Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav marketingu a obchodu
Komparace proexportní politiky ČR s vybranou zemí východní Evropy
Diplomová práce
Autorka: Bc. Pavla Spěšná Vedoucí diplomové práce: Ing. Aleš Peprný, Ph.D. Brno 2012
1
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Komparace proexportní politiky ČR s vybranou zemí východní Evropy“ vypracovala samostatně, s použitím literatury a internetových zdrojů, jež uvádím seznamu. V Brně dne 3. 1. 2012
………………………………… Bc. Pavla Spěšná 3
Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomáhali a podporovali při zpracování diplomové práce. Zejména panu Ing. Aleši Peprnému, Ph.D. za vstřícný a ochotný přístup a za odborné vedení.
4
Abstrakt Diplomová práce se zabývá srovnáním proexportních systémů České republiky a Turecka v oblasti malého a středního podnikání (MSP). Tato podnikatelská sféra tvoří v obou zemích dominantní podíl a zásadně ovlivňuje jejich ekonomický vývoj. MSP čelí při vstupu na zahraniční trhy silnému konkurenčnímu tlaku, a proto je nastavení proexportní politiky významným faktorem jejich úspěchu. V úvodní části práce je blíže charakterizován pojem proexportní politiky a činitelé podílející se na jejím fungování, včetně přístupu ke klasifikaci MSP v ČR a Turecku. Praktická část se zabývá aktuální situací MSP v jednotlivých státech a popisuje poskytované služby proexportních institucí. Na základě srovnání situace v obou zemích jsou v závěru práce navrhnuta politicko-hospodářská doporučení.
Klíčová slova Export, proexportní politika, malé a střední podniky (MSP), mezinárodní obchod, vnější obchodní politika státu.
Abstract The final thesis focuses on comparison of export systems of Czech Republic and Turkey in business area of Small and medium-sized Enterprises (SME’s). This business sphere is dominant in both countries and influences their economic development. During entrance to international markets SME’s face high competition pressure, and that is why the export policy is so necessary. In introductory part is described export policy, its main influencers and basic features of SME’s in Czech Republic and Turkey. Next part focuses on actual situation of SME’s in each state and describes offered services of export institutions. Based on comparison of the two countries in the end of thesis are proposed politico-economic recommendations.
Key words Export, export policies, Small and medium-sized Enterprises (SME’s), international trade, external trade policy.
5
Obsah 1. Úvod.................................................................................................................................. 8 2. Cíl práce a metodika .................................................................................................... 10 2.1
Cíl práce ................................................................................................................... 10
2.2
Metodika práce........................................................................................................ 11
3. Teoretická část............................................................................................................... 12 3.1
Význam vnějších ekonomických vztahů vzhledem k vývozní politice ......... 12
3.2
Proexportní politika................................................................................................ 13
3.2.1
Nástroje proexportní politiky ........................................................................ 14
3.2.2
Faktory ovlivňující vstup podnik. subjektů na mezinárodní trh ............. 17
3.3
Obchodní politika EU ve vztahu k vývozu ........................................................ 17
3.3.1
Jednotný vnitřní trh......................................................................................... 17
3.3.2
Společná obchodní politika............................................................................ 18
3.4
Zahraničně-politická orientace Turecka .............................................................. 21
3.5
Mezinárodní ujednání a asociace upravující vývozní úvěrové pojištění ....... 22
3.6
Malé a střední podniky .......................................................................................... 25
3.6.1
Definice malých a středních podniků pro ČR............................................. 26
3.6.2
Definice malých a středních podniků pro Turecko.................................... 28
4. Praktická část................................................................................................................. 29 4.1 Proexportní politika ČR ............................................................................................. 29 4.1.1
Vývoj proexportní politiky v ČR v letech 1989 - 2003................................ 29
4.1.2
Proexportní politika po vstupu ČR do EU .................................................. 30
4.1.3
Projekty Exportní strategie............................................................................. 31
4.2
Charakteristika malých a středních podniků v ČR ........................................... 34
4.2.1
Internacionalizace malých a středních podniků ......................................... 36
4.2.2
Malé a střední podniky a EU ......................................................................... 38
4.3 Proexportní instituce ČR ........................................................................................... 39 4.3.1
Ministerstvo průmyslu a obchodu................................................................ 39
4.3.2
Ministerstvo zahraničních věcí...................................................................... 41
4.3.3
Zastupitelské úřady ČR v zahraničí a jejich OEÚ....................................... 42
4.3.4
Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest........................ 43
4.3.5
Agentura CzechTrade..................................................................................... 45
4.3.6
Česká exportní banka...................................................................................... 48
4.3.7
Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP ..................................... 54
4.3.8
Nestátní instituce............................................................................................. 57
4.4 Proexportní politika Turecka .................................................................................... 60 4.4.1
Vývoj proexportní politiky Turecka ............................................................. 60 6
4.5
Charakteristika malých a středních podniků v Turecku .................................. 63
4.5.1 4.6
Bariéry exportu malých a středních podniků v Turecku .......................... 64 Proexportní instituce Turecka............................................................................... 66
4.6.1
Podsekretariát úřadu premiéra pro zahraniční obchod ............................ 66
4.6.2 Podsekretariát úřadu premiéra pro finance ........................................................ 67 4.6.3
Agentura na podporu investic ISPAT .......................................................... 68
4.6.4
Türk Eximbank ................................................................................................ 69
4.6.5
Turecká rozvojová banka ............................................................................... 70
4.6.6
Organizace pro rozvoj malých a středních podniků KOSGEB................. 72
4.6.7
EU – Turecké obchodní centrum ABIGEM ................................................. 74
4.6.8
Export Promotion Centre IGEME ................................................................. 75
4.6.9
Rada pro zahraniční vztahy DEIK ................................................................ 77
4.6.10
Organizace sdružující exportéry .................................................................. 77
4.7
Komparace proexportních politik České republiky a Turecka........................ 79
4.7.1
Srovnání exportních strategií České republiky a Turecka ........................ 79
4.7.2
Institucionální základna ................................................................................. 80
4.7.3
Proexportní politika na ministerské úrovni ................................................ 81
4.7.4
Proexportní politika a podpora MSP............................................................ 82
4.7.5
Dostupnost informací o státní podpoře ....................................................... 84
4.7.6
Současné podmínky exportní politiky v ČR ............................................... 84
5. Diskuze........................................................................................................................... 88 6. Závěr ............................................................................................................................... 90 7. Literární zdroje ............................................................................................................. 92 8. Seznam použitých zkratek ......................................................................................... 97 9. Seznam tabulek a grafů............................................................................................... 99 10.Přílohy......................................................................................................................... 100
7
1. Úvod V dnešním světě, ve kterém se stále více projevuje trend globalizace, hraje vývoz a zapojení jednotlivých zemí do mezinárodního obchodu velmi důležitou roli. Export má pozitivní dopad na celkovou ekonomickou úroveň států a jejich obyvatel, ovlivňuje podnikatelské prostředí a rozvoj výzkumu a inovací. Právě tato skutečnost je hnacím motorem rozvinutých tržních ekonomik a stimuluje je k tomu, aby pomocí nejrůznějších souborů nástrojů proexportní politiky byla tato oblast dostatečně podporována za účelem dosažení lepší konkurenceschopnosti domácích vývozců na mezinárodních trzích. Podpora vývozu ze strany státu má podstatný význam zejména pro malé rozvinuté a otevřené ekonomiky, pro něž je charakteristický malý vnitřní trh, který motivuje podnikatele k realizaci jejich aktivit za hranicemi země. Státní výpomoc tak vývozci ocení zejména, jde-li o získávání informací či finančních prostředků ve spojitosti s podnikáním v zahraničí. Významným mezníkem v rozvoji mezinárodní ekonomické spolupráce byla druhá světová válka. V jejím důsledku se západoevropské země vydaly směrem tržního hospodářství a mezinárodní integrace. Země východní Evropy, včetně České republiky, byly naopak nuceny jít cestou kolektivního socialismu. Až přelom 80. a 90. let se stal počátkem kompletní restrukturalizace a transformace stávajících ekonomik. Dalším důležitým krokem v historii naší země byl rok 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie a připojila se tak k její společné obchodní politice. Významnou událostí, která postihla ekonomiku v celosvětovém měřítku, se stala hospodářská krize. Ta od roku 2008 negativně ovlivňuje zahraničněobchodní vztahy a ekonomickou stabilitu. Pro komparaci systému proexportní politiky jsem si vybrala Turecko. Hlavním důvodem pro zkoumání jeho vývozní koncepce byl odlišný ekonomický vývoj země oproti České republice, komplikovaná situace z hlediska vztahu s EU a jeho zeměpisná poloha. Turecko dlouhou dobu usiluje o vstup do EU, avšak díky jeho náboženským a kulturním odlišnostem k němu evropské země mají velmi opatrný přístup. Ačkoli Evropa stojí o spolupráci s Tureckem, nejen na poli mezinárodního obchodu, přistoupení země do Unie se neustále odkládá. Vývoz tvoří velmi důležitou složku jeho ekonomiky. V rámci mezinárodního obchodu má Turecko možnosti rozvíjet konexe do zemí Blízkého východu a Afriky, což je naopak často slabé místo evropských států. V souvislosti s proexportní politikou obou zemí, České republiky a Turecka, jsem se konkrétně zaměřila na problematiku malých a středních podniků (dále jen MSP). Právě tento podnikatelský sektor se v posledních letech stává předmětem 8
mnoha diskuzí v souvislosti s mezinárodním obchodem. MSP se podílí 99 % v České republice a 94 % v Turecku na celkovém počtu všech podnikatelských subjektů a tvoří tak velmi důležitý prvek z hlediska ekonomického výkonu země, zaměstnanosti, sociální integrace a zahraničního obchodu. V rámci posledního zmíněného bodu byl zaznamenán od počátku 90. let silný růstový trend, který až v posledních třech letech zbrzdila ekonomická krize. Zatímco ekonomické ukazatele Turecka naznačují, že projevy recese nenabyly významných následků, v České republice je budoucí vývoj stavu ekonomiky a zahraničního obchodu jen těžce předvídatelný.
9
2. Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Hlavním cílem diplomové práce je srovnání proexportních systémů České republiky a Turecka, a to konkrétně z pohledu MSP, které tvoří páteřní složku podnikatelské sféry obou států. Zkoumání problematiky se zaměří na odlišnosti pramenící z rozdílné hospodářské politiky zemí nejenom v kontextu s EU, ale také z odlišného politického a kulturního prostředí či historického vývoje. Součástí práce je také zhodnocení vlivu ekonomické integrace na sladěnost obou systémů. Práce se skládá z několika dílčích cílů, na jejichž základě bude provedena komparace zkoumané oblasti. Dílčím cílem je charakteristika vývoje proexportních politik srovnávaných zemí v období 20. století po současnost. Důvodem pro zařazení této problematiky je snaha o lepší pochopení stávající ekonomické, politické a sociální situace obou zemí. Identifikace vládních vývozních strategií obou států a zasazení do současné hospodářské situace je dalším dílčím cílem. V rámci práce je pozornost věnována identifikaci podnikatelské sféry MSP jak v ČR, tak v Turecku. Cílem je získání informací o přístupu k tomuto podnikatelskému sektoru ze strany jednotlivých států a zhodnocení jejich aktuální úlohy v ekonomické sféře, v oblasti zaměstnanosti a na poli mezinárodního obchodu. Dalším dílčím cílem je zkoumání podpory ze strany státních a nestátních institucí. Práce se zaměří na oblast jednotlivých proexportních souborů nástrojů, které poskytují jednotlivé organizace a agentury. Důraz bude kladen na produkty určené především MSP. Posledním dílčím cílem, jenž bude vycházet z informací získaných na základě předchozí analýzy zkoumané problematiky, je nalezení společných prvků a provedení komparace vývozních politik České republiky a Turecka včetně zhodnocení podpory na ministerské úrovni, srovnání vládních exportních strategií realizovaných oběma zeměmi a institucionální podpory poskytované sféře MSP. V závěru práce budou identifikována slabá místa a hrozby české vývozní politiky a navržena doporučení vedoucí k odstranění zjištěných nedostatků.
10
2.2 Metodika práce Za účelem dosažení cílů práce, komparace proexportních politik České republiky a Turecka v sektoru malých a středních podniků, byla provedena analýza hlavních činitelů podílejících se na aplikovaných systémech obou zemí. Nejprve se práce zabývá analýzou České republiky a v obdobném duchu pak analýzou Turecka. V první řadě je charakterizován historický vývoj situace v oblasti exportní politiky za období posledního století. Dále práce zkoumá národní exportní strategie, jež vydávají vlády obou států. Kromě identifikace jejich hlavních bodů se zabývá vztahem strategií k MSP. Jelikož obě země mají rozdílné politické i hospodářské zázemí, tak i způsob jejich hodnocení je individuální jak pro Českou republiku, tak Turecko. Autorka jako hlavní zdroj informací využívala webových stránek vlád obou zemí, případně čerpala ze samotných Strategií. V dalším kroku je provedena analýza podnikatelské sféry MSP. V práci jsou charakterizována její klíčová specifika, jež jsou zasazena do aktuální hospodářské situace jednotlivých států. Mezi klíčové oblasti zkoumání patří účast MSP jak na národním tak mezinárodním obchodě a jejich funkce při tvorbě nabídky práce. Součástí práce je také analýza nejdůležitějších obchodních partnerů či komoditní zaměření podniků. I v tomto případě provedená analýza není pro obě komparované země zcela totožná, a to z toho důvodu, že každá země poskytovala jiná data a dále ze strany Turecka často nebylo možné z dostupných zdrojů získat potřebné informace. V případě České republiky bylo použito dat z ČSÚ, v případě Turecka autorka čerpala z dat Tureckého statistického úřadu a zpráv vydaných OECD. Následně práce zkoumá institucionální rámec aplikovaný v obou zemích. Jsou zde vymezeny klíčové organizace a agentury, které se podílí na vývozní činnosti konkrétně v oblasti poradenské, finanční či pojišťovací. Důraz je kladen na orientaci na MSP co do charakteru instituce, tak do charakteru nabízených produktů. Informace
k této
problematice
byly
čerpány
zejména
z webových
stránek
jednotlivých institucí a emailové komunikace s těmito institucemi. Na základě identifikace, analýzy a syntézy výše zmíněných faktorů exportních systémů je provedeno srovnání obou politik a jsou charakterizována slabá místa a hrozby pro vývozní politiku ČR. Výsledná komparace je provedena v následujících oblastech: (1) exportní politika České republiky a Turecka, (2) institucionální základna, (3) proexportní politika na ministerské úrovni, (4) proexportní politika a podpora MSP a (5) dostupnost informací o státní podpoře. Ze získaných informací a zjištěných rozdílů jsou definována politicko-hospodářská doporučení za účelem zlepšení exportní politiky České republiky. 11
3. Teoretická část 3.1 Význam vnějších ekonomických vztahů vzhledem k vývozní politice Roli vnějších ekonomických vztahů (zahraničního obchodu) v ekonomice je možné hodnotit z několika hledisek. Jednak z pohledu efektivnosti, kdy dle Svatoše a kol. (2009) snahou státu je soustředit se na výrobky, u kterých je ve vývozní politice možné dosáhnout maximálních úspor společenské práce a na ně také orientovat vývoj a výzkum či propagační úsilí. Čím je ekonomika menší a tedy otevřenější, tím by měla růst snaha o udržení konkurence, ve smyslu schopnosti vývozu určitých produktů. Navíc řada zemí je v dnešní době na zahraničním obchodu existenčně závislá. Pouze několik vyspělých zemí světa má natolik rozvinutý domácí trh, který by byl schopen soběstačného vývoje. Jedná se o státy s komplexní surovinovou a rozvinutou průmyslovou základnou (např. USA, Ruská federace). V rámci vnějších ekonomických vztahů má vývozní program také efekt demonstrativní, kdy představuje určitou vizitku stavu a úrovně vyspělosti ekonomiky jednotlivých zemí. Dle Beneše a kol. (2004) může vývoz z tohoto pohledu působit stimulačně na společenský a ekonomický pokrok či jako transfer světových trendů, jako např. ekologické chování, bezpečnost práce, využívání energetických zdrojů apod. Významným prvkem zahraničního obchodu je působení na vzájemnou provázanost hospodářských vztahů dvou a více zemí, které dávají základ stabilnější a mírové spolupráci mezi nimi. Zahraniční obchod je tedy prostředkem pro snížení rizika konfliktu, podporuje kvalitnější sousedské vztahy a navíc také přispívá k růstu vzdělanosti, kdy motivuje obyvatele orientované na vývoz k výuce jazyků, studiu a rozvoji technických novinek. Obecně je možné říci, že existuje nepřímá úměra mezi počtem obyvatel a závislostí ekonomiky na vnějších vztazích. Nejčastěji se tato závislost vyjadřuje poměrem objemu zahraničního obchodu a HDP. Z národohospodářského hlediska se uvažují v zásadě dva možné přístupy k vnějším ekonomickým vztahům. Jedná se o přístup pasivní a aktivní. Pro pasivní přístup je charakteristický důraz na princip proporcionality ekonomiky, který usiluje v oblasti zahraničního obchodu o plynulý reprodukční proces. Především jde z hlediska zahraničního obchodu o zajištění zboží, kterého je v zemi nedostatek. Ekonomové, zastávající pasivní princip vnímají vývoz jako jakési „zlo, které je nezbytné podstoupit, aby stát získal devizové prostředky pro své dovozní potřeby,“ 12
dle Svatoše a kol. (2009). Toto pojetí preferuje protekcionistický přístup, kdy stát lpí na ochraně domácího trhu. Oproti tomu aktivní přístup je liberálně orientovaný s minimálními zásahy do ekonomiky a v problematice vnějších ekonomických vztahů klade důraz na princip efektivnosti. Stát svým jednáním podporuje vývoz, usiluje o odstraňování vývozních bariér, vytváří pro exportéry příznivé podmínky a jde vstříc proexportní politice, kterou se podrobněji zabývá následující kapitola.
3.2 Proexportní politika Pojem proexportní politika vyjadřuje vývozem stimulovaný růst národní ekonomiky. Jak již bylo zmíněno v předcházejícím textu, vychází z liberalismu a jejím základem je aktivní pojetí zahraničního obchodu. Hlavním motorem je aktivní prohlubování a účast v integračních uskupeních na národní a mezinárodní úrovni. Podstatným prvkem proexportní politiky je vybudování efektivní sítě zastupitelských úřadů v okolních zemích s příznivým potenciálem pro vývoz a zřizování institucí, které svým charakterem proexportní aktivity podporují. S proexportní politikou je úzce spjata aktivní obchodní politika, a tedy i zákony a dekrety v jednotlivých oblastech, dále instituce a úřady zaměřené na zjednodušení realizace vývozní činnosti. Tyto úřady mohou být státní, polostátní či nestátní povahy. Jednak existují pracoviště specializovaná na poradenskou činnost či vydávání certifikátů a licencí, a dále pak pracoviště mezivládní, která monitorují dění v zemi a analyzují dopad různých opatření na oblast proexportní politiky. Většinou se jedná o různé obchodní a hospodářské komory, průmyslové asociace, apod. Institucionální uspořádání, ale i samotný přístup k proexportní politice se v jednotlivých zemích liší, a to zejména z toho důvodu, že každý stát prošel jiným historickým vývojem a působily na něj různé okolnosti. Významnou roli v rámci aktivního pojetí zahraniční politiky hrají také dva činitelé, jimiž jsou sdělovací prostředky, které vytváří tzv. proexportní klima, a podpora výstavní a veletržní činnosti. Mezi přednosti proexportní politiky patří stimulace v procesu inovace výroby, efektivnějším managementu a tvorbě pracovních příležitostí. Současný systém usiluje o poskytování služeb zainteresovaným podnikům ve všech fázích exportu, s čímž souvisí i různorodost realizace vývozní podpory.
Současné strategie
hospodářských politik ve vyspělých tržních ekonomikách mají tendenci razit cestu omezování přímých podpor vývozu a naopak stimulují nepřímou podporu, prosazují zásady volné hospodářské soutěže a respektují pravidlo rovného přístupu. Podmínky vytvářené státem pro oblast podpory vývozu, lze považovat za nástroje 13
proexportní politiky, dle Plchové a kol. (2010). Tyto nástroje blíže specifikuje následující podkapitola.
3.2.1 Nástroje proexportní politiky Mezi nástroje proexportní politiky, které jsou tvořeny podmínkami pro podporu vývozu ze strany státu, je možné zahrnout tři specifické oblasti, kterými jsou přímá finanční podpora, nepřímá finanční podpora a obchodní diplomacie. Pro přímou finanční podporu je charakteristické, že stát podporuje vývoz přímo prostřednictvím různých finančních instrumentů, mezi které patří přímé úvěry, refinancování úvěrů, spolufinancování projektů, vývozní úvěrové pojištění a garance. Souhrnný název používaný pro vládní instituce, jež poskytují exportní financování z prostředků daňových poplatníků, je exportní úvěrová agentury (Export Credit Agency – ECA). Smyslem ECA je umožnit takové podmínky vývozu, aby náklady, investice a rizika byly pro exportéry v zahraničí co nejnižší. Jako ochrana před nekalou hospodářskou soutěží, jež by mohla z titulu podpory exportu nastat, bylo za tímto účelem uzavřeno několik dohod v rámci OECD, jež byly později implementovány do práva EU. Podmínky spravedlivé hospodářské soutěže jsou zakotveny ve směrnici EU o harmonizaci pojištění vývozních úvěrů pro transakce se střednědobým a dlouhodobým krytím. V rámci přímé finanční podpory státy využívají následujících instrumentů: •
Vládní vývozní úvěry – Jedná se o státní půjčky poskytnuté jednou zemí druhé. Dlužník se v případě takového úvěru zaváže poskytnuté finanční prostředky použít na nákup zboží a služeb v zemi věřitele. Vládní vývozní úvěry jsou obvykle spojeny s příznivými podmínkami v podobě zajímavé úrokové sazby nebo delší době splatnosti. Podstatou tohoto instrumentu je reciproční pomoc jak na straně věřitele, který tak získá možnost odbytu pro svou produkci, tak na straně dlužníka. Nevýhodou pro zemi věřitele je riziko spojené s nesplácením půjčky.
•
Státní záruka za úvěr - Tento nástroj je určen exportujícím podnikům, které jsou nuceny z důvodu konkurenčního tlaku poskytovat obchodní úvěry s delší dobou splatnosti, čímž na sebe přebírají větší míru rizika. Z tohoto důvodu existuje pro vývozce možnost takový úvěr pojistit ze strany státní či polostátní instituce. Obvykle se úvěry pojišťují proti rizikům politickým, teritoriálním, ekonomickým apod., kdy v případě, že dovozce neuhradí vývozci přislíbenou částku, je vývozci garantována až 90% část poskytnuté půjčky.
14
•
Vývozní subvence – Jedná se o nástroj exportní podpory, kterým státy zvyšují konkurenceschopnost svých vývozců na zahraničním trhu. Subvencí se rozumí systematická podpora slabších článků ze státních prostředků (např. celní nebo daňová restituce). Subvence jsou často terčem kritiky pro narušování přirozeného podnikatelského prostředí, kdy vývozci nabízí své zboží za nižší ceny než prodejci bez dotací.
•
Předexportní a exportní úvěry s nižší úrokovou sazbou – Úvěry tohoto typu jsou poskytovány specializovanými institucemi zřízenými státem pro tento účel. Jde obvykle o státní exportní/obchodní banky. Nepřímá nefinanční podpora je dalším nástrojem proexportní politiky.
Nejčastěji se jedná o služby spojené s poradenskou a informační činností, které provozují instituce zřízené v mnohých zemích světa. Služby jsou určeny vývozcům v různých fázích exportní činnosti a spočívají v poskytování informací o možnostech a podmínkách vývozu, případně o rizicích spojených s jednotlivými vývozními teritorii. Obvykle jsou poskytovány za menší úplatu či zcela zdarma. Poradenské a informační služby zahrnují1: • Poskytování informací o legislativě a právních předpisech dané země. • poskytování informací o technických normách. • Marketingové analýzy a studie o příslušných trzích. • Prezentace obchodních příležitostí. • Vyhledávání obchodních partnerů. • Podporu vytváření exportně orientovaných skupin firem. • Investiční poradenství (včetně koordinace a volby priorit pro investice v zahraničí). • Poradenství při hledání vhodných distribučních cest, při budování prodejní sítě a Vytváření průmyslových a obchodních středisek. • Poradenství o zahraničních výstavách a veletrzích.
1
BusinessInfo.cz [online]. 2008 [cit. 2011-11-27]. Nástroje proexportní politiky. Dostupné z WWW:
.
15
Stát dále nabízí i níže uvedené doplňkové služby, mezi které patří: • Technická pomoc vývozcům (pomoc při schvalování výrobků v zahraničí, zajištění konzultací specialistů v příslušných technických oborech apod.). • Pomoc se zajištěním exportních formalit (zajištění povolení vývozu, celní formality). • Organizování obchodních misí do vybraných teritorií a zprostředkování kontaktů se zahraničními institucemi (tzv. otevírání dveří pro vývozce). • Pomoc při zakládání vlastních poboček a při vyhledávání a výběru jejich zaměstnanců. • Organizace seminářů a dalších vzdělávacích akcí na podporu exportu. Třetím
z vrcholů
trojúhelníka
proexportních
nástrojů je
ekonomická
diplomacie, někdy se používá pojem obchodní diplomacie. Tento nástroj je možné definovat jako oblast služeb orientovaných na vytváření vhodného prostředí a podmínek pro realizaci ekonomických státních zájmů v mezinárodním prostředí. Jedná se především o činnosti spojené s multilaterální diplomacií v oblasti obchodní politiky, se vztahy plynoucí z mezinárodních smluvních závazků apod. Druhou oblastí ekonomické diplomacie je pak účast na podpoře investičních a obchodních aktivit tuzemských podnikatelských subjektů, které se rozhodli zahájit svou činnost na zahraničních trzích. Podpora spočívá v prosazování zájmu tuzemských firem v zahraničí, ale také v nabídce zajímavých služeb pro příchozí zahraniční investory, kteří naopak mají zájem o podnikatelské aktivity v tuzemsku. Tato oblast se týká převážně aktivit spojených s bilaterální diplomacií, dominancí přístupu ve prospěch činnosti podnikatelských subjektů apod. Problematika obchodní diplomacie je ze strany EU vnímána jako mimořádně důležitý nepřímý nástroj společné obchodní politiky, která stanovuje jak pravidla obchodních vztahů mezi členskými zeměmi, tak zásady obchodních vztahů členských států se třetími zeměmi. V souladu s unijním právem jsou ekonomická diplomacie a související systémy sestavovány plně v kompetenci každé země na úrovni národních orgánů. V současné době dochází k transformaci ekonomické diplomacie ve vztahu k podnikatelským subjektům tak, že je z pouhé role příjemců a uživatelů výsledků tohoto nástroje posouvá také do role spolutvůrců vhodných postupů a hodnotitelů efektivnosti programů, které utváří komplexní strukturu diplomacie z pohledu jejich potřeb a požadavků.
16
3.2.2 Faktory ovlivňující vstup podnikatelských subjektů na mezinárodní trh V momentě, kdy se podnik rozhodne pro vstup na zahraniční trh, je nutné zvolit si určitou vstupní strategii a vzít v úvahu veškerá jeho specifika a zvláštnosti. Především je třeba se zaměřit na vyspělost trhu a obchodněpolitické podmínky, s nimiž souvisí celní a devizový režim, kurzová politika země či netarifní nástroje obchodní politiky. Machková, Černohlávková a Sato (2007) dále jako významný faktor zdůrazňují ekonomické prostředí země. Zejména její hospodářský růst, míru inflace a nezaměstnanosti, platební bilanci nebo růst průmyslové výroby. Důležitou roli hraje také politické prostředí a nastolený politický systém. V tomto smyslu je nutné zohlednit politickou stabilitu prostředí a členství země v různých integračních uskupeních, s čímž souvisí i politické vazby na jiné státy. Z hlediska právního prostředí je velmi nutné brát v potaz stabilitu a funkčnost legislativního systému. Každá země si v tomto směru klade odlišné podmínky pro zahraniční podnikatelské subjekty v oblasti možnosti kontroly vlastnictví, možnosti repatriace zisku do zahraničí, devizově-právních aspektů, zaměstnávání cizinců aj. V neposlední řadě je třeba zohlednit vhodnost konkrétního výrobku pro daný trh a charakterizovat obchodního partnera, tedy jeho právní formu a způsob ručení, vlastnickou strukturu či osoby oprávněné jednat jménem firmy. Zvolená právní forma má dopad jak na poměr vynaložených nákladů a rizik, tak na očekávanou míru zisku nebo návratnost vložených investic.
3.3 Obchodní politika EU ve vztahu k vývozu Obchodní politika realizovaná EU má zásadní dopad na celosvětové dění v oblasti ekonomiky a hospodářství. Je možné ji chápat na dvou úrovních, a to jednak jako vnitřní trh, na kterém dochází k tokům zboží, služeb, osob a kapitálu mezi členskými zeměmi a jednak jako vnější obchod mezi EU a okolním světem. Obě tyto roviny budou blíže charakterizovány v následujících podkapitolách.
3.3.1 Jednotný vnitřní trh Vytvoření jednotného vnitřního trhu má pro celosvětovou ekonomiku velkolepý význam. Jedná se o prostor bez vnitřních bariér, kde je zajištěn volný pohyb zboží a služeb, kapitálu a osob na určitém území. Neexistují zde celní, obchodní, technické, administrativní a jiné bariéry. V roce 1987 vstoupil v platnost Jednotný evropský akt (JEA), který ustanovil postup, jakým bude jednotný vnitřní trh realizován a stanovil termín jeho dokončení 17
k 31. 12. 1992. Rok 1993 je označován rokem dokončení vnitřního trhu, který však nelze vnímat jako definitivní, neboť tvorba vnitřního trhu je kontinuální nikdy nekončící proces. Ve stejném roce vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva, která doplnila program o měnovou a hospodářskou unii. Hlavním cílem přijetí společné měny mělo být odstranění měnového kolísání členských zemí, usnadnění pohybu kapitálu a zvýšení konkurence. Významným krokem při budování trhu bylo také vytvoření celní unie, jejímž úkolem bylo zavedení jednotného celního sazebníku pro zboží dovážené ze třetích států a zrušení všech celních poplatků a omezení obchodu mezi členskými zeměmi. K současným prioritám, o které vnitřní trh stojí, patří např. otevřenější trhy veřejných zakázek, zdokonalení zavádění a vynucování legislativy vnitřního trhu aj., dle Svatoše a kol. (2009). Novým impulsem pro jednotný vnitřní trh se má stát dvanáct projektů, které budou
spuštěny
v roce
2012.
„Těchto
dvanáct
hybných
pák
růstu,
konkurenceschopnosti a sociálního pokroku sahá od mobility pracovníků přes financování malých a středních podniků až po ochranu spotřebitele a zahrnuje i digitální obsah, daňové otázky a transevropské sítě.2“ Vzhledem k neexistenci vnitřních hranic a existenci volného pohybu zboží a služeb, nelze vnímat tento pohyb jako skutečný dovoz a vývoz. Jako nástroj pro měření jednotlivých toků mezi členskými státy EU byl zřízen statistický systém sběru a zpracování dat Intrastat. Liberalizace obchodu s sebou přinesla řadu pozitiv v podobě nových pracovních míst, snížení cen, rozšíření nabídky pro spotřebitele apod. Avšak vyskytly se i překážky v podobě oddělených finančních trhů nebo dopravních sítí. I z těchto důvodů je proto nutné poskytovat podporu podnikům, které směřují svou činnost do jiných členských zemí.
3.3.2 Společná obchodní politika Vstupem ČR do EU v roce 2004 země pozbyla práva uskutečňovat samostatnou obchodní politiku vůči třetím zemím. Tímto krokem se připojila k celní unii a stala se tak součástí systému, který uplatňuje jednotný přístup k otázce obchodních vztahů závazný pro všechny státy EU. Na základě článku č. 207 Smlouvy o fungování EU, známá též pod názvem Lisabonská smlouva, spadá Společná obchodní politika (SOP) do výlučné pravomoci Společenství a vychází z jednotných principů, především jde-li o úpravu celních sazeb, uzavírání preferenčních obchodních kontraktů se zbožím a službami, přímé 2
BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-11-08]. Dvanáct projektů pro jednotný trh 2012. Dostupné z
WWW:
2012/1000520/60408/>.
18
zahraniční investice, proexportní politiku, obchodní aspekty duševního vlastnictví, sjednocování liberalizačních opatření a opatření ohledně dumpingu či subvencování. SOP je realizována ve třech dimenzích3: • Multilaterální dimenze (Světová obchodní organizace a další mezinárodní organizace), • bilaterální dimenze (dohody o volném obchodu, regionální dohody) a • autonomní dimenze (systém všeobecných celních preferencí, ochranná opatření). Rozhodující slovo v oblasti SOP má Rada EU. Vychází z návrhů, jež jsou předkládány ze strany Evropské komise. V SOP se dále angažuje Radou ustanovený Výbor pro obchodní politiku. Ten funguje jako poradní orgán Komise při sjednávání obchodních dohod a je složen z jednotlivých formací, které zastupují jednotlivé členské země a jejich národní zájmy v oblasti investic, zboží, služeb a dalších průmyslově orientovaných skupin. Pravidelná setkání výborů řídí zástupce země předsedající Radě EU a na svých schůzích společně s Komisí diskutují o obchodních dohodách a opatřeních v oblasti vývozu. SOP je prováděna na principu transparentnosti a efektivnosti, zainteresovány jsou taktéž představitelé zájmových skupin a občanské společnosti, jako jsou např. nevládní organizace, odborové svazy či sociální organizace. Společná obchodní politika a její vývozní politika vůči třetím zemím Pokud jde o uzavírání dohod se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, opět se tak děje na základě doporučení Evropské komise Radě, která buď uděluje zmocnění k podpisu, nebo dohody sama uzavírá. Komise v rámci vyjednávání konzultuje zvláštní poradní výbor sestavený Radou a řídí se jejími směrnicemi. Komise podává zvláštnímu výboru, konkrétně Výboru pro obchodní politiku a Evropskému parlamentu pravidelně zprávu o stavu jednání. Přístup na trhy třetích zemí (Market Access Strategy - MAS) Jedná se o způsob, jakým Evropská komise podporuje vývozce tím, že odstraňuje překážky vývozu do třetích zemí. Nástroj MAS vznikl v roce 1996 a funguje na principu tzv. týmů pro přístup na trh, jež kooperují s Evropskou komisí, ZÚ
3
BusinessInfo.cz
[online].
2011
[cit.
2011-11-30].
SOP.
Dostupné
z
WWW:
.
19
členských zemí a podnikateli. Cílem je odbourat tržní bariéry ze strany třetích zemí už ve fázi legislativní přípravy. Na MAS navazuje Databáze pro přístup na trh (Market Access Database — MADB). MADB je určena podnikatelským subjektům, poskytuje informace o podmínkách na nečlenských trzích, a to především o celních sazbách, dovozních formalitách jako jsou povinné formuláře nebo certifikáty, které je s dovozem nutné splnit. MADB poskytuje statistická data o obchodních výsledcích mezi EU a třetími státy či umožňuje vyhledat obchodní bariéry z hlediska různých kritérií, kterými jsou země, odvětví nebo skupina překážek. Databáze nabízí i možnost zaslat stížnost na překážku
obchodu,
kterou
pak
zaměstnanec
komise
diskutuje
přímo
se
stěžovatelem. Tato služba byla spuštěna na základě minulých zkušeností, kdy vývozce byl prvním subjektem, který se s překážkou setká. Nařízení o obchodních překážkách (Trade Barriers Ragulation) V kontextu postupné liberalizace světového obchodu se zbožím a službami je životně důležité, aby nástroje obchodní politiky zachovaly trhy třetích zemí otevřené pro vývozce z EU. Z tohoto důvodu v roce 1995 vstoupilo v platnost nařízení Rady o obchodních překážkách (NOP) č. 3286/94. Dle brožury vydané Evropskou komisí NOP (2008) se jedná o právní nástroj, který dává podnikům, průmyslovým odvětvím EU nebo jejich sdružením a členským zemím EU právo podat stížnost k Evropské komisi, jenž ji vyšetří a rozhodne, jestli existují důkazy o porušení mezinárodních pravidel obchodu, které vedlo k nepříznivým obchodním účinkům či k újmě. Podstatou tohoto nástroje je orientace na otevření trhů třetích zemí odstraněním překážek obchodu ve prospěch vývozců EU. NOP se vztahuje svou povahou kromě zboží také na služby a práva k duševnímu vlastnictví. To platí v momentě, kdy jsou pravidla týkající se těchto práv porušena a tato skutečnost má dopad na materiální újmu odvětví EU či obchod mezi EU a třetí zemí.
20
3.4 Zahraničně-politická orientace Turecka Mezi soudobé turecké hlavní cíle je jednoznačně vstup do EU. Vztah EU a Turecka začal už v roce 1963, kdy byla uzavřena asociační dohoda s EHS. V roce 1999 byla země na Helsinském summitu zařazena na post kandidáta do EU. O pět let později, v roce 2004, se na Bruselském summitu rozhodlo o zahájení přístupových jednání, která však započala až v říjnu následujícího roku. V červenci 2005 byl podepsán Protokol k Ankarské dohodě, jež se zabýval rozšířením celní unie o dalších 10 států. Následně po jeho podpisu Turecko vydalo jednostranné prohlášení, že podepsání protokolu neznamená uznání Kyperské republiky včetně otevření tureckých přístavů a letišť pro kyperské lodi a letadla4. Další problémy ve vztahu EU a Turecka se vyskytly v roce 2006. Jednalo se jednak o politické příčiny některých členských zemí a diskutované otázky absorpční schopnosti EU, dále pak o odmítnutí předložit k ratifikaci Protokol Ankarské smlouvy. Turecká vláda tehdy neuznala řecký Kypr v otázce rozšíření celní unie a na základě tohoto jednání EU přerušila přístupová jednání v 8 kapitolách. V současné době kapitolu o volném pohybu pracovních sil blokuje v tichosti Německo. Turecko je aktivní, co se týče mezinárodních mimoevropských vztahů. Od roku 1952 působí Turecko jako člen NATO.
Působí také v Organizaci islámské
konference (OIC), která funguje jako mezivládní organizace a sdružuje přes 40 zemí, jenž mají za cíl upevňovat islámskou solidaritu a spolupráci. Turecko svůj zájem orientuje mimo jiné na Balkánský poloostrov, kdy jedním z důvodů jsou tamní silné turecké a muslimské komunity. Je zakládajícím členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce (BSEC), zaměřené na podporu interakce míru, stability a dobrých vztahů mezi členskými státy v oblasti Černého moře, a D-8 (Developing Countries), jež sdružuje země s dominantní muslimskou populací. Turecko je také členem organizace OECD (1960), kde bylo jedním ze zakládajících států. Dále je členem Mezinárodního měnového fondu (1947), Rady Evropy (1949) a členem OBSE. Aktivně se podílí v Organizaci ekonomické spolupráce (ECO), která sdružuje nearabské země Blízkého východu (s výjimkou Izraele) a Střední Asie. Dále je členem OSN, FAO, IAEA, ILO, ITU, UNESCO, WHO a WTO. Komplikované vztahy má země se sousedním Řeckem o oblasti Egejského moře, nepomohla ani série exportních jednání. Podobně je tomu i u problému se vztahem ke Kypru, který trvá téměř 50 let. Příliš dobré vtahy ekonomického, politického a bezpečnostního rázu nevládnou ani mezi Tureckem a Sýrií. Také 4
BusinessInfo.cz
[online].
2010
[cit.
2011-11-08].
Turecko.
Dostupné
z
WWW:
.
21
s Izraelem Turecko nevychází nejlépe. Tyto dvě země se dostaly do konfliktu v roce 2008, kdy došlo k izraelské intervenci v Gaze a později v roce 2010 k napadení turecké lodi. Odmítnutí omluvit se za tento čin a vyplatit odškodné pozůstalým mělo za následek v roce 2011 omezení vzájemných diplomatických vztahů a vojenské spolupráce. Mezi mimoevropské země, se kterými Turecko naopak udržuje dobré mezinárodní vztahy, patří USA. K tomu přispělo zejména umístění radaru Missile Defence ve východním Turecku. Také s Ruskem země udržuje přátelské ekonomické i politické vztahy. Hlavním zájem jejich kooperace je oblast energetiky. Turecko taktéž rozvíjí spolupráci se zeměmi Středního východu. Angažovalo se v operace Unified Protector v Libyi5 a aktivně se podílelo na vyřešení krize v Egyptě.
3.5 Mezinárodní ujednání a asociace upravující vývozní úvěrové pojištění Koordinace postupů jednotlivých států v oblasti přístupu k poskytování vývozních úvěrů vznikla z potřeby a úsilí o zajištění sjednoceného, nedeformovaného konkurenčního prostředí a uvolnění prostoru pro působení tržních sil. Tato kapitola blíže popisuje základní mezinárodní pravidla, ujednání, resp. asociace, které upravují fungování vývozního úvěrového pojištění. Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních WTO Tato Dohoda vznikla jako součást Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání, kterým byl založen nový systém WTO (Sdělení MZV č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení WTO). Dohoda ve svém článku č. 1 a 3 definuje druhy dotací, které jsou povoleny či zakázány. Na základě těchto článků jsou povoleny státem podporované vývozní úvěry, pokud dojde ke splnění určitých podmínek, jež jsou vedeny jako položka K-2 v ilustrativním seznamu zakázaných subvencí. Tento seznam, označovaný také jako „bezpečnostní klauzule“ („save haven“) určuje možnosti dovoleného vývozního úvěrování a váže se k ustanovením o úvěrových sazbách uskupení států, na kterém se podílí minimálně dvanáct původních členů Dohody o subvencích GATT v roce 1979. Bodem k) je myšleno takové mezinárodní uskupení, které je v souladu s charakteristikou uvedenou v Ujednání o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry z roku 1978 vydané organizací OECD (viz níže). Ilustrativní seznam oficiálně zakazuje takovou podporu vývozních úvěrů, 5
Operace Unified Protector sloužila především ke kontrole plavidel, jestli neporušují zbrojí embargo,
k dohledu nad bezletovou zónou na Libyí a také k eliminaci nebezpečí, které pro civilisty představovaly Kaddáfího jednotky útočící na obývané části měst.
22
jejichž výše pojistných sazeb nejsou úměrné pro krytí nákladů na pojistné plnění a provozních nákladů (položka j) přílohy I Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních WTO). Ujednání o pravidlech pro státem podporované úvěry, tzv. Konsensus OECD Významnou roli v oblasti vnějších ekonomických vztahů hraje organizace OECD, která sdružuje 34 nejrozvinutějších ekonomik světa. Organizace funguje jako hybná síla sociálně-ekonomické spolupráce členských zemí, podílí se na liberalizaci obchodu a zajišťuje nové investice. Konsensus OECD není právní normou, ale dostává plnou administrativní podporu Sekretariátu OECD. Smlouva byla během své existence několikrát upravena. V současné době jsou v ní zakotveny tyto tři základní principy vztahující se
k problematice
obchodního
financování
(OECD
–
The
Export
Credits
Arrangement, 2008): • Princip nastolení disciplíny – vychází ze stanovení limitů pro poskytování úvěrů, určuje nejnižší úrokové sazby, nejdelší lhůty splatnosti a jejich harmonogram. • Princip automatiky – stanovuje automatické přizpůsobení stanovených podmínek pro poskytování úvěrů změnám na domácích kapitálových trzích a změnám mezinárodních devizových kurzů. • Princip
transparentnosti
–
vychází
z povinnosti
poskytovat
informace
o úvěrových podmínkách v jednotlivých zemích i u jednotlivých obchodních případů. Prioritou Ujednání bylo sestavit vhodný rámec pro oficiálně podporované vývozní úvěry. To se týkalo především minimalizování tržních nerovností plynoucích z poskytnutých vývozních úvěrů a zajištění rovných konkurenčních podmínek, kdy si vývozci konkurují cenou či kvalitou výrobků a služeb, nikoli však obdrženou dotací. Ujednání se vztahuje na vývozní úvěry podporované státem s dobou splatnosti minimálně dva roky. Dále Konsensus určuje délku a podmínky poskytnutí takového úvěru, kdy mezi základní ustanovení Konsensusu OECD patří Svatoš a kol., (2009): • Nevztahuje se na vývoz vojenských materiálů a zemědělských produktů. • Upravuje jen exportní úvěry se splatností 2 roky a delší. • Stanoví maximální dobu splácení pro země v kategorii relativně bohatá (5 let) a relativně chudá (10 let). 23
• Minimálně 15 % hodnoty kontraktu musí být placeno předem nebo při dodávce. • Pevná úroková sazba nesmí být nižší než referenční sazby CIRR. • Jistina a úroky musí být spláceny současně v rovnoměrných splátkách ne delších než 6 měsíců. • Zvýhodněným úvěrem financované místní náklady v zemi dovozu nesmí překročit 30 % hodnoty exportního kontraktu. • Stanoví minimální výši pojistného při pojištění exportního úvěru, a to podle rizikovosti země dovozu. • Zvláštní ujednání platí pro úvěry na vývoz letadel, lodí, atomových elektráren a obnovitelných energií včetně vodohospodářských projektů. • Stanoví i pravidla pro úvěry představující vázanou rozvojovou pomoc.
Bernská unie Bernská unie vznikla v roce 1934 ve Švýcarsku. Sdružuje státem podporované i soukromé komerční vývozní úvěrové pojišťovny. Funguje jako důležitý koordinátor a iniciátor zahraničních investic a obchodu. Organizace má rozsáhlé mezinárodní kontakty a zastupuje své členy jak u mezinárodních finančních institucí, tak i vzhledem k jednotlivým zemím dlužníků. V současné době čítá její členská základna více jak 70 úvěrových pojišťoven z 50 zemí. Mezi hlavní činnost Bernské unie patří především (Barči, 2004): • Mezinárodní přijetí platných zásad o podmínkách vývozních úvěrů pro potřeby jejich
pojištění
a
ustanovení
o
dodržování
a
podporování
disciplíny
v náležitostech úvěrů v oblasti mezinárodního obchodu. Jedná se o definice kategorií zboží, hodnotu smlouvy o vývozu, minimální platební a úvěrové podmínky. • Mezinárodní spolupráce v oblasti budování a udržování příznivého investičního klimatu a přijetí platných principů zahraničního investičního pojištění. • Poradenství, poskytování informací, znalecké posudky a pomoc v oblasti komerčních a teritoriálních rizik, která jsou předmětem pojišťování vývozních úvěrů a zahraničních investic.
24
3.6 Malé a střední podniky MSP lze obecně charakterizovat jako samostatné ekonomické, organizační, právní a finanční jednotky, které vlastní jeden či více podnikatelů. Charakteristický je pro ně malý počet zaměstnanců, relativně malý roční obrat a nižší kapitálové vybavení. MSP se podílí na tvorbě zdravého podnikatelského prostředí, vytváří pracovní příležitosti a jsou tak stabilizujícím prvkem ekonomického systému země. Příznivé podmínky ekonomického prostředí určují míru jejich hospodářského rozvoje, s čímž souvisí poptávka po jejich produkci a možnosti vstupu na trh. Výhody a nevýhody malých a středních podniků Mezi výhody MSP dle Marka, Kantora (2007) patří schopnost podniku rychle se adaptovat na změny poptávky. Svým charakterem výroby jsou schopny na trhu doplnit velké firmy a zaplnit tak jeho mezery. Pozitivním prvkem MSP je jednoduchá organizační struktura s nižším počtem rozhodovacích úrovní a také užší vazby mezi členy firmy, které často bývají rodinného charakteru. MSP dále hrají významnou roli při tvorbě pracovních příležitostí, což je přínosné zejména z ekonomického a sociálního hlediska na regionální úrovni. S podnikatelskou sférou MSP je spojena i řada nevýhod. Častým problémem, se kterým se podniky setkávají je nižší kapitálová vybavenost oproti velkým firmám a obtížnější přístup k získání finančních prostředků. MSP jsou stavěny do pozice s horší vyjednávací silou. Oproti velkým podnikům hůře snáší výkyvy v ekonomice a hrozí u nich riziko druhotné platební neschopnosti, s čímž je spojena i omezená možnost tvorby zdrojových rezerv. Typickou nevýhodou MSP je obtížnější pronikání na zahraniční trh. V oblasti výzkumu a vývoje jsou MSP často až sekundárními příjemci výsledků, neboť sami nemají dostatek prostředků na realizaci vlastního výzkumu na inovaci a rozvoj. Dle Vodáčka, Vodáčkové (2004) není úspěch či neúspěch podniku na trhu jednoznačně spojován s velikostí podniku. Zásadním předpokladem prosperity organizace spočívá totiž v manažerském umění ji vést, kdy rozhodující úlohu hrají schopnosti vedoucích pracovníků.
25
3.6.1 Definice malých a středních podniků pro ČR Dle kritérií EU, která vychází jednak z Doporučení Evropské komise č. 2003/361/EC a z Nařízení Evropské komise č. 800/2008 v případě, jedná-li se o čerpání podpory ze strukturálních fondů EU, jsou MSP roztříděny do tří kategorií. Kritérii pro jednotlivé kategorie MSP je počet zaměstnanců, velikost ročního obratu a roční bilanční suma (Nařízení komise (ES) 800/2008): Malý a střední podnik • zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, • čistý obrat nepřesahuje korunový ekvivalent 50 mil. EUR nebo • bilanční suma nepřevyšuje 43 mil. EUR • je splněno kritérium nezávislosti. Malý podnik • zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, • čistý obrat nebo bilanční suma nepřesahuje korunový ekvivalent 10 mil. EUR, • je splněno kritérium nezávislosti. Drobný podnik (mikropodnik) • zaměstnává méně než 10 zaměstnanců, • čistý obrat nebo bilanční suma nepřesahuje korunový ekvivalent 2. mil EUR, • je splněno kritérium nezávislosti. Charakteristika kritérií malých a středních podniků6 Kritérium počtu zaměstnanců je dáno maximální hranicí do 250 zaměstnanců. Pro toto kritérium je směrodatný počet zaměstnaných osob během posuzovaného roku, které pracovaly na plný úvazek. V případě, že osoba nepracovala na plný úvazek či nepracovala po celý rok, a práce sezonních pracovníků, přepočítává se tato činnost na poměrnou část plného úvazku. Ekonomické kritérium je posuzováno z hlediska celkové hodnoty aktiv nebo celkového čistého obratu. Při jejich vyhodnocování se využívá přepočtu na korunový ekvivalent, který se řídí měnovým kursem vyhlášeným ECB pro přepočet EUR a Kč k 31. 12. roku předcházejícímu roku podání žádosti o podporu.
6
Zdroj: Nařízení komise (ES) 800/2008, 2008
26
V rámci kritéria nezávislosti jsou podniky členěny do následujících skupin (Jáč, 2006): • Propojené (spojené) podniky – situace, kdy jeden podnik vlastní většinu kapitálu či hlasovacích práv druhého podniku. • Partnerské podniky – mateřský podnik vlastní 26 – 49 % kapitálu či hlasovacích práv v dceřiném podniku. Tito partneři jsou definováni jako veřejné investiční společnosti, vysoké školy, fondy regionálního rozvoje, společnosti rizikového kapitálu, nezisková výzkumná centra a samostatné orgány místní správy. • Nezávislý (samostatný) podnik – jedná se o podnik, který nespadá svou charakteristikou do dvou výše uvedených skupin. Od počátku roku 2005 se za nezávislý podnik považuje také podnik, jehož více jak 25% část kapitálu či hlasovacích práv vlastní vysoké školy, fondy regionálního rozvoje, společnosti rizikového kapitálu, nezisková výzkumná centra a samostatné orgány místní správy.
27
3.6.2 Definice malých a středních podniků pro Turecko Státní statistický úřad Turecka neprodukuje data o MSP na makroekonomické úrovni, a to částečně proto, že jejich klasifikace není nikde jednoznačně definována. Každá instituce totiž používá jiná kritéria. Z tabulky 1 je patrné, že národní definice MSP je poměrně úzká. Kromě Podsekretariátu financí se všechny instituce orientují na výrobní průmysl. V současné době pracuje turecký statistický úřad na klasifikaci, která by sjednotila kritéria MSP v souladu s Eurostatem a EU. Časový horizont tohoto cíle není pevně stanoven. Tab. 1: Definice MSP v Turecku a EU
Organizace KOSGEB
Halk Bank
Podsekretariát zahraničního obchodu
Podsekretariát financí
Exim Bank
EU
Oblast působení Výrobní průmysl Výrobní průmysl
Výrobní průmysl Výrobní průmysl, turismus, zemědělství, těžba, vzdělání, zdravotnictví, výzkum SW Výrobní průmysl
Soukromý průmysl
Kritérium Počet zaměstnanců Počet zaměstnanců Pevná výše investic (EUR) Počet zaměstnanců Pevná výše investic (EUR) Počet zaměstnanců Výše investice podléhající osvědčení o motivaci MSP (EUR) Počet zaměstnanců Počet zaměstnanců Roční obrat Roční výsledek hospodaření
Mikro podnik
Malý podnik
Střední podnik
-
1-50
51-150
-
-
1-250
550 000
550 000
550 000
-
-
1-200
-
-
1 830 000
1-9
550 000
0-9 < 2 mil. EUR < 2 mil. EUR
10-49
50-250
550 000
550 000
-
1-200
10-49
50-249
< 10 mil. EUR < 10 mil. EUR
< 50 mil. EUR < 50 mil. EUR
Zdroj: KOSGEB, Podsekretariát zahraničního obchodu, Podsekretariát financí, Exim Bank, Halk Bank, EU.
28
4. Praktická část 4.1 Proexportní politika ČR Proexportní politika hraje v ČR prioritní roli v oblasti ekonomické situace země. V následující části práce je nejprve charakterizován vývoj vývozní politiky ČR, poté se pozornost přesouvá směrem k činnosti českých MSP orientovaných na vývoz a k charakteristice institucí, které se na proexportní politice státu podílí.
4.1.1 Vývoj proexportní politiky v ČR v letech 1989 - 2003 Zásadní dopad na proexportní politiku ČR měl rok 1989, kdy se postupně začala transformovat česká ekonomika. Jednak došlo k přechodu od příkazového centrálně řízeného hospodářství k tržní ekonomice, dále pak ke změně vlastnických vztahů a reformě právního systému. Nově nastolený demokratický systém sice otevřel trh, ale z hlediska podpory vývozu byl zcela nepřipraven. Po rozpadu RVHP v roce 1991 bylo nutné přeorientovat zahraniční obchod na západ, což mnohým vývozcům dělalo značné problémy. Projevila se neznalost zahraničních trhů, špatně zvolené výrobní a obchodní strategie, problém splnění kvalitativních požadavků apod. V roce
1992
byla
z
podnětu
zemí
Visegrádské
čtyřky
podepsána
Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA), jejímž cílem byla postupná liberalizace obchodu. A v témže roce došlo přistoupení ČSFR k Evropskému sdružení volného obchodu (ESVO). Reakcí na přetrvávání pasivního salda obchodní bilance a zhoršování vývoje komoditní struktury v devadesátých letech bylo přijetí zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a vznik EGAP. Cílem bylo vytvoření takových podmínek v oblasti financí pro české vývozce, jež by byly dle Chlumského (1994) „srovnatelné s podmínkami, které měla k dispozici konkurence v zemích s tržní ekonomikou.“ V roce 1995 pak došlo k založení ČEB za účelem poskytování vývozních úvěrů, aby čeští vývozci mohli financovat své dodávky za srovnatelných podmínek jako jejich zahraniční konkurenti. V následujících
letech
došlo
k postupnému
prohlubování
koncepce
proexportní politiky. Kladl se důraz na liberalizaci zahraničního obchodu, dodržování mezinárodních závazků ČR, princip transparentnosti a právní jistoty. V roce 1998 byla založena společnost CzechTrade, která dala celé věci praktický rámec. Společnost v roce 1999 přijala dokument nazvaný Proexportní politika, který definoval základní oblasti podpory exportu a z institucionálního pohledu charakterizoval ucelený systém podpory exportu. 29
Pro ČR se v dalších letech stalo prioritou přistoupení do EU, což doprovázelo podmínku splnění části Evropské dohody ČR – ES, tj. „vytvoření oblasti volného obchodu, získání statutu pro ČR, jako řádného člena ve skupině Participantů v Ujednání 69 o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry (Konsensus OECD) v oblasti pojišťování a financování vývozu se státní podporou, zajišťovaného společnostmi ČEB a EGAP,“ dle Výsledků hospodářské politiky (2011). Původní koncepci proexportní politiky z roku 1999 pocítila vláda jako nedostačující a v návaznosti na to vydala novou koncepci pro období 2003 – 2006, která mimo jiné rozšířila definované oblasti exportu o podporu MSP.
4.1.2 Proexportní politika po vstupu ČR do EU Dne 1. května 2004 se ČR stala plnohodnotným členem EU. Tato událost měla mimo jiné dopad na českou zahraničně obchodní politiku. Jedna z významných změn nastala v oblasti provádění zahraničně obchodní politiky vůči partnerským zemím, které ale nebyly členy EU. ČR nahradila původní nástroje7 autonomními a smluvními prostředky EU. Z členství v unii vyplynul povinný závazek přistoupení ke společné obchodní politice a mezinárodním smlouvám, které byly uzavřeny mezi EU a třetími zeměmi. Tam, kde EU měla sjednanou smlouvu vyšší úrovně ekonomické spolupráce než ČR, získali čeští vývozci lepší přístup na takový trh. V důsledku přistoupení ČR do EU došlo k ukončení Celní unie mezi ČR a SR. Dále došlo k nahrazení původních smluv mezi ČR a SNS Dohodou o partnerství a spolupráci mezi státy SNS a EU. Tato dohoda, která byla podepsána v polovině 90. let, sice neuvažuje úplné odstranění cel, nicméně zaujímá zvláštní postavení k Rusku, Ukrajině a Bělorusku. Tyto země vnímá jako strategické partnery. Následkem členství v EU došlo bezpochyby ke zlepšení smluvních vztahů se státy Jižní a Střední Ameriky, naopak došlo ke zrušení jednostranných výhod pro ČR ze strany Kanady a USA, neboť nebyly v souladu s pravidly EU. Charakter mezinárodního obchodu mezi členskými státy EU dostal nový rozměr. Obchod se začal řídit zásadami jednotného trhu. Došlo k odstranění cel a jiných poplatků, jež tvořily bariéry obchodu. Ve vztahu k třetím zemím vůči EU byl zaveden zvláštní sazebník, který obsahuje několik druhů cel. „Srovnáme-li situaci ČR poté, co přijala celní sazebník EU, došlo u některých položek ke snížení celní sazby,
7
Mezi původní nástroje patřila cla, ochranná opatření, celkový dovozní a vývozní režim, kvantitativní
omezení, obchodní smlouvy a dohody, opatření proti nekalým obchodním praktikám a zahraničně politicky motivované obchodní zakázky.
30
jiné nezaznamenaly výraznější změny, a u ostatních, zejména zemědělských komodit došlo ke zvýšení celních sazeb,“ dle Hamarnehové a kol. (2005)8.
4.1.3 Projekty Exportní strategie Exportní strategie ČR 2006 - 20109 Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, ČR se v době před vstupem do EU řídila Koncepcí proexportní politiky pro období 2003 - 2006. V návaznosti na tento dokument a na vstup do EU vznikl materiál nazvaný Exportní strategie ČR 2006 – 2010 (dále jen „Exportní strategie“), jež vychází ze zásad Strategie hospodářského růstu schválené vládou v roce 2005. Exportní strategie si klade za cíl působit jako „kvalitní, profesionální a účinná pomoc vývoznímu a investičnímu pronikání českých firem do zahraničí.“ Tato vize je definována 12 klíčovými projekty, které odpovídají 4 cílům, a to: I. Více příležitostí pro podnikatele. • Usnadňování podmínek obchodu. • Působení na klíčových trzích. • Budování kvalitní značky ČR ve světě. II. Poskytovat profesionální a účinnou podporu. • Účinná asistence pro exportéry. • Zvýšení vývozu služeb. • Zvýšení přímých investic. • Rozvoj vývozních aliancí. III. Zlepšit a rozšířit kvalitu služeb. • Nový systém služeb státu pro export. • Zákaznické centrum pro export. IV. Zvýšit kapacity pro export. • Síť pro export. • Rozšíření finančních služeb pro český export. • Exportní akademie.
8
Např. srovnáme-li roky 1999 a 2004, odhaduje se průměrná sazba cel na všechny výrobky v roce 1999
na 6,9 % a v roce 2004 na 6,5 %. K poklesu průměrné sazby došlo jak u zemědělských výrobků (z 17,3 % na 16,5 %), tak u nezemědělské produkce (ze 4,5 % na 4,1 %). 9
BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-11-04]. Zpráva o plnění strategie. Dostupné z WWW:
.
31
Základem úspěšného naplnění Strategie se stali následující čtyři podmínky: 1. Udržení dynamiky a pozice ČR na evropských trzích – Téměř 85 % českého vývozu směřuje do zemí EU. V zájmu ČR je udržení a případné posílení příležitostí pro tuzemské podniky na území jednotného vnitřního trhu. V tomto případě není prioritou navyšovat podíl finančních zdrojů, nýbrž jejich efektivní alokace. 2. Prosazení zájmů ČR na rostoucích trzích mimo EU – Hlavní myšlenkou je hledání nových trhů za účelem diverzifikace vývozu do více prioritních oblastí a snižování závislosti na hospodářském vývoji EU. Z tohoto důvodu vznikl na základě obchodně politických vztahů a obchodního potenciálu země seznam prioritních zemí (podrobněji viz text v závěru kapitoly). 3. Nabídka špičkových služeb státu pro české vývozce – Podstatou je dosažení stupně vyspělosti služeb co do kvality a rozsahu srovnatelného s yspělými zeměmi EU a odstranění konkurenčních nevýhod českých vývozců oproti podnikům z těchto států. 4. Podpora českých investic a vývozu služeb do zahraničí – Další možností jak se prosadit v konkurenčním prostření je zaměřit se na služby a investice. Tomu dopomáhají i stále výhodnější podmínky jejich mezinárodního obchodování. Na plnění Exportní strategie dohlíží MPO ve spolupráci s MZV a dalšími ekonomickými resorty. V období mezi léty 2006 – 2010 propukla ekonomická krize, čemuž musela být přizpůsobena i aktuální politika. Kritickými léty byly rok 2008 a 2009, kdy vývoz českých podnikatelů vykazoval klesající tendenci. K postupnému oživení a obnovení růstu vnější poptávky došlo až v roce 2010. „Zatímco v roce 2009 vývoz meziročně poklesl o 14 %, za prvních deset měsíců roku 2010 vzrostl o 16 %. Ze srovnání vyplývá, že dvouciferné tempo řadí Českou republiku k členským státům Evropské unie s nejvyšší dynamikou růstu vývozu,“ dle Zprávy o plnění strategie (2011). Pozitivním signálem je i skutečnost, že ČR dlouhodobě vykazuje přebytek
obchodní
bilance.
Tyto
údaje
naznačují
dostatečnou
obchodní
konkurenceschopnost ČR na úrovni světové ekonomiky. Slabým místem v plnění Exportní strategie je diverzifikace exportu a hledání nových odbytových trhů mimo EU. Dle výsledků Zprávy o plnění strategie (2011) je pro český export příznačné, že je velmi závislý na konjunkturálním vývoji na trzích členských států EU, kam v roce 2009 směřovalo 86,1 % a v roce 2010 až 84 % všech vývozů (z toho do Německa více jak 31 %).
32
Česká vláda považuje export za jednu z klíčových možností, jak se prosadit na zahraničních trzích. Exportní politika má pro ni prioritní postavení. Z tohoto důvodu byla v roce 2010 navýšena pojistná kapacita EGAP z původních 150 mld. Kč na 200 mld. Kč včetně navýšení pojistných fondů EGAP o 1 mld. Kč. Dále došlo k posílení základního kapitálu ČEB z 2,95 mld. Kč na 4 mld. Kč a banka získala na financování vývozu se státní podporou rozpočtové prostředky ve výši 741,7 mil. Kč. V důsledku těchto kroků se očekává nárůst úvěrového portfolia ČEB až na 58 mld. Kč, což by znamenalo nárůst oproti údajům z roku 2009 přibližně o 40 %. V rámci společné obchodní politiky EU bylo velkým úspěchem podepsání dohody o volném obchodu s Korejskou republikou v říjnu 2010, k čemuž do určité míry přispěla i ČR. Dále v roce 2010 byla ukončena technická jednání o obchodní dohodě s Kolumbií a Peru a technická jednání o asociační dohodě se zeměmi Střední Ameriky. Kritické ohlasy k naplňování Ekonomické strategie se ozývají ze strany MSP, které si stěžují na nedostatečnou informovanost o příležitostech na zahraničních trzích, pomalé vyřizování požadavků firem a na nekvalitní zpětnou vazbu. Dalším předmětem kritiky, a to nejen ze strany MSP, je duplicita řízení obchodněekonomických úseků při ZÚ ČŘ. Exportní strategie ČR pro rok 2011 Původně se předpokládalo, že na Exportní strategii ČR 2006 - 2010 naváže další strategie pro období let 2011 – 2016. Dle rozhodnutí vlády z ledna 2011 však došlo ke změně a původní Exportní strategie byla prodloužena i na rok 2011. Ačkoli nebyla vydána nová Exportní strategie, došlo pro rok 2011 alespoň k aktualizaci původní Strategie, která obsahovala 12 projektů. Ty byly později redukovány na 11. Projekt Zelená linka pro export byl včleněn do projektu Účinná asistence pro exportéry. Do aktualizace pro rok 2011 byl zahrnut i koncept „prioritních zemí,“10 který si klade za cíl přispět ke zvýšení českého vývozu a jeho diverzifikaci. Projekt prioritních zemí je realizován skrze veletrhy a výstavy, podnikatelské mise a mezivládní aktivity. Pro každou prioritní zemi byl vytvořen tzv. akční plán, který obsahuje plánované exportní akce pro jednotlivá teritoria. Nyní se předpokládá, že nová Exportní strategie bude určena pro období let 2012 – 2015
a
bude
provázána
se
současně
připravovanou
Strategií
konkurenceschopnosti ČR a Koncepcí zahraniční politiky ČR. Cílem je dosažení 10
Mezi prioritní země pro export ČR dle Aktualizace Exportní strategie ČR na období 2006 až 2010 na
rok 2011 patří Brazílie, Čína, Egypt, Indie, Kazachstán, Mexiko, Rusko, USA, Srbsko, Turecko, Ukrajina a Vietnam.
33
souladu hospodářských zájmů ČR. Hlavní náplní budoucí Exportní strategie je dle MPO posílení efektivnosti a konkurenceschopnosti ČR. Důraz bude kladen na systém podpory a inovací, vědy a výzkumu ve spojení s vývozními aktivitami, na zapojení
soukromého
kapitálu,
na
nový
model
ekonomické
diplomacie
a reprezentaci firem. Od strategie se také očekává zjednodušení administrativních požadavků a složitého daňového systému, sladění kompetencí MPO a MZV.
4.2 Charakteristika malých a středních podniků v ČR MSP zaujímají v ČR
významné
postavení,
přispívají
k růstu
národního
hospodářství, podílí se na inovacích a růstu konkurenceschopnosti. Významnou roli hrají také při tvorbě pracovních příležitostí. Dle Zprávy o vývoji MSP a jeho podpoře (2011) byl podíl MSP na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v roce 2010 až 99,84 %. Podnikatelskou činnost vykonávalo v tomto roce celkem 1 031 557 právnických a fyzických osob, z toho MSP bylo 1 029 871. K tomuto datu bylo evidováno celkem 3 009 443 živnostenských oprávnění, což oproti roku 2009 představuje nárůst o 110 617 živnostenských oprávnění, tj. o 3,82 %.
Graf 1: Vývoj počtu MSP v ČR v období 2000 - 2010 Zdroj: ČSÚ (2011)
V grafu 1 je znázorněn vývoj počtu MSP v ČR za období v letech 2001 - 2010. Po celé toto období počet MSP plynule rostl a dosáhl téměř dvojnásobné velikosti. Výjimkou byl pouze rok 2010, kdy v reakci na ekonomickou krizi došlo k poklesu o 59 334 MSP, tj. 5,45 %. Z toho se jednalo o 19 993 právnických osob (8,33 %) a 39 341 fyzických osob (4,63 %). 34
Významnou roli hraje sektor MSP v oblasti tvorby pracovních míst. Dle údajů ČSÚ v roce 2010 pracovalo v ČR 4,8 mil. lidí, z toho 1,855 mil. pracovníků bylo zaměstnáno ve sféře MSP. Z dlouhodobého hlediska, v horizontu uplynulých 10 let, se v oblasti MSP počet zaměstnanců pohyboval mezi 1,83 mil. – 2,03 mil. Dle odvětví nejvíce MSP působí v sektoru služeb (345 516 podniků, tj. 40,3 %), dále v oblasti obchodu (203 135 podniků, tj. 23,7 %) a téměř stejným dílem v oblasti průmyslu (154 299 podniků) a stavebnictví (154 560 podniků), tj. každý 18 %. Z pohledu proexportní politiky je významným prvkem české ekonomiky zahraniční obchod. Srovnáme-li graf č 2, který znázorňuje objem dovozu a vývozu celé ČR a graf 3 zobrazující tytéž údaje vztažené na MSP, je patrné, že účast MSP je významná.
Graf 2: Vývoj zahraničního obchodu v ČR v letech 2000 - 2010 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování autorky (2011)
Zatímco podíl MSP na vývozu je v období posledních 10 let téměř neměnný (52,6 – 54,1 %), podíl na dovozu v témže časovém intervalu vzrostl ze 49,5 % na 55,8 %.
V roce 2010 se meziročně zvýšil dovoz a vývoz MSP o 199 256 mil. Kč,
tj. o 15,43 %. Podíl MSP na celkovém dovozu byl 56,1 % v roce 2010 a na celkovém vývozu 51,3 %. Vyšší podíl MSP na dovozu souvisí se skutečností, že obchodní organizace tohoto sektoru zprostředkovávají dovozy také velkým firmám.
35
Graf 3: Vývoj zahraničního obchodu MSP v ČR v letech 2000 – 2010 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování autorky (2011)
Důležitou složkou rozvoje MSP je vývoj výše investičních nákladů. Podle ČSÚ byla výše investic (hmotných, nehmotných, včetně pozemků) 170,596 mld. Kč v roce 2000. Tato částka se každoročně plynulým tempem zvyšovala až do roku 2008, kdy výše investic dosáhla vrcholu 388,148 mld. Kč. Následně v důsledku ekonomické krize tendence získala klesající charakter. V roce 2010 hodnota dosáhla pouze 286,314 mld. Kč. V oblasti finanční podpory MSP bylo v roce 2010 do této podnikatelské sféry v rámci programu OPPI autorizováno (včetně převodů do úvěrového a záručního fondu) 13,542 mld. Kč. V dotačních programech se vyčerpalo 7,542 mld. Kč. Program výzkumu a vývoje MPO podpořil v tomto roce 517 projektů MSP a financoval je částkou 1,645 mld. Kč.
4.2.1 Internacionalizace malých a středních podniků V roce 2010 Evropská komise zpracovala průzkum v oblasti internacionalizace MSP v Evropě. Zabývala se problematikou zahraničního obchodu, příhraniční spoluprácí a přímými zahraničními investicemi. Bylo osloveno 9 480 MSP z 33 evropských zemí, přičemž 210 podniků bylo z ČR. Průzkum přinesl následující výsledky (Zpráva o vývoji MSP, 2011): • 25% MSP vyváží, z toho zhruba 50% do zemí mimo EU. • 29% MSP dováží, z toho 50% dováží ze zemí mimo EU. • 7% MSP spolupracuje se zahraničními partnery. • 7% MSP je subdodavatelem zahraniční firmy. 36
• 7% MSP má zahraniční dodavatele. • 2% MSP uskutečňuje přímé zahraniční investice. Z průzkumu dále vyplynulo, že střední podniky mají větší náklonnost k internacionalizaci než malé podniky. Tedy existuje přímá závislost mezi velikostí podniku a angažovanosti na zahraničním obchodě. V období let 2006 – 2008 se v ČR 35 % MSP aktivně účastnily na technické spolupráci, kooperovaly s dodavatelem zahraniční firmy a/nebo podílelo se na přímých investicích. Tato hodnota je dvojnásobná oproti evropskému průměru, což svědčí o otevřenosti české ekonomiky. ČR podobně jako Estonsko, Dánsko, Švédsko či Slovinsko vykazují vyšší procento MSP angažovaných na vývozu než je 25% průměr v EU. Tato skutečnost signalizuje nepřímou úměru mezi velikostí národní populace a stupněm mezinárodních aktivit MSP. Nejvíce vývozů je realizováno z oblasti velkoobchodu, hutnictví a strojírenství. Míra internacionalizace MSP je dále závislá na stáří podniku. Např. pouze 15 % evropských MSP starých maximálně tři roky se účastní vývozu. V případě podniků starších 25 let již exportuje 30 %. MSP začínají s dovozem (39 %) dvakrát častěji než s vývozem (18 %). V rámci rozvoje internacionalizace hraje podstatnou roli evropská síť integrovaných služeb na podporu podnikání Enterprise Europe Network. Tato síť působí ve 45 zemích skrze partnerské organizace, kterých má více jak šest set a svou činnosti se orientuje především na inovaci podnikání. Tento projekt získal název BISONet - Business and Innovation Support Network for the Czech Republic a je realizován Technologickým centrem Akademie věd ČR. Je prvním z programů, který byl uskutečněn v rámci CIP (2007 – 2013). V rámci své činnosti se zaměřuje na vzdělávání
podnikatelů,
zajišťuje
transfery
technologií,
nabízí
projektové
poradenství v oblasti podnikání v EU, ochrany duševního vlastnictví a informuje o možnostech financování projektů z fondů EU. Bariéry internacionalizace MSP ČR Slabým místem je špatná informovanost MSP o možnostech získání podpůrných prostředků. Z výsledků průzkumu Evropské komise v roce 2010 vyplynulo, že pouze 15 % malých a 27 % středních podniků má přehled o veřejné podpoře. Podobně je tomu
tak
i
u
veřejných
finančních
podpůrných
instrumentů
v oblasti
internacionalizace. Těchto nástrojů využívá 13 % malých a 16 % středně velkých podniků. Nefinanční veřejnou podporu v současnosti nevyužívá žádný MSP. Často 37
nedostatečná informovanost o možnostech podpory pramení z nezájmu samotných podnikatelů. Zásadní roli hraje v tomto případě administrativní zátěž, jež je zbytečně komplikovaná a neefektivní. Překážkou internacionalizace jsou také bariéry na poli jednotného vnitřního trhu. K efektivnímu fungování je třeba zlepšit podmínky pro vyvážené zboží do třetích zemí a rovněž podmínky pro zboží mířící ze třetích zemí na trh EU. Důležitým nástrojem se v této problematice stala směrnice o službách na vnitřním trhu EU implementovaná v prosinci 2009 v ČR, která pojednává o zřízení Jednotných kontaktních míst. K lepšímu fungování jednotného vnitřního trhu přispívá i SOLVIT, tj. systém neformálního řešení problémů na vnitřním trhu EU. Česká pobočka SOLVIT funguje pod dohledem MPO a ze strany EU je hodnocena jako jedna z nejlépe prosperujících. Problematickým místem českých MSP je dále nedostatečná kapitálová vybavenost, zvláště u drobných a malých podnikatelů. S tím souvisí i nedostatečné prostředky marketing a horší technické vybavení podniků (viz Příloha č. 1: SWOT analýza MSP ČR). V následujících letech se bude ČR pod dohledem MPO orientovat především na zlepšení informovanosti o podpůrných nástrojích, využívání elektronického obchodování, ochrany duševního vlastnictví a podporu inovací, dle Zprávy o vývoji MSP (2011).
4.2.2 Malé a střední podniky a EU Na evropské úrovni dohlíží na politiku MSP Evropská komise. Jedním z nástrojů, který na tuto podnikatelskou oblast uplatňuje, je kromě strukturálních fondů EU nebo programů pro vědu a výzkum Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace – CIP (2007 – 2013). V roce 2010 proběhlo Evropskou komisí střednědobé hodnocení CIP. Tento moment signalizoval završení první fáze implementace, jež byla současně prioritou během předsednictví ČR v Radě EU.
Program se stane
součástí připravované finanční perspektivy EU 2014 – 2020 a Strategie Evropa 2020. V současnosti Evropská komise plánuje navazující komunitární rámcový program CIP II. V polovině roku 2008 byl Evropskou komisí přijat Evropský akt pro malé podniky (Small Business Act for Europe – SBA). Tento dokument zajišťuje celkový politický rámec pro podporu MSP na evropské úrovni a vztahuje se na všechny členské země. SBA v rámci uplatňování své politiky vychází z principu „mysli nejdříve na malé“ („think small first“). Podstatou tohoto dokumentu je utváření vhodných podnikatelských podmínek pro MSP. Je složen z deseti zásad, které jsou 38
blíže specifikovány balíčkem konkrétních opatření. K efektivnímu fungování SBA přispívá rovněž sdílení metodických postupů a know-how mezi členy EU. V prosinci 2008 Rada EU pro konkurenceschopnost přijala Akční plán pro SBA, v němž byly zakotveny následující tři prioritní oblasti: (1) přístup MSP k financím; (2) vytváření příznivého regulatorního prostředí pro MSP; (3) posílení přístupu MSP na trhy. V roce 2010 proběhla ze strany Evropské komise klasifikace implementace Akčního plánu v zemích EU. ČR dosáhla pozitivního hodnocení, přičemž úspěšně implementovala devět z deseti opatření. S nástupem světové ekonomické krize vzrostla nutnost zjednodušit MSP přístup k finančním prostředkům. Za tímto účelem byl ze strany Evropské investiční banky navýšen úvěrový rámec pro MSP, kdy pro období let 2008 – 2011 bylo vyhrazeno 30 mld. EUR. Banka dále nabídla nové nástroje financování, jež fungují s významným pákovým efektem, včetně záruk. Nástroje jsou zprostředkovávány pomocí regionálních institucí. V této činnosti je ČR kritizována za neefektivní práci svých finančních zprostředkovatelů, a to zejména komerčních bank při poskytování prostředků MSP z evropských fondů.
4.3 Proexportní instituce ČR 4.3.1 Ministerstvo průmyslu a obchodu11 Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) je státním orgánem, který se zabývá zahraničními obchodními a ekonomickými vztahy a je ústředním orgánem státní politiky na podporu exportu ČR. Tento úřad byl zřízen s účinností od 1. listopadu 1992 zákonem č. 474/1992 Sb., kterým byl nahrazen zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. MPO společně s Ministerstvem zahraničních věcí (MZV) tvoří dva hlavní nástroje státní politiky v oblasti proexportní politiky. Hlavní činnosti, kterými se MPO zabývá, jsou podrobněji popsány v následujících odstavcích. Mezi hlavní funkce MPO patří zastupování ČR při jednáních v některých mezinárodních organizacích, sjednávání mezinárodních smluv na poli hospodářské spolupráce a obchodu či navrhování koncepcí a strategie v rámci vývozní politiky. MPO dále vydává jednotlivé Koncepce proexportní politiky ČR pro jednotlivá období, v nichž jsou specifikovány aktivity na podporu exportu a jejich cíle, včetně prezentace dosažených výsledků minulých let. Důležitou roli hraje v oblasti
11
MPO
[online].
2010
[cit.
2011-11-12].
Působnost
ministerstva.
Dostupné
z
WWW:
.
39
liberalizace obchodu, kdy usiluje o zlepšení podmínek vstupu českých firem na zahraniční trhy. MPO (21,4%) se účastní společně s MF (37,1%), MZV (8,6%) a MZe (4,3%) výkonu akcionářských práv organizací ČEB a.s. a EGAP a.s., jež se orientují svou činností na pojišťování a financování exportních aktivit a jsou základními instrumenty státní podpory. Tyto nástroje byly zřízeny za účelem podpory českých vývozců v souladu s mezinárodními pravidly stanovenými Konsensem OECD Arrangement on Officially Supported Export Credits - TAD/PG(2010)2. Koordinace exportního financování ČR se řídí kompetenčním zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, podrobněji ho upravuje zákon č. 58/1995 Sb. o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a prováděcí vyhláška MF ČR č. 278/1998 Sb. V květnu roku 2006 bylo MPO spuštěno zákaznické centrum nazvané „Zelená linka pro export,“ které poskytuje bezplatnou informační asistenci pro exportéry. Účelem této telefonické linky je zjednodušení a časové zefektivnění kontaktu mezi státními institucemi a organizacemi, které podporují export. Společně s internetovým portálem Businessinfo.cz poskytuje komplexní přehled o veškerých službách proexportní politiky. Dalším nástrojem MPO je podpora účasti českých firem na mezinárodních výstavách a veletrzích. Jedná s o marketingový prostředek zajišťující prezentaci firem, ověřování zájmu o jejich produkty a k získání obchodních kontaktů. Podle zprávy Koncepce prezentace ČR na mezinárodních veletrzích a výstavách (2010) jsou dosavadní zkušenosti z realizace programu pozitivní a kloní se k jeho zachování. Veletrhy a výstavy jsou členěny do šesti kategorií, z nichž tři12 jsou plně financovány
z prostředků
MPO.
Dokument
Koncepce
prezentace
ČR
na
mezinárodních veletrzích a výstavách (2010) uvádí, že podpora MPO v období 2008 – 2010 byla ve výši přibližně 150 mil. Kč ročně. Mimo rozpočet MPO je k financování využíváno i prostředků poskytnutých EU. Zbývající kategorie mezinárodních výstav a veletrhů jsou realizovány prostřednictvím agentur CzechTrade a CzechInvest. Typově se jedná o jiné akce, než organizované MPO. V jejich případě není výhodná společná účast. Na jejich financování jsou použity prostředky z programu OPPI. Pro rok 2012 je plánováno 30 veletrhů a výstav v 15 zemích světa. Přesný seznam těchto akcí schvaluje ministr průmyslu a obchodu.
12
(1) národní výstavy; (2) společné expozice; (3) finanční příspěvky českým ZÚ/OEÚ v zahraničí,
oborovým svazům a asociacím, SPD ČR a HK ČR
40
MPO a MZV v rámci exportní aktivity ČR společně koordinují a dohlíží na činnost ZÚ, zejména pak na obchodně – ekonomické úseky. Problematika ZÚ je podrobněji zpracována v následujících kapitolách. Ministerstvo průmyslu a obchodu a podpora MSP V rámci proexportní politiky se MPO soustředí i na podporu růstu mezinárodní konkurenceschopnosti MSP a jejich fungování zohledňuje ve svých exportních strategiích. Sama Exportní strategie pro období 2006 – 2010 (2010) sestavená MPO uvádí, že „není výlučně zaměřena na podporu MSP, v projektech a službách jsou však jejich požadavky a problémy zohledněny,“ a to zejména jde-li o profesionální asistenci pro exportéry, podporu vývozu služeb, rozvoj vývozních aliancí či rozšíření finančních služeb pro český export. Poslední zmíněný bod si klade za cíl umožnění získání finančních prostředků MSP ze strukturálních fondů a lepší podmínky pojištění ze strany EGAP, které budou podrobněji charakterizovány v následující kapitole. Jednou z priorit je zlepšení přístupu MSP ke kvalitním a cenově dostupným konzultačním a informačním službám. K naplnění tohoto účelu slouží jednak výše zmiňovaná Zelená linka pro export a dále pak portál Businessinfo.cz, který poskytuje on-line informace. Obě uvedená informační centra napomáhají MSP v orientaci nabídek služeb státu, poskytují základní informace o možnostech jejich podpory včetně kontaktů na jednotlivé instituce. V rámci Exportní strategie pro období 2006 – 2010 vznikla pod záštitou MPO Exportní akademie. Tento projekt je realizován agenturou CzechTrade. Jedná se o vzdělávání podnikatelů formou seminářů v oblasti mezinárodního obchodu a exportního
know - how.
Právě
MSP
nemusí
disponovat
kvalifikovanými
pracovními silami pro realizaci exportních případů, a proto tento způsob vzdělání může napomoci úspěšné realizaci jejich podnikatelských aktivit.
4.3.2 Ministerstvo zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) v oblasti proexportní politiky nehraje natolik důležitou roli jako MPO. Svou působností se orientuje zejména na mezinárodní vztahy, nepřímo se zabývá ekonomikou. MZV skrze zahraniční politiku prosazuje zahraniční zájmy ČR a pomocí tzv. ekonomické diplomacie a rozvojem zahraniční spolupráce podporuje domácí export. Ministerstvo se angažuje v oblasti propagace naší země. Je autorem Koncepce jednotné prezentace ČR v zahraničí z roku 2005, každoročně pak tuto koncepci doplňuje o aktuální informace a priority pro následující období. K problematice MSP se však koncepce nevztahují a hovoří 41
pouze obecně. MZV se mimo jiné podílí na koordinaci činností jednotlivých proexportních institucí, jež fungují v zahraničí. Ve spolupráci s MPO spravuje Česká centra a ZÚ ČR. Česká centra jsou příspěvkovou organizací MZV, která vznikla za účelem podpory a propagace kulturní scény ČR v zahraničí a za účelem vnímání ČR jako moderní a kreativní země s bohatou tradicí, působí také v oblasti obchodu a cestovního ruchu. Nemají diplomatický statut. Síť Českých center je tvořena 21 pobočkami po celém světě. Problematice Zastupitelských úřadů je věnována následující kapitola.
4.3.3 Zastupitelské úřady ČR v zahraničí a jejich Obchodně – ekonomické úseky Jak Zastupitelské úřady (ZÚ ČR) tak Obchodně – ekonomické úseky (OEÚ) jsou institucemi, jež podporují českou politiku z hlediska ekonomického a hospodářského z pozice v zahraničí. „Náplní jejich činnosti je podpora národních orgánů a institucí a dalších subjektů při rozvíjení bilaterálních kontaktů, zajišťování skutečností významných pro přípravu národních stanovisek a podkladů, předávání a výměna informací, lobování při prosazování věcí prioritního zájmu a rozvoje hospodářské spolupráce.13“ Během výkonu jejich činnosti v určitém teritoriu je nutné dodržovat mezinárodní závazky a mezinárodní politické zájmy ČR. V současnosti má ČR ve více jak osmdesáti zemích zřízené své ZÚ či generální konzuláty. Českým podnikatelským subjektům mohou být ZÚ nápomocny v především v oblastech informačních služeb o dané zemi, podmínkách podnikání či jejím hospodářském vývoji. Dále pak v oblasti asistenčních služeb, kterých je možno využít za účelem vyhledávání kontaktů, zahraničních partnerů nebo při řešení problémů a v neposlední řadě v oblasti prezentace, kdy se jedná zejména o podporu účasti na výstavách a veletrzích. Činnost ZÚ a jejich OEÚ je upravena v rámci aktivit dokumentem, vydaným MPO společně s MZV, nazvaným „Zásady spolupráce ZÚ ČR s českými podnikatelskými subjekty v obchodně ekonomické oblasti (KODEX).“ Tento dokument z hlediska rozsahu pomoci a podpory poskytované českým podnikatelům v zahraničí dělí ZÚ do tří kategorií. První kategorií jsou ZÚ bez vlastního OEÚ, které poskytují pouze základní rozsah služeb. Druhá kategorie je tvořena ZÚ, které disponují vlastními OEÚ a nabízí větší míru pomoci. Poslední třetí skupinu tvoří ZÚ poskytující nejširší spektrum služeb. Mimo OEÚ na ně působí také kancelář 13
BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-10-10]. Zastupitelské úřady. Dostupné z WWW:
.
42
zahraničního zastoupení agentury CzechTrade. Dle zmíněného dokumentu mají podnikatelské subjekty nejprve vyhledat dostupné informace v databázích MPO, MZV, CzechTrade a Českých center a až následně se obrátit s dotazem na ZÚ. Informace obchodně ekonomického charakteru ze strany ZÚ jsou poskytovány a následně zpracovávány jednotlivými institucemi exportní politiky ČR. Tato data slouží k tvorbě databází pro podnikatelské subjekty a jsou zdrojem základních informací o příslušném zahraničním teritoriu. Data jsou nejčastěji prezentována na webových stránkách institucí.
4.3.4 Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest14 Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest je definována jako „státní příspěvková organizace podřízená MPO ČR, která posiluje konkurenceschopnost české ekonomiky prostřednictvím podpory malých a středních podnikatelů, podnikatelské infrastruktury, inovací a získáváním zahraničních investic z oblasti výroby, strategických služeb a technologických center.“ Agentura CzechInvest působí v ČR od roku 1992. V roce 2004 se sloučila s Asociací pro rozvoj podnikání a Agenturou pro rozvoj průmyslu CzechIndustry. Tímto krokem se rozšířilo spektrum její působnosti. Nyní se kromě podpory přímých investic ze zahraničí do ČR orientuje také na posílení ekonomické konkurenceschopnosti, na rozvoj podnikatelského prostředí a zpracovatelského průmyslu. V současnosti CzechInvest provozuje 13 kanceláří, v každém kraji ČR má jednu ze svých poboček. Tyto kanceláře se mimo poradenských a informačních služeb starají také o trvalý rozvoj podnikatelského prostředí v jednotlivých krajích. CzechInvest poskytuje v rámci svého fungování následující služby: • Informace o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele. • Implementace dotačních programů financovaných EU a státem. • Formální poradenství k projektům. • Správa databáze podnikatelských nemovitostí. • Podpora subdodavatelů – správa databáze českých dodavatelských firem. • Pomoc při realizaci investičních projektů. • Zprostředkování státní investiční podpory. • AfterCare – služby pro zahraniční investory, kteří již působí v České republice, podpora při reinvesticích.
14
CzechInvest - O společnosti [online]. 2011 [cit. 2011-10-10]. CzechInvest. Dostupné z WWW:
.
43
Agentura své služby poskytuje jak domácím tak zahraničním subjektům. Pro tuzemské podnikatele patří z hlediska podpory exportu mezi nejdůležitější služby poradenství, pomoc při realizaci investičních projektů v ČR nebo v zahraničí, asistence při získávání dotací z programů ČR či EU, podpora při zapojování českých podnikatelů do mezinárodních dodavatelských řetězců a v neposlední řadě podpora MSP. Agentura CzechInvest a podpora MSP15 Agentura poskytuje v rámci podpory následující finanční instrumenty a programy na podporu podnikání, investic a inovací. Peníze na tyto programy pocházejí částečně ze strukturálních fondů EU (85 %) a ze státního rozpočtu (15 %). • CzechLink - Do projektu CzechLink se mohou zapojit malé, střední i velké podniky z oblasti zpracovatelského průmyslu, jež působí v ČR minimálně po dobu pěti let. Mezi hlavní úlohy projektu CzechLink patří pomoc při hledání strategického nebo investičního partnera v tuzemsku i zahraničí, zaměřuje se na tvorbu akvizic stávajících společností či vznik partnerství formou Joint Venture. • Projekt CzechAccelerator 2011 – 2014 - Projekt je realizován v rámci OPPI 2007 – 2013,16 program Poradentství. Orientuje se na české technologicky zaměřené MSP. Jeho hlavním cílem je dosažení strategického partnerství pro české inovativní projekty, podpora vstupu MSP na zahraniční trhy a jejich následný rozvoj. Projekt napomáhá propagaci produktů a urychlení průniku na světové trhy. • Finanční nástroje určené pro začínající MSP – Pro tento typ podniků jsou určeny především následující dva instrumenty. Venture kapitálové fondy – Princip tohoto finančního nástroje spočívá na vstupu investora do určitého podniku, který navýší základní kapitál. Podnik tak získá prostředky k navýšení investic. Po uplynutí stanovené doby je kapitálový podíl fondu odprodán a navrácen původnímu investorovi. Jeden ze způsobů, jak kapitálových fondů využít je nástroj společné iniciativy Jeremie. Jedná se o instrument spravovaný Evropskou komisí a Evropským investičním fondem, který byl zřízen na podporu úvěrů 15
CzechInvest [online]. 2011 [cit. 2011-10-13]. Využití nových finančních nástrojů. Dostupné z WWW:
. 16
OPPI je dokument vydaný MPO ČR, který byl schválený pro období 2007 — 2013. Na jeho základě
je poskytována finanční podpora na rozvoj MSP především na regionální úrovni jednak ze státního rozpočtu a jednak z prostředků EU, konkrétně z Evropského fondu. V rámci programu OPPI jsou peníze
vypláceny
ve
formě
nevratných
dotací,
zvýhodněných
úvěrů
a
záruk,
dle
ChzechInvest – Podnikání a inovace (2011).
44
a rizikového kapitálu u MSP. Momentálně se projekt nachází v přípravné fázi a probíhá mapování situace v ČR za účelem zjištění potřeb MSP. • Business angels – Jedná se o finančně zajištěné a movité investory (jednotlivce), kteří jsou ochotni část svého majetku investovat na podporu jednotlivých projektů či samotných podniků. Tito investoři získají právo podílet se na rozhodování a aktivně se angažovat v podniku, aby tak docílili jeho růstu. Agentura CzechInvest jednak podporuje budování vznik a rozvoj sítí Business angels, ale také usiluje o lepší povědomí mezi MSP o způsobu netradičního finančního nástroje. • Program Rozvoj – Tento program je určen MSP, které mají uzavřena dvě po sobě jdoucí zdaňovací období. Poskytuje dotace určené na technologické vybavení, za účelem podpory jejich rozvoje a modernizace. Výše finanční podpory se pohybuje mezi 1 – 20 mil. Kč a je závislá na druhu podnikových výdajů.17 Tento program vznikl v roce 2007 a má velice dobrý ohlas. V současnosti probíhá jeho třetí etapa, která je plánovaná do roku 2013. • ICT v podnicích - ICT v podnicích je program, který skrze dotace podporuje zavádění a rozšiřování komunikačních či informačních technologií v MSP, podporu dodavatelsko-odběratelských vztahů, inovaci výrobků či podporu outsourcingu. Cílem je zlepšení vnitřního fungování podniku a budování vnějších vztahů. MSP, které splní podmínku dvou uzavřených po sobě jdoucích zdaňovacích období, mohou žádat o dotaci ve výši 0,5 – 20 mil. Kč.
4.3.5 Agentura CzechTrade Proexportní agentura CzechTrade vznikla v roce 1997 jako příspěvková organizace MPO. Hlavním cílem agentury je přispět k růstu objemu českého exportu, umožnit podnikatelským subjektům vstup na mezinárodní trh a touto cestou dosáhnout snížení jejich nákladů a rizik. CzechTrade nabízí služby orientované na zefektivnění exportních aktivit českých podnikatelských subjektů a zlepšení fungování zahraničního obchodu ČR. CzechTrade poskytuje vývozcům široké spektrum služeb, které mohou podnikatelské subjekty využít v různých etapách exportní podnikatelské aktivity. Od informačních a poradenských služeb, přes vzdělávání a školení exportérů až po spolupráci při realizaci podnikatelské aktivity. Agentura ke svým zákazníkům
17
Mezi způsobilé výdaje, které je možno podpořit patří dlouhodobý hmotný majetek (nákup strojů
a zařízení včetně řídících softwarů, které nebyly předmětem odpisu) a dlouhodobý nehmotný majetek (náklady na pořízení patentových licencí na know-how, řídící software k pořizovaným strojům a zařízením), dle CzechInvest – Výzva II. (2011).
45
přistupuje individuálně a snaží se vyhovět svoji nabídkou šitou na míru tak, aby splnila potřeby daného podniku a zvolila pro něj to nejefektivnější řešení. V současnosti agentura CzechTrade provozuje 33 kanceláří s působností v 36 světových zemích. Nespornou výhodou těchto kanceláří je, že působí přímo v zahraničí a disponují znalostí místního prostředí. Proto jsou schopny poskytnout vývozcům potřebné aktuální informace. Z hlediska rozmístění kanceláří má síť logickou a strategickou strukturu. CzechTrade vychází z konceptu prioritních zemí, mezi které patří především členské státy EU, a zemí zvláštního významu. V rámci hierarchické struktury CzechTrade v ČR spadají pod jednotlivé kanceláře tzv. regionální kanceláře, které působí na úrovni krajů. Nabídku služeb CzechTrade lze rozdělit do tří tematických oblastí, a to oblast informační a poradenská, vzdělávací a asistenční služby. Z pohledu detailnějšího zkoumání a lepší přehlednosti CzechTrade veřejně prezentuje následující přehled portfolia agentury18: • Začínáme s exportem. • Konzultace a poradenství. • Individuální služby v zahraničí. • Prezentace a veletrhy. • Exportní akademie / vzdělávání. • Exportní příležitosti. • Vývozní aliance. • Design pro export - služba zaměřená na průmyslové výrobce a designéry. Charakteristika služeb CzechTrade Některé z výše uvedených služeb jsou svoji nabídkou natolik obsáhlé, že si zaslouží bližší prozkoumaní, jiné svým názvem zcela vystihují jejich podstatu. Níže jsou uvedeny podrobnější charakteristiky služeb, které si to zaslouží. Nabídky mohou využít jak velké podniky, tak MSP. Z hlediska velikosti podniku se služby nijak nerozlišují.
18
CzechTrade
[online].
2010
[cit.
2011-10-13].
Hlavní
stránka.
Dostupné
z
WWW:
.
46
Začínáme s exportem Tato služba je určena pro exportéry vstupující nově na zahraniční trh. Podnikatelské subjekty mohou využít tzv. Dotazníku exportní připravenosti, který zhodnotí, nakolik jsou schopni čelit výrobkové, obchodní a marketingové konkurenci. Posuzuje také finanční schopnosti firmy. Začínající exportéři jistě ocení Manuál exportéra. Jedná se o informace, které jsou ve spolupráci s agenturou CzechTrade prezentovány na portálu BusinessInfo.cz. Obsahem jsou údaje o platebních podmínkách, logistice, dodacích paritách, clech, formách vstupu na nové trhy a dokumentech v zahraničním obchodě. V případě, že mají podnikatelé zájem rozšířit si své vzdělání v oblasti exportu, mohou využít Exportní akademie, která pořádá řadu seminářů a konferencí orientovaných právě na problematiku proexportní politiky. Exportní akademie vznikla z iniciativy Exportní strategie ČR 2006 – 2010. Individuální služby v zahraničí Jak již bylo zmíněno v úvodní části kapitoly, služby CzechTrade jsou poskytovány skrze síť zahraničních kanceláří. Služby lze využívat v různých fázích exportní aktivity a je dále možno podrobněji je dělit na následující operace, kterých mohou vývozci využít. • Průzkum trhu. • Vyhledávání obchodních partnerů. • Ověření zájmu o produkt. • Organizace obchodních jednání. • Navazující asistenční služby. • Dlouhodobá exportní asistence. Prezentace a veletrhy Tato služba si klade za cíl podpořit propagaci podniku v zahraničí a zefektivnit její marketingové aktivity. Firmy, které projeví zájem, mohou využít společné expozice pod hlavičkou CzechTrade. Agentura se v rámci své činnosti stará o zajištění výstavních prostor, překladatelské aktivity a asistenci. Veletrhy jsou pro podnikatele příležitostí k navázání obchodních kontaktů, uzavření obchodních smluv či získání informací o konkurentech na trhu. Jednou z aktivit agentury CzechTrade je vedení Adresáře exportérů. Jedná se o oficiální katalog českých vývozců prezentovaný zahraničními kancelářemi CzechTrade, ZÚ ČR, na portále exporters.czechtrade.cz a především jeho prezentace na 47
mezinárodních výstavách a veletrzích po celém světě. Pro podnikatelské subjekty je účast v Adresáři exportérů přínosná z hlediska zviditelnění firmy na internetu, úspory nákladů spojených s tvorbou a správou vlastních webových stránek, zejména jde-li o překlady internetových stránek do více jazyků. Informace poskytované agenturou CzechTrade jsou prezentovány jednak v anglickém jazyce a dále jsou překládány do dalších pěti světových jazyků, které si sám vývozce zvolí. Předností Exportního adresáře je také cílený zásah na zahraniční zákazníky. „Více než 75 % návštěvníků Adresáře je ze zahraniční. Adresář prezentujeme na internetových stránkách 200 zastupitelských úřadů ČR a více než 30 zahraničních kanceláří CzechTrade19.“ Exportní příležitosti V rámci této služby agentura ve spolupráci s internetovým portálem BusinessInfo.cz zveřejňuje aktuální seznam zahraničních poptávek, projektů a tendrů, zahraničních investičních příležitostí a zahraničních nabídek. Podněty k exportním příležitostem přichází nejčastěji ze strany zahraničních kanceláří CzechTrade a ZÚ ČR. Mimo zmíněných zdrojů agentura využívá pro výběr zahraničních projektů a tendrů i renomované databáze mezinárodních organizací20 a Světové banky. Vývozní aliance „Vývozní aliance je sdružení firem z příbuzného oboru, jejichž produkty či služby se vzájemně doplňují a jejichž cílem je společné prosazení a působení na zahraničních trzích21.“ Ať už za přímé či nepřímé podpory agentury CzechTrade v současné době funguje 17 vývozních aliancí. Agentura je nápomocná především, jde-li o organizační podporu, asistenční služby v zahraničí nebo institucionální záštitu.
4.3.6 Česká exportní banka Česká exportní banka (ČEB) vznikla v roce 1995 a působí jako nedílná součást proexportní politiky ČR. Banka funguje za účelem poskytování státní podpory vývozu skrze financování vývozních úvěrů a služeb s nimi spojenými. Právní forma ČEB je akciová společnost. Stát vlastní 80 % akcií, kdy vykonavateli akcionářských práv jsou MF, MPO, MZV a MZ. Zbývajících 20% část vlastní EGAP. Činnost ČEB 19
CzechTrade
[online].
2010
[cit.
2011-10-16].
Adresář
exportérů.
Dostupné
z
WWW:
. 20
Využívány jsou především databáze organizací CERN - Evropská organizace pro jaderný výzkum,
ESO - Evropská jižní observatoř, ESA - Evropská kosmická agentura. 21
CzechTrade
[online].
2010
[cit.
2011-10-16].
Vývozní
aliance.
Dostupné
z
WWW:
.
48
podléhá zákonu č. 21/1992 Sb., o bankách a zákonu č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Její fungování je v souladu s právem ES a EU, podmínkami plynoucími z členství ve WTO a pravidly zakotvenými v Konsensusu OECD. ČEB disponuje státní zárukou za svými závazky a výpůjčky na finančních trzích dostává v podstatě za stejný rating jako ČNB. Proto je schopna dosahovat příznivých podmínek pro získání finančních prostředků na finančních trzích a optimálních podmínek pro poskytování svých produktů, které jsou výhodnější než produkty komerčních bank. V grafu 4 je zobrazen vývoj úrokových sazeb CIRR22 pro měny Euro a Americký dolar. Z hlediska časového vývoje se na výši CIRR podepsala finanční krize, která úrokovou sazbu tlačí na historické minimum.
Graf 4: Vývoj úrokových sazeb CIRR (splatnost 5,5 – 8 let) v % Zdroj: ČEB - Základní údaje o úvěrovém portfoliu banky (2011)
Příjemcem podpořeného financování může být „vývozce (tj. právnická osoba se sídlem v ČR, výjimečně i fyzická osoba s trvalým pobytem v ČR), či jeho zahraniční odběratel. Příjemcem některých druhů úvěrů může být také výrobce produkující pro vývoz či český subjekt investující v zahraničí. Do těchto transakcí může vstupovat i tuzemská banka vývozce nebo zahraniční banka dovozce23.“
22
MPO – Podpora exportu (2009) definuje sazbu CIRR jako „minimální pevnou úrokovou sazbu, za kterou
může banka poskytnout úvěr na podporu exportu, aniž by byl tento úvěr považován podle mezinárodních pravidel za nedovolenou státní podporu exportu. Sazby CIRR se odvozují od výnosů státních dluhopisů na trhu v příslušné měně. K tomuto základu se připočítává marže 1 %. Sazby CIRR jsou vyhlašovány OECD každý měsíc.“ 23
ČEB
[online].
2006
[cit.
2011-10-17].
O
bance.
Dostupné
z
WWW:
.
49
Výše poskytnuté finanční podpory ze strany ČEB má rostoucí tendenci. V roce 2008 banka poskytla přibližně 32 mld. Kč, v roce 2010 téměř 57 mld. Kč. Portfolio bankovních instrument), které mohou vývozci využít je následující24: • Úvěr na financování výroby pro vývoz (předexportní úvěr) - Umožňuje českému výrobci, resp. vývozci financovat náklady spojené s realizací dodávek pro zahraničního kupujícího (dovozce). • Přímý vývozní dodavatelský úvěr - Umožňuje českému vývozci profinancovat pohledávky vůči zahraničnímu kupujícímu (dovozce). • Přímý vývozní odběratelský úvěr (příjemcem úvěru je zahraniční dovozce) Umožňuje realizaci objemnějších dodávek českého vývozce pro zahraničního kupujícího (dovozce). • Nepřímý vývozní odběratelský úvěr (příjemcem úvěru je banka zahraničního dovozce) - Umožňuje realizaci objemnějších dodávek českého vývozce pro zahraničního kupujícího (dovozce). • Úvěr na investice v zahraničí - Umožňuje českému investorovi získat dlouhodobé úvěrové zdroje pro realizaci investice v zahraničí. • Refinanční vývozní dodavatelský úvěr - Umožňuje poskytnout bance vývozce prostředky, které tato využije k poskytnutí úvěru vývozci za zvýhodněných podmínek. • Refinanční vývozní odběratelský úvěr - Umožňuje poskytnout bance vývozce prostředky, které tato využije k poskytnutí úvěru zahraničnímu dovozci za zvýhodněných podmínek. • Odkup pohledávek z akreditivů bez postihu - Umožňuje českému vývozci již v současnosti realizovat pohledávku z vývozu spojenou s dokumentárním akreditivem s odloženou platbou či s akceptaci směnky. • Odkup vývozních pohledávek s pojištěním bez postihu - Umožňuje českému vývozci již v současnosti realizovat pohledávku z vývozu, která je pojištěna proti vývozním úvěrovým rizikům. • Bankovní záruky. • Financování prospekce zahraničních trhů - Umožňuje českému podnikateli financovat průzkum zahraničního trhu, na nějž hodlá vstoupit. Výše zmíněných produktů mohou využívat velké podniky i MSP, převážně jsou ale finanční prostředky čerpány ze strany velkých firem za účelem realizace 24
ČEB
[online].
2006
[cit.
2011-10-17].
Produkty.
Dostupné
z
WWW:
.
50
větších zakázek. Podíl MSP na úvěrovém portfoliu ČEB byl v roce 2008 pouze 4 – 5 %. Podnikatelé mohou volit mezi krátkodobými úvěry s dvouletou splatností, kde se úroková sazba stanovuje na bázi variabilní úrokové sazby a výše úvěru může být až 100 % hodnoty vývozní smlouvy, a dlouhodobými úvěry se splatností 2 – 10 let. Tyto úvěry mají obvykle fixní úrokovou sazbu CIRR a hodnota jejich krytí je do výše 85 %. Níže zobrazené grafy 5 a 6 znázorňují strukturu úvěrového portfolia ČEB z hlediska typů finančních produktů a z hlediska cílových exportních zemí.
Graf 5: Struktura úvěrového portfolia podle typu úvěru ke dni 31. 12. 2010 Zdroj: ČEB - Základní údaje o úvěrovém portfoliu banky (2011)
Největší podíl finančních prostředků je čerpán na odběratelské vývozní úvěry klientům, menší část pak na úvěry a investice. Zbývajících necelých 8 % prostředků je rozloženo mezi ostatní instrumenty ČEB. Z dlouhodobého pohledu, v horizontu posledních pěti let, se struktura portfolia změnila. Dříve se na ni podstatnější vahou podílely vývozní odběratelské úvěry bankám a proexportní úvěry. Podle grafu 6 má téměř poloviční zastoupení mezi cílovými vývozními zeměmi Ruská federace. Značná část dále přísluší Turecku, Slovensku, Gruzii a Ukrajině. Tyto destinace se z dlouhodobého hlediska nemění.
51
Graf 6: Teritoriální struktura úvěrového portfolia ČEB k 31. 12. 2010 Zdroj: ČEB - Základní údaje o úvěrovém portfoliu banky (2011)
Česká exportní banka a podpora MSP Více se ČEB začala na problematiku MSP soustředit od roku 2010. Hlavním motivem byla světová finanční a hospodářská krize. Banka svou činností sledovala zmírnění dopadů krize právě na MSP, kterých se problémová ekonomika dotýkala nejvíce. Z tohoto důvodu byly zavedeny nové programy na podporu MSP a zřízeny nové distribuční kanály pro efektivní financování tohoto segmentu. Banka plánuje věnovat mimořádnou pozornost sektoru MSP i v následujících letech. „Nových distribučních kanálů využilo v roce 2010 na 150 českých, především malých vývozců s průměrným ročním objemem odkoupených pohledávek okolo 18 mil. Kč. Jen přibližně 10 % pohledávek znělo na odběratele mimo země EU. Nejčastěji vyváženým zbožím jsou především tržní výrobky a polotovary25.“ V tabulce 2 jsou zobrazeny údaje o tom, do jaké míry se MSP podílí na finanční podpoře ČEB. Tab. 2: Podíl MSP na činnosti ČEB v letech 2009 a 2010
Podíl MSP na činnosti ČEB údaje v mil. Kč ČEB celkem z toho MSP podíl MSP na ukazateli v%
objem podepsaných smluv 2009 2010 25 109 2 130
43 787 2 728
8,5 %
6,2 %
stav úvěrů 2009 2010 40 56 797 968 1 268 2 074
čerpání úvěrů 2009 2010 20 29 657 636 873 2 193
3,1 %
4,2 %
3,6 %
7,4 %
Zdroj: Výroční zpráva ČEB 2010 (2011)
25
Výroční zpráva ČEB 2010 [online]. Praha : Deloitte Audit s.r.o., 2011 [cit. 2011-10-19]. Dostupné z
WWW: .
52
Produkty ČEB určené MSP Speciální nabídka produktů pro MSP obsahuje především úvěry na překlenutí doby mezi platbami výrobce či vývozce svým dodavatelům a příjmem plateb z prodeje výrobků a služeb. Struktura produktů určených MSP je následující26: • Úvěry pro překlenutí odložené splatnosti, kterou vývozce poskytuje svým zahraničním odběratelům (Krátkodobé a dlouhodobé financování vývozu). • Úvěry pro financování nákladů výroby (Financování výroby určené pro vývoz). • Všechny druhy záruk v souvislosti s realizací vývozního případu. Programy ČEB určené MSP Jedná se o dva programy ČEB zohledňující specifika sektoru MSP, a to Program podpory MSP – vývozce a Program podpory MSP – subdodavatel exportéra - Proexportní záruka. Vychází z klasických produktů, ale navíc berou ohled na menší objem a počet transakcí. Programy umožňují MSP získat prostředky na financování jejich přímých vývozních
aktivit
nebo
subdodávek
v rámci
financování
střednědobých
a dlouhodobých vývozních úvěrů realizovaných významnými českými exportéry. Realizace programů probíhá pomocí přímého financování anebo na základě spolupráce s EGAPem, ČMRZB a komerčními bankami. • Program podpory MSP – vývozce – Program vhodný pro úvěry, jejichž příjemcem či dlužníkem je český vývozce nebo výrobce. Je založen na rychlém zpracování požadavku vývozce o finanční podporu. ČEB do pěti dnů od podání žádosti o úvěr posoudí bonitu klienta a sdělí předběžné stanovisko, do třiceti dnů pak definitivně rozhodne o schválení či zamítnutí žádosti. • Program podpory MSP – subdodavatel exportéra - Proexportní záruka – Do tohoto programu spadají tři podskupiny programů – proexportní záruka, platební záruka a neplatební záruka. V rámci proexportní záruky program umožňuje poskytnutí provozního úvěru subdodavateli přímo na pobočkách komerčních bank. Platební záruka se zaručuje za provozní úvěr poskytnutý subdodavateli komerční bankou. Do skupiny neplatební záruky patří produkty typu bid bond (záruka za nabídku), advance payment guarantee (za vrácení zálohy), performance bond (za řádné provedení díla), retention bond, waranty bond atd. (za zádržné, za garanci atd.).
26
ČEB [online]. 2010 [cit. 2011-10-07]. Pro malé a střední firmy. Dostupné z WWW:
.
53
4.3.7 Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP Společnost EGAP byla založena v roce 1992 jako jedna z prvních institucí na podporu proexportní politiky ČR v oblasti státního úvěrového pojištění. Společnost nabízí vývozcům českého zboží a služeb pojišťovací služby, bez ohledu na jejich právní formu podnikání či velikost, a ochranu bank financujících vývoz. EGAP je státní instituce fungující jako akciová společnost. Akcionářská práva jsou rozdělena mezi MF (40 %), MPO (36 %), MZV a MZ (obě po 12 %). Kromě zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se EGAP řídí také Konsensem OECD, jenž určuje minimální pojistné sazby jednotlivým teritoriím. Služby EGAP lze dělit do dvou dílčích oblastí. První z nich jsou pojistné služby se státní podporou, které slouží pro krytí tržně nepojistitelných rizik, kterými jsou nejčastěji rizika teritoriální. Oblast teritoriálních rizik nejvíce ovlivňuje politická a ekonomická situace země dlužníka a zahrnuje především riziko neuhrazení pohledávky či nenaplnění smlouvy, a to např. z důvodu politických intervencí, občanských nepokojů, státního bankrotu, stávky, administrativních zásahů apod. Z údajů uvedených v grafu 7 je patrné, že poskytnuté částky státní podpory ze strany EGAP mají z velké části rostoucí tendenci. V roce 2009 došlo k výraznému skoku objemu pojištění, a to v důsledku obav z prohlubující se finanční krize.
Graf 7: Celkový pojištěný objem v letech 2001 - 2010 (v mld. Kč) Zdroj: Výroční zpráva EGAP 2010 (2011)
Druhá oblast služeb EGAP souvisí s komerčními riziky, která vychází z ekonomické a finanční situace kupujícího. Jedná se pojištění bez státní podpory na tržním základě. Mezi rizika tohoto druhu patří platební nevůle nebo nesolventnost zahraničního obchodního partnera a riziko vyhlášení konkurzu na majetek kupujícího. V roce 2005 z důvodu oddělení výše zmíněných aktivit vznikla dceřiná společnost EGAP Komerční úvěrová pojišťovna, a.s. (KÚP). V průběhu následujících let proběhla změna vlastnické struktury. V současnosti je jejím majoritním 54
vlastníkem belgická společnost Ducroire|Delcredere SA NV a vystupuje pod obchodním názvem KUPEG úvěrová pojišťovna, a.s. KUPEG funguje na bázi využití vlastních finančních zdrojů, tzn. bez nároků na zdroje ze státního rozpočtu a orientuje se na pojištění krátkodobých finančních rizik. Státní pojištění vývozu EGAP v praxi znamená, společnost pojišťuje tam, kde vzniká mezera ze strany komerčních pojišťoven. Základním předpokladem pro získání pojištění se státní podporou je splnění podmínek pro původ zboží. Tedy, že podíl českého zboží a služeb na celkovém vývozu tvoří alespoň 50 %. Společnost EGAP pro účely pojištění, zpravidla jednou do roka, klasifikuje jednotlivé země dle teritoriálního rizika, a to na základě údajů MMF a WB. Zohledňuje i nekvantifikovatelné faktory jako např. politickou situaci apod. Země jsou rozčleněny do 7 rizikových kategorií, kdy do 1. kategorie spadají země s nejnižší úrovní rizika a naopak do 7. kategorie země s nejvyšší teritoriální rizikovostí. Zvláštní skupinou je 0. kategorie, u které se neuvažuje o možnosti teritoriálního rizika. Pojištění v této kategorii probíhá bez státní podpory. Od míry rizikovosti se odvíjí i výše pojistného u jednotlivých produktů. Dalšími kritérii jsou pak objem vývozu, rizikovost dovozce, sjednané platební podmínky či výše a splatnost úvěru. V současné době společnost podporuje vývoz následujícími pojistnými produkty27: • B - Pojištění krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru. • Bf - Pojištění bankou financovaného krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru. • C - Pojištění střednědobého a dlouhodobého vývozního dodavatelského úvěru. • Cf – Pojištění bankou financovaného střednědobého a dlouhodobého vývozního dodavatelského úvěru. • D – Pojištění vývozního odběratelského úvěru. • E – Pojištění potvrzeného akreditivu. • F – Pojištění úvěru na předexportní financování. • I – Pojištění investic českých právnických osob v zahraničí. • If – Pojištění úvěru na financování investic českých právnických osob v zahraničí. • P – Pojištění prospekce zahraničních trhů. • V – Pojištění proti riziku nemožnosti plnění smlouvy o vývozu. • Z – Pojištění bankovních záruk vystavených v souvislosti s exportním kontraktem. 27
EGAP
[online].
2011
[cit.
2011-10-24].
Pojistné
produkty.
Dostupné
z
WWW:
.
55
Z hlediska typu produktu je mezi českými vývozci nejvíce využíváno vývozních odběratelských úvěrů. Tento druh pojištění je využíván téměř pro polovinu celkového pojištěného objemu a podobně, jako je tomu u produktů poskytovaných ČEB, je jich převážná část (téměř 40 %) teritoriálně orientovaná do Ruska. Co se týče angažovanosti klientů na pojištění EGAP (viz Graf 8), se do roku 2005 nejvíce účastnily pojištění komerční banky. V následujících letech naopak výrazně převzaly vedení produkty ČEB.
Graf 8: Vývoj celkové pojistné angažovanosti EGAP podle klientů v letech 2001 – 2010 (v mld. Kč) Zdroj: Výroční zpráva EGAP 2010 (2011)
EGAP a podpora MSP28 MSP jsou pro EGAP důležitou složkou její klientely. „Vzhledem k mezinárodním pravidlům pro státem podporované vývozy, omezujících působnost státních úvěrových pojišťoven pouze na tu část trhu, kterou nepokrývají komerční úvěrové pojišťovny, leží těžiště podpory MSP ze strany EGAP zejména v oblasti předexportního financování29 a bankovních záruk vystavovaných v souvislosti s exportními kontrakty.“ V případě MSP pojišťovna EGAP nevychází z bonity klienta, nýbrž vychází z ratingu vyhodnoceného bankou. Na základě sjednané dohody s bankami byl sjednocen postup pro vyhodnocení ratingu vývozců. V současnosti je možné sjednat 28
EGAP
[online].
2011
[cit.
2011-10-07].
Podpora
MSP.
Dostupné
z
WWW:
. 29
Předexportní úvěr poskytují banky za účelem výroby pro export, investice do výroby pro export či
za účelem financování komerčního výzkumu a vývoje pro export. Pojištění je možné zřídit pouze v souvislosti s některým z typů vývozních úvěrů, kdy banka vystupuje v roli pojištěného. U předexportních úvěrů splatných do dvou let EGAP nabízí pojištění do 85 % hodnoty vývozu, u delší splatnosti do výše 75 %.
56
pojištění předexportního financování a bankovních záruk s institucemi, které se dohodli na spolupráci s EGAP, tj. ČEB, Česká spořitelna, a.s., Komerční banka, a.s., LBBW Bank CZ a.s., UniCredit Bank, a.s. a Citibank Europe plc, organizační složka. V případě, že se jedná o pojištění rizika nezaplacení faktury za dodané zboží či služby, je rozhodující země kupujícího a délka splatnosti. Pokud se jedná o zemi, která je komerčně pojistitelná (např. země EU a OECD) a odložení platby kupujícího je v horizontu dvou let, běžně tyto případy pojišťují komerční úvěrové pojišťovny, včetně KUPEG úvěrové pojišťovny. „Pro ostatní případy nabízí EGAP pojištění krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru ("B") a jestliže má exportér úmysl prodat krátkodobou vývozní pohledávku bance ještě před její splatností, může využít pojištění bankou financovaného krátkodobého vývozního dodavatelského úvěru ("Bf").“
4.3.8 Nestátní instituce Svou roli v oblasti podpory exportu hrají také nestátní, tedy soukromé instituce. Jejich služby na rozdíl od státních jsou poskytovány za úplatu a spočívají především v sjednávání obchodních kontraktů, zprostředkovávání informací pro vývozce, propagaci českých produktů apod.
V ČR působí v pozici nestátní organizace
zejména Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR, Asociace malých a středních podniků ČR a Smíšené obchodní komory. Tyto instituce budou blíže charakterizovány v následujících odstavcích. Do skupiny nestátních organizací spadá taktéž KUPEG, jež byla součástí kapitoly věnované EGAP. Hospodářská komora ČR Hospodářská komora ČR (HK ČR) vznikla v roce 1992 na základě zákona č. 301/1992 Sb. a působí jako největší organizace zastupující české podnikatele. Tato instituce sdružuje téměř 14 000 členů (právnických i fyzických osob), jež jsou spravováni v 66 regionálních a 84 oborových asociacích HK ČR. V rámci své činnosti HK ČR podává informace o ekonomickém vývoji a hospodářských podmínkách, poskytuje poradenské a konzultační služby v oblasti podnikání skrze svá konzultační regionální centra, dále poskytuje vzdělávání v podnikatelské, ekonomické či legislativní oblasti a spolupracuje s obdobnými zahraničními
institucemi.
V rámci
podpory
exportu
se
účastní
organizace
podnikatelských misí, zveřejňuje nabídku a poptávku zahraničních firem či podává informace o výstavách a veletrzích. Společně s HK ČR spolupracuje národní orgán Komise pro racionalizaci procedur
v
mezinárodním
obchodě
FITPRO,
která
podporuje
zavádění 57
standardizovaných dokladů, norem a postupů v mezinárodním obchodě, datových prvků v obchodních dokladech a usnadnění výměny elektronických dat. HK ČR je také členem Sdružení evropských obchodních komor Eurochambres a Evropské asociace živnostníků a malých a středních podnikatelů UEAPME. Svaz průmyslu a dopravy ČR Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPD) je nestátní organizace, která sdružuje zaměstnavatele a podnikatele v ČR, a to především z oblasti průmyslu a dopravy. SPD prosazuje a hájí jejich zájmy, ovlivňuje hospodářskou politiku ČR ve prospěch a rozvoj podnikatelského prostředí a firem. Jde o největší zaměstnavatelský svaz ČR a své členy zastupuje v tzv. tripartitě spolu s vládou a Svazem odborových svazů. Hlavní činností svazu je sledování a poskytování informací o vývojových tendrech v podnikání v ČR i ve světě, zastupuje své členy při jednání, prostřednictvím médií komunikuje s veřejností, udržuje spolupráci s českými i zahraničními organizacemi podobného charakteru, angažuje se v organizaci výstav, veletrhů a konferencí. Z hlediska exportní politiky je klíčovou službou pomoc při navázání kontaktu se zahraničním obchodním partnerem, dále pomoc při zveřejňování tendrů či při realizaci zahraniční mise. Smíšené obchodní komory Tyto obchodní komory jsou tvořeny zástupci jednotlivých zemí. Pro podporu exportu jsou důležité z důvodu spolupráce se zahraničními partnery, budování vzájemných obchodních vztahů, pořádání seminářů o daném teritoriu, poskytování poradenských a informačních služeb v rámci podnikatelských aktivit v zemi. Momentálně v ČR působí více než 50 obchodních komor. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) je sdružením podniků a živnostníků registrovaným pod MV ČR, která vznikla v roce 1995. Není povinností, aby členské firmy splňovali kritéria EU pro MSP30. Členy asociace jsou také vybrané banky a finanční instituce, střední a vysoké školy, cechy živnostníků apod. AMSP poskytuje informační služby cíleně orientované na MSP týkající se zejména podpory exportu, legislativy, bankovních produktů či vzdělávání. V rámci mezinárodní činnosti se AMSP stala „členem mezinárodní organizace UEAPME (Union Europeenne de l´Artisanat et des Petites et Moyennes Entreprises – Evropská asociace řemesel, malých a středních podniků) se sídlem v Bruselu, která 30
Dle kritérií EU jsou za MSP považovány podniky do 250 zaměstnanců.
58
reprezentuje 11 milionů evropských podnikatelských subjektů z řad malých a středních firem s více než 50 miliony zaměstnanců31.“ Organizace je dále členem Evropského úřadu řemesel, obchodu a malého a středního podnikání pro standardizaci NORMAPME.
31
AMSP ČR [online]. 2011 [cit. 2011-10-27]. AMSP ČR. Dostupné z WWW:
asociaci>.
59
4.4 Proexportní politika Turecka Následující část diplomové práce se zaobírá problematikou proexportní politiky v Turecku. Nejprve je pozornost věnována historickému procesu, který předcházel současné situaci ve zkoumané oblasti. Následně se práce zabývá aktuální situací v oblasti MSP a nakonec jsou podrobně charakterizovány činnosti organizací, jež se podílí na proexportní politice země.
4.4.1 Vývoj proexportní politiky Turecka Podporu a implementaci exportních strategií zaštituje Podsekretariát úřadu premiéra pro zahraniční obchod (turecká zkratka DTM), jenž svým postavením spadá pod Ministerstvo zahraničí. První exportně orientované strategie Turecko zavedlo počátkem osmdesátých let dvacátého století. Základním cílem těchto strategií bylo zviditelnění perspektivních hospodářských struktur a jejich následné zapojení na světových trzích. V této době byla zároveň implementována opatření na podporu liberalizace zahraničního obchodu. Mimo těchto opatření, která měla za úkol podporu vývozu, vznikly i další výpomoci firmám ze strany státu: • Firemní osvobození od daně. • Vrácení daně. • Pojistné na využití zdrojů z fondu na podporu. • Dotace získané z fondu na podporu a fondu na cenovou stabilizaci. V druhé polovině 80. let však tyto úlevy v souladu s mezinárodními závazky byly postupně odstraněny. V roce 1987 ale vzniká státní exportní kreditní a garanční banka Turk Eximbank, která dává exportní politice nový rozměr. Tato instituce byla zřízena
za
zahraničních
účelem trzích,
zvýšení
konkurenceschopnosti
poskytováním
úvěrů
a
tureckých
záručních
exportérů
programů
na
v rámci
mezinárodních závazků. Dne 1. 6. 1995 se Turecko stalo členem Světové obchodní organizace WTO a o pár měsíců později, dne 1. 1. 1996, přistoupilo k Celní unii s EU. Od této chvíle jsou dovozní a vývozní režimy země v souladu s předpisy EU. Nutnou podmínkou přístupu Turecka do Celní unie byl soulad dohod o volném obchodu podepsaných se zeměmi východní a střední Evropy a Izraelem se společnými obchodními podmínkami Společenství. V tureckém právním systému byl status "vývozce" (dle čl. 4 (e) nařízení Export) definován jako člen Asociace souvisejících vývozců, a to může být: 60
• Fyzická nebo právnická osoba, která má jediné daňové identifikační číslo. • Obchodník či řemeslník zabývající se výrobou, který je registrován v Komoře obchodníků a řemeslníků. • Společný podnik (Joint venture). • Konsorcia. V roce 2004 DTM za spolupráce soukromého sektoru sestavil dvouletý Exportní strategický plán (2004 – 2006). Jednalo se o program na odstranění strukturálních problémů jako je např. závislost na exportu či eliminace regionálních a odvětvových závislostí. Hlavním cílem bylo dosažení trvalého a udržitelného růstu tureckého exportu. Kunt (2007) uvádí, že plán byl orientován zejména na těchto pět oblastí: 1. Vytvoření turecké kvalitní ochranné známky na globálních trzích a využívání moderní a dynamické marketingové techniky. 1.1. Zefektivnění propagace a marketingu, se zaměřením na cílové trhy a cílové oblasti 1.2. Rozvoj vzájemných obchodních mechanismů, počínaje offsetovými programy. 1.3. Tvorba nové logistické sítě služeb určených tureckým vývozcům splňující jejich požadavky. 2. Rozvoj informační technologie na podporu exportu infrastruktury. 2.1. Aktivace databáze o přístupu na trh. 2.2. Rozšíření aplikací e-obchodu za účelem podpory a rozvoje vývozu. 2.3. Nastavení informačních center pro vývozce. 2.4. Rozvoj informačních technologií a softwaru, a zobecnění jejich použití v domácích i zahraničních trzích. 3. Financování a podpůrné mechanismy. 3.1. Rozvoj mechanismů podpory vedoucí ke zvýšení exportní výkonnosti příslušných firem, nejlépe MSP. 3.2. Rozvoj mechanismů podpory přispívajících k financování exportu, zlepšení dostupnosti programů, zejména pak úvěrů Eximbank, pojištění a zajištění; a vypracování nových programů a struktur, které by pomohly Eximbank se soustředit na střednědobé a dlouhodobé půjčky. 3.3. Rozšíření rozsahu a objemu výzkumných a vývojových programů a zvyšování efektivity výzkumu a vývoje.
61
4. Dvoustranné a vícestranné obchodní vztahy a korporátní struktury. 4.1. Odstranění problémů, které brání fungování celní unie s EU, příprava na jednání o vstupu do EU a poskytování podpory v procesu vyjednávání. 4.2. Efektivní koordinace vývozců v procesu přípravy bilaterálních a multilaterálních obchodních dohod. 4.3. Zvětšování objemu vývozu na cílové trhy. 4.4. Politickou orientací přispívat ke zlepšení konkurenceschopnosti tureckého textilního a oděvního průmyslu. 5. Spolupráce a koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem a nevládními organizacemi. 5.1. Restrukturalizace DTM pro zahraniční obchod v Turecku i v zahraničí. 5.2. Změna právních a správních předpisů za účelem rychlého plnění vývozních postupů. 5.3. Nastavení mechanismu nezbytného k zlepšení koordinace mezi veřejným a soukromým sektorem a nevládními organizacemi. 5.4. Budování povědomí veřejnosti o významu a prospěchu exportu pro Turecko. V roce 2006 přichází kladné hodnocení z OECD, jejímž členem je Turecko od roku 1961. Výsledky ukázaly, že mezinárodní rating země se zlepšuje a že do Turecka proudí stále více zahraničních přímých investic, čemuž přispělo i zahájení přístupových vyjednávání do EU. Zpráva dále pozitivně hodnotila hospodářské reformy země, snahu vlády o zajištění hospodářské stability a postup při plnění Exportního strategického plánu. Z dostupných informačních zdrojů bylo zjištěno, že exportní strategie pro následující období je roztříštěna mezi jednotlivé vládní instituce, avšak její komplexní podobu se nepodařilo dohledat. Ze zjištěných informací vyplývá, že turecká vláda nevydala exportní plán, který by navazoval na Exportní strategický plán pro období 2004 -2006. V současnosti nejbližším dokumentem v rámci této problematiky je pravděpodobně Strategický plán DTM 2009 – 2013. Mezi jeho hlavní cíle patří pomocí
rozvoje
výzkumu
a
vývoje
zvýšit
přidanou
hodnotu
produkce,
diverzifikovat vývozní destinace, najít nové trhy a zajistit lepší dostupnost výrobních vstupů. Také pro oblast MSP byl vydán v roce 2003 dokument o strategických plánech. O této podnikatelské sféře však hovoří obecně, problematikou exportu se zabývá jen její část. Původní verze nazvaná Akční plán pro MSP 2003 - 2006 (SME Strategy and Action Plan) vznikla v souladu s Evropskou chartou pro MSP. Jejím cílem bylo podporovat zlepšení podnikatelského prostředí. V roce 2006 došlo k revizi plánu 62
z důvodů zahájení přístupových jednání o vstupu země do EU. Byl pozměněn tak, aby odpovídal požadavkům EU a vydán pod názvem Revidovaná strategie pro MSP a akční plán 2007 - 2009 (Revised SME Strategy and Action Plan). Cílem bylo zvýšení
efektivity
MSP,
jejich
podílu
na
přidané
hodnotě,
mezinárodní
konkurenceschopnosti a integraci, a rozvoj technologií a inovačních kapacit. V roce 2009 na Turecko udeřila finanční krize, jež se velkou měrou podílela na propadu tureckého exportu. Podle serveru Generálního konzulátu ČR v Istanbulu (2011) došlo k výraznému snížení poptávky v Evropě, což mělo za následek rušení objednávek v Turecku. Největší propad vývozu zaznamenal průmysl, jenž klesl oproti roku 2008 o 24 %. V roce 2010 nastalo oživení ekonomiky ve světě a turecký export vzrostl o 11,5 %. Zároveň se zvýšil i import, a to o 32 %. Negativní saldo dosáhlo přibližně -72 mld. USD. Celkový obrat tureckého zahraničního obchodu v roce 2010 vzrostl na 299 mld. USD, avšak úrovně před krizí, kdy byl ve výši 334 mld. USD v roce 2008, nedosáhl. Z hlediska obchodních partnerů, Turecko nejvíce své zboží vyváží do USA, Ruska, Německa, Švýcarska a Velké Británie. Po udeření finanční krize země začala hledat nové alternativní trhy. Turecky vývoz v posledních letech výrazně posílil v oblasti Střední Asie a v Africe. Obchod s Organizací islámské země (OIC) se zvýšil o více než 50 % v roce 2008, zahraniční investice do zemí Středního východu tehdy vzrostly o 2 mld. USD. Vývoz do Iráku a Afriky posílil o 75 % v roce 2009. Problematikou vývozní aktivity MSP se zabývali Özkanlı, Benek a Akdeve (2008), kteří ve své výzkumné zprávě uvádí, že se v současnosti na export orientuje 44 % malých a středních tureckých podniků. Podrobněji se problematice MSP věnuje následující kapitola.
4.5 Charakteristika malých a středních podniků v Turecku MSP tvoří významnou část turecké ekonomiky a jsou důležité i z hlediska zaměstnanosti. Státní statistický úřad však neprodukuje žádná data o MSP na makroekonomické úrovni, neboť jejich klasifikace není nikde jednoznačně definována (viz kapitola Definice malých a středních podniků pro Turecko) a každá z institucí vychází z jiných kritérií. S výše uvedenými důvody souvisí i problém při vyhodnocování časových řad různých ukazatelů v oblasti MSP. Jednou z priorit tureckého statistického úřadu je sestavit a sjednotit statistická data v souladu s kritérii Eurostatu, která vychází z Evropské úmluvy EU. Z dostupných zdrojů nebylo zjištěno, v jakém časovém horizontu je naplánováno cíle dosáhnout.
63
Vzhledem k tomu, že statistické údaje o sektoru MSP jsou poměrně kusé a není k dispozici mnoho časových a vývojových řad, je těžké analyzovat jednotlivé trendy a ukazatele. Podle odhadů OECD (2004) se předpokládá, že počet MSP je 94 % z celkového počtu podniků, jež tvoří 76,7 % celkové zaměstnanosti, 38 % kapitálových investic, 26,5 % přidané hodnoty, což je zhruba 10 % vývozu a pouze 5 % z bankovních úvěrů. Z hlediska zaměstnanosti jsou pro Turecko MSP velmi důležitou složkou ekonomiky. Na druhou stranu z výše uvedených informací vyplývá, že podniky pracují s poměrně nízkým kapitálem a vytváří relativně malou přidanou hodnotu, která tvoří jen minimální příspěvek k tureckému exportu. Struktura podnikatelského zaměření dle OECD (2004) je následující: kovové zboží (26,1 %), textilní, oděvní a kožedělná výroba (25,6 %), dřevo a nábytek (24,3 %), potraviny a nápoje (12,7 %), papír (3,9 %) a ostatní odvětví (7,4 %). Velký podíl MSP z oblasti řemesla a průmyslu zaštiťuje TESK32 a TOBB33. Server TESK (2011) uvádí, že počet registrovaných obchodů a řemeslných podniků byl v roce 2008 přibližně 2 760 000. Tato hodnota je ale velmi citlivá na ekonomickou situaci a každý rok se výrazně mění. Podle výroční zprávy TOBB (2010) je počet registrovaných podniků pod jejich organizací asi 1 200 000. Z geografického hlediska rozložení MSP charakterizuje tureckou populaci jako celek. Největší kumulace podniků (38 %) se nalézá na pobřeží Egejského moře, 17 % na pobřeží Marmarského moře a ve střední části Anatolie 16 %. Dále pak podél Středozemního moře (11 %), Černého moře (9 %) a v oblasti jihovýchodní Anatolie (6 %). Ve východní Anatolii funguje pouze zanedbatelný počet MSP.
4.5.1 Bariéry exportu malých a středních podniků v Turecku Turecký export se vyvíjí desítky let a neustále dochází ke změnám, které mají za úkol přispět k jeho efektivnosti a kvalitě. Přesto existuje řada problémů, jež podnikatelům komplikují účast na zahraničním obchodě. Bariéry vznikají jednak z důvodu technické a legislativní nevyspělosti země oproti západním státům, ale také kvůli tomu, že Turecko není členem EU, kdy se často projevuje nesladěnost jednotlivých systémů. Jako hlavní bariéry exportu MSP vidí Özkanlı, Benek a Akdeve (2008) špatnou dostupnost výrobních zdrojů, komplikované mezinárodní obchodní vztahy, problémy při hledání obchodních konexí a obchodních zástupců v zahraničí či špatnou znalost cizích jazyků nutných pro komunikaci v exportních zemích. 32
Svaz živnostníků a řemeslníků z Turecka.
33
Unie obchodních komor, průmyslu, námořního obchodu a komoditních burz Turecka.
64
Organizace OECD (2004) ve své zprávě upozornila na slabá místa v oblasti vyspělosti technologií oproti ostatním členským zemím EU, která se projevila zejména po vstupu Turecka do Celní unie. Velkým problémem je zaostalost na poli komunikačních technologií. Z dat poskytnutých Světovou bankou – indikátory ICT (2011) vyplývá, že v roce 2009 na 100 lidí připadalo 84 mobilních telefonů, což je pokrok např. oproti roku 2001, kdy to bylo pouze 21 telefonů. Horší situace je v případě přístupu na internet. V roce 2001 statistika vykazovala 50 000 uživatelů internetové sítě, což tvoří přibližně 0,6 % tureckého obyvatelstva. Následně v roce 2009 vzrostl počet na 33,5 mil. uživatelů, tj. 45 % obyvatelstva. Mezi další problematické oblasti pak patří zejména: • Nestabilní vývoj tureckého exportu. • Disharmonie s vývojem světového exportu. • Nedostatečná a neefektivní propagace tamních výrobků. • Problémy spojené s logistikou. • Nedostatečné motivační programy pro podporu MSP. • Nedostatečná podpora výzkumu a vývoje.34 • Nedostatečná
ochrana
obchodních
značek
(problém
ochrany
duševního
vlastnictví). Důležitou roli v rámci exportní politiky hrají i některé další aspekty. Na základě výsledků výzkumu MSP vedeného Özkanlı,
Benek a Akdeve (2008)
v Turecku bylo zjištěno, že podstatné je stáří podniku. Úměrně s rostoucím stářím podniku roste i jeho internacionalizace. Úspěšné exportní činnosti dále napomáhá strategické plánování. Bylo dokázáno, že podniky, kde takového plánování chybělo, dosahovaly horších výsledkům v oblasti vývozu. Přímý pozitivní vliv byl prokázán mezi vývozní aktivitou MSP a účastí na mezinárodních veletrzích. Naopak výzkum poukazuje, že nebyla potvrzena závislost mezi zkušenostmi manažera a jeho exportní úspěšnosti. Z tohoto pohledu je studie v souladu s Similarly, Andersson, Gabrielsson a Wictor (2004), kteří taktéž ze získaných dat nemohli potvrdit zmíněnou závislost, ačkoli věřili, že úspěch MSP v souvislosti s exportem je silně vázán na zkušenosti nejvyššího managementu.
34
Ze zprávy OECD (2004) vyplývá, že podíl podnikatelského sektoru na celkových výdajích na
výzkum a vývoj se pohybuje kolem 35 %, proti průměru zemí OECD 65 %. Ačkoli turecké univerzity mají výzkumný potenciál, neexistují programy, které by průmysl a školy propojily. Ani daňový systém není v tomto případě příznivě nakloněn. Daňové pobídky jsou malé a orientované většinou na velké podniky.
65
4.6 Proexportní instituce Turecka Tato kapitola se zabývá podrobnou charakteristikou jednotlivých institucí, které tvoří hlavní páteř vývozní politiky Turecka. V podkapitolách je nejprve pozornost věnována státním institucím, dále pak soukromým organizacím a organizacím sdružujícím turecké exportéry. Do skupiny státních institucí kromě níže zmíněných úřadů patří i Podsekretariát úřadu premiéra pro oblast cel (Prime Ministry Undersecretariat for Customs), který má z hlediska zahraničního obchodu a vnějších hospodářských vztahů významné postavení. Z dostupných zdrojů však o tomto orgánu nebyly nalezeny podrobnější informace. Informace u jednotlivých institucí mají v některých případech rozdílnou hloubku. Důvodem je jejich velmi rozlišná dostupnost a různorodost.
4.6.1 Podsekretariát úřadu premiéra pro zahraniční obchod Podsekretariát úřadu premiéra pro zahraniční obchod (DTM) funguje jako státní orgán a spadá pod ministerstvo zahraničí. Jedná se o hlavní instituci řízení tureckého zahraničního obchodu. V jeho čele momentálně stojí podtajemník Ahmet Yakıcı. Ve funkci ministra zahraničí působí Zafer Çağlayan. DTM se podílí na vytváření exportně orientovaných plánech, na sestavování vládních programů pro podporu exportu a vydávání legislativních nařízeních ohledně vývozní politiky. Mimo jiné úřad plní i funkci informační, a to jednak ohledně organizační a funkční struktury, dále prezentuje statistiky z pohledu vývojových trendů, oborů a jednotlivých ekonomických ukazatelů či vydává informační reporty o ekonomickém vývoji ve vztahu k zahraničnímu obchodu. Podrobnější informace ve vztahu podsekretariátu zahraničního obchodu k MSP úřad nezveřejnil. Podsekretariát úřadu premiéra pro zahraniční obchod a podpora MSP DTM se zapojilo do projektu finančních dotací plynoucích z EU tureckým podnikům za účelem zefektivnění kooperace mezi oběma stranami. Tento projekt má celkem tři období. Od roku 2007 do konce roku 2013 probíhá poslední třetí perioda nazvaná jako Nástroj předvstupní pomoci IPA35, která je určena kandidátským zemím do EU. Podle zprávy Turkey-EU Financial Cooperation (2010) je momentálně možné skrze DTM čerpat z přiděleného rozpočtu programu IPA 3 finanční prostředky na rozvoj
35
Nástroj předvstupní pomoci (Instrument Pre-Accession Period – IPA) poskytuje pomoc
kandidátským zemím do EU. Usiluje o posílení institucionální kapacity, přeshraniční spolupráce, ekonomického a sociálního rozvoje a rozvoje venkova, dle serveru Europa.eu (2010).
66
obchodních sítí a zvýšení jejich konkurenceschopnosti. Tento program je speciálně vytvořen pro MSP. Turecký úřad DTM je zapojen ve spolupráci s EU do projektu podporující firemní clustery. Cílem je podpořit konkurenceschopnost MSP na mezinárodních trzích a vytvořit zdravé podnikatelské prostředí. Tento program byl započat v Turecku v únoru 2011 a jeho ukončení se plánuje na srpen 2013. V zemích EU existoval již dříve. Je spolufinancován EU a Tureckou republikou. Pro lepší efektivitu formování firemních clusterů byl projekt rozčleněn do pěti tureckých provincií. Každá oblast má své informační centrum a jejím úkolem je navázání spolupráce s místními MSP. Jedná se o následující provincie: Trabzon, Samsun, Kahramanmaraş, Çorum a Gaziantep36.
4.6.2 Podsekretariát úřadu premiéra pro finance37 Podsekretariát úřadu premiéra pro finance vnikl v prosinci roku 1994 na základě vyhlášky č. 4059. Oddělil se tehdy od Podsekretariátu zahraničního obchodu. Instituce spolupracuje s tureckou vládou a dohlíží na její kroky spjaté s ekonomikou a na korektní implementaci ekonomických rozhodnutí ohledně veřejných financí. Úřad sleduje jak činnost státních orgánů, tak ekonomické podniky i nekomerční státní instituce. Významnou funkcí je rozhodování o výši investic a výdajů na programy, jež schvaluje ministerstvo financí. Na základě schválených programů vznikají finanční a hospodářské vztahy jak na mezinárodní, tak na regionální úrovni. Činnost podsekretariátu financí se dělí do čtyř následujících oblastí. Orientace úřadu na zahraniční ekonomické vztahy, vztahující se k jednání se zahraničními investory jménem Turecké republiky, jednání o otázkách zahraniční pomoci, grantech a úvěrech ze strany mezinárodních organizací a institucí. Oblast bankovnictví svou činnost soustředí na tvorbu souboru pravidel pro bankovní sektor, factoringové instituce a devizové trhy, sleduje vývoj na domácích i mezinárodních finančních trzích, spolupracuje s dalšími institucemi, jako jsou např. centrální banky a burzy. Neméně důležitá je úloha podsekretariátu financí z hlediska zahraničních investic. Hlavní cílem na tomto poli působnosti je podpora a směřování investic, dohled nad dodržováním mezinárodních závazků v rámci rozvojových plánů
36
KOBİ İşbirliği ve Kümelenme Projesi [online]. 2011 [cit. 2011-08-04]. KOBİ İşbirliği ve Kümelenme
Projesi. Dostupné z WWW: . 37
Epicos [online]. 2011 [cit. 2011-07-28]. Republic of Turkey Prime Ministry Undersecretariat of
Treasury.
Dostupné
z
WWW:
Details.aspx?ff%2FDJnKYCF%2FO90iXSlACXfCGz00qujHWEZnQRJIm6K0O7av7f4b4bw%3D%3D>.
67
a programů. Dále pak podněcuje zahraniční investory přicházející do země a zpracovává jejich žádosti o zahraniční investice. Podobně jako výše zmíněné instituce, i tato se zabývá ekonomickým výzkumem, přípravou finančních a ekonomických zpráv a zpracovává data a podklady pro rozhodování o státním rozpočtu. Podsekretariát úřadu premiéra pro finance ve vztahu k MSP Ačkoli to na první pohled vypadá, že úřad nemá s SP nic společného, opak je pravdou. Jedná se o státní orgán, který ustanovuje zásadní pravidla, kterým se musí podřídit veškeré podniky včetně malých a středních.
4.6.3 Agentura na podporu investic ISPAT38 Tato instituce byla zřízena jednak za účelem podpory tureckých investičních příležitostí ve světě a jednak za účelem poskytnutí pomoci investorům vstupujícím do Turecka před a během jejich podnikatelské aktivity. ISPAT má vybudovanou širokou síť zástupců v Belgii, Kanadě, Číně, Francii, Německu, Indii, Itálii, Japonsku, Lucembursku, Saudské Arábii, Španělsku, státech Perského zálivu (Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, a Spojené arabské emiráty), Ruské federace, Velké Británie a USA. Agentura je přímo podřízena úřadu premiéra DTM a v rámci své činnosti podporuje soukromý sektor pomocí vládních nástrojů. Zdarma zájemcům poskytuje následující data39: • Informace o trhu a analýzy. • Komplexní zprávy o průmyslu země a přehled jednotlivých sektorů. • Posouzení podmínek pro vhodnost investice. • Volba místa. • Hledání podniků pro potenciální partnerství. • Jednání s příslušnými státními institucemi. Součástí činnosti agentury je také usnadňování soudních řízení a řešení právních otázek jako je získání potřebných licencí, pracovních povolení, povolení k pobytu atd.
38
ISPAT - Investment Support and Promotion Agency.
39
Invest
in
Turkey
[online].
2011
[cit.
2011-07-27].
About
ISPAT.
Dostupné
z
WWW:
.
68
Agentura na podporu investic ISPAT a podpora MSP ISPAT neprovozuje žádné středisko orientované speciálně na MSP. Avšak ani je nevylučuje ze svého pole působnosti. Naopak MSP jsou pojmem, který je často používán ve zveřejňovaných reportech. Z hlediska činnosti ISPAT se přístup k MSP nijak neliší od spolupráce s velkými podniky.
4.6.4 Türk Eximbank40 Türk Eximbank funguje jako exportní, garanční a kreditní banka za účelem podpory zahraničního obchodu. Tato instituce vznikla v roce 1980 jako plně státní organizace, která funguje v součinnosti s vládní exportní politikou a je nástrojem pro realizaci vývozních strategií. Hlavním cílem instituce je výpomoc tureckému exportu, a to prostřednictvím diverzifikace vývozu zboží a služeb, zvýšením podílu tureckých vývozců v mezinárodním obchodu či hledáním nových trhů pro vývoz tradičního i exportně netradičního zboží. Dále banka podporuje zvýšení konkurenceschopnosti podniků a zajištění bezrizikového prostředí na mezinárodních trzích. Instituce nabízí řadu specializovaných finančních služeb prostřednictvím různých úvěrů, záručních programů a pojištění. Téměř ve všech rozvinutých zemích existují exportní úvěrové agentury, stejně jako v Turecku existuje Türk Eximbank. Systém je většinou nastaven tak, že státní instituce poskytuje pojištění a garanční programy pro podporu vývozu a zároveň, na straně druhé, stojí komerční banka zodpovědná za financování vývozní operace. Türk Eximbank se v tomto případě od klasického modelu odklání a orientuje se na přímou úvěrovou činnost, včetně garančních programů a pojištění. Banka působí v pětiletých rozvojových plánech a dále v podrobnějších ročních programech. Plány jsou orientovány na oblasti jako zahraniční obchod, rozvoj průmyslu, zahraniční vztahy, hospodářské a sociální politiky. Jednotlivé programy jsou po vypracování schvalovány Nejvyšší radou a Výborem úvěrového poradenství. Pod zmíněný výbor spadá řada institucí, mimo jiné i DTM či Podsekretariát financí. Türk Eximbank a podpora MSP Z dostupných zdrojů Türk Eximbank uvádí, že si uvědomuje důležitost role MSP v rámci vývozní strategie, a to zejména po připojení Turecka do celní unie. Zároveň také připouští, že její programy momentálně nejsou těmto podnikům příliš 40
Türk
Eximbank
[online].
2007
[cit.
2011-07-25].
Who
we
are.
Dostupné
z
WWW:
.
69
nakloněny a získání finanční podpory je pro ně často velice obtížné. Banka si klade dlouhodobě za cíl zpřístupnění svých programů na pomoc MSP. Banka se snaží vyjít vstříc následujícími kroky. Žádosti o úvěr podané MSP jsou upřednostněny při zpracování před ostatními a zprostředkující banky musí splnit podmínku vyčerpání alespoň 30 % přiděleného limitu41. Výsledkem této politiky je dosažení 30 – 35% podílu MSP na půjčkách poskytnutých Türk Eximbank. Zatímco podíl na úvěrech poskytnutých komerčními bankami je 24 %. Významný zájem o půjčky (nárůst o 50 %) ze strany MSP byl zaznamenán zejména v roce 2010, kdy se země začala zotavovat z finanční krize. V tomto roce bylo se strany Türk Eximbank poskytnuto MSP 41,7 mld. TRY42.
4.6.5 Turecká rozvojová banka43 Turecká rozvojová banka44 je státní organizace. Jejím cílem je podpora rozvoje a růstu v zemi, zvýšení zaměstnanosti a blahobytu. Banka prostřednictvím úvěrů zajištěných z národních či mezinárodních zdrojů podporuje investice podniků nebo nabízí možnost přímé účasti odborného pracovníka na vedoucí pozici za účelem technické výpomoci a zefektivnění hospodaření s kapitálem. Organizace směřuje finanční podporu do projektů zaměřených na průmysl, cestovní ruch, efektivní využití energie ve vztahu s ochranou životního prostředím nebo investic do obnovitelných zdrojů. Společným jmenovatelem všech dotovaných projektů je ochrana životního prostření a podpora trvale udržitelného růstu. V roce 2008 banka zahájila práci potřebnou k získání certifikátu Systém environmentálního managementu ISO 14001. Turecká rozvojová banka a podpora MSP Turecká rozvojová banka nabízí širokou škálu produktů, šité firmám na míru podle jejich podnikatelského zaměření, velikosti podniku nebo účelu financovaného projektu. K MSP se vztahují následující typy úvěrů45:
41
Annual Report Türk Eximbank [online]. 2010 [cit. 2011-07-25]. Türk Eximbank - Export credit bank
of Turkey. Dostupné z WWW: < http://www.eximbank.gov.tr/eng/engindex.htm >. 42
Kurz Turecké liry (TRY) osciluje dlouhodobě v nepravidelných periodách mezi hodnotami
9 – 12,5 TRY/CZK. Kurz ke dni 30. 12. 2010 TRY/CZK = 12,105. Zdroj: ČNB (2011). 43
Kalkinma
:
Our
vision
[online].
2010
[cit.
2011-07-31].
Dostupné
z
WWW:
. 44
Turecký název Kalkinma.
45
Kalkinma
:
Loans
[online].
2010
[cit.
2011-07-31].
Dostupné
z
WWW:
.
70
Úvěry na podporu investic tureckých MSP v Evropě Půjčky jsou orientovány na fixní investice směřované do evropských zemí. Produkt funguje pod záštitou Podsekretariátu ministerstva financí, který předkládá podnikům investiční pobídky. Tyto pobídky jsou prezentovány a detailněji specifikovány v ročních programech činností Turecké rozvojové banky. Nárok na půjčku mají akciové společnosti, jejichž investice se týkají cestovního ruchu, průmyslu, zdravotnictví nebo vzdělání. Zda má podnik na úvěr nárok, posuzuje tým odborníků banky, kteří vychází z finančních analýz a výsledků hodnotící zprávy. Splatnost úvěru je závislá na vlastnostech každého z projektů. Obvyklá doba splatnosti je dva roky u krátkodobé varianty a pět až sedm let u dlouhodobých úvěrů. Úvěry na podporu investic tureckých MSP v islámských zemích Tento typ půjček je zaměřen na financování strojů a zařízení spjatých s provozem podniku. Produkt funguje na principu financování splátkového prodeje a je určen soukromým subjektům, které vlastní speciální investiční licenci (Investment Incentive License), za účelem dohledatelnosti zdrojů pro financování projektů v jednotlivých oblastech. Licence navíc prokazuje soulad investice s právem šaría. Úvěry jsou poskytovány v částkách 500 tis. – 10 mil. USD, a to až do výše 100 % ceny pořizovaného stroje, popř. nákladů na zařízení. Splatnost je 5 – 10 let s možností odkladu splácení o 1 – 3 roky. Úvěry poskytnuté Světovou bankou orientované na MSP Tento způsob financování vychází z projektu „Druhý přístup k financování MSP“46. Turecká rozvojová banka v rámci projektu nabízí finanční prostředky komerčním bankám a leasingovým společnostem, které fungují jako zprostředkovatelé úvěrů pro MSP. Podmínkou úvěrů je, aby financované projekty byly zaměřeny svým účelem na ochranu životního prostředí. Každý projekt musí být podrobněji přezkoumán, zda splňuje nastavená kritéria zejména, co se týče environmentálního charakteru. Tato kritéria jsou zveřejněna v úředním věstníku č.: 26939 ze dne 17. července 2008 jako „nařízení o posuzování vlivů na životní prostředí“. Dále pak je nutné splnit
46
Anglicky Second Access to Finance for Small and Medium Enterprises (II SME Loan) – jedná se
o projekt Světové banky na podporu MSP schválený v červenci 2010, která poskytla podle informací serveru infoDev Incubator Support Center (2010) finanční prostředky třem tureckým institucím: banka Kalkınma (100 mil. USD), banka Ziraat (200 mil. USD) a banka Vakıf (200 mil. USD). Tomuto projektu předcházel podobný program - Access to Finance for SMEs Project (SME I), který vznikl v roce 2007 za stejným účelem, a bylo celkově poskytnuto 700 mil. USD.
71
požadavky Ministerstva životního prostředí a lesnictví a požadavky ze strany Světové banky. Financované projekty jsou posuzovány dle rizikového kritéria ve vztahu k životnímu prostření a následně řazeny do rizikových skupin. Úměrně s výší rizika, roste i náročnost požadavků na podnik a snižuje se pravděpodobnost poskytnutí půjčky. Úvěry mají střednědobý až dlouhodobý charakter a jsou kryty státní zárukou.
4.6.6 Organizace pro rozvoj malých a středních podniků KOSGEB Vznik organizace KOSGEB je datován k dubnu 1990 a byl zřízen za účelem podpory tureckých
MSP
v oblasti
technologie,
inovace,
integrace
a
zvýšení
konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity. Zabývá se hospodářským vývojem země, řeší ekonomické a sociální otázky. Jedná se o neziskovou, semiautonomní organizaci. Správní rada KOSGEB má 40 členů, kdy polovina je tvořena členy vlády a polovina členy z oblasti soukromého sektoru. Organizace spolupracuje s podnikatelským rozvojovým centrem IGEM a s centrem pro technologický rozvoj TEKMER. Centrála KOSGEB sídlí v Ankaře a společně s IGEM a TEKMER poskytují své služby ve 33 městech. Jako hlavní cíle organizace Kunt (2007) uvádí: • Rozvoj a podpora mechanismů, které zvýší konkurenceschopnost MPS na národní i mezinárodní úrovni. • Pomoc při vytváření nových pracovních příležitostí, zejména v oblastech, které přinášejí vysokou přidanou hodnotu. • Odstraňování bariér, kterým by mohly MSP v rámci konkurenčního boje na tuzemském či zahraničním trhu čelit. • Poskytování a šíření užitečných informací MSP. • Poskytování kvalifikovaných a rychlých služeb pro MSP, které jim pomohou k levnější, kvalitnější a modernější výrobě. • Zvýšení počtu MSP orientovaných na vývoz a jejich exportní potenciál, zlepšení technické úrovně a podpora propagace značky.
72
KOSGEB v roce 2008 poskytl pomoc 25 780 podnikům a bylo mezi ně rozděleno 203,5 mil. TRY. Níže jsou uvedeny druhy podpor, jež KOSGEB poskytuje47: Konzultační služby: Cílem je zlepšení orientace podniku v oblasti finančního řízení a investic, zvýšení kvality, produktivity, výzkumu a vývoje, zlepšení marketingu atd. Analýzy, kalibrace a testování, analýzy týkající se východoevropské podpory: Účelem je zisk výrobkových certifikátů požadovaných na mezinárodních trzích, s cílem zlepšit výrobky a jejich produkci. Podpora technologického výzkumu a vývoje: Tato oblast je věnována podnikům, které přichází s novými myšlenkami a vynálezy v souvislosti s technologií a vědou. Cílem je zvýšení konkurenceschopnosti na národních a mezinárodních trzích. Podpora
podnikání
přes
konkurenceschopnosti,
internet:
rozvoj
Zapojení
internetové
do
světového
kultury
a
trhu,
získání
zvýšení
povědomí
o prospěchu internetových služeb a využití služeb KOBINET EU48. Exportně orientované zahraniční cesty, podpora účasti na veletrzích v zahraničí i v tuzemsku: Cílem je zlepšení příležitostí na domácím i světovém trhu, možnost prezentace výrobků a jejich reklamy. Podpora budování značky: Za účelem podpory mezinárodního obchodu a přilákání zahraničních investorů KOSGEB podporuje kromě tuzemských i zahraniční značky. Společné využití laboratoře (ORTLAB) a společné využité dílny (ORTKA): Účelem je rozvoj spolupráce a partnerství mezi podniky, zvýšení produktivity a kvality výrobků. Školení: Vzdělávací programy určené pro podnikatele a získání kvalifikovaných zaměstnanců. Podpora vzniku nových podniků: Cílem je vybudovat úspěšnou síť podniků jako základního
kamene
pro
řešení
problémů
s nezaměstnaností
a
v oblasti
hospodářského vývoje.
47
Ministry of science, industry and technology [online]. 2010 [cit. 2011-08-03]. Small And Medium
Enterprises
Development
Organization
-
(KOSGEB).
Dostupné
z
WWW:
. 48
KOBINET EU je projekt, který vznikl v květnu 2002 a jeho cílem je propojení internetové sítě mezi
zeměmi EU a tureckými MSP. Server KOSGEB – KOBINET EU online projesi (2011) prezentuje, že účelem
projektu
je
integrace
strategií,
zjednodušení
transakcí,
posílení
synergie,
a konkurenceschopnosti MSP. Projekt jednak poskytuje portál s užitečnými odkazy (statistiky, databáze, profily firem, právní poradenství atd.) a dále nabízí web hosting či e-mailové služby, ale také umožňuje poradenství při výběru technického vybavení (hardware, software).
73
Softwarová podpora počítačů: Pro zvýšení úrovně výrobních technologií a zajištění moderních systémů řízení. Patenty, certifikáty, užitné vzory, osvědčení: Pomoc v oblasti získání potřebných licencí.
4.6.7 EU – Turecké obchodní centrum ABIGEM ABIGEM
je projekt, který vznikl v roce 2002 na základě společné aktivity Unie
obchodních komor, průmyslu, námořního obchodu a komoditních burz Turecka TOBB, komory obchodu a průmyslu a za podpory dotací EU, konkrétně Evropské Komise. Program je zaměřen na turecké MSP. Jeho hlavním cílem je zvýšit konkurenceschopnost MSP, podpořit jejich internacionalizaci a řešit problémy spojené s kulturními odlišnostmi od evropských zemí. Projekt má více fází. V první fázi, v letech 2002 – 2006, bylo ABIGEM zřízeno jako akciová společnost, jejíž akcie se rozdělily mezi členy TOBB, členy komory obchodu a průmyslu a mezi turecké podnikatele. Vznikly první tři pobočky ABIGEM ve městech Gaziantep, İzmir a Kocaeli. Výsledky projektu byly úspěšné. Údajně přineslo jedno investované euro tří a půl násobek. Z tohoto důvodu v roce 2008 došlo k další rozvojové fázi projektu, která si kladla za cíl rozšíření evropsko - turecké sítě obchodních center, a to o 12 nových poboček ve městech Adana, Afyon, Çorum, Denizli, Erzurum, Eskişehir, Kayseri, Konya, Malatya, Tekirdağ, Trabzon a Uşak. V současnosti tedy ABIGEM spravuje 15 obchodních center49. Mezi způsoby, jakými ABIGEM bezplatně napomáhá tureckým MSP, patří zejména poradenská činnost, školení podnikatelů, pomoc nově exportujícím podnikům, kalkulace nákladů a pomoc při budování investičních projektů. Dalším způsobem podpory MSP je propagace prováděná odborníky na světových veletrzích a výstavách či předávání know-how. Tato služba je zpoplatněna a v případě zájmu je třeba, aby podnik uhradil poplatek 150 EUR měsíčně. Součástí činnosti ABIGEM je také orientování se na jednotlivá odvětví hospodářství, sdružování podniků z této oblasti a tvorbě misí do cílových zemí EU. Tabulka 3 prezentuje, jakým způsobem a do jaké výše se dařilo tureckým MSP participovat na celkovém exportu v roce 2004 za podpory programu ABIGEM.
49
ABIGEM [online]. 2011 [cit. 2011-08-09]. ABIGEM - What is ABIGEM?. Dostupné z WWW:
.
74
Tab. 3: Přehled exportní aktivity MSP za podpory ABIGEM v roce 2004
Sektor Nábytek a dekorace Potraviny Autodíly Zdravotnictví Strojírenství Textil a šperky
Exportní trh
Řecko, Maďarsko Francie, Německo Velká Británie, Německo, Irák, USA, Nizozemsko Jižní Afrika Sýrie, Bulharsko, Řecko, Saúdská Arábie, Rumunsko Řecko, Egypt, Libanon, Maďarsko
Výše exportu (EUR)
Dílčí úspěchy
Účast na veletrzích ISO, HACCP,systém zabezpečování jakosti Kvalifikovaný dodavatel Daimler Chrysler, Elektrolux, JCB Společná iniciativa na cílových trzích
30 000
50 000
Průmyslový vzor, ISO
800 000
Účast na veletrzích Celkem
150 000 2 330 000
450 000 850 000
Zdroj: Kunt (2007)
4.6.8 Export Promotion Centre IGEME Tato instituce vznikla v roce 1960 za účelem podpory vývozu. Jedná se o jedinou veřejnou organizaci v rámci exportních záležitostí Turecka, která je zároveň podřízena DTM. V souladu se svým cílem IGEME působí zejména jako zprostředkovatel při navázání obchodních kontaktů mezi tureckými vývozci a zahraničními dovozci. Cílem společnosti je posílit globální konkurenceschopnost tureckých obchodníků. Dvě pobočky IGEME sídlí v Turecku ve městech Istanbul a Izmir, a dvě pobočky v zahraničí.50 První zahraniční TTPO byla otevřena v Rotterdamu v Nizozemí roku 1988 a později druhá na Kypru roku 1996. Organizace se svou činností soustředí na následujících pět aktivit51: • Výzkum a vývoj. • Vzdělávání v obchodních aktivitách za účelem trvalého rozvoje obchodu. • Vztahy s veřejností a propagace. • Poskytování obchodních informací. • Spolupráce na mezinárodní úrovni.
50
Anglická zkratka pro pobočky IGEME je TTPO – Turkish Trade Promotion Office.
51
IGEME - Export Promotion Centre [online]. 2010 [cit. 2011-07-26]. Activities. Dostupné z WWW:
.
75
Veškeré výše uvedené aktivity organizace zajišťuje pro velké společnosti i MSP. V oblasti výzkumu a vývoje IGEME spolupracuje s jednotlivými podniky a poskytuje jim data o trhu zboží a služeb, provádí výzkumy na jednotlivých zahraničních trzích a odpovídá na otázky spojené se zahraničním obchodem. Poskytuje informace o vývozních pravidlech do jednotlivých zemí, a to zejména MSP a začínajícím podnikům. Data jsou prezentována jednak na internetových stránkách IGEME, v tištěných brožurách a je možno se telefonicky dotázat na informační lince, která je specializovaná právě na problematiku MSP. V rámci vzdělávání organizace provozuje semináře pro podnikatele. Školení probíhají několikrát do roka a konají se v různých městech. IGEME v souvislosti s touto činností spolupracuje s dalšími domácími i zahraničními organizacemi spjatými
s obchodem.
Pomocí
workshopů
chce
organizace
řešit
současná
problematická témata, která jsou v popředí světového zájmu. Cílem je jednak zlepšení podnikatelských a obchodních znalostí a dovedností firem, ale také prezentace výsledků výzkumů. Propagace je další aktivita, kterou se IGEME zabývá. Kromě elektronických či tištěných brožur se společnost specializuje na prezentaci firem na mezinárodních veletrzích. Firmám zajišťuje technickou podporu a poskytuje potřebné informace. IGEME dále sbírá a prezentuje obchodní informace. Jedná se o publikace obsahující seznam všech registrovaných podniků včetně MSP. Nabízí základní údaje o jednotlivých firmách, o oblasti jejich působení, popř. kontakt či internetový odkaz. V oblasti mezinárodních vztahů se IGEME široce angažuje. Je členem těchto organizací: • WTPO - World Conference of Trade Promotion Organizations. • ETPO - European Trade Promotion Organizations. • ETPO/WGIP - Working Group on Information Technologies. • IATTO - The International Association of Trade Training Organizations. IGEME má také úzké vztahy s Mezinárodním obchodním centrem (ITC) a Islámskou rozvojovou bankou (IDB). Společně se spřátelenými institucemi pořádají programy, semináře a sdílí zkušenosti z hlediska podpory vzájemných vztahů a společného obchodu.
76
4.6.9 Rada pro zahraniční vztahy DEIK52 Nezisková organizace DEIK53 vznikla v roce 1988. Jedná se o nestátní instituci, která si klade za cíl budování hospodářských, obchodních, průmyslových a finančních vztahů Turecka s okolními státy a mezinárodními organizacemi. DEIK navazuje spolupráci skrze bilaterální smlouvy, na jejichž základě pak vznikají mechanismy a opatření pro zajištění nepřetržitého toku informací, průmyslových a obchodních možností. Velikost podniku není ze strany DEIK nijak zohledňována. Tedy ani v oblasti MSP organizace žádnou zvláštní aktivitu neprovozuje, avšak z hlediska její činnosti má pro ně pozitivní charakter. DEIK z hlediska své aktivity usiluje o prohloubení zájmu o tureckou podnikatelskou sféru, a to skrze spolupráci s WTO, WB, EBRD, OECD, MIGA, Asijskou rozvojovou bankou a Islámskou rozvojovou bankou. V současnosti je DEIK také členem seskupení 12 států Business Council, které se schází jednou do roka za účelem prohloubení spolupráce.
4.6.10 Organizace sdružující exportéry V Turecku existuje řada organizací, jejichž smyslem je sdružování podnikatelů. Níže jsou uvedeny nejdůležitější z nich, které určitým způsobem souvisí s exportní aktivitou země a zároveň se dotýkají fungování MSP. Sněm tureckých exportérů54 V rámci podnikatelské sféry funguje řada sdružení exportérů. Jejich uspořádání je organizováno většinou podle oborů, regiónů, popř. obou kritérií společně. Střešním zástupcem těchto sdružení je Sněm tureckých exportérů55. Přehled jednotlivých členských exportních svazů spravuje Exportní unie Antalya. Hlavními prioritami sněmu je poskytování služeb exportérům a vývozním sdružením, dále pak pomoc v oblasti propagace, mezinárodních vztahů, výzkumu a vzdělání.
52
DEIK
[online].
2007
[cit.
2011-08-09].
DEIK
-
About
DEIK.
Dostupné
z
WWW:
. 53
Turecká zkratka slov Dis Ekonomik Iliskiler Kurulu.
54
Türkiye İhracatçılar Meclisi [online]. 2011 [cit. 2011-08-05]. Türkiye İhracatçılar Meclisi Hakkinda.
Dostupné z WWW: . 55
Turecky Türkiye İhracatçılar Meclisi.
77
Svaz živnostníků a řemeslníků z Turecka TESK56 Jedná se o organizaci, která vede registr živnostenských a řemeslných povolání v Turecku. TESK57 poskytuje praktické informace ohledně podmínek a zákonů vztahujících se na živnosti a řemesla, vydává certifikáty a osvědčení o pracovní způsobilosti,
provádí
poradenství
ohledně
exportní
činnosti,
zabývá
se
administrativní správou podnikatelů, informuje o poplatcích a dalších výdajích spojených s podnikáním tohoto typu. Mimo jiné informuje o vydávání veřejných zakázek a o podpůrných programech pro podniky, jež nabízí různé turecké organizace. Zvláštní pozornost je věnována MSP, jelikož právě ty nejčastěji bývají spojovány s živnostenským a řemeslným podnikáním. Unie obchodních komor, průmyslu, námořního obchodu a komoditních burz Turecka TOBB58 Turecké podniky mají ze zákona povinnost registrovat se v hospodářských komorách. TOBB59 je organizace, která zastupuje soukromý sektor. V současné době má TOBB 365 členů ve formě místních obchodních komor, průmyslu, obchodu, námořního obchodu a komoditních burzách. Jedním z jejich cílů je zdůraznit důležitost funkce MSP jako páteře turecké ekonomiky. Exportní unie Antalya Exportní unie Atalya vznikla v roce 1968, aby sdružovala turecké vývozce. Jejím cíllem je podpora exportu, budování podnikatelských vztahů jak na národní tak mezinárodní úrovni, odstraňování exportních bariér. Unie se orientuje zejména na oblast vývozu, jež je v souladu se zájmy země a podporuje účast na veletrzích a výstavách. Organizace spadá pod správu DTM. Na území Turecka vede 13 sekretariátů, které rovnoměrně působí po celé zemi a zajišťují bezproblémové fungování. Svá informační centra má také na celním úřadě a na letištním ředitelství cel v Antalii.
56
TESK [online]. 2011 [cit. 2011-08-05]. TESK. Dostupné z WWW: .
57
Turecky Türkiye Esnaf ce Senetkarlari Konfederasyonu.
58
TOBB [online]. 2010 [cit. 2011-08-05]. TOBB - Purpose and Organs. Dostupné z WWW:
. 59
Turecky Türkiye Odalar ve Borsalar Birligi.
78
4.7 Komparace proexportních politik České republiky a Turecka Na současné podobě obou zemí, ČR a Turecka, se významným dílem podepsal jak jejich historický a kulturní vývoj, tak zeměpisná poloha. Už na první pohled je zřejmá odlišnost těchto států. Z pohledu novodobé historie silným vlivem na proexportní politiku působí EU – na ČR jako na členskou zemi a na Turecko jako na zemi kandidátskou. ČR se nachází v situaci, kdy už je zaveden funkční systém exportních politik a soustředí se spíše na odstraňování dílčích bariér a rozvíjení podpůrných nástrojů. Zejména v posledních letech si země uvědomuje význam MSP pro českou ekonomiku, a právě proto jim věnuje stále více pozornosti. Oproti tomu Turecko je zemí komplikovanou, pro zbytek Evropy, zejména EU, těžko akceptovatelnou pro jeho odlišnou kulturu, zvláště pak náboženství, nacionalismus či geografické hranice. Nastavení exportní politiky zatím nemá vybudované silné kořeny, provázanost a kooperace mezi jednotlivými institucemi často vázne. Je ale nutné zdůraznit, že Turecko si význam exportu pro jeho ekonomiku uvědomuje a snaží se jej podporovat. Vytvořit však funkční exportní systém, který je na jednu stranu schopen vyhovět evropským či unijním požadavkům a na druhé straně zcela odlišné Asii a Africe je velmi komplikované. Následující text se zabývá podrobnějším srovnáním exportních politik ČR a Turecka z hlediska exportních politik zemí, institucionální základny, podpory na ministerské úrovni, přístupu k proexportní politice MSP a dostupnosti informací.
4.7.1 Srovnání exportních strategií České republiky a Turecka Světová ekonomika je dynamický a proměnlivý systém, který se neustále vyvíjí. Proto tedy není dostačující jednorázově nastavit určitou rigidní politiku, naopak je třeba ji neustále přizpůsobovat a rozvíjet vzhledem k aktuální situaci na mezinárodních trzích. Z tohoto důvodu jak české, tak turecké kompetentní orgány vydávají své exportní strategie. Zatímco ČR exportní strategii prezentuje konkrétními dokumenty pro jednotlivá období, Turecko dle získaných informací svou strategii vydalo z hlediska novodobé historie pouze pro období let 2004 – 2006. Autorka se domnívá, že hlavní principy této exportní strategie jsou stále považovány za aktuální, hovoří-li se o nich v obecném slova smyslu. Vzhledem ke skutečnosti, že od roku 2005 je Turecko v situaci, kdy usiluje o vstup do EU, řada detailnějších prvků musela být pozměněna. Současné dílčí koncepce vývozních priorit jsou roztříštěny mezi jednotlivé státní instituce, především ministerstva, která dohlíží nad jejich naplňováním. Nejblíže má k exportní strategii nejspíše Strategický plán DTM 2009 – 2013 zdůrazňující potřebu diverzifikace zahraničního obchodu, inovace 79
výzkumu a vývoje, snazší přístup ke vstupům a vývoj nástrojů na ochranu obchodu. Nadřazená koncepce, jež by celé věci dala komplexní rámec, však chybí. Společným prvkem exportních strategií obou zemí je, že ani jedna z nich nedodržuje pravidelné časové intervaly, v nichž by dokumenty vydávala. Prezentace jednotlivých strategií je spojena především s aktuální politickou a ekonomickou situací. Právě z tohoto důvodu ČR pozměnila původní plány a Exportní strategii 2006 – 2010 prodloužila i na rok 2011, aby pak nová Exportní strategie plánovaná pro období
2012 – 2015
byla
v souladu
se
společně
připravovanou
Strategií
konkurenceschopnosti ČR a Koncepcí zahraniční politiky ČR. Turecký Exportní plán 2004 – 2006, z časového hlediska platný po dobu dvou let, byl dosud jediným dokumentem tohoto druhu, který turecká vláda vydala. Zda se připravuje nová koncepce pro budoucí období dostupné zdroje nepotvrdily, avšak zcela tuto myšlenku nevyvrací. Co do kvality a kvantity rozsahu aktuální Exportní strategie ČR 2006 – 2010 je třeba zmínit její precizní a velice podrobné zpracování. Dokument se zabývá rozsáhlou oblastí vývozní politiky spravované státními orgány, zdůrazňuje slabá místa a problémové oblasti a svým charakterem má potenciál zefektivnit fungování státního vývozního systému. Z pohledu MSP Exportní strategie ve svém obsahu neopomenula ani tuto sféru. Nicméně právě zde je Strategie kritizována především pro nedostatečné příležitosti MSP na mezinárodním trhu, složitý administrativní systém a nedostatečnou informovanost. Turecké státní orgány sice nevydaly aktuální exportní strategii, vydávají však Akční plány pro MSP, jejichž součástí je i vývozní politika. Konkrétně se jedná o dva dokumenty Akční plán pro MSP 2003 – 2006 a Revidovaná strategie a akční plán 2007 – 2009 vydané organizací KOSGEB. O těchto listinách zdroje hovoří pouze obecně, proto autorka není schopna podrobnější analýzy. Strategie pro aktuální období dle dostupných informací opět neexistuje.
4.7.2 Institucionální základna Co do charakteru a struktury je institucionální uspořádání v ČR, tak v Turecku velmi odlišné. Systém proexportních organizací ČR je silně podmíněn unijně nastavenou strukturou, a to především proto, že řada institucí a programů mezi členskými zeměmi EU je na sebe napojených, případně jsou spravovány nadřazeným orgánem EU. Oproti tomu Turecko jako nečlen EU je na tomto systému relativně nezávislé, ačkoli v rámci přístupových jednání vznikla organizace EU – Turecké obchodní centrum ABIGEM,
jež
spolupracuje
s EU.
Svým charakterem je
instituce
pravděpodobně nejvíce podobná české agentuře CzechTrade. 80
Primární roli koordinátora a garanta vývozní politiky hrají v obou zemích ministerstva. V ČR tuto úlohu plní MPO společně s MZ. V Turecku nejvíce DTM, dále pak Podsekretariát úřadu premiéra pro oblast cel a Podsekretariát úřadu premiéra pro finance. Nedílnou složkou proexportní politiky jsou služby spojené s poskytováním zvýhodněného financování vývozních aktivit, s čímž je spojeno i zajišťování garančních a pojišťovacích úvěrových produktů proti rizikům plynoucím z realizace zahraničního obchodu. VČR tuto funkci plní ČEB společně s pojišťovnou EGAP. Odlišný systém je uplatněn na turecké straně, kde obě činnosti zastává jediný orgán Türk Eximbank. Také pro oblast investiční podpory podniků má každá země zřízenou svoji instituce. V ČR je to CzechInvest a v Turecku Agentura na podporu investic ISPAT. Agentury jsou v obou případech podřízeny vládním ministerským orgánům a funkční rámec je v mnoha bodech podobný. Liší se ale podstatně v přístupu k MSP. Zatímco CzechInvest poskytuje širokou škálu produktů určenou této podnikatelské sféře, ISPAT ji nevěnuje zvláštní pozornost a přistupuje k ní bez rozdílu jako k velkým firmám. Nelze však říci, že by Turecko opomíjelo problematiku MSP. Pro tento účel provozuje organizaci KOSGEB orientovanou pouze na MSP a poskytuje jim širokou škálu služeb za účelem jejich efektivního růstu. Pro lepší orientaci v řešené problematice je v Příloze č. 2 je uvedena tabulka zobrazující souhrnný přehled proexportních organizací ČR a Turecka.
4.7.3 Proexportní politika na ministerské úrovni Podpora vývozu ze strany státu a internacionalizace podniků vychází ze dvou rovin. Nejprve je třeba zajistit fungující systém obchodní výměny na mezinárodní úrovni, v druhém kroku pak budovat strukturu přímé podpory národních podnikatelských jednotek při vstupu na zahraniční trhy. V ČR i v Turecku tyto aktivity zastávají příslušná ministerstva. V ČR je agendou pro rozvoj obchodní výměny pověřeno MPO. Jeho posláním je zahraničně obchodní politika ve vztahu k okolním státům, sjednávání obchodních a ekonomických dohod, realizace spolupráce na obchodní úrovni s EU, ESVO, WTO a jiným organizačními seskupeními60. V Turecku tuto problematiku řeší Ministerstvo zahraničních věcí společně s podsekretariátem DTM. Náplň aktivit se v obou zemích víceméně shoduje a obě země usilují o prosazování svých národních zájmů a rozvoj liberalizace světového obchodu. V případě Turecka je tato činnost vykonávána s vyšší intenzitou směrem do okolních kontinentů Afriky a Asie. 60
MPO
[online].
2010
[cit.
2011-11-12].
Působnost
ministerstva.
Dostupné
z
WWW:
.
81
Jak naznačil úvodní text, ministerská podpora probíhá v několika rovinách. Kromě mezivládních vyjednávání je jejím úkolem také přímá asistence v zahraniční, na kterou dohlíží MPO v případě ČR a DTM v případě Turecka. ČR poskytuje zahraniční služby na podporu vývozu skrze ZÚ ČR a jejich obchodně-ekonomické úseky. Náplní práce těchto úřadů je podpora národních subjektů, informační a asistenční servis, a podpora při účasti na veletrzích a výstavách. Důležitou činností je také sběr a vyhodnocování dat o jednotlivých zahraničních teritoriích. Tyto databáze jsou prezentovány nejčastěji na webových stránkách institucí a informačním portále pro podnikatele BusinessInfo.cz. V Turecku funkce přímé asistence v zahraničí nemá jednotný charakter. Na tuto činnost dohlíží podsekretariát DTM, výkonnými orgány jsou kanceláře ambasád a konzulátů, pobočky exportního centra IGEME a pobočky agentury ISPAT. Nabídka služeb poskytovaná jednotlivými organizacemi se liší co do obsahu i rozsahu. Největší síť kanceláří tvoří turecké ambasády a konzuláty, které se nacházejí ve 112 zemích. Agentura ISPAT provozuje pobočky svých zástupců v zemích celého světa, jež jsou pro Turecko z hlediska mezinárodního obchodu prioritní a tímto směrem zaměřuje i rozsah působení. Exportní centrum IGEME provozuje v zahraničí pouze dvě pobočky – jednu na Kypru a druhou pro Evropu sídlící v Nizozemí. Zda spolu kanceláře jednotlivých kanceláří kooperují, či zda mají mezi sebou rozdělené kompetence či spektrum služeb nebylo z dostupných zdrojů zjištěno. Z výše uvedeného textu vyplývá, že způsoby, jakými jsou poskytovány asistenční služby obou států, se absolutně liší. V ČR je nastaven jednotný fungující systém, který má logické uspořádání a pro české podnikatele je srozumitelný. Služby prochází napříč několika orgány, které spolu komunikují a kooperují. Naopak Turecko má v tomto ohledu značné nedostatky. Servis služeb je nejednotný, roztříštěný mezi tři státní instituce a pro podnikatelské subjekty zbytečně komplikovaný.
4.7.4 Proexportní politika a podpora MSP Úloha MSP je pro hospodářství a ekonomiku státu je stále významnější. Mnoho zemí si to uvědomilo především s nástupem finanční krize v roce 2008. Právě z tohoto důvodu řada zemí inovuje stávající programy na podporu proexportní politiky tak, aby ji mohly využít i tyto podnikatelské subjekty. Podpora MSP v ČR na ministerské úrovni ze strany MPO probíhá skrze Exportní strategie. Pouze však na minimální úrovni, kdy v rámci Strategie zohledňuje existenci této podnikatelské sféry, do větších detailů však nezachází. Také MZV o problematické MSP hovoří ve svých strategiích jenom obecně. 82
Turecko zvolilo v tomto směru jinou cestu. Pro současné období turecká vláda nevydala žádný dokument hovořící o exportní strategii. Země realizuje podporu MSP ze strany ministerstev za účasti podsekretariátu DTM. Tento úřad se angažuje v dotačních programech EU určených pro kandidátské země, ze kterých čerpá prostředky na rozvoj konkurenceschopnosti MSP a na rozvoj firemních clusterů. Rozdílný přístup k podpoře exportní činnosti MSP je viditelný i u institucí k tomuto účelu zřízených. V ČR mezi hlavní organizace na podporu exportu patří agentury CzechInvest a CzechTrade. První z nich kromě podpůrných programů pro všechny či pouze velké podniky nabízí i široké portfolio programů speciálně orientovaných na MSP. Agentura CzechTrade velikost firem nijak nerozlišuje a jejich produkty mohou využít jakékoli druhy podniků. Zde však nastává otázka, do jaké míry její nabídky mohou využít MSP. V Turecku je možné proexportní instituce rozdělit na dva druhy. První skupina organizací velikost podniků nerozlišuje. Jedná se o instituci IGEME, agenturu ISPAT a neziskovou organizaci DEIK. Oproti tomu stojí organizace KOSGEB a ABIGEM, které svou činnost cíleně věnují pouze MSP a obě nabízí širokou škálu druhů podpor a služeb. V oblasti finanční podpory a pojištění se opět setkáváme s absolutně rozlišnými systémy. ČR za tímto účelem zřídila ČEB a EGAP. Zejména v roce 2010 instituce představily soubor produktů určených MSP, které mají tuto podnikatelskou sféru více motivovat k aktivnímu zahraničnímu obchodu a tím i rozhýbat současnou stagnující ekonomiku. Jedná se zejména o bankovní záruky a úvěry na financování střednědobých a dlouhodobých vývozních aktivit a s tím spjatým pojištěním. Finanční podpora a pojištění exportních aktivit tureckých podniků je realizována dvěma institucemi. Türk Eximbank poskytuje jednak finanční podporu a zároveň zastává funkci pojišťovny. Obě činnosti však poskytuje bez ohledu na velikost podniku. Vedle toho je Turecká rozvojová banka, která nabízí firmám finanční produkty dle jejich podnikatelského zaměření, velikosti a účelu financování. Na základě srovnání jednotlivých aktivit poskytovaných ČR a Tureckem v rámci proexportní politiky MSP lze konstatovat, že oba systémy fungují naprosto odlišným způsobem. Zatímco v ČR je podpora MSP integrována mezi instituce spravující jak malé tak velké podniky, v Turecku podnikatelskou sféru MSP berou jako samostatnou oblast. Otázkou ale zůstává, který ze systémů je lepší a nakolik jsou ve skutečnosti výkonné. V oblasti financování exportu a garančních služeb je nabídka produktů v ČR více propracovaná a nakloněná podpoře MSP. Oproti tomu Turecko má v tomto směru značné nedostatky.
83
4.7.5 Dostupnost informací o státní podpoře Pro každý podnik, který uvažuje o vstupu na mezinárodní trh, je důležité nejprve získat dostatečné informace o možnostech, které státní i nevládní instituce nabízejí, aby byl schopen jednat efektivně a úspěšně provozovat svoji zahraniční činnosti. V ČR je státní podpoře exportu věnovaná relativně velká pozornost. Z ní také pramení úsilí o poskytování co nejlepších informací o dané problematice podnikatelským subjektům. Velkým pomocníkem pro zainteresované osoby je internetový portál BusinessInfo.cz, který slouží jako oficiální informační server pro podnikatele. Hned na jeho úvodní straně se nalézá rozcestník odkazující na státní podporu exportu, kde je možné nalézt komplexní přehled o nabídce státních služeb a dalších státních i nestátních organizacích, jež mají vztah k vývozní politice a působí v oblasti pronikání tuzemského zboží a služeb na cizí trhy. Důležitým informačním kanálem pro podnikatele je také Zelená linka pro export provozovaná MPO, která působí jako kontaktní centrum a poskytuje podnikatelům informační služby a zefektivňuje jednání s proexportně orientovanými institucemi. V Turecku je odlišná situace. Neexistuje instituce nebo internetový portál, který by poskytoval ucelený soubor informací o státních službách pro export, tak jako je tomu v ČR. Veškeré potřebné informace je nutné dohledat na internetových stránkách jednotlivých institucí, popř. se informovat telefonicky. Zde hrozí riziko jazykové bariéry. Ačkoli webové stránky jsou v převážné většině spravovány jak v tureckém tak anglickém jazyce, bohužel ne vždy dosahují poskytované informace totožné kvality. V případě telefonické komunikace není samozřejmostí, že operátoři kontaktních míst jsou schopni komunikovat jinak než turecky. Absence informačního centra pro export je slabým místem proexportní politiky Turecka, která je z hlediska tamní ekonomiky natolik významná. Proniknutí na zahraniční trh proto může být pro řadu podniků zbytečně komplikované a náročné.
4.7.6 Současné podmínky exportní politiky v ČR Z výše uvedených poznatků získaných jednak analýzou proexportních politik a jednak komparací v jednotlivých oblastech vyplynulo několik slabých míst a hrozeb, které oslabují efektivní fungování vývozně orientovaných aktivit českých MSP, jejich konkurenceschopnost a postavení na mezinárodním trhu. Cílem kapitoly je podrobněji definovat tyto problematické stránky a navrhnout doporučení, jak slabá místa a hrozby eliminovat.
84
Slabá místa Slabou
stránkou
českých
MSP
je
jejich
nízká
exportní
výkonnost
a nedostatečná participace na investičních aktivitách zahraničních obchodních kanálů. Tento problém pramení především z jejich malé ekonomické síly. Za účelem zefektivnění této oblasti by vláda měla přijmout opatření pro jejich podporu a motivovat státní i nestátní organizace k vytváření příznivé nabídky produktů a služeb určených MSP. Jelikož MSP tvoří dominantní podíl podnikatelské sféry ČR, tak i podpora tohoto sektoru přispěje k jeho rozvoji a dynamizaci růstu produktu. Slabá
ekonomická
síla
MSP
souvisí
do
jisté
míry
s nedostatečně
vybudovanou sítí klastrů či podnikatelských skupin podobného charakteru fungujících na bázi kooperace a společné účasti na podnikatelských aktivitách. Tímto způsobem je možné posílit vyjednávací pozici a zefektivnit proces pronikání na zahraniční trhy. Problematickou oblastí pro MSP je jejich nízká kapitálová vybavenost a nedostatek investičních prostředků, s čímž souvisí i obtížné získávání úvěrů od finančních institucí. Tyto nedostatky částečně řeší stát pomocí dotací či proexportně orientované organizace, ale i přesto tato pomoc není zcela uspokojující. Vzhledem k rizikům plynoucích z
charakteru podniku a
nebezpečí pramenícího
ze
zahraničního obchodu jsou banky velmi opatrné a kladou vysoké požadavky při poskytování půjček. S poskytováním finančních prostředků ze strany proexportních institucí souvisí zbytečně složitá administrativní zátěž, která často působí jako demotivující prvek pro podniky. Snížení byrokratických požadavků by napomohlo většímu zájmu o nabízené produkty. Pro MSP je typické, že díky nedostatku vlastních finančních prostředků nejsou schopny samostatně realizovat výzkum a rozvoj nových technologií. Proto se dostávají do pozice až „druhého uživatele,“ a připravují se tak o možnost využít konkurenční výhody. Vláda by v tomto případě měla nabídnout řešení, jak oblast výzkumu přiblížit znevýhodněným subjektům. Z hlediska dlouhodobé konkurenceschopnosti se vyskytuje v případě ČR problém s úzkým spektrem teritoriální a komoditní orientace vývozu. Zde hrozí riziko, že v momentě, kdy dojde k překážkám obchodu s určitou zemí či komoditou, naruší to zcela fungování zahraničního obchodu. Proto je nutné obzvláště nyní v době ekonomické krize, kdy je toto riziko více než aktuální, zmíněné aktivity diverzifikovat. Jednou z cest, jak toho docílit, je zlepšení informovanosti podnikatelů ze strany proexportních institucí.
85
Slabým místem českého vývozu je malá účast na exportu služeb. Pro tuto oblast jsou charakteristické vyšší meziroční přírůstky na rozdíl od obchodu s hmotnými statky. Souvisí to částečně s tím, že u služeb se vyskytuje převážně podíl lidské práce. Nízká konkurenceschopnost podniků na zahraničních trzích vzniká v důsledku
nabídky
nedostatečně
atraktivních
produktů,
nedokonalých
informačních toků mezi kompetentními institucemi a vývozci o aktuálním dění o podmínkách zahraničního obchodu a v důsledku jazykových bariér. Tuto situaci lze napravit medializací poskytované pomoci exportními institucemi a věnovat lepší péči školícím programům pro vývozce za účelem zvýšení kvality jejich znalostí a dovedností. Hrozby Problematickou oblastí ČR je bezpochyby oblast vývozních strategií. ČR byla v tomto směru aktivní do roku 2010, od té doby vydání nové strategie neustále odkládá. Nejasný se zdá být především postoj české vlády k vydání nové exportní strategie pro následující období. Dokument pro rok 2011 byl odložen o rok později. Toto rozhodnutí si vláda zdůvodnila logickými argumenty a přislíbila vydání strategie na období 2012 - 2016. Ale již nyní, na konci roku 2011, není vůbec jisté, nakolik bude příslib české vlády dodržen. Právě v době ekonomické nejistoty by nová strategie mohla plnit motivační funkci, nasměrovat a inspirovat české podnikatelské subjekty k vyšší aktivitě. Českým vývozcům často komplikují jejich zahraniční aktivity četná legislativní omezení. Problémovou oblastí jsou veřejné finance, kde se dlouhou dobu usiluje o reformu. Pro podnikatele je aktuální zejména otázka výše a způsobu zdanění. Od roku 2012 by měla vejít v platnost reforma tohoto sektoru a očekává se zlepšení kritizované problematiky. V oblasti legislativy se dále nachází mezery v pracovněprávních předpisech, jejichž
úloha není v současnosti dostatečně
doceněna. Tyto předpisy mají vliv na migraci pracovních sil či uplatňování absolventů na pracovním trhu. S posledním výše zmíněným bodem souvisí neefektivní školský a vzdělávací systém, který není schopen vybavit absolventy znalostmi a dovednostmi, jež by mohli nabídnout na trhu. Především se jedná o nedostatečné praktické zkušenosti a jazykové znalosti, které by mohli uplatnit jak v roli zaměstnance, tak v roli zaměstnavatele. Nový vzdělávací systém by se měl více orientovat na vybavení studentů manažerskými, komunikačními, jazykovými a organizačními schopnostmi.
86
Hrozbou pro české podnikatele je povědomí ostatních států o politické a hospodářské situaci v ČR. Mnohé země ČR vnímají jako zaostalou zemi s levnou pracovní silou a vysokou mírou korupce. Tento dojem si naše země nese ještě jako pozůstatek z předrevolučního období. Dalším negativním faktorem je nadměrná byrokracie a zdlouhavý soudnický systém. Ačkoli ne všechna tvrzení jsou pravdivá, je třeba, aby v případě jejich pravdivosti (korupce, byrokratická zátěž, neefektivní soudnictví) byla eliminována a pomocí vhodných kroků vlády odstraněna z povědomí okolních zemí. Je nutné více demonstrovat a medializovat úspěchy českých výzkumů a technologií a s tím spojené kvalifikované odborníky a vědce jednak na úrovni propagace státu i na úrovni marketingu samotných firem.
87
5. Diskuze Téma srovnání proexportních politik mne zaujalo z nejednoho důvodu. Především mne lákala výzva vybrat si vedle ČR zemi, která je nějakým způsobem odlišná, zajímavá a z pohledu mezinárodního obchodu méně prozkoumaná. Proto jsem se nakonec rozhodla pro Turecko – zemi sídlící z poloviny na společném evropském kontinentu, z druhé části zasahující do Asie. Je to země s komplikovanou minulostí, zajímavou politickou, ekonomickou situací a především s kulturou a náboženstvím, která často působí jako bariéra při sjednávání přeshraničních kontraktů směrem do Evropy. Slabé místo ze strany této východní země se vyskytuje v oblasti poskytování statistických údajů o mezinárodním obchodu země. Při zkoumání dat týkajících se MSP byl často problém s jejich aktuálností, případně bylo možné dohledat pouze kusé informace, což znemožňovalo provést detailní analýzu tohoto podnikatelského sektoru alespoň na takové úrovni, jako byla provedena v případě ČR. Dalším problém byl nejednotný přístup tureckých organizací ke klasifikaci MSP. Tato komplikace se jednak projevila jako problém při analyzování dat o MSP, jednak působí jako překážka pro turecké exportéry, kteří si tak musí neustále ověřovat, u které instituce požadavky na MSP splňují a kde nikoli. Faktorem, jenž silně působí na realizaci mezinárodního obchodu Turecka a ovlivňuje ho v negativním slova smyslu je nízká úroveň rozvoje komunikačních a informačních technologií. Internet a mobilní telefon v této zemi není samozřejmostí. Tento fakt nejenom, že silně brzdí rychlost a flexibilitu při sjednávání obchodu, ale omezuje i možnosti poskytování informací exportérům a zahraničním obchodním partnerům. S problémem poskytování informací a vývozní podpory samotné souvisí i benevolentní přístup tureckých úředníků, kteří svým zdlouhavým jednáním zbytečně prodlužují délku trvání jednotlivých procesů. V rámci zpracovávání práce jsem se zajímala i o problematiku výskytu korupce. Ačkoli v diplomové práci konkrétně toto téma výslovně obsaženo není, alespoň zde bych mu věnovala několik řádků. Překvapivým zjištěním pro mne byla informace, že korupce v Turecku není rozhodně natolik rozsáhlý problém jako v ČR. Peníze z rozpočtu jsou účelně vynakládány a země v současnosti prochází, zejména na jihu, silným rozvojem. Na severu Turecka rozvoji brání komplikované vztahy s Kurdy. Významným prvkem, který na první pohled s mezinárodním obchodem zcela nesouvisí, je oblast vzdělání. Aby mohla ekonomika prosperovat a vytvářet vysokou přidanou hodnotu, je třeba mít vzdělanou pracovní sílu vybavenou navíc znalostí 88
cizích jazyků a dovednostmi spojenými s realizací zahraničního obchodu či managementu. V tomto ohledu na tom není dobře ani jedna ze srovnávaných zemí, avšak Turecko je na tom oproti ČR podstatně hůře. Zatímco Evropa v současné době bojuje s dosud nekončící ekonomickou krizí, Turecko
i
díky
rozdílným
vlastnostem
z pohledu
mezinárodních
vztahů
a geografické polohy zažívá od roku 2008 neustálý růst hospodářství. Dopady krize na Turecko byly minimální. Tato skutečnost může zemi pomoci se v brzké budoucnosti přiblížit úrovni západních států. Dalším důvodem, který mne motivoval právě k volbě Turecka, byl rozdílný vztah obou komparovaných zemí k EU. ČR jako člen přistoupila na Společnou obchodní politiku EU, zapojila se do Schengenského prostoru a stala se součástí celní unie, čímž přijala unijní pravidla obchodu aplikovaná jak vůči členským, tak třetím zemím. Turecko, v pozici třetí země vůči EU, má v oblasti rozhodování o realizaci mezinárodního obchodu méně svázané ruce, avšak díky tomu, že usiluje o vstup do EU, je tlačeno mnohé kroky a rozhodnutí podřídit právě jejím požadavkům. Téměř ve všech zmiňovaných bodech se ČR nachází na vyšší úrovni fungování proexportní politiky. Avšak je nutné zohlednit, že Turecko je oproti tomu hospodářsky méně vyspělá země s rozdílným potenciálem a s orientací exportu na rozdílné komodity. Proto nelze říci, že situace v ČR je jednoznačně na výborné úrovni. Také v jejím případě existuje mnoho oblastí, kde je potřeba zapracovat na zlepšení.
89
6. Závěr Hlavním cílem diplomové práce byla komparace vývozních politik ČR a Turecka v oblasti podnikatelského sektoru malých a středních podniků, který v obou zemích tvoří dominantní podíl podnikatelské struktury. Z charakteristiky sféry MSP ve zkoumaných zemích byl na první pohled viditelný rozdílný přístup k její identifikaci. V případě Turecka tento přístup nenabývá jednotné klasifikace ani v rámci jedné země, což často komplikovalo vyhodnocení makroekonomických ukazatelů. Na základě zjištěných poznatků lze říci, že oba státy, přesto, že prošly odlišným historickým vývojem a mají jiné ekonomické i politické zázemí, čelí v oblasti exportu podobným problémům. S tím rozdílem, že v případě Turecka se tato slabá místa projevují s větší intenzitou. Příkladem jsou komplikace a časová zpoždění při vydávání exportních strategií ze strany vlády nebo potíže spojené s posilováním konkurenceschopnosti MSP. Právě zmíněné vydávání exportních strategií je velmi problematickým místem. ČR byla v této činnosti aktivní před vstupem a těsně po vstupu do EU, nyní vydání nové strategie neustále odkládá a pouze rozšiřuje původní dokument určený pro léta 2006 – 2010. Z hlediska orientace na MSP je Strategie kritizována pro nedostatečné příležitosti na zahraničních trzích a komplikovaný administrativní systém. Turecko je co do vydávání exportních strategií téměř pasivní, na druhou stranu je země činná při sestavování Akčních plánů určených konkrétně pro MSP, jejichž součástí je i vývozní politika. Oblast, která se v jednotlivých zemích liší, je přístup ze strany institucí k poskytování podpory MSP v rámci exportních aktivit. Zatímco turecké organizace a agentury se liší svou činností podle toho, zda se orientují na velké firmy či MSP, v České republice se vyskytují pouze instituce, jež nabízí pomoc veškerým podnikům bez ohledu na jejich velikost a pomoc MSP je realizována skrze specializované produkty určené různým podnikatelským sférám včetně MSP. Každý systém je jiný, je však těžké jednoznačně říci, jestli je některý z nich lepší či horší. V porovnání s ČR byly zjištěny nedostatky na straně Turecka v dostupnosti a způsobu poskytování informací exportérům, a to i přes skutečnost, že země svoji politikou dává najevo, nakolik je pro ni vývoz důležitý. Problémovou oblastí je také motivace podnikatelů k zapojení se do mezinárodního obchodu. Významnou roli v těchto nedostatcích hraje nízká úroveň informačních a komunikačních technologií – především přístup a internet. V oblasti podpory proexportní politiky na ministerské úrovni se funkce vládních oddělení příliš neliší. Rozdílný je ale přístup co do přímé asistence 90
v zahraničí. ČR vytvořila relativně funkční síť strategicky rozmístěných poboček ambasád, zastupitelských úřadů a jejich obchodně-ekonomických úseků. Turecké pobočky, v případě, že vůbec byly zřízeny, v tomto směru postrádají logický jednotný rámec a strategii. Systémy finanční podpory a pojištění MSP jsou v komparovaných zemích značně odlišné. První rozdíl je už v institucionálním rámci. ČR za tímto účelem provozuje státní organizace ČEB pro poskytování finanční podpory a EGAP pro oblast pojišťování. V Turecku fungují dvě instituce. Türk Eximbank, která se svou činností orientuje na obě zmírněné oblasti a Turecká rozvojová banka, která se zaměřuje pouze na oblast finanční podpory. Veškeré tyto instituce jsou vedeny jako státní. Co do nabídky exportně orientovaných produktů a garančních služeb pro MSP je ČR vybavena ve srovnání s Tureckem lépe. Její nabídka více kopíruje potřeby klientů a poskytuje větší výběr produktů. Oba porovnávané proexportní systémy se v mnoha bodech liší a každý čelí určitým problémům a k dokonalosti před sebou mají ještě dlouhou cestu. V zájmu ČR je do budoucna udržet a posílit kladnou obchodní bilanci. Naproti tomu Turecko by skrze svou politiku mělo usilovat o zvrácení rostoucího trendu pasivní obchodní bilance změnou výrobní průmyslové struktury a posílením konkurenceschopnosti.
91
7. Literární zdroje Knihy a odborné články: [1]
ANDERSSON, S.; WICTOR, I. Innovative Internationalisation in New Firms: Born Globals : The Swedish Case In: Journal of International Entrepreneurship, 2003. – No. 1. – pp. 249-276.
[2]
BARČI, T. Státní podpora vývozního úvěrového pojištění. Praha, 2004. 137 s. Dizertační práce. Karlova univerzita.
[3]
BENEŠ, V. a kol. Zahraniční obchod : [příručka pro obchodní praxi]. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 328 s. Příručka pro obchodní praxi. ISBN 80-247-0558-3.
[4]
EVROPSKÁ KOMISE, NOP [online]. Belgie : Evropská komise, 2008 [cit. 2011-1205].
Dostupné
z
WWW:
/tradoc_124281.pdf>. ISBN 978-92-79-07471-4. [5]
Exportní strategie České republiky pro období 2006-2010 [online]. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2010 [cit. 2011-10-08]. Dostupné z WWW: .
[6]
HAMARNEHOVÁ, I.. Aktuální otázky zahraničního obchodu České republiky po vstupu do Evropské unie. Praha : Professional Publishing, 2005. [cit. 2011-11-01]. 100 s. ISBN 80-8641-983-5.
[7]
CHLUMSKÝ, Jiří. Problémy otevírání české ekonomiky. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1994. 76 s. ISBN 80-7079-868-8, s. 51.
[8]
JÁČ, I. Inovace v malém a středním podnikání. Praha: Computer Press, 2006. 173 s. ISBN 80-251-0853-8.
[9]
Koncepce prezentace ČR na mezinárodních veletrzích a výstavách : Východiska k akcím v letech 2008-2010. In Koncepce prezentace ČR na mezinárodních veletrzích a výstavách [online]. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2010 [cit. 2011-1008]. Dostupné z WWW: < www.autosap.cz/sfiles/zzzz-koncepce.DOC>
[10] KUNT, Vedat. Country paper Turkey. In Expert Group Meeting on the Promotion of SME Export Consortia. Olbia, Italy : UNITED NATIONS INDUSTRIAL DEVELOPMENT
ORGANIZATION,
2007.
s.
19.
Dostupné
z WWW:
[11] MACHKOVÁ, H.; ČERNOHLÁVKOVÁ, E. a kol. Mezinárodní obchodní operace. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. 242 s. ISBN 978-80-247-1590-2. [12] MAREK, D; KANTOR, T. Příprava a řízení projektů strukturálních fondů EU. Brno : Barrister and Principal, 2007. 210 s. ISBN 978-80-87029-13-8. [13] Nařízení komise (ES) 800/2008. In EU, Evropská komise. 2008.
92
[14] OECD, The export credits arrangement [online]. Francie : OECD, 2008 [cit. 201112-07]. Dostupné z WWW: . [15] OECD: Small and medium-sized enterprises in Turkey : Issues and policies [online]. France, Paris : OECD Publications, 2004 [cit. 2011-07-19]. Dostupné z WWW: <www.oecd.org/dataoecd/5/11/31932173.pdf>. [16] ÖZKANLI, Özlem; BENEK, Sedat; AKDEVE, Erdal. Problems and Perspectives in Management : Export Barriers of Small Firms in Turkey. In. Problems and Perspectives in Management. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 13. [17] PLCHOVÁ, B. a kol. Česká republika a EU. Praha : Agentura Krigl, 2010. 241 s. ISBN 978-80-86912-39-4. [18] SVATOŠ, M. a kol. Zahraniční obchod - teorie a praxe. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. 368 s. ISBN 978-80-247-2708-0. [19] TOBB : Economic report 2009 [online]. Ankara, Turecko : TOBB publications, 2010 [cit.
2011-07-25].
Dostupné
z
WWW:
. ISBN 978-9944-60-681-3. [20] TURKEY-EU FINANCIAL COOPERATION : Undersecretariat for Foreign Trade Undersecretariat for Foreign Trade. In . Turecko : [s.n.], 2010. s. 4. Dostupné z WWW: <www.dtm.gov.tr/dtmadmin/upload/AB/.../Financial-cooperation.doc>. [21] VODÁČEK, L., VODÁČKOVÁ, O. Malé a střední podniky: konkurence a aliance v EU. Praha : Management press, 2004. 192 s. ISBN 80-7261-099-6. [22] Výroční zpráva ČEB 2010 [online]. Praha : Deloitte Audit s.r.o., 2011 [cit. 2011-1019]. Dostupné z WWW: . [23] Výroční zpráva EGAP 2010 [online]. Praha : Vydala Exportní garanční a pojišťovací
společnost,
a.s.,
2011
[cit.
2011-10-24].
Dostupné
z
WWW:
. [24] Výsledky hospodářské politiky [online]. Praha : Vláda ČR, 2011 [cit. 2011-11-01]. Dostupné z WWW: . [25] Zpráva o vývoji MSP v roce 2010 [online]. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky Sekce fondů EU, výzkumu a vývoje , 2011 [cit. 2011-1109].
Dostupné
z
WWW:
podnikani/pripominkovani-legislativy-2/nove-materialy-k-pripominkam-1/novematerialy-k-pripominkam/91-11-zprava-o-vyvoji-maleho-a-stredniho-podnikania-jeho-podpore-v-roce-2010-t-4-5-2011.aspx>. 93
Internetové zdroje: [26]
ABIGEM [online]. 2011 [cit. 2011-08-09]. ABIGEM - What is ABIGEM?. Dostupné z
WWW:
Label=ppppAbigemVeKobiler>. [27]
AMSP ČR [online]. 2011 [cit. 2011-10-27]. AMSP ČR. Dostupné z WWW: .
[28]
Annual Report Türk Eximbank [online]. 2010 [cit. 2011-07-25]. Türk Eximbank Export
credit
bank
of
Turkey.
Dostupné
z
WWW:
<
http://www.eximbank.gov.tr/eng/engindex.htm >. [29]
BusinessInfo.cz [online]. 2008 [cit. 2011-11-27]. Nástroje proexportní politiky. Dostupné
z
WWW:
exportu/nastroj-proexportni-politiky-statu/1000485/51054/>. [30]
BusinessInfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-10-09]. Systém řízení ekonomické diplomacie
v
České
republice.
Dostupné
z
WWW:
. [31]
BusinessInfo.cz [online]. 2010 [cit. 2011-11-08]. Turecko. Dostupné z WWW: .
[32]
BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-10-10]. Zastupitelské úřady. Dostupné z WWW:
exportu/obchodne-ekonomicke-useky-cr-v-zahranici/1000485/39263/>. [33]
BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-11-08]. Dvanáct projektů pro jednotný trh 2012. Dostupné z WWW: .
[34]
BusinessInfo.cz [online]. 2011 [cit. 2011-11-30]. SOP. Dostupné z WWW: .
[35]
CzechInvest - O společnosti [online]. 2011 [cit. 2011-10-10]. CzechInvest. Dostupné z WWW: .
[36]
CzechInvest [online]. 2011 [cit. 2011-10-13]. Využití nových finančních nástrojů. Dostupné z WWW: .
[37]
CzechInvest [online]. 2011 [cit. 2011-11-15]. Výzva II. Dostupné z WWW: .
[38]
CzechTrade [online]. 2010 [cit. 2011-10-13]. Hlavní stránka. Dostupné z WWW: . 94
[39]
CzechTrade [online]. 2010 [cit. 2011-10-16]. Adresář exportérů. Dostupné z WWW: .
[40]
CzechTrade [online]. 2010 [cit. 2011-10-16]. Vývozní aliance. Dostupné z WWW: .
[41]
ČEB
[online].
2006
[cit.
2011-10-17].
O
bance.
Dostupné
z
WWW:
. [42]
ČEB [online]. 2011 [cit. 2011-10-18]. Základní údaje o úvěrovém portfoliu banky. Dostupné z WWW: .
[43]
Česká exportní banka, a.s. [online]. 2006 [cit. 2011-10-17]. Produkty. Dostupné z WWW: .
[44]
DEIK [online]. 2007 [cit. 2011-08-09]. DEIK - About DEIK. Dostupné z WWW: .
[45]
EGAP [online]. 2011 [cit. 2011-10-24]. Pojistné produkty. Dostupné z WWW: .
[46]
Epicos [online]. 2011 [cit. 2011-07-28]. Republic of Turkey Prime Ministry Undersecretariat
of
Treasury.
Dostupné
z
WWW:
. [47]
Generální konzulát České republiky v Istanbulu [online]. 2011 [cit. 2011-07-18]. Ekonomický
vývoj
Turecka.
Dostupné
z
WWW:
/istanbul/cz/obchod_a_ekonomika/ekonomicky_vyvoj_turecka/index.html>. [48]
IGEME - Export Promotion Centre [online]. 2010 [cit. 2011-07-26]. Activities. Dostupné
z
WWW:
igeme/activities.cfm>. [49]
InfoDev Incubator Support Center : Turkey’s Small And Medium Enterprises To Benefit From New World Bank Financing [online]. 2010 [cit. 2011-08-01]. Turkey’s Small And Medium Enterprises To Benefit From New World Bank Financing. Dostupné z WWW: .
[50]
Invest in Turkey [online]. 2011 [cit. 2011-07-27]. About ISPAT. Dostupné z WWW: .
[51]
Kalkinma : Loans [online]. 2010 [cit. 2011-07-31]. Dostupné z WWW: .
[52]
Kalkinma : Our vision [online]. 2010 [cit. 2011-07-31]. Dostupné z WWW: .
95
[53]
KOBİ İşbirliği ve Kümelenme Projesi [online]. 2011 [cit. 2011-08-04]. KOBİ İşbirliği
ve
Kümelenme
Projesi.
Dostupné
z
WWW:
. [54]
KOSGEB [online]. 2011 [cit. 2011-08-03]. KOBİNET EU ONLINE PROJESİ. Dostupné
z
WWW:
. [55]
Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2009 [cit. 2011-10-17]. Podpora exportu. Dostupné z WWW: .
[56]
Ministry of science, industry and technology
[online]. 2010 [cit. 2011-08-03].
Small And Medium Enterprises Development Organization - (KOSGEB). Dostupné z WWW: . [57]
MPO [online]. 2010 [cit. 2011-11-12]. Působnost ministerstva. Dostupné z WWW: .
[58]
TESK
[online].
2011
[cit.
2011-08-05].
TESK.
Dostupné
z
WWW:
. [59]
TOBB [online]. 2010 [cit. 2011-08-05]. TOBB - Purpose and Organs. Dostupné z WWW: .
[60]
Türk Eximbank [online]. 2007 [cit. 2011-07-25]. Who we are. Dostupné z WWW: .
[61]
Türkiye İhracatçılar Meclisi [online]. 2011 [cit. 2011-08-05]. Türkiye İhracatçılar Meclisi Hakkinda. Dostupné z WWW: .
[62]
Zpráva o plnění strategie. [online]. 2011 [cit. 2011-11-04]. BusinessInfo.cz. Dostupné z WWW: .
96
8. Seznam použitých zkratek ABIGEM
EU – Turecké obchodní centrum
AMSP
Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
CERN
Evropská organizace pro jaderný výzkum
CIP
Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci
ČEB
Česká exportní banka, a.s.
ČMRZB
Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
DEIK
Rada pro zahraniční vztahy
DTM
Podsekretariát úřadu premiéra pro zahraniční obchod
EBRD
Evropská banka pro obnovu a rozvoj
EGAP
Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.
ES
Evropské společenství
ESA
Evropská kosmická agentura
ESO
Evropská jižní observatoř
EU
Evropská unie
FITPRO
Komise pro racionalizaci procedur v mezinárodním obchodě
HK ČR
Hospodářská komora ČR
IGEME
Export Promotion Centre
KÚP
Komerční úvěrová pojišťovna EGAP, a.s.
MF
Ministerstvo financí
MIGA
Mnohostranná investiční garanční agentura
MMF
Mezinárodní měnový fond
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MV ČR
Ministerstvo vnitra
MZ
Ministerstvo zemědělství
MZV
Ministerstvo zahraničních věcí 97
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OEÚ
Obchodně - ekonomický úsek
OPPI
Operační program Podnikání a inovace
SBA
Evropský akt pro malé podniky
SNS
Společenství nezávislých států
SOP
Společná obchodní politika
SR
Slovenská republika
TESK
Svaz živnostníků a řemeslníků z Turecka
TOBB
Unie obchodních komor, průmyslu, námořního obchodu a komoditních burz Turecka
WB
Světová banka (World Bank)
WTO
Světová obchodní organizace (World Trade Organisation)
ZÚ
Zastupitelský úřad
98
9. Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tab. 1: Definice MSP v Turecku a EU…………………………………………………….28 Tab. 2: Podíl MSP na činnosti ČEB v letech 2009 a 2010………………………………..52 Tab. 3: Přehled exportní aktivity MSP za podpory ABIGEM v roce 2004...…………75 Seznam grafů Graf 1: Vývoj počtu MSP v ČR v období 2000 – 2010…………………………...………34 Graf 2: Vývoj zahraničního obchodu v ČR v letech 2000 – 2010………………...….....35 Graf 3: Vývoj zahraničního obchodu MSP v ČR v letech 2000 – 2010………….....…..36 Graf 4: Vývoj úrokových sazeb CIRR (splatnost 5,5 – 8 let) v %................................49 Graf 5: Struktura úvěrového portfolia podle typu úvěru ke dni 31. 12. 2010...……...51 Graf 6: Teritoriální struktura úvěrového portfolia ČEB k 31. 12. 2010..……………...52 Graf 7: Celkový pojištěný objem v letech 2001 - 2010 (v mld. Kč)…………….……….54 Graf 8: Vývoj celkové pojistné angažovanosti EGAP 2001 – 2010 (v mld. Kč)……….56
99
10. Přílohy Příloha č. 1: SWOT analýza MSP ČR Silné stránky
Pružnost reakce na vývoj na trhu,
Slabé stránky
znalost lokálních trhů či potřeby zákazníků;
Přizpůsobivost pracovní síly;
Vysoká motivace k výkonu u vlastníků firem;
Kvalitní produkty;
Inovační potenciál;
Vytváření pracovních míst.
Nedostatečná kapitálová vybavenost, zejména malých a drobných podnikatelů a samostatně podnikajících fyzických osob; Slabý důraz na marketing z důvodů omezených financí; Omezené finanční prostředky na technické vybavení podniků; Ochrana práv duševního vlastnictví; Převaha výroby s malou přidanou hodnotou; Nedostatečný důraz na rozvoj lidských zdrojů (další profesní vzdělávání); Nedostatečná spolupráce mezi MSP.
Příležitosti
Rozvoj obchodu - expanze
Hrozby
na zahraniční trhy;
Zavádění a využívání společných značek;
pracovních sil v technických oborech;
Zvýšení spolupráce firem v oblastech společného zájmu;
Nedostatek kvalifikovaných Vysoká konkurence;
Administrativní zátěž podnikání;
Legislativní omezení;
Technické a technologické zaostávání
Široká nabídka dotačních programů
podniků.
pro MSP;
Rozvoj výzkumu a vývoje ve prospěch MSP;
Spolupráce MSP a výzkumných institucí;
Zvýšení podílu MSP na veřejných zakázkách. Zdroj: Zpráva o vývoji MSP a jeho podpoře (2010)
100
Příloha č. 2: Přehled proexportních institucí ČR a Turecka Česká republika
Turecko DTM Podsekretariát úřadu premiéra pro finance ABIGEM
Státní proexportní instituce
MPO MZV
Státní finanční a garanční instituce
ČEB EGAP
Türk Eximbank Turecká rozvojová banka
Státní nefinanční instituce
ZÚ OEU-ZÚ CzechInvest CzechTrade
ISPAT ABIGEM
Nestátní nefinanční instituce
Hospodářská komora ČR ASMP Svaz průmyslu a dopravy ČR
Semiautonomn í instituce
-
DEIK Sněm tureckých exportérů TESK TOBB Exportní unie Antalya KOSGEB IGEME
Zdroj: Vlastní zpracování
101
