PROBLEMATIKA NÁROKŮ NA SENIORY A CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Filosofická fakulta Katedra pedagogiky

PROBLEMATIKA NÁROKŮ NA SENIORY A CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ The Issue of Demands on Seniors and Lifelong Education

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor:

Doc. PhDr. Jaroslav Koťa

Bc. Marie Helebrantová

Praha 2013

Čestné prohlášení: Čestně prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci vypracovala samostatně jen s použitím uvedených pramenů a literatury. V Praze dne 11. března 2013 .……………….……………... podpis

Poděkování: Ráda bych upřímně poděkovala vedoucímu práce Doc. PhDr. Jaroslavu Koťovi za vstřícný přístup, cenné rady a čas, který mi věnoval. Velmi děkuji rodině a příteli Pavlovi za podporu. V neposlední řadě všem seniorům, kteří mi ochotně vyplnili dotazníky. Tuto diplomovou práci bych ráda věnovala mamince k narozeninám!

Anotace: Tato diplomová práce představuje formy socializace v seniorském věku a popisuje možnosti

aktivizace

seniorů,

s

důrazem

na

jejich

dostupnost

a

význam.

Teoretická část se v jednotlivých kapitolách zabývá obecně stářím a jeho charakteristikou, dále stárnutím obyvatelstva, souvisejícím s demografickými změnami. Pojednává o celoživotním vzdělávání a aktivizaci ve stáří. Praktická část se formou kvantitativní dotazníkové sondy zaměřuje na způsoby trávení volného času aktivními seniory v hl. městě Praze a také na nabídku a rozsah aktivit pro občany vyššího věku obecně. Analyzuje vztah seniorů k nabízeným možnostem a také jejich hodnocení konkrétních aktivit. Nalézá faktory, které dříve narozené motivují k aktivnímu přístupu ke stáří a naopak odhaluje determinanty ovlivňující jejich neúčast a pasivitu.

Annotation: In this diploma thesis I present different forms of socialization of older adults and I also describe ways of patient activation, especially concerning their availability and importance. The theoretical part discusses old age and its general characteristics also mentioning demographical changes and consequences of population ageing. In this part I deal with whole life education and activation of older adults as well. Quantitative questionnaire in the practical part is focused on leisure of the older adults living in Prague and also on the offer of activities accessible by elderly people in general. I analyse the attitude of older adults towards this offer and their evaluation of specific activities. Finally, I found several motivating factors of active attitude towards ageing and, on the other hand, I reveal some of those determining passivity and disengagement of senior citizens.

Klíčová slova: nároky na seniory, celoživotní vzdělávání, aktivní stárnutí, role seniora Keywords: Demands on Seniors, Lifelong Education, Active Aging, the Role of Senior

Seznam použitých zkratek: CŽV – celoživotní vzdělávání U3V – univerzita třetího věku

Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 7

1.

Obecná charakteristika pokročilého věku ............................................ 9 1.1 Dělení období vyššího věku .......................................................................................... 9 1.2 Charakteristika změn ve stáří ..................................................................................... 11

2.

1.2.1

Biologické změny ............................................................................................ 11

1.2.2

Psychosociální změny ..................................................................................... 12

Stručný demografický přehled vývoje populace ................................ 13 2.1.1

3.

Důsledky stárnutí obyvatelstva ....................................................................... 14

Celoživotní vzdělávání a aktivizace seniorů ....................................... 18 Význam aktivizace seniorů ......................................................................................... 19

4.

Aktivity nabízené seniorům ................................................................. 23 4.1 Formy aktivit určených seniorům ............................................................................... 24 4.1.1

Vzdělávací aktivity .......................................................................................... 25

4.1.1.1

Univerzity třetího věku ....................................................................................... 26

4.1.1.2

Centra celoživotního vzdělávání, Univerzity volného času a Kluby aktivního

stáří ............................................................................................................................ 27 4.1.1.3

Lidové univerzity................................................................................................ 28

4.1.1.4

Akademie třetího věku........................................................................................ 28

4.1.1.5

Tréninky paměti .................................................................................................. 29

4.1.1.6

Kurzy pro seniory ............................................................................................... 30

4.1.2

5.

Zájmové aktivity .............................................................................................. 31

4.1.2.1

Zahradničení ....................................................................................................... 31

4.1.2.2

Řízení motorového vozidla................................................................................. 32

4.1.2.3

Četba knih, sledování pořadů ............................................................................. 32

4.1.2.4

Programy pro seniory ......................................................................................... 33

4.1.2.5

Cvičení pro seniory............................................................................................. 33

4.1.3

Terapie ............................................................................................................ 34

4.1.4

Sdružení, organizace a zdroje informací pro seniory ..................................... 35

Formy socializace využívané v pobytových zařízeních pro seniory . 39

5.1 Motivace k účasti na programech .............................................................................. 40 5.2 Kdo vede programy pro seniory ................................................................................. 42

6.

Empirické šetření .................................................................................. 43 6.1 Základní informace a metodologie výzkumu .............................................................. 43 6.2 Cíle výzkumu, výzkumná otázka a hypotézy ............................................................... 44 6.2.1

Popis a charakteristika zkoumaného vzorku .................................................. 44

6.2.2

Vyhodnocení výzkumu a interpretace odpovědí .............................................. 46

6.2.3

Vyhodnocení „miniprůzkumu“ a stručná interpretace ................................... 55

6.2.4

Závěrečné zhodnocení výzkumné části ........................................................... 60

Závěr .................................................................................................................................. 64 Seznam použité literatury a zdrojů..................................................................................... 66 Seznam příloh ..................................................................................................................... 68

Úvod Cílem této diplomové práce je zkoumat formy socializace v seniorském věku a popsat nabízené možnosti aktivizace seniorů, s důrazem na jejich dostupnost a význam. V práci se zabývám pouze Prahou a blízkým okolím, kde je situace specifická a možnosti aktivizace a vzdělávání rozsáhlejší. V celé České republice lze sice sledovat obdobné jevy, které ve své práci popisuji, rozbor situace na malých městech a na venkově by ale vyžadovalo vlastní studii. V Praze žiji a vidím v ní největší potenciál rozvoje seniorských programů. První kapitola diplomové práce Problematika nároků na seniory a celoživotní vzdělávání se zabývá obecně stářím, charakteristikou fyzických a psychických změn v období stárnutí a determinanty, které stárnutí ovlivňují. Zmíním některé typy dělení pokročilého věku, které považuji za významné v kontextu této práce. Ve druhé kapitole stručně přiblížím demografické změny, týkající se prodlužování věku populace a zvyšování počtu seniorů. Budu se věnovat důsledkům stárnutí obyvatelstva z různých hledisek a v závěru kapitoly se zaměřím na nutnost udržování se v dobré kondici fyzické i psychické. Třetí kapitolu věnuji významu celoživotního vzdělávání a pozdní socializace lidí v seniorském věku (rozvoji gerontopedagogiky). V rozsáhlé čtvrté kapitole navážu na předchozí teoretický kontext výčtem vzdělávacích a zájmových možností pro seniory, které jsou k dispozici seniorům v okolí hl. m. Prahy. Pokusím se popsat základní zaměření, funkce a výhody těchto aktivit. Poté jednotlivé formy charakterizuji a přiblížím různé organizace, které se svým zaměřením profilují na seniorskou populaci. Tím akcentuji celospolečenský trend, který reaguje na problematiku stárnutí obyvatelstva. V páté kapitole popíši nabídku aktivit pro seniory v různých zařízeních. Přiblížím, jak fungují, i jak jsou využívány. Zaměřím se na význam motivace k účasti na těchto programech. Zmíním se i o lektorech těchto aktivit a o jejich vzdělání v této oblasti. Pokusím se shrnout, pro které skupiny seniorů jsou nabízené aktivity vhodné a přínosné.

7

Praktická část bude zkoumat přístup aktivnější částí pražských seniorů k nabídce aktivit pro občany vyššího věku. Budu zjišťovat vztah seniorů k různým kurzům a také jak tyto kurzy hodnotí. Dále budu hledat faktory, které dříve narozené motivují k aktivnímu přístupu ke stáří a naopak analyzuji determinanty ovlivňující jejich neúčast a pasivitu. Cílem bude zjištění, jak lidé tráví svůj volný čas v pokročilém věku a jaký mají přehled o dalším vzdělávání, aktivizaci, cestování, zvyšování kvalifikace a dalších podobných aktivitách. V celé práci se budu snažit analyzovat současné nároky na seniora z hlediska dlouhotrvající soběstačnosti (pracovních výkonů) a nutnosti udržení se v dobré fyzické i psychické kondici. Během svého studia jsem se vždy více zaměřovala na problematiku seniorů, která je pro mě stále inspirativní. V rámci svých průběžných praxí jsem se pohybovala jak v nemocničním, tak i v pobytovém zařízení pro seniory. Vždy jsem měla možnost se staršími lidmi pracovat a některým se i individuálně věnovat. Přestože to byla práce náročná, vždy jsem cítila, že mám k této generaci blízko a že mi tento typ kontaktu vyhovuje. Měla jsem pocit, že je mé snažení prospěšné a vítané, a že si ke mně senioři vždy dokázali najít cestu. Byť jsem odcházela ze svých praxí unavená a hlasově vyčerpaná, tak jsem si vždy dokázala najít něco, kvůli čemu jsem měla chuť vydržet a pracovat i další den… Stáří považuji za opravdu velmi náročnou etapou života. Moc dobře vím, že se žádná z rad, doporučení a „nutností“, které zmíním ve své práci, nedá paušalizovat a zobecnit. Uvědomuji si, že většina východisek této práce je zdánlivě utopistických, protože ne každý senior chce a je schopen být aktivní. Vím, že determinantů, které omezují kvalitu života, socializaci a elán, je spousta. Setkala jsem se s mnohými, kteří nechtějí, fyzicky nemohou, anebo nemají prostředky k tomu, aby své důchodové období kvalitně využívali. Ráda bych se ale pokusila o představení možností, jak nejlépe každému vyhovět, dle jeho individuálních potřeb. Pokusím se poukázat na to, že nabídka je široká a do značné míry velmi flexibilní a že se společnost obrací ke starším generacím a poskytuje jim větší prostor pro osobní rozvoj. Příprava na stáří musí být dlouhodobá, všeobecná a měla by procházet mnoha oblastmi života. Já se níže zaměřím zejména na oblast aktivizační a vzdělávací.

8

TEORETICKÁ ČÁST 1. Obecná charakteristika pokročilého věku Jak říkal Karel Čapek: „Mladý umí být každý tele, ale stárnutí je kumšt!“. Stárnutí ve druhé polovině života je velice problematické období života, byť lidé stárnou celý život. V jistých letech se to ale láme a stárnutí je najednou „víc znát“. Je rychlejší, viditelnější a těžší. Je jiné než to, které nás provází po celý „mladý“ život. Sama jsem se mnohokrát zaslechla od starších dospělých věty typu: „Do padesáti to šlo, ale pak jsem najednou začala stárnout.“, nebo „Připadala jsem si dlouho pořád stejně, cítila se dobře, ale mé tělo nejednou začalo vypadat starší.“. Kde je hranice stáří, o tom se dá diskutovat hodně dlouho. Shoda většinou panuje tam, že člověk je starý tak, na kolik se cítí. V momentě, kdy se člověk začne snadněji unavovat, ztrácet energii a mladistvý elán, pak je dobře možné, že se začínají projevovat první příznaky stáří. Stárnoucí člověk by se měl připravit na problémy, které do té doby řešit nemusel. Objevují se změny psychiky i fyzického stavu. Senior na sebe musí dávat větší pozor a měl by se připravit na nové nesnáze, které mohou přijít a dříve nebo později skutečně přicházejí. Aktuálně vyvstává otázka zdraví, pracovního nasazení, finanční situace, soběstačnosti a zabezpečení.

1.1

Dělení období vyššího věku Dělit pokročilá léta lze podle více kritérií. Kritéria Organizace spojených národů

vytyčila hranici třetí hlavní věkové kategorie nad 65 let. Světová zdravotnická organizace (WHO) vytvořila v 60. letech 20. století toto dělení stáří: 1. Období raného staří: 60 – 74 let 2. Období vlastního stáří (pokročilého, vysokého věku): 75 – 89 let 3. Období dlouhověkosti: 90 a více let Za začátek stáří je gerontology obvykle uváděn věk 75 let, kdy se více projevují příznaky spojené s fyziologickým stářím (nemocnost).

9

Existuje ale celá řada dalších názorů na to, kdy stáří začíná a jak se vyvíjí. Další výrazný názor, který se v současnosti dostává do popředí, zastává dělení na tyto tři hlavní skupiny1: 1. Mladí senioři: 64 – 74 let (převážně problematika adaptace na penzionování, volného času, aktivit a seberealizace) 2. Staří senioři: 75 – 85 let (změna funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika, atypický průběh chorob) 3. Velmi staří senioři: nad 85 let (sledování soběstačnosti a zabezpečenosti) Dělení, které se řídí kritériem ekonomické aktivity, je zpravidla dvoustupňové. Porovnáváme osoby v produktivním věku a osoby v poproduktivním věku. Poproduktivní věk je spojován s odchodem do důchodu a vyrovnáváním se s novými životními zkušenostmi. Další periodizaci, kterou považuji za zásadní, uvádí Kalvach2. Toto dělení je podle typu stárnutí a není limitováno věkem, ale mírou soběstačnosti. Proto se nejedná o kalendářní (chronologické) či biologické stáří, ale o stáří sociální (spojeno se sociálními rolemi). 1. Obvyklé, normální – Zdravotní i funkční stav seniora, jeho sociální role a míra zdravotních obtíží a limitací odpovídá jeho vrstevníkům, normám v dané společnosti či mezinárodnímu standartu. Člověk je ale schopen samostatného a hodnotného žití. 2. Úspěšné – Stav seniora je lepší než průměr, umožňuje plnou soběstačnost i tělesnou, psychickou i sociální aktivitu. Člověk je schopen žít plnohodnotným, samostatným životem, zůstává výkonný a tvořivý. Za vyvrcholení úspěšného stárnutí lze považovat dlouhověkost. 3. Neúspěšné, patologické – Zahrnuje již závažné nemoci, které člověka omezují a rozvíjí závislost. Projevy a důsledky chorob jsou výraznější, nastupují neobvykle brzy a jejich průběh je urychlený. Patologické stárnutí se výrazně liší od běžného, normálního a přiměřeného z hlediska kalendářního věku. Já osobně považuji za velmi důležité, aby se senior snažil připravit dle svých možností na své stáří. Vím, že každý je v jiné výchozí situaci – pro někoho je tato otázka aktuální již

1

KALVACH, Zdeněk, a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie (1. díl – Gerontologie obecná a aplikovaná),

Karolinum, Praha, 1997, str. 22. 2

KALVACH, Z., a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie, s. 51. 10

velmi brzy, jiní začnou pravé stáří pociťovat až ve chvíli, kdy jsou již opravdovými kmety. Myslím ale, že je dobré znát své možnosti i limity, vědět, kam se jít poradit a kde očekávat pomoc. Za užitečné považuji to, aby si člověk dokázal – dokud je ještě soběstačný a aktivní – vyhledat činnosti, které by pro něj mohly být později ideální a zorientoval se v nabídce služeb, které by mohl jednou využít.

1.2

Charakteristika změn ve stáří Změn, se kterými se senior musí potýkat, je celá řada. Týkají se jak fyzického, tak

psychického stavu, jsou podmíněny geneticky a individuálně. Stárnutí je proces celoživotní, nerovnoměrný a modifikovatelný. Rychlost stárnutí se dá ovlivnit životním stylem a péčí o zdraví jak somatické, tak psychické. Stárnutím a stářím se zabývá gerontologie. Ta „zkoumá zákonitosti, příčiny, mechanismy a projevy stárnutí a vypracovává vědecké podklady pro zdravé stárnutí a stáří a pro komplexní péči o staré občany“3. Jde tedy o multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí a stáří a dělí se do tří hlavních proudů – experimentální (biologická), sociální a klinická. Biologická gerontologie se zabývá příčinami a formami stárnutí organismů. Sociální se zabývá vztahem starého člověka a společnosti a jejich vzájemného ovlivňování. Klinická gerontologie (geriatrie) se zabývá zvláštnostmi zdravotního stavu a chorob ve stáří a o mnohých dalších léčebných specifikách.4

1.2.1 Biologické změny Biologické změny probíhají na fyziologické úrovni, ale nejsou u každého stejné. Ovlivňujeme je životosprávou a jsou determinovány genetickou výbavou. Úzce souvisí s celkovou sníženou výkonností organismu a probíhajícími involučními změnami. Tělesné změny  typická je atrofie a opotřebování orgánů (nejvíce je ohrožen mozek)  zpomaluje se látková výměna, snižuje se spotřeba O2, zpomaluje se syntéza bílkovin  snižuje se hmotnost v důsledku úbytku svalové hmoty a podkožního tuku

3

ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, s. 7

4

MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 1. dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, s. 10-11

11

 kůže je vrásčitá, ztrácí svou elasticitu, je suchá, objevují se pigmentové skvrny, vrásky  dochází k šedivění, řídnutí a vypadávání vlasů  zvyšuje se náchylnost k úrazům a nemocím (oslabení imunitního systému), snížená pohyblivost, zvýšená „křehkost“  dochází ke změně na vnitřních orgánech (zhoršuje se činnost srdce, ledvin, plic, jater)  snížena sekrece žláz s vnitřní sekrecí, činnost některých žláz je zastavena (např. pohlavní)  nervový systém je méně odolný vůči zátěžovým situacím, stárnutí mozku (snížená váha, objem i počet buněk, snížení používání CNS)  zhoršení smyslového vnímání (hmat, zrak, sluch, chuť, čich)

1.2.2 Psychosociální změny Tyto změny souvisejí s prožíváním a chováním seniora. Psychický stav je stále více propojován se somatickými příznaky a proto je nutné stáří chápat v bio-psycho-sociálních souvislostech. Psychické změny  ztráta paměti (zejména krátkodobé)  pokles inteligence (úbytek schopnosti učit se)  ztráta soudnosti, obtížná komunikace  objevuje se menší nápaditost, vynalézavost (racionalizace situací)  zpomalení psychomotorického tempa, změna prožívání času  řešení situací a úkolů pomaleji, lpění na tradičních zvycích  poruchy spánku  labilita emocí, citového prožívání  převládá touha po soukromí a pohodlí, nižší tolerance k zátěži  stabilita některých psychických funkcí (např. slovní zásoba, jazykové dovednosti, intelekt)  typické rysy osobnosti získávají na své intenzitě, nebo naopak upadají  psychické poruchy (poruchy chování, demence, deprese)  chronické nemoci vedoucí ke ztrátě soběstačnosti

12

2. Stručný demografický přehled vývoje populace Zde je třeba osvětlit si ještě jedno dělení stáří a to dělení demografické. Stupeň demografického stáří se měří podílem osob vyššího věku v populaci. Není totožné s biologickým, ale je jím velmi determinováno. Rychlost a stupeň demografického strnutí ovšem ovlivňují i sociální faktory. Za dolní hranici je považován věk 60 – 65 let, ale historicky se posouvá k vyšším věkovým skupinám. „V ČR tvoří lidé z kategorie seniorů 18,4 % populace a v budoucnu má tento podíl významně narůstat.“5 K tomu dochází zejména proto, že se zlepšují socioekonomické podmínky. Vědeckotechnický rozvoj umožňuje růst potenciálu

zdraví,

snižování

úmrtnosti,

prodlužování

délky

života

a

snižování

nesoběstačnosti. S tím se pak váže delší pracovní aktivita a pozdní odchod do důchodu. (Mé babičky odcházely do důchodu zhruba v 55 letech, zatímco já se budu pravděpodobně chystat až v necelých 70 letech.) Evropa patří mezi „nejstarší kontinenty“. Naše populace stárla nejrychleji v letech 1950 – 1970. Podíl osob starších 60 let se neustále zvyšuje. Lze říci, že českou populaci můžeme považovat za starou již kolem roku 1950. Po roce 1970 proces demografického stárnutí stagnoval, až zhruba do roku 1990. Pak ale v důsledku růstu občanů starších 75 let, snižování úmrtnosti a prudkého snižování porodnosti, demografické stárnutí pokračovalo mnohem rychleji.6 Pro dříve narozené je charakteristický větší počet žen, a čím je obyvatelstvo starší, tím více žen (ovdovělých a osamělých) přibývá. Musíme se připravit na změny věkové struktury a stárnutí obyvatelstva, které jsou evidentní. „Hlavní výsledky prognózy týkající se změn věkové struktury obyvatel potvrzují, že v nadcházejících letech bude základním rysem vývoje obyvatelstva jeho další stárnutí. Podle očekávání odpovídajících střední variantě prognózy by se průměrný věk naší populace měl postupně zvýšit z 39,1 roku v roce 2002 na 41,1 roku v roce 2010 a následně až na 47,7 roku v roce 2065. Podíl obyvatel v předproduktivním věku poklesne podle střední varianty z 15,6 % v roce 2002

na

14,3

%v

roce 2010 a 13,7

%v

roce 2065.

Podíl

5

ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s. 184.

6

ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie, s. 15-16 13

obyvatel

ve

věku poproduktivním naopak vzroste z 20,4 % v roce 2002 na 22,5 % v roce 2010 a 35,7 % v roce 2065. Nejvýraznějšími změnami projdou nejstarší věkové skupiny. Počet obyvatel ve věku 75 a více let bude v horizontu prognózy více než trojnásobný a nejstarších seniorů by mělo být dokonce osmkrát více než v roce 2002.“7

2.1.1 Důsledky stárnutí obyvatelstva Paul B. Baltes ve své kapitole o stáří v knize Petera Grusse Perspektivy stárnutí8 zdůrazňuje, že se současná společnost vyvíjí stále v kontextu mladší generace a že tím pádem bude zapotřebí mnoha společenských změn, které povedou ke všeobecně vstřícnějšímu pohledu na staré lidi, a tím přispěje k vytvoření příležitostí pro jejich rozvoj. Zmiňuje hlavně oblasti rodinné politiky, zaměstnání, zajištění ve stáří, školství, dopravní infrastruktury, architektury či prezentace stáří v médiích. Stárnutí obyvatelstva klade nároky nejviditelněji na ekonomickou otázku. Obvykle se tato otázka týká zejména financování důchodového systému a odchodu do penze. „Lze očekávat zvýšené počty zaměstnanců i nezaměstnaných ve věku nad 50 let. Tato skupina pracovníků 50+ stává jednou z ohrožených skupin, které by měla nejen vládní politika věnovat zvýšenou pozornost.“9 Tuto skupinu může znevýhodňovat vzdělanostní struktura, která se liší od mladé generace. Mluví se také o nedostatečné počítačové gramotnosti, která je v současné době v některých organizacích téměř nezastupitelná. Samotní zaměstnavatelé mohou preferovat mladší uchazeče, protože se obávají nízké výkonnosti starších. Předsudky vůči starším zaměstnancům může zvýrazňovat i jejich mediální obraz. Zaměstnavateli nebývají dobře informováni o potřebách a motivátorech starších zaměstnanců. Za nevýhodu je asi obecně považována nižší flexibilita a zkostnatělost. Další hlavní handicap je možný zhoršující se 7

BURCIN, B., KUČERA, T. (2004) Nová kmenová prognóza populačního vývoje České republiky (2003-2065).

Demografie 2004, roč. 46, č. 2, s. 100-111. Dostupné z: < http://www.demografie.info/?cz_prognozyprognozacr>, staženo 20.10.2012, 10:55. 8

GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, s.

14. 9

CIMBÁLNÍKOVÁ, L. Age Management pro práci s cílovou skupinou 50+: metodická příručka. Vyd. 1. Praha:

Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, c2012, s. 13. 14

zdravotní stav a vyšší nemocnost, což může znesnadňovat vykonávání pracovního procesu a snižovat pracovní tempo. „Kvalita a délka života, úroveň zdraví, stupeň pracovní výkonnosti i míra osobní spokojenosti každého jedince jsou ve vyspělých ekonomikách stále více závislé na tom, jak úspěšně se společnosti daří rozvíjet zdravý způsob života, který kompenzuje působení negativních civilizačních faktorů.“10 Výhodou starší generace je ale nastřádaná životní zkušenost a široká sociální síť kontaktů. Dále bývají starší pracovníci označováni za stabilnější a loajálnější. Jsou již ve věku, kdy upřednostňují hodnoty firmy před vlastními profesními ambicemi. Nemají touhu zaměstnání měnit a vnímají ho jako své dlouhodobé poslání. Dále mohou dobře reflektovat potřeby svých vrstevníků, čímž mohou být blíže potenciálním zákazníkům své firmy. Dále může být vyzdvihována píle, zodpovědnost, spolehlivost či důvěryhodnost a klid.11 Problém však vidím zejména v tom, že se bude zvětšovat skupina těch starých zaměstnanců, kteří budou muset ještě pracovat, ale nebudou mít jmenované výhody a důchod daleko. „Rozhodně je na místě si uvědomit důležitost budoucího lepšího potenciálu starších lidí. Dnešní šedesátníci jsou v průměru „mladší“ a schopnější než ještě před několika desetiletími. Pracovní proces vyžaduje stále méně těžké fyzické práce, a velmi rychle se vyvíjející oblast služeb by mohla využívat velké pracovní síly starších lidí.“12 Další složkou, kde jsou patrné důsledky stárnutí obyvatel, je sociálně zdravotní otázka. Souvisí to s nároky na zdravotní a sociální péči, ale „díky prevenci, odpovědnějšímu osobnímu přístupu, a tím zřejmě i zlepšování zdravotního stavu a fyzické soběstačnosti seniorů, by tyto výdaje nemusely růst tak dramaticky.“13 Proto je propagována politika aktivního stárnutí a tím oddálení nemocnosti a zkvalitňování života ve stáří. Optimistickou větu jsem nalezla v Perspektivách stárnutí v obsáhlé kapitole o dlouhověkosti14. Z poznatků prý vychází, že roky „navíc“ nebudeme zákonitě prožívat nemocní a chřadnoucí. Budeme žít

10

CIMBÁLNÍKOVÁ, L. Age Management pro práci s cílovou skupinou 50+, s. 14.

11

čerpáno z: STEKLÍKOVÁ, E. Koncepce age managementu v organizacích v České republice. Praha:

Univerzita Karlova v Praze, 2012. Vedoucí práce Renata Kocianová, s. 22-25. 12

GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje, s. 59.

13

STEKLÍKOVÁ, E. Koncepce age managementu v organizacích v České republice, s. 43-44.

14

GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje, s. 53. 15

déle, poněvadž budeme déle zdraví… Dokonce je možné, že i fáze nemoci na konci života se bude zkracovat! Sociální a sociálně-psychologické důsledky určuje dle Zavázalové15 5 potřeb:  potřeba vytváření příznivé společenské atmosféry (příznivého politického klimatu)  potřeba výchovy k úctě ke starším lidem  potřeba přípravy na stáří  potřeba zabezpečení právních jistot  potřeba větší sociální integrace Klíčový význam má princip solidarity mezi generacemi a jako hlavní životní zázemí musí do budoucna zůstat správně fungující rodina. Stárnutí a stáří mění osobní zvyklosti, přináší řadu problémů a rizik. Je nutné se připravit na řešení otázek týkajících se soběstačnosti, zdravotního stavu, finančních prostředků, úpravy životního programu, bydlení (či penzionování), výživy, všestranné aktivity, využívání volného času a zvládání rizikových situací. Za ústřední problém v životě starých lidí je považována soběstačnost a osamělost. Z výše uvedených informací je patrné, že se společnost musí připravit na to, že nezanedbatelnou složkou populace budou staří lidé. Ti by v ideálním případě měli být co nejdéle aktivní a participovat na společenském dění. Demografický vývoj naznačuje, že kvalita života bude významně ovlivněna věkem jedince, který bude mít vliv na rozvoj společnosti. Stáří je nutné brát jako společenskou výzvu a je třeba se postavit jeho nástrahám ve všech oblastech. „Společenská opatření vůči seniorské populaci by měla být komplexní, koordinovaná, individuálně cílení, vycházející z potřeb a přání seniorů“ 16. Prioritami by měl být důraz na kvalitu života a účelnost všech forem péče a služeb. Zabezpečení nemocných a závislých osob by mělo být v součinnosti s usilováním o zlepšování zdravotního a funkčního stavu. Součástí prevence závislosti by měla být především nabídka smysluplných a

15

ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie, str 24-25.

16

MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. str. 16. 16

dostupných aktivit. Měla by se provádět integrace seniorů do společnosti a předcházet ageismu (a dalším formám věkové diskriminace) a jiným mýtům o stáří.

17

3. Celoživotní vzdělávání a aktivizace seniorů Tyto dva pojmy jsou v současnosti velmi aktuálním tématem. Jdou ruku v ruce a pohled na ně se stále vyvíjí. Existují dva přístupy, které se týkají pojmů celoživotní vzdělávání a celoživotní učení. V poslední době se mluví o rozdílu mezi nimi. Permanentním učením označujeme celosvětově prosazovanou koncepci, že se lidé musí učit a vzdělávat v průběhu celého života, je to jakási příprava na život v co nejrozmanitější podobě. Vzdělávání je naopak proces, který probíhá záměrně v nějaké instituci. Pojmem andragogika se označuje pedagogická disciplína, která se zabývá vzděláváním dospělých. Gerontopedagogika (gerontagogika) se zabývá „výchovou a vzděláváním ke stáří a ve stáří“17 a je to tedy samostatná sféra edukace dospělých. „Ekonomické a jiné důvody vedou k tomu, aby se vzdělávání stávalo dostupným pro všechny občany, v kterémkoli věku, a to v souladu s jejich potřebami a zájmy. K tomu je nutno také vytvářet motivaci lidí k celoživotnímu učení.“18 Trendům celoživotního učení je věnována celá řada mezinárodních dokumentů (UNESCO, OECD, White Paper Evropské komise) a vede to k prohlubování forem dalšího vzdělávání a vzdělávání dospělých. „Naprostá většina seniorských edukačních aktivit má zájmový a neutilitární charakter, vlivem měnící se demografické situace získává větší význam i další profesní (kvalifikační, rekvalifikační) vzdělávání starších osob.“19 Celoživotní vzdělávání je proaktivní a povzbuzuje ke spolupráci. Zaměřuje se na dlouhodobé uplatnění na trhu práce, je východiskem pro život jedince a připravuje na budoucnost. Rozšiřuje horizonty a otevírá mysl. Probíhá jako zábava a chápe se jako společenská, osobní a finanční investice lidmi a do lidí ve prospěch národů, organizací i společnosti.20

17

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, s. 179.

18

PRŮCHA, J., MAREŠ, J., WALTEROVÁ, E. Pedagogický slovník. 4. akt. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 28.

19

ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých, s. 183.

20

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník., s. 688 18

3.1 Význam aktivizace seniorů21 Stáří je v současnosti hodně diskutovaným fenoménem, který má mnoho podob. S dramatickým demografickým růstem obyvatelstva a tím i zjevným stárnutím populace, se stalo stárnutí dlouhou životní etapou, kterou je třeba zkoumat, ovlivňovat její kvalitu a pracovat s ní. S příchodem civilizační krize na konci 20. století se začalo mluvit o tom, jak stáří zkvalitnit a vytvořit dobré předpoklady pro pohodlný a naplněný život starých občanů. O staré občany je smysluplné a účelné aktivně pečovat a usilovat o zabezpečení nemocných a závislých starých osob. Zcela jednoznačně zde pak může docházet ke zlepšení zdravotního i psychického stavu i k prevenci závislosti. Stáří je stav, který označuje poslední fázi lidského života. Provází ho mnoho faktorů, které ho ovlivňují a působí na něj – zejména změna způsobu života, životních a sociálních podmínek a vyšším výskytem chorob. Tím, že je stárnutí nevyhnutelný a přirozený proces, můžeme se na změny s ním přicházející připravit a pokusit se nalézt nejvhodnější cesty, jak stárnutí zlepšit, zpomalit či se mu alespoň přizpůsobit. Podle OSN jsou pro seniora důležité tyto zásady:     

nezávislost zařazení do společnosti péče seberealizace důstojnost Aktivizace seniorů by se měla stát součástí úspěšného stárnutí právě pro svůj široký

přínos po fyzické, duševní i sociální stránce. Jak ale uvádí Kalvach 22, zásadním bodem je aktivizace přiměřená. Základní myšlenkou, ze které aktivizace vychází, je ta, že člověk je tvor činný, že nečinnost je nepříznivá a je projevem chorobného stavu. Nečinnost ohrožuje člověka a snižuje kvalitu života. Potřeba seniory aktivizovat tedy vychází z výše uvedeného předsevzetí, že člověk nesmí nečinnost dopustit, aby předešel všem možným patologickým jevům, které se ke stáří

21

čerpáno z: HELEBRANTOVÁ, M. Trénování paměti jako účinná prevence patologického stárnutí. Praha:

Univerzita Karlova v Praze, 2011. Vedoucí práce Jana Leontovyčová. 22

KALVACH, Zdeněk, a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie, s. 82 19

váží. Zásadní je ale přistupovat ke každému člověku individuálně, protože přiměřená aktivizace by měla vycházet zejména z potřeb a možností seniora. Aktivizace by měla probíhat ideálně kontinuálně, celoživotně. Důležitá je zde individuální příprava na stáří a ta souvisí s tím, v jakém prostředí a jakým způsobem celý život žijeme. Je to právě záležitostí celkového životního stylu jedince i jeho charakterových vlastností a není tedy možné aktivizaci propagovat globálně stejnou pro všechny. Musí vždy vycházet z přání a možností konkrétního člověka. Dbát by se mělo na to, že pokud senior chce a může, aby uměl vyhledat nabízené služby a byl schopen tyto služby plně využít. Tato teze ale souvisí s celkovým postojem společnosti k seniorské populaci. Zejména jde o to, aby společnost plně umožnila participaci seniora na společenském životě. Nezbytná je zde ochota se starým lidem přizpůsobovat, hluboce je respektovat a podporovat vzájemnou solidaritu generací. V pořadí již druhý Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 „Kvalita života ve stáří“, který je dostupný na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí23 ustanovuje základní priority a cíle, které je nutné prosazovat napříč sektory a na všech úrovních veřejné správy (Zdraví a zdravému stárnutí je v tomto programu věnovaná kapitola 6):  Aktivní stárnutí  Prostředí a komunita vstřícná ke stáří  Zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří  Podpora rodiny a pečovatelů  Podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv Na rozvoji osobnosti se podílí široké spektrum činitelů, které jsou jak vnitřní, tak vnější povahy a také jsou subjektivně a objektivně hodnocené. Proto lze proces rozvíjení potenciálu seniora ovlivňovat tím, že se budeme snažit vytvářet vhodné podmínky pro učení a aktivizaci.

23

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008

až 2012 (Kvalita života ve stáří) [online]. 2010 [cit. 2010-01-07]. Dostupné na MSPV:

20

Determinanty podrobně popisuje Határ.24 K vnitřním determinantům, které ovlivňují kvalitu, efektivnost a optimálnost socializačních aktivit, patří hlavně biologické a psychické faktory, životní zkušenosti, názory, postoje, vlastní aktivita a motivace jedince. Můžeme sem zařadit i fyzický a psychický stav a funkčnost organismu jedince. Mezi vnější determinanty řadíme zejména společenské prostředí, ve kterém jedinec žije. Dále přírodní, kulturní a obytné prostředí a samotná edukace (výchova, vzdělání a osvojování si dovedností a zkušeností). Kalvach faktory ovlivňující aktivizaci popisuje takto: „Na zdravou a příznivou aktivizaci má vliv mnoho faktorů. V tom aby „mohl“ být člověk činorodý, jestliže chce a umí, mu může bránit mnoho faktorů. Např. finanční či bytové (otázka vhodného sociálního zabezpečení ve stáří a sociální pomoci), vztahové (je mu bráněno okolím, obvykle rodinou), psychické (obava ze zesměšnění, odsouzení). Pasivita, nečinnost, může být způsobena i řadou zdravotních limitací (únava, dušnost, bolesti, poruchy chůze, poruchy zraku či sluchu aj.), které jsou překvapivě často odstranitelné při vstřícném přístupu zaměřeném alespoň na dílčí funkční zlepšení.“25 Cílem je v současné době, aby staří občané prožili svoji poslední etapu života důstojně a kvalitně. Všeobecně (i mezi seniory samotnými) je stáří vnímáno jako doba odpočinku. I ten by měl však být stráven kvalitně, měl by mít nějakou náplň a obsah. Jak ale dále Kalvach uvádí26, i aktivizace má své hranice a může být „předávkována“ a nabývat nežádoucích forem. Zejména poukazuje na to, že se nesmí stát samoúčelnou či nesmí být taková, aby zbytečně trápila pacienta, jehož stav ani kvalita života nemohou být aktivizačními metodami zlepšeny. „Naléhavá se jeví aktivizace u seniorů se smyslovými vadami, poruchami hybnosti, kteří mohou být ohroženi imobilizačním syndromem a následným vznikem dekubitů. Psychická aktivizace je nutná především u jedinců depresivních, se sklony k izolaci od okolí, která bývá zapříčiněna neúspěšnou adaptací na stáří nebo osobní situací (osamělost, ztráta

24

HATÁR, Ctibor. Seniori v systéme rezidenciálnej sociálno-edukačnej starostlivosti. Vyd. 1. Praha: Rozlet,

Česká andragogická společnost, 2011, s. 37. 25

KALVACH, Z., a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie, s. 82-83.

26

KALVACH, Z., a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie, s. 83. 21

smyslu života a zájmů). Zvláštní kategorií jsou dementní senioři, u kterých je nutné úsilí o nalezení počitků, které navozují spokojenost a překonávají prázdnotu.“27 Aktivizační programy mohou mít jak preventivní, tak léčebnou podobu. Léčebná podoba zahrnuje tzv. sekundární prevenci (např. pomoc lidem s demencí ke zpomalení progrese nemoci a zlepšení kvality života) nebo vlastní terapii (rehabilitace, ergoterapie). Aktivizace je pro seniory nezbytná a prospěšná, jak uvádí Vostrovská28, protože:  je optimální terapií ve stáří  je součástí mentální hygieny a vytváří odolnost  je nejlepší biologickou prevencí biologického procesu stárnutí  senior si při ní sám určuje míru aktivity vlastním rozhodnutím  je přirozeně lidská a ekonomicky nejméně nákladná  přináší nemalé společenské úspory  podpoří setrvání člověka v domácím prostředí co nejdelší dobu  umožňuje seniorům žit normální život, zachovává autonomii

27

DUŠOVÁ, B.. Aktivizace ve stáří, Microsoft Powerpoint [online]. Ostravská univerzita v Ostravě, 2006-2011

[cit. 2012-02-11]. Dostupné z WWW: http://www.osu.cz/zsf/sbornik/prisp_11.pdf. 28

VOSTROVSKÁ, H.. Sociálně aktivizační programy pro klienty pečovatelské služby. Státní zdravotní ústav,

Praha: 1998.

22

4. Aktivity nabízené seniorům Činnosti, které se nabízejí seniorům, jsou dle mého názoru dvojího typu. Jedná se především o zájmové a o vzdělávací aktivity, které mají za cíl najít novou životní perspektivu v pokročilém věku. Prospěšnost socializace seniorů jsem již popsala v předchozích kapitolách. Nesporné výhody nalezneme v každém aktivním zapojení seniora do společnosti, pokud to jen trochu jeho zdravotní stav dovolí. Hlavní problém (kromě zhoršeného zdravotního stavu) vidím v tom, že starší občané nejsou ještě zcela připraveni se sami aktivně zapojovat a nabídku vyhledávat. Jen velmi málo seniorů skutečně absolvuje nějaké aktivity určené přímo seniorům. Myslím, že hodně záleží na tom, zda senior ví, kde informace najít, koho se zeptat a co vlastně všechno může hledat. Stále vidím rezervy v tom, že ač je pro seniory čím dál více aktivit provozováno, tak jejich návštěvnost není tak velká, jak by v ideálním případě měla být. Aktivita ve stáří je dle Zavázalové29 ovlivněna:  společenskou atmosférou  individualitou starého člověka  zdravotním stavem  nabídkou možností Pokud jsou senioři celý život „akční“ a podnikaví, tak je pravděpodobné, že i v důchodovém věku budou takoví chtít zůstat. Já sama znám celou řadu takových „podnikavců“, kteří chodí pravidelně do divadla, navštěvují různé kulturní akce a zúčastňují se společenských akcí pořádaných pro seniory. Většina starších lidí se ale o moc více o jiné formy aktivit nezajímá. Pokud senior „přičichne“ například k tréninku paměti, tak podle mého názoru až v době, kdy je pozdě. Až třeba na pobídku lékaře či v nějakém pobytovém či zdravotním zařízení pro seniory. Stejně tak je myslím stále málo těch, kteří navštěvují různé kurzy, kteří chodí do Sokola či kteří se ještě vzdělávají na specifických školách pro občany postproduktivního věku. Současný důchodce má v dnešní době mnohem více možností, než tomu bylo v minulosti. Je třeba se proto současné seniory podněcovat, aby věděli, že mají možnost aktivnějšího trávení volného času. Že mají možnost cestovat, vzdělávat se, setkávat se během zájmových činností, na které neměli v produktivním věku tolik času. Je třeba, aby si 29

ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie, s. 45. 23

uvědomili, že je tyto aktivity mohou udržet déle v dobré kondici. Pohyb na zahrádce, vaření, četba, luštění křížovek a hraní si s vnoučaty je dobrý start v prevenci nečinnosti. Tyto aktivity patří k seniorskému věku a bylo by kontraproduktivní tento obrázek měnit. Ale v dnešní době bychom mohli usilovat o to, aby k tomuto obrazu „typického aktivního důchodce“ přibyly i další aktivity, které budou seniorům připadat dostupné a smysluplné. Mühlpachr uvádí30, že „ve stáří jsou v podstatě zachovány potřeby středního dospělého věku – především potřeba být nadále aktivní a mít pocit užitečnosti“. Je dobré udržet seniora aktivního a zachovat mu tak pocit důstojnosti a životního uspokojení. Lepší adaptace na změny a usnadnění orientace v nových životních situacích je důležitá, aby byl člověk spokojený a vyrovnaný. Podle mého názoru je nejdůležitější, aby měl starý člověk stále co dělat, aby mohl pracovat na něčem, co ho baví, co stíhá a co je pro něj adekvátní. Být neustále zaměstnaný (nejen ve smyslu pracovního procesu), považuji za vhodnou cestu k udržení si společenských vazeb a vyššího statusu ve společnosti i v sebehodnocení. „Moderní přístup usiluje o to, aby senior plánoval nejrůznější aktivity až do vysokého stáří; my ostatní u něj musíme najít správné motivační páky, aby chtěl o svůj rozvoj usilovat.“31

4.1 Formy aktivit určených seniorům Typologie aktivit pro seniory je v poslední době na pedagogické a andragogické půdě označována jako formální, neformální a informální edukace. Toto rozdělení se dá akceptovat i pro gerontologickou práci. Blíže je tato klasifikace je blíže popsána v Határově publikaci32: Formální edukace dospělých v důchodovém věku – Záměrné institucionální edukační působení na osobnost dospělého člověka prostřednictvím studia. Neformální edukace třetího věku – Vychází ze zájmů a potřeb seniorů a je realizována ve volném čase. Někteří starší občané však nejsou schopni svůj volný čas uspořádat tak, aby ho byli schopní využít na regeneraci svých psychických i fyzických sil, oddych a regeneraci. Informální edukace dospělých – Souvisí se životními zkušenostmi, které nabýváme prostřednictvím sociálních rolí. Tyto zkušenosti obohacují staršího člověka v mnoha směrech

30

MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika, s. 138.

31

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 54.

32

HATÁR, Ctibor. Seniori v systéme rezidenciálnej sociálno-edukačnej starostlivosti, s. 63-64. 24

a do jisté míry se podílejí na formování vlastního hodnotového, názorového a normativního systému. Funkce vzdělávání dělí Livečka33 jako:  preventivní (v případě, že je naplňována v předstihu, pozitivně ovlivňuje průběh stárnutí a stáří)  anticipační (připravenost na změny, např. odchod do důchodu)  rehabilitační (udržení a obnova duševních i fyzických sil)  posilovací (rozvoj zájmů, potřeb a schopností a jejich kultivace) Határ34 přidává ještě další funkce, které jsou jmenovány v odborné literatuře. Těmi jsou funkce vzdělávací, kulturně-kultivační, sociálně-psychologická, adaptační, komunikační, kompenzační, aktivizační, relaxační a mezigeneračně dorozumívací.

4.1.1 Vzdělávací aktivity S rozvojem gerontopedagogiky, která je od 50. let součástí andragogiky, se dostává do popředí snaha o maximální připravenost seniorů na poslední etapu života a o vymezení úlohy starého občana ve společnosti. Stupeň celoživotního vzdělávání, který se týká inovací odborných znalostí a dovedností, popisuje Klevetová35 jako rozvoj nebo udržení kvalifikace. Tím se má dosáhnout reaktivizace, déle trvající soběstačnosti a aktivního zapojení do společenského života. „Žijeme v době, kdy se prodlužuje střední délka života a bude třeba zaměřit se na zvládání i jiné profese či ovládání nového přístroje…“36 Vzdělávání seniorů má mnoho zásad, protože povaha charakter této skupiny obyvatel je v mnoha bodech velmi odlišný od mladých studentů. Proces učení se tedy musí lišit a upravovat dle potřeb a možností seniorů. Proces učení Klevetová37 charakterizuje obtížným osvojováním nového učiva. Mezi determinanty učení řadí zejména zhoršenou krátkodobou a

33

MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika, s. 138.

34

HATÁR, Ctibor. Seniori v systéme rezidenciálnej sociálno-edukačnej starostlivosti, s. 66-67.

35

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 53.

36

Tamtéž.

37

KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 54. 25

mechanickou paměť a výběrovou dlouhodobou. Radí upřednostňovat paměť logickosmyslovou a ponechat na osvojení nových znalostí více času. Je třeba vysvětlovat, chválit, nespěchat a upevňovat již naučené. Dále je dobré zařazovat více přestávek a neprotahovat učení do večerních hodin. Mühlpachr38 vysvětluje homogenitu a diferencovanost občanů postproduktivního věku. Homogenní je tato skupina proto, že většina jejích členů je vyvázána z pracovního procesu. Diferencovanost je dána různými znaky, například dosaženým vzděláním, původní profesí, sociálním zařazení, finančními možnostmi a celkové osobní zkušenosti. Každý takový člověk má rozdílné pole podmínek učení a je třeba poskytnout co možná nejširší nabídku vzdělávacích a zájmových forem. Forem vzdělávání seniorů je v České republice několik typů, které se různě překrývají, splývají i striktně odlišují. 4.1.1.1 Univerzity třetího věku Univerzity třetího věku (dále jen U3V) jsou jedinečné, protože seniorům poskytují nejvyšší možné vzdělání na vysokoškolské úrovni. U3V spadají do systému celoživotního vzdělávání a vztahuje se na ně zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, §60.39 Zde se uvádí, že v rámci své vzdělávací činnosti může škola poskytovat bezplatně či za úplatu programy orientované na výkon povolání nebo zájmově. S úspěšným absolvováním vydá škola účastníkům osvědčení. Tato činnost je pouze zájmová a studentům neposkytuje získání odborné kvalifikace či vysokoškolský titul, účastníci mají statut mimořádných studentů daní školy. Seniorům jsou zde předávány nové poznatky a vědomosti formou přednášek při vysokých školách. Důležitá je zde právě sociální účast s osobami podobného věku a smýšlení. Do popředí vystupuje zejména sociálně-psychologická funkce, kterou má toto vzdělávání plnit. Univerzity propagují rozvoj přátelství, překonávání pocitu osamělosti, udržování psychické svěžesti a hlavně aktivní trávení volného času. V součastné době fungují takové univerzity v téměř všech městech České republiky, kde jsou vysoké školy. Vznikly r. 1973 ve Francouzském Toulouse, odkud se rychle rozšířily do dalších evropských zemí a posléze i dále. U nás vznikla první U3V r. 1986 na Palackého Univerzitě

38

MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika, s. 139.

39

viz Úplné znění zákona 111/1998 Sb., o vysokých školách. Dostupné z:

, staženo 6.11.2012, 10:30h. 26

v Olomouci a o rok později na Fakultě všeobecného lékařství v Praze (přednášky zaměřené na biologii člověka, vedené profesorem Pacovským). Frekventanti U3V jsou velmi diferencovanou skupinou a k tomu je třeba přihlížet. Významnou roli hraje motivovanost, informovanost a publicita těchto škol. Zájem o tuto formu vzdělávání stoupá, což je vodítkem k tomu, že senioři zájem o další vzdělání i ve vyšším věku mají. Existuje dokonce i virtuální U3V, která představuje moderní alternativu pro ty, kteří se nemohou z různých důvodů zúčastňovat. Je založena na komunikačních technologiích a internetu a má prvky distančního vzdělání a e-learningu. Rozvíjí počítačovou a informační gramotnost seniorů a je výhodou je její dostupnost kdekoliv a kdykoliv. Počáteční znalost práce s počítačem není podmínkou účasti. Myslím si, že vzdělávací instituce pro seniory jsou velmi kvalitní nabídkou, která dobře vyplní jejich volný čas a chuť být činorodý. Považuji je ovšem za velmi specifické v dostupnosti. Univerzity třetího věku navštěvuje jen zlomek seniorské populace, zejména v největších českých městech. Tito lidé bývají aktivní po celý život, touží se vzdělávat a mají energii a prostředky. Nabídka je pro ně lákavá a mají na takovou aktivitu čas. Ale vzhledem k tomu, že doba odchodu do důchodu se zvyšuje, pak staří dospělí nemusí mít na návštěvu univerzity čas. Dle mého názoru je trend celoživotního vzdělávání správný a důležitý, ale tuto jeho hlavní složku ve školském zařízení považuji za nejméně plošně dostupnou. Její posluchače považuji spíše za raritu. Hlavní potenciál vidím i v rozvoji a propagaci činorodosti i mezi další vrstvy seniorů i v jiných formách vzdělávacích a zájmových aktivit. 4.1.1.2 Centra celoživotního vzdělávání, Univerzity volného času a Kluby aktivního stáří Centra celoživotního vzdělávání koordinují a sledují realizaci vzdělávacího systému. Zde je nabízeno rozmanité spektrum vzdělávacích aktivit pro širokou veřejnost napříč takřka všemi obory. Opět je studium zde orientováno na výkon povolání nebo vychází čistě ze zájmu uchazeče. Lze si zde rozvíjet kvalifikaci, či získat novou. Tato centra fungují na univerzitách či pod příspěvkovými organizacemi v Praze i dalších větších městech České republiky (Olomouc, Brno, Hustopeče, Pardubice, Ostrava…). Univerzity volného času jsou samostatnými jednotkami, které nejsou závislé na vysoké škole, jsou tedy flexibilnější. Fungují mezigeneračně, jsou určené jak seniorům, tak třeba i maminkám s dětmi či nezaměstnaným. Jsou vytvářeny při školách, univerzitách,

27

knihovnách, kulturních centrech, domovech pro seniory, soukromých agenturách či občanských sdruženích. Obvykle se zde platí jen symbolické zápisné. Jsou otevřeny pro ty, kteří chtějí rozvíjet svoji osobnost a jsou přístupni novým informacím a názorům. První univerzitu volného času založila v ČR Ing. Dana Steinová v roce 1993 a ta je dnes součástí velkého Centra celoživotního vzdělávání v KD Vltavská, kde nabízí více studijních oborů. Klub aktivního stáří je další způsob činorodého přístupu ve stáří. Opět jsou organizováni pod různými organizacemi, sdruženími či pod městskými částmi. Probíhají zde různé programy, besedy a setkání se známými osobnostmi. Nabídka klubů aktivního stáří mi připomíná program denních stacionářů. Jde o celodenní možnost zábavy s lidmi podobného věku. Jeden pražský klub je propagován tak, že je pro všechny milovníky hudby, tance, pohybu, vaření, cestování, ručních prací nebo her všeho druhu. Kluby mohou být místem, kde se potkávají a baví staří známý nebo se naopak tvoří přátelství nová. Někdy jsou tyto kluby otevřené celý týden, jindy je pro klub vyhrazen jen jeden den. 4.1.1.3 Lidové univerzity Tyto univerzity považuji za velice zajímavý nápad, který představuje velmi specifickou podobu vzdělávání. Rozvoj zaznamenala zejména ve skandinávských a německy mluvících zemích. Studium probíhá zároveň s mladými posluchači, takže jediným důležitým bodem je zájem o studium a chuť ke spolupráci napříč generacemi. Neposkytují ucelení vzdělání ani kvalifikaci a jejich působnost je dnes spíše výjimečná. V Praze je Lidová univerzita realizována Městskou knihovnou. Ta poskytuje pestrou nabídku vzdělávacích a kulturních aktivit, které jsou realizovány formou přednáškových cyklů, kurzů, seminářů, klubů, literárních a komponovaných pořadů, besed, koncertů, divadelních a tanečních představení, filmových projekcí, festivalů a přehlídek, vycházek, programů pro mládež i seniory. 4.1.1.4 Akademie třetího věku Ucelené přednáškové bloky, které jsou zaměřeny pro seniory, kteří se ve volném čase chtějí vzdělávat. Jsou určeny pro občany v postproduktivním věku a nachází se zejména v těch regionech, kde nejsou vysoké školy. Nejčastěji jsou zřizovány pod záštitou různých organizací a institucí.

Studium zde neposkytuje vysokoškolské vzdělání či kvalifikaci.

Ukončení bývá většinou formou pohovoru o vybraném tématu či krátkou písemnou prací (např. esejí). Po skončení kurzu posluchači obdrží potvrzení o jeho absolvování (se seznamem 28

absolvovaných předmětů). Pro úspěšné ukončení kurzu je většinou požadována určitá účast na přednáškách (seminářích, exkurzích). Cílem je opět poskytnout smysluplnou náplň volného času a možnost se dozvědět něco nového a své poznatky porovnat s dosavadními znalostmi a zkušenostmi. Studenti zde prohlubují své vědomosti z různých vědních oborů, kriticky přemýšlejí a diskutují. Zde se opět setkávají stejně motivovaní lidé podobného stáří, kteří jsou otevření novým názorům, vědomostem a metodám. Věková hranice, která umožňuje vstup na kurzy, bývá obvykle padesát pět let. Jiné požadavky na vzdělání uchazečů většinou Akademie nepožadují. 4.1.1.5 Tréninky paměti40 Kognitivní trénink patří mezi nefarmakologické preventivní přístupy, snažící se za pomoci různých postupů napravit nebo mírnit kognitivní deficit a zvýšit či udržet paměťové schopnosti jedince na zdravé úrovni po další období života. Právě proto si troufám tvrdit, že se dá vysledovat souvislost mezi trénováním paměti a prevencí vzniku mírné kognitivní poruchy či prodloužení počátečního stadia Alzheimerovy demence, proti které je zatím doporučena jako jediná známá prevence právě aktivizace kognitivních funkcí. Trénování paměti se stává součástí aktivizačních programů v ústavních zařízeních či aktivizačních centrech, domovech seniorů i některých nemocnic. Trénovat paměť je možné i při ambulantní péči doma. Posilování paměti se provádí skupinově, formou individuálního dialogového tréninku či dokonce pomocí počítače. Využívá hru jako techniku, která neslouží jen k pobavení, ale zejména pro cílené zlepšení poznávacích schopností seniora. Kognitivní trénink je pro seniory velkým přínosem i za předpokladu, že někdy přináší pouze dočasné nebo částečné zlepšení. Mozkový trénink zahrnuje řadu metod, pomocí kterých můžeme procvičovat jak paměť krátkodobou, tak dlouhodobou. Mezi takové metody patří například: 

procvičování a rozšiřování slovníku, slovní hry

 spojování čísel, písmen, jmen  určování fotografií, obrázků  matematické, zeměpisné hry  znělky, ukázky, úryvky  poznávání vůní, předmětů, zvuků 40

HELEBRANTOVÁ, M. Trénování paměti jako účinná prevence patologického stárnutí. s. 29-30. 29

 besedy a diskuse na určitá témata  společenské hry, čtení  křížovky, doplňovačky, skládanky, sudoku, bludiště, hlavolamy, pexeso, domino…  recitace, hra vlastního divadla  tělocvičné a taneční aktivity spojené se stimulováním pohybové paměti  poznávací zájezdy s diskuzemi po nich  „detektivní“ metody  práce s počítačem  učení/procvičování cizího jazyka  cvičení pozornosti a sluchové/zrakové paměti Trénování paměti je součástí kognitivní terapie a geriatrickým pacientům je prospěšné protože procvičuje a posiluje koncentraci, krátkodobou i dlouhodobou paměť, prostorovou orientaci, jemnou a hrubou motoriku, orientaci v realitě, zlepšuje fyzickou výkonnost seniora, je příležitostí ke společenskému setkávání, eliminuje poruchy chování, smysluplně vyplňuje volný čas, vytváří pravidelný režim (pocit bezpečí), vnáší pozitivní myšlení, zlepšuje náladu a zvyšuje sebedůvěru a sebevědomí. Význam tréninku paměti u všech věkových skupin (počínaje dětmi s poruchami pozornosti a učení či studenty, kteří musí zvládnout velký objem informací) ukazují i nejnovější výzkumy i praktické zkušenosti. Trénink paměti bych sama doporučila všem seniorům, protože ho považuji za rozmanitou, nenáročnou a užitečnou prevenci chorob a udržení mozkové aktivity. 4.1.1.6 Kurzy pro seniory Sama ve své rodině vidím, že i mí prarodiče mají zájem se alespoň trošku orientovat ve „světě mladých“, který pro ně představují zejména počítače, mobilní telefony a moderní elektronika. Senioři, kteří se rekrutují z mých rodičů a jejich generace, mají již trochu jiný pohled na tyto vymoženosti, než měli právě jejich rodiče. Svět neustále postupuje dopředu, vymýšlejí se nové technologie a zlepšují se ty současné. Myslím, že je prospěšné, aby se dospělí orientovali v tom, co hýbe jejich společností. Nikdo nemusí být odborníkem na všechno, ale jistě je výhodné, když člověk ví, o čem je řeč, co se aktuálně děje a v čem je dobré se vzdělat.

30

Proto oceňuji vznik všemožných kurzů pro seniory, které jak aktivizují a baví, tak vzdělávají a zvyšují sebevědomí. Starší člověk si pak může přijít víc prospěšný, nemá pocit, že mu svět proklouzává mezi prsty a může alespoň trochu zůstat „v obraze“. Kurzy pro seniory jsou založeny na různých činnostech, mají nejrůznější podoby. Jednou dobře zaběhnutou celopražskou organizací, která kurzy pořádá, je například vzdělávací a kulturní centrum moderního typu Elpida. Zde jsou pořádány počítačové, jazykové, výtvarné či fotografické kurzy, přednášky, poradny, tréninky paměti a pohybové aktivity pro lidi nad padesát let. S nabídkou vycházejí vstříc seniorům, aby tak mohli podporovat jejich samostatnost, podpořit jejich sebevědomí a radost z tvůrčího přístupu k životu. Takových podobných sdružení, které podobné aktivity pro seniory pořádá je na území Prahy celá řada a je tak dostupná poměrně široká síť, kde se senior může setkávat s druhými a také něco přiučit.

4.1.2 Zájmové aktivity Zájmové aktivity nejsou v literatuře tak hojně popisovány, jako aktivity vzdělávací. Slovo zájmové však nenaznačuje to, že by se při jejich provádění člověk nevzdělával. Naopak – každá aktivita vede k seberozvoji a je velmi prospěšná. Upravuji tedy pochopení slova „zájmová“. Nemyslím tím to, že se liší od vzdělávací tak, že se zde člověk nic nenaučí. Jde o takové aktivity, které neprobíhají organizovaně na univerzitách a jejím prvotním cílem není člověka vzdělat, nýbrž pobavit, aktivizovat a nechat ho kvalitně využívat svůj volný čas. Je třeba, aby takové aktivity kopírovaly potřeby seniora. Je dobré, aby se střídaly, protože tak starší lidé mohou předcházet stereotypům a nudě. Takové aktivity si může každý senior dobrovolně vybrat a inspirovat se svými zájmy, koníčky a dovednostmi. Velká řada těchto aktivit probíhá ve zdravotnických a pobytových zařízeních pro seniory. O využívání a přínosu těchto aktivit v podobných zařízeních se budu zmiňovat v další kapitole. 4.1.2.1 Zahradničení Můžeme sem zařadit i třeba zahradničení, které je u seniorů oblíbené. I senioři z větších měst, kteří nemají zahradu, pěstují na balkoně bylinky a květiny v truhlících. Ti, kteří ani tuto možnost nemají, jezdí k vnoučatům, na chaty či mají zahrádku někde v zahrádkářské kolonii. Pletí, stříhání keřů, sázení rostlin či sbírání plodů patří k činnostem, 31

které snad baví každou babičku i dědečka. Práce na zahradě je velmi příjemná činnost, u které se senior odreaguje a hlavně je na čerstvém vzduchu. Zahrádka seniory nutí k tomu, aby se o ni pravidelně starali, aby vypadala hezky, upraveně a třeba byla i využitelná při vaření. Člověk přijde na jiné myšlenky, pohybuje se v přírodě, protáhne tělo a to jistě ovlivňuje pozitivní myšlení člověka a působí i proti stresu. Můžeme sem zařadit i houbaření, které je spojeno s procházkami po lese a to nabije energií snad každého… 4.1.2.2 Řízení motorového vozidla Jízda autem není jen výsadou mladých, ale i starším lidem může usnadnit dopravu mezi místy. Řidič, který dosáhne věku 60 let je povinen se pravidelně dostavit na lékařskou prohlídku. Ty se pak konají opět v 65 letech, 68 letech a pak každé dva roky. Je nutné si uvědomit, že řízení vozidla vyžaduje neustálou koncentraci, proto by měl každý senior zvážit svůj zdravotní stav a jezdit v plné síle. Zhoršení zraku však často senior nepostřehne, a pokud je zvyklý řídit celý život, tak může být těžké si některé zdravotní komplikace vůbec všimnout a připustit. Je tedy důležité, aby se starší řidiči k silničnímu provozu chovali zodpovědně, aby neriskovali a aby si uvědomovali rizika, která je mohou potkat (například zhoršení zraku, sluchu, řízení pod vlivem léků, snížená rychlost reakcí). V autě pak senior musí vozit doklad o zdravotní způsobilosti, který si může policista vyžádat. Řízení vozidla je komfortní, zvyšuje sebevědomí a nezávislost jedince. 4.1.2.3 Četba knih, sledování pořadů Čtením knih senior nevykonává žádnou fyzickou aktivitu, proto je tato činnost vhodná i pro méně pohyblivé a imobilní. Pokud má senior špatný zrak, je možné i vítané použít metodu předčítání, která je však poměrně náročná pro předčítajícího i pro posluchače. Existují již i audio nahrávky knih, takže lze pouze zapnout přehrávač. Lidé vyššího věku často čtou spíše lehčí žánry, jako jsou časopisy, noviny, povídky. Podobnou nenáročnou aktivitou bývá u starších osob sledování televize. Senioři rádi sledují zábavné i naučné pořady, orientují se v nekonečných seriálech a diskutují o tom, co zrovna viděli. Návštěva kina není u starší generace běžná, moderní filmy seniory nepřitáhnou, proto podobně jako při četbě, volí lehčí žánry a kratší stopáž. U starých filmů pro pamětníky rádi vzpomínají a konverzace na téma „naše mládí“ je velmi vítanou zábavou.

32

4.1.2.4 Programy pro seniory Programy, které jsou speciálně určeny starším obyvatelům, provozují různá zařízení. Řadu zajímavých besed, přednášek a doprovodných akcí pořádají například knihovny. Akce pro seniory nabízejí i různá divadla a návštěvu seniorů ovlivňují například (kromě levnějších vstupenek) možností zúčastnit se veřejné generální zkoušky v časných odpoledních hodinách. Mnoho zajímavých kulturních a společenských akcí pro seniory nabízí některé městské části. Z vlastní zkušenosti vím, že na Praze 4 se pravidelně konají programy pro seniory, které bývají velmi hojně navštěvovány a oblíbeny. Konají se tu zejména různé oslavy, výročí či karnevaly a tancovačky… Praha 4 zřizuje i Kluby pro seniory, pořádá Obědy a tzv. „Šatníky“ pro seniory. Spoustu akcí nabízejí Neziskové organizace a Občanská sdružení, kterých je na území Prahy poměrně slušná řádka. Ty, které se věnují seniorům, mají široký výběr možností, jak seniora zaujmout, zabavit i vzdělat. 4.1.2.5 Cvičení pro seniory Cvičení je velice vítanou metodou, která má pozitivní vliv na dobrou kondici a veselou mysl. Je prospěšné pro člověka jakéhokoli věku, ale senioři ho dost často opomíjejí. Ale právě ti, kteří zůstanou fyzicky aktivní i ve stáří, se podle mnoha studií dožívají vyššího věku. Má pozitivní vliv na řadu chorob, které ve stáří dominují (srdečně-cévní choroby, cukrovka, osteoporóza, artritida, obezita, neuro-psychické zdraví atp.). Pohyb u starších lidí má velký význam, protože činností lze komplikacím předejít a průběh choroby příznivě ovlivnit. A právě nečinnost a málo pohybu urychluje degenerativní procesy a urychluje tempo stárnutí. Senioři mají na cvičení dostatek času, proto ho mohou provádět jak sami doma (pravidelné procházky, rozcvička) či v různých ústavních zařízeních pro seniory, kde by mělo být zahrnuto do programu alespoň 2x týdně. Ve velké řadě případů se senioři potýkají s únavou či nemožností daný cvik udělat, a proto se cvičení vyhýbají. Proto je dobré ke cvičení přistupovat zodpovědně, dle individuálních možností a sil. Z běžných činností se dá praktikovat turistika (chůze), plavání, jízda na kole, běžkování či tanec (kurzy tance pro seniory jsou formou terapie, která se těší stále větší oblibě). Sama jsem měla možnost pozorovat hodinové cvičení pro seniory v Domově E. Purkyňové, kde jsem realizovala svoji praxi. Bylo na programu každé ráno od 9:00 hodin. Cvičení vedly zdravotní sestry, které dbaly na individuální možnosti každého seniora. Cviky byly prováděny pomalu, postupně a nebyl vyvíjen žádný tlak na přesné provedení. Občas byly k dispozici cvičební pomůcky (balonek, gumička).

33

Ideálním příkladem toho, že fyzická aktivita je prospěšná, je obliba „Sokola“. Česká obec sokolská se již 150 let všestranně věnuje dobrovolnému sportování a právě senioři tvoří podstatnou skupinu těch, kteří se pravidelně scházejí a učí se jednoduché prvky. Síla tohoto scházení je v tom, že zajišťuje nejen společenský kontes vrstevníky a přáteli, ale že jde o celkovou aktivizaci člověka. Senioři cvičí nejen mozek, ale i tělo. Zapojují somatickou paměť a stává se, že i když si nestor nepamatuje, co měl právě k obědu, tak si přesně dokáže vzpomenout na krokovou variaci z minulého nácviku. Základem je jednoduchost cviků, které ovšem navazují na sebe a je nutné si je zapamatovat. A jak jsem sama viděla na XV. Všesokolském sletu, jde to! Profesor Zdeněk Dienstbier ve své knize Původce stárnutím41 propaguje otužování, ranní automasáž i ranní rozcvičku. Jako prospěšnou označuje i jógu, která je doporučována i v jiných návodech podporujících fyzickou i psychickou kondici. Jejím hlavním prvkem je kontrola dýchání a předcházení tak stresu, depresi a neklidu. Kromě jógy doporučuje i akupunkturu, akupresuru a čínské terapeutické cvičení tai chi. Dále vyzývá k naučení se technikám, díky kterým se lépe adaptujeme na stres. Za nejjednodušší sport považuje chůzi. Z poslední doby lze citovat realizovaný projekt herce a psychoterapeuta Pavla Kříže. Ten před pár lety ve spolupráci se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra ČR vydal DVD se cvičením pro seniory, kteří nechtějí nebo nemohou na cvičení docházet, ale chtějí žít zdravým životním stylem. V České republice dosud podobný návod určený výhradně pro seniory neexistoval. Dnes je již tento projekt jen malá část celého projektu „Zdraví jako vášeň“, který pod záštitou Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra vznikl. Je to projekt, který propaguje aktivní podporu zdravého životního stylu, sport jako prevenci onemocnění.

4.1.3 Terapie Mezi další běžně užívané metody aktivizace ve stáří může patřit například celá řada speciálních terapií, se kterými se můžeme setkat i v některých zařízeních pro seniory, organizacích a klubech. Terapie mohou spojovat jak složku vzdělávací, tak i složku zájmovou. Mohou být prováděny za účelem léčby (například jako rehabilitace), ale také pouze pro zábavu a uvolnění klienta. Mezi seniory jsou různé typy terapií velmi oblíbené a vyhledávané.

41

DIENSTBIER, Zdeněk. Průvodce stárnutím: aneb jak ho oddálit. Vyd. 1. Praha: Radix, 2009, s. 49-56. 34

Jedná se například o:  arteterapii  fyzioterapii  ergoterapii  muzikoterapii  pet-terapii, animoterapii  reminiscenční terapii  skupinovou terapii  dramaterapii  biblioterapii V závěru diplomové práce Využití terapií u seniorů v ústavní péči42 jsem nalezla výsledky dotazníkového šetření, které říkají, že: -

Nejvíce využívanou terapií ve státních zařízeních i nestátních zařízeních je ergoterapie.

-

U státních zařízení jsou terapie vedeny vystudovanými odborníky pouze v 38%, u 62% jsou terapie vedeny ošetřujícím personálem, a v nestátních zařízeních jsou terapie ve všech zkoumaných zařízeních vedeny pouze ošetřujícím personálem.

-

Nejčastější formou, která je upřednostňována při terapiích v péči o seniory, je u státních i nestátních zařízení kombinovaná forma, tedy skupinová i individuální terapie. Dále ze šetření vyplynulo, že dalšími nejpoužívanějšími terapiemi jsou muzikoterapie,

arteterapie a canisterapie. Výzkum byl prováděn v rámci kraje Vysočina, ale lze předpokládat, že v Praze a okolí (a asi i v celé ČR) budou tyto výsledky podobné.

4.1.4 Sdružení, organizace a zdroje informací pro seniory Vzhledem k tomu, že problematika stáří a stárnutí je hojně diskutována (nejen v politických kruzích v důsledku připravované důchodové reformy), vzniká celá řada

42

HODÁŇOVÁ, J. Využití terapií u seniorů v ústavní péči. Brno: Masarykova Univerzita, 2010. Vedoucí práce

Karel Pančocha. Dostupné z: < http://is.muni.cz/th/199912/pedf_m/>, staženo 12.11.2012, 10:13h. 35

nejrůznějších publikací, internetových portálů, organizací a sdružení, které se této skutečnosti věnují. Považuji to za velmi přínosné, protože se tyto informace stávají dostupnějšími, čím více se dostává počítačově gramotných dospělých do pokročilého věku. Vyhledat si pak jakékoli nabídky a programy nebude budoucím seniorům nečinit takové problémy. Nabídka je tak široká, že by bylo velmi obtížné ji celou obsáhnout prostřednictvím televize, rozhlasu a tiskovin. Pro seniory vznikají volnočasové kluby, vzdělávací organizace, cestovní kanceláře, kulturní portály a specializované časopisy a mezinárodní společnosti. Považuji to za optimistickou vyhlídku toho, že ačkoli se naše společnost chová k seniorům jakkoli ostražitě a s předsudky, tak stále existuje plno těch, kteří považují stáří za podstatný a produktivní věk. Vydávají se časopisy pro seniory. Ty oslovují čtenáře tématy adekvátní jejich věku a zájmům. Přináší informace o organizovaných akcích a poskytuje rozhovory s lidmi, kteří starší populaci zajímají. K pražským nejrozšířenějším patří časopisy Pražský senior, Vital plus a Revue 50+. Dále měsíčník Doba seniorů či dvouměsíčník sdružení Život 90 Generace. Většina je dostupná i v elektronické podobě. Seniorům jsou určeny také webové portály, což značí rychlý vývoj doby a modernizaci. Velice zajímavým a průřezovým portálem je helpnet.cz, který se profiluje jako informační portál pro osoby se specifickými potřebami. V sekci pro seniory jsou přehledně vyjmenované weby pro seniory, dokumenty týkající se seniorů, přehled programů a škol organizujících U3V. Dále zde nalezneme některé studie a publikace ke stažení, které se seniorů týkají a v neposlední řadě databázi různých služeb pro seniory. Je zde kolem dvaceti odkazů na jednotlivé portály, které se z různých hledisek věnují problematice starších občanů a přináší jim užitečné informace a kvalitní nabídky aktivit. Neziskové organizace a občanská sdružení mají své nezastupitelné místo na trhu. Některé už fungují řadu let a svým posláním „předběhly dobu“, jiné na vývoj společnosti teprve navazují. Každopádně si stále většina drží své místo a těší se rostoucí oblibě. Již výše zmíněné organizace Gema (spolupracující s Gerontologickým centrem), Elpida, Remedium a Život 90, považuji za nejširší v nabídce. Specifickou podobu má Česká alzheimerovská společnost či Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging.

36

Za všechny uvedu příklad širokých aktivit občanského sdružení Život 90, které se zajímá o život seniorů, podporuje jejich zájmy, bojuje za jejich práva a poskytuje zdravotní a sociální služby. Mezi poskytované služby sociální péče, prevence i poradenství patří Senior telefon (krizová pomoc), Tísňová péče AREÍON, Centrum denních služeb, Odlehčovací a pobytové rehabilitační centrum, Sociální a odborné poradenství a Odlehčovací služba. Dále toto sdružení vydává nejrůznější publikace, zejména časopis Generace. Významný je i Dům Portus (komunitní centrum), kde probíhají nejrůznější akce a přednášky, je zde i kavárna, Senior Bazar i soukromá stomatologická ordinace. V roce 2004 zde bylo založeno divadlo U Valšů. Sdružení se zapojuje aktivně i do evropských projektů a sleduje zahraniční činnosti, kde spolupracuje se sobě podobnými subjekty, které podporují seniorskou populaci.43 Mezi takové zahraničí organizace patří HelpAge International, která se zabývá šířením mezinárodního povědomí o situaci seniorů v rozvojových zemích. Dále Help the Age, která pomáhá starším lidem zejména v jihovýchodní Evropě. Mezi další organizace, kterých je Život 90 součástí, patří EURAG (evropský svaz seniorů), AGE Platform (evropská platforma starších lidí), International Federation on Ageing (mezinárodní federace pro otázky stárnutí) nebo INPEA (mezinárodní síť pro prevenci týrání a zneužívání seniorů). Kromě výše zmíněných zahraničních organizací, mě velice zaujal program Grundtvig, který spadá do Programu celoživotního učení Národní agentury pro evropské vzdělávací programy a je zaměřen na výukové a vzdělávací potřeby osob ve všech formách vzdělávání dospělých. Mezi jeho mnohé aktivity patří i vzdělávací zahraniční dílny (tzv. workshopy) nebo dobrovolnické projekty (pro věkovou hranici nad padesát let). Fungují i dobře zaběhlé nadační fondy, jako například Veselý senior, konto BARIÉRY (projekt, který spadá do občanského sdružení SENSEN – senzační senior, který je aktivitou Nadace Charty 77) či Nadace Olgy Havlové (projekt Senior) a jiné. V neposlední řadě velice oceňuji vznik specifických sekcí cestovních kanceláří, které svoji nabídku přizpůsobují potřebám seniorů. Cestování patří k možnostem, jak využít mnohem pestřeji svůj čas a zažít to, na co nemusel být během produktivního období čas.

43

HELEBRANTOVÁ, M. Trénování paměti jako účinná prevence patologického stárnutí, s. 34

37

Hlavním poskytovatelem na území Prahy je CK OK-Tours, která zprostředkovává cestování pro seniory. Na stejnojmenném webovém portálu je nabízeno mnoho zájezdů a ozdravných pobytů. Organizují pobyty pro jednotlivce i skupiny, podporují cestování s vnoučaty i s domácími mazlíčky a poskytují seniorské slevy. Nabídka je pestrá – od českých hor, kulturních památek a lázní až po oblíbená zahraniční letoviska.

38

5. Formy socializace využívané v pobytových zařízeních pro seniory V současné době je již celkem běžné, že se různé formy aktivizace konají ve většině míst, kde se dlouhodobě vyskytují staří občané. V první řadě jsou to domovy pro seniory, kde je běžná náplň volného času nabízena skrze různé činnosti a aktivity. Lidé zde bydlí, ale mohou využívat nabídek, které jsou zde k dispozici. Sama jsem se při své praxi mohla podrobně seznámit s programem, který byl pro seniory denně vymýšlen a organizován. Senioři zde od devíti hodin cvičili, pak následovala hodinová aktivizace v klubovně. Zde se program různě obměňoval – trénovala se paměť, hrály se hry (zejména jednoduché Bingo), luštily se křížovky a kvízy, zpívalo se, malovalo, pletlo, vyprávělo, a podobně. Oblíbené bylo všechno, ale nejvíce účasti si vysloužila pravidelně hra Bingo. Ženy vítaly manuální činnosti (motání klubíček, dělání bambulí, vymalovávání) a povídání. Muži se zapojovali do všeho, rádi trénovali paměť a vzpomínali. Po obědě kolem půl druhé chodili senioři na zahradu (za pěkného počasí) a občas zde byly organizovány různé koncerty, turnaje, posezení či oslavy. Nedávno se v tomto domově zavedlo i odpolední promítání filmů, takže bylo běžné, že se kolem třetí senioři sešli v jídelně a koukali na nějaký zajímavý film. Kromě toho se tento domov zúčastňuje různých kulturních pořadů a společenských akcí, pořádaných zejména Prahou 6. Rheinwaldová ve své knize z roku 1999 uvádí toto: „Bohužel v mnoha institucích jsou nabízeny po léta stále stejné činnosti, které individuální potřeby a zájmy obyvatel neuspokojují a o terapeutickém vlivu nemůže být ani řeč.“44 Já si ale myslím si, že současnost je již trochu jiná a nabídka programů se zpestřila a zlepšila. Dalším zařízením s podobnou náplní je denní stacionář, kde senioři nespí, ale dochází sem na celý den a svůj den zde tráví podle svého. Většinou je ale hlavní náplní nějaká činnost, která má seniora pobavit a aktivizovat. Také jsem navštívila stacionář, kde jsem se účastnila programů a sama je pro seniory vymýšlela. Zde se také společně trénovala paměť, četlo se, luštilo, vzpomínalo, zpívalo, sledovalo televizi, malovalo a vyrábělo. Občas se také odpočívalo, svačilo či obědvalo, ale hlavní náplň skutečně spočívala v „zabavování“ seniorů a k jejich aktivní účasti zde. Ke každému se přistupovalo individuálně, nikdo nebyl k ničemu

44

RHEINWALDOVÁ, Eva: Novodobá péče o seniory. Grada, Praha 1999, s.13. 39

nucen, mohl kdykoli odpočívat či být neaktivní, ale neustále zde byly vytvářeny nějaké podněty, aby se mohl každý zapojit. Myslím, že ojedinělým případem, kde fungoval každodenní trénink paměti, byla Thomayerova nemocnice. V nemocničních zařízeních to dle mého názoru není úplně běžné, že by podobný program denně probíhal. Zde jsem také vykonávala praxi a na gerontologickém oddělení a v léčebnách pro dlouhodobě nemocné jsem se podílela na vedení kurzů trénování paměti. Zde se přesně vybírali pacienti, pro které byla tato forma činnosti vhodná. Nikdo nebyl nucen, ale někomu byla tato aktivizace doporučována. Trénink paměti zde měl veliký úspěch, lidé byli pozitivně naladění, bavili se a v některých případech měla tato forma i rehabilitační vliv. V Praze funguje Gerontologické centrum, které poskytuje zdravotní a sociální služby všeho druhu. Spolupracuje s mnoha organizacemi, domovy důchodců a jinými zařízeními, které poskytují služby seniorům či se zabývají seniorskou problematikou. Za ty hlavní považuji Českou alzheimerovskou společnost a Občanské sdružení GEMA. S aktivizací pomáhají společně s pracovníky zařízení dobrovolníci, kteří jsou vítanou sílou. Například hospice či odlehčovací služby nabízejí aktivizační programy, při kterých by dobrovolník jistě našel své uplatnění. K vhodným aktivizačním technikám můžeme řadit různé zábavně-terapeutické programy, které tvoří adekvátní souhru herní a léčebné techniky, která má pozitivní vliv na fyzický i psychický stav seniora. Nesmíme zapomenout na širokou nabídku zájmových kroužků (pletení, šití, vaření, malování), na různé soutěže a seniorolympiády, poznávací zájezdy, pěší turistiku a návštěvy zvýhodněných kulturních akcí. Cílem těchto aktivit je udržení jedince v pozitivní náladě, podporovat jeho soběstačnost a vlastní aktivitu a zajistit starým lidem plnohodnotný a zajímavý život. Za další zásadní důvod považuji předcházení sociální izolaci jedinců i manželských dvojic. Je důležité, aby člověk využil toho, že pobývá v zařízení se svými vrstevníky a aby se zapojoval do společného programu a neztratil tak kontakt s prostředím, ve kterém žije.

5.1 Motivace k účasti na programech Častým problémem je přimět seniora, aby program navštívil. Starým lidem se obvykle jednoduše nechce, jsou unavení, nevidí důvody, proč se snažit. Přitom činnosti vedou k pocitu uspokojení a soběstačnosti.

40

V domovech pro seniory jsem si všimla nebo se doslechla, že hodně obyvatel přestane po nějaké době programy navštěvovat (pokud vůbec začne). Zprvu to jde postupně, občas vynechávají nebo si aktivity vybírají, ale později někteří přestanou aktivity navštěvovat úplně. Kromě zhoršení zdravotního stavu může jít o nedostatek motivace. Některé aktivita přestane bavit, jiným začne připadat příliš složitá či naopak nezajímavá či ponižující. Malý zájem o programy může i vysvětlovat to, že jsou senioři zvyklý na jakýsi řád, díky kterému mají den strukturovaný a přesně se v něm orientují. Den má jasná pravidla, jen občas se děje něco neočekávaného, co vytrhne obyvatele ze stereotypu. „Obyvatelé nemají nad neměnnými rituály kontrolu, a tak rekreační aktivity zůstávají tím jediným, co mohou ve svém životě kontrolovat. Tím jsou motivováni neúčastnit se jich.“45 Aktivity jsou dobrovolné a vyžadují nový impuls. Senior se sám často nepřinutí, aby program navštívil. Důvodem může být i strach z toho, že pokoj bude vykraden, s čímž jsem se sama během praxe setkala. Obyvatel sám se ve svém pokoji cítí jistě, bezpečně a má zde své pohodlí. Další možná příčina neúčasti je strach z toho, co senioři neznají a co je jim cizí. Bojí se nových činností, neúspěchu, posměchu. Stejně tak se mohou bát setkání s lidmi, které neznají nebo s někým, koho nemají rádi. Mnoha seniorům nedělá dobře přílišná konfrontace s ostatními. „Někteří senioři se neradi účastní skupin s obyvateli, jejichž zdravotní stav je horší než jejich. Bojí se, že i oni budou jednou v podobném stavu, a to je děsí.“46 Bojí se také spěchu a rychlého tempa, které by nemuseli stíhat. Dále je potřeba, aby pracovnice (vedoucí aktivity) přesně popisovala, co se dělá. Aby bylo jasné a srozumitelné, co je na programu, jak se to provádí a k čemu je to prospěšné. Povzbudivé je, když má pracovnice smysl pro humor, umí se zasmát vlastním chybám a ukáže, že není dokonalá. To pak strach z toho, že se frekventanti ztrapní, bude jistě minimalizován. Je třeba seniory ujišťovat o bezpečí a pohodě. Obyvatelé by proto měli mít možnost se jít na aktivitu jenom podívat, pozorovat, co se děje a vybrat si, zda se jí příště vyhnou nebo se zapojí. Motivovaní lidé se na programy těší, snaží se je aktivně ovlivnit a dobře se s nimi pracuje. Sama jsem ale zažila i ty, kteří svojí nadšeností byli až moc hlasití, chtěli se prosadit

45

RHEINWALDOVÁ, Eva: Novodobá péče o seniory, s. 34.

46

Tamtéž, s. 35. 41

za každou cenu a brali čas ostatním. Vybalancovat i tyto případné situace je právě na těch, kdo se seniory pracují a vymyslet ideální náplň pro zapojení všech dle jejich chuti.

5.2 Kdo vede programy pro seniory Pro zajištění komplexní fyzické, mentální i duchovní potřeby stačí dle mého názoru velice málo. Dovolím si tvrdit, že nejdůležitější je pochopení, podpora, empatie a zájem. Myslím, že tomu, koho baví a naplňuje práce se seniory, stačí jen krůček k dobrému výkonu při vedení různých činností se staršími lidmi. Ideální jsou samozřejmě vyškolení profesionálové, ale řekla bych, že podstatný je stejně ten zápal, ochota a energie. Proto je to i vhodná práce pro studenty, dobrovolníky. Práci se seniory však nemůže dělat každý a je dobré znát základní stereotyp života starých lidí. Důležitá je však motivace personálu, který se na aktivitě podílí. „Kvalitní program je nejen nutným doplňkem péče o seniory, ale je vysoce terapeutický a důležitý pro jejich duševní a fyzický stav. Poskytuje lidem nutnou fyzickou činnost, adekvátní mentální stimulaci a příležitost ke vzájemnému sbližování a společenskému životu, který je pro psychiku člověka nutný.“47 Během své praxe jsem se setkala s tím, že práci se seniory měli na starosti aktivizační sestry či ergoterapeutky. Dále jsem se ale setkala i s tím, co zmiňuje Rheinwaldová: „V našich zařízeních vedou v současné době některé činnosti, ať už rukodělné práce nebo cvičení, sestřičky nebo sociální pracovnice, které k tomu nejsou odborně školeny a mají mnoho jiných povinností.“48 Něco pravdy na tom je, ale v zásadě to byly spíše výjimečné situace. Jedna sociální pracovnice si výtvarné a rukodělné činnosti brala jako záskok docela ráda. Stejně jako jiná občas ráda zaskočila jako cvičitelka při ranní rozcvičce. Jistě má toto nepravidelné střídání pracovnic i pozitivní dopad, protože se aktivita zpestří, změní a není to stále stejné. Podobné to bylo, i když jsem vedla program já – jako nová praktikantka. Cítila jsem, že je seniorům změna docela příjemná, i když se vždy těšili na svojí „starou známou“ sestru Aničku.

47

RHEINWALDOVÁ, Eva: Novodobá péče o seniory, s. 12

48

Tamtéž. 42

PRAKTICKÁ ČÁST 6. Empirické šetření 6.1 Základní informace a metodologie výzkumu Praktická část se formou kvantitativní dotazníkové sondy zaměřuje na přístup jednotlivých skupin pražských seniorů ve věku nad šedesát let k trávení volného času a k nabídce aktivit pro občany vyššího věku. Analyzuje vztah seniorů k těmto kurzům a také jak senioři tyto kurzy hodnotí. Zaměřuje se faktory, které dříve narozeného motivují k aktivnímu přístupu ke stáří a naopak odhaluje determinanty ovlivňující jeho neúčast a pasivitu. V empirické části vycházíme z množiny dotazníků, jejichž respondenty jsou obyvatelé Prahy nad šedesát let. Celkem jsem vybrala 85 dotazníků na různých místech v Praze a k tomu ještě pro srovnání malý vzorek 16 aktivnějších seniorů z Domova pro seniory Elišky Purkyňové na Praze 6. Zvolením kvantitativní dotazníkové sondy jsem získala objektivní data, která mi poskytla aktuální pohled dotazovaných seniorů na jejich trávení volného času. Dotazník obsahoval několik otázek týkajících se osobních údajů a posléze celkem 12 dalších otázek. Dotazník byl vyplňován anonymně. Většina otázek byla uzavřených či polouzavřených, kdy respondenti měli možnost doplnit odpověď „jiné“. Dotazník obsahoval i 2 otázky otevřené, abych zjistila, zda senioři znají nějaká zařízení pro seniory ve svém okolí. U některých otázek byla možnost zvolit i více odpovědí. Ty jsem pak vyhodnocovala porovnáním četností zvolených odpovědí. Svůj vzorek jsem po celkovém vyhodnocení ještě rozdělila na různé podskupiny mladších a starších respondentů (zlomový byl věk 75 let) a mužů a žen. Výsledky jsem pro názornost vyhodnotila v několika grafech a porovnávacích tabulkách.

43

6.2 Cíle výzkumu, výzkumná otázka a hypotézy Cílem této výzkumné sondy je analyzovat, jak lidé tráví volný čas v pokročilém věku a zda mají dostatek informací o možnostech socializace pro seniory. Výzkumnou otázku jsem formulovala takto: Jak senioři pojímají nabídku zájmových a vzdělávacích aktivit pro občany vyššího věku, zda je pro ně tato nabídka zajímavá a dostupná, a zda mají přehled o dalších možnostech socializace ve svém okolí? Hypotézy, které se pokusím ověřit, znějí: 1. Většina seniorů si myslí, že jejich aktivitu determinuje nejvíce špatný zdravotní stav. 2. Většina seniorů se domnívá, že tráví svůj volný čas aktivně. 3. Starší občané neznají možnosti aktivizace ve svém okolí. 4. Nejoblíbenější náplní volného času seniorů je četba a sledování televize. Hypotéza navíc, která se týká jen mého malého vzorku obyvatel domova pro seniory, by zněla tak, že senioři v pobytovém zařízení pro seniory nemají přehled o zařízeních pro seniory v okolí a ani je aktivně nevyhledávají. Tato sonda by mohla být vodítkem k dalšímu zkoumání cest, kterými je možné představy seniorů naplnit a jejich možnosti zohlednit.

6.2.1 Popis a charakteristika zkoumaného vzorku Dotazníky jsem distribuovala osobně v různých zařízeních, kde probíhá organizovaný program pro seniory. Snažila jsem se volit místa se seniory, kteří jsou v rámci možností podnikaví ve svém volném čase. Zásadním kritériem pro vyplnění byl věk nad 60 let a bydliště nebo častý pobyt v Praze. Vzhledem k tomu, že jsem navštěvovala zařízení pro seniory, všimla jsem si nerovnosti v účasti žen a mužů. Žen mám v dotazníku mnohem více, což ukazuje na vyšší angažovanost žen ve volnočasových a vzdělávacích aktivitách pro seniory.

44

Navštívila jsem univerzitu třetího věku na Filosofické fakultě UK, klub aktivního stáří na Praze 2, tancování pro seniory v domově Sue Ryder a seniory z mého okolí, o kterých vím, že jsou v dobré kondici. Snažila jsem se navštívit i nějaké kurzy pořádané sdružením Elpida či Remedium, ale bylo mi řečeno, že mi bohužel z časových důvodů prostor pro vyplňování nechat nemohou. Dále jsem se setkala s tím, že senioři, navštěvující takové kurzy jsou již přehlceni vyplňováním nejrůznějších dotazníků a že proto odmítají moji žádost. Původně jsem chtěla zahrnout do celkové sondy i zmíněných 16 seniorů z Domova pro seniory E. Purkyňové, ale nakonec jsem dotazník pro ně pozměnila, protože po absolvované praxi zde vím, že některé otázky by bylo zbytečné klást. Musela jsem dotazník upravit na aktivizační programy pořádané přímo v domově. Tento „miniprůzkum“ vyhodnotím zvlášť a poukážu na případné zajímavosti v tomto vzorku. Z celkového počtu vybraných 85 dotazníků vyplňovalo:  67 žen,  18 mužů,  33 respondentů starších 75 let,  52 respondentů mladších 75 let,  průměrný věk respondentů je 73 let. V dotazníku jsem se ptala kromě pohlaví a věku respondenta také na nejvyšší dosažené vzdělání, na společenskou vrstvu, do které by se respondent zařadil a na jeho povahu pomocí pětibodové škály. Vyhodnocení odpovědí všech 85 dotazovaných je ukázáno v následujících grafech: Graf 1

45

Graf 2

Graf 3

6.2.2 Vyhodnocení výzkumu a interpretace odpovědí Následující

podkapitoly

budou

věnované

vyhodnocení

porovnáním některých odpovědí mužů a žen či mladších a starších.

46

jednotlivých

otázek,

Otázka č. 1 První otázka zjišťovala, které činnosti nejraději senioři dělají ve svém volném čase. Respondent mohl vybrat i více z nabízených odpovědí, dle vlastního uvážení a mohl také vyplnit odpověď „jiné“. Na následujícím grafu jsou zaneseny všechny odpovědi, které jsem získala. Graf 4

U odpovědi číslo jedna jsem se setkávala s tím, že někteří škrtali křížovky či časopisy a jiní naopak škrtali knihy a nechávali jen křížovky. Podobně si vybírali konkrétní odpovědi i u odpovědi „něco vyrábím“. V porovnání mužů/žen a mladších/starších jsem žádné výrazné změny nenašla, pouze odpověď „věnuji se vnoučatům“ vybral z 18 mužů pouze jeden a ze 67 žen tuto odpověď zvolilo 23 z nich. Jako odpověď „jiné“ senioři uvedli například zpěv, kolo, tanec, hru na kytaru, fotografování či zahrádkaření. Samotnou mě překvapilo, že ani polovina dotazovaných nevybrala sledování televize. Vzhledem k tématu této práce jsem potěšena vysokým počtem odpovědí číslo dvě i osm. Otázka č. 2 Druhá otázka se ptala seniorů na to, jak sami hodnotí svoji aktivitu ve volném čase. Následující graf ukazuje, že více než polovina respondentů si myslí, že aktivní jsou.

47

Graf 5

Vzhledem k tomu, že jsem se ptala lidí, kteří alespoň občas nějakou tu aktivitu pro seniory navštěvují, udivil by mě jiný výsledek. V porovnání mezi pohlavími a stářím jsem opět nenalezla žádné veliké odlišnosti. U zvolené odpovědi „dle možností“ odkazuji na výsledek vyhodnocení otázky číslo 12, která ukazuje, co senioři považují za jejich největší omezení. Otázka č. 3 Třetí otázka se zabývala soběstačností seniorů a tím, do jaké míry jsou schopni si zařídit vše podstatné i nepodstatné, co zrovna potřebují. Graf 6

48

U této otázky jsou patrné mnohé rozdíly, při porovnání odpovědí

mužů/žen a

starších/mladších respondentů. Tyto rozdíly jsou znázorněny v následující tabulce, kde je v procentech uvedeno, jak jednotlivé podskupiny odpovídaly. Tabulka 1

1. odpověď 2. odpověď 3. odpověď 4. odpověď 5. odpověď

Dohromady 46 33 18 2 1

Ženy 42 34 21 1 1

3. otázka Muži Pod 75 let 61 44 28 44 6 10 6 0 0 2

Nad 75 let 48 15 30 6 0

Jak by se dalo předpokládat, používání internetu je častější u mladších seniorů. Také vidíme, že čím je senior starší, tím více je odkázaný na pomoc rodiny, která je pro něj často nezbytná. Otázka č. 6 Přeskočím dvě otevřené otázky, které nechám na konec a nabízím vyhodnocení otázky šesté. Tato otázka se týkala plánů do blízké budoucnosti ohledně volného času. U této otázky responenti často zaškrtávali odpověď 2 a 3 současně. U této otázky tedy opět neuvádím procentuální znázornění, ale v každém sloupci vidíme četnosti zvolených odpovědí. Graf 7

49

Celkem optimistický pohled nabízí tento graf, protože jak se můžeme domnívat, každý senior má jistá zdravotní či jiná omezení (viz otázka č.12), ale v této otázce radši volili odpovědi „plánovací a aktivní“ než ty pasivní a negativistické. Přestože mnoha seniorům zdraví neslouží stoprocentně, tak odpověď č. 6 zaškrtli jen čtyři lidé starší 75 let a odpověď č. 5 dokonce jen tři lidé celkem. Je vidět, že můj vzorek je opravdu velmi nadějný a skýtá dostatek potenciálních návštěvníků akcí, kurzů a zařízení pro seniory, i když první odpověď zvolilo „jen“ 17 respondentů. V kolonce „jiné“ se mi objevil sport a rybaření, což je sice koníček, který by se dal shrnout do odpovědi č. 3, ale asi je pro tyto seniory moc důležitý. Otázka č. 7 Sedmá otázka volně navazuje na předchozí. Zajímalo mě, jak si senioři důchodový věk představovali a zda plánovali nějaké konkrétní aktivity ve stáří. Graf 8

Pozitivním zjištěním je to, že zhruba polovina dotázaných si v důchodu plánuje, že se budou aktivně věnovat svým koníčkům. Pro porovnání podskupin u této otázky opět nabízím porovnávací tabulku.

50

Tabulka 2

1. odpověď 2. odpověď 3. odpověď 4. odpověď 5. odpověď 6. odpověď

Dohromady Ženy 9 12 47 48 17 18 19 15 7 5 1 2

7. otázka Muži Pod 75 let Nad 75 let 0 12 6 39 52 36 17 23 9 28 13 27 17 0 18 0 0 3

Jak vidíme v tabulce, odpovědi v podskupinách se mezi sebou opět trochu liší. Zajímavé mi přijde, že ani jeden muž nezvolil odpověď č. 1, protože muže vidím spíš jako ty, kteří tolik neplánují. Je vidět, že mladší senioři si ještě nepřipouští výrazná omezení, kdežto senioři nad 75 let už si uvědomují, že se jejich situace změnila. Otázka č. 8 U osmé otázky jsem předpokládala, jak lidé budou odpovídat, vzhledem k tomu, že jsem respondenty většinou oslovila v nějakém vzdělávacím/zájmovém zařízení pro seniory. Graf by jistě vypadal jinak, kdybych měla široký reprezentativní vzorek celé pražské seniorské populace. Následující otázka opět není vyjádřena v procentech, ale objevují se počty zvolených možností. Senioři mohli vybírat nemomezené množství odpovědí. Graf 9

51

Protože jsem nejvíce dotazníků posbírala právě na U3V, nepřekvapuje, že 40 lidí zvolilo tuto odpověď. Z 85 dotázaných jsem přesto očekávala, že některé odpovědi budou frekventovanější. Překvapivý je výsledek odpovědi „žádné“, protože naprostou většinu jsem oslovila na konkrétní aktivitě pro seniory. Pod možností „jiné“ respondenti uváděli například tanec, cestování či kulturní akce… Kurzy, které senioři navštěvují, byly specifikovány dva a to počítačové kurzy a jazykové (převážně angličtina a němčina, pokud respondent byl konkrétní). Třicet seniorů mi ale uvedlo, že navštěvují dva a více zájmových či vzdělávacích zařízení. V porovnání jednotlivých skupin jsem si všimla, že z celkového počtu 14 lidí, navštěvuje cvičení pro seniory 13 žen a pouze 1 muž. Je ale pravda, že žen odpovídalo více než mužů. Otázka č. 9 Devátá otázka pro mě je záhadou, protože jak vyplývá z následujícího grafu, 18% lidí na otázku, jak často zařízení či akce pro seniory navštěvují, odpovědělo, že nikdy. Asi si dost respondentů (pokud právě neseděli na U3V) neuvědomilo, že právě taneční večer seniorů je jednou z akcí pro seniory. Zde jsem otázku asi nepoložila úplně přesně, protože já jsem akcí pro seniory myslela i návštěvy kulturních akcí, například divadel a to nemuselo být pochopeno jako specifická akce určená seniorům. Graf 10

52

Otázka č. 10 Další otázkou jsem zjišťovala, jakými způsoby se lidé dozvědí o konkrétní aktivitě. Internet je evidentně stále více využívaným médiem i mezi starší generací. Graf 11

Otázka č. 11 Jak respondenti aktivity pro seniory hodnotí, jsem se zjišťoavala dalším dotazem. Ti, kteří zvolili odpověď „kladně“ či „záporně“ pak mohli specifikovat, v čem konkrétně je atraktivita či nedostatek příslušných aktivit. V následujícím grafu je jen základní vyhodnocení. Graf 12

53

Není překvapením, že lidé, kteří nějaké zařízení navštěvují (víceméně pravidelně), ho hodnotí kladně. Z kladných voleb mohli dotazovaní ještě specifikovat, za jsou aktivity užitečné, zajímavé, zábavné či oddechové. Zde mohli vybrat i více specifikací najednou. Nejvíce byly voleny odpovědi užitečné (25 voleb) a zajímavé (22 voleb) a poté zábavné (7 voleb) a oddechové (1 volba). Záporná specifikace obsahovala přídavná jména náročné, příliš snadné, dlouhé, obtížně pochopitelné. U záporných odpovědí specifikaci uvedli jen 2 dotazovaní a to jednou náročné a jednou obtížně pochopitelné. Otázka č. 12 Poslední otázkou v dotazníku byla právě ta, který zjišťovala důvody, omezující aktivitu seniorů. Graf 13

Tento výsledek mě docela překvapil. Čekala jsem, že hlavním determinantem, který budou senioři vnímat, bude jejich zdravotní stav. Nicméně odpovědi jsou poměrně vyrovnané a vedle zdravotního stavu těsně následuje čas a finanční situace. Je zajímavým zjištěním, že lidé v důchodovém věku subjektivně cítí nedostatek času na své zájmy. Dále je zajímavá specifikace respondentů u odpovědi „jiné“. Osm z deseti lidí uvedlo, že je neomezuje nic. Za povšimnutí stojí porovnání podskupin mladších a starších seniorů. Ve skupině mladších 75 let 19 dotázaných (z celkových 52) zvolilo odpověď čas, 15 dotázaných odpověď finanční situace a 10 dotázaných zdravotní stav. Ve skupině starších 75 let (z celkových 33 respondentů) už je zdravotní stav na prvním místě se 16 volbami. Dále se o druhou příčku dělí se 6 volbami finanční situace, čas a dostupnost.

54

Otázka č. 4 Na závěr se vrátím k otevřeným otázkám. Ve čtvrté otázce jsem nechala respondenty vypsat, jaké organizace pro seniory znají. Podle mého názoru je v médiích o různých sdruženích pro seniory a nadacích, které seniory podporují, docela slyšet. Pro ty, kteří využívají internet by nemuselo být těžké se informovat, co je určeno pro seniory v jejich okolí či který projekt je stojí za povšimnutí. Často jsem ale dostávala poměrně obecné odpovědi (jako například „klub seniorů“) a je jen velmi málo těch, kteří si vůbec na nějakou organizaci vzpoměli. Z celkového počtu 85 seniorů se 19x objevilo občanské sdružení Život 90. Kluby důchodců uvedlo 13 lidí, Univerzity/Akademie 3. věku uvedlo 12 lidí a centrum Elpida a kluby aktivního stáří uvedlo 5 lidí. Po čtyřech volbách dostal Český svaz důchodců, nadační fond Veselý senior a dále diakonie a různé kurzy pro seniory. Víckrát objevilo ještě centrum celoživotního vzdělávání, občanské sdružení remedium, domov pro seniory Sue Ryder, domovy seniorů obecně, Centrum zdravého stárnutí Vltavská a Linka důvěry. Ostatní odpovědi měly po jedné volbě. Otázka č. 5 Pátá otázka navazovala na předchozí a zjišťovala, jestli senioři znají své okolí a vědí, kam by se mohli v případě zájmu podívat. Zklamáním bylo, že se objevilo jen velmi málo těch, kteří něco napsali. Klub seniorů má nedaleko bydliště a uvedlo 18 seniorů, Domov pro seniory zmínilo 12 respondentů. Dále bylo jen 12 lidí, kteří uvedli nějaké specifické zařízení, věnující se seniorům. Například jsem se domnívala, že hodně pražských seniorů zmíní některý z časopisů, které pro seniory vychází a stalo se tak jen u jednoho respondenta.

6.2.3 Vyhodnocení „miniprůzkumu“ a stručná interpretace Svoji dvouměsíční praxi v Domově pro seniory E. Purkyňové, jsem ukončila malým šetřením mezi seniory, kteří docházeli na aktivizační programy. Z kapacity objektu, která činí 102 lůžek, na denní aktivity schází kolem 7-15 lidí, z nichž je obvykle značná část z denního stacionáře, který sídlí ve 4. patře. Své dotazníky jsem tedy mohla rozdat jen těm obyvatelům, o kterých vím, že občas na program chodí a že jsou v relativně dobré fyzické i psychické kondici. Takových, kteří mi dotazník vyplnili, bylo celkem 16. Nejstaršímu respondentovi bylo 99 let. Protože o těchto seniorech vím, že nenavštěvují žádné vzdělávací či zájmové

55

zařízení mimo domov pro seniory, dotazník jsem lehce upravila na jejich aktivitu přímo v Domově. V tomto vzorku byla opět výrazná převaha žen – muži vyplňovali jen tři. Otázek bylo celkem 11 a stejné úvodní otázky pro zjištění osobních údajů. Kromě jedné paní, které bylo 71 let, byli ostatní starší 75. Průměrný věk v tomto vzorku byl 85 let. Co se týče osobních údajů, tak jako nejvyšší dosažené vzdělání uvedlo 50% respondentů střední bez maturity, 19% základní, 13% vysokoškolské a 12% střední s maturitou. Do střední vrstvy by se zařadilo opět 50% dotázaných. Že neví, uvedlo 25%, 19% zvolilo vyšší střední a 6% nižší střední vrstvu. Co se týká hodnocení povahy na škále uzavřený-společenský, tak 47% se umístilo přesně do středu, 33% se hodnotí nejvíce společensky a 20% zvolilo bod 4, tedy spíše společenský. První otázka byla shodná s hlavním výzkumem. Týkala se toho, jak nejraději senioři tráví svůj volný čas. Mohli volit více odpovědí a výsledek znázorňuje graf s četnostmi zvolených odpovědí. Graf 14

Celkem očekávaný výsledek sondy v domově seniorů ukazuje, že nejvíce lidí zde tráví čas čtením, křížovkami a sledováním televize. Osm lidí uvedlo, že chodí na procházky či výlety. Ze zkoušenosti mohu říci, že senioři tráví hodně času procházkami na zahradě a účastní se společných výletů organizovaných Domovem.

56

Druhá otázka zjišťovala, které organizované programy preferují a navštěvují. Zde je graf velmi pestrý a vyrovnaný, což je pro sestry, které aktivity připravují a vedou, pozitivní. Je vidět, že obyvatele nejvíc baví promítání filmů, oslavy narozenin a společné výlety a návštěvy kulturních akcí. Jedna paní, která už skoro nechodí, mi napsala, že se neúčastní ničeho, ale uvedla, že dříve chodila na všechny aktivity a byla v Domově velmi činorodá. Graf 15

Třetí otázka zjišťovala frekvenci, s jakou dotazovaní aktivity navštěvují, a je překvapivé, že 38% uvedlo, že nepravidelně a 25% uvedlo, že zřídka. Dva lidé napsali, že nikdy, ale o nich vím, že dříve byli aktivnější a ještě teď, pokud je příležitost, chuť a pomocná ruka, nějakou událost v Domově navštíví. Po jednom hlasu pak měly volby denně, několikrát týdne, jednou týdně a jednou za 14 dní. Čtvrtou otázkou obyvatelé zhodnotili, zda aktivity vnímají kladně či záporně. Tři ženy uvedly, že kladně i záporně, přičemž jedna dotazovaná specifikovala aktivity jako zajímavé, ale příliš snadné a druhá jako obtížně pochopitelné, ale zábavné a užitečné. Třetí uvedla náročné, ale zábavné a oddechové. Dvě ženy zvolily možnost „jiné“ a specifikace zněly – využití času a umělecké a naučné. Devět lidí aktivity hodnotí kladně a sedm neutrálně.

57

Zda si senioři myslí, že svůj volný čas tráví aktivně, zjišťovala pátá otázka. Z 16 dotázaných uvedlo 44%, že ano, a 44% dle možností. Dva lidé uvedli, že ne. Jsou to ti stejní, co aktivity pořádané domovem již nenavštěvují, nebo velmi zřídka. Zde je nejvíce vidět, že tato sonda je jen mezi nejaktivnějšími obyvateli Domova, protože kdyby dotazník vyplňovali všichni ubytovaní, dal by se předpokládat výsledek opačný. Šestá otázka mě poněkud překvapila i vzhledem k mému „aktivnímu“ vzorku. Čekala bych, že lidé ubytovaní v domově pro seniory jsou často méně soběstační a potřebují s mnoha věcmi pomoct. Ale přesto mi na otázku - Dokážete si v současné době obstarat či vyhledat vše, co potřebujete? - 7 lidí odpovědělo, že ano. Pět lidí uvedlo, že většinou, s pomocí přátel a rodiny a 4 lidé výhradně s pomocí rodiny a zaměstnanců domova. Sedmá a osmá otázka se ptala na znalost nějakých organizací/nadací pro seniory. Přestože respondenti často čtou a sledují televizi, tak o zařízeních pro seniory přehled nemají. Dva lidé uvedli klub seniorů a pak se vyskytly jednotlivé odpovědi – Domov důchodců v Praze 4, časopis Prahy 6, Spolek navrátilců a kulturní prostor U Kaštanu. Po nápovědě bylo zřejmé, že znají např. Veselého seniora, Život 90 či sdružení Elpida, ale nikdo si sám nevzpomněl. Devátá otázka zjišťovala, co obyvatelé domova pro seniory plánují v blízké budoucnosti. Lidé mohli vybrat i více odpovědí. Odpovědi jsou různé. Graf 16

58

Desátá otázka volně navazuje na předchozí. Ptá se, zda se aktuální plány liší o těch dřívějších. Je logické, že se změnou bydliště do zařízení pro seniory, se změnily i plány.

Graf 17

Poslední jedenáctá otázka opět zjišťovala, která omezení senior nejvíce pociťuje. Senioři mohli opět vybírat i více odpovědí. Vzhledem k velmi vysokému věku všech dotazovaných je logicky uváděn nejvíce zdravotní stav, který volilo 12 respondentů. Tři lidé vybrali možnost únava a lenost, dva zvolili dostupnost a po jednom získaly čas a neznalost nabídky.

59

6.2.4 Závěrečné zhodnocení výzkumné části Praktická část mé diplomové práce zpracovávala údaje od seniorů, kteří jsou ještě v relativně dobré fyzické i psychické kondici a mohou být ideálními účastníky kurzů a programů pro seniory. Proto jsem se snažila zjistit, které faktory mají vliv a podíl na jejich aktivitě. Co je potřeba uvážit, aby pro ně služba byla správně zacílená a jak je třeba služby propagovat. Aktivita seniorů se v čase velmi mění, záleží hlavně na fyzické kondici a znalosti možností. Hodně seniorů je v raném důchodovém věku aktivních, ale s postupem času jejich aktivita upadá. Programy by měly být hodně rozmanité, kreativní a různě náročné. Jak vyplynulo výsledků hodnocení navštívených aktivit, kladně je vnímána především užitečnost a zajímavost. Zároveň je ale vyžadována zábavnost a občas i nenáročnost aktivity. Hypotézy, které jsem si na počátku stanovila, jsem ověřila takto: 1. Většina seniorů si myslí, že jejich aktivitu determinuje nejvíce špatný zdravotní stav. Tato hypotéza se mi nepotvrdila, jelikož v mé výzkumné sondě mezi 85 seniory rozhodně nebyl zdravotní stav nejvýrazněji vnímaným determinantem. Celkem ho jmenovalo 26 respondentů, což většina není. Zdravotní stav jistě do značné míry aktivitu a celkovou osobnost seniora ovlivňuje, ale dotazovaní senioři vnímají i nedostatek času a finanční situaci jako výrazné omezující faktory. V „miniprůzkumu“ mezi občasnými i pravidelnými návštěvníky aktivizačních programů v domově pro seniory uvedlo zdravotní stav jako nejvýraznější determinant dvanáct ze šestnácti dotazovaných. 2. Většina seniorů se domnívá, že tráví svůj volný čas aktivně. 66% dotazovaných si myslí, že svůj čas aktivně tráví, 28% ho tráví aktivně dle možností. Proto se mi tato hypotéza v rámci mého vzorku potvrdila. V „miniprůzkumu“ shodně po dvanácti lidech odpovědělo, že aktivně čas tráví či dle možností. 3. Starší občané neznají možnosti aktivizace ve svém okolí. Tuto hypotézu potvrzuji. Konkrétní místa, kam by senior mohl docházet na nějaký zájmově-vzdělávací program, mi uvedl málokdo. Ve svém okolí má 18 seniorů klub 60

důchodců, ale většinou ho nenavštěvují. Senioři mají povědomí o univerzitách pro seniory či o známých organizacích, jako je Život 90. Další sdružení, o kterých jsem si myslela, že budou uváděna, senioři v dotazníku víceméně nejmenovali. Věřím, že pasivně tyto organizace znají, ale jejich nabídku sami nevyužívají. V mém vzorku se ale nachází 30 seniorů, kteří alespoň občas navštěvují více než jedno aktivizační zařízení pro seniory a to je pěkný výsledek. 4. Nejoblíbenější náplní volného času seniorů je četba a sledování televize. Tuto hypotézu potvrzuji z části. Šedesát lidí z mého vzorku uvedlo čtení knih, novin a časopisů či luštění křížovek jako svoji nejoblíbenější aktivitu. K mému překvapení jen 37 lidí uvedlo sledování televize jako oblíbenou zábavu. Senioři jistě televizní pořady sledují, ale jako svou oblíbenou činnost většina volila něco jiného. Zástupci mého „aktivního“ vzorku srovnatelně se sledováním televize rádi navštěvují kulturní akce či chodí na procházky, jezdí na výlety a na chatu. „Miniprůzkum“ by takovou hypotézu potvrdil, protože v domově pro seniory sledování televize a čtení jednoznačně patří mezi nejoblíbenější náplň volného času. Hypotézu, kterou jsem si stanovila pro svůj „miniprůzkum“, která zní tak, že senioři v pobytovém zařízení pro seniory nemají přehled o zařízeních pro seniory v okolí a ani je aktivně nevyhledávají, bych potvrdila. V okolí svého Domova pro seniory žádné další zařízení neznají a v okolí svého předchozího bydliště mi nějaké centrum pro seniory jmenovali jen tři dotazovaní z šestnácti. Senioři, bydlící v Domově, znají ta zařízení, kam se chodí na společně organizované výlety či kulturní akce, ale sami je pak přesto nejmenují. Výzkumná otázka, na kterou odpovím skrze získaný vzorek občanů starších šedesáti let, zněla takto: Jak senioři pojímají nabídku zájmových a vzdělávacích aktivit pro občany vyššího věku, zda je pro ně tato nabídka zajímavá a dostupná, a zda mají přehled o dalších možnostech socializace ve svém okolí? Z výzkumu vyplývá, že aktivity, které senioři navštěvují, hodnotí převážně kladně. Jen tři ženy (chodící do akademie volného času, na kurzy pro seniory a na trénink paměti) mi odpověděly, že jsou někdy programy náročné či obtížně pochopitelné. 81% zvolilo odpověď „kladně“ a 15% odpověď „neutrálně“. Většina z hladně hodnotících specifikovalo aktivity jako zajímavé či užitečné.

61

Za hlavní faktory dostupnosti nabídky považuji ve svém výzkumu vzdálenost od místa bydliště, finanční náklady a všeobecně informovanost o spektru nabízených možností. V mém vzorku jako negativní determinant uvedlo vzdálenost 15 lidí a finanční zátěž 21 lidí. Což není tak velké číslo a dá se usoudit, že v Praze je nabídka široká a poměrně snadno dostupná. Jak je to s finanční nákladností všech aktivit neumím posoudit.49 Co se týče přehledu o dalších možnostech socializace, ten se mi v šetření výrazně neprokázal. Senioři převážně znali to, co sami navštěvují. Je ale pravda, že mi 30 seniorů uvedlo, že navštěvují dva a více zájmových či vzdělávacích zařízení, což znamená, že jsou akční a podobné aktivity vyhledávají. Když ale měli respondenti jmenovat dostupné služby pro seniory v okolí, málokdo napsal něco konkrétního či specifického. Kluby pro seniory, které byly zmiňovány nejčastěji, sice nabízí mnoho všelijakých programů a činností, ale nejsou zatím nijak hojně využívány. Kluby vznikají při městských částech a fungují i jako informační a poradenská centra. Poměrně velká část mého vzorku využívá internet a hledá na něm informace, tak jsem optimistická a myslím, že bude-li chuť či potřeba, senior si nějakou tvůrčí činnost vyhledat dokáže. Nebo osloví rodinu či přátele. Cílem této výzkumné sondy bylo analyzovat, jak lidé tráví volný čas v pokročilém věku a zda mají dostatek informací o možnostech socializace pro seniory. Dozvěděla jsem se, že plány dotazovaných seniorů jsou poměrně činorodé, většina by ráda cestovala či alespoň jezdila na výlety či na chatu. Trávení volného času je individuální, ale oblíbenou činností je četba, návštěva divadel a kulturních akcí, výlety, sledování televize či věnování se rodině a vnoučatům. Většina dotazovaný svůj volný čas považuje za aktivně trávený, i když si každý dříve nebo později uvědomí jisté limity. Ty jsou převážně časové, 49

Pro hrubou orientaci uvádím: Neziskové organizace pořádají různé programy zdarma či jen za symbolické

vstupné. Na stránkách Univerzity Karlovy v Praze je informace o tom, že poplatek za kurzy v rámci U3V se pohybuje kolem 100 Kč až 500 Kč za semestr. Na jiných školách to asi bude podobné. Základní kurz trénování paměti je například u Pavlíny Boučkové v Centru Point 50+ za 250 až 500 Kč, a pak pravidelně každý čtvrtek hodinové kurzy za 40 Kč. Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging pořádá kurzy pro starobní důchodce za symbolickou cenu 20 Kč za hodinu, tj. za 400 Kč za celý kurz. Dále jsem orientačně našla cenu třídenního odpoledního počítačového kurzu pro seniory za 1200 Kč. Počítačové kurzy pořádané Centrem Elpida stojí kolem 990 Kč / 10 hodin. Přednášky zde stojí 30 Kč a procházky 50 Kč. Cvičení pro seniory se pohybuje kolem 25 - 80 Kč za lekci a v rámci U3V na ČVUT stojí sportovní semestr 500 Kč. Myslím, že výběr je poměrně značný a dá se najít i dostatek výhodných nabídek.

62

finanční a zdravotní. Zdravotní složka se pak logicky dostává do popředí, čím je senior starší. V mém vzorku se ale objevili i tací, kteří se domnívají, že je ještě nic nelimituje. Jak jsem již uvedla výše, dostatek informací o možnostech pro seniory se mi neprokázal, i když jsem zjistila, že většina si informace najít dokáže – svépomocí, s pomocí internetu a médií či s pomocí rodiny a přátel. Když ale vezmu v potaz, že respondenti v mém výzkumu jsou poměrně aktivní a již nějaké zařízení navštěvují, pak se asi není čemu divit, že další možnosti nevnímají, nevyhledávají či zatím neřeší. Závěrem konstatuji, že se stále trvale naskýtá široké pole působnosti pro větší propagaci všech center, sdružení a organizací pro seniory. Poptávka bude vyšší a rozmanitější, senioři starší a snad i zdravější a konkurence, doufejme, také poroste…

63

Závěr Cílem této diplomové práce bylo zkoumat formy socializace v seniorském věku a popsat nabízené možnosti aktivizace seniorů, s důrazem na jejich dostupnost a význam. Předmětem zájmu pro tuto práci jsem zvolila volnočasové a socializační aktivity, které by měly udržovat seniora co nejdéle aktivního, v dobré kondici a ve společnosti. V první kapitole teoretické části jsem se zaměřila na obecnou charakteristiku seniorského věku, který je typický různě viditelnými a rychlými změnami. Dále jsem přiblížila některé přístupy věnující se dělení stáří, které jsou podle mého názoru důležité v kontextu zvoleného tématu této diplomové práce. Ve druhé kapitole jsem přiblížila demografické změny, týkající se prodlužování věku populace a zvyšování počtu seniorů. Věnovala jsem se důsledkům stárnutí obyvatelstva z různých hledisek a v závěru kapitoly jsem se zaměřila na nutnost udržování se v dobré fyzické i psychické kondici. Třetí kapitola byla o významu celoživotního vzdělávání a pozdní socializace lidí v seniorském věku. V rozsáhlé čtvrté kapitole jsem navázala na předchozí teoretický kontext výčtem vzdělávacích a zájmových možností pro seniory, které jsou k dispozici seniorům v okolí hl. m. Prahy. Popsala jsem základní zaměření, funkce a výhody těchto aktivit. Poté jednotlivé formy charakterizovala a přiblížila různé organizace, které se svým zaměřením profilují na seniorskou populaci. Pátá kapitola popisuje nabídku aktivit pro seniory v různých zařízeních. Přiblížila jsem, jak fungují, i jak jsou využívány. Zaměřila jsem se na význam motivace k účasti na těchto programech a zmínila jsem se i o lektorech těchto aktivit. V celé práci dominuje myšlenka individuálního přístupu k seniorům, důležitost široké nabídky socializačních programů a dostupnost služeb. Dle mého názoru je v textu popsáno široké spektrum možností, které jsou zejména na území Prahy fungující a dostupné. V práci je uveden výčet různých aktivit pro seniory, jsou zde jmenovány organizace věnující se seniorům a konkretizovány motivační faktory, ovlivňující aktivní přístup ke stáří. V teoretické části je popsáno, jak které aktivity fungují, co 64

podporují a k čemu jsou užitečné. Nevynechala jsem ani ty možnosti, které jsou dostupné v domácím prostředí, jako například čtení, trénink paměti, zahrádkaření či cvičení. Jsou zde ale akcentovány organizované programy pro seniory, které budou stále více potřebné, užitečné a snad i využívané. Ve své práci jsem popisovala jednu ze základních možností ke snižování nesoběstačnosti. Další mety, ke kterým by společnosti měla směřovat, vidím v nárocích na komplexní péči o staré občany, v jejich informovanosti o dostupných službách nejen vzdělávacích a aktivizačních. Zaznamenala jsem rostoucí tendenci ke vzniku volnočasových center pro seniory. Kvůli rostoucí délce života je nutné úměrně prodlužovat aktivní období života lidí v důchodovém věku. Lidé jsou dnes mnohem déle soběstační a aktivní, než tomu bylo dříve. Jen je třeba tento trend udržet a podporovat i výše popsanými aktivitami. Závěrem je možné konstatovat, že na území Prahy je nabídka poměrně široká a je třeba ji jen propagovat a zpřístupnit konkrétním cílovým skupinám.

65

Seznam použité literatury a zdrojů

1) BURCIN, B., KUČERA, T. (2004) Nová kmenová prognóza populačního vývoje České republiky (2003-2065). Demografie 2004, roč. 46, č. 2. Dostupné z: 2) CIMBÁLNÍKOVÁ, Lenka. Age Management pro práci s cílovou skupinou 50+: metodická příručka. Vyd. 1. Praha: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, c2012, 160 s. ISBN 978-80-904531-5-9. 3) DIENSTBIER, Zdeněk. Průvodce stárnutím: aneb jak ho oddálit. Vyd. 1. Praha: Radix, 2009, 184 s. 4) DUŠOVÁ, Bohdana. Aktivizace ve stáří. Microsoft Powerpoint [online]. Ostravská univerzita v Ostravě, 2006 - 2011 [cit. 2011-02-02]. Dostupné z: 5) GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 222 s. ISBN 978-80-7367-605-6. 6) HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1. 7) HATÁR, Ctibor. Seniori v systéme rezidenciálnej sociálno-edukačnej starostlivosti. Vyd. 1. Praha: Rozlet: Česká andragogická společnost, 2011, 130 s. ISBN 978-80-904824-1-8. 8) HELEBRANTOVÁ, Marie. Trénování paměti jako účinná prevence patologického stárnutí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2011. Vedoucí práce Jana Leontovyčová. 9) HODÁŇOVÁ, J. Využití terapií u seniorů v ústavní péči. Brno: Masarykova Univerzita, 2010. Vedoucí práce Karel Pančocha. Dostupné z: < http://is.muni.cz/th/199912/pedf_m/> 10) KALVACH, Zdeněk, a kolektiv: Úvod do gerontologie a geriatrie: 1. díl – Gerontologie obecná a aplikovaná. Karolinum, Praha 1997, 194 s. ISBN 80-7184-366-0. 11) KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9. 12) MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří) [online]. 2010 [cit. 2010-01-07]. Dostupné na: 66

13) MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách [online]. 2009 [cit. 2009-12-08]. Dostupné na: 14) MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 1. dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, 203 s. ISBN 80-210-3345-2. 15) PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. akt. vyd. Praha: Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. 16) STEKLÍKOVÁ, E. Koncepce age managementu v organizacích v České republice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2012. Vedoucí práce Renata Kocianová. 17) ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 207 s. ISBN 978-80-7367-551-6. 18) VOSTROVSKÁ, H.: Sociálně aktivizační programy pro klienty pečovatelské služby. Státní zdravotní ustav, Praha 1998. 21 s. ISBN 80-7071-093-4. 19) ZAVÁZALOVÁ, Helena. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001, 97 s. ISBN 80-246-0326-8. Další prostudovaná literatura: HOLMEROVÁ, Iva; JURAŠOVÁ, Božena; ZIKMUNDOVÁ Květa: Vybrané kapitoly z gerontologie. Česká alzheimerovská společnost, Praha 2003, 88 s. ISBN 80-86541-12-6 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 141 s. ISBN 978-80-247-3604-4. PACOVSKÝ, Vladimír: Geriatrie – Geriatrická diagnostika. Scientia Medica, Praha 1994, 150 s. ISBN 80-85526-32-8 SKUTIL, Martin. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 254 s. ISBN 978-80-7367-778-7. SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří: kapitoly z gerontosociologie. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, 284 s. ISBN 978-80-86429-62-5.

67

Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník pro seniory: Přístup seniorů k nabídce zájmových a vzdělávacích aktivit pro občany vyššího věku Příloha č. 2: Dotazník pro seniory – bydliště v pobytovém zařízení pro seniory: Přístup seniorů k nabídce zájmových a vzdělávacích aktivit pro občany vyššího věku

68

Přístup seniorů k nabídce zájmových a vzdělávacích aktivit pro občany vyššího věku Dobrý den, jmenuji se Marie Helebrantová a jsem studentkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. V rámci studia Sociální pedagogiky jsem vytvořila dotazník týkající se zkoumání přístupu jednotlivých skupin seniorů k nabídce aktivit pro občany vyššího věku. Ráda bych Vás tímto požádala o spolupráci při jeho vyplňování. Dotazník je zcela anonymní a nezabere Vám víc než 15 minut. Veškeré výsledky budou použity pouze pro moje studijní účely. Děkuji Vám za pomoc při vyplňování!

Nejprve Vás poprosím o vyplnění několika osobních údajů.

Jaký je Váš věk?

…………………...

Jste:

Muž

Žena

Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) Neúplné základní b) Základní c) Střední bez maturity d) Střední s maturitou e) Vyšší odborné f) Vysokoškolské Do jaké společenské vrstvy byste se zařadil/a? a) Vyšší vrstva b) Vyšší střední vrstva c) Střední vrstva d) Nižší střední vrstva e) Nižší vrstva f) Nevím Jak byste ohodnotil/a svou povahu na následující stupnici? Uzavřený

1

2

3

4

5

Společenský

1) Ve volném čase nejraději (Můžete vybrat i více odpovědí): 1. Čtu (knihy, časopisy, noviny…), luštím křížovky 2. Sleduji televizi 3. Navštěvuji divadla, výstavy, společenské akce, kina… 4. Věnuji se vnoučatům, rodině 5. Učím se novým věcem 6. Něco vyrábím (pletu, vařím, peču, kutím…) 7. Cestuji 8. Chodím na výlety, procházky, jezdím na chatu 9. Jiné: 2) Myslíte si, že trávíte svůj čas aktivně? 1. Ano 2. Ne 3. Nevím 4. Dle možností 3) Dokážete si v současné době obstarat či vyhledat vše, co potřebujete? 1. Ano, s tím nemám problém, vše mám dostupné v okolí. 2. Ano, využívám internet. 3. Většinou, s pomocí rodiny a přátel. 4. Ne, jsem odkázaný výhradně na pomoc přátel, rodiny. 5. Ne, sám si neporadím.

4) Vypište, které organizace pro seniory znáte:

5) Víte o organizacích pro seniory ve Vašem okolí? Vypište:

6) Máte nějaké plány do blízké budoucnosti (cca do dvou let) ohledně trávení volného času? (Můžete vybrat i více odpovědí) 1. Ano, rád bych navštěvoval nějaké zařízení či akce pro seniory. 2. Ano, rád bych cestoval či jezdil na chatu / výlety. 3. Ano, rád bych měl čas na svoje koníčky (čtení, televizi, vnoučata, ruční práce, sběratelství…). 4. Nevím, nic neplánuji. 5. Ne, chci mít klid. 6. Ne, nejsem v dobré fyzické kondici. 7. Jiné: 7) Liší se aktuálně Vaše plány od toho, co jste si plánoval dříve? 1. Ne, nic jsem nikdy neplánoval. 2. Ne, v důchodu jsem chtěl být aktivní, dělat si čas na zájmy a koníčky. 3. Ano, mám nové zájmy a nápady. 4. Ano, dříve jsem plánoval, dnes už moc neplánuji. 5. Ano, změnila se situace (zdravotní stav, podmínky, nabídka…). 6. Jiné: 8) Navštěvujete nějaké zájmové či vzdělávací aktivity pro seniory? (Můžete vybrat i více odpovědí) 1. Trénink paměti 2. Klub aktivního stáří 3. Akademii volného času 4. Centrum celoživotního vzdělávání 5. Univerzitu třetího věku, Akademii třetího věku 6. Cvičení pro seniory 7. Kurzy pro seniory, týkající se:……………………………. 8. Akce pro seniory pořádané neziskovými organizacemi či občanskými sdruženími 9. Jiné: 10. Žádné 9) Jak často navštěvujete zařízení/akce pro seniory? 1. Denně 2. Několikrát týdně 3. 1x týdně 4. 1x za 14 dní

5. 1x měsíčně 6. Nepravidelně, dle nabídky 7. Zřídka 8. Nikdy 10) Jak jste se dozvěděl zájmových/vzdělávacích organizacích pro seniory? 1. Od rodinných příslušníků 2. Doporučení od známých 3. Z médií (TV, tisk, rozhlas) 4. Z internetu 5. Z letáku, z plakátu, dopisem 6. Jiné: 11) Jak zájmové/vzdělávací aktivity pro seniory hodnotíte? 1. kladně

- užitečné - zajímavé - zábavné - oddechové

2. neutrálně, nevím 3. záporně

- náročné - příliš snadné - dlouhé - obtížně pochopitelné

4. Jiné: 12) Co Vás nejvíce omezuje, jaké důvody ovlivňují Vaši aktivitu? (Můžete vybrat i více odpovědí) 1. Finanční situace 2. Zdravotní stav 3. Neznalost nabídky 4. Čas 5. Dostupnost, vzdálenost 6. Únava, lenost 7. Jiné:

Přístup seniorů k nabídce zájmových a vzdělávacích aktivit pro občany vyššího věku Dotazník pro seniory žijící v pobytovém zařízení pro seniory Dobrý den, jmenuji se Marie Helebrantová a jsem studentkou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. V rámci studia Sociální pedagogiky jsem vytvořila dotazník týkající se zkoumání přístupu jednotlivých skupin seniorů k nabídce aktivit pro občany vyššího věku. Ráda bych Vás tímto požádala o spolupráci při jeho vyplňování. Dotazník je zcela anonymní a nezabere nám víc než 15 minut. Veškeré výsledky budou použity pouze pro moje studijní účely. Děkuji Vám za pomoc při vyplňování!

Nejprve Vás poprosím o vyplnění několika osobních údajů.

Jaký je Váš věk?

…………………...

Jste:

Muž

Žena

Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) Neúplné základní b) Základní c) Střední bez maturity d) Střední s maturitou e) Vyšší odborné f) Vysokoškolské Do jaké společenské vrstvy byste se zařadil/a? a) Vyšší vrstva b) Vyšší střední vrstva c) Střední vrstva d) Nižší střední vrstva e) Nižší vrstva f) Nevím Jak byste ohodnotil/a svou povahu na následující stupnici? Uzavřený

1

2

3

4

5

Společenský

1) Ve volném čase nejraději (Můžete volit i více odpovědí): 1. Čtu (knihy, časopisy, noviny…), luštím křížovky 2. Sleduji televizi 3. Navštěvuji divadla, výstavy, společenské akce, kina… 4. Věnuji se vnoučatům, rodině 5. Učím se novým věcem 6. Něco vyrábím (pletu, vařím, peču, kutím…) 7. Cestuji 8. Chodím na výlety, procházky, jezdím na chatu 9. Jiné: 2) Kterých aktivit pořádaných vaším domovem se účastníte? (Můžete vybrat i více odpovědí) 1. Tréninku paměti 2. Cvičení 3. Hraní společenských her 4. Promítání filmů 5. Luštění křížovek a kvízů 6. Výtvarných činností a rukodělných prací 7. Oslavy narozenin 8. Návštěva výstav, kulturních akcí, koncertů, procházek 9. Žádných 3) Jak často navštěvujete zájmové či vzdělávací aktivity pořádané vaším domovem? 1. Denně 2. Několikrát týdně 3. 1x týdně 4. 1x za 14 dní 5. 1x měsíčně 6. Nepravidelně, dle nabídky 7. Zřídka 8. Nikdy

4) Jak zájmové/vzdělávací aktivity pro seniory hodnotíte? 1. kladně

- užitečné - zajímavé - zábavné - oddechové

2. neutrálně, nevím 3. záporně

- náročné - příliš snadné - dlouhé - obtížně pochopitelné

4. Jiné: 5) Myslíte si, že trávíte svůj čas aktivně? 1. Ano 2. Ne 3. Nevím 4. Dle možností 6) Dokážete si v současné době obstarat či vyhledat vše, co potřebujete? 1. Ano, s tím nemám problém, vše mám dostupné v okolí. 2. Ano, využívám internet. 3. Většinou, s pomocí rodiny a přátel. 4. Ne, jsem odkázaný výhradně na pomoc přátel, rodiny. 5. Ne, sám si neporadím. 7) Vypište, které organizace pro seniory znáte:

8) Víte o organizacích pro seniory ve Vašem okolí? Vypište:

9) Máte nějaké plány do blízké budoucnosti (cca do dvou let) ohledně trávení volného času? (Můžete vybrat i více odpovědí) 1. Ano, rád bych více navštěvoval programy, které organizují v našem domově. 2. Ano, rád bych cestoval či jezdil na chatu / výlety. 3. Ano, rád bych měl čas na svoje koníčky (čtení, televizi, vnoučata, ruční práce, sběratelství…). 4. Nevím, nic neplánuji. 5. Ne, chci mít klid. 6. Ne, nejsem v dobré fyzické kondici. 7. Jiné: 10) Liší se aktuálně Vaše plány od toho, co jste si plánoval dříve? 1. Ne, nic jsem nikdy neplánoval. 2. Ne, v důchodu jsem chtěl být aktivní, dělat si čas na zájmy a koníčky. 3. Ano, mám nové zájmy a nápady. 4. Ano, dříve jsem plánoval, dnes už moc neplánuji. 5. Ano, změnila se situace (zdravotní stav, podmínky, nabídka…). 6. Jiné: 11) Co Vás nejvíce omezuje, jaké důvody ovlivňují Vaši aktivitu? (Můžete vybrat i více odpovědí) 1. Finanční situace 2. Zdravotní stav 3. Neznalost nabídky 4. Čas 5. Dostupnost, vzdálenost 6. Únava, lenost 7. Jiné: