MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV
Problematika stárnutí obyvatelstva ve vazbě na sociální péči a ekonomické zatížení Diplomová práce
Bc. Barbora Necidová
Vedoucí práce: doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.
Brno 2016
Bibliografický záznam Autor:
Bc. Barbora Necidová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav
Název práce:
Problematika stárnutí obyvatelstva ve vazbě na sociální péči a ekonomické zatížení
Studijní program:
Geografie a kartografie
Studijní obor:
Sociální geografie a regionální rozvoj
Vedoucí práce:
doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.
Akademický rok:
2015/2016
Počet stran:
93+11
Klíčová slova:
demografické stárnutí, dopady demografického stárnutí, důchodový systém, okres Žďár nad Sázavou, prognóza, sociální služby
Bibliographic Entry Author:
Bc. Barbora Necidová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography
Title of Thesis:
The issue of an aging population in relation to social care and economic burden
Degree programme:
Geography and cartography
Field of Study:
Social Geography and regional development
Supervisor:
doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.
Academis Year:
2015/2016
Number of Pages:
93+11
Keywords:
impacts of population aging, pension system, population ageing, prognosis, social services, the district Žďár nad Sázavou
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá problematikou demografického stárnutí a jeho dopady na sociální péči o seniory a ekonomické zatížení státního rozpočtu na několika různých úrovních. Hlavním cílem práce je charakterizovat současnou strukturu obyvatelstva a související dopady stárnutí a případová studie je zaměřena již na praktické fungování sociálních zařízení. Téma je zkoumáno pomocí analýzy statistických dat věkové struktury a sociálních služeb na celostátní a krajské (okresní) úrovni a zpracováním poskytnutých dat od zařízení nabízejících sociální péči o seniory na regionální úrovni okresu Žďár nad Sázavou. Důležitou součástí práce je také výhled do budoucna ohledně financování důchodového systému a kapacit sociálních zařízení. Přínosem této práce je propojení demografické problematiky se sociální politikou a
její zaměření na několik
administrativních úrovní.
Abstract This thesis deals with the issue of demographic aging and its impact on social care for seniors and economic burden of the state budget on several different levels. The main objective of this work is to characterize the current structure of population and the related impacts of aging. The case study is focused on the practical conduct of social-carefacilities. The topic is studied using analysis of statistic data of the age structure and social services at the national and regional (district) level and processing of data provided by social-care-facilities offering social care for seniors at local level in the district Žďár nad Sázavou. An important part of the work is future prospect of the funding of the pension system and the capacities of social-care-facilities. The contribution of this work consists in linking the demographic problems with the social policy and in its focusing on several administrative levels.
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce panu doc. RNDr. Milanu Jeřábkovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Velké díky patří také všem ředitelům domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem, kteří mi poskytli data ke zpracování případové studie. Nakonec bych chtěla poděkovat rodině a přátelům za podporu nejenom při psaní diplomové práce, ale i v průběhu celého studia.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci zpracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.
V Brně 2. května 2016
…………………………… Bc. Barbora Necidová
Obsah ÚVOD A CÍL PRÁCE ......................................................................................................................... 10 1
2
3
METODIKA A REŠERŠE .......................................................................................................... 12 1.1
Rešerše literatury ........................................................................................................... 12
1.2
Zdroje dat a metodika práce .......................................................................................... 15
1.3
Ukazatele použité v analýze........................................................................................... 17
1.3.1
Demografické ukazatele ......................................................................................... 17
1.3.2
Ukazatele sociální péče .......................................................................................... 19
PROCES DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ .............................................................................. 24 2.1
Vliv porodnosti a úmrtnosti........................................................................................... 26
2.2
Vývoj v Česku .................................................................................................................. 28
ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY STÁRNUTÍ V POLITICKÉ ROVINĚ .............................................. 32 3.1
Přístup a opatření Organizace spojených národů – globální úroveň ......................... 32
3.2
Přístup a opatření Evropské unie – evropská/kontinentální úroveň ........................ 33
3.3 Přístup a opatření Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky – národní úroveň ......................................................................................................................................... 34 4
5
SOCIÁLNÍ POLITIKA ............................................................................................................... 36 4.1
Zdravotní pojištění ......................................................................................................... 36
4.2
Státní penzijní systém .................................................................................................... 38
4.3
Sociální služby ................................................................................................................ 39
4.3.1
Péče o seniory ......................................................................................................... 40
4.3.2
Vývoj péče o seniory v Česku po roce 1989 ......................................................... 42
ANALÝZA SOUČASNÉ SITUACE DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ ....................................... 44 5.1
5.1.1
Demografická analýza ............................................................................................ 44
5.1.2
Analýza ekonomického zatížení států................................................................... 50
5.1.3
Shrnutí ..................................................................................................................... 54
5.2
6
Česko v rámci EU ............................................................................................................ 44
Kraje a okresy v rámci Česka ......................................................................................... 55
5.2.1
Demografická analýza ............................................................................................ 55
5.2.2
Analýza sociální péče ............................................................................................. 56
5.2.3
Shrnutí ..................................................................................................................... 60
PŘÍPADOVÁ STUDIE – OKRES ŽĎÁR NAD SÁZAVOU .......................................................... 62 6.1
Základní charakteristika území ..................................................................................... 62
7
6.2
Analýza sociálních zařízení pro seniory ....................................................................... 64
6.3
Porovnání kapacit s doporučeným normativem.......................................................... 71
6.4
Plány do budoucna ......................................................................................................... 72
6.5
Shrnutí ............................................................................................................................. 73
OČEKÁVANÉ DOPADY DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ ...................................................... 75 7.1
Penzijní systém ............................................................................................................... 76
7.2
Sociální služby pro seniory ............................................................................................ 77
ZÁVĚR .............................................................................................................................................. 79 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................................... 81 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK.................................................................................................... 82 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................... 84 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 93 PŘÍLOHY .......................................................................................................................................... 94
ÚVOD A CÍL PRÁCE Většina lidí zná všeobecně známé tvrzení, že stárnutí a smrt je jediná jistota, kterou člověk ve svém životě má. Jedná se o nevyhnutelný proces v rámci života, který však může ve společnosti způsobit velké nepříjemnosti. Pokud začne stárnout větší masa lidí zároveň a stát na to není připraven, stane se stárnutí populačním, resp. společenským až politickým problémem, především z důvodu problémů, které vyvolává. Jedná se o nezastavitelný trend vývoje věkové struktury většiny vyspělých států, a proto se v posledních letech stává velmi zkoumaným demografickým procesem. Stárnutí má vliv na ekonomický a sociální vývoj společnosti, protože v současné podobě by byl dále již neudržitelný. Největší problémy by nastaly v oblasti zdravotní péče, poskytování sociálních služeb pro seniory a samozřejmě také financování důchodového systému. Právě z důvodu dopadů vázaných na demografické stárnutí je hlavním cílem práce popsání aktuální situace nejenom věkové struktury obyvatelstva, ale také oblasti péče o seniory a jejich další vyhlídky, hlavně nedostatek pobytových zařízení a míst v nich, porovnání s doporučeným počtem míst a stanovení počtu míst, které by měly být nově vytvořeny. Domnívám se, že práce bude ojedinělá v propojení demografické problematiky se sociální politikou a ve svém pojetí pozorování dopadů problematiky stárnutí. Nebude zpracována pouze za jednu úroveň správních celků a nebude tedy prováděna pouze z obecného pohledu, ale její snahou bude dostat se postupně až do nejnižší možné úrovně, kde už poznatky budou vycházet z praxe sociální péče. Definovat zájmové území, kterému se bude práce věnovat, není zcela jednoduché. Předností práce bude právě zaměření na několik různých úrovní, kdy se bude postupovat od nadnárodní úrovně (vybrané státy Evropské unie), přes národní (Česko) a mezoregionální (kraje a okresy) až po mikroregionální (okres Žďár nad Sázavou). Z definice jednotlivých úrovní vyplývá, že na každé z úrovní se problematice stárnutí budeme věnovat z trochu jiného pohledu. Okres Žďár nad Sázavou byl vedle osobního vztahu vybrán také z toho důvodu, že vybavenost pobytovými sociálními zařízeními pro seniory zde není příliš vysoká. V porovnání s ostatními okresy patří mezi okresy s výrazně nedostatečnou nabídkou míst v těchto zařízeních a z toho důvodu je zde znatelná převaha poptávky nad nabídkou. Úvodní část se bude, kromě charakteristiky publikací zabývající se nejenom stárnutím z demografického hlediska ale i ze sociologického, věnovat základnímu popisu demografického stárnutí a fungování sociální politiky v Česku. Pro další pokračování je důležité definovat jednotlivé typy služeb sociální péče, konkrétně pro seniory. 10
Analýza současné situace bude rozdělena na dvě části, z nichž první bude komparací dat za Česko a sousední státy a druhá bude zaměřena na kraje a okresy (podle dostupnosti jednotlivých dat). První část bude porovnávat ukazatele vycházející z věkové struktury obyvatelstva a ukazatele přibližující výši ekonomického zatížení pro dané státy. Druhá část také využije některé ukazatele vycházející z věkové struktury, ale už bude více zaměřena na vybavenost území sociálními službami. Ryze praktická část bude zaměřena na nejmenší administrativní úroveň, která bude v práci používána, a to okres Žďár nad Sázavou. Tato část bude vycházet z dat jednotlivých pobytových zařízení pro seniory, která se v okrese nacházejí. Součástí této kapitoly bude také definování počtu míst, která by měla v okrese přibýt, aby byla lépe pokryta poptávka. Protože předchozí části práce jsou zaměřeny na současnou situaci a společnost se spíše obává dopadů, které teprve přijdou v příštích desetiletích, nesmíme opomenout výhled do budoucna, jaké jsou předpokládané prognózy ohledně počtu seniorů a s tím související dopady ve financování důchodového systému a nutnosti rozšíření kapacit sociálních služeb.
11
1 METODIKA A REŠERŠE 1.1 Rešerše literatury Problematika demografického stárnutí je v posledních letech velmi frekventované téma, a proto existuje velké množství odborných publikací a článků, které se tomuto tématu věnují. Protože demografické stárnutí ovlivňuje různé složky života, řeší toto téma také politici a laická veřejnost. Literaturu týkající se stárnutí můžeme hledat vedle geografů především u demografů, sociologů a ekonomů, čehož bude náležitě využito, protože všechny tyto přístupy se vzájemně doplňují. Pro objasnění základních ukazatelů demografie bylo vybráno několik publikací věnujících se demografii, jejichž autoři se snažili obsáhnout nejdůležitější aspekty demografie a neopomněli ani podrobný popis jednotlivých ukazatelů. Jedná se o publikace Základy demografie od J. Vystoupila a Z. Tarabové z roku 2004, Demografie poprvé od autora F. Koschina z roku 2005 a v neposlední řadě Demografie (nejen) pro demografy od K. Kalibové, Z. Pavlíka a A. Vodákové vydané v roce 2009. K tomuto účelu byla vybrána i publikace Ekonomická a sociální geografie od V. Touška a kol. z roku 2008, jež je velmi obecná, ale obsahuje kapitolu Geografie obyvatelstva od D. Seidenglanze. Tab. 1: Články z časopisu Demografie využité v práci Autor
Název
Tomáš FIALA a Jitka Stárnutí populace - hrozba pro veřejné zdravotnictví LANGHAMROVÁ Natalia S. GAVRILOVA a Stárnutí a dlouhověkost: zákony a prognózy Leonid A. GAVRILOV úmrtnosti pro stárnoucí populace Zvyšování důchodového věku v kontextu rostoucí Štěpánka POLLNEROVÁ střední délky života. Důsledky stárnutí populace na potřebu služeb Ladislav PRŮŠA sociální péče do roku 2030 Současné změny charakteru reprodukce v České Jitka RYCHTAŘÍKOVÁ republice a mezinárodní situace Jitka RYCHTAŘÍKOVÁ Demografické faktory stárnutí Stárnutí obyvatelstva České republiky podle pohlaví Kamila SVOBODOVÁ a genderu Miroslav ŠIMEK a Perspektiva stárnutí populace České republiky. Terezie ŠTYGLEROVÁ Petr WIJA Příprava na stárnutí v České republice Zdroj: časopis Demografie
12
Rok
Číslo
2007
1
2011
2
2010
1
2015
3
1996
2
2011
2
2006
2
2012
2
2006
4
Jediným demografickým odborným časopisem v Česku je časopis Demografie (revue pro výzkum populačního vývoje). Časopis je vydáván Českým statistickým úřadem 4x ročně, z čehož jedno číslo je v anglickém jazyce. Vychází již od roku 1959 a najdeme v něm (především v několika posledních letech) množství článků od českých odborníků na téma stárnutí a související dopady. Mezi časté autorky článků o stárnutí patří J. Rychtaříková, která pracuje na Katedře demografie a geodemografie Univerzity Karlovy. V Tab. 1 jsou uvedeny články, které budou v práci využity, ale jedná se pouze o výběr vhodných textů, což znamená, že obecně o tématu stárnutí zde najdeme článků několikanásobně více. První z knih sociologického rázu je kniha Fenomén stáří od H. Haškovcové (2010), která se věnuje psychologii stárnutí a problémům spojeným se stárnutím. Zaměřuje se i na sociální a zdravotní politiku a na vývoj péče o seniory v Česku v 20. století. Jednou ze stěžejních knih pro vztah demografického stárnutí a sociálních služeb je titul Obce, města, regiony a sociální služby od autorky P. Baumrukové, ve které jsou definovány normativy vybavenosti regionů sociálními službami, které budou podrobněji rozvedeny dále. Přestože kniha byla vydána v roce 1997 a dané normativy byly vypočteny pro roky 2000 a 2010, jedná se o ojedinělou publikaci, která se věnuje stanovení dostatečné vybavenosti regionů sociálními službami a bude proto využita i pro zpracovávanou analýzu. Jedna z diplomových prací, která byla založena na využití doporučených normativů vybavenosti, byla práce P. Jiráska (2012) s názvem Stárnutí populace a její vliv na budoucí potřeby kapacit vybraných zařízení sociální péče (na příkladu Kraje Vysočina) z Palackého Univerzity v Olomouci. Autor charakterizoval úroveň vybavenosti sociálními službami správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP), poté si podle prognózy Kraje Vysočina vytvořil vlastní prognózy do roku 2030 pro správní obvody ORP a na výsledné hodnoty uplatňoval výpočty doporučených normativů, aby stanovil potřebnou kapacitu zařízení pro seniory ve správních obvodech Kraje Vysočina v roce 2030. Významným sociologem, jehož díla budou ve větší míře v práci použité, je L. Rabušic, který je profesorem sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V jeho publikaci Česká společnost stárne, která byla vydána v roce 1995, dobře popsal příčiny stárnutí, jeho dopady v ČR a způsob jak zapojit seniory do aktivního života ve společnosti. Publikace je sice již přes 20 let stará, ale stále je velmi aktuální a užitečná. V roce 1997 vydal článek Jak porozumět populačním projekcím, který
13
by měl pomoct při práci s populační prognózou. V roce 1998 vydal článek Časové aspekty českého důchodového věku a v roce 2002 poté zveřejnil zamyšlení nad problematikou stárnutí s názvem Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? Evropská unie (EU) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vytvořily dokumenty, které popisují jednotlivé důchodové systémy svých členských států. První z dokumentů má název The 2015 Pension Adequacy Report a druhý se jmenuje Pensions at a Glance (po dvou letech aktualizované verze od roku 2005). Jedná se o ojedinělé dokumenty v analýze důchodových systémů. Mnoho autorů se také věnovalo tomu, zda by průběžně financovaný systém měl být nahrazen systémem fondů a jaké by to přineslo výhody. H.-W. Sinn (2000) ve svém článku Why a Funded Pension System is Useful and Why It is Not Useful z roku 2000 shrnul všechny výhody a nevýhody způsobů financování. Protože Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) legislativně zastřešuje sociální služby a sociální zabezpečení, je významným zdrojem informací v této oblasti. Jeho výzkumné pracoviště Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (VÚPSV) vydalo v průběhu posledních let několik publikací věnující se stárnutí a jeho dopadům. Ředitel a zároveň nejvýznamnější odborník věnující se sociálním službám a sociálnímu zabezpečení je L. Průša, který působí na katedře demografie Vysoké školy ekonomické v Praze a věnuje se sociálně ekonomickým souvislostem demografického vývoje. Jedním z nejdůležitějších dokumentů České republiky, který vytvořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s dalšími institucemi, je Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, jenž navazuje na předchozí dva dokumenty Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2003 až 2007 a Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2008 až 2012 a umožňuje efektivně řešit demografické stárnutí na vládní úrovni. Pro pochopení některých pojmů a obecné porozumění problematice sociální služeb slouží zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který nahradil předchozí zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a provedl některé zásadní změny pro využívání sociálních služeb. Jednou ze zásadních změn je povinnost registrace pro poskytovatele sociálních služeb, díky čemuž vznikl přehled o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb. Další důležitou změnou je nový systém financování sociálních služeb, především zavedení příspěvku na péči. Další z důležitých zákonů je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který definuje, jaký podíl hrubé mzdy musí člověk odvádět na sociální pojištění, za jakých 14
podmínek má nárok na důchod, v jakém věku, atd. Z toho vyplývá, že tento zákon ovlivňuje to, jaké náklady na starobní důchody stát musí vydat, tedy jak moc finančně zatěžují stát.
1.2 Zdroje dat a metodika práce Protože práce není primárně zaměřena pouze na jednu administrativní úroveň, ale budou v ní zpracovávaná data za Česko jako celek, to bude porovnáno se sousedními státy, dále bude Česká republika dělena na kraje a okresy a nejdetailnější část bude vypracována jako případová studie za okres Žďár nad Sázavou, je nutné získávat různá data z rozdílných zdrojů a pracovat s nimi odlišným způsobem. Jednotícím prvkem bude časové období, za které budou zpracovávaná data, a to rok 2014, popř. 31. 12. 2014. K porovnání Česka se sousedními státy poslouží data z databáze Evropského statistického úřadu (EUROSTAT), kde je dostupné velké množství dat za jednotlivé státy Evropské unie nebo za skupiny států. V tomto případě budou využity pouze informace o Česku, Německu, Polsku, Rakousku, Slovensku a průměr za všech 28 státu Evropské unie, konkrétně počet obyvatel v jednotlivých věkových kategoriích, ze kterých se dále vypočítá ukazatele jako index stáří, index ekonomického zatížení a pro názornost z nich bude vytvořena věková pyramida, která bude doplněna daty o naději dožití a průměrném věku. Nejnovější data o podílu financí potřebných na vyplacení starobních penzí na hrubý domácí produkt (HDP) jsou v době zpracování dostupná pouze za rok 2013. Na EUROSTATu nejsou dostupné informace o průměrném platu a průměrném starobním důchodu, proto jako zdroj budou sloužit také jednotlivé statistické úřady Česka, Německa, Polska, Rakouska a Slovenska. Zdrojem veškerých dat týkajících se území, obyvatelstva a občanské vybavenosti v Česku, vč. rozdělení do krajů a okresů je Český statistický úřad (ČSÚ). Využitá data se dají rozdělit na dvě skupiny. První z nich jsou demografická data o struktuře obyvatelstva, která dále poslouží k výpočtům ukazatelů dokazující demografické stárnutí a najdeme je ve Veřejné databázi. Výchozími daty pro většinu výpočtů budou data o věkové struktuře obyvatelstva, ze kterých stejně jako v případě sousedních států, bude vypočítán relativní podíl věkových kategorií, index stáří a průměrný věk. Další skupinu dat tvoří údaje o vybavenosti sociálními službami, konkrétně domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem. Tyto informace jsou dostupné ve Veřejné databázi, ale statistika za domy s pečovatelskou službou je zpracovaná naposledy za rok 2011, tudíž nebudou dále zkoumány. Z dat se poté vypočítá ukazatel počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let, který bude porovnáván s doporučeným normativem vybavenosti, se kterým se bude dále 15
pracovat i v ostatních částech práce. Představu o stavu sociálních služeb v Česku doplní data z publikace Vybrané údaje o sociálním zabezpečení, která obsahuje statistiky o podílu zřizovatelů zařízení a o neuspokojených žádostech o přijetí do domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem. Nejnižší úrovní, které se bude práce věnovat, bude okres Žďár nad Sázavou. Analyzovaný rok bude rok 2014, potažmo 31. 12. 2014, pouze průměrné ceny za pobyt a poskytované služby a s tím související podíl lidí, kteří nemají dostatek financí na zaplacení pobytu, jsou k 31. lednu 2016 částečně proto, že domovy tyto údaje za rok 2014 neměly zpracované. Informace k analýze budou získány z výročních zpráv (pouze krajské domovy) nebo budou přímo poskytnutá zařízeními. Jednotlivé údaje budou poté vzájemně porovnávány (v některých případech v relativních hodnotách, aby byl eliminován vliv různé velikosti). Jedná se převážně o data o struktuře klientů, žádostí o pobyt a o financování. Většina z těchto dat je součástí oficiální statistiky, která se musí každoročně dodávat MPSV, takže téměř nebyl problém je získat zpětně za rok 2014. Ve většině případů byla poskytnuta všechna data, pouze u některých ukazatelů nejsou data kompletní, což se týká hlavně financování. Většina dat bude k dispozici zvlášť za domov pro seniory a zvlášť za domov se zvláštním režimem, přestože se v mnoha případech fakticky jedná o jedno zařízení. Pouze pro analýzu financování budou sloužit data společná. V kapitole o očekávaných dopadech se bude pracovat s prognózami počtu obyvatel, přičemž v současnosti existují v Česku dvě použitelné prognózy. Původně byl jediným poskytovatelem prognóz Český statistický úřad, ale protože projekce z roku 1995 obsahovala pouze varianty počtu obyvatel bez věkové struktury, což pro Ministerstvo práce a sociálních věcí bylo nedostatečné, začaly být publikovány prognózy od autorů B. Burcina a T. Kučery přímo pro Ministerstvo práce a sociálních věcí (RABUŠIC, 1997, s. 293-296).
Nejprve budou využity obě prognózy, ale pro další výpočty bude upřednostněna
již pouze prognóza od ČSÚ (její střední varianta), která byla vytvořena z dat za rok 2013, tudíž je aktuálnější než druhá prognóza z roku 2008. Z projekce budou vybrány předpokládané hodnoty v roce 2050, protože pouze do tohoto roku jsou zpracovány prognózy za jednotlivé kraje, které budou sloužit k výpočtu doporučené vybavenosti sociálním službami v roce 2050 podle krajů. Ovšem vrchol demografického stárnutí se očekává až kolem roku 2060, kdy v důchodovém věku již budou početně nejsilnější ročníky. V návaznosti na případovou studii by bylo vhodné pracovat také s prognózou za okres Žďár nad Sázavou, která ovšem na této administrativní úrovni není zpracována a bude tedy využita prognóza za Kraj Vysočina od ČSÚ a následný přepočet pomocí 16
podílu obyvatelstva jednotlivých věkových kategorií okresu Žďár nad Sázavou na obyvatelstvu celého kraje v současnosti. U všech správních celků bude uplatněn výpočet počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let. Součástí práce s prognózou bude také definovat dopady stárnutí na financování důchodových systému. K tomu bude využit model zpracovaný v bakalářské práci V. Novotné z roku 2014 na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze s názvem Důsledky stárnutí obyvatelstva v oblasti financování důchodového systému. Model byl vytvořen podle střední varianty prognózy ČSÚ a počítá se zachováním stávajících podmínek důchodového systému, ale je zpracován pro dvě varianty důchodového věku. V prvním případě počítá s trvalou hranicí 65 let a v druhém případě bere v potaz rostoucí důchodový věk, avšak nepřesahující hranici věku 68 let.
1.3 Ukazatele použité v analýze 1.3.1 Demografické ukazatele Pro měření demografického stárnutí se používají dvě skupiny ukazatelů. První z nich jsou podíly a indexy a druhé míry polohy (průměr, medián, atd.). Obě skupiny jsou ale stále závislé na celé populaci a její věkové struktuře, která je výsledkem procesů porodnosti, úmrtnosti a migrace. Výrazně ovlivnit konečné hodnoty ukazatelů může také věková struktura se značnými nepravidelnostmi (RYCHTAŘÍKOVÁ, 2011). Pro plnohodnotné srovnávání jednotlivých států není možné využívat pouze relativní ukazatele věkové struktury, ale také absolutní čísla, která jsou důležitá z hlediska plánování budoucnosti, např. důchody, poskytování zdravotní péče a další důležité služby pro seniory. Změna relativního ukazatele zákonitě nemusí znamenat změnu absolutních čísel a naopak. Pokud počet živě narozených dětí bude klesat, tak zvýšení relativního podílu seniorské populace nemusí znamenat nárůst absolutního počtu. Současně i při stálé velikosti absolutního počtu může dojít k nárůstu relativní četnosti (RYCHTAŘÍKOVÁ, 2011). Naděje dožití Naděje dožití neboli střední délka života je ukazatelem délky života, který se nejčastěji uvádí od narození, ale může se určit ke každému jinému věku. Ukazatel udává, jakého věku se v průměru dožije každý narozený při zachování úrovně vymírání v dané generaci. Naděje dožití se počítá z úmrtnostních tabulek a jedná se o průměr rozmístění počtu zemřelých v jednotlivých věkových kategoriích. Protože ukazatel není závislý na věkové struktuře populace, slouží k dobrému porovnávání mezi státy navzájem. Naděje
17
dožití je závislá na nemocnosti a souvisí s kvalitou životních podmínek a zdravotní péče (KALIBOVÁ, PAVLÍK, 2009, s. 69).
Věková struktura a věková pyramida Populaci můžeme podle schopnosti reprodukce rozdělit do tří základních skupin: předreprodukční (do 14 let), reprodukční (15-49), poreprodukční (50+). Demograf A. G. Sundbärg podle podílu jednotlivých skupin a tvaru věkové pyramidy rozdělil populace do třech typů (viz. Obr. 1) (VYSTOUPIL, TARABOVÁ, 2004, s. 36-37): progresivní, stacionární a regresivní typ.
Obr. 1: Typy věkových pyramid Zdroj: vlastní zpracování
Postupný přechod od progresivního typu k regresivnímu je právě stárnutí populace. Zároveň progresivní typ je typický pro rozvojové státy a regresivní typ naopak pro vyspělé oblasti světa. Věková pyramida podává informace nejenom o dělení podle věku a pohlaví ale také o vývoji populace za posledních téměř 100 let (KOSCHIN, 2005, s. 97). V neposlední řadě slouží i k nastínění budoucího vývoje posunem jednotlivých generací do další věkové kategorie. Index stáří Index stáří původně vychází ze Sundbärgovy klasifikace, kdy se jedná o podíl poreprodukční a předreprodukční složky populace. V mnoha případech se ale index stáří vymezuje jako podíl věkových skupin vymezených podle ekonomických kritérií1. V tom případě se ale jedná spíše o charakteristiku ekonomickou než o charakteristiku stáří. (KOSCHIN, 2005, s. 97).
Protože ale metodika ČSÚ přechází také k variantě s hranicí 65 let,
bude v práci počítáno s touto verzí. Pro ujasnění, bude se tedy jednat o podíl věkových skupin nad 65 let a do 14 let.
1
Předproduktivní (0-14 let), produktivní (15-64 let), poproduktivní (65+ let)
18
Index ekonomického zatížení Index ekonomického zatížení, jak z názvu vyplývá, již není závislý na věkových kategoriích vymezených biologicky podle schopnosti reprodukce, ale ekonomicky podle ekonomické aktivity. Součástí indexu ekonomického zatížení jsou jednotlivé indexy závislosti, které se zvlášť vztahují k předproduktivní a poproduktivní složce populace. Tyto indexy udávají kolik osob, včetně sama sebe, musí jedinec uživit v produktivním věku. Indexy tedy můžeme počítat zvlášť jako index závislosti mladých osob a index závislosti starých osob. V literatuře se používá i pojem zelené a šedé zatížení (KOSCHIN, 2005, s. 104-105).
Průměrný věk Jedná se o průměrný věk žijících členů populace, který se používá jako vážený aritmetický průměr. K výsledku aritmetické průměru se přičítá navíc 0,5 roku, protože se musí brát v úvahu dokončený věk (PALÁT, LANGHAMROVÁ, NEVĚDĚL, 2013, s. 28). 1.3.2 Ukazatele sociální péče Doporučené normativy vybavenosti regionů sociálními službami Je velmi náročné odhadnout, kolik je v daném regionu potřeba míst v domovech pro seniory, aby byla zajištěna dostatečná péče o staré nesoběstačné osoby, které tuto péči vyžadují. Právě k tomu slouží doporučené normativy vybavenosti regionů sociálními službami, které přestože nikdy nebyly využity v praxi, jedná se o jedinou možnost srovnání jednotlivých územních celků z pohledu kvantitativní úrovně sociálních služeb. Základem této kapitoly je tedy vysvětlit, co vlastně tyto normativy znamenají a k čemu slouží. Normativy jsou definovány jako: „Směrná čísla, orientační údaje, upozornění na průměrný, a tedy pravděpodobný výskyt sociálních jevů, situací a sociálních potřeb“ (BAUMRUKOVÁ, 1997, s. 29).
Již z této definice je jasné, že normativy neurčují pouze
doporučenou vybavenost sociálních služeb pro seniory, ale i některých ostatních služeb, jako např. místa v azylových domech pro bezdomovce a matky s dětmi, podíl závislých lidí, atd. Konkrétní použitý ukazatel je počet míst na 1 000 obyvatel dané skupiny obyvatel, v případě zařízení pro seniory se jedná o počet míst na 1 000 obyvatel starších 65 let (viz. Tab. 2). Úroveň kvality sociálních služeb je hodnocena pomocí doporučených normativů vybavenosti, které byly koncipovány již ve 2. polovině 80. let 20. století tehdejším Federálním ministerstvem práce a sociálních věcí ještě pro Československo. Jak už bylo zmíněno, tyto normativy nikdy nebyly uvedeny do praxe, protože se stát obával jejich zneužití jako prostředku nepřiměřeného zatížení státního rozpočtu. První analýza vývoje
19
vybavenosti správních celků službami sociální péče byla vytvořena na základě údajů z roku 1995, která byla zaměřena právě na vybavenost jednotlivých okresů místy v domovech důchodců. Další analýza byla realizována v roce 2002 (data za rok 2000), v roce 2006 (data za rok 2005) a v roce 2009 (data za rok 2008). Díky tomu, že existuje několik analýz, mohou se porovnávat vývojové a strukturální změny v jednotlivých regionech a sledovat místní trendy, zda kopírují moderní trend rozvoje sociálních služeb v evropských zemích (PRŮŠA, 2012). Hodnocení vybavenosti je silně ovlivněno řadou jevů a charakteristik a nemohou tedy být na celém území uplatňovány stejně. Rozdíly vznikají kvůli odlišné úrovni urbanizace, rozdílné věkové, kvalifikační a sociální struktury obyvatelstva na daném území, struktury osídlení jednotlivých územních celků, velikosti obcí, míry tradičních funkcí rodiny v péči o staré občany a kvůli nejrůznějším sociologickým změnám probíhajících ve společnosti, atd. (PRŮŠA, 2012, s. 18). Tab. 2: Doporučené normativy vybavenosti službami pro staré občany Skutečnost 1995 Místa v zařízeních pro seniory Z toho: domovy důchodců + penziony pro důchodce domy s pečovatelskou službou
47,36 32,47 14,89
Normativy 2000 2010 53,00 35,00 18,00
53,00 35,00 18,00
Zdroj: BAUMRUKOVÁ, 1997, s. 34
Normativy v roce 1995 byly vymezeny zvlášť za domovy důchodců a zvlášť za penziony pro důchodce, které ale nový zákon o sociálních službách nepoužívá. Proto výsledný používaný normativ bude součet normativu za domovy důchodců a normativu za penziony pro důchodce a budu ho porovnávat se součtem míst v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem, které pro změnu neznal tehdejší zákon. S normativy za domy s pečovatelskou službou dále počítat nebudeme. Normativy byly navrženy pro roky 2000 a 2010, budeme ale předpokládat, že potřeba vybavenosti se nezměnila a budeme s normativy na rok 2010 pracovat i pro rok 2014, který ještě není od roku 2010 tolik vzdálen, aby se potřebná vybavenost výrazně změnila. V souvislosti s prognózou počtu obyvatelstva, konkrétně se zvýšením podílu seniorů na celkovém počtu obyvatel, se ale dá očekávat, že bude nutné zvýšení doporučeného normativu. Ukazatele o zařízeních pro seniory Případová studie bude pracovat s několika různými ukazateli, přičemž u některých z nich je nutné definovat jejich vlastnosti a souvislosti. V analýze budou využita data
20
o kapacitě a obsazenosti, pořadníku zájemců, struktuře klientů, ceně za pobyt a o financování. Kapacita Ukazatel kapacity je nejjednodušší ukazatel využitý v případově studii, který je doplněn aktuální obsazeností. Součet lůžek v jednotlivých domovech se rovná počtu lůžek za okres Žďár nad Sázavou, který je uveden v tabulce ve Veřejné databázi ČSÚ. Pořadník Délka pořadníku udává počet lidí, kteří mají aktuálně podanou žádost o umístění do zařízení. Délka pořadníku je nejenom vzájemně mezi roky, ale i v průběhu samotného roku značně proměnlivá, protože část lidí, kteří mají žádost podanou, umírají ještě před přijetím do péče domova a jejich žádost se tím automaticky ruší. Hodnoty délky pořadníku a přijatých žádostí za daný rok se nerovnají, protože některé žádosti v pořadníku mohou být podány již z předchozích let a naopak lidé s podanými žádostmi během sledovaného roku mohou již zemřít a být tudíž vymazáni z pořadníku. Pořadí také není jasně dané, protože jednotliví zájemci mají různé požadavky (počet lůžek na pokoji, stupeň závislosti a s tím související požadovaná péče). Dlouhé čekání na přijetí do pobytového zařízení pro seniory se může stát velkým problémem nejen pro samotné žadatele, ale i pro jejich rodiny, kteří péči o seniora již sami nezvládají, a proto dlouhé pořadníky významně komplikují jejich situaci. Ještě větší problém to může být v případě čekatelů na umístění do domova se zvláštním režimem, kam většinou směřují lidé s Alzheimerovou chorobou, kteří profesionální péči vyžadují ještě akutněji než běžní senioři. Struktura Struktura klientů bude pozorována ze třech pohledů. Bude to srovnání podle pohlaví, věku a stupně závislosti. Věkové kategorie, do kterých se budou klienti dělit, jsou dány metodikou MPSV. Jedná se o jednu z oficiálních statistik, která se musí každoročně odevzdávat ministerstvu. Obecně je pravidlem, že v zařízeních péče o seniory pobývají spíše ženy. U starších žen je vyšší pravděpodobnost, že budou vdovy než starší muži, kteří naopak budou spíše ženatí než vdovci. Je to způsobeno nejenom tím, že ženy mají vyšší naději dožití a muži tedy umírají dříve, ale také tím, že muži častěji uzavírají sňatek s mladší ženou, takže svoji manželku nepřežijí a nebudou žít osamoceně a nebudou tedy závislí na péči jiných (SVOBODOVÁ, 2006).
21
Rozdělení klientů podle stupně závislosti je definováno podle přiděleného příspěvku na péči, který byl zaveden zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v roce 2006. Příspěvek na péči představuje nástroj financování sociálních služeb (pokud ho klient má přidělen, musí ho celý odevzdat zařízení, které vykonává péči o něj), který funguje i v mnoha evropských zemích, např. v Německu nebo v Rakousku a vznikl s cílem přispět k potřebným změnám v této oblasti (PRŮŠA, 2015). Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách jsou vytvořeny čtyři stupně závislosti2. Jednotlivé stupně mají tuto finanční hodnotu, což je důležité pro následné pozorování financování zařízení pro seniory: 1. stupeň (lehká závislost) 800 Kč, 2. stupeň (středně těžká závislost) 4 000 Kč, 3. stupeň (těžká závislost) 8 000 Kč, 4. stupeň (úplná závislost) 12 000 Kč. Cena Pro analýzu cen za pobyt je důležité uvést, že podle zákona existuje limit 15 %, který musí zůstat seniorovi z jeho důchodu po zaplacení pobytu v domově, přičemž ve vyhlášce 505/2006 Sb. k 1. 1. 2014 byla definována maximální výši úhrady, která za ubytování činí 210 Kč za den a za celodenní stravu 170 Kč. Původní hranice stanovena k 1. 1. 2007 byla 180 Kč za ubytování a 150 Kč za celodenní stravu, která k 1. 1. 2012 byla zvýšena na 200 Kč za ubytování a 160 Kč na stravu a k 1. 1. 2014 na 210 Kč za ubytování a 170 Kč za stravu. Průměrná měsíční cena za pobyt je poté získána násobením součtu ceny za ubytování a stravu koeficientem 30,41. Pokud sám senior nemá dostatek financí na zaplacení pobytu, doplácí chybějící částku v mnoha případech rodinní příslušníci, nebo zřizovatel daného zařízení (pokud není jiná možnost). Financování Základním rysem financování sociálních služeb je princip vícezdrojového financování, přičemž hlavními zdroji financí jsou úhrada klientů za poskytované služby, příspěvek na péči, dotace z veřejných rozpočtů, úhrada ošetřovatelské a rehabilitační péče ze zdrojů veřejného zdravotního pojištění a příspěvek od zřizovatele. Z toho vyplývá, že primárním zdrojem financí na sociální služby jsou veřejné prostředky, jejichž podíl výrazně vzrostl po zavedení příspěvku na péči od roku 2007 (PRŮŠA, 2012). 2
Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby (ZŽP), mezi které patří: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Následné určení stupně závislosti je definováno takto: 1. stupeň - osoba není schopna zvládat tři nebo čtyři ZŽP, 2. stupeň - osoba není schopna zvládat pět nebo šest ZŽP, 3. stupeň - osoba není schopna zvládat sedm nebo osm ZŽP, 4. stupeň - osoba není schopna zvládat devět nebo deset ZŽP (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
22
Příspěvek na péči tvoří jeden z nejvýznamnějších zdrojů financí pro sociální zařízení pro seniory společně se samotnými úhradami od klientů. Právě kvůli uvedeným finančním částkám za jednotlivé stupně závislosti je na poskytovatele sociálních služeb vytvářen ekonomický tlak jak od jejich zřizovatelů, tak od samotného způsobu fungování sociálních služeb, takže dochází ke zvýhodňování klientů s vyšším stupněm závislosti, protože za ně dostanou více peněz a zároveň doporučují svým klientům, o které se již starají, aby si zažádali o zvýšení stupně příspěvku na péči (PRŮŠA, 2015). Míra podpory MPSV ze státního rozpočtu se výrazně liší podle typu a zřizovatele a také je regionálně odlišná. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách určuje výši dotace podle procentuálního podílu jednotlivých krajů na celkovém ročním objemu finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro daný rozpočtový rok. Pro Kraj Vysočina je určena hodnota 5,30 %. Právě z toho důvodu se vzájemně liší výše úhrady od uživatelů v podobném typu zařízení v jednotlivých krajích (PRŮŠA, 2009).
Značně problémovou částí příjmů jsou peníze od zdravotních pojišťoven, které odmítají hradit peníze za ošetřovatelské a rehabilitační péče, které jsou ale v domovech poskytovány, a tím připravují systém o peníze (PRŮŠA, 2009). Protože domovy si nemohou dovolit tento druh péče neposkytovat, financují je z obvyklých výdajů jako sociální péči. Pojišťovny využívají toho, že zákonně není dostatečným způsobem definována hranice zdravotní a sociální péče (ČERVENKOVÁ, BRUTHANSOVÁ, JEŘÁBKOVÁ, 2009). Průša (2009) udává, že náklady na tento druh péče jsou reálně ve výši 5 086 - 5 719 Kč na 1 klienta měsíčně v domově pro seniory a 8 672 - 9 417 Kč na 1 klienta měsíčně v domově se zvláštním režimem, ale většina zařízení na tuto částku nikdy nedosáhne, což bude dokázáno v případové studii na okres Žďár nad Sázavou. Dotace od zřizovatele většinou jsou tak vysoké, aby pokryly rozdíl, který vznikne v situaci, kdy vlastní příjmy, vč. příjmů od zdravotních pojišťoven a státní dotace nepokryjí její celkové náklady.
23
2 PROCES DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ Stárnutí je proces, kterým si každý člověk projde, ať už je myšleno jako stárnutí z předreprodukční do reprodukční fáze života nebo z reprodukční do poreprodukční. Z individuálního pohledu je stárnutí chápáno jako: „postupné opotřebování a chátrání, negativní změny projevující se ubýváním energie, únavou, stagnací, funkčními výpadky až degenerací“ (KALIBOVÁ, PAVLÍK, 2009, s. 126). Z odborného hlediska se používá pojem demografické stárnutí, kdy se jedná o posun věkové struktury k vyššímu věku a v populaci se tím zvyšuje podíl starých osob (GAVRILOV, HEUVELINE, 2003). Vnímání stáří je velmi individuální, ale všeobecně platí, že za „oficiální začátek stáří“ je považován odchod do důchodu, který definuje nejenom hranici stáří, ale zároveň i chvíli, kdy se člověk stává důchodcem, tedy vstupuje do nové fáze života, kdy i přesto, že není produktivní, má stálý měsíční příjem (RABUŠIC, 1998). Calot a Sardon (1999) definují demografické stárnutí konkrétněji, kdy ho vysvětluje jako nárůst podílu osob seniorského věku a za hranici „stáří“ považují věk 65 let. V posledních 60 letech výrazně roste počet starých lidí, protože se lidé dožívají vyššího věku, a odborníci tento fenomén nazývají „inflací stáří“ (HAŠKOVCOVÁ, 2010).
Problémem stárnutí jsou poté sociální a ekonomické důsledky, kdy
se zvyšují nároky na důchodové zabezpečení a na zdravotní a sociální služby pro lidi staršího věku. Neexistuje sice konkrétní věk, který se dá s jistotou považovat za začátek stáří, ale pro administrativní úkony sociálního státu je nutné délku života dělit do časových období, podle kterých se mění nároky na dávky. Proto i stáří musí být jasně věkově oddělené, ale pouze pro potřeby administrativy sociálního státu (RABUŠIC, 2002). Říčan (2014) uvádí definici Světové zdravotnické populace, která za hranici stáří uvádí věk 75 let a období 60-75 let se nazývá jako „rané stáří“. Z hlediska věku se v seniorském věku někdy zvlášť rozlišují osoby 80leté a starší, resp. 85leté a starší jako „oldest old“. Právě tato skupina seniorů bude mít v budoucnu největší potřebu lékařské a sociální péče a bude to nejrychleji rostoucí skupina obyvatel (RYCHTAŘÍKOVÁ, 2011). Rabušic (2002) pronesl myšlenku, že posouzení věku, v kterém se člověk stává starým, závisí na samotném věku člověka, protože mladší lidé umisťují tuto hranici níže než lidé starší. Demografické stárnutí plynule navazuje na demografickou revoluci, protože reprodukce se snížila z vysokých úrovní na nízké hodnoty porodnosti a úmrtnosti. To znamenalo zužování základny a naopak rozšiřování vrcholu věkové pyramidy (viz. Obr. 2). Proces demografického přechodu probíhal různě rychle a různě intenzivně v různých zemích světa (RYCHTAŘÍKOVÁ, 2011). Na definování rychlosti demografického stárnutí se
24
využívá nárůst podílu seniorů nad 65 let ze 7 % na 14 %. Ve Francii tato doba trvala 115 let (1865–1980), ve Švédsku 85 let (1890–1975), v Maďarsku 53 let (1941–1994) a v Japonsku pouhých 26 let (1970-1996) (NATIONAL INSTITUTE ON AGING, 2007). V Česku bylo dosaženo 7% podílu seniorů v roce 1930 a 14% v roce 2004 a ke změně tedy došlo během 74 let (RYCHTAŘÍKOVÁ, 2011). Zpravidla tedy platí, že čím později proces proběhl,
Věkové kategorie
tím rychleji. 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4
Muži
Ženy
Počet obyvatel
Obr. 2: Model věkové struktury stárnoucí populace Zdroj: upraveno podle RABUŠIC, 2002, s. 4
Věková pyramida na Ob. 2 je pouze modelem, ve skutečnosti je podíl mužů a žen odlišný, především ve stáří. Srovnání podle pohlaví souvisí s pojmem „feminizace života ve stáří“, který se používá k popisu situace, kdy ve stáří početně převažují ženy nad muži ve stejném věku, a zároveň k vyjádření toho, že se tato převaha zvyšuje s rostoucím věkem, což je způsobeno rozdílnou hodnotou naděje dožití ve prospěch žen (SVOBODOVÁ, 2006).
Stárnutí populace může být zapříčiněno dvěma způsoby. První z nich je zapříčiněn snižováním úmrtnosti, takže se zvyšuje relativní zastoupení prarodičovské generace, a druhý způsob je, když se snižuje váha dětské generace vlivem klesající plodnosti a porodnosti. První případ je nazýván absolutním stárnutím nebo také „stárnutí na vrcholu věkové pyramidy“ a druhý jako relativní stárnutí nebo-li „stárnutí zdola věkové pyramidy“. Obvykle tyto procesy probíhají pouze s malým časovým odstupem, ale stárnutí ze spodu pyramidy probíhá většinou dříve než stárnutí na vrcholu (KALIBOVÁ, PAVLÍK, 2009). Okrajově je nutné zmínit i postoj společnosti k seniorům, což by v případě zvýšení podílu seniorů mohl být problém. V některých státech můžeme hovořit o tzv. ageismu, což
25
je diskriminace seniorů z důvodu věku. To snižuje sociální status stáří na velmi nízkou úroveň a znemožňuje tak sociální inkluzi starých lidí (KALIBOVÁ, PAVLÍK, 2009).
2.1 Vliv porodnosti a úmrtnosti Porodnost jako základní populační proces zajišťuje reprodukci obyvatelstva. Nejjednodušším ukazatelem porodnosti je hrubá míra porodnosti, tedy poměr počtu všech narozených ke střednímu stavu obyvatelstva na 1 000 obyvatel v daném roce. Její hodnota je ale silně ovlivňována předchozím vývojem porodnosti, úmrtnosti a migrace, ale také strukturou populace. Velkým nedostatkem je to, že počty událostí jsou vztaženy k celkovému počtu obyvatel, bez ohledu na to, zda všichni mohou mít děti. Počet narozených dětí není závislý pouze na počtu žen v reprodukčním věku, ale i na úrovni plodnosti této věkové skupiny. Lidé jsou ovlivňováni velkým počtem faktorů, které můžeme obecně shrnout jako faktory ekonomické, sociální a psychologické. Důvodů snížení porodnosti existuje hned několik od přechodu k nezemědělské práci, rozvoji gramotnosti a urbanizace až k odsunu prvního porodu a sňatku do vyššího věku (RABUŠIC, 1995; SEIDENGLANZ In: TOUŠEK a kol., 2008; VYSTOUPIL, TARABOVÁ, 2004).
K. Davis a J. Blakeová vytvořili v roce 1956 model zprostředkujících proměnných („intermediate variables“), které ovlivňují úroveň porodnosti (fertility). Vycházeli z předpokladu, že úroveň porodnosti je ovlivněna množstvím různých faktorů. Jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, porodnost je ovlivněna ekonomickými, sociálními a environmentálními faktory, což jsou nepřímé faktory a poté má na porodnost vliv několik přímých faktorů. Aby žena mohla porodit dítě, musí nejdříve dojít k souloži, jejímž výsledkem musí být početí a po úspěšném průběhu těhotenství se musí narodit živé dítě. Každá část procesu má své zprostředkující proměnné, které ovlivňují výslednou úroveň fertility (viz. Obr. 3) (In: RABUŠIC, 2001).
Obr. 3: Model zprostředkujících proměnných ovlivňujících porodnost Zdroj: upraveno podle RABUŠIC, 2001, s. 86
26
Zprostředkující proměnné se dělí do tří částí, z nich každá působí v jiné fázi procesu. Zda v populaci dochází ke koitům, je ovlivňováno věkem ženy v době sňatku, resp. věku zahájení sexuálních svazků, počtem žen, které naopak ve svazku nejsou a dobou mimo tento svazek. V neposlední řadě působí i abstinence, ať už dobrovolná nebo nedobrovolná. Na úroveň schopnosti oplodnění při souloži působí frekvence souloží, míra plodnosti ženy a nakonec to, zda žena používá antikoncepční prostředky. Na to, zda se nakonec narodí živé dítě, působí to, zda je žena schopná ve zdraví donosit dítě, nebo se rozhodne podstoupit interrupci. Z jednotlivých proměnných vyplývá, že výzkum byl stavěn pouze na údajích o ženách a muži byli z analýz porodnosti vynecháni. V současnosti se ale objevují studie, které dokazují, že muži z těchto analýz nesmí být vynechávání (In: RABUŠIC, 2001).
Opačným procesem k porodnosti je úmrtnost, která je druhou rozhodující složkou přirozeného pohybu obyvatelstva. O úmrtnost se geografové začali zajímat nejdříve, ale ne z pohledu úmrtí jedince, ale zkoumali ji jako hromadný jev vymírání určité populace. Nejjednodušším ukazatelem úmrtnosti je hrubá míra úmrtnosti, která udává počet zemřelých na 1 000 obyvatel. Tento ukazatel je ale značně nedokonalý, protože dochází-li ke zvyšování podílu starých osob, tak hrubá míra úmrtnosti zákonitě stoupá. Problematické je proto i porovnávání populací s různou věkovou strukturou. Právě v takových případech se používá metoda přímé či nepřímé standardizace, při níž se tyto vlivy eliminují. Díky rozvoji dopravy a tím zlepšení zásobování potravinami, zlepšení osobní hygieny, vybudování kanalizačního systému a zásobování nezávadnou pitnou vodou zlepšili podmínky pro život a úmrtnost se tím výrazně snížila. Lékařské faktory začaly působit až během 20. století, takže za samotný počátek snižování úmrtnosti byly považovány socioekonomické a ekobiologické faktory (RABUŠIC, 1995; SEIDENGLANZ In: TOUŠEK, 2008; VYSTOUPIL, TARABOVÁ, 2004).
Otázkou tedy zůstává co má výraznější vliv na proměnu věkové struktury a existuje na to několik různých názorů. Podle Gavrilové a Gavrila (2011) bylo stárnutí populace v minulosti způsobeno spíše poklesem porodnosti, ale v dnešní době je stárnutí způsobeno snižováním úmrtnosti ve vyšším věku. Rabušic (1995) prezentuje myšlenku, že obecně se za hlavní příčinu demografického stárnutí považuje nízký počet narozených dětí, přestože veřejnost předpokládá, že stárnutí je zapříčiněno vyšším věkem, kterého se člověk dožívá. Samotným problémem tedy není to, že hodnoty jsou nízké, protože kdyby byly hodnoty porodnosti a úmrtnosti dlouhodobě nízké, byla by věková struktura stabilní. Problémem je ale právě změna těchto hodnot z vyšších na nižší (RABUŠIC, 1995).
27
Vysvětlení stárnutí by mělo být postaveno na teoriích, které vysvětlí příčiny poklesu plodnosti a úmrtnosti. Většina teorií ale nikdy vzájemně nepropojila pokles porodnosti s poklesem úmrtnosti. První z teorií, která příčiny propojila, je teorie modernizace, která vysvětluje strukturální, kulturní a technologické změny ve společnosti, které vedly ke snížení plodnosti a úmrtnosti. Významný vliv na vývoj plodnosti a úmrtnosti měl pokrok ve zdravotnictví, díky kterému se začala prodlužovat naděje dožití, především tím, že byly objeveny nové způsobeny léčby do té doby neléčitelných chorob (KOSCHIN, 2004).
2.2 Vývoj v Česku Jak bylo popsáno v předchozí kapitole, hlavní vliv na proces demografického stárnutí má porodnost a úmrtnost a jejich nejenom nízké hodnoty, ale spíše jejich klesající hodnoty a vzájemný vztah. Abychom tedy doložili problém demografického stárnutí v Česku, zaměříme se na vývoj porodnosti (hrubá míra porodnosti) a úmrtnosti (hrubá míra úmrtnosti) v letech 1989 až 2014. Věkovou strukturu obyvatelstva silně ovlivňuje i migrace, ale v tomto případě nebude tento proces sledován. Svým demografickým chováním se Česko po roce 1989 začalo podobat zemím západní, severní a jižní Evropy, protože zde došlo k významnému poklesu porodnosti a mírnému poklesu úmrtnosti (FIALA, LANGHAMROVÁ, 2011). Porodnost Nejjednodušším ukazatelem porodnosti je hrubá míra porodnosti, která přepočítává počet živě narozených na 1 000 obyvatel, aby byly hodnoty vzájemně srovnatelné s jinými státy nebo regiony. Počet živě narozených v Česku klesal již od roku 1975, avšak po roce 1989 pokles nabral rychlejší tempo (viz. Obr. 4). Porodnost od roku 1989 nejdříve klesala pomaleji, ale mezi roky 1994 až 1996 se počet narozených snížil až o čtvrtinu na minima v letech 1996 až 1999 a rekordní hodnoty bylo dosaženo v roce 1999. Rychtaříková (1996, 2000) jako důvod snížení porodnosti uvádí vliv nepříznivých ekonomických faktorů směřující k vysoké nezaměstnanosti, inflaci, hospodářské krizi a s tím spojená nejistota. Tím upozornila spíše na snížení porodnosti v důsledku reakce na vnější podmínky než samotné vlastní rozhodnutí jedince. Po roce 1999 se hodnoty začaly opět zvyšovat až do maxima v roce 2008, kdy nastal poměrně výrazný „baby boom“3 éry Husákových dětí4, který byl
3
Období zvýšené porodnosti
28
způsoben odkladem prvního potomka až ve věku kolem 30 let (FIALA, LANGHAMROVÁ, 2011).
Po roce 2008 hodnoty opět klesaly, ale zatím se nedostaly na tak nízké hodnoty jako
mezi roky 1994 až 2005. V několika dalších letech se dá očekávat dlouhodobý pokles porodnosti, vzhledem se snižujícímu se počtu žen ve věku nejvyšší plodnosti (FIALA, LANGHAMROVÁ, 2011).
Jedním z důvodů, který měl také výrazný vliv na snížení
porodnosti, byl snižující se podíl žen žijících v manželství, přestože již v 90. letech se začal zvyšovat podíl nevdaných žen v reprodukčním období a tím pádem se zvyšoval i počet narozených
mimo
manželství
(UNIVERZITA
KARLOVA,
KATEDRA
DEMOGRAFIE
A GEODEMOGRAFIE, 2002).
Počet narozených na 1 000 obyvatel
13 12,5 12 11,5 11 10,5 10 9,5 9 8,5 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
8
Rok
Obr. 4: Hrubá míra porodnosti v Česku mezi roky 1989 až 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Vybrané demografické údaje (1989-2014), ČSÚ
Úmrtnost Ukazatel úmrtnosti je obdobou hrubé míry porodnosti a jedná se tedy o hrubou míru úmrtnosti, která místo narozených přepočítává zemřelé na 1 000 obyvatel. Podle Obr. 5 úmrtnost zaznamenala v posledních 25 letech pozvolný pokles, což výrazně nahrává problematice stárnutí. Postupné snižování hrubé míry úmrtnosti souviselo s nástupem nových sociálně ekonomických podmínek po roce 1990, které měly vliv obecně na zdravotní stav obyvatel. Mezi ty nevlivnější patřily (UNIVERZITA KARLOVA, KATEDRA DEMOGRAFIE A GEODEMOGRAFIE, 2002) :
4
Silná populační vlna lidí narozených v Československu na počátku 70. let 20. století, z důvodu nástupu propopulační politiky a zakládání rodin předchozí populační vlny po 2. světové válce. V té době byl prezidentem Gustav Husák.
29
Demonopolizace a liberalizace zdravotní péče, možnost vlastního výběru lékaře, více financí směřující do zdravotnictví a díky tomu větší nabídka zdravotní péče.
Zavádění nových modernějších technologií a léčiv a lepší dosažitelnost zdravotnických služeb.
Zvyšující se aktivní péče o své zdraví.
Významné zlepšení životního stylu, který vede ke zdravému způsobu života.
Lepší dostupnost kvalitnějších potravin.
Zlepšení kvality životního prostředí.
Transformace hospodářství (pokles podílu zaměstnaných v průmyslu, nárůst zaměstnaných ve službách) a s tím související vyšší kvalita pracovního prostředí. Snižující se hrubá míra úmrtnosti se projevila ve všech věkových skupinách
obyvatel a souvisí s rovněž snižující se hodnotou kojenecké úmrtnosti, která byla také silně ovlivněna zmíněnými faktory (BURCIN, KUČERA In: BURCIN, FIALA, RYCHTAŘÍKOVÁ, 2010).
Počet zemřelých na 1 000 obyvatel
13 12,5 12 11,5 11 10,5 10 9,5 9 8,5 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
8
Rok
Obr. 5: Hrubá míra úmrtnosti v Česku v letech 1989 až 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Vybrané demografické údaje (1989-2014), ČSÚ
Přirozený přírůstek/úbytek Přirozený přírůstek nebo úbytek vychází ze vztahu porodnosti a úmrtnosti. Pokud hrubá míra porodnosti je vyšší než hrubá míra úmrtnosti, jedná se o přirozený přírůstek a pokud je tomu naopak, nastává přirozený úbytek. Graf na Obr. 6 porovnává hodnoty hrubých měr porodnosti a úmrtnosti. Přirozený úbytek nastal v období let 1993 až 2006, kdy hodnoty hrubé míry porodnosti byly na
30
rekordně nízkých hodnotách. Tento dlouhodobý přirozený úbytek nastal v Česku poprvé, když nebudeme brát v potaz žádné katastrofické události, ale pouze hluboký pokles porodnosti (FIALA, LANGHAMROVÁ, 2011). V tomto období docházelo k nejvýraznějšímu stárnutí populace. Mezi roky 2006 až 2012, kdy se hodnoty porodnosti výrazně zvýšily, se naopak situace zlepšila a porodnost převyšovala úmrtnost.
Počet narozených/zemřelých na 1 000 obyvatel
13 Porodnost
12,5
Úmrtnost
12
11,5 11
10,5 10 9,5 9 8,5 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
8
Rok
Obr. 6: Porovnání hrubé míry porodnosti a úmrtnosti v Česku mezi roky 1989 až 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Vybrané demografické údaje (1989-2014), ČSÚ
31
3 ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY STÁRNUTÍ V POLITICKÉ ROVINĚ Problematika stárnutí je globálním problémem, který je potřeba řešit jak ve vyspělých, tak i v rozvojových zemích, přestože v každém státě různého vývojového stádia se může vyvíjet odlišným způsobem. Protože se jedná o celosvětový problém, jeho řešení je nutné na různých regionálních úrovních, které na sebe poté navazují nebo přímo vycházejí z dokumentů z nadřazených úrovní. Právě proto je oblast stárnutí diskutována nejen na celosvětové úrovni, kterou zabezpečuje např. Organizace spojených národů (OSN), ale i v oblasti Evropy prostřednictvím Evropské unie a v neposlední řadě Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, které se zabývá problematikou stárnutí na národní úrovni.
3.1 Přístup a opatření Organizace spojených národů – globální úroveň Prodlužování lidského života během 20. století bylo velmi markantní, a proto se OSN dopady demografického stárnutí začala zabývat již v 80. letech minulého století. V roce 1982 proběhlo První světové shromáždění o stárnutí ve Vídni, kde byl přijat Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. Původně bylo stárnutí starostí pouze vyspělých zemí, ale postupně se začalo významně projevovat i v rozvojových zemích. Změnilo se také chápání stárnutí a jeho následků, kdy společnost přešla z přístupu, že demografická transformace společnosti je samostatný problém, k myšlence, že následky ovlivňují individuální, národní a mezinárodní život (UNITED NATIONS, 2002). Rok 1999 byl shromážděním OSN zvolen jako Mezinárodní rok seniorů, jehož tématem byla inkluzivní společnost pro všechny věkové kategorie. Tato akce pomohla globálně posílit povědomí lidí a politická opatření a zvýšit snahu o integraci této problematiky do všech sektorů (UNITED NATIONS, 2002). V roce 2002 se uskutečnilo Druhé světové shromáždění tentokrát v Madridu, díky kterému vznikl Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí 2002, který nabízí nové možnosti otázky stárnutí v 21. století a znamenal zásadní obrat v tom, jak se svět staví k výzvě vytvořit společnost pro všechny věkové skupiny. Plán se zaměřuje na tři oblasti: starší osoby a rozvoj, rostoucí zdraví a pohoda ve stáří a zajištění podpůrného prostředí. Tento akční plán je vodítkem pro politiky vlád, nevládní organizace a další subjekty, jak navrhovat nové možnosti a jak jejich společnosti vnímají, komunikují a pečují o starší občany. Cílem je zajistit, aby všichni lidé měli možnost prožít důstojné stáří v bezpečí a měli možnost aktivně se podílet na všech činnostech, jako každý 32
plnohodnotný občan, čehož ovšem nejde dosáhnout bez změny postojů v politikách a v praxi na všech úrovních a ve všech sektorech, aby mohlo být dosaženo velkého potenciálu stárnutí v 21. století (UNITED NATIONS, 2002). Divize populace spadající pod odbor Ekonomických a sociálních záležitostí OSN je zavázána vytvářet pravidelné studie týkající se úrovně populace, trendů a dynamiky, včetně trendů v oblasti stárnutí obyvatelstva, změny v populační politice a vzájemné vztahy mezi populacemi. Od roku 2002 vyšly již čtyři zprávy v sérii „World Population Ageing“. První vyšla v návaznosti na Druhé světové shromáždění v roce 2002 a další poté vyšly v roce 2007, 2009 a 2013. Aktuální verze z roku 2013 obsahuje popis globálních trendů stárnutí populace a nové rysy socio-ekonomických a zdravotních aspektů stárnutí (UNITED NATIONS, 2013).
3.2 Přístup a opatření Evropské unie – evropská/kontinentální úroveň Evropská unie sama o sobě nevydává žádná rozhodnutí ohledně přípravy na stárnutí a většinu kompetencí nechává v rukou jednotlivých členských států. Pouze v několika klíčových oblastech právní předpisy EU přispívají k celkové problematice aktivního stárnutí. Na rozdíl od OSN Evropská unie nemá vytvořený žádný akční plán, který by se věnoval přímo problematice stárnutí. Na druhou stranu problematika aktivního stárnutí je založena na základních hodnotách definovaných ve smlouvách. V Lisabonské smlouvě z roku 2009 je uvedeno, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv. Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů a mezigenerační solidaritu.“ Problematika aktivního stárnutí je také součástí strategie Evropa 2020, jejíž úspěch je založen na tom, jak budou moci starší lidé přispívat na trhu práce (EUROPEAN COMMISSION, 2012). Rok 2012 byl zvolen jako Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, který měl za cíl vyzvat zapojené subjekty na všech úrovních, aby přijaly taková opatření a cíle, jež napomůžou vyrovnat se s demografickým stárnutím, posílit míru zapojení starších lidí do společnosti a zvýšit jejich nezávislost. V rámci této iniciativy vznikla brožura Příspěvek EU k aktivnímu stárnutí a mezigenerační solidaritě, ve které se přímo uvádí, že většina práce se musí provést v členských státech na vnitrostátní, regionální a místní úrovni (EUROPEAN COMMISSION, 2012).
33
Evropské demografické fórum od roku 2006 pořádá každé dva roky setkání evropských tvůrců politik, zainteresovaných subjektů a expertů, aby diskutovali o tom, jak řešit demografický vývoj. V roce 2007 také vznikla skupina odborníků na demografické otázky tvořená zástupci všech členských států, kteří mají za úkol být poradcem Evropské komise v souvislosti s prováděním hlavních směrů politik stanovených v politických dokumentech (EUROPEAN COMMISSION, 2012). V roce 2012 byla vydána Bílá kniha5 „Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“, která doporučovala urychlené odkládání důchodového věku a reagovala na výsledky rozsáhlých konzultací obsažených v Zelené knize6 nazvané „Na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě“. Bílá kniha reaguje na neudržitelnost důchodových systémů a definuje přiměřené a dlouhodobě udržitelné důchody tím, že se snaží podpořit vysoké zapojení pracujících během jejich života zefektivnit rozvoj doplňkových důchodových spoření (EVROPSKÁ KOMISE, 2012). V roce 2015 byla Výborem pro hospodářskou politiku vytvořena již pátá zpráva o stárnutí populace, která začala být publikována již v roce 2001. Zabývá se dlouhodobými projekcemi rozpočtového dopadu stárnutí obyvatelstva mezi roky 2013-2060. Tato zpráva má za úkol aktualizovat a zlepšovat předchozí zprávy, aby se zlepšila celková přesnost, srovnatelnost členských zemí a soulad mezi výdaji a hospodářským základem. Na základě demografických a makroekonomických předpokladů jsou analyzovány a prognózovány výdaje související s věkem týkající se důchodů, zdravotní péče, dlouhodobé péče, vzdělávání a dávek v nezaměstnanosti (EUROPEAN COMMISSION, 2015).
3.3 Přístup a opatření Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky – národní úroveň Ministerstvo práce a sociálních věcí zastřešuje v Česku sociální politiku, kam se řadí i problematika stárnutí, jinak řečeno „politika přípravy na stárnutí“, která má dva cíle. Prvním z nich je zapojit seniory do ekonomického a sociálního života a druhým je vytvoření věkově inkluzivní společnosti. Demografické a sociální změny vyžadují přizpůsobení se politiky zaměstnanosti, důchodové politiky a dalších politik (WIJA, 2006).
5
Obsahují návrhy na činnost EU v dané problematice. Někdy navazuje na vydání Zelené knihy a po schválení se může stát akčním programem pro danou oblast, ale pro členské státy není závazný, pouze doporučující (EUROSKOP.CZ, 2016). 6 Popisují aktuální stav vybrané problematiky a navrhují řešení, jak situaci řešit. Mají za úkol zahájit tím diskuzi o daných problémech, ještě než začne být problém zapracován do zákona (EUROSKOP.CZ, 2016).
34
Aktuální verze Národního akčního plánu podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 navazuje na strategické dokumenty z minulosti. Jedná se o Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 a 2003 až 2007, dokumenty OSN a dalších mezinárodních institucí, především Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (OSN, Madrid 2002) a Zásady OSN pro starší osoby (1991) (MPSV ČR, 2014a). Hlavním cílem Národního akčního plánu je snaha o zajištění dodržování a ochrany lidských práv seniorů na vládní úrovni. Snaží se o komplexní pohled na problematiku stárnutí populace, propojit jednotlivé strategie resortů v oblasti problematiky stárnutí a vytvořit společné priority. Dalšími cíli jsou zlepšit všeobecný obraz seniorů, podporovat rozvíjející se mezigenerační vztahy a zdůraznit roli vlastní rodiny v otázce péče o seniory. Aby problémy související se stárnutím populace byly zvládnutelné, je důležité klást důraz na prevenci, na zodpovědný přístup k vlastnímu zdraví a podporovat aktivní život seniorů (MPSV ČR, 2015a).
V roce 2006 byl Vládou České republiky zřízen stálý poradní orgán s názvem Rada vlády pro seniory a stárnutí populace. Rada si klade za cíl vytvořit podmínky pro zdravé, aktivní a důstojné stáří a možnost zapojit seniory do ekonomického a sociálního života ve společnosti (WIJA, 2006). V roce 2014 vznikla nová důchodová komise, v jejímž čele stojí M. Potůček, který je profesorem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie a dlouhodobě se věnuje problematice stárnutí a důchodovým systémům. Členem komise je i V. Špidla, který v letech 2004-2010 působil jako eurokomisař pro sociální věci. Cílem komise je navrhnout takové změny důchodového systému, aby reformovaný systém vedl k důstojným a přiměřeným penzím (DŮCHODOVÁ KOMISE, 2014).
35
4 SOCIÁLNÍ POLITIKA Na definování sociální politiky jsou různorodé názory. Sociální politika je věcí veřejnou, kterou poskytuje stát, a má mnoho funkcí. Haškovcová (2010) nazývá sociální politiku jako „štědrou ruku státu“, která poskytuje pomoc těm, kteří jsou v extrémně nouzové situaci a nejsou schopni si své problémy vyřešit sami. Jinak řečeno, sociální politika se stará o zachování lidsky důstojných podmínek k životu občanů. Sociální politika významně souvisí s hospodářskou politikou, protože každé hospodářské opatření má poté nějaký sociální dopad a aby mohla sociální politika fungovat, je nutná vysoká efektivita ekonomiky, jelikož ta produkuje zdroje, které jsou poté tvůrcem financí pro sociální politiku. Zpětně sociální politika ovlivňuje hospodářství tím, že určuje kvalitu i kvantitu lidského kapitálu v podobě pracovní síly (PIKOLA, 2010). Podle zákona č. 100/1980 Sb., o sociálním zabezpečení sociální politika zahrnuje dávky státního důchodového a nemocenského pojištění, dávky sociální podpory, dávky sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti. Všechny dávky fungují na principu přerozdělování prostředků, které má v danou chvíli stát k dispozici. V některých oblastech sociální politiky mezi jednotlivými státy dochází ke shodě, a proto i Listina základních práv Evropské unie obsahuje článek 34 o sociálním zabezpečení a sociální výpomoci, který říká, že: „Unie uznává a respektuje právo na sociální dávky a služby zajišťující ochranu v mateřství, nemoci, při pracovním úrazu, ve stáří a pří ztrátě zaměstnání a to v souladu s podmínkami Evropského společenství a podle legislativy jednotlivých států“ (EVROPSKÁ RADA, 2000). Výše poskytovaných dávek již nijak garantovaná není a každý stát si ji určuje sám.
4.1 Zdravotní pojištění Zdravotní politika je jednou z částí sociální politiky a zodpovídá za zdraví lidí nejenom jedince ale populace jako celku. Profesor Hamza již v roce 1921 používal pojem „všeobecná sociální péče zdravotní“ a uváděl, že právě stát má povinnost zaručovat poskytnutí zdravotnické péče svým občanům (In: HAŠKOVCOVÁ, 2010). Zdravotnictví patří k důležitým odvětvím společnosti a během svého života se s ním setká každý člověk. Protože hlavním zdrojem financování zdravotnictví jsou zdravotní pojišťovny, které získávají peníze od pojištěnců v produktivním věku v rámci veřejného zdravotního pojištění, je jasné, že objem financí je závislý na počtu lidí, kteří platí zdravotní pojištění. Problém nastane, když bude klesat podíl osob v produktivním
36
věku, tedy příspěvky v rámci zdravotního pojištění, ale výdaje naopak porostou. Věková struktura tedy ovlivní nejenom výdaje, ale i příjmy do systému zdravotního pojištění (FIALA, LANGHAMROVÁ, 2007).
Výdaje na 1 pojištence (Kč)
80000
muži
70000
ženy
60000 50000 40000 30000 20000 10000 85+
80-84
75-79
70-74
65-69
60-64
55-59
50-54
45-49
40-44
35-39
30-34
25-29
20-24
15-19
10-14
5-9
0-4
0
Věkové kategorie
Obr. 7: Průměrné výdaje na zdravotní péči na jednoho pojištěnce v Česku v roce 2013 Zdroj: Výsledky zdravotnických účtů ČR – 2014
Jedním z nejčastěji vyslovených argumentů pro meziroční zvyšování poptávky po zdravotní péči a zároveň růst výdajů na zdravotní péči je právě stárnutí obyvatelstva, kdy starší populace má větší potřebu zdravotní péče. Reinhardt (2003) se snažil tento mýtus uvést na pravou míru. Podle Obr. 7 jsou výdaje na osoby ve věku nad 65 let přibližně třikrát vyšší než u mladých lidí, resp. čím starší člověk, tím vyšší průměrné výdaje na jeho péči, ale proces stárnutí populace je příliš postupný na to, aby mohl být považován za hlavní důvod ke zvyšování nákladů na zdravotnictví. To, co platí pro situaci v daném okamžiku, nemusí platit ve chvíli, kdy celá populace bude stárnout postupně. Ke klíčovým faktorům, které vedou ke zvyšování výdajů, patří rostoucí příjmy na obyvatele, dostupnost lepších, ale nákladných nových zdravotnických technologií a nedostatek pracovních sil. Tyto faktory budou dominantní hnací silou výdajů na zdravotnictví v budoucnu stejně jako v současnosti. Obecně tedy problematika rostoucích výdajů není způsobena stárnutím, krize přesto nastane kvůli věkové struktuře z důvodu toho, že se změní skladba přispěvatelů do zdravotního pojištění. Právě proto je nutná reforma zdravotnictví, protože výdaje na zdravotnictví budou růst, ale bude nedostatek zdrojů k financování zdravotní péče. Bude
37
muset tedy dojít k reformě veřejného zdravotnictví, například zvýšením pojistného a větší spoluúčastí pacienta, aby zdravotní systém fungoval (FIALA, LANGHAMROVÁ, 2007).
4.2 Státní penzijní systém Státní penzijní systém v Česku byl dříve pouze průběžně financovaný (PAYG – pay and you go) a dávkově definovaný. Existují čtyři druhy penzijních dávek: starobní, invalidní, vdovské a vdovecké a sirotčí. Největší podíl mají samozřejmě důchody starobní (BEZDĚK, 2000).
Důchodový systém funguje na základě zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, který definuje velikost odvodů na penzijní pojištění, důchodový věk, atd. Na začátku roku 2012 byl zaveden nový systém, který zavedl tzv. druhý pilíř, do kterého si zaměstnanec odváděl nejenom 3% část podílu hrubé mzdy na sociální pojištění, což znamená, že se do klasického důchodového systému odvádělo o 3 % méně, ale ještě navíc musel přidat další 2 % své hrubé mzdy navíc. Tyto finance poté spořil u penzijní společnosti (MPSV ČR, 2013). Právě proto, že si zaměstnanec musel přidat další 3 % své mzdy a navíc prostředky v penzijních fondech na rozdíl od vkladů v bankách nejsou pojištěny, dělalo pilíř značně nepopulární mezi lidmi a byl určen spíše pro lidi s nadprůměrným příjmem. Kvůli nepopularitě mezi lidmi byl k lednu 2016 tento pilíř zrušen a systém se vrátil zpět ke klasickému průběžně financovanému systému. Dle slov ministryně Marksové bylo ukončení druhého pilíře nezbytné kvůli tomu, že odváděl nepřiměřené částky z prvního pilíře a veřejné rozpočty díky jeho zrušení ušetří v dalších letech několik stovek milionů korun (In: HABÁŇ, 2016). Dobu a podmínky, za jakých má člověk nárok na starobní důchod, musí každý znát v dostatečném předstihu. Novela zákona č. 155/1995 postupně prodlužuje věk odchodu do starobního důchodu. V současnosti lidé narození po roce 1977 mají definovaný důchodový věk na 67 let bez ohledu na pohlaví a na počet vychovaných dětí, který se poté prodlužuje o dva měsíce. To se stanoví tak, že k věku 67 se připočte tolik měsíců, co tvoří dvojnásobek rozdílu let mezi rokem 1977 a rokem narození daného člověka (ŠIMEK, ŠTYGLEROVÁ, 2012).
Takto definované věkové hranice by měly napomoci pozvolnému vývoji indexu ekonomického zatížení, takže by se podíl závislých seniorů zvyšoval postupně a ne nárazově o několik jednotek procent. Po roce 2012, kdy byla hodnota 68,1 %, by měl podíl zaznamenat nárůst na hodnotu 73,9 % v roce 2025 a poté klesat do roku 2038 na hodnotu 70,5 %. Následující hodnoty budou výrazně vzrůstat až do roku 2059 na hodnotu 84,1 %
38
a poté do až do roku 2100 klesat až na 60,5 %, tedy méně než hodnota v roce 2012 (ŠIMEK, ŠTYGLEROVÁ, 2012).
Ve většině států je věková hranice pro odchod do důchodu volena politicky bez ohledu na vývoj střední délky života, přičemž ukazatele kvality života a zdravotního stav by měly být podkladem pro další rozhodování o zvyšování důchodového věku. Některé státy zavedly důchodovou reformu právě tím, že vážou některé parametry důchodového systému na vývoj střední délky života. OECD tento typ reformy nazývá „tichou revolucí důchodové politiky“ (POLNNEROVÁ, 2010). Vláda se dlouhodobě zabývá neudržitelností stávajícího důchodového systému a v roce 2015 obdržela od MPSV věcný záměr zákona, který upravuje ukončení zvyšování důchodového věku při dosažení věku 65 let, protože současné nastavení systému tak, že není stanovena konkrétní hranice, negativně působí na vnímání důchodového pojištění a na důvěru občanů ve stávající důchodový systém. Záměr zcela neodmítá další zvyšování důchodového věku, to by ale již bylo vázáno na pravidelnou revizi důchodového věku ve vazbě na nadějí dožití, což je další důležitá změna předložená v záměru, která by posílila vazby mezi zákonným důchodovým věkem a demografickým vývojem. Navázání na naději dožití by počítalo se vztahem, že člověk má přibližně čtvrtinu svého života strávit v penzi. V minulosti byl párkrát důchodový věk upraven podle demografického vývoje, nicméně pouze nárazově. Od tohoto návrhu se očekává, že sníží dopady demografických změn na důchodový systém. Požadavky na propojení demografické struktury a důchodového věku byly obsaženy v doporučeních od Rady EU již v roce 2013 a 2014 (MPSV ČR, 2015b). Od roku 2010 až do roku 2018 se postupně zvyšuje povinná délka pracovní aktivity z původních 25 let na 35 let. Protože výše důchodu je závislá na disponibilních penězích státu a těch je kvůli narůstajícímu počtu důchodců a klesajícímu počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva málo, je nutná reforma současného systému, protože současný penzijní systém je dlouhodobě neudržitelný. Nejdůležitější jsou faktory, jak dlouho je třeba pracovat a jak vysoké má být sociální pojištění. Zlepšení situace je zatím možné pomocí zvýšení důchodového věku a zvýšením podílu odváděných peněz (HAŠKOVCOVÁ, 2010).
4.3 Sociální služby Hlavním cílem sociálních služeb je zlepšit kvalitu života sociálně znevýhodněných skupin, nebo alespoň je co nejvíce začlenit do společnosti. Pokud toto není možné, snaží se alespoň ochraňovat společnost před riziky spojenými s touto skupinou lidí (PIKOLA, 2010).
39
Sociální služby jsou prostředkem, jímž je vykonávána sociální politika ve všech směrech. Podle zákona se jedná o služby, které poskytují pomoc a podporu osobám, kterým hrozí sociální vyloučení nebo je nutné jejich zpětné sociální začlenění. Protože příčiny nepříznivé situace, do které se jedinec dostal, jsou různé, existuje velké množství druhů sociálních služeb, a proto je nutné je dělit na menší kategorie, které definuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. –
Sociální poradenství – Sociální poradenství se dělí na základní a odborné. Základní poradenství slouží k řešení nepříznivé sociální situace a poskytovatelé je musí vždy zajistit. Odborné poradenství je zaměřeno již konkrétně podle potřeb jednotlivých sociálních skupin v různých druzích poraden (občanské, manželské a rodinné, poradny pro seniory, pro osoby se zdravotním postižením, pro oběti trestných činů a domácího násilí, atd.).
-
Služby sociální péče – Zákon používá definici: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“
–
Služby sociální prevence – Měly by napomoci zabránit sociálnímu vyloučení osob, napomoci jim překonat nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Sociální služby mohou být poskytovány třemi různými způsoby podle jejich
frekvence a umístění. V prvé řadě se jedná o služby pobytové, které souvisí s ubytováním v zařízeních poskytující sociální služby. Dalším typem jsou služby ambulantní, kdy osoba za službami pouze dochází (sama nebo v doprovodu), ale není tam ubytovaná. Posledním typem jsou terénní služby, kdy zaměstnanec sociálních služeb dochází za klientem do jeho domova. 4.3.1 Péče o seniory Péče o seniory je jedna ze služeb sociální péče, která je určena pro staré nesoběstačné lidi, kteří již nejsou schopni postarat se o sebe nebo vykonávat některou z činnosti důležitou k životu z důvodu věku. Tato služba může být poskytována jak pobytově, tak i terénně. V následující části textu budou vysvětleny jednotlivé typy služeb pro seniory.
40
Domov pro seniory (domov důchodců) Označení domov pro seniory je používán až v několika posledních letech, protože dříve byl upřednostňován název domov důchodců. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách používá pro domovy pro seniory tuto definici: „V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ Králová a Rážová (2007) ještě k definici dodávají, že pobyt v domově by měl seniorům nahrazovat jejich domácí prostředí, protože jejich sociální nebo zdravotní situace jim nedovoluje žít ve svém domácím prostředí a v domovech jim je zajištěna komplexní péče. Domovy pro seniory fungují na principu uzavření smlouvy mezi uživatelem a poskytovatelem sociální služby. Tato smlouva je dobrovolná a každý může svobodně požádat o poskytnutí sociální služby konkrétního poskytovatele a poté uzavřít smlouvu o jejím poskytování. Žádný úřad nebo správní orgán nemá pravomoc umístit člověka do zařízení sociálních služeb. Poskytovatel může odmítnout uzavřít smlouvu pouze v určitých případech (neposkytování požadované služby, nedostatečná kapacita, nevhodný zdravotní stav, nebo nedávné porušení smlouvy o poskytování sociálních služeb) (MPSV ČR, 2014b).
Domov se zvláštním režimem Domov se zvláštním režimem je ve své podstatě typem domovu pro seniory, ačkoliv zde mohou pobývat i jiní lidé kromě seniorů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje dům se zvláštním režimem takto: „V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby a režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.“ Z definice vyplývá, že tento typ sociální služby musí být také zohledněn, protože část seniorů využívá tuto službu, protože klasický domov pro seniory by neodpovídal jejich potřebám, ale přesto využívají pobytovou sociální službu pro seniory. V mnoha případech je dům se zvláštním režimem pouze součástí domova pro seniory, kde tvoří samostatné oddělení, ale počet míst je evidován zvlášť za domov pro seniory a zvlášť za
41
domov se zvláštním režimem. Právě to je důvodem, proč v následující práci s daty musí být započten i tento druh poskytované služby. Následující dvě služby již nebudou v práci zohledněny, považuji ale za nezbytné je zde zmínit, protože se jedná o služby, které jsou ve značné míře využívány seniory, kteří jsou ještě alespoň částečně soběstační a nepotřebují neustálou péči. Dům s pečovatelskou službou Dům s pečovatelskou službou nepatří mezi zařízení sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ale jedná se o klasické byty ve vlastnictví obce, o jejichž využití sama obec rozhoduje. Uzavírání smluv k bytům není omezeno žádnými podmínkami, ale předpokládá se, že obyvatelé těchto bytů budou využívat pečovatelskou službu, ale není to výsadní podmínka. Proto smlouva o pečovatelské službě musí být uzavřena zvlášť mezi konkrétním uživatelem a poskytovatelem sociální služby (MPSV ČR, 2014b).
Pečovatelská služba Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje pečovatelskou službu jako: „Terénní nebo ambulantní služba poskytovanou osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb smluvené úkony.“ 4.3.2 Vývoj péče o seniory v Česku po roce 1989 Péče o seniory prošla dlouhým vývojem, aby se dostala na současnou úroveň. V minulosti byla zajišťována v rámci rodiny, až postupem let začaly vznikat různé druhy pomoci a zařízení. Po roce 1989 již sociální služby nezajišťoval pouze stát, ale zodpovědnost přejaly kraje, obce, nestátní neziskové organizace, církve a fyzické a právnické osoby, konkrétně 85 % zařízení sociální péče spravují kraje nebo obce. Haškovcová (2010) uvedla, že průměrně pouze asi 3 – 4 % seniorů starších než 70 let dlouhodobě pobývá v domovech pro seniory, což je ovlivněno i nedostatečnou kapacitou. Podle dat z publikace Vybrané údaje o sociálním zabezpečení od ČSÚ v roce 2014 využívá domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem v Česku pouze zhruba 2,5 %, což je ovlivněno právě nedostatečnou kapacitou. Normativy určující ideální vybavenost regionů sociálními službami budou dále rozpracovány v konkrétní případové studii. Podstatnou změnou je také zvýšení počtu soukromých zařízení, kterých v posledních 20 letech vzniklo velké množství, a jejich podíl na současném trhu seniorských služeb je 15 %. Soukromá zařízení jsou ve většině případů orientována na
42
bohatší klientelu, což dokazují ceny za měsíční pobyt, které musí klienti platit (HAŠKOVCOVÁ, 2010).
Za zmínku stojí i speciální zařízení pro klienty, kteří trpí duševním onemocněním, jimž se v dnešní době říká právě domovy se zvláštním režimem. Jedna z nejznámějších sítí je Alzheimercentrum, které má po Česku osm poboček. Tato zařízení jsou otázkou několika posledních let a jedná se největší skupinu poskytovatelů specializované péče pro klienty s Alzheimerovou chorobou a jinou formou demence.
43
5 ANALÝZA SOUČASNÉ SITUACE DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ Stěžejní částí diplomové práce je vlastní analýza současné situace, jak samotného demografické
stárnutí,
tak
i
ekonomických
souvislostí
s vyplácením
důchodů
a problematiky sociálních služeb, které jsou vázány na seniory. Analýza bude tvořena dvěma odlišnými prostorovými úrovněmi. První z nich pracuje s daty za celou Evropskou unii, Česko a sousední státy (Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko) a druhá část bude zaměřena na české kraje a okresy, především na Kraj Vysočina, respektive okres Žďár nad Sázavou.
5.1 Česko v rámci EU Tato část analýzy ukáže úroveň Česka v porovnání s průměrem za celou Evropskou unii, s hospodářsky relativně podobně rozvinutým Slovenskem a Polskem a naopak výrazně ekonomicky rozvinutějším Německem a Rakouskem. Srovnání jednotlivých důchodových systémů by poté mohlo vést k inspiraci na reformu důchodového systému, který by unesl i zvýšení počtu lidí pobírající starobní důchod. 5.1.1 Demografická analýza Věková struktura se zaměřením na 65+ leté Údaje o věkové struktuře obyvatelstva jsou základem pro většinu ukazatelů dokazující demografické stárnutí, ať už se jedná o různé typy indexů, nebo grafické
Věkové kategorie
zpracování do podoby věkové pyramidy. 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 30
20
10
0
10
20
Počet obyvatel (mil.)
Obr. 8: Věková pyramida obyvatelstva Evropské unie v roce 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
44
30
Věková pyramida pro celou EU (viz. Obr. 8) je ideálním příkladem toho, jak vypadá věková pyramida stárnoucí populace. Základna věkové pyramidy se zužuje a nejpočetnější věková skupina je v horní části pyramidy. Věková pyramida EU má relativně pravidelný tvar, bez výraznějších období větší nebo naopak nižší porodnosti, což je dáno kombinací států s různým stupněm ekonomické vyspělosti a různým historickým vývojem a také složením různých populací, které se od sebe svým demografickým chováním výrazně odlišují. Obecně se ale dá říci, že obyvatelstvo Evropy, resp. Evropské
Věkové kategorie
unie stárne. 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 600
400
200
0
200
400
600
Počet obyvatel (tis.)
Obr. 9: Věková pyramida obyvatelstva Česka v roce 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
U jednotlivých států již věkové pyramidy nemají tak pravidelný tvar, protože jsou ovlivněny vývojem v daném státě a dají se z nich vyčíst období s vyšší nebo naopak nižší porodností. Věková pyramida Česka (viz. Obr. 9) je výrazně odlišná od té za celou Evropskou unii. Najdeme zde tři období se zvýšenou porodností. První z nich přišlo po druhé světové válce, jako kompenzační fáze reprodukce za období druhé světové války, druhé období bylo v 70. letech, tzv. Husákovy děti a v posledních letech je mírně se zvyšující porodnost právě díky tomu, že početná generace „Husákových dětí“ zakládá vlastní rodiny.
45
Věkové kategorie
95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 4
2
0
2
4
Počet obyvatel (mil.)
Obr. 10: Věková pyramida obyvatelstva Německa v roce 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Věková pyramida Německa (viz. Obr. 10) je diametrálně odlišná od věkové pyramidy Česka a tvarem se více podobá spíše té za celou Evropskou unii. Je z ní čitelné, že Německo je státem, kde je problematika stárnutí velmi aktuální, protože každá další narozená generace je početně menší než ta předchozí, což přináší množství otázek, jak se s touto situací dále vypořádat. Početně nejvýraznější věkové kategorie jsou ty mezi 45 až 59 lety (narození v 50. – 60. letech minulého století), což bylo stejně jako u nás způsobeno odkládáním porodů během války do pozdějších let po skončení války. Věkové pyramidy za ostatní vybrané státy jsou typově stejné jako ty uvedené zde v textu. Slovensko a Polsko se mohou přirovnat k Česku, protože u nich také v minulosti proběhla dvě období s výraznější porodností a v posledních letech dochází k mírnému zvyšování porodnosti. Rakousko se naopak podobá Německu, kde se dá pozorovat výrazné stárnutí populace, protože každá narozená generace je početně menší než ta předchozí a lidé se dožívají vyššího věku, což později dokáže ukazatel střední délky života. Z důvodu výrazné podobnosti jsou věkové pyramidy za Polsko, Rakousko a Slovensko umístěny v Příloze 1.
46
Tab. 3: Věková struktura obyvatelstva ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014 Stát
Počet obyvatel
Typ ukazatele
Počet obyvatel ve věkových kategoriích 0-14
15-64
65+
Evropská unie
abs. rel. (%)
506 847 612 100,00
79 094 772 15,61
333 800 803 65,86
93 952 037 18,54
Česko
abs. rel. (%)
10 512 419 100,00
1 577 455 15,01
7 109 420 67,63
1 825 544 17,37
Německo
abs. rel. (%)
80 767 463 100,00
10 606 829 13,13
53 336 397 66,04
16 824 237 20,83
Polsko
abs. rel. (%)
8 506 889 100,00
5 718 725 15,04
26 639 091 70,07
5 660 040 14,89
Rakousko
abs. rel. (%)
38 017 856 100,00
1 218 842 14,33
5 731 314 67,37
1 556 733 18,30
Slovensko
abs. rel. (%)
5 415 949 100,00
829 925 15,32
3 852 888 71,14
733 136 13,54
Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Podíly jednotlivých věkových kategorií (viz. Tab. 3) doplňují závěry vycházející z předchozích věkových pyramid. Vyšší podíl poproduktivní věkové kategorie je v Německu, kde tvoří více než pětinu obyvatelstva a produktivní část společnosti tvoří pouze 66 % obyvatelstva. Nejnižší podíl seniorů je naopak na Slovensku, kde poproduktivní složka populace tvoří pouze 13,5 % populace a produktivních obyvatel je přes 70 %. Evropská unie je oproti vybraným státům odlišná v tom, že podíl předproduktivní složky populace je vyšší oproti jiným státům, ale v kombinaci s vysokým podílem staršího obyvatelstva, zbývá již relativně malý podíl na produktivní obyvatelstvo, což přináší ekonomické problémy, jak ještě ukáže index závislosti a ekonomického zatížení. Tab. 4: Index stáří ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014 Stát Evropská unie Česko Německo Polsko Rakousko Slovensko
Index stáří 118,78 115,73 158,62 98,97 127,72 88,34
Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Index stáří (viz Tab. 4) opět zdůrazňuje pozici Německa, jako státu s výrazným demografickým stárnutím, protože staršího obyvatelstva je o polovinu více než dětí, což dělá rozdíl přes 6 milionů a index stáří je proto více než 150. Kromě Polska a Slovenska
47
ostatní hodnoty také přesahují hodnotu 100, což znamená, že ve státě žije více seniorů než dětí. Naopak nejnižší hodnotu má opět Slovensko. Tab. 5: Index závislostí a ekonomického zatížení vybraných států a Evropské unie v roce 2014 Stát Evropská unie Česko Německo Polsko Rakousko Slovensko
Index závislosti závislosti ekonomického mladých (%) starých (%) zatížení (%) 23,70 22,19 19,89 21,47 21,27 21,54
28,15 25,68 31,54 21,25 27,16 19,03
51,84 47,87 51,43 42,71 48,43 40,57
Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Jednotlivé indexy závislosti, respektive následný index ekonomického zatížení nejvíce ze všech ukazatelů věkové struktury naznačuje, jaké ekonomické následky má věková
struktura
zasažená
demografickým
stárnutí,
protože
předproduktivní
a poproduktivní části populace vztahuje k té produktivní, která je ve své podstatě musí uživit. Jak už bylo zmíněno, hodnoty Evropské unie jsou výrazně ovlivněny tím, že poměrně nízký podíl obyvatelstva se nachází v produktivní fázi života, a proto jak index závislosti mladých, tak i konečný index ekonomického zatížení je nejvyšší ze všech hodnot (viz. Tab. 5). Celkový index ekonomického zatížení tedy říká, že průměrně by člověk z Evropské unie měl uživit navíc 0,52 člověka, jinak řečeno jednoho neproduktivního člověka by měli uživit dva produktivní. U závislosti starých nejvyšší hodnoty dosahuje Německo, a přestože závislost mladých je z vybraných států nejnižší, kvůli výrazné dominanci indexu závislosti starých je po průměru za Evropskou unií na druhém místě s hodnotou 0,51 člověka. Z hodnocení předchozích ukazatelů již je evidentní, že nejnižší ekonomické zatížení má Slovensko a poté Polsko, kde produktivní člověk kromě sebe musí ještě uživit 0,41 respektive 0,43 člověka navíc. Protože EUROSTAT nezveřejňuje ukazatel průměrného věku za každé pohlaví zvlášť, musí postačit alespoň průměrný věk za obě pohlaví dohromady. Hodnoty průměrného věku (viz. Tab. 6) kromě Polska a Slovenska ve všech ostatních státech přesahují věk 40 let. Průměrně nejstarší lidé žijí v Německu, a to ve věku 45,6 let. Naopak nejnižšího průměrného věku dosahují lidé na Slovensku, kde průměrný věk je 38,6, let.
48
Tab. 6: Průměrný věk ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014 Stát Evropská unie Česko Německo Polsko Rakousko Slovensko
Průměrný věk 42,2 40,8 45,6 39,2 42,9 38,6
Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Naděje dožití Naděje dožití je poslední z ukazatelů, pomocí kterých si ukážeme demografickou situaci v daných státech. Paradoxem však je, že právě naděje dožití, je jedním z ukazatelů vyspělosti státu a celkové kvality života7, o jejíž růst se lidstvo snažilo několik staletí. Tab. 7: Naděje dožití ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014 Stát Evropská unie Česko Německo Polsko Rakousko Slovensko
Střední délka života Muži Ženy Celkem 78,1 75,8 78,7 73,7 79,2 73,3
83,6 82,0 83,6 81,7 84,0 80,5
80,9 78,9 81,2 77,8 81,7 77,0
Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Hodnoty střední délky života (viz. Tab. 7) potvrzují výsledky vycházející z věkové struktury. Logickým vyústěním je to, že čím vyspělejší stát, tím vyšší naděje dožití a tím vyšší podíl obyvatelstva nad 65 let. Právě proto nejvyšší naději dožití mají obyvatelé Rakouska a Německa, přičemž Rakousko je na tom lépe o necelý jeden rok než Německo, což
koreluje
s následným
porovnáváním
ekonomické
situace
v souvislosti
s demografickým stárnutím. Zajímavým rysem jednotlivých států je i rozdíl naděje dožití mužů a žen. Čím vyspělejší stát, tím je rozdíl menší. V Německu je rozdíl 4,9 roku, ale v Polsku dokonce 8 let. Tento rozdíl vytváří hlavně rozdílná naděje dožití u mužů, protože věk žen je vyrovnanější než ten u mužů.
7
Nejvyšší naději dožití mají lidé v Monaku (89,52) a naopak nejnižší v Čadu (49,81) (Central intelligence agency, 2015)
49
5.1.2 Analýza ekonomického zatížení států Forma penzijního systému Následují část práce o formách penzijních systémů jednotlivých států je zpracována na základě tří dokumentů, z nichž jeden je vytvořen Evropskou unií (The 2015 Pension Adequacy Report) a druhé dva Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Pensions at a Glance 2013 a Pensions at a Glance 2015). Tyto dokumenty popisují jednotlivé penzijní systémy svých členských států a následující text je tedy shrnutím a porovnáním jednotlivých rysů důchodových systémů pozorovaných států. Mnoho autorů, jak uvádí Sinn (2000), se již zabývalo srovnáváním jednotlivých důchodových systémů. Feldstein (1995), Kotlikoff, Smetters a Walliser (1998), Feldstein and Samwick (1998), Börsch-Supan (1998) a v neposlední řadě Homburg (1990, 1997) vytvořili modely, které díky přechodu k fondovému systému generovaly nové zisky. Na druhé straně stáli Fenge (1995, 1997), Brunner (1996), Sinn (1997, 1998) a Geanakopolos, Mitchell, and Zeldes (1998), kteří se inspirovali myšlenkami Lüdeka (1988) a Breyera (1989) a zastávali názor, že přechod k fondovému systému naopak není možný. Nejčastějším argumentem pro PAYG systém je míra návratnosti financí, kterou poskytuje, avšak mnohé studie prokázaly pravý opak, že PAYG systém není ve skutečnosti příliš výnosný (SINN, 2000). Právě z toho důvodu ve většině států jsou po reformě důchodového systému aplikovány jiné formy financování, aby stát dále finančně unesl péči o seniory. Pokud by k reformě nedošlo, musely by se důchody výrazně snížit, nebo by produktivní obyvatelstvo muselo odvádět dvakrát větší částky na důchodové pojištění. V Německu a Rakousku jako ve vyspělých státech, které musely problematiku zatížení rozpočtu řešit již dříve, má tří pilířový důchodový systém dlouholetou tradici na rozdíl od ostatních států, kde důchodová reforma proběhla teprve v posledních letech. V Německu již v roce 1974 byl schválen zákon o zaměstnaneckých penzích, ale již v polovině 19. století zaměstnanecké starobní penze vyplácely např. společnosti Krupp a Siemens (MUSILOVÁ, ŠLAPÁK, HOLUB, 2011).
Rakousko sice používalo tří pilířový systém už dříve,
v roce 2005 došlo ale k reformě důchodového systému, který se měl stát jednotným pro všechny zaměstnané do 50 let a postupně nahradit ten předchozí, který byl tvořen několika různými schématy pro zaměstnance soukromého sektoru, osoby samostatně výdělečně činné, zemědělce nebo pro zaměstnance civilních služeb. V Polsku proběhla reforma v roce 1999, na Slovensku a v Rakousku v roce 2005 a v Česku v roce 2012. Zvláštností je Česko, které tří pilířový systém zavedlo, ale od ledna 2016 opět zrušilo pro svoji neefektivnost.
50
Ve všech státech je aplikován třípilířový penzijní systém, což ale neznamená, že všude funguje stejně, protože jednotlivé pilíře jsou založeny na různých principech. Ve všech státech funguje první pilíř na principu PAYG (průběžné financování). Jedná se o zákonné důchodové pojištění založené na principu běžného financování důchodových systémů. Druhý pilíř už má každý stát definován jinak. Většina států měla od počátku druhý pilíř pouze volitelný, kromě Polska, kde se v době reformy v roce 1999 lidé pod 30 let už museli účastnit nového systému povinně a lidé ve věku 30 – 50 let (narození mezi roky 1949 a 1968) si mohli vybrat, zda se chtějí ještě do druhého pilíře přihlásit. Ke změně došlo až v roce 2014, kdy se druhý pilíř stal dobrovolným pro všechny. Ve všech státech však platí to, že pokud do druhého pilíře vstoupíte, již nemůžete vystoupit. V Německu a v Rakousku se jedná o podnikové pojištění, kdy zaměstnavatel je povinen nabídnout svým zaměstnancům možnost účastnit se minimálně jednoho z pěti penzijních schémat. V ostatních státech druhý pilíř funguje tak, že se povinné odvody rozdělí na dvě části, jedna z nich zůstává v prvním pilíři a druhá část jde spořiteli na jeho osobní důchodový účet. V období ekonomické krize ve všech státech klesl podíl hrubého platu, který jde do druhého pilíře, ale postupně se začíná zvedat. Za největší výhodu druhého pilíře se považuje to, že budoucí důchodce se nemusí spoléhat na to, že ho uživí budoucí produktivní vrstva a spoří si sám na vlastní důchod (LABUDA, 2010). Naopak za velký problém je považován samotný přechod na více pilířový systém, kdy v této přechodné době stát musí nést dvojnásobnou zátěž. Musí vyplácet současné důchody a zároveň akumulovat dostatečné množství finančních zásob, ze kterých by mohly být financovány další důchody. Z tohoto důvodu Brunner (1996) konstatuje, že takový přechod by znamenal pro jednu generaci horší situaci než se stávajícím systémem. Třetí pilíř je ve všech státech chápán už pouze jako individuální aktivity jednotlivce, jako penzijní připojištění, atd. Podstatnou reakcí na negativní vyhlídky do budoucna, kdy by byl nedostatek financí na vyplácení důchodů, je posunutí důchodového věku. U sledovaných států je nejčastějším cílovým důchodovým věkem 67 let. Česko je raritou, které jako jediné prozatím nemá zákonem definovanou horní hranici důchodového věku a je definován tak, že se každý rok postupně zvyšuje o dva měsíce, ale to by pro narozené v roce 2015 znamenalo, že důchodový věk pro jejich ročník by byl 73 let a 4 měsíce (SVOBODA, 2014). Slovensko má nejnižší důchodový věk a to pouze 62 let, což souvisí s tím, že Slovensko má podle uvedených ukazatelů nejstabilnější věkovou strukturu a prozatím demografické stárnutí
51
zde není tak velkým problémem jako například v Německu. Od roku 2017 se na Slovensku chystá navázání důchodového věku na ukazatel naděje dožití. Rakousko je také unikát. Po Německu je to druhý stát s nejvyšším podílem seniorů, věk nutný pro přiznání důchodu bude stanoven na 65 let a k přiznání důchodu stačí pouze 15 let odvádění sociálního pojištění (SVOBODA, 2014). Z těchto důvodů vychází Rakousko jako stát s nejlépe fungujícím důchodovým systémem. Má relativně vysoký podíl seniorů, nastavené podmínky přiznání důchodu ale odpovídají spíše méně rozvinutému státu bez problému demografického stárnutí. Průměrný starobní důchod vs. průměrná hrubá mzda Odchod do důchodu pro absolutní většinu lidí znamená pokles příjmu, se kterým se musejí vypořádat. Čím nižší plat jedinec v průběhu života pobíral, tím je pokles nižší, ale přesto tento rozdíl může zapříčinit ekonomické problémy, zvláště u žen, protože starobní důchody žen jsou v průměru o 18 % nižší než starobní důchody mužů (KLIMENTOVÁ, 1999). Tab. 8 není samostatně příliš reprezentující, ale po předchozím stručném představení a porovnání jednotlivých důchodových systémů jsou hodnoty už značně vypovídající. Lehce zavádějící může být v porovnávání i to, že každý stát odvádí jiný podíl své hrubé mzdy na pojištění, takže v čistých mzdách by hodnoty byly mnohem vyšší. Tab. 8: Porovnání průměrné hrubé měsíční mzdy a průměrného měsíčního starobního důchodu v roce 2014 ve vybraných státech Stát Česko Německo Polsko Rakousko Slovensko
Hrubá mzda 24 768 3 527 3 783 2 135 858
Měna CZK EUR PLN EUR EUR
Průměrný důchod 11 090 1 277 1 943 1 419 400
Podíl důchod/mzda 44,78 36,21 51,36 66,45 46,64
Zdroj: ČSÚ (Česko), Statistisches Bundesamt , Gesamtverband der Deutschen Versicherungswirtschaft (Německo), Główny Urząd Statystyczny (Polsko), Bundesanstalt Statistik (Rakousko), Štatistický úrad (Slovensko)
Jak už bylo dříve naznačeno, Rakousko má kvalitní penzijní systém. Podíl seniorů je zde značně vysoký, ale přesto podíl průměrného důchodu tvoří 66 % průměrného hrubého platu, z čehož se dá vyvodit, že z pozorovaných států se senioři v Rakousku mají nejlépe, vzhledem k předchozí fázi života. Vyšší hodnoty mají i Slovensko a Polsko, kde zatím natolik nedopadla krize demografického stárnutí a je zde menší podíl seniorů oproti ostatním státům. Německo je pravý opak Rakouska, protože výsledná hodnota je pouze 36 %, takže člověk pobírající průměrný plat bude muset v důchodovém věku výrazně snížit
52
svoji životní úroveň. Na druhou stranu v Německu je dlouholetá tradice druhého pilíře a díky reformě z roku 2001, označované jako „Riester reform“, jejímž cílem bylo zvýšit účast v druhém a třetím pilíři díky státní podpoře a možnosti odpočtu daní, vzrostl počet účastníků druhého pilíře v soukromém sektoru z 38 % v roce 2001 na 51 % v roce 2007 a 57 % v roce 2009 (MUSILOVÁ, ŠLAPÁK, HOLUB, 2011). Zatížení státního rozpočtu vyplácením starobních důchodů a podíl na HDP Zatížení státu vyplácením starobních důchodů je hlavní důvod toho, proč se státy snaží již s předstihem řešit otázku demografického stárnutí a reformovat své důchodové systémy, protože se současným fungováním vyplácení důchodů by státy nemusely unést zvyšující se nápor množství seniorů, který se postupem let očekává. Zatížení státního rozpočtu vyplácením důchodů tedy není možné porovnávat pouze z dat o tom, kam směřují jednotlivé výdaje státního rozpočtu, protože ne vždy vyplácené důchody jsou součástí státního rozpočtu. Jako příklad může posloužit Slovensko, kde důchody vyplácí Sociální pojišťovna8, která má vlastní důchodový fond, tudíž peníze, které vyplatí na důchody, se fakticky neprojeví ve státním rozpočtu, kde výdaje na starobní důchody tvoří pouze 8 % celkových výdajů. Výdaje na starobní důchody z rozpočtu a reálné výdaje Sociální pojišťovny jsou v řádu miliard odlišné. V Česku naopak tyto náklady ve státním rozpočtu tvoří 26 %, protože jsou vypláceny Českou správou sociálního zabezpečení, která je orgánem státní správy podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí a tudíž se plně promítnou do státního rozpočtu. Právě z tohoto důvodu by nám vycházely výrazně odlišné hodnoty při porovnávání jednotlivých států, protože každý stát má vyplácení důchodů zajišťované jinou organizací. Ze zmíněných důvodů je proto vhodnější v této situaci využití dat z EUROSTATu o podílu výdajů na vyplácení důchodů na HDP, který je srovnatelnější i s ohledem na rozdílnou ekonomickou vyspělost konkrétních států. Tab. 9: Podíl vyplacených starobních důchodů na HDP v roce 2013 ve vybraných státech Stát
% na HDP
Česko Německo Polsko Rakousko Slovensko
8,6 9 8,5 12,8 7
Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
8
Sociálna poisťovňa
53
Zatížení států vyplácením důchodů (viz. Tab. 9) už pouze doplňuje představu o tom, jak stát zvládá problém demografického stárnutí. Koresponduje to také s tím, jaký je podíl seniorů, jaký je definovaný důchodový věk a podmínky k nároku na důchod a jaký je vztah průměrné hrubé měsíční mzdy a průměrného důchodu. Německo je státem s nejvyšším podílem seniorů a očekával by se tedy největší ekonomický tlak. Pokud si připomeneme, že průměrný důchod obyvatele Německa tvoří pouze necelých 36 % průměrné hrubé měsíční mzdy, tak je logické, že na financování důchodů je potřeba pouze 9 % HDP na rozdíl od Rakouska, kde obyvatel pobírající průměrný důchod dostává více než 66 % a důchodový věk je z pozorovaných států také nejnižší. Německo je silně ovlivněno pilířovým systémem, který má dlouholetou tradici, což sice v Rakousku také, ale lidmi není příliš využíván. Nejmenší náklady ve vztahu k HDP má Slovensko, které od začátku analýzy vystupuje jako stát s nejmenším problémem demografického stárnutí. 5.1.3 Shrnutí Analýza současné situace věkové struktury v Česku a okolních státech ukázala, jak je v kterém státě velkým problémem demografické stárnutí. Všechny poznatky o věkové struktuře potvrzují fakt, že čím vyspělejší společnost, tím větší problémy s demografickým stárnutím. Podle výsledků předchozích ukazatelů vycházející z věkové struktury, na samém vrcholu žebříčku států podle dopadů problematiky demografického stárnutí by stálo Německo, které výrazně dominuje ve všech předchozích ukazatelích a na druhém místě by se společně nacházely Rakousko a průměr za Evropskou unii. Česko v porovnání s průměrnými hodnotami za celou Evropskou unii vystupuje lépe, avšak stále je z ukazatelů jisté, že i Česko se již potýká s řešením otázek demografického stárnutí. Nejlepší situace panuje na Slovensku a poté v Polsku, kde jsou hodnoty ukazatelů výrazně odlišné od ostatních sledovaných. Hodnoty Evropské unie mohou být zkresleny tím, že značná část členských států je vyspělých a tudíž problematika stárnutí je zde výraznější. Pokud by se vytvářely hodnoty za celou Evropu, byly by výrazně jiné, protože by jistě byly ovlivněny i hodnotami za státy Balkánského poloostrova a východní Evropy, které jsou ve vývoji na nižší úrovni, a neprobíhá zde výrazné demografické stárnutí. Analýza ekonomických dopadů v jednotlivých státech má téměř totožné výsledky jako demografická charakteristika. Podle ekonomických dopadů by na vrcholu stálo Německo, kde z porovnávaných států je nejnižší poměr starobního důchodu a průměrné mzdy a druhý nejvyšší podíl financí potřebných na vyplacení důchodů na HDP. I přes vysoký podíl seniorů v Rakousku stát má kvalitní důchodový systém a vysoké náklady na
54
důchody zvládá, na rozdíl od Německa, kde výše důchodů oproti mzdám jsou velmi nízké. Na druhou stranu se jedná o státy, kde třípilířový důchodový systém má dlouholetou tradici. U ostatních států funguje tří pilířový systém natolik krátce, že ještě není možné pozorovat výsledky, naopak se státy nachází spíše v přechodném období, kdy se snížilo množství peněz, které je aktuálně dostupné na vyplácení důchodů, které nebyly zasaženy reformou. Proto dopady zavedení důchodové reformy budou viditelné až za několik desítek let. Jak bylo popsáno v kapitole s penzijním systémem, je vidět, že všechny státy se vydaly cestou tří pilířového systému, přestože v každém státě fungují na poněkud odlišném principu, a je to tedy považováno za způsob, jak snížit výdaje na důchodový systém. Další věc, kromě prozatím zákonem nedefinované hranice věku odchodu do důchodu, ve které je Česko raritou, je zavedení druhého pilíře, ale jeho následné zrušení na začátku roku 2016. V Česku byl sice druhý pilíř zaveden a následně opět zrušen, podle charakteristiky důchodových systémů v okolních státech se ale dá předpokládat, že stejně bude muset být opět něco podobného zavedeno, protože zvyšování důchodového věku není dostatečný způsob, jak docílit toho, aby v roce 2060 stát zvládal financovat starobní důchody. Protože státy Polsko a Slovensko, které ještě nejsou natolik ohroženy demografickým stárnutím, již zavedly pilířový systém, nemělo by Česko otálet s novým řešením důchodové reformy, protože její kladné dopady jsou pozorovatelné až s odstupem času. Kvůli nízké popularitě druhého pilíře mezi českými občany by ale nový druhý pilíř musel být postavený na jiných principech, než byl ten předchozí.
5.2 Kraje a okresy v rámci Česka Porovnávání jednotlivých krajů a okresů bude pojato ze dvou různých pohledů. První část se zaměří na ukazatele vycházející z věkové struktury, kde hodnoty nejsou příliš odlišné a druhá část se již zaměří na analýzu dat o sociálních službách poskytované seniorům, která je v této administrativní úrovni už značně vypovídající. V předchozí analýze zaměřené na jednotlivé státy nebylo možné porovnávat tuto problematiku. 5.2.1 Demografická analýza Komparace jednotlivých krajů z pohledu věkové struktury ukázala v podstatě minimální vzájemné rozdíly (viz Příloha 2.). Mezi kraji výrazněji vyčnívá pouze Středočeský kraj, který z velké části funguje jako zázemí Prahy, kam se stěhují mladé rodiny s dětmi a z toho důvodu je zde ze všech krajů nejnižší podíl obyvatelstva nad 65 let a naopak nejvyšší podíl dětí do 14 let. Nejvyšší podíl seniorů naopak najdeme v Královehradeckém kraji, ovšem na úkor produktivní složky obyvatelstva, jelikož nejnižší 55
podíl dětí je v Praze. Kraj Vysočina se v pořadí krajů nachází přibližně uprostřed, ale v porovnání s celostátním průměrem zde žije v relativních hodnotách více seniorů a méně dětí. Okres s nejvyšším podílem seniorů nad 65 let je okres Pelhřimov a opakem je okres Praha-východ. To stejné platí i pro průměrný věk a index stáří. Tabulka okresů se nachází v Příloze 2. Tab. 10: Průměrný věk a index stáří v krajích ČR k 31. 12. 2014 Územní jednotka
Průměrný věk muži ženy
Česká republika Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
40,2 40,4 39,4 40,6 40,9 40,5 39,8 39,9 40,7 40,2 40,4 40,3 40,4 40,5 40,2
Index stáří
43,1 43,4 41,9 43,1 43,3 43,2 42,5 42,8 43,7 43,1 43,3 43,4 43,5 43,9 43,3
117,45 125,82 99,56 118,43 123,81 117,53 108,54 112,54 126,38 118,32 122,10 121,24 122,10 126,26 118,85
Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ
Tab. 10 potvrzuje závěry vyvozené z tabulky v Příloze 2., protože obyvatelstvo s nejnižším průměrným věkem žije ve Středočeském kraji a zároveň se jedná o jediný kraj s indexem stáří menším než 100, což znamená, že zde žije více dětí do 14 let než seniorů nad 65 let. Nejvyšší průměrný věk a zároveň nejvyšší index stáří najdeme v Královehradeckém kraji. 5.2.2 Analýza sociální péče Díky povinné registraci poskytovatelů sociální služby, kterou zavedl v roce 2006 nový zákon o sociálních službách, je přehled o zařízeních a místech v nich velmi podrobný. Registrované nejsou domy s pečovatelskou službou, protože se nejedná o sociální službu dle zákona o sociálních službách a povinnost se proto na ně nevztahuje. Na základě předchozích definic jednotlivých pojmů sociálních služeb pro seniory budou v tabulkách uváděna data za domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem.
56
Tab. 11: Počet zařízení pro seniory, počet lůžek a průměrná velikost v krajích ČR k 31. 12. 2014 Počet zařízení DS DZR
Územní jednotka Česká republika Hlavní Město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
500 25 69 39 24 15 40 18 36 23 25 48 34 38 67
Počet lůžek DS DZR
263 10 37 15 9 8 34 11 11 10 15 35 13 19 36
37 576 2 191 5 033 3 039 1 815 889 3 678 988 2 596 2 122 2 199 3 028 2 544 2 681 4 773
Průměrná velikost DS DZR
14 345 529 1 789 641 741 479 1 963 416 532 930 547 2 816 608 854 1 500
75,15 87,64 72,94 77,92 75,63 59,27 91,95 54,89 72,11 92,26 87,96 63,08 74,82 70,55 71,24
54,54 52,90 48,35 42,73 82,33 59,88 57,74 37,82 48,36 93,00 36,47 80,46 46,77 44,95 41,67
Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ Pozn.: DS – domov pro seniory, DZR – domov se zvláštním režimem
Tab. 11 vzájemně porovnává počet zařízení s jejich kapacitou. Většina krajů má průměrnou velikost domovů pro seniory od 70 do 100 a pouze v Jihomoravském kraji, Karlovarském, a Libereckém jsou hodnoty menší než 70. Domovy se zvláštním režimem mají obecně menší velikost, protože se předpokládá větší potřeba specializované péče o klienty. Výjimkami jsou Jihomoravský kraj, Pardubický a Plzeňský, kde průměrná velikost domovů se zvláštním režimem přesahuje hodnotu 80, přičemž všechny ostatní kraje mají průměrnou velikost od 40 do 60. Tab. 12: Sociální zařízení pro seniory podle zřizovatele v Česku k 31. 12. 2014 Typ zaříz ení DS DZR
Státní Krajské Počet Počet Počet Počet zařízení lůžek zařízení lůžek 0 0
0 0
186 107
16 710 6 237
Obecní Církevní Ostatní Počet Počet Počet Počet Počet Počet zařízení lůžek zařízení lůžek zařízení lůžek 171 64
14 791 3 645
71 2 581 21 530
72 71
3 245 3 942
Zdroj: vytvořeno dle dat ze Sociálního zabezpečení ČSÚ
Domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem mohou mít čtyři různé zřizovatele (viz. Tab. 12), z nichž nejčastějším zřizovatelem bývá kraj nebo obec. Mezi ostatní zřizovatele patří soukromé subjekty, u kterých je převaha míst v domovech se zvláštním režimem, protože soukromá zařízení se častěji zaměřují na specializovanou péči,
57
jako např. již zmíněné Alzheimercentrum. Svůj podíl mají také církevní zařízení, z nichž 32 zřizuje katolická charita. Tab. 13: Počet neuspokojených žádostí a počet čekatelů na jedno lůžko v krajích ČR k 31. 12. 2014 Územní jednotka Česká republika Hlavní Město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Počet neuspokojených žádostí DS DZR 63 789 6 561 8 008 3 644 2 615 199 4 027 1 087 2 714 2 484 3 531 12 666 3 577 6 501 6 175
18 734 902 1 736 572 1 550 147 2 124 375 518 475 998 5 059 850 1 493 1 935
Počet lůžek DS 37 576 2 191 5 033 3 039 1 815 889 3 678 988 2 596 2 122 2 199 3 028 2 544 2 681 4 773
DZR 14 345 529 1 789 641 741 479 1 963 416 532 930 547 2 816 608 854 1 500
Zájemců na jedno lůžko DS DZR 1,70 2,99 1,59 1,20 1,44 0,22 1,09 1,10 1,05 1,17 1,61 4,18 1,41 2,42 1,29
1,31 1,71 0,97 0,89 2,09 0,31 1,08 0,90 0,97 0,51 1,82 1,80 1,40 1,75 1,29
Zdroj: vytvořeno dle dat ze Sociálního zabezpečení ČSÚ
Z dat o neuspokojených žádostech (viz. Tab. 13) jasně vyplývá, že poptávka výrazně převyšuje nabídku, což znamená, že na každé lůžko čeká více zájemců. Nejvíce zájemců o umístění do domova pro seniory je v Jihomoravském kraji, kde na každé místo čekají minimálně čtyři zájemci. U domovů se zvláštním režimem jsou většinou čekací pořadníky kratší, pouze v Plzeňském kraji připadá na každé místo více jak dva zájemci. Nejnižších hodnot dosahuje Karlovarský kraj u obou typů domovů, kde jsou hodnoty menší než 1. Kraj Vysočina jako jeden z mála krajů má relativně více zájemců o umístění do domova se zvláštním režimem než do domova pro seniory, ale pouze ve vztahu k jejich kapacitám. Data mohou být zkreslena tím, že kvůli dlouhým pořadníkům žadatelé své žádosti podávají výrazně dříve, než potřebují, a také do více zařízení zároveň, aby zvýšili šanci na přijetí (PRŮŠA, 2012).
58
Tab. 14: Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let Územní jednotka Česká republika Hlavní Město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Počet obyvatel nad 65 let
Počet lůžek
1 880 406 229 618 219 811 114 731 105 556 52 285 140 543 77 318 104 773 93 083 92 924 213 228 115 866 107 273 213 397
51 921 2 720 6 822 3 680 2 556 1 368 5 641 1 404 3 128 3 052 2 746 5 844 3 152 3 535 6 273
Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let 27,61 11,85 31,04 32,08 24,21 26,16 40,14 18,16 29,86 32,79 29,55 27,41 27,2 32,95 29,4
Navýšení ke splnění normativu 13 894 5 317 872 336 1 139 462 -722 1 303 540 206 507 1 619 904 220 1 196
Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ
Pro připomenutí je nutné zmínit, že celkový počet lůžek je součet lůžek v domovech pro seniory a lůžek v domovech se zvláštním režimem a u doporučeného normativu vybavenosti byla jako dostačující určena hodnota 35 lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let. Jediný kraj, kde sociální služby pro seniory dosahují takové úrovně, že splňují normativ vybavenosti, je Ústecký kraj s hodnotou 40,14, ale přesto i zde je více než 6 000 neuspokojených žádostí9. Naopak největší nedostatek míst je v Praze, kde na 1 000 obyvatel nad 65 let připadá pouze 11,85 míst. V Kraji Vysočina ukazatel dosahuje hodnoty 29,55. Aby byl normativ splněn v celém státě, muselo by vzniknout téměř 14 tisíc nových míst (viz. Tab. 14). Z okresů zde budou zmíněny pouze ty s extrémními hodnotami. Nejnižší podíl lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let se nachází v okrese Plzeň-jih, kde dosahuje hodnoty pouze necelých 6 lůžek. Nejvíce lůžek ve vztahu k obyvatelstvu nad 65 let najdeme v Litoměřicích, a to 56,6 lůžek. Celkem 22 okresů dosahuje hodnot vyšších než doporučený normativ. Okres Žďár nad Sázavou je v pořadí 15. okres s nejnižší hodnotou. Data za ostatní okresy jsou umístěny v Příloze 3. 9
Možným důvodem může být stěhování německého obyvatelstva na období důchodu do českých domovů pro seniory, kde je pobyt vyjde levněji než v jejich rodné zemi (Parlamentní listy, 2015). Navíc v Ústeckém kraji je rozvinutá spolupráce v Euroregionu Elbe/Labe i v oblasti sociálních služeb, např. vznik Českoněmeckého katalogu sociálních služeb.
59
Kartogram podle počtu lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let (viz. Obr. 11) neprokázal téměř žádný prostorový vztah mezi okresy s vysokou nebo naopak nízkou vybaveností. Právě naopak, okresy s podobnou vybaveností jsou rozmístěny nezávisle na sobě a dochází tedy k situaci jako např. v Plzeňském kraji, kdy se vedle sebe nachází okres Plzeň-město s nejnižší vybavenosti v Česku a okres Plzeň-jih, který má naopak čtvrtou nejvyšší vybavenost. V některých krajů je vidět obecně vyšší nebo naopak nižší vybavenost všech okresů v daném kraji, což může být silně ovlivněno zřizovatelem, kterým ve více než třetině bývá právě kraj a poté se také výrazně liší míra podpory MPSV ze státního rozpočtu na sociální služby pro jednotlivé kraje. V některých případech můžeme pozorovat nízkou vybavenost okresů krajských měst. 5.2.3 Shrnutí Porovnání krajů a okresů České republiky podle věkové struktury nevykazuje příliš výrazné rozdíly. Snad pouze Středočeský a Ústecký kraj má vyšší podíl dětské složky a s tím související nižší průměrný věk, na rozdíl od Královehradeckého a Zlínského kraje, kde naopak žije vyšší podíl seniorů. Porovnání poskytovaných pobytových sociálních služeb pro seniory odhalilo značný problém v rozdílné vybavenosti jednotlivých regionů a nebyl prokázán téměř žádný vztah mezi množstvím lůžek a věkovou strukturou obyvatelstva. Naopak Ústecký kraj, který má výrazně mladší věkovou strukturu, jako jediný z krajů převyšuje hodnotu doporučeného normativu. Porovnáním ukazatele počet zájemců na jedno lůžko s počtem lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let také nebyl objeven žádný přímý vztah. Předpokládané vyústění by bylo, čím nižší počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let tím více zájemců o jedno lůžko. Tento vztah se ale nepotvrdil, protože Zlínskému kraji chybí necelá tři místa ke splnění normativu, ale přesto se jedná o jeden ze tří krajů, kde jsou na jedno místo více než dva zájemci, což ale na druhou stranu koresponduje s výsledky analýzy věkové struktury, kde Zlínský kraj má po Královehradeckém kraji druhou nejstarší populaci. Problémem vytváření nových zařízení může pro zřizovatele být nedostatek vhodných prostorů, kde by mohl být domov otevřen. V mnoha případech jsou využívány stávající budovy, které se rekonstrukcí přizpůsobí pro fungování domovů pro seniory. Nová zařízení na „zelené louce“ jsou budována spíše soukromými zřizovateli.
60
Obr. 11: Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let v okresech České republiky k 31. 12. 2014 Zdroj: vlastní zpracování podle dat z Veřejné databáze ČSÚ
61
6 PŘÍPADOVÁ STUDIE – OKRES ŽĎÁR NAD SÁZAVOU Po definování dopadů demografického stárnutí na státní úrovni a porovnání jednotlivých krajů a okresů, se tato část práce zaměří už na konkrétní okres, a to Žďár nad Sázavou. Podrobněji se bude věnovat sociálním zařízením pro seniory, jejich struktuře klientů a způsobu financování.
6.1 Základní charakteristika území Vzhledem k tématu práce je v charakteristice zájmového území kladen důraz na demografické charakteristiky a informace o sociálních a zdravotnických službách. Z tohoto důvodu fyzicko-geografická charakteristika a jiné socioekonomické charakteristiky bez vztahu k tématu práce jsou vynechány. Podle dat ČSÚ k 31. 12. 2014 je okres Žďár nad Sázavou s 118 456 obyvateli největší z okresů Kraje Vysočina. Téměř pětina obyvatelstva tvoří obyvatelstvo nad 65 let a průměrný věk obyvatelstva okresu je 41,4, což v porovnání s průměrem celého státu, který je 41,7, vypovídá ve prospěch Žďáru, přesto hodnota indexu stáří, která dosahuje hodnoty 117,3, dokazuje problematiku demografického stárnutí, kdy v okrese žije více lidí
Věkové kategorie
nad 65 let než dětí do 14 let. 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4
Ženy Muži
6
4
2
0
2
4
6
Počet obyvatel (tis.)
Obr. 12: Věková pyramida okresu Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ
Věková pyramida okresu Žďár nad Sázavou (viz. Obr. 12) je typově podobná věkové pyramidě Česka, avšak zde nejsou tolik viditelné početnější éry jako v celém státě.
62
Jediná výrazná éra jsou „Husákovy děti“. Základna věkové pyramidy se ale ještě nezačala rozšiřovat jako ta za Česko. K dílčí analýze případové studie je nutné zmínit, jak vysoký je v okrese průměrný starobní důchod. Podle ČSÚ je starobní důchod k 31. 12. 2014 na úrovni 12 245 Kč pro muže a 9 887 Kč pro ženy, z čehož vyplývá, že aby seniorovi pobírající místní průměrný starobní důchod zbylo minimálně 15 % svého důchodu, nesmí za pobyt v zařízení zaplatit více než 10 408 Kč (muži) a 8 403 Kč (ženy). Při započtení kombinovaného vdovského a vdoveckého důchodu, k čemuž v praxi často dochází, by průměrný důchod v okrese Žďár činil pro ženy 11 764 Kč a pro muže 13 436 Kč, což znamená, že by pobyt neměl být dražší než 9 999 Kč pro ženy, resp. 11 420 Kč pro muže. Vzhledem k tématu práce je vhodné se zmínit i o sociálních a zdravotnických službách v okrese. V okrese se nachází dvě nemocnice, jedna v Novém Městě na Moravě10 a druhá Nemocnice svaté Zdislavy v Mostištích u Velkého Meziříčí, která je jediným privátním lůžkovým zdravotnickým zařízením na Vysočině. Podle dat z ČSÚ k 31. 12. 2014 najdeme na Žďársku celkem pět domovů pro seniory, které dohromady poskytují 333 míst a tři domovy se zvláštním režimem s kapacitou 101 míst. Podle přepočtu tedy vychází celkem asi 21 lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let. Pro porovnání, celorepublikový průměr je 28 lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let. S tímto výsledkem patří okres Žďár nad Sázavou mezi okresy s horším postavením, kdy horší pozici má pouze 14 jiných okresů. Domovy pro seniory najdeme v Mitrově, v Moravci, ve Velké Bíteši, ve Velkém Meziříčí a ve Žďáře nad Sázavou, z nichž domovy pro seniory ve Velkém Meziříčí a v Mitrově jsou zřizované krajem, v Moravci se nachází církevní katolický domov, který je určen kněžím, řeholníkům, řeholnicím a ostatním seniorům, a ve Velké Bíteši a ve Žďáře jsou zřizovány obcí. Součástí domova pro seniory ve Velkém Meziříčí a v Mitrově jsou domovy se zvláštním režimem a ve Žďáře funguje domov se zvláštním režimem samostatně. U Velkého Meziříčí je důležité uvést, že se jedná o nové zařízení, které bylo otevřeno v roce 2011 a nahradilo původní již zchátralou budovu, jejíž oprava by byla dražší, než výstavba nové budovy. V případě Velké Bíteše se jedná pouze o malý domov v prostorech místní polikliniky, které ani nefunguje samostatně, ale patří pod příspěvkovou organizaci Poliklinika Velká Bíteš. V dalších 16 obcích je nabízena pečovatelská služba.
10
V době výstavby dostalo Nové Město na Moravě přednost před Žďárem, protože v době před druhou světovou válkou, kdy se začala nemocnice stavět, mělo Nové Město vyšší postavení ve spojitosti s existencí samostatného novoměstského okresu.
63
6.2 Analýza sociálních zařízení pro seniory Všechna využitá zařízení byla definována v předchozí kapitole Základní charakteristika, pro přehled zde budou znovu uvedena se zkrácenými názvy, které budou dále v analýze používány. -
DS a DZR Mitrov
-
DS Moravec
-
DS Velká Bíteš
-
DS a DZR Velké Meziříčí
-
DS a DZR Žďár nad Sázavou
Kapacita a obsazenost Základní ukazatel, který se může použít, je kapacita doplněná o informace o obsazenosti. Tab. 15: Kapacita a obsazenost zařízení v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 Ukazatele
Mitrov DS
Kapacita Aktuální obsazenost Průměrná obsazenost (%) *
Moravec
DZR
DS
Velká Bíteš DS
Velké Meziříčí DS
DZR
Žďár nad Sázavou DS DZR
103
27
90
27
60
34
54
40
103
27
90
27
58
34
54
40
99,58
.
.
98,86
.
.
Zdroj: data od jednotlivých zařízení Pozn.: * Podíl obsazených míst na celkovém počtu míst přepočtený na všechny dny v pozorovaném období . tečka na místě čísla značí, že údaj není k dispozici
Velikosti jednotlivých zařízení v Tab. 15 potvrdily to, co bylo zřejmé již z Tab. 11, a to, že ve většině případů jsou DZR kapacitně menší než DS. Již tabulka s neuspokojenými žádostmi podle krajů ukázala, že poptávka výrazně převyšuje nabídku, protože neuspokojených žádostí je několikanásobně více než počet lůžek a absolutní obsazenost se tedy téměř celý rok rovná jeho kapacitě. Obsazenost v absolutních číslech je vztažena k danému dni, což ale příliš neřekne o celoroční situaci. Přestože od všech zařízení nebyla zjištěna jejich celoroční procentuální obsazenost, podle
64
informací o délce pořadníků jednotlivých domovů se dá odhadnout, že relativní obsazenost bude vždy dosahovat hodnoty přes 98 %11.
Obr. 13: Rozmístění zařízení pro seniory v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 Zdroj: vlastní zpracování podle dat z Veřejné databáze ČSÚ
Rozmístění sociálních zařízení ukázalo nerovnosti ve vybavenosti jednotlivých správních obvodů ORP (viz. Obr. 13). Z obecného pohledu se dá říct, že výrazně převažuje vybavenost v jižní části okresu, kterou zabírá SO ORP Velké Meziříčí, kde se nachází tři DS z pěti. DZR najdeme v okrese celkem tři, přičemž jejich rozmístění působí již vyrovnaněji. Jediným obvodem, kde se nenachází žádný DS ani DZR, je Nové Město na Moravě.
11
100% obsazenosti není možné nikdy dosáhnout, protože pár dní je nutných v případě úmrtní jednoho klienta na přijetí a nastěhování jiného. Možné by to bylo za situace, že by během daného roku nezemřel žádný klient, tudíž by se žádný nový nestěhoval a nevznikaly by „proluky“.
65
Žádosti a pořadník čekatelů Délka pořadníku potvrzuje celorepublikový trend, že poptávka převyšuje nabídku a je nedostatek míst v DS a DZR. Tab. 16: Pořadník čekatelů a podané žádosti v zařízeních v okrese Žďár nad Sázavou za rok 2014 Ukazatel
Mitrov DS
Délka pořadníku Zájemců na 1 lůžko Přijaté žádosti Přijatí uchazeči Zemřelí klienti
57 0,55 72 19 22
Moravec
DZR 22 0,81 32 8 8
DS 107 1,19 120 39 39
Velká Bíteš DS 62
Velké Meziříčí DS
DZR
136 22 2,30 2,27 0,65 19 109* 3 14 7 3 15 7
Žďár nad Sázavou DS DZR 45 0,83 61 17 17
77 1,93 55 16 17
Zdroj: data od jednotlivých zařízení Pozn.: * Velké Meziříčí neeviduje přijaté žádosti zvlášť za DS a DZR
Nejdelší pořadník je v DS Velké Meziříčí, kde délka pořadníku více než dvakrát převyšuje jeho kapacitu, respektive na jedno místo zde čekají více než dva lidé. Tento značný zájem je zapříčiněn tím, že tento domov je nově postavený, z čehož vyplývá, že má moderní vybavení, větší prostory tzn., že se obecně jedná o komfortnější zařízení. Druhý nejdelší pořadník má DS Moravec, protože se jedná o církevní domov s dobrou pověstí mezi věřícími, které je založeno na křesťanských základech. Zařízení neposkytuje pouze ubytování, stravování a sociální a zdravotní péče, ale je zde poskytována také duchovní péče v podobě každodenních mší svatých, neustálá nabídka potřebných svátostí a navíc zvláště citlivá a laskavá péče (ŠTAUD, 2007). Pořadník již není tak dlouhý při přepočtu na jedno lůžko. Delší pořadník žadatelů je také v DZR Žďár, protože se jedná o okresní město a zároveň specializovaný druh služby, tudíž se více lidí soustřeďuje sem. Důvodem může být i to, že DS a DZR fungují ve Žďáře samostatně a specializovaný DZR je tedy pro veřejnost obecně známější, než když je DZR pouze součástí DS. Pořadník v DS Velká Bíteš není v porovnání s ostatními pořadníky tak dlouhý, ale v porovnání se svojí kapacitou je více než dvojnásobný. Právě malá kapacita je důvod velkého množství neuspokojených žadatelů. Při porovnání počtu přijatých lidí a délky pořadníku je jasné, že čekací lhůty jsou v řádu let, od necelých třech let v DS Žďár až po necelých deset v DS Velké Meziříčí. Tato doba ale neplatí pro všechny žadatele, záleží na požadovaných podmínkách a aktuálních volných místech. Značné zkreslení může způsobovat to, že senioři se mohou registrovat do pořadníků několika zařízení zároveň, aby měli větší šanci do některého z nich se dostat.
66
Je zajímavé pozorovat délky pořadníků ve vztahu k poloze jednotlivých zařízení. Přestože tři z pěti domovů se nachází v jednom správním obvodu ORP a správní obvod tedy splňuje doporučený normativ, jedná se právě o zařízení s nejdelšími pořadníky a naopak pořadník v DS Žďár není tak dlouhý, jak by se dalo očekávat po přepočtení počtu lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let. Hodnota přijatých a zemřelých klientů se ve většině případů rovná, protože domovy si nemohou dovolit nechávat dlouhodobě volná místa, a proto zemřelý klient je hned po výběru vhodného adepta nahrazen novým12. Struktura klientů Struktura klientů byla sledována z více pohledů, a to podle pohlaví, věku a stupně závislosti. Pro lepší porovnávání byly použity relativní hodnoty, ale v případě zařízení s malou kapacitou jsou tyto hodnoty značně ovlivněny právě malým počtem lůžek. Tab. 17: Struktura klientů v zařízeních v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 Mitrov
Ukazatel
DS
Moravec
DZR
muži ženy
30,1 66,0
25,9 74,1
27-65 66-75 76-85 86-95 96 a více Průměrný věk
7,8 20,4 31,1 35,9 1,0 81,2
3,7 25,9 48,1 22,2 0,0 80,5
žádný
3,9 11,7 19,4 29,1 32,0
0,0 0,0 14,8 25,9 59,3
1 2 3 4
DS
Velká Bíteš DS
Pohlaví 24,4 18,5 75,6 81,5 Věk * 5,6 0,0 12,2 3,7 38,9 44,4 40,0 51,9 3,3 0,0 82,9 85,2 Stupeň závislosti 8,9 7,4 7,8 11,1 21,1 11,1 36,7 29,6 21,1 40,7
Velké Meziříčí DS
DZR
Žďár nad Sázavou DS DZR
25,9 74,1
32,4 67,6
27,8 72,2
12,5 87,5
3,4 15,5 31,0 44,8 5,2 85,0
2,9 14,7 61,8 20,6 0,0 82,0
1,9 11,1 37,0 48,1 1,9 85,0
7,5 30,0 55,0 7,5 0,0 82,6
3,4 12,1 20,7 24,1 39,7
2,9 0,0 14,7 20,6 61,8
3,7 7,4 24,1 38,9 25,9
0,0 2,5 5,0 30,0 62,5
Zdroj: data od jednotlivých zařízení Pozn.: * Věkové kategorie podle metodiky MPSV
12
Pokud se hodnoty liší, může to být způsobeno tím, že dotyčný zemřel před koncem roku, ale ještě nebyl nahrazen novým, který fakticky bude přijat až v novém roce.
67
Podíl osob podle pohlaví v Tab. 17 ukazuje, že v pobytových zařízeních pro seniory se nachází výrazněji více žen než mužů, což potvrzuje pojem „feminizace života ve stáří“, který byl zmíněn v úvodu práce. Podle věku se zde nachází z většinové části lidé nad 76 let a zároveň spíše lidé s vyšším stupněm závislosti, protože lidé s nižším stupněm mohou využívat domy s pečovatelskou službou nebo terénní pečovatelskou službou. V DZR v okrese Žďár nad Sázavou je ubytován větší podíl mladších klientů než v DS, ale zároveň více lidí s nejvyšším stupněm závislosti, což koresponduje s charakteristikou obou typů zařízení, protože DZR je určen pro lidi s větší potřebou specializované péče vzhledem k jejich nemoci, která se začíná projevovat v dřívějším věku a lidé tedy potřebují profesionální péči dříve než relativně zdraví jedinci, kteří péči budou potřebovat až v pozdějších letech. Proto jsou v DZR mladší lidé než v DS, ale zároveň závislejší. Tato data potvrzuje i průměrný věk, kdy průměrný věk v DZR je ve všech případech nižší než v DS téhož zařízení. Zároveň průměrný věk je vyšší v DS Žďár a DS Velké Meziříčí, na což může mít vliv městský styl života. Cena Bylo již zmíněno, že je zákonem stanovená hranice, která smí být požadována od klientů. Všechna zařízení kromě Velkého Meziříčí splňují původně platnou hranici 180 Kč za ubytování a 150 Kč za celodenní stravu, ale po následném zvyšování této hranice se pobyt ve Velkém Meziříčí výrazně zdražil. Právě z toho důvodu je zajímavé sledovat, jaký podíl klientů nemá dostatečně vysoký důchod na to, aby si pobyt zaplatil sám. Tab. 18: Průměrná cena a finanční nesamostatnost klientů v zařízeních v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 1. 2016 Ukazatel
Mitrov DS
DZR
Ubytování (Kč za den) 172,5 166 Jídlo (Kč za den) 132 132 Cena (Kč za měsíc) 9 260 9 057 Nedostatek financí (%) 35,9 18,5
Moravec DS 176 115 8 849 31,4
Velká Bíteš DS 170 120 8 819 18,5
Velké Meziříčí DS
DZR
207,5 145 10 720 .
207,5 145 10 720 .
Žďár nad Sázavou DS 157,5 138 8 986 22,2
DZR 162 148 9 417 30,0
Zdroj: data od jednotlivých zařízení Pozn.: ubytování – průměrná cena různých typů pokojů, jídlo – běžná strava, bezdietní . tečka na místě čísla značí, že údaj není k dispozici
Tab. 18 porovnává průměrné ceny za měsíční pobyt. V Mitrově v DZR je průměrná měsíční cena nižší než v DS, protože v DZR jsou poskytovány i vícelůžkové pokoje a ty jsou levnější než pokoje v DS, kde se nachází pouze jedno- a dvoulůžkové pokoje. Ve 68
Velkém Meziříčí se cena neliší, protože se jedná o jedno zařízení, kde pokoje jsou stejné v DS i v DZR. Ve Žďáře, kvůli tomu, že se jedná o dvě samostatná zařízení, které se každé nachází na jiné adrese, mohou mít ceny naprosto odlišné, protože na sebe nejsou nijak vázaná. Výše ceny je určena rozdílným vybavením a jeho stářím a celkově úrovní komfortu. Podíl lidí, kteří nemají dostatek vlastních financí, je ovlivněn dvěma faktory, a to jaká je cena za pobyt a jak vysoký důchod dostává který jedinec, což je značně individuální. Při přepočtu pouze podle starobního důchodu by pobyt neměl stát více než 10 408 Kč (muži) a 8 403 Kč (ženy). Pokud by se však vzal v potaz průměrný kombinovaný vdovský a vdovecký důchod v okrese Žďár nad Sázavou, nesměl by pobyt stát více než 9 999 Kč pro ženy, resp. 11 420 Kč pro muže, aby seniorovi zbylo alespoň 15 % z průměrného důchodu v okrese Žďár nad Sázavou. Ze struktury klientů vycházelo, že zhruba 75 % klientů jsou ženy, z čehož vyplývá problém právě ve výrazně nižším důchodu a následovném placení za pobyt. Pobyt ve většině domovů stojí méně než vypočtená část z průměrného důchodu, ale i tak se tam nachází průměrně více než čtvrtina lidí, kteří na pobyt nemají dostatečně vysoký důchod, protože je logické, že ne každý na průměrný důchod dosáhne. Podle předchozích informací se dá očekávat, že většina klientů, kteří nemají dostatečně vysoký důchod, budou ženy. Obecně se dá konstatovat, že čím vyšší cena, tím více lidí na službu nemá dostatek financí. DS a DZR Velké Meziříčí sice neposkytlo informace o podílu svých klientů, kteří nemají dostatečně vysoký důchod na zaplacení pobytu, díky zmíněným vypočteným hodnotám se dá však předpokládat, že tento podíl bude výrazně vyšší než v ostatních zařízeních, odhadem se může jednat až o více než polovinu klientů. Za část takových lidí doplácí chybějící částku jejich rodina a zbytek doplatí zřizovatel, proto pro seniora shánějící umístění do domova není jeho cena nijak limitující, což dokazuje i délka pořadníku právě na DS Velké Meziříčí. Příjmy a výdaje Zdroje financí se podílově liší podle toho, o jakého se jedná zřizovatele, jaká je struktura klientů a kolik stojí pobyt. Protože v případě Velkého Meziříčí a Mitrova je DZR součástí DS jsou jejich náklady a výnosy společné. Ve Žďáře jsou tyto zařízení samostatná, pro lepší porovnávání s ostatními domovy budou ale hodnoty také sečteny. DS Mitrov neposkytl tento druh informací a DS Velká Bíteš měl k dispozici pouze rozdělení příjmů.
69
Tab. 19: Příjmy a výdaje zařízení v okrese Žďár nad Sázavou za rok 2014 (v Kč) Kategorie
Úhrady od obyvatel Příspěvek na péči Příjmy od pojišťoven Dotace od zřizovatele Dotace od kraje Dotace MPSV ČR Dotace ÚP Jiné Celkem Potraviny Spotřeba materiálu Spotřeba energie Opravy Ostatní služby Osobní náklady Odpisy Ostatní náklady Celkem
DS a DZR Mitrov
DS Velká Bíteš
Příjmy 13 123 000 2 736 000 12 465 000 2 439 000 2 120 000 124 000 374 000 1 942 000 0 7 863 000 1 820 000 54 000 0 212 000 183 000 37 779 000 7 676 000 Výdaje 3 478 837 . 1 443 163 . 2 555 000 . 1 432 000 . 1 169 000 . 25 549 000 . 2 384 000 . 186 000 . 38 197 000 7 658 000
DS a DZR Velké Meziříčí
DS a DZR Žďár nad Sázavou
10 318 050 9 434 880 1 523 620
9 060 800 0 380 210 32 798 890
9 004 704 9 173 777 782 723 4 626 284 470 000 5 016 500 0 173 151 29 247 139
2 714 000 1 707 600 2 569 170 240 980 1 526 600 20 736 420 2 078 730 1 472 240 33 045 740
2 594 400 734 270 1 514 498 109 275 4 476 580 19 028 560 95 861 293 694 28 847 138
2 081 330
Zdroj: data od jednotlivých zařízení . tečka na místě čísla značí, že údaj není k dispozici
Z příjmů za příspěvky na péči vyplývá, že výše příjmů z příspěvků na péči je závislá na struktuře uživatelů podle stupně jejich závislosti. Čím více klientů bude mít nejvyšší stupeň závislosti, tím více peněz domov dostane. Dotace od MPSV jsou výrazně odlišné podle zřizovatelů. Nejvyšší dotace získává DS a DZR Velké Meziříčí, snad proto, že se jedná o nové zařízení. Můžeme se pouze domnívat, jak vysoké dotace od MPSV směřují do DS Moravec, který je zřizovaný církví. Problematika financí za ošetřovatelskou a rehabilitační péči je jasně viditelná podle toho, jaký objem financí domovy dostávají od pojišťoven. Při přepočtu financí na jednoho klienta, dostává DS a DZR Mitrov a DS a DZR Velké Meziříčí částku přes 1300 Kč měsíčně, na rozdíl od DS a DZR Žďár, kde na jednoho klienta připadá pouze necelých 700 Kč a v DS Velká Bíteš je to dokonce pouze necelých 400 Kč. Uvedené částky ani zdaleka nedosahují částky, která se rovná reálným nákladům za tento druh péče (5 086 – 5 719 Kč na 1 klienta měsíčně v DS a 8 672 – 9 417 Kč na 1 klienta měsíčně
70
v DZR). Z toho vyplývá, že opravdu zdravotní pojišťovny připravují systém sociální péče o velké množství peněz, které domovy musí získat z jiného zdroje. Největší část nákladů na sociální služby zabírají osobní náklady na platy zaměstnanců, spotřeba materiálů a spotřeba energie. Je nutné ale podotknout, že některé ostatní hodnoty jsou od sebe výrazně odlišné, např. odpisy jsou v řádech milionů odlišné ve Žďáře a v Mitrově nebo ve Velkém Meziříčí. Odůvodněním je zakoupení nového vybavení, na které mohou domovy využít odpisy. To stejné vyplývá z financí vynaložených na opravy, které jsou vysoké v Mitrově, kde došlo k podstatnějším rekonstrukcím, ale u ostatních domovů jsou naopak nízké. Obecně se dá říci, že objem příjmů a výdajů je závislý na počtu klientů a jejich složení. DS a DZR Velké Meziříčí má stejný počet klientů jako DS a DZR Žďár nad Sázavou, ale jejich příjmy a výdaje jsou přesto o několik milionů odlišné. Objem příjmů a výdajů je tedy značně individuální.
6.3 Porovnání kapacit s doporučeným normativem Celkový počet míst v pobytových zařízeních pro seniory v okrese Žďár nad Sázavou je 434. Při přepočtení těchto míst na obyvatelstvo ve věku nad 65 let nám vyjde hodnota asi 21 lůžek na 1 000 obyvatel tohoto věku, což ani zdaleka nedosahuje doporučeného normativu 35 lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let. Pokud bychom chtěli dosáhnout alespoň hodnoty doporučeného normativu (nejméně 742 míst), bylo by potřeba vytvořit minimálně 308 míst, což při vzetí v potaz průměrné velikosti vychází minimálně na čtyři nové domovy, a to v současnosti není reálné. Problém také vyvstává v tom, zda by se jednalo o místa v obyčejném domově pro seniory nebo v domově se zvláštním režimem. V době vytváření normativů neexistovaly domovy se zvláštním režimem, a proto nemůžeme potřebu vybavenosti rozlišit. Tab. 20: Vybavenost ve správních obvodech ORP okresu Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 Správní obvod ORP
Bystřice nad Pernštejnem Nové Město na Moravě Velké Meziříčí Žďár nad Sázavou
Počet lůžek 130 0 211 94
Počet obyvatel nad 65 let
Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let
3 845 3 570 5 961 7 796
33,81 0,00 35,40 12,06
Zdroj: vytvořeno dle dat z ČSÚ
71
Navýšení ke splnění normativu 5 125 -2 179
Mapa s rozmístěním jednotlivých domovů ukázala, že v některých správních obvodech ORP se nachází více zařízení, na rozdíl od jiných, kde vybavenost schází. Z toho důvodu je nutné porovnat normativy zvlášť za jednotlivé správní obvody. Už bylo definováno, že některé správní obvody mají velké problémy s vybaveností. V Tab. 20 jsou hodnoty přepočítány na počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let a porovnány s doporučeným normativem. Jediný správní obvod Velké Meziříčí disponuje dostatečnou kapacitou, která po přepočtu přesahuje hodnotu 35 míst na 1 000 obyvatel nad 65 let, což je způsobeno umístěním tří zařízení z pěti celkových v tomto správním obvodu. Poté následuje správní obvod Bystřice nad Pernštejnem, kde k dosažení doporučeného normativu chybí pouze 5 míst. Poměrně vysokou vybavenost vytváří pouze DS a DZR Mitrov, který je v okrese největší. Přestože ve správním obvodu Nové Město na Moravě se nenachází žádné zkoumané zařízení, větší potřeba nových míst je ve správním obvodu Žďár, ve kterém žije dvakrát více seniorů než v Novém Městě. V Novém Městě by bylo potřeba vytvořit minimálně 125 míst a ve Žďáře dokonce 179.
6.4 Plány do budoucna Protože práce je založena na datech za rok 2014, je nutné zmínit, že Domov seniorů Velké Meziříčí k 1. 1. 2015 rozšířil svoji kapacitu o šest míst, konkrétně o čtyři místa v DS a o dvě v DZR (HUMLÍČEK, 2016). Naopak DS Moravec svoji kapacitu k 1. 1. 2016 snížil o 4 místa (ŠKORPÍKOVÁ, 2016). V Mitrově se nezměnil celkový počet lůžek, ale k 1. 1. 2016 se změnilo jejich rozdělení v DS a v DZR z původních 103 lůžek v DS a 27 v DZR na 64 v DS a 66 v DZR (ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, 2015). V současnosti by tedy mělo být v okrese 436 míst v DS a v DZR. V současnosti probíhají dva projekty budování nových domovů se zvláštním režimem (prozatím ve fázi plánování a schvalování), které by rozšířili kapacitu v okrese přibližně o 90 míst. První z plánů je výstavba zcela nového zařízení v Novém městě na Moravě s kapacitou 30 míst, jehož zřizovatelem by byla Českobratrská církev evangelická, ale město by se spolupodílelo na financování následného provozu. Začátek výstavby je podmíněn schválením dotace. Při schválení by k zahájení stavby mělo dojít v roce 2017 (ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, 2015, 2016).
Druhá možnost, která by napomohla rozšíření nabídky pobytových služeb pro seniory, je plánována rekonstrukce bývalého středoškolského internátu ve Žďáře nad Sázavou,
který byl
uvolněn
v červnu
roku
72
2015,
na
zařízení
pro
seniory.
Nejdiskutovanějším typem je právě domov se zvláštním režimem. Majitelem nemovitosti je Kraj Vysočina, který by měl zájem o odprodej nemovitosti městu nebo soukromému investorovi a v dubnu 2016 jsou již sesbírány přihlášky na plán prodeje objektu, které bude hodnotit výběrová komise, ve které je i zástupce města Žďár. Město má sice zájem o zvýšení kapacity služeb pro seniory ve městě, ale samo nemá dostatek financí. Diskutuje se ovšem o možnosti přesunutí stávajícího DS, které se v současnosti nachází pouze v pronajatých prostorech. Do budovy internátu by se přesunulo 40 stávajících klientů a navíc by vzniklo 60 nových míst. Samotný prodej by měl být prodiskutován na květnovém zasedání krajského zastupitelstva (ADLEROVÁ, 2016; BÁRTA, 2015). Po započtení všech již proběhlých změn a změn plánovaných v brzké době bude situace taková, že míst v DS ubude, ale zato výrazně stoupne počet míst v DZR, takže celkový počet lůžek bude vyšší než k 31. 12. 2014. Konkrétně bude 295 míst v DS a 202 v DZR, což dohromady je 497 míst, oproti původním 434 místům, resp. 333 v DS a 101 v DZR. Takže míst v DS bude méně, ale počet míst v DZR se zdvojnásobí.
6.5 Shrnutí Cílem případové studie bylo nahlédnout do praxe, jak se v současnosti projevuje demografické stárnutí na fungování sociálních služeb pro seniory na lokální úrovni. Souhrn všech dat od jednotlivých zařízení je umístěn v Příloze 4. V zařízeních se nachází převážně ženy ve věku nad 76 let s třetím nebo čtvrtým stupněm závislosti. Zhruba čtvrtina klientů nemá dostatečně vysoký důchod na zaplacení svého pobytu, což však není pro žadatele nijak omezující, protože chybějící částku doplatí potomci klientů nebo v případě nutnosti sám zřizovatel. Kapacita v okrese Žďár nad Sázavou je většinu doby plně obsazená a na potenciálně uvolněná místa ještě čekají další zájemci. Čekací pořadníky jsou již v dnešní době dlouhé a se stávající kapacitou by za několik desítek let bylo umístění do domova jen těžko dosažitelné. Pokud by za několik desítek let byly pořadníky v té dnešní podobě, byla by to ještě udržitelná situace, ale pokud postupně nezačnou vznikat další zařízení, budou se pořadníky výrazně prodlužovat v závislosti na rostoucím podílu obyvatel nad 65 let, resp. nad 80 let. Po prozkoumání nákladů a výnosů je více než jasné, že DS a DZR nemohou být ekonomicky samostatné, už vůbec ne ziskové a jejich fungování je z naprosté většiny závislé na veřejných prostředcích, které se se zvyšujícím se počtem míst budou také zvyšovat a zatěžovat tím státní rozpočet. Z toho vyplývá, že udržitelnost sociálních služeb
73
je do budoucnosti ohrožena, protože bude potřeba větších kapacit a tím pádem i více peněz na fungování systému financování. Právě z toho důvodu je problémem vzniku dalších zařízení tohoto typu jejich následné financování. Nadějí pro zlepšení fungování systému sociální péče je konkrétnější definování hranice mezi zdravotní a sociální péčí. Po této úpravě by systém získával více financí od zdravotních pojišťoven, což v současnosti příliš nefunguje, alespoň ne v dostatečné výši. Ze současných plánů je vidět, že jak kraj, tak i jednotlivé obce a církev se o tuto problematiku zajímají a není jim lhostejná představa, že pokud by nevznikala nová zařízení, tak za několik let by starý člověk neměl šanci dostat se do domova, kde o něj bude náležitě postaráno.
74
7 OČEKÁVANÉ DOPADY DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ Pro definování dopadů demografického stárnutí v budoucnosti je důležité uvést, jaké jsou předpokládané prognózy počtu obyvatel a také relativní podíl jednotlivých věkových kategorií. V Česku jsou používány dvě různé prognózy. Prognóza MPSV (B. Burcin a T. Kučera) vychází z dat roku 2008 a prognóza ČSÚ je vytvořena podle dat z roku 2013. Pokud srovnáme skutečná data z roku 2013, ze kterých je vytvořena prognóza ČSÚ a odhady na rok 2013 z prognózy MPSV vychází hodnota vyšší o více než 120 tisíc. Z tohoto důvodu je možné považovat prognózu MPSV za lehce nadhodnocenou. To je vidět i ve výsledné hodnotě počtu obyvatel v roce 2050, protože prognóza MPSV očekává nárůst, na rozdíl od prognózy ČSÚ, která počítá s poklesem počtu obyvatel. Protože ale každá z prognóz je upřednostňována jinou organizací, v současnosti se prezentují obě a jejich výsledky jsou výrazně odlišné, budou pro základní porovnání využity obě. Konkrétně jejich střední varianty. Tab. 21: Porovnání věkové struktury obyvatelstva Česka v letech 2014 a 2050 Rok 2014 2050 MPSV 2050 ČSÚ
Typ ukazatele Počet obyvatel abs. rel. (%) abs. rel. (%) abs. rel. (%)
10 512 419 100,00 11 183 101 100,00 9 812 872 100,00
Věkové kategorie 0-14 1 577 455 15,01 1 607 353 14,68 1 264 703 12,89
15-64 7 109 420 67,63 6 242 625 56,63 5 389 512 54,92
65+ 1 825 544 17,37 3 333 123 28,70 3 158 657 32,19
Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ, střední varianty prognózy BURCIN a KUČERA, 2010 a ČSÚ, 2014
Tab. 21 porovnává podíly jednotlivých věkových kategorií v roce 2014 a v roce 2050 podle obou prognóz. Podíly jsou velmi odlišné nejenom mezi roky 2014 a 2050, ale i mezi oběma prognózami, přičemž prognóza ČSÚ je pesimističtější, jak podle počtu obyvatel, tak i podle věkové struktury. Podíl dětí je v obou prognózách menší než v současnosti, ale prognóza ČSÚ je z toho pohledu ještě radikálnější a plodnost očekává nižší. Podstatnější problém nastává v případě poproduktivní složky populace, která se výrazně rozrůstá na úkor produktivní složky. Přestože u každé z prognóz tvoří senioři nad 65 let jinou část celkového obyvatelstva, v absolutních hodnotách se čísla tolik neliší. Prognózování seniorů je jednodušší, protože se jedná o lidi, kteří dnes již žijí, na rozdíl od dětí a části produktivních obyvatel, kteří v dnešní době ještě nejsou na světě a musí se tedy odhadovat úroveň plodnosti v následujícím období, která bude mít vliv na konečný počet obyvatel a jejich strukturu. 75
Index stáří z prognózy MPSV bude v roce 2050 nabývat hodnot téměř 200 a podle prognózy ČSÚ dokonce hodnoty necelých 250. V roce 2014 byl index stáří vyšší než 100, za dalších 35 let by ale zaznamenal takový nárůst, že v roce 2050 bude index více než dvojnásobný. Nejlépe vztah poproduktivní a produktivní složky obyvatel popisuje index závislosti starých, který po definování podílu seniorů v populaci je očekáván výrazně vyšší. Podle prognózy MPSV nabývá hodnot 50,7 % a podle prognózy ČSÚ hodnot
Věkové kategorie
58,6 %, a protože hodnota v roce 2014 byla necelých 26 %, tak se závislost zdvojnásobila. 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4
500
300
100
100
300
500
Počet obyvatel (tis.)
Obr. 14: Věková pyramida obyvatelstvo Česka v roce 2050 Zdroj: vytvořeno dle dat ze střední varianty prognózy ČSÚ
Věková pyramida obyvatelstva Česka v roce 2050 (viz. Obr. 14) je až těžko představitelná. Je zde výrazný podíl seniorů mezi 65 a 84 lety, což jsou početně silné ročníky, a na ně navazující početnější generace jejich potomků v té době ve věku 30 až 54 let. Věková kategorie nad 95 let je stále početně výrazná, protože se zvyšováním naděje dožití se bude zvyšovat i podíl lidí, kteří se dožijí více než sta let.
7.1 Penzijní systém V úvodu práce bylo uvedeno, že součástí práce s prognózou bude také definování toho, jaké bude mít stárnutí dopady na financování důchodových systému. Model počítá se zachováním stávajících podmínek důchodového systému, ale počítá s dvěma variantami důchodového věku. V prvním případě počítá s trvalou hranicí 65 let a v druhém případě bere v potaz rostoucí důchodový věk, avšak nepřesahující hranici věku 68 let.
76
Saldo důchodového pojištění v mld. Kč
100 Hranice 65 let 50 Skutečná hranice 0 -50
-100 -150 -200 -250
Rok
Obr. 15: Saldo důchodového pojištění v Česku v letech 2015 až 2060 Zdroj: upraveno podle NOVOTNÁ, 2014
Na Obr. 15 je saldo důchodového pojištění, tedy rozdíl mezi příjmy a náklady důchodového systému. Graf díky tomu, že obsahuje dvě odlišné linie, dokazuje, že postupné prodlužování důchodového věku je pro udržení fungujícího důchodového systému nezbytné. Linie podle skutečného důchodového věku nezaznamenává tak výrazných schodek, jak kdyby byla věková hranice celou dobu definována stejně, v grafu využitá hodnota 65 let. Současný důchodový věk je až do roku 2030 nižší než 65 let, což dokazuje graf, kdy se dvě spojnice protínají přibližně v roce 2030, a saldo příjmů a nákladů za tento věk je nižší, než by byl v případě důchodového věku 65 let již v této době. Nejhorší situace nastane mezi roky 2035 až 2060, kdy postupně do důchodového věku budou vstupovat všechny silné ročníky 1970 až 1992. Vrchol této situace bude přibližně v roce 2060, poté se bude situace v návaznosti na klesající porodnost v období přelomu tisíciletí zlepšovat.
7.2 Sociální služby pro seniory Dopady demografického stárnutí na financování důchodového systému jsou v současnosti velmi často diskutovány a propočítávány důchodovou komisí pomocí standardních pojistně matematických propočtů, ale dopady stárnutí na oblast sociálních služeb naopak nejsou zkoumány téměř vůbec a dosud nebyla sepsána žádná komplexní studie, která by dopady stárnutí na potřebu sociálních služeb v Česku převáděla do podoby čísel (PRŮŠA, 2015).
77
Jak vyplývá ze zmíněné prognózy, výrazně se do roku 2050 zvýší podíl obyvatel ve věku nad 65 let, a to i podle prognóz pro jednotlivé kraje a podle vypočtené prognózy pro okres Žďár nad Sázavou (viz. Příloha 5.). V důsledku toho bude nutné zvýšení kapacity zařízení sociální péče ve všech krajích České republiky. Tab. 22: Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let v krajích ČR v roce 2050 Územní jednotka Česká republika Hlavní Město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Počet obyvatel nad 65 let
Počet lůžek ke splnění normativu
3 158 657 328 101 431 653 193 450 176 093 81 880 227 703 128 614 162 494 152 011 153 124 348 742 184 413 170 442 323 327
110 553 11 484 15 108 6 771 6 164 2 866 7 970 4 502 5 688 5 321 5 360 12 206 6 455 5 966 11 317
Navýšení ke splnění normativu 58 632 8 764 8 286 3 091 3 608 1 498 2 329 3 098 2 560 2 269 2 614 6 362 3 303 2 431 5 044
Zdroj: Projekce obyvatelstva v krajích ČR - do roku 2050, ČSÚ
Podle prognóz do roku 2050 bude muset vzniknout velké množství nových míst v pobytových zařízeních pro seniory. Z Tab. 22 vyplývá, že během 35 let by mělo vzniknout minimálně tolik míst, kolik jich je dnes, aby byl splněn doporučený normativ. Aby byl splněný normativ v celém státě, muselo by zde být přes 100 tisíc míst, pro porovnání více než 50 tisíc jich v Česku najdeme již dnes. Při zachování doporučeného normativu na hodnotě 35 lůžek na 1 000 obyvatel by v okrese Žďár nad Sázavou byla potřebná kapacita 1 224 lůžek dohromady v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem oproti současným 742 místům. Již v roce 2014 byl rozdíl mezi skutečným počtem míst a doporučeným 308. V roce 2050 bude tento rozdíl už výrazně větší, konkrétně 727 míst (při započtení současných změn a plánů). Při zvýšení doporučeného normativu ve vztahu ke zvýšení podílu seniorů by ale mohlo být potřeba vybudovat zařízení s alespoň 1 000 nových míst.
78
ZÁVĚR Přestože již vzniklo poměrně mnoho prací na téma dopady demografického stárnutí, dovoluji si tvrdit, že tato práce je některými svými rysy jedinečná. Jednou z předností může být právě spojení demografie, sociální politiky a ekonomie a to, že práce usiluje o skloubení několika různých administrativních úrovní. Většina podobných prací byla psána ryze z ekonomického hlediska, neboť se zabývají ve většině případů pouze problémem s důchody, ale již se nikdo nevěnuje tomu, že možnost udržitelnosti zdravotní péče a sociálních služeb v aktuálním stavu a se současným systémem financování je naprosto nemožná. Předností oproti ekonomicky zpracovaným textům je dodání geografického nadhledu, kdy nejsou důležité pouze samotné dopady, ale i popis struktury společnosti, která pociťuje demografické stárnutí a prostorové vztahy. Z ekonomického pohledu se sice práce nedostává do hloubky daných problémů, slučuje ale dohromady demografické znalosti s problematikou sociální politiky a díky tomu považuji práci za užitečnou k dané problematice. V úvodní
teoretické
části
práce
byla
popsána
základní
charakteristika
demografického stárnutí a jeho ovlivnění úrovní porodnosti a úmrtnosti. Podstatný je postoj různých organizací k řešení problematiky stárnutí a nedílnou součástí teoretické části bylo také uvedení do problematiky sociálních služeb, což bylo pro další postup velmi důležité. Po úvodní teoretické části byla praktická část rozdělena na tři, potažmo čtyři části. Nejdříve v porovnání s ostatními státy jsme dokázali, že v Česku již jsou pozorovatelné dopady stárnutí, avšak ne na tak vysoké úrovni jako v Německu nebo Rakousku. V následujících letech ale po vzoru sousedních států bude nutná reforma důchodového systému, aby stát zajistil důstojné stáří pro své obyvatele. Poté jsme si definovali, v jakých oblastech (krajích, okresech) Česka žije nejstarší obyvatelstvo, oblasti s největšími kapacitami sociálních zařízení ve vztahu k obyvatelstvu nad 65 let a oblasti s nejnižším stupněm uspokojenosti prostřednictvím lůžek sociální péče. Následně jsme ale zjistili, že tyto vymezené oblasti nejsou totožné a neexistuje mezi dosaženými hodnotami žádný konkrétní vztah. Pro vysvětlení příčin rozdílné vybavenosti a počtu zájemců by byla nutná hlubší analýza jednotlivých krajů, respektive okresů. To ale neznamená, že by přesné příčiny byly objeveny, protože do tohoto procesu může vstupovat více proměnných, odlišných v různých oblastech.
79
V další části jsme se zaměřili už na konkrétní případ okresu Žďár nad Sázavou a situaci v místních domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem. V analýze bylo dokázáno, že poptávka výrazně převyšuje nabídku, což potvrdilo předchozí zjištění, že počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let ani zdaleka nesplňuje doporučený normativ. Poslední část již nebyla zaměřena na současnost, ale na budoucnost, ze které má nejenom vláda, ale i obyčejní lidé určité obavy. Jak bylo poznat, dopady na všech úrovních v dnešní době ještě nejsou tak výrazné, ale po pohledu na populační prognózu je jasné, že bude nutnost reforem jak důchodového systému, tak fungování sociálních služeb určených pro seniory, protože jinak stát nebude schopný zajistit svým občanům kvalitní život ve stáří. Problém ekonomického zatížení vycházející ze stárnutí obyvatelstva je v naprosté většině pozorován pouze z nedostatku financí na proplácení starobních důchodů, ale málo lidí si uvědomuje, že problémem bude i financování sociálních služeb pro seniory, které nejsou ekonomicky výdělečné a bez státních dotací nejsou schopny fungovat. Právě z toho důvodu by odborníci neměli zapomínat na tuto oblast, která by se časem mohla dostat do velkých problémů. Tato práce rozhodně není vyčerpávající v dané problematice, můžeme ji ale považovat
za
nastínění
situace
v oblasti
sociálních
služeb
vázaných
na
problematiku demografického stárnutí. Jistě existuje mnoho témat pro další výzkumy. Nejpotřebněji se jeví již zmíněná hlubší analýza jednotlivých krajů podle vybavenosti, věkové struktury a neuspokojených žádostí. Podle výsledků by mohl být do budoucna vytvořen obecný vzorec pro rovnoměrnější vybavenost jednotlivých oblastí. Jako podklad by mohl sloužit vytvořený doporučený normativ (právě na základě analýzy aktuální vybavenosti, věkové struktury a neuspokojených žádostí), který by ale musel být zaveden do praxe a ne sloužit pouze pro teoretická srovnání.
80
SEZNAM ZKRATEK ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
DS
domov pro seniory
DZR
domov se zvláštním režimem
EU
Evropská unie
EUROSTAT
Evropský statistický úřad
HDP
hrubý domácí produkt
MPSV ČR
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN
Organizace spojených národů
PAYG
pay and you go (průběžné financování)
SO ORP
správní obvod obce s rozšířenou působností
VÚPSV
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí
ZŽP
základní životní potřeby
81
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obrázky Obr. 1: Typy věkových pyramid......................................................................................................................... 18 Obr. 2: Model věkové struktury stárnoucí populace................................................................................. 25 Obr. 3: Model zprostředkujících proměnných ovlivňujících porodnost ........................................... 26 Obr. 4: Hrubá míra porodnosti v Česku mezi roky 1989 až 2014 ....................................................... 29 Obr. 5: Hrubá míra úmrtnosti v Česku v letech 1989 až 2014 .............................................................. 30 Obr. 6: Porovnání hrubé míry porodnosti a úmrtnosti v Česku mezi roky 1989 až 2014 ........ 31 Obr. 7: Průměrné výdaje na zdravotní péči na jednoho pojištěnce v Česku v roce 2013 .......... 37 Obr. 8: Věková pyramida obyvatelstva Evropské unie v roce 2014 ................................................... 44 Obr. 9: Věková pyramida obyvatelstva Česka v roce 2014 .................................................................... 45 Obr. 10: Věková pyramida obyvatelstva Německa v roce 2014 .......................................................... 46 Obr. 11: Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let v okresech České republiky k 31. 12. 2014 ............................................................................................................................................................. 61 Obr. 12: Věková pyramida okresu Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 ................................................ 62 Obr. 13: Rozmístění zařízení pro seniory v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 ............... 65 Obr. 14: Věková pyramida obyvatelstvo Česka v roce 2050 ................................................................. 76 Obr. 15: Saldo důchodového pojištění v Česku v letech 2015 až 2060 ............................................. 77
82
Tabulky Tab. 1: Články z časopisu Demografie využité v práci.............................................................................. 12 Tab. 2: Doporučené normativy vybavenosti službami pro staré občany ......................................... 20 Tab. 3: Věková struktura obyvatelstva ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014. 47 Tab. 4: Index stáří ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014.......................................... 47 Tab. 5: Index závislostí a ekonomického zatížení vybraných států a Evropské unie v roce 2014 .................................................................................................................................................................. 48 Tab. 6: Průměrný věk ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014 .................................. 49 Tab. 7: Naděje dožití ve vybraných státech a v Evropské unii v roce 2014 .................................... 49 Tab. 8: Porovnání průměrné hrubé měsíční mzdy a průměrného měsíčního starobního důchodu v roce 2014 ve vybraných státech .................................................................................................. 52 Tab. 9: Podíl vyplacených starobních důchodů na HDP v roce 2013 ve vybraných státech .... 53 Tab. 10: Průměrný věk a index stáří v krajích ČR k 31. 12. 2014 ........................................................ 56 Tab. 11: Počet zařízení pro seniory, počet lůžek a průměrná velikost v krajích ČR k 31. 12. 2014 ............................................................................................................................................................. 57 Tab. 12: Sociální zařízení pro seniory podle zřizovatele v Česku k 31. 12. 2014 ......................... 57 Tab. 13: Počet neuspokojených žádostí a počet čekatelů na jedno lůžko v krajích ČR k 31. 12. 2014 ............................................................................................................................................................. 58 Tab. 14: Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let .................................................................................... 59 Tab. 15: Kapacita a obsazenost zařízení v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014.................. 64 Tab. 16: Pořadník čekatelů a podané žádosti v zařízeních v okrese Žďár nad Sázavou za rok 2014.................................................................................................................................................................. 66 Tab. 17: Struktura klientů v zařízeních v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 ................... 67 Tab. 18: Průměrná cena a finanční nesamostatnost klientů v zařízeních v okrese Žďár nad Sázavou k 31. 1. 2016 ....................................................................................................... 68 Tab. 19: Příjmy a výdaje zařízení v okrese Žďár nad Sázavou za rok 2014 (v Kč) ...................... 70 Tab. 20: Vybavenost ve správních obvodech ORP okresu Žďár nad Sázavou k 31. 12. 2014 ............................................................................................................................................................. 71 Tab. 21: Porovnání věkové struktury obyvatelstva Česka v letech 2014 a 2050 ......................... 75 Tab. 22: Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let v krajích ČR v roce 2050 ................................. 78
83
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Odborné publikace, články a časopisy
BAUMRUKOVÁ, P. (1997): Obce, města, regiony a sociální služby. Sociopress, Praha, 271 s.
BEZDĚK, V. (2000): Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky: (současný stav a potřeba reforem). Česká národní banka, Praha, 62 s.
BRUNNER, J. K. (1996): Transition from a pay-as-you-go to a fully funded pension system: The case of differing individuals and intragenerational fairness. Journal of Public Economics. 60, s. 131-146
BURCIN, B., KUČERA, T. (2010): Dlouhodobý pokles a strukturální změny v úrovni úmrtnosti obyvatel ČR, In: BURCIN, B., FIALA, T., RYCHTAŘÍKOVÁ, J.: Demografická situace České republiky – Proměny a kontexty 1993-2008. SLON, Praha, 231 s.
CALOT, G., SARDON, J. P. (1999): Les facteurs du vieillissement demographique. Population, 54, č. 3, s. 509-552.
ČERVENKOVÁ, A., BRUTHANSOVÁ, D., JEŘÁBKOVÁ V. (2009): Zmapování nejzávažnějších problémů ve financování ošetřovatelské a rehabilitační péče v ústavech sociálních služeb. VÚPSV, Praha, 58 s.
EUROPEAN COMMISSION (2012): The EU Contribution to Active Ageing and Solidarity between Generations, 19 s.
EUROPEAN COMMISSION (2015): The 2015 Ageing Report, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 424 s.
EUROPEAN COMMISSION (2015): The 2015 Pension Adequacy Report: current and future income adequacy in old age in the EU – Country profiles – Volume II, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 373 s.
FIALA, T., LANGHAMROVÁ, J. (2007): Stárnutí populace - hrozba pro veřejné zdravotnictví. Demografie, 49, č. 1, s. 13-21.
FIALA, T., LANGHAMROVÁ, J. (2011): Změny demografického vývoje a struktury obyvatelstva od roku 1989 v České republice. In: Dvacet let sociodemografické transformace: Sborník příspěvků XL. konference České demografické společnosti. Český statistický úřad, Praha, s. 44-57.
GAVRILOVA, N. S., GAVRILOV, L. A. (2011). Stárnutí a dlouhověkost: zákony a prognózy úmrtnosti pro stárnoucí populace. Demografie, 53, č. 2, s. 109-128.
HAŠKOVCOVÁ, H. (2010): Fenomén stáří. Havlíček Brain Team, Praha, 365 s.
84
JIRÁSEK, P. (2012): Stárnutí populace a její vliv na budoucí potřeby kapacit vybraných zařízení sociální péče (na příkladu kraje Vysočina), Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 140 s.
KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z. (2009): Demografie (nejen) pro demografy. Sociologické nakladatelství (SLON), Praha, 241 s.
KLIMENTOVÁ, J. (1999): Sociálněekonomická situace starých žen. Sociální politika, 25, č. 11, s. 6-8.
KOSCHIN, F. (2004): Co s ekonomickými důsledky stárnutí naší populace. Výzkumná zpráva. Katedra demografie VŠE, Praha, 51 s.
KOSCHIN, F. (2005): Demografie poprvé. Oeconomica, Praha, 122 s.
KRÁLOVÁ, J., RÁŽOVÁ, E. (2007): Sociální služby a příspěvek na péči 2007. ANAG, Olomouc, 374 s.
MUSILOVÁ, Z., ŠLAPÁK, M., HOLUB, M. (2011): Zaměstnanecká schémata penzijního pojištění ve vybraných státech EU, Švýcarsku a USA. VÚPSV, Praha, 95 s.
NOVOTNÁ, V. (2014): Důsledky stárnutí obyvatelstva v oblasti financování důchodového systému. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 52 s.
PALÁT, M., LANGHAMROVÁ, J., NEVĚDĚL, L. (2013): Obecná demografie. Mendelova univerzita v Brně, Brno, 132 s.
OECD (2013): Pensions at a Glance 2013. OECD and G20 indicators. OECD, Paris, 368 s.
OECD (2015): Pensions at a Glance 2015. OECD and G20 indicators. OECD, Paris, 375 s.
POLLNEROVÁ, Š. (2010): Zvyšování důchodového věku v kontextu rostoucí střední délky života. Demografie, 52, č. 1, s. 27-37.
PRŮŠA, L. (2009): Poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. VÚPSV, Praha, 244 s.
PRŮŠA, L., VÍŠEK P. (2012): Optimalizace sociálních služeb. VÚPSV, Praha, 110 s.
PRŮŠA, L. (2015): Důsledky stárnutí populace na potřebu služeb sociální péče do roku 2030. Demografie, 57, č. 3, s. 231–244.
RABUŠIC, L. (1995). Česká společnost stárne. Masarykova univerzita a Nakladatelství Georgetown, Brno, 192 s.
RABUŠIC, L. (1997): Jak rozumět populačním projekcím. Sociologický časopis. 33, č. 3, s. 289-308
85
RABUŠIC, L. (1998): Časové aspekty českého důchodového věku. Sociologický časopis. 34, č. 3, s. 267-283
RABUŠIC, L. (2001): Kde ty všechny děti jsou?. Sociologické nakladatelství, Praha, 265 s.
REINHARDT, U. E. (2003): Does The Aging Of The Population Really Drive The Demand For Health Care?, Health Affairs, 22, č. 6, s. 27-39
RYCHTAŘÍKOVÁ, J. (1996): Současné změny charakteru reprodukce v České republice a mezinárodní situace. Demografie 38, č. 2, s. 77–89.
RYCHTAŘÍKOVÁ, J. (2000): Demographic transition or demographic shock in recent population development in the Czech Republic?’. Acta Universitas Carolinae Geographica č. 1, s. 89–102
RYCHTAŘÍKOVÁ, J. (2011): Demografické faktory stárnutí. Demografie, 53, č. 2, s. 97-108.
ŘÍČAN, P. (2014): Cesta životem: [vývojová psychologie]. Portál, Praha, 390 s.
SEIDENGLANZ, D. (2008): Geografie obyvatelstva. In: TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. a kol. (eds.): Ekonomická a sociální geografie. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, s. 41-94.
SINN, H.-W. (2000): Why a Funded Pension System is Useful and Why It is Not Useful. International Tax and Public Finance, č. 7, s. 389–410
SVOBODOVÁ, K. (2006): Stárnutí obyvatelstva České republiky podle pohlaví a genderu. Demografie, 48, č. 2, s. 109-118.
ŠIMEK, M., ŠTYGLEROVÁ, T. (2012): Perspektiva stárnutí populace České republiky. Demografie, 54, č. 2, s. 195-202.
UNIVERZITA KARLOVA. KATEDRA DEMOGRAFIE A GEODEMOGRAFIE (2002): Populační vývoj České republiky 1990-2002. Demoart, Praha, 114 s.
VYSTOUPIL, J., TARABOVÁ, Z. (2004): Základy demografie. Masarykova univerzita, Brno, 150 s.
WIJA, P. (2006): Příprava na stárnutí v České republice. Demografie, 48, č. 4, s. 269271.
Elektronické zdroje a dokumenty
BÁRTA, J. (2015): Internát po školské reformě osiřel. V budoucnu může sloužit důchodcům, http://jihlava.idnes.cz/prazdny-a-chatrajici-dum-deti-a-mladeze-ve-zdarenad-sazavou-poy-/jihlava-zpravy.aspx?c=A151127_2208450_jihlava-zpravy_mv (5. 4. 2016)
86
BUNDESANSTALT STATISTIK ÖSTERREICH (2016): Gross annual income of employees 1997 – 2014, http://www.statistik.at/web_en/statistics/PeopleSociety/social_statistics/personal_inco me/annual_personal_income/029112.html (15. 11. 2015)
BUNDESANSTALT STATISTIK ÖSTERREICH (2016): Pensions, http://www.statistik.at/web_en/statistics/PeopleSociety/social_statistics/social_benefits _at_federal_level/pensions/index.html (15. 11. 2015)
BURCIN, B., KUČERA T. (2010): Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008–2070 http://www.mpsv.cz/cs/8838 (27. 1. 2016)
CALOT, G., SARDON, J. P. (1999): Les facteurs du vieillissement demographique. Population, http://www.persee.fr/doc/pop_0032-4663_1999_num_54_3_7021 (24. 9. 2015)
CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY (2016): The world factbook, https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2102rank.html (8. 4. 2016)
ČSÚ (2013). Věkové složení obyvatelstva podle věkových skupin, muži a ženy, střední varianta, https://www.czso.cz/documents/10180/20567167/40201305.pdf/bad52ebe-8bb7-4551a25e-50ba7ba7cdea?version=1.0 (20. 1. 2016)
ČSÚ (2014): Projekce obyvatelstva v krajích ČR - do roku 2050, https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-v-krajich-cr-do-roku-2050ua08v25hx9 (17. 1. 2016)
ČSÚ (2015): Analýza výdajů na zdravotnictví, https://www.czso.cz/documents/10180/20554903/26000515k2.pdf/14054d21-89414d58-bfc9-dde2e3392a99?version=1.1 (16. 1. 2016)
ČSÚ (2015): Počet a věkové složení obyvatel k 31. 12. - územní srovnání, https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objektparametry&str=&evo=&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&pvokc=&kata log=30845&nahled=N&sp=A&nuid=&zs=&skupId=606&verze=1&zo=N&vyhltext=&pvo=DEM01&pvoch=&udIdent=&z=T (16. 1. 2016)
ČSÚ (2015): Počet pojištěnců podle věku a pohlaví, https://www.czso.cz/documents/10180/20554903/26000515t8.pdf/9fc5cd39-8a60483f-bc92-1a82dce84291?version=1.1 (16. 1. 2016)
ČSÚ (2015). Počet zaměstnanců a průměrné hrubé měsíční mzdy, https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=MZD01-
87
A&zo=N&z=T&f=TABULKA&verze=1&nahled=N&sp=N&skupId=855&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&k atalog=30852&pvo=MZD01-A&evo=v208_!_MZD-LEG4_1&c=v475__RP2014 (18. 11. 2015)
ČSÚ (2015): Průměrná výše důchodu, https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystupobjekt&pvo=SZB06b&skupId=468&str=v404&evo=v260_!_VUZEMI97-100101hal_1 (18. 11. 2015)
ČSÚ (2015): Vybrané demografické údaje (1989-2014), https://www.czso.cz/documents/10180/33786359/32018115_0101.pdf/22674bbad272-43c3-b228-6f6af29550cb?version=1.1 (25. 2. 2016)
ČSÚ (2015): Vybrané demografické údaje v České republice, https://www.czso.cz/documents/10180/33786359/32018115_0101.pdf/22674bbad272-43c3-b228-6f6af29550cb?version=1.1 (25. 1. 2016)
ČSÚ (2015): Vybrané údaje o sociálním zabezpečení, https://www.czso.cz/documents/10180/31950945/19002915.pdf/1d422b77-ec02-4b4a8f2b-0c2acae25bdf?version=1.9 (16. 1. 2016)
ČSÚ (2015): Zařízení sociální péče v obcích SO ORP, https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup-objektparametry&str=&evo=&verze=1&pvokc=&nahled=N&sp=A&nuid=&zs=&skupId=&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~ _S~_null_null_&katalog=30850&zo=N&vyhltext=&udIdent=&pvo=SZB6051&pvoc h=&z=T (17. 1. 2016)
DŮCHODOVÁ KOMISE (2014): O komisi, http://www.duchodova-komise.cz (27. 1. 2016)
EUROSKOP.CZ (2016): Dokumenty EU, https://www.euroskop.cz/29/sekce/dokumenty-eu/ (3. 4. 2016)
EUROSTAT (2015): Population on 1 January by age and sex, http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjan&lang=en (14. 10. 2015)
EUROSTAT (2015): Population: Structure indicators, http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjanind&lang=en (14. 10. 2015)
88
EUROSTAT (2015): Life expectancy by age and sex, http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_mlexpec&lang=en (15. 10. 2015)
EUROSTAT (2015): Expenditure: main results, http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=spr_exp_sum&lang=en (15. 10. 2015)
EVROPSKÁ KOMISE (2012): Bílá kniha. Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody, http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=7341&langId=cs (29. 11. 2015)
EVROPSKÁ RADA (2000): Listina základních práv Evropské unie, https://www.euroskop.cz/gallery/6/2090-charta_zakladnich_prav_1.pdf (15. 11. 2015)
GAVRILOV, L. A., HEUVELINE, P. (2003): Aging of Population. In: Encyclopedia of Population, Macmillan Reference USA, New York, http://longevityscience.org/Population_Aging.htm (26. 3. 2016)
GESAMTVERBAND DER DEUTSCHEN VERSICHERUNGSWIRTSCHAFT (2015): Statistical Yearbook of German Insurance 2015, http://www.en.gdv.de/wpcontent/uploads/2015/11/GDV-Statistical_Yearbook_2015.pdf (21. 1. 2016)
GŁÓWNY URZĄD STATYSTYCZNY (2015a): Przeciętne miesięczne wynagrodzenie w gospodarce narodowej w latach 1950-2014, http://stat.gov.pl/obszary-tematyczne/rynek-pracy/pracujacy-zatrudnieniwynagrodzenia-koszty-pracy/przecietne-miesieczne-wynagrodzenie-w-gospodarcenarodowej-w-latach-1950-2014,2,1.html (16. 11. 2015)
GŁÓWNY URZĄD STATYSTYCZNY (2015b): Statistical Yearbook of the Republic of Poland 2015, http://stat.gov.pl/download/gfx/portalinformacyjny/en/defaultaktualnosci/3328/2/10/1/ publ_as_statistical_yearbook_of_the_rep_of_poland.pdf (21. 1. 2016)
HABÁŇ, P. (2016): Druhý pilíř penzijní reformy skončil. Co se bude dít dál? http://www.mpsv.cz/files/clanky/23594/TZ_MPSV__Druhy_pilir_penzijni_reformy_skoncil.pdf (21. 1. 2016)
LABUDA, T. (2010): Slovenský důchodový systém v kostce. http://www.investujeme.cz/slovensky-duchodovy-system-v-kostce/ (23. 10. 2015)
MPSV ČR (2013): Manuál k důchodové reformě, http://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Metodika_2013_Duchodova-reforma-Manual2013-2013-01-07.pdf (20. 1. 2016)
89
MPSV ČR (2014a): Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, http://www.mpsv.cz/files/clanky/14540/III_vlada__Akcni_plan_staruti_.pdf (30. 5. 2015)
MPSV ČR (2014b): Pečovatelská služba, http://www.mpsv.cz/cs/13368 (23. 11. 2015)
MPSV ČR (2015a): Příprava na stárnutí v České republice, http://www.mpsv.cz/cs/2856 (27. 11. 2015)
MPSV ČR (2015b): Věcný záměr zákona upravujícího ukončení zvyšování důchodového věku při dosažení věku 65 let a implementaci mechanismu pravidelné revize stanovení důchodového věku, https://apps.odok.cz/attachment//down/KORN9YWFDUME (25. 1. 2016)
NATIONAL INSTITUTE ON AGING (2007): Why Population Aging Matters, https://www.nia.nih.gov/sites/default/files/WPAM.pdf (12. 5. 2015)
PARLAMENTNÍ LISTY (2015): Němečtí důchodci v českých domovech. Mají to u nás třikrát levnější, http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nemecti-duchodciv-ceskych-domovech-Maji-to-u-nas-trikrat-levnejsi-354660 (27. 2. 2016)
RABUŠIC, L. (2002): Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? http://is.muni.cz/el/1456/podzim2008/PEHPII/um/6451412/4_Rabusic.pdf (30. 5. 2015)
STATISTISCHES BUNDESAMT (2016): Development of gross earnings, https://www.destatis.de/EN/FactsFigures/NationalEconomyEnvironment/EarningsLab ourCosts/EarningsEarningsDifferences/Tables/LongTimeSeriesD.html (17. 11. 2015)
SVOBODA, R. (2014):Věková hranice odchodu do starobního důchodu v zemích EU http://www.duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2015/03/R.-Svoboda-Věkováhranice-odchodu-do-důchodu-v-zemích-EU-Svoboda-30.-července-2014.pdf (27. 11. 2015)
ŠTATISTICKÝ ÚRAD (2015): Priemerná mesačná mzda v hospodárstve SR, http://statdat.statistics.sk/cognosext/cgibin/cognos.cgi?b_action=cognosViewer&ui.action=run&ui.object=storeID("i94C7052 B240A492FB3BE8C7A487D337B")&ui.name=Priemerná%20mesačná%20mzda%20 v%20hospodárstve%20SR%20%5bpr0204qs%5d&run.outputFormat=&run.prompt=tr ue&cv.header=false&ui.backURL=%2fcognosext%2fcps4%2fportlets%2fcommon%2 fclose.html&run.outputLocale=sk (16. 11. 2015)
ŠTATISTICKÝ ÚRAD. Vyplatené dôchodky, http://statdat.statistics.sk/cognosext/cgibin/cognos.cgi?b_action=cognosViewer&ui.action=run&ui.object=storeID("iA8613E
90
ED59944E818C626E2CDA225B2E")&ui.name=Vyplatené%20dôchodky%20%5bso3 002rr%5d&run.outputFormat=&run.prompt=true&cv.header=false&ui.backURL=%2f cognosext%2fcps4%2fportlets%2fcommon%2fclose.html&run.outputLocale=sk (16. 11. 2015)
ŠTAUD, V. (2007): Jak se žije v Charitním domově pro duchovní? http://www.katyd.cz/tema/jak-se-zije-v-charitnim-domove-pro-duchovni.html (2. 2. 2016)
UNITED NATIONS (2002): Madrid International Plan of Action on Ageing, United Nations, http://undesadspd.org/Portals/0/ageing/documents/Fulltext-E.pdf (27. 10. 2015)
UNITED NATIONS (2013): World Population Ageing 2013, http://www.un.org/en/development/desa/population/publications/pdf/ageing/WorldPop ulationAgeing2013.pdf (27. 10. 2015)
ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, H. (2015): Ve Městě chtějí dům pro lidi s Alzheimerovou chorobou, http://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/ve-meste-chteji-dum-pro-lidi-salzheimerovou-chorobou-20151218.html (5. 4. 2016)
ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, H. (2016): Diakonie postaví v Novém Městě domov se zvláštním režimem, http://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/diakonie-postavi-v-novemmeste-domov-se-zvlastnim-rezimem-20160217.html (5. 4. 2016)
Ostatní zdroje Interní data:
ADLEROVÁ, N. (mluvčí Městského úřadu Žďár nad Sázavou) Vyjádření k vybudování nového DZR, Městský úřad Žďár nad Sázavou, 2016
HOREK S. (ředitel Domova pro seniory Velká Bíteš), Data o DS Velká Bíteš, Poliklinika Velká Bíteš – příspěvková organizace, 2016
HUMLÍČEK J. (vedoucí přímé péče Domova pro seniory Velké Meziříčí), Data o DS a DZR Velké Meziříčí, Domov pro seniory Velké Meziříčí – příspěvková organizace, 2016
MYSLIVEC J. (ředitel domova pro seniory Mitrov), Data o DS a DZR Mitrov, Domov pro seniory Mitrov - příspěvková organizace, 2016
ŠERÁK V. (ředitel sociálních služeb Žďár nad Sázavou), Data o DS a DZR Žďár nad Sázavou, Sociální služby města Žďár nad Sázavou – příspěvková organizace, 2016
ŠKORPÍKOVÁ J. (vedoucí přímé péče Charitního domova Moravec), Data o DS Moravec, Česká katolická charita, 2016
91
Výroční zprávy:
DOMOV PRO SENIORY MITROV (2015): Výroční zpráva 2014, http://www.domovmitrov.cz/file.php?nid=4164&oid=4267342 (29. 1. 2016)
DOMOV PRO SENIORY VELKÉ MEZIŘÍČÍ (2015): Výroční zpráva 2014, http://www.domovvelkemezirici.cz/file.php?nid=3935&oid=4247611 (29. 1. 2016)
Zákony a vyhlášky:
Vyhláška 505/2006 Sb.
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
92
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1.
Věkové pyramidy Příloha 1.1 Věková pyramida obyvatelstva Polska v roce 2014 Příloha 1.2 Věková pyramida obyvatelstva Rakouska v roce 2014 Příloha 1.3 Věková pyramida obyvatelstva Slovenska v roce 2014
Příloha 2.
Věková struktura obyvatelstva v okresech a krajích ČR k 31. 12. 2014
Příloha 3.
Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let v českých okresech k 31. 12. 2014
Příloha 4.
Data o DS a DZR v okrese Žďár nad Sázavou v roce 2014
Příloha 5.
Prognóza počtu obyvatel v okrese Žďár nad Sázavou v roce 2050
93
PŘÍLOHY
Věkové kategorie
Příloha 1.1 Věková pyramida obyvatelstva Polska v roce 2014 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 2000
1000
0
1000
2000
Počet obyvatel (tis.) Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
Věkové kategorie
Příloha 1.2 Věková pyramida obyvatelstva Rakouska v roce 2014 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 400
300
200
100
0
100
Počet obyvatel (tis.) Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
200
300
400
Věkové kategorie
Příloha 1.3 Věková pyramida obyvatelstva Slovenska v roce 2014 95+ 90-94 85-89 80-84 75-79 70-74 65-69 60-64 55-59 50-54 45-49 40-44 35-39 30-34 25-29 20-24 15-19 10-14 5-9 0-4 300
200
100
0
100
Počet obyvatel (tis.) Zdroj: vytvořeno dle dat z Database EUROSTAT
200
300
Příloha 2. Věková struktura obyvatelstva v okresech a krajích ČR k 31. 12. 2014 Územní jednotka Česká republika Hlavní město Praha Středočeský kraj Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Jihočeský kraj České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Plzeňský kraj Domažlice Klatovy Plzeň-město Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Tachov Karlovarský kraj Cheb Karlovy Vary Sokolov Ústecký kraj Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem
Počet obyvatel 10 538 275 1 259 079 1 315 299 96 718 89 172 161 621 98 125 74 244 104 973 125 931 96 689 164 002 134 351 114 084 55 389 637 300 189 861 61 110 91 778 70 634 50 800 70 653 102 464 575 123 61 016 86 859 187 245 62 226 77 022 47 887 52 868 299 293 92 019 117 016 90 258 823 972 131 699 124 644 118 966 86 463 113 857 128 851 119 492
0-14 let (%) 15,19 14,49 16,79 15,79 16,67 16,10 15,93 14,40 16,18 15,82 16,99 19,98 20,03 14,94 14,89 15,20 15,60 16,18 14,75 14,58 15,37 14,89 14,84 14,82 15,48 14,57 14,34 14,91 15,64 14,61 15,12 14,86 15,39 14,15 15,25 15,71 15,97 15,49 15,69 15,78 15,27 15,56 16,23
15-64 let (%) 66,96 67,27 66,50 66,09 66,22 66,42 66,16 66,82 66,96 67,74 65,95 66,04 65,77 67,11 67,26 66,80 67,03 68,02 66,62 65,75 67,76 66,73 66,07 66,82 67,02 66,23 66,02 66,90 67,45 66,67 69,53 67,67 67,50 67,37 68,22 67,23 66,23 68,92 66,53 67,53 67,97 67,28 66,30
65 a více let (%) 17,84 18,24 16,71 18,12 17,11 17,48 17,91 18,78 16,86 16,44 17,06 13,98 14,20 17,95 17,85 18,00 17,37 15,80 18,63 19,67 16,87 18,38 19,08 18,35 17,50 19,20 19,64 18,18 16,91 18,72 15,35 17,47 17,11 18,47 16,54 17,06 17,80 15,59 17,78 16,68 16,77 17,16 17,48
Průměrný věk 41,7 42,0 40,7 41,7 40,9 41,3 41,5 42,5 40,9 40,9 40,7 38,4 38,6 42,0 41,9 41,9 41,4 40,5 42,3 42,8 41,4 42,2 42,5 42,1 41,6 42,7 42,8 42,0 41,2 42,4 40,8 41,8 41,5 42,6 41,1 41,2 41,4 40,6 41,5 41,1 41,2 41,2 41,1
Index stáří 117,45 125,82 99,56 114,77 102,64 108,58 112,43 130,41 104,19 103,87 100,38 69,95 70,90 120,20 119,90 118,43 111,37 97,60 126,31 134,88 109,76 123,46 128,56 123,81 113,05 131,78 137,03 121,89 108,15 128,20 101,48 117,53 111,16 130,50 108,47 108,54 111,45 100,63 113,33 105,69 109,83 110,31 107,69
Územní jednotka Liberecký kraj Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Královéhradecký kraj Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Pardubický kraj Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Kraj Vysočina Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Jihomoravský kraj Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Olomoucký kraj Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Zlínský kraj Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín
Počet obyvatel 438 851 102 816 90 003 171 756 74 276 551 590 162 808 79 375 111 130 78 926 119 351 516 372 104 148 169 248 104 495 138 481 509 895 94 885 112 417 72 061 112 076 118 456 1 172 853 107 925 377 440 213 149 115 049 155 431 90 460 113 399 635 711 39 584 233 192 109 037 131 646 122 252 585 261 106 468 142 989 144 011 191 793
0-14 let (%) 15,65 15,88 15,39 16,05 14,74 15,03 14,74 14,87 15,29 15,50 14,97 15,24 14,99 15,08 15,26 15,60 14,93 14,85 15,53 14,20 14,52 15,24 15,00 15,30 14,44 16,77 14,47 13,84 15,48 14,96 14,93 14,07 15,38 15,12 14,37 14,76 14,52 14,33 14,24 14,87 14,56
15-64 let (%) 66,73 68,07 66,32 66,49 65,91 65,98 65,54 66,44 65,51 66,39 66,42 66,74 66,85 66,56 66,99 66,68 66,85 66,45 66,83 66,07 67,67 66,89 66,82 66,28 65,89 66,11 68,26 68,28 67,43 67,85 66,85 67,90 66,88 66,21 66,98 66,86 67,15 67,20 67,32 67,17 66,99
65 a více let (%) 17,62 16,05 18,29 17,45 19,35 18,99 19,72 18,69 19,20 18,11 18,61 18,03 18,16 18,36 17,76 17,72 18,22 18,70 17,64 19,73 17,81 17,87 18,18 18,42 19,67 17,12 17,27 17,88 17,10 17,20 18,23 18,02 17,74 18,67 18,64 18,38 18,33 18,47 18,44 17,95 18,45
Průměrný věk 41,4 40,6 41,8 41,1 42,5 42,3 42,7 42,3 42,2 41,7 42,2 41,7 41,9 42,0 41,5 41,4 41,9 42,2 41,5 42,8 41,9 41,4 41,9 41,8 42,6 40,7 41,8 42,3 41,3 41,5 42,0 42,3 41,6 42,1 42,3 42,1 42,2 42,4 42,3 41,8 42,4
Index stáří 112,54 101,10 118,81 108,71 131,31 126,38 133,72 125,67 125,62 116,83 124,25 118,32 121,17 121,79 116,40 113,58 122,10 125,94 113,59 138,91 122,67 117,30 121,24 120,34 136,24 102,05 119,34 129,24 110,47 114,99 122,10 128,07 115,32 123,52 129,69 124,46 126,26 128,88 129,50 120,68 126,74
Územní jednotka Moravskoslezský kraj Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město
Počet obyvatel 1 217 676 94 573 212 987 255 945 151 724 176 807 325 640
0-14 let (%) 14,74 14,47 15,13 14,05 15,37 15,17 14,59
Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ
15-64 let (%) 67,73 67,97 67,70 68,07 67,75 67,88 67,32
65 a více let (%) 17,52 17,55 17,16 17,88 16,88 16,95 18,09
Průměrný Index stáří věk 41,8 118,85 41,8 121,27 41,5 113,41 42,2 127,22 41,1 109,87 41,5 111,73 42,0 123,95
Příloha 3. Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let v okresech ČR k 31. 12. 2014 Územní jednotka Česká republika Hlavní město Praha Středočeský kraj Benešov Beroun Kladno Kolín Kutná Hora Mělník Mladá Boleslav Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram Rakovník Jihočeský kraj České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor Plzeňský kraj Domažlice Klatovy Plzeň-město Plzeň-jih Plzeň-sever Rokycany Tachov Karlovarský kraj Cheb Karlovy Vary Sokolov Ústecký kraj Děčín Chomutov Litoměřice Louny Most Teplice Ústí nad Labem
Počet obyvatel nad 65 let
Počet lůžek
Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let
1 880 406
51921
27,6
229 618 219 811 17 526 15 257 28 250 17 575 13 942 17 696 20 697 16 493 22 927 19 077 20 482 9 889 114 731 32 979 9 653 17 101 13 891 8 569 12 985 19 553 105 556 10 678 16 677 36 782 11 313 13 026 8 966 8 114 52 285 15 744 21 615 14 926 140 543 23 443 19 433 21 154 14 424 19 090 22 116 20 883
2720 6822 542 336 920 461 511 701 400 431 720 698 816 286 3680 1100 236 445 529 381 454 535 2556 337 340 599 527 78 379 296 1368 660 245 463 5641 810 790 1197 437 752 669 986
11,8 31,0 30,9 22,0 32,6 26,2 36,7 39,6 19,3 26,1 31,4 36,6 39,8 28,9 32,1 33,4 24,4 26,0 38,1 44,5 35,0 27,4 24,2 31,6 20,4 16,3 46,6 6,0 42,3 36,5 26,2 41,9 11,3 31,0 40,1 34,6 40,7 56,6 30,3 39,4 30,2 47,2
Územní jednotka Liberecký kraj Česká Lípa Jablonec nad Nisou Liberec Semily Královéhradecký kraj Hradec Králové Jičín Náchod Rychnov nad Kněžnou Trutnov Pardubický kraj Chrudim Pardubice Svitavy Ústí nad Orlicí Kraj Vysočina Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou Jihomoravský kraj Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Olomoucký kraj Jeseník Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Zlínský kraj Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín
Počet obyvatel nad 65 let 77 318 16 506 16 460 29 977 14 375 104 773 32 098 14 833 21 342 14 294 22 206 93 083 18 912 31 075 18 556 24 540 92 924 17 742 19 831 14 215 19 964 21 172 213 228 19 876 74 239 36 481 19 869 27 796 15 466 19 501 115 866 7 135 41 364 20 362 24 541 22 464 107 273 19 665 26 364 25 851 35 393
Počet lůžek 1404 322 236 537 309 3128 736 445 671 710 566 3052 909 807 569 767 2746 441 396 626 849 434 5844 618 2317 666 450 564 465 764 3152 278 724 773 823 554 3535 897 699 739 1200
Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let 18,2 19,5 14,3 17,9 21,5 29,9 22,9 30,0 31,4 49,7 25,5 32,8 48,1 26,0 30,7 31,3 29,6 24,9 20,0 44,0 42,5 20,5 27,4 31,1 31,2 18,3 22,6 20,3 30,1 39,2 27,2 39,0 17,5 38,0 33,5 24,7 33,0 45,6 26,5 28,6 33,9
Územní jednotka Moravskoslezský kraj Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město
Počet obyvatel nad 65 let 213 397 16 601 36 557 45 752 25 618 29 966 58 903
Zdroj: vytvořeno dle dat z Veřejné databáze ČSÚ
Počet lůžek 6273 513 1214 1300 480 780 1986
Počet lůžek na 1 000 obyvatel nad 65 let 29,4 30,9 33,2 28,4 18,7 26,0 33,7
Příloha 4. Data o DS a DZR v okrese Žďár nad Sázavou v roce 2014 Mitrov
Ukazatel DS
DZR
Kapacita Aktuální obsazenost Průměrná obsazenost (%) Délka pořadníku Přijaté žádosti Přijatí uchazeči Zemřelí klienti
103 103 99,58 57 72 19 22
Muži Ženy
30,1 66,0
27-65 66-75 76-85 86-95 96 a více Průměrný věk
7,8 20,4 31,1 35,9 1,0 81,2 Žádný 1 2 3 4
Moravec
3,9 11,7 19,4 29,1 32,0
DS 27 27
Velká Bíteš DS
90 27 90 27 . . 22 107 62 32 120 19 8 39 3 8 39 3 Struktura Pohlaví (%) 25,9 24,4 18,5 74,1 75,6 81,5 Věk (%) 3,7 5,6 0 25,9 12,2 3,7 48,1 38,9 44,4 22,2 40,0 51,9 0,0 3,3 0 80,5 82,9 85,2 Stupeň závislosti (%) 0,0 8,9 7,4 0,0 7,8 11,1 14,8 21,1 11,1 25,9 36,7 29,6 59,3 21,1 40,7
Velké Meziříčí DS
Žďár nad Sázavou
DZR 60 60 98,86 136 109 14 15
DS 34 34
DZR
7 7
54 54 . 45 61 17 17
40 40 . 77 55 16 17
25,9 74,1
32,4 67,6
27,8 72,2
12,5 87,5
3,4 15,5 31,0 44,8 5,2 85,0
2,9 14,7 61,8 20,6 0,0 82,0
1,9 11,1 37,0 48,1 1,9 85,0
7,5 30,0 55,0 7,5 0,0 82,6
3,4 12,1 20,7 24,1 39,7
2,9 0,0 14,7 20,6 61,8
3,7 7,4 24,1 38,9 25,9
0,0 2,5 5,0 30,0 62,5
22
Ukazatel Ubytování (Kč za den) Jídlo (Kč za den) Cena (Kč za měsíc) Nedostatek financí (%)
Mitrov DS 172,5 132 9 260 35,9
Moravec DZR 166 132 9 057 18,5
Úhrady od obyvatel Příspěvek na péči Příjmy od pojišťoven Dotace od zřizovatele Dotace od kraje Dotace MPSV ČR Dotace ÚP Jiné Celkem
13 123 000 12 465 000 2 120 000
Potraviny Spotřeba materiálu Spotřeba energie Opravy Ostatní služby Osobní náklady Odpisy Ostatní náklady Celkem
3 478 837 1 443 163 2 555 000 1 432 000 1 169 000 25 549 000 2 384 000 186 000 38 197 000
1 942 000 7 863 000 54 000 212 000 37 779 000
DS
Velká Bíteš DS 170 120 8 819 18,5
176 115 8 849 30,0 Příjmy (Kč) . 2 736 000 . 2 439 000 . 124 000 . 374 000 . 0 . 1 820 000 . 0 . 183 000 . 7 676 000 Výdaje (Kč) . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 658 000
Zdroj: data poskytnutá od zařízení sociální péče pro seniory v okrese Žďár nad Sázavou
Velké Meziříčí DS DZR 207,5 207,5 145 145 10 720 . . 10 318 050 9 434 880 1 523 620
Žďár nad Sázavou DS 157,5 138 8 986 22,2
DS 162 148 9 417 30,0
9 060 800 0 380 210 32 798 890
9 004 704 9 173 777 782 723 4 626 284 470 000 5 016 500 0 173 151 29 247 139
2 714 000 1 707 600 2 569 170 240 980 1 526 600 20 736 420 2 078 730 1 472 240 33 045 740
2 594 400 734 270 1 514 498 109 275 4 476 580 19 028 560 95 861 293 694 28 847 138
2 081 330
. tečka na místě čísla značí, že údaj není k dispozici
Příloha 5. Prognóza počtu obyvatel v okrese Žďár nad Sázavou v roce 2050 Počet obyvatel Věkové kategorie Celkem Muži Ženy Celkem 0 až 4 5 až 9 10 až 14 15 až 19 20 až 24 25 až 29 30 až 34 35 až 39 40 až 44 45 až 49 50 až 54 55 až 59 60 až 64 65 až 69 70 až 74 75 až 79 80 až 84 85 až 89 90 a více
105 045 4 155 4 440 4 609 4 669 4 888 5 255 5 247 5 724 5 996 5 677 5 667 6 601 6 714 7 025 8 234 7 559 5 036 3 785 3 309
52 502 2 165 2 299 2 355 2 389 2 492 2 737 2 769 2 942 3 105 2 960 2 920 3 317 3 420 3 495 4 040 3 712 2 306 1 640 1 424
52 545 1 990 2 141 2 253 2 280 2 396 2 517 2 477 2 782 2 890 2 717 2 747 3 284 3 294 3 524 4 194 3 881 2 733 2 149 1 972
Zdroj: vytvořeno dle dat z prognózy Kraje Vysočina
