběratelský úvěr, který má financovat opakující se dodávky jednoho nebo více vývozců vyvážející jednomu nebo více zahraničním odběratelům. Úvěrovou linku zpravidla mezi sebou uzavírá banka vývozce a banka odběratele. Stejně jako u odběratelského úvěru, je úvěrová linka doprovázená i pojištěním poskytovaným exportní agenturou. Úvěrová linka bývá strukturována buď jako závazná nebo nezávazná (protokol). Závazná úvěrová linka má formu úvěrové smlouvy stanovující všechny podmínky financování dle jednotlivých kategorií zboží. Jinak řečeno je to závazek banky vývozce poskytnout financování specifikovaného druhu zboží za podmínek uvedených v úvěrové smlouvě. Popisovaný závazek banky je také podpořen závazkem exportní agentury poskytnout pojistné krytí takového financování. Naproti

tomu

protokol

nereprezentuje

závazek

banky

poskytnout

financování, pouze popisuje kategorie zboží způsobilé pro dané financování, dále kritéria pro stanovení podmínek financování a samozřejmě také definuje postup a požadavky, které musí být splněny pro získání financování. Každý jednotlivý vývozní případ je pak řešen specifickou dohodou.

strana č. 45


Příklad č. 1 – Odběratelský úvěr Země vývozce:

X

Země dovozce:

Y

Země opravárenského závodu

Z

Vývozce:

A

Konečný uživatel/dlužník:

B

Dovozce:

C

Výrobce:

D

Opravárenský závod:

E

Ručitel:

P

Věřitel:

O

Úvěrový pojistitel:

ECA-X

1

Podnik A 1d 2d

Podnik C

2 4

3d

4b

3

Podnik D

Banka O 3e 2e

1e

6

Banka P

3x

ECA-X

Země X

5

Země Z Podnik E

1b,1 a 1d,1e – platby akontace 2d,2e,2 a 2b – dodávka zboží 3 a 3e,3d, resp. 3x – výplata odběratelského úvěru 4b a 4 – splátky odběratelského úvěru 5 a 6 – eventuální výplata z garance, resp. pojistky

strana č. 46

Země Y

2b

1b

Podnik B


Obchodní a inženýringová společnost A uzavřela s firmou C vývozní kontrakt na dodávku 30 repasovaných lokomotiv, včetně náhradních dílů. Celková hodnota vývozního kontraktu je USD 10 mil., z toho USD 8 mil. představují hodnotu repasovaných lokomotiv a USD 2 mil. tvoří náhradní díly. Podnik A zde vystupuje jako vývozce, na straně zahraničního odběratele vystupují dvě společnosti, prvně už zmíněná C plnící funkci dovozce a firma B jako konečný uživatel lokomotiv. Toto uspořádání bývalo velmi časté především u vývozních kontraktů se zeměmi s centrálně řízenou ekonomikou. Na druhé straně není neobvyklý případ, kdy dovozce a konečný uživatel jsou dvě různé společnosti v rámci jedné skupiny firem pocházející ze standardní tržní ekonomiky. V našem případě, vstoupily do hry oba momenty. Tzn. organizace ekonomiky země Y, jež má prvky centrálně řízené ekonomiky a také skutečnost, že firmy B a C jsou podniky vlastněny státem a řízené Ministerstvem dopravy země Y. V platebních podmínkách je stanoveno, že zahraniční odběratel zaplatí 15 % ve formě akontace do 1 měsíce od podpisu vývozního kontraktu. Zbylých 85 % bude placeno proti dodávce zboží při předložení dokumentů specifikovaných ve vývozním kontraktu. Vzhledem k tomu, že se jedná o odběratele s omezeným zdroji a o zemi s omezeným přístupem k tvrdé měně, nepřekvapí ani požadavek vůči společnosti A na odklad platby za dodávku, tj. na poskytnutí exportního úvěru. Snahou zahraničního odběratele obzvláště, když se jedná o státní organizaci pocházející z chudší země, je získat úvěr, jehož splatnost bude co nejdelší. Je otázka, jak dalece jsou představy zahraničního odběratele v souladu s představami někoho, kdo je ochoten takovému odběrateli z tohoto teritoria půjčit. Vzhledem k tomu, že vývozce je první, kdo je konfrontován s požadavkem na exportní úvěr, je základní alternativou dodavatelský úvěr poskytnutý přímo společností A. Jinak řečeno ve vývozním kontraktu je možné dohodnout, že zahraniční odběratelem bude splácet své závazky postupně. V našem případě je podnik A obchodní společnost s kapitálovým vybavením, jež neumožňuje poskytnout takový dlouhodobý exportní úvěr. Nutno dodat, že i pro finančně silnou společnost skýtá poskytnutí dodavatelského úvěru určité problémy. (viz. sub-kapitola – dodavatelský úvěr). Po uvědomění si všech uvedených skutečností je vývozcovou logickou reakcí na takový požadavek odběratele, že osloví svoji banku. V našem případě A oslovil několik bank, přičemž zde

strana č. 47


vystupoval jako „agent“ zahraničního odběratele, jenž se snaží sehnat financování za co nejvýhodnějších podmínek. Na základě jednoduchého zhodnocení předložených nabídek předaných oslovenými bankami, vybral podnik A jako svého partnera banku O. Po dlouhých a náročných jednáních mezi věřitelem a vývozcem na jedné straně a ručitelem, dovozcem, dlužníkem a Ministerstvem dopravy země Y byla dohodnuta celá struktura financování. Financování je nakonec poskytnuto jako čtyřletý úvěr ve výši USD 8,5 mil., u něhož byl počátek splácení stanoven na šest měsíců od data „Starting point“, jež bylo definováno jako průměrná datum dodávek. Vlastní dodávce předcházelo 9 měsíční období realizace repase. Dlužníkem je firma C a ručitelem banka P, jež je jednou z největších komerčních bank v zemi. Z tohoto pohledu se jedná o přímý odběratelský úvěr. Exportní úvěr je pojištěn u ECA-X, která kryje politické a komerční riziko dlužníka a jeho země. Další momentem celého vývozního případu je to, že podnik A není výrobcem lokomotiv a náhradní dílů a ani sám neprovádí vlastní repasi. Původním výrobcem je podnik D se sídlem v zemi X a vlastní repase lokomotiv byla provedena u firmy E se sídlem v zemi Z. Vzhledem k tomu, že i staré lokomotivy byly nakoupeny částečně v zemi X a částečně v zemi Y, měl podnik A ze začátku problémy s prokazování původu zboží (obvykle minimálně 60 % ze země X). V našem příkladě však byly tyto lokomotivy původně vyrobeny v zemi X právě v podniku D. Proto ECA-X uznala, že zmíněné lokomotivy jsou původem ze země X a podnik A tak vyhověl podmínce o původu zboží. Odběratelský úvěr poskytnutý bankou O je pojištěny u ECA-X, která si za vystavení pojistného krytí vyúčtovala pojistnou prémii ve výši USD 722 tis., která je z pravidla placena dlužníkem před prvním čerpáním daného odběratelského úvěru. Vzhledem k omezeným zdrojům dlužníka byl z jeho strany vznesen požadavek na financování platby vyúčtované pojistné prémie. Banka O souhlasila s navýšením odběratelské úvěru o 85 % částky vyúčtované pojistné prémie, takže vlastní odběratelský úvěry v konečné fázi dosáhl částky USD 9.11 mil., přičemž byl celý kryt pojištěním ECA-X, tj. včetně části pojistné prémie. První výplata odběratelského úvěru byla platba ve prospěch ECA-X za vyúčtovanou pojistnou prémii. Ostatní výplaty odběratelského úvěru už šly na úhradu jednotlivých dodávek.

strana č. 48


2.3. Financování s podporou multinárodní agentury

V posledních letech nabývá také na významu financování s podporou multinárodních agentur. Multinárodní agentury jsou založeny jako celosvětově působící organizace (např. IBRD, IFC nebo MIGA) nebo jako organizace zaměřené na určitý region (např. EBRD, EIB nebo jiné regionální rozvojové banky). Většina multi-národních agentur byla založena na podporu a stimulaci projektů a investic do méně vyvinutých zemí, u kterých je velmi problematické nebo přímo nemožné získat zdroje na komerční bázi nebo s podporou exportních agentur. Právě účast multinárodní agentury v určitém projektu působí jako katalyzátor účasti více konservativněji zaměřeného sektoru komerčních bank, exportních agentur nebo jiných potenciálních investorů. Skutečnost, že se multinárodní agentura účastní spolu nebo paralelně s ostatními investory a věřiteli, je jedním z jejich hlavních rysů. Zmíněná schopnost stimulovat potenciální investory a věřitele k účasti v určitém projektu vyplývá na jedné straně z jejich praxe provádět důkladné technické, finanční a ekonomické analýzy všech rizik spojených s projektem, a na druhé straně je tu i jejich vlastní reputace. Důležitým bodem je možnost multinárodní agentury vystupovat jako preferovaný věřitel, což výrazně zatraktivňuje projekt pro jiné investory nebo věřitele. Pokud hovoříme o exportním financování a účasti multinárodní agentury, je nutné mít stejně jako u komerčního nebo jiného druhu financování na paměti, že ne jakoukoliv účast dané agentury je možné chápat jako exportní financování. V této práci je exportní financování chápáno jako určitá možnost středně nebo dlouhodobého odkladu platby za dodání zboží daná zahraničnímu odběrateli vývozcem, resp. jeho bankou nebo jimi zprostředkovanou finanční institucí. Z tohoto pohledu je proto nutné rozlišovat i případnou účast multinárodní agentury. Je mnoho projektů43, na kterých už od prvopočátku spolupracuje multinárodní agentura, a to dříve, než je vůbec jasné, kdo bude dodavatelem pro daný projekt. Taková účast není chápána jako exportní financování v kontextu předkládané práce44. Zapojení multinárodní agentury je nutné brát z pohledu toho, kdo zmíněnou agenturu do určitého projektu přivedl nebo kdo ji 43 44

Možná jich je většina. Snad jen s výjimkou speciálního projektu ECLAT představeného EBRD. Viz dále.

strana č. 49


zprostředkoval, aby tak pomohl financovat vývoz svůj nebo spřízněného podniku. Z tohoto důvodu je v práci chápana účast multinárodní agentury jako exportní financování pouze v případě, že její vstup byl zprostředkován vývozcem, jeho bankou nebo subjektem, který má vlastní zájem na realizaci uvedeného vývozu (např. vláda země vývozce). Je složité jednoznačně říci, které projekty jsou vhodné pro účast multinárodní agentury, avšak určité faktory definující projekt opravňují uvažovat o její účasti. V první řadě je to vlastní charakter projektu. Multinárodní agentury se především angažují v infrastrukturních nebo podobně zaměřených projektech, jež jsou charakterizovány značnými kapitálovými náklady, a kde i požadavek na dobu splatnosti požadovaného financování je za hranicí, která je únosná pro komerční zdroje (10-15 let i více let). Při hodnocení vhodnosti projektu pro financování s podporou multinárodní organizace se také nesmí opomenout i vlastní charakteristika dlužníka, popř. charakter rizik spojených s daným projektem. Vlastní účast multinárodních agentur se uskutečňuje ve formě přímých investic (poskytnutí vlastního nebo kvazi-vlastního kapitálu), garancí (především krytí politických rizik) nebo přímého financování na bází spolufinancování s jinými investory nebo věřiteli. Spolufinancování s ostatními věřiteli je podstatným prvkem, který charakterizuje způsob účasti těchto multinárodních agentur. Podstatou je financování, jehož zdrojem jsou na jedné straně prostředky poskytnuté danou multinárodní agenturou a na druhé straně prostředky poskytnuté věřiteli nebo investory, jež pochází z různých zemí mimo vlastní zemí projektu (zemi dlužníka). Spolufinancování může nabývat různých forem: •

Paralelní financování V daném případě je celý projekt rozdělen do specifických a samostatných

částí, jež jsou poté financovány samostatně buď multinárodní agenturou nebo danými spoluvěřiteli. Paralelní financování je nejčastěji používáno v případech, kdy spoluvěřitel má své vlastní podmínky a procedury pro poskytování financování, jež se výrazněji liší od podmínek a procedur dané multinárodní agentury.

strana č. 50


•

Spojené financování V tomto případě jsou prostředky multinárodní agentury a spoluvěřitele

určené k financování daného projektu dány do jednoho balíku, přičemž oba zdroje financují spolu jednotlivé části projektu v předem daném poměru. Popisovaný způsob je nejčastěji používán v případech, kdy spoluvěřitelé akceptují

podmínky

a

postupy

pro

poskytnutí

financování

předložené

multinárodní agenturou. •

„Standby“ financování Multinárodní agentura zde na začátku financuje celý projekt, přičemž

následně část financování následně zruší, jakmile je k dispozici financování poskytované spolu-věřiteli. •

„Channel“ financování Zde vystupuje spoluvěřitel ve formě nepřímého účastníka (participace na

riziku) financování poskytnutého multinárodní agenturou. •

Deštníková architektura – přímé spolufinancování Multi-národní agentura poskytuje úvěr svým jménem a následně jeho část

(tzv. B-loan) dále prodává bez postihu dalším spoluvěřitelům. Z tohoto pohledu je celé financování rozděleno na dvě časti. Tzv. A-loan, jež poskytuje daná agentura ze svých vlastních zdrojů a už zmíněný B-loan.

2.3.1. Některé vybrané multinárodní agentury a jejich krátká charakteristika 2.3.1.1. Světová banka (the World Bank)

Světová banka byla založena v roce 1944 jako součást nově vzniklé struktury Spojených národů. V současné době v sobě zahrnuje pět právně nezávislých, ale úzce spojených rozvojových institucí: International Bank for Reconstruction and Development (IBRD), International Development Association (IDA), International Finance Corporation (IFC), Multilateral

Investment

Guarantee Agency (MIGA) a International Centre for Settlement of Investments Disputes (ICSID). Světová banka je největším zdrojem rozvojové pomoci ve světě, přičemž rozvojová pomoc jednotlivým zemím ve formě různých úvěru

strana č. 51


dosahuje podle údajů Světové banky až 30 mld. USD ročně45. Všechny rozvojové programy jsou zaměřeny na snížení všeobecné chudoby a zlepšení životního standardu lidí v rozvojových zemích. Obsahem všech rozvojových programů je především: -

investovaní do lidí, jejich vzdělání

-

ochrana životního prostředí

-

stimulování růstu soukromého sektoru

-

povzbuzování ekonomických reforem

-

boj proti korupci

-

pomoc zemím zasažených válečným konfliktem

-

povzbuzování investic

V rámci posledního bodu, který nás zde nejvíce zajímá, jde o povzbuzování ostatních investorů a věřitelů formou spolufinancování rozvojových projektů připravených Světovou bankou. IBRD

Původní

organizací

Světové

banky

je

International

Bank

for

Recunstruction and Development. Svoji činnost zahájila v roce 1946 a dnes je největším věřitelem se zaměřením na rozvojový svět. V současnosti je banka otevřenou společností46 s vlastnickým podílem 180 členských zemí. Dané země vlastní podíly do výše svého vkladu v závislosti na jejich relativní ekonomické síle. Menší část podílů je členskou zemí přímo zaplacena, zbylá část je ve formě závazku dodat další zdroje v případě, že by se banka dostala do finančních potíží. Uvedené garance členských zemí mohou být použity pouze na úhradu dluhů vyplývajících z vydaných dluhových instrumentů. V současnosti tvoří zdroje přímo splacené členskými zeměmi méně než 5 % celkových zdrojů banky47. Kromě vkladů členských zemí získává banka své zdroje prodejem dluhových instrumentů na světových finančních trzích. Zmíněné dluhové instrumenty mají nejvyšší rating (AAA) a proto umožňuji bance získávat zdroje za nejlepších tržních podmínek. Úvěry poskytované bankou nesou tržní

45

Viz. Světová banka [51].

46

Open partnership.

47

Viz. Světová banka [51].

strana č. 52


úrokové sazby, jež vycházejí z vlastních nákladů refinancování banky. Většina úvěrů má splatnost mezi 15 až 20 lety, přičemž je běžný 3- 5-letý odklad první splátky. Úvěr od IBRD mohou získat země, jejichž průměrný roční důchod na hlavu nepřevýší částku 5.445 amerických dolarů. IDA

International Development Association byla založena v roce 1960 a jejím hlavním cílem je poskytovat podporu těm nejchudším zemím, které si nejsou schopny zajistit úvěrové zdroje za komerčních podmínek. Hlavními zdroji financování IDA jsou příspěvky asi 40 nejbohatších zemí. IDA poskytuje bezúročné úvěry, jejichž splatnost je až 30 nebo 40 let s až 10-letým odkladem první splátky. Uvedené úvěry mohou získat pouze země jejichž průměrný roční důchod na hlavu je menší než 1.506 amerických dolarů. IFC

International Finance Corporation (IFC) je členem skupiny Světové banky zaměřující svoji činnost na podporu financování privátních podniků v rozvojových zemích. Od svého založení v roce 1956, IFC poskytla financování pro 1.852 privátních podniků v 129 zemích v celkové hodnotě přes 36 mld. USD, z toho 21 mld. ze svých vlastních zdrojů a zbytek ve formě spolufinancování s ostatními věřiteli48. V současnosti je IFC největším multinárodním zdrojem úvěrového a kapitálového financování privátních podniků v rozvojovém světě. IFC je vlastněna 174 členskými zeměmi, které poskytly základní kapitál společnosti. Zbylé finanční prostředky IFC pro svoji činnost získává na mezinárodních finančních trzích prodejem dluhových instrumentů, jež jsou tradičně hodnoceny nejvyšším ratingem (AAA). IFC poskytuje financování ve třech základních formách: přímých úvěrů se splatnosti 8-12 let za tržních komerčních podmínek49. Druhým způsobem jsou přímé kapitálové vstupy do podniků. V těchto případech vystupuje IFC vždy jako pasivní investor, jenž se nezúčastňuje aktivně řízení podniku. Zmíněné kapitálové investice jsou většinou na období 8 až 15 let,

48

Viz. IFC [26].

49

Doby splatnosti mohou být i delší, vždy na základě potřeb jednotlivých financovaných projektů.

strana č. 53


přičemž po uplynutí dané doby se snaží IFC svůj podíl prodat přímo danému strategickému investorovi nebo na domácím kapitálovém trhu. Třetím typem financování je kvazi-vlastní kapitál50 ve formě konvertibilních dluhopisů, podřízených dluhů a podobných finančních instrumentů, jež slouží k zajištění větší finanční stability projektů financovaných touto společností spolu s ostatními věřiteli. MIGA

Nejmladší organizace ze skupiny Světové banky Multi-lateral Investment Guarantee Agency (MIGA) byla založena v 1988 s cílem poskytovat investiční garance a pojištění kryjící politická nebo nekomerční rizika a tím podporovat zahraniční investice do rozvojových zemí. Jejími hlavními cíly jsou mimo jiné: -

zvýšení

kapacity

veřejných

a

privátních

pojistitelů

politických rizik pomocí spolu-pojišťování a zajišťování; -

pojišťování zemí, jež jsou vyjmuty z pojištění jiných pojistitelů;

-

obsluha

investorů,

kteří

nemají

přístup

k ostatním

51

oficiálním pojistitelům . 2.3.1.2. Některé regionální multinárodní agentury EBRD

European Bank for Reconstruction and Development (EBRD) byla založena v 1991 s cílem napomáhat transformaci bývalých centrálně řízených ekonomik

na

tržní

a

podporovat

soukromou

podnikatelskou

iniciativu

v Evropských zemích bývalého sovětské bloku včetně mimoevropských zemí bývalého Sovětského svazu. Celkem jde o 26 zemí její působnosti, kde se snaží napomáhat strukturálním reformám formou povzbuzování spolufinancování a zahraničních přímých investic, včetně mobilizace domácích zdrojů. EBRD poskytuje tři základní druhy financování: úvěry, kapitálové investice a záruky, přičemž

důležitou

roli

hraje

podpora

účasti

jiných

zdrojů

ve

formě

spolufinancování. Za normálních okolnosti EBRD kryje maximálně 35 % 50

Quasi-Equity.

51

Viz. MIGA [37].

strana č. 54


dlouhodobých potřeb jednotlivého projektů, zbytek je kryt zdroji jiných investorů a věřitelů. Do poloviny roku 1999 EBRD mobilizovala formou spolufinancování zdroje v celkové výši EUR 9,8 mld., jež byly použity na financování 345 projektů, přičemž na těchto projektech se zúčastnilo celkem 185 finančních institucí z 34 zemí52. Významným projevem zaměření EBRD na spolufinancování s ostatními věřiteli je program ECLAT53. Jeho podstatou je spolufinancování projektů ze zdrojů EBRD a jednotlivých komerčních bank. Komerční banky poskytují své finanční prostředky pod pojištěním své exportní agentury na částečné financování dodávek svých exportérů dodávajících pro dané projekty. V rámci uvedeného programu byly už financovány projekty např. v Litvě nebo Bulharsku. EIB

European Investment Bank (EIB) je autonomní instituce v rámci Evropské unie založená v 1958 Římskou smlouvou s cílem napomáhat Evropské integraci a v současnost dále přispívat k vyrovnanému ekonomickému a sociálnímu rozvoji jednotlivých zemí Evropské unie. Mimo Evropskou unii implementuje finanční části dohod uzavřených Evropskou unií s cizími zeměmi upravující rozvojovou pomoc a spolupráci. Členskými zeměmi EIB jsou jednotlivé členské země Evropské unie, jež též plně upsaly její základní kapitál. EIB je banka, která poskytuje dlouhodobé rozvojové úvěry se splatností 20 a více let na financování projektů, jež jsou v souladu s politikou Evropské unie. EIB nefinancuje žádný projekt samostatně, vždy vystupuje jako spolu-financující instituce, jejíž podíl nepřevyšuje 50 % hodnoty projektu. Podmínky financování jsou stanoveny na komerční bázi, přičemž EIB využívá svého vysokého ratingu (AAA) na získávaní levných zdrojů, jež pak za výhodných podmínek dále poskytuje jednotlivým dlužníkům.

52

Viz. EBRD [8].

53

Export Credit Loan Arrangement Technique

strana č. 55


Příklad č. 2 – Financování s podporou MLA Země vývozce:

X

Země dovozce:

Y

Vývozce/výrobce:

A

Odběratel/Dlužník:

B

Ručitel:

P

Věřitel:

O

Externí Ručitel:

Q

Země X

Země Y

1 2

Podnik A

Firma B 4

3 5

Banka O

Banka P

6

Organizace Q 1 – platba akontace 2 – dodávka zboží 3 – výplata exportního úvěru 4 – splátky exportního úvěru 5,6 – eventuální výplata z garancí Podnik A uzavřel s firmou B vývozní kontrakt na dodávku zařízení kotelny ve výši EUR 10 mil. Podnik A je zde výrobcem i vývozcem uvedeného zařízení. Odběratelem je významný výrobce a monopolní distributor elektřiny v zemi Y. Platební podmínky kontraktu jsou dohodnuty tak, že 15 % hodnoty je vyplacenu

strana č. 56


předem ve formě akontace a zbylých 85 % je vyplaceno proti uskutečnění dodávky. Podmínkou odběratele pro uzavření kontraktu bylo, že podnik A bude schopen zajistit pro něho financování celé dodávky. Požadavek na financování je velice častou součástí tendrových podmínek, a to podmínkou s velice velkou váhou při rozhodování o udělení zakázky. V našem případě podnik A předložil v rámci tendru nabídku, která mimo jiné obsahovala i podmínky nabízeného financování. Vlastní nabídka financování byla vypracována bankou O a byla strukturována ve dvou tranších. První tranše byla ve výši USD 1,5 mil., tj. 15 % hodnoty kontraktu a byla určena na financování akontační platby placené odběratelem ve prospěch podniku A. Splatnost první tranše je 1 rok od poskytnutí prostředků. Druhá tranše byla ve výši EUR 8,5 mil., tj. 85 % hodnoty kontraktu a byla určena na financování zbylé hodnoty dodávek v momentě jejich realizace. Druhá tranše byla se splatností 4 roky od ukončení dodávek. Na straně odběratele vystupuje jako ručitel obou tranší exportního úvěru banka P, která přebírá plné riziko jeho zaplacení. Země dovozce Y je zemí s velice nízkým úvěrovým ratingem a se složitou politickou a ekonomickou situací, která výrazně zvyšuje rizika spojená s uvažovaným financováním. To vše neumožňuje poskytnou exportní úvěry za standardních komerčních podmínek a proto je nutné hledat jiné možnosti snížení rizik na přijatelnou mez. Zde banka O využila jednoho programu multinárodní organizace Q, jehož posláním je podpora obchodní výměny v rámci regionu, ve kterém se nachází obě země. Zmíněný program umožňuje vystavování garancí za některé banky v zemi Y, poskytování přímých provozních úvěrů bankám a podnikům v dané zemi. V našem případě byla záruka banky dovozce podpořena superzárukou organizace Q, která tak převzala rizika za zaplacení exportního úvěru za banku odběratele, resp. samotného odběratele. Uvedeným způsobem bylo riziko země Y, resp. banky P převedeno na riziko multinárodní organizace (banky), jež má ten nejvyšší rating, tzn. subjekt s velice nízkým úvěrovým rizikem.

strana č. 57


2.4. Financování spojené s využitím protiobchodů

Následující druh financování v sobě zahrnuje velkou skupinu různých technik financování, u kterých je základním společným jmenovatelem využití protisměrných obchodů jako zdroje splácení takovéhoto financování. Důvody, které vedou obchodní partnery a jejich banky k využití protiobchodu jako integrální součásti exportního případu a s ním spojeného financování, mohou být různé, vždy ale závisí na konkrétní situaci exportní transakce, na zkušenosti a vynalézavosti všech zúčastněných stran, zda bude použit zmíněný druh financování a hlavně v jaké podobě bude celý exportní případ realizován. Mezi nejčastěji citované motivy pro použití uvedených technik patří nedostatek volně směnitelných zdrojů na straně zahraničního odběratele, resp. země zahraničního odběratele, jež je možné použít na splácení poskytnutého úvěru. V našem případě zahraniční odběratel nebo vláda země zahraničního odběratele přichází s požadavkem na poskytnutí exportního úvěru a zároveň s nabídkou54 na protidodávky zboží nebo služeb, z jejichž výnosů bude postupně hrazen poskytnutý exportní úvěr. Daný moment je stále častěji určující pro rozhodování zahraničního odběratele o udělení zakázky a je samozřejmé, že vývozce, který je schopen něco podobného nabídnout, je ve velké výhodě. Na druhé straně je nutno říci, že iniciátorem využití protiobchodů při financování exportního případu je často sám vývozce nebo jeho banka. Někdy se uvádí, že popisované techniky byly vyvinuty nebo největšího rozmachu dosáhly při obchodování se zeměmi s vysokým platebním rizikem55, kdy vývozci a jejich banky došli k poznání, že jedinou zárukou vrácení poskytnutého exportního úvěru je zahrnutí protiobchodů do exportního případu a výnosy z uvedeného protiobchodů použít jako zdroje pro splácení. Dalším uváděným motivem využití protiobchodů je podpora vývozů ze země zahraničního odběratele a s tím spojeného vyrovnávání obchodní bilance dané země. Zmíněný moment je výrazným trendem několika posledních let především u vývozních případů, kdy na straně zahraničního odběratele stojí

54

Nabídka může mít dokonce podobu požadavku vůči vývozci, aby on zabezpečil možnost

protiobchodů. 55

V této souvislosti se uvádí země Afriky a bývalého východního bloku.

strana č. 58


státní organizace. Vlády dotčených zemí si postupně začaly uvědomovat, že jimi nabídnuta státní zakázka je vítanou možností jak podpořit jejich vývozy a tím celé národní hospodářství, včetně úrovně zaměstnanosti zapojením místním podniků do popisovaných schémat (do protiobchodů). Nejvýrazněji je to patrné u zakázek, u kterých na straně zahraničního odběratele vystupují ozbrojené síly tdaných zemí56. Předtím, než se budeme zaobírat podrobněji financováním spojeného s využitím protiobchodů, se zaměříme na nástin vlastních technik protiobchodů, které jsou nejčastěji používané v zahraničním obchodě. Nutno předeslat, že protiobchody je možné kategorizovat různým způsobem a ve své podstatě vycházejí z obchodní praxe, proto také ne vždy korespondují se specifickými právními kategoriemi. Na druhé straně může jeden pojem charakterizovat různé druhy zahraničně-obchodních operací nebo jedna operace může být popisována různými pojmy. Jak je možné protiobchody definovat? Marvanová [35] definuje pojem

protiobchod

následujícím

způsobem:

„Pojem

protiobchodu

(„countertrade“) je obvykle používán pro použití různých druhů dvojstranných či mnohostranných obchodních operací, které váží dovoz určitého druhu zboží na vývoz zboží jiného (výměnné a vázané obchody)“57 Podobnou definici uvádí i Rowe [48], který říká, že protistrany, které uzavírají protiobchod, se snaží vázat uzavření vývozní transakce na závazek ze strany prodávajícího nakoupit produkci kupujícího nebo třetí strany58. Obě definice velice dobře vystihují podstatu protiobchodů v podobě, jak jsou většinou chápány. Protiobchody je možné řadit různě, následující rozdělení vychází popisu jednotlivých technik protiobchodů, jenž je možné nalézt nejčastěji v publikacích zabývajících se protiobchody, např. už zmíněný Rowe [48].

2.4.1. Barter

Barter je jedna z nejstarších technik protiobchodů používaných daleko dřív než se peníze staly všeobecným prostředkem směny. Podstatou barteru je

56

Podrobněji při popisu tzv. offsetů.

57

Marvanová [35] str. 241.

58

Rowe [48] str. 141.

strana č. 59


směna zboží nebo služeb za jiný druh zboží nebo služeb, přičemž nedochází k převodu peněz mezi oběma partnery. Jednoduchou barterovou operaci naznačuje následující obrázek: Obrázek č. 9: Barter

Vývozce

Vývozce nebo Specializovaná firma

1. zboží

Zahraniční odběratel

Zahraniční odběratel nebo třetí společnost

2. zboží

Primární snahou vývozce je dodat zboží zahraničnímu odběrateli (šipka 1). Zahraniční odběratel zpravidla nemá jinou možnost jak zaplatit vývozci než jiným zbožím nebo službami, které dodává přímo on nebo jim určená třetí společnost. Vývozce souhlasí s platbou ve formě zboží (šipka 2). V obchodní praxi velice často v barterové transakci vystupuje specializovaná firma, která odebírá zboží nabídnuté zahraničním odběratelem a výnosy z prodeje tohoto zboží po odečtení diskontu převádí na vývozce.

2.4.2. Kompenzační dohody

O kompenzačních dohodách mluvíme v souvislosti s ujednáním mezi vývozcem a zahraničním odběratelem, na základě něhož vývozce souhlasí s platbou za dodané zboží nebo služby částečně v penězích a částečně je úhrada provedena ve zboží a službách. Někdy je možné narazit na pojem kompenzační dohody, které v sobě zahranují i jiné techniky protiobchodů jako jsou protinákupy nebo buyback.

strana č. 60


2.4.3. Protinákupy

Pojem protinákupy charakterizuje techniku protiobchodů, která patří vůbec k nejrozšířenějším druhům. Podstatou protinákupu je závazek vývozce, že dodá zboží zahraničnímu odběrateli a zároveň i závazek podmiňující uzavření uvedeného obchodu, že vývozce nebo jim navržená specializovaná firma nakoupí zboží nebo služby od zahraničního odběratele nebo jím navržené třetí společnosti. Následující obrázek vystihuje princip protinákupů: Obrázek č. 10: Proti-nákupy

1. zboží Vývozce

2. peníze



3. zboží

Zahraniční odběratel nebo třetí společnost

Jak je možné z obrázku vyvodit, zahrnuje mechanismus protinákupu uzavření minimálně dvou nezávislých dohod59. Primární je vývozní kontrakt uzavřený mezi vývozcem a zahraničním odběratelem, jenž upravuje podmínky dodávky zboží a platby za ní. Sekundárně uzavírají oba partneři (nebo jimi nominované společnosti) dohodu upravující podmínky protinákupů, včetně doby pro plnění závazků.

59

V případě účasti pouze vývozce a zahraničního odběratele. S narůstajícím počtem stran

angažujících se v jednom obchodním případě, narůstá i počet smluvních dokumentů

strana č. 61


2.4.4. Buyback

Podobnou strukturu jako protinákupy má další technika protiobchodu buyback60, jehož podstatu je možné vyjádřit následujícím obrázkem:

Obrázek č. 11: Buyback 1. zařízení Vývozce


2. peníze


3. zboží

Buyback je především spojen s dodávkami strojů, zařízení a technologií. Tato dodávka tvoří základ celé transakce a je upravena vývozním kontraktem (šipka 1). Vývoznímu kontraktu je podřízena dohoda mezi vývozcem a zahraničním odběratelem upravující závazek vývozce nebo jim určené společnosti, že bude nakupovat zboží, jež bude vyráběno na zařízení, jež je právě daným vývozcem dodáváno. Celková hodnota zpětně nakupovaného zboží je zpravidla kolem hodnoty dodávaného zařízení, i když výjimky mohou být velice časté. Naproti tomu jednotková cena zpětně nakupovaného zboží je ve srovnání s dodávaným zařízením výrazně nižší, a z tohoto pohledu je buyback dlouhodobá dohoda mezi vývozcem a zahraničním odběratelem. Primárním předpokladem jakéhokoliv buybacku je

schopnost vývozce

dodat takové zařízení, jež umožní výrobu zboží v takové kvalitě a při takové ceně, jež umožní jeho prodej61. Zmíněné souvislosti jsou někdy příčinou toho, že

60

V žádné český psané literatuře se mi nepodařilo nalézt vhodný český ekvivalent použitého

anglického slova, jenž by vystihoval podstatu popisované operace, proto dál používám uvedený anglický výraz. Na druhé straně dvojslovný překlad zpětný nákup je použit v obratech, ve kterých by anglický originál u některých češtinářů vzbuzovat zvýšené mrazení v zádech. 61

V tomto ohledu je dodavatel motivován dodat kvalitní, plně funkční zařízení.

strana č. 62


je

buyback

často

doprovázen

dohodou

o

protinákupech,

jež

umožní

zahraničnímu odběrateli nabídnout jiné zboží v případě, že jim vyráběná produkce je těžce prodejná mimo jeho domácí území nebo kdy je pro něho z cenových důvodů výhodnější její prodej na domácím trhu. Zbožím, se kterým je v rámci daných operací obchodováno, mohou být suroviny, polotovary nebo hotové výrobky, které vývozce dále používá pro svoji vlastní potřebu nebo ji dál prodává v domovské zemí nebo v zahraničí62.

2.4.5. Offset

Častou podmínkou pro získání vývozního kontraktu ze strany vývozce je požadavek zahraničního odběratele, nejčastěji vládní organizace, že vývozce poskytne určité výhody zemi odběratele. Uvedený druh protiobchodu, který je nazýván offsetem, je téměř výhradně využíván vládními organizacemi, především při velkých nákupech vojenského materiálu. Zmíněné výhody mohou nabývat forem nákupů od místních výrobců, přímých investic doprovázených dovozem vyspělých technologií, použití místních materiálů pří realizaci zakázky nebo jednoduchou formu protiodběrů různého zboží a služeb. V tomto ohledu mluvíme o přímém offsetu založeném na závazku vývozce investovat přímo v zemi odběratele a požadované přímé investice doprovázet dovozem vyspělých technologií. Offsetové dohody tak mohou být nástrojem podpory hospodářského růstu, tvorby pracovních příležitostí i vyrovnávání platební bilance. Naproti tomu nepřímý offset charakterizuje dohody, podle kterých se země vývozce zaváže nakupovat různé zboží v zemi odběratele výměnou za udělení zakázky. Nepřímý offset je tak prostředkem pro zemi odběratele ke kompenzaci nákladů spojených s původní zakázkou.

2.4.6. Svěřenecký účet (escrow account)

Středem všech schémat protiobchodů a s ním spojeného financování je tzv. svěřenecký účet, jenž je otevřený

zúčastněnými stranami u svěřenecké

banky na základě svěřenecké smlouvy uzavřené mezi účastníky protiobchodu a

62

Přirozeně mimo domovské území zahraničního odběratele.

strana č. 63


svěřeneckou bankou. Svěřenecký účet je speciálně založený účet, v jehož prospěch jsou poukazovány prostředky vzniklé z prodeje zboží a služeb nabídnutých v rámci protiobchodu. Na tomto speciálním účtě jsou prostředky zadržovány do doby než dojde k předložení dohodnutých dokumentů nebo proběhnou dohodnuté události, které opravňují svěřeneckou banku k výplatě zmíněných prostředků zpravidla ve prospěch vývozce nebo jeho banky. Základním momentem celé architektury svěřeneckého účtu jako důležitého aspektu celého schématu protiobchodu, je požadavek, aby výnosy z prodeje zboží v rámci protiobchodu nebyly placeny kupcem zboží přímo ve prospěch prodávajícího, ale ve prospěch popisovaného účtu, tzn. aby celý peněžní tok probíhal v ně území zahraničního odběratele, což bývá chápáno jako vhodný nástroj snížení rizik spojených s danou zemí. Uvedené „kouzlo“ svěřeneckého účtu nabývá na důležitosti právě při financování, jež je spojeno s protiobchodem. V celé struktuře svěřeneckého účtu hraje velmi důležitou roli kvalita svěřenecké banky, její bonita, spolehlivost i zkušenost s podobným typem operací. Neméně důležitou úlohu má i bonita kupce nabízeného zboží. Důležitou podmínkou je také nutnost, aby tento kupec pocházel ze země s vyšší úvěrovou bonitou než je země zahraničního odběratele.

2.4.7. Financování

V předchozích částech subkapitoly jsme si krátce nastínili jednotlivé základní techniky protiobchodů používané v běžně obchodní praxi. Zatím jsme pří popisu schémat nehovořili o účasti žádné z bank, ať už na straně vývozce nebo naopak na straně odběratele. Pokud uvažujeme o úloze banky v podobných schématech tak, jak byly představeny výše, je nutné mít na paměti, že účast banky nebo bank je vždy odvislá od mnoha faktorů. Může nabývat různých forem od jednoduchých jako jsou standardní platební a zajišťovací instrumenty, přes složitější formy jako jsou financování, poradenství a zprostředkování. Některé velké bankovní instituce mají dokonce v rámci své organizační struktury samostatné obchodní jednotky nebo přímo dceřinné společnosti, které provádějí samy na svůj účet některé jmenované obchodní transakce.

strana č. 64


Je mnoho faktorů, které určitým způsobem předurčují míru zapojení bankovní instituce do podobné transakce. V první řadě je to vlastní charakter celého schématu protiobchodu. Např. v jednoduchých barterových obchodech je účast bank velmi omezená a pokud v takové transakci navíc vystupují zkušení a kapitálově silní obchodní partneři, kteří se navzájem velice dobře znají a už spolu podobným způsobem delší dobu obchodují, je angažovanost banky téměř nulová. Na druhé straně u složitějších typů protiobchodů, především u buybacků, offsetů nebo i protinákupů je účast bank výraznější. Významnou roli tu hraje i faktor času. Všechny zmíněné typy protiobchodů jsou v převážné většině případů transakce, u kterých by mohla být dokazatelná nepřímá úměra, že čím vyšší parametry typu kapitálové síly, zkušenosti nebo vzájemné znalosti a důvěry je možné nalézt u obchodních partnerů, tím nižší míra účasti banky je ve schématu protiobchodu a naopak. Samozřejmě i z tohoto pravidla jsou výjimky velice časté, vždy závisí na obchodní politice obou obchodních partnerů. Nejviditelnější formou účasti banky ve schématu protiobchodů a zároveň takovou, která nás na tomto místě zajímá nejvíce, je financování. Financování spojené s využitím protiobchodů je významnou součástí celého systému technik exportního financování v tom širším slova smyslu tak, jak je chápáno v této kapitole. Jeho podstatou je vlastně možnost překlenutí časového nesouladu mezi realizací vývozu, tj. dodávkou zboží na jedné straně a jeho zaplacením zahraničním odběratelem protivývozem zboží, přesněji inkasem peněz za prodej zboží dodávaného zahraničním odběratelem v rámci protiobchodu. Potud to je stejné jako u běžného financování. Zde však vstupují do hry další momenty, které jsou charakteristické pouze pro tento druh financování. V prvé řadě je to těsné spojení s vývozem zboží, zpravidla investičního charakteru, jež je obvykle prodáváno na středně- nebo dlouhodobý úvěr. Co je však na popisovaném druhu financování jedinečné, co ho odlišuje od ostatních druhů exportního financování, je právě zapojení protiobchodů do celého vývozního případu jako hlavního zdroje splácení. Tím, že věřitel nespoléhá pouze na analýzu bilance a následně úvěruschopnosti dlužníka, resp. ručitele, ale zajímá se také o způsob, jakým bude dlužník generovat potřebné zdroje, především „tvrdou“ měnu na splácení, se odlišuje uvedený druh financování od klasického komerčního financování nebo od financování s podporou exportní agentury a přibližuje ho blíže k projektovému financování v exportu. strana č. 65


Základní subjekty a vztahy tohoto financování je možné si naznačit na následujícím obrázku63: Obrázek č. 12 – Financování spojené s využitím protiobchodů – základní schéma 1 Vývozce

Odběratel

3

2

Banka vývozce 7

4

5

Exportní agentura

8

Banka odběratele

9


6

Odběratel nebo Třetí společnost

Jako u všech předchozích druhů exportního financování je primární vývozní kontrakt uzavřený mezi vývozcem a zahraničním odběratelem (šipka 1) upravující všechny podmínky primárního exportu investičního zboží. Na vývozní kontrakt navazuje úvěrová smlouva uzavřená mezi bankou vývozce a odběratelem (šipka 2) upravující podmínky financování. Exportní úvěr je zajištěn

63

Čtenář by měl vědět, že uvedené obrázky mají pouze naznačit vztahy a souvislosti financování

spojené s protiobchodem. Každý obchodní případ může mít svoji vlastní strukturu, i dosti odlišnou od zde naznačené. Vždy závisí na specifikách obchodního případu, na právních a finančních souvislostech, i na zkušenostech a invenci zúčastněných subjektů.

strana č. 66


zárukou banky odběratele (šipka 4)64. Úvěrová smlouva je doprovázená vedlejším ujednáním uzavřeným mezi vývozcem a bankou vývozce (šipka 3). V případě nutnosti si banka vývozce pojišťuje exportní úvěr u exportní agentury, přičemž vlastní pojištění je upraveno pojistnou smlouvou (šipka 5). Rozsah pojištění může být identický jako u financování s podporou exportní agentury, tzn., že kryje politická a komerční rizika spojená s poskytnutím uvedeného exportního úvěru. Na druhé straně může být velice častým přístupem exportní agentury vystavení pojistky, jež kryje pouze tzv. performance riziko odběratele nebo jím nominované třetí společnosti, která má dodávat zboží nabízené v rámci protiobchodu. Exportní agentura se ve zmíněném pojištění zavazuje, že odškodní banku vývozce pouze v případě, pokud odběratel nebo nominovaná třetí společnost nedodá dané zboží v rámci protiobchodu v dohodnutém objemu vyjádřeném ve fyzických nebo hodnotových jednotkách. Hodnota protidodávaného zboží musí krýt výši úvěru včetně úroků a ostatních nákladů. Zde je velice důležité najít vhodný mechanismus kontroly celého

procesu

protidodávek,

jenž

umožňuje

přesně

stanovit

objem

uskutečněných dodávek, na to navazující objem neuskutečněných a tím i stanovit výši pojistného plnění vypláceného exportní agenturou v případě potíží při splácení exportního úvěru. Samostatným problémem, který musí zúčastněné strany v dané souvislosti řešit, je nalezení vhodné komodity pro protiobchody, což není častokrát vůbec jednoduchý úkol. S takto koncipovaným pojištěním performance rizika vystupuje do popředí určitá komplikace spojená s vůlí a schopností vývozce nebo specializované firmy vystupující jako kupující zboží nabízeného v rámci protiobchodu plnit své smluvní závazky vyplývající ze smlouvy o protidodávkách (šipka 6). Smluvními závazky se zde myslí ochota a vůle nabízené zboží odebrat a následně i ochota a schopnost za odebrané zboží zaplatit. Jinými slovy jde o analýzu platebního rizika vývozce nebo specializované firmy a rizika neodebrání zboží (včetně zrušení smlouvy) ze strany vývozce nebo navržené specializované společnosti. Na základě analýzy kupujícího může být celá struktura financování doprovázená

64

Častá je i varianta, u které je dlužníkem banka odběratele, která dál poskytuje úvěr odběrateli.

Podobnou strukturu má nepřímý odběratelský úvěr (viz sub-kapitola o odběratelských úvěrech). V úvahu přichází i varianta bez bankovní garance, čistě na riziko odběratele.

strana č. 67


i pojištěním nebo jiným druhem zajištění (bankovní garance nebo akreditiv), jež kryje rizika spojená s kupujícím. Velmi důležitým aspektem celé architektury financování spojeného s využitím protiobchodů je vzájemný vztah mezi vývozním kontraktem a smlouvou o proti dodávkách. Na jedné straně může jít o dva právně nezávislé dokumenty, bez vzájemných odvolávek. V takovéto konstrukci je s právy a závazky z každé smlouvy nakládáno samostatně. Porušení jedné smlouvy nemá právní vliv na plnění druhé smlouvy, i když to bude mít určitě vliv na další obchodní vztahy obou partnerů. Naznačený způsob konstruování obou smluv není příliš častý, protože určitá provázanost obou obchodních transakcí65 a spojeného financování je smyslem a nutností pro hladké fungování celého schématu. V přímém kontrastu s případem dvou plně nezávislých smluv je tzv. přístup jedné smlouvy, jež obsahuje ustanovení jak o primárním vývozu, tak i o protidodávce. I tento přístup má své někdy velice těžko řešitelné úskalí, jež odrazují od jeho použití. První těžkost se už objeví v momentě, kdy kupující zboží nabízeného v rámci protiobchodu a vývozce nejsou jedna a táž osoba66. Asi nejpoužívanější architekturou jsou dva samostatné dokumenty, jež se na sebe odvolávají, přičemž odvolávky jsou i na úvěrovou smlouvu a obráceně. Pravděpodobná je i možnost, že provázanost úvěrové smlouvy se smlouvou o protidodávkách je těsnější než provázanost mezi oběmi smlouvami o dodávkách. Důvod tohoto je nutné vidět v samé podstatě popisovaného financování, jež je založeno na splácení za pomoci zdrojů, jež jsou generovány z protiobchodů. Velice častým momentem celého schématu je institut rámcové smlouvy, jež definuje obecnou dohodu smluvních stran o realizaci vývozu, protiobchodu a s nimi spojeného financování. Z tohoto pohledu se jedná o typ smlouvy, jež zastřešuje uvedené tři smlouvy (tj. vývozní kontrakt, úvěrovou smlouvu a smlouvu o protidodávce)67. Kupujícím zboží nabízeného v rámci protiobchodu může být přímo vývozce nebo specializovaná obchodní firma navržená vývozcem nebo i

65

Tj. vlastního vývozu a protisměrné dodávky.

66

Podobně i odběratel a prodejce protidodávaného zboží.

67

Případně i smlouvy pod šipkami 7 a 8.

strana č. 68


financující bankou. V druhém případě získává na důležitosti i smlouva mezi vývozcem a touto specializovanou firmou (šipka 7), jež upravuje podmínky, za jakých vývozce, resp. financující banka získává platbu od této specializované firmy za prodej protinabízeného zboží (především diskont z ceny, který zůstává této firmě). Podobně v roli prodávajícího může vystupovat přímo zahraniční odběratel nebo jím nominovaná třetí společnost. V případě účasti třetí společnosti je důležitá smlouva mezi zahraničním odběratelem a uvedenou společností (šipka 8). V daných schématech je někdy velmi zajímavé o jak složitý řetězec firem a obchodních vztahů mezi zahraničním odběratelem a vybranými specializovanými společnostmi jde, resp. jaké množství obchodních transakcí musí proběhnout než je k dispozici zboží, jež je možné nabídnout v rámci protiobchodu. Je to typické hlavně v ekonomikách, kde v důsledku hluboké krize vystupují do popředí některé prvky známé spíše z naturální ekonomiky než z ekonomiky založené na penězích jako prostředku směny. V předchozím textu jsme se už zmínili o důležitém instrumentu používaném v protiobchodu, o svěřeneckém účtě. Podmínky pro vedení tohoto svěřeneckého účtu bývají upraveny nejčastěji trojstrannou smlouvou (šipka 9) mezi kupujícím, prodávajícím a svěřeneckou bankou. V daných schématech přebírá banka vývozce funkci jak financující banky tak i následně funkci svěřenecké banky, i když není vyloučena účast banky (zajišťovací agent), jejíž jedinou úlohou je pouze vedení svěřeneckého účtu a provádění plateb za podmínek uvedených ve svěřenecké smlouvě68.

68

Více je o právních aspektech protiobchodů možno nalézt u Rowa [48].

strana č. 69


Pokud bychom se chtěli podívat na to, jakým způsobem probíhají platby a dodávky zboží, je možné to naznačit následujícím obrázkem: Obrázek č. 13 – Financování spojené s využitím protiobchodů – pohyb zboží a tok peněz 1 Vývozce

Odběratel

2

3

Banka vývozce

Exportní agentura

9

7

8

Banka odběratele

6

svěřenecký účet 9

5 Vývozce nebo Specializovaná firma

4

Odběratel nebo Třetí společnost

Faktická realizace obchodního případu začíná zpravidla platbou akontace ve prospěch vývozce. Na našem obrázku je naznačeno, že akontaci platí zahraniční odběratel přímo vývozci ze zdrojů, jež nejsou generovány přímo pomocí protiobchodu. Je však možné celý obrázek upravit tak, že akontace je placena z peněz inkasovaných z prodeje zboží nabízeného v rámci protiobchodu tzn., že vlastní realizace protiobchodu předchází uskutečnění primárního exportu. Takové konstrukce nejsou v obchodní praxi neobvyklé a v našem případě by to znamenalo, že by šipka 1 vedla od svěřeneckého účtu k vývozci. Za určitou dobu po zaplacení akontace realizuje vývozce vývoz zboží (šipka 2), přičemž zaplaceno dostane od své banky, která tak vyplácí exportní úvěr poskytnutý zahraničnímu odběrateli (šipka 3). Je samozřejmě možné, aby

strana č. 70


vlastní exportní úvěr nabýval různých podob a forem, ale v našem schématu je podstatné, že vývozce dostal platbu při uskutečnění dodávky. Souběžně s tím dochází k realizaci protidodávek zboží ve prospěch kupujícího (šipka 4), který platí za dodávku ve prospěch svěřeneckého účtu (šipka 5). Prostředky postupně akumulované na svěřeneckém účtu jsou použité pro splácení exportního úvěru (šipka 6). Zde je velice důležitá určitá časová harmonizace všech kroků, jež by zabránila situaci, kdy by na svěřeneckém účtu byl nedostatek prostředků v momentě uskutečnění splátky. Případný přebytek finanční prostředků na svěřeneckém účtu je po splacení exportního úvěru převeden odběrateli nebo třetí společnosti (šipka 9). Bohužel, realita je většinou mnohem složitější než je člověk schopen postihnout ve svých modelech a plánech, proto i sebe lépe zpracované schéma protiobchodu podpořené pečlivou prací právníků nemůže zabránit problémům, které mohou vést k tomu, že z různých důvodů celá struktura protiobchodu nefunguje a z toho důvodu nejsou ani generovány zdroje ke splácení exportního úvěru. Proto zde na straně odběratele stojí banka, která poskytuje garanci a v případě nesplácení platí sama za odběratele (šipka 7). V případě, že ani banka odběratele neproplatí svoji garanci, dochází k pojistné události a exportní agentura vyplácí pojistné plnění (šipka 8). Už jsme se zmínili, že prodávající zboží nabídnutého v protiobchodě nemusí být stejný subjekt jako odběratel. V takovém případě musí docházet k peněžnímu nebo zbožovému vyrovnání mezi oběma subjekty. Se vzrůstajícím počtem subjektů, jež se nalézají v řetězci mezi odběratelem a prodávajícím, vzrůstá úměrně i složitost vzájemných vyrovnání mezi jednotlivými subjekty. Pozorný čtenář vydedukuje z předchozího textu, že nejdůležitějším bodem celé struktury financování spojeného s využitím protiobchodů je zboží nebo komodita nabízená v rámci protiobchodu. Aby bylo možné uvažovat o určité komoditě jako o zboží vhodném pro protiobchod, je nutné, aby se jednalo o komoditu co do kvality a ceny dobře obchodovatelnou. To se lehce řekne, ale hůře realizuje. Nepřekvapí, že nejvhodnější komoditou jsou suroviny nebo polotovary v prvotním stádiu zpracování. Dané komodity využívají své standardní a lehce zjistitelné úrovně kvality, přičemž z hlediska ceny je jejich výhodou kotace na komoditních burzách (hlavně suroviny) nebo snadná

strana č. 71


zjistitelnost cenové úrovně v daném segmentu. Přirozeně to však neodstraňuje tržní rizika spojená s kolísáním cen zmíněných komodit. Na druhé straně využití surovin a polotovarů v protiobchodu je v protikladu se zájmy zemí vyvážející uvedené komodity o co možná největší míru zpracování těchto surovin a polotovarů a se zájmem vyvážet zboží s větší přidanou hodnotou. Problémem zboží s vyšší mírou zpracování, tj. především hotových výrobků, je jejich často nízká kvalita, jež vyplývá z technické a technologické úrovně výrobců v dané zemi. Zde přichází v potaz spíše úvěrová bonita kupujícího než kvalita daného zboží. Pokud bychom měli shrnout nejvýznamnější výhody popisovaného druhu financování oproti ostatním typům exportního financování, pak je na prvním místě nutné uvést výrazné snížené úvěrového rizika odběratele, resp. jeho země, jeho určitá transformace do performance rizika prodávajícího. Dalším důležitým aspektem, který je vhodné vypíchnout jako samostatný druh rizika, je snížení měnového rizika. Ve schématu protiobchodu je jasně dané jakým způsobem budou generovány zdroje, jež umožní splácení úvěru v jiné měně než je domácí měna odběratele (dlužníka). Z těchto důvodu je uvedený druh financování někdy jedinou možnou cestou jak financovat vývozy do zemí s vysokou mírou rizika nesplacení úvěrových závazků, a pro vývozce to znamená vůbec možnost uskutečnit vývoz. Pro zahraničního odběratele má protiobchod výhodu v tom, že mu zabezpečuje odbyt jeho produkce, a tím podporuje vývoz jeho země. Všechny vypočítané výhody jsou však trochu limitované někdy značnou časovou náročností realizace financování spojeného s využitím protiobchodů.

strana č. 72


Příklad č. 3 – Financování s využitím protiobchodů Země vývozce:

X

Země odběratele:

Y

Země sub-dodavatele:

Z

Země kupujících

W

Odběratel:

B

Exportér:

A

Sub-dodavatel:

D

Banka exportéra:

O

Banka odběratele:

P

Úvěroví pojistitelé:

ECA-X ECA-Z

Kupující:

E,F

Země X

Země Y 1 2

Podnik A

Firma B

3 6 Banka O 7 ECA-X

3d

1d

Banka P 5o

5b

Svěřenecký účet

4

8 5f ECA-Z

Zákazník E 5e

2d

Podnik D

Zákazník F

Země Z

Země W

1 a 1d – akontace 2d a 2 – dodávky zboží 3 a 3d – výplata exportního úvěru

strana č. 73


4 – protidodávky produktů 5f,5e a 5o a 5b – platby za protidodávky, splátky exportního úvěru, platby přebytků 6 – eventuální výplata z garance 7,8 – eventuální výplata z pojistky Podnik A uzavřel komerční kontrakt s firmou B, jehož předmětem je dodávka zařízení pro rekonstrukci petrochemického závodu a vlastní realizace rekonstrukce. Podnik A zde vystupuje jako hlavní dodavatel celé rekonstrukce. Celková hodnota dodávky včetně provedení vlastní rekonstrukce je v komerčním kontraktu stanovena ve výši USD 18 mil., přičemž celá dodávka se skládá ze dvou sub-dodávek, realizovaných ze dvou různých zemí. Větší část sub-dodávek (60 %, tj. USD 10,8 mil.) byla realizována ze země X podnikem A . Menší část (40 %, tj. USD 7,2 mil.) byla realizována ze země Z podnikem D. Z tohoto pohledu se jedná o více-zdrojovou vývozní transakci (multi-sourcing). Platební podmínky byly v komerčním kontraktu dohodnuty tak, že odběratel zaplatí 15 % akontaci a na zbylých 85 % je požadován odklad platby, tzn. exportní úvěr se splatnosti 2 roky. Podnik A je významným mezinárodním dodavatelem zařízení pro petrochemickou výrobu, jež svojí mezinárodní působností je schopen zdrojovat celý vývozní případ z různých zemí v závislosti na dodacích i platebních podmínkách v té které zemi. V našem případě se na exportním projektu podílí podnik A, jenž je zároveň hlavním dodavatel a vývozcem zařízení ze země X , a podnik D, jenž tu figuruje jako subdodavatel podniku A a zároveň jako vývozce zařazení vyráběného v zemi Z. Na straně odběratele vystupuje podnik B, což je jeden z největším podniků v zemi Y. Podnik B je nejen jedním z nejvýznamnějších podniků v zemi, ale zároveň je i velkých vývozcem petrochemických produktů. Z tohoto pohledu se jedná o jedno z nejlepších rizik v zemi. Dodavatel spolupracuje s odběratel na rekonstrukci jeho zařízení už dlouhou řadu let. Zmíněný kontrakt však je první takového rozsahu. Přesto, že je odběratel významným podnikem v zemi, nepřekvapí jeho požadavek na odklad platby, tj. na exportní úvěr.

strana č. 74


Na druhou stranu s ohledem na svoji sílu požaduje pouze dvouletý odběratelský úvěr ve výši USD 15,3 mil. Vzhledem k dodávkám ze dvou zemí je celý úvěr strukturován jako modifikované více-zdrojové financování (multisourcing), kde celý úvěr poskytuje pobočka banky O v zemi X. Pobočka banky O v zemi Z přebírá riziko do výše úvěru poskytovaného na financování dodávek ze země Z, tj. do výše USD 6,12 mil. Podobným způsobem je strukturováno i pojištění, kdy ECA-X poskytuje pojistné krytí na celý exportní úvěr, ale na část země Z získává zajištění od ECA-Z. Problémovým bodem celé struktury financování je bonita země odběratele. Země Y je zemí s velice nízkým úvěrovým ratingem, který neumožňuje poskytnutí standardního exportního úvěru. Proto je nutné hledat cestu jak uvedené riziko země externalizovat, tj. převést ho na subjekt nebo institut s vyšší úvěrovou bonitou. Jednou z možností jak snížit rizika z poskytnutí exportního úvěrů je pravě zapojení protiobchodů do celé struktury financování. V rámci dohody o zapojení protiobchodů do splacení exportního úvěru nabídl podnik B několik svých zákazníků, kteří od něho kupují petrochemické produkty. Aby celé schéma protiobchodu fungovalo, je nutné vybrat takového kupujícího zboží nabídnutého v protiobchodu, který svojí bonitou je akceptovatelný vzbuzující určitou míru jistoty, že bude schopen zaplatit za odebrané zboží. V našem případě byly z několika nabídnutých kupujících vybráni bankou vývozce dva, kteří splňovali požadavky na bonitu a spolehlivost. V rámci popisovaného protiobchodu hrál důležitou roli svěřenecký účet, který si podnik B otevřel u banky O. Přes tento účet směřují všechny platby za dodané produkty od obou kupujících. Finanční zdroje tekoucí přes svěřenecký účet jsou následně požity na splácení exportního úvěru. Vzhledem k tomu, že přes vlastní svěřenecký účet procházejí větší prostředky než jsou nutné k splacení úvěru, jsou takovéto přebytky volně k dispozici podniku B.

strana č. 75


2.5. Exportní leasing

Exportní leasing jako forma financování vývozů je technika stále ještě ne běžně zažitá mezi vývozci a odběrateli. Leasing obecně je používán především pro financování investičního zboží náročného na vstupní kapitálové investice, klasickým příkladem může být leasing letadel nebo lodí, i když leasingové financování není omezeno pouze na zmíněné druhy zboží. Přestože je leasing jako způsob financování investic velice dobře propracován, je jeho použití zaměřeno více na financování podniků s horší úvěrovou bonitou, jež jim neumožňuje najít jiné zdroje financování nákupu zboží. Na druhou stranu je možné nalézt trhy a podniky, jejichž úvahy o leasingovém financování jsou vedeny více daňovými nebo bilančními důvody nebo se dokonce s ním počítá jako s rovnocennou variantou ostatních druhů financování, kdy více nebo méně složité porovnávání výhod a nevýhod jednotlivých alternativ rozhoduje o výběru jedné z nich. Co je leasing? Jednu definici leasingu uvádí Rowe [48], který specifikuje výraz leasing jako obecný termín označující celou řadu situací, kdy je možné výměnou za platbu nájemného využívat dočasně zboží nebo nemovitý majetek.69 V běžné praxi je možné rozlišovat různé druhy leasingů, přičemž hranice mezi jednotlivými druhy je často velice nezřetelná a její vymezení je dáno konkrétními právními a daňovými úpravami těchto operací v různých zemích. Prvním typem je operativní leasing, jenž dává nájemci (odběrateli) právo užívat specifikovaný druh zboží po určitou omezenou dobu výměnou za pravidelnou platbu nájemného. Operativní leasing je nejčastěji využíván výrobci zařízení, kteří ho pronajímají buď přímo nebo prostřednictvím specializované leasingové společností.70 Přestože leasingový kontrakt může obsahovat ustanovení týkající se možnosti obnovení nájemního vztahu, jedná se u operativního leasingu zpravidla o krátkodobý nájemní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, jehož délka je vždy kratší než je vlastní životnost pronajímaného 69

Rowe [48] str. 101 „... the expression leasing is used as a general term to denote a wide range

of situations in which the temporary use of goods or real estate is obtained in return for making rental payment.“ 70

Velice často jde o dceřinnou společnost daného výrobce specializovanou na poskytování

operativního leasingu.

strana č. 76


zboží. V rámci operativního leasingu pronajímatel provádí všechny základní opravy a údržby pronajímaného zboží a zároveň je zpravidla také zodpovědný za placení pojištění a daní, za odepisování pronajatého zboží. Druhým typem je finanční leasing, který je charakterizován nájemními vztahy, jejichž délka koreluje s životností pronajímaného zboží. Jedná se převážně o středně nebo dlouhodobý vztah mezi pronajímatelem (leasingovou společností) a nájemcem (konečným uživatelem), přičemž nájemce přebírá některá práva a povinnosti, jež jsou běžně spojovány s vlastníkem zboží a kdy má nájemce dokonce právo získat na konci nájemního období plné vlastnické právo k pronajímanému zboží a to za zůstatkovou cenu nebo za předem danou, nezřídka symbolickou cenu. Kromě finančního a operativního leasingu je možné uvést zpětný leasing71, jehož podstatou je situace, kdy vlastník určitého zboží prodá vlastnické právo k tomuto zboží leasingové společnosti, která ho zpětně pronajímá původnímu vlastníku, jenž platí leasingové společnosti pravidelné nájemné. Výhodu pro původního vlastníka je nutné vidět v okamžitém příjmu hotovostních prostředků, přičemž jejich zpětný výdej je rozložen do budoucnosti v průběhu nájemního období. Zmíněný časový posun výdajové strany leasingové operace umožňuje

nájemci

použít

dočasně

volné

zdroje

jiným

způsobem.

Nezanedbatelným aspektem jsou i daňové výhody pro původního vlastníka (tj. nájemce) spojené s danou operací. S uvedeným typem leasingu se nejčastěji setkáme u nemovitostí, kdy původní majitel takto využívá už existující nemovitosti na posílení své likvidity anebo tak financuje nově postavenou budovu. Speciálním typem leasingu je tzv. pákový leasing72 někdy také nazývaný investorský leasing. Pákový leasing je určitá kombinace klasické leasingové operace a částečného dluhového financování. Základem je leasingová transakce, kdy leasingová společnost kupuje zboží, které pronajímá konečnému uživateli, přičemž leasingová společnost poskytuje pouze část zdrojů na financování nákupu zboží. Daná část zdrojů je často chápána jako vlastní zdroj (vlastní kapitál) leasingové operace. Zbylou část zdrojů poskytují další investoři, 71

Sale and Lease Back

72

Leveraged leasing.

strana č. 77


nejčastěji banky ve formě úvěrů nebo jiného podobného instrumentu. Zmínění investoři zde vystupují jako nadřízení věřitelé73, jejichž úvěrové pohledávky jsou přednostně uspokojovány. Jediným zajištěním pohledávek nadřízených věřitelů je zástavní právo k pronajímanému zboží a postoupení plateb nájemného od nájemce (konečného uživatele). Velice často je takováto leasingová transakce strukturována způsobem, kdy je pronajímatelem speciální společnost74, založená leasingovou společností, která poskytuje základní kapitál a zabezpečuje řízení speciální společnosti a zároveň provádí za úplatu administrativní úkony spojené s leasingovou operací. Nadřízení věřitelé tu doplňují úvěrové zdroje nutné k profinancování leasingu. Uvedený typ leasingu nachází optimální uplatnění právě u pronájmu movitého investičního zboží (např. lodí nebo letadel) velké jednotkové hodnoty. Pákový leasing v daném případě slouží kromě výše uvedeného i k určitému rozložení úvěrového rizika nájemce na více věřitelů a tím umožňuje leasingové společnosti a jednotlivým věřitelům i jeho snížení. Kromě domácích leasingových operací75 je možné rozlišit leasingové obchody, kde zúčastněné strany reprezentují různé země. Zde mluvíme o zahraničním leasingu76. Exportní leasing je právě druh zahraničního leasingu, kde pronajímatel (leasingová společnost) je nejčastěji ze země vývozce a nájemcem je zahraniční odběratel, jenž je také konečným uživatelem zboží dodávaného vývozcem. Vývozce tu často vystupuje jako subjekt, který prvotně poptává u leasingové společnosti možnost financování formou leasingu a který tak plní požadavek zahraničního odběratele na dodavku požadovaného zboží a zároveň i požadavek nabídnout financování

nákupu zboží, jež má být tímto

vývozcem dodáno. Motivy pro užití leasingové formy financování vývozů jsou obdobné jako u standardního domácího leasingu. Nejčastější důvod použití leasingu je nutné vidět ve špatné úvěruschopnosti zahraničního odběratele, jež mu neposkytuje jiné možnosti jak financovat nákup daného zboží. Již méně časté jsou úvahy vedeny daňovými nebo bilančními motivy nebo dokonce, že by leasing vystupoval jako rovnocenná varianta financování nákupu investice.

73

Senior lenders.

74

Special purpose company.

75

Pronajímatel i nájemce jsou z jedné země.

76

Cross-border leasing.

strana č. 78


Platbu nájemného od zahraničního odběratele si leasingová společnost velice často zajišťuje zárukou vystavenou bankou zahraničního odběratele, jež ručí za závazky nájemce (zahraničního odběratele) vyplývající z uzavřené leasingové smlouvy. Vedle toho, většina exportních agentur nabízí možnost pojistit si u ní rizika nezaplacení nájemného ze strany zahraničního odběratele z důvodů komerčních nebo politických. V tomto případě se exportní leasing svou podstatou blíží k financování s podporou exportní agentury. K základním výhodám exportního leasingu patří možnost 100 % financování nákupu zboží, kdy ze strany leasingové společnosti není požadována žádná akontace. Nutno však podotknout, že je přece jenom častější situace, kdy požadavek na akontační platbu existuje. Skoro vždy se s tímto požadavkem setkáme u exportního leasingu pod pojištěním exportní agentury, jenž vyplývá z podmínek jednotlivých exportních agentur pro poskytování pojistného krytí leasingových transakcí. Další výhodou je i vedení leasingu mimo vlastní bilanci nájemce, což má samozřejmě positivní vliv na hodnocení úvěrové bonity, jež vychází z bilančních ukazatelů. Vzhledem k tomu, že leasingový kontrakt je vztah, který není možné předčasně zrušit, je určitá forma vyjádření dlouhodobého leasingového závazku v bilanci nájemce přeci jenom vhodná. Méně často se užívá forma zatraktivnění exportního leasingu, kdy leasingová společnost nabízí nižší platby nájemného výměnou za podíl na zisku z pozdějšího prodeje pronajímaného zboží. Pokud bychom chtěli popsat leasingovou transakci v exportu, je možné ji naznačit následujícím obrázkem: O b r á z e k č . 1 4 : E x p o r t n í le a s i n g - z á k la d n í s c h é m a

1

V ý voz c e

O d b ě ra t e l

2 3 L e a s in g o v á s p o l e č n o s t

B a n k a o d b ě ra te l e 4

5

E x p o rtn í a g e n t u ra

Základem je vztah dodavatele (vývozce) a zahraničního odběratele, jenž je upraven dodavatelskou smlouvou nebo podobným typem dohody (šipka 1). strana č. 79


Tato smlouva vyjadřuje vůli vývozce dodat požadované zboží a vůli zahraničního odběratele toto zboží odebrat. Zároveň tato smlouva představuje dohodu obou subjektu o leasingovém způsobu financování požadovaného zboží. Vývozce poté uzavírá s vybranou leasingovou společností kupní smlouvu (šipka 2), jež převádí vlastnické právo ke zboží na leasingovou společnost a zároveň upravuje některé povinnosti vývozce vůči leasingové společnosti. Leasingová společnost pronajímá vyvážené zboží zahraničnímu odběrateli, který za to platí pravidelně nájemné. Tento vztah je upravený leasingovou smlouvou (šipka 3). Za leasingové závazky zahraničního odběratele vůči leasingové společnosti ručí banka zahraničního odběratele (šipka 4). Leasingová společnost si svoji pohledávku pojišťuje u exportní agentury na základě pojistné smlouvy uzavřené s touto agenturou (šipka 5). Pohyb zboží, peněz, popř. vlastnického práva je možné nastínit následujícím obrázkem: O b r á z e k č . 1 5 : E x p o r t n í le a s in g – p o h y b z b o ž í, p e n ě z , r e s p . v la s t n ic k é h o p rá v a

2 V ývo zce

O d b ě r a te l

1

4

5

6

7

3 L e a s in g o v á s p o le č n o s t

8

B a n k a o d b ě r a t e le

9

E x p o rtn í a g e n tu r a

Zahraniční odběratel platí leasingové společnosti první platbu, akontaci (šipka 1)77. Následuje dodávka zboží zahraničnímu odběrateli (šipka 2). Zároveň dochází k přechodu vlastnického práva k vyváženému zboží na leasingovou

77

Akontaci převádí leasingová společnost dále na dodavatele. Možná je i situace, kdy odběratel

platí akontaci přímo dodavateli.

strana č. 80


společnost (šipka 3) a k úhradě kupní ceny vývozci (šipka 4). Zahraniční odběratel platí dohodnuté nájemné po celou dobu nájemního vztahu (šipka 5). Na konci nájemního období přechází vlastnické právo ke zboží na zahraničního odběratele (šipka 6), který zaplatí leasingové společnosti zůstatkovou hodnotu zboží nebo předem dohodnutou cenu (šipka 7). V případě, že zahraniční odběratel neplatí dohodnuté nájemné, může leasingová společnost uplatnit garanci a požadovat platbu od banky odběratele (šipka 8). Pokud ani banka zahraničního odběratele neplatní, může leasingová společnost ohlásit pojistnou událost a požadovat od exportní agentury výplatu pojistného plnění. Právě účast exportní agentury na pojištění pohledávky z titulu platby nájemného je positivní faktor u exportního leasingu ve srovnání s ostatními druhy leasingu. Vždy však závisí na konkrétní politice té které exportní agentury, zda a jakým způsobem se angažuje při pojišťování leasingových pohledávek vzniklých při financování exportů78. Exportní leasing je významným metodou financování exportních aktivit vývozců, jež je na jedné straně dostatečně známá, ale která na druhé straně není tak výrazně rozšířená, jak by se na první pohled zdálo. Exportní leasing jako technika exportního financování je charakterizován stavem, kdy vývozce vyvezl zboží79 a tím ho zahraniční odběratel dostal do držení, ale vlastnictví zboží zůstává u leasingové společnost, tzn. u subjektu mimo zemi zahraničního odběratele. S tímto uspořádáním souvisí pochopitelné těžkosti, které určitým způsobem dále limitují použití exportního leasingu jako plnohodnotného způsobu financování exportních aktivit vývozců. První komplikace už nastanou v momentu, kdy vyvážené zboží překračuje hranici země odběratele, a to s platbou cla. Zda je povinnost platit clo v daný moment nebo až v momentě, kdy se zahraniční odběratel stane vlastníkem, tj. po zaplacení poslední splátky. S tím souvisí i částka, z které by se clo mělo počítat. Další komplikací jsou i daně (daň z příjmu nebo daň z přidané hodnoty). Zde je velkou výhodou dohoda mezi zemí odběratele a zemí leasingové společnosti o zabránění dvojího zdanění. Na to navazují i velké nejistoty, které

78

Více o pojišťování leasingových operací jednotlivými exportními agenturami v kapitole 3.

79

Prodal ho leasingové společnosti.

strana č. 81


vyplývají z právní úpravy leasingových operací v obou zemích80. U exportního leasingu se objevuje nový problém, se kterým se nesetkáme u domácích leasingů. Je to měnové riziko. Vzhledem k tomu, že obě země pracují s různými měnami, nabývá na důležitosti i správná volba měny, ve které bude leasingová operace evidována. Každý subjekt, pro kterého je měna leasingové operace jinou měnou, než je jeho domácí, je vystaven zmíněnému měnovému riziku a proto by měl i s ním počítat a také ho náležitě ošetřit.

80

Především země zahraničního odběratele.

strana č. 82


2.6. Financování pomocí instrumentů kapitálového trhu, sekurizace

Výraznější pronikání instrumentů kapitálového trhu do financování exportních aktivit podniků je možné vysledovat na začátku 80. let minulého století. Použití kapitálového trhu81 ve větším měřítku bylo podníceno některými faktory, které právě v uvedených letech nabývaly na významu. V první řadě to byly výrazné ztráty exportních agentur jako přímý důsledek zvýšené povinnosti plnit z důvodu nesplacených exportních úvěrů. Zvýšená míra nesplacených úvěrů, jež vyplývala ze zhoršené všeobecné finanční situace dlužnických zemí, především méně rozvinutých, která vyústila v dlužnickou krizi právě na začátku 80. let minulého století. Druhým faktorem byla určitá neatraktivnost oficiálních sazeb OECD, do té doby používaných v exportním financování oproti momentálním tržním komerčním sazbám. V těchto letech je patrná změna výpočtu oficiálních sazeb a jejich přiblížení komerčním sazbám. Zmíněná změna přístupu Konsensu OECD a jeho ústup od výrazně subvencovaných sazeb k sazbám, jež byly více svázány s tržními komerčními sazbami, nutilo financující instituce hledat nové způsoby jak získávat z hlediska nákladů efektivní refinancování. Neposledním faktorem, který umožnil větší zapojení kapitálového trhu, především do refinancování institucí financujících vývozy, bylo oddělení funkce pojišťování a financování v rámci oficiální podpory exportu. Prosazování instrumentů kapitálového trhu v exportním financování je možné vysledovat ve dvou základních směrech. Jedním směrem zapojování kapitálového trhu je přímé financování vývozních aktivit.

81

Účast kapitálového trhu nabývá nejčastěji forem buď dluhového financování, např. dluhopisy

nebo vlastnického financování, např. akcie, anebo formy určitého mixu mezi oběma uvedenými formami, např. konvertibilní dluhopisy.

strana č. 83


Podstatu přímého financování pomocí kapitálového trhu je možné naznačit následujícím obrázkem:

Obrázek č. 15 – Využití kapitálových trhů – přímá metoda 3 Vývozce

Odběrat el/Emitent 4

2

1

Investoři

Z obrázku je patrné, že odběratel emituje cenné papíry (dluhopisy nebo akcie), které prodává investorům (šipka 1) a tím získává finanční zdroje (šipka 2). Tyto finanční prostředky může poté použít na zaplacení vývozci (šipka 4) za dodané zboží

(šipka 3).

Na straně investorů, ochotných investovat do

podobných schémat financování, mohou vystupovat jak finanční investoři (banky, investiční fondy apod.), tak i strategičtí investoři nebo přímo vývozci a jiní investoři82. Zvláštní kapitolu by zasluhovali investoři typu fondů rizikového kapitálu, kteří by mohli překonat některá omezení a těžkosti spojené s využitím kapitálových trhů v přímém financování vývozů. Základním problémem je nízký objem jednotlivých vývozních kontraktů a následného financování, jež omezuje vstup kapitálového trhu pouze na financování velkých investičních, zpravidla na bázi projektového financování. Dalším problémem je i často nemožnost časového zesouladění emise cenných papírů, včetně inkasa finančních prostředků od investorů na jedné straně s časovým harmonogramem dodávek a plateb za uskutečněné dodávky. Do hry vstupuje i vlastní úvěrová bonita emitenta cenných papírů, která se může odrazit na jedné straně v odmítnutí emise investory nebo na druhé straně v růstu

82

Viz také část o projektovém financování v exportu.

strana č. 84


úrokových nákladů spojených s emisí, jež může způsobit neatraktivnost zvoleného způsobu financování oproti jiným technikám. Druhým směrem angažovanosti kapitálových trhu ve financování exportů je nepřímá metoda ve formě refinancování financujících institucí83. Nepřímou účast kapitálových trhů je možné charakterizovat dvěma stádii, které určitým způsobem popisují vývoj celé nepřímé metody. Podstatu prvního stádia nepřímé metody je možné nastínit následujícím obrázkem: Obrázek č. 16 – Využití kapitálových trhu první stádium nepřímé metody 1 Vývozce

Odběrat el/Dlužník 6

4 Speciální společ nost/ Emitent

2

5

Exportní agentura

3

Investoři

Základem je opět dodávka zboží uskutečněná vývozcem ve prospěch odběratele (šipka1). Mezitím exportní agentura nebo banka vývozce zakládají speciální společnost84, zpravidla v zemi s příznivým právním a především daňovým prostředím. Zmíněná speciální společnost poskytuje úvěr odběrateli (šipka 4), který je kryt pojištěním exportní agentury (šipka 5). Zdrojem refinancování daného úvěru je emise cenných papírů, nejčastěji dluhopisů (šipka 2), jež jsou rozprodávány jednotlivým investorům poskytujícím finanční prostředky (šipka 3). Takto získané prostředky slouží k zaplacení vývozci za 83 84

Nezaměňovat se standardním refinancováním bank. Special purpose company (SPC) nebo také Special purpose vehicle (SPV).

strana č. 85


dodané zboží (šipka 6). Na každý exportní případ je zakládána samostatná speciální

společnost.

Průkopníky

v popisovaném

způsobu

financování

exportních aktivit byly britská ECGD a italské SACE. Obě zmíněné exportní agentury začaly takto refinancovat své úvěrové pohledávky např. vůči Brazílii a Ekvádoru85. Druhé stádium nepřímé metody se vyvinulo v klasický příklad sekurizace se všemi jejími vlastnostmi a charakteristikami známými z jiných oblastí komerčního financování. Ve druhém stádiu docházelo opět k založení speciální společnosti, která převzala různé exportní pohledávky vyplývající z různých exportních případů, jež byly kryty pojištěním nebo garancí exportní agentury. Tzn., že speciální společnost není zakládaná pro každý vývozní případ. Soubor takto převedených vývozních pohledávek je v rámci speciální společnosti řízen jako klasické portfolio, přičemž se výrazně uplatní nejen úspory z rozsahu ve vztahu k řídícím funkcím speciální společnosti, ale je možné i efektivněji využívat výhodnějších způsobů refinancování a různých zajišťovacích operací. Původ sekurizace je možné nalézt v 70. letech minulého století ve Spojených státech86. V zmíněné době se poprvé objevil nový druh cenného papíru krytý aktivy. Uvedenými aktivy byly úvěrové pohledávky vůči dlužníkům, které byly kryty zástavou nemovitosti (hypotékou)87. Později přibylá další aktiva jako třeba pohledávky z kreditních karet, spotřebních úvěrů, z leasingu a také exportní pohledávky kryté zpravidla pojištěním exportní agentury.

85

Blíže o této metodě a její praktické aplikaci Kayaloff [28] str. 121 a dále.

86

Viz. Hempel [24] str. 187.

87

Historie vydávání hypotečních zástavních listů je samozřejmě delší. Zmíněné období však

dává popisovaným aktivitám nový rozměr i podobu.

strana č. 86


Podstatu sekurizace exportních pohledávek je možné naznačit na následujícím obrázku: O b rá ze k č . 1 7 – S e k uri za c e

F in a n c u j íc í b a n k a / a d m in is t r á t o r

1

7

4

D lu ž n ík

9

5

S p e c iá ln í s p o le č n o s t / e m it e n t

8 E x p o rt n í a g e n t u ra

2

3

6

In ve s t o ři

Banka financující zahraniční aktivity vyčlení určité portfolio exportních pohledávek nejčastěji krytých exportní agenturou, které převede za úplatu na speciální společnost (šipka 1). Daná společnost emituje cenné papíry kryté existujícími exportními pohledávkami (šipka 2). Emisí cenných papírů získává speciální společnost finanční prostředky (šipka 3), které používá na zaplacení za převedené exportní pohledávky (šipka 4). Poté společnost inkasuje exportní pohledávky (šipka 5)88. Z inkasovaných pohledávek jsou uhrazovány vydané cenné papíry (šipka 6). Přebytečné prostředky, včetně poplatků za administraci inkasa exportních pohledávek, jsou převáděny na financující banku (šipka 7). V případě výpadku ve splácení exportních pohledávek, dochází k realizaci pojištění, tj. výplatě pojistného plnění ze strany exportní agentury (šipka 8). Dostatečná likvidita speciální společnosti vůči investorům je podpořena určitou pohotovostní půjčkou (šipka 9), která má krýt případné výkyvy v cash-flow speciální společnosti. Daná pohotovostní půjčka je zpravidla poskytována opět původní financující bankou.

88

Zpravidla administrativu spojenou s vymáháním pohledávek neprovádí speciální společnost

sama, ale uzavírá smlouvu s administrátorem (nejčastěji původní financující banka), který jejím jménem provádí inkaso exportních pohledávek.

strana č. 87


Někdy je sekurizací nazývána celá nepřímá metoda89, což je velice široce pojímaná sekurizace. Zde je pojmem sekurizace chápáno především druhé stádium nepřímé metody financování vývozů, jež se svojí podstatou více blíží sekurizaci tak, jak je uvedený pojem v současnosti používán v jiných oblastech komerčního bankovnictví. Na druhé straně není možné ani jednoznačně říci, že první stadium nepřímé metody sekurizací není. Spíš by se dalo charakterizovat jako prvotní nebo jednoduchá forma sekurizace. Přes všechny možnosti, které skýtá kapitálový trh, je jeho použití při financování exportních aktivit do značné míry velmi omezené. První překážkou jeho širšího zapojování do financování exportů jsou nároky na minimální částku90, která se může pohybovat v řádu od několika desítek milionů do stovek milionů amerických dolarů91. S přípravou a realizací emise cenných papírů jsou spojeny náklady, které nezávisí na částce emise. V tomto ohledu je možné také říci, že jsou tyto náklady fixní bez ohledu na objem emise, tzn., že se snižujícím se objemem emise vzrůstá podíl fixních nákladů a tím se také snižuje atraktivnost popisovaného druhu financování oproti jiným, kde je podíl nákladů nezávislých na objemu financování nižší a z tohoto pohledu pro dlužníka výhodnější. Zmiňované důvody předurčují kapitálový trh pro přímé financování objemově velkých investičních projektů92, popř. jako způsob refinancování portfolia exportních pohledávek (sekurizace), jež drží exportní agentury nebo financující banky. Dalším limitujícím faktorem použití kapitálového trhu je i určitý časový nesoulad mezi potřebou finančních prostředků na úhradu za uskutečněný export a faktickým získáním zdrojů z dané emise cenných papírů93. To se projevuje především při přímém financování velkých investičních celků, u kterých je náběh

89 90 91

Např. Knight, Peck [29] str. 227. To se týká především emise dluhopisů a podobných instrumentů dluhového financování. Samozřejmě, že i zde mohou být výjimky. Vždy závisí na konkrétní situace dané emise, na

způsobu vyhledávání potencionálních investorů i na charakteru daných investorů. 92

Viz. část pojednávající o projektovém financování v exportu.

93

Vedle toho je třeba brát v úvahu i časový nesoulad mezi náběhem nákladů emise (například

úrokové platby) a nutnosti jejich úhrady na jedné straně a možnostmi emitenta, především speciálně založených společností, generovat dostatečné prostředky, jež je možné použít na zaplacení uvedených nákladů.

strana č. 88


potřeb finančních prostředku pozvolný, rozprostřený do několika let, což časově výrazně nekoresponduje se způsobem získávání zdrojů pomocí kapitálového trhu, který je daleko nejčastěji charakterizován emisí cenných papíru s platbou ve vymezeném, často velice krátkém časovém úseku. Z uvedeného důvodu je emise cenných papírů jako způsobu financování exportů doplňována94 jinými druhy financování, jež mají krýt nedostatek prostředků od momentu jejich potřeby na úhradu za provedené dodávky, do momentu jejich získaní emisí cenných papírů. Na druhé straně jsou různé jiné instrumenty, které mají sloužit emitentovi jako krátkodobé investiční příležitosti na uložení přechodného přebytku finanční prostředků získaných emisí, které ještě nebyly použity na úhradu vývozci. Vlastní použití a rozsah daných doplňkových druhů financování a investičních instrumentů závisí především na načasování vlastní emise s ohledem na plánovaný průběh dodávek, resp. harmonogram výstavby investičního projektu. V neposlední řadě hraje důležitou roli i celková vyspělost kapitálového trhu v dané zemi. Příkladem může být i český kapitálový trh, jenž stěží plní základní úlohu kapitálového trhu jako zdroje financování pro české podniky, natož aby využíval složitější typy instrumentů, včetně sekurizace95. Na druhé straně je možné pozorovat určité zárodky, které by mohly být začátkem intenzivnějšího využití českého kapitálového trhu při financování českých vývozů. Naznačený trend využívání kapitálových trhů při financování exportních pohledávek je přesto viditelný, především v anglosaských zemích, které těží z dlouhé tradice zapojení kapitálových trhů do financování podnikatelských aktivit jejich podniků.

94

Nutno podotknout, že financování pomocí kapitálového trhu je součástí celého balíku

financováni daného exportního případu, zpravidla nikdy nevystupuje jako jediný zdroj financování dané transakce. 95

Jiná otázka je, zda v České republice existuje dostatečný objem exportních pohledávek, jež

by umožnily využít výhody sekurizace jako zdroje financí.

strana č. 89


2.7. Projektové financování v exportu

V posledních letech se v exportním financování stále více začínají uplatňovat techniky a formy financování známe spíše z projektového financování. Tradiční exportní financování je v principu založeno na hodnocení úvěruschopnosti dlužníka a jeho země. Naproti tomu tradiční projektové financování vychází z vyhodnocení reálnosti financovaného projektu, jeho cashflow, tj. jakým způsobem generuje potřebné finanční prostředky, které jsou zdrojem splácení poskytnutého financování. Takové nejčistší formy projektového financování, často nazývané financování bez postihu96, nejsou v obchodní praxi velmi časté. Také není možné stanovit přesnou hranici mezi tradičním exportním a tradičním projektovým financováním.

V převážné míře se jedná o určité

prolínání různých technik obou způsobů financování. Z těchto důvodů je projektové financování v exportu více financování s limitovaným postihem97, u něhož financující instituce primárně analyzují důchod generovaný daným projektem. Na druhé straně však požadují i dodatečné garance vystavené různými zúčastněnými stranami nebo vládními autoritami. Projektové financování je technika používaná k získávání zdrojů pro realizaci různých druhů investičních projektů, přičemž se jedná vždy o komplexní a poměrně komplikované transakce, jež pro svoji realizaci potřebují poměrně značné sumy peněz a které v sobě spojují úsilí mnoha subjektů na dlouhou řadu let. Mají často charakter syndikovaného a více-zdrojového financování. Při hlubším studiu různých investičních projektů je možné vysledovat čtyři základní skupiny. V první řadě se jedná o infrastrukturní projekty jako jsou nové silnice a železnice nebo např. sítě mobilních telefonů. Druhým typem jsou průmyslové komplexy, např. chemické závody, papírny nebo hutní provozy. Třetí skupina projektů se týká životního prostředí, těžby surovin apod., ke kterým patří např. spalovny, systémy na dodávku vody, čistírny odpadních vod anebo těžba ropy, uhlí a jiných surovin. Poslední skupinou projektů jsou energetické projekty jako jsou elektrárny a teplárny.

96

Non-recourse financing

97

Limited recourse financing

strana č. 90


Nutnost využití technik projektového financování při financování vývozů souvisí především se snižujícím se úvěrovým ratingem některých zemí, a s tím související zhoršování úvěruschopnosti dlužníků pocházejících z uvedených zemí. Doprovodným momentem je také snaha odběratelů využít takové techniky financování, které nevyvolávají nutnost zahrnout dluh do celkové zadluženosti dané země a tím zhoršovat její úvěrovou bonitu. V neposlední řadě tu byla i snaha odběratelů financovat své projekty způsobem, který umožní udržet dluh mimo vlastní bilanci odběratele, a tím zabránit zhoršení jeho ratingu. Zároveň tím přesune část rizik spojených s projektem na jiné subjekty. Cílem následující části není podrobně popsat projektové financování, ale vyzdvihnout některé jeho aspekty s ohledem na požadavky a specifika financování exportních aktivit podniků a současně upozornit na nejdůležitější rizika spojená s popisovaným typem financování. Také se zmíníme o možných variantách, jak tato rizika ošetřit98.

2.7.1. Základní subjekty

Každý jednotlivý projekt má své vlastní charakteristiky. Neexistují všeobecně přijatá pravidla nebo standardní formy upravující všechny možné typy projektového financování. Na druhou stranu je však možné v nepřeberném množství různých projektů vysledovat prvky nebo rysy, které jsou společné všem projektům a které je možné považovat za základní stavební kameny každého z nich. Vedle toho je s realizací každého projektu spojeno velké množství rizik ohrožujících úspěšné zvládnutí celého projektového financování. Zúčastněné strany, především věřitelé a investoři, si musí být vědomy uvedených rizik a musí je být schopny posléze i eliminovat nebo podstatně snížit.

98

Pro bližší seznámení s projektovým financováním viz. například Nevitt, Fabozzi [39] nebo jiné

práce týkající se projektového financování.

strana č. 91


Strukturu projektu z hlediska zúčastněných subjektů, je možné naznačit na následujícím obrázku: Obrázek č. 18 – Základní subjekty projektu, projektového financování Sponzor

Hostitelská země

Finanční/ technický poradce

Investoři

Operátor

Projekt Projektová společnost

Kontraktor

Nezávislý inženýr

Kupující

Dodavatel

Věřitel

Exportní agentura

Sponzor projektu

Iniciátorem každého projektu je zpravidla buď vláda (jiný státní orgán) země, kde má být uvažovaný projekt realizován99, nebo subjekt, nejčastěji soukromý podnik nebo podnikatel100, který má prvotní ideu a realizací své ideje se snaží naplňovat své podnikatelské záměry. Sponzor projektu je hlavním hnacím motorem, jenž daný projekt popohání vpřed a řídí celý proces realizace

99

Uvažovaný projekt vychází zpravidla ze širší strategie hostitelské země a má být určitou

materializací rozvojové koncepce dané hostitelské země. 100

Pro tento podnik se vžil pojem sponzor projektu nebo také nositel projektu. V dalším textu je

používán pojem sponzor.

strana č. 92


projektu. Z tohoto pohledu jsou na sponzora projektu kladeny vysoké nároky. Sponzor musí být schopen doložit své zkušenosti a schopnosti řídit realizaci daného projektu. Se vzrůstající hodnotou projektu nabývá na stále větší důležitosti i finanční síla daného sponzora, který na sobě nese všechny počáteční náklady a zároveň je významným investorem vkládajícím do něho své finanční prostředky. Poskytnuté finanční prostředky tvoří základní část vlastního kapitálu jako jednoho z významných zdrojů financování celého projektu. Každý projekt může mít jednoho nebo více různých sponzorů. Sponzorem může být kontraktor, ať už jako dodavatel stavební části (stavební podnik) nebo technologie

(výrobní

podnik)

nebo

budoucí

operátor

daného

projektu.

Nejčastějším motivem zmíněných subjektů může být snaha profitovat na dodávce jednotlivých části daného projektu anebo na jeho následném řízení (operování, provozu). Vedle toho může jako sponzor vystupovat také budoucí dodavatel surovin, materiálu, komponent nebo energie, který si tak chce zajistit odbyt pro svoji vlastní produkci. Nejčastěji však v roli sponzora vystupují buď současní producenti zboží, jež má být budoucím výstupem projektu, anebo budoucí kupující nabízené produkce. Hlavním motivem prvního z nich je především rozšíření vlastní produkční základny nebo vstup na nové trhy, kdežto motivem druhého je zajištění dodávek pro svoji vlastní výrobu, častokrát levnější než je jeho současný dodavatel. Hostitelská země

Velice důležitou úlohu při realizaci každého projektu hraje hostitelská země, která může v daném projektu vystupovat přímo nebo nepřímo. Už bylo zmíněno, že hostitelská země může být iniciátorem (sponzorem) projektu. Zároveň často vystupuje i jako investor poskytující projektu vlastní kapitál. Kromě toho může také vstupovat do projektu jako odběratel jeho produkce nebo i jako ručitel dluhového financování. Zde mluvíme o přímé účasti na projektu. Prakticky u každého projektu vystupuje hostitelská země jako výhradní poskytovatel různých povolení, licencí, koncesí a souhlasů, bez kterých není možné realizovat žádný projekt na území daného státu. S hostitelskou zemí jsou spojená rizika, která jsme v předchozích kapitolách nazvali politickými nebo teritoriálními. Uvedená rizika mají povahu vyšší moci stojící mimo vlastní projekt, ale výrazně ho ovlivňují a také ohrožují.

strana č. 93


Mezi politická rizika projektu se počítají především události jako jsou: války, povstání, občanské války, nepokoje, stávky, vyvlastnění, konfiskace, znárodnění, změny v zákonech, pravidlech, včetně odebrání schválených a udělených autorizací umožňující projekt realizovat, dále různé blokády, embarga, přírodní katastrofy a jiné podobné události. K vyjmenovaným rizikům samozřejmě patří i možnost konvertovat místní měnu na volně směnitelnou (měnové riziko) a také možnost pro investory transferovat výnosy ze své investice. Financující instituce musí být schopna všechna zmiňovaná rizika zanalyzovat a ošetřit tak, aby neohrožovala návratnost vložených finančních prostředků. Poradce

Předmětem projektového financování jsou většinou větší projekty, často s velice komplikovanou strukturou. Z tohoto důvodu je běžná praxe, že si sponzor projektu najímá poradce (technického, finančního), jehož primární funkcí je příprava studie proveditelnost projektu101, jež má sloužit investorům a věřitelům jako podklad pro rozhodování o účasti na financování projektu. Studie proveditelnosti se zpravidla skládá ze dvou hlavních částí: studie technické proveditelnosti a studie finanční proveditelnosti (viz příloha č. 3)102, přičemž by se nemělo zapomenout, že studie proveditelnosti musí obsahovat také určitou kvantifikaci možných rizik spojených s účastí na daném projektu. Ve své podstatě je účast technického a finančního poradce

ekonomické rozhodnutí

sponzora projektu, tzn. že se porovnávají náklady spojené s jeho najmutím a úspory plynoucích z jeho příspěvku k projektů. Důležitost poradce stoupá s rozsahem projektu, přičemž je možné říci, že existuje pouze mizivé procento realizovaných větších projektů, u kterých neasistoval technický a finanční poradce najatý sponzorem. Vzhledem k významné úloze poradce v projektu je velice důležité, kdo jím je a jaké požadavky jsou na něho kladeny. Mezi základní charakteristiky, které musí sponzor posoudit, patří: reputace potenciálního poradce, jeho postavení na trhu, znalost odvětví, minulé vztahy ke sponzorovi, zkušenosti s hostitelskou

101 102

Feasibility study Studie finanční proveditelnosti často nabývá podoby finančního memoranda určeného

především pro banky nebo prospektu emitenta určeného pro investory.

strana č. 94


zemí nebo jeho technická zkušenost. Roli poradce na sebe berou nejčastěji komerční nebo investiční banky, významní kontraktoři, jiné finanční společnosti nebo nezávislé konzultantské firmy. Každá volba má své výhody i nevýhody, vždy závisí na konkrétní situaci a okolnostech daného projektu. Kromě výše uvedených požadavků přichází sponzorovi projektu na mysl ještě jeden motiv, který následně výrazně redukuje počet potenciálních kandidátů na funkci poradce. Velice často sponzor požaduje ujištění, že finanční poradce sám profinancuje významnou část projektu, což prakticky mohou nabídnout pouze komerční nebo investiční banky anebo jiné finanční instituce, které jsou z pochopitelných důvodu nejčastěji vybírány do této role. V konečném důsledku má finanční poradce zvýšit věrohodnost celého projektu, tzn. že čím věhlasnější finanční poradce, tím se zvyšuje věrohodnost projektu i pravděpodobnost účasti dalších investorů a věřitelů na financování projektu. Kontraktor

Významnou úlohu v celém projektu hraje kontraktor jako vlastní dodavatel celého projektu, tj. jeho technologické a stavební části. Technická odbornost a dobrá reputace jsou základními kvalifikačními předpoklady pro výběr kontraktora, jež musí mít zkušenosti s výstavbou podobného projektu103 a navíc s výstavbou v dané hostitelské zemi. Základní úlohou kontraktora je dokončení daného projektu dle předem daných specifikací a za daných rozpočtových nákladů. Kontraktor musí být také finančně silný podnik. Jeho případný finanční kolaps v průběhu výstavby může vést k dodatečným nákladům, které podstatně zatíží celou ekonomiku projektu. Není ani vyloučeno, že selhání kontraktora může dokonce celý projekt finančně položit a je samozřejmé, že takový krach projektu se neobejde bez výrazným ztrát pro věřitele a investory. Z tohoto pohledu by neměla být nabídnutá cena za projekt jediným kriteriem pro výběr potenciálního kandidáta na kontraktora. V případě, že kontraktor nesplňuje některou z výše uvedených podmínek, znamená to pro financující instituci zvýšené riziko, které je nutné náležitě ošetřit vystavením dodatečných záruk od třetích subjektů (nejčastěji bank nebo pojišťovacích společností), jež jsou na sebe schopny

103

Ideální je pokud potenciální kontraktor má ve své referenční listině úspěšně dokončený

projekt stejných parametrů.

strana č. 95


převzít některá rizika plynoucí z funkce kontraktora. Další zásadou úspěšného projektového financování související s kontraktorem je nefinancovat žádnou novou a nevyzkoušenou technologii. V případě použití nově vyvinuté technologie se objevuje nové riziko spojené právě s implementací nové technologie, jež může ohrozit bezproblémové fungování projektu a návratnost vložených finančních prostředků. Zde je opět velice důležitá účast finančně silného a bonitního subjektu, který je schopen krýt případná rizika a ztráty plynoucí z použití nové, nevyzkoušené technologie. Operátor

Dalším důležitým předpokladem úspěšného fungování projektu je výběr zkušeného a spolehlivého operátora, který je finančně, technický a odborně způsobilý řídit (operovat) daný projekt podle předem zadaných specifikací, jež jsou součástí studie finanční proveditelnosti. Operátorem může být

nezávislá

firma, jež požadované služby nabízí nebo sám sponzor mající zkušenosti a zároveň schopnosti uvedenou činnost spolehlivě vykonávat. Na druhé straně je možný i přístup, že se pro daný projekt najímají noví pracovníci mající sice individuálně dostatek zkušeností s řízením podobných projektů, ale kteří spolu nikdy netvořili jeden tým. Zmíněný přístup k ustanovení operátora může přinést určité potíže. Minimálně si vyžádá určitý čas než takto složená skupina rozdílných jednotlivců vytvoří efektivně pracující tým. Financující instituce z uvedených důvodů preferují angažovaní nezávislé firmy, která má zkušenosti s řízením daného projektu a která pracuje pro daný projekt na základě dlouhodobého kontraktu. Dodavatelé

Subjekty, které výrazně ovlivňují finanční proveditelnost celého projektu, jsou dodavatelé vstupů (tj. surovin, materiálů, energie, polotovarů a jiných) na jedné straně a kupující (odběratelé, zákazníci) vlastní produkce projektu. Pro úspěšnou realizaci je velice důležité zabezpečit spolehlivou dodávku všech potřebných vstupů, včetně energie (elektrická energie, uhlí, plyn nebo jiný druh média). Zajištění spolehlivé dodávky vstupů má dvě základní roviny uvažování. První rovinou je dostatek vstupů z hlediska jejich objemů ve fyzických jednotkách. Požadovaný objem je odvislý především od vlastních charakteristik

strana č. 96


daného projektu104, v menší míře od použité technologie a samozřejmě i od předpokládaného objemu výstupu, kterého bude projekt dosahovat. Při analýze dodavatelů vstupů je nutné brát v potaz i riziko pramenící z omezenosti celkových zdrojů požadovaného vstupu v daném místě. Pravidlem by mělo být, že celkové zdroje musí dosahovat takového objemu, aby

bylo

možné zabezpečit bezproblémové zásobování daného projektu po celou dobu jeho životnosti a návratnosti. Výpadek jednoho zdroje musí zákonitě vést k dodatečným nákladům plynoucích z nutnosti hledat jiný zdroj, jenž je zpravidla vzdálenější od vlastního projektu. To si sebou nese zvýšené dopravní náklady, což může znamenat výrazné dopady na finanční hospodaření projektu. V případě, že některé vstupy jsou do hostitelské země dováženy, je také nutné zvážit riziko změn cel a dalších podmínek pro dovoz daného vstupu. Druhá rovina zajištění spolehlivých dodávek v sobě zahrnuje analýzu cen jednotlivých druhů vstupů a rizik spojených s jejich změnou (růstem), jež se přímo promítá do ekonomiky projektu, a v závislosti na možnosti promítnout změny cen vstupů do cen výstupů, může vést k výrazným finančním těžkostem projektu. Je logickým cílem všech investorů a věřitelů minimalizovat všechna rizika spojená s dodavateli vstupů. Je zcela běžnou praxí, že dodávky důležitých vstupů se zabezpečují uzavřením dlouhodobého105 kontraktu. Každé smluvní ujednání se míjí účinku, pokud je protistranou nespolehlivý nebo finančně slabý partner. Pro investora a věřitele to znamená, že analýza vstupů musí obsahovat i analýzu spolehlivosti a úvěruschopnosti potenciálních dodavatelů. V tomto ohledu je možné rozlišit dvě extrémní situace a podle toho je nutné i volit různé metody a postupy uvedené analýzy. První případ je charakteristický jedním monopolním dodavatelem106, kde je určující jeho úvěrová bonita a spolehlivost v dodávkách. Druhým extrémem je velké množství menších dodavatelů, z nichž žádný nemá významnější podíl a také výpadek jednoho z nich neznamená přímé ohrožení projektu. V druhém případě je velice obtížné nebo dokonce nemožné uskutečnit analýzu jednotlivých

104

Jiné požadavky na vstupy bude mít elektrárna používající plyn jako své palivo a jiné komplex

na dodávku pitné vody. 105

Minimálně na dobu návratnosti celého projektu.

106

Tuto analýzu je nutné provést pro jednotlivé druhy důležitých vstupů.

strana č. 97


dodavatelů, smysluplnější a účelnější je analýza celého trhu pro danou komoditu a rozbor dodatečných nákladů spojených s náhradou jednoho dodavatele za druhého. Běžná realita projektového financování se více blíží prvnímu případu, kdy dodávky vstupů jsou uskutečňovány jedním nebo několika málo dodavateli. Kupující

Finanční úspěch projektového financování do značné míry závisí na existenci poptávky po zboží produkovaném daným projektem, a to při cenách, jež umožní generovat dostatečné množství zdrojů na krytí dluhové služby, provozních nákladů a zároveň vytváří přiměřené výnosy pro investory. Prvotním materiálem pro posouzení poptávky po daném zboží je marketingová studie, kterou by měl začínat každý projekt. Marketingovou studii si nejčastěji připravuje sám sponzor, přičemž ji zpravidla dále rozpracovává a potvrzuje nezávislá poradenská společnost (finanční poradce). Stejně jako u dodavatelů vstupů je možné na straně kupujícího rozlišit dvě extrémní situace. První z nich je možné popsat jedním monopolním kupujícím, se kterým je uzavřena dlouhodobá107 smlouva o odběrech108. Situace jednoho kupujícího je charakteristická pro projekty typu výstavby nových elektráren apod., u kterých vystupuje velice často jako kupující místní distribuční společnost odebírající celou produkci projektu. Asi nepřekvapí, že se v daném případě celá analýza zaměří právě na vybraného kupujícího, na jeho úvěrovou bonitu, na posouzení úvěrového (platebního) rizika spojeného s kupujícím, což bychom mohli nazvat ekonomickým aspektem analýzy kupujícího. Druhý aspekt, jenž je možné nazvat právním nebo také aspektem důvěryhodnosti, resp. spolehlivosti kupujícího, je potenciální riziko zrušení kontraktu ze strany vybraného kupujícího. Zde je velice důležité střízlivě zhodnotit minulé zkušenosti jiných subjektů s uvedeným kupujícím nebo danou zemí a zároveň koncipovat smlouvu o odběrech takovým způsobem, který by za normálních okolností kupujícímu znemožnil odstoupení od této smlouvy a tím i zabránil ohrožení návratnosti projektu. Otázkou každého projektového financování samozřejmě zůstává právní vymahatelnost takovýchto dlouhodobých smluv v kontextu právního prostředí hostitelské země.

107

Opět s platností minimálně po celou dobu návratnosti projektu.

108

Typu take-or-pay, take-and-pay, through-put

strana č. 98


Druhou situací je velké množství menších kupujících, z nichž ani jeden nemá významnější podíl na celkovém objemu prodejů. Příkladem by mohl být projekt na výstavbu sítě pro mobilní telefony. Zde se bude marketingová studie z pochopitelných důvodů více zaměřovat na podchycení vývojových tendencí na trhu z hlediska objemu prodejů a cen produkce než na detailní analýzu finanční situace jednotlivých kupujících. Vlastní analýza výstupů má opět dvě základní roviny, jež však není možné jednoduše oddělit a posuzovat samostatně, nezávisle jednu na druhé. První z nich je fyzický objem produkce, kterou je možné na daném trhu umístit. Zde je nutné velice pečlivě zvážit, zda je nebo bude na trhu neuspokojená nebo zvýšená poptávka, která umožní realizaci zvýšené nabídky produkce, jež vyplývá ze zprovoznění nových kapacit. Pokud na trhu není nadbytečná poptávka, pak se musí analýza výstupů dotknout i konkurence a výhod připravovaného projektu oproti současným výrobcům. Realizace produkce u uvedeného projektu je možná pouze vytlačením stávající konkurence. Zde bude kromě vlastní kvality produkce hrát velice důležitou úlohu cena nově nabízené produkce, což je druhá rovina analýzy výstupu projektu. Kolem ceny výstupu, tj. jejího vývoje, resp. fluktuace, se celé posouzení projektu točí a zároveň její co nejpřesnější predikce je to nejtěžší z celé finanční analýzy projektu. V ceně produkce se odrážejí všechny možné vlivy, které na jedné straně není možné do modelu vůbec zapracovat, na druhé straně ani předvídat, natož je náležitým způsobem kvantifikovat. Ze zmíněných důvodů se predikce vývoje cen zjednodušuje do odhadu inflačních koeficientů, jež se určitým způsobem snaží o odhad budoucího vývoje cen produkce. Použití inflačního koeficientu není samozřejmě omezeno pouze na odhad cen výstupu, ale i na odhad cen vstupů.

Naznačeným způsobem je možné použít různé

inflační koeficienty pro jednotlivé druhy výstupu v rámci jednoho projektu. Při analýze výstupu projektu by se neměla opomenout ani analýza distribučních kanálů, jež hodlá projekt využívat pro prodej své produkce. Asi nepřekvapí, že projekt mající velice ztížený přístup na trh z důvodu špatně vybrané lokality nebo z důvodu zvýšeného rizika přerušení cest pro distribuci produkce nebude v přílišném zájmu potencionálních investorů nebo věřitelů. Každý projekt by měl být schopen doložit možné alternativní způsoby distribuce a přístupu na trh.

strana č. 99


Financování projektu

Pokud hovoříme o realizaci projektu, máme vždy, ať už vědomě nebo nevědomě, na mysli financování daného projektu, tj. jak je celý finanční balík strukturován, kdo poskytuje vlastní finanční prostředky a za jakých podmínek. Už z letmého pohledu na rozvahu podniku je možné rozlišit dva hlavní zdroje financování: vlastní kapitál projektu, resp. projektové společnosti a dluhové financování. Poměr vlastního kapitálu a dluhového financování je jedním ze základních ukazatelů používaných při posuzovaní finanční proveditelnosti projektu. Jeho konkrétní hodnota může výrazně kolísat v závislosti na charakteru projektu, resp. charakteristice odvětví, v němž se daný projekt uskutečňuje, nabídnutých

dodatečných

zárukách,

včetně

takových

skutečností

jako

organizace prodeje a jeho podmínky (existence dlouhodobých smluv o odběrech) nebo tržních očekáváních. V konečné fázi je však nutné připustit, že konečná hodnota podílu vlastního kapitálu a dluhu je výsledkem vyjednávání mezi potenciálními věřiteli a sponzory, resp. investory popř. dalších subjektů, které se podílejí na realizaci daného projektu. Zlaté pravidlo pro stanovení tohoto podílu říká, že průměrný podíl vlastních zdrojů by měl tvořit jednu třetinu, zbylá část (dvě třetiny) by byla financována dluhovými instrumenty. Samozřejmě jako každý průměr má i tento svá úskalí, která je nutné vzít v úvahu. Skutečná hodnota uvedeného poměru se v praxi proto nejčastěji pohybuje v rozmezí mezi 1:4 až 1:1 (vlastní zdroje:dluh). Kromě dvou výše uvedených forem financování je možné uvést ještě jeden typ financování, kterým je tzv. „quasi-vlastní kapitál“109. Svou podstatou je quasi-vlastní kapitál něco mezi vlastním kapitálem a dluhovým financováním, který má znaky dluhového financování a na druhé straně mající podřízený vztah vůči ostatním dluhům (proto někdy podřízený dluh). Podřízenost v tomto případě indikuje pořadí při uspokojování pohledávek. První jsou uspokojováni věřitelé poskytující dluhové financování, poté teprve věřitelé nebo investoři poskytující

109

Toto financování je často nazýváno také podřízeným dluhem nebo „mezzanine“

financováním. Vzhledem k tomu, že se např. pro výpočet poměru vlastního kapitálu a dluhu zařazuje tento typ financování do vlastního kapitálu, je v dalším textu používán pouze termín quasi-vlastní kapitál.

strana č. 100


quasi-vlastní kapitál a až nakonec investoři držící podíly na vlastním kapitálu projektu. Nezávislý inženýr

Předtím než se budeme věnovat podrobněji charakteristikám investorů a věřitelů, zkusme se podívat na činnost jiného subjektu, který je úzce spojený s věřiteli i investory. Jde o nezávislého inženýra. Jeho funkce je velmi důležitá a její rozsah je vždy závislý na konkrétní situaci každého projektu a na jeho charakteristice, zkušenostech i zájmech jednotlivých zúčastněných subjektů. Základní činností nezávislého inženýra je monitorování vlastní realizace daného projektu a příprava zpráv pro věřitele a investory o jejím průběhu. Kromě toho dále, tak jak postupuje výstavba, vystavuje dílčí platební potvrzení110, jež slouží pro věřitele, resp. investory jako dokument, na základě něhož dochází výplatě finančních prostředků ve prospěch kontraktora za provedené práce na daném projektu. Cílem angažování nezávislého inženýra ze strany investorů a věřitelů je zabránění neoprávněného čerpání financí za práce, které nebyly provedeny, a tím výrazně chránit zájmy uvedených účastníků projektu. Hlavním důvodem, proč investoři a především věřitelé (banky) trvají na účasti nezávislého inženýra, jsou především jejich omezené technické znalosti a schopnosti porozumět detailům daného projektu a tím i efektivně kontrolovat průběh výstavby a následně i průběh čerpání finančních prostředků určených na výstavbu daného projektu. Pokud mluvíme o nezávislosti popisovaného inženýra, máme tím na mysli

spíše

nezávislost

vůči

kontraktorovi,

popř.

vůči

sponzorovi.

Je

pochopitelné, že pokud je najímán věřiteli a investory, je z tohoto pohledu i jeho nezávislost tímto směrem omezena. Činnost nezávislého inženýra může být samozřejmě i širší než bylo naznačeno výše. Vždy závisí na konkrétní situaci. Velice často provádí i celkové posouzení daného projektu z technického hlediska, dále i revizi rozpočtových nákladů, zda je vůbec možné daný projekt za daných rozpočtových nákladů realizovat, přezkoumává i časový harmonogram výstavby, zda je reálný a splnitelný. Už z jednoduchého výčtu základních úkolů nezávislého inženýra

110

V angličtině často nazýváno Interim Payment Certificate.

strana č. 101


vyplývá jeho důležitost. Proto je i velmi žádoucí pro věřitele i investory pečlivě zvážit, kdo může požadovanou funkci převzít a jaké vlastnosti a zkušenosti musí mít. Nároky kladené na nezávislého inženýra jsou obdobné jako u výběru technického a finančního poradce. Proto nepřekvapí, že tuto funkcí plní především nejvýznamnější inženýrské společnosti111. Věřitel

Dluhové financování je nejvýznamnější zdroj financování převážné většiny projektů. Z tohoto pohledu hraje v celém projektovém financování velmi důležitou roli věřitel jako poskytovatel uvedeného druhu financování. Není obvyklé hovořit při popisu projektového financování o riziku, které je spojeno s účasti určitého věřitele v daném projektu. Stejně jako u ostatních subjektu je velice důležité posouzení spolehlivosti a zkušeností potenciálního věřitele s financováním projektů (tj. jeho referenční listiny). V této souvislosti je velice výstižné členění komerčních věřitelů, jež je možné rozšířit i na všechny věřitele, uvedené u Kayaloff112. Věřitelé jsou zde rozdělení do tří skupin, které určitým způsobem charakterizují a předurčují přístup či způsob oslovování potenciálních věřitelů ze strany sponzora nebo finančního poradce. V první skupině se nachází vybraný počet sofistikovaných mezinárodních hráčů113, druhou skupinu tvoří banky nebo jiné subjekty se zvláštním vztahem k sponzorovi (např. jeho domácí banka) a poslední skupinu tvoří ostatní věřitelé, Kayaloff

je přímo nazývá banky sledující stádo114. Pokud si uvědomíme

podstatu zmíněného rozčlenění, tak nás ani nemohou překvapit důvody doporučovaného postupu pro výběr věřitele pro financování velkých projektů, u kterých se už od počátku předpokládá účast většího počtu potencionálních věřitelů. Sponzor by se měl vyvarovat individuálního jednání s větším počtem potencionálních věřitelů. Mnohem efektivnější přístup je výběr jednoho nebo několika málo věřitelů (např. jednoho věřitele z první skupiny plus domácí banku 111

Je opět nutné připomenout, že vždy závisí na konkrétních podmínkách daného projektu,

především na jeho rozsahu a celkové složitosti. 112

Viz Kayaloff [28] str. 72.

113

Sophisticated international players.

114

„follow-the herd“ banks

strana č. 102


věřitele), kteří plně upíší celý objem požadovaného financování. Tito věřitelé jsou potom z důvodu své reputace a věrohodnosti schopni oslovit a přitáhnout další věřitele, kteří mají zájem se podílet na takovém projektu a tím vytvořit konsorcium

za

účelem

financování

daného

projektu.

Účast

takového

mezinárodního hráče výrazně posiluje kredibilitu daného projektu a často je i jedním z hlavních aspektů při posouzení účasti ze strany banky ze třetí skupiny. Zde je asi nutné hledat i původ pojmu banka sledující stádo. Roli „vůdce stáda“ velice často hrají právě multinárodní agentury, které využívají své reputace i výborné úvěrové bonity k přilákání dalších věřitelů. K tomu přispívá i speciální status preferovaného věřitele umožňující uvedeným organizacím nabídnout potencionálním věřitelům zvláštní režim při splácení daného financování a tím daný projekt dále zatraktivnit, tzn. zvýšit motivaci potenciálních věřitelů k účasti na daném financování. Nejčastějšími formami dluhového financování jsou různé druhy úvěrů, dluhopisů, popř. i leasing. Proto nepřekvapí výčet možných subjektů, které mohou v daném financování vystupovat jako potenciální věřitelé. V prvé řadě to jsou komerční banky, jež jsou asi tím nejčastějším zdrojem. Dále sem patří už zmíněné multinárodní agentury nebo exportní agentury115. V neposlední řadě mohou jako věřitelé vystupovat leasingové společnosti, institucionální investoři nebo jiné finanční společnosti. Na druhé straně se může v této roli angažovat i hostitelská země buď přímo nebo prostřednictvím svých agentur. V úvahu připadají i jiní možní věřitele (kontraktoři či jiní dodavatelé nebo dokonce i budoucí odběratelé)116. Investoři

Druhým významným zdrojem financování projektů je vlastní kapitál, který poskytují investoři. Vlastní kapitál představuje rizikový kapitál daného projektů a investoři, kteří vlastní kapitál projektu poskytují, na sebe přebírají podnikatelské riziko spojené s daným projektem. To je asi nejpodstatnější rozdíl mezi 115

V této souvislosti je nutné odlišit exportní agenturu jako pojišťovatele a jako věřitele. Zde

máme na mysli samozřejmě její funkci věřitele. O funkci exportní agentury jako pojišťovatele v projektovém financování více dále. Podrobněji o rozlišení těchto dvou funkcí exportních agentur v další kapitole. 116

Podrobnější souhrn věřitelů je možné nalézt u Nevitta, Fabozziho [39] str. 55 a dále.

strana č. 103


investorem a věřitelem. Věřitel nenese nebo lépe by neměl nést podnikatelské riziko, jeho doménou je pouze úvěrové riziko plynoucí z daného projektového financování. S tím souvisí i pohled věřitele na míru vlastního kapitálu jako na míru bezpečnosti daného projektu. Čím větší podíl dluhového financování, tím větší zátěž představuje dluhová služba vůči cash-flow projektu a obráceně. Na druhé straně je i výše vlastního kapitálu měřítkem účasti sponzora a investora v daném projektu a zároveň ukazatelem angažovanosti investorů, jenž by je měl motivovat k přísnějšímu dohledu nad fungováním projektu. V podstatě každý subjekt, který má volné finanční prostředky a je ochoten je do takového typu podnikání investovat, může být potenciálním investorem. Následující

výčet

shrnuje

nejčastější

typy

investorů

angažujících

se

v projektovém financování117: -

sponzoři projektu;

-

investiční nebo komerční banky;

-

podniky jako jsou kontraktoři, dodavatele vstupů, odběratelé výstupů nebo jiné podnikatelské subjekty;

-

hostitelská země nebo různé státní instituce dané země;

-

bohatí soukromí investoři;

-

multinárodní agentury;

-

institucionální investoři, včetně investičních fondů, penzijních fondů apod.;

-

fondy rizikového kapitálu. Vlastní kapitál je poskytován projektu, resp. projektové společnosti úpisem

vydaných akcií, jež jsou pak v držení jednotlivých investorů. K vlastnímu kapitálu se z určitých důvodu řadí také tzv. quasi-vlastní kapitál, jenž nabývá nejčastěji forem podřízeného dluhu nebo různých typů konvertibilních dluhopisů nebo úvěrů. Investoři, kteří projevili zájem na financování daného projektu koupí vydaných akcií, se stávají z tohoto titulu i vlastníky dané projektové společnosti.

117

Podrobněji je možné nalézt u Nevitta, Fabozziho [39] str. 55 a dále.

strana č. 104


Projektová společnost je účelově založený podnik, jehož jediným cílem je realizace daného projektu118. Základní pravidlem, kterým by se měl jakýkoliv věřitel řídit, je poskytovat financování, u kterého si je jist, že bude řádně a včas splaceno, včetně úroků. Věřitelé jsou nejčastěji úvěrové instituce (komerční banky) pracující s velkým podílem cizích zdrojů, což činí tyto věřitele velice opatrné. Jejich možné pokusy brát na sebe jiná než úvěrová rizika119 mohou vést velice často k značným potížím120. Vzhledem k tomu, že dluhové financování je hlavním zdrojem projektového

financování,

narůstá

význam

věřitele

jako

poskytovatele

uvedeného druhu financování. Pro věřitele je důležité poznat hlavní rizika projektu, určitým způsobem je identifikovat a zároveň náležitým způsobem ošetřit, aby se sám nevystavoval riziku, jež by šlo nad rámec souhrnného úvěrového rizika daného projektu121. Exportní agentury

Asi nejvýraznějším rysem projektového financování při financování exportních aktivit je účast exportních agentur ve formě pojištění, resp. v mnoha případech i ve formě financování. Zde nastal v posledních dvou desetiletích výrazný posun v posuzování projektového financování ze strany exportních agentur. Ty si pomalu začaly uvědomovat, hlavně po zkušenostech s dlužnickou krizí 70. a 80.let, že není možné spoléhat pouze na možnost získání státních garancí nebo garancí místních bank za exportní úvěry, které samy pojišťovaly. Poskytnuté garance jsou natolik hodnotné, nakolik jsou jejich výstavci ochotni nebo schopni své potenciální závazky plnit. To může být velký problém122 u zemí s horší úvěrovou bonitou a omezeným přístupem k zdrojům. Po zkušenostech s dlužnickou krizí bylo logickým krokem exportních agentur aplikace takových technik financování exportů, které kladou větší důraz na analýzu potenciálu

118

Je možná i varianta, že jedná projektová společnost realizuje několik projektů. V nejčistší

podobě je projektové financování svázáno s projektovou společností, jež obhospodařuje jeden konkrétní projekt. 119

Především podnikatelského rizika popsaného výše.

120

Vzpomeňme velké problémy některých velkých českých bank.

121

Podrobněji o těchto rizicích pro věřitele Nevitt, Fabozzi [39] str. 35 a dále.

122

Také se nakonec ukázalo, že to problém je.

strana č. 105


dlužníka generovat zdroje na splácení poskytnutého exportního úvěru, tj. právě projektové financování nebo financování s využitím protiobchodů. V současné době převážná většina exportních agentur má popisovaný typ pojištění, resp. financování nebo je minimálně připravena o uvedeném druhu financování jednat.

2.7.2. Jednotlivé fáze projektu

Každý projekt je

možné rozdělit do několika fází, které sebou nesou

různá rizika a které jsou také charakterizovány jinými činnostmi i rozdílnými přístupy pro jejich krytí. 2.7.2.1. fáze výstavby

Projekty obecně začínají dlouhým obdobím přípravy a návrhu celého projektu, jež v sobě také zahrnuje přípravu, vyhlášení a zhodnocení tenderu na výběr kontraktora a dalších subjektů zaangažovaných v daném projektu. Součástí procesu přípravy je také někdy poměrně složité vyjednávání podmínek dodávky celého projektu s kontraktorem, projednávání podmínek dodávek vstupů a odběrů výstupů, jež jsou velice důležitá pro úspěšnost celého projektu V dané fázi probíhá i vlastní příprava, navržení struktury financování, včetně výběru různých poradců, přilákání investorů a věřitelů. V momentě, když jsou všechny přípravné práce hotovy, tzn. že je připravena projektová dokumentace i struktura financování, začíná vlastní realizace projektu. V této fázi také dochází k čerpání finančních prostředků na platby kontraktorovi za provedené práce a zároveň začíná i vlastní riziko (rizika) každého projektu. Věřitelé a investoři poskytující financování jsou konfrontováni s riziky, které jsou spojeny právě s fázi výstavby. Prvně je tu riziko časového zpoždění celé výstavby, což s sebou nese samozřejmě finanční ztráty pro vlastní projekt123. Na druhé straně může dojít z jakýchkoliv příčin k nárůstu nákladů na výstavbu projektu způsobeného nárůstem cen oproti plánovanému rozpočtu. To se opět promítne na ekonomice celého projektu. Důležitá otázka je, zda je možné popsaná rizika náležitým způsobem ošetřit. Velice častým způsobem, jak snížit nebezpečí nárůstu nákladu, je uzavření smlouvy o dodávce za předem

123

Zde samozřejmě předpokládáme, že jakékoliv časové zdržení je zapříčiněno kontraktorem.

strana č. 106


stanovenou fixní cenu a zároveň systémem různých sankcí za nedodržení časového harmonogramu výstavby. Jistým způsobem se zmíněná rizika přesouvají na kontraktora, který si je však často v závislosti na své zkušenosti promítne do výsledné fixní ceny, což má důsledek v tom, že takto konstruovaná cena je častokrát vyšší než cena, jež není stanovená jako fixní. Na druhou stranu to však znamená nižší riziko pro sponzora, investory a věřitele124. Zmíněné riziko však není nulové. Zde hraje velice důležitou úlohu už výše zmíněný nezávislý inženýr, který na jedné straně provádí věcnou kontrolu oprávněnosti čerpání finančních prostředků a na druhé straně i podává pravidelné zprávy o průběhu výstavby, včetně včasného upozornění na skluzy ve výstavbě nebo na překročení rozpočtových nákladů. V podstatě všechny kontrakty o dodávce projektu obsahují ustanovení o poskytnutí dodatečných záruk125, které mají krýt rizika spojená se selháním kontraktora. Nutno říci, že ne všechna

časová

kontraktorem.

zdržení

Zde

jsou

nebo důležité

překročení garance

nákladů

poskytnuté

jsou

zapříčiněna

subjekty

nesoucí

podnikatelské riziko projektu, tj. sponzora, resp. investorů ve prospěch projektu nebo nepřímo ve prospěch subjektu nesoucí úvěrové riziko (věřitelé)126. Tato garance vystavená zpravidla sponzorem nebo investory dle jejich účasti na projektu127, kryje nedostatek finančních prostředků vzniklých především z těchto příčin. 2.7.2.2. fáze zprovoznění

Druhou fází daného projektu je fáze jeho zprovoznění. Uvedená fáze začíná v okamžiku, kdy kontraktor dokončí výstavbu daného projektu a končí momentem, kdy projekt dosahuje provozních specifikací, jež jsou anticipovány ve studii proveditelnosti a jež jsou základem pro celý finanční model

124

Opět tu hraje důležitou roli vlastní důvěryhodnost kontraktora.

125

Nejčastěji vystavených bankou kontraktora např. ve formě záruky za dobré provedení nebo

za dokončení . 126

Věřitelé se tímto snaží zabránit tomu, aby na sebe převzali další dodatečné riziko plynoucí

právě z dodatečných nákladů projektu zapříčiněných zpožděním výstavby nebo neplánovaným růstem cen některých částí projektu. 127

V závislosti na bonitě uvedených subjektů je častý i požadavek, aby tyto garance nedostatku

finančních prostředků měly formu instrumentu vystaveného bonitní bankou těchto subjektů.

strana č. 107


projektového financování. Fáze zprovoznění je asi nejdůležitější fází realizace každého projektu. V uvedeném období jsou finanční prostředky už vyčerpány a to znamená vrchol pomyslné křivky rizika pro věřitele, resp. investora. V této fázi se rozhoduje o finanční úspěšnosti nebo neúspěšnosti daného projektu a celého projektového financování. Projekt nemůže být chápán jako kompletně hotový v okamžiku dokončení výstavby a z tohoto pohledu nemohou končit ani závazky kontraktora vůči danému projektu128. Závazky kontraktora a zároveň i záruky vystavené jím nebo z jeho příkazu končí129 až provedením technického testu výkonu projektu, který v sobě zahrnuje především test, zda projekt dosahuje projektované kapacity i technických parametrů. Druhou stranou mince fáze zprovoznění projektu je finanční test výkonu, který má prokázat, že daný projekt je schopen produkovat zboží za daných cen, v množství a kvalitě, jež byly plánovány ve studii proveditelnosti. Úspěšné provedení finančního testu výkonu je předpokladem pro uvolnění dodatečných záruk sponzora nebo investorů, jež měli krýt případný nedostatek finančních prostředků

v průběhu

prvních

dvou

fází

realizace

projektu.

Úspěšným

uskutečněním obou testů výkonu končí fáze zprovoznění projektu a z tohoto pohledu

je

možné

chápat

projekt

jako

hotový

z hlediska

parametrů

předpokládaných ve studii proveditelnosti. 2.7.2.3. fáze provozování

Ve fázi provozování funguje projekt jako normální výrobní společnost, jež má prodejem výstupu generovat dostatečné množství prostředků na krytí dluhové služby (tj. úroků a jistiny), provozních nákladů a má vytvářet přiměřený zisk pro investory. V uvedené fázi už není projekt zpravidla kryt žádnými přímými garancemi třetích subjektů. Jak už bylo řečeno výše, určité druhy nepřímých záruk jsou časté ze strany kupujícího produkovaného zboží nebo dodavatelů vstupů (různé typy dlouhodobých smluv), popř. různé typy záruk ze strany hostitelské země. Konstatování, že v dané fázi už nejsou ve prospěch věřitelů, 128

Závazky kontraktora jsou obecně odvislé od jejich specifikace v kontraktu o dodávce

projektu. Je ale obvyklé, že jeho povinnosti zahrnují commisioning, tzn. že je zodpovědný za kompletní dokončení projektu, včetně zkušebního provozu. Proto závazky kontraktora trvají i po dobu zprovoznění. 129

Pokud tu nejsou ještě závazky typu různých oprav, údržby apod.

strana č. 108


resp. investorů žádné přímé záruky třetích osob, neplatí bezpodmínečně. Vždy závisí na konkrétní situaci daného projektu a na celé struktuře projektového financování. Na druhé straně je běžná praxe zástavy aktiv projektové společnosti, tzn. celého projektu, ve prospěch věřitelů nebo části věřitelů tzv. nadřazených věřitelů130. Z tohoto pohledu je často dluhové financování rozdělováno na zajištěné (právě zástavou aktiv) a na nezajištěné. Zmíněná zástava aktiv platí po celou dobu splácení dluhového financování, resp. zajištěného dluhového financování. Vedle toho je pro věřitele určitým druhem nepřímého zajištění i vlastní či quasi-vlastní kapitál projektové společnosti, který slouží jako faktický polštář kryjící výpadky v tvorbě zdrojů na splácení dluhového financování. Zde se využívá podřízenosti výplaty dividend ve prospěch investorů a splátek ve prospěch podřízených věřitelů oproti dluhové službě vůči nadřazeným věřitelům. Podobně jako financování s využitím protiobchodů používá projektové financování v exportu velice často různé typy svěřeneckých účtů na krytí rizik, jež mají sloužit jako rezerva pro případy neočekávaného zhoršení finanční situace projektu. Dále je nutné zmínit riziko změny měnového kursu v případě, že financování je v jiné měně než je domácí měna hostitelské země a kdy i následné tržby jsou plně nebo v převážné míře v dané domácí měně. Právě co možná nejrealističtější odhad vývoje měnového kurzu mezi domácí měnou a měnou financování je otázkou „života a smrti“ daného projektu, resp. projektového financování. Vedle zmíněných úvah o měnovém riziku je nutné pamatovat i na politická rizika spojená s hostitelskou zemí a v uvedeném duchu uvažovat i o využití svěřeneckého účtu k jejich krytí. Se svěřeneckým účtem jsou spojeny i jiné typy rezervních nebo splátkových účtů, které slouží k akumulaci zdrojů, jež potom hrají úlohu rezerv pro krytí dluhové služby v případě, že výpadky ve finančním hospodaření projektu jsou takového rozsahu, jež neumožňují, ani po pozdržení výplaty dividend a plateb ve prospěch podřízených dlužníků, splátky úroků a jistiny ve prospěch věřitelů131.

130

Senior Lenders.

131

Viz. také Financování spojené s využitím protiobchodů.

strana č. 109


2.7.3. Právní souvislosti projektového financování v exportu

Velice důležitou otázkou celého projektového financování v exportu, která se táhne všemi fázemi a dotýká se všech subjektů zaangažovaných v daném projektu, je právní aspekt daného projektu, resp. projektového financování. Projektové financování obecně je velice náročné na smluvní dokumentaci, jež určitým způsobem vyjadřuje různé vztahy mezi jednotlivými subjekty projektu. Kompletní balík smluvní dokumentace je výsledkem usilovné práce velkého počtu právníků, kteří tak přenášejí do psané podoby představy a cíle jednotlivých subjektů, které zastupují. Smluvní dokumentace je z tohoto pohledu výsledkem velice dlouhého vyjednávání všech zúčastněních stran, jež vyúsťuje v určitý kompromis zúčastněných stran. Z daném smyslu jde o akt vůle jednotlivých subjektů realizovat projekt. Druhá otázka je, jak dalece je takto dohodnutá smluvní dokumentace vymahatelná a v souladu v právním řádem hostitelské země. Zde je velice důležitá správná volba práva, kterým se smluvní dokumentace řídí a zároveň volba jurisdikce pro řešení sporů (arbitrážní řízení). Asi nejpropracovanější legislativu, která se týká projektového financování má anglické právo nebo právo státu New York. Avšak

pokud smluvní strany zvolí jedno z nich, stále je

otevřenou otázkou, jaký vztah má takováto smluvní dokumentace vůči právnímu řádu hostitelské země. Pro věřitele a investory je perfektnost smluvní dokumentace prvořadou otázkou. Nakonec o jejich peníze jde a dobře vypracované smlouvy mohou být jedinou možností jak získat zpět vložené prostředky v případě kolapsu celého projektu a projektového financování. S tím souvisí i možnost postoupení práv vyplývajících z projektové dokumentace na věřitele, popř. i vstup věřitelů do projektové dokumentace jako smluvní strany v případě selhání smluvně zavázené strany (především sponzora, projektové společnosti, popř. investora)132. Proto budou věřitelé a investoři dbát na právní posouzení celého projektu, včetně smluvní dokumentace ze strany nezávislých právních firem, které mají prozkoumat, zda jsou jednotlivé smlouvy právně vymahatelné v rámci zvoleného práva a zároveň zda daná volba práva není v rozporu s právním řádem hostitelské země, včetně prosaditelnosti rozhodnutí u 132

Samozřejmě se to netýká smluv, ve kterých už jako smluvní strana věřitelé figurují, tj.

úvěrové a zajišťovací dokumentace.

strana č. 110


soudů hostitelské země. Jakou důležitou úlohu hrají právní aspekty projektového financování je možné si ukázat na případě tzv. „BOT“133 schématech projektového financování, jež se začaly objevovat od poloviny 80.let v Turecku. 2.7.4. BOT schémata

BOT schémata nejsou vynálezem konce minulého století. Zmíněná schémata se začala objevovat už v 19.století např. v Anglii nebo v Německu, kde byly infrastrukturní projekty (dodávka elektřiny, vody apod.) budovány a po určitou dobu provozovány soukromými společnostmi předtím, než byly převedeny na místní obce. To přesně vystihuje podstatu BOT schématu. Ve 20.století byl tento koncept znovuobjeven tureckou vládou v polovině 80.let. Pomohly tomu dva významné faktory. Za prvé to byla snaha turecké vlády snížit závislost země na dovozu elektřiny a za druhé i neochota dále zadlužovat zemi ve formě vystavení státních garancí za úvěry použité na výstavbu nových projektů. Především z těchto důvodu přišla turecká vláda s konceptem výstavby nových elektráren, jejichž financování bude založeno na BOT schématech. Zmíněný model má následující klíčové charakteristiky134: -

na

implementaci

projektu

je

založený

společný

podnik

(projektová

společnost), jehož zakladatelé jsou nejčastěji kontraktor, operátor, popř. jiní investoři, včetně místních autorit na distribuci elektřiny; -

společný podnik získává požadované financování;

-

v průběhu provozování nese společný podnik plnou zodpovědnost za řízení projektu;

-

je vytvořeno dodavatelské konsorcium, které tvoří hlavní dodavatelé a kontraktoři;

-

společný podnik uzavře s dodavatelským konsorciem smlouvu o dodávce projektu;

-

na konci daného období (zpravidla 10 let od zahájení provozu) je realizován záměr, že hostitelská země odkoupí od vlastníků společného podniku jeho akcie za předem dohodnutou cenu;

133

Build, Operate and Transfer. Vedle tohoto se objevují ještě schémata BOOT (Build, Own,

Operate and Transfer), BLT (Build, Lease and Transfer), BOO (Build, Own and Operate), BO (Build and Operate). 134

Viz. Kayaloff [28] str. 79. strana č. 111


-

je uzavřená smlouva o odběrech (elektřiny) s hostitelskou zemí (lokálními autoritami). Praktické zkušeností s využitím těchto schémat je možné shrnout do

následujících tezí135. Jak uvádí Tonge ve své článku136, v posledních 5 letech byly v Turecku realizovány zatím 4 projekty založené na BOT schématech. Malý počet realizovaných projektů byl z větší části zapříčiněn právními překážkami, které vyplývaly z požadavků věřitelů a investorů na aplikování principů soukromého obchodního práva a zároveň mezinárodního arbitrážního řízení. Proti tomu stála turecká legislativa, která neumožňovala použit uvedené principy u smluv podepisovaných vládou. Popisovaný problém gradoval po rozhodnutí tureckého ústavního soudu, který rozhodl, že výroba, přenos a distribuce je veřejná služba a proto každý soukromý energetický projekt musí být definován jako koncese. To by mělo podstatný dopad na kontrakty, jež byly projednávány mezi vládou a sponzory BOT projektů. V uvedeném smyslu, by se musely všechny smlouvy revidovat a přepracovat na koncesionářské smlouvy. Koncesionářské smlouvy však neberou v úvahu možnost defaultu vlády, výkupu, vstupu věřitelů do projektové dokumentace, postoupení práv a také možnost mezinárodní arbitráže. Zajímavé je i řešení celého problému. Když bylo jasné, že nebude možné získat financování na připravované projekty, pokud nebudou smlouvy obsahovat např. klauzule o arbitráži, rozhodla se turecká vláda změnit ústavu a přijmout novou legislativu, jež umožňuje aplikovat principy soukromého obchodního práva a mezinárodní arbitráže do koncesionářských smluv, jež podepisuje. 2.7.5. Shrnutí

Výraznější pronikání

metod projektového financování do financování

exportních aktivit do značné míry souvisí s dlužnickou krizí v 70. a 80.letech minulého století, kdy docházelo k problémům se splácením úvěrů, jež byly poskytnuty na financování velkých projektů, kde jako ručitel financování vystupovala hostitelská země. Právě zhoršující se finanční situace především rozvojových zemí a zemí bývalého východního bloku nutila komerční věřitele a

135

Tyto teze je možné aplikovat na projektové financování v exportu obecně.

136

Tonge [53]

strana č. 112


exportní agentury hledat jiné cesty financování vývozů do zmíněných zemí. Paralelně s tím tu byl i tlak dlužnických zemí na strukturování financování takovým způsobem, který by umožnil nezahrnovat dané financování do celkové zadluženosti země a tím dále zhoršovat její úvěruschopnost. Z těchto důvodů byly znovuobjeveny nebo většího sluchu dosáhly techniky, které byly pro tradiční exportní financování neznámé nebo stojící z různých důvodu na okraji zájmů exportních agentur a komerčních věřitelů zabývajících se financováním exportů. Každé použití nového způsobu nebo techniky financování má své výhody i nevýhody. Na jedné straně uvedené techniky umožnily financovat projekty v zemích s problematickou finanční situací. Na druhé straně je však popisovaný typ financování již svou povahou nákladnější než tradiční exportní financování založené na záruce třetí strany (hostitelské země). Vyšší náklady uvedeného financování vyplývají především z vyšších rizik, které na sebe věřitelé, exportní agentury a investoři berou a zároveň i z celkové složitosti projektového financování, jež s sebou nese vyšší fixní náklady realizace daného projektu. Proto je projektové financování v exportu vhodné spíše pro financování rozsáhlejších projektů. Úspěšná realizace projektu, resp. projektového financování, vždy závisí na schopnosti sponzora, resp. jeho finančního poradce přesvědčit potenciální investory, věřitele a exportní agentury, že daný projekt je proveditelný a že celá finanční struktura projektu je reálná umožňující splácení poskytnutého financování. Pro úspěšnou realizaci daného projektu a projektového financování je nevyhnutelné splnění několika nutných podmínek: dobře prodejná produkce; dostatečný vlastní nebo quasi-vlastní kapitál a kvalitní zajištění. Každý projekt, aby byl smysluplný, musí produkovat prodejné zboží. Pravě prodejem svého produktu generuje projekt zdroje na splácení dluhového financování, kryje provozní náklady a vytváří zisk pro investory. Pro sponzora projektu bude velmi obtížné přesvědčit potenciální investory a věřitele, aby poskytli zdroje na financování projektu, jehož výstup je zboží, které nikdo nechce. Při analýze projektu je nutné vzít v úvahu tržní rizika spojená s prodejem daného zboží. Tržním rizikem v tomto smyslu je chápána fluktuace poptávky po zboží a někdy výrazné výkyvy cen jako důsledek nesouladu poptávky a nabídky. strana č. 113


Zmíněné riziko je výrazně sníženo u projektu, jehož cílem je výroba zboží, které má předem daného kupujícího, jenž se na základě dlouhodobé smlouvy zavazuje odebírat určité množství zboží za předem specifikovanou cenu. V daném případě se tržní riziko transformuje do úvěrového rizika potenciálního odběratele. Určitý poměr vlastního a cizího kapitálu je velmi důležitý pro úspěšné fungování vlastního projektu, je to měřítko kvality i zajištění daného projektu. Jakých hodnot má zmíněný poměr nabývat je velmi variabilní a je odvislé od odvětví, tržních očekávání i požadavků věřitelů. Vlastní kapitál představuje rizikový kapitál projektu. Je poskytován různými subjekty, které mají na jedné straně zájem na tom, aby byl projekt realizován a zároveň mají volné finanční prostředky. Nebo mají volné finanční zdroje a hledají pro ně investiční příležitosti. Naproti tomu věřitel není a ani nemůže vystupovat jako investor. Jeho primární funkcí je poskytnout úvěrové zdroje pro financování daného projektu. Nemůže na sebe přebírat více než jsou tradiční úvěrová rizika. Základní principy projektového financování někdy svádí sponzory projektu k mylné představě, že tento druh financování je plně bez postihu vůči němu a že všechna rizika spojená s daným projektem ponese někdo jiný, zpravidla věřitel (komerční banka). Sponzor projektu se velice často snaží přesvědčit banku, aby předložený projekt úvěrovala celý sama, bez dodatečných garancí stojících mimo vlastní projekt. Existuje staré úsloví říkající, že na začátku projektového financování má sponzor zkušenosti a banka peníze, přičemž na konci projektového financování má zkušenosti banka a peníze sponzor137.

137

Viz. Nevitt, Fabozzi [39] str. 7 „ Lenders remember the old adage: at the start of the project

financing, the promoter has the experience and the lender has the money; whereas at the end the lender has the experience and the promoter has the money.“

strana č. 114


Příklad č. 4 – Projektové financování v exportu. Země vývozce:

X

Země dovozce:

Y

Sponzor projektu:

C

Kupující elektřiny a tepla:

E

Projektová společnost/dlužník:

B

Kontraktor:

A

Hlavní dodavatel technologie:

D

Finanční poradce sponzora:

O, místní pobočka v zemi Y

Věřitelé:

O, místní pobočka v zemi Y O, místní pobočka v zemi X


ECA-X

Země X

Země Y 9e Firma E

5 Podnik D

1d 2d 3d

1 Podnik A

2

6 Firma B 4c

4 3

ECA-X

7

9c

8

Firma C

1c 1oy

Banka Ox

Banka Oy

1oy, 1c – výplata refinačního úvěru, resp. úvěru akcionáře 1 a 1d – platba akontace 2d a 2 – dodávka projektu 3, 3d – výplata exportního úvěru 4 a 4c, 4oy – splátka exportního úvěru, úvěru akcionáře, refinančního úvěru 5,6 – dodávky elektřiny a platby za ně 7 – eventuální výplata z pojistky 8 – poradenská činnost 9e,9c – vlastníci firmy B

strana č. 115

4oy


Firma C je investiční společnost založená na účelem investovaní do energetického sektoru v zemi Y. Hlavní náplní je realizace projektů výstavby malých a středních elektráren, u kterých firma C vystupuje jako hlavní sponzor, tzn. iniciátor a hlavní realizátor uvedených projektů. Jedním z nich je i projekt výstavby elektrárny o výkonu 50 MW, který je realizován spolu s místní distribuční společností E, která je na jedné straně budoucím kupujícím elektřiny a také i jedním z investorů daného projektu držící 40 % podíl na projektové společnosti B. Zbylých 60 % je v držení hlavního sponzora projektu společností C. Kontraktorem byl nominován podnik A, přičemž hlavním dodavatelem technologie je podnik D. Celková hodnota projektu byla stanovena na USD 61 mil. Jedním z hlavních argumentů, který převážil při rozhodovaní sponzora při výběru kontraktora, byla schopnost podniku A nabídnout spolu s dodávkou vlastního projektu i financování, jež bylo strukturováno s pomocí banky O nabízející možnost financování na bázi projektového financování s podporou pojistného krytí ze strany ECA-X. Alternativou k projektovému financování je klasické exportní financování založené na protigaranci místní banky odběratele a pojištění ECA-X. V tomto případě byla místní banka ochotna poskytnout financování sama přímo odběrateli, avšak pod podmínkou, že dodavatelem celé elektrárny bude místní firma, která dodávala už první část projektu. V podstatě zde máme situaci, kdy odběratel musel použít více-kriteriální hodnocení různých variant. Na jedné straně méně kvalitní dodávka místního dodavatele za nižší ceny a s místním financováním. Na druhé straně zahraniční dodávka financována ze zahraničních zdrojů, která je sice dražší, ale za podstatně vyšší úrovně kvality vlastní dodávky. Nakonec byla vybrána zahraniční nabídka zosobňována podnikem A, plnící funkci kontraktora. V popisovaném případě kontraktor hrál roli zprostředkovatele financování pro sponzora, resp. projektovou společnost. Banka O u daného projektu vystupuje ve dvou rolích. Na jedné straně místní pobočka v zemi Y přebírá funkci finančního poradce pro sponzora, jehož úkolem je dokončit strukturování celého projektového financování. Na druhé straně zde banka O vystupuje jako věřitel poskytující projektu dluhové financování. Vlastní struktura financování projektu je daná poměrem 19:81, kde 19 % (USD 11,6 mil.) zdrojů je poskytnuto projektové společnosti sponzorem ve formě úvěru akcionáře a zbylých 81 % (USD 49,4 mil.) strana č. 116


jako exportní úvěr. Jinak řečeno jde o v podstatě o 100 % dluhové financování. Úvěr akcionáře (sponzora) je nutné chápat jako dluhové financování především ze dvou důvodů. Uvedený úvěr není podřízen exportnímu úvěru, tzn. že mu je na roven postavený a zároveň s ním sdílí stejné zajištění (zástavu aktiv projektové společnosti) a dále je celý úvěr akcionáře financován místní pobočkou banky O, která poskytuje refinanční úvěr přímo sponzorovi. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že zde věřitelé (obě pobočky banky O) převzali na sebe podstatnou část podnikatelského rizika. Tento příklad však dokládá, že každý projekt a projektové financování je jedinečné a vždy závisí na konkrétní situaci daného projektu. Sponzor je investiční společnost, u níž daný projekt nepředstavuje jedinou aktivitu na území Y. Vedle zmíněného projektu provozuje ještě jeden s podobnými parametry, jež je financován zdroji poskytnutými sponzorem, tzn. v tomto ohledu vlastním kapitálem projektu. V našem případě jsou zdrojem splacení obou typů dluhového financování pro druhý projekt finanční prostředky generované oběma projekty. Oba projekty předpokládají tvorbu dostatečných zdrojů na splátku dluhového financování, což je ve finančních propočtech vyjádřeno poměrem čistého cash-flow určeného ke splátce úroků a jistin ku dluhové službě ve výši, jež se pohybuje v rozmezí 1,8-2,2. Uvedený poměr v této výši představuje dostatečný prostor pro krytí případných výkyvu v hospodaření. Pokud shrneme finanční struktury obou projektů, potom i poměr vlastní kapitálu a dluhového financování (cca 1:1) už vyznívá mnohem bezpečněji pro naše věřitele. Z tohoto pohledu je možné říci, že věřitele berou na sebe pouze úvěrové riziko obou projektů. Se zmíněným schématem projektového financování je spojena i struktura zajištění, která zahrnuje zástava všech aktiv obou projektů, popř. další možná jištění spojená s oběma projekty. Celkové náklady projektu byly stanoveny ve výši USD 61 mil., z nichž USD 56 mil. tvoří náklady na technologický návrh, vlastní technologii a instalaci. Tuto část dodává přímo hlavní dodavatel projektu a představují zahraniční dodávky projektu. Zbylých USD 5 mil. představují stavební práce, jež jsou dodávány místními stavebními společnostmi a z pohledu exportního financování tvoří místní dodávky projektu. Platební podmínky pro celý projekt jsou stanoveny ve formě 15 % akontace (USD 9,16 mil.) a 85 % (USD 51,84 mil.) postupně jak jsou dokončovány jednotlivé části daného projektu. Nepřekvapí, že tato struktura platebních strana č. 117


podmínek kopíruje podmínky a pravidla Konsensu OECD, jež jsou standardně užívaná v exportním financování. Zde je vidět výrazný vliv ECA-X, jež pojišťuje exportní úvěr a která dodržování zmíněných podmínek Konsensu vyžaduje. Celé financování projektu bylo na jedné straně strukturováno jako úvěr akcionáře poskytnutého sponzorem projektové společnosti ve výši USD 11,6 mil., jež je určen na financování akontace (USD 9,16 mil.) a doplatku části místních dodávek (USD 2,44 mil.). Podstatná část projektu je financována exportním úvěrem ve výši USD 49,4 mil. poskytnutého bankou O, místní pobočkou v zemi X na úhradu plateb ve prospěch podniku A, resp. hlavního dodavatele D (USD 47,6 mil.) a části místních dodávek (USD 1,8 mil.). Celý exportní úvěr je pojišťovaný ECA-X proti politickým a ekonomickým rizikům spojených s poskytnutím uvedeného exportního úvěru.

strana č. 118


2.8.

Předexportní úvěr

Součástí financování vývozního případu je i zabezpečení financování předexportní fáze, tj. časového úseku před vlastním uskutečněním vývozu zboží. Předexportní financování je většinou poskytováno formou předexportního úvěru. Zmíněný úvěr, který se svou podstatou blíží klasickému provoznímu úvěru, je obvyklé definovat jako úvěr určený na financování výrobního cyklu výrobce zboží. Může také sloužit k překlenutí časového nesouladu mezi momentem, kdy vývozce musí zaplatit za dodání zboží svému sub-dodavateli, a momentem, kdy sám vývozce dostane zaplaceno od zahraničního odběratele. Už z předchozího jednoduchého popisu je patrné, že předexportní úvěr vykazuje určité odlišnosti oproti technikám exportního financování. První odlišností je skutečnost, že vlastním dlužníkem neboli příjemcem úvěru je sám tuzemský vývozce, což dále předurčuje i rizika spojená s předexportním úvěrem. Z hlediska banky, která předexportní úvěr poskytuje, je podstatnou otázkou analýza úvěrové bonity dlužníka. Financující banka musí velice zodpovědně posoudit na základě finanční analýzy dlužníka, zda nehrozí dlužníkovi v průběhu financování nebezpečí vyhlášení konkursu. Vyhlášení konkursu na dlužníka v průběhu

financování

výrobního

cyklu

přímo

ohrožuje

návratnost

předexportního úvěru poskytnutého bankou. Je pravdou, že vlastní konkurs ještě neznamená úplný zánik vývozce nebo jeho neschopnost splnit vývozní kontrakt a následně i závazky vyplývající z předexportního úvěru. Problémy konkursu jsou právě spojeny s legislativní úpravou konkursního řízení té které země. Zdrojem splácení předexportního úvěru je inkaso vlastní vývozní pohledávky vzniklé uskutečněním dodávky zboží nebo služeb dle podmínek vývozního kontraktu. Součástí struktury předexportního úvěru je i dohoda financující banky s tuzemským vývozcem o postoupení budoucí vývozní pohledávky a jejím inkasem financující banka uspokojuje svoji úvěrovou pohledávku vůči vývozci. Bohužel současná česká konkursní legislativa neumožňuje vzájemné zúčtování úvěrové pohledávky banky proti inkasu vývozní pohledávky podniku, který je v konkursu. Jak úvěrová pohledávka, tak i vývozní pohledávka spadají do konkursní podstaty, přičemž úvěrová pohledávka banky je předmětem procesu uspokojování dle zákona, jenž nemusí vyústit v její plnou úhradu bance. Důvodem je ustanovení zákona, jež definuje některé věřitele,

strana č. 119


kteří mají před financující bankou přednost při uspokojování, a to i přesto, že financující banka má předmětnou vývozní pohledávku postoupenu ve svůj prospěch. Toto je velice důležitý moment, který způsobuje určitou rezervovanost bank nebo je přímo odrazuje od financování finančně slabých dodavatelů. Vzhledem k tomu, že výrazná podkapitalizace a s tím spojená finanční nestabilita a slabost je jedním z nejdůležitějších problému českých podniků, má tato nedůvěra bank v návratnost předexportního úvěru138 za následek další zhoršování finanční situace vývozce, jež může nakonec opravdu vést k insolventnosti a likvidaci vývozce jako podnikatelského subjektu. Určitě by byly hodny úvahy otázky, nakolik je příčinou momentální slabosti českých podniků (především strojírenských) jejich zděděná minulost, nakolik jejich současné hospodaření, včetně všech možných způsobů privatizace, a nakolik se na nich podepsaly svojí činností vláda nebo jejich financující banka. Druhou podstatnou otázkou, kterou řeší banky při posuzování, zda předexportní úvěr poskytnou nebo ne, je analýza vývozce z hlediska toho, zda je schopen dané zboží nebo službu dodat za podmínek, v množství, kvalitě a včas tak, jak je to dohodnuto mezi odběratelem a vývozcem ve vývozním kontraktu. Hovoříme zde o analýze tzv. “performance“ rizika vývozce. Zde bude banka jinak hodnotit vývozce s dlouhodobou zkušeností s vývozem požadovaného zboží nebo služby. Jinak vývozce, pro něhož je to první dodávka daného druhu. Nutno říci, že posouzení performance rizika je někdy velice náročný proces, především pokud se jedná o vývoz velkých investičních celků. Banka by neměla zmíněné riziko podceňovat a apriori předpokládat, že každý vývozce je automaticky schopen dodat jakékoliv zboží nebo službu. Další otázkou, kterou musí financující banka zodpovědět ještě před vlastním poskytnutím předexportního úvěru, je schopnost vývozce připravit vývozní kontrakt, který obsahuje všechna ustanovení používané v zahraničním obchodě, jež ošetří všechna rizika spojená s realizaci dodávky, včetně dodacích a platebních podmínek nebo takových skutečností jako je vyšší moc, řešení

138

Někdy se tento jev nepřesně nazývá anglickým výrazem „credit crunch“.

strana č. 120


sporů a pod.139 Posouzení nastolené otázky by nemělo být bráno na lehkou váhu především v souvislosti se změnami, které nastaly po roce 1990, kdy po zrušení monopolu zahraničního obchodu byla a stále ještě je určitá představa výrobních podniků, že budou realizovat zahraniční obchod vlastními silami, bez dostatečných zkušeností v oboru. Je určitě positivní trend, že si výrobci pomalu uvědomují význam a výhody zapojení specializovaných podniků zahraničního obchodu. Uvedený aspekt se nejvíce projevuje u dodávek investičních celků, kde specializované podniky zabezpečují realizaci vlastního vývozního kontraktu, ale i funkci engineeringové společnosti. Financující banka musí naznačená rizika pečlivě analyzovat ještě před vlastním rozhodnutím o poskytnutí předexportního úvěru a případně najít cesty jak je eliminovat, nebo je snížit na akceptovatelnou míru. Banka bude hledat způsob, jak si poskytnuté předexportní financování zajistit. Kromě zajištění, jež jsou používána při klasickém provozním financování, se nabízí využití ve světě ne tak běžné možnosti pojištění předexportního úvěru u exportní agentury. Exportní agentura vystavením pojistného krytí přebírá rizika nesplacení předexportního úvěru poskytnutého financující bankou vývozci. Jde o významný nástroj podpory vývozu, jenž umožňuje finančně slabým podnikům získat financování na realizaci vývozního kontraktu. Přestože pojištění předexportního úvěru umožňuje výrazné snížení rizika spojeného s předexportním úvěrem, tj. přenesení dlužníkovo rizika na nepřímé riziko státu, není to všelék na neduhy vývozců. Financující banka musí dál počítat s určitým přímým rizikem vývozce ve formě spoluúčasti na pojistném plnění a proto musí hledat i další formy jištění umožňující co možná největší snížení rizika potenciální ztráty z nesplacení poskytnutého předexportního úvěru. Kromě rizik spojených přímo s osobou vývozce je nutné, aby financující banka provedla, nejlépe spolu s vývozcem, i analýzu rizik svázaných se schopnosti jednotlivých subdodavatelů dodat materiál a komponenty nutné pro kompletaci zboží určeného na export. Opět tu zkoumáme jak úvěrovou bonitu, tak i performance riziko jednotlivých subdodavatelů, poněvadž výpadek jednoho

139

Někdy je možné popisované riziko vývozní dokumentace chápat jako součást performance

rizika, ale z důvodu důležitosti uvedeného bodu v českých podmínkách, je tato otázka popisována samostatně.

strana č. 121


z nich může mít za přímý následek nesplnění vývozního kontraktu ze strany našeho vývozce a poté zpravidla i jeho neschopnost dostát úvěrovým závazkům vůči své financující bance. Zde je důležité vybírat si takové subdodavatele, u nichž je pravděpodobnost nedodání nízká nebo mít v záloze alternativního subdodavatele, jenž by v případě výpadku prvního, by mohl dané zařízení dodat140. Teoreticky bychom mohli v takové analýze pokračovat dál až

k prvotnímu

subdodavateli např. suroviny jako je železná ruda. Z praktického hlediska to není samozřejmě možné a ani účelné. Financující banka zpravidla končí analýzu u první úrovně hlavních subdodavatelů našeho vývozce. Důležitá součást komplexní analýzy exportního případu ze strany financující banky i vývozce je posouzení rizik spojených se zahraničním odběratelem. V této souvislosti můžeme rozlišit dvě základní skupiny rizik. První, někdy nazývané výrobní riziko, souvisí s nebezpečím zrušení vývozního kontraktu ze strany zahraničního odběratele v průběhu realizace vývozního kontraktu, kdy tuzemský vývozce už zahájil výrobu zboží určeného pro export, tzn. že už mu vznikly náklady a daná výroba už byla financována jeho bankou. Je nutné, aby vývozce spolu se svoji bankou už při přípravě vývozního kontraktu hledal cesty, jak zmíněné výrobní riziko eliminovat. Velice častým způsobem je jeho transformace na platební riziko jiného subjektu, nejčastěji banky odběratele, jež je přijatelná pro vývozce a jeho banku. Banka odběratele zde vystavuje akreditiv nebo záruku. Znamená to, že se jedná o neodvolatelný závazek ze strany banky odběratele zaplatit v případě, že tuzemský vývozce dodržel podmínky vývozního kontraktu. Další možností jak pokrýt výrobní riziko je možnost pojistit si zrušení vývozního kontraktu u exportní agentury, která zpravidla odškodňuje do výše prokazatelných nákladů vzniklých vývozci do zrušení vývozního kontraktu ze strany zahraničního odběratele. Druhým typem rizik na straně zahraničního odběratele je jeho platební riziko. Vývozce

a jeho banka musí opět posoudit schopnost zahraničního

odběratele dostát svým závazkům vzniklým na základě splnění vývozního kontraktu vývozcem. Doporučené je zde také využít platební instrument, který

140

Otázka je, jak dalece je možné takového alternativního sub-dodavatele nalézt, hlavně u

speciálních komponent a jak dalece by byl alternativní sub-dodavatel schopen takovou zakázku tak v krátkém čase realizovat.

strana č. 122


vystavuje banka odběratele (bankovní záruku nebo akreditiv) nebo možnosti pojistit si budoucí vývozní pohledávku u exportní agentury. Výhodné pro vývozce i odběratele z hlediska zabezpečení se proti platebnímu riziku odběratele je nabídnout mu ve spolupráci s bankou vývozce úvěr141, jenž slouží k proplacení vývozní pohledávky a následně ke splacení předexportního úvěru. S poskytnutím exportního úvěru jsou spojena jiná rizika, o kterých jsme hovořili v předchozích subkapitolách. Stejně důležitým momentem jako je posouzení všech rizik vyplývajících z poskytnutí předexportního úvěru je i průběžná kontrola správného a včasného plnění vývozního kontraktu a s tím spojeného účelného čerpání předexportního úvěru u vývozce ze strany financující banky. Je trpkou zkušeností mnoha bank, které podcenily následnou kontrolu průběhu realizace vývozního kontraktu a s tím spojeného čerpání předexportního úvěru. Zde se bankám vyplatí využití služeb nezávislé inspekční společnosti, jejíž funkcí je kontrola, zda nakupovaný materiál a komponenty jsou potřebné k realizaci vývozní

zakázky, zda jsou

materiál a komponenty použity na zakázku financovanou bankou, zda vývozce plní harmonogram realizace exportní zakázky apod. O této kontrolní činnosti podává inspekční společnost pravidelně

zprávy bance. Právě nedůslednosti

bank při kontrole průběhu realizace vývozní zakázky umožnily některým podnikům použít schválené předexportní financování k jiným účelům než bylo původně určeno. Podívejme se nyní na základní schéma předexportního úvěru popisující subjekty i vztahy mezi těmito subjekty: O b r á z e k č . 1 9 - P ř e d e x p o r t n í ú v ě r - z á k la d n í s c h é m a 1

V ý voz c e

O d b ě ra t e l 5

2

3

B a n k a vý v o z c e

B a n k a o d b ě ra t e l e

4

E x p o rt n í a g e n t u ra

141

Viz předchozí subkapitoly.

strana č. 123


Základem je vývozní kontrakt uzavřený mezi vývozcem a odběratelem, který upravuje technické a komerční podmínky dodávky zboží nebo služeb, včetně dodacích a platebních (šipka 1). Na vývozní kontrakt navazuje úvěrová smlouva uzavřená mezi vývozcem a financující bankou, která upravuje všechny podmínky předexportního úvěru (šipka 2). Na úvěrovou smlouvu zpravidla navazuje zajišťovací dokumentace uzavřená opět mezi vývozcem a bankou vývozce (šipka 3). Uvedená smluvní dokumentace upravuje formy zajištění předexportního úvěru a je obvykle minimálně tvořena smlouvou o postoupení vývozní pohledávky vývozce vzniklé po realizaci vývozu, popř. dalšími smlouvami upravující například zajištění kryjící spoluúčast banky vývozce na pojistném plnění placeného exportní agenturou. Jako hlavní formu zajištění předexportního úvěru si banka vývozce sjednává jeho pojištění u exportní agentury. Jištění je upraveno pojistnou smlouvou, což je v českých podmínkách trojstranná smlouva uzavřena mezi exportní agenturou, vývozcem a bankou vývozce (šipka 4). Šipka 5 naznačuje bankovní instrument vystavený bankou odběratele, který slouží k zajištění výrobního a platebního rizika odběratele (garance nebo akreditiv)142. Krátce k jednoduchému schématu toku

peněz a pohybu zboží u

předexportního úvěru: O b rá z e k č . 2 0 - P ře d e x p o rtn í ú v ě r – p o h y b p e n ě z a z b o ž í 1 V ývo zce

O d b ě r a te l

3 4 a

2

4 b 5

B a n k a v ývo zc e

B a n k a o d b ě ra te le

6

E x p o rtn í a g e n tu r a

142

Toto není jediný možný způsob krytí. Je možné opět využít služeb exportní agentury, která

poskytne pojištění kryjící zmíněná rizika. Pro jednoduchost schématu předpokládáme použití bankovního instrumentu.

strana č. 124


Vývozce dostává krátce po uzavření vývozního kontraktu od odběratele akontaci pohybující se zpravidla ve výši 10-20 % z hodnoty vývozního kontraktu (šipka 1). Vývozce čerpá předexportní úvěr (šipka 2). Vlastní výplatu úvěru provádí banka nejčastěji přímo na subdodavatele proti dokumentům prokazující účelovost čerpání. Následně vývozce realizuje dodávku zboží nebo služeb (šipka 3). Odběratel platí za dodávku zboží a služeb (šipka 4 a) a po inkasu vývozní pohledávky splácí vývozce i předexportní úvěr (šipka 4b)143. V případě, že odběratel neuhradí svůj platební závazek vůči vývozci, platí banka odběratele (šipka 5). V případě, že je předexportní úvěr čerpán a z různých důvodů nedojde k realizaci dodávky ze strany vývozce, provádí exportní agentura výplatu pojistného plnění, které slouží k úhradě části předexportního úvěru (šipka 6).

143

Naznačený postup je po formální (právní) stránce samozřejmě správný. Je však nutné

upozornit, že v hospodářské praxi je návaznost inkasa vývozní pohledávky na splátku předexportního úvěru velmi těsná, což může vést i k přesvědčení, že odběratel splácí přímo bance vývozce.

strana č. 125


Příklad č. 5 – Předexportní úvěr Země výrobce:

X

Země odběratele:

Y

Výrobce/vývozce:

A

Banka výrobce:

O

Odběratel:

B

Banka odběratele:

P

Inspekční společnost:

I


ECA-X

Země X 1 3 4

Podnik A Firma I

7

4o

Země Y

Podnik B

2

Banka O

5

Banka P

6 ECA-X

1 - platba akontace 2 – výplata předexportního úvěru 3 – dodávka zboží 4 a 4o – platba za dodávku, resp. splátka předexportního úvěru 5,6 – eventuální výplata z garance, resp. pojistky 7 – inspekce Podnik A uzavřel exportní kontrakt na dodávku zařízení pro rekonstrukci linky na výrobu stavebních hmot v celkové hodnotě EUR 17,9 mil. Na profinancování celé

strana č. 126


zakázky potřebuje podnik A před-exportní úvěr ve výši EUR 9,8 mil, což představuje cca 55 % hodnoty exportního kontraktu. Odběratelem je podnik B nacházející se v zemi Y. Konečným uživatelem je jeden ze závodů uvedeného podniku B. Celý kontrakt je rozdělen do čtyř části. První je technologický návrh, které má být dodán do 30 dnů od podpisu exportního kontraktu. Druhou části je dodávka technické dokumentace uskutečněné do 90 dnů od podpisu kontraktu. Vlastní dodávky zařízení proběhnou v průběhu 6-9 měsíců od podpisu. Poslední čtvrtou částí je montáž a zkušební provoz probíhající 6-9 měsíců po uskutečnění poslední dodávky. Uvedené struktuře dodacích podmínek odpovídají i platební podmínky. Z celkové hodnoty exportního kontraktu je 5 % placeno ve formě akontace, 10 % po zpracování technologického návrhu, 75 % hodnoty je placeno proti vlastním dodávkám na základě předložení předem definovaných dokumentů (např. faktura, odesílací dokumenty), zbylých 10 % je vyplaceno po provedení montáže a zkušebního provozu a po předložení záruky za vrácení zádržného. Podnik A je tradičním výrobcem uvedeného zařízení pro kompletně nové linky, tak i pro rekonstrukce a modernizace stávajících linek. Jeho referenční listina obsahuje desítky podobných dodávek uskutečněných v dávné nebo blízké minulosti v zemi X i mimo ni. Předmětem dodávky je zařízení tradičního charakteru, nejedná se o novou, nevyzkoušenou technologii. Z tohoto pohledu se jedna o podnik s relativně nízkým performance rizikem a proto pro případnou financující instituci akceptovatelné riziko. Na druhé straně je A podnikem, který prochází zásadním restrukturalizačním procesem, jenž pramení z finačních těžkostí podniku způsobených minulým hospodařením a z reakce na měnící se tržní podmínky, jež je možné zaznamenat v uvedeném segmentu výroby. S ohledem na probíhající restrukturalizační proces musí financující instituce brát v potaz zvýšené úvěrové riziko podniku A. Podnik B je významným podnikem v zemi Y zabývající se výrobou stavebních hmot. Vzhledem ke své finanční síle si je podnik B schopen sehnat financování u své banky. Z tohoto důvodu nebyl ani z jeho strany vznesen požadavek na vývozce na financování zmíněné dodávky (exportní financování). Pokud se týče rizik spojených s podnikem B, v první řade je nutné zmínit tzv. výrobní riziko, které charakterizuje nebezpečí, že podnik B zruší kontrakt ještě před uskutečnění vlastních dodávek zařízení a zároveň jeho platební riziko (úvěrové), strana č. 127


které souvisí s ochotou a schopnosti honorovat své závazky vůči podniku A vzniklé z uskutečněných dodávek. Obě rizika byla výrazně snížena bankovní garancí, jež vystavuje banka P, jejíž úvěrová bonita je na vysoké úrovni. Bankovní garance kryje 65 % hodnoty exportního kontraktu po odečtení akontace a platby proti dodávce technologického návrhu, tzn. že vlastní platební riziko podniku B je ve výší 20 % hodnoty vývozního kontraktu. Pokud jde o politické riziko země Y, je možné ji hodnotit za relativně velmi nízké, protože se jedná o zemí s vyspělou tržní ekonomikou mající jeden z nejvyšších investičních ratingů. Požadovaný předexportní úvěr ve výši EUR 9,8 mil. podnik A poptává u své banky O. Na základě analýzy celého exportního případu, včetně analýzy úvěrové bonity, poskytuje banka O účelový úvěr na financování výrobní cyklu podniku A. Předexportní úvěr si banka O pojišťuje u ECA-X, která kryje bance performance a úvěrové riziko podniku A do momentu uskutečnění dodávky. Tzn. že uvedené pojištění zaniká dnem dodávky a vzniku exportní pohledávky vůči podniku B. Vlastní čerpání probíhá přímo ve prospěch sub-dodavatelů podniku A. Zde hraje významnou úlohu nezávislá inspekční společnost I, která potvrzuje oprávněnost požadovaného čerpání a zároveň podává bance O pravidelnou zprávu, zda výroba zařízení u podniku A probíhá podle předem daného časového harmonogramu a upozorňuje na případné skluzy ve výrobě. Činnost I však začíná mnohem dříve. Nezávislý inspektor připravil před vlastním poskytnutím úvěru vstupní zprávu pro banku, jejímž obsahem bylo potvrzení, že všechny zařízení, materiál a komponenty, na jejichž profinancování je požadavek, jsou nutné pro výrobu a dodávku uvedeného zboží podle technologického návrhu předem odsouhlaseného odběratelem. Splácení předexportního úvěru je primárně svázáno s úspěšnou realizací celého exportního kontraktu. Před-exportní úvěr byl splacen tak jak byly inkasovány exportní pohledávky od podniku B. Na druhé straně musí podnik A splácet předexportní úvěr bez ohledu na realizaci exportního kontraktu, tzn. že podnik A by musel použít volné zdroje generované jinými obchodními případy na splacení našeho případu.

strana č. 128


2.9. Ostatní nástroje a souvislosti financování exportních aktivit 2.9.1. Multi-sourcing v exportní financování

Další problémovou oblastí, která může ovlivnit úspěšnost vývozce, resp. jeho banky, je jejich schopnost dát dohromady vývozce a věřitele z různých zemí tak, aby byla zabezpečena realizace celé dodávky. Zmíněná nutnost jednak vychází z požadavku zahraničního odběratele na komplexnost dodávky a zároveň i z nemožnosti jednotlivých vývozců dodat celý dodávaný komplex vlastními silami. K tomu mohou přistoupit úvahy o možnosti získat výhody v rámci systému podpory vývozu nabízené jednotlivými exportujícími zeměmi nebo i politické motivy, které vedou vývozce nebo odběratele poptávat subdodávku ve vybrané zemi u daného sub-dodavatele. Situaci, kdy je vývozce schopen zabezpečit dodávku z různých zemí a následně je banka vývozce schopna zabezpečit financování z různých zdrojů, tj. ze zemí odkud pochází dodávky, je obvyklé nazývat multi-sourcingem. Bylo vyvinuto několik technik, které je možné charakterizovat jako multi-sourcing, zde jsou některé z nich: model separátních smluv; model jedné úvěrové smlouvy; model jedné zastřešující exportní agentury; model multinárodní úvěrové linky a model speciálně založené společnosti (SPC, special purpose company). Model separátních smluv je charakterizován separátními smlouvami mezi zahraničním odběratelem a bankami, které financují dodávky z jednotlivých zemí. V tomto případě, žádná financující banka nevystupuje jako banka koordinující celé financování. Uvedenou funkci často přebírá vývozce, pokud k tomu má kapacity, nebo právní kancelář, pokud se odběratel a všechny financující banky na jedné shodnou. Jediné spojení mezi financujícími bankami bývá pomocí smlouvy mezi věřiteli, která upravuje jejich vztah, popř. definuje formu sdílení zajištění.

strana č. 129


Model separátních smluv je možné naznačit následujícím schématem: Obrázek č. 21 – Model separátních smluv Sub-dodavatel B (země B)

2b Vývozce

1


(země A) Sub-dodavatel C (země C)

2c 3a

5

Banka vý vozce (země A)

3b

Banka subdodavatele B

(země B)

3c

Banka subdodavatele C (země C)

4a

4b

4c

Exportní agentura (země A)

Exportní agentura (země B)

Exportní agentura (země C)

Základem jako u všech vývozních transakcí je vývozní kontrakt uzavřený mezi vývozcem a zahraničním odběratelem (šipka 1). Na vývozní kontrakt navazují kontrakty o subdodávkách mezi vývozcem a jednotlivými sub-dodavateli z různých zemí (šipky 2a, 2b), jež upravují jejich subdodávky. Financování jednotlivých subdodávek jsou upraveny samostatným úvěrovými smlouvami (šipky 3a, 3b a 3c), které uzavírá dlužník (zahraniční odběratel) z bankami jednotlivých subdodavatelů, resp. vývozce. Naznačené samostatně poskytnuté exportní úvěry jsou pojištěny u exportních agentur pocházejících ze zemí odkud pocházejí jednotlivé subdodávky, které jsou financovány danými úvěry (šipky 4a, 4b a 4c). Přestože jsou všechny úvěrové smlouvy samostatné a právně nezávislé, uzavírají jednotlivé financující banky mezi sebou speciální smlouvu144 (zaoblený obdélník 5), která upravuje vztahy mezi nimi, především formu sdílení

144

Smlouva mezi věřiteli

strana č. 130


zajištění a další otázky společného zájmu uvedených bank ve vztahu k dlužníkovi. Naproti tomu model jedné úvěrové smlouvy je založen na jedné zpravidla syndikátní úvěrové smlouvě, která v sobě zahrnuje i pojištění jednotlivých exportních agentur. Tento model má několik kritických míst limitujících jejich použití. Prvním je skutečnost, že jednotlivé exportní agentury mají rozdílné formy podpory exportu, rozdílné národní a politické cíle, dále tyto agentury pracují v rozdílných právních systémech, a také aplikují rozdílné postupy a požadavky pro získání krytí, vymáhání škod apod. Model jedné úvěrové smlouvy je možné si nastínit následujícím jednoduchým schématem: Obrázek č. 22 – Model jedné úvěrové smlouvy Sub-dodavatel B (země B)

2b Vývozce (země A)

Sub-dodavatel C (země C)

1


2c 3

Banka vývozce, resp. konsorcium bank

4a

4b

Exportní agentura (země A)


4c


Na rozdíl od předchozího modelu145, je celé financování upraveno jednou úvěrovou smlouvou (šipka 3), kterou uzavírá s dlužníkem buď jedna banka (banka vývozce) nebo konsorcium více bank, velice často bank, jež mají vztah k jednotlivým sub-dodavatelům. Exportní pojišťovny zde uzavírají pojistné smlouvy s tímto jedním věřitelem nebo konsorciem věřitelů o pojištění opět 145

Model separátních smluv strana č. 131


pouze té časti celého exportního financování, jež je určeno na úhradu za dodávky uskutečněné sub-dodavatelem (vývozcem) pocházejícího ze země, ve které operuje daná exportní agentura (šipky 4a, 4b, a 4c). Jednotlivé exportní agentury mezi sebou zpravidla uzavírají dohodu o spolupojištění. Model jedné zastřešující exportní agentury je charakterizován jednou exportní agenturou, která poskytuje krytí za celou dodávky, tzn. i za dodávky z jiných zemí, přičemž exportní agentury těchto jiných zemí poskytují protikrytí (zajištění) ve prospěch zastřešující exportní agentury. Popisovaný model multi-sourcingu je možné opět naznačit jednoduchým schématem: Obrázek č. 23– Model jedné zastřešující exportní agentury Sub-dodavatel B (země B)

2b 1

Vývozce (země A)

Sub-dodavatel C (země C)


2c 3 Exportní agentura (země A)

5b


4

Banka vý vozce

5c


Ve srovnání s předchozím model, je největší odlišnost právě ve skutečnosti, že zde vystupuje pouze jedna exportní agentura146, která pojišťuje celé exportní financování (úvěr), tzn. že se uzavírá pouze jedná pojistná smlouva mezi touto exportní agenturou a financující bankou (šipka 4). Tato zastřešující exportní agentura poté získává zajištění od ostatních exportních agentur do výše podílu té které země na celkové hodnotě dodávky (šipky 5b a 5c). 146

Nejčastěji exportní agentura ze země, ze které pochází největší část dodávek. strana č. 132


Model multi-národní úvěrové linky je nejčastěji využíván odběratelem, který má možnost využít úvěrové linky jemu poskytnuté bankami různých zemí. Tento model umožňuje odběrateli vybrat to zařízení z té země, které je nejvýhodnější z hlediska ceny, ale i dostupnosti financování v době objednání.

strana č. 133


Příklad č. 6 – Multi-sourcing Země vývozce:

X

Země odběratele:

Y

Země sub-dodavatele:

Z

Země ručitele:

W

Odběratel:

B

Vývozci:

A C

Banka vývozce:

O

Banka odběratele:

P

Ručitel:

Q

Úvěroví pojistitelé:

ECA-X ECA-Z 1

Podnik A

2

vláda B 4

3 5 Banka O

Banka P

6 ECA-X 1c

3c

7

Země X

Země Y

Země Z

Země W

ECA-Z 8 2c

Podnik C

1 a 1c – platba akontace 2c a 2 – dodávka zboží 3 a 3c – výplata exportního úvěru 4 – splátky exportního úvěru 5,6 – eventuální výplata z garancí 7,8 – eventuální výplata z pojistek

strana č. 134

Banka Q


Konsorcium složené z firem A a C uzavřelo komerční kontrakt s vládou B jednoho státu v zemi Y, jehož předmětem je dodávka dieselagregátu na výrobu elektřiny o výkonu 13 MW. Celý dieselagregát se skládá ze dvou hlavních částí: motor (dieselagregát) a elektrovýbava. Každá část projektu je dodávána jedním z členů konsorcia. Dodavatelem motoru je firma C a dodavatelem elektrické části je A. Protože oba členové konsorcia jsou z různých zemí, jedná se z tohoto pohledu o více-zdrojový projekt (multi-sourcing). Každý člen konsorcia vystupuje jako vývozce dodávající kompletně zařízení vyráběné v jejich zemích. Celková hodnota projektu je v komerčním kontraktu ve výši USD 12 mil., přičemž hodnota dodávky elektrické části činí USD 6 mil., tj. 50% a hodnota dodávky motoru činí USD 4,8 mil. Zbylou část (USD 1,2 mil., tj. 10 %) tvoří místní dodávky, především stavební práce přímo v zemi Y. V rámci platebních podmínek bylo v komerčním kontraktu dohodnuto, že odběratel zaplatí 20 % akontaci a na zbylých 80 % je požadován úvěr se splatnosti 4 roky. Podnik A se sídlem v zemi X je relativně malá firma zabývající se obchodní a engineeringovými činnosti zaměřenými na dodávky malých elektráren (dieselagregátů). Podnik C se sídlem v zemi Z je velký výrobce různých typů dieselových motorů, včetně motorů sloužící pro výrobu elektrické energie. Odběratelem je přímo vláda státu B ležícího v zemi Y, tzn. že partnerem konsorcia je vyšší územně-správný celek v rámci správního členění země Y. V rámci pravidel pro získávání úvěrů ze zahraničí, bylo nabídnuto a dohodnuto, že banka P jako centrální banka převezme záruku za platební závazky dlužníka. Vzhledem k tomu, že země Y patří k nejchudším zemím světa, nepřekvapí ani požadavek ze strany odběratele na poskytnutí úvěru na financování výstavby uvedené elektrárny. Požadavek na úvěr činí USD 9,6 mil., což představuje 80 % hodnoty komerčního kontraktu. Bankou vývozce byla vybrána pobočka banky O v zemi X, která navrhla strukturu financování. Protože je dodávky pro tento projekt pochází ze dvou zemí, přičemž obě země se podílí přibližně stejnou částkou (tj. USD 6 mil. a USD 4,8 mil.), bylo rozhodnuto strukturovat vývozní úvěr do dvou tranší, z nichž každá je určená na financování dodávek z jedné země (plus příslušný podíl místních dodávek). Tranše financující dodávky ze země X je ve výši USD 5,34 mil. a tranše financující dodávky ze země Z je ve výši USD 4,26 mil. strana č. 135


Vlastní financování poskytly pobočky banky O v zemi X a Z. Celé financování je poskytnuto ve formě syndikovaného úvěru za účasti dvou poboček banky O. Úvahy o strukturování vývozního úvěru do dvou tranší byly vedeny i dalšími momenty. S podíly jednotlivých zemí vstupují do hry pravidla pojišťování vývozních úvěrů v jednotlivých zemích, především podmínky pro zahrnutí dodávky třetích zemí do financování pod pojištění dané úvěrové pojišťovny. V našem případě ECA-X odmítla pojistit celý úvěr (včetně dodávek ze země Z) z důvodu vysokého podílu dodávek z třetích zemí (50 %). Řešením byl vstup exportní agentury země Z (ECA-Z) , která převzala pojištění dodávek ze země Z. Pojistné krytí celého úvěru bylo strukturováno jako spolupojištění, přičemž každé pojištění krylo pouze tranši vývozního úvěru určenou na financování dodávek z dané země. Exportní úvěr je strukturován jako syndikovaný přímý odběratelský úvěr, tzn. že jako dlužník v daném případě vystupuje přímo odběratel, tj. vláda státu B v zemi Z. Při rozhodování o poskytnutí financování ze strany banky O či o poskytnutí pojištění ze strany obou úvěrových pojišťoven, byly brány na zřetel především takové faktory, které nejvíce ovlivňují splácení vývozního úvěru. Bylo uvedeno, že dlužníkem je vyšší územně správní celek a ručitel centrální banka, z tohoto pohledu je možné hovořit o státním riziku země Y. Vzhledem k tomu, že země Y patří nejchudším zemím, jehož bonita neumožňuje klasické exportní financování pod pojištěním exportní agentury, musela banka O hledat způsob jak eliminovat riziko této za normálních okolností nefinancovatelné a nepojistitelné země. Jedna z možností, jež byla také v tomto případě využita, je získání záruky bonitního subjektu, který leží mimo území země Y. Zde převzala banka Q ležící v zemi W záruku za celý vývozní úvěr a tím i zkvalitnila původní záruku vystavenou centrální bankou země Y. Takto došlo externalizaci celého dluhu, tzn. že původní riziko banky P a země bylo transformováno na riziko banky Q a země W mající vyšší bonitu.

strana č. 136


2.9.2. Financování akontace a místních dodávek

Velice častým a zároveň problémovým požadavkem ze strany odběratele je financování místních nákladů spojených s exportním kontraktem. Problém financování místních nákladů a akontace vyvstává v souvislosti s nemožností zahrnout uvedené položky do financování s podporou exportní agentury. Dle podmínek Konsensu OECD, může financování s podporou exportní agentury představovat maximálně 85 % hodnoty zahraničních dodávek, zbylých 15 % musí být financováno akontací nebo platbou při dodávce. Konsensus taktéž dovoluje zahrnout místní náklady pouze do výše akontace pro zahraniční dodávky. Z toho nepřímo vyplývá, že s podporou exportní agentury je možné financovat 100 % zahraničních dodávek (zahraničních z pohledu odběratele), za předpokladu, že celková dodávka zahrnuje dostatečný místní element. Můžeme říci, že akontaci a část místních dodávek je možné financovat jakýmkoliv způsobem za použití technik a forem uvedených výše, s výjimkou způsobu s účastí exportní agentury (avšak i tato výjimka neplatí stoprocentně). Z tvrzení, že je možné použit jakoukoliv formu financování, přímo nevyplývá praxe, že uvedené způsoby jsou také využívány. Vždy závisí na subjektech daného exportního kontraktu (vývozci a jeho bance, dovozci a jeho bance) jakou techniku zvolí, jak celé financování strukturují. Pomineme- li možnost financování akontace nebo místních nákladů z vlastních zdrojů dovozce, resp. projektu, potom mezi nejčastější způsoby financování zmíněné části exportního kontraktu patří klasický komerční úvěr poskytovaný buď přímo bankou zahraničního odběratele nebo bankou vývozce. Častou formou je také využití forfaitingu atd. 2.9.3. Financování s podporou privátního pojištění

Aby byl náš výčet možných technik exportního financování úplný, je nutné se také zmínit o financování, jež je doprovázeno pojistným krytím poskytovaného subjekty pocházejícími ze sektoru komerčních pojišťoven. Obecně můžeme říci, že financování s podporou privátního pojištění je svojí strukturou i fungováním velice podobný financování s podporou exportní agentury popisovaného v předchozích kapitolách této práce. Zde se zastavíme jen u některých charakteristik, které tento typ financování odlišují a zároveň určitým způsobem i omezují jeho možnosti použití. strana č. 137


Základní odlišnost popisovaného pojistného krytí je jeho omezená časová platnost147, jež vyplívá ze zvýšené citlivosti komerčních pojišťoven na riziko spojené s obchodním případem, ať už mluvíme o riziku odběratele, banky odběratele či země odběratele. Především riziko země odběratele je výrazným limitujícím faktorem, který se zrcadlí už ve zmíněné omezené platnosti pojistek, tak i v omezeném rozsahu krytí politických rizik spojených s danou zemí. Z výše uvedených důvodu je použití popisovaného druhy financování použitelné pouze obchodních případů, které požadují kratší doby splatnosti a zároveň zúčastněné subjekty a země nemají vážnější problémy s dokazováním své úvěru schopnosti.

2.9.4. Financování zahraničních investic

Podobně jako financování akontace či místních dodávek je i financování zahraničních investic důležitou součástí celého pojednání o exportním financování. Zde bude na místě podrobněji vymezit pojem financování zahraničních investic používaného v předkládané práci. Pokud chápeme zahraniční investice tuzemských podniků jako vývoz kapitálu, nevzbudí asi pochybnosti tvrzení, že vývoz kapitálu charakterizovaný kapitálovým účtem je integrální částí platební bilance a obecně ekonomických vztahů se zahraničím. Na druhou stranu však, pokud zde vymezujeme exportní financování jako soubor metod a instrumentů používaných při financování vývozu investičního zboží, investičních celků či jiného zboží dlouhodobé spotřeby, je nutné ze zmíněného pohledu podrobit kritickému zkoumání i zde uváděné financování zahraničních investic. Je nutné konstatovat, že ne každý vývoz kapitálu, resp. ne každé financování vývozu kapitálu je financováním zahraničních investic v kontextu exportního financování popisovaného v této práci. Vymezujícím kriteriem pro

147

Ve speciálních případech jsou komerční pojišťovny ochotny zmíněnou časovou omezenost

pojistného krytí řešit vystavováním pojistek na „roll-over“ bázi, jež spočívá ve vystavení krátkodobé pojistky, která může být za daných podmínek prodlužována a tak je možné dosáhnout potřebné dlouhodobosti pojistného krytí. Je samozřejmé, že popisovaný způsob řešení má však své vedlejší dopady především na strukturu financování, což často znamená sníženou ochotu financujících institucí akceptovat uvedený typ pojistného krytí při financování dlouhodobých projektů.

strana č. 138


zařazení určitého financování vývozu kapitálu do financování zahraničních investic v našem chápaní je skutečnost, zda daný vývoz přímo souvisí s uskutečněním vývozu zboží či služeb, na něž zde zaměřujeme naši pozornost. Jinými slovy, zda je vývoz kapitálu nedílnou součástí celého obchodního případu (projektu), a dokonce zda je uskutečnění vývozu zboží podmíněno investicí vývozce v zemi zahraničního odběratele. Uvedená podmínka či požadavek je velice častý u vývozu investičních celků financovaných pomocí technik projektového financování. Zde je vývozce často konfrontován s požadavkem účastnit se přímo svým kapitálem na realizaci projektu (může se např. stát přímým akcionářem projektové společnosti). Dokonce může být schopnost vývozce poskytnout kapitál do projektové společnosti jedním z kriterií při rozhodování o udělení zakázky. Proto je možnost nabídnout uvedený druh financování významnou konkurenční výhodou. Druhou skupinou vývozních případů, jež jsou také podmíněny zahraniční investicí vývozce v zemi zahraničního odběratele, jsou zakázky, u kterých v roli zahraničního odběratele vystupuje

státem vlastněná organizace či přímo

vyhlašovatelem tendru je zahraniční stát. V mnoha zemí je zákonnou podmínkou získání veřejné zakázky požadavek, že dodavatel zabezpečí minimální podíl místních dodávek z celkové hodnoty zakázky. Uvedené zákonné podmínky nutí potenciální dodavatele ze zahraničí hledat řešení zmíněných komplikací. Jednou z cest je právě zakládání společných podniků nebo přímo dceřinných společností, jež zabezpečí požadovaný podíl místních dodávek. Zahraniční investice sebou přináší pro vývozce kromě jiného i úvahy o způsobu financování uvedené investice. Pro zahraniční investice i pro jejich financování platí obecně stejná pravidla jako pro jakékoliv jiné investice realizované v tuzemsku. Specifická je především skutečnost, že se daná investice realizuje v jiné zemi než je domovská země vývozce (investora), což podstatně rozšiřuje spektrum rizik nad rámec standardního investičního schématu materializovaného pouze v jedné zemi. Mluvíme zde především o politických někdy také teritoriálních rizicích stojící mimo přímý vliv našeho investory, jež z pohledu dané investice tvoří vnější prostředí či vyšší moc. Možnosti jak danou investici financovat je mnoho. Tím, že se jedná o financování aktivity tuzemského podniku, jež má vliv na rozvahu daného strana č. 139


podniku, můžeme chápat případné financování zahraniční investice jako klasické komerční financování známé z všech učebnic zabývajících se komerčním bankovnictvím. Oproti klasickému komerčnímu financování tu je však jedná výrazná odlišnost. Zmínili jsme, že se zahraniční investicí je spojená celá řada specifických typů rizik, které jsou souhrnně nazývány politickými či teritoriálními riziky. Což jsou typy rizik, které jsou z tuzemského financování téměř neznámé, tudíž i jejich krytí není standardní součástí klasického komerčního financování. Zde vstupují do hry exportní agentury, které nabízí jejich krytí formou vystavení pojištění či garance. Pojistné krytí zahraniční investice spolu s ostatními druhy jištění (např. různé druhy zástav) tvoří potom celou strukturu zajištění jednotlivého financování dané zahraniční investice.

strana č. 140


3.

SYSTÉMY PODPORY EXPORTŮ V NĚKTERÝCH ZEMÍCH.

V předchozích kapitolách jsme definovali exportní financování jako soubor nástrojů a metod, který pomáhá vývozcům realizovat jejich exportní aktivity. Předmětem zájmu je především financování exportu investičního zboží, investičních celků nebo jiného zboží dlouhodobé spotřeby, u kterých je ze strany zahraničních odběratelů požadován odklad platby za uskutečněnou dodávku (tj. středně- nebo dlouhodobý úvěr). Právě odklad platby přesahující 1 rok je charakteristickým rysem exportního financování148. V obchodní praxi je možné se setkat s dvěma způsoby chápání exportního financování. V širším slova smyslu rozumíme exportním financováním jakýkoliv typ nebo metodu financování, která pomáhá exportérovi realizovat vývozní případ a zároveň dokáže splnit požadavky zahraničního odběratele na pozdější placení. Popisem technik a metod exportního financování jsme se detailně zabývali ve druhé kapitole. Je možné se setkat i s užším neboli tradičním pojetím exportního financování, které je spojováno s exportními úvěry poskytovanými vývozcem nebo jeho bankou přímo zahraničnímu odběrateli, resp. jeho bance. Podstatná na těchto exportních úvěrech je skutečnost, že riziko jejich nesplácení je pojištěno nebo garantováno specializovanou institucí – exportní agenturou. V souvislosti s financováním s podporou exportní agentury je lepší hovořit o celém národním systému podpory exportů ve formě přebírání zahraničních komerčních a politických rizik (pojištění a garance) a financování. Pokud však hovoříme v tomto textu o národních systémech podpory exportů, je tím myšlena organizace a fungování procesu financování vývozních pohledávek, včetně krytí rizik pomocí pojištění či garancí. V dalším textu se záměrně abstrahuje od dalších instrumentů státní podpory exportů, jako je poskytování informací o zahraničních trzích, jejich různé analýzy, dále poskytování exportních subvencí nebo prémií či využívání různých daňových

148

Přestože je exportní financování definované jako financování středně a dlouhodobé, není tato

dlouhodobost exportnímu financování vlastní sama o sobě. Tato dlouhodobost vyplývá spíše z charakteru komodity, které je v rámci těchto schémat vyváženo (tj. především investiční zboží a investiční celky).

strana č. 141


úlev. Uvedené formy státní podpory nejsou v přímém vztahu k námi diskutované problematice exportního financování a proto ani nejsou v rámci předkládaného textu součástí národního systému podpory exportů. Tématem kapitoly bude právě zmíněné tradiční chápání exportního financování, tj. financování s podporou exportní agentury. Nebudeme se zabývat jednotlivými typy tohoto financování, ale upřeme více pozornost na uvedené instituce, resp. národní systémy podpory exportu, které dávají ráz tomuto druhu financování. V první části kapitoly nastíníme historii vzniku národních systémů i podmínky nebo důvody , které jejich vznik předznamenaly. Celá kapitola bude shrnuta v části, která bude srovnávat jednotlivé vybrané národní systémy podpory exportů. Předmětem porovnávání budou základní charakteristiky i podmínky fungování jednotlivých systémů. Dále bude snahou provést i některé obecnější závěry fungování těchto systému, které vyvstanou z provedeného porovnání vybraného vzorku zemí. Cílem je i zkoumání národního systému podpory exportu v České republice s ohledem na uvedené systémy v jiných zemích. Na srovnání jednotlivých národních systémů podpory navazují přílohy, jež obsahují krátký popis struktury národních systémů podpory exportu v těchto vybraných zemích.

3.1. Historie vzniku národních systémů podpory exportů

Odpověď na otázku kdy a proč začaly vznikat národní systémy podpory exportů musíme hledat už koncem 19. a začátkem 20.století. Do té doby se obchody realizovaly „na dobré slovo“, v dnešní terminologii na bázi hladkých plateb. Vývozce dodal zboží a následně dostal zaplaceno. Vývozcem poskytnutý dodavatelský úvěr byl dokumentačně upraven pouze vystavením směnky plnící funkci

platebního

instrumentu.

Samozřejmě

pokud

vývozce

poskytuje

dodavatelský úvěr, neboli komerční (vývozní) kontrakt mezi vývozcem a zahraničním odběratelem obsahuje jako platební podmínku odklad platby, vystavuje se riziku nezaplacení ze strany zahraničního odběratele. Podíváme-li se zpět do 19.století a uvědomíme si politickou a hospodářskou situaci posledních let tohoto století, můžeme říci, že to bylo období relativně stabilní a podporující růst zahraničního obchodu.

strana č. 142


Ekonomická a politická stabilita vyplývala ze strategické rovnováhy mezi hlavními mocnostmi. Ta se však začala právě na přelomu 19. a 20.století rozpadat. V uvedené době začaly některé z mocností volat po novém rozdělení světa, jak politickém, tak i ekonomickém. Snaha o nový ekonomický řád vedla k růstu politické a ekonomické nestability, jež kulminovala v 1. světové válce. Jakákoliv válka s sebou přináší výrazný nárůst rizik pro vývozce, který vyvíjí zahraničně obchodní aktivity v zemi, která vede válečné operace. Z tohoto pohledu má válka zpravidla přímý vliv na růst rizik vyplývajících ze zahraničního obchodu a následně na snížení zahraničního obchodu jako takového nebo měřeno na příklad k výši hrubého domácího produktu. To může platit, jak pro zemi přímo válčící, tak i pro zemi, která válečné operace přímo nevede. Příkladem může být například Nizozemsko, které se v první světové válce do bojů přímo nezapojilo, přičemž v druhé ano. Vývoj podílu vývozu a dovozu na HDP (do roku 1946 NNP – čistý národní produkt) v případě Nizozemska můžeme vidět na následujícím grafu: Graf č. 1 N iz o z e m s k o P o d íl v ý v o z u a d o v o z u n a H D P (N N P ) 160% 140% 120%

Podíl v %

100% v ý v o z /H D P v % d o v o z /H D P v %

80% 60% 40% 20% 0% 1900

1913

1917

1920

1925

1929

1933

1939

1946

1950

1960

1970

1980

1990

1993

Roky

Zdroj dat: Mitchell [36], tabulka E1 – External Trade Aggregate Current Value, str. 571 a tabulka J1 – National Accounts Totals, str. 905.

Z grafu č. 1 je možné zřetelně vysledovat přibližně 4 období zvyšování podílu vývozu na HDP a 3 období jeho poklesu. Období poklesu se časově

strana č. 143


shodují právě s událostmi jako byly obě světové války149 či světová hospodářská krize. Naopak ke zvyšování podílu docházelo opětovně po skončení těchto politických a ekonomických otřesů, tj. ve dvacátých a v druhé polovině třicátých let, dále pak v celém období po 2.světové válce150. Na grafu je zajímavý i výrazně vyšší růst podílu dovozů na HDP než obdobného ukazatele pro vývoz těsně po obou válkách. Tento jev pravděpodobně souvisí s výrazným nárůstem poptávky po spotřebním zboží u obyvatelstva či u podniků po investicích. Přičemž tuto zvýšenou poptávku nebyla schopna domácí ekonomika plně pokrýt, což mělo za následek výrazné zvýšení dovozů i zvyšování obchodního deficitu. Válka má dále ještě jeden důležitý psychologický aspekt vyjádřený růstem nedůvěry mezi obchodními partnery z různých zemí, především ze zemí spolu válčících. Bez důvěry mezi obchodními partnery není možné normálním způsobem obchodovat, proto muselo dojít v době války ke snížení vzájemné obchodní výměny, resp. k přetrhání tradičních obchodních vazeb. Dalším vlivem, který viditelně zvýšil rizika související s mezinárodním obchodem po 1.světové válce, bylo i opuštění zlatého standardu jako systému měnových kursů. V rámci tohoto měnového systému vystupovalo zlato jako pevná kotva, která umožňovala pomocí fixního množství zlata obsaženého v dané měně i definovat a udržet fixní kurs dané měny vůči ostatním měnám v rámci systému. Zlato zde hrálo roli světových peněz neboli prostředku směny v zahraničním obchodě. Z pohledu měnového se v době zlatého standardu zahraniční obchod nelišil od obchodu vnitřního. V okamžiku, kdy se takový systém opustí, to znamená vznik nových rizik, která vyplývají právě z pochybu měnových kursů. Všechny popsané skutečnosti si vynutily, přesněji uspíšily vznik institucí, jež měly za úkol krýt rizika čekající na vývozce na zahraničních trzích. Jednotlivé země nebo lépe řečeno jejich vlády si brzy začaly uvědomovat, že stát bude muset aktivně vstoupit do hry právě tím, že bude na sebe přebírat některá rizika, která by mohla odradit vývozce od realizace vývozního případu. Stát tu začal

149

Pokud jsou údaje uvedené u Mitchella [36] přesné, je možné vidět opravdu příkrý pokles

podílu právě v průběhu 1.světové války i přesto, že Nizozemsko do bojů přímo nezasáhlo. 150

K tomu je nutné také připočíst i období do 1.světové války.

strana č. 144


plnit úlohu ochránce vývozců a zároveň podněcovatele vývozních transakcí, které by za jiných okolností nebylo možné realizovat z důvodu přílišné rizikovosti. Z uvedeného pohledu není asi překvapením, že potřebu mít instituce podporující exportní aktivity domácích výrobců si začaly uvědomovat právě vlády zemí, kde zahraniční obchod představoval důležitou součást národní ekonomiky. Jedním z důležitých momentů bylo také poznání přímé souvislosti mezi exportem (obecněji zahraničního obchodu) a domácí ekonomikou dané země. Šlo o prokázání přímého dopadu snížení nebo zvýšení exportních aktivit na výkonnost domácí ekonomiky a tím na zaměstnanost. Tyto ekonomické souvislosti zahraničního obchodu daly navrhovatelům a zastáncům systému státní podpory vývozu teoretické i praktické argumenty, které umožnily jeho prosazení a schválení v rámci politického mechanismu moci v dané zemi. Vznik národních systémů podpory exportů je možné dokumentovat na grafu č. 2, kde na ose y je zaznamenáno datum vzniku státem podporovaných specializovaných institucí pojišťujících nebo financujících exporty. Graf č. 2 Rok vzniku exportních agentur 2000 1990

Česko

Slovensko Maďarsko Polsko Řecko

Thajsko

1989

Turecko

1980

Rok vzniku

1970

Portugalsko

1960

Jižní Afrika

1950

Rakousko

1940

Mexiko

1930

Kanada

Švýcarsko Švédsko Belgie

1920

Francie USA Japonsko Německo

Velká Británie

1945

1930 1918

1910 Název země

Z grafu č.2 je možné vysledovat čtyři větší vlny vzniku specializovaných institucí podporující exporty. První vlna přišla těsně po první světové válce jako její přímý důsledek. V této době vznikaly první exportní agentury ve vyspělých zemích, které nejvíce závisely na zahraničním obchodě, jako byly Velká Británie v roce 1919

strana č. 145


(ECGD), Belgie v roce 1921 (Ducroire), nebo o něco později Německo v roce 1926. Druhou vlnu je možné vysledovat v třicátých letech v období velké hospodářské krize.

V uvedených letech vznikly exportní agentury například

v Japonsku (MITI) v roce 1930, dále ve Švédsku (EKN) v roce 1933 nebo v USA (US Eximbank) nebo ve Švýcarsku (ERG) v roce 1934. Paradoxem je, že to bylo v době, kdy ve světové ekonomice převládaly spíše protekcionistické tendence, což je tak trochu proti duchu a smyslu zakládání těchto specializovaných institucí151. Právě vzrůstající protekcionalismus je velice často uváděn jako jeden z důvodů prohlubování hospodářské krize ve 30.letech minulého století. Celosvětová hospodářská krize a její další prohlubování s sebou nese i výrazné zvýšení míry rizik. Vlády některých zemí však naštěstí brzy pochopily, že je nutné pomoci domácím vývozcům při krytí zahraničních rizik. Určitou výjimku zde představují dvě exportní agentury. Především US Eximbank, jejíž založení nebylo vedeno obecnou podporou exportů152, ale konkrétní potřebou profinancování obchodů s Kubou, resp. Sovětským svazem, jenž byl v té době politicky uznán Spojenými státy. Podobně to bylo i v případě švédské EKN, které se také v počátku zaměřovala pouze na podporu a krytí zahraničního obchodu s Ruském a baltskými zeměmi. Velký nárůst počtu exportních agentur nastal po druhé světové válce,kdy vznikaly systémy podpory v Kanada (EDC) v roce 1944, ve Francii (Coface) nebo v Rakousku (ÖKB) v roce 1946. Zajímavé je pouze to, že vznik exportních agentur v uvedené době nebyl vždy veden pouze snahou podpořit export jako takový. Převažujícím motivem byla především nutnost podpořit celkovou rekonstrukci válkou zničené Evropy také právě prostřednictvím podpory vzájemné obchodní výměny mezi zeměmi. Opět je možné potvrdit vzájemnou provázanost národních ekonomik, které se dále otevíraly světu a které využívaly zahraničního obchodu jako jednoho z důležitých motorů svého růstu.

151

V určitém smyslu by se dalo uvažovat, že zakládání exportních agentur mohlo byt

považováno za nástroj protekce. 152

Spojené státy byly asi jednou z vůdčích zemí prosazující protekcionářská opatření na

počátku třicátých let.

strana č. 146


Poslední vlna vzniku exportních agentur na začátku 90.let souvisela s kolapsem bývalého komunistického bloku a přechodem mnoha zemí na tržní ekonomiku.

V rámci

institucionálních

reforem

byly

zakládány

i

tyto

specializované společnosti známé z jiných, vyspělejších zemí. Takto vznikaly exportní agentury v Polsku (KUKE) v roce 1991,v Česku (EGAP,ČEB) v roce 1992, resp. 1995 nebo v Maďarsku (Mehib, Eximbank) v roce 1994. Motivem byla především snaha nabídnout vývozcům srovnatelné podmínky, které má konkurence, jak pokud jde o pojištění zahraničních rizik, tak pokud jde o vlastní financování vývozních transakcí. Dalším faktem může být i logický argument, že státem vlastněná společnost nebo přímo stát dané země bude mít lepší vyjednávací pozici při vymáhání nesplacených zahraničních pohledávek. To může být umocněno i skutečností, že tyto pohledávky mohou často být vůči jinému státu nebo jim ovládané nebo vlastněné organizaci.

3.2. Srovnání národních systémů podpory exportů

Žádné dva národní systémy podpory exportů nejsou identické, každý si vyvinul svůj vlastní model fungování a každý operuje ve svém vlastním politickém, právním a ekonomickém prostředí. Struktura ekonomiky, charakter jejích hlavních odvětví a trhů, vyspělost bankovního a pojistného sektoru určuje nástroje, které jsou k dispozici exportérům při zajišťování exportu. Avšak problémy, které čekají na každého vývozce jsou podobné všude ve světě. Proto nepřekvapí, že tyto problémy jsou řešeny v různých systémech podpory exportů podobných způsobem. Vlastní srovnání národních systémů podpory exportů je zde provedeno na vybraném vzorku 20 zemí. Kriteriem pro výběr země byla především geografická blízkost Česku153, dále význam dané země nebo srovnatelná velikost země s Českem. Byly vybrány také nejvýznamnější země z regionů, které je zvykem zařazovat k rozvojovým zemím154.

153 154

Jsou zastoupeny všechny sousední země. Hlavními informačními zdroji byly internetové stránky jednotlivých institucí, dále přímé

dotazování i další publikace popisující jednotlivé exportní agentury. Viz Příloha č. 6 použitá literatura.

strana č. 147


Všech 20 zemí bylo roztříděno do 4 skupin po pěti. Prvotní rozdělení je podle vyspělosti dané země na méně vyspělé a vyspělejší (HNP na obyvatele155 za rok 1998156; hranicí je USD 17.500) a následně podle počtu obyvatel (hranicí je 35 mil.) na menší a větší země. Toto rozdělení je možné ukázat na následujícím grafu: Graf č. 3 – Rozdělení vybraných zemí. 300

Počet obyvatel (v mil.)

USA

17 5000 USD

250

200

150 Japonsko Mexiko

100 Thajsko 50

Německo

Turecko Polsko

V. Británie

0

5.000

10.000

35 mil.

Kanada

Česko ŘeckoPortugal. Švédsko Maďarsko Slovensko

0

Francie

J.Afrika

15.000

Rakousko

20.000

Belgie 25.000

Švýcarsko 30.000

Hrubý národní produkt na obyvatele (v USD)

V grafu je vidět, že v levém dolním obdélníku (menší a méně vyspělé země) se nachází 5 zemí (Česko, Slovensko, Maďarsko, Portugalsko a Řecko). Levý horní obdélník (větší méně vyspělé země) obsahuje 5 zemí (Polsko, Jižní Afrika, Mexiko, Thajsko a Turecko). Pravý horní obdélník (větší vyspělejší země) zahrnuje také 5 zemí (Velká Británie, Francie, USA, Japonsko, Německo) a konečně pravý dolní obdélník (menší vyspělejší země) také pět (Švýcarsko, Rakousko, Švédsko, Belgie, Kanada).

155 156

Počítáno na bázi parity kupní síly (purchasing power parity). Údaje jsou převzaty ze statistik uveřejňovaných Světovou bankou na jejich webovských

stránkách – Světová banka [51]

strana č. 148

35.000


Přesné počty obyvatel a výše HNP na obyvatele je možné nalézt v následující tabulce: Tabulka č. 4 – Vybrané země a jejich základní údaje. Země: Česko Portugalsko Slovensko Řecko Maďarsko Polsko Jižní Afrika Mexiko Thajsko Turecko Švýcarsko Rakousko Švédsko Belgie Kanada Velká Británie Francie Německo Japonsko USA

HNP/obyv. v Počet obyvatel v rok zalození USD mil. pojišťovny 12.197 10 14.569 10 9.624 5 13.994 11 9.832 10 7.543 39 8.296 41 7.450 96 5.524 61 6.594 63 26.876 7 23.145 8 19.848 9 23.622 10 22.814 30 20.314 59 21.214 59 22.026 82 23.592 126 29.240 270

rok založení eximbamky

1992 1969 1993 1988 1994 1991 1956 1937 1993 1987 1934 1946 1933 1921 1944 1919 1946 1926 1930 1934

1995 není 1997 není 1994 není není 1937 1993 1987 není 1946 1962 není 1944 1919 není 1948 1950 1934

Průměr HNP Průměr obyv.

12.043 9,2


7.081 60


23.261 12,8


23.277 119,2

Srovnávání jednotlivých národních systémů se zaměřuje především na základní strukturu systému podpory a na jednoduché porovnání základních produktů pojištění nebo financování. Terminologicky vychází tato komparace z předchozí kapitoly, ve které byly obecně popsány jednotlivé produkty a techniky exportního financování. Obsahově vychází z popisu struktury a fungování systémů podpory exportu ve vybraných zemích tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých přílohách. Předmětem porovnávání není detailní posuzování jednotlivých

podmínek

pojištění

nebo

financování.

Takováto

podrobná

komparace podmínek přesahuje rámec této práce157. Podrobnější porovnávání podmínek158, za jakých jednotlivé exportní agentury poskytují pojištění nebo financování, je už výrazně ovlivněno vlastním charakterem daného exportního případu, popř. i postavením země zahraničního odběratele vůči zemi vývozce. Různé země mohou mít různý vztah vůči sobě 157

Základní podmínky poskytnutí pojištění nebo financování jsou uvedeny v přílohách v rámci

popisu jednotlivých národních systémů podpory exportů. 158

Například spoluúčast pojištěného na výplatě pojistného plnění.

strana č. 149


navzájem159, což se může v daném případě promítnout do zvláštních podmínek pro pojištění nebo financování. Jakékoliv výjimky nutně vedou ke zkreslení daného porovnávání. Nesmí se také opomenout ani taková skutečnost jakou je různá vyjednávací pozice jednotlivých angažujících se subjektů, která opět určitým směrem modifikuje standardně nastavené podmínky podpory. Zejména, jestliže žadatelem o pojistné krytí je velice významný a silný podnik, který je navíc schopný svými argumenty přesvědčit politický establishment o důležitosti daného vývozního případu pro danou zemi.

A pokud se k tomu připojí i celková

návaznost systému podpory exportu na stát, nejsou řídkým jevem různá změkčování podmínek pojišťování vývozů standardně nastavených exportní agenturou dané země. S tím samozřejmě souvisí i různá míra ochoty nebo flexibility exportních agentur různých zemí přizpůsobovat podmínky pojištění nebo financování danému vývoznímu případu nebo zemi. 3.2.1. Organizační struktura národních systémů podpory exportů.

Z hlediska organizace národního systému podpory exportu je možné jednotlivé vybrané země rozdělit do tří základní skupin, v jejich rámci vykazují jednotlivé systémy shodné rysy. Největší skupinu představují země, které odděleně instituovaly pouze funkci pojišťovatele exportních pohledávek, přičemž financování ponechávají plně komerčnímu sektoru nejčastěji komerčním bankám. Zde se nachází celkem 8 zemí, což je 40 % ze zkoumaného vzorku. První úvaha o této organizaci podpory exportu by mohla vést k hypotéze, že k této formě budou inklinovat spíše země s vyspělým160 bankovním trhem, který je schopný zabezpečit finanční potřeby svých vývozců. Zkoumání daného vzorku zemí však vyslovenou hypotézu nepotvrdilo. Z 10 zemí charakterizovaných jako země

vyspělé,

vykazovaly

pouze

4

národní

systém

podpory

exportu

organizovaný podobným způsobem. Tzn. že většina zemí s popsanou organizací pocházela ze skupiny méně vyspělých zemí, kde by se dalo předpokládat, že

159

Viz případ Česka a Slovenska

160

V určitém smyslu je možné dát rovnítko vyspělé země=vyspělý bankovní trhu, tzn. že by se to

týkalo všech vyspělých zemí

strana č. 150


komerční banky budou mít větší problémy se zabezpečením financování exportních aktivit svých domácích podniků. Z tohoto pohledu je možné konstatovat, že při vzniku národního systému podpory exportů hrály větší roli jiné souvislosti než čisté argumenty o vyspělosti pojistného nebo bankovního trhu. Země zařazené do druhé skupiny jsou charakterizovány jednou organizací, která vystupuje na jedné straně jako pojistitel exportních pohledávek (úvěrová pojišťovna) a zároveň jako financující instituce (exportní banka). V době zakládání prvních institucí tohoto typu nebyla pociťována potřeba odlišovat pojištění a financování, přičemž tyto instituce pouze financovaly daný vývoz. Postupem času docházelo k oddělování funkce pojistitele a funkce exportní banky. U později založených exportních agentur byly tyto funkce už plně odlišeny. Separovaní těchto dvou činností v rámci jedné instituce je výsledkem určitého vývoje v chápaní cílů a funkcí exportních agentur. V této skupině se nachází celkem 7 zemí, což je 35 % vybraného vzorku zemí. Poslední skupinu tvoří země, které se vyznačují organizačním oddělením funkcí pojistitele a financující instituce do dvou samostatných organizací. Pokud jde o exportní banku, je většinou její účast na vlastním financování podmíněna zajištěním ve formě pojištění nebo garance vystavené úvěrovou pojišťovnou. Z tohoto pohledu je fungování obou institucí velice těsně spojeno, i když vlastní vzájemná závislost je z pravidla jen ve směru od exportní banky k úvěrové pojišťovně. V tomto shluku se nachází celkem 5 zemí, což představuje 25 %161.

161

Z čistě teoretického pohledu je možné definovat i čtvrtou skupinu, která by byla

charakterizována situaci, kdy pojišťování i financování je ponecháno čistě na komerčním sektoru. Z praktického hlediska zde nemá tato skupina smyslu. Pokud neexistuje specializovaná instituce podpory exportu ve formě pojišťování nebo financování není možné hovořit ani o nějakém národním systému podpory exportu a proto není ani možné tento neexistující systém porovnávat s jinými, existujícími. Což samozřejmě neznamená, že neexistují země, kde není konstituován žádný podobný systém. Tyto země byly od samého počátku vyloučeny z daného zkoumání. Dále z velké množiny zemí s národním systémem podpory exportu byl vybrán vzorek 20 zemí, který je předmětem porovnávání.

strana č. 151


Rozdělení vybraných zemí do jednotlivých skupin je možné shrnou v následující tabulce: Tabulka č. 5 - Organizace systému podpory exportu. Zem ě B e lg ie Č e s k á r e p u b lik a F r a n c ie Japons ko J iž n í A f r ik a K anada M a ď a rs ko M e x ik o N ěm ec ko P o ls k o P o r t u g a ls k o R akous ko Ř ec ko S lo v e n s k o Š véds ko Š výc a rs ko T h a js k o T u re c ko US A V e lk á B r it á n ie P očet P r o c e n t n í p o d íl : C e lk e m p o č e t

P o jiš t ě n í a f in a n c o v á n í d o h ro m a d y

P o jiš t ě n í a f in a n c o v á n í o d d ě le n o

P ouze p o jiš t ě n í X

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X 7 35% 20

5 25%

8 40%

Ze srovnání vybraných národních systému podpory exportů je možné dále konstatovat, že neexistuje také žádná přímá závislost mezi formou organizace systému podpory a faktickým datem jeho vzniku (v jakém období vznikaly), vyspělosti dané země, popř. počtu obyvatel. Příkladem zde může sloužit švýcarský model162 vzniklý v roce 1934, jenž je charakterizován jednou institucí, která poskytuje pouze pojistné krytí exportních pohledávek. Vlastní financování exportů je ponecháno plně komerčnímu sektoru. Proti tomu stojí zhruba stejně vyspělá země jako jsou Spojené státy163, jejíž systém vznikl také v roce 1934 a který je také charakterizován jednou institucí. Tato instituce však poskytuje jak pojistné nebo garanční krytí exportních pohledávek tak i vlastní financování pohledávek. Pomyslný třetí vrchol trojúhelníku zde může tvořit Německo, jehož historie národního systému podpory exportů sahá až do roku 1926 v případě 162

Podrobněji viz. příloha č. 4 – Švýcarsko.

163

Podrobněji viz. příloha č. 4 – Spojené státy americké. strana č. 152


pojištění a do roku 1948 v případě financování. V Německu164 na rozdíl od dvou předchozích zemí fungují vedle sebe úvěrová pojišťovna i samostatná exportní banka. Tzn. že tu máme 3 vyspělé země se třemi různými modely organizace národního systému podpory exportů. Podobným příkladem mohou být tři národní systémy vzniklé v 90.letech – polský z roku 1991165, thajský z roku 1993 a český z roku 1993, resp. 1995. V prvních dvou případech v rámci tohoto národního systému funguje jedna instituce, která v Polsku poskytuje pouze pojištění a financování je opět záležitostí komerčního sektoru. V Thajsku jejich eximbanka nabízí jak garanční krytí exportních pohledávek, tak i jejich vlastní financování. Pokud tyto dva systémy srovnáme s českým, který vznikl také v 90.letech, vidíme jasnou odlišnost v tom, že v českém modelu existují dvě instituce, obě vlastněné státem. Jedna z nich poskytuje pojistné krytí vývozních pohledávek a druhá nabízí financování vývozních případů. V českém modelu je zřetelné formální i faktické oddělení funkce úvěrové pojišťovny a exportní banky. Přehled o vzniku srovnávaných exportních agentur rozčleněných do daných skupin podle jejich vyspělosti a počtu obyvatel je možné nalézt v tabulce č. 4. Z předchozího srovnání vyplývá pouze to, že není možné jasně říci, které organizační schéma je upřednostňováno, které je možné jednoznačně určit jako nejvýhodnější. Vždy závisí na konkrétních historických okolnostech vzniku jednotlivých organizací, resp. národních systémů podpory exportů. Důležitými momenty, které se velice často uplatňují při úvahách a rozhodování o vzniku konkrétní podoby národního systému podpory exportů, jsou možnosti nebo ochota řídit se konkrétními příklady v zahraničí nebo dále subjektivní preference lidí vytvářejících a rozhodujících o jeho podobě, resp. síla a pravomoc těchto lidí materializovat své představy do konkrétní podoby tohoto systému. Přesto je možné určitý závěr vyvodit. Především můžeme říci, že se ve světě postupem času vyvinuly dva základní typy národních systému podpory exportů. Prvním modelem je plné institucionální oddělení pojištění a financování. V našem vzorku má takto organizovanou podporu celkem 13 zemí, tj. 65 % z celkového počtu. Přičemž z větší části je financování ponecháno čistě na 164

Podrobněji viz příloha č. 4 - Německo

165

Podrobněji viz. příloha č. 4 - Polsko

strana č. 153


komerčním sektoru nebo je založena samostatná instituce financující vývozní pohledávky (exportní banka). Větší počet zemí mající tento model nemusí nutně znamenat, že tento způsob organizace je lepší, každopádně v daném vzorku převažuje. Druhým modelem, v našem vzorku méně zastoupeným (7 zemí, tj. 35 %), je model jedné instituce (eximbanky), která plní obě primární funkce exportní agentury. Jednak vystavuje pojistné nebo garanční krytí vývozních pohledávek a zároveň poskytuje i jejich financování.

3.2.2. Účast státu v národním systému podpory exportů.

Celým předchozím textem se line jeden podstatný rys, jenž výrazně charakterizuje každý národní systém podpory exportů, ovlivňuje jeho strukturu, organizaci i vlastní mechanismus fungování. Při studiu jednotlivých národních systému je možné vypozorovat univerzální angažovanost vlády dané země neboli přímou či nepřímou účast státu v daném systému podpory. Pokud se podíváme blíže na způsob, jak jednotlivé státy vstupují do hry, je možné vysledovat jeho dvě základní podoby. Za prvé stát vystupuje jako subjekt, který na sebe přímo přebírá případná rizika nesplacení vývozní pohledávky166. Je v podstatě jedno, jestli je to ve formě přímého pojistného nebo garančního krytí vystaveného jménem a na účet daného státu167 nebo je tu generální státní záruka za závazky pojistitele. Jinak řečeno, v případě, že si vývozce nebo financující banka nechá pojistit nebo garantovat svoji vývozní pohledávku u úvěrové pojišťovny kryté státní zárukou, transformuje riziko vůči zahraničnímu subjektu na riziko svého vlastního státu. Státní riziko je v každé zemi hodnoceno jako velice bonitní riziko168. Nehledě na 166

V tomto momentě se trochu abstrahuje od toho, jaké druhy rizik na sebe přebírá. Převážné

míře jsou to pouze tzv. politická rizika, komerční pouze v případě, že je není možné pokrýt na privátní trhu. 167 168

V tomto případě vystupuje exportní agentura jako agent státu. Opět tu v tomto momentě abstrahujeme od spoluúčasti pojištěného a také určité

podmíněnosti pojištění ve vztahu k případné výplatě pojistného plnění. To se týká samozřejmě pojistného krytí vývozní pohledávky. Pokud jde o garanční krytí, zde jde většinou o nepodmíněný závazek vystavovatele garance v našem případě státu, tzn. že jde i riziko daného státu. Podobně je to i se spoluúčasti, ta je u garančního krytí často nulová.

strana č. 154


to, že tím také vývozce či banka eliminuje nutnost vést případné soudní spory o zaplacení mimo svoji domovskou zemi, což má i přímý vliv na výši nákladů spojených s vymáháním takovéto vývozní pohledávky. Transformace na riziko státu má pro banku částečně však i pro vývozce další positivní aspekt. Prakticky ve všech tržních ekonomikách je pohledávka jištěná garancí státu považována za téměř bezrizikovou pohledávku mající nulovou váhu pro výpočet kapitálové přiměřenosti. Bance takto odpadá nutnost alokovat k dané pohledávce vlastní kapitál, který může být použit jinde. Vedle toho má tento fakt výrazný pákový efekt, který se promítá pozitivně do ukazatele výnosu z vlastního kapitálu. Druhou podobu účasti státu v systému podpory exportů je možné vidět v přímém vstupu do organizace daného systému podpory. Stát tu vystupuje jako přímý zakladatel a vlastník exportní agentury (úvěrové pojišťovny i exportní banky). Blíže k tomuto bodu později až budeme hovořit o jednotlivých typech pojistitelů nebo exportních bank. Úplný přehled o účasti státu ve vybraném vzorku národních systémů podpory exportu je možné nalézt v následující tabulce: Tabulka č. 6 – Forma účasti státu. Ze m ě : B e lg ie Č e s ká re p u b lika F ra n c ie Ja p o n s ko Již n í Afrik a K anada M a ď a rs ko M e x iko N ě m e c ko P o ls ko P o rtu g a ls k o R akous ko Ř e c ko S lo v e n s k o Š vé d s ko Š vý c a rs ko T h a js k o T u re c k o US A Ve lká B ritá n ie P oč et P ro c e n tn í p o d íl: C e lke m p o c e t

S tá tn í z á ru k a S tá tn í z á ru ka P o jiš ť o va te l z a z á v a z ky z a z á va z k y fin . ja k o a g e n t s tá tu p o jiš ť o v a te le in s titu c e X -X X X -X ? X -X ? X X X X X ? X -X -X X X -X X X ? X -X X X X X X X -8 12 8 40% 60% 40% 20

strana č. 155


Z uvedené tabulky jasně vyplývá, že úvěrová pojišťovna funguje v 8 zemích, tj. ve 40 % zemí jako agent státu169 a v 12 zemích, tj. v 60 % jako instituce nesoucí plnou státní záruku za své závazky. Podobně je to i u specializované exportní banky, kde existuje, tak je v 8 případech z 13 jištěna opět zárukou státu. Zjištění o všeobecné účasti státu na fungování národního systému podpory není až tak překvapivé. Podstata účasti státu vychází už v přímo ze smyslu celého snažení. Viditelnější rozdíly mezi jednotlivými národními systémy bude možné vysledovat spíše v míře angažovanosti státu než v samotném faktu účasti státu. V současnosti je však možné vidět pozvolný trend k poklesu míry účasti státu v poměru jak dochází k rozvoji soukromého sektoru v jednotlivých segmentech našeho zájmu. Je to možné pozorovat především u krátkodobého pojištění komerčních rizik, kde případná státem vlastněná úvěrová pojišťovna nakonec vystupuje jako konkurent privátních pojišťoven, například český EGAP. Jinde se státní pojišťovatel zbavuje daného segmentu, např. prodejem jiné, většinou soukromé pojišťovně, příkladem může být britské ECGD. Následně se poté už zaměřuje pouze na rizika soukromým sektorem nepojišťována nebo vystupuje pouze jako zajistitel soukromých pojišťoven na poli komerčního pojištění. Ještě markantnější je to u financování, kde vyspělost sektoru komerčních bank je poměrně vysoká a tím i míra účasti státu je nižší. V našem vzorku v 8 zemích, (40 %), úplně chybí specializovaná, často státem vlastněná exportní banka. Financování je tu v plné míře ponecháno na komerčních bankách, přičemž stát nebo jím pověřená instituce vystupuje pouze jako subjekt, který na vrub státu kompenzuje případné ztráty komerčních bank z vývozních úvěrů poskytnutých za zvýhodněných podmínek170. Samotná vyspělost sektoru komerčních bank však neznamená, že v dané zemí specializovaná finanční instituce (exportní banka) nefunguje. Může tomu být právě naopak. Pokud vezmeme jako příklad USA, Japonsko nebo Německo,

169

Nebo jako statní orgán.

170

Tj. v případě, kdy zvýhodněná sazba vývozního úvěru (nejčastěji CIRR) je nižší než komerční

sazba, za niž si půjčují komerční banky.

strana č. 156


o kterých můžeme prohlásit, že disponují velmi vyspělým sektorem komerčních bank, zjistíme, že všechny uvedené země mají i specializovanou exportní banku. Důležitá otázka je, jakou hraje roli tato exportní banka v rámci bankovního systému dané země. Způsob fungování exportní banky, její navázání na stát nebo úvěrovou pojišťovnu jako pojistitele častokrát omezuje nebo přímo znemožňuje možnost efektivní konkurence ze strany komerčních bank. I když je často exportní banka představována jako doplněk komerčních bank, její praktická činnost většinou inklinuje k ne vždy úplně fér konkurenci komerčním bankám.

3.2.3. Základní typy úvěrových pojišťoven.

Nejprve zaměříme pozornost na exportní agenturu vystupující v roli pojišťovatele rizik spojených s vývozními aktivitami podniků. Běžný typ úvěrové pojišťovny je přímý pojišťovatel, jenž je často všeobecným pojišťovatelem přicházejícím z privátního sektoru, který pojišťuje platební rizika. Z důvodu velikosti exportních obchodů, doby splatnosti exportních úvěrů, ale také z důvodů problému při hodnocení rizik s pojených s těmito exportními obchody, nejsou zpravidla privátní společnosti ochotny nebo schopny uvedená rizika pojistit na svůj vlastní účet. Proto vstoupil do hry stát formou přímého zajišťování komerčních pojišťovatelů (např. jihoafrická CGIC) nebo je pojistné krytí vystaveno jménem státu a na jeho účet , (např. německý Hermes). V našem vzorku 20 zemí má takto organizovaný národní systém podpory exportu celkem 5 zemí, tj. 25 %. V jiných zemích hraje stát významnější roli buď přímo zakládáním státní úvěrové pojišťovny se statusem samostatného subjektu - v našem vzorku je to u 12 zemí, tj. u 60 % zemí. V některých případech je úvěrová pojišťovna přímo součástí vlády dané země - v daném případě je to u 3 zemí (15 % zemí).

strana č. 157


Následující tabulka popisuje typy úvěrových pojišťoven, jež se objevují u jednotlivých národních systémů podpory exportů: Tabulka č. 7 – Typ úvěrové pojišťovny. Zem ě: B e lg ie Č e s k á r e p u b lik a F r a n c ie Japons ko J iž n í A f r ik a K anada M a ď a rs ko M e x ik o N ěm ec ko P o ls k o P o r t u g a ls k o R akous ko Ř ec ko S lo v e n s k o Š véds ko Š výc a rs ko T h a js k o T u re c ko USA V e lk á B r it á n ie P očet P r o c e n t n í p o d íl: P o c e t c e lk e m

S tá te m v la s t n ě n á s p o le č n o s t X X

S tá tn í o r g á n

P r iv á t n í s p o le č n o s t

X X X X X X X X X X X X X X X X X X 3 15% 20

12 60%

5 25%

Otázka, který způsob organizace pojišťování je obecně lepší, není lehce zodpověditelná. Vždy bude velice záviset na konkrétních historických a politických okolnostech vzniku v dané zemi. Každý model má své výhody i nevýhody. Pokud jde o nově vzniklou nebo méně vyvinutou tržní ekonomiku jakou je i česká ekonomika, bude systém státní úvěrové pojišťovny asi vhodnější. Výhody z toho plynoucí, tj. přímá účast státu se svojí důvěryhodností a autoritou, převažují nad potenciálními nevýhodami, jako je nebezpečí větší náchylnosti státních organizací podléhat různým lobbyistickým skupinám nebo přílišné byrokracie a jiné podobné neduhy charakteristické pro státní orgány. Dalším bodem pro tento model přímé státní účasti je také absence natolik zkušeného a důvěryhodného privátního pojišťovatele, jenž by mohl plnit funkce exportní

strana č. 158


agentury. Tento důvod platí většinou pouze v momentě, kdy se uvažuje a jedná o vzniku úvěrové pojišťovny. Jakmile státní úvěrová pojišťovna vznikne a současně se na trhu etabluje silná a důvěryhodná privátní pojišťovna, neznamená to automaticky zrušení státní úvěrové pojišťovny a převedení jejích funkcí na tuto privátní pojišťovnu. Zůstává otevřenou otázkou, jakým směrem se bude dál ubírat vývoj těchto státních exportních agentur, jestli zůstanou nadále plně v rukou státu nebo někdy v budoucnu dojde k jejich částečné nebo plné privatizaci, samozřejmě při zachování agentské funkce pro stát v oblasti pojišťování exportů a exportních úvěrů i při zachování výrazné kontrolní funkce státu. Zde může být inspirací privatizace exportní agentury Cosec v Portugalsku171. Jednou z cest by mohlo být i výraznější zapojení privátních exportérů a exporty financujících bank do řízení exportních agentur a tím bránit přirozené tendenci

státních

orgánů

a

státem

řízených

organizací

k určitému

byrokratickému chování. Všem systémům však zůstane univerzální účast státu, který buď garantuje závazky samostatné úvěrové pojišťovny nebo jsou pojistky vystavovány jeho jménem a na jeho účet.

3.2.4. Financování v rámci národního systému podpory exportů

Samostatnou kapitolou je organizační struktura financování v jednotlivých národních systémech. Na rozdíl od pojišťování je avšak o něco chudší, pokud jde o různorodost forem organizace financování. Zjednodušeně je možné celé zkoumání redukovat na otázku, zda v daném národním systému existuje specializovaná státem vlastněná exportní banka, která poskytuje přímé nebo nepřímé financování exportních aktivit domácích podniků. V našem vzorku existuje samostatná státní exportní banka v 12 zemích, tj. v 60 % zemí. V ostatních zemích (8 zemí, tj. 40 %) leží financování exportních aktivit na bedrech komerčních bank. Na druhou stranu však v mnoha zemích (v 5 zemích z 8), kde neexistuje samostatná exportní banka, funguje systém úrokových dotací, který umožňuje státu kompenzovat komerčním bankám případné úrokové ztráty z vývozních úvěrů poskytnutých za zvýhodněných sazeb

171

Podrobněji viz. příloha č. 4 – Portugalsko

strana č. 159


(CIRR), v případě, že tyto zvýhodněné sazby jsou nižší než jsou komerční úrokové sazby v daném čase a na daném trhu. 3.2.5. Základní srovnání pojistných produktů.

Všechny zkoumané národní systémy podpory exportů v sobě zahrnují instituci nebo instituce, které svým vývozcům nebo investorům nabízejí všechny standardní

typy

pojistných

produktů,

tj.

pojištění

dodavatelských

a

odběratelských úvěrů, popř. úvěrových linek nebo pojištění zahraničních investic proti politickým rizikům. Zde je možné vidět první potvrzení konstatování, že fungování jednotlivých národních systémů je velmi podobné, přestože tyto systémy vznikaly v různých historických etapách, za různých okolností nebo v rámci různých politických i ekonomických podmínek. Přes specifické výchozí body však řeší velmi podobné problémy spojené s vývozními aktivitami svých podniků. Proto není ani neobvyklé, že všechny národní systémy podpory nabízí základní paletu standardních produktů. Poněkud menší shoda je však u podmínek, za jakých jsou uvedené standardní pojistné produkty nabízeny, například pokud se týče výše pojistné prémie, výše spoluúčasti pojištěného, maximální délky nabízeného pojištění172. Další menší nebo větší odlišnosti mohou být ve způsobu definování rizik, jež mají být těmito pojištěními kryta. Pokud však hovoříme o vystavování standardních typů pojištění je možné v posledních letech vysledovat výrazný trend k přibližování a sjednocování podmínek, za jakých jsou tyto produkty poskytovány. Motorem snah o přiblížení jsou pravděpodobně sami vývozci, především nadnárodní společností, které volají po jednotném přístupů různých úvěrových pojišťoven vůči různým podnikům v rámci jedné nadnárodní společnosti. Nelze však vyloučit, že na sjednocení podmínek pojištění a financování jsou ještě více motivovány samotné vlády jednotlivých zemí. Je nutné si v této souvislosti znovu uvědomit, že podpora vývozu v rámci národního systému podpory je vždy záležitost vlády, ať už přímo nebo nepřímo. Proto i zvýšená konkurence v poskytování pojištění nebo financování se poté zprostředkovaně

172

Podrobněji k podmínkám pojistného krytí v přílohách – krátké popisy jednotlivých národních

systémů podpory exportu.

strana č. 160


více či méně projeví v rozpočtu dotčených zemí. Většina vlád si dodateční nároky na svůj rozpočet v souvislosti s dlužnickou krizí let sedmdesátých a osmdesátých zažila173. Z toho plyne zvýšená ochota vlád kývnout na dohody mezi exportními agenturami týkajících se podmínek pojištění a financování. Jednou z prvních takových dohod byl Konsensus OECD z konce sedmdesátých let174, který stanovuje standardní podmínky pro podporované financování a s ním spojeného pojištění, jako jsou např. minimální úrokové sazby, délka financování nebo způsob splácení. Jakékoliv odchylky od standardních podmínek podléhají oznamovací povinnosti u sekretariátu OECD. Podobnými motivy byly vedeny i dohody o podmínkách pojistného krytí, jež jsou známy jako Kneapenský balík175. Dohoda určuje standardní podmínky, především minimální sazby pojistné prémie, i způsob stanovení případných odchylek od nich. Zároveň definuje i způsob zařazení jednotlivých zemí do skupin podle jejich rizikovosti, což kromě jiného má i přímý vliv na výši standardní sazby pojistné prémie. Poněkud menší vliv na proces sjednocování podmínek pojištění má vlastní charakter obchodního případu. Zde máme na mysli především vývoz investičních celků, častokrát financovaných na bázi projektového financování. Uvedené projekty jsou charakterizovány dodávkami, jež jsou složeny ze subdodávek z různých zemí, přičemž si jednotlivé země sami své podíly financují i pojišťují. V rámci strukturování takového vývozního případu je snaha o jednotné podmínky nabízeného financování a pojištění, což zjednodušuje a ulehčuje vlastní realizaci celého projektu, především uzavření smluvní dokumentace. Uvedený

tlak

nutí

exportní

agentury

k dolaďování

mechanismu

spolupráce, multilaterálním dohodám (Konsensus OECD) nebo k dvoustranným kooperačním dohodám, jež mají sladit celý systém podpory exportu především u standardních produktů. Konečným cílem všech uvedených dohod a ujednání je pak vrácení celého konkurenčního boje na úroveň vývozců, tzn. k soutěží vývozců o to, kdo nabídne nejlepší podmínky dodací nebo cenové.

173

Samozřejmě to jsou vlády, které popisovaný systém podpory v uvedené době nabízely.

Ostatní vlády se však na příklady těch ostatních mohly poučit. 174 175

Konsensus OECD – viz. OECD [40]. Kneapen package – viz. OECD [40].

strana č. 161


3.2.6. Nestandardní typy pojištění

Poněkud menší shoda už panuje u nabídky nestandardních pojistných produktů176 jako jsou krytí úvěrů poskytnutých ve formě projektového financování, dále pojištění forfaitingu nebo finančního leasingu. Např. projektové financování je možné v podstatě najít v nabídce všech exportních agentur zkoumaných zemí. Jiná je však otázka, jak intenzivně je uvedený produkt využíván a zároveň jaké zkušenosti s nim dané exportní agentury mají, především ty později založené. Určitým indikátorem intenzity využívání tohoto produktu je skutečnost, zda je projektové financování nabízeno jako samostatný produkt nebo je nabízeno v rámci

standardních

pojistných

produktů177.

Vycházíme

zde

z určitého

předpokladu, že čím je větší poptávka po daném pojištění, tzn. čím více ho exportní agentura poskytuje, tím více se jí vyplatí poskytovat pojištění jako samostatný produkt v rámci samostatného oddělení. Z tohoto pohledu je možné říci, že celkem 8 exportních agentur, tj. 40 % má samostatné oddělení zabývající se projektovým financováním a pouze 5 zemí, tj. 25 % toto pojištění deklaruje jako samostatný produkt. Potvrzení určité závislosti mezi existencí samostatného oddělení pro projektové financování a velikostí a vyspělostí zemí, resp. počtu žádostí o tento typ pojištění178, je možné vidět ve skutečnosti, že z 8 výše uvedených zemí mající samostatné oddělení projektového financování je 5 ze skupiny větších a více vyspělých, 2 z menších a více vyspělých a jedna z větších a méně vyspělých.

176

Nestandardní z hlediska exportního financování v užším slova smyslu. Jinak to jsou druhy

financování, které jsou běžné používány v zahraničním obchodě, tzn. i v exportním financování. 177

V podstatě všechny projektová financování jsou poskytovány ve formě úvěru odběrateli,

proto je možno v rámci obecného pojištění odběratelských úvěrů pojišťovat i specialitu jako je projektové financování. 178

Vycházíme z předpokladu, že velikost a vyspělost země má podstatný vliv na absolutní

objem vývozů a tím i na velikost poptávky po exportním financování, včetně projektového financování.

strana č. 162


Podobná situace je i u pojistného krytí finančního leasingu, které nabízí celkem 10 úvěrových pojišťoven, tj. 50 % ze zkoumaného vzorku, přičemž jako samostatný produkt ho deklarují pouze 3, tj. 15% zkoumaného vzorku179. Pokud jde o pojišťování forfaitingu, je ho možné nalézt téměř u všech exportních agentur (pouze jedna země ho nenabízí, tj. 5 %; u 1 země to nebylo možné zjistit). Důležitou podmínkou pro intenzivní využívání forfaitingu spolu s pojištěním ze strany exportní agentury je možnost volné převoditelnosti daného instrumentu na trhu. V tomto ohledu pouze tři exportní agentury volnou převoditelnost umožňují. Ostatní vždy jakýkoliv převod uvedeného instrumentu váží na svůj předchozí souhlas, což samozřejmě forfaiting podstatným způsobem omezuje v jeho rozšíření jako aktiva, se kterým je možné volně obchodovat na trhu. Přehled o nabídce standardních a nestandardních produktů je možné shrnout do následující tabulky: Tabulka č. 8 – Nabídka standardních a nestandardních pojistných produktů. Projektové Samostatné oddělení pro Forfeiting jako Volná Leasing jako fin. jako samostatný převoditelnost samostatný Standardní Projektové samostatný projektové odd. Forfaiting produkt pojištění Leasing produkt Země produkty Investice financování produkt Belgie ANO ANO ANO ANO NE ANO ANO n.a. ANO ANO Česká republika ANO ANO ANO NE NE ANO NE NE ANO NE Francie ANO ANO ANO NE ANO ANO NE NE ANO NE Japonsko ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO NE n.a. n.a. Jižní Afrika ANO ANO ANO NE NE NE NE NE ANO NE Kanada ANO ANO ANO ANO ANO ANO NE NE NE NE Maďarsko ANO ANO n.a. n.a. NE ANO n.a. ANO ANO ANO Mexiko ANO n.a. ANO n.a. n.a. n.a. n.a. NE n.a. n.a. Německo ANO ANO ANO NE ANO ANO NE NE ANO NE Polsko ANO n.a. ANO n.a. NE ANO n.a. NE NE NE Portugalsko ANO ANO n.a. n.a. NE ANO n.a. ANO n.a. n.a. Rakousko ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO n.a. ANO ANO Řecko ANO ANO ANO n.a. NE ANO n.a. NE n.a. n.a. Slovensko ANO ANO n.a. n.a. NE ANO n.a. NE n.a. n.a. Švédsko ANO ANO ANO NE NE ANO NE NE ANO NE Švýcarsko ANO ANO ANO NE NE ANO NE NE ANO NE Thajsko ANO ANO ANO n.a. ANO n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. Turecko ANO ANO ANO NE n.a. ANO n.a. ANO NE NE USA ANO ANO ANO ANO ANO ANO n.a. ANO ANO n.a. Velká Británie ANO ANO ANO n.a. ANO ANO n.a. n.a. n.a. n.a. Počet kladných 20 18 17 5 8 17 3 4 10 3 Počet kladných v % 100% 90% 85% 25% 40% 85% 15% 20% 50% 15% Počet záporných 0 0 0 7 10 1 7 12 3 9 Nezjištěno 0 2 3 8 2 2 10 4 7 8 Celkem: 20 20 20 20 20 20 20 20 20 20

179

Pokud jde o pojištění leasingových operací, je výsledek ovlivněn vysokým počtem exportních

agentur, u kterých nebylo možné zjistit, zda tento druh pojištění nabízejí nebo ne. strana č. 163


3.2.7. Speciální druhy pojištění

Větší variabilita v nabídce i podmínkách nabídky je u speciálních druhů pojistného nebo garančního krytí. Mezi speciální druhy pojištění jsou v tomto kontextu zařazovány pojistky kryjící předexportní úvěry, vystavení smluvních garancí180, zařízení stavby v zahraničí nebo kursová rizika. Poněkud opomíjeným druhem financování v rámci exportního financování je předexportní úvěr, který je poskytován financující bankou přímo vývozci, resp. výrobci na financování výroby zboží určeného na vývoz. Při poskytování předexportního úvěru se jedná o financování výrobního cyklu výrobce od momentu nákupu materiálu a komponentů nutných k výrobě daného zboží až do momentu realizace vývozu, tj. splnění vývozního kontraktu. Předexportní úvěr je ve své podstatě provozní financování pro výrobce. Pokud mluvíme o předexportním financování v souvislosti s exportními agenturami, máme na mysli pojištění, jež kryje úvěrová a performance rizika výrobce nebo vývozce. Jde o velmi speciální druh pojištění, jež je nabízeno pouze několika exportními agenturami, v našem vzorku se jedná o 5 zemí, tj. 25 % z celkového počtu. Pojištění předexportních úvěru je velice důležitý nástroj podpory exportu, který umožňuje vývozcům, resp. výrobcům, realizaci vývozních kontraktů, které by za jiných okolností nemohly uskutečnit. Hlavními důvody, proč daný vývozce nechce nebo nemůže realizovat vývozní kontrakt, je na jedné straně nedostatek vlastních finančních prostředků nutných na výrobu vyváženého zboží a následně i nemožnost získat nutné finanční zdroje od bank z důvodu své nízké bonity. Získáním pojistného krytí se tak snižuje riziko nezaplacení úvěru ze strany vývozce. Financující banka je tak ochotnější takový úvěr poskytnout i vývozci, jehož situace by za jiných podmínek uvedený úvěr vylučovala. V tomto případě se riziko vývozce z části nebo plně transformuje do rizika vůči úvěrové pojišťovně, která odškodňuje financující

180

Akontační záruka, vádium, záruka za dobré provedení, záruka za zádržné nebo jiné garance

nebo záruky spojené s realizací vývozního kontraktu.

strana č. 164


banku v případě, že nedojde ke splacení předexportního úvěru z důvodu nesplnění vývozního kontraktu. Zmíněný moment je velmi důležitý v českém kontextu, kde je finanční situace části českým vývozců limitujícím faktorem mající za následek nemožnost získaní finančních prostředků na výrobu exportovaného zboží. Každý vývozní kontrakt v podmínkách plnění obsahuje požadavek na vystavení různých smluvních garancí. Smluvní garance jsou za vývozce nejčastěji vystavovány financujícími bankami. Pro vystavující banky z toho vyplývají určitá rizika, jež je možné v určitém ohledu definovat jako rizika, že vystavená záruka bude uplatněna ze strany beneficianta181, tj. zahraničního odběratele. V případě uplatnění mohou poté nastat dvě situace. Buď je uplatnění oprávněné, tzn. že vývozce nesplnil podmínky dodávky tak, jak mu ukládal vývozní kontrakt a z tohoto důvodu odběratel uplatnil záruku. Nebo může nastat situace, kdy vývozce sice splnil všechny podmínky vývozního kontraktu řádně a včas, ale odběratel přesto záruku uplatnil. V tomto případě se jedná o neoprávněné uplatnění záruky. Z tohoto pohledu se jeví významným produktem (nabízeným exportními agenturami) i pojišťování smluvních garancí vystavených financující bankou. Možnost získat pojištění znamená pro banku, že může přesunout část rizik na subjekt obecně s vyšší

bonitou než je bonita vývozce. V našem vybraném

vzorku téměř všechny exportní agentury182 v určité podobě nabízí pojištění popisovaného druhu. Konstatování, že exportní agentury pojišťují rizika spojená s vystavením záruk znamená, že pojišťují právě neoprávněné uplatnění záruk. V případě oprávněného uplatnění to už není tak jednoznačné. V našem zjištění pouze 4 exportní agentury, tj. 20 % nabízí i oprávněné uplatnění záruky183. Možnost získat pojištění oprávněného uplatnění vystavených záruk výrazně pomáhá vývozcům, jejichž bonita jim neumožňuje takovou záruku za jiných okolností získat.

181

Příjemce záruky.

182

U čtyř exportních agentur nebylo možné daný údaj zjistit.

183

Sedm exportních agentur pojištění oprávněného uplatnění nenabízí, u 9 zemí není údaj

k dispozici.

strana č. 165


Dalším speciálním typem pojištění, jež je důležité při realizaci především dlouhodobějších obchodních případů denominovaných v cizích měnách,

je

pojištění kursových rizik. Pojištění kursových rizik je zde zahrnováno do speciálních druhů pojištění. Specifikum tohoto pojistného produktu není až tak chápána z hlediska velikosti poptávky po daném pojištění, ale spíše formou jakou je tento pojistný produkt nabízen. Nejčastěji vystupuje jako doplňkové pojištění k jinému typu, např. k pojištění odběratelského úvěru. Pojištění kursových rizik má smysl pouze u vývozních úvěrů, kde měna kontraktu, resp. vývozního úvěru je odlišná od domácí měny exportní agentury, resp. vývozce nebo financující banky. O důležitosti pojištění kursových rizik do jisté míry vypovídá i fakt, že pouze jedna exportní agentura deklarovala, že kursové riziko nepojišťuje184. Zde je nutné trochu vysvětlit, co je míněno kursovým rizikem a co pojištění kursových rizik z pravidla kryje. Z pohledu exportní agentury se jedná v podstatě o pojištění, které zaručuje, že pojištěný (např. financující banka) bude v případě pojistné události odškodněn aktuálním měnovým kursem, ne kursem, který byl v momentě podpisu pojistné smlouvy. Jinak řečeno to zaručuje věřiteli, že dostane stejnou částku v cizí měně, kterou vynaložil při výplatě vývozního úvěru. Je tu odlišnost oproti chápání kursového rizika a jeho zajištění ze strany sektoru komerčních bank. Podstatou různého chápání smyslu pojištění a zajištění kursového rizika je nutné hledat přímo u exportních agentur a u jejich vlastního fungování. 7 Exportní agentury jsou součástí národního systému podpory exportů185 a jako takové působí v rámci daného systému, tzn. že i finanční hospodaření je tím determinováno. Jednodušeji řečeno, přímá či nepřímá provázanost exportních agentur s vládou vlastní země a s jejím rozpočtem znamená, že všechny finanční operace, tj. i výplaty pojistného plnění, jsou za normálních okolností prováděny v dané národní měně. Z tohoto důvodu, pokud chce být pojištěný 184

V pěti případe nezjištěno.

185

Přesněji by bylo možné říci, že jsou jeho ztělesněním.

strana č. 166


odškodněn v měně kontraktu (tj, v měně vývozní pohledávky), která je odlišná od dané národní měny, musí si u exportní agentury sjednat speciální pojištění. Jiná otázka je, zda by byla exportní agentura schopna pojistit nebo garantovat fixní měnový kurs186 především od momentu podání komerční nabídky do momentu inkasa vývozní pohledávky. Uvedená otázka nabývá na vysoké důležitosti u dodávek investičních celků, kdy od podání komerční nabídky do inkasa vývozní pohledávky uplyne poměrně dlouhá doba, počítána spíše v letech než měsících. Možnost používat fixní měnový kurs po celou dobu realizace investičního celku znamená pro vývozce výrazné snížení rizik spojených s chybnou kalkulací vývozní ceny vyplývající ze špatného odhadu budoucího vývoje měnového kursu. Zanedbání popisovaného problému může pro vývozce znamenat při realizaci investičního celku výrazné ztráty z důvodu nepříznivého vývoje měnového kursu a to i za situace, že se daný obchodní případ v době podání komerční nabídky jevil jako velice ziskový. A pouze nesprávné ošetření kursového rizika spojeného s chybným odhadem vývoje kursu, dostalo daný projekt do červených čísel. Sektor komerčních bank většiny zemí nabízí zajištění měnového rizika a tím také umožňuje eliminaci zmíněného rizika. Je nutné však uvést, že zmíněné zajištění kursového rizika klade poměrně vysoké nároky na vývozce z hlediska jeho bonity, resp. jeho schopnosti dostát svým závazkům jako protistrany zmíněné zajišťovací operace. Posledním typem speciálního pojištění je pojištění zařízení, jež je vývozcem používáno při realizaci stavby, resp. investičního projektu v zahraničí. Podmínkou tohoto pojištění je, že uvedené zařízení je po dokončení projektu vráceno zpět do země vývozce. Uvedené pojištění zařízení

na stavbě kryje

v převážné míře politická rizika plynoucí z vyvlastnění, ztráty nebo zničení daného zařízení. V našem vzorku národních systému podpory exportu je tento druh pojištění nabízen celkem 7 zeměmi, tj. 35 % z celkového počtu 20 zemí.

186

Což je i podstata chápání kursového rizika a jeho zajištění ze strany komerčních bank.

strana č. 167


Přehled o nabídce speciálních druhů pojištění v rámci jednotlivých národních systému podpory exportu je možné nalézt v následující tabulce: Tabulka č. 9 – Speciální druhy pojistných produktu.

Země Belgie Česká republika Francie Japonsko Jižní Afrika Kanada Maďarsko Mexiko Německo Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Švédsko Švýcarsko Thajsko Turecko USA Velká Británie Počet kladných Počet kladných v % Počet záporných Nezjištěno Celkem:

Před-exportní financování NE ANO NE n.a. ANO NE n.a. ANO NE n.a. ANO NE n.a. n.a. NE NE n.a. NE ANO n.a. 5 25% 8 7 20

Pojištění smluvních garancí ANO ANO ANO ANO ANO ANO n.a. ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO n.a. NE NE ANO 16 80% 2 2 20

Z toho jen Z toho i neoprávněné oprávněné Pojištění stavby Pojištění uplatnění uplatnění v zahraničí kursového rizika ANO NE ANO ANO NE ANO n.a. ANO ANO NE ANO ANO ANO NE n.a. ANO ANO NE ANO ANO ANO NE ANO NE n.a. n.a. n.a. ANO n.a. n.a. ANO ANO ANO NE ANO ANO NE ANO NE NE n.a. n.a. n.a. ANO ANO NE ANO ANO NE ANO n.a. ANO ANO NE n.a. n.a. NE ANO ANO ANO ANO NE NE ANO n.a. n.a. n.a. n.a. NE NE ANO ANO NE NE n.a. ANO ANO ANO n.a. n.a. 10 5 9 15 50% 25% 45% 75% 6 11 2 2 4 4 9 3 20 20 20 20

3.2.8. Produkty financování exportů

Při srovnávání nabízených produktů financování se omezíme pouze na zjištění, zda exportní banky v jednotlivých zemích nabízí financování za zvýhodněných podmínek přímo nebo přes komerční banky. Tzn., zda v rámci daného systému podpory exportu je možné vysledovat výraznější zapojení komerčních bank nebo je to čistě záležitost specializované exportní banky.

strana č. 168


Ucelený přehled o základní struktuře financování v daných národních systémech podpory exportu naznačuje následující tabulka: Tabulka č. 10 – Nabídka financování.

Ze m ě : B e lg ie Č e s k á r e p u b lik a F r a n c ie Ja po ns ko J iž n í A fr ik a K anada Ma ď a rs ko M e x ik o N ě m ec ko P o ls k o P o rtu g a ls k o R ako u s ko Ř ec ko S lo v e n s k o Š vé ds ko Š výc ars ko T h a js k o T u rec ko US A V e lk á B ritá n ie P o č e t k la d n ý c h P r o c e n tn í p o d íl: P o č e t c e lk e n

P řím é i n e p řím é

P o u z e p řím é fin a n c o v á n í

P ouz e n e p ř ím é fin a n c o v á n í

P ouz e d o ta c e k úroko vým s az bám X

X X X X

? NE

NE

X X X X X X ? X X ? X X X X 7 41% 20

4 24%

1 6%

5 29%

Z uvedené tabulky vyplývá, že v 6 zemích, tj. v 30 % zemí je zvýhodněné financování jak záležitost státní exportní banky (přímé financování), tak i komerčních bank, které získávají možnost refinancování od exportních bank (nepřímé financování). Ve 4 případech, tj. u 20% zemí je zvýhodněné financování záležitost čistě exportní banky, která poskytuje přímé vývozní úvěry. Pouze v jednou případě, tj. 5% poskytuje exportní banka pouze nepřímé financování, tzn. pouze prostřednictvím komerčních bank. V ostatních případech je financování poskytováno plně komerčními bankami, přičemž stát poskytuje v některých případech jen úrokové dotace. Je nutné říci, že neexistuje přímá závislost vzniku exportní banky a vyspělosti bankovního trhu. Dalo by se předpokládat, že státní exportní banka bude častěji vznikat v zemích, jejíchž bankovní trh není tak rozvinutý. Realita spíše svědčí o tom, že vznik exportní banky je spíše výsledkem politického vyjednávání než čehokoliv jiného a zároveň ukazuje trochu i na slabý lobbyistický vliv sektoru komerčních bank,

strana č. 169


které nedokázaly zabránit vzniku silného konkurenta na poli financování zahraničního obchodu. 3.2.9. Shrnutí

Přes všechnu ekonomickou podmíněnost národních systémů podpory exportů je jejich vznik a další fungování především výsledkem politické vůle vlád jednotlivých zemí. Na druhou straně je však neoddiskutované, že národní systémy podpory exportů mohly vzniknout pouze na určitém ekonomickém pozadí, které dalo politické vůli silné ekonomické argumenty. Především zde musela existovat mezinárodního

mezinárodní dělba práce, která se promítla do rozvoje

obchodu.

Zároveň

s rozvojem

tržních

sil

v domácím

i

mezinárodním měřítku muselo dojít i k posunu v myšlení jednotlivých subjektů, především k novému chápání štěstěny, resp. rizika. Riziko, bez ohledu na to, zda si ho ekonomické subjekty uvědomují nebo ne, nutně ovlivňuje výsledky jejich podnikatelské činnosti. Kromě nejobecnějších ekonomických podmínek vzniku národních systémů podpory exportů vstupovaly do hry i konkrétní ekonomické události dvacátého století, jako např. už zmíněné opuštění zlatého standardu. Je otevřenou otázkou, jak by se vyvíjela uvedený segment ekonomiky, pokud by do hry nevstoupil stát a nerozvinul ho do uceleného systému národní podpory exportů.

strana č. 170


ZÁVĚR.

4.

Obecnou zkušeností obchodníků je že odborníci dokáží zodpovědět všechny otázky kromě té důležité. Podobně ani jakákoliv sofistikovaná metoda financování nemůže nahradit správný úsudek či hodnocení protistrany a očekávané ziskovosti potenciálního případu. Techniky exportního financování popisované v předkládané práci mohou pouze pomoci vývozcům s realizací jejich vývozních transakcí, maximalizovat jejich výnosy či minimalizovat potenciální rizika plynoucí z dané transakce. Použití jakékoliv techniky financování musí vycházet z charakteru vlastní vývozní transakce. Naopak jejich nevhodná aplikaci může následně vést k nežádoucím vedlejším efektům, jež mohou nepříznivě ovlivnit slibně vyvíjející se. Předkládaná práce dává ucelený přehled o možnostech financování vývozních transakcí, popisuje jejich hlavní výhody a nevýhody, umožňujíc tak čtenářům získat základní orientací potřebnou pro jejich úspěšnou realizaci či alespoň pro zvýšení všeobecného znalostí o komerčním bankovnictví. S exportním financování je spojena výrazná angažovanost jednotlivých zemí v podobě národních systémů podpory exportů formou pojišťování a financování vývozních transakcí. Řekli jsme, že národní podpora vývozu je z větší míry záležitost politického rozhodnutí národní reprezentace. Na druhou stranu je nutné neztratit ze zřetele i ekonomické důsledky výrazné angažovanosti státu v zahraničním obchodě, tj. v jeho financování nebo pojišťování. Zajímavou otázkou určitě bude i efektivnost vynakládání finančních prostředků státu na podporu vývozu. Pokud definujeme jako základní efekty fungování národního systému podpory exportu zvýšení vývozu, tím i výkonnosti národní

ekonomiky

jako

celku

a

následně

s positivním

dopadem

na

zaměstnanost, deklarujeme tím spíše určité politické cíle ekonomickými kategoriemi bez jejich přesné kvantifikace v ekonomickém smyslu. I kdybychom abstrahovali od politickým souvislosti národního systému podpory exportu a zaměřili se čistě na ekonomické zhodnocení efektivnosti uvedeného

systému,

budeme

stále

narážet

na

některé

problémy

metodologického charakteru, které mohou vyvolat oprávněnou diskusi o vhodnosti zvoleného způsobu kvantifikace efektivnosti fungování národního systému podpory exportu. strana č. 171


Při hodnocení exportního financování vyvstanou i otázky o jeho budoucím vývoji a tím i změnách, které mohou jednotlivé národní systémy podpory exportů doznat. Jakákoliv predikce je velmi složitá. Příliš mnoho faktorů ovlivňuje možnou trajektorii budoucího vývoje a příliš mnoho zájmů se angažuje i při utváření budoucí podoby uvedených systému i exportního financování samotného. Úvahy o jejich budoucnosti uvedené dále mají pouze naznačit pouze možné scénáře, které se ze současného pohledu zdají být nejpravděpodobnější. V exportním financování se ještě více budou uplatňovat techniky klasického komerčního financování, včetně projektového financování a jejich odnože typu přímého přebírání podnikového rizika, tj. bez garančního krytí banky odběratele. Ústup požadavku bude markantní především u financování v zemích, jejichž úvěrová bonita bude vyšší, tj. především u rozvinutějších zemí. V uvedených zemích je z důvodu nižšího politického rizika a intenzivnější konkurence domácích bank snadnější pro odběratele získat financování jejich projektů. Proto budou muset banky podporující vývozce svých zemí přistoupit na podmínky, které panují na daném trhu. Zde budou mít velkou výhodu finanční instituce operující na obou teritorií, tj. v zemi vývozce i odběratele Klasické instrumenty exportního financování budou především využívány u vývozů do zemí středně vyvinutých s nižší bonitou i méně intenzivní konkurencí bank, kde i schopnost místních bank opatřovat si finanční prostředky (především cizoměnové) nutné na financování podnikatelských aktivit místních odběratelů je omezená. Z tohoto důvodu budou i ochotní spíše vystavit záruky než přímo financovat svého klienta. U zemí nejméně rozvinutých s nejnižší úvěrovou bonitou bude financování obchodních případů stále velice komplikovanou záležitostí, z tohoto důvodu budou

využívány

především

metody,

které

umožní

externalizaci

předpokládaného financování (například financování s využitím protiobchodů) nebo intenzivnější zapojení institucí speciálně založených pro podporů financování v daných teritoriích (tzn. především financování s podporou multinárodní agentury). Pokud jde o budoucí podobu národních systémů podpory exportů, resp. způsobu zapojování exportních agentur do pojišťování a financování, je poměrně velkou neznámou především vliv integrace evropských zemí do Evropské unie. V nejbližším horizontu je pravděpodobnější asi scénář charakterizovaný strana č. 172


zachováním jednotlivých národních systémů doprovázený užší koordinací činností exportních agentur v rámci Evropské unie. Na druhou stranu není ani vyloučena možnost vytvoření systému podpory stojícího nad jednotlivými národními systémy řízeného přímo orgány Evropské unie. Uvedená varianta je však přímo odvislá od dalšího směřování Evropské unie, zda Evropa bude Evropou národních států nebo bude nést charakteristiky federalizovaného státu, včetně fiskálního uspořádaní umožňujícího nezávislé financování uvedeného systému podpory exportu Evropské unie. Z hlediska

fungování

jednotlivých

národních

systému,

bude

pravděpodobně po fázi sjednocování úrokových a pojistných sazeb, následovat období přibližování nebo větší koordinace ostatních podmínek poskytnutí především pojistného krytí. Uvedený trend je už nyní patrný především u dodávek větších investičních celků, kde se jedná vždy o komplexní strukturu financování a pojišťování, na které se zúčastňují subjekty z různých zemí a kde koordinace podmínek je přímo nutností, bez niž by byla realizace projektu velmi obtížná.

strana č. 173


5.

PŘÍLOHA

Č.

1 – KOMODITNÍ

STRUKTURA ČESKÉHO EXPORTU

V LETECH 1993-2000

Kod Název komodity

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

1993-2000

zbo ží 0

Živá zvířata

2 414 090

1 815 865

1 534 287

1 133 358

1 788 284

2 005 873

1 270 236

1 176 790

13 138 783

1

Maso a masné výrobky

2 047 800

1 282 690

1 294 879

1 282 217

1 749 581

2 374 337

1 390 690

1 558 060

12 980 255

2

Mléčné výrobky a vejce

7 005 306

5 511 784

6 128 635

5 912 793

5 619 499

5 992 307

5 665 130

6 835 387

48 670 841

3

Ryby, korýši a měkkýši

656 920

710 030

804 150

872 044

907 203

961 707

902 904

998 110

6 813 067

4

Obiloviny a obilné výrobky

3 238 765

2 418 936

6 787 421

3 942 418

3 606 912

4 371 421

5 434 416

8 158 589

37 958 879

5

Zelenina a ovoce

3 759 314

3 861 164

3 674 898

3 828 329

4 147 259

3 484 603

3 726 825

3 849 248

30 331 640

6

Cukr, výrobky z cukru a med

1 816 593

1 822 366

1 761 812

1 170 630

2 200 961

1 781 066

1 303 033

2 204 628

14 061 089

7

Káva, čaj, kakao, koření a

1 709 564

1 682 207

2 226 179

2 122 052

2 118 483

2 895 673

2 493 652

3 415 760

18 663 570

1 254 216

1 118 407

1 280 533

1 406 740

1 386 486

1 356 472

1 160 855

1 781 229

10 744 937

1 158 851

1 299 882

2 146 671

2 409 783

2 894 133

3 151 123

2 933 171

3 024 631

19 018 244

3 651 735

3 043 860

3 082 497

3 724 158

4 069 472

4 007 261

3 995 230

5 130 791

30 705 005

983 659

1 494 692

1 533 413

2 515 496

5 116 552

5 305 956

3 838 896

3 267 818

24 056 482

1 078 155

1 127 632

905 944

699 221

1 011 510

1 041 352

1 041 387

1 223 247

8 128 448

524 554

908 558

1 148 741

1 456 330

1 339 525

1 281 516

3 620 914

3 859 091

14 139 229

896 932

1 230 167

1 816 721

1 724 536

1 593 104

1 398 161

1 225 208

1 768 998

11 653 828

13 074 984

90 427 041

výrobky z nich 8

Krmiva pro zvířata (kromě nemletých obilnin)

9

Různé jedlé výrobky a přípravky

11

Nápoje

12

Tabák a tabákové výrobky

21

Usně, kůže a kožešiny, surové

22

Olejnatá semena a olejnaté plody

23

Surový kaučuk (včetně syntetického a regenerovaného)

24

Korek a dřevo

6 404 487 10 630 414 11 216 558 11 113 096 12 049 597 11 628 850 14 309 055

25

Vláknina a sběrový papír

1 913 490

2 569 264

4 106 667

2 744 233

2 838 345

3 434 259

3 800 757

6 659 063

28 066 078

26

Textilní vlákna a jejich odpad

2 392 929

2 626 140

2 635 680

2 101 842

2 385 900

2 509 697

2 435 968

3 019 611

20 107 768

27

Surová hnojiva a surové

3 408 605

2 140 269

2 248 031

4 080 846

2 270 490

2 407 848

2 448 753

2 718 091

21 722 932

6 969 998

6 136 014

4 786 428

4 381 180

4 939 554

4 723 236

4 323 784

5 967 839

42 228 034

624 674

623 068

678 084

701 906

708 698

990 806

1 086 071

1 192 930

6 606 237

16 573 670 16 062 446 17 303 195 17 647 512 16 853 440 16 094 744 14 073 258

nerosty (mimo uhlí, ropy) 28

Rudy kovu a kovový odpad

29

Suroviny živočišného a rostlinného původu, j.n.

32

Uhlí, koks a brikety

33

Ropa, ropné výrobky a

13 763 344

128 371 609

4 434 468

4 725 028

5 050 210

6 424 018

6 563 846

7 018 310

8 421 585

13 197 789

55 835 254

232 362

274 514

270 201

221 295

212 960

138 499

210 266

225 998

1 786 094

1 966 241

1 971 669

1 901 774

2 669 085

3 506 144

3 826 362

3 770 910

7 057 301

26 669 486

72 220

113 991

27 188

37 494

69 189

10 777

64 869

38 185

433 914

480 172

603 216

498 050

587 894

551 922

660 649

481 382

766 898

4 630 183

419 962

623 416

360 187

414 182

516 972

675 709

424 258

449 079

3 883 764

10 599 259 12 174 616 15 532 994 15 081 971 16 820 483 16 864 871 16 395 529

19 800 643

123 270 366

příbuzné materiály 34

Topný plyn, zemní i průmyslově vyráběný

35

Elektrický proud

41

Živočišné oleje a tuky

42

Nevysychavé rostlinné tuky a oleje, surové,rafinované

43

Tuky a oleje zušlechtěné, vosky

51

Organické chemikálie

52

Anorganické chemikálie

2 759 312

3 194 900

3 934 554

3 766 684

5 785 960

4 801 290

5 134 348

5 671 560

35 048 607

53

Barviva, třisloviny a pigmenty

3 941 272

4 054 546

4 828 810

4 266 627

4 738 308

5 084 647

5 391 759

6 260 629

38 566 598

54

Léčiva a farmaceutické výrobky

3 965 901

4 196 489

4 867 711

6 108 979

6 788 072

6 598 309

6 978 605

7 845 589

47 349 655

55

Silice a vonné látky; leštící a

3 359 065

4 045 677

4 425 364

5 968 926

7 241 189

9 380 235

9 654 073

9 636 802

53 711 331

čistící přípravky 56

Hnojiva umělá

1 445 498

1 575 629

2 453 014

2 776 390

2 241 828

2 238 431

1 571 116

2 220 922

16 522 829

57

Plasty v prvotní forme

6 430 150

7 742 481

8 964 381

8 553 734

8 951 168

9 199 915

9 194 796

12 378 034

71 414 659

58

Plastické hmoty v neprvotních

2 467 557

2 886 507

4 745 057

4 699 603

7 717 560

7 853 262

8 958 282

11 238 237

50 566 066

2 586 212

2 551 356

3 108 346

3 041 620

3 251 691

3 543 769

3 637 764

4 426 215

26 146 973

formách 59

Chemické prostředky a výrobky, j.n.

strana č. 174


61

Kůže, kožené výrobky, j.n. a

1 908 493

2 695 598

3 428 870

1 779 480

1 536 708

1 316 709

1 160 923

1 310 319

15 137 100

vydělané kožky 62

Výrobky z pryže, j.n.

4 171 512

5 666 947

8 563 461

9 083 286 10 907 771 15 226 529 19 283 581

23 690 252

96 593 338

63

Výrobky z korku a dřeva

4 266 618

5 912 080

7 680 931

7 996 695

9 204 921 10 404 507 11 454 291

12 761 769

69 681 813

5 705 353

(kromě nábytku) 64

Papír, lepenka a výrobky z nich

65

Textilní příze, tkaniny, tržní

5 368 136 10 962 027 10 623 094 11 761 261 14 347 702 15 175 985

19 529 023

93 472 581

23 599 343 27 554 362 34 947 959 27 039 062 31 185 244 36 671 437 37 970 632

47 073 419

266 041 458

23 694 475 24 498 318 27 269 585 29 707 037 32 337 992 37 038 462 42 118 153

48 996 476

265 660 498

47 419 504

351 535 352

výrobky z nich, j.n. 66

Výrobky z nekovových nerostů j.n.

67

Železo a ocel

68

Neželezné kovy

69

Kovové výrobky, j.n.

71

Stroje a zařízení k výrobě

40 299 836 39 939 373 49 257 776 42 119 470 44 695 878 47 905 780 39 897 736 3 649 738

5 771 872

8 844 058

6 817 018

8 949 175

9 301 149 10 782 378

12 163 345

66 278 733

18 822 151 22 323 377 31 651 712 37 365 076 42 808 248 52 699 205 58 853 006

72 158 787

336 681 561

9 914 332 10 683 389 13 540 228 15 830 010 17 588 879 22 445 747 24 938 313

33 045 373

147 986 272

16 196 305 16 906 636 22 393 938 25 884 494 30 105 221 32 525 274 32 697 384

38 551 114

215 260 364

energie 72

Strojní zařízení pro určitá odvětví průmyslu

73

Kovozpracující stroje

74

Stroje a zařízení všeobecně

9 285 961 10 774 498 12 984 025 15 345 113 15 432 963

16 772 271

94 598 083

15 302 776 17 002 110 23 556 794 28 613 903 36 764 548 45 046 451 49 687 823

6 787 280

7 215 972

60 080 799

276 055 204

užívané v průmyslu, j.n. 75

Kancelářské stroje a zař. k

3 925 517

4 298 457

5 193 736

6 150 443

6 621 040

9 805 406 10 023 206

19 664 397

65 682 204

2 056 991

3 200 934

3 780 100

4 550 405

5 298 422

6 381 694

8 814 694

21 418 411

55 501 651

23 378 241 25 500 563 39 722 258 43 578 904 58 595 118 73 104 105 90 525 021

121 940 886

476 345 097

36 671 673 34 250 567 41 752 220 56 211 416 89 412 849

175 290 560

694 395 320

automat. zpracování dat 76

Zařízení k telekomunikaci a záznamu a reprod. zvuku

77

Elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče, j.n.

78 79

Silniční vozidla Ostatní dopravní a přepravní

121 299

139 506

116

918

8 398 073 11 630 999 12 117 301

8 573 297 15 183 352 16 284 827 13 763 362

11 135 780

97 086 992

7 045 861

6 946 999

8 619 703

9 438 486 10 753 768 11 367 916

13 874 101

75 278 233

5 738 008

8 401 470 10 052 480 14 202 261 16 489 267 20 627 949 26 008 760

prostředky 81

Prefabrikované budovy;

7 231 399

výrobky zdravotnické, instal. 82

Nábytek a jeho díly

83

Cestovní galanterie, kabelky

30 094 632

131 614 828

1 380 340

1 443 325

9 523 637

10 364 757 12 845 404 13 310 602 17 839 499 19 711 874 22 762 385 23 210 496

24 506 974

144 551 991

969 710

975 715

1 006 934

1 230 314

1 180 209

1 337 090

apod. výrobky 84

Oděvní výrobky a doplňky

85

Obuv

6 520 954

7 442 671

8 095 629

9 495 780

7 411 771

6 387 622

7 455 091

6 578 493

59 388 011

87

Odborné, vědecké a řídící

3 780 516

4 334 456

5 644 015

5 380 211

6 170 672

7 675 407

8 269 308

10 024 534

51 279 120

1 040 720

1 242 756

1 613 768

2 247 392

2 757 449

2 990 607

3 259 552

4 079 097

19 231 341

21 364 505 24 872 956 24 649 709 36 015 823 36 012 206 35 834 747 42 030 446

přístroje a zařízeni, j.n. 88

Fotografické přístroje, optické výrobky, j.n., hodiny

89

Různé výrobky, j.n.

96

Mince (kromě zlatých), mimo

49 944 536

270 724 928

24

2 659

15 981

1 245

225

22

277

10 255

30 688

383 238

507 797

531 984

804 169

838 963

999 703

917 640

1 006 101

5 989 595

421 600

458 842

566 170

610 123

722 504

837 611

908 755

1 120 426

5 646 035 768

958

463

681

207

054

816

930

653

zákonných platidel 97

Zlato, bez mincovního (kromě rud a koncentrátu zlata)

Celkový součet:

strana č. 175


6.

PŘÍLOHA Č. 2 – POSTUP VÝPOČTU

1. krok: Základem prvního kroku je formule A*X+B, kde X je polovina doby čerpání plus doba splácení měřeno v letech. V našem případě je za X dosazena 6, která je výsledkem součtu 1, což je polovina standardní doby čerpání exportního úvěru, a 5, což je kvalifikovaný odhad průměrné doby splácení standardních exportních úvěrů. Je samozřejmě možné za X dosadit i jiné hodnoty, zde se bere za standardní „průměrný“ exportní úvěr, který má dvouleté období čerpání a pětileté splácení. Koeficienty A a B se používají pro vytvoření vhodné časové funkce probíhající přes všech sedm kategorií zemí. Hodnoty těchto koeficientů jsou převzaty přímo z Knaepenského balíku187 a jsou uvedeny v souhrnné tabulce na následující straně. 2. krok: Ve druhém kroku dochází k úpravě výsledku z 1. kroku v závislosti na tom,

zda

se

jedná

o

standardní

produkt

nebo

nadstandardní,

resp.

„podstandardní“188. V našem případě počítáme, že jde o nadstandardní produkt, který je v tomto pojetí charakterizován bezpodmínečnou garancí ručícího subjektu. Toto pojetí určitým způsobem eliminuje určité podmíněnosti pojistného krytí u standardních produktů poskytovaných exportními agenturami a posunuje sazbu blíže k realistické hodnotě pravděpodobnosti ztráty v závislosti na bonitě země. Vlastní 2.krok sestává z vynásobení výsledku prvního kroku koeficientem, v našem pojetí násobitelem1, které vznikne přičtením 1 k přirážce1. Přirážka1 pro jednotlivé kategorie zemí je opět převzata přímo z Knaepenského balíku a její hodnoty jsou uvedeny v souhrnné tabulce na následující straně. 3.krok: Třetí krok převádí výsledek 2.kroku počítaného na základě standardní procentního krytí, které je 95 %, na stoprocentní krytí. Tzn. že výsledek 2.kroku je vynásoben zlomkem 100/95. Opět dochází k přiblížení k realistické míře rizika, tj. že se bere v potaz plné (tj. 100%) riziko financování.

187 188

Viz The Knaepen package, odst. 19., OECD [40] Viz. The Knaepenský Package, odst. 18., OECD [40].

strana č. 176


4.krok: Tak, jak 3.krok v závislosti na procentním krytí kvantitativně bez ohledu na kategorii země navyšuje hodnotu sazby, provádí se ve čtvrtém kroku kvalitativní navýšení v závislosti od dané kategorie. Nejprve se rozdíl mezi skutečnou mírou krytí, v našem případě 100%, a standardní mírou krytí, tj. 95%, vydělí 5%, což se v našem případě rovná 1 a vynásobí přirážkou2 a k výsledku se přičte jednička, čímž vznikne násobitel2. Násobitelem2 se vynásobí výsledek třetího kroku. Hodnoty přirážky2 pro jednotlivé kategorie jsou převzaty opět z Knaepenského balíku189 a jsou uvedeny v následující souhrnné tabulce: Riziková kategorie A B X

0,1 0,35 6

2 0,225 0,35 6

3 0,392 0,4 6

4 0,585 0,5 6

0,95

1,7

2,752

0,0035 1,0035

0,0065 1,0065

Krok2

0,953

Krok3

Krok 1 Přirážka1 Násobitel1

Přirážka2 Násobitel2 Krok 4

189

1

5

6

7

0,78 0,8 6

0,95 1,2 6

1,12 1,8 6

4,01

5,48

6,9

8,52

0,015 1,015

0,0175 1,0175

0,0175 1,0175

0,02 1,02

0,02 1,02

1,711

2,793

4,080

5,576

7,038

8,690

1,004

1,801

2,940

4,295

5,869

7,408

9,148

0 1

0,00337 1,00337

0,00489 1,00489

0,01639 1,01639

0,03657 1,03657

0,05878 1,05878

0,08598 1,08598

1,0035

1,8072

2,9547

4,3653

6,0840

7,8439

9,9343

Viz. Knaepen Package, odst. 24, OECD [40]

strana č. 177


7.

I.

PŘÍLOHA Č. 3: STUDIE PROVEDITELNOSTI

Technická část

1. Technický popis projektu, včetně diagramu průběhu výroby, použité technologie; rozsah projektu, kapacita; předpokládané investiční náklady projektu. 2. Popis umístění projektu, včetně popisu geografických,ekonomických a politických podmínek hostitelské země. 3. Detailní předpoklady provozních nákladů. 4. Popis způsobu zabezpečení surovin, materiálů, komponent, včetně návrhu dodavatelských smluv; u těžebních projektů: nezávislý posudek o rozsahu těžitelných zásob. 5. Návrh smlouvy o dodávce projektu s kontraktorem; popis možných nárůstů investičních nákladů a zpoždění výstavby. 6. Časový harmonogram výstavby, včetně hlavních časových bodů projektu. 7. Posouzení dopadů na životní prostředí. 8. Popis managementu projektu, včetně systému proškolování personálu, jeho kvalifikace a náklady; popis operátora projektu. 9. Soupis všech nutných povolení, licencí, koncesí, schválení vydávaných hostitelskou zemí, včetně stavu jejich získávání.

strana č. 178


II.

Finanční část

1. Krátký popis navrhovaných podmínek financování. 2. Popis sponzora projektu, včetně jeho finanční a technické způsobilosti. 3. Popis projektové společnosti, včetně zakladatelských listin, organizační struktura, vlastnické struktury; popis nejvýznamnějších vlastníků. 4. Popis finanční struktury projektu, včetně rozpočtových nákladů rozdělených na hlavní komponenty (technologie, stavební práce, finanční náklady, ostatní náklady) a podle země původu jednotlivých sub-dodávek; zdroje financování projektu (kapitálové zdroje, dluhové financování, ostatní zdroje financování). 5. Popis produkce projektu, trhu pro danou produkci, včetně vývojových tendencí na trhu. 6. Popis marketingové strategie, včetně popisu distribučních kanálů, popisu potenciálních odběratelů, včetně podmínek smluv o odběrech190, v případě významných odběratelů, popis jejich finanční způsobilosti. 7. Popis konkurence, včetně výhod a nevýhod projektu oproti konkurenci; silné a slabé stránky konkurence. 8. Předpoklady finančního modelu, včetně cen a objemů, dividendové politiky, daňové a odpisové politiky, inflačního očekávání, změn měnové kurzu, plánu dalších investic, oprav a údržby. 9. Finanční model, včetně analýzy sensibility (realistická, optimistická a pesimistická varianta); způsob řešení nedostatku finančních prostředku; finanční model v elektronické podobě. 10. Soupis projektové dokumentace.

190

Take-or-pay nebo take-and-pay smlouvy.

strana č. 179


8.

PŘÍLOHA Č. 4: VYBRANÉ NÁRODNÍ SYSTÉMY PODPORY EXPORTŮ

8.1. Belgie 8.1.1. Struktura a organizace 8.1.1.1. Office National du Ducroire (Ducroire)

Ducroire je veřejná finanční organizace, jež je zaměřena na povzbuzování mezinárodní ekonomických vztahů, především tím, že na sebe přebírá rizika spojená s exportem belgického zboží a investicemi belgickým společností v zahraničí. Byla založena v roce 1921 jako druhá exportní agentura na světě. Tehdy Ducroire byla ještě součásti belgické vlády, přičemž finančně a administrativně autonomní institucí se stala později těsně před druhou světovou válkou (1939). Její nejvyšší představitelé jsou jmenováni přímo belgickou královnou. Závazky Ducroire jsou kryty zárukou vydanou belgickou vládou. Zdrojem pro poskytování pojistného krytí je vlastní kapitál poskytnutý belgickou vládou. Státem je také stanoven i úhrnný strop pro poskytování pojistného krytí.

8.1.2. Pojištění a garance 8.1.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Ducroire nabízí všechny základní druhy pojištění vývozních operací požadovaných belgickými exportéry nebo jejich financujícími bankami. V prvé řadě je to pojištění dodavatelských úvěrů poskytnutých belgickým vývozcem přímo zahraničnímu odběrateli. Dále je to pojištění odběratelských úvěrů poskytnutých financující bankou zahraničnímu odběrateli nebo jeho bance na zaplacení za dodávky belgických vývozců. Kromě toho je možné získat i pojištění rámcových úvěrových smluv mezi financující bankou a bankou zahraničního odběratele, jež mají financovat pravidelné dodávky belgických firem do dané země. Ducroire pojišťuje investice belgických firem v zahraničí, jež mohou nabývat několika forem, např.: účastí na zahraniční společnosti nebo strana č. 180


podřízeného dluhu poskytnutého zahraniční firmě. V rámci pojištění investic je možné získat také krytí garancí za bankovní úvěry poskytnuté zahraniční společnosti nebo reinvestovaného zisku. Pojištěná jsou politická rizika hostitelské země.

8.1.2.2. Pojištěná rizika

Ducroire pojišťuje proti dvěma základním typům rizik; politická rizika, včetně nedostatku cizí měny na straně země zahraničního odběratele, a komerční rizika spojená přímo s hospodařením zahraničního odběratele. U jednotlivých pojištění předepisuje Ducroire spoluúčast pojištěného na výplatě pojistného plnění ve výši 10 % u komerčního rizika (v závislosti na bonitě dlužníka nebo garantora může být spoluúčast snížena až na 5 %) a ve výši 5 % u politických rizik. 8.1.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Základní podmínkou získání pojištění je jeho spojitost s vývozem zboží nebo služeb belgického původu, přičemž podíl třetích zemí může dosahovat 30 % (u zemí Evropské unie to může být až 40 %). Kromě výše uvedené podmínky se vlastní vystavování pojistného krytí řídí ustanoveními Konsensu OECD.

8.1.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Ducroire nabízí pojištění vývozních transakcí financovaných pomocí finančního leasingu. Pojištěním je zpravidla kryto 85 % hodnoty leasingových plateb. Ducroire může rozšířit pojistné krytí až na 100% hodnoty finančního leasingu za předpokladu, že předmět leasingu je reálným zajištěním, které může být snadno realizováno v případě neplacení ze strany zahraničního odběratele.

Projektové financování

strana č. 181


Pojištěním Ducroire může být kryt vývozní kontrakt, který je financován na bázi projektového financování. Základními podmínkami pojištění projektového financování je předložení spolehlivé studie proveditelnosti, jež prokáže realizovatelnost projekt z hlediska technického i finančního. Forfaiting

Ducroire nabízí pojištění zahraničních pohledávek (dodavatelských úvěrů), které mohou být odkoupeny financující institucí bez postihu na vývozce (forfaiting). Směnky, které dokumentují uvedený dodavatelský úvěr, nejsou volně převoditelné. Pojištění smluvních garancí

Ducroire pojišťuje smluvní garance (vadium, akontační záruka nebo záruka za dobré provedení) vystavené bankou z příkazu vývozce ve prospěch zahraničního odběratele. Pojištěním je kryto neoprávněné uplatnění smluvní garance ze strany zahraničního odběratele. Pojištění zařízení stavby v zahraničí

Pojistné krytí Ducroire umožňuje pojistit stavby a zařízení, jež jsou používány belgickou firmou při stavbě v zahraničí. Pojištění kryje politická nebo ekvivalentní rizika, která mohou mít za následek zničení zařízení, ztrátu vlastnictví, nemožnost repatriace z hostitelské země apod. Pojištění měnového rizika

V případech, kdy není možné získat v komerčním sektoru pojištění kursových rizik spojených s realizací a financováním vývozního případu, nabízí Ducroire dodatečné pojištění rizik změny měnových kursů, jež by mohly mít pro belgického vývozce za následek ztráty spojené s jejich nepříznivým vývojem. Předexportní úvěr

Ducroire

nepojišťuje

předexportní

úvěry

financování výroby.

strana č. 182

poskytnuté

vývozci

na


8.1.3. Financování a refinancování 8.1.3.1. Financování a refinancování

Financování vývozních kontraktů je zabezpečováno sektorem komerčních bank. V rámci belgického systému podpory vývozu neexistuje specializovaná organizace poskytující úvěry za zvýhodněných podmínek. 8.1.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Zvýhodněné sazby CIRR jsou nabízené společností Finnexpo.

strana č. 183


8.2. Česká republika 8.2.1. Struktura a organizace 8.2.1.1. Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.

(EGAP) EGAP je úvěrovou pojišťovnou založenou v červnu 1992. Výhradním vlastníkem společnosti EGAP je český stát prostřednictvím jednotlivých ministerstev české vlády (Ministerstvo financí 40 % , Ministerstvo průmyslu a obchodu 36 %, Ministerstvo zemědělství 12 % a Ministerstvo zahraničních věcí 12 %), jež vykonávají akcionářská práva. Hlavní funkcí společnosti EGAP je poskytování pojistného krytí zaměřeného na pojišťování úvěrových rizik spojených s vývozem českého zboží. Pojistné krytí vystavuje EGAP svým jménem, přičemž ze zákona vyplývá státní záruka za závazky společnosti EGAP z titulu pojištění českého vývozu a vývozních

úvěrů

proti

politickým

a

nepojistitelným

komerčním

rizikům.

Rozhodovací proces ve společnosti EGAP probíhá na různých úrovních v závislosti na rozsahu a typu vývozní transakce. U mimořádně vysokých vývozních transakcí může EGAP požádat vládu o souhlas s vystavením pojistného krytí. Hlavním zdrojem prostředků pro vystavování pojištění jsou: vlastní kapitál EGAPu ( v současné době 1,3 mld. Kč), pravidelné roční dotace ze státního rozpočtu a vybrané pojistné. Pokud se týče poskytování komerčního pojištění, je pojistná kapacita navýšena pomocí zajišťovacích smluv se zahraničními zajišťovnami. 8.2.1.2. Česká exportní banka, a.s (ČEB)

ČEB je bankou založenou v roce 1995 specializující se na poskytování vývozních úvěrů a dalších finančních služeb za podmínek a v rámci státního systému podpory vývozů. Je institucí poskytující středně a dlouhodobé úvěry v souladu s pravidly Konsensu OECD. ČEB je akciovou společností plně ve vlastnictví státu, přičemž akcie jsou v držení Ministerstva financí (35 %),

strana č. 184


společnosti EGAP (33%), Ministerstva průmyslu a obchodu (20%), Ministerstva zahraničních věcí (8%) a Ministerstva zemědělství (4%). Zdrojem financování aktivit ČEB jsou vlastní zdroje poskytnuté při založení akcionáři, dále pak zdroje získané v průběhu její činnost, především získané na peněžním a kapitálovém trhu. Ze zákona vyplývá statní záruka za závazky ČEB, což umožňuje získávání zdrojů za stejných podmínek jako má Česká republika. 8.2.2. Pojištění a garance 8.2.2.1. Standardní typy pojištění

EGAP poskytuje všechny základní druhy pojistného krytí rizik spojených s vývozní aktivitou českých podniků. Kromě krátkodobých komerčních rizik, kryjí pojistné smlouvy společnosti EGAP vždy jednotlivý vývozní případ. Pojistné smlouvy kryjí jak před-exportní fázi vývozního případu (výrobní riziko zrušení kontraktu před uskutečněním vývozu nebo performance riziko vývozce neschopného realizovat vývoz), tak i po-exportní fázi, kde EGAP pojišťuje vývozní pohledávky českých vývozců (dodavatelské úvěry), včetně pojištění investic českých podniků v zahraničí, nebo úvěrové pohledávky českých bank (odběratelské úvěry, potvrzení akreditivů). EGAP má speciální typ pojištění kryjící investice českých podniků v zahraničí proti politickým rizikům vyplývajícím z nemožnosti transferu výnosu z investice, vyvlastnění bez náhrady nebo poškození investice. 8.2.2.2. Pojištěná rizika

EGAP vystavuje pojistné krytí proti dvěma základním typům rizik. Komerční rizika, která vyplývají z ekonomické a finanční situace dlužníka nebo ručitele

charakterizovaná

jako

doložená

platební

neschopnost

dlužníka

(konkursní řízení, soudní nebo mimosoudní vyrovnání) nebo předpokládaná platební neschopnost, resp. platební nevůle (nezaplacení pohledávky ani po šesti měsících po její splatnosti). Na druhé straně politická nebo teritoriální rizika, jež souvisí s politickou a ekonomickou situací země dlužníka nebo ručitele nebo třetí země. Mezi tato rizika EGAP zahrnuje politické události v zemi dlužníka (válka, občanská válka,

strana č. 185


revoluce, povstání, občanské nepokoje, stávky atd.), nemožnost transferu, administrativní rozhodnutí orgánů státu dlužníka, administrativní a politická opatření ve třetích zemích a přírodní katastrofy. Součástí vystavené pojistky je i spoluúčast pojištěného na pojistné události, jež se může pohybovat od 20 % (např. pojištění předexportních úvěrů), přes 10 % (např. pojištění dodavatelských úvěrů, pro oba typy rizik), do 5 % (např. pojištění odběratelských úvěrů). U pojištění politických rizik je možné získat i 100 % krytí, tj. nulová spoluúčast pojištěného. 8.2.2.3. Kriteria pro získaní pojištění nebo garance

EGAP se při poskytování pojistného krytí řídí

všeobecnými pojistnými

podmínkami schválenými Ministerstvem financí i podmínkami dohodnutými v Konsensu OECD. Další podmínkou získaní pojištění je také požadavek na prokázání podílu zboží českého púvodu (zpravidla 60 % hodnoty zboží musí být českého původu). 8.2.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Podmínky společnosti EGAP umožňují vystavení pojistného krytí pro standardní leasingové operace pojišťující leasingové pohledávky leasingové společnosti. Projektové financování

Přestože EGAP nemá definované podmínky pro pojišťování vývozních transakcí, jež jsou úvěrovány bankou

formou projektového financování, je

připraven případ od případu vystavit pojistné krytí i na takovýto typ vývozní operace. Forfaiting

EGAP je připraven případ od případu pojistit splacení sady směnek vystavených dodavatelem na odběratele a následně odkoupené bankou dodavatele. Omezení je v případě dalšího prodeje těchto směnek, kde si EGAP vyhrazuje právo souhlasu s prodejem.

strana č. 186


Pojištění smluvních garancí

EGAP umožňuje pojištění smluvních garancí

proti neoprávněnému i

oprávněnému uplatnění ze strany zahraničního odběratele. Pojištění měnového rizika

U EGAPu je možné si pojistit ve formě připojištění k základnímu pojištění riziko změny aktuálního měnového kursu v době výplaty pojistného plnění oproti kursu platnému v době podpisu pojistné smlouvy. Předexportní úvěr

Banka financující dodavateli jeho výrobní cyklus zboží určeného na vývoz si může pojistit předexportní úvěr (provozní úvěr) proti riziku nesplacení tohoto úvěru ze strany dodavatele. EGAP zde pojišťuje performance a úvěrové riziko dodavatele. 8.2.3. Financování a refinancování 8.2.3.1. Financování a refinancování

ČEB ze své funkce poskytuje přímé odběratelské úvěry, kde dlužníkem je přímo odběratel nebo jeho banka, nebo přímé dodavatelské úvěry, kde dlužníkem je vývozce, který tímto úvěrem refinancuje odloženou splatnost své vývozní pohledávky. Oba typy vývozních úvěrů musí odpovídat podmínkám Konsensu OECD. Vedle těchto vývozních úvěrů poskytuje ČEB i přímé úvěry na financování výroby pro vývoz (před-exportní úvěry). Základní podmínkou poskytnutí přímých úvěrů je získání pojištění ze strany společnosti EGAP. ČEB poskytuje refinanční úvěry českým komerčním bankám, které financují vývozy domácích vývozců. Tyto refinanční úvěry jsou určené k refinancování dodavatelských a odběratelských úvěrů a jsou poskytnuty za podmínek Konsensu OECD a pod pojištěním společnosti EGAP. 8.2.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Vedle už uvedených podmínek pro poskytnutí financování jako je Konsensus OECD a pojištění společnost EGAP, požaduje ČEB splnění dalších podmínek: pomocí těchto úvěru je možné financovat maximálně 85 % hodnoty

strana č. 187


kontraktu, splatnost úvěru je minimálně 2 roky, je prokázáno, že vyvážené zboží je ze 60 % českého původu.

strana č. 188


8.3. Francie 8.3.1. Struktura a organizace 8.3.1.1.

Compagnie

Française

d´Assurance

pour

le

Commerce Extérieur (Coface) Coface byl založen těsně po druhé světové válce191 významnými francouzskými podniky a finančními institucemi, jež jsou doposud jeho hlavními akcionáři. Coface zaměřuje své aktivity především na dvě hlavní oblasti. První z nich je poskytování úvěrového pojištění a smluvních garancí pro transakce komerčního a finančního rázu. Druhou hlavní náplní je administrování úvěrového pojištění v rámci oficiální podpory exportu. Tuto svoji činnost vykonává v zastoupení francouzského státu, z jehož příkazu a na jehož účet vystavuje pojistné krytí vývozních úvěrů. Z tohoto titulu nesou všechna pojištění v rámci oficiální podpory exportů státní záruku Francouzské republiky. Na svůj vlastní účet poskytuje Coface pojištění s platností do 3 let proti komerčním a politickým (pouze země OECD) rizikům. U těchto operací se Coface dále zajišťuje na zajišťovacím trhu. Hlavními zdroji financování činnosti Coface jsou příjmy za vybrané pojistné a zdroje získané od vlády za administrování systému oficiální podpory exportu. Vlastní rozhodování o poskytnutí pojistného krytí se děje v rámci pravidel stanovených Ředitelstvím vnějších ekonomických vztahů (Direction des relations économiques extérieures). Tyto pravidla určují limity, v rámci kterých může

Coface

samostatně

rozhodovat

o

poskytnutí

pojištění

na

účet

francouzského státu.

8.3.1.2. Natexis Banque (Natexis)

Natexis je komerční banka, jež vznikla fůzí bank Banque Française du Commerce Extérieur (BFCE) a Crédit National a jež funguje pod současným názvem od roku 1997. Natexis administruje systém vyrovnávání úrokových 191

V roce 1946.

strana č. 189


sazeb u vývozních úvěrů poskytovaných francouzskými podniky nebo bankami. Tuto činnost vykonává z příkazu a na účet francouzského ministerstva financí. Hlavními zdroji financování činnosti banky jsou výpůjčky na domácím a mezinárodním trhu a dotace poskytnuté francouzskou vládou. 8.3.2. Pojištění a garance 8.3.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Z příkazu a na účet francouzského státu poskytuje Coface tři základní druhy pojistného krytí. Především to jsou specifické pojistky kryjící individuální vývozní transakce. Ty se využívají především pro pojištění dodávek investičního zboží a investičních celků. Dalším druhem jsou globální pojistky kryjící celou hodnotu vývozu francouzského podniku, po odečtení vývozů placených před uskutečněním vlastní dodávky nebo krytých akreditivy potvrzenými bankou ve Francii. Mezistupněm mezi oběma výše uvedenýma jsou tzv. předplacené pojistky, jež mají charakter obecných pojistek stanovujících základní podmínky a limity pojištění a nechávající na vývozci, které vývozní kontrakty zahrne do pojištění. Výše uvedené pojistky kryjí jak rizika ohrožující vývozce v průběhu výroby zboží, tj. před-exportní fázi, tak i rizika vyplývající z poskytnutého vývozního úvěru (dodavatelský nebo odběratelský úvěr), tzn. po-exportní fázi vývozního kontraktu. Coface poskytuje pojištění zahraničních investic francouzských podniků (5-10 let) proti politickým rizikům jako jsou vyvlastnění nebo nemožnost transferu výnosů z investice. 8.3.2.2. Pojištěná rizika

Coface kryje všechny základní typy rizik, jako jsou komerční rizika, jež vyplývají z finanční situace vlastního dlužníka, resp. zahraničního odběratele. Na druhé straně kryje i politická rizika související s okolnostmi vně vlastní ekonomické fungování zahraničního dlužníka nebo ručitele. S poskytnutím pojištění souvisí i spoluúčast pojištěného na pojistném krytí, jež se pohybuje od 10 do 15 % u pojištění dodavatelských úvěrů (politická rizika pouze 10%). Odběratelské úvěry mají spoluúčast 5 %.

strana č. 190


8.3.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Příjemce pojistného krytí je francouzský vývozce nebo banka, přičemž je nutné splnit několik základních kriterií jako jsou: -

úvěrová bonita země odběratele musí být akceptovatelná

-

maximální angažovanost na danou zemi odběratele

-

požadované nároky na hodnotu transakce a na platební podmínky.

Vedle těchto základních parametrů musí vývozní transakce splňovat ustanovení o podílu zboží francouzského původu na celkové dodávce, jenž musí minimálně činit 60 %. Coface se při poskytování pojistného krytí řídí ustanoveními Konsensu OECD.


Přestože Coface nemá samostatný typ pojistky týkající se pojištění leasingových operací. Je však schopen poskytnout pojištění kryjící rizika vyplývající z finančního leasingu v rámci jiných typů pojištění. Projektové financování

Coface má samostatné oddělení zabývající se poskytováním pojištění vývozních úvěrů, jejichž splácení je založeno na schopnosti projektu generovat dostatečné zdroje na splácení. Forfaiting

Podmínky pojištění dodavatelských úvěrů poskytnutých francouzským vývozcem umožňují odkup těchto úvěrů bez postihu na vývozce (forfaiting). Směnky pojištěné Coface však nejsou volně převoditelné. Pojištění smluvních garancí

Coface poskytuje pojistné krytí smluvních garancí vystavených ve prospěch zahraničních odběratelů proti jejich neoprávněnému uplatnění.

strana č. 191


Pojištění zařízení stavby v zahraničí

Coface poskytuje pojištění staveb a zařízení, jež jsou potřebná na realizaci investičních projektů v zahraničí a jež po dokončení projektů budou vraceny zpět do Francie. Pojištění kryje riziko zničení stavby nebo zařízení v průběhu realizace investičního projektu nebo nemožnost jejich repatriace zpět do Francie. Pojištění měnového rizika

Pojištění vystavené Coface kryje i měnová rizika vyplývající z pohybu měnového kursu v případě denominace vývozního úvěru v jiné měně než je francouzský frank. Předexportní úvěr

Coface neposkytuje pojištění úvěrů komerčních bank na financování výrobní (předexportní) fáze vývozního kontraktu.


Ve Francie neexistuje specializovaná finanční instituce zabývající se výhradně financováním vývozních úvěrů. Ty jsou poskytovány francouzskými komerčními bankami. Výše uvedená Natexis poskytuje pouze úrokové dotace úvěrům poskytnutých komerčními bankami. 8.3.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Vývozní úvěry jsou poskytovány za standardních komerčních podmínek nebo v rámci podmínek Konsensu OECD. V případě poskytnutí vývozních úvěru za zvýhodněných úrokových sazeb (CIRR) dostává komerční banka, jež úvěr poskytla, od Natexis úrokovou dotaci na krytí ztrát z úrokového rozdílu mezi sazbou vývozního úvěru a referenční sazbou (zpravidla PIBOR) zvýšenou o bankovní marži (0.75 %) v případě, že úroková sazba vývozního úvěru je níže. V opačném případě komerční banka odvádí zisk z úrokového rozdílu zpět Natexis.

strana č. 192


8.4. Japonsko 8.4.1. Struktura a organizace 8.4.1.1. Export-Import

and

Investment

Insurance

Division/Ministry of International Trade and Industry (EID/MITI) EID/MITI zahájilo svoji činnost v roce 1930. Oddělení pojištění exportů a importů (EID) je součástí japonského ministerstva mezinárodního obchodu a průmyslu a jeho základní funkcí je pojišťování vývozních úvěrů japonských podniků

nebo

japonských

bank

proti

komerčním a politickým rizikům

vyplývajících z jejich zahraničně-obchodních aktivit. Jelikož EID/MITI je součástí japonské vlády, kterou na poli pojištění zastupuje, nesou všechna pojistná krytí vystavená EID/MITI garanci japonského státu. Celý systém poskytování pojištění je založena na samofinancování, tzn. že vybrané pojistné krytí by mělo plně krýt případné výplaty pojistného plnění. 8.4.1.2. Japan Bank for International Cooperation (JBIC)

JBIC vznikla v roce 1999 na základě fůze dvou organizací (Export-Import Bank of Japan192 a Overseas Economic Cooperation Fund), jež hrály významnou roli při realizaci japonské ekonomické politiky a hospodářské spolupráce se zahraničím. JBIC převzala agendu obou organizaci, tj. na jedné straně provádí mezinárodní finanční operace (Internationa Financial Operations) a na druhé straně zahraničně-ekonomickou spolupráci (Overseas Economic Cooperation Operations), přičemž obě činnosti drží striktně oddělené. Tyto činnosti mají sloužit k podpoře zahraničně-obchodních a investičních aktivit japonských vývozců a investorů. Banka je plně ve vlastnictví japonského státu a zdrojem jejího financování jsou japonské spořitelní vklady, zaměstnanecké a národní pensijní fondy, mezinárodní a domácí kapitálové a peněžní trhy a nerozdělené zisky z inkasovaných úroků.

192

Export-Import Bank of Japan byla založena v roce 1950.

strana č. 193



Japonské EID/MITI nabízí různé druhy pojištění exportních aktivit japonských vývozců. Základem celého systému podpory je tzv. všeobecné obchodní pojištění (General Trade Insurance), jež v sobě zahrnuje pojištění proti riziku zrušení kontraktu z důvodů politických nebo komerčních na straně zahraničního odběratele nebo jeho země, jinak řečeno toto pojištění kryje předexportní fázi vývozního kontraktu. Dále toto všeobecné obchodní pojištění kryje

rizika

vyplývající

z nepředpokládaného

růstu

nákladů

spojených

s uskutečněním vývozního kontraktu. V neposlední řadě v rámci všeobecného obchodního pojištění mohou japonští vývozci a financující banky získat pojistné krytí vývozních úvěrů (dodavatelské nebo odběratelské úvěry) proti riziku nezaplacení zahraničního odběratele, resp. dlužníka z politických nebo komerčních příčin. Kromě tohoto všeobecného obchodního pojištění EID/MITI poskytuje některé ostatní druhy pojištění. EID/MITI

pojišťuje

investice

japonských

podniků

v zahraničí

proti

politickým a komerčním rizikům. Vlastní investice japonských podniků může nabývat formy přímé účasti v zahraničním podniku, úvěru zahraničnímu podniku, ve kterém má účast japonský investor nebo práv japonským podniků k různým druhům majetku v zahraničí (budovy, těžební práva apod.)


Pojištění vystavené EID/MITI kryje všechny základní druhy rizik spojených s exportem. Patří mezi ně především komerční rizika jako jsou neschopnost nebo nevůle (včetně konkursu) zahraničního odběratele nebo dlužníka platit své závazky a dále politická rizika, resp. teritoriální rizika spojená s politickými a ekonomickými událostmi v zemi zahraničního odběratele nebo v třetí zemi. S pojištěním vývozních úvěrů je i spojena spoluúčast pojištěného na výplatě pojistného, která se zpravidla pohybuje od 10 % (komerční rizika) do 2,5% (politická rizika). V případě pojištění před-exportní fáze je spoluúčast 40 % v případě komerčního rizika a 5 % v případě politického rizika.

strana č. 194



Obecně se EID/MITI při vystavování pojistného krytí řídí podmínkami a ustanoveními Konsensu OECD. Základním kriteriem pro poskytnutí pojištění je úvěrová bonita zahraničního odběratele nebo dlužníka, resp. úvěrová bonita země zahraničního odběratele. Podmínky pojištění ze strany EID/MITI umožňují i pojišťování vývozu zboží původem ze třetích zemí až do výše 70 % hodnoty celého vývozního kontraktu. 8.4.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Projektové financování

EID/MITI má speciální oddělení, jež se zabývá pojištěním projektů a exportních úvěrů, jejichž splácení je založeno na zdrojích produkovaných přímo těmito projekty (projektové financování). Forfaiting

EID/MITI vystavuje speciální typ pojistného krytí exportních směnek, jež jsou následně odkupovány bez postihu japonskou bankou (forfaiting). Takto pojištěné směnky však nejsou volně převoditelné, jejich jakýkoliv převod může být uskutečněn pouze po předchozím souhlasu EID/MITI. Pojištění smluvních garancí

Samostatný typ pojistného krytí je určen pro pojištění smluvních garancí vystavovaných japonskými bankami. EID/MITI zde pojišťuje rizika spojená s neoprávněným uplatněním smluvní garance ze strany zahraničního odběratele. Pojištění měnového rizika

U EID/MITI je možné si pojistit také rizika změny měnového kurzu u exportních úvěrů denominovaných v jiné měně než je japonský Jen. V případě výplaty pojistného plnění u exportních úvěrů v cizí měně, odškodňuje EID/MITI vývozce nebo financující banku v Jenech, přičemž je pro přepočet použit aktuální kurz Jenu vůči dané měně.

strana č. 195



Exportní úvěry, jež jsou poskytovány JBIC, nabývají dvou základních podob. Podoby dodavatelského úvěru, který získává japonský vývozce na financování

zahraniční

pohledávky

nebo

podoby

odběratelského

úvěru

poskytnutého zahraničnímu odběrateli nebo zahraniční bance na financování nákupu zboží od japonského vývozce. Tyto úvěry jsou především určeny na financování vývozu investičního zboží a investičních celků. Speciálním druhem úvěru je tzv. refinanční úvěr poskytnutý vládě země zahraničního odběratele na refinancování dluhu zahraničního odběratele vůči japonskému vývozci za minulé dodávky zboží. Kromě těchto úvěrů poskytuje JBIC investičního úvěry přímo japonskému investorovi nebo zahraničnímu podniku, v němž má japonský investor podíl. JBIC může nabývat i přímých účastí v zahraničních podnicích, na nichž se už podílí jiný japonský investor. 8.4.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Podmínky financování ze strany JBIC se řídí podmínkami a ustanoveními Konsensu OECD, přičemž není požadováno pojištění těchto úvěrů ze strany EID/MITI.

strana č. 196


8.5. Jižní Afrika 8.5.1. Struktura a organizace 8.5.1.1. Credit Guarantee Insurance Corporation of Africa Ltd.

(CGIC) Jihoafrická CGIC byla registrována v roce 1956 jako pojišťovna zaměřující svoji činnost na pojišťování úvěrových rizik. Společnost je vlastněná vedoucími jihoafrickými pojišťovnami, bankami a jinými finančními institucemi. Její hlavní naplní je v současnosti pojišťování domácích a exportních úvěrových rizik a zajišťování

domácích

a

zahraničních pojišťoven. Pojišťování exportních

úvěrových rizik je prováděno ve spoluprácí s vládou Jihoafrické republiky na základě zákona o zajišťování exportních úvěrů z roku 1957. Zdrojem krytí vydaných pojistek jsou vlastní zdroje společnosti a také její technické rezervy. Na základě výše uvedeného zákona muže jihoafrická CGIC požádat vládu Jihoafrické republiky o zajištění rizik plynoucích z pojištění exportních úvěrů v případě, že není možné tato rizika zajistit na zajišťovacím trhu v Jižní Africe. Vystavení takového zajištění ze strany vlády je schvalováno zvláštním vládním výborem pro zajištění. Tento výbor také stanovuje i obecné podmínky pro získání takového druhu zajištění ze strany vlády Jihoafrické republiky.


Jihoafrická CGIC pojišťuje všechny základní typy vývozních úvěrů (dodavatelské a odběratelské úvěry nebo úvěrové linky), které poskytují vývozci z Jižní Afriky nebo jejich financující banky. Délka vývozního úvěru je stanovena mezi 2 a 10 lety. Jihoafrická CGIC pojišťuje investice jihoafrických podniků v zahraničí proti politickým rizikům.

strana č. 197



Úvěrové pojištění poskytnuté jihoafrickou CGIC kryje dva základní druhy rizik. V první řadě to jsou komerční rizika, která vyplývají z neschopnosti (bankrotu) zahraničního dlužníka nebo jeho neochoty platit v průběhu 6 měsíce od plánovaného data platby. Druhá skupina pojišťovaných rizik jsou politická rizika, jež jsou definovány jako akt země zahraničního odběratele zabraňující dovozu zboží nebo dále události jako jsou války, nepřátelství, občanské války, povstání, revoluce a stávky mimo území Jižní Afriky. K politickým rizikům řadí jihoafrická CGIC i organizovaný bojkot pramenící z diskriminačních akcí nebo sankcí proti Jižní Africe. Jednotlivé pojistky kryjící exportní úvěrová rizika nesou i spoluúčast pojištěného na výplatě pojistného plnění. Výše spoluúčasti je zpravidla 10 % z pojistného plnění pro země v 1. a 2. kategorii a 15 % u zemí zařazených do třetí kategorie. 8.5.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Podmínky pojistného krytí ze strany jihoafrické CGIC nejsou vázány na podmínky Konsensu OECD. Pro poskytnutí pojistného krytí je potřeba splnit několik kriterií, mezi kterými je např. požadavek na sídlo pojištěného (musí sídlit v Jižní Africe). Dále musí být splněn požadavek na minimální podíl zboží jihoafrického původu (zpravidla 85 % hodnoty vyváženého zboží) nebo platby za realizace vývozního kontraktu musí být směrovány přímo na jihoafrického vývozce. 8.5.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Jihoafrická CGIC poskytuje pojistné krytí vývozních pohledávek vzniklých na základě leasingových operací. Projektové financování

CGIC poskytuje pojištění vývozních transakcí, jež jsou založení na splácení ze zdrojů, které generuje vlastní projekt (projektové financování).

strana č. 198


Forfaiting

Jihoafrická CGIC neposkytuje pojistné krytí instrumentů, jež jsou určeny k dalšímu odkupu (forfaiting). Pojištění smluvních garancí

CGIC pojišťuje ze smluvních záruk pouze vystavování záruky za dobré provedení proti riziku neoprávněného uplatnění. Pojištění zařízení stavby v zahraničí

CGIC nabízí pojištění staveb v zahraničí proti politickým rizikům. Pojištění měnového rizika

CGIC pojišťuje měnová rizika plynoucí z fluktuace měnového kursu jihoafrického randu vůči USD. Předexportní úvěr

CGIC nabízí vystavení bezpodmínečné garance ve prospěch banky, která financuje výrobu zboží určeného na vývoz. V tomto případě jihoafrická CGIC kryje úvěrová rizika plynoucí z neschopnosti nebo neochoty vývozce splatit poskytnutý předexportní úvěr. 8.5.3. Financování a refinancování 8.5.3.1. Financování a refinancování

V Jižní poskytováním

Africe

neexistuje

financování

nebo

specializovaná refinancování

instituce

zabývající

vývozních

se

pohledávek

jihoafrických podniků nebo jejich bank za zvýhodněných podmínek. Financování vývozních aktivit se uskutečňuje prostřednictvím jednotlivých komerčních bank. 8.5.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Vývozní úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek. V Jižní Africe neexistuje systém poskytování úvěru za zvýhodněných podmínek (CIRR).

strana č. 199


8.6. Kanada 8.6.1. Struktura a organizace 8.6.1.1. Export Development Corporation (EDC)

EDC je finanční instituce pomáhající kanadským vývozcům a bankám poskytováním pojištění a financování. Je právním nástupcem Export Credit Insurance Corporation, vzniklé v roce 1944 na podporu exportních aktivit kanadských podniků. EDC je plně vlastněna kanadským státem a jako tzv. korunní společnost (Crown corporation) plní funkci agenta koruny (agent of the Crown) při pojišťování a financování exportních aktivit v rámci systému podpory exportu. Na druhou stranu provádí některé své aktivity jako komerční finanční instituce na svůj vlastní účet. Hlavními zdroji financování jsou vlastní kapitál společnosti, výpůjčky na mezinárodním a domácím kapitálovém trhu a příjmy z obchodní činnosti (pojistné, úroky apod.). 8.6.2. Pojištění a garance 8.6.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

EDC nabízí čtyři základní pojistné programy. Pojištění krátkodobých vývozních pohledávek, pojištění smluvních garancí, pojištění investic a pojištění střednědobých úvěrů. V rámci programu pojištění střednědobých vývozní úvěrů se pojišťují jak dodavatelské úvěry poskytnuté kanadským vývozcem tak i odběratelské úvěry poskytnuté kanadskou bankou. Kanadský investor si u EDC může pojistit svoji zahraniční investici proti politickým rizikům jako je nemožnost transferu výnosu z investice do zahraničí, různé druhy vyvlastnění investice nebo politicky motivované násilné činy. 8.6.2.2. Pojištěná rizika

Pojištění kryje všechny základní typy rizik vyplývajících z politických nebo komerčních příčin.

Spoluúčast pojištěného na výplatě pojistného plnění se

pohybuje zpravidla ve výši 10 %.

strana č. 200



EDC se při poskytování pojistného krytí řídí podmínkami Konsensu OECD, tzn. minimálně 15 % platba před počátkem vývozního úvěru a mezi další základní kriteria pro získání pojištění patří potvrzení o podílu zboží kanadského původu na celkovém dodávce, jenž musí být minimálně 60 %. 8.6.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

EDC neposkytuje pojistné krytí leasingových operací. Projektové financování

EDC má samostatnou politiku při pojišťování vývozních úvěrů na bázi projektového financování. Vlastní rozhodování je odvislé od individuálního posouzení projektu, jež vychází ze zpracované studie proveditelnosti. Forfaiting

Podmínky pojištění ze strany EDC umožňují pojišťování vývozních úvěrů (dodavatelské úvěry), jež jsou dokumentovány směnkami a jež jsou určeny k prodeji bance. Tyto směnky nejsou volně převoditelné. Pojištění smluvních garancí

EDC

má

speciální

pojistný

produkt

zaměřený

na

krytí

rizik

z neoprávněného čerpání smluvní garancí ze strany zahraničního odběratele. Mezi pojistitelné garance patří záruka na vádium,záruka za dobré provedení kontraktu nebo akontační záruka. Pojištění zařízení stavby v zahraničí

V rámci pojistných produktů nabízených EDC je možné získat pojistné krytí zařízení a staveb potřebných v zemi odběratele pro splnění vývozního kontraktu ze strany vývozce. Toto pojištění kryje politická rizika. Pojištění měnového rizika

EDC nepojišťuje měnová rizika vyplývající z dané vývozní pohledávky.

strana č. 201



Kanadská

EDC

neposkytuje

financujícím

bankám

pojistné

krytí

předexportních úvěrů určených na financování výroby kanadských vývozců, resp. výrobců.


EDC kromě pojistných a garančních produktů nabízí středně a dlouhodobé financování ve formě dodavatelských úvěrů, přesněji EDC poskytuje úvěry na odkupy směnek vystavených zahraničním odběratelem ve prospěch kanadského dodavatele. Dále EDC poskytuje úvěry přímo zahraničnímu odběrateli nebo bance odběratele na financování nákupu zboží od kanadského vývozce (odběratelský úvěr). Kromě těchto dvou typů úvěrů poskytuje EDC také úvěrové linky zahraničním bankám, jež jsou určeny na financování pravidelných kanadských vývozů do země zahraniční banky. Kromě EDC poskytují vývozní úvěry také kanadské komerční banky. 8.6.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Všechny úvěry poskytnuté EDC jsou v souladu s podmínkami Konsensu OECD.

strana č. 202


8.7. Maďarsko 8.7.1. Struktura a organizace 8.7.1.1. Magyar Exporthitel Biztosító Rt. (MEHIB)

Maďarský MEHIB byl založen v roce 1994 jako společnost specializovaná na

poskytování

pojištění

komerčních

a

politických

rizik

spojených

se

střednědobým a dlouhodobým úvěrováním exportních aktivit maďarských vývozců. Je jedním z právních nástupců v roce 1992 založené společnosti Exportguarantee Ltd., po níž převzala pojišťování vývozních úvěrů. Jediným akcionářem MEHIBu je maďarský stát, který je zastupován Ministerstvem financí. Všechna pojistná krytí politických rizik vystavená MEHIBem jsou ze zákona kryta garancí Maďarské republiky a MEHIB je z tohoto titulu oprávněn žádat krytí ztrát z tohoto typu pojištění ze státního rozpočtu. 8.7.1.2. Magyar Export Import Bank Rt. (Eximbank)

Maďarská

Eximbanka

je

druhou

nástupnickou

společností

Exportguarantee Ltd. Byla založena v roce 1994. Po Exportguarantee Ltd. převzala poskytování finančních a refinančních úvěrů na podporu vývozu maďarských podniků a její obchodní aktivity jsou spojeny s podmínkami Konsensu OECD, kterými se řídí. Kromě financování poskytuje také garance ve prospěch maďarských vývozců nebo financujících bank. Jediným vlastníkem maďarské Eximbanky je opět maďarský stát, zastoupený Ministerstvem financí. Zdroje pro obchodní aktivity získává maďarská Eximbanka od státu, centrální banky nebo na peněžním a kapitálovém trhu doma i v zahraničí. Maďarský stát bezpodmínečně ručí za zahraniční výpůjčky maďarské Eximbank.

strana č. 203



MEHIB nabízí pojištění politických a komerčních rizik spojených s výrobní fází exportního úvěru i politických a komerčních rizik ohrožujících splácení vývozních úvěrů (dodavatelských i odběratelských). Vedle toho poskytuje i pojištění zboží nacházejícího se v konsignačním skladu v zahraničí. MEHIB poskytuje pojistné krytí zahraničních investic maďarských podniků proti politickým rizikům. 8.7.2.2. Pojištěná rizika

MEHIB pojišťuje klasická politická a komerční rizika. Spoluúčast pojištěného se pohybuje od 10 % u pojištění komerčních rizik, do 5 % u pojištění politických rizik. 8.7.2.3. Kriteria pro získaní pojištění nebo garance

MEHIB pojišťuje exportní úvěry do hodnoty vývozního kontraktu po odečtení akontační platby (zpravidla 15 % hodnoty kontraktu). U pojištění předexportní fáze proti zrušení kontraktu je pojistná částka tvořena výrobními náklady výrobce. MEHIB požaduje, aby 60 % hodnoty vyváženého zboží bylo maďarského původu.


MEHIB má speciální pojistný produkt týkající se pojištění standardních podmínek exportního leasingu. Forfaiting

Podmínky vystavování pojistného krytí ze strany MEHIBu umožňují pojišťování směnek, jež jsou volně obchodovatelné a umožňují provádění forfaitingových operací

Pojištění měnového rizika strana č. 204


MEHIB nabízí pojištění rizik spojených se změnou měnového kursu.

8.7.3. Financování 8.7.3.1. Financování a refinancování

Maďarská Eximbanka poskytuje jak přímé exportní úvěry tak i refinanční úvěry pro maďarské komerční banky, hlavně se zaměřením na středně a dlouhodobé exportní úvěry. 8.7.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky

Maďarská Eximbanka nabízí financování za úrokových sazeb CIRR. Podmínky poskytnutí a splácení se řídí ustanoveními Konsensu OECD.

strana č. 205


8.8. Mexiko 8.8.1. Struktura a organizace 8.8.1.1. Banque mexicaine pour le commerce extérieur

(Bancomext) Mexický Bancomext založený v roce 1937 je národní úvěrová instituce zaměřená na podporu zahraničně-obchodních a investičních aktivit mexických podniků. Je plně ve vlastnictví mexického státu. Mezi hlavní aktivity Bancomext patří financování exportů mexických podniků a garantování vývozních úvěrů poskytnutých mexickými vývozci a finančními institucemi. S ohledem na svoji činnost nese plnou důvěru mexické vlády. Bancomext je řízen třinácti-členným představenstvem,

jehož

předsedou

je

ze

zákona

ministr

financí

a

místopředsedou ministr obchodu a průmyslového rozvoje. V rámci organizační struktury existuje samostatné oddělení úvěrových garancí, jež poskytuje garance kryjící politická rizika exportních úvěrů poskytnutých mexickými vývozci nebo finančními institucemi. Základním zdrojem financování Bancomext je jeho vlastní kapitál poskytnutý mexickou vládou a prémie a poplatky vyplývající z podnikatelské činnosti Bancomext. Vedle těchto interních zdrojů používá Bancomext externí zdroje financování jako jsou výpůjčky na mezinárodním kapitálovém trhu, úvěry od vládních a multinationálních finančních institucí jako je Světová banka nebo úvěrové linky s mezinárodními finančními institucemi. 8.8.2. Pojištění a garance 8.8.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Bancomext poskytuje pojistné krytí na všechny základní typy vývozních úvěrů (dodavatelské a odběratelské úvěry nebo úvěrové linky), které poskytují mexičtí exportéři nebo jejich financující banky.

strana č. 206



Bancomext

nabízí

ucelený

program

produktů

sloužící

mexickým

exportérům a jejich bankám realizovat vývozní aktivity. V první řadě to jsou garance kryjící rizika před vlastním uskutečněním vývozu (předexportní garance), jež kryjí politická a komerční rizika ztráty kontraktu jako jsou zrušení importní licence, vyvlastnění, války, přírodní katastrofy, platební neschopnost nebo nevůle zahraničního odběratele, stávky a jiné podobné události. Pojištěným jsou vlastní mexičtí vývozci, přičemž tyto garance mohou být postoupeny na finanční instituce. Bancomext dále poskytuje exportní garance, jež kryjí jak krátkodobé tak středně a dlouhodobé vývozní úvěry poskytnuté mexickými vývozci a finančními institucemi. Tyto exportní garance kryjí politická rizika spojená s těmito úvěry. Komerční rizika jsou pojišťována společností COMESEC. U obou typů garanci Bancomext předepisuje 10 % spoluúčast pojištěného. V případě pojistky vystavené společností COMESEC kryjící komerční rizika je spoluúčast pojištěného ve výši 15 % z výplaty pojistného plnění.


Podmínky pro pojištění pojistného krytí se řídí interními pravidly a mezinárodními dohodami jako je především Konsensus OECD. Další podmínkou vystavení garance je i požadavek na minimální podíl mexického původu, který musí být ve výši 30 % z hodnoty exportu. 8.8.2.4. Speciální typy pojištění Projektové financování

Podmínky poskytování garanční krytí ze strany Bancomext umožňují poskytování garancí kryjících vývozní úvěry poskytnuté na bázi projektového financování. Pojištění smluvních garancí

Bancomext pojišťuje vystavování smluvních záruk proti riziku jejich uplatnění.

strana č. 207



Bancomext poskytuje garanční krytí staveb a stavebních prací mexických vývozců proti rizikům, jež jim mohou zabránit splnit daný komerční kontrakt. Mezi pojištěná rizika patří přírodní katastrofy, války, nemožnost transferů a jiné podobné události. Pojištění měnového rizika

Bancomext může vystavovat garance v různých směnitelných měnách. Předexportní úvěr

Bancomext

vystavuje

garance

ve

prospěch

finančních

institucí

financujících výrobu zboží určeného na vývoz (garance předexportních úvěrů)


Bancomext pracuje jako standardní exportní a importní banka pomáhající financovat exportní aktivity mexických vývozců. Ve funkci exportní banky nabízí standardní dodavatelské úvěry předexportní úvěry poskytnuté mexickým exportérům i odběratelské úvěry nebo úvěrové linky poskytnuté zahraničním bankám na financování mexických vývozů. Všechny tyto úvěry mohou být poskytnuty přímo nebo nepřímo prostřednictvím mexickým finančních institucí. 8.8.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Podmínky úvěrů poskytnutých Bancomext jsou v souladu s Konsensem OECD.

strana č. 208


8.9. Německo 8.9.1. Struktura a organizace 8.9.1.1. Hermes Kreditversicherungs AG (HERMES)

Hermes je privátní pojišťovací společnost založená na konci první světové války. Hermes v rámci mandatorního konsorcia s C&L Deutsche Revision (viz níže), poskytuje z pověření a zmocnění od spolkové vlády pojišťovací služby německým vývozcům a jejím bankám. Hermes je vedoucím konsorcia a vlastní pojištění poskytuje z příkazu a na účet Spolkové republiky Německo. Tento mandát od německého státu dostat Hermes prvně už v roce 1926. Žádost o pojištění je kontrolována a zpracována konsorciem, přičemž Hermes přijímá sám rozhodnutí u žádostí nepřesahující určitý limit na základě pravidel

stanovených

Mezirezortním

výborem

pro

exportní

garance

(Interministereller Auschuss für Ausfuhrgarantien und Ausfuhrbürgschaften). Schvalovací pravomoc u žádostí přesahující daný limit má Spolkové Ministerstvo hospodářství po konsultaci v mezirezortním výboru. Mezirezortní výbor je složen se zástupců ministerstev hospodářství, financí, zahraničních věcí a ekonomické spolupráce, jako poradci zde vystupují zástupci centrální banky, KFW, AKA a experti z obchodní a bankovní praxe. Zároveň je tento výbor i centrálním rozhodovacím orgánem pro stanovení podmínek poskytování pojistného krytí. Zdrojem pro poskytování pojistného krytí je přímo spolkový rozpočet a spolková vláda může zavázat stát z titulu poskytnutí garance pouze do výše pojistného stropu stanovovaného každoročně parlamentem. Pojistné plnění je vypláceno přímo ze spolkového rozpočtu a naopak do rozpočtu přicházejí příjmy z pojistného placeného pojištěnými. Už z popisu fungování Hermesu vyplývá jednoznačně vztah konsorcia ke státu. Konsorcium provádí všechny operace jménem a na účet státu.

strana č. 209


8.9.1.2. Wirtschaftsprüfungsgesellschaft

C&L

Deutsche

Revision AG (C&L Deutsche Revision) Druhým členem konsorcia je C&L Deutsche Revision. Tato společnost poskytuje pouze pojištění zahraničních investic německých podniků, jež není přímo v nabídce služeb Hermese. 8.9.1.3. Kreditanstalt für Wiederaufbau (KfW)

KfW je bankou založenou v roce 1948 jako veřejně-právní společnost částečně vlastněná spolkovou vládou (80%) a jednotlivými zeměmi (20%) za účelem administrování rozvojové pomoci v rámci Marshallova plánu určené na financování nejnaléhavějších projektů rekonstrukce a obnovy v západním Německu. V průběhu svého fungování KfW dále

rozšiřovala svoji činnost a

v současné době je její hlavní funkcí podpora ekonomiky formou poskytování investičních a exportních úvěrů. Na poli exportního financování poskytuje středně a dlouhodobé úvěry na financování německých dodávek především do rozvojových zemí. KfW využívá pří krytí finančních potřeb německých podniků dva hlavní zdroje refinancování. Prvním z nich jsou fondy podpory exportu, jež jsou součástí rozpočtu spolkové vlády a jejich využití podléhá schválení spolkového ministerstva hospodářství. Druhý zdrojem je klasický kapitálový trh a KfW kombinuje při poskytování úvěrů oba zdroje v poměru 1(fondy podpory exportu) ku 3 a více (kapitálový trh). Podmínky poskytování těchto zdrojů podléhají podmínkám Konsensu OECD. Kromě těchto zdrojů může KfW získávat za komerčních podmínek refinancování na německém nebo mezinárodním kapitálovém trhu na krytí komerčně poskytovaných úvěrů. Kromě fondu podpory exportů získává KfW od státu také úrokové subvence na krytí úrokových ztrát z úvěrů poskytovaných za nekomerčních podmínek. 8.9.1.4. Ausfuhrungkredit-Gesellschaft m.b.H (AKA)

AKA je soukromá společnost založená v roce 1952 jako syndikát německých komerčních bank (v současnost cca 38 bank)193, která poskytuje

193

AKA [1]

strana č. 210


exportní

úvěry německým vývozcům (dodavatelské úvěry) nebo jejich

zahraničním odběratelům (odběratelské úvěry). AKA poskytuje různé typy úvěrů (plafondy A,C,D,E), přičemž refinanční zdroje půjčují jednotlivé členské banky za komerčních podmínek. 8.9.2. Pojištění a garance 8.9.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Hermes z příkazu a na účet státu poskytuje dvě formy pojištění: vývozní garance (Garantien), jež kryjí vývozní kontrakty, kde smluvní protistranou německého vývozce je privátní firma, a vývozní záruky (Bürgschaften), jež kryjí vývozní kontrakty, kde smluvní protistranou německého vývozce nebo ručitelem vývozní pohledávky je stát, územně-správný celek nebo

veřejně-právní

instituce. Pojištění může nabývat podoby jednorázové pojistky určené ke krytí jednoho vývozního kontraktu s jedním odběratelem nebo revolvingové pojistky ke krytí opakujících se vývozů pro jednoho zahraničního odběratele anebo souhrnné pojistky (Ausfuhr-Pauschal-Gewährleistung) sloužící ke krytí vývozu pro různé odběratele v různých zemích. Němečtí vývozci si mohou u Hermesu pojistit jak před-exportní fázi, tj. výrobní riziko (Fabrikationsrisikodeckung), kde Hermes odškodňuje vývozce do výše vlastních nákladů vzniklých z titulu realizace vývozního kontraktu, tak po-exportní fázi (Ausfuhrdeckung), kryjící vývozní pohledávky německých vývozců nebo úvěrové pohledávky německých bank (Finanzkreditgarantien). V rámci těchto podmínek jsou pojišťovány jak dodavatelské poskytované samotným dodavatelem, tak i odběratelské úvěry poskytované bankami. Německý systém podpory exportu zahrnuje také pojištění kapitálových investic německých firem do podniků v zahraničí. Pojištění zde opět vystavuje konsorcium Hermes a C&L Deutsche Revision, ale na rozdíl od ostatních druhů pojištění je druhá jmenovaná společnost v tomto případě vedoucím konsorcia. Pojištění kapitálových investic kryje německé investory proti politickým rizikům jako jsou znárodnění, vyvlastnění, válka, povstání, platební moratoria, neschopnost konvertovat nebo transferovat výnosy investice a jiné události

strana č. 211


podobného typu. Pojištění se poskytuje na období do 20 let a spoluúčast pojištěného je 5 %. 8.9.2.2. Pojištěná rizika

Hermes kryje dva typy rizik: politická rizika, u kterých výpadek ve splácení je zapříčiněn zákonnými nebo úředními opatřeními, válečnými událostmi, povstáním nebo revolucemi v zemi odběratele, dále sem patří nemožnost konvertovat nebo transferovat peněžní prostředky atd.; a komerční rizika, kde příčinou neplacení je platební neschopnost z důvodu konkursu, soudního a mimosoudního vyrovnání nebo kdy dlužník neplatí více než 6 měsíců. Součástí podmínek pojištění poskytovaného společností HERMES je i spoluúčast pojištěného na pojistném plnění, které je u pojištění vývozních pohledávek německých vývozců zpravidla ve výši 5% (politická rizika), resp. 15 % (komerční rizika), u pojištění úvěrových pohledávek německých bank 5 % pro oba typy rizik a pro pojištění výrobního rizika 5 % taktéž pro oboje rizika. 8.9.2.3. Kriteria pro získaní pojištění nebo garance

Pojistné krytí může být poskytnuté německým vývozcům nebo bankám financujícím vývoz. Základními podmínkami poskytnutí pojištění jsou: -

úvěruschopnost země zahraničního odběratele. Při nízké úvěrové bonitě země odběratele stanovuje Hermes strop maximální

částky

pojistného

krytí

pro

jednotlivou

transakci nebo maximální limit angažovanosti vůči dané zemi. -

Dobrá úvěrová bonita odběratele nebo jeho ručitele. V případě pochybné bonity může být zvýšená spoluúčast na pojistném plnění nebo prodloužena čekací doba pro výplatu pojistného plnění.

-

Podmínky pojištění vývozních úvěrů musí být v souladu s Konsensem OECD.

Kromě těchto základních podmínek musí být splněn předpoklad německého původu zboží. Podíl zahraničního původu na vyváženém zboží může být ve výši 30 % až 40 % (země Evropské unie, Švýcarska) nebo 10 % (ostatní země). Opět v souladu s podmínkami Konsensu OECD poskytuje Hermes

strana č. 212


pojistné krytí na 85 % hodnoty vývozního kontraktu (zbylá část musí být zaplacena ve formě akontace nebo platby při dodávce). 8.9.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Hermes poskytuje pojistné krytí pro standardní leasingové transakce. Pojistné krytí je ve výši celkové částky plateb splatných v rámci leasingového kontraktu, jež musí korespondovat s hodnotou pronajímaného zboží. Opět platí povinnost zaplacení 15 % akontace nebo platby proti dodávce. Projektové financování

Hermes poskytuje pojistné krytí pro transakce typu projektového financování. Základní podmínkou je kvalita projektu, jeho schopnost generovat dostatečné zdroje na splácení úvěrů, jež jsou kryty pojištěním HERMESu. Forfaiting

Hermes poskytuje pojištění pro forfaitingové operace, avšak směnky nesoucí pojistné krytí nejsou volně obchodovatelné a Hermes si ponechává právo na zpětný postih vývozce. Pojištění smluvních garancí

Hermes poskytuje pojistné krytí smluvních garancí proti politickým rizikům a neoprávněnému uplatnění garance ze strany zahraničního odběratele. Pojištění zařízení stavby v zahraničí

Německé stavební firmy mohou požádat o speciální pojistné krytí stavebních prací, které mají být provedeny v zahraničí, a zařízení stavby používaného na stavbě v zahraničí. Toto pojištění kryje normální před i po exportní fázi kontraktu, riziko konfiskace uvedeného zařízení, náklady založení stavby i smluvní garance vystavené stavební firmou. Pojištění měnového rizika

Hermes poskytuje pojištění kryjící rizika změny měnového kursu od data podpisu vývozního kontraktu do data splacení vývozní pohledávky, přičemž

strana č. 213


vlastní pojistné krytí začíná po období dvou let, kdy už si vývozce nedokáže zabezpečit komerčně na trhu. Měnový kurz převládající na trhu na konci tohoto dvouletého období je kurz, který je garantován Hermesem a od něho se odvíjí další postup. V případě, že se aktuální kurz platný v den splatnosti vývozní pohledávky liší od garantovaného kurzu o více jak 3 % v neprospěch vývozce, odškodňuje Hermes vývozci škody vzniklé tímto pohybem kurzu. V případě opačného pohybu aktuálního kurzu, ve prospěch vývozce o více jak 3 %, postupuje vývozce tyto kursové zisky Hermesu. Předexportní úvěr

Hermes neposkytuje pojistné krytí předexportních úvěrů určených na financování výroby zboží pro vývoz.

8.9.3. Financování a refinancování 8.9.3.1. Financování

KfW poskytuje středně a dlouhodobé exportní úvěry na financování dodávek německých podniků a projektů především do rozvojových zemí. Speciální programy podpory exportu jsou k dispozici pro financování lodí a letadel. Exportní úvěry mohou být poskytnuty pod pojistným krytím Hermesu. V případě dobrého úvěrového rizika může být exportní úvěr i bez pojistného krytí. Úvěry bez pojistného krytí jsou poskytovány ve spojení s pojištěnými úvěry na financování akontací apod. V případě financování velkých vývozů, poskytuje KfW i úvěry, jejichž splácení je založeno na vlastní ekonomice projektu (projektové financování), opět při pojištění Hermesem nebo bez něho. AKA poskytuje tři typy úvěrů: plafond A je určen na financování výrobní fáze vývozního případu, tak i k refinancování dodavatelských úvěrů německých vývozců a je strukturován ve formě financování jednoho specifického vývozního případu nebo financování celé obchodní činnosti německého vývozce. Plafondy C,D a E jsou určeny na financování odběratelských úvěrů a odkupů pohledávek. Zdrojem financování plafondu A, C, D, E jsou vklady členských bank, které zároveň poskytují linky ve prospěch AKA na financování vývozních případů.

strana č. 214


KfW ani AKA v zásadě neposkytuje refinanční prostředky komerčním bankám. 8.9.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Úvěry pod pojištěním Hermesu financují maximálně 85 % hodnoty vývozního kontraktu a jsou poskytovány za komerčních fixních nebo variabilních (LIBOR) sazeb nebo v rámci tzv. KfW/ERP –Exportních fondů za nekomerčních sazeb CIRR. Úvěry bez pojištění používají pouze komerční fixní nebo variabilní sazby. Podmínkou financování podle plafondu A je pojistné krytí Hermesu, jež také určuje i délku financování. Plafond A umožňuje financovat maximálně 8085% hodnoty kontraktu a prostředky jsou poskytovány za komerční fixních nebo variabilních sazeb. Pojistné krytí Hermesu je téměř vždy vyžadováno také u financování pod plafondy C,D,E. Úrokové sazby plafondu C,D,E jsou opět buď komerční fixní a variabilní. Podmínky splácení všech typu úvěru odpovídají podmínkám Konsensu OECD.

strana č. 215


8.10. Polsko 8.10.1. Struktura a organizace 8.10.1.1. Korporacja Ubezpieczeń Kreditów Eksportowych, SA

(KUKE) KUKE je pojišťovací společnost založena v roce 1991. Jejími hlavními akcionáři jsou Ministerstvo financí Polské republiky (87,65 %), Polská národní banka (9,23 %). Kromě těchto dvou významných akcionářů vlastní také malé účasti tři polské banky: Bank Handlowy w Warszawie S.A., Bank Rozwoju Eksportu S.A. a Bank Wspolpraci Europejskiej S.A. KUKE provádí pojišťovací a zajišťovací aktivity se zaměřením na krytí komerčních a nekomerčních rizik spojených exportními transakcemi polských vývozců. Na základě zákona jsou pojistná krytí politických a středně a dlouhodobých komerčních rizik garantována zárukou polského státu. Kromě záruky státu je zdrojem po poskytování pojistného krytí ze strany KUKE její základní kapitál (v současnosti téměř 79,8 mil. PLN) a především domácí a mezinárodní zajišťovací trh. 8.10.2. Pojištění a garance 8.10.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

V souvislosti s exportními aktivitami polských vývozců poskytuje KUKE tři typy

pojištění:

pojištění

krátkodobých

transakcí

(pojištění

krátkodobých

vývozních pohledávek). Tento typ pojištění není garantován polským státem. Dále pojištění středně a dlouhodobých transakcí (pojištění dodavatelských a odběratelských úvěrů) a pojištění smluvních garancí. V současnosti KUKE nenabízí pojištění investic polských podniků v zahraničí. 8.10.2.2. Pojištěná rizika

Pojištění KUKE kryje dva typy rizik: komerční rizika související s finanční situací privátního dlužníka (právně deklarovaná platební neschopnost nebo platební nevůle) a politická rizika související s politickou a finanční situací země strana č. 216


zahraničního dlužníka nebo přírodními katastrofami. Pojistné krytí se vztahuje na rizika, která se objevují před vlastním uskutečněním exportu (výrobní riziko zrušení kontraktu), tak i na rizika po uskutečnění vývozu (úvěrová rizika zahraničního dlužníka). KUKE pojišťuje 100 % úvěrové částky, tzn. že pojištěný nenese žádnou spoluúčast na případném pojistném plnění. 8.10.2.3. Kriteria pro získaní pojištění nebo garance

Pojistné krytí může být poskytnuté polským vývozcům nebo financujícím bankám. Základní podmínkou u poskytnutí krytí politického rizika je minimální podíl zboží polského původu, který musí být 50 %. 8.10.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

KUKE neposkytuje pojistné krytí leasingových operací. Projektové financování

KUKE pojišťuje exportní úvěry, které byly poskytnuty na bázi projektového financování. Forfaiting

Podmínky vystavení pojistného krytí ze strany KUKE umožňují pojištění směnek určených k odkupu polské bance. Takto vystavené a pojištěné směnky nejsou volně převoditelné, jakýkoliv převod podléhá souhlasu KUKE. Pojištění smluvních garancí

KUKE pojišťuje vystavení smluvních garancí (akontační záruky, vadia a záruky za dobré provedení) proti oprávněnému uplatnění ze strany zahraničního odběratele. Pojištění stavby a stavebních prací v zahraničí

U KUKE není možné získat pojištění staveb v zahraničí. Pojištění měnového rizika

KUKE nepojišťuje kursová rizika.

strana č. 217



KUKE nenabízí pojištění provozních úvěrů, poskytnutých na financování před-exportní fáze vývozního kontraktu (výrobní fáze). 8.10.3. Financování a refinancování 8.10.3.1. Financování a refinancování

V Polsku neexistuje žádná specializovaná exportní banka, která by poskytovala zvýhodněné financování nebo refinancování. Vývozní úvěry jsou poskytovány polskými komerčními bankami pod pojištěním KUKE. 8.10.3.2. Úrokové sazby

Při poskytování vývozních úvěrů za zvýhodněných úrokových podmínek poskytuje stát úrokové dotace na krytí ztrát z rozdílu zvýhodněných úrokových sazeb a komerčních úrokových sazeb.

strana č. 218


8.11. Portugalsko 8.11.1. Struktura a organizace 8.11.1.1. Companhia de Seguro de Creditos, S.A. (COSEC)

Portugalská exportní agentura COSEC byla založena v roce 1969. V roce 1975 byl COSEC znárodněn a v letech 1990 a 1992 ve dvou fázích privatizován. V současnosti jsou vlastníky společnosti COSEC portugalské banky (66,5%), portugalské pojišťovny (12 %), dále zahraniční úvěrové pojišťovny (17%) a zajišťovny (4,5%). Hlavním úkolem společnosti COSEC je pojišťování rizik spojených s exportními

aktivitami

portugalských

podniků.

Na

základě

smlouvy

s portugalským státem je COSEC administrátorem státních záruk kryjících politická rizika a jiná rizika spojená s exportními úvěry, investicemi portugalských podniků a vystavením smluvních záruk. Vlastní záruky jsou vystavovány jménem a na účet státu. Všechny žádosti o pojištění jsou exportéry nebo financujícími bankami předávány přímo COSECu, který je zpracovává. U pojištění komerčních rizik je rozhodnutí přijato samotnými orgány COSEC. U pojištění, kde je požadováno krytí mimořádných a politických rizik, je žádost postoupena ke schválení Radě finančních garancí (Conselho de Garantias Financeiras – CGF).

Kromě

schvalování jednotlivých exportních garancí státu je hlavní úkolem rady stanovování principů a postupů pro poskytování strátních exportních garancí. Zdroje financování COSECu jsou vlastní zdroje společnosti a technické rezervy, které slouží ke krytí záruk proti komerčním rizikům, jež jsou vystavované na vlastní účet společnosti. Státní exportní garance, jež jsou COSECem administrovány, jsou vystavovaný na účet státu, přičemž strop garancí je stanoven přímo ve státním rozpočtu.

strana č. 219



COSEC poskytuje pojistné krytí na všechny základní typy vývozních úvěrů (dodavatelské a odběratelské úvěry nebo úvěrové linky), které poskytují portugalští exportéři nebo jejich financující banky. Pojistné krytí je možné získat ve dvou základních podobách. První formou je pojistka kryjící celý obrat podniku. Tento typ pojistky se používá především pro pojištění krátkodobých vývozních úvěrů (zpravidla do jednoho roku). Nebo může pojištění nabýt podoby individuální pojistky, jež je používána především pří pojišťování středně a dlouhodobých úvěrů. COSEC pojišťuje také investice portugalských podniků v zahraničí proti politickým rizikům. 8.11.2.2. Pojištěná rizika

COSEC pojišťuje všechna běžná rizika ohrožující splácení exportních pohledávek portugalských vývozců nebo financujících bank. V první řadě to jsou komerční rizika, jež jsou spojena přímo s hospodařením zahraničního dlužníka. Krytí komerčního rizika je poskytováno samostatně, často na vlastní účet COSECu, nebo v kombinací s pojištěním kryjícím politická rizika. Pojištění politického rizika, jež je poskytováno v zastoupení portugalské vlády, kryje všechny událostí ohrožující splácení exportních pohledávek, jež jsou mimo vlastní hospodaření dlužníka. Kromě těchto dvou typů rizik COSEC pojišťuje rizika výrobní (rizika ohrožující vývozce ještě před uskutečněním vlastní dodávky) nebo úvěrová, buď samostatně nebo v kombinaci. Všechna vystavená pojistná krytí jsou charakterizovaná danou výší spoluúčasti pojištěného na případné výplatě pojistného krytí. Spoluúčast je rozdílná pro pojistné událostí z politických příčin (1%) a jiná pro pojistné události z komerčních příčin (10%). 8.11.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Podmínky pro pojištění pojistného krytí se řídí interními pravidly a mezinárodními dohodami jako je především Konsensus OECD. V rámci pojištění

strana č. 220


je možné částečně krýt i dodávky z třetích zemí nebo místní dodávky ze země zahraničního odběratele. 8.11.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Forfaiting

Podmínky pojištění nabízeného společností COSEC umožňují pojišťování směnek. Směnky nesoucí pojistné krytí mohou být poté volně převáděny (forfaiting) v závislosti na konkrétních podmínkách dané pojistky. Pojištění smluvních garancí

COSEC pojišťuje vystavování smluvních záruk. Pojištění měnového rizika

Portugalští vývozci a financující banky mohou získat pojistné krytí měnového rizika vyplývajícího z pohybu měnového kurzu, který je fixován ve vývozním kontraktu a aktuálním kurzem, kterým jsou cizoměnové exportní pohledávky konvertovány do portugalského escuda. V případě nepříznivého vývoje měnového kurzu COSEC hradí vývozci nebo financující bance kursové ztráty, v opačném případě získává případný kursové zisky na bázi reciprocity. Předexportní úvěr

COSEC vystavuje pojistné krytí předexportních úvěrů poskytnutých financujícími bankami portugalským vývozcům na financování výrobní fáze exportního kontraktu. 8.11.3. Financování a refinancování 8.11.3.1. Financování a refinancování

V

Portugalsku

poskytováním portugalských

neexistuje

financování podniků

nebo

specializovaná

nebo

refinancování

jejich

bank

za

instituce

zabývající

se

vývozních

pohledávek

zvýhodněných

podmínek.

Financování vývozních aktivit se uskutečňuje prostřednictvím jednotlivých komerčních bank.

strana č. 221


8.11.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Vývozní úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek. V případě poskytnutí exportního úvěru na bázi zvýhodněných úrokových sazeb, je komerční bance, která poskytuje tento komerční úvěr, hrazena ztráta z případného rozdílu mezi komerčními sazbami, za kterých si komerční banka vypůjčuje, a zvýhodněnými sazbami, za kterých půjčuje podle podmínek Konsensu OECD (sazby CIRR).

strana č. 222


8.12. Rakousko 8.12.1. Struktura a organizace 8.12.1.1. Östereichische Kontrollbank AG (OeKB)

Östereichische Kontrollbank AG (OeKB) byla založena v roce 1946 za účelem poskytování služeb, které nebyly normálně poskytovány rakouskými komerčními bankami. Je plně vlastněna rakouskými komerčními bankami a její aktivity jsou zaměřeny na služby spojené peněžním a kapitálovým trhem na jedné straně a na služby spojené s podporou exportních aktivit rakouských podniků na druhé straně. Na poli podpory exportu OeKB jedná jako výhradní agent zastupující rakouský stát při poskytování pojištění a garancí ve prospěch rakouských vývozců nebo financujících bank. Svým jménem dále poskytuje refinanční zdroje rakouským komerčním bankám na financování vývozních kontraktů, přičemž podmínkou poskytnutí refinancování je pojistné krytí exportního úvěru ze strany OeKB. Zdroje na financování svých aktivit OeKB získává hlavně na národním a mezinárodním

kapitálovém

a

peněžním

trhu.

Na

základě

zákona

(Ausfuhrforderungsgesetz, 1981) může spolkové ministerstvo financí vydat bezpodmínečnou záruku Rakouské republiky kryjící splácení dluhů OeKB vypůjčených na kapitálovém trhu. Kromě přímé podpory OeKB v případě výpujček, stanovuje Spolkové ministerstvo financí i systém a výši pojistného vybíraného za vydané garance. V případě, že vybrané pojistné a vymožené dluhy nestačí krýt částku pojistného krytí, je Spolkové ministerstvo financí povinno krýt případný rozdíl. 8.12.2. Pojištění a garance 8.12.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

OeKB

v zastoupení rakouského státu pojišťuje jak výrobní riziko

(předexportní fázi) spojené se zrušením vývozního kontraktu ze strany odběratele před uskutečněním dodávky, tak platební riziko zahraničního

strana č. 223


odběratele (poexportní fázi). Pojistné krytí může být vystavené ve formě jednotlivé garance kryjící jednotlivý vývozní případ nebo ve formě rámcové garance (Rahmengarantien), kryjící všechny vývozní kontrakty pro jednoho zahraničního odběratele nebo paušální garance kryjící všechny dodávky jednoho vývozce. OeKB tímto způsobem vystavuje garanční krytí všech standardních typů vývozních úvěrů jako jsou dodavatelské a odběratelské úvěry, popř. úvěrové linky. OeKB zahrnuje ve svých podmínkách i možnost poskytnutí garance zahraničních investic rakouských podniků proti politickým rizikům typu vyvlastnění, nemožnost trasferu výnosů apod. 8.12.2.2. Pojištěná rizika

Garance vystavené OeKB kryjí dva druhy rizik. Politická rizika spojená s nesplácením zapříčiněným válkou a válečnými událostmi, povstáním nebo revolucí, nemožnost transferu nebo platební zdržení delší jak 3 měsíce u dlužníka z veřejného sektoru. Komerční rizika, jež jsou spojená přímo osobou dlužníka jako např. nesolventnost nebo vyhlášení konkursu nebo soudního nebo mimosoudního vyrovnání. Garanční krytí stanovuje podmínku spoluúčasti příjemce garance na garančním krytí, které u komerčních rizik činí minimálně 5 % a u politických rizik v závislosti na bonitě země dlužníka může být až 0 %. 8.12.2.3. Kriteria pro získaní pojištění nebo garance

OeKB přejímá v zastoupení rakouského státu garanční krytí na základě posouzení rizik spojených s vývozním případem, jež vychází z analýzy: -

úvěruschopnosti země odběratele;

-

typu nabídnutého zajištění (bankovní nebo státní záruky);

-

úvěruschopnosti odběratele.

Další podmínkou poskytnutí pojistného krytí je doklad o rakouském původu vyváženého zboží, jež je potvrzován hospodářskou komorou.

strana č. 224



OeKB poskytuje garanční krytí pro leasingové transakce, kde příjemcem garance je vývozce nebo leasingová společnost a kde předmětem garančního krytí jsou leasingové splátky placené zahraničním odběratelem. Projektové financování

Garantování vývozních transakcí realizovaných formou projektového financování je součástí nabídky OeKB, jež má samostatné oddělení zabývající se tímto typem financování. Základní podmínky nutné pro poskytnutí garančního krytí pro takový typ exportní transakce jsou následující: -

musí být k dispozici studie

proveditelnosti (Feasibility

study) zpracována nezávislou konsultační společností; -

musí být zabezpečeno financování celého projektu, tj. i částí jež nejsou financovány pod pojistným krytím OeKB;

-

předložené cash-flow musí za daných podmínek a předpokladů (feasibility study) prokazovat návratnost celého projektu;

-

projekt musí být financován částečně (30 %) vlastními prostředky poskytnutými sponsory projektu.

Forfaiting

Podmínky OeKB pro vystavování pojistného krytí umožňují získat garanci kryjící vývozní pohledávky, jež mohou být následně prodány bance vývozce. Pojištění smluvních garancí

OeKB vystavuje také garance na krytí smluvních garancí proti komerčním a politickým rizikům proti neoprávněnému uplatnění ze strany zahraničního odběratele. Pojištění zařízení stavby

V rámci nabídky OeKB je možné získat pojištění staveb v zahraničí proti politickému riziku.

strana č. 225


Pojištění měnového rizika

Systém poskytování pojistného krytí zahrnuje i možnost pojistit se proti riziku změny měnového kursu. Tento typ pojištění není ve velké míře využíván. Předexportní úvěr

OeKB neposkytuje garanční krytí předexportních úvěrů poskytnutých financujícími bankami na finační zabezpečení výroby zboží určeného na vývoz.


OeKB neposkytuje přímé financování exportních kontraktů rakouských vývozců. Exportní úvěry jsou v Rakousku poskytovány komerčními bankami, jež získávají

refinancování

středně

a

dlouhodobých

dodavatelských

a

odběratelských úvěrů od OeKB do výše garantované části úvěru. Pod refinančním schématem OeKB může být financováno maximálně 85 % hodnoty vývozního kontraktu a základní podmínkou je získaní garančního krytí od OeKB nebo jiné akceptovatelné exportní agentury. Splácení těchto refinančních úvěrů se řídí splácením vývozního úvěru a podmínkami Konsensu OECD. Vlastní financování v EURu (ATS) je uskutečňováno ve dvou tranších: tranše A a tranše B. Poměr těchto tranší je následující u úvěrů do 5 let 50:50; u úvěrů nad 5 do 8 roků 20:80 a u úvěru nad 8 let 10:90. Přednostně je vždy splácena tranše A. 8.12.3.2. Úrokové sazby

Úroková sazba pro tranši A je variabilní a OeKB ji čtvrtletně stanovuje. Tranše B nese fixní úrokové sazby platné po celou dobu financování. Dle podmínek Konsensu OECD může OeKB poskytovat fixní nekomerční sazby CIRR.

strana č. 226


8.13. Řecko 8.13.1. Struktura a organizace 8.13.1.1. Export Credit Insurance Organisation (ECIO)

Řecké ECIO je autonomní nezisková organizace plně vlastněná řeckým státem. ECIO bylo založeno v roce 1988 na základě zákona 1796/1988, přičemž dohlížecím orgánem je Ministerstvo národního hospodářství. Organizace je řízená devítičlennou Radou ředitelů, která je jmenována společným rozhodnutím Ministerstva národního hospodářství a Ministerstva obchodu. Hlavním úkolem této organizace je pojišťování komerčních a politických rizik spojených s exportními aktivitami řeckých podniků. ECIO nemá svůj vlastní kapitál jako takový. Zdrojem financování je vybrané pojistné, příspěvky řeckého státu nebo ostatních zdroje od třetích stran. Na druhou stranu jsou však všechny závazky z vystaveného pojištění plně garantovány řeckým státem. 8.13.2. Pojištění a garance 8.13.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

ECIO nabízí pojistné krytí na všechny základní druhy vývozních úvěrů (dodavatelské a odběratelské úvěry, resp. úvěrové linky), které poskytují řečtí exportéři nebo jejich financující banky. Tyto základní druhy pojištění jsou poskytovány v rámci dvou programu pojištění exportních úvěrů. Prvním je tzv. typ A, jenž kryje jednu specifickou exportní transakci pro jednoho zahraničního odběratele v jedné zemi. Druhým je tzv. typ B, jenž vystupuje jako roční pojistná smlouva a který tak kryje všechny exporty jednoho vývozce v rámci jednoho roku. ECIO dále pojišťuje investice řeckých podniků v zahraničí proti politickým rizikům jako jsou války, znárodnění nebo vyvlastnění, nemožnost transferu výnosu z investice apod.

strana č. 227



ECIO kryje běžná rizika ohrožující splácení exportních pohledávek řeckých vývozců nebo financujících bank. Na jedné straně to jsou komerční rizika, jež jsou spojena přímo s hospodařením zahraničního dlužníka, jeho neschopností nebo neochotou splácen své platební závazky. Na druhé straně to jsou politického rizika, kde ECIO kryje všechny událostí ohrožující splácení exportních pohledávek, jež jsou mimo vlastní hospodaření dlužníka, jako jsou války, povstání, nedostatek devizových prostředků, odejmutí dovozních licenci nebo jiných aktů země zahraničního odběratele, jež zabraňují dlužníkovi uhradit své platební závazky. Kromě těchto dvou typů rizik pojišťuje ECIO také tzv. katastrofická rizika, kam jsou řazeny zemětřesení, přírodní pohromy apod. U všech poskytnutých pojištění je stanovená spoluúčast pojištěného, která představuje

zpravidla

10

%

z výplaty

pojistného

plnění.

Na

základě

individuálního posouzení konkrétního vývozního případu, především v závislosti na uvěrové bonitě dlužníka a země dlužníka, se může spoluúčast pojištěného odchylovat od výše uvedené. 8.13.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Podmínky pro pojištění pojistného krytí se řídí interními pravidly a mezinárodními dohodami jako je především Konsensus OECD. Další podmínkou vystavení garance je i požadavek na minimální podíl řeckého původu, který je ve výši 25 %. 8.13.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Projektové financování

V rámci podmínek je možné získat pojištění exportních transakcí, jež jsou financovány na základě projektové financování. Forfaiting

ECIO pojišťuje směnky. Jejich případný převod (forfaiting) musí být uskutečněn jen s jeho souhlasem.

strana č. 228


Pojištění smluvních garancí

ECIO může poskytovat pojistné krytí smluvních záruk, jež vystavují z pravidla financující banky za řecké vývozce ve prospěch zahraničních odběratelů. Mezi smluvní záruky takto pojišťované patří vádia, akontační záruky, záruky za dobré provedení nebo celní záruky. Pojištění kryje jak neoprávněné tak i oprávněné uplatnění (především politické důvody) ze strany zahraničního odběratele. Pojištění měnového rizika

Přestože je pojistné plnění vypláceno v řeckých drachmách, přičemž u exportních úvěrů denominovaných v cizích měnách je pro přepočet brán kurs platný v den vystavení pojistky, je možné si pojistit kursové riziko plynoucí ze změny kursu drachmy vůči dané cizí měně od data vystavení pojistky do data inkasa vývozní pohledávky.


V Řecku neexistuje specializovaná instituce zabývající se poskytováním financování nebo refinancování vývozních pohledávek řeckých podniků nebo jejich bank za zvýhodněných podmínek. Financování vývozních aktivit se uskutečňuje prostřednictvím jednotlivých komerčních bank.

strana č. 229


8.14. Slovensko 8.14.1. Struktura a organizace 8.14.1.1. Exportno-importná

banka

Slovenskej

Republiky

(Eximbanka SR) Eximbanka SR byla založena v červenci 1997 jako společnost plně vlastněná slovenským státem specializovaná na podporu vývozní a dovozní aktivity slovenských podniků formou pojišťování a financování vývozních úvěrů a financování dovozních úvěrů. V srpnu 1997 byla do Eximbanka SR začleněna Spoločnost pre poištěnie exportných úvěrov (SPE), jež zanikla bez likvidace. Zdrojem pro financování aktivit Eximbanky SR jsou účelové dotace ze státního rozpočtu, vlastní kapitál a domácí a mezinárodní peněžní a kapitálový trh. Ze zákona, podle kterého Eximbanka SR vznikla, vyplývá státní záruka za její finanční závazky, zahrnující závazky s titulu vystaveného pojištění exportních úvěrů. 8.14.2. Pojištění a garance 8.14.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Eximbanka SR poskytuje pojistné krytí rizik spojených s exportní aktivitou slovenských vývozců. Pojištění kryje jak před-exportní fázi vývozního případu proti zrušení kontraktu před uskutečněním vývozu (výrobní riziko), tak i poexportní fázi, kde Eximbanka SR pojišťuje vývozní pohledávky slovenských vývozců (dodavatelské úvěry), včetně pojištění investic slovenských podniků v zahraničí, nebo úvěrové pohledávky slovenských bank (odběratelské úvěry, potvrzení akreditivů). Standardní součástí nabízených pojištění je i pojistné krytí investic slovenských právnických osob v zahraničí proti riziku nemožnosti transferu výnosů

z investic

do

Slovenské

republiky,

motivovaných násilných činů.

strana č. 230

vyvlastnění

nebo

politicky



Pojistky vystavené Eximbankou SR kryjí jak komerční rizika spojená s finanční situací dlužníka (doložená nebo předpokládaná platební neschopnost dlužníka nebo jeho platební nevůle), tak politická rizika vzniklá z důvodů politických a administrativních opatření v zemi dlužníka nebo ve třetí zemi (nemožnost transferu, přírodní katastrofy, neplnění závazků dlužníků z veřejného sektoru). Každá pojistná smlouva obsahuje ustanovení o spoluúčasti pojištěného na pojistné události, jež se může pohybovat od 15 % (pojištění výrobního rizika), přes 10 % (např. pojištění dodavatelských úvěrů, pro oba typy rizik), do 5 % (např. pojištění odběratelských úvěrů). 8.14.2.3. Kriteria pro získaní pojištění nebo garance

V souladu s podmínkami Konsensu OECD poskytuje Eximbanka SR pojistné krytí vývozního úvěru do 85 % hodnoty vývozního kontraktu (zbylá část musí být zaplacena vývozci před poskytnutím vlastního úvěru). Další podstatnou podmínkou je prokázání, že vyvážené zboží bylo z větší části vyrobeno na Slovensku. 8.14.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Forfaiting

Podmínky pojištění ze strany Eximbanky SR umožňují pojištění forfaitingových operací. Problémem je omezená převoditelnost instrumentu nesoucí pojištění Eximbanky SR, která si vyhrazuje právo souhlasu s převodem. Pojištění smluvních garancí

Eximbanka SR poskytuje pojistné krytí smluvních garancí jako jsou vadium, akontační záruka, záruka za dobré provedení kontraktu proti neoprávněnému uplatnění ze strany zahraničního beneficienta. Předexportní úvěr

Eximbaka SR v současné době neposkytuje pojistné ani garančních krytí úvěrů poskytnutých na financování výroby slovenských podniků.

strana č. 231



Eximbanka SR poskytuje přímé vývozní úvěry střednědobého a dlouhodobého charakteru, středně a dlouhodobé úvěry na podporu investování slovenských vývozců v zahraničí. Eximbanka SR dále poskytuje krátkodobé refinanční vývozní úvěry, určené pro slovenské banky na financování výroby zboží určeného na vývoz. 8.14.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky

Vývozní financování je ze strany Eximbanky SR poskytováno v souladu podmínkami Konsensu OECD, přičemž více jak 50 % hodnoty vyváženého zboží musí být slovenského původu. Krátkodobé

refinanční

vývozní

úvěry

poskytuje

Eximbanka

SR

slovenským komerčním bankám za sazbu ve výši diskontní úrokové sazby, přičemž komerční banka si může připočítat marži v maximální výši 3 %.

strana č. 232


8.15. Švédsko 8.15.1. Struktura a organizace 8.15.1.1. Exportkreditnämnden (EKN)

EKN je nezávislá agentura švédské vlády zaměřená na podporu švédských vývozců prostřednictvím garancí a pojištění vystaveného v jejich prospěch ke krytí rizik spojených s jejich vývozními aktivitami nebo s jejich investicemi v zahraničí. Byla založena v roce 1933 s cílem podporovat a krýt obchod s bývalým Sovětským svazem, především Ruskem a baltskými státy. V současnosti plní úlohu exportní pojišťovny (agentury) v rámci švédského systému podpory exportu. Švédský parlament stanovuje horní limit, který určuje maximální závazky z pojištění, jež může EKN na sebe vzít. Kromě toho parlament také dává EKN k disposici úvěrovou linku sloužící ke krytí případných deficitů finančních prostředků v případě nadměrné výplaty pojistného plnění. EKN má možnost si vypůjčit dodatečné zdroje na peněžním nebo kapitálovém trhu. Závazky EKN z titulu pojištění jsou kryty zárukou švédského státu. 8.15.1.2. Svensk Exportkredit (SEK)

SEK je nejvýznamnějším poskytovatelem středně a dlouhodobého financování pro potřeby švédských exportérů. SEK byl založen v roce 1962. V současnosti je z 65 % vlastněn švédskou vládou a z 35 % společností ABB. SEK je oficiálním administrátorem a poskytovatelem financování na bázi zvýhodněných úrokových sazeb (CIRR). Stát kompenzuje SEK případné ztráty z poskytování úvěru za zvýhodněných podmínek oproti komerčním sazbám hradí i případné ztráty z nepříznivého pohybu měnových kursů. Primárním zdrojem financování je vlastní kapitál společnosti, včetně základního kapitálu , podřízeného dluhu a jiných podobných zdrojů. Dalším významným zdrojem financování jsou kapitálové a peněžní trhy. Závazky společnosti jsou hodnoceny stejně jako závazky švédského státu, což má positivní vliv i na náklady těchto výpůjček na finančních trzích.

strana č. 233



EKN nabízí dva základní typy garancí. První z nich je garance proti úvěrovým rizikům, v jejíž rámci mohou získat krytí jak švédští vývozci (v případě dodavatelských úvěru nebo finančního leasingu), tak i banky financující švédský export (v případě odběratelského úvěru). Druhým základním typem je garance proti výrobním rizikům. V tomto případě je pojištěný pouze švédský exportér, přičemž mu tato garance kryje rizika plynoucí z dlouhodobého přerušení a zrušení vývozního kontraktu ze strany zahraničního odběratele. Kromě výše uvedených garancí nabízí EKN i speciální garanci určenou ke krytí rizik spojených s vývozy do baltských zemí, Ruska a jiných zemí. EKN má samostatný typ garance určený pro krytí zahraničních investic švédských podniků. Tato garance kryje politická rizika spojená s danou investicí, jako jsou opatření hostitelské země, války, přírodní katastrofy, měnové restrikce přijaté hostitelskou zemí apod. 8.15.2.2. Pojištěná rizika

Garance vystavené EKN kryjí dva základní typy rizik. Politická rizika vyplývající z událostí spojených s zemí zahraničního odběratele jako jsou války, přírodní katastrofy, konfiskace, znárodnění nebo nedostatek devizových prostředků. Dále komerční rizika spojená přímo se zahraničním odběratelem (dlužníkem), resp. ručitelem jako jsou bankrot, různé odložení plateb apod. Všechny garance stanovují spoluúčast beneficienta na výplatě z garance ze strany EKN. V případě uplatnění garance zapříčiněného komerčními událostmi je spoluúčast 10 %, případě politických událostí 0 %. 8.15.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Základní kriteriem pro získání garance je positivní posouzení bonity hostitelské země, dlužníka, resp. ručitele. Dále musí úvěrové podmínky odpovídat charakteru vyváženého zboží nebo služeb. Podmínky garancí jsou v souladu s podmínkami stanovenými Konsensem OECD.

strana č. 234



Garance pro úvěrová rizika umožňuje krytí pohledávek vyplývajících z finančního leasingu. V tomto případě je pronajimatel (leasingová společnost) vývozcem a nájemce zahraničním odběratelem Projektové financování

Švédská EKN nemá samostatné oddělení ani samostatný produkt, který by se zabýval garancemi exportních transakcí financovaných na základě projektového financování. Obecné podmínky však umožňují tyto garance vystavovat. Základní podmínky vystavení garance kryjící projektové financování jsou následující: -

požadovaný podíl vlastních prostředků sponsora (definován případ od případu)

-

sdílení rizika mezi EKN a komerčními bankami

-

nezávislá zpráva o proveditelnosti projektu. Forfaiting

Podmínky vystavování garancí umožňují EKN garantovat směnky vystavované v rámci exportního případu. Tyto směnky můžou se souhlasem EKN odkoupeny komerční bankou (forfaiting). Pojištění smluvních garancí

EKN vystavuje protizáruky určené ke krytí smluvních garancí (např. vádium, akontační záruka nebo záruka za dobré provedení) vystavených financující bankou ve prospěch zahraničního odběratele. Protizáruka kryje jak neoprávněné tak i oprávněné uplatnění ze strany zahraničního odběratele. Pojištění zařízení, stavby a stavebních prací v zahraničí

Garance EKN může být také vystavená ke krytí ztrát zapříčiněných zničením zařízení stavby nutných k realizací vývozního kontraktu v zahraničí.

strana č. 235



EKN nabízí garanční krytí v různých světových měnách, tím také přebírá na sebe rizika plynoucí z pohybu měnových kursů. Předexportní úvěr

EKN nenabízí garanční krytí předexportních úvěrů poskytovaných financujícími bankami ve prospěch švédských exportérů.


SEK poskytuje na jedné straně přímé úvěry zahraničnímu odběrateli nebo jeho bance (přímé odběratelské úvěry) na zaplacení švédskému exportérovi nebo nepřímé úvěry poskytované švédským exportérům nebo jejich bankám na refinancování vývozních pohledávek plynoucích z realizace exportu. Délka těchto úvěru se pohybuje od 3 měsíců do 15 let.

8.15.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Švédský SEK poskytuje exportní úvěry na bázi dvou typů úrokových sazeb. Prvně to jsou komerční sazby, jež jsou na trhu aktuálně převládají a za druhé to jsou zvýhodněné sazby (CIRR) poskytované za podmínek stanovených Konsensem OECD.

strana č. 236


8.16. Švýcarsko 8.16.1. Struktura a organizace 8.16.1.1. Export Risk Guarantee Agency (ERG).

ERG bylo založeno v roce 1934 za účelem boje proti nezaměstnanosti. Postupně se jeho činnost vyvíjela až do současnosti, kdy se stalo hlavním nástrojem podpory exportních aktivit švýcarských vývozců. ERG je samostatný, finančně nezávislý fond švýcarské federální vlády zaměřený na vystavování záruk kryjící zahraniční rizika spojená s exportem zboží a služeb švýcarských podniků. Všechny žádosti jsou v ERG zpracovávány a následně předkládány k posouzení Výboru pro garance exportních rizik. Výbor je složen z 8 členů, přičemž 4 členové representují federální vládu a 4 členové potom asociace průmyslových svazů a odborů. Všichni členové jsou voleni přímo Federální radou. Výbor jednotlivé žádosti posuzuje a dává doporučení ke schválení příslušnému federálnímu orgánu v závislosti na částce garančního krytí podle kompetenčních pravidel. Vlastní garanční listinu vystavuje Státní sekretariát pro ekonomické záležitosti. Přestože je ERG finančně nezávislý fond, umožňují zákony federální vládě poskytnou ERG finanční prostředky v případě nutnosti. Tyto prostředky jsou úročené a návratné. Dále schválil švýcarský parlament několik programů, které umožňují federální vládě vystupovat jako přímý garantor exportních transakcí, u kterých je větší míra rizika neplacení ze strany zahraničního dlužníka. Záměrem je zabránit finančním těžkostem ERG, které by mohly nastat v případě přebíraní zvýšeného rizika, následně i zvýšeného tlaku na výplatu z jednotlivých záruk. V tomto případě vystupuje jako administrátor takto vystavovaných záruk.

strana č. 237



ERG poskytuje garanční krytí na všechny základní typy vývozních úvěrů, které poskytují švýcarští exportéři nebo jejich financující banky. Mezi ně patří garance dodavatelských a odběratelských úvěrů, resp. úvěrových linek. Vedle toho je možné u ERG získat garanční krytí investic švýcarských podniků v zahraničí. 8.16.2.2. Pojištěná rizika

ERG garantuje 5 základních druhů rizik. První řadě to jsou politická rizika, která souvisí s politickými událostmi jako jsou války, revoluce nebo občanská hnutí a jež znemožňují zahraničnímu odběrateli splnit své platební závazky vůči exportérovi nebo financující bance. Podobného charakteru je tzv. transferové riziko. V tomto případě souvisí pojistná událost s nemožností hradit platební závazky z důvodů platebních restrikci uvalených vládou zahraničního odběratele, např. zapříčiněných nedostatkem cizí měny. Třetím druhem rizik krytých garancí ERG jsou komerční rizika, jež jsou definována jako neschopnost nebo neochota platit ze strany státu, územního celku, resp. jiného veřejného orgánu nebo ze strany privátních entit, které jsou plně nebo převážně vlastněny veřejnými institucemi anebo ze strany zahraniční banky předem schválené ERG. Dalšími krytým rizikem je měnové riziko vyplývající z plnění cizoměnových finančních závazků. Posledním typem rizika krytého garancí ERG je výrobní riziko, jež je definováno

jako

exportovaného

nemožnost

zboží

dodržet

z důvodu

výše

dohodnuté uvedených

podmínky

rizik

nebo

dodávky nedostatku

přepravných prostředků v zahraničí. U všech garancí vystavených ERG je stanovená spoluúčast příjemce garance, která je z pravidla 5 % z výplaty pojistného plnění.

strana č. 238



Podmínky garančního krytí ze strany ERG jsou stanovovány vedením ERG. Získání garančního krytí ze strany ERG je vázáno i splněním podmínek Konsensu OECD. Jde především o požadavek na 15 % hotovostní platbu, tzn. že pojistné krytí může být poskytnuté do 85 % hodnoty vývozního kontraktu. Další podmínkou vystavení garance je i požadavek na minimální podíl švýcarského původu, který je ve výši 50 %. V případě nižšího podílu švýcarského původu si ERG účtuje zvýšenou garanční prémii. 8.16.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Podmínky pro vystavovaní garancí umožňují ERG poskytovat garanční krytí leasingových operací. Projektové financování

ERG je schopno garantovat vývozní úvěry, jejichž splácení je založeno na zdrojích generovaných vlastním projektem (projektové financování). Forfaiting

Podmínky ERG umožňují garanční krytí sady směnek vystavených exportérem, jež jsou dány k odkupu bance. Tyto směnky mohou být dále prodávány a kupovány jen se souhlasem ERG. Pojištění smluvních garancí

Švýcarská ERG poskytuje garanční krytí smluvních záruk vystavených financujícími bankami proti neoprávněnému uplatnění ze strany zahraničního odběratele. Pojištění zařízení stavby v zahraničí

ERG nevystavuje garance na krytí rizik s využíváním zařízení staveb v zahraničí.

strana č. 239



Pouze pro vybrané měny a pro garance vystavované na delší dobu než jsou dva roky je možné získat garanci kryjící měnová rizika plynoucí z finančních pohledávek v zahraničí. Předexportní úvěr

Švýcarská ERG nevystavuje garanční krytí předexportních úvěrů poskytovaných bankami na financování výroby vyváženého zboží.


Ve Švýcarsku poskytováním

neexistuje

financování

specializovaná

nebo

refinancování

instituce

zabývající

vývozních

se

pohledávek

švýcarských vývozců nebo jejich bank. Financování vývozních aktivit se uskutečňuje prostřednictvím jednotlivých komerčních bank. 8.16.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Vývozní úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek. Ve Švýcarsku neexistuje systém podpory ve formě úrokových dotací, jež umožňují bankám poskytovat vývozní úvěry za zvýhodněných úrokových podmínek (sazby CIRR).

strana č. 240


8.17. Thajsko 8.17.1. Struktura a organizace 8.17.1.1. Export-Import Bank of Thailand (Eximbank)

Thajská Eximbank založena zákonem v roce 1993 je finanční institucí plně ve vlastnictví thajské královské vlády. Její hlavní funkcí je vystavování garančního a pojišťovacího krytí rizik ohrožujících thajské vývozce a investory a dále financování jejich vývozních a investičních aktivit. Všechny finanční závazky thajské Eximbanky jsou kryty zárukou thajské královské vlády. Základní zdrojem financování aktivit thajské Eximbanky je vlastní kapitál banky, vložený thajskou královskou vládou. Vedle toho si thajská Eximbanka může půjčit finanční prostředky od místních a mezinárodních finančních institucí na místním i mezinárodním peněžním a kapitálovém trhu. 8.17.2. Pojištění a garance 8.17.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Thajská Eximbanka poskytuje pojistné krytí na všechny základní typy vývozních úvěrů (dodavatelské a odběratelské úvěry nebo úvěrové linky). Vedle krytí standardních vývozních úvěru poskytuje Thajská Eximbanka také krytí investic thajských podniků v zahraničí.


Thajská Eximbank poskytuje pojistné krytí exportních úvěrů proti komerčním rizikům jako jsou bankrot odběratele, jeho nevůle platit nebo odebrat vyvážené zboží. Vedle komerčních rizik kryje i politická rizika, mezi která zařazuje války, revoluce a jiné podobné události, dále ztráta importní licence nebo různá nařízení vydaná orgány dovážející země, jež znemožňují dovoz thajského zboží nebo restrikce vydané orgány dovážející země znemožňují transfer cizí měny ze země apod.

strana č. 241


Pojistné krytí vystavené thajskou Eximbankou je charakterizováno spoluúčastí pojištěného na výplatě pojistného plnění, které je u krytí politických rizik 10 % a u komerčních rizik 15 %. 8.17.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Vzhledem k tomu, že thajská Eximbank není vázána podmínkami Konsensu OECD, řídí se poskytování pojistného krytí plně jejími interními podmínkami a pravidly. Při koncipování těchto pravidel a podmínek se vychází z vlastního zákonu o thajské Eximbance. Jednou z podmínek poskytnutí pojistného krytí je i požadavek na minimální podíl zboží thajského původu. Obecně platí, že thajská Eximbanka nepojišťuje zboží cizího původu. 8.17.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Projektové financování

Thajská Eximbanka má samostatné oddělení, které se zabývá exportními transakcemi, u nichž splácení vývozních úvěrů je založeno na zdrojích generovaných přímo vlastním exportním projektem (projektové financování).


Thajská

Eximbank

poskytuje

přímé

exportní

(dodavatelské

a

odběratelské) a před-exportní úvěry. Vedle přímého úvěrování vývozních aktivit thajských podniků poskytuje refinancování komerčním finančním institucím financujícím thajský export.

strana č. 242


8.18. Turecko 8.18.1. Struktura a organizace 8.18.1.1. Export Credit Bank of Turkey (Türk Eximbank)

Türk Eximbank byla založená v roce 1987 reflektujíc tak změnu orientace tradiční turecké ekonomiky na liberální exportně orientovanou ekonomiku. Türk Eximbank je akciovou společností plně vlastněnou tureckým státem. Její hlavní funkcí je podpora tureckého exportu pomocí nabídky různých typů pojištění, garancí nebo přímého financování, jež mají zvýšit konkurenceschopnost tureckých podniků na mezinárodním trhu. Turecká vláda garantuje 100 % závazku Türk Eximbank vzniklých z titulu pojištění politických rizik. 70 % závazku vzniklých z titulu komerčních rizik je zajišťováno u renomovaných zahraničních zajišťoven. Zdroje financování Türk Eximbank je vlastní kapitál společnosti, dále pak externí zdroje jako jsou výpůjčky od centrální banky nebo vlády a výpůjčky na domácích a zahraničních peněžních a kapitálových trzích. Dalším zdrojem jsou zdroje od mezinárodních finančních institucí jako jsou Islámská rozvojová banka, Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. 8.18.2. Pojištění a garance 8.18.2.1. Standardní typy pojištění nebo garancí

Türk Eximbank poskytuje dva druhy krytí. V prvé řadě to je úvěrové pojištění, jehož příjemcem jsou výhradně turečtí vývozci. Uvedené úvěrové pojištění kryje komerční a politická rizika ohrožující splácení exportního úvěru poskytnutého vývozcem (dodavatelský úvěr). Takto poskytnuté pojištění může být postoupené jako zajištění na financující instituci, jež poskytuje finanční prostředky pro daný exportní úvěr. Úvěrové pojištění poskytnuté ve prospěch vývozce může nabývat dvou forem, krátkodobého (do jednoho roku) pojištění celého obratu vývozce nebo formy jednorázové úvěrové pojistky pro jednotlivý vývozní případ. Druhým typem vývozního krytí jsou garance poskytnuté ve prospěch tureckých komerčních bank poskytujících financování použité na

strana č. 243


zaplacení tureckým vývozcům za dodané zboží (odběratelský úvěr). Türk Eximbank dále pojišťuje zahraniční investice tureckých investorů proti politickým rizikům. 8.18.2.2. Pojištěná rizika

Türk Eximbank poskytuje úvěrové krytí proti komerčním a politickým rizikům, jež ohrožují splácení exportních úvěrů poskytnutých vývozci nebo komerčními bankami. Úvěrové pojištění poskytnuté tureckým vývozcům obsahuje z pravidla 10 % spoluúčast. V případě úvěrových garancí ve prospěch tureckých komerčních bank je spoluúčast nejčastěji 0 %. 8.18.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Türk Eximbank se řídí při poskytování úvěrových garancí a pojištění dohodnutými

pravidly

a

podmínkami

Konsensu

OECD,

popř.

dalšími

mezinárodními dohodami exportních agentur. V rámci těchto podmínek je i požadavek na minimální podíl zboží tureckého původu, který musí být alespoň ve výši 60 %. 8.18.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Türk Eximbank nepojišťuje exportních transakce, jež jsou realizovány jako finanční leasing. Projektové financování

Türk Eximbank poskytuje úvěrové krytí pro vývozní transakce, jež jsou financovány na bázi projektového financování. Forfaiting

Podmínky úvěrového pojištění Türk Eximbank umožňují pojistné krytí exportních směnek, které mohou být volně obchodovatelné (forfaiting). Pojištění smluvních garancí

Türk Eximbank nepojišťuje vystavování smluvních záruk.

strana č. 244



Zařízení staveb v zahraniční je možné si pojistit u Türk Eximbanky v rámci pojistného programu určeného pro pojištění zahraničních investic tureckých podniků. Pojištění měnového rizika

Úvěrové pojištění nebo garance mohou být vystavené i ve volně směnitelných měnách. V tomto ohledu odpadá pro pojištěného nebo příjemce garance i kursové riziko plynoucí z vývozní pohledávky denominované v cizí měně. Předexportní úvěr

Türk Eximbank nepojišťuje předexportní úvěry poskytnuté tureckými bankami. 8.18.3. Financování a refinancování 8.18.3.1. Financování a refinancování

Türk Eximbank poskytuje přímé exportní úvěry na financování exportních aktivit tureckých vývozců. Kromě toho poskytuje Türk Eximbank komerčním bankám prostředky na financování výroby zboží určeného na vývoz. V tomto případě komerční banky nesou plné úvěrové riziko vývozce. Vedle Türk Eximbank poskytují vývozní úvěry také komerční banky, jejichž úvěry jsou velice často kryty garancí vystavenou Türk Eximbankou. 8.18.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Exportní úvěry od Türk Eximbank jsou poskytovány za podmínek stanovených Konsensem OECD (sazby CIRR).

strana č. 245


8.19. USA 8.19.1. Struktura a organizace 8.19.1.1. The Export-Import Bank of the United States (US

Eximbank) US Eximbank byla založena v roce 1934 pod názvem „Export-Import Bank of Washington“ jako nezávislá vládní agentura na podporu obchodu s bývalým Sovětským svazem po jeho uznaní ze strany Spojených států. Téhož roku vznikla také „Second Export-Import Bank of Washington“ za účelem podpory obchodu se stříbrem mezi USA a Kubou. Později obě banky splynuly a vznikla jedna fungující pod současným názvem. Své současné fungování US Eximbank odvozuje od zákona z roku 1945, který stanoví jako hlavní úkoly podporu exportních aktivit amerických společností poskytováním krátkodobého a střednědobého pojištění, středně a dlouhodobých úvěrů a garancí. Zdrojem financování aktivit US Eximbanky jsou prostředky přidělené vládou Spojených států a zdroje získané na peněžním a kapitálovém trhu. Všechny garance a pojištění vydané US Eximbankou nesou plnou záruku Spojených států Amerických. 8.19.1.2. Private Export Funding Corporation (PEFCO)

PEFCO je společnost založena v roce 1970 s podporou amerického ministerstva financí (US Department of the Treasury) a US Eximbank jako doplněk k financování nabízeného už US Eximbankou a komerčními bankami. Akcionáři společnosti jsou významné komerční banky, američtí vývozci a jiné instituce zabývající se vývozem a financováním zahraničně-obchodních transakcí. Její primární funkcí je poskytování dlouhodobých fixně úročených úvěrů zahraničním dovozcům a sekundární funkcí je poskytování likvidity bankám na financování bezpostihového odkupu vývozních úvěrů garantovaných US Eximbankou.

strana č. 246


8.19.1.3. Overseas Private Investment Corporation (OPIC)

OPIC je nezávislá agentura vlády Spojených států amerických, jež pomáhá při investičních aktivitách amerických podniků v zahraničí. Její hlavní naplní je podpora účasti soukromého amerického kapitálu na investicích v méně rozvinutých zemích. Vlastní podpora nabývá formy pojištění zahraničních investic amerických podniků proti politickým rizikům, jako jsou nemožnost transferu výnosů z investice, vyvlastnění nebo politické násilné činy, nebo přímého financování nebo garantování zahraničních investic, nebo financování privátních investičních fondů, které poskytují vlastní jmění do zahraničních investic. K činnostem OPICu patří také obrana zájmů amerických investorů v zahraniční. Zdrojem financování aktivit OPICu jsou zdroje poskytnuté americkou vládou a především příjmy z poskytnutého garančního a pojistného krytí. Všechny

závazky

OPICu

z vystaveného

pojistného

a

garančního

krytí

zahraničních investic amerických podniků nese plnou záruku Spojených států amerických.


Americké firmy a banky financující americký export mohou od US Eximbanky získat různé druhy pojištění a garancí kryjících rizika spojená se jejími zahraničně-obchodními aktivitami. Celý systém činnosti US Eximbanky je založen na jednotlivých programech, jež pokrývají různé segmenty potřeb amerických vývozců, resp. bank financujících americké vývozy. Prvním z nich je Program pojištění exportních úvěrů (Export Credit Insurance Program). Podstatou programu

je pojištění zahraničních prodejů

amerických vývozců proti ztrátě z nezaplacení vývozního úvěru z důvodu politických nebo komerčních. V rámci tohoto programu jsou pojišťovány především krátkodobé exportní úvěry poskytnuté americkými vývozci. Krytí středně- a dlouhodobých vývozních úvěrů je obsahem Programu středně- a dlouhodobých garancí (Medium- and Long-Term Guarantee Program).

US

Eximbank

v tomto

případě

strana č. 247

vystavuje

garanční

krytí


dodavatelských a odběratelských úvěrů, leasingových, resp. forfaitingových operací. Třetím programem, jenž se zabývá krytím zahraničních rizik, je Program úvěrových garancí (Credit Guarantee Facility Program). Na rozdíl od předcházejícího programu jsou předmětem garančního krytí pouze úvěrové linky amerických bank poskytnuté zahraničním bankám na financování dovozů amerického zboží. Dalším garančním programem je Program garancí pracovního kapitálu (Working Capital Guarantee Program). Tento program je určen pro americké banky, jež má podnítit k poskytování provozních (před-exportních) úvěrů americkým vývozcům. Základní podmínkou tohoto garančního krytí je prokázání skutečnosti, že by banka jinak tento provozní úvěr neposkytla, nebýt garance vystavené US Eximbankou. Pojišťování investic amerických podniků v zahraničí je v nabídce služeb americké Overseas Private Investment Corporation. Tato společnost kryje zahraniční investice proti klasickým politickým rizikům, jako jsou nemožnost transferu výnosů z investice, vyvlastnění nebo politické násilné činy. 8.19.2.2. Pojištěná rizika

Pojistné a garanční krytí vystavené US Eximbankou je určené k ochraně amerických vývozců a bank proti standardním komerčním a politickým rizikům (např. riziko transferu, vyvlastnění, politické násilné činy), přičemž je možné získat jak krytí obou hlavních typů rizik, tak i krytí pouze politických rizik. Pokud jde o spoluúčast pojištěného nebo beneficienta garance na plnění ze strany US Eximbanky, pohybuje se její výše v závislosti od typu programu, v jehož rámci bylo krytí poskytnuto. V případě garancí vystavených pod Programy úvěrových garancí a středně-a dlouhodobých garancí je spoluúčast nulová. Záruky pod Programem garancí pracovního kapitálu nesou spoluúčast 10 %. U pojištění v rámci Programu pojištění exportních úvěrů se spoluúčast pohybuje od 2% do 10 % (komerční rizika) a od 0%do 10 % (politická rizika). 8.19.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Základní podmínkou pro poskytnutí garančního nebo pojistného krytí je důkaz, že alespoň 50 % hodnoty zboží je amerického původu. Další podmínka

strana č. 248


vyplývá z Konsensu OECD a stanovuje, že vlastní garanční nebo pojistné krytí může být do 85 % hodnoty vývozního kontraktu. 8.19.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Leasing

Program středně a dlouhodobých garancí také umožňuje vystavování garančního krytí vývozních pohledávek z exportního leasingu. Pojistné krytí operativního a finančního leasingu je možné získat také v rámci Programu pojištění exportních úvěrů. Projektové financování

US Eximbank má samostatný program, jenž se zabývá pojišťováním a garantováním vývozních úvěrů, jejíchž splácení je závislé na schopnosti projektu generovat dostačené prostředky pro obsluhu dluhu (projektové financování). Poskytnutí garančního krytí je posuzováno případ od případu a je podmíněno splněním některých základním kriterií: -

Podmínky financování musí být v souladu s ustanoveními Konsensu OECD, hlavně s novými dohodami o krytí projektového financování.

-

Hodnota

zboží

cizího

původu

garantovaného

US

Eximbankou může být maximálně 15 %. -

US Eximbanka nemá striktní pravidlo pro podíl vlastního kapitálu na celkovém financování. Požadavkem je, že vlastní kapitál musí být ve formě peněžitého vkladu a jeho výše se určuje případ od případu.

-

Akcionáři

projektu

a

ostatní

účastníci

(kontraktor,

dodavatelé, odběratelé) musí mít technické, manažerské a finanční zkušenosti v oboru a vlastní projekt musí být strukturován tak, aby bylo zajištěni sdílení rizik mezi účastníky projektu.

strana č. 249


Forfaiting

Program středně a dlouhodobých garancí umožňuje garanční krytí sady vlastních směnek, jež mohou být odkoupeny financující bankou bez postihu na vývozce (a`la forfait). Směnky nesoucí garanci US Eximbanky jsou volně obchodovatelné. Pojištění smluvních garancí

US Eximbank nemá speciální program na krytí smluvních záruk, jako jsou záruky na vádium, záruka za dobré provedení, akontační záruky a jiné. Pojištění měnového rizika

V rámci obou garanční programů (úvěrové garance a středně a dlouhodobé garance) je možné získat záruky znějící na jinou měnu, než je americký dolar, čímž se eliminuje měnové riziko pro příjemce garance. Předexportní úvěr

US Eximbank má speciální program na garanční krytí provozních (předexportních) úvěrů poskytnutých na financování výroby zboží určeného na vývoz (Working Capital Guarantee Program). 8.19.3. Financování a refinancování 8.19.3.1. Financování a refinancování

US

Eximbank

poskytuje

přímé

úvěry

zahraničním

odběratelům

amerického zboží. Tyto přímé úvěry jsou dlouhodobé se splatností 5 a více let. Předmětem financování jsou z pravidla dodávky investičního zboží a projektů. Poskytováním vývozních úvěrů se zabývá také Private Export Funding Corporation (PEFCO), jež nabízí následující úvěrové programy. Program přímých úvěrů (Direct Loan Program) upravující poskytování přímých úvěrů pro dodávky rozsáhlejších projektů. Druhým programem je Program odkupu směnek (Note Purchase Facility), jež je zaměřený na bezregresní odkup směnkami dokumentovaných dluhů za zahraničními odběrateli. Na předchozí program navazuje Diskontní program (Discount Facility), pomocí něhož PEFCO poskytuje střednědobé refinancování bank, které poskytují vývozní úvěry. Posledním programem je Program úvěrování pracovního kapitálu (Working Capital Facility), strana č. 250


u něhož PEFCO odkupuje bez regresu na banky před-exportní úvěry poskytnuté těmito bankami. Kromě výše uvedených vývozních úvěrů je možné získat přímé středně a dlouhodobé úvěry, jež poskytuje OPIC. Tyto úvěry jsou určené na financování zahraničních investic amerických podniků. 8.19.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

US Eximbank pomocí přímých úvěrů financuje maximálně 85 % hodnoty vývozního kontraktu. Úrokové sazby jsou fixní po celou dobu splácení úvěru a jsou stanoveny na úrovní minimálních sazeb dle OECD (CIRR). Základní podmínkou jakéhokoliv financování ze strany PEFCO je získání garančního nebo pojistného krytí ze strany US Eximbank. PEFCO poskytuje uvedené úvěrové zdroje za fixních úrokových sazeb (přímé úvěry eskonty),za fixních nebo plovoucích sazeb (Program odkupu směnek) nebo čistě za plovoucích sazeb (úvěry na financování provozního kapitálu).

strana č. 251


8.20. Velká Británie 8.20.1. Struktura a organizace 8.20.1.1. Export Credits Guarantee Department (ECGD)

ECGD bylo původně založena v roce 1919 za účelem pomoci britským vývozcům obnovit jejich obchodní pozice na světových trzích po 1. světové válce. Vlastní pomoc ECGD nabývala formy pojištění politických a komerčních rizik, jež ohrožují splácení vývozních úvěrů poskytnutých britskými subjekty (vývozci nebo bankami) za dodávky zboží a služeb zahraničním odběratelům. ECGD je samostatná součást (oddělení) britské vlády, jež je podřízena přímo ministru obchodu a průmyslu (Secretary of State for Trade and Industry) a která skládá účty přímo britskému parlamentu. ECGD se v současné době zaměřuje na pojišťování a pomoc při financování

středně

a

dlouhodobých

vývozních

úvěrů,

popř.

investic

poskytnutých v souvislosti s exportem investičního zboží a investičních celků, včetně souvisejících služeb. ECGD prodalo v roce 1991 oddělení zabývající se pojišťováním krátkodobých úvěru (do 2 let) a v současnosti na tomto poli funguje jen jako zajišťovatel soukromých pojistitelů. Financování ECGD je založeno na vybilancování vybraného pojistného tak, aby pokrylo případné požadavky na výplatu pojistného plnění v případě pojistného události. Případný deficit je kryt ze speciálního fondu (UK Consolidated Fund). Z veřejných fondů jsou také financovány úrokové dotace, jež ECGD poskytuje.


ECGD poskytuje tři základní typy služeb britským vývozcům a financujícím bankám. Prvním typem jsou záruky (guarantees) ve prospěch bank financujících vývoz ve formě odběratelského úvěru, úvěrové linky (víceúčelová nebo projektová) nebo financování dodavatelského úvěru. Tyto záruky kryjí riziko

strana č. 252


nesplacení vývozních úvěrů. Dalším typem je pojištění (insurance), jehož příjemcem jsou vývozci a které je často poskytováno jako doplněk garancí, jež kryjí před-exportní část vývozního kontraktu194. ECGD může pojišťovat i investice britských podniků v zahraničí proti politickým rizikům, jako jsou vyvlastnění, válka nebo nemožnost transferu výnosů z investice. 8.20.2.2. Pojištěná rizika

ECGD pojišťuje dva základní druhy rizik: komerční rizika související s vlastní finanční situací dlužníka jako jsou platební neschopnost nebo nevůle, a politická rizika spojená s politickými a finančními událostmi mimo dosah dlužníka jako jsou války, občanské války, povstání, nemožnost transferu ze země dlužníka nebo ze třetí země, přes kterou jdou platby od dlužníka, administrativní opatření země dlužníka nebo vyvlastnění. Podmínky vystavení pojistného krytí stanovují i spoluúčast pojištěného na pojistném plnění. U pojištění ve prospěch exportérů je spoluúčast 5 % pro oba typy rizik a u garancí ve prospěch financujících bank je nulová. 8.20.2.3. Kriteria pro získání pojištění nebo garance

Základní podmínkou získání pojistného krytí ze strany ECGD je soulad podmínek vývozního kontraktu s podmínkami Konsensu OECD. Jde především o požadavek na 15 % hotovostní platbu, tzn. že pojistné krytí může být poskytnuté do 85 % hodnoty vývozního kontraktu. U poskytování garancí je podmínkou, že vývozní úvěr musí být poskytnut na více jak dva roky.

8.20.2.4. Nestandardní a speciální typy pojištění Projektové financování

ECGD je schopno pojišťovat vývozní úvěry, jejichž splácení je založeno na zdrojích generovaných vlastním projektem (projektové financování).

194

Tj. období od podpisu kontraktu do získání platby z vývozního úvěru za dodávku zboží

strana č. 253


Forfaiting

Podmínky pojišťování ECGD umožňují pojistné krytí sady směnek vystavených exportérem, jež jsou dány k odkupu bance. Pojištění smluvních garancí

ECGD pojišťuje vystavování smluvních záruk proti riziku neoprávněného uplatnění (v případě politických důvodů i případné oprávněné uplatnění) Pojištění měnového rizika

ECGD poskytuje pojištění měnového rizika vyplývajícího z nepříznivého pohybu měnového kursu, od momentu podání nabídky v tendru do doby podpisu vývozního kontraktu.


Ve Velké Británii neexistuje specializovaná instituce zabývající se poskytováním financování nebo refinancování vývozních pohledávek britských vývozců nebo bank. Financování vývozních aktivit se uskutečňuje prostřednictvím jednotlivých komerčních bank. 8.20.3.2. Úrokové sazby a jiné podmínky financování

Vývozní úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek. ECGD jako svůj třetí typ služeb nabízí podporu ve formě úrokových dotací, jež umožňují schváleným bankám poskytovat vývozní úvěry za zvýhodněných úrokových podmínek. V rámci toho schématu jsou financujícím bankám hrazeny případné ztráty z rozdílu úrokových sazeb, jež platí dlužníci financujícím bankám (zvýhodněné sazby – CIRR) a těmi, které platí banky za zdroje svého refinancování.

strana č. 254


9.

PŘÍLOHA Č. 5 – POUŽITÁ LITERATURA:

1.

AKA Ausfuhrkredit Gesellschaft mbH Www.akabank.de 25.10.1999

2.

Bancomext www.bancomext.com 27.11.2000

3.

Compagnie Francaise d´Assurance pour le Commerce Extérieur Www.coface.com 29.10.1999

4.

Companhia de Seguro de créditos, s.a. www.cosec.pt 8.8.2000

5.

Credit Guarantee Insurance Corporation of africa www.creditguarantee.co.za 8.8.2000

6.

Česká exportní banka, a.s. www.ceb.cz

7.

ČICHOVSKÝ Ludvík Marketing zahraničního obchodu Radix, Praha 1997

8.

European Bank for Reconstruction and Development www.ebrd.org 10.2.2000

9.

Export Credit Bank of Turkey www.eximbank.gov.tr 17.8.2000

10. Export Credit Financing Systems in OECD Member and Non-member Countries OECD 1995 11. Export Credit Insurance Organisation www.oaep.gr 17.8.2000 12. Export Credits Guarantee Department www.ecgd.gov.uk 29.10.1999

strana č. 255


13. Export Development Corporation www.edc.ca 18.11.1999 14. Export risk guarantee agency Www.swiss-erg.com 17.8.2000 15. Export-import and Investment Insurance Department/Ministry of International Trade and Industry Www.eid.miti.go.jp 24.11.1999 16. Export-Import Bank of Thailand www.exim.go.th 17.8.2000 17. Export-Import Bank of the United States www.exim.gov 29.10.1999 18. Exportkreditnämnden www.ekn.se 17.8.2000 19. Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. www.egap.cz 20. Exportno-importná banka slovenskej republiky www.eximbanka.sk 25.10.1999 21. Gitman Lawrence Principals of Managerial Finance; Sixth Edition Harper Collins Publishers Inc., New York 1991 22. Giddens Anthony Důsledky modernity Sociologické nakladatelství, Praha 1998 23. Going too far in support of trade Finance and economics, the Economist, December 16th, 2000 24. Hempel George, Simonson Donald, Coleman Alan Bank Management: text and cases; fourth edition John Wiley&Sons, Inc., New York,1994 25. HERMES KREDITVERSICHERINGS AG Www.hermes-kredit.com 20.10.1999

strana č. 256


26. International Finance Corporation www.ifc.org 10.2.2000 27. Japan bank for international cooperation www.jbic.go.jp 24.11.1999 28. Kayaloff Isabelle J. Export and Project Finance, A creative approch to financial engineering Euromoney Publications, London 1988 29. Knight Martin The Creditanstalt Guide to Export Finance Euromoney Publications, London, 1988 30. Korporacja Ubezpieczeń Kredytów eksportowych s.a. www.kuke.com.pl. 22.10.1999 31. Kreditanstalt für Wiederaufbau www.kfw.de 22.10.1999 32. Magyar Export Import Bank rt. www.eximbank.hu 1.11.1999 33. Magyar Exporthitel Biztosító Rt. www.mehib.hu 22.10.1999 34. Machková Hana, Černohlávková EVA a kolektiv Mezinárodní obchodní operace HZ Editio, spol. s r.o., Vydání 1., Praha 1998 35. Marvanová Marie, Houda Martin a kolektiv Platební styk, Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě Econ, Brno 1995 36. Mitchell, B.R. International historical statistics. [Vol. 3], Europe 1750-1993 4th edition, London, 1998 37. Multirateral Investment Guarantee Agency www.miga.org 10.2.2000

strana č. 257


38. Natexis www.natexis.com 23.11.1999 39. Nevitt Peter k., Fabozzi Frank Project Finacing, Sixth edition Euromoney Publications, London 1995 40. OECD www.oecd.org 23.1.2001 41. Office National du Ducroire www.ducroire.be 16.5.2000 42. Östereichische Kontrollbank AG www.oekb.co.at 20.10.1999 43. Overseas Private investment Corporation www.opic.gov 16.11.1999 44. Palmer Howard International Trade and Pre-export Finance, Second Edition, A practitioner´s guide Euromoney books, Euromoney Institutional Investors Plc, 1999 45. Panagariya Arvind Evaluating the case for export subsidies Policy reseach working papers, World bank, January 2000 46. Polidar Vojtěch Management úvěrových obchodů bank Knižnice Hospodářských novin, Economia,a.s., 1991 47. Private Export funding corporation www.pefco.com 16.11.1999 48. Rowe Michael Trade and Project Finance in Emerging Markets Euromonex Publishing Plc, 1999 49. Sůvová Helena, Pavelka František, Degen Zdeněk, Němcová Lidmila, Nálevková Ludmila Specializované bankovnictví Edice Bankovnictví,Bankovní institut, a.s., Praha, srpen 1997

strana č. 258


50. Svensk Exportkredit www.sek.se 17.8.2000 51. Světová banka Www.worldbank.org 10.2.2000 52. Sýkora luděk Co je globalizace a jaké jsou její důsledky Lidové noviny 9. září 2000; mimořádné vydání orientace, přílohy lidových novin pro civilizaci a myšlení 53. Tonge Davaid Two steps forward, one step back Financial Times, April 5, 2000 54. Türk eximbank www.eximbank.gov.tr 17.8.2000 55. World Export Credit Guide 1998-99 56. Ziegler Kamil, Žalman Lubor, Šperl Jiří, Mrkva Jaromír, Lukáš Vladimír, Nidetzký Tomáš Finanční řízení bank Edice Bankovnictví, Bankovní institut, a.s., 1997

strana č. 259

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem disertaci napsal samostatně. Všechnu použitou literaturu jsem uvedl v seznamu použité literatury

Recommend Documents