OCCUPATIONAL MEDICAL PROBLEMS IN CONSTRUCTION INDUSTRY KVÌTA ŠVÁBOVÁ Subkatedra pracovního lékaøství IPVZ Praha
Èinnost ve stavebnictví, jako napø. tìžba a zpracování kameniva a písku (kamenolomy, drtírny a obalovny smìsí), homogenizace betonových smìsí vibrátory, pìchování pneumatickými nástroji, obsluha stavebních strojù, nastøelování høebù, klempíøské a železáøské práce, tlakové otryskávání a metalizace kovových konstrukcí, práce spojené se zpracováním døeva, je nerozluènì spjata s expozicí pracovníkù hluku a vibracím pøenášeným na ruce, nadmìrnou jednostrannou a dlouhodobou zátìží pohybového aparátu, expozicí chemickým škodlivinám, prachu vèetnì fibrogenního a nelze opomenout ani možnost vzniku onemocnìní infekèními nemocemi zejména pøi práci v zahranièí. Samostatnou kapitolou je práce v podzemí pøi výstavbì tunelù, napø. pro metro, kanalizaci, teplovody, kabelovody apod. Je zde používána technologie ražení hornickým zpùsobem (ruèní rozrušování horniny, pøíp. vrtání a odstøel) nebo s pomocí speciálních soustrojí (strojní ražení a vytváøení obšívky). Jedná se o práce spojené s expozicí fibrogennímu prachu, hluku, vibracím pøenášeným na ruce a nadmìrné zátìži pohybového aparátu. Práce na èelbì jsou rizikové. Nesmíme ani zapomenout, že znaèná èást pracovníkù ve stavebnictví pracuje ve venkovním prostoru, tedy èasto v nepøíznivých klimatických podmínkách zevního prostøedí. Tepelná zátìž pracovníkù v mimoøádnì teplých dnech je u nìkterých umocnìna tím, že vykonávají práci napø. v kabinách stavebních strojù, dozornách apod. Zásadní jsou v tomto pøípadì náhradní opatøení. Pracovníkùm musí být dostupná pøístøeší, resp. ohøívárny, musí být vybaveni vhodnými pracovními odìvy a dalšími osobními ochrannými prostøedky a v neposlední øadì jim musí být stanoven vhodný režim práce a odpoèinku. Velký význam má také chladová aklimatizace (otužování), která zajistí vyšší schopnost tvorby tepla, lepší prokrvení kožních cév a akrálních èástí tìla (ohebné a citlivé prsty). Zároveò je ochranou pøed ischemickými bolestmi, pøíp. omrzlinami. V pøípadì extrémnìjší chladové èi tepelné zátìže hraje dùležitou roli také poskytování ochranných nápojù a dietní opatøení. V posledních letech vyplnila pracovníkùm ochrany veøejného zdraví znaènou èasovì nároènou èást pracovní kapacity kategorizace prací. Z èasových dùvodù jsme této problematice vìnovali jen jednu hodinu. Kvalitní pøehled kategorizace prací ve stavebnictví pøednesl MUDr. I. Kuèera, øeditel ZÚ Hradec Králové, který uvedl, že kategorizace prací není, jak je nìkdy mylnì chápána, snahou o evidenci veškerých prací v naší republice. Jejím zcela logickým smyslem je zajištìní prevence možného po-
ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 1 2005
Subkatedra pracovního lékaøství IPVZ poøádala ve dnech 26. a 27. dubna 2004 kurz „Pracovnì lékaøská problematika ve stavebnictví“. Úvod do obsáhlé problematiky pøipravil MUDr. M. Slavík z Hygienické stanice hl. m. Prahy. Z jeho sdìlení vyjímáme: Stavebními pracemi rozumíme práce pøi výstavbì, pøestavbì, rozšíøení, obnovì, opravách a údržbì stálých i doèasných budov a staveb. Zahrnují i montážní práce stavebních konstrukcí a hodnotu zabudovaného materiálu. V souèasnosti jsou v popøedí zájmu pracovnì lékaøské péèe i práce pøi odstraòování stavebních materiálù s obsahem azbestu. Poèty pracovníkù podílejících se na èinnosti stavebních firem jsou znaènì promìnlivé. Pracovníci jsou bìžnì najímáni pouze na dobu urèitou, tj. na dobu provádìní jedné stavby nebo dokonce pouze její èásti. Ménì kvalifikované práce navíc provádìjí témìø výhradnì zahranièní pracovníci. Tato praxe znaènì ztìžuje poskytování dostateèné pracovnì lékaøské péèe a negativnì ovlivòuje její kvalitu. Stavební profese mùžeme rozdìlit na dìlnické a ostatní. Mezi klasické dìlnické profese patøí zedníci, fasádníci, obkladaèi, kopáèi, izolatéøi a asfaltéøi, betonáøi, montážníci, lešenáøi, tesaøi, øidièi dopravních prostøedkù a stavebních strojù, podlaháøi, dlaždièi, pokrývaèi, instalatéøi, topenáøi, klempíøi, dìlníci ve výrobì stavebních hmot, silnièní dìlníci, elektromontéøi a elektromechanici a v neposlední øadì i sváøeèi, železáøi, zámeèníci a jiní kovopracovníci. Mezi ostatními profesemi se setkáme s vedoucími a administrativními pracovníky, inženýrsko-technickými pracovníky, technickými pracovníky, jako jsou stavbyvedoucí, stavební mistøi, projektanti, konstruktéøi, dispeèeøi, laboranti apod. Nìkteré stavební firmy ale provozují i ubytovací a stravovací zaøízení. Pracovnì lékaøská specifika odvìtví jsou zpùsobena velkou rùznorodostí profesí a variabilitou prostøedí, v nìmž se práce vykonává, a to v prostoru i èase. Dùsledky obou variabilit se promítají do úrovnì významnosti faktorù pracovních podmínek a dùsledkù jejich pùsobení na zdraví pracovníkù. Vedle postupující mechanizace pøetrvává øada rukodìlných pracovních èinností, vedle montáže prefabrikovaných stavebních dílcù se opìt velkou mìrou navrací klasické zdìní z moderních stavebních prvkù, existuje rozsáhlý obor výroby stavebních hmot a dílcù. Ve stavebnictví se na rozdíl od vìtšiny ostatních odvìtví, setkáváme s prací ve venkovním prostøedí, ale i s pracovišti polouzavøenými èi uzavøenými, bez denního svìtla a pøirozeného vìtrání. Dùsledkem práce na rùzných stavbách je odlouèení pracovníkù od rodiny, provizoria v ubytování, èasto i ve stravování a v osobní hygienì.
Pracovnì lékaøská péèe o zamìstnance
PRACOVNÌ LÉKAØSKÁ PROBLEMATIKA VE STAVEBNICTVÍ
23
Pracovnì lékaøská péèe o zamìstnance ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 1 2005
24
Tabulka 1: Kategorizace prací ve stavebnictví (Zdroj: Informaèní systém HS KaPr k 17. 4. 2004 dle OKEÈ-stavebnictví) Poèet osob vykonávajících práce s expozicí nejvýznamnìjším faktorùm celkem
kat.2
riziko
Fyzická zátìž(celk.+lokální)
Faktor
63 836
61 507
2329
Pracovní poloha
50 531
49 169
1362
Hluk
47 820
33 290
14 530
Zátìž chladem
43 442
43 363
79
Vibrace (na ruce + na tìlo)
22 243
16 079
6164
Prach
21 170
17 169
4001
2072
1200
872
Psychická zátìž
20 856
20 221
635
Zraková zátìž
15 990
15 788
202
Látka s vìtou R42,43
Tabulka 2: Poèet NzP na 100 tisíc pracovníkù 1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
ÈR
2543
2376
2111
1845
1691
1627
1531
1486
ÈR/100 tis.
54,7
48,6
42,9
40,3
37,4
36,3
35,8
35,4
Stavebnictví
70
71
63
71
63
64
57
57
Stav./100tis.
31,2
31,7
35,5
31,7
39,2
39,2
37,9
37,9
škození zdraví pracovníkù pøi výkonu prací s významným výskytem škodlivých faktorù, a to na základì objektivního vyhodnocení faktorù pracovního prostøedí. Podle údajù Informaèního systému HS – Kategorizace prací k 17. 4. 04 jsou ve firmách s èinností dle OKEÈ-stavebnictví nejèastìjšími faktory pracovního prostøedí fyzická zátìž, pracovní poloha, hluk, zátìž chladem, vibrace, prach, psychická zátìž, zraková zátìž a chemická látka s vìtou R42, 43, øazeno dle poètu osob exponovaných danému faktoru v kategorii 2–4. Pokud provedeme øazení jen pro práce rizikové, pak je poøadí hluk, vibrace, prach, fyzická zátìž, pracovní poloha, chemická látka s vìtou R42, 43. Poèty osob v riziku lépe odrážejí skuteènost. Podstatný a zajímavý je však relativnì malý poèet osob v riziku oproti osobám v nerizikových kategoriích 2. To mùže ukazovat i na obtížnost správnì vyjádøit expozici pracovníkù v prokazatelnì rizikové úrovni, pøestože daný faktor nelze opominout. Mnoho osob tak mùže vykonávat práce formálnì nerizikové, kdy však podle charakteru práce bude obèas nìkterý faktor dosahovat úrovnì rizikové (tab. è. l). Stavebnictví je oblastí, která má pøi kategorizaci prací svá specifika a úskalí. Èasto se totiž jedná o velice rùznorodé èinnosti, kde je expozice jednotlivým škodlivým faktorùm pracovního prostøedí nestálá a velmi promìnlivá. Trvale vykonávaná práce s jasnými pracovními úkony a ve standardním prostøedí problémem není. Pøi stavebních pracích, a to zejména v menších firmách, se však mùže pracovník nepravidelnì setkat se skuteènì velkým množstvím faktorù, napø. vèetnì prachu azbestu pøi bouracích a rekonstrukèních pracích. Lékaø poskytující závodní preventivní péèi firmám vykonávajícím stavební práce by mìl více než v jiných pracovních odvìtvích vzít v úvahu i možný negativní vliv faktorù zaøazených v nerizikové kategorii 2. Pro další pøednesenou problematiku sloužil jako informaèní zdroj výskyt profesionálních onemocnìní ve stavebnictví hlášených v ÈR v období 1996 až 2003. Výskyt onemocnìní neklesá, incidence je necelých 40 osob na 100 000 pracujících (tab. è. 2). Nejvíce onemocnìní spadá
Tabulka 3: NzP 1996–2003 Seznam NzP
Poèet
NzP ÈR
15 210
NzP ve stavebnictví
479
Kap. I.
21
Kap. II.
238
pol. 4
21
pol. 6, 7, 8
125
pol. 9, 10
91
ostatní
1
Kap. III.
58
Kap. IV.
Kap. V.
149 cement
63
chrom
31
plast. hmoty
33
ostatní
22 13
do kapitoly II a IV Seznamu nemocí z povolání. Nejpoèetnìjší jsou onemocnìní cév, nervù a kostí z vibrací, z JNZ, dermatózy a pneumokoniózy (tab. è. 3). Stavební výroba je spojena se znaèným zneèištìním kùže a pracovního odìvu, které nejsou vždy úèinnì kompenzovány zvýšenou péèí o tìlesnou èistotu a osobní hygienu. Vede to mimo jiné k ohrožení kožními škodlivinami, napø. cementem, umìlými pryskyøicemi, organickými rozpouštìdly, tužidly, pigmenty, ale také výrobky z pryže. MUDr. A. Vocílková (kožní ordinace, P6) nás seznámila s nejèastìjšími kožními projevy, s diagnostickými a terapeutickými možnostmi a zpùsoby individuální ochrany. Mezi kožní choroby, se kterými se setkáváme v odvìtví stavebnictví nejèastìji, patøí kontaktní iritaèní dermatitida – akutní a zejména chronické formy. Tyto potíže však málokdy mívají takovou intenzitu, aby si vyžádaly hlášení profesionality.
ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 1 2005
stuje s výskytem v okolních zemích. Vzhledem k dlouhé dobì latence mezi expozicí a onemocnìním nelze vylouèit vyšší výskyt v budoucnosti. Na druhé stranì je však skuteèností, že nejvìtší užití azbestu v prùmyslu a jinde spadá do údobí právì pøed tìmi kritickými 20 až 30 lety. Vrchol výskytu onemocnìní by mìl nastávat v souèasnosti nebo v nejbližší budoucnosti. Mìøení koncentrace azbestu v ovzduší bylo vìnováno mnoho srovnávacích studií provádìných rùznými technikami. Pro pracovní ovzduší u nás i v zahranièí se považuje za standardní mìøení s odeèítáním vláken pod mikroskopem s fázovým kontrastem. K výsledkùm získaným touto metodikou se vztahují PEL pro azbest v pracovním ovzduší. Vztah expozice-úèinek: jak ca plic, tak i mezoteliom jsou závislé na intenzitì expozice, data však neumožòují jasné stanovení vztahu dávka-odpovìï. Není pravdìpodobná lineární závislost. Není podklad pro urèení prahové dávky, ale ani pro opak. Pøehled legislativních opatøení: Zákoník práce, ve znìní zákona 46/2004 Sb. v § 134d stanoví: 2) Práce s azbestem jsou zakázány od 1. 1. 2005 . Zákaz neplatí, jde-li o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce pøi likvidaci zásob, odpadù a zaøízení, která obsahují azbest, a práce pøi odstraòování staveb a jejich èástí obsahujících azbest. 3) Aplikace azbestu nástøikem a pracovní postupy, které zahrnují použití tepelnì nebo zvukovì izolaèních materiálù s hustotou menší než 1 g/cm3 obsahujících azbest, jsou zakázány. Zákon è. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických pøípravcích, novelizovaný naposled zákonem 320/2002 Sb., vymezuje pojem karcinogenu vèetnì azbestu. Za karcinogen je výsledná látka pokládána tehdy, obsahuje-li víc než 0,1 % karcinogenu. Pøíloha è. 2 obsahuje 2 zákazy dovozu, vývozu azbestu a jeho uvádìní na trh v jakékoliv formì. Na práce vyòaté z uvedených zákazù podle odstavce 2 zákona 46/2004 Sb. se vztahuje nìkolik pøedpisù: Zákon è. 258/2000 Sb., o ochranì veøejného zdraví, ve znìní pozdìjších pøedpisù, stanoví povinnost hlásit orgánu ochrany veøejného zdraví práce spojené s expozicí azbestu do 1 mìsíce od jejich zahájení. Další opatøení jsou øešena § 37 a následujícími v souvislosti se zaøazováním prací do pøíslušných kategorií. Vyhláška è. 432/2003, kterou se stanoví podmínky pro zaøazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelù biologických expozièních testù, podmínky odbìru biologického materiálu pro provádìní biologických expozièních testù a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými èiniteli, podrobnì stanoví kromì pravidel pro kategorizaci prací také obsah hlášení práce s azbestem. Naøízení vlády 178/2001 Sb. (523/2002 Sb.) v § 21 a v pøíloze è. 3 definuje pojem azbestu, kritickou velikost vláken azbestového prachu a precizuje povinnosti zamìstnavatele v oblasti ochrany zdraví zamìstnancù pøed úèinky azbestu a ochrany zdraví jiných osob za bìžných podmínek a za situací spojených s mimoøádnì vyšší expozicí. Ukládá povinnost mìøit koncentraci azbestu v ovzduší pracovišś minimálnì jednou za tøi mìsíce. Lhùtu lze prodloužit, pokud výsledky mìøení opakovanì nepøekraèují polovinu PEL. V pøíloze jsou stanoveny PEL pro azbest a metodika jejich mìøení. Pøipravuje se vyhláška øešící pøíležitostnì provádìné, krátkodobé práce s azbestem, která bude m. j. øešit požadavky na zabezpeèení prací pøi odstraòování eternitu,
Pracovnì lékaøská péèe o zamìstnance
Závažné dùsledky mívá vznik kontaktní pøecitlivìlosti na chrom. Vlastním alergenem je trojmocný chrom, který však velmi tìžko proniká pøes kožní bariéru. Šestimocný chrom prochází pøes kožní bariéru snadno a v kùži se redukuje na trojmocný chrom, který alergizuje. Hlavním zdrojem chromu zùstávají cement a chromoèinìná kùže ochranných pracovních pomùcek. V souèasné dobì se ve stavebnictví používají nìkteré typy cementu, které jsou upravovány chemicky a alergizují ménì. Stále èastìji se objevují pozitivní reakce vyvolané pùsobením rùzných plastù – tmelù, lepidel a nátìrových hmot. Pøed vyšetøením pacienta je tøeba pøesnì zjistit chemické složení používaných komponentù. Pøi tomto šetøení je úloha hygienické služby nezastupitelná. Další poèetnou skupinu onemocnìní tvoøí pneumokoniózy, z nich polovina jsou azbestózy. O otázce tìžby, využívání, náhrady použití azbestu a legislativních opatøení pøi vystavení azbestu pøi práci pøednášel MUDr. B. Málek (MZ ÈR). Používání azbestu ve vìtším rozsahu nastalo na poèátku 20. let minulého století ve zpracovatelských závodech na výrobu textilií, izolaèních hmot tìsnících a brzdových obložení a azbestocemento-vých výrobkù. Prakticky veškerý azbest potøebný k tìmto výrobám byl dovážen z ciziny. Expozice pracovníkù v tìchto závodech byly, podle svìdectví souèasníkù, znaènì vysoké. Tyto podmínky trvaly ještì po celá 30. léta a pøirozenì též bìhem války i po jejím skonèení. Výkonná odprašovací zaøízení vybavená zachycováním odsátého prachu a jeho využitím jako vratného osinku se poèala bìžnì používat až od poèátku padesátých let. Pøíklady pracovní expozice: tìžba, izolatéøi (nástøik), doky, výroba asbestocementových výrobkù (eternit), výroba brzdového obložení, izolace budov. Vzhledem k tomu, že je již øadu let v praxi uplatòován zákaz práce s azbestem, pøichází v našich podmínkách v úvahu jen odstraòování izolací budov a zaøízení obsahujících azbest a pøedevším, asi daleko nejèastìji, práce na støechách pokrytých eternitem. O míøe expozice pokrývaèù a jejích pøípadných projevech se prakticky témìø nic neví. Pøíklady expozice osob s azbestem pøímo nepracujících: sváøeèi v lodìnicích, údržbáøi, obyvatelé v okolí lomù, uživatelé domù s azbestovou izolací, výstelka vzduchovodù, brzdové obložení. Nìkde jsou vlákna azbestu i v pùdì a odtud se rozprašují (Øecko, Korsika, Kypr). Mùže být kontaminována i pitná voda. Osud èástic: 80 % aerodynamického prùmìru pod 5 mikrometrù proniká do alveolù, 10–20 % je retinováno. Vlákna mohou být fagocytována, na jednom vláknì mùže být i nìkolik makrofágù, vzniká tak azbestové tìlísko, které je markerem expozice pøetrvávajícím až 30 let po ukonèení expozice. Èástice pronikají do periferie plic, do pleury (neví se pøesnì jak)a do peritonea (snad pøes ductus thoracicus). Následky: zánìtlivá reakce, alveolitida, následná proliferace bunìk. Dlouhá vlákna jsou biologicky aktivnìjší než krátká. Azbest možná zasahuje do imunitního systému, jsou popsány i chromozomové aberace. K epidemiologii onemocnìní z azbestu: V Evropì vzbuzuje obavy pøedevším riziko mezoteliomu. Ve výskytu mezoteliomù jsou rozdíly mezi muži a ženami; u mužù je zaznamenáván výraznìjší vzestup. Jsou též rozdíly geografické. V roce 1982 byl v prùmyslových zemích výskyt 11 až 21 onemocnìní na milion obyvatel, v zemích, kde se tìží krokydolit, až pøes 30 pøípadù na milion (Austrálie, jižní Afrika). Pøevaha je dána expozicí z prostøedí, ale dochází i k výskytu rodinnému (genetické ff.?). Výskyt onemocnìní v ÈR je zatím nízký, což kontra-
25
Pracovnì lékaøská péèe o zamìstnance ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 1 2005
26
které patøí a budou dlouho patøit mezi nejèastìjší práce spojené s expozicí azbestu. O klinických projevech onemocnìní z azbestu hovoøila MUDr. J. Lebedová, která na rtg. dokumentaci demonstrovala jednotlivá stadia klinického prùbìhu azbestózy. Dále upozornila na funkèní poškození z azbestu, jejichž sledování je náplní grantového úkolu IGA NJ 6081-3/2000 „Detekce typu ventilaèní poruchy a pøínos CT diagnostiky u pleurálních hyalinóz zpùsobených azbestem“, s jehož výsledky nás také seznámila. Velmi pìknou, pøehlednou pøednášku o minerálních vláknech pøednesla MUDr. M. Hornychová, CSc. (SZÚ Praha). Toto téma by jistì zasluhovalo samostatnou publikaci. Z její pøednášky uvedeme jen nìkolik zajímavých údajù. Podle databáze CAREX (2000) je v Evropì exponováno minerální vlnì èi vláknùm 935 tisíc pracovníkù a 62 tisíc je vystaveno keramickým vláknùm.Terminologii a rozdìlení minerálních vláken uvádíme v tabulkách è. 4 a 5 (synonyma MMMF = machine-made mineral fibres, man-made mineral fibres ; MMVF = man made vitreous fibres). Umìle vyrábìné amorfní køemièitany pøedstavují minerální vlnu. Považují se za náhradu azbestu pøi zachování všech jeho pozitivních vlastností. Nìkteøí autoøi je považují za stejnì nebezpeèné jako azbest. Z 80 % je jejich využití pro protipožární, akustickou a tepelnou izolaci staveb lodí, letadel, automobilù, 5–10 % využití je v textilním prùmyslu, zbytek pro filtraèní papír a ostatní aplikace. Nejvíce se vyrábí sklenìných vláken, o nìco ménì struskové minerální vlny a 1 % svìtové produkce tvoøí žáruvzdorná keramická vlákna. Je obtížné identifikovat „typické“ složení minerální vlny, rozlišuje se, zda jde o sklenìnou, horninovou nebo struskovou vlnu. Chemické složení se obecnì vyjadøuje formou oxidù prvkù, které obsahuje: sklenìná vlákna – amorfní oxid køemièitý, oxidy alkalických kovù strusková vlna – vápenato-hoøeènato-hlinitokøemièitany žáruvzdorná keramická vlákna – významná hladina oxidu hlinitého a køemièitého. Vìtšina vláken je nerespirabilních, 2–25 µm dlouhých, bìžnì okolo 9–15 µm. Na rozdíl od azbestu se neštìpí podélnì, ale pøíènì, vznikají tak kratší vlákna a èástice. Biologická aktivita závisí pøedevším na délce, tloušśce, rozpustnosti a povrchu vlákna. Klasifikují se podle chemického zákona 356/2003 Sb., podle vyhl. 232/2004 Sb. Podle NV 178/2001 Sb. pro umìlá vlákna musí být dodrženy souèasnì pøípustné hodnoty poèetní i hmotnostní koncentrace: PEL (poèet respirabilních vláken) 1/cm3, hmotnostní koncentrace 4 mg/ m3. Seznam závaznì klasifikovaných nebezpeèných chemických látek obsahuje pouze dvì položky patøící do položky minerálních vláken – keramická žáruvzdorná vlákna a minerální vlnu. Závìreèná klasifikace IARC (monografie è. 81, 2002): 1) sklenìná vlna, minerální vlna, sklenìná vlákna a novì vyvinutá vlákna s krátkou bioperzistencí nejsou klasifikovány jako karcinogenní pro èlovìka – sk. 3. 2) E – vlákna, vlákna „475“ a keramická vlákna jsou klasifikována pro možný karcinogenní úèinek do sk. 2. O nových požadavcích na ochranu zdraví pøi práci v expozici hluku a vibracím ve stavebnictví pøednášel ing. Zd. Jandák, CSc. (SZÚ Praha). S nadmìrnou expozicí hluku nebo vibracím ve stavebnictví se setkáváme jednak pøi práci s rùznými druhy ruèního náøadí, jednak pøi obsluze mobilních nebo stacionárních strojù. Základní podmínkou pro zajištìní nízké úrovnì expozice v místì obsluhy je výbìr strojního zaøízení s nízkou deklarovanou hodnotou zdroje hluku nebo vib-
rací. Pøi typové zkoušce se emisní hodnoty sice urèují za zjednodušených podmínek a zpravidla s vylouèením podílu technologického hluku nebo vibrací, nicménì nízká deklarovaná hodnota signalizuje u zaøízení nižší úroveò expozice v provozních podmínkách. Protihluková opatøení ve výrobních prostorách nebo na stavbách (kryty, clony, zástìny, tlumièe hluku, akustické obklady, pružné uložení rukojetí, sedadel atp.) jsou zpravidla nákladná a spolehlivì nezajišśují potøebný útlum hluku nebo vibrací. Použití osobních ochranných pracovních prostøedkù (napø. chránièù sluchu) mùže zajistit potøebný vložný útlum, na druhé stranì se v øadì pøípadù omezí bezpeènost pøi práci. Vliv antivibraèních pracovních rukavic na snížení expozice vibracím je nepodstatný. Takové rukavice vyžadují i vyšší sílu stisku ruky a chrání spíše pøed vlhkem a chladem. Ve spojení s organizaèními opatøeními (støídání pracovníkù, technologické pøestávky) mohou výše uvedená opatøení také èasto vést ke snížení produktivity práce. U nových typù mobilních strojních zaøízení došlo v posledním období k podstatnému snížení expozice celkovým vibracím. Moderní strojní zaøízení jsou standardnì vybavena nejen odpruženým sedadlem, ale také odpruženou kabinou strojníka. Expozice celkovým vibracím na pracovním místì strojníka pak èasto vyhoví hygienickým limitùm a omezí se tak nadmìrné zatížení páteøe v bederním úseku. Stávající platná úprava není v plném souladu s platnými evropskými smìrnicemi 2003/10/EHS, resp. 1986/188/ EHS a 2002/44/EHS, které zavádìjí minimální požadavky na ochranu zdraví pøed hlukem a vibracemi na pracovištích. Základní metody posuzování hluku v pracovním prostøedí jsou obsaženy v èeských technických normách ÈSN ISO 1999:1993, ÈSN ISO 9612:2000 a ÈSN ISO 7196. V pøípadì vibrací pøenášených na èlovìka se jedná o základní normy ÈSN ISO 5349, Èásti 1:2002 a 2:2002 a ÈSN ISO 2631-1:2000. Další série pøednášek se týkala rizik ve stavebnictví, technických úprav a individuální ochrany pracovníkù. Pøehlednou pøednášku o bezpeènosti práce ve stavebnictví mìl ing. M. Ronin, øeditel odboru inspekce ÈÚBP. Souhrn pøednášky uvádíme: Stavebnictví patøí mezi ty obory ekonomických èinností, u kterých je dlouhodobì vysoká pracovní úrazovost. Není to však jen specifikum naší republiky, obdobná situace je i v ostatních zemích EU. Tato skuteènost je také dùvodem, proè v souèasné dobì probíhají informaèní a vynucovací akce, jejichž cílem je jak zvýšení informovanosti o rizicích ve stavebnictví, tak i zvýšený tlak orgánù státní správy na stavební organizace, aby zabezpeèily dodržování bezpeènosti práce pøi stavební èinnosti. V Èeské republice se odvìtví stavebnictví podílí na celkové pracovní úrazovosti 6,5 %, na smrtelné pracovní úrazovosti pak 25 %. Pøíèiny tohoto stavu tkví pøedevším v: – nedostateèné koordinaci prací mezi jednotlivými subjekty na staveništích – podceòování rizik pøi stavebních pracích a to jak ze strany zamìstnavatelù, tak ze strany zamìstnancù – nedostateèné kontrole dodržování stanovených opatøení k zajištìní bezpeènosti práce ze strany vedoucích zamìstnancù na jednotlivých stupních øízení – provádìní prací, ke kterým nemá dodavatel tìchto prací zamìstnance s dostateènou kvalifikací nebo nemá k dispozici odpovídající technické prostøedky pro tyto práce – používání nebezpeèných pracovních postupù, a to ze-
Tabulka 4: Terminologie komerènì používaných vláken
anorganická/minerální
pøírodní
umìlá
rostlinného nebo živoèišného pùvodu
umìlé hedvábí, celulóza
z organických monomerù
vláknité minerály
polyamidy, polyestery, polyolefíny, polyakrilonitrily, polyuretany, polytetrafluoroethyleny, uhlíkatá a grafitová vlákna
Serpentin, Amfibolit, Woolastonit, Erionit
Mezi stanovené výrobky patøí podle zákona è. 22/1997 Sb., v platném znìní, o technických požadavcích na výrobky, „Osobní ochranné prostøedky“ (OOP). Pøi jejich uvádìní na trh musí výrobce nebo jeho zplnomocnìný zástupce vydat ES prohlášení o shodì a na všech OOP musí být umístìno oznaèení CE. Technické požadavky na OOP stanoví naøízení vlády è. 172/1997 Sb., které bude od 1. 5. 2004 nahrazeno naøízením vlády è. 21/2003 Sb. Technické požadavky jsou již od roku 1997 plnì kompatibilní s požadavky uplatòovanými v EU na základì evropské smìrnice 89/686/EHS. OOP jsou z hlediska závažnosti rizik, proti nimž chrání, rozdìleny do tøí kategorií. V první kategorii jsou OOP jednoduché konstrukce, napø. odìvy chránící proti bìžným klimatickým vlivùm, proti povrchovému mechanickému pùsobení apod. Do tøetí kategorie patøí OOP složité konstrukce chránící proti vysokým rizikùm, napø. všechny OOP proti pádu, OOP chránící dýchací orgány, OOP proti chemickým rizikùm, vysokým teplotám apod. Ostatní OOP jsou zaøazeny do kategorie druhé. V návaznosti na rozdìlení do kategorií jsou pøedepsány postupy posuzování shody, s jejichž pomocí pøíslušné instituce kontrolují a zkouší, zda jsou deklarované ochranné vlastnosti splnìny. Poskytování OOP je upraveno v naøízení vlády è. 495/ 2001 Sb., které je harmonizováno s evropskou smìrnicí 89/656/EHS. Každý zamìstnavatel je povinen analyzovat rizika, s nimiž se zamìstnanci mohou setkat. Nepodaøí-li se je odstranit, musí zamìstnavatel zamìstnance vybavit potøebnými OOP. Z toho vyplývá, že ve stavebnictví ani v ostatních oborech není použití OOP pøesnì definováno, ale musí vždy vycházet z konkrétní situace. Mimo citovaných právních pøedpisù je tøeba respektovat i: – Zákon è. 22/1997 Sb., v platném znìní, o technických požadavcích na výrobky – Naøízení vlády è. 21/2003 Sb., o technických požadavcích na osobní ochranné prostøedky
ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 1 2005
jména pøi pracích ve výškách, dále pak pøi výkopových a bouracích pracích. Z hlediska jednotlivých zdrojù podílejících se na vzniku pracovních úrazù je nejèastìjším zdrojem skupina „Materiál, bøemena a pøedmìty“. Na celkové úrazovosti se tyto zdroje podílejí 40 %. Úrazy vznikají pøi pøemísśování materiálù a pøedmìtù, a to pøimáèknutím, poøezáním, zavalením nebo zasypáním. Z hlediska závažnosti, tj. zejména vznikem smrtelných pracovních úrazù, je tato skupina na tøetím místì a vìtšina tìchto úrazù je zpùsobena zavalením zeminou v nezapažených výkopech nebo pádem bøemen. Druhou rozhodující skupinou je skupina „Pády osob v pracovních, pøípadnì dopravních prostorech“, která se na pracovní úrazovosti ve stavebnictví podílí 31 %. Úrazy nejèastìji vznikají pádem osob ze schodù, žebøíkù a pøi chùzi na nerovných nebo kluzkých komunikacích. Dlouhodobì se však jedná o skupinu, do které spadá nejvíce smrtelných pracovních úrazù ve stavebnictví; nic na tom nemìní ani skuteènost, že v této skupinì došlo od roku 1998 do roku 2002 ke snížení ze 72 na 46 pøípadù. U smrtelných úrazù se nejèastìji jedná o pády z výšek, a to ze støech a lešení, dále pak o propadnutí špatnì zajištìnými otvory v podlahách, zdech a stropech. Tøetí skupinou co do poètu pracovních úrazù je skupina „Náøadí, nástroje“ – do této skupiny spadá 8 % úrazù. Úrazy vznikají zejména pøi práci s ruèním náøadím a nástroji øeznými, sekacími a dlabacími. Výjimkou nejsou ani úrazy zpùsobené odletujícími èástmi z náøadí a nástrojù. Pod výše uvedené skupiny zdrojù pracovních úrazù spadá 79 % všech pracovních úrazù (internetové stránky, na nichž lze zjistit i další informace, které souvisejí se zajišśováním problematiky bezpeènosti a ochrany zdraví pøi práci: www cubp.cz). S uvedenou problematikou souvisí i nabídka, dostupnost a používání osobních ochranných prostøedkù. Této problematice se vìnoval ing. Karel Škréta z Výzkumného ústavu bezpeènosti práce, Praha.
minerální vlákna
Pracovnì lékaøská péèe o zamìstnance
organická
27
ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 1 2005
Pracovnì lékaøská péèe o zamìstnance
Tabulka 5: Rozdìlení MMVFs
28
neporušovaná sklenìná vlákna
vlákna
vlna
sklenìná
strusková
kameninová, èedièová
izolaèní
ostatní
žárovzdorná keramická vlákna
pro speciální použití
– Zákon è. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znìní pozdìjších pøedpisù – Naøízení vlády è. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostøedkù, mycích, èisticích a dezinfekèních prostøedkù – Vyhlášku Èeského úøadu bezpeènosti práce a Èeského báòského úøadu è. 324/1990 Sb., o bezpeènosti práce a technických zaøízení pøi stavebních pracích. Stavebnictví, jak je dokumentováno, je v Evropské unii, ale i v Èeské republice, jedním z nejrizikovìjších oborù z hlediska èetnosti nehod a jejich následkù. Roènì utrpí pøi stavebních èinnostech v zemích EU smrtelný pracovní úraz více než 1 300 pracovníkù. Statistiky uvádìjí, že na celém svìtì mají stavební dìlníci tøikrát vìtší pravdìpodobnost, že budou usmrceni, a dvakrát vìtší pravdìpodobnost, že budou zranìni v práci, než zamìstnanci z jiných oborù. Nejvíce jsou podceòována rizika pøi práci ve výškách a nad volnou hloubkou, kdy jsou pracovníci nedodržováním bezpeènostních pøedpisù neustále vystavováni nebezpeèí pádu, což ve vìtšinì pøípadù konèí smrtí nebo velmi vážným poranìním s trvalými následky. To pak mnohdy vede až k pøedèasnému odchodu do invalidního dùchodu. K této zajímavé problematice, opakovanì vyžadované frekventanty našich kurzù, hovoøil p. J. Neumann (soukr. fa). Za práci ve výšce a nad volnou hloubkou se obecnì považuje práce a pohyb pracovníka, pøi kterém je ohrožen pádem z výšky, do hloubky, propadnutím nebo sesutím. Pøi této èinnosti musí být pracovník vždy zajištìn proti pádu, a to kolektivním nebo osobním jištìním pracovníka. Pokud to technologický èi pracovní postup umožòuje, upøednostòuje se vždy kolektivní jištìní proti pádu, neboś je levnìjší a efektivnìjší a zabezpeèuje proti pádu více osob najednou (napø. montáž dvoutyèového zábradlí). Pokud nelze zabezpeèit kolektivní jištìní, musí být pracovník zabezpeèen individuálnì, a to vhodnými osobními ochrannými pracovními prostøedky (napø. zachycovací postroj, lano, karabiny, popø. i bezpeènostní pás a další). Povinnost plnit a zabezpeèovat všechny povinnosti uvedené v pøedchozím odstavci je stanovena zákoníkem práce è. 65/1965 Sb., ve znìní pozdìjších pøedpisù, zejména v § 132, 132a, 133, 133a a 136a. Dále práci ve výškách definují a podmínky pro ochra-
nu života a zdraví pracovníkù provádìjících tuto èinnost stanoví § 155 vyhlášky Èeského úøadu bezpeènosti práce è. 48/1982 Sb., ve znìní pozdìjších pøedpisù – základní požadavky k zajištìní bezpeènosti práce a technických zaøízení a § 48 vyhlášky Èeského úøadu bezpeènosti práce a Èeského báòského úøadu è. 324/1990 Sb., o bezpeènosti práce a technických zaøízení pøi stavebních pracích. Ve smyslu výše uvedených bezpeènostních pøedpisù se za práci ve výšce považuje práce: – pøi níž jsou pracovníci ohroženi pádem z výšky nebo do hloubky vìtší než 1,5 m a nemohou pracovat z pevných a bezpeèných pracovních podlah – na pohyblivých pracovních plošinách – na žebøících, kdy má pracovník chodidla ve výšce vìtší než 1,5 m, pøièemž od 5 m výšky se musí uvázat pomocí horolezecké techniky – ve výškách pøi montáži a demontáži pomocných konstrukcí. Všichni tito pracovníci musí mít lékaøský posudek o zdravotní zpùsobilosti pro tyto práce a nejménì jednou za 12 mìsícù musí absolvovat speciální školení bezpeènosti práce zamìøené na rizika pøi práci ve výškách a nad volnou hloubkou, ukonèené písemným ovìøením jejich znalostí (zkušební test). Termíny provádìní lékaøských prohlídek pro tyto èinnosti jsou stanoveny ve Smìrnici ministerstva zdravotnictví è. 17/19970, a to do 21 let vìku a nad 50 let vìku jednou za rok, v ostatních pøípadech jednou za 3 roky. V této smìrnici se však za práci ve výškách považuje èinnost provádìná ve výšce nad 10 m, což mìlo døíve pøímou vazbu na rizikové pøíplatky za nebezpeèí poskytované zamìstnavatelem zamìstnanci v rámci odmìny za práci. Toto bylo pøekonáno výše uvedenými pozdìjšími bezpeènostními pøedpisy. Pøíklady: Práce na lešení ve 12. patøe se nepovažuje za práci ve výškách, neboś lešení patøí mezi bezpeèné pracovní podlahy. Ale práce na dvojitém žebøíku (štaflích), kdy jsou chodila pracovníka výše než 1,5 m nad zemí, je považována za práci ve výšce, neboś tento pracovník není nijak zajištìn proti pádu. MUDr. Kvìta Švábová, CSc. IPVZ Praha
