Právní aspekty elektronických obchodů, komparace s vybranou zemí EU

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Právní aspekty elektronických obchodů, komparace s vybranou zemí EU Bakalářská práce

Autor:

Stanislava Chmelíková, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Břeclav

Ing. Mgr. Eva Kutová

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci „Právní aspekty elektronických obchodů, komparace s vybranou zemí EU“ zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury.

V Břeclavi dne 15. dubna 2010

Stanislava Chmelíková, DiS.

2

Děkuji vedoucí bakalářské práce, Ing. Mgr. Evě Kutové, za její ochotu, vstřícný přístup, za uţitečné rady a připomínky.

3

Anotace Předmětem bakalářské práce jsou právní aspekty elektronických obchodů, komparace s vybranou zemí EU. Cílem je rozbor právní problematicky související s e-shopy a její komparace s vybranou zemí EU. Mou snahou bylo zpracovat předmět práce systematicky a úspěšně tak splnit cíl práce. Nejprve se budu zajímat o historii Internetu, o jednotlivé oblasti a pojmy elektronického obchodování. Dále popíši právní normy, kterými se řídí jednotlivé právní vztahy vznikající při nákupu zboţí v e-shopech, moţnosti ochrany spotřebitele, a to jak z pohledu práva České republiky, tak z pohledu směrnic Evropské unie. V poslední kapitole rozeberu, jaké právní normy upravují nákup zboţí v e-shopech ve Slovenské republice.

Annotation Subject of my bachelor work are low aspekt of electronic business, comparation with a choosen EU country. The aim is an analysis of law issue related to e-shops and it´s comparation with choosen EU country. My effort has been to work the subject methodically and fulfill the aim. First of all I will concern in Internet history, in range and concept of electronic business. Later I will be concentrated on legal rules, which are important for law relationships occured during shopping in e-shops, consumer protection, with a view of law of the Czech republic and EU directions. In the last part I will compare legal rules concentrated to shopping in e-shops in the Slovak republic.

4

Obsah Úvod …….. ................................................................................................................................ 6 1 Historie Internetu ..................................................................................................................... 8 2 Vymezení jednotlivých oblastí a pojmů elektronického obchodování .................................. 10 3 Právní problematika související s e-shopy ............................................................................ 13 3.1 Vymezení právního postavení Internetu ................................................................ …14 3.2 Právní aspekty projede v e-shopech v České republice............................................. 16 3.2.1 Vznik smlouvy a účastníci právního vztahu ....................................................... 18 3.2.2 Právní úprava spotřebitelských smluv ................................................................ 20 3.2.3 Právní úprava smluv o finančních sluţbách uzavíraných na dálku .................... 25 3.2.4 Právní úprava kupních smluv ............................................................................. 28 3.2.5 Ochrana spotřebitele podle zákona o ochraně spotřebitele ................................ 30 3.2.6 Správní orgány a subjekty, jejich činností ochrana zájmů spotřebitele .............. 34 3.3 Právní otázky týkající se e-shopů z pohledu Evropské unie ..................................... 38 4 Srovnání právních aspektů e-shopů s vybranou zemí EU ..................................................... 42 4.1 Srovnání ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách .............. 43 4.2 Srovnání ustanovení občanského zákoníku o kupních smlouvách ............................ 45 4.3 Srovnání právní ochrany spotřebitele ........................................................................ 46 Závěr……… ............................................................................................................................. 48 Seznam vyuţité literatury ......................................................................................................... 49 Seznam příloh ........................................................................................................................... 51

5

Úvod Tato bakalářská práce, jak jiţ vyplývá z jejího názvu, se zabývá problematikou právních aspektů elektronických obchodů v České republice a komparací s vybranou zemí EU. Obchodování prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, zaznamenává velký rozmach v posledních patnácti letech. V této práci je stručně nastíněn vývoj Internetu, kde lze pozorovat jak lidé, společnosti a instituce si velmi rychle zvykají komunikovat navzájem pomocí moderních komunikačních prostředků, kterými jsou počítače připojené k Internetu a také mobilní telefony, které jsou neustále vylepšovány a nabízejí nové a nové moţnosti. Práce analyzuje důleţité a jiţ běţně uţívané pojmy, týkající se elektronického obchodování. Jistě si nikdo před několik desetiletími nedokázal představit, jak se jednou Internet a jiné formy komunikace budou dotýkat běţného ţivota. Kaţdé ráno si přečteme na Internetu nebo v mobilním telefonu aktuální zprávy, přečteme si poslední vydání novin, můţeme sledovat oblíbený televizní pořad nebo poslouchat oblíbenou hudbu. Podíváme se, kdy nám jede autobus, letí letadlo a koupíme si letenku či letní dovolenou. Potřebujeme něco nakoupit – spotřební věci, dárky, akcie, materiál – nejpohodlnější je to z domova nebo z kanceláře. Ušetříme spoustu času i peněz, vše máme v počítači nebo mobilním telefonu jako na dlani. Můţeme si dokonce uspořádat elektronickou aukci. K nákupu si můţeme lehce vyřídit spotřební úvěr přímo z domova. Mobilním telefonem zaplatíme parkovné nebo věnujeme peněţní částku pro charitativní účely, elektronicky provádíme také bankovní operace. Zdarma přes Internet se můţeme telefonicky spojit s kamarádem v Americe, uspořádat neomezenou telefonickou konferenci, komunikovat se školou a vyučujícími. Hojně jsou internetové sluţby vyuţívány i při komunikaci se státní správou a uvnitř státní správy, při vyřizování několika záleţitostí je moţno navštívit pouze jeden úřad, případné další otázky a informace si tento úřad sám vymění s ostatními, nebo je má okamţitě k dispozici on-line. Elektronicky můţeme podat například daňové přiznání nebo poslat měsíční výkaz k hrazenému zdravotnímu pojištění. Vyuţívání výše uvedených sluţeb, obchodování a různých forem komunikace přináší sebou nejen globalizaci trhu, nepředstavitelné zkracování vzdáleností, velkou úsporu peněz, pohodlí při nakupování, ale také široké spektrum právních otázek a rizik, a to například týkajích se nejisté kvality při nákupu zboţí na dálku, ochranu spotřebitele,

6

ochranu citlivých dat a údajů, moţnost dodatečně odstoupit od smlouvy nebo řešení případných reklamací nekvalitních výrobků nebo pozdního dodání. Dále se objevují nové druhy kriminality, např. počítačová špionáţ, bankovní počítačové podvody, porušování práv k duševnímu vlastnictví, porušovaní tajemství dopravovaných zpráv, internetová trestná činnost apod. Tato bakalářská práce analyzuje základní právní předpisy související s prodejem zboţí konečnému spotřebiteli, uzavíráním smluv, moţnostmi odstoupení od smlouvy, a zdůrazňuje hlavní práva spotřebitele a aspekty právních norem slouţících pro jeho ochranu. Ochrana práv spotřebitele se postupem času zvyšuje úpravami v právních řádech, které jsou v posledních několika letech řízeny směrnicemi Evropských společenství. Vzhledem k nadnárodní úrovni Evropských společenství a povinností členských států převzít směrnice do svých právních řádů, bude snad moţno se postupem času dopracovat nejen k jednotné měně, hranicím států bez hranic, ale také mezistátnímu obchodování nejen mezi právnickými subjekty, tj. společnostmi, jak je jiţ běţné, ale i mezi dodavateli a konečnými spotřebiteli. Pokud budou spotřebitelé znát svá práva a bude jim zaručena i ochrana a vymahatelnost jejich práv, stane se pro ně přirozenými a běţnými nákupu napříč celou Evropskou únií. Tato práce analyzuje dále porovnává právní předpisy České republiky a Slovenské republiky.

7

1 Historie Internetu Elektronické obchodování je úzce spjato s rozvojem celosvětové sítě Internet. Za jednoho z nejvýznamnějších průkopníků elektronické komunikace je povaţován američan Vannevar Bush, který jiţ v roce 1945 napsal článek o pouţívání počítačů jako komunikačního prostředku, přičemţ takto byly počítače pouţity aţ mnohem později.1 Prvním předchůdcem této celosvětově rozšířené sítě byla síť Arpanet amerického Ministerstva obrany. Vznikla v roce 1969 jako decentralizovaná počítačová síť, spojující vládní, vědecko-výzkumná a vojenská pracoviště. Byla navrţena tak, aby i v případě narušení jednoho uzlu, mohla fungovat bez potíţí dál. Prostřednictvím Arpanetu bylo moţno pracovat s elektronickou poštou a pořádat vědecké konference. Zájem o připojení k této síti rostl. V roce 1973 se připojily i dvě mimo americké instituce, a to University College of London a Royal Radar Establishment.2 V roce 1979 se ze sítě Arpanet oddělila část Milnet, a to jako čistě vojenská americká počítačová síť.3 V roce 1986 spatřila světlo světa síť NSFNET, coţ byla a stále je páteřní síť Internetu v USA. Postupně se připojili významné americké univerzity a výzkumné ústavy, tento vývoj podporoval neustálé vylepšování počítačů a zdokonalování technických podmínek připojení. Podmínky pouţívání tehdy ještě zcela vylučovaly komerční uţití této sítě, vše co bylo na Internetu (tehdy se tento název ještě nepouţíval) se poskytovalo zdarma.4 Samotný název Internet se pouţívá od roku 1990.5 V listopadu 1991 se jako první v tehdejší ČSFR k této síti připojilo Výpočetní centrum ČVUT, a to prostřednictvím uzlu

1

WEBDESIGN PAY & SOFT. Webdesign. Historie internetu. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 2 SOFTEX NCP, s.r.o. Vzdělávací centrum. Historie internetu. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 3 M. BARTOŠEK. Krátce z historie Internetu. Zpravodaj ÚVT MU. [on-line], [cit 30. 3. 2010] ISSN 12120901, 1995, roč. V, č. 3, s. 10-13.. Dostupné na www: < http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/22.html>. 4 HISTORIE SÍTĚ INTERNET. NSFNET. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 5 WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie. Internet.. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 8

v rakouském Linci. V následujícím roce pak byly uvolněny finanční prostředky potřebné k připojení dalších univerzitních měst.6 V následujících letech se začínají k Internetu připojovat i státní instituce, obchodní společnosti a banky po celém světě, takţe se stává velmi důleţitým informačním a komunikačním nástrojem. Dnes je připojení k Internetu běţné ve všech institucích veřejné správy, školách, úřadech a domácnostech.

6

ADPNET. Komerční vyuţití internetu. Historie Internetu. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 9

2

Vymezení

jednotlivých

oblastí

a

pojmů

elektronického obchodování Elektronické obchodování jako konkrétní pojem není obsahem ţádné právní normy. „Zřejmě nejčetnější je interpretace, zahrnující pod pojem „elektronický obchod“ jakoukoliv obchodní operaci, nejčastěji nákup věci, která je realizována na dálku, prostřednictvím počítačů, počítačové sítě (Internet) a speciálního programu, jehož prostřednictvím prodávající jednak generuje neurčitému okruhu zájemců svoji nabídku, jednak uzavírá smlouvu. K uzavření smlouvy dochází ze strany prodávajícího automaticky, pokud kupující způsobem, který mu nabízí zmíněný program, učiní projev vůle, směřující k uzavření smlouvy. Program má i řadu dalších nezbytných funkcí, například může řešit i platbu.“7 Ve světě Internetu se setkáváme s různými formami obchodování – nákupu a prodeje zboţí a sluţeb, novodobými pojmy a rozličnými prostředky elektronické komunikace a výměny informací, souhrnně je můţeme nazvat e-commerce, jejich účel a pouţití vyplývá přímo z jejich názvů. Rozdělují se následovně: B2B Business-to-Business – obchod mezi společnostmi, tj. mezi obchodními partnery, mezi kupujícími a prodávajícími, kteří se setkávají na elektronickém trţišti, které je vybaveno tak, ţe jim umoţňuje provádět veškeré obchodní transakce pomocí speciální aplikace nebo software. Tento typ obchodu je zaměřen na dokonalou funkčnost, logistiku a většinou postrádá tolik marketingových prvků jako B2C, jelikoţ se předpokládá velká znalost sortimentu na straně kupujícího. Elektronický obchod takového typu bývá často přímo napojen na firemní software, kupující se musí nejprve do systému registrovat a někdy je nutné uzavřít předem písemnou smlouvu, upravující konkrétní nákupní podmínky. Kupující má moţnost získávat informace o zboţí na skladě prodávajícího, o vydaných fakturách atd. on-line.8 Příkladem takového e-shopu můţe být systém společnosti KOSKA, který v sobě zahrnuje prvky B2B i B2C elektronických obchodů. Je napojen přímo na firemní software, čímţ umoţňuje automatickou výměnu dat mezi těmito dvěmi aplikacemi. Díky tomuto řešení 7

SMEJKAL , V. a kolektiv. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 770 s. ISBN 80-7179-765-0. Strana 343. 8 SHOPCENTRIK. Profesionální internetové obchody. Slovník. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 10

je registrovaný klient schopen se sám obslouţit, jelikoţ dostane stejné informace, jakoby mu je poskytl pracovník společnosti.9 B2C Business-to-Customers – obchod mezi společností a konečným spotřebitelem. Důraz se klade na výborně zvládnutou marketingovou strategii, obchodní prostředí musí být dostatečně atraktivní pro cílovou skupinu nebo skupiny zákazníků, jelikoţ elektronický obchod takového typu (zejména e-shopy se spotřebním zboţím), má za cíl průběţně získávat nové zákazníky, být neustále motivující k nákupu a zajímavý pro stálé zákazníky, většinou poskytuje komplexnější informace o jednotlivých produktech neţ B2B platforma.10 Jedná se například www.parfemy.cz, nebo www.mall.cz. Pokud jsou systémy B2B a B2C provozovány na stejné platformě, liší se často formou zobrazení pro klienta, je více formální (tabulkové) pro firemní zákazníky, na druhou stranu více barevné a se širokým spektrem informací pro zákazníky z řad konečných spotřebitelů. C2C Consumer-to-Consumer - jak jiţ vyplývá ze samotného názvu, jedná se o obchod mezi konečnými zákazníky, burzy, bazary a aukce. Např. www.aukro.cz, www.sauto.cz apod. C2B Consumer-to-Business – typ obchodu, kde jednotlivci nabízejí své produkty podnikům a společnostem. Příkladem by mohla být sekce nabídek (CV) uchazečů o práci na pracovním portálu, odpovídá to i názvu – zákazník se nabízí obchodníkovi (tedy zde potenciálnímu zaměstnavateli). B2G Business-to-Government, případně B2A Business-to-Administration – typ obchodu "podnikání pro vládu", elektronické trţiště nabídek pro státní správu, ministerstva a podobné instituce. G2B Government-to-Business - zadávání veřejných zakázek, informace poskytovaných grantech a dotacích.

Veřejné zakázky obsahují např. portály www.ePoptávka.cz.,

www.kompass.cz. Dále se také jedná o systémy, které umoţňují a zjednodušují klientům, tj. podnikatelům, společnostem a institucím elektronicky odevzdávat nebo zasílat poţadované výkazy, tj. hlášení intrastat, výkazy zdravotního pojištění atd. 9

SHOPCENTRIK. Profesionální internetové obchody. KOSKA - jeden z největších velkoobchodů (voda, plyn, topení) vyuţívá ShopCentrik s napojením na podnikový systém K2. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: . 10 BINARGON. Grafika a software. Elektronické obchody. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na www: < http://www.binargon.com/index.php?page=elektronickeobchody>. 11

G2C Government-to-Citizen – internetový portál, který je financován z veřejných zdrojů a slouţí k poskytování informací široké veřejnosti. Zejména slouţí k řešení závaţných ţivotních situací, příkladem mohou být internetové stránky městských úřadů nebo ministerstev. B2E Business-to-Employee – systém umoţňující komunikaci organizace a jejích zaměstnanců a také zaměstnanců mezi sebou. B2R Business-to-Reseller – systém pro komunikaci týkající se obchodních vztahů a podniku s obchodními zástupci. Při výčtu moţnosti elektronického obchodování nelze pominout, ţe síť Internet a také firemní intranety umoţňují nejen získávat informace, obchodovat, pracovat s elektronickou poštou, ale i studovat a zvyšovat si kvalifikaci. Jedná se o tzv. E-learning. Prostřednictvím e-learningových aplikací se mohou vzdělávat zaměstnanci společností, ale i jednotlivci, a to v oblastech počítačové gramotnosti, jazykových kurzů, kurzů účetnictví, tréninku managerů, ale i speciálních odborných znalostí. Tyto sluţby jsou placené, proto se zahrnují do okruhu elektronického obchodování. E-learning dělíme na dva základní typy11: Synchronní výuka, tj. v reálném čase, v kterém všichni účastníci přijímají předávané zkušenosti a mohou současně navzájem interagovat. Patří sem například učebnová výuka, kdy všichni studenti včetně lektora jsou ve stejném čase a místě, či virtuální třídy, kde se mohou účastníci v jednom čase pomocí synchronních technologií setkat, ačkoliv jsou fyzicky přítomni na různých místech. Asynchronní výuka, tj. v různém čase, můţe se jí účastnit jak jeden tak více studentů, avšak nelze navzájem reagovat ve stejném okamţiku. Patří sem příručky a knihy v tištěné podobě, Audio/Video, CBT (výukové programy dodávané na CD-ROM, HD či LAN) či WBT (výukové programy dodávané přes Internet).

11

KONTIS. Vývoj, integrace a dodávky informačních systémů. Blended learning. [on-line], [cit 3. 4. 2010]. Dostupné na www:. 12

3 Právní problematika související s e-shopy V rozboru právní problematicky elektronického obchodování se zaměřím na e-shopy, jelikoţ se jedná o oblast, která se nás dotýká velice často a spotřebitelům obvykle nebývá v případě vzniku problémů nebo reklamací nakoupené sluţby nebo zboţí zcela jasné, jaké moţnosti postupu jim zákon nabízí. Velmi důleţité je právo spotřebitele zboţí vrátit a odstoupit od smlouvy, jelikoţ v okamţiku rozhodnutí si nemůţe zboţí „osahat“ a zcela posoudit jeho kvalitu. Po doručení zásilky se pak můţe stát, ţe je zklamán jeho kvalitou, či vlastnostmi. E-shopy na svých internetových stránkách zpravidla zveřejňují obchodní podmínky, ale tyto jsou často pouze krátkým výtahem spotřebitelových práv, ale jistě neobsáhnou celou právní problematiku týkající se této oblasti, někdy také v některých bodech neodpovídají platné právní úpravě. Nejdůkladněji právní problematiku týkající se koupě zboţí na dálku upravuje směrnice Evropských společenství o uzavírání smluv na dálku, číslo 97/7/ES. Tato byla implementována do českého právního řádu, konkrétně do Občanského zákoníku, tj. zákona číslo 40/1964 Sb., změnou tohoto zákona číslo 367/2000 Sb. ze dne 14. září 2000, s účinností od 1. ledna 2001. Tuto problematiku detailněji rozeberu později. Ţe je problematika e-shopů aktuální i v činnosti správních orgánů, je moţno podpořit například zprávou České obchodní inspekce z kontroly činností internetových obchodů ze dne 3. 6. 2008, kde vyjadřuje mimo jiné tyto klady a zápory nákupu po Internetu: „Po internetu je možné nakupovat nejrůznější zboží z celého světa. Zákazník, spotřebitel zde najde k hledanému zboží zpravidla maximum dostupných informací a může si vybrat kde, za jakých podmínek nakoupí. Internetové nákupy mají tedy řadu předností. Jednoznačnou výhodou internetového nakupování je bezkonkurenční komfort, mnohdy je to nabídka s výhodnější cenou oproti klasickým kamenným obchodům. Na druhou stranu je nevýhodou, že spotřebitel si nemůže na místě zakoupené zboží osobně osahat a vůbec si ho fyzicky prohlédnout a následně i reklamace může být problém. Zatímco v kamenných obchodech spotřebitel ví, kam si jít stěžovat, či uplatňovat reklamaci, u e-shopů to může být problém.“12

12

ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE ČOI kontroluje internetové obchody, ze dne 3.6.2008. on-line], [cit. 11. 3. 2010]. Dostupný z WWW:. 13

3.1 Vymezení právního postavení Internetu Jelikoţ se elektronické obchodování úzce dotýká Internetu, je potřeba si pro začátek říci, ţe samotný Internet nemá právní subjektivitu, nemůţe tedy na sebe brát závazky a nabývat práva. Není to věc ani jiná majetková hodnota. „Jedná se o informační a komunikační systém, který se skládá ze všech výše uvedených komponent, tj. z různých subjektů a objektů právních vztahů: 1.

subjekty práva – účastníci právních vztahů (fyzické a právnické osoby, orgány

veřejné moci), a to v podobě uživatelů Internetu, vlastníků serverů a sítí, poskytovatelů služeb, regulátora (ČTÚ) apod. 2.

objekty práva – věci jako objekty hmotné, nehmotné objekty, chování, resp.

výsledky určitého chování.“13 Internet nemá ţádného vlastníka, je tvořen jako technická soustava všemi připojenými počítači a servery, připojenými poskytovateli a jeho jednotlivými uţivateli. Za funkčnost celého tohoto systému jako celku rovněţ nikdo nezodpovídá. Samotný pojem Internet není dosud součástní mezinárodního práva ani právních řádů mnoha zemí světa, tzn. jednotlivé právní aspekty musí být posuzovány analogicky podle právní úpravy občanského, obchodního, finančního, příp. jiného práva. Příslušná právní norma bude odpovídat obsahu právního vztahu, který je posuzován. Rozhodným právem je právo země, kde se konkrétní sluţba poskytuje. Podle informací zjištěných z internetových stránek Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky se správou internetu na mezinárodní úrovni zabývá několik organizací. Vládní poradní výbor (GAC), sdruţující asi 100 států světa, včetně České republiky, poskytuje rady a doporučení Internetové korporaci pro přidělená jména a čísla (ICANN), kontroluje a vyjadřuje se k její činnosti, a to v souvislosti se zájmy vlád jednotlivých států a jejich právními řády, ve vztahu k politice uvedené internetové korporace. Dále Fórum pro správu internetu (IGF), které vzniklo v souvislosti se závěry Světového summitu o informační společnosti, konaného v listopadu 2005, svolal jej generální tajemník OSN Kofi Annan. Je platformou pro vyjádření názorů, myšlenek a inovací širokého okruhu subjektů, spjatých s Internetem, včetně uţivatelů. Sídlem tohoto fóra je Ţeneva, účastní se 13

SMEJKAL , V. a kolektiv. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 770 s. ISBN 80-7179-765-0. Strana 586. 14

i Česká republika. Poslední důleţitou organizací je Skupina na vysoké úrovni pro správu internetu (HLIG), zřídila ji Evropská komise, nemá však oficiální místo ve struktuře EU, schází se v ní zástupci vlád členských států EU Norska a Švýcarska. Zabývá se hlavními otázkami správy Internetu.14

14

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Článek Správa internetu, ze dne 19.2.2010. [on-line], [cit. 11. 3. 2010]. Dostupný z www:< http://www.mpo.cz/dokument70300.html>. 15

3.2 Právní aspekty projede v e-shopech v České republice V souvislosti s prodejem v e-shopech se podle obsahu a subjektů právního vztahu můţe jednat zejména o tyto právní předpisy: -

zákon číslo 40/1964 Sb. Občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění.,

dále jen občanský zákoník, -

zákon číslo 513/1991 Sb. Obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění,

dále jen obchodní zákoník, -

zákon číslo 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn

a doplnění, dále jen zákon o ochraně spotřebitele. Občanský zákoník, má povahu obecného právního předpisu, zatímco obchodní zákoník je speciální předpis k obecnému právnímu předpisu. Ustanovení občanského zákoníku se tedy v případě e-shopů bude aplikovat převáţně, jelikoţ se většinou o právní vztahy mezi fyzickou (spotřebitelem) a právnickou osobou (dodavatelem – podnikatelem). Tento typ obchodu je zakotven v ustanovení hlavy páté o spotřebitelských smlouvách. Ustanovení obchodního zákoníku se přednostně aplikují na veškeré obchodně-závazkové vztahy mezi podnikateli, mezi podnikateli a státem nebo samosprávnou jednotkou, jsou to tzv. relativní obchody, při jejich uzavření musí zřejmé, ţe se tyto týkají jejich podnikatelské činnosti nebo zabezpečování veřejných potřeb. Dále také absolutní obchody, v souvislosti s elektronickým obchodováním se jedná o vztahy vzniklé při obchodování na burze a při úplatném převodu cenných papírů. Dále zná náš právní řád tyto pomocné prameny práva15: -

judikatura soudů a jiných orgánů,

-

obchodní podmínky,

-

vzorové smlouvy a formuláře,

-

vykládací pravidla,

-

obchodní zvyklosti,

-

zásady obchodního práva a obchodního zákoníku.

15

ŠVARC, Z. a kolektiv. Základy obchodního práva. 2. rozšířené vydání. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009, 432 s. ISBN 978-80-7380-144-1. Strana 22. 16

V případě aplikace českého práva pro mezinárodní obchod zde navíc budou zahrnuty kogentní a dispozitivní normy z mezinárodních smluv, závazných pro Českou republiku a z právních aktů orgánů Evropské unie. V § 263 obchodního zákoníku nalezneme taxativní výčet ustanovení, kterými se musí smluvní strany řídit, veškeré ostatní paragrafy jsou dispozitivní, coţ znamená, ţe je u nich moţná volná dohoda smluvních stran. Naproti tomu ustanovení občanského zákoníku říká: „Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.“16 Vzhledem k tomu, ţe nejčastěji nakupují přes Internet domácnosti, tedy koneční spotřebitelé, neuzavírají dlohodobé rámcové kupní smlouvy se svými dodavateli, a také většinou mají pouze minimální právní povědomí, věnuje se tato práce právní úpravě nákupu v e-shopech podle občanského zákoníku a také podle zákona o ochraně spotřebitele, má být vlastně jakýmsi návodem pro občana, jak postupovat v případě, ţe nákup v e-shopu nedopadne zcela podle jeho představ. Ustanovení § 262 obchodního zákoníku umoţňuje, aby si smluvní strany dohodly, ţe se jejich vzájemný právní vztah bude řídit obchodním zákoníkem, přestoţe ani jedna z nich není podnikatelem nebo se předmět smlouvy netýká jejich podnikatelské činnosti, tudíţ by se jinak řídily občanským zákoníkem. Tato dohoda je však moţná pouze za předpokladu, ţe se nezhorší právní postavení subjektu nepodnikatele, jinak je neplatná. Uzavřením takové dohody se nevylučuje ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách. (Podrobněji se právní úpravě spotřebitelských smluv věnuje kapitola 3.2.2 Právní úprava spotřebitelských smluv.) Tato ustanovení říkají, ţe spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat taková ujednání, která by vyvolala značnou nerovnost mezi právy a povinnostmi stran. Nedovolená ujednání jsou taková, která: „a)

vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým

byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b)

vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady

či odpovědnosti za škodu, c)

stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele

je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, 16

§ 2, odstavec 3 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění. 17

d)

dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě,

že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e)

opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu

a spotřebitele nikoli, f)

opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl

smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g)

zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit

před uzavřením smlouvy, h)

dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného

ve smlouvě, i)

stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění nebo dodavatele

opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j)

přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil

závazky, které mu vznikly, k)

dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu

spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.“17

3.2.1 Vznik smlouvy a účastníci právního vztahu „Právní úkon lze definovat jako projev vůle subjektu, neuplatňujícího při něm mocenské oprávnění, směřující ke způsobení právních následků, které právní normy s takovými projevy spojují. Projev vůle může být učiněn v zásadě jakýmkoli způsobem pro jiné osoby seznatelným. Právní normy však mohou pro určité úkony předepsat určitou formu či stanovit podmínky, za kterých lze úkon činit určitým způsobem. Podle vyjadřovacích prostředků lze rozlišovat právní úkony výslovné, konkludentní a tacitní“.18 Právní úprava týkající se uzavírání smluv je obsaţena v § 43a a následujících občanského zákoníku. Právnímu úkonu uzavření smlouvy předchází vţdy návrh na uzavření smlouvy, který musí být dostatečně určitý a musí z něj vyplývat vůle navrhovatele, tj. v tomto

17

§ 56, odstavec 3 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění. SPIRIT, M.. Základy práva pro neprávníky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, 303 s. ISBN 80-86898-03-2. Strana 90. 18

18

případě dodavatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Druhá strana, tj. subjekt spotřebitele určitým způsobem návrh přijme, tj. vyjádří souhlas s obsahem návrhu. Za přijetí návrhu pro účely nákupu se nepovaţuje nečinnost či mlčení. Smlouva je uzavřena v okamţiku, kdy nabyde účinnosti přijetí návrhu k uzavření smlouvy, tj. kdyţ navrhovatel obdrţí souhlas s obsahem návrhu od osoby, která jej přijala, tj. od spotřebitele. Sporná je však otázka, zda spotřebitel je osoba určitá ve smyslu § 43a občanského zákoníku, a jedná se tedy o návrh k uzavření smlouvy. V případě, ţe v e-shopu nakupuje jiţ registrovaný klient, odpadá spornost této otázky. Ovšem ve většině e-shopů, jejichţ prostřednictvím sama nakupuji běţné věci, postačí k uzavření smlouvy odeslání objednávky a smlouva je tímto uzavřena. Účastníkem, tedy subjektem, právního vztahu můţe být fyzická osoba, způsobilá k právním úkonům, tzn. osoba starší 18 let, ale také osoba mladní 18 let, pokud se jedná o právní úkon, který je přiměřený vyspělosti odpovídající věku nezletilce. Předpokládá se tedy, ţe v určitém věku je dítě schopno a způsobilé učinit nákup pomocí elektronických prostředků. Dále to můţe být právnická osoba, tj. sdruţení fyzických nebo právnických osob, účelová sdruţení majetku, jednotky územní samosprávy nebo jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Při nákupu zboţí se spotřebitel nejdříve musí rozhodnout, jaký e-shop si ke svému nákupu vybere. Někdy jiţ má sám, či jeho blízcí zkušenosti s konkrétním e-shopem, pokud jsou tyto kladné, zřejmě zde nakoupí znovu. V rozhodnutí mu také můţe napovědět například nezávislá sluţba hodnocení jednotlivých internetových obchodů na internetových stránkách http://obchody.heureka.cz/. Přístup obchodníků zde hodnotí sami uţivatelé, tj. spotřebitelé, kteří mají s jednotlivými e-shopy vlastní zkušenosti a zpřístupní je ostatním. Příslušný e-shop nabízí konkrétní zboţí za určitých podmínek (cena, dodací lhůta atd.) a vyzývá potenciálního kupujícího, tj. spotřebitele, aby si zboţí objednal a tím uzavřel smlouvu s prodávajícím (dodavatelem) určitým způsobem, který je specifikován samotným fungováním e-shopu. V e-shopu MALL jsem si vyzkoušela nákup zboţí, tj. jakou formou je uzavřena smlouva, jaké jsou obchodní podmínky, dodací podmínky a další. Prodávají si na svých internetových stránkách „vystaví“ jako ve výloze kamenného obchodu zboţí, které nabízí k prodeji, jedná se tedy o návrh k uzavření smlouvy. Tento návrh je dostatečně určitý, nabízí se zde zcela konkrétní zboţí za určitou cenu, prodávající poskytuje i informace o 19

dostupnosti kaţdé poloţky, moţnostech platby, uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru atd. Zákazník při objednávce prodávajícímu sdělí, zda nakupuje jako spotřebitel, tj. soukromě, nebo jako podnikatelský subjekt, poté zadá své kontaktní údaje, případně odlišnou adresu pro doručení. Nakonec si zákazník překontroluje veškeré údaje týkající se objednávky, adresy a místa doručení. Odešle objednávku, čímţ prakticky přijímá výzvu dodavatele k uzavření smlouvy, dojde tedy k právnímu úkonu uzavření smlouvy. Po potvrzení objednávky spotřebitelem zašle dodavatel spotřebiteli e-mailem potvrzení o přijetí objednávky a shrnutí podmínek objednávky. Takové potvrzení však jiţ nemá ţádný vliv na právní vztah, jelikoţ uzavření smlouvy proběhlo potvrzením objednávky spotřebitelem, který přijal návrh na uzavření smlouvy dodavatele. V příloze číslo 1 jsou uvedeny obchodní podmínky internetového obchodu MALL. Jsou dostatečně propracovány z pohledu vymezení a sdělení identifikačních údajů subjektu prodávajícího, odlišení, kdy je druhou stranou, tedy zákazníkem, kupující a kdy spotřebitel. Jasně se zde rozlišuje, kdy se jedná o smlouvu kupní a kdy o spotřebitelskou, identifikuje právní přespisy, které se vztahují ke smlouvě uzavřené při nákupu v tomto e-shopu. Informují spotřebitele o jeho právech a podmínkách odstoupení od smlouvy. Provozovatel znění těchto obchodních podmínek konzultoval se Sdruţením obrany spotřebitelů, aby zabránil nejasnostem či nedostatkům. Dále tento internetový obchodník uvádí na svých internetových stránkách reklamační podmínky a informace o záruční době.

3.2.2 Právní úprava spotřebitelských smluv Při nákupu zboţí v e-shopu konečným spotřebitelem, se bude právní vztah mezi kupujícím a prodávajícím řídit ustanoveními § 52 a následujících občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, které byla do občanského zákoníku zapracovány s účinností od 1. 1. 2001, aby bylo dosaţeno souladu legislativy České republiky s legislativou Evropských společenství. Ustanovení o spotřebitelských smlouvách jsou zvláštními ustanoveními ke kupní smlouvě, tj. § 588 a následujících občanského zákoníku, případně dalších smluv upravených v části osmé tohoto zákona. O spotřebitelskou smlouvu se jedná, pokud jsou smluvními stranami takové smlouvy spotřebitel a dodavatel. Dodavatel v tomto vztahu jedná v rámci své podnikatelské nebo 20

obchodní činnosti. Naproti tomu je spotřebitelem vţdy osoba nepodnikatele. Při uzavření této smlouvy mohou být uţity prostředky dálkové komunikace. „Prostředky komunikace na dálku se rozumějí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, tleleshopping), veřejná komunikační síť, například Internet.“19 Takové prostředky mohou být mohou být pouţity jen za předpokladu, ţe to spotřebitel neodmítl a nesmí mu v této souvislosti vzniknout ţádné náklady. Znamená to tedy, ţe není nutná fyzická přítomnost dodavatele a spotřebitele v okamţiku uzavření smlouvy. Obsahem návrhu k uzavření smlouvy na dálku musí být informace o obecných náleţitostech smlouvy a o podstatných náleţitostech smlouvy týkajících se závazkového práva (tj. části osmé občanského zákoníku). Spotřebitel musí dostačně předem před uzavřením smlouvy na dálku v jasné a srozumitelné formě obdrţet informace: -

identifikační údaje dodavatele (např. obchodní firma, jméno a příjmení, IČO, sídlo

nebo bydliště, údaje o zápisu do obchodního rejstříku, kontaktní údaje, zejm. adresu pro doručování, telefonní číslo, případně elektronickou adresu), -

o kontrolním orgánu, pokud je dodavatelská činnost v reţimu povolování,

-

o základních vlastnostech předmětu koupě,

-

o ceně,

-

o nákladech na dopravu,

-

o platebních podmínkách,

-

o způsobu plnění,

-

o moţnosti odstoupit od smlouvy,

-

o nákladech souvisejících s komunikací během nákupu,

-

o době platnosti cenové nabídky.

Pokud spotřebitel učiní objednávku prostřednictvím dálkového komunikačního prostředku, musí dodavatel tuto potvrdit obdrţení této objednávky. Před uzavřením smlouvy na dálku musí být spotřebiteli písemně poskytnuty informace o obchodním jménu a identifikačním 19


čísle, sídle nebo bydlišti dodavatele, o podmínkách odstoupení od smlouvy, o poprodejních sluţbách a zárukách, podmínkách pro zrušení smlouvy, pokud je tato uzavřena na dobu neurčitou nebo na dobu delší neţ 1 rok. V případě komunikace po telefonu musí být také jednoznačně zřejmá totoţnost dodavatele a obchodní účel hovoru jiţ na poţátku takovéo telefonického rozhovoru. Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku, a to bez sankcí a bez uvedení důvodu, toto právo náleţí spotřebiteli po dobu 14 pracovních dnů od převzetí předmětu smlouvy (plnění). Nesplní-li dodavatel povinnosti mu uloţné ohledně jiţ zmíněného sdělení a písemného potvrzení informací, je tato lhůta tříměsíční a začíná běţet ode dne převzetí zboţí spotřebitelem nebo ode dne uzavření smlouvy o dodávce sluţeb. Jsou-li písemné informace poskytnuty během této tří měsíční lhůty, začne lhůta 14 dnů běţet od tohoto okamţiku. „Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv a)

na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato

před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění, b)

na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu

nezávisle na vůli dodavatele, c)

na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož

i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, d)

na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel

jejich originální obal, e)

na dodávku novin, periodik a časopisů,

f)

spočívajících ve hře nebo loterii.“20

Pokud spotřebitel uplatnil právo na odstoupení od smlouvy, musí mu dodavatel vrátit jím zaplacené částky. Po spotřebiteli můţe poţadovat úhradu skutečně vynaloţených nákladů, spojených s vrácením zboţí. Vrácení peněţní částky musí být provedeno nejpozději do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Pokud bylo plnění provedeno bez předchozí objednávky spotřebitele, nemusí spotřebitel plnění dodavateli vrátit, ani jej o tomto vyrozumět.

20


Při pouţití elektronických prostředků musí být součástí návrhu také informace o případném archivování smlouvy, o její dostupnosti, o krocích vedoucích k jejímu uzavření, o jazycích, v jakých lze tuto smlouvu uzavřít, o moţnostech zjiš´tování a opravování chyb vzniklých při zadávání dat a o kodexech chování, jeţ dodavatel dodrţuje, to neplatí při jednání pouze prostřednictvím elektronické pošty nebo obdobně. Při zadávání objednávky musí být spotřebiteli umoţněno, aby si zkontroloval data v ní uvedené, s výjimkou případů komunikace prostřednictvím elektronické pošty nebo podobnou cestou. Smlouva a všeobecné obchodní podmínky dodavatele musí být spotřebiteli k dispozici v takové formě, aby bylo moţné je archivovat a reprodukovat. Ujednání spotřebitelských smluv podle následujícího ustanovení o zakázaných ujednáních se povaţují za platná, pokud se spotřebitel nevolá jejich neplatnosti. Případně se můţe dovolat i neplatnosti celé smlouvy. V případě pochybností o výkladu ustanovení o spotřebitelských smlouvách, platí vţdy takový výklad, který je pro spotřebitele příznivější. Od ustanovení zákona se nelze odchýlit, pokud by takové odchýlení znamenalo zhoršení právního postavení spotřebitele. Spotřebitel se nemůţe vzdát svých práv podle zákona. „(1)

Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem

dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. (2)

Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět

plnění smlouvy nebo cenu plnění. (3)

Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která

a)

vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým

byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b)

vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady

či odpovědnosti za škodu, c)

stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele

je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d)

dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě,

že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,

23

e)

opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu

a spotřebitele nikoli, f)

opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl

smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby g)

zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před

uzavřením smlouvy, h)

dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného

ve smlouvě, i)

stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění nebo dodavatele

opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j)

přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil

závazky, které mu vznikly, k)


spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.“21 Pokud byla spotřebitelská smlouva uzavřena mimo stálou provozovnu dodavatele, nebo dodavatel takovou nemá, můţe spotřebitel odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření, a pokud ještě nebylo ze smlouvy plněno, můţe tak učinit do 1 měsíce. Toto se nevztahuje na smlouvy, které byly uzavřeny s výslovně sjednanou osobní návštěvou dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel musí spotřebitele písemně informovat o právu na odstoupení od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy, dále musí poskytnou informaci o osobě, u které je potřeba toto právo uplatnit, včetně místa jejího bydliště nebo adresy jejího sídla. Pokud dodavatel toto poruší, má spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy do 1 roku od uzavření. Ustanovení předchozích dvou odstavců se nevztahuje na případy, kdy se jedná o smlouvy: „a)

jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti,

s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných, b)

na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými

doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa,¨ 21

§ 56, zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění. 24

c)

na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele,

s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě, d)

pojistné a o cenných papírech.“22

3.2.3 Právní úprava smluv o finančních službách uzavíraných na dálku Při nedostatku finančních prostředků můţe spotřebitel v rámci nákupu na dálku v e-shopu poţádat o spotřebitelský úvěr, přičemţ tato úvěrová smlouva je také uzavřena na dálku. Tuto sluţbu samozřejmě nenabízejí všechny e-shopy a není to jejich povinnost. Podmínky takového úvěru jsou uvedeny v § 54a občanského zákoníku a následujících o smlouvách o finančních sluţbách uzavíraných na dálku. Takovou sluţbu můţe poskytovat ve spolupráci s dodavatelem například banka, spořitelní nebo úvěrní druţstvo apod. Dodavatel je povinnen informovat spotřebitele s dostatečným předstihem před uzavřením, případně okamţitě po uzavření smlouvy o těchto záleţitostech: -

poskytované finanční sluţbě,

-

smlouvě, která se uzavírá,

-

způsobech moţného mimosoudního řešení sporů a náhradách z garančních fondů,

-

obchodní firmě, jménu a příjmení, IČU, hlavním předmětu podnikání dodavatele,

sídlu nebo bydlišti, -

údajích o zástupci dodavatele v členském státě Evropské unie, ve kterém má

spotřebitel bydliště, pokud takový existuje, o sídle nebo bydlišti takového zástupce, -

obchodním jménu, názvu či jménu a příjmení zprostředkovatele finančních sluţeb a

jeho IČU, titulu, na jehoţ základě zprostředkovatel se spotřebitelem jedná, sídlu nebo bydlišti zprostředkovatele, -

registraci dodavatele v obchodním nebo obdobném rejstříku,

-

příp. o registračním čísle, název a sídlo dozorového orgánu, pokud dodavatel

podniká na základě povolení.

22


Spotřebiteli musí být v souladu s předchozím poskytnuty také informace o: -

názvu a charakteristikách poskytované sluţby,

-

její celkové ceně včetně všech daní a prostředků,

-

případně o způsobu výpočtu konečné ceny sluţby,

-

moţných rizicích sluţby, včetně informace o nezaručených výnosech,

-

o dalších případných daních a poplatcích, kterými je sluţba zatíţena a nehradí je

dodavatel sluţby, -

omezení platnosti informací,

-

moţných způsobech úhrady sluţby a způsoby jejího poskytnutí, a také dalších

nákladech za pouţití komunikačních prostředků, -

moţnostech odstoupení od smlouvy, lhůtách, podmínkách a částce, která můţe být

případně po spotřebiteli poţadována, -

důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy,

-

minimálním období trvání smlouvy, v případě trvajícího či opakovaného

poskytování sluţby, -

moţnosti jednostranného vypovězení smlouvy,

-

smluvních pokutách,

-

praktickém postupu odstoupení od smlouvy, včetně adresy, kam má být oznámení o

odstoupení od zasláno, -

uvedení členských států Evropské unie, jejichţ právní úprava vztahů se

spotřebitelem je základem pro uzavírané smlouvy, -

rozhodném právu a příslušnosti soudů por případ sporů vzešlých ze smlouvy,

o jazycích pro komunikaci. Veškeré informace poskytnuté spotřebiteli před uzavřením smlouvy musí být v souladu s obsahem uzavřené smlouvy. Tyto informace musí být poskytnuty písemně. V případě, ţe obchodní komunikace po telefonu, se musí dodavatel náleţitě představit a sdělit potenciálnímu spotřebiteli účel hovoru. Pokud spotřebitel souhlasí, mohou mu být sděleny informace o dodavateli, spojení s dodavatelem, názvu a charakteristice smlouvy, ceně, případně způsobu jejího výpočtu, existenci dalších daní a poplatků, které nejsou hrazeny dodavatelem a podmínkách odstoupení od smlouvy, kromě informace o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy, dále také o tom, ţe další informace (a jejich povaze) mu sdělí na poţádání.

26

Spotřebitel si můţe kdykoliv během trvání smlouvy vyţádat smluvní podmínky v tištěné podobě, změnit způsob komunikace, pokud toto není v rozporu s povahou sluţby nebo uzavřenou smlouvou. Pokud nejsou spotřebiteli poskytnuty úplné nebo pravdivé informace při uzavírání smlouvy, můţe spotřebitel od smlouvy odstoupit. Můţe tak učinit do 3 měsíců ode dne, kdy se dověděl o porušení povinností dodavatelem. Spotřebitel můţe od smlouvy o finančních sluţbách uzavřené na dálku odstoupit bez uvedení důvodu do 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Toto právo nemá, pokud se jedná o finanční sluţby, jejichţ cena je odvislá od pohybů cen na finančních trzích, které nemůţe dodavatel ovlivnit, nebo od smluv, jejichţ plnění nastalo na výslovnou ţádost spotřebitele před výkonem jeho práva na odstoupení. Spotřebitel musí o odstoupení od smlouvy informovat dodavatele oznámením a musí být schopen prokázat jeho odeslání. Pokud je se smlouvou o finančních sluţbách uzavřenou na dálku spojena jiná smlouva uzavřená na dálku, která se vztahuje na sluţby dodavatele podle smlouvy, pak se tato ruší od počátku, pokud spotřebitel vyuţije svého práva na odstoupení. Dodavatel můţe od spotřebitele poţadovat úhradu za sluţby poskytnuté do doby odstoupení od smlouvy, pokud neplnil bez souhlasu spotřebitele. Do 30 dnů od odstoupení od smlouvy musí vrátit spotřebiteli veškeré finanční prostředky, které v souvislosti s uzavřenou smlouvou přijal, kromě částek na jiţ uskutečněné sluţby. Spotřebitel musí ve stejné lhůtě rovněţ vrátit dodavateli poskytnuté finanční prostředky, které obdrţel jako plnění přijaté na základě smlouvy o finančních sluţbách. Pokud dodavatel poskytl spotřebiteli finanční sluţbu bez předchozí objednávky spotřebitele, nemusí za tuto sluţbu zaplatit a nevznikají mu v souvislosti ţádné povinnosti v této souvislosti. Důkazní břemeno ohledně splnění informační povinnosti a získání souhlasu s uzavřením slouvy nese dodavatel.

27

3.2.4 Právní úprava kupních smluv Obvyklými smlouvami uzavíranými při nákupu v e-shopu jsou spotřebitelské smlouvy, které jsou uzavřeny za účelem nákupu zboţí (věci). Jak jiţ bylo zmíněno, je právní úprava spotřebitelských smluv speciální ke kupní smlouvě, tj. v § 588 a následujících, či jiných smlouvám uvedených v části osmé občanského zákoníku. Proto je potřeba zmínit ta nejdůleţitější ustanovení o kupních smlouvách, které se obvykle mohou týkat koupě zboţí v e-shopu. Kupní smlouva je právní úkon, při němţ dochází k převodu vlastnického práva k věci z prodávajícího na kupujícího, a to za úplatu. Tato plnění nastávají bez zbytečného odkladu, pokud není dohodnuto jinak, nebo zde není jiná zvyklost. Prodávající musí kupujícímu předmět smlouvy předat kupujícímu, tento má povinnost věc převzít a zaplatit kupní cenu. Podstatnými náleţitostmi kupní smlouvy jsou kupní cena, případně způsob jejího stanovení, a dále vymezení věci. Nedohodnou-li se strany jinak, přechází na kupujícího nebezpečí škody na věci v okamţiku nabytí vlastnictví, pokud nedojde k předání a převodu vlastnického práva k věci na kupujícího v jeden okamţik, pak má se stává prodávající schovatelem. Pokud se strany nedohodly jinak a věc se na místo plnění odesílá, přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího okamţikem předání k přepravě, kupující v tomto případě nemusí uhradit kupní cenu, dokud si nemá moţnost věc prohlédnout. Pokud se jedná o zásilkový prodej, přechází vlastnictví věci na kupujícího při dodání na místo určené kupujícím. Strany si mohou dohodnout, ţe vlastnické právo k věci přechází na kupujícího aţ zaplacením kupní ceny, ale toto musí být dohodnuto písemně. Prodávají je povinen kupujícího upozornit předem na případné vady věci, které jsou mu známy při uzavírání smlouvy. Jestliţe je vada zjištěna později, můţe kupující poţadovat slevu z ceny, přiměřenou povaze vady, případně od smlouvy odstoupit, pokud je věc neupotřebitelná. Prodávající odpovídá kupujícímu za skutečnost, ţe věc v okamţiku jejího převzetí ve shodě s kupní smlouvou, tj. bezvadná, v obvyklé nebo důvodně očekávané nebo popisované jakosti, má správnou hmotnost a mnoţství, odpovídá obvyklému nebo deklarovanému účelu pouţití. Pokud věc není ve shodě s kupní smlouvou, má kupující právo poţadovat opravu či výměnu věci, tak aby se dosáhlo stavu poţadovaného kupní smlouvou, případně můţe kupující poţadovat přiměřenou slevu z ceny nebo od smlouvy odstoupit. Pokud se tento rozpor zjistí do 6 měsíců od převzetí 28

věci, povaţuje se za takový, který vznikl jiţ při převzetí věci, pokud to neodporuje povaze věci nebo není prokázán opak. Kupující můţe od smlouvy odstoupit, pokud byl prodávajícím informován o určitých vlastnostech věci, případně o její bezvadnosti, ale není to pravda. Prodávají musí kupujícímu uhradit nutné náklady, které vzniknou z titulu uplatnění práva z odpovědnosti za vady. O vadách musí kupující prodávajícího informovat nejpozději bez zbytečného odkladu, u soudu se můţe svých práv domáhat, pokud je uplatnil do 6 měsíců, případně do 3 týdnů u krmiv a 6 týdnů u zvířat. Tím není dotčeno právo na náhradu škody. Pokud je potřeba s věcí nakládat určitým způsobem, který není obecně známý, musí prodávající kupujícího na tuto skutečnost upozornit, např. v návodu. Záruční doba je lhůta, ve které kupující můţe u prodávajícího uplatňovat práva z odpovědnosti za vady, tj. rozpor s kupní smlouvou. Záruku není moţno uplatňovat na běţné opotřební věci, případně vady, které byly kompenzovány niţší kupní cenou. Pokud se jedná o pouţité zboţí (bazarový prodej), neodpovídá prodávající za vady, které vznikly v souvislosti s pouţíváním nebo opotřebováním a byly známé při převzetí věci. Záruční doba je obvykle 24 měsíců od okamţiku převzetí věci, případně je tak dlouhá, jako lhůta k pouţití věci uvedená na obalu nebo návodu k výrobku, případně minimálně 12 měsíců u pouţitých věcí, pokud je taková lhůta vyznačena na prodejním dokladu. Jako záruční doklad obvykle postačuje doklad o nákupu věci. Na ţádost kupujícího vydá prodávající záruční list v písemné formě, pokud je to vhodné vzhledem k povaze věci a specifickým záručním podmínkám, jsou podmínky záruky uvedeny v záručním listě. Nevydáním záručního listu není dotčena platnost záruky. Kupující svá práva z odpovědnosti za vady uplatňuje v prodávajícího, kde věc zakoupil, případně u jiného subjektu, který je v záručním listě uveden jako opravna a je blíţe místu kupujícího. O uplanění práva, provedení opravy a jejím trvání musí být kupujícímu vydán doklad, protoţe tento časový úsek se nepočítá do záruční lhůty. Je-li věc vyměněna, začne běţet záruční lhůta zcela od začátku. Neplatná jsou jakékoliv dohody mezi prodávajícím a kupujícím, které by měly za následek zánik nebo omezení práva z odpovědnosti za vady.

29

3.2.5 Ochrana spotřebitele podle zákona o ochraně spotřebitele Spotřebitel je chráněn nejen ustanoveními občanského zákoníku, ale také zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn a doplnění, ve kterém jsou zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství. Z právní

úpravy

spotřebitelských

smluv

podle

občanského

zákoníku

vyplývá

pro spotřebitele ochrana jeho zájmů v záleţitostech informací poskytovaných spotřebiteli o subjektu dodavatele (identifikační údaje atp.), o lhůtách pro odstoupení od smlouvy a vrácení zboţí, reklamačních lhůtách a dalších právech a povinnostech vyplývajících ze závazkového vztahu, jak jiţ bylo popsáno v předchozí kapitole. Naproti tomu zákon o ochraně spotřebitele upravuje podmínky podnikání, které jsou důleţité pro ochranu spotřebitele, dále povinnosti orgánů veřejné správy v této oblasti, jakoţ i práva spotřebitelů a sdruţení spotřebitelů, případně jiných právnických osob, které byly zaloţeny za účelem ochrany spotřebitelů. Vztahuje se na případy, kdy je místo plnění v České republice. Definice několika důleţitých pojmů pro účely tohoto zákona: „a)

spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá

sslužby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami, b)

prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby,

c)

výrobcem podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl

služby, který vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil, d)

dovozcem podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu

Evropské unie, e)

dodavatelem každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných

podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky, f)

výrobkem věc nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, které mohou

být předmětem právního vztahu. j)

službou jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli,

s výjimkou činností upravených zvláštními zákony.“23 Prodávající je povinen prodávat výrobky ve správném mnoţství, hmotnosti, a také musí umoţnit spotřebiteli, aby si tyto údaje zkontroloval. Veškeré prodávané zboţí nebo poskytované sluţby musí odpovídat jakosti předepsané příslušnými předpisy, nebo jakosti 23

§ 2, odstavec 1, zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn a doplnění. 30

dodavatelem uváděné, případně jakosti obvyklé, pokud pro dané zboţí nebo sluţbu není stanovena. Ceny musí být sjednány podle příslušných cenových předpisů a správně účtovány. Tento zákon vymezuje a zakazuje pouţívání nekalých, klamavých a agresivních obchodních praktik. „Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Je-li obchodní praktika zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny; tím není dotčeno obvyklé reklamní přehánění. Užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.“24 Klamavé obchodní praktiky jsou takové, při nichţ podnikatel sděluje spotřebiteli nepravdivé údaje, nebo pravdivé, které mohou uvést spotřebitele jejich uţitím v omyl, neuvedení důleţitého údaje, prezentace vedoucí k záměně s jinými výrobky či sluţbami, nedodrţení kodexu chování, k jehoţ dodrţování se podnikatel zavázal. Dále je to nabízení výrobků či sluţeb, které porušují práva duševního vlastnictví, neoprávněné uţívání chráněné značky. V příloze číslo 1 tohoto zákona jsou uvedeny případy, které se vţdy povaţují za klamavé obchodní praktiky. Jedná se o případy, kdy podnikatel prohlašuje, ţe se zavázal dodrţovat určitá pravidla, schválená určitým subjektem, přestoţe tomu tak není, neoprávněně pouţívá označení jakosti, prohlašuje, ţe jemu, jím nabízenému výrobku či sluţbě bylo uděleno příslušné schválení nebo povolení, přestoţe tomu tak není, nebo takové prohlášení není v souladu s právními předpisy týkajícími se takových dokumentů, nabízí zboţí nebo sluţby za cenu, kterou nebude moci dodrţet, nebo nebude schopen dodat patřičné mnoţství výrobku nebo sluţby za takovou cenu, propaguje výrobek nebo sluţbu za určitou cenu, ale není schopen jej ukázat spotřebiteli nebo přijmout na ně objednávku, nepravdivě uvádí, ţe zboţí nebo sluţba bude nabízena pouze po určitou dobu nebo po určitou dobu za určitých podmínek, aby tak spotřebitele donutil neuváţenému nákupu bez rozmyslu, přislíbil 24

§ 4, odstavce 1 aţ 3, zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn a doplnění. 31

záruční a pozáruční servis spotřebitelům, ale po uzavření smlouvy jej poskytuje pouze v jiném, předem neuvedeném jazyce, uvádí jako přednost nabídky práva, která bez dalšího vyplývají spotřebiteli ze zákona, a další. „Obchodní praktika je agresivní, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží zejména k těmto okolnostem: a)

načasování, místo a doba trvání obchodní praktiky,

b)

způsob jednání, jeho výhružnost a urážlivost,

c)

vědomé využití nepříznivé situace spotřebitele,

d)

nepřiměřené překážky pro uplatnění práv spotřebitele, nebo

e)

hrozba protiprávním jednáním.“25

Agresivní obchodní praktikou je vţdy praktika uvedená v příloze číslo 2 k tomuto zákonu. Jedná se o takové případy, kdy podnikatel vytváří dojem, ţe před opuštěním prostoru, kde jsou činěny nabídky na nákup, musí spotřebitel uzavřít smlouvu, navštíví spotřebitele v bydlišti, bez přechozího vyzvání, přestoţe byl spotřebitelem vyzván, aby prostor opustil a nevracel se, kromě vymáhání splatných pohledávek způsobem v souladu se zákonem, opakovaně činí spotřebiteli nevyţádané nabídky, kromě vymáhání závazků, poţaduje, aby spotřebitel při uplatňování práva z pojistné smlouvy předloţil takové doklady, které nemohou být povaţovány za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci za účelem odrazení spotřebitele od vymánání práv ze smlouvy, reklamou působí na děti za účelem přimět je nebo dospělou osobu, aby výrobek či sluţbu zakoupili, a další praktiky. Je zákázná diskriminace spotřebitele, dále také je zakázáno vyrábě, dováţet, nabízet, prodávat či darovat výrobky zaměnitelné s potravinami. Prodávající má povinnost, kromě obecně známých skutečností, informovat spotřebitele o vlastnostech výrobku či charakteru sluţby, o způsobu pouţití a údrţbě výrobku, o nebezpečích vyplývajících z nesprávného pouţití nebo údrţby, o riziku souvisejícím s poskytovanou sluţbou. Pokud je to třeba, musí prodávající zajistit, aby tyto informace byly obsaţeny v přiloţeném návodu a byly srozumitelné. Svých povinností se nezbaví ani v případě, ţe mu takové informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel.

25

§ 5a, odstavec 1 zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn a doplnění. 32

Uvedené povinnosti prodávajících, výrobců, dovozců nebo dodavatelů mají i osoby, které neoprávněně podnikají. Prodávající zajišťuje řádné označování zboţí, a to zejména názvem výrobku, označením výrobce či dovozce, uvedením hmotnosti a rozměru, dále také o sloţení materiálu. Dále má povinnost upozornit spotřebitele na případná pravidla či omezení v souvislosti s pouţitím výrobku, pokud tato nejsou obecně známá. Nesmí odstrańovat či měnit označení výrobku, které provedl výrobce, dovozce či dodavatel. Je povinen seznámit spotřebitele s případnými vadami nebo omezeními výrobku, pokud se jedná o prodej pouţitého zboţí. Informace musí být poskytnuty v českém jazyce, mohou být pouţity také piktogramy. Dále musí spotřebitele řádně informovat o cenách prodávaných výrobků či poskytovaných sluţeb. „(2) Informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že: a)

cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti,

b)

stanovení ceny závisí na okolnostech, na nichž ve skutečnosti nezávisí,

c)

v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se

ve skutečnosti platí zvlášť, d)

vztah ceny a užitečnosti nabízeného výrobku nebo služby a ceny a užitečnosti

srovnatelného výrobku nebo služby je takový, jaký ve skutečnosti není. (3) Ustanovení odstavce 2 se vztahuje obdobně i na informace o způsobech stanovení cen.“26 Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o jeho právech v souvislosti s uplatněním odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb, reklamace a záručních opravách, řádně označit provozovnu, v případě ukončení činnosti v provozovně informovat o této skutečnosti ţivnostenský úřad a poskytnou informaci o tom, kde je moţno vypořádat závazky z jeho činnosti. Dále musí výrobek řádně předvést, pokud to umoţňuje jeho povaha, vyplnit záruční list, vydat písemné potvrzení o převzetí objednávky, vydat doklad o zakoupení výrobku, včetně uvedení ceny, za jakou byl výrobek prodán, a identifikačních údajů prodávajícího, pokud bude zboţí dodáno následně, musí doklad obsahovat také místo a datum budoucí dodávky, musí označit také případné omezení nebo vady výrobku,

26

§ 12, zákona číslo 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele., ve znění pozdějších změn a doplnění. 33

pokud se jedná o prodej pouţitého výrobku. Pokud to vyţaduje charakter výrobku, musí prodávající takový výrobek prodávat řádně a přiměřeně zabalen. Kromě případů, kdy je prováděním oprav pověřena jiná osoba, je moţno podat reklamaci v jakékoliv provozovně prodávajícího, s přihlédnutím k sortimentu zboţí nebo druhům poskytovaných sluţeb, případně v místě či sídle podnikání. Spotřebitel obdrţí od prodávajícího potvrzení o datu uplatnění reklamace, způsobu vyřízení reklamace, způsobu vyřízení reklamace, jaký poţaduje spotřebitel, o datu vyřízení reklamace, o provedené opravě a jejím trvání, případně odůvodnění zamítnutí reklamace. V provozovně musí být vţdy pracovník zodpovědný za vyřizování reklamací. Tento rozhodne o reklamaci hned, případně do 3 pracovních dnů, pokud se jedná o sloţitější případ. Reklamace musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů od uplatnění reklamace, pokud se prodávajíci a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty se vada povaţuje za neodstranitelnou, spotřebitel má k tomu příslušná práva.

3.2.6 Správní orgány a subjekty, jejich činností ochrana zájmů spotřebitele Správní orgány musí činit v rámci svých práv a povinností veškerá opatření, která vedou k zamezení dovozu, vývozu a uvádění na trh takových výrobků, které jsou vystaveny nebezpečí zaměnitelností s potravinami. O takové skutečnosti jsou povinny vhodným způsobem informovat veřejnost. Dozor v oblasti ochrany spotřebitelů provádí Česká obchoní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, hygienické stanice, ţivnostenské úřady, a to podle typu kontrolovaných povinností. Tyto orgány vydávají závazné pokyny k odstranění případných nedostatků. Mohou zastavit prodej, nařídit staţení výrobku z trhu nebo uzavřít provozovnu. Správního deliktu se dopustí ten, kdo provádí nekalé obchodní praktiky, nebo vyrábí, dováţí, nabízí, prodává nebo daruje výrobky nebezpečné zaměnitelností s potravinami, nebo zneuţije ekoznačku, nebo jako osoba odpovědná za uvedení obuvi na trh Evropského společenství neoznačí materiály uvedené k výrobě, nesprávně označuje výrobky z křišťálu, zneuţívá humanitární výrobky. Dále také ten, kdo nestáhne řádně zakázazané výrobky z trhu, nesplní podmínky podctivého prodeje nebo poskytování sluţeb, poruší zákaz diskriminace spotřebitele, nesplní informační povinnosti, nezajistí řádné označení výrobků, odstraní či změní označení výrobků nebo uvedené údaje na výrobku, neupozorní na vady 34

výrobku a jiné povinnosti, které mu stanoví tento zákon. Za takové delikty mohou být uloţeny pokuty aţ do výše 5 000 000 Kč, podle rozsahu, okolností a závaţnosti deliktu. Za účelem ochrany a obrany práv spotřebitelů jsou zakládána sdruţení spotřebitelů – např. Sdruţení obrany spotřebitelů. Aktivně informuje veřejnost, tedy potřebitele o jejich právech, kauzách, výsledcích spotřebitelských testů, novinkách atd. Poskytuje poradenskou činnost, připomínkuje zákony na ochranu spotřebitele, upozorňuje na nevhodné chování podnikatelských subjektů. Spolupracuje se správními orgány – např. s Českou obchodní inspekcí nebo Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy, byla ustanovena na základě zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, o České obchodní inspekci, jejím předchůdcem byla Státní obchodní inspekce. Je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky. Působí jako kontrolní a dozorový orgán nad subjekty, které prodávají nebo dodávají na trh zboţí, poskytují sluţby, spotřebitelské úvěry nebo provozují trţnice, pokud dozor a kontrolu nad těmito subjekty nevykonávají jiné správní orgány. Kontroluje, jak tyto subjekty dodrţují podmínky, stanovené příslušnými právními předpisy, týkající se kvality, míry, nezávadnosti, skladovacích a hygienických podmínek, pravdivosti

sdělovaných

informací,

poctivosti

prodeje,

bezpečnosti,

označování

a vlastností výrobků a sluţeb. Pokud zjistí, ţe uvedené podmínky nebyly dodrţeny, můţe dělovat pokuty v zákonem stanoveném rámci, zakázat prodej nebo uvedení výrobků na trh. Dále také poskytuje informační a poradenskou činnost por občany. Kontroluje samozřejmě také činnost internetových obchodů. Jak ukazují zveřejňované závěry, je zřejmé, ţe obchodní praktiky internetových prodejců stále ještě vykazují známky nepoctivého obchodování. Podle výroční zprávy České obchodní inspekce za rok 200927, byly zjištěny nedostatky u 70 % kontrolovaných internetových obchodů, nejčastěji je to uvádění nepravdivých údajů nebo nedostatečného informování spotřebitelů ohledně reklamačních podmínek. Jistě to není kladné zjištění. Zdá se, ţe současná legislativa stále ještě nezajišťuje spotřebiteli dostatečnou ochranu a pro internetové prodejce není dostatečným důvodem pro korektní chování. Zde jsou závěry závěry kontrol:

27

NOVINKY. Zpravodajský server. ČOI loni zjistila závady u 70 procent kontrolovaných internetových obchodů. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: . 35

„Kontrola internetových obchodů porušujících práva duševního vlastnictví Praha 5.11.2008 - Česká obchodní inspekce ověřovala, zda v oblasti ochrany spotřebitele vybrané výrobky splňují povinnosti stanovené zákonem o ochraně spotřebitele, a zda nabídkou nebo prodejem nedochází k nekalým obchodním praktikám. Ve III. čtvrtletí 2008 provedla ČOI mimo jiné kontroly internetových obchodů věcně zaměřené na prodej nebo nabídku vybraných výrobků nebo zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. Inspektoři všech sedmi inspektorátů České obchodní inspekce zkontrolovali 53 internetových obchodů/prodávajících. Porušení povinností vybraných ustanovení zákona o ochraně spotřebitele bylo prokázáno v 16 případech (30%). U všech vytipovaných subjektů byla provedena objednávka vybraného zboží (možným identifikačním kriteriem nízká cena) a poté byla provedena fyzická kontrola v sídle dotčených subjektů. Na místě pak bylo provedeno posouzení sledovaných výrobků a posouzením nebylo zjištěno, že by se jednalo o falzifikáty. V několika případech přesto, že byla objednávka vybraných výrobků potvrzena, zboží na uvedenou adresu nebylo doručeno z důvodu vyprodání. Závady, které byly při kontrolách zjištěny, se týkaly standardních informačních povinností prodávajících při prodeji a nabídce výrobků a zboží za použití prostředků komunikace na dálku. Zjištění: - prodávající nepodali řádnou informaci spotřebiteli o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění reklamace výrobků, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (§ 13 zák. o ochraně spotřebitele) - prodávající porušili zákaz užívání nekalých obchodních praktik, když opomněli uvést důležitý údaj (§ 5 odst. 1 písm. c); spotřebiteli nebyla podána řádná informace o právu na odstoupení od smlouvy uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku - prodávající porušili zákaz užívání nekalých obchodních praktik (§ 5 odst. 1 písm. c) neuvedením identifikačního údaje o výrobci a nezajistili viditelné a srozumitelné označení výrobku označením výrobce (§ 10 odst. 1 písm. a) zák. o ochraně spotřebitele) - prodávající poskytli informace v rozporu s ustanovením § 11. Zákonem předepsané písemné informace nebyly poskytnuty v českém jazyce. Opatření: 36

Za zjištěná porušení povinností při prodeji a nabídce vybraných výrobků dle zákona o ochraně spotřebitele bylo/bude v režimu správního deliktu zahájeno 13 správních řízení; u 3 prodávajících příkazem vydaným na místě byly uloženy pokuty. Realizace kontrolní akce: Prostřednictvím internetu byly vyhledávány vhodné kontrolované subjekty - webové stránky a na nich nabídky či prodej vybraných výrobků nebo zboží renomovaných společností, nejčastěji majitelů ochranných známek Adidas, Puma, Nike, Diesel, Mustang, Levis. Kriteriem kontroly bylo, aby sledované výrobky nebo zboží nebylo neoprávněně označeno, jevilo znaky, že by se mohlo jednat o zboží porušující některá práva duševního vlastnictví (falzifikáty).“28 Dne 23. 3. 2010 vydala Česká obchodní inspekce zprávu o kontrole internetových obchodů, která byla provedena v měsíci únoru 2010. Z této jednoznačně vyplývá, ţe nedostatky byly nalezeny ve 44 případů z 57, coţ je alarmující skutečnost. Nejčastějšími nedostatky byly špatná informovanost spotřebitele o jeho právu na odstoupení od smlouvy a odpovědnosti za vady, o údajích týkajících se provozovatele obchodu a nedrţování lhůt k vyřízení reklamace. Provozovatelům obchodů byly uděleny pokuty v celkové výši 19 000 Kč, dále bude 30 případů řešeno ve správním řízení.29 Definice, právní problematika a praktické příklady z praxe o nekalých, agresivních a klamavých obchodních praktikách, o podnikání, které je či není v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele by mohly být samy o sobě námětem samostatné bakalářské práce, tato práce není konkrétně na tuto problematiku zaměřena.

28

ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE. Kontrola internetových obchodů porušujících práva duševního vlastnictví. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: < http://www.coi.cz/cs/ocoi.html>. (text zkrácen) 29 ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE. Kontrola internetových obchodů porušujících práva duševního vlastnictví. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: . 37

3.3 Právní otázky týkající se e-shopů z pohledu Evropské unie Podle sdělení Komise Evropských společenství ze dne 22.10.2009 o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU30 je potřeba řešit některé problematické oblasti. Domácnosti jsou vystaveny finanční zátěţi, proto se snaţí hledat co nejniţší nákupní ceny výrobků, které běţně potřebují. Nákup na Internetu od obchodníka stejné země je dnes jiţ běţný. Pokud se vydají cestou nákupu v zahraničí, mají zejména zákazníci z menších zemí EU mnohem vyšší moţnost výběru a rovněţ i úspory. Podniky, tedy prodejci, se takovým otevřením trhu dočkají nejen více zákazníků, ale také mají lepší moţnost uplatnit výhodu konkurenceschopnosti a inovativnosti. Komise tedy hodnotí potenciál internetovécho trhu jako značný. Přesto však dosud nebyly odbourány bariéry, které zabraňují masovému rozšíření přeshraničního internetového obchodování. Někteří prodejci se stále ještě brání prodeji zboţí zahraničním zákazníkům. Jejich e-shopy jsou funkčně nastaveny tak, ţe pokud spotřebitel hodlá zadat svoji zahraniční adresu není mu to technicky umoţněno, případně se celá transakce sama ukončí, nebo nejsou k dispozici prostředky k zadání platby zahraničním spotřebitelem, takţe je celá transakce prakticky nemoţná. Spotřebitelé jsou svázáni svými obavami o bezpečnost svých osobních údajů, nejsou zcela bez obav při očekávání dodávky výrobků, jejich kvality, otákou je také bezpečnost provádění zahraničních plateb. „Podíl všech spotřebitelů v EU, kteří v průběhu předchozího roku alespoň jednou nakupovali přes internet, se v letech 2006–2008 zvýšil z 27 % na 33 %; přeshraniční elektronický obchod však nezaznamenal téměř žádný nárůst (z 6 % na 7 %) . Spotřebitelé z celé Evropy si jsou vědomi výhod spojených s přeshraničním nakupováním, přestože jich dosud nevyužívají. Jedna třetina občanů EU by zvažovala nákup zboží nebo služeb přes internet z jiného členského státu, pokud by byly levnější nebo lepší. Podobný podíl občanů se nebrání nákupům v jiném jazyce a ve více než jednom jazyce je připraveno obchodovat 59 % maloobchodníků.

30

EUROPA. EU informační server. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: < http://ec.europa.eu/consumers/strategy/docs/COM_2009_0557_4_cs.pdf>. 38

Přeshraniční obchod je pobídkou pro podniky, aby rozšířily svoji zákaznickou základnu a pronikly na nové trhy: pouze málo internetových obchodů je však připraveno obsloužit zahraniční zákazníky. Přestože 51 % maloobchodníků z EU-27 obchoduje přes internet, pouze 21 % se věnuje přeshraničnímu prodeji. Maloobchodníci, kteří obchodují přeshraničně, obvykle prodávají své zboží pouze do několika málo členských států: pouze 4 % z nich obchodují s deseti nebo více členskými státy, přičemž většina obchoduje pouze s jedním nebo dvěma dalšími členskými státy. Hlavní právní překážky při přeshraničním elektronickém obchodování, se kterými se potýkají evropští maloobchodníci, mají původ v nejednotných pravidlech ochrany spotřebitele a dalších pravidlech týkajících se DPH, poplatků za recyklaci a poplatků za autorská práva. Způsob provádění těchto pravidel se v každém členském státě značně liší, což vytváří složité, nákladné a nepředvídatelné podnikatelské prostředí pro subjekty, které uvažují o přeshraničním prodeji. Přijetí návrhů na odstranění těchto překážek je tedy nezbytně nutné k tomu, aby maloobchodníci změnili svůj postoj, což v konečném důsledku povede ke zlepšení příležitostí pro spotřebitele. Spotřebitelé, kteří se pokoušejí nakoupit přes internet v jiné zemi, čelí řadě problémů. Nezřídka se stává, že zahraniční internetoví obchodníci odmítají vyřídit objednávku spotřebitelů žijících v jiné zemi. Spotřebitelé si často nevědí rady s tím, co by měli udělat nebo na koho se obrátit v případě, že se vyskytne nějaký problém, zvláště pokud jde o řešení stížností se zahraničním obchodníkem.“31 Evropská Komise se snaţí prostřednictvím směrnic, na kterých pracuje o zjednodušení pravidel a odstranění překáţek obchodování na vnitřním trhu EU. Chce dosáhnout toho, aby se přeshraniční prodej prostřednictvím Internetu stal stejně běţným a jednoduchým, jakým je v současné době vnitrostání elektronický prodej zboţí. Ustanovení čl. 20 odst. 2 směrnice o sluţbách přikazuje členským státům EU, aby zamezily diskriminaci, které se dopouštějí obchodníci odmítající prodej nebo uplatňující rozdílný přístup na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště spotřebitele. Podle tohoto ustanovení však mají obchodníci moţnost rozdílného přístupu, pokud je takový rozdílný přístup opodstatněný. Pokud tedy budou právní otázky komplexně řešeny, zamezí se tomu, aby se obchodníci 31


odvolávali na opodstatněný rozdílný přístup. Evropská komise doufá, ţe spotřebitelé budou mít více důvěry k nákupům v zahraničí, pokud si budou jisti, ţe příslušné orgány mají takový typ obchodování pod kontrolou. „Směrnice o nekalých obchodních praktikách (2005/29/ES) stanoví jednotný soubor pravidel o povolených a zakázaných obchodních praktikách vůči spotřebitelům v celé EU. Aby bylo možno zajistit, že maloobchodníci na internetu budou moci propagovat a uvádět své zboží na trh ve zjednodušeném a průhledném regulačním prostředí a že spotřebitelé budou moci důvěřovat internetovým nabídkám, které naleznou, je nyní důležité, aby vnitrostátní orgány zodpovědné za prosazování zajistily jednotné provádění směrnice. Kromě probíhajících opatření na podporu prosazování pravidel byly na úrovni EU zřízeny mechanismy za účelem usnadnění účinných nápravných opatření: řízení o drobných nárocích v oblasti přeshraničních sporů, které vstoupilo v platnost v roce 2009, zjednodušuje, urychluje a snižuje výdaje na soudní spory ohledně nároků v hodnotě nepřesahující 2 000 EUR; směrnice o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech podporuje mediaci. Komise také prostřednictvím sítě evropských spotřebitelských center (ECC-Net), která spojuje spotřebitele a 400 subjektů pro alternativní řešení sporů v EU, usnadňuje spotřebiteli přístup k mimosoudním postupům při internetových přeshraničních sporech. Komise bude tyto mechanismy dále podporovat: zveřejní pokyny provádějící občana řízením o drobných nárocích, vytvoří portál e-justice a bude nadále usilovat o podporu sítě evropských spotřebitelských center.“32 Komise plánuje sníţit objem administrativy ohledně odpadních elektrických a elektronických zařízení, poplatků za autorská práva, vylepšit platební systémy a logistiku, odstranit další technická omezení. Za účelem zprůhlednění a ujasnění podmínek internetového obchodování pro spoetřebitele, vydává Komise příručku Elektronický průvodce spotřebitele – Vaše práva na internetu. Současně je budována síť evropských spotřebitelských center, která poskytují informace a poradenství těm, kteří nakupují zboţí v zahraničí. Obchodníci mají moţnost se informovat o svých právech a povinnostech prostřednictvím sítě Enterprise Europe Network. 32


Dosaţený pokrok ve výše uvedených otázkách bude Komise sledovat prostřednictvím hodnotících zpráv o spotřebitelských trzích. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, ve znění pozdějších změn a doplnění33, řeší otázky sbliţování právních předpisů členských států, které se týkají smluv uzavíraných mezi dodavateli a spotřebitely, uzavíraných na dálku. Byla zapracována do českého právního řádu jako ustanovení o spotřebitelských smlouvách občanského zákoníku, které jiţ bylo popsáno v předchozí kapitole. Členské státy jsou povinny přijmou taková právní opatření, aby pokud je zboţí zcela či zčásti hrazeno z úvěru, byla smlouva o úvěru bez dalšího zrušena, pokud spotřebitel uplatní své právo k odstoupení od smlouvy. Členské státy jsou povinny přijmou taková právní opatření, aby spotřebitel mohl poţadovat zrušení platby, pokud byla zneuţita v souvislosti se smlouvami uzavřenými na dálku, zpětné připsání vyplacených částek nebo jejich vrácení v případech zneuţití karty. Dále také, aby nemohlo docházet k setrvačnému prodeji, tedy k dodávkám zboţí nebo sluţeb, které si spotřebitel neobjednal, pokud je nutno při takové dodávce zaplatit jakoukoliv cenu, a aby spotřebitel byl zproštěn takové úhrady. Spotřebitel se nemůţe vzdát svých práv, která mu vznikají v souvislosti s touto směrnicí. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby spotřebitel nepozbyl ochrany, kterou mu poskytuje tato směrnice na základě volby práva třetího státu jako práva rozhodného pro smlouvu, má-li tento stát úzké spojení s územím jednoho nebo více členských států.

33

ČNB. Česká národní banka. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: < http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_spotrebitel/download/EP_smernice_1 997_7_cz.pdf >. 41

4 Srovnání právních aspektů e-shopů s vybranou zemí EU Pro účely této kapitoly jsem si vybrala Slovensko, jelikoţ je to naše sousední země, není zde jazyková bariéra a z historie vyplývá naše vzájemná podobnost a blízkost, včetně historicky zakotvené podobnosti právních řádů. Bude zajímavé zjistit, do jaké míry se původně naprosto stejná právní úprava postupem času vyvíjela a případně vzdalovala české právní úpravě. Právní předpisy jsou si velmi podobné, konkrétně celé pasáţe slovenského zákona č. 40/1964 Občanského zákonníka, ve znění pozdějších změn a doplnění

(dále jen

„slovenský občanský zákoník“), jsou zcela totoţné s českým občanským zákoníkem. Stejná jsou tedy například ustanovení tohoto zákona týkající se subjektů právního vztahu, právních úkonů – tj. např. projev vůle, vznik smlouvy atp. Ustanovení o spotřebitelských smlouvách jsou stejně jako v českém občanském zákoníku zakotveny v § 52 a následujících slovenského občanského zákoníku. V této kapitole zmíním pouze ta ustanovení, která jsou odlišná v českém a slovenském zákoníku a týkají se podmínek nákupu v e-shopu.

42

4.1

Srovnání

ustanovení

občanského

zákoníku

o spotřebitelských smlouvách Postavení kupních a spotřebitelských smluv je ve slovenském občanském zákoníku totoţné s českým občanským zákoníkem. Slovenský občanský zákoník, oproti tomu českému, hovoří o těchto smlouvách pouze velmi stručně. Spotřebitelskou smlouvou je kaţdá taková, bez ohledu na právní formu, kterou uzavírájí dodavatel se spotřebitelem. Dodavatel v tomto vztahu jedná v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti. Naproti tomu je spotřebitelem vţdy osoba nepodnikatele. Slovenský občanský zákoník vůbec nehovoří o prostředcích a podmínkách komunikace na dálku, o návrhu k uzavření smlouvy na dálku, o nutnosti informovat spotřebitele před uzavřením smlouvy o identifikačních údají dodavatele a jiných údajích zmíněných v kapitole o spotřebitelských smlouvách, souvisejících s komunikací během nákupu, době platnosti cenové nabídky. Nehovoří ani o telefonické komunikace, sdělování obchodního účelu hovoru a identifikaci dodavatele a finančních smlouvách uzavíraných na dálku. Spotřebitel má právo odstoupit od spotřebitelské smlouvy, a to bez uvedení důvodu, do 10 dnů od uzavření smlouvy, v ČR je to do 14 dnů. Vůbec se ve slovenském občanském zákoníku nevymezují případy, ve kterých není moţno odstoupit od smlouvy. Spotřebitelské smlouvy nesmějí, stejně jako podle českého občanského zákoníku, obsahovat zakázaná ujednání, tj. ta, která mohou zavinit vznik nerovnovány v právech a povinnostech obou stran. To neplatí, pokud se jedná o předmět plnění, cenu nebo tzv. individuálně dojednané nepřijatelné podmínky. Za takové se nepovaţují takové, se kterými se spotřebitel mohl seznámit před uzavřením smlouvy, ale nemohl ovlivnit jejich obsah. Nepřijatelné podmínky upravují oba zákoníky podobně, český hovoří navíc o těchto: „g)

zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit

před uzavřením smlouvy, k)


spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.“34

34


Slovenský občanský zákoník hovoří navíc oproti českým o těchto: „k)

požadujú od spotrebiteľa, ktorý nesplnil svoj záväzok, aby zaplatil neprimerane

vysokú sumu ako sankciu spojenú s nesplnením jeho záväzku, l)

obmedzujú prístup k dôkazom alebo ukladajú spotrebiteľovi povinnosti niesť

dôkazné bremeno, ktoré by podľa práva, ktorým sa riadi zmluvný vzťah, mala niesť iná zmluvná strana, m)

v prípade čiastočného alebo úplného nesplnenia záväzku zo strany dodávateľa

neprimerane obmedzujú alebo vylučujú možnosť spotrebiteľa domáhať sa svojich práv voči dodávateľovi vrátane práva spotrebiteľa započítať pohľadávku voči dodávateľovi, n)

spôsobujú, že platnosť zmluvy uzatvorenej na dobu určitú sa po uplynutí obdobia,

na ktorú bola zmluva uzavretá, predĺži, pričom spotrebiteľovi priznávajú neprimerane krátke obdobie na prejavenie súhlasu s predĺžením platnosti zmluvy, o)

ktoré oprávňujú dodávateľa rozhodnúť o tom, že jeho plnenie je v súlade so

zmluvou, alebo ktoré priznávajú právo zmluvu vykladať iba dodávateľovi, p)

obmedzujú

zodpovednosť

dodávateľa,

ak

bola

zmluva

uzavretá

sprostredkovateľom, alebo vyžadujú uzavretie zmluvy prostredníctvom sprostredkovateľa v osobitnej forme, r)

vyžadujú v rámci dojednanej rozhodcovskej doložky od spotrebiteľa, aby spory

s dodávateľom riešil výlučne v rozhodcovskom konaní.“35 Dále se ve slovenském občanském zákoníku hovoří o poskytování peněţních prostředků jako předmět spotřebitelské smlouvy v případech, ţe se nejedná o spotřebitelský úvěr, nesmí odměna převyšovat obvyklé bankami poţadované odměny v místě bydliště spotřebitele a čase uzavření smlouvy. Jedná se o formu ochrany před lichvářstvím. Dále není moţno zastavit nemovitost jako záruku zajištění splnění závazku vyplývajícího ze spotřebitelské smlouvy. Pokud je uzavřeno více smluv najednou, posuzuje se kaţdá z nich zvlášť. Pokud však z jejich povahy vyplývá, ţe jsou na sobě závislé, pak je zánik jedné z nich z jiného důvodu neţ řádného splnění, důvodem pro zánik ostatních.

35

§ 53, odstavec 4, zákona č. 40/1964 Zb., Občianský zákonník, ve znění pozdějších změn a doplnění. 44

4.2 Srovnání ustanovení občanského zákoníku o kupních smlouvách I ve slovenském občanském zákoníku je právní úprava spotřebitelských smluv speciální k právní úpravě ostatních smluv. Pro účely e-shopů se zejména jedná o kupní smlouvu. Ustanovení § 588 aţ 615 jsou v obou občanských zákonících totoţné. Znění § 616 o jakosti a mnoţství ve shodě s kupní smlouvou je v českém zákoníku detailnější, hovoří se zde o shodě s kupní smlouvou, co do jakosti podle kupní smlouvy, deklarované či očekávané, co do mnoţství a rozměru, pokud věc nemá tyto vlastnosti, má kupující právo poţadovat opravu či výměnu věci, případně slevu z ceny nebo od smlouvy odstoupit. Naproti tomu ve slovenském zákoníku se hovoří pouze o jakosti poţadované nebo stanovené technickými normami. Český občanský zákoník navíc hovoří o tom, ţe při prodeji pouţitých věcí, prodávající neodpovídá za vady odpovídající míře pouţívání a opotřebování věci v rozsahu, který měla věc v okamţiku jejího předání kupujícímu. Záruční doba je stejná, tj. 24 měsíců, slovenský občanský zákoník nehovoří o zkrácené záruční době u potravinářského zboţí, krmiv a zvířat. Tato otázka je zřejmě ošetřena vyznačením data spotřeby na obale. Neuvádí se zde moţnost poţadavku kupujícího na odstoupení od smlouvy v případě výskytu odstranitelné vady, to lze jen v případě opakující se odstranitelné vady, ani nezmiňuje vady vzniklé neodbornou montáţí, neplatnost ujednání mezi kupujícím a prodávajícím, které by omezovalo nebo vylučovalo předem právo z odpovědnosti za vady.

45

4.3 Srovnání právní ochrany spotřebitele Slovenské zákony vztahující se o ochraně spotřebitel jsou tyto: -

zákon č. 108/2000 Sb., o ochraně spotřebitele při podomním prodeji a zásilkovém

prodeji, ve znění pozdějších změn a předpisů, dále jen zákon o ochraně spotřebitele při podomním a zásilkovém prodeji, -

zákon č. 266/2005 Sb., o ochraně spotřebitele při finančních sluţbách na dálku

a o změně a doplnění některých zákonů, -

zákon č. 250/2007 Sb., o ochraně spotřebitele a o změně zákona Slovenské národní

rady č. 372/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o ochraně spotřebitele. V zákoně o ochraně spotřebitele při podomním a zásilkovém prodeji jsou zapracována ustanovení o smlouvách uzavíraných mimo místo podnikání a smlouvách uzavíraných na dálku, tedy ta ustanovení, která jsou v českém právním řádu součástí občanského zákoníku. Ve třetí části tohoto zákona jsou specifikovány smlouvy uzavírané na dálku, prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. Stejně jako v českém občanském zákoníku má i zde prodávající povinnost informovat spotřebitele o svých identifikačních údajích, specifikovat výrobek či sluţbu, cenu, dodací podmínky a náklady související s dodávkou výrobku, platební podmínky, musí rovněţ spotřebitele informovat o jeho právu na odstoupení od smlouvy atd. Tyto informace musí sdělit spotřebiteli i písemně. Prodávají nesmí dodat spotřebiteli neobjednané výrobky a poţadovat za ně úplatu. Pokud prodávající řádně splní své informační povinnosti, činí lhůta pro odstoupení od smlouvy 7 pracovních dnů, pokud je splní dodatečně, začne beţet tato lhůta ode dne splnění informací, nejpozději však do 3 měsíců od převzetí výrobků nebo uzavření smlouvy o poskytnutí sluţby. Pokud prodávající své povinnosti nesplní ani dodatečně, pak můţe spotřebitel od smlouvy odstoupit ve lhůtě 3 měsíců od převzetí výrobku či uzavření smlouvy o provedení sluţby. Zde je tedy rozpor mezi ustanoveními slovenského občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákona o ochraně spotřebitele při podomním a zásilkovém prodeji, co do lhůty k odstoupení od smlouvy.

46

Případným odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, prodávající musí vrátit spotřebiteli do 15 dnů zaplacenou cenu, včetně nákladů vynaloţených na objednání zboţí nebo sluţby. Spotřebitel nese náklady na vrácení výrobku. Takové podmínky se vztahují i na půjčku, kterou spotřebiteli prodávající poskytl v souvislosti s nákupem výrobku nebo sluţby, a pokud od takové smlouvy o nákupu výrobku či sluţby spotřebitel odstoupil. Slovenský zákon o ochraně spotřebitele je velmi podobný českému zákonu na ochranu spotřebitele, upravuje práva spotřebitelů, povinností výrobců, dovozců, dodavatelů, orgány veřejné správy působící v této oblasti atd. Jak jsem jiţ dříve zmínila, téma ochrany spotřebitele podle zákona o ochraně spotřebitele by mohlo být samostatným tématem bakalářské práce, proto se ani komparací českého a slovenského zákona na ochranu spotřebitele v mé práci detailně zabývat nebudu.

47

Závěr Cílem mé bakalářské práce byl rozbor právní problematiky související s e-shopy a její komparace s vybranou zemí EU. Ke komparaci jsem si vybrala Slovensko. Z prostudovaných materiálů vyplývá, ţe se ochrana spotřebitele při nákupech na internetu je v okruhu zájmu zákonodárců České republiky i Slovenské republiky, primárně Evropských společenství. Souvisí to s hlavními cíly Evropských společenství, kterými jsou volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Po vstupu do Evropské unie si podnikatelské subjekty členských států a jednotlivci při překračování hranic zvykly, ţe jiţ neexistují bariéry ve formě sloţitého proclívání zboţí a osobních kontol na hranicích, v podstatě, pokud necestujeme zrovna do Asie či Ameriky, nepotřebujeme k ţivotu ani pas. Firmy jiţ několik let bezproblémů navazují styky se zahraničními partnery, zejména tedy z členský států EU, ale je tomu tak i v našem soukromém ţivotě? České i slovenské zákony se za poslední desetiletí přizpůsobily novému trendu nákupů v e-shopech. Obsahují detailní rozbor práv spotřebitelů, dávají jim moţnost odstoupení od smlouvy v případě, ţe si z nějakých důvodů tento nákup rozmyslí, chráni je před nabídkami anonymních prodejců a těmto zamezují pouţívání nekalých obchodních praktik. Pokud se zmiňovaná právní problematika dostane do povědomí široké veřejnosti, snad se jednou dočkáme i my běţní občané toho, ţe za pomyslnou hranici nebudeme povaţovat hranici naší republiky, ale opravdu vnější hranici celé EU. Rozdíly českého a slovenského právního řádu v oblasti zájmu této bakalářské práce nejsou nijak podstatné, je patrné, ţe oba vycházejí ze stejných směrnic Evropských společenství. Dá se říci, ţe ochrana spotřebitele v oblasti nákupu v e-shopech je v obou zemích velmi podobná a při běţné praxi se nenajdou velké rozdíly.

48

Seznam využité literatury Knihy a zákony 1.

SMEJKAL , V. a kolektiv. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2.,

aktualizované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 770 s. ISBN 80-7179-765-0. 2.

SPIRIT, M.. Základy práva pro neprávníky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství

Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, 303 s. ISBN 80-86898-03-2. 3.

ŠVARC, Z. a kolektiv. Základy obchodního práva. 2. rozšířené vydání. Praha:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009, 432 s. ISBN 978-80-7380-144-1.

Elektronické dokumenty 1.

ADPNET. Komerční vyuţití internetu. Historie Internetu. [on-line], [cit 30. 3.

2010]. Dostupné na www: . 2.

BINARGON. Grafika a software. Elektronické obchody. [on-line], [cit 30. 3.

2010]. Dostupné na www: < http://www.binargon.com/index.php?page=elektronicke obchody>. 3.

ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE. Kontrola internetových obchodů porušujících

práva duševního vlastnictví. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: < http://www.coi.cz/cs/ocoi.html>. 4.

ČESKÁ OBCHODNÍ INSPEKCE ČOI kontroluje internetové obchody, ze dne

3.6.2008. on-line], [cit. 11. 3. 2010]. Dostupný z WWW:. 5.

ČNB. Česká národní banka. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze

dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku [on-line], [cit.

2.

4.

2010].

Dostupné

na

www:

<

http://www.cnb.cz/m2export/sites/

www.cnb.cz/cs/legislativa/predpisy_spotrebitel/download/EP_smernice_1997_7_cz.pdf >. 6.

EUROPA. EU informační server. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě,

Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: < http://ec.europa.eu/consumers/strategy/docs/COM_2009_0557_4_ cs.pdf>.

49

7.

HISTORIE SÍTĚ INTERNET. NSFNET. [on-line], [cit 30. 3. 2010]. Dostupné na

www: . 8.

KONTIS. Vývoj, integrace a dodávky informačních systémů. Blended learning.

[on-line],

[cit

3.

4.

2010].

Dostupné

na

www:

_coje_blended.asp?menu=elearning&submenu=coje&subsubmenu=blended>. 9.

M. BARTOŠEK. Krátce z historie Internetu. Zpravodaj ÚVT MU. [on-line], [cit

30. 3. 2010] ISSN 1212-0901, 1995, roč. V, č. 3, s. 10-13.. Dostupné na www: < http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/22.html>. 10.

MALL. Obchodní podmínky společnosti Internet Mall , a.s., s účinností od

1.2.2010. [on-line], [cit 28. 3. 2010]. Dostupný z www: . 11.

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Článek Správa internetu, ze dne

19.2.2010. [on-line], [cit. 11. 3. 2010]. Dostupný z www:< http://www.mpo.cz/ dokument70300.html>. 12.

NOVINKY. Zpravodajský server. ČOI loni zjistila závady u 70 procent

kontrolovaných internetových obchodů. [on-line], [cit. 2. 4. 2010]. Dostupné na www: . 13.

SHOPCENTRIK. Profesionální internetové obchody. KOSKA - jeden z největších

velkoobchodů (voda, plyn, topení) vyuţívá ShopCentrik s napojením na podnikový systém K2.

[on-line],

[cit

30.

3.

2010].

Dostupné

na

www:

. 14.

SHOPCENTRIK. Profesionální internetové obchody. Slovník. [on-line], [cit 30. 3.


SOFTEX NCP, s.r.o. Vzdělávací centrum. Historie internetu. [on-line], [cit 30. 3.


WEBDESIGN PAY & SOFT. Webdesign. Historie internetu. [on-line], [cit 30. 3.

2010]. Dostupné

na www:
internetu/>. 17.

WIKIPEDIE. Otevřená encyklopedie. Internet.. [on-line], [cit 30. 3. 2010].

Dostupné na www: . Pozn. vyuţité zákony jsou uvedeny v samotném textu bakalářské práce. 50

Seznam příloh Příloha č. 1

Obchodní podmínky e-shopu MALL

51

Právní aspekty elektronických obchodů, komparace s vybranou zemí EU

Recommend Documents