Teritoriální řada TER–019
PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES
DISKUSE O BUDOUCÍM STATUSU FAERSKÝCH OSTROVŮ – POSILOVÁNI AUTONOMIE, ČI NEZÁVISLOST? 2006 Tereza Hořejšová
Teritoriální řada TER-019
V Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University
u
Faerské ostrovy
2
Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright Tereza Hořejšová 2006 ISSN 1801-5999
Tereza Hořejšová
Faerské ostrovy
3
Tereza Hořejšová
Diskuse o budoucím statusu Faerských ostrovů – posilování autonomie, či nezávislost? TEREZA HOŘEJŠOVÁ, FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UNIVERZITY KARLOVY Abstract
Faroe Islands citizens have never democratically proclaimed they wished to be a part of Denmark. In a referendum in 1946 they even voted for independence. However, the result was not accepted by Copenhagen. The history of Faroe Islands in the 20th century and today includes a number of periods with variously strongly articulated quests for independence. The paper describes these phases with a special focus on the referendum of 1946, the gain of autonomy in 1948, the subsequent developments including the economic crisis in the 1990´s which was an impulse for stronger independence claims and the current negotiations with Denmark. The paper also tries to sum up what are the pros and contras of gaining independence for Faroe Islands. The paper concludes that even if Faroe Islands gain independence in the future, it will still keep very close relations with Denmark. According to the author, the current situation is advantageous for the Faroe Islands as their autonomy is being strengthened constantly and they receive very high financial contributions from Denmark every year.
Keywords: Faroe Islands, Denmark, self-determination, independence
KONTAKT NA AUTORA A PODĚKOVÁNÍ Tereza Hořejšová,
[email protected] Ráda bych poděkovala Pederu Søgaard-Pedersenovi z Velvyslanectví Dánského království v Praze za cenné informace a pomoc s vyhledáváním materiálů.
Faerské ostrovy
4
Tereza Hořejšová
Diskuse o budoucím statusu Faerských ostrovů – posilování autonomie, či nezávislost? ÚVOD Když Dánové mluví před cizinci o své zemi, neopomenou téměř nikdy zdůraznit, že „Dánsko je malá země“. Mají tím na mysli především tzv. Opravdové Dánsko.1 K Dánsku nicméně patří i rozsáhlá autonomní území – Faerské ostrovy a Grónsko. Faerské ostrovy zaujímají pouze 1 400 km2 zemského povrchu a obývá je jen 48 000 obyvatel. Celková rozloha Faerských ostrovů i s jejich vodami je nicméně 268 900 km2 – tedy asi dvojnásobná rozloha samotného Dánska. Největší ostrov světa Grónsko je dokonce třicetkrát rozlehlejší než kontinentální Dánsko. V geografickém měřítku je tedy Dánsko poměrně velkým státem. Dánské území z 97 % leží mimo politické centrum království. Faerské hlavní město Tórshavn je vzdáleno 1300 km od Kodaně. Grónsko i Faerské ostrovy navíc mají významnou strategickou pozici, což se prokázalo především v průběhu druhé světové války a studenoválečného konfliktu. Moderní dějiny Faerských ostrovů se vyznačují v jednotlivých etapách svého vývoje různě silně artikulovaným voláním po autonomii, resp. nezávislosti. Autonomii toto souostroví získalo v roce 1948. Neutichly však hlasy volající po úplné nezávislosti. Účelem tohoto příspěvku je analyzovat jednotlivé etapy vývoje Faerských ostrovů s důrazem na artikulaci požadavků na autonomii až nezávislost. Práce by měla být příspěvkem k detailnějšímu pochopení motivací Faeřanů k nezávislosti a zároveň kritickým zhodnocením realizace tohoto kroku. Dá se předpokládat, že úplná nezávislost by Faerským ostrovům přinesla spíše komplikace a nejistotu. Na druhou stranu je jistě vhodné s politickým centrem v Dánsku diskutovat o nastavení podmínek faerské autonomie, což také ve formálním vyjednávání o budoucím statusu představitelé souostroví činí. Předkládaná práce se zároveň zaměří na postoj Kodaně k případné nezávislosti studovaného teritoria a oficiální dánskou strategii k této otázce. 1
V angličtině se užívá název „Denmark Proper“; viz např. Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. vii.
Faerské ostrovy
5
Tereza Hořejšová
Příspěvek se snaží poukázat na to, že Faerské ostrovy jsou ve skutečnosti ve velmi výhodné pozici. Kodaň umožňuje neustálé posilování autonomie a zároveň na Ostrovy neustále proudí významné finanční injekce. Dánsko má zájem na udržení Faerských ostrovů, nicméně nebude bránit osamostatnění, pokud o něj Faerské ostrovy požádají (to je oficiální postoj Kodaně). Současný stav by ovšem měl podle autorky textu Faerským ostrovům vyhovovat více. Navzdory tomu, že v roce 2000 byly zahájeny formální negociace o budoucím statusu Faerských ostrovů, není diskuse na toto téma v současné době nijak zvlášť živá a nedá se předpokládat, že by se významným způsobem pohnula vpřed v následujících několika letech. Odborné studie o postavení Faerských ostrovů bývají většinou doprovázeny i rozborem postavení Grónska. V případě této práce bude nicméně pozornost věnována pouze Faerským ostrovům s tím, že grónský příklad bude někdy využit pro ilustraci rozebíraného problému. Omezení této studie na Faerské ostrovy je dáno především malým rozsahem předkládaného příspěvku a důrazem na diskurs Faeřanů a Dánského království k případné nezávislosti. Faerské ostrovy navíc mají k případné úplné nezávislosti mnohem blíže než Grónsko. K analýze proveditelnosti osamostatnění Faerských ostrovů je potřebný detailní právní rozbor. Tato práce si neklade za cíl po právní a teoretické stránce problém rozebrat. Jednou ze základních otázek právního rozboru situace je, jaký je status Faerských ostrovů2 a Faeřanů, zda se v případě obyvatelstva jedná o dánskou menšinu, jaký je status ostrovů a jeho obyvatel v mezinárodním právu? Mají vůbec Faerské ostrovy nárok na národní sebeurčení? Pokud ano, co toto právo znamená? Pro potřeby této práce budeme předpokládat, že osamostatnění Faerských ostrovů je proveditelné po právní stránce a soustředíme se především na diskurs Dánského království a Faerských ostrovů k případné nezávislosti. Autorka je přesvědčena, že zvolené téma nabízí zajímavé propojení práva i politiky. Předkládaná analýza se tedy soustředí na politické vysvětlení problematiky.3 K tématu Faerských ostrovů existuje pouze omezená literatura. Jak bylo uvedeno výše, existuje dostatek teoretické a právní literatury k principu sebeurčení.
2
Status Faerských ostrovů se diskutoval především těsně po referendu v roce 1946, ve kterém se většina Faeřanů vyslovila pro nezávislost, v roce 1948, kdy Faerské ostrovy získaly autonomní postavení. Argumentace, ve které Faeřané využívali především mezinárodního práva, se objevila pak na konci osmdesátých a v devadesátých letech. Tento pohled je důležitý i v rozhovorech, které byly o budoucím statusu Faerských ostrovů zahájeny s Dánskem v roce 2000. Nutno dodat, že Dánské království právní argumenty Faerských ostrovů většinou neuznává. 3 Pro analýzu problému, zda Faerské ostrovy jsou, či nikoli subjektem mezinárodního práva viz např. Kunoy, Bjørn in Skaale, 2004, s. 123–137 nebo Skaale, in Skaale, 2004, s. 147–168. Kunoy dále odkazuje na obsáhlou literaturu k tématu sebeurčení: např. Cassese, A. Self-Determination of Peoples: A Legal Reappraisal. Cambridge: Cambridge University Press, 1995; Crawford, J. The Creation of States in International Law. Oxford: Oxford University Press, 1979; Christakis, T.; Danspekgruber, W.; Watts, A. Self-Setermination and Self-Administration – A Sourcebook. Boulder/London: Lynne Reiner, 1997; Duursma, J. Fragmentation and International Relations of Micro States. Cambridge: Cambridge University Press; Jennings, R.Y. The Acquisition of Territory in International Law. Manchester University Press, 1961 a další.
Faerské ostrovy
6
Tereza Hořejšová
Tato literatura nicméně pro vysvětlený pohled autorky a cíl této práce nebyla klíčová. Studií či publikací o tomto teritoriu je nedostatek, řada titulů je k dispozici pouze ve faerštině. Autorka čerpala pouze z titulů v angličtině a dánštině. Zmínit je třeba především publikaci „The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland“ Sjúrðura Skaaleho a „Kilder til Færøernes og Grønlands historie“ (Prameny k faerské a grónské historii) Hallbery West a Marie Amalie Heinesen. V češtině ke studovanému problému autorka nenarazila na žádný akademický příspěvek. Cílem této práce je proto tuto problematiku představit rovněž českému čtenáři.
HISTORIE
Když Bůh stvořil Zemi, vyškrábal hlínu, co mu zbyla za nehty, a pohodil ji kamsi do vln severního Atlantiku. Tak vznikly podle legendy Faerské ostrovy. Faerské ostrovy mají dlouhou a fascinující historii. Fakt, že Faeřané mají od čeho odvozovat své národní tradice, hraje důležitou roli i v jejich aspiracích na suverenitu. V 6. století na Faerské ostrovy přicestovali irští mniši. K trvalému osídlení ostrovů irskými mnichy došlo kolem roku 700. O sto let později se na Faerských ostrovech usadili Vikingové a založili zde vlastní „stát“ s ústavou a parlamentem.4 Za dalších dvě stě let došlo k pokřesťanštění ostrovů norským králem. V roce 1035 se Faerské ostrovy staly norskou provincií, v roce 1380 přešly pod správu Dánska. Roku 1720 se Faerské ostrovy staly dánským okrskem. Oficiálně byly Faerské ostrovy k Dánskému království přičleněny v roce 1849 spolu se sepsáním a později vstupem v platnost dánské ústavy. Od této doby mají ostrované dva zástupce v dánském parlamentu (Folketingu).5 První náznaky úsilí o samostatnost se objevily již v devadesátých letech 19. století. Kodaň na ně nicméně nebrala přílišný ohled. Počátkem 20. století se faerské politické strany rozdělily na unionisty (pro zachování unie s Dánskem) a autonomní stranu (požadující nezávislost). Unionisté se dlouho těšili větší podpoře voličů. Otázka budoucího uspořádání se v první polovině 20. století neřešila – do chvíle, než do hry vstoupily cizí mocnosti, konkrétně v průběhu druhé světové války. Co bylo impulsem k tomu, že Faeřané začali usilovat o větší míru autonomie, či dokonce samostatnost? Odborníci zabývající se Faerskými ostrovy se shodují, že 4
Faeřané rádi připomínají, že se jedná o nejstarší fungující parlament na světě. Dánský parlament – Folketing – zasedá ve složení 175 + 2 + 2 poslanců. Celkem tedy má 179 s tím, že zde jsou dva zástupci Grónska a dva zástupci Faerských ostrovů. Dánsko tedy při volbách rozhoduje pouze o 175 křeslech v parlamentu. Faerské ostrovy zastupuje Høgni Hoydal z Republikánské strany5 a patří k hlavním bojovníkům za faerskou nezávislost. Druhým zástupcem je Anfinn Kallsberg z Lidové strany.
5
Faerské ostrovy
7
Tereza Hořejšová
impulsem bylo sebevědomí, které obyvatelé tohoto území získalo v průběhu druhé světové války. Zatímco Dánsko bylo okupováno Německem6, o bezpečnost Faerských ostrovů se postarala Velká Británie, která nechtěla riskovat, že geograficky blízké a strategicky významné území ostrovů připadne také Německu. Proto Británie obsadila Faerské ostrovy krátce po okupaci Dánska a Norska. Faeřané plně spolupracovali s Brity. Faerští rybáři prokázali za války velkou odvahu, když navzdory německým ponorkám zásobovali hladovou Británii mořskými rybami a dokázali tak sobě i dánské vládě, že se dovedou o sebe postarat i bez dánské ochranné ruky. Doprava ryb byla problematická – faerské lodě používaly dánskou vlajku, což nebylo nejšťastnější: jednalo se o spojenecké lodě Británie, nicméně plující pod vlajkou země závislé na Ose. Britové se proto rozhodli, že uznají faerskou vlajku jako národní symbol Faerských ostrovů. Toto je nesmírně důležité – faerská vlajka byla po druhé světové válce uznána za jeden z národních symbolů souostroví a Faeřané od ní částečně odvozují svou vlastní identitu. Vztah s Velkou Británií je pro Faeřany stále nadstandardní. To je patrné i v současnosti. Když měl faerský premiér Jóannes Eidesgaard 25. dubna 2006 na Den vlaky projev v Londýně, neopomněl zdůraznit, že Británie byla prvním státem, který faerskou vlajku uznal.7 Dánové tehdy již několik let bojovali proti tomu, aby byla faerská vlajka jako národní symbol uznána. To učinilo z uznání faerské vlajky Británií citlivou záležitost a rozčílilo dánského guvernéra na Faerských ostrovech Carla Aage Hilberta.8 Dodnes se z období 2. světové války traduje vzpomínka, že když německá luftwaffe přelétla Faerské ostrovy, faerský premiér se vydal do Londýna za Winstonem Churchillem, aby ho požádal o protiletecký kanón. Faeřané dělo dostali, vystřelili na další německé letadlo a od té doby se Němci už nad ostrovy neukázali.9 V té době se také začaly ozývat hlasy požadující rozšíření pravomocí faerské samosprávy. Došlo ke kompromisnímu řešení: byla přijata Prozatímní ústava Faerských ostrovů. Exekutivní pravomoci podle ní měly zůstat v rukou guvernéra s tím, že exekutivní výbor parlamentu měl poradní funkci. Faerský parlament Løgting mohl přijímat legislativu, ale navrhovat ji mohl guvernér, který ji také musel odsouhlasit před jejím přijetím. Finanční záležitosti vyřizoval guvernér, opět v součinnosti s exekutivním výborem i ostatními výbory. Z ústavního hlediska bylo podle Káriho á Rógviho válečné období fascinující. „Během čtyř let Faerské ostrovy prošly stejným procesem, jaký jiným státům trval několik desetiletí.“10 Løgting získal více pravomocí a omezil moc guvernéra.
6
K okupaci Dánska došlo 9. dubna 1940. Němci okupaci provedli v průběhu svého postupu do Norska. 7 Projev J. Eidesgaarda, 25. 4. 2006 v Londýně. 8 Ve funkci dánského guvernéra byl K.A. Hilbert v letech 1936–1945. 9 Černoch, P. Faerské ostrovy a Grónsko: části Dánska mimo EU. Integrace, 2002. 10 Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 31.
Faerské ostrovy
8
Tereza Hořejšová
Faktické rozdělení Dánského království na dvě části v druhé světové válce přineslo větší národní uvědomění Faeřanů, a s tím rostoucí požadavky na nezávislost. Faerští politici ale citlivé poválečné doby nedokázali obratně využít. Z toho důvodu byla situace po válce především v režii Kodaně. Faeřanům se např. nedařilo umně prosazovat své zájmy jako se to povedlo Islanďanům. Faerští politici nebyli – především v průběhu 19. století – příliš dobří v artikulaci svých politických zájmů a argumentaci, což v porovnání s nimi Islanďané zvládali.11
REFERENDUM V ROCE 1946
Dánské království představilo plán do budoucna, který Løgtingu přisuzoval jen omezené pravomoci (tzv. Vládní nabídka). Vládní nabídka uznávala Prozatímní ústavu přijatou v průběhu války, ale obsahovala jen omezené pravomoci faerského parlamentu; guvernér si zachovával funkci blížící se obsahu funkce premiéra. Nakonec se rozhodlo, že bude vypsáno referendum o budoucím statusu Faerských ostrovů – v něm se měli obyvatelé vyslovit buď pro nezávislost, nebo pro Vládní nabídku, tedy setrvání v unii s Dánskem. Referendum bylo naplánováno na rok 1946, uskutečnilo se 14. září. Těsná většina Faeřanů hlasovala pro nezávislost (příznivci osamostatnění zvítězili s náskokem pouhých 146 hlasů). Faerské shromáždění následně výsledek plebiscitu potvrdilo, což vedlo dánskou vládu k rozpuštění parlamentu 24. září 1946 a vyhlášení nových voleb na 8. listopadu 1946. Dánská reakce na výsledek referenda byla částečně hysterická. Jak vyplývá z deklarací premiérů Vilhelma Buhla a Knuda Kristensena, Dánsko bylo připraveno respektovat aspirace faerských obyvatel na nezávislost. Oba pánové se takto vyjádřili v období od ledna do března 1946, kdy probíhaly negociace mezi Faerskými ostrovy a Kodaní.12 Unionisté výsledek referenda označili za nejasný a argumentovali, že předreferendová kampaň byla zavádějící. Jóannes Petersen ze Strany pro autonomii vyzval své příznivce, aby i v případě, že nejsou zcela přesvědčeni o vhodnosti osamostatnění, napsali na lístek „Ne“ (z toho plyne vysoké procento neplatných hlasů v referendu). Doufal přitom, že se tento hlas bude počítat jako hlas pro odtržení. Navzdory tomu, že se Faeřané vyslovili pro plnou nezávislost, nezískali ji. Kodaň svolala nové volby do Løgtingu. Po promyšlených zásazích do kampaně zvítězily a vládu utvořily strany volající po zachování unie s Dánskem. Strana Folkeflokken (požadující nezávislost) získala osm mandátů, unionisté šest 11
Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 29. 12 Kunoy, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 130.
Faerské ostrovy
9
Tereza Hořejšová
mandátů, sociální demokraté čtyři a Strana pro samovládu pouze dva mandáty. Dánská intervence v kampani se setkala s velkou mírou kritiky mezi obyvateli Faerských ostrovů. Faeřané nikdy nedali souhlas k integraci s Dánskem. Obyvatelé Faerských ostrovů se ke svému budoucímu statusu měli možnost vyjádřit pouze jedinkrát, a sice v referendu v roce 1946. Jejich přání však nebylo akceptováno.
ZÍSKÁNÍ AUTONOMIE
Po zvláštním referendu se tak do popředí dostala diskuse o autonomii. Unionistická strana byla rozpolcená – část jejích příznivců neprošla žádnou názorovou změnou, část se přece jen přikláněla k mírnému posílení faerské samosprávy. Nadále platilo, že Faeřané byli nejednotní a nedokázali artikulovat své dlouhodobé zájmy. Záležitost budoucího statusu Faerských ostrovů tedy nadále zůstávala v režii Kodaně. V roce 1947 na Faerské ostrovy přijel vysoce postavený dánský úředník Niels Arup. Jeho úkolem bylo připravit zprávu o situaci na Faerských ostrovech. Arup chytře vyzdvihoval momenty, které by mohly napomoci těsnějšímu navázání na Dánsko. Vedle doporučení v oblasti bankovního sektoru např. navrhl, aby Faerské ostrovy navštívil dánský královský pár. To by podle něj „nepochybně posloužilo jako výtečná propaganda pro Dánsko“.13 Autonomii Faerské ostrovy získaly podle návrhu Dánska v roce 1948. Listina o autonomii uznala faerské národní symboly, faerský jazyk a vlajku, a poskytla faerským orgánům rozsáhlé pravomoci ve vnitropolitických otázkách.14 Jak vysvětluje Kári á Rógvi: „Právní úprava autonomie byla sama o sobě velkým úspěchem. Došlo k dohodě, byly popsány procedury pro budoucí expanzi faerské autonomie a v podstatě bylo uznáno, že Faerské ostrovy mohly dostat, co budou chtít, pokud se však jejich zástupci budou schopni dohodnout mezi sebou.“15 V roce 1948 také Faerské ostrovy přijaly novou ústavu, která nahradila Prozatímní ústavu z doby druhé světové války. Faeřané nikdy nepovažovali dohodu o autonomii za plnící funkci ústavy.16
13
Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland , s. 36. 14 Listina o autonomii ke stažení na http://www.statsministeriet.dk/Index/dokumenter.asp?o=13&n=1&h=3&d=654&s=1&str=stor (v dánštině) nebo http://www.statsministeriet.dk/Index/dokumenter.asp?o=71&n=1&t=18&d=1037&s=2 (anglický překlad). 15 Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Rigth to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 38. 16 V roce 1994 byla přijata nová faerská ústava nahrazující ústavu z roku 1948.
Faerské ostrovy
10
Tereza Hořejšová
V průběhu padesátých, šedesátých i sedmdesátých let na Faerských ostrovech z hlediska větší artikulace požadavků na samostatnost nedošlo k ničemu klíčovému. V roce 1953 vstoupila v platnost nová dánská ústava, která stvrzuje, že Faerské ostrovy jsou částečně samovládnoucí částí dánské říše. Po většinu padesátých, šedesátých a sedmdesátých let byli součástí vládních koalic unionisté. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let a v souvislosti s přechodem některých dalších politických oblastí pod správu Faerských ostrovů, vzrostly nároky na faerskou administrativu. A zde nastoupila Kodaň, která pomáhala chod vnitřních záležitostí financovat. V podobě tzv. ročního blokového grantu17 na Faerské ostrovy proudila v některých letech asi miliarda dánských korun, tedy čtyři miliardy korun českých, což v některém období představovalo třetinu příjmů faerské státní pokladny. Došlo tak nepřímo k finančnímu připoutání si Faerských ostrovů – Faeřané si uvědomují, že získání nezávislosti by znamenalo ukončení pravidelných finančních injekcí z Kodaně, což brzdí jejich aspirace na úplnou nezávislost. Faerská ekonomika začala růst a více se diverzifikovat. Zdvojnásobil se počet obyvatel a Faerské ostrovy se svým charakterem začaly více podobat samostatné zemi s vlastní infrastrukturou, kulturou, vládními i nevládními strukturami ve všech oblastech.18
FAERSKÉ OSTROVY A EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ
V roce 1972 se Faerské ostrovy rozhodly nevstoupit spolu s Dánskem do Evropského hospodářského společenství (EHS). Løgting jednohlasně odhlasoval, že Faerské ostrovy zůstanou mimo EHS. V podstatě tedy platí, že Løgting má nyní legislativní moc ve více politických oblastech než Folketing. „Faerské ostrovy jsou ve skutečnosti více nezávislé než většina srovnatelných území – suverénních, či nikoli,“ tvrdí Kári á Rógvi.19 Dánsko se v plném rozsahu neúčastní spolupráce v rámci EU. Po odmítnutí Maastrichtské smlouvy v roce 1992 má Dánsko výjimky ve čtyřech oblastech evropské spolupráce: spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí, Společné zahraniční a bezpečnostní politice, společné evropské měně a evropském občanství. Dánské království je ve složité situaci – stát, který o sobě tvrdí, že je unitární, sestává z tří oddělených jednotek, z nichž jedna je součástí EU a zbývající dvě (Faerské ostrovy a Grónsko) nikoli. Oblasti spadající pod dánské výjimky, nyní
17
Ad hoc dotace byly tzv. blokovým grantem nahrazeny v roce 1988. To v praxi znamenalo, že Dánsko se přestalo zaobírat faerskými záležitostmi na denní bázi. 18 Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 39. 19 Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Rigth to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 39.
Faerské ostrovy
11
Tereza Hořejšová
nejsou v samosprávě Faerských ostrovů.20 Pokud se Dánské království plně integruje do evropských struktur, a to i v oblastech, které nyní spadají pod dánské výjimky, bude to znamenat, že Faerské ostrovy (a Grónsko) budou řízeny institucí, ke které se demokraticky rozhodly nenáležet. V případě, že Dánsko výjimky odbourá, bude to znamenat problém. Bogi Eliasen ve svém příspěvku nastiňuje několik možných scénářů obsahující např. přebrání samosprávy v dotčených oblastech či dokonce připojení k Evropské unii jako samostatný stát.21 Zákon o samosprávě z roku 1948 totiž rozlišuje tři politické oblasti: • oblasti, které mohou být přeneseny jednostranně, pokud si to přeje jedna strana (Faerské ostrovy/Grónsko nebo Dánsko) (A) • oblasti, o kterých je nutno vyjednávat (B) • oblasti, které nemohou být přeneseny, tzv. královské oblasti. Jedná se o oblasti, které nespadají do kategorie A, ani B. Do poslední jmenované kategorie patří právě např. obrana, soudní záležitosti, občanství, zahraniční politika – tedy oblasti, na které se víceméně vztahují i dánské výjimky v EU. Začátkem května 2006 faerský premiér Joannes Eidesgaard navštívil Brusel. Vyjádřil se, že Faerské ostrovy se součástí EU stanou pouze za předpokladu, že se připojí i Island a Norsko.22 Hlavním důvodem, proč je v současné době pro Faerské ostrovy členství neatraktivní, je stejný jako v roce 1972 – rybolov. Ryby stále zaujímají asi 95 % faerského exportu a polovinu HDP tohoto teritoria. Při své bruselské návštěvě ale Eidesgaard vyjádřil přání stát se členem Evropského hospodářského prostoru. Vše tedy nasvědčuje tomu, že Faerské ostrovy mají zájem na větší formalizaci svých vztahů s Evropskou unií, přestože dosud myšlenka členství není na pořadu dne. Oficiální vztahy Faerských ostrovů a EU se nyní řídí dvěma základními bilaterálními dohodami – dohodou o rybolovu z roku 197723 a dohodou o volném obchodu z roku 1991, revidovanou v roce 1998.24 Vztahy s Evropskou unií jsou pro Faerské ostrovy velmi důležité, především z obchodního hlediska. Do členských států nyní proudí drtivá část faerského exportu. 20
Pro kompletní přehled oblastí, které jsou pod faerskou samosprávou viz http://www.statsministeriet.dk/imagesUpload/dokument/FO%20oversigt%20sagsomraader.pdf (k dispozici v dánštině). 21 Pro detailnější rozbor dánských výjimek viz Hořejšová; 2005; scénáře změn souvisejících s případným odbouráním výjimek pro Faerské ostrovy viz Eliasen, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 206. 22 Spongenberg, H. Fish keep Faroe Islands at a distance from EU. EUobserver, 2006, 12. 5. 2006, available at http://euobserver.com/9/21516. 23 Nařízení Rady 2211/80 (EEC), OJ L226/11. 24 Rozhodnutí Rady 97/126/EC, OJ L53/1.
Faerské ostrovy
12
Tereza Hořejšová
EKONOMICKÁ KRIZE V DEVADESÁTÝCH LETECH: NOVÝ IMPULS K OSAMOSTATNĚNÍ Pro vztah Faerských ostrovů a Dánska byl klíčový vývoj v letech devadesátých. Na počátku devadesátých let nastala ekonomická krize. Ta byla způsobená nečekaným stáhnutím tresek z faerských vod a špatným hospodařením Faerských ostrovů (i špatným hospodařením s finančními dotacemi Kodaně). To mělo za následek hluboký ekonomický propad, emigraci části populace, celkový komerční kolaps a následně krach dvou hlavních bank. Faeřané se domnívali, že za krachem faerských bank stojí dánská intervence. Ve skutečnosti je rozzlobilo, že se Kodaň za zkrachovalé banky odmítla zaručit. Ekonomická krize a nespokojenost s postupem Dánska byly impulsem k další vlně zesílených hlasů po nezávislosti.
JEDNÁNÍ O BUDOUCÍM STATUSU FAERSKÝCH OSTROVŮ – BĚH NA DLOUHOU TRAŤ Volby v roce 1998 s přehledem vyhrály strany požadující suverenitu (19 ku 13 poslancům). Po dvou letech příprav bylo v roce 2000 zahájeno vyjednávání s Dánskem. Faeřané navrhli použít Zákon o islandské unii z roku 1918 jako model pro uznání faerské suverenity – zatím ale ve formě těsné federace s Dánskem. Faerská argumentace se soustředila především na to, že faerský lid se nikdy dobrovolně nerozhodl, že chce být integrovanou součástí Dánska. Proto podle faerských vyjednavačů mají právo na sebeurčení. Právní argumentace se soustředila především na prokázání, že Faerské ostrovy jsou subjektem mezinárodního práva, a je tedy možné vyjednávat o faerské suverenitě v kontextu mezinárodního práva. Dánská strana vytrvale odmítá uznat, že Faerské ostrovy jsou subjektem mezinárodního práva a v tomto kontextu odmítají uznat právo Faeřanů na sebeurčení. Podle dánské vlády jsou vyjednávání mezi Dánskem a Faerskými ostrovy záležitostí vnitřní politiky Dánska. Z tohoto přístupu a pokroku ve vyjednávání byli faerští zástupci frustrovaní a rozhodli se přímo oslovit Organizaci spojených národů. Faeřané si stěžovali, že „Dánské království neprokázalo dostatečnou připravenost uzavřít smlouvu s Faerskými ostrovy“ a požádali OSN, aby poskytla informace o „všech relevantních procedurách použitelných v případech, kdy se OSN a/nebo její relevantní agentury podílejí jako třetí strana v mezinárodních vyjednáváních“. Odpověď OSN zněla, že se nemůže na žádost členského státu na takových
Faerské ostrovy
13
Tereza Hořejšová
vyjednáváních podílet.25 Krátce nato vyjednávání zkrachovala. Pouze Dánsko mluví za zájmy Faerských ostrovů (a Grónska) na půdě OSN a pouze Dánsko může informovat o institucionálním statusu obou teritorií. Faerské ostrovy nemají právo hájit své zájmy na půdě OSN samy za sebe. Klíčová otázka, kterou je nutné v případě hlubší analýzy proveditelnosti osamostatnění Faerských ostrovů zodpovědět, také je, jaké útvary vůbec mají právo na sebeurčení. Jedním z předpokladů podle Sjurðura Skaaleho, který se se svou pracovní skupinou v říjnu 2003 zúčastnil pracovní návštěvy k diskusím o situaci Faerských ostrovů a Grónska v sídle Organizace spojených národů v New Yorku, je, že teritorium je zapsáno na seznamu OSN závislých území. Díky „chytrému dánskému manévrování“26 Faerské ostrovy do seznamu nikdy nebyly zaneseny a Grónsko bylo ze seznamu v roce 1953 vyškrtnuto.27 Podle Skaaleho je v současnosti obecně akceptováno, že nárok na sebeurčení mají teritoria pouze v následujících případech: jedná se o kolonie, teritoria uvedená na zmíněném seznamu OSN, území pod vojenskou okupací, území, kde jsou potlačována lidská práva. Jak uzavírá Skaale, i jak je z tohoto výčtu zřejmé, Faerské ostrovy tyto podmínky nesplňují. Nedá se předpokládat, že by se problém Faerských ostrovů řešil na půdě OSN – OSN diskusi o statusu Faerských ostrovů iniciovat nebude a jiné členské státy nemají důvod provokovat Kodaň. Navíc Organizace spojených národů je mezivládní organizací založenou a financovanou členskými státy a chránící zájmy členských států. Faerské ostrovy (a Grónsko) se tedy pokládají za vnitřní záležitost Dánska.28 OSN je také velmi opatrná a nerada se vměšuje do vnitřních záležitostí svých členských států. Dánsko nicméně přijalo nová strategii vůči Faerských ostrovům. Přistoupilo se ke snížení blokového grantu Faerských ostrovům, které výměnou za to získaly samovládu v některých dalších oblastech včetně námořní bezpečnosti. To umožnilo, že se Faerské ostrovy staly asociovaným členem Mezinárodní námořní organizace (IMO). Bylo to poprvé, co Faerské ostrovy dosáhly členství v organizaci spadající pod OSN. Podle Káriho á Rógviho to značí, že Faerské ostrovy jsou potenciálním státem.29 Podle Skaaleho členství v IMO znamená, že Faerské ostrovy jsou přinejmenším v některých oblastech subjektem mezinárodního práva. I když se jedná o asociované členství, je důkazem velké politické vůle. Členství v IMO bylo pro Faerské ostrovy prakticky důležité, protože tato organizace pracuje v politicky důležité oblasti pro Ostrovy a Dánsko nemůže schvalovat smlouvy týkající se Faerských ostrovů, pokud je dotyčná oblast pod faerskou kontrolou, což je případ námořní politiky. Jak ale Skaale doplňuje,
25
Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Rigth to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland; s. 40. 26 Skaale, in Skaale, S. (ed.). The Rigth to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 4. 27 V roce 1953 získalo Grónsko autonomii. 28 Skaale, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 159. 29 Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 40.
Faerské ostrovy
14
Tereza Hořejšová
„členství v jedné mezinárodní organizaci nemůže být automaticky použito jako důvod k předložení nároků v jiných oblastech“.30 Současná vládní koalice Faerských ostrovů zvolila strategii postupného rozšiřování oblastí, ve kterých mají Faeřané samovládu. V roce 2003 např. faerská exekutiva požádala o plné členství v Severské radě. Do té doby byly Faerské ostrovy a Grónsko součástí dánské delegace. Podle premiéra Anderse Fogha Rasmussena by plné členství Faerských ostrovů a Grónska v Severské radě bylo v rozporu s dánskou ústavou. Rasmussen nicméně nevysvětlil proč.31 Oficiální pozice dánské vlády a Folketingu k případné faerské samostatnosti zní, že pokud Ostrovy budou chtít suverenitu, mohou ji mít. Je ovšem zřejmé, že udržení Faerských ostrovů (a Grónska) je velkou prioritou a přáním Kodaně. Zdá se, že dánská vláda akceptuje politickou možnost, že Faerské ostrovy království opustí. To vyplývá např. z odpovědi premiéra Anderse Fogha Rasmussena na interpelaci představitele Faerské republikánské strany Tórbjørna Jacobsena, ve které požadoval ujasnění statusu Faerských ostrovů v mezinárodním právu. Rasmussen odpověděl: „Panu Tórbjørnovi Jacobsenovi mohu v klidu říci, že může sugerovat, že Faerské ostrovy a faerský Løgting, faerský lid jsou postaveni nad dánskou ústavou, ale je to a zůstane teoretickou diskusí, protože to nemá praktický význam vzhledem k tomu, že dánský Folketing velkou většinou hlasů uznal, a stejně tak učinila dánská exekutiva, že pokud z Faerských ostrovů přijde přání na suverenitu, mohou ji dostat.“32 Neznamená to ale, že Kodaň suverenitu považuje za právní nárok Faerských ostrovů, ani to neindikuje, na jakém právním základě by mělo případné osamostatnění proběhnout. Zároveň Kodaň chápe a uznává, že o případné suverenitě Faerských ostrovů rozhodnou Faeřané.33 Diskuse o budoucím statusu Faerských ostrovů charakterizuje to, že ani jedna strana nemá zájem na jakémkoli otevřeném sporu. Løgting stanovil časový harmonogram vedoucí k získání suverenity.34 Politické strany, které stály za rezolucí obsahující časový plán na získání suverenity, získaly v posledních parlamentních volbách v roce 2004 většinu. Na duben 2001 bylo naplánováno další referendum o plné svrchovanosti Faerských ostrovů. Nicméně vidina nezávislosti ztroskotala na otázce finančních dotací. Dánský premiér Poul Nyrup Rassmusen byl ochoten nezávislost akceptovat s tím, že do čtyř let Faeřané přijdou o každoroční dotace. To se ale nelíbilo ostrovanům, kteří požadovali na „zvládnutí přechodu k nezávislosti“ dotace po dobu patnácti let. Referendum bylo proto na poslední chvíli odvoláno.
30
Skaale, in Skaale, S. (ed.). The Rigth to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 160. 31 Eliasen, in Skaale, S. (ed.). The Rigth to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 197. 32 Interpelace č. S1737, zodpovězená 17. 4. 2002. 33 Viz např. rezoluce Folketingu V68/1997 z dubna 2000. 34 Kári á Rógvi, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 16.
Faerské ostrovy
15
Tereza Hořejšová
K zatím poslednímu rozšíření faerské autonomie došlo v roce 2005.
INSPIRACE ODJINUD? Faerské ostrovy se ve svém úsilí o nezávislost mohou inspirovat příklady odjinud. Zajímavou inspirací, navíc velmi relevantní, je zmíněný Island. Jeho politici v minulosti také při řadě příležitostí otevřeně podpořili faerské úsilí o nezávislost a vyjádřili se, že se těší, až Faerské ostrovy budou samostatným státem.35 V odborné literatuře se ale faerská a grónská otázka často porovnává s úsilím Quebecu o nezávislost na Kanadě. Lauri Hannikainen v již citované monografii Sjúrðura Skaaleho „The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland“ analyzuje inspiraci Quebecem především z pohledu mezinárodního práva.36 Případ Quebecu se nicméně od Faerských ostrovů (a Grónska) v mnohém liší. Hlavním rozdílem je fakt, že Quebec je integrálním teritoriem Kanady, zatímco Faerské ostrovy i Grónsko jsou od Dánska značně vzdálené. To by mělo indikovat, že pro tato dvě teritoria bude jednodušší nezávislost získat, než tomu bude pro Quebec – kanadskou provincii s francouzsky mluvícím obyvatelstvem. A právě tato vzdálenost může hrát podle textu Hannikainena důležitou roli z hlediska mezinárodního práva.37 Jak ukazuje i historie, geografie je při zakládání nových států nesmírně důležitá. Mohou nastat problémy v případech, kdy geografická rozloha není přesně a jasně definována. Vzhledem k tomu, že Faerské ostrovy jsou ostrovy, geografická rozloha nemůže být definována přesněji. Druhým důležitým kritériem při posuzování koloniálního statusu určitého teritoria je etnická/jazyková rozdílnost od většinové populace. Quebec nesplňuje první podmínku, splňuje nicméně podmínku druhou. Faerské ostrovy z tohoto hlediska splňují obě podmínky.
35
Skaale, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland, s. 163. 36 Hannikainen, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Martinus Nijhoff Publishers, 2004, s. 139–145. 37 Hannikainen, in Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. s. 142.
Faerské ostrovy
16
Tereza Hořejšová
ZÁVĚR
Obyvatelé Faerských ostrovů se nikdy demokraticky nevyslovili, že se chtějí stát součástí Dánska. V referendu v roce 1946 dokonce hlasovali pro nezávislost, výsledek plebiscitu ovšem Kodaň neakceptovala. Dánský argument, že Faerské ostrovy jsou integrální součástí Dánského království, které byl udělen autonomní status, tedy není úplně silný. Historie Faerských ostrovů ve 20. a prvních letech 21. století obsahuje různé etapy s různě silně artikulovaným požadavkem na autonomii, resp. nezávislost. Hlavními milníky v tomto kontextu jsou druhá světová válka a vyjednávání s Kodaní po válce, které vyústilo v udělení autonomie v roce 1948, devadesátá léta 20. století, kdy si Faerské ostrovy prošly rozsáhlou ekonomickou krizí, která byla novým impulsem k větším požadavkům na nezávislost a konečně období po roce 2000, kdy byly zahájeny formální negociace mezi Tórshavnem a Kodaní o budoucím statusu Faerských ostrovů. Ekonomická krize v devadesátých letech prokázala, že Faerské ostrovy nejsou schopny dobře hospodařit. Přestože devadesátá léta posloužila jako impuls k dalšímu požadavku na nezávislost, přispěla zároveň k nejistotě ohledně ekonomické proveditelnosti osamostatnění. Faeřané si uvědomují, že samostatnost by znamenala okamžité, nebo postupné odříznutí dánské finanční pomoci. I z toho důvodu obyvatelé Faerských ostrovů vkládají naděje do nalezišť ropy ve svých vodách. Zdá se, že nutným předpokladem k ekonomickému zvládnutí osamostatnění je větší diverzifikace ekonomiky, která je v současnosti z velké části stále závislá na rybolovu. Nadějí k dosažení větší diverzifikace může být také rozmáhající se turistický průmysl. Problém pro Faerské ostrovy také znamená odliv mladých lidí, kteří se často stěhují pryč a usazují se v jiných zemí – z jazykových důvodů jejich cesty často míří do kontinentálního Dánska.38 I za předpokladu, že Faerské ostrovy jednou získají úplnou nezávislost, je téměř jisté, že si budou stále udržovat velmi těsné vztahy s Dánskem. Tomuto argumentu nahrává i skutečnost, že spory mezi oběma teritorii nelze v žádném případě považovat za vyhrocené. Ani jedna strana nemá zájem na vyvolání otevřeného konfliktu. Jednání o budoucím statusu Faerských ostrovů probíhá formou klidných negociací. Podle autorky textu je nicméně současný stav pro Faerské ostrovy velmi vyhovující – jejich autonomie se totiž průběžně stále více posiluje a přesouvá do dalších oblastí a zároveň získávají každoroční štědrou finanční podporu z Kodaně.
38
Oficiálním jazykem Faerských ostrovů je faerština, ale děti se ve škole povinně učí i dánsky.
Faerské ostrovy
17
Tereza Hořejšová
LITERATURA Arter, D. Scandinavian Politics Today. Manchester University Press, 1999. Černoch, P. Faerské ostrovy a Grónsko: části Dánska mimo EU. Integrace, 30. 10. 2002, 29. 4. 2006, available at na http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=593. Hořejšová, T. Analýza dopadu dánských výjimek v Evropské unii na postavení země v evropském integračním procesu. Diplomová práce, katedra západoevropských studií IMS FSV UK, květen 2005. Ministerstvo zahraničních věcí Dánského království. Denmark, Gyldendal Leksikon, 2002. Murray, F. The EU and Member State Island Territories. Institute of Island Studies at the University of Prince Edward Island, 2001, 12. 5. 2006, available at http://www.upei.ca/islandstudies/art_fm_1.htm. Eidesgaard, J. Projev premiéra Faerských ostrovů 25. dubna 2006 v Londýně, 30. 4. 2006, available at http://www.tinganes.fo/Default.asp?d=F1F00EDC-0B604A9B-BD24-BFEF96E32233. Skaale, S. (ed.). The Right to National Self-Determination. The Faroe Islands and Greenland. Nijhoff Law Specials, 2004, vol. 60. Spongenberg, H. Fish keep Faroe Islands at a distance from EU. EUobserver, 4. 5. 2006, 12. 5. 2006; available at http://euobserver.com/9/21516 . West, H.; Heinesen, M. A. Kilder til Færøernes og Grønlands historie (Prameny k faerské a grónské historii). Føroya Fróðskaparferlag, 2004. Internetové zdroje: www.danmark.dk – oficiální portál Dánského království (k dispozici v dánštině) www.dnag.dk – Severoatlantická skupina ve Folketingu (k dispozici v dánštině, faerštině, grónštině, angličtině) www.logting.fo – oficiální stránky faerského parlamentu (k dispozici ve faerštině, omezeně v dánštině a angličtině) www.news.fo – Faroe Islands Business News (k dispozici v angličtině a faerštině) www.statsministeriet.dk – Úřad dánského premiéra (podstránka o faerské autonomii k dispozici v dánštině a angličtině) www.tinganes.fo – Úřad premiéra (k dispozici ve faerštině a angličtině)
Faerské ostrovy
18
Tereza Hořejšová
PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES
Teritoriální řada 001 002 003 004 005 006 007 008 009 010 011 012 013 014 015 016 017 018
Konrád, O. Kozák, K. Kubát, M. Vykoukal, J.
Obnova rakouských univerzit 1945–1955 Dreams of Independence: Mexico faces the U.S. Vývoj územní samosprávy v Polsku po roce 1989 Polské univerzity 1945–1948: Autonomie, rekonstrukce a politika Weiss, T. Nezávislost evropské bezpečnostní a obranné politiky NATO Anděl, P. Autonomie a (ne) závislost americké katolické církve Filipová, L. Univerzity ve francouzské okupační zóně v Německu (1945– 1948) Kunská, Z. Španielsko – demokratizácia a decentralizácia Horák, S. (Ne)závislost Střední Asie na Rusku (případ Uzbekistánu) Látal, J. Rozvojová spolupráce francouzských správních celků jako ukázka vztahu státu a decentralizovaných orgánů Korytová, Š. Diaspora and its ties to the Homeland: The Case of Czech and Americans in the U.S. during the World War I. Perottino, M. Francouzská levice a decentralizace Raková, S. Zárodky ideje nezávislosti a americkém koloniálním myšlení 18. století Bartovic, V. Medzinárodná správa v Kosove – cesta k (ne)závislosti Králová, K. Řecko-německé vztahy po pádu železné opony. Kolenovská, D. Sovětská vědecká interpretace Západu 1917–1947 Raška, F. The Council of free Czechoslovakia 1949–1956 Šlosarčík, I. Europeizace české veřejné správy: Česká cesta, evropské prošlapané chodníčky nebo evropská administrativní magistrála?
Faerské ostrovy
19
Tereza Hořejšová
DISKUSE O BUDOUCÍM STATUSU FAERSKÝCH OSTROVŮ – POSILOVÁNI AUTONOMIE, ČI NEZÁVISLOST? Tereza Hořejšová Edice PSSS Teritoriální řada TER-019 Redakční rada Ota Konrád Zuzana Kasáková Kryštof Kozák Michal Kubát Jiří Vykoukal Korektor Blanka Pscheidtová Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt
[email protected]
Faerské ostrovy
20
Tereza Hořejšová
