Problematika etnických skupin ve veřejné sféře

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra Managementu firem a institucí

Problematika etnických skupin ve veřejné sféře

Bakalářská práce

Autor:

Hana Balochová

Vedoucí práce:

doc. Ing. Eduard Mazák, CSc.

Praha

Červen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze, 30. června 2010

Hana Balochová

2

Poděkování

Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, doc. Ing. Eduardu Mazákovi Csc., za vstřícnost a odborné konzultace a také své rodině za podporu.

3

Anotace

Cílem mé bakalářské práce je podat obraz o situaci migrantů v České republice a o jejich kontaktu s českými bankami. Práce má dvě části, a to teoretickou a praktickou. Teoretická část podává informace o migraci obecně a vymezuje pojmy týkající se migrace a s ní související vytváření etnických skupin. Dále pak vymezuji a na grafech ukazuji současnou sociální a ekonomickou situaci tří největších etnik v České republice s ohledem na historický vývoj. V praktické části pak hodnotím bankovní instituce a rozsah služeb, které jsou schopny migrantům poskytnout. S ohledem na tyto informace pak vyhodnocuji dotazník, který byl vyplněn 20-ti respondenty a zobrazuje důvěryhodnost největšího etnika v ČR k českým bankám. Závěrem mé práce jsou návrhy řešení pro veřejné instituce i banky, které by pomohly migrantům k dohledání lepších informací o bankovních produktech a českým bankám získat nové, stále perspektivnější klienty.

Annotation

The goal of my bachelor thesis is to provide a description of the situation of immigrants in the Czech Republic and of their communication with Czech banks. My thesis has two parts, theoretical and practical. The theoretical part comprises information about immigration in general and defines basic concepts regarding migration and the related formation of ethnical groups. Furthermore, I define and present on graphs and diagrams social and economical situation common for the three largest ethnical groups in the Czech Republic in relation to the historical development. In the practical part I evaluate banks and the range of their services their are able to offer to the immigrants. Considering such information, I evaluate a questionnaire that was filled in by 20 respondents and mirrors the trustworthiness of the largest ethnial group towards Czech banks. The conclusion of my thesis contains suggestions for solutions for public institutions and banks which would help the immigrants to find more valuable information about bank products and which would assist the Czech banks with the acquisiton of new, promising clients.

4

OBSAH Úvod Literární rešerše; Volba metodologie Teoretická část 1 Základní pojmy 1.1 Mezinárodní migrace 1.2 Proč se migruje? 1.3 Integrace migrantů v cílové zemi 1.4 Rozlišení migrantů a menšin z právního 1.5 Národnostní menšiny 1.6 Etnické menšiny a etnologie 1.7 Současný pohled na etnologii 1.8 Ideje a teorie etnologie 1.9 Etnická příslušnost a význam termínu 2 Nejpočetnější etnické skupiny v České republice 2.1 Příběh uprchlíka 2.2 Migrační situace od roku 1993 2.3 Ukrajinská komunita v České republice 2.3.1 Účel pobytu Ukrajinců na území ČR 2.3.2 Počty ekonomicky aktivních imigrantů 2.4 Slovenská komunita v České republice 2.4.1 Počty bydlících cizinců v rozmezí roku 2.4.2 Účel pobytu 2.4.3 Počet ekonomicky aktivních cizinců se slovenským státním občanstvím 2.5 Vietnamská komunita v České republice

6 7

hlediska

etnikum

z Ukrajiny 1994-2005

8 8 8 10 11 12 13 15 15 16 17 18 21 24 26 27 28 29 30 31 32

2.5.1 Počet vietnamských občanů v České r. 2.5.2 Rozložení na mapě ČR 2.5.3 Účel pobytu 2.5.4 Počty ekonomicky aktivních cizinců s vietnamským státním občanstvím 2.5.5 Soužití na území České republiky 3 Činnost veřejných institucí a organizací v souvislosti se zlepšováním finanční gramotnosti etnických skupin 3.1 Banky versus cizinci 3.2 Komunikace s bankami v cizím jazyce 3.2.1 Citibank 3.2.2 Česká spořitelna 3.2.3 ČSOB 3.2.4 Komerční banka 3.3 Být cizincem v České republice a získat úvěr nebo hypotéku? 3.4 „Bez papírů ale za velký úrok“ 3.5 Hypotéky - jak na to? Praktická část 4 Vlastní průzk. orientace etnické skupiny ve fin anční 5 Návrhy řešení zapojení etnika do finanční a pracovní

34 35 36 36 37 39 40 40 40 40 40 spotřebit. 41 42 42 oblasti oblasti

46 53 55 57

Závěr Seznam použité Literatury Přílohy: Zadání bakalářské práce

5

Úvod Obsahem mé bakalářské práce je problematika migrantů v České republice, a to ve vztahu k českým bankám. Toto téma jsem si vybrala, protože mne velmi zajímalo, jak jsou banky připraveny na vysoký počet cizinců v ČR, kteří zde často zůstavají, zakládají rodiny, a tak se stávají potenciálními zákazníky bank. Na základě vlastního pozorování jsem vytvořila přehled služeb, které jsou banky schopny nabídnout cizincům, kteří mají zájem o půjčku, hypotéku nebo pouze o bankovní účet. Objektem mého zkoumání jsou odpovědi na otázky, zda cizinci důvěřují českým bankám, zda je důvěra ze strany bank směrem k cizincům? Je pro ně rizikové poskytovat úvěry cizincům žijícím dlouhodobě na území České republiky? Jsou banky jazykově vybaveny, a tak připraveny na „klienty cizince“? Podle mého názoru jsou nyní již banky připraveny na práci se zahraničními klienty. Zaměstnanci bank jsou jistě jazykově vybaveni. Každý cizinec pobývající déle v ČR má jistě svůj bankovní účet. Výsledkem mé práce bude zhodnocení vztahu české banky versus zahraniční klienti a pokusím se navrhnout řešení a opatření, který by pomohla českým bankám zvýšit svou důvěryhodnost u zahraničních klientů, kteří žijí v České republice. Migrantům pak usnadnit orientaci na českém bankovním trhu.

6

Literární rešerše Vybraná odborná literatura koresponduje se zvoleným tématem a přímo se vztahuje k otázce etnických skupin na území České republiky. Zároveň odává všechny potřebné informace k vypracování teoretické části této bakalářské práce, která potom slouží jako východisko při zpracování části praktické. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2001. BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v kulturním kontextu. 1.vyd. Praha : Ermat Praha, 2008. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování avrevitalizace. Praha: Cargo Publishers, 2001. COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. 1.vyd. Praha : Portál, 2001. UHEREK, Zdeněk; KORECKÁ, Zuzana; POJAROVÁ, Tereza a kol. Cizinecké komunity z antropologické perspektivy. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008. VRANOVSKÝ, Pavel; LIPTÁK, Peter; PROKOP, Radim; ŠRAJEROVÁ, Olga. QUO VADIS, SLOVENSKÁ MENŠINA? 1.vyd. Praha : Agentura Forpex Praha, 1999. ČEBOKSAROV, Nikolaj Nikolajevič; ČEBOKSAROVÁ, I.A. Národy. Rasy. Kultury. 1.vyd. Praha : Mladá fronta, 1971. HOFSTEDE, Gert; HOFSTEDE Gert Jan. Kultury a organizace: Software lidské mysli. 1. vyd. Praha : Linde, 2007.

Volba metodologie Ke zpracování tématu problematiky etnickým skupin ve veřejné sféře jsem se rozhodla pro obecnou vědeckou metodu doplněnou o dotazníkové zkoumání. V úvodu stanovuji cíl své práce spolu s hypotézou o výsledku šetření. Následně provádím analýzu získaných údajů, jak z návštěv odborných center a bank, tak i z dotazníků, které vyplnilo 20 dotazovaných příslušníků vybrané etnické skupiny. Následně provádím syntézu získaných údajů a její výsledky porovnávám s hypotézou vyslovenou v úvodu.

7

1 Základní pojmy V této kapitole podávám ucelený seznam a vysvětlení základních pojmů, které jsou zásadním pro téma mé práce a její problematiku.

1.1 Mezinárodní migrace Menšina si musí sama zvolit svou budoucí roli, jakou chce hrát v majoritní společnosti, a poté se vydat na jasnou cestu dosažení tohoto cíle, tj. učinit zásadní rozhodnutí pro sebe a případně pro rodinu. V současném komplexním světě migrace jsou však „společenská rozhodnutí“, a poté i jejich naplnění, velmi obtížná. Rozhodování migrantů a v konečné fázi jejich chování je velmi složitý proces, který podléhá množství různorodých, nezávislých, ale většinou vzájemně podmíněných faktorů. Ty se často opět rozličně vážou ke třem prostředím – místu migrace (odkud odchází), cílovému místu imigrace (kam přichází) i tranzitním zemím, skrze něž migrant pouze prochází. Do hry kromě řady jiných parametrů (např. strukturálních parametrů vázaných přímo na migranty – pohlaví, věk, vzdělání, zdraví) vchází geografická poloha těchto prostředí, socio-ekonomická situace v krátkodobém i dlouhodobém pohledu, migrační politiky, migrační historie daných zemí, míra tolerance, resp. stupeň xenofobie majoritních populací vůči cizincům, ale např. i náhoda a souběh dějinných událostí. Migrant tak většinou není „pánem situace“, jeho vnitřní pohnutky i vnější chování jsou do značné míry formovány vnějšími makrosilami, které rámují konečný migrační obraz.1

1.2 Proč se migruje? Současné masivní pohyby mají mnoho příčin a důsledků. Obecně a velmi zjednodušeně (při opomenutí důležitých, byť kvantitativně významně méně důležitých typů migrace) lze na globální úrovni mezinárodní migraci charakterizovat jako tok obyvatelstva z chudého Jihu na bohatý Sever. Geografickým vyjádřením to znamená,

že

bohaté

země,

zejména

západoevropské

(včetně

jiho-

a severoevropských), USA, společně s dalšími tradičními imigračními zeměmi světa, jakož i kterými dalšími ojedinělými bohatými póly migrační atraktivity (např. Japonsko, země Perského zálivu apod.), přitahují pracovní a často rovněž politické je migranty na svá území. 2

8

Tatjana Šišková v publikaci Menšiny a migranti v České republice považuje za hlavní determinanty těchto pohybů hluboké disproporce v bohatství jednotlivých oblastí, síle jednotlivých ekonomik i v následné životní úrovni daných společností, stejně jako časté rozdíly v míře demokracie a politické stabilitě zemí obou makroskupin. Podstatné je, že zatímco bohatý Sever planetárně úspěšně šíří svou „liberální doktrínu“ a s ní související kulturní a hodnotové normy – nevyspělý Jih se s nimi ztotožňuje, socioekonomické (životní) úrovně obou světů se dále prohlubují. Tatjana Šišková dále uvádí, že mezinárodní migrace nevyvěrá z nedostatku ekonomického rozvoje, ale z rozvoje samého. Imigranti velmi často nepřicházejí do rozvinutějšího světa z chudých, izolovaných komunit, oddělených od mezinárodních trhů, ale z míst, která prodělávají rychlý růst a rozvoj; migrace je výsledkem jejich přístupu k nově se rodícímu globálnímu trhu, informacím a produkčním sítím. Spíše než snaha o trvalé usídlení v zahraničí a trvalý tamní vysoký příjem je dnes častěji patrná snaha zůstat v zahraničí jen krátkodobě a zvýšit si sociální a ekonomický status doma, v mateřské zemi. Tato situace vede k vysoké intenzitě cirkulačních pohybů a častým přesunům kapitálu ve formě remitencí, tj. finančních prostředků zasílaných migranty z bohaté cílové země do chudé mateřské země. Bez ohledu na to, jakým způsobem migrace vznikla, jakmile se jednou rozběhne, má tzv. sebezáchovnou tendenci – sama sebe pohání skrze sociální sítě, ve kterých jsou jedinci zakotveni. Jakmile jednou osoba migruje a vrací se zpět, není již tou osobou, jíž byla před migrací. Zkušenost nabytá prací a životem ve vyspělé ekonomice vyvolává nevratné změny v motivacích jednice a v jeho osobních přístupech. Pravděpodobnost jeho dalších migračních pohybů se zvyšuje. Po uspokojení potřeb, které původně migraci vyvolaly, se vytvářejí nové, „vyšší“ potřeby. Přístup k vyšším mzdám a kvalitnějšímu zboží vede k uspokojování stále vyšších materiálních potřeb, k formování nového životního modelu. To vše budí nové ambice k mobilitě směrem stále výše po sociálním žebříčku.3 Díky migraci a z ní plynoucích zkušeností migranti nabývají nové kvality z hlediska jejich „lidského kapitálu“– jsou produktivnější a zvyšují svoji hodnotu pro cizí zaměstnavatele. V průběhu jejich cest a práce v zahraničí se seznamují s cizí zemí, s jazykem, pracovním prostředím a jeho specifiky. Učí se, jak vstoupit do země legálně nebo ilegálně, jak najít práci a jak zvládnout denní život v cizím prostředí. Výsledkem celého tohoto nového poznání je nový „lidský kapitál“, díky němuž se

9

cena a riziko dalších migračních pohybů snižují, zatímco potenciální zisky narůstají. Čím více osoba migruje, tím je pravděpodobnější, že bude migrovat i v budoucnu. Každá migrace rovněž vytváří sociální kapitál, což souvisí s osobami, se kterými je migrant v úzkém styku. Jakmile osoba migruje, cena a riziko mezinárodní migrace se pro příbuzné, přátele a známé dané osoby snižují. Někteří „závislí“ pak sami migrují, což zpětně zvětšuje síť lidí svázaných s danou migrací, roste sociální kapitál. Ten vybízí další osoby k migraci, což zase dále zvětšuje síť atd., celý koloběh pokračuje. Na druhé straně vyšší sociální status migrantů a jejich spotřebitelské a investiční aktivity mění ekonomicky i psychologicky lokální prostředí v místě jejich původu, a to opět ve směru stimulace migrace au dosud nemigrující populace.4

1.3 Integrace migrantů v cílové zemi Migranty, kteří se rozhodnou natrvalo usadit v dané cílové zemi, ať již po přímém, jednorázovém přestěhování, nebo dlouhodobější cirkulaci, čeká složitý proces adaptace. Adaptace na nové podmínky v majoritní společnosti má mnoho často velmi rozdílných podob a je podmíněna různými faktory. Adaptace je samozřejmě ovlivněna jednak migranty samými, ale též zejména imigrační politikou země a přístupem její majoritní populace k migrantům. Mám-li specifikovat blíže na čem adaptace dále závisí, je důležité uvést rovněž důležitost faktorů fyzické a kulturní blízkosti minoritní-imigrační populace a populace majoritní, přání na straně minority úspěšně se začlenit do majoritní společnosti, charakter bydlení, resp. šířeji místa bydliště minority a velikost a typ minulých a současných migračních pohybů daného etnika, jakož i geografická poloha, resp. vzdálenost zdrojové a cílově země. Obecně je migrace do nového prostředí považována za velmi závažný akt, hluboce zasahující do života člověka. „Stres z migrace“ je mnohdy přirovnáván k situacím, jimž člověk musí čelit např. v případě úmrtí blízkého člena rodiny, rozvodu nebo při velikém osobní zadlužení. Přestože je velmi složité zobecňovat, skuteční žadatelé o azyl a uprchlíci musí pravděpodobně čelit v tomto ohledu největším obtížím. 5 Výsledkem celého procesu adaptace je široké spektrum alternativních scénářů: od bezproblémového soužití skrze rychlé získaní bezpečného právního statusu až případné naturalizace (ziskem občanství a asimilace na jedné straně až po častý ilegální pobyt, sociálně ekonomickou marginalizaci, formování separujících se

10

trvalých etnických enkláv, které jsou zároveň silně odmítány majoritní populací (segregace). Tatjana Šišková v knize Menšiny a migranti v České republice uvádí, že se dnes na mikroúrovni ve světě prosazují zhruba tři základní modely imigrační politiky. Při značném stupni zjednodušení je lze charakterizovat takto: a) Diskriminační model (tzv. differential exclusion) je založen na dočasném a návratném pobytu cizinců. Imigranti jsou začleněni do určité společenské sféry (např. na trh práce), ale není jim umožněno vstoupit do ostatních oblastí – jako např. do široce definovaného systému sociální péče, nemohou získat občanství, participovat na politickém životě (účastnit se voleb) apod. Právní mechanismy i praxe působí ve směru odrazení a znemožnění přístupu cizincům do mnohých sfér života, což ve své důsledku cizince socioekonomicky znevýhodňuje. Například Německo, Švýcarsko a Rakousko dnes víceméně praktikují tento model. b) Asimilační model stojí na jednostranném procesu rychlé a „jednoduché“ adaptace imigranta do nové společnosti. Očekává se, že za rychlé umožnění získaní občanství, práv a povinností majoritní populace imigrant zaplatí ztrátou svého mateřského jazyka, svých specifických kulturních i sociálních rysů, což má vést k rychlé asimilaci do majoritní společnosti. Nejblíže tomuto modelu je imigrační politika a praxe Francie. c) Multikulturální (pluralitní) model podporuje odlišnost minority od majoritní populace. Obě se liší jazykem, kulturou, sociálními vztahy i spolkovým živote po několik generací. Imigrantům jsou dána stejná práva ve všech společenských sférách, aniž by se očekávalo, že se vzdají svých specifik. Naopak, na specifice minorit staví a stát všemožně intervenuje ve směru podpory jejich rozvoje. Kanada, Austrálie, Švédsko, ale do jisté míry i Nizozemska a USA dnes reprezentují tento model.6

1.4 Rozlišení migrantů a menšin z právního hlediska Rozlišení kategorie osob na našem území, toto vyplývá z mezinárodního práva veřejného, současně z českého právního řádu. Se stejným rozlišováním se setkáme v kterékoli jiné zemi. Určujícím faktorem je státní občanství. Pokud jej mám, je založen základní vztah mezi mnou a Českou republikou. Tento vztah je složen z práv a povinností – jde např. o právo volit a být volen. Důležité je, že jako občan nesmím být nucen Českou

11

republiku opustit. Tu jistotu nemá žádný cizinec, tedy osoba, která nemá české státní občanství. Vstup i pobyt cizinců na území České republiky je regulován – někteří cizinci mají vízovou povinnost, od cizinců zamýšlejících pobývat delší dobu na území ČR je požadováno, aby prokázali, že mají dostatek finančních prostředků atd. Se stejným postupem vůči cizincům se setkáme i v zahraničí. Cizinci, který porušil český zákon, může být za určitých podmínek též uložen trest vyhoštění z ČR.7 Pro úplnost je třeba připomenout ještě jednu kategorii, a to uprchlíky. Jsou to lidé, jejichž statut – opět upravený jak mezinárodním právem veřejným, tak i vnitrostátně – je někde mezi výše zmíněnými kategoriemi. Nejsou totiž občany ČR se všemi právy a povinnostmi, ale jejich postavení je silnější než postavení cizince (nemohou být vyhoštěni, mají lepší přístup k zaměstnání apod.). Výše popsané dělení osob je prvotní a jediné přípustné, tj. na občany státu, kterým jsou přiznávána práva a zároveň ukládány zvláštní povinnosti a na cizince, jejichž vstup a pobyt na území stát reguluje vlastní politikou.

1.5 Národnostní menšiny Nejprve je třeba vysvětlit, co se pojmem národnostní menšina míní. Do nedávné doby nebyla v žádné právní normě (vnitrostátní ani mezinárodní) platné v ČR uvedena definice národnostní menšiny, ačkoli součástí právního řádu jsou normy přiznávající národnostním menšinám určitá práva (např. Listina základní práv a svobod. Teprve zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, který schválila Poslanecká sněmovna ČR 10.7. 2001, ten nabyl účinnosti dnem vyhlášení 2. srpna 2001), vymezuje pojem národnostní menšina v paragrafu 2 takto: a) Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považování za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky vytvořilo.

12

b) Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.8 Z této zákonné definice tedy vyplývají následující charakteristiky národnostní menšiny: • jedná se o skupinu občanů ČR; • odlišují se od většiny počtem, jazykem, kulturou, původem, tradicemi; • spojuje je úsilí o zachování a rozvoj svébytnosti menšiny; • menšina má historickou souvislost s ČR. Dle zprávy výše zmíněného zákona, na území ČR žijí tyto národností menšiny: bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, rakouská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská a ukrajinská. Dále je v této zprávě uvedeno, že na území ČR existují další etnické a národnostní skupiny, avšak nejedná se o menšiny, neboť jejich příslušníci nejsou občany ČR – jde např. o Vietnamce a Rumuny.9 V této souvislosti je třeba vymezit jaký je rozdíl mezi etnickou a národností menšinou. Tyto kategorie nespadají do oblasti práva (jde o oblast antropologie), v právní oblasti lze konstatovat, že právo se s touto skutečností vypořádalo upuštěním od termínu „etnická“ a zcela výlučně používá pojem „národnostní“ menšina. Nejsou tedy činěny rozdíly mezi tím, zda se jedná o menšinu etnickou či národností, tyto pojmy splývají. Postavení národnostní menšiny ve státě je minoritní, a proto je zapotřebí přiznat jí zvláštní postavení, které by vyrovnalo její handicap. Sociolog by mohl dále „menšinu“ vymezit i jinak, a to tím, že její příslušníci jsou právě na základě své příslušnosti k ní znevýhodněni v přístupu k moci nebo dalším zdrojům. Může se totiž stát, že v nějakém státě je ve skutečnosti v nadřazeném postavení skupina početně menšinová, třeba bílé obyvatelstvo, a ve znevýhodněném postavení jsou příslušníci většinové skupiny, třeba obyvatelstvo barevné.10

1.6 Etnické menšiny a etnologie Termín etnická menšina je používán v obecném kontextu kulturních souvislostí soužití dvou početně nerovnovážných národních/etnických subjektů, které žijí na určitém teritoriu, v moderní době vymezeném hranicemi státu.

13

Etnickou menšinu v kulturních souvislostech definujeme jako skupinu lidí, která se odlišuje významnými etnickými znaky od většinové společnosti, která nepřijímá národní identitu většinové společnosti, která disponuje etnickým nebo národním vědomím a která se projevuje kolektivní vůlí deklarovat se ve své osobitosti. V kulturních souvislostech může etnická menšina odvozovat svou identitu ze základu etnického, jazykového, náboženského nebo také kulturního ve smyslu kulturní tradice.11 Pojem etnologie je odvozený od řeckého slova ethnos, jímž se původně označovali „barbaři“, „divoši“ a „neznabohové“. V tomto smyslu byl dotyčný termín používán až do poloviny devatenáctého století, kdy se postupně začal uplatňovat v souvislosti s rasovými, a tedy výhradně fyzickými charakteristikami lidských populací. Od počátku dvacátého století se však stále výrazněji do jeho definičního pole prolínaly i charakteristiky kulturní. A tak například ve Spojených státech před druhou světovou válkou a zejména pak v jejím průběhu sloužil pojem etnikum jako politicky korektní označení Židů, Italů a Irů, přičemž se jím mínila jak historickokulturní, tak dědičně-biologická odlišnost uvedených skupin. Není bez zajímavosti, že tento nejasný a v mnoha ohledech velmi problematický způsob vymezení se původně uchytil zejména mezi žurnalisty, aby si jej posléze osvojila i laická veřejnost. Společenské vědy však pojem etnikum (resp. etnicita) až na výjimky úspěšně míjely až do konce 60. let, kdy už ho ale byly plné noviny, řečnické pulty i bitevní pole. Tehdy již nešlo déle přehlížet, že se tento výbušný cocktail biologických a kulturních znaků stává argumentem pro kolektivní politické akce různých separatistických hnutí, a tak se i vědy o společnosti a kultuře rozhoupaly a přispěly svoji troškou do mlýna. A to velmi podstatně.12 Etnika jsou veliká společenství lidí pociťujících svou sounáležitost s jednotným celkem a lišících se od analogických společenství zejména kulturními zvláštnostmi a jazykem. Etnika tvoří Češi, Slováci, Rusové, Ukrajinci, Arméni, Poláci, Angličané, Japonci Argentinci, apod. Pro vědu, která zkoumá etnika, se v mnoha zemích užívá název etnografie čili národopis, což je doslovný překlad řeckého termínu.

14

1.7 Současný pohled na etnologii Dnešní lidé poslouchají etnickou hudbu, obdivují a nakupují etnické umění, vaří etnické pokrmy zdobí se etnickými šperky a dekoracemi, zkrátka konzumují mnohé exotické produkty módního průmyslu či showbusinessu, kde se s tímto adjektivem úspěšně obchoduje.Vedle toho ovšem s hrůzou v televizi sledují etnické konflikty a nebo s rozpaky hledí na počínání etnických menšin ve svém národním státě. Co přesně ovšem daný pojem znamená, tím se málokdy někdo zabývá, neboť se většinou má za to, že mu všichni tak nějak rozumíme.Pro zajímavost ale identifikujme společné znaky, jimiž by se měla vyznačovat skupina lidí, abychom o ní referovali jako o etniku. Které to tedy mohou být? Jazyk, původ, území, historie, kultura, náboženství. Dále pak vzhled a mentalita.13 Předběžná definice pojmu etnikum by v předběžné formulaci mohla znít tak, že se jedná o skupinu sdílející soubor výše zmíněných charakteristik.

1.8 Ideje a teorie etnologie Pokud bychom měli definovat etnologii jako pojmový projekt, pak nejlépe shrnuje duch této disciplíny pojem celku. Vedle zvláštních předmětů, kterými jsou příbuzenství, vztah k přírodnímu prostředí apod. se pozornost soustřeďuje především na významové celky-kulturu, společnost, rituál, instituce. Marcel Mauss, jeden z teoretických

zakladatelů

francouzské

etnologie,

vytvořil

výraz

„celostní

společenský fakt“. Jedná se o popis fenoménu, který jednak odráží a vyjadřuje vnitřní logiku společnosti, jednak ho lze vnímat a analyzovat z víceméně empatického vnějšího pohledu. S tím souvisí také důležitý termín pro zkoumání této problematiky, a tím je etnicita.14 Pojem etnicita pochází z řeckého slova Ethos, který má mnoho významů: národ, národnost, kmen či rasa. Jde o vzájemně provázaný systém kulturních (materiálních a duchovních), rasových, jazykových a teritoriálních faktorů, historických osudů a představ o společenském původů. Tyto faktory působí v interakci a formují etnické vědomí člověka a jeho etnickou identitu a orientaci. Pro uznání uvedených faktorů jako etnicky příznačných je nutná jejich: a) hromadnost (s ní je spojen pocit sounáležitosti) b) trvalost (přecházení z generace na generaci) c) omezená variabilita (relativní stabilita) 15

d) obecná srozumitelnost a přijatelnost e) vzájemná komplementárnost15 Etnicita je v podstatě

jednou ze základních charakteristik člověka jako

společenské a kulturní bytosti. Jean Copans v knize Základy antropologie a etnologie charakterizuje etnicitu jako komplexní a dynamický otevřený znakový systém vzájemně a trvale se ovlivňujících znaků, které vznikají, reprodukují se a zanikají v kultuře a ve společnosti. Tento obecný systém reálně existuje pouze v jedinečných historických podobách. Jako svého druhu nástroj diferenciace lidstva na skupiny, jejichž vzájemná odlišnost a vnitřní homogenita jsou vyjádřeny kulturou se často užívá ve významu Etnické příslušnosti. Čím se jednotlivé národy navzájem liší? Snad každý, kdo se pokusí odpovědět na tuto otázku uvede, že hlavním znakem národa je jazyk. Skutečně – pokud slyšíme někoho správně a dobře mluvit česky, považujeme ho za Čecha. Příslušníci jednoho národa, kteří se neznají a setkávají se v cizině, se zpravidla „identifikují“ podle jazyka. Je tedy třeba jazyk považovat za významný etnický znak, čili řečeno etnografickým termínem za etnický indikátor.

1.9 Etnická příslušnost a význam termínu etnikum Etnická příslušnost je sounáležitost jednotlivce s určitým etnikem nebo jeho částí (etnickým společenstvím), která může být vyjádřena vnějšími objektivními příznaky, respektive tím, jak etnicky se člověk projevuje v každodenních situacích, tj. jazykovými a kulturními projevy, sebedeklarací. Přihlášením se k určitému etniku. Zjišťuje se při běžném sčítání lidu a při výzkumech. Etnická příslušnost bývá také nazývána národnostní příslušností a zjišťována jako: a) státní příslušnost b) kmenová příslušnost c) pouze záležitost svobodné vůle jednotlivce, (tzn., že pro jeho sebeidentifikaci nejsou stanovena žádná kritéria). Etnická skupina byla nejprve ekvivalentem kmenové společnosti nebo kmene samého, tedy generickým termínem, který označoval početně malou společnost s orální tradicí. Etnická skupina byla, a stále ještě v jistém slova smyslu zůstává, oblastí terénního badatele-každý má svou etnickou skupinu.16

16

Etnicita, která je odrazem určité vůle nebo nějakého kulturního projektu (obrana jazyků, zvyků, původu), nalézá v určitém smyslu opodstatnění v termínu etnikum. V etnologii byl ekvivalentem etnicity pojem kmenového zřízení nebo tribalismus (z anglického trkne, kmen). „Z mnohých analýz etnické typizace vyšlo najevo, že etnikum je pouhým produktem koloniálních administrativ, které se snažily kategorizovat a oficiálně rozlišovat skupiny s nestabilními, pohyblivými hranicemi, jejichž identita byla navíc založena spíše na vzájemných vztazích než na tradicích. Termín etnikum byl pojat jako malý národ, s druhem čímž souvisejí mnohé etnické konflikty, které znesnadňovaly přechod k modernímu národnostnímu státu. Etnická homogenizace je ve skutečnosti druhem manipulace nebo ideologická konstrukce. Za etnický bychom mohli považovat jazykový projev, tělesný vzhled, způsob oblékání, určitý způsob obživy, pravidla výběru partnera, symbolický rituál – tedy všechno to, kde se objevují singularity.“ 17

2

Nejpočetnější

etnické

skupiny

v České

republice Cílem této kapitoly je předložit základní data o počtu cizinců na území České republiky a dále se zaměřit na 3 největší skupiny cizinců, které vytvořily na našem území početná etnika. Z údajů vyplývá, že v současné době je vytvořen největší migrační systém mezi Českou republikou a Ukrajinou, resp. státy bývalého Sovětského svazu, Českou republikou a Slovenskem a Českou republikou a Vietnamem. V této kapitole se nejprve zaměřím na vývoj jejich migrační situace a následně na sociální a ekonomickou situaci. Přítomnost etnicky jiných osob v hostitelské společnosti v sobě zahrnuje nejen tlak na menšinovou komunitu vyrovnat se určitým způsobem se sociokulturními podmínkami, v nichž žije, ale zároveň nutí i většinovou společnost zaujmout k této situace postoj. Čím častější kontakty s etnicky jinými, tím soustavněji se formuje názor na etnicky (resp.) kulturně jiné. Ideologie doby pak „podbarvuje“ vznikající či etablovaný etnický stereotyp etickým hodnocením, a tak směřuje kulturu a následně sociální vztahy společnosti určitého prostoru.18

17

Tento problém se v současnosti dotýká i společnosti ČR. Zvyšující se počet etnicky jiných přicházejících původně do v podstatě etnicky homogenního prostoru České republiky opakovaně vyvolává otázku možného harmonického soužití etnicky pluralitní společnosti. Předjímá současně obavy z xenofobie a následně z vytvoření negativních hodnotících postojů vůči cizincům. Vize možných perspektiv prostoru ČR, stejně jako konflikty ve společnosti pak nutí k monitoringu stavu vzájemných postojů a také k hledání faktorů, které vedou k posilování tolerance a etnické snášenlivosti. Jedním z formulovaných klíčových faktorů je reálně prožitá zkušenost s etnicky jiným.19

2.1 Příběh uprchlíka V publikaci Menšiny a migranti v České republice od Tatjany Šiškové je uveden následující příběh, který příkladově popisuje příčiny a situaci, ve které se většina cizinců před imigrací nachází. Tento příběh není popisem situace v životě jednotlivce, nějakého konkrétního uprchlíka. Je to vylíčení života mnoha z nich. Příběh je založen na autentických výpovědích lidí žijících v současné době v uprchlických táborech

v České republice. Lidé, uprchlíci, jsou různého věku

a přicházejí z mnoha zemí, více či méně vzdálených. Mají komunikační potíže, jelikož nemluví česky, musí se sžít s novým prostředím, naučit se orientovat v zemi, která je pro ně naprosto neznámá a velmi odlišná od jejich původní vlasti. Stejně tak jako Češi a Slováci, kteří po roce 1948 různými, často dramatickými způsoby odcházeli za svobodou a důstojnějším životem, přicházejí k nám dnes uprchlíci ze zemí, kde probíhají válečné konflikty, odehrává se občanská válka nebo vládne diktátorský režim. Pro většinu z nás není lehké pochopit, v jaké situaci se tito lidé nacházejí, neprožili jsme na vlastní kůži pocity člověka, který často ztratil nebo musel opustit svoji rodinu, přátele, známé. Život v uprchlickém táboře, není také žádným „luxusem“ – a může být dokonce velmi stresující pro ty, kdo nejsou zvyklí žít mezi mnoha dalšími lidmi bez možnosti soukromí. Alespoň něco se snaží přiblížit následující příběh uprchlíka. „Toto je můj příběh. Pocházím ze země dlouho zmítané občanskou válkou. Nejdříve byl v naší zemi nastolen diktátorský komunistický režim. Když se proti němu většina lidí vzbouřila, byli jsme napadeni armádou sousední

18

země, která měla obrovskou převahu. Válka probíhala mnoho let. Povstalci se ukrývali v horách, odkud přepadali vojenské oddíly invazní armády. Ušetřeno nezůstalo ani hlavní město. Zemřelo mnoho lidí a mnoho dalších bylo nuceno opustit své domovy. Na konec musely armády sousední země odejít. Byli jsme šťastní a doufali, že teď přijde lepší doba pro nás všechny. Bohužel jsme byli trpce zklamáni. Občanská válka probíhala dál – a s velkou krutostí. Nedávno převzali moc nad většinou mé země náboženství fundamentalisté, kteří zavedli velmi přísné náboženské zákony přesně určující, co je komu povoleno. Pokud se vám přihodí to neštěstí, že se narodíte jako žena, není vám vlastně povoleno téměř nic. Ženy nesmějí pracovat. Musíme strávit celý den doma, naše dcery nesmí chodit do školy, protože to náboženské zákony zakazují. Předtím, než se u nás změnil politický režim, jsem vystudovala univerzitu a stala se lékařkou. V současné době však nemohu své povolání vykonávat, protože jsem žena. Přestože jako ženy smíme navštěvovat pouze lékařku-ženu, je v celém našem městě jen jediná. Díky tomu je zdravotní stav mnoha žen velmi špatný a dětská úmrtnost vysoká. Minulý měsíc byl můj malý syn, kterému je jeden a půl roku velmi nemocný. Musel být převezen do nemocnice, ale já jsem tam nesměla být s ním. Musel zůstat sám. Když se vrátil domů, nepoznal mě. Má teď velký strach, když jsou okolo něho cizí lidé. Musím u něho stále být. Život je teď téměř nesnesitelný, nemůžeme poslouchat hudbu, protože to odporuje náboženským pravidlům, je zakázáno vlastnit a sledovat televizi. Když tato nařízení nerespektujeme, žijeme ve stálém strachu. Pokud nás naši sousedé udají přívržencům nového režimu, bude náš byt přepaden a zdemolován. Prudce se také snížila životní úroveň. Většina zahraničních firem, které poskytovaly zaměstnání vzdělaným lidem v hlavním městě, uzavřela své pobočky, protože se obávala nestabilní politické situace. Řada lidí tak přišla o práci. Zhoršilo se také zásobování a mnoho věcí lze koupit jen na černém trhu. Tam však jsou ceny velmi vysoké a málokdo si může dovolit za ně nakupovat. Jsme proto odkázáni jen na základní potraviny, ani těch však není dostatek. Na ulici mohu vyjít pouze v tradičním oblečení, mít zahalenou hlavu a tvář. Pokud se žena objeví na ulici v moderních šatech, je napadena fanatickými přívrženci náboženského hnutí. Můj muž není ortodoxní vyznavač víry, má univerzitní vzdělán a oba toužíme žít v normálním světě, kde se všechno neřídí přísnými pravidly, zákazy 19

a povoleními. Bojíme se také o budoucnost svých dětí. Proč nemohou naše dcery studovat a musí být v mladém věku provdány za muže, kterého si nemohou svobodnou vůlí vybrat? Takový život je pro ně i pro nás velmi ponižující. Chceme, aby naše dcery mohly studovat, učit se cizí jazyky, cestovat – prostě žít svobodný život. Bojíme se také o našeho syna. Když bude ve škole celou dobu vychováván k fanatismu a intoleranci, nestane se z něj také fanatik a člověk, který netoleruje odlišnosti? Nebo bude muset žít dvojí život, který teď zažíváme my, a bát se projevit své mínění na veřejnosti? A pokud ho projeví, nebude pronásledován, zatčen a mučen a snad i zavražděn, jako se teď děje mnoha lidem v naší zemi? Jaké máme vlastně možnosti? Zůstat doma, přizpůsobit se a snažit se přežít. Snad se situace uklidí a náš život se změní k lepšímu. Po tolika letech války tomu ale nevěříme. Můžeme také odejít a usadit se v jiné zemi. Budeme muset opustit svůj domov, zatajit vše před svými přáteli, abychom je ani sebe nevystavovali nebezpečí. Můžeme vzít své celoživotní úspory a větší část zaplatit převaděči, který se nás pokusí dostat přes hranic a potom dál do Evropy. Dá se mu však věřit? Co když přijdeme o všechny peníze a nedostaneme se nikam? Přemýšlíme o tom každý dne, trávíme dlouhé noci bez spánku a bojíme se rozhodnout. Co nám však může hrozit? Může být situace ještě někde horší než tady? Rozhodli jsme se odejít. Víme, že to nebude jednoduché. Musíme získat potřebné doklady nebo odejít ilegálně. Pokud odejdeme ilegálně, čeká nás dlouhá a nebezpečná cesta. Až se dostaneme na hranice, pokud se nám podaří je přejít, musíme cestovat přes sousední zemi a potom se pokusit dostat dál do Evropy, kde máme známe. Ale tam si ještě nebudeme jisti sovu budoucností. Těm, kteří odešli před námi, se stalo, že jejich žádost o azyl byla zamítnuta. Rodině, která žila v našem sousedství, se poradilo přejít do sousední země a odtamtud cestovat ukrytí v nákladním autě několik dní dál do Evropy. Cílem jejich cesty bylo Německo, kde již žila část jejich rodiny. Byli však zadrženi na německých hranicích a byl jim odmítnut vstup na německé území, protože prý měli nákladní auto zastavit během cesty a požádat o azyl v první evropské zemi, kterou projížděli. Jiní naši známí se pokusili uprchnout do Velké Británie. Odletěli ze sousední země leteckou společností do Curychu a odtamtud pokračovali dál. V Curychu zůstali jen 45 minut a měli sotva čas přesednout do 20

dalšího letadla. Po jejich příletu však odpovědné britské úřady rozhodli, že měli požádat o azyl během 45 minut v Curychu, i když nevěděli, že tak mají učinit, nikdy nepřišli do kontaktu s žádným imigračním úředníkem. Naši známí měli být vráceni do Švýcarska a požádat o azyl tam. Švýcarské úřady je odmítly přijmout, a proto směli zůstat ve Velké Británii, kde konečně podali žádost o azyl. Jejich žádost však byla odmítnuta, částečně také kvůli skutečnost, že nepožádali o politický azyl ihned po svém příletu do Švýcarska. Doufejme, že budeme mít větší štěstí.“20

2.2 Migrační situace od roku 1993 K nárůstu počtu cizinců na území České republiky docházelo od jejího vzniku, tedy od roku 1993. Tento proces byl zahájen již v Československu po roce 1989 a byl zapříčiněn liberalizací pracovního trhu, došlo k otevření možnosti podnikat, většími možnostmi zaměstnávat cizince a s celkovou demokratizací společnosti. Proces byl urychlován velkou postupností státních hranic. V Československu nebyla vízová povinnost se státy rozpadajícího se Sovětského svazu, s dalšími státy střední Evropy ani s většinou balkánských států. Česká republika byla v pozici země tranzitní, zdrojové, cílové destinace migrantů, ale současně se stala i zemí azylovou. Kladných hodnot nabývala migrace osob se změnou trvalého bydliště po celá devadesátá léta. Značný pohyb osob jsme mohli zaznamenat kolem 1993, kdy docházelo k oboustranné výměně obyvatelstva se Slovenskem spojené se vznikem nových samostatných států, České republiky a Slovenské republiky. Jako imigrační země se pak Česká republika profilovala v letech 1994 – 1998. Přistěhovalectví 90. let kulminovalo v roce 1997, kdy připadalo z hlediska změny trvalého bydliště na 12 880 přistěhovalých a 805 vystěhovalých. V letech 1998 – 2000 se každoroční imigrační hodnoty nezvyšoval a v roce 2001 bylo dokonce migrační saldo pasivní. To vzhledem k ekonomické situaci v České republice, tedy ve nížené produktivitě pracovního trhu a také v důsledku změn ve vízové politice, jelikož od 1.1. 2000 začal platit nový zákon o pobytu cizinců na území ČR (zákon 326/1999 Sb.), který zpřísnil zejména získávání pobytových víz a pracovních povolení.21 Procentuální nárůst počtu cizinců na našem území byl největší na počátku 90. let. Hlavním stimulem byl ekonomický vývoj. Jiří Večerník a Petr Matějů o tom v roce 1998 napsali: „Protože je celkové tempo modernizací relativně pomalé,

21

přičemž stejně pomalu roste kvalifikační náročnost a produktivita práce, projevil se význam lidských zdrojů a jejich kvalifikační úrovně v dynamice produktivity práce a mzdových rozdílech jen zčásti. Přizpůsobení tržním změnám a reorientace na nové trhy vedly k tomu, že české podniky trpící nedostatkem finančních zdrojů na modernizaci, stavěly na komparativní výhodě levné pracovní síly. Celkový ekonomický růst byl tak založen především na intenzitě práce. Tato strategie do určité míry zakonzervovala technologické zaostávání podniků.“ 22 Počet cizinců v České republice záleží také na naturalizačních strategiích státu. Čím je naturalizační politika váhavější (zejména v oblasti udělování občanství), tím dramatičtěji může stoupat počet cizinců na území daného státu. Jejich počet ukazuje následující graf. Graf č. 1 Vývoj počtu cizinců v České republice

počet

Počet cizinců v ČR 500 000 450 000 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 1993 1994

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 rok

Zdroj dat: Cizinecká policie, Český statistický úřad

Pobytový status cizinců v České republice se od roku 1993 měnil. Česká republika se jednak postupně mění ze země tranzitní a země krátkodobých migrací na zemi cílovou. Na základě dlouhodobého pobytu celé řady imigračních rodin, dnes již zákony umožňují změnu pobytu na trvalý.

22

Tabulka č. 1 Cizinci žijící v České republice – 25 nejčastějších státních příslušností (k 30.4. 2010)

Státní příslušnost

Celkem

Ukrajina

129 588

Slovensko

71 444

Vietnam

60 931

Rusko

31 113

Polsko

18 746

Německo

13188

Moldavsko

9638

Bulharsko

6509

Spojené státy americké

6275

Mongolsko

5674

Čína

5364

Bělorusko

4418

Spojené království

4270

Rumunsko

4107

Kazachstán

4078

Rakousko

2933

Itálie

2542

Nizozemsko

2426

Chorvatsko

2367

Srbsko a Černá Hora

2237

Francie

2228

Bosna a Hercegovina

2198

Arménie

2096

Makedonie

1990

Uzbekistán

1928

Ostatní

30 294

Zdroj: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Ministerstva vnitra České republiky

23

2.3 Ukrajinská komunita v České republice Česko je pro emigranty z oblasti současné Ukrajiny již tradičně hostitelským prostorem. Do Česka Ukrajinci ve významnějším počtu migrovali již od konce 19. století a byli první početnou menšinou. Ve vysokém podílu to byli lidé z Haliče, kteří se do českých zemí stěhovali za prací. Přicházeli sem do rozvíjejícího se důlního a hutního průmyslu, na sezónní zemědělské práce, studovat, přijížděli i z důvodů rodinných i politických. Někteří českými zeměmi pouze „prošli“ (sezónní dělníci, studenti, uprchlíci z doby první světové války), jiní zde zůstali trvale. Následně buď splynuli s většinovým obyvatelstvem nebo vytvořili uvědomělou menšinu, tj. etnikum. Ve dvacátých letech 20. století tuto menšinu významně posílili noví emigranti, kteří z Ukrajiny odcházeli v důsledku politických změn v sovětském Rusku po roce 1917. V rámci této emigrační vlny do Československa přišlo i mnoho zástupců ukrajinské inteligence. 23 Po roce 1989 přicházejí do Československa (resp. do České republiky) Ukrajinci především z ekonomických důvodů. Migrují převážně mladí muži, jejich migrace je většinou dočasná a po návratu na Ukrajinu se snaží do České republiky opakovaně vracet. S postupem doby se někteří zástupci této vlny v České republice postupně usazují a přicházejí za nimi další členové rodiny. Ukrajinci, kteří přicházejí na krátkou dobu nebo zde žijí přechodně se uplatňují na pracovním trhu zejména tam, kde o zaměstnání není velký zájem. V průběhu 90. let 20. století působili především v průmyslu a odtud pak přešli do oblasti stavebnictví a komunálních služeb. Ti, kteří zde zamýšlejí působit dlouhodobě, uplatnění nalézají v podnikatelské sféře. Dle průzkumu zveřejněného v roce 2001 je jednoznačně nejdůležitější spouštěcí a hnací mechanismus současné masové migrace Ukrajinců do blízkého i vzdálenějšího zahraničí tristní socioekonomická situace na Ukrajině. Projevuje se mimo jiné velmi nízkou životní úrovní jejich obyvatel, restrikcí sociálních programů, rostoucí oficiální nezaměstnaností i existencí masové nezaměstnanosti skryté, prosperujícím černým trhem práce, negativním vývojem moha demografických ukazatelů, katastrofálními zdravotnickými službami celkovým zdravotním stavem populace atd.24 Podle údajů Evropské komise z roku 1997 představuje index koupěschopnosti ukrajinského obyvatelstva 17% koupěschopnosti obyvatelstva Evropské unie (rok 1.

24

Z údajů Světové banky z téhož roku vyplývá, že se třetina obyvatel Ukrajiny (tj. více než 17 milionů lidí) nachází pod hranicí chudoby. Ve většině případů je tedy nutné brát současnou migraci Ukrajinců a jejich pracovní aktivity v zahraničí jako skutečně nevyhnutelný akt jejich “boje o přežití”. Dle těchto údajů je vývoj počtu cizinců s ukrajinským státním občanstvím mezi roky 1994-2005 je následující: a) První fáze započala rokem 1994 a byla ukončena o dva roky později, v roce 1996. Během tohoto období počet evidovaných občanů Ukrajiny vzrostl více jak třikrát, a to na 46 000 osob. b) Po mírném poklesu počtu cizinců s ukrajinským občanstvím v roce 1997 následovala druhá vzestupná fáze ukončená rokem 1999. c) V roce 2000 počet těchto osob poklesl o více než 15 tisíc (oproti roku předchozímu), k 1. 1. 2000 Cizinecká policie ČR evidovala 50 000 cizinců s ukrajinským občanstvím (k 1. 1. 2000 vzešel v platnost nový zákon o pobytu cizinců; zák. 326/1999 Sb.). Od roku 2000 pak docházelo k postupnému nárůstu těchto osob, a to až na téměř 88 000 osob v roce 2005 (k 31. 12.).25 Graf č. 2: Cizinci s občanstvím Ukrajiny v letech 1994-2005 (k 31.12.)

počet

Cizinci s občanstvím Ukrajiny v letech 1994-2005 (k 31.12.) (Pramen: ŘS CPP MV ČR)

100000 90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005 rok

Dlouhodobé pobyty nad 90 dnů Zdroj: ŘS CPP MV ČR

25

Trvalé pobyty

Celkem

2.3.1 Účel pobytu Ukrajinců na území ČR Na základě výše uvedených údajů je na internetových stránkách Českého statistického úřadu uveden další rozbor účelů pobytu Ukrajinců na území ČR. Cizinci se státním občanstvím Ukrajiny přijely do České republiky nejčastěji za účelem nějaké ekonomické aktivity. Pobyt za účelem zaměstnání byl zjištěn u 57% občanů Ukrajiny. Druhou nejpočetnější skupinou pak tvořili Ukrajinci, kteří přijeli za účelem podnikání na živnostenské oprávnění, to mělo 18 % z nich. A posledním významným účelem pobytu bylo sloučení rodiny, které bylo zaznamenáno u 14 % všech občanů Ukrajiny. U mužů převažovaly ekonomické účely pobytu. Pobyt za účelem některé z ekonomických aktivit mělo 85 % všech mužů tohoto státního občanství. 20 % mělo pobyt za účelem podnikání na živnostenské oprávnění. U žen byl nejčetnějším pobyt za účelem zaměstnání, tento účel pobytu byl zaznamenán u 44 % žen s ukrajinským občanstvím. Druhým nejčetnějším účelem pobytu bylo sloučení rodiny, které mělo 24 % žen ukrajinského občanství. Mezi další významné účely pobytu patřilo také podnikání na živnostenské oprávnění, které bylo zjištěno u 14% žen tohoto státního občanství.26 Tento rozbor je graficky zaznamenán následovně. Graf č. 3 Nejčastější účel pobytu Ukrajinců v ČR Účely pobytu u cizinců se státním občanstvím Ukrajiny - 31.12.2005 100% 90%

8 7

17

80% 20 70%

24 Ostatní

60%

Sloučení rodiny

14

50%

Podnikání na ŽO

40% 30%

Zaměstnání 65 44

20% 10% 0% Muži

Ženy

Zdroj: Český statický úřad a Cizinecká policie

26

2.3.2 Počty ekonomicky aktivních imigrantů z Ukrajiny Počet ekonomicky aktivních cizinců se státním občanstvím Ukrajiny mezi rokem 1998 a 2005 postupně narůstal, a to z přibližně 29 000 na počátku období až na 61 000 v roce 2005 (k 31. 12.). Stejně tak narůstaly počty cizinců evidovaných úřady práce (tj. cizinců v postavení zaměstnanců), mezi něž byli od roku 2005 řazeni společníci firem, kteří se kromě účasti na řízení společnosti věnovali plnění tzv. běžných úkolů (viz. zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Nová legislativní úprava měla za následek prudký nárůst počtu cizinců evidovaných úřady práce mezi rokem 2004 a 2005, a to právě následkem zařazení některých společníků firem do této kategorie - počet cizinců s ukrajinským občanstvím mezi těmito roky vzrostl o více než 17 tisíc osob. V roce 2005 počet úřady práce evidovaných cizinců s ukrajinským občanstvím dosáhl přibližně 40 tisíc osob. V roce 1998 bylo v ČR zjištěno necelých 10 000 občanů Ukrajiny s živnostenským oprávněním. Během jednoho roku došlo k prudkému nárůstu těchto osob na více než 19 000 podnikajících cizinců Ukrajinského občanství. Během následujících let, tj. mezi roky 1999 – 2005 se počty těchto osob již stabilně pohybovaly mezi 19 – 21 000 osob.27 Ukrajinci jsou na českém trhu práce již trvalou konstantou. Současný i minulý výzkum (Drbohlav 1997) potvrdil, že mezi ukrajinskými pracovníky zatím převažují mladí muži, ženatí, s dětmi. Vyšší vzdělání bylo zaznamenáno u 82% Ukrajinců (v souboru respondentů mělo 55% úplné středoškolské a 27% vysokoškolské vzdělání), což není v bilanci s vykonávanou práci v ČR. Jejich zaměstnanost převažuje již tradičně v nekvalifikovaných oborech, a to převážně ve stavebnictví (nadpoloviční většina). Přetrvává vysoká pracovní aktivita imigrantů, obtížnost jejich prací, i jejich časté zneužívání zaměstnavatelem a různými prostředníky, to se týká se např. nízkých platů - méně než 10,000 Kč přičemž většina z nich pracuje 8-12 hodin denně, neuspokojivých pracovních podmínek/prostředí, zadržování dokladů, atd.). Zdá se také, že nejenom postavení Ukrajinců v české společnosti a na českém trhu práce, ale i mnohé migrační mechanizmy jejich příchodu a fungování ve společnosti, jakož i např. jejich preferenční hladiny, mají v čase zaznamenané rysy stability projevů. Jsou již specificky zakotveny. Zdá se, že k “trvalejším” vlastnostem Ukrajinců v Česku patří i spíše slabé znalosti cizích jazyků. (češtiny, ale i jazyků “západních”), chudý kulturní život (ve smyslu návštěv kulturních představení

27

a začlenění se do společenského života vůbec) a minimální využití organizací, a to jak v pravém slova smyslu – minimální snaha ukrajinských pracovníků zakládat vlastní organizace, spolky, apod. a následně pěstovat “organizovaný” spolkový život, tak ve smyslu minimálního kontaktování českých organizací, ať již jakéhokoliv typu nebo významu. Z detailnějších poznatků se ještě ukazuje, že tendence “být v ilegalitě” je typická spíše pro mladší imigranty a že myšlenku návratu na Ukrajinu mnohem vehementněji deklarují ženatí/vdané imigranti/imigrantky (tyto závěry jsou potvrzeny testem - viz Drbohlav a kol. 1999).28 Následující tabulka ukazuje nejaktuálnější údaje cizinecké policie o počtu Ukrajinců na území České republiky. Tabulka č. 2 Ukrajinské etnikum podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 5. 2010

Celkem (oba pobyty)

Trvalý pobyt

Ostatní typy pobytu

Celkem

muži

Ženy

celkem

muži

ženy

128 636

44 972

22 508

22 464

83 664

51 754

31 910

Zdroj: ŘS CPP MVČR

2.4 Slovenská komunita v České republice Migrace obyvatel ze Slovenska do českých zemí doprovázely v mnoha souvislostech celý poválečný vývoj společného státu. Svými příčinami odrážely rozdílné hospodářské, sociální a společensko-politické podmínky života od obnovení státní samostatnosti v roce 1945 i v dřívější minulosti, zejména po roce 1918. Jejich zintenzivnění po druhé světové válce bylo nedílnou součástí vnitrostátních proměn, vyvolaných novou politickou situací a změnami v zahraniční orientaci národního hospodářství a mezinárodních vztahů. Vzhledem k předválečnému stěhování mezi Slovenskem a hospodářsky vyspělejšími západními oblastmi státu měly nedávné migrace poněkud jiný průběh, rozsah a opodstatnění. Nelze pochybovat, že co do charakteru a významu šlo o pohyb lidí vskutku ojedinělý, k jakému dochází jen v mimořádných

situacích

a

za

zvláštních

okolností.

Výsledným

účinkem

představovaly příslušné migrace jiné kvalitativní proměny a sledovaly odlišní

28

celostátní záměr než stěhování mezi historickými zeměmi za předmnichovské republiky.29 Migraci Slováků do České republiky můžeme rozdělit na tři hlavní proudy: a) určující k osidlování česko-německého pohraničí v letech 1945-1947, jehož se ve značném počtu účastnilo i slovenské obyvatelstvo. Na něj bezprostředně navazující, b) druhý migrační proud již neměl tak vyhraněné příčiny, byl méně živelný, přičemž jeho hlavní směry se zachovaly až do roku 1950, c) nová vlna tzv. průmyslových migrací, které lze považovat za třetí etapu.30

2.4.1 Počty bydlících cizinců v rozmezí roku 1994 - 2005 Cizinci se slovenským občanstvím patřili během let 1994 - 2005 pravidelně mezi první dvě nejčetnější státní občanství cizinců v ČR. Na první pozici se (vyjma roku 1994) střídali s cizinci s ukrajinským občanstvím. Nejnižší podíl občanů Slovenska na počtu všech cizinců byl zjištěn v roce 1994, kdy občané Slovenska představovali 16 % všech cizinců v ČR. V dalších letech byl zaznamenán podíl okolo 25 % ze všech cizinců, a to vyjma let 1999 a 2000. Mezi rokem 1998 a 1999 se totiž počet občanů Slovenska snížil téměř o 10 000 osob, došlo tedy i ke snížení podílu na všech bydlících cizincích (občané Slovenska představovali přibližně 20 % všech bydlících cizinců). Na konci sledovaného období, v roce 2004 a 2005 počet občanů Slovenska poklesl podruhé, a to o 17 500 osob (v roce 2004, oproti roku předchozímu). Podíl občanů Slovenska na všech cizincích v ČR se pak snížil na 18 % (rok 2005). Pokles počtu těchto osob souvisel se změnou pobytových podmínek následkem vstupu ČR a SR do EU. Pro občany Slovenska dnem vstupu do EU začal platit volný pohyb osob, jinak řečeno, k pobytu na území ČR již nepotřebovali žádné povolení. Pro občany EU a jejich rodinné příslušníky platila pouze ohlašovací povinnost, pokud na území ČR hodlali pobývat po dobu delší tří měsíců a

zároveň mohli zažádat

o potvrzení k přechodnému pobytu, jehož cílem bylo usnadnit těmto cizincům komunikaci s úřady. Občané Slovenska rovněž okamžikem vstupu obou republik do EU nemuseli žádat o povolení k zaměstnání, zaměstnavatel pouze podával informaci o zaměstnávání těchto osob místně příslušnému úřadu práce. Vývoj počtu občanů Slovenska lze rozdělit do čtyř fází. První fáze započala rokem 1994, kdy bylo v ČR evidováno necelých 17 000 cizinců se slovenským občanstvím. Počty těchto osob

29

postupně stoupaly, a to až do roku 1997, kdy bylo v ČR zjištěno více jak 52 000 občanů Slovenska. Následovala krátká sestupná fáze ukončená rokem 1999, kdy se počet cizinců se slovenským občanstvím pohyboval okolo 40 000 osob. V následujících letech docházelo k postupnému nárůstu těchto osob, a to až do roku 2003, kdy bylo v ČR evidováno téměř 65 000 občanů Slovenska. Následkem změny pobytového režimu vstupem do EU došlo v roce 2004 k radikálnímu poklesu těchto osob, k 31. 12. 2005 pak bylo v ČR evidováno necelých 50 000 cizinců se slovenským občanstvím.31 Graf č. 3: Cizinci s občanstvím Slovenska v letech 1994-2005 (k 31.12.)

počet

Cizinci s občanstvím Slovenska v letech 1994-2005 (k 31.12.) (Pramen: ŘS CPP MV ČR)

70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005 rok

Dlouhodobé pobyty nad 90 dnů

Trvalé pobyty

Celkem

Zdroj: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, Ministerstva vnitra ČR

2.4.2 Účel pobytu U cizinců se státním občanstvím Slovenska byl nejčastějším pobyt za účelem některé z ekonomických aktivit - tyto typy pobytu byly zjištěny u 55 % všech občanů Slovenska. Nejvíce zastoupeným byl pobyt za účelem zaměstnání, který mělo 51 % všech těchto osob, pobyt za účelem podnikání na živnostenské oprávnění byl zaznamenán u 4 % občanů Slovenska. Druhým nejčetnějším účelem pobytu bylo sloučení rodiny, který mělo 27 % těchto osob, třetím nejvíce zastoupeným účelem pobytu pak bylo usídlení na základě trvalého pobytu (12 % všech cizinců slovenského občanství). U mužů s občanstvím Slovenska již tradičně převažovaly ekonomické účely pobytu, pobyt za účelem zaměstnání byl zjištěn u 57 % z nich, pobyt za účelem podnikání na živnostenské oprávnění pak u 6 % mužů slovenského občanství. Sloučení rodiny bylo zaznamenáno u 20 % mužů tohoto státního občanství, pobyt za účelem usídlení na základě trvalého pobytu pak u 12 % mužů – občanů Slovenska.32 30

Graf. č 4 Nejčastější účel pobytu Slováků v ČR Účely pobytu u cizinců se státním občanstvím Ukrajiny - 31.12.2005 100% 90%

8 17

7

80% 20 24

70%

Ostatní

60% 14

50%

Podnikání na ŽO

40% 30%

Sloučení rodiny Zaměstnání

65 44

20% 10% 0% Muži

Ženy

Zdroj: Český statický úřad a Cizinecká policie

2.4.3 Počet ekonomicky aktivních cizinců se slovenským státním občanstvím Mezi roky 1998 a 2005 vzrostl tento počet o necelých 17 tisíc osob, a to na 84 000 osob v roce 2005. Nejvyšší nárůst byl pak zaznamenán mezi posledními dvěma roky, a to o 15 500 osob ve prospěch roku 2005. Nárůst zejména odrážel legislativní změnu v podobě nového zákona o zaměstnanosti. Relativně vysoký nárůst pracujících občanů Slovenska byl rovněž zaznamenán mezi roky 1999 a 2000, v tomto období počet ekonomicky aktivních cizinců slovenského občanství narostl o více jak 10 tisíc osob (údaje k 31. 12. příslušného roku). Vývoj počtu pracujících občanů Slovenska odrážel vývoj osob evidovaných úřady práce. Mezi roky 2001 a 2002 počet těchto osob poklesl o 7 tisíc, načež následoval postupný nárůst až do roku 2004. V roce 2005 pak počet pracujících cizinců slovenského občanství vzrostl o 15 500 osob oproti roku předchozímu. U občanů Slovenska - živnostníků byl během sledovaného období zaznamenán pouze mírný vzestup o 2 700 osob, a to na necelých 9 000 v roce 2005. Osoby, které měly živnostenské oprávnění tedy po celé období představovaly okolo 10 % všech pracujících cizinců se slovenským občanstvím.33

31

Tabulka č. 3 Slováci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 5. 2010

Trvalý pobyt

Ostatní typy pobytu

Celkem

71 392

celkem

muži

ženy

Celkem

muži

ženy

27776

13432

14 344

43 616

25 805

17 811

Zdroj: Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR

2.5 Vietnamská komunita v České republice „Organizovaně ve větším počtu začali vietnamští občané přijíždět do Československa v padesátých letech 20. století po navázání diplomatických vztahů mezi ČSR a VDR (došlo k němu 2. února 1950). V rámci mezinárodní pomoci válkou postiženému Vietnamu k nám roku 1956 přijíždí skupina sta dětí, sirotků, kteří zde měli získat základní vzdělání, popřípadě i následující odborné vzdělání.“ Vietnam prožíval těžká období válečné i hospodářské krize, krize zdravotní péče a krize vzdělání. Proto využíval možnosti vzdělávání svých pracovních sil v zahraničí. Silná tradice vzdělanosti jen posílila zájem vietnamských studentů o zahraniční

vzdělávání.

Na

základě

vzájemných

mezivládních

dohod

do

Československa přijížděli žáci odborných průmyslových škol a studenti vysokých škol. Brzy následovali první praktikanti a studenti postgraduálního studia. Jejich počet byl omezen kvótami pro přijímání zahraničních studentů do Československa. Ročně jich přijíždělo 20 – 50. Roku 1956 oba státy podepsaly Dohodu o vědeckotechnické spolupráci, na jejímž základě k nám koncem padesátých let přišli první vietnamští praktikanti, učňové a pracující, kteří se vzdělávali především v oblastech strojírenství a lehkého průmyslu (potravinářského, textilního, obuvnického). Roku 1966 vietnamská strana požádala

o přijetí většího počtu (2100) . Další dohody byly

podepisovány v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Na jejichž základě k nám přijíždělo několik tisíc pracovníků a praktikantů. Od devadesátých let do České republiky přicházejí Vietnamci již většinou z jiných důvodů než za studium a odbornou praxí. Bez ohledu na své předchozí vzdělání se živí především obchodní činností v podmínkách našeho tržního hospodářství. Přijíždějí většinou stejně jako předtím na období kolem pěti let a více. S nimi přicházejí také jejich děti, rodiny, příbuzní.34

32

2.5.1 Počet vietnamských občanů v České republice v letech 1994-2005 Cizinci s vietnamským občanstvím patřili během let 1994 - 2005 mezi první čtyři nejčetnější skupiny cizinců v ČR. Čtvrtou pozici zastávali na počátku sledovaného období, a to až do roku 1997, v následujících letech již obsazovali pozici třetí nejčetnější skupiny cizinců v ČR. Od roku 1994 až do roku 1998 představovali pravidelně 9-10 %, v letech následujících pak 11-13 % cizinců v ČR. Počet cizinců vietnamského občanství narůstal postupně od roku 1994 až do posledního sledovaného roku 2005, a to pouze s mírným zakolísáním v roce 2000, na který připadala legislativní úprava zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Od roku 1994 do 1999 počet cizinců s občanstvím Vietnamu vzrostl o 15 tisíc osob na 24 800 osob v roce 1999. Od roku 2000 až 2005 počet těchto osob stoupl o 13 tisíc - k 31. 12. 2005 Cizinecká policie ČR evidovala 36 833 cizinců s vietnamským státním občanstvím. Během sledovaného období let 1994 až 2005 u občanů Vietnamu spojitě stoupal počet osob s trvalým pobytem - k 31. 12. 2005 mělo trvalý pobyt 23 235 občanů Vietnamu, tedy více jak 60 % osob tohoto státního občanství. Počet cizinců vietnamského občanství s ostatními, tj. dlouhodobými typy pobytu nad 90 dnů vzrůstal až do doby, kdy vzešel v platnost nový zákon o pobytu cizinců, tj. do roku 1999 (včetně), od té doby docházelo k mírnému poklesu počtu těchto osob, opětovný postupný mírný nárůst se datoval až na poslední dva sledované roky, tj. rok 2004 a 2005. Pokles počtu cizinců vietnamského státního občanství s "netrvalými typy pobytu" po roce 2000 byl však odrazem nárůstu počtu osob tohoto státního občanství právě s pobytem trvalým (viz. graf 36). (Pozn.: vzhledem k tomu, že občané Vietnamu zpravidla zakládali manželství v rámci své komunity, resp. nikoli s občany ČR, zároveň nebyli občany EU, byli legislativou nuceni splnit podmínku dlouhodobého nepřetržitého pobytu na území ČR. 35

33

Graf č. 4: Cizinci s občanstvím Vietnamu v letech 1994-2005 (k 31.12. 2005)

počet

Cizinci s občanstvím Vietnamu v letech 1994-2005 (k 31.12.) (Pramen: ŘS CPP MV ČR)

40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005 rok

Dlouhodobé pobyty nad 90 dnů

Trvalé pobyty

Celkem

Zdroj: ŘS CPP MV ČR

Podíl osob s trvalým pobytem u cizinců s vietnamským občanstvím se mezi roky 1994 a 2005 postupně navyšoval, a to z hodnot okolo 10 % na počátku období až na 63 % osob s trvalým pobytem v roce 2005.

2.5.2 Rozložení na mapě ČR Cizinci s vietnamským občanstvím se na rozdíl od ostatních více zastoupených státních občanství vyznačovali nižší koncentrací do středu republiky, totiž do Prahy a kraje Středočeského. Nejvyšší podíly občanů Vietnamu byly zjištěny v krajích sousedících s Německem, totiž v kraji Karlovarském, ve kterém se usídlilo 21 % všech cizinců s vietnamským občanstvím v ČR, dále v kraji Ústeckém, kde bylo zjištěno 17 % všech cizinců tohoto občanství; vyšší počty byly rovněž zjištěny v kraji Plzeňském, kde bylo zaznamenáno 9 % všech občanů Vietnamu. V Praze se usídlilo 14 % občanů Vietnamu, v kraji Středočeském 8 %, 7 % těchto osob bylo shodně zjištěno v kraji Jihomoravském a Moravskoslezském.36

34

2.5.3 Účel pobytu U cizinců vietnamského občanství bylo nejčastějším účelem pobytu sloučení rodiny, které mělo 41 % všech občanů Vietnamu. Četně zastoupený byl rovněž pobyt za účelem podnikání na živnostenské oprávnění, který byl zjištěn u 26 % všech občanů Vietnamu a pobyt za účelem usídlení (na základě povolení k trvalému pobytu), který mělo 22 % těchto osob. U mužů s vietnamským občanstvím byl rovněž (poněkud netradičně) nejčetnějším pobyt za účelem sloučení rodiny, který mělo 39 % všech mužů, občanů Vietnamu; 30 % všech mužů vietnamského občanství mělo pobyt za účelem podnikání na živnostenské oprávnění a dalších 22 % mužů pobyt za účelem usídlení na základě trvalého pobytu. U žen s občanstvím Vietnamu dominovaly tytéž účely pobytu; 44 % žen tohoto státního občanství mělo pobyt za účelem sloučení rodiny, 21 % těchto žen pobyt za účelem podnikání na živnostenské oprávnění a 21 % pobyt za účelem usídlení.37 Graf č. 5 Nejčastější účely pobytu příslušníků vietnamské komunity

Účely pobytu u cizinců se státním občanstvím Vietnamu - 31.12.2005 100% 9

14

90% 80%

22 21

70% Ostatní

60% 50%

21

30

Podnikání na ŽO

40%

Sloučení rodiny

30% 20%

Usídlení (povolení TP)

44

39

10% 0% Muži

Ženy

Zdroj: Český statistický úřad, Cizinecká policie

35

2.5.4 Počty ekonomicky aktivních cizinců s vietnamským státním občanstvím Počet ekonomicky aktivních cizinců s vietnamským občanstvím mezi roky 1998 a 2005 vzrostl o 7 000 osob. Nejvyšší nárůst byl zaznamenán hned na počátku období - mezi roky 1998 a 1999, a to o 3 500 osob, tedy o polovinu nárůstu celého období. Cizinci evidovaní úřady práce, resp. cizinci v postavení zaměstnanců tvořili minimum těchto osob, maximálně 1 % všech ekonomicky aktivních cizinců s občanstvím Vietnamu - nejvíce pak v roce 2005, kdy úřady práce evidovaly 256 cizinců vietnamského občanství. Na nárůstu počtu ekonomicky aktivních osob tohoto státního občanství se tedy projevovaly počty cizinců - živnostníků tohoto státního občanství.38 „Převážná většina ekonomicky aktivních Vietnamců podniká na základě živnostenského

oprávnění.

Nejrozšířenější

obživnou

aktivitou

vietnamských

živnostníků zůstává nákup a prodej spotřebního zboží majoritě. Namísto stánků dnes ovšem stále více nabízejí zboží v kamenných obchodech. K tomu přispěla nejen vzrůstající zámožnost vietnamských podnikatelů, ale také restriktivní opatření úřadů proti stánkovému prodeji. Vedle drobných podnikatelů se můžeme setkat také s bohatými obchodníky a velkými vietnamskými firmami s mezinárodním polem působnosti. Některým podnikatelům se podařilo začlenit i do nevietnamských obchodních center a zábavních komplexů.“39

2.5.5 Soužití na území České republiky Snad nejvýraznějším rysem vietnamské komunity u nás je její uzavřenost. Ta je dána několika příčinami. V první řadě je třeba uvést velkou odlišnost kultury, ze které k nám Vietnamci přijíždějí. U nás prožívají kulturní šok, který není možné zmírnit bez vzájemného intenzivního styku obou etnik. Již první vietnamští občané byli rovnou z letiště odvezeni do svých většinou hromadných ubytoven a byl jim určen vlastní program. Navíc jazykové nedostatky, pramenící mimo jiné z nedostatečné organizace jazykové přípravy, rozhodně nepřispěly k tomu, aby se vietnamští občané hlouběji seznámili s Čechy a se svými spolupracovníky. Oddělenost života Vietnamců a Čechů vedla i k mnoha pověrám a předsudkům. Češi se často obávali, že k nám přijíždějí vietnamští občané, kteří nejsou zdravotně prověřováni

a mohou být zdrojem různých chorob, že to mohou být i narušení

36

jedinci. K provázanosti komunity přispěly tradiční hodnoty (soukromí rodiny) a navíc fakt, že sem zpočátku přijížděli většinou příbuzní a známí, kteří se vzájemně jezdili navštěvovat přes celou republiku. Dalším faktorem, který upevnil uzavřenost komunity, je institut „zástupce“ fungující dodnes. Oficiálně s vietnamskými pracujícími přijížděli tzv. tlumočníci nebo organizátoři, kteří měli na starost vyřizování veškerých problémů komunity na našich úřadech. Ani oficiální jednání tedy neprobíhalo v přímé interakci Vietnamců a Čechů, nýbrž jen prostřednictvím několika vietnamských zástupců. Nezapomínejme rovněž na politickou situaci. Vietnamská ambasáda velice pečlivě dbala na to, jakým způsobe se zde vietnamští občané chovají. Zmíněné a další bariéry vzájemného styku se jistě odrážejí dodnes.40 Tabulka č. 4 Vietnamci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství - k 31. 5. 2010

Trvalý pobyt

Ostatní typy pobytu

Celkem (oba pobyty)

celkem

Muži

ženy

celkem

muži

ženy

60 931

36 117

20 307

15 810

24 814

15 943

8 871

Zdroj: Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR

3 Činnost veřejných institucí a organizací v souvislosti se zlepšováním finanční gramotnosti etnických skupin Cílem kapitoly zaměřené na finanční gramotnost etnických skupin v České republice je zpracování přehledu institucí, které se nejvýrazněji a nejkvalitněji podílejí na vzdělávacím procesu imigrantů, a to zejména ve finanční oblasti v České republice. Jelikož jsem po krátkém průzkumu činnosti těchto organizací byla velmi často odkazována přímo na banky a jejich oddělení služeb pro cizince, začlenila jsem do této kapitoly také služby bank tzv. „velké čtyřky“, které by měly pomoci cizincům k jejich rychlejší adaptaci a orientaci v bankovním sektoru ČR.

37

Při svém průzkumu jsem začala nejprve občanským sdružením, Multikulturní centrum Praha, které se zabývá problematiku soužití lidí z různých kultur v České republice a v jiných částech světa. Byl založeno v roce 1999 a od té doby stále rozšiřuje nabídku vzdělávacích, kulturních a informačních aktivit. Připravuje kurzy, mezinárodní semináře, diskuse, filmové a literární večery, a to pro děti, studenty, učitele, ale i širokou veřejnost. Centrum také poradenské služby v oblasti orientace cizinců v sociálních a finančních záležitostech v České republice. Multikulturní centrum Praha vydalo v roce 2006 publikaci Finanční služby v České republice: průvodce pro cizince, která je součástí projektu vzdělávání cizinců. Tato publikace a celý projekt vzdělávání je realizován za finančního přispění nadace Citigroup Foundation. Z anketního šetření mezi cizinci žijícími v České republice, které uskutečnilo Multikulturní centrum Praha, vyplynulo, že cizinci se obtížně orientují v nabídce bankovních služeb. Někteří z nich se potýkají s jazykovými překážkami, někteří zmiňují spíše kulturní nedorozumění, jiní nerozumí bankovním službám, protože s bankami neměli dosud žádnou zkušenost.41 Cílem příručky Finanční služby v České republice je poskytnout základní přehled o bankovním sektoru v ČR a o nabídce bankovních produktů. Produkty, jejichž využívání je pro každodenní život v České republice prakticky nezbytné (např.: běžný účet), popisuje publikace podrobně. Stručněji publikace popisuje další produkty, které cizinci tolik nevyužívají, resp. je využívá nebo může využívat pouze malá část cizinců žijících v ČR. Tato příručka vychází v české, anglické, německé, ruské, ukrajinské a vietnamské jazykové verzi. 42 Struktura publikace je velmi přehledně zpracována a obsah je srozumitelný a logicky uspořádaný. V úvodní kapitole je rozebíráno bankovní prostředí v naší zemi obecně, tedy důvěryhodnost bank, přístup bank k potřebám cizinců a komunikace s bankami v cizím jazyce. Dále jsou pak zdůrazněny pojmy, které by cizinec měl znát než se jde ucházet o určitý produkt a také kniha poukazuje na rizika poskytování služeb cizincům českými bankami, jak z pohledu cizinců, tak i bank.

Další institucí, která se zaměřuje na poradenství a vzdělávání cizinců v oblasti sociální i ekonomické je Sdružení Most pro lidská práva, které bylo založeno v roce 1998. Dlouhodobým cílem sdružení je hájit lidská práva formou dokumentační, 38

poradenské, publicistické, vzdělávací a přednáškové činnosti a vytvářet za tímto účelem pracovní skupiny, případně koalice s jinými občanskými aktivitami. Vedle poradenství, které bylo původně jedinou aktivitou sdružení, začalo realizovat integrační jazykové kurzy a další kurzy, jejichž cílem je zvýšit sociální a kulturní kompetence cizinců, kteří se chtějí začlenit do české společnosti. „Nedávejte své těžce vydělané peníze pijavicím!“ Radí úvodní nápis na webových stránkách sdružení Most pro lidská práva. Poutá tak na kvalitní možnost poradenství ve finanční a sociální oblasti. Jsou zde poradci s následující jazykovou vybaveností: ruština, mongolština, vietnamština, bulharština a angličtina. Jako třetí instituci jsem vybrala Centrum na podporu integrace cizinců, které má svá pracoviště v následujících krajích České republiky: Ústecký, Karlovarský, Jihočeský, Pardubický, Jihomoravský, Liberecký, Moravskoslezský, Olomoucký, Plzeňský, Zlínský. Za plus tohoto centra považuji speciální kurzy tzv., sociokulturní kurzy, na kterých cizinec získá základní informace o České republice; zejména o sociálním, zdravotním a vzdělávacím systému a naučí se lépe komunikovat s úřady a zaměstnavateli. Kurz probíhá formou jednoduchých příkladů a modelových situací, cizinec si může vyzkoušet jak správně reagovat v každodenních situacích, jakými jsou komunikace s místními lidmi, nakupování, cestování po ČR apod. Kurz také informuje o české historii, tradicích a svátcích.

3.1 Banky versus cizinci Přístup bank k cizincům se dá rozdělit podle toho, zda si klient přichází uložit peníze, zde jsou bariéry minimální, či zda si klient chce peníze půjčit. V druhém případě je přístup bank k cizincům obvykle méně vstřícný. Záleží však na statutu cizince a na zemi, ze které pochází. Obecně platí, že cizinci ze zemí EU nebo lidé s trvalým pobytem v ČR narazí na méně překážek. Opatrné chování bank v poskytování úvěrů cizinců je snadno pochopitelné. Banka totiž nezná klientovu bankovní historii, mohou zde být obavy, že se klient odstěhuje z ČR a vymáhání závazků v zahraničí je pro banky značně nákladná operace. Ovšem je zde také jasné stanovisko Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace OSN, a to říká, že občanství není nejdůležitějším kritériem, pokud se týče úmyslu

39

nebo schopnosti splácet půjčku. Trvalé bydliště, zaměstnání, majetek a rodinné vztahy mohou být v tomto kontextu důležitější.43 V mém zmapování bank ve vztahu a poskytovaných služeb cizincům jsem se zaměřila v první řadě na dostupnost základních informací ještě před návštěvou pobočky banky, tzn. Informace na webových stránkách bank a na telefonní linky bank. Poté jsem ověřovala informace přímo na pobočkách bank.

3.2 Komunikace s bankami v cizím jazyce 3.2.1 Citibank Citibank zajišťuje komunikaci s klienty na všech úrovních, zaměstnanci na pobočkách, infolinka, tištěné informace v angličtině a češtině.43 Banka má v ČR 8 poboček. Na webových stránkách je možné získat informace v českém a anglickém jazyce, ale nejsou zde žádné dostupné informace pro cizince, např. jaké dokumenty potřebují, ani výběr vhodných a dostupných produktů. Na telefonní infolince je možnost nechat se přepojit na operátora, který má znalost anglického jazyka. Velmi dobře popíše produkt, o jaký má cizinec zájem. Pokud nehovoříte anglickým jazykem, je třeba s bankou komunikovat prostřednictvím svého překladatele.

3.2.2 Česká spořitelna Banka má speciální pobočky, které se nazývají Expat Center. Zaměstnanci v těchto pobočkách hovoří anglicky, francouzsky, německy. Jsou zde nabízeny také tištěné podklady v cizích jazycích. Internetové, telefonní a mobilní bankovnictví je v angličtině. 44

3.2.3 ČSOB Hlavní jazyky, v nichž je ČSOB schopna poskytovat informace cizincům v jednotlivých pobočkách, na informačních linkách, internetu a v tištěných materiálech, jsou angličtina a slovenština. Internetové, telefonní a mobilní bankovnictví fungují také i v angličtině, maďarštině, slovenštině a němčině. 45

3.2.4 Komerční banka Komerční banka vytvořila speciální pracoviště Foreign Customers Desks (FCD) v devatenácti pobočkách. Zaměstnanci, kteří v nich pracují, mají potřebné jazykové znalosti a jsou proškoleni v komunikaci s cizinci. K dispozici jsou materiály v angličtině, němčině a francouzštině. Na webových stránkách je sekce v angličtině.

40

Jsou zde speciální informace pro cizince, kteří mají zájem využít bankovních služeb. Cizinci zde mají veškeré informace o tom, jaké dokumenty je třeba donést na pobočku banky v případě zájmu o daný produkt a také jakými jazyky je možné komunikovat na daných pobočkách banky. Angličtina slouží jako komunikační jazyk také na telefonní infolince.46

3.3 Být cizincem v České republice a získat spotřebitelský úvěr nebo hypotéku? Ano, tato možnost existuje. Jde ale o nelehký proces, jelikož banky zahraničním osobám příliš nevěří. Jsou zde i banky, které cizincům úvěry neposkytují vůbec. Tato problematika není ošetřena žádným zákonem. Zákon o bankách ( Zákon č.21/1992 Sb.)

ani Zákon o spotřebitelském úvěru (Zákonem č. 321/2001 Sb.),

neupravuje poskytování půjček cizincům. Je pouze v rukou banky, zda přijme toto riziko či nikoliv. Pro některé banky je riziko příliš velké, jiné zase riziko půjčky cizincům rády podstoupí, aby se nestaly terčem nařknutí z diskriminace zahraničních klientů. Cizinci se na rozdíl od občanů České republiky prokazují v bankách cestovním pasem a dokladem o povolení k trvalému pobytu či dlouhodobým vízem. Následný postup je stejný jako u ostatních (domácích) žadatelů o půjčky (zejména o kontokorentní a spotřebitelské úvěry).47 V případě, že cizinec žádá o úvěr, většinu bank zajímá, jak dlouho chce cizinec v České republice pobývat. Raiffeisenbank stanovila minimální lhůtu pobytu cizince v ČR pro poskytnutí spotřebitelského úvěru na minimálně devadesát dní. Ostatní finanční instituce nemají tuto dobu pevně určenou. Cizinci se na rozdíl od českých klientů musí v českých bankách prokázat cestovním pasem a doložit povolení k trvalému pobytu či dlouhodobé vízum. Pak už většinou spadají do stejné sekce žadatelů o půjčky s ostatními (hlavně pokud jde o kontokorentní úvěry, spotřebitelské úvěry a hypotéky). Pro spotřebitelské úvěry u Raiffeisenbank stačí povolení k dlouhodobému pobytu, na ostatní úvěrové produkty je třeba v ČR bydlet trvale. Československá obchodní banka si stanovila ve vyřizování žádostí o půjčky pro cizince individuální přístup. Posuzuje především jejich příjmy a to, zda mají trvalý pobyt v České republice. V největší tuzemské bance (podle objemu spravovaných prostředků), ovšem nejsou za cizince považováni občané Slovenska, kteří mají příjem

41

v České republice. Česká spořitelna poskytuje úvěry klientům s trvalým pobytem v České republice. Dále pak už mezi státní příslušností nerozlišuje. Při podpisu smlouvy chce znát výši příjmů žadatele. Půjčku u ní mohou dostat také cizinci s přechodným pobytem (musí samozřejmě předložit vízum), v takovém případě je ovšem zohledňována také doba pobytu v ČR ve vztahu k délce splatnosti půjčky a schopnost žadatele úvěr zajistit. V Komerční bance může úvěr získat cizozemec s trvalým pobytem na území České republiky nebo zahraniční právnická osoba se sídlem na území ČR. Všeobecná úvěrová banka vyžaduje trvalý pobyt a platnou pracovní smlouvu. Komerční banka obsluhuje prostřednictvím nové specializované pobočky pro cizince EXPAT Premium Center osm set zahraničních klientů. Pracoviště, které bylo otevřeno v Praze ve Štěpánské ulici v květnu 2010, nabízí klientům z řad cizinců kromě standardních produktů a služeb KB řadu dalších výhod včetně komunikace v pěti světových jazycích. 48 Specializované pracoviště EXPAT Premium Center vzniklo na základě snahy zvýšit kvalitu obsluhy cizinců s dlouhodobým pobytem v České republice. Jejím cílem je nabídnout klientům v tomto segmentu nejen širokou škálu produktů a služeb, ale především vysoce profesionální přístup k jejich individuálním požadavkům. Mezi standardní služby patří komunikace v anglickém, francouzském, německém jazyce, španělském a ruském jazyce, dokumenty v angličtině. Komerční banka zahraničním klientům dále nabízí na vybraných pobočkách specializované pracoviště Foreign Customer Desk, kde jsou k dispozici jazykově vybavení bankovní poradci. 49

3.4 „Bez papírů ale za velký úrok“ Bez ověřování povolení k pobytu či dokládání trvalého pobytu poskytují cizincům úvěry pouze malé soukromé firmy. Ty mají ovšem vysoké úrokové sazby a další překážky. Za všechny uvádím například Privátní peněžní ústav. Po zaplacení členského vkladu 300 tisíc Kč si můžete půjčit i bez trvalého pobytu v České republice.50

3.5 Hypotéky - jak na to? Zájem cizinců o nákup bytů a rodinných domků v České republice stále roste. Umožňují jim to prostřednictvím úvěru i některé tuzemské stavební spořitelny. Nejčastěji získají hypotéku cizinci, kteří mají za manžela či manželku občana/občanku České republiky. Přestože česká legislativa umožňuje cizincům 42

nákup bytů jen v omezeném množství, zájem ze strany zahraničních klientů, kteří si u tuzemských bank půjčují především na nákup bytů či rodinných domků, stoupá. Česká spořitelna je jednou z prvních bank, která začala nabízet specializovaný typ hypotéky určený i pro zahraniční klienty. Od počátku října minulého roku je to hypotéka Global. Hypotéka Global je určena k pořízení nemovitosti v České republice speciálně prostřednictvím firmy - právnické osoby, která vznikla za tímto účelem. Podle spořitelny je určena jak českým státním příslušníkům, tak občanům cizích zemí. Výhodu mají občané zemí Evropské unie. U Komerční banky mohou cizinci získat hypotéku v podstatě za stejných podmínek jako občané České republiky. Musejí mít ale v případě překlenovacího hypotečního úvěru přiděleno rodné číslo. Povolení k trvalému pobytu nemusejí předkládat osoby, jejichž manžel/manželka je jako

spolužadatel o úvěr občanem České republiky.

Raiffeisenbank vyžaduje, aby měl klient při žádosti o hypotéky doklady o povolení pobytu v ČR platné minimálně 6 následujících měsíců. Živnostenská banka se úvěrování cizinců nebrání. Zahraničním klientům, kteří zde nemají založenou firmu, poskytuje hypoteční úvěry zcela standardně. Klient musí mít pouze povolení k trvalému pobytu na území republiky. Pokud zde trvalý pobyt nemá, může při žádosti o hypoteční úvěr vystupovat pouze jako spolužadatel. V tomto případě však pomůže pouze ke zvýšení bonity žadatele. Vlastnické právo k nemovitosti totiž cizozemec v tomto případě nenabývá.51 Závěrem je nutno říci, že nabídka bank v oblasti úvěrů se neustále mění a možnost získání úvěru cizincem záleží na vydaných obchodních podmínkách banky, které také nejsou jednou pro vždy neměnné.

43

Citace 1-10 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2001. s. 1-38. 11 BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v kulturním kontextu. 1.vyd. Praha : Ermat Praha, 2008. s. 11. 12-13 ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace. Praha : Cargo Publishers, 2001. s. 25. 14 COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. 1.vyd. Praha : Portál, 2001. s. 15-16 Internetové stránky studentů 3. ročníku kombinovaného studia oboru Sociální práce, Fakulta sociálně ekonomická, UJEP [online]. 2010-03-15 [cit. 2010-03-15]. Problematika menšin. Dostupné z WWW: 17 BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v kulturním kontextu. 1.vyd. Praha : Ermat Praha, 2008. s. 13. 18-19 BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v české společnosti. 1.vyd. Praha : Ermat Praha, 2006. s. 340-341. 20 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 2001. s. 41-43. 21-22 UHEREK, Zdeněk; KORECKÁ, Zuzana; POJAROVÁ, Tereza a kol. Cizinecké komunity z antropologické perspektivy. Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2008. s. 85-87. 23-24 BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v kulturním kontextu. 1.vyd. Praha : Ermat Praha, 2008. s. 141-143. 25 Ukrajinská komunita v České republice [online]. 2010-05-25 [cit. 2010-05- 25]. Výsledky dotazníkového šetření. Dostupné z WWW: < http://www.cizinci.cz/files/clanky/130/ukrajinska_komunita.pdf> 26-27 Profily nejčetnějších státních občanství cizinců v ČR [online]. 2010-05-27 [cit. 2010-0527]. Cizinci se státním občanstvím Ukrajiny. Dostupné z WWW: 28 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2001. s 95. 29-30 VRANOVSKÝ, Pavel; LIPTÁK, Peter; PROKOP, Radim; ŠRAJEROVÁ, Olga. QUO VADIS, SLOVENSKÁ MENŠINA? 1.vyd. Praha : Agentura Forpex Praha, 1999. s. 14-15. 31-33 Profily nejčetnějších státních občanství cizinců v ČR [online]. 2010-05-27 [cit. 2010-05-27]. Cizinci se státním občanstvím Slovenska. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/67002F908B/$File/11180632.pdf 34 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2001. s 103-104. 35-39 Profily nejčetnějších státních občanství cizinců v ČR [online]. 2010-05-28 [cit. 2010-0528]. Cizinci se státním občanstvím Vietnamu. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/67002F9A01/$File/11180633.pdf> 40 ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2001. s 104-105.

44

41-46 Finanční služby v České republice [online]. 2010-06-01 [cit. 2010-06-01]. Průvodce pro cizince 2006. Dostupné z WWW: 47-51 Měšec [online]. 2010-06-10 [cit. 2010-06-10]. Může si cizinec vzít úvěr? Dostupné z WWW:

45

4 Vlastní průzkum – orientace etnické skupiny ve finanční oblasti Průzkum na jehož podkladě vznikla tato kapitola, měl zodpovědět některé základní otázky: Za jakým účelem přišli cizinci do České republiky? Došlo imigrací do České republiky ke zlepšení jejich finanční situace? Jak hodnotíte služby, které poskytují banky cizincům? Do tohoto průzkumu jsem vstupovala s hypotézou, že respondenti budou v závěru z poloviny spokojeni se službami bank a s jejich komunikací a že se také najde část respondentů, kteří budou velmi nespokojeni s českými bankami a s celkovou komunikací bank s cizinci vůbec. Dotazovala jsem se Ukrajinců, kteří jsou v mém okolí a zjistila jsem, že problematika finančních institucí v České republice, resp. komunikace institucí směrem k cizincům se jich natolik dotýká, že jsme od vyplnění dotazníků postupně přešli do diskuze na toto téma.

Dvaceti respondentům kteří imigrovali z Ukrajiny a žijí v České republice přes pět let byly položeny následující otázky:

1. Jaký byl důvod Vaší migrace do České republiky? 2. Plánoval/a jste zůstat v České republice déle než 1 rok? 3. Využila jste služeb nějaké instituce při integraci do českého prostředí? Pokud ano, splnila instituce Vaše očekávání? 4. Zlepšila se Vaše finanční situace po příchodu do České republiky? 5. Jistě vlastníte bankovní účet u některé z českých bank? Podle čeho jste si vybíral/a svou banku? 6. Byl/a jste spokojený/á se službami Vaší banky/resp. Vašeho bankovního poradce? Bylo Vám vše dostatečně vysvětleno? 7. Doporučil/a byste svou banku osobě, která přijela do České republiky poprvé a žádá Vás o radu? 8. Žádal/a jste někdy o půjčku finančních prostředků? Pokud ano, uveďte prosím zda v bance, v malé firmě nebo u soukromé osoby. 9. Vyhledávala jste poradenství, když jste váhal/a nad tím kde si půjčit finanční

46

prostředky? Pokud ano, na koho jste se obrátil/a? 10. Víte o tom, že některá centra zabývající se pomocí cizincům v sociální a ekonomické oblasti vydávají speciální publikace a pořádají kurzy ke zlepšení finanční gramotnost imigrantů? Pokud ano, zúčastnil/a jste se nějakého kurzu? 11. Pokud potřebujete radu z právní oblasti nebo z oblasti pracovní trhu, na koho se obracíte? 12. Domníváte se, že je České republice dostatek kvalitních poradenských center pro cizince?

Analyzované výsledky dotazníkového šetření jsou následující:

1. 16 osob přijelo do České republiky kvůli lepšímu uplatnění na pracovním trhu, 4 osoby přijeli za rodinným příslušníkem, který v zemi již nějakou dobu pobýval a pracoval.

20 15

Lepší uplatnění na prac. trhu

10

Rodinný příslušník

5 0 Důvod migrace do ČR

2. Pět osob bylo připravených usadit se v ČR natrvalo, 7 osob plánovalo odjet po skončení sezónních prací zpět na Ukrajinu, 8 osob tuto otázku předem nepromýšlelo, rozhodovali se podle okolností až v České republice.

Plánování délky pobytu

5

Trvalý pobyt

8 Odjezd po sez.práci Podle okolností v ČR

7

47

3. 12 osob využilo služeb instituce pro integraci cizinců do české společnosti, z toho 4 osoby byly spokojené s prací instituce (instituci oslovili sami, neměli žádná doporučení), 8 osob bylo nespokojených ( využili instituci, která jim byla doporučena, za špatné považují platby za zprostředkování různých dokladů a informací, nyní vědí, že obdobné služby jsou v jiných centrech poskytovány zdarma)

4. Všem dvaceti dotázaným se po příchodu do České republiky zlepšila finanční situace. Zlepšila se Vaše finanční situace po příchodu do České republiky? 30

20

20 10

0

0 Ano, zlepšila

Ne, nezlepšila

5. Banku, ve které si založí účet si 11 osob vybíralo podle její reklamní prezentace (na internetu, v televizi), 5 osob dalo na doporučení známých, kteří již měli v této oblasti zkušenosti, 4 osoby provedly svůj vlastní průzkum přímo na pobočkách bank (rozhodovali se většinou na základě komunikace s bankovními poradci jednotlivých bank).

48

Podle čeho jste si vybíral/a svou banku? 15 10 5 0

11

reklamní prezentace

5

4

doporučení známých

vlastní průzkum přímo na pobočkách bank

6. 13 osob bylo se službami v bance spíše nespokojených – největším problémem byla jazyková bariéra, dále pak neochota bankovních poradců, 3 osoby označily chování bankovních poradců za diskriminační; 5 osob bylo spokojených a 2 osoby bankovní účet nemají Byl/a jste spokojený/á se službami nespokojeni (3 se Vaší banky? cítili diskriminováni)

2

spokojeni

5 13

nemají bankovní účet

7. 5 respondentů by svou banku dále doporučilo

Doporučil/a byste svou banku osobě, která přijela do ČR poprvé? 20 15 10 5 0

15 5

ANO

NE

49

8. 11 dotázaných někdy o půjčku finančních prostředků požádalo, z toho 4 osoby žádaly přímo v bance, 4 osoby oslovily malou nebankovní společnost a 3 osoby žádaly soukromou osobu (na základě inzerátu v novinách).

9. Z jedenácti osob, které uvažovaly o půjčce finančních prostředku se pouze 2 obrátily na poradenské centrum, 1 osoba požádala o radu svého známého, ostatní se s nikým neradily.

50

10. Čtyři z dvaceti dotázaných vědí o institucích, které pořádají kurzy finanční vzdělávání cizinců, nikdo z dotázaných neví o publikacích, které jsou vydávány poradenskými centry a slouží ke zlepšení orientace cizinců ve finanční oblasti. Informovanost - poradenství 16

20 15 10 5 0

4 vědí o institucích, kt. pořádají kurzy finanční vzdělávání

nevědí

Informovanost - poradenství 16

20 15 10 5 0

4 vědí o institucích, kt. pořádají kurzy finanční vzdělávání

nevědí

11. Tři respondenti se v případě potřeby obrací na svého právního zástupce, pět osob vždy hledá rady ve svém okolí (na pracovišti, mezi známými), dvanáct osob dohledá potřebné informace na internetu.

Pokud potřebujete radu z právní oblasti nebo z oblasti pracovní trhu, na koho se obracíte? na právního zástupce

3

na své okolí (pracoviště, známí) 5

12

dohledá potřebné informace na internetu

51

12. 8 osob se domnívá, že ano; 12 dotázaných neví o fungování těchto center téměř nic

Dostatek kvalitních poradenských center pro cizince? ano 8 neví o fungování těchto center téměř nic

12

Z výsledků

průzkumu

vyplývá,

že

ačkoliv

je

ukrajinské

etnikum

nejpočetnějším v České republice a i jeho imigrační historie je široká, stále dochází k zásadním chybám integrace tohoto etnika do naší společnosti, a to jednak ze strany našich domácích institucí, tak i ze strany ukrajinských imigrantů, kteří mají jen malou důvěru k našim poradenským centrům a institucím. Stále tedy využívají kontaktů ( ne vždy vhodných), získaných přes své krajany, kteří již v České republice nějakou dobu pobývají. Ti se ovšem snaží na poradenství v sociální i ekonomické oblasti vydělat nějaké finanční prostředky, a tak často účtují nesmyslné poplatky za zprostředkování různých informací či dokumentů potřebných k vyřízení pobytu Ukrajinců v České republice. Zásadním problémem je také nedostatečná prezentace českých poradenských center. Ukrajinští imigranti o nich často nevědí, zdá se jim pohodlnější využít často předražených služeb již vyzkoušených jejich krajany, než dohledávat jiné instituce. Z průzkumu vyplývá, že Ukrajinci mají jen velmi malé znalosti o finanční oblasti v České republice. Nevědí na jaké poradny se mají obrátit. V případě, že se obrátí přímo na bankovní instituce, nastává zde často problém jazykové bariéry, jelikož české banky nereagují dostatečně pružně na zvyšující se počet cizinců, zde konkrétně ukrajinských imigrantů. Neumějí využít tuto situaci tzv. ve svůj prospěch. Jeden z respondentů v diskuzi na téma banky a cizinci dokonce uvedl, že se setkal s nepříjemným přístupem bankovní poradkyně, která mu sdělila, že s těmito národnostmi jsou stále jen potíže. Její chování označil přímo za diskriminační. V závěru diskuze jsem se ale shodli, že šlo spíše jen o selhání jednotlivce než o selhání systémové.

52

5 Návrhy řešení zapojení etnika do finanční a pracovní oblasti Na základě výsledků průzkumu z předcházející kapitoly navrhuji následující řešení pro ulehčení zapojení etnika do finanční oblasti. Z výsledků průzkumu vyplývá, že se cizinci jen velmi málo orientují v oblasti finanční i v bankovním odvětví Je to dáno tím, že jejich jazyková vybavenost často nebývá dostatečná a ani přístup bank k cizincům není na nejlepší úrovni. Pro tuto situaci, banka versus cizinci bych navrhovala následující opatření. Banky by se v náboru nových pracovníků měly dlouhodobě zaměřit na studenty-cizince, těch každoročně na vysokých školách přibývá. Tito studenti, kteří hovoří svým mateřským jazykem a plynule jazykem českým by byli ideálním spojovacím článkem ve vztahu cizinec, který si žádá služby banky a banka, která mu je může poskytnout s komfortem jazykové vybavenosti bankovního poradce. Pro banku by bylo velmi výhodné zaměstnávat příslušníky zejména nejpočetnějších etnických skupin, tedy ukrajinského a vietnamského etnika. V průběhu shromažďování informací k tématu Banky versus cizinci, pro mne bylo velkým překvapením, že banky zaměstnávají cizince jen výjimečně, a to i přesto, že na českých středních i vysokých školách je velké množství studentů, jak z etnika vietnamského, tak ukrajinského. Tito studenti většinou dosahují velmi dobrých studijních výsledků. V etnických skupinách a zejména ve skupině vietnamské je snaha o vytváření uzavřené komunity, to vede k tomu, že se k cizincům dostávají mnohdy nepravdivé informace o tom, zda by mohli zažádat o půjčku v bance či nikoliv. Zájem je takový, aby si příslušníci etnických skupin půjčovali finanční prostředky u malých firem či soukromých osob, které jsou se skupinou spřátelené. Zde by velmi pomohlo, kdyby banky na své webové stránky začlenily sekci: Cizinci. Pouze jediná banka, a sice Komerční banka, a.s., má na svých internetových stránkách přehledné informace o tom, v jakých jazycích mohou klienti na jednotlivých pobočkách komunikovat s bankovními poradci. Je zde také podrobně rozepsáno, jaké dokumenty cizinci potřebují k získání jednotlivých produktů. „Rostoucí počet klientů z řad cizinců nás velmi těší a potvrzuje, že rozhodnutí zřídit specializované pracoviště bylo správné. Počítáme proto s posilováním tohoto

53

konceptu i v budoucnu“, uvedl Vladimír Jeřábek, člen představenstva KB a náměstek generálního ředitele. Komerční banka zahraničním klientům dále nabízí na vybraných pobočkách specializované pracoviště Foreign Customer Desk, kde jsou k dispozici jazykově vybavení bankovní poradci. Nedostatky jsou i v prezentaci poradenských center a sdružení, která mají za cíl co nejlepší a nejrychlejší integraci cizinců do české společnosti. Tato centra mají sice veškeré své informace na internetových stránkách, nicméně nejsou snadno dohledatelné. Cizinci, tak často ani nevědí, že probíhají speciální kurzy v oblasti vzdělávání ve finanční gramotnosti nebo že jsou v oběhu přehledné publikace o finanční službách ČR, a to v několika jazycích. Banky by měly zaměřit na cizince více pozornosti, jelikož se jejich počet s ohledem na trvalé pobyty bude do budoucna zvyšovat, jelikož jsou to osoby, které do České republiky přicházejí za účelem zvýšení své životní úrovně v pracovní oblasti i v oblasti vytvoření lepšího rodinného zázemí, je zde velký potenciál nových klientů.

54

6 Závěr Na základě faktů z prostudované literatury a vlastního průzkumu mohu vyvodit následující závěry. Počet cizinců s pracovním vízem na kratší dobu i s trvalým pobytem na území České republiky stále stoupá, proto se domnívám, že by banky měly zkvalitnit služby, které jim mohou poskytnout. Jedná se například o jazykovou vybavenost zaměstnanců banky. Je poněkud zvláštní, že ani jedna bankovní instituce v České republice nemá k dispozici zaměstnance se znalostí vietnamského jazyka. Pokud takový zaměstnanec v nějaké bance je, jedná se o ojedinělý případ. I přesto, že je vietnamské etnikum třetí nejpočetnější a jeho ekonomické aktivity jsou značné musí v případě zájmu o bankovní produkty hledat tlumočníka z vlastních řad. Problém je, že poradenské společnosti vietnamského, ale i ukrajinského etnika mají již s některými bankami zkušenosti, a tak je doporučují i přesto, že jejich produkty nejsou nejvhodnější. Majitel vietnamské večerky v pražské Libni Trun Than Dao říká, že krátce po svém příjezdu do České republiky kdy mu byl již udělen azyl, potřeboval půjčit menší částku peněz. V bankách ani v jiných finančních institucích se nedokázal sám domluvit, obrátil se tedy na poradenskou instituci z řad Vietnamců. Bylo mu sděleno, že nemá na spotřebitelský úvěr ani na kontokorentní úvěr u českých bank nárok a byla mu doporučena soukromá společnost, který si za zprostředkování a poskytnutí úvěru účtovala vysoké částky. Když už pan Tru Than Dao začal hovořit lépe česky zjistil si v bankách sám, že na spotřebitelský úvěr nárok měl, a to u dvou bankovních institucí. Při svém terénním průzkumu jsem byla nemile překvapená zjištěním, že bankovní instituce nejsou ke klientům cizincům vstřícné. Na jedné straně jsou obavy bank pochopitelné, vždyť imigranti představují určité riziko, na druhé straně ale jde riziko snížit připraveností bank. Když jsem se v pražské pobočce České spořitelny dotazovala, zda je v Praze v rámci jejich banky k dispozici rusky hovořící bankovní poradce, bylo mi řečeno, že zřejmě ano, ale oficiálně mi to nikdo potvrdit nemůže. Výsledek dotazníkového průzkumu

mezi Ukrajinci, kteří žijí v České

republice déle než pět let, také není pro banky vůbec příznivý. Hlavním problémem stále zůstává jazyková nevybavenost zaměstnanců bank. V případě, že

55

se cizinci již částečně domluví česky, setkávají se s neochotou zaměstnanců bank a uvádějí rozdíly v chovaní bankovních poradců k domácím klientům a k nim samotným. Musím ovšem zmínit, že některé banky začínají vhodné prostředí pro zahraniční klienty vytvářet velmi úspěšně, mezi takové banky mohu zařadit například Komerční banku, která má na svých pobočkách speciálně proškolené zaměstnance, kteří se věnují především cizincům. Tento systém následuje i Česká spořitelna. Očekávání, resp. hypotéza, kterou uvádím v úvodu, se zcela nepotvrdila. Přístup bank k cizincům není dobrý a důvěra cizinců v české poradenské instituce je minimální. Pro objektivnost je nutné doplnit, že v České republice funguje několik institucí pro imigranty, a to velmi kvalitně. Pokud si tedy imigrant dá práci a vyhledá jednu z českých poraden, budou mu poskytnuty objektivní a přesné informace.

56

7 Seznam použité literatury ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Portál, 2001. ISBN 80-7178-6489 BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v kulturním kontextu. 1.vyd. Praha : Ermat Praha, 2008. ISBN 978-80-87178-01-0. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace. Praha : Cargo Publishers, 2001. ISBN COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. 1.vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178 385-4. UHEREK, Zdeněk – KORECKÁ, Zuzana – POJAROVÁ, Tereza a kol. Cizinecké komunity z antropologické perspektivy. Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2008. ISBN: 978-80-87112-12-0. VRANOVSKÝ, Pavel; LIPTÁK, Peter; PROKOP, Radim; ŠRAJEROVÁ, Olga. QUO VADIS, SLOVENSKÁ MENŠINA? 1.vyd. Praha : Agentura Forpex Praha, 1999. ISBN: 80-901346-2-9. Internetové zdroje Internetové stránky studentů 3. ročníku kombinovaného studia oboru Sociální práce, Fakulta sociálně ekonomická, UJEP [online]. 2010-03-15 [cit. 2010-03-15]. Problematika menšin. Dostupné z WWW: Ukrajinská komunita v České republice [online]. 2010-05-25 [cit. 2010-05-25]. Výsledky dotazníkového šetření. Dostupné z WWW: < http://www.cizinci.cz/files/clanky/130/ukrajinska_komunita.pdf> Profily nejčetnějších státních občanství cizinců v ČR [online]. 2010-05-27 [cit. 201005-27]. Cizinci se státním občanstvím Ukrajiny. Dostupné z WWW: Finanční služby v České republice [online]. 2010-06-01 [cit. 2010-06-01]. Průvodce pro cizince 2006. Dostupné z WWW: Měšec [online]. 2010-06-10 [cit. 2010-06-10]. Může si cizinec vzít úvěr? Dostupné z WWW:

57