PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Veřejná politika a prognostika PPF-020

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

PROGNÓZA GEOPOLITICKÉHO VÝVOJE SVĚTA V HORIZONTU ROKU 2020 2006 Miloš Balabán

Veřejná politika a prognostika PPF-020

V Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

u

Prognóza geopolitického vývoje světa v horizontu roku 2020

2

Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright  Miloš Balabán 2006 ISSN 1801-5999

Miloš Balabán


3

Miloš Balabán

Trends of geopolitical development of the world in the period till 2020 MILOŠ BALABÁN, FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UNIVERZITY KARLOVY

Abstract The paper focuses on principal trends of global development in the period till 2020 and likely development of the world’s principal political forces (United States, China, Russia, India European Union, Islamic world). It also outlines their political, economic and security strategies. The paper presupposes that the US will seek to maintain its position of the world’s most influential political, economic and military actor even in the period till 2020. It will be increasingly forced to respond to the emerging global political, economic and military situation (increasing influence of China and India and of new regional powers, potential enhancement of the political, economic and military role of the European Union, more stabilized Russia). Keywords: multipolar world, governance, international organizations, integration, rivalry, influence, raw materials, economic policy, common policy, old and new powers

KONTAKT NA AUTORA PhDr. Miloš Balabán, Ph.D. Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Celetná 20, Praha 1 E-mail: [email protected]


4

Miloš Balabán

Prognóza geopolitického vývoje světa v horizontu roku 2020 1. ÚVOD Vývoj světa bude zřejmě na základě dosavadních trendů spojen nejen s řadou progresivních trendů vývoje, především ve vědě, ekonomice a vzdělávání, ale i s mnoha bezpečnostními hrozbami a riziky. Jejich škála je velmi široká - počínaje narůstající mírou devastace životního prostředí v globálním měřítku, přes vzrůstající sociální napětí mezi bohatými a chudými regiony světa, dynamický, ale i těžko řiditelný a často neřízený ekonomický růst řady zemí v někdejším „třetím světě“, až po vzrůstající soupeření o hlavní surovinové zdroje – především ropu, plyn a vodu, ale také intelektuální kapitál. Vývoj světa se ve vzrůstající míře bude odehrávat i na pozadí očekávaného soupeření „starých“ i „nových“ velmocí, ke kterému dojde v souvislosti s utvářením jiného modelu multipolárního světa. Ten se začíná formovat po zhruba dvacetileté éře dominance Spojených států amerických jako jediné globální supervelmoci, která dominantně ovlivňovala světový vývoj po skončení studené války a rozpadu Sovětského svazu. Spojeným státům nicméně stále sekundují, i když slabší či oslabené, i některé „tradiční“ regionální mocnosti jakými jsou Německo, Francie a Velká Británie, jejichž síla a vliv jsou významně znásobeny propojením s většinou evropských zemí v Evropské unii, dále pak stále významné Rusko především svými surovinovými zdroji a vojenskou silou, a také Japonsko, které si díky své ekonomice udržuje nemalý vliv v globálním a zvláště asijském měřítku. Výrazným fenoménem je růst nových globálních a regionálních aktérů, jakými jsou především Čína a dále pak Indie, Pákistán, Írán, Indonésie, Brazílie či Jižní Afrika. Patrný v tomto kontextu je nárůst politického a ekonomického vlivu Asie na světové politické a ekonomické záležitosti. Mezinárodní systém se tak stává více heterogenní. Národní státy budou mít v rámci světového uspořádání v horizontu příštích dvou dekád stále dominantní postavení. Dá se ale předpokládat, že jejich vlády se ocitnou v silné konfrontaci s tlakem ekonomické globalizace a vlivem rozšiřování nových technologií, zejména informačních, na politické a společenské procesy. Na globální úrovni se v příštích deseti - patnácti letech bude stále více projevovat asymetrie mezi globální realitou a existujícím mechanismem globálního vládnutí. Dá se očekávat, že se to projeví i na činnosti Organizace spojených národů, která se


5

Miloš Balabán

již nyní střetává s určitou ztrátou efektivity své činnosti a tím i do určité míry vlastní legitimity. Totéž začne platit i o dalších institucionálních platformách, jakou nyní představuje především G-8. Bude nutné reflektovat vzrůstající význam nových regionálních mocností, především těch, které nemají v institucionálních platformách odpovídající zastoupení. Mezinárodní společenství přitom stále více začíná fungovat jako globální systém horizontálních sítí, jež vytvářejí regionální ekonomické a bezpečnostní organizace a různé složky vládní moci v národních státech a nevládní organizace. Z uvedených důvodů je možné předpokládat, že se začne zvažovat i možný nový model fungování OSN, která by se mohla stát federací různých smluv a paktů od NATO , přes EU po Mercosur nebo NAFTA, a proměnila svoji strukturu ze souboru stálých vertikálních byrokracií v horizontální, na jednotlivé problémy zaměřené a časově omezené jednotky.1 Rozhodující role národních států nebude na překážku formování již zmíněnému nově se utvářejícímu modelu multipolárního světa. Jeho kontury vyplývají především z ekonomické síly jeho jednotlivých aktérů. Podle odhadů vývoje HDP v roce 2020 se dají identifikovat tři základní póly: Spojené státy, Čína, a Evropská unie.2 Mezi těmito póly budou oscilovat i dva další vlivní aktéři s vlastními politickými, ekonomickými a bezpečnostními zájmy – Rusko a Indie. Ke třem základním pólům je nutné přiřadit pól čtvrtý - islámský svět. Ten bude hrát významnou roli jednak pro koncentraci surovinového bohatství, především ropy a plynu3 na Blízkém východu, a jednak vzhledem k posilování extremistických proudů uvnitř islámu, které představují i v podobě islamistického terorismu vážnou bezpečnostní hrozbu. Vztahy mezi „čtyřmi póly“ světa budou mít často konfliktní charakter. Nicméně jejich vzájemná, a stále vzrůstající, ekonomická provázanost bude svého druhu zárukou, že konflikty nepřerostou do takové úrovně jaká hrozila v dobách studené války, tj. globálního vojenského konfliktu.

1

Tento model navrhl významný americký futurolog Alvin Toffler. Podle studie investiční společnosti Goldman Sachs „Dreaming With BRICs: The Path to 2050 (Global Economics Paper No:99 /2003)“ bude pořadí zemí co do objemu HDP (v bilionech dolarů) následující: 1. Spojené státy 16,415. 2. Čína 7,070. 3. Japonsko 5,221. 4. Velká Británie 2,285. 5. Německo 2,254 . 6. Indie 2,104. 7. Francie 1,930. 8. Itálie. 1,533. 9. Rusko 1,741. 10. Brazílie 1,333 (EU-4: 8,002 – v případě započítání HDP zbylých 23 zemí EU bude tento objem ještě vyšší). Pro zajímavost je možné uvést předpokládaný objem tří nejsilnějších zemí v roce 2050: 1. Čína 44,453. 2. USA 35,165. 3. Indie 27,803. 3 Pro ilustraci je možné uvést, že na teritoriu Blízkého východu se nacházejí nejbohatší zásoby ropy na světě v objemu 726 miliard barelů (2003). 2


6

Miloš Balabán

2. SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Spojené státy budou do roku 2020 v politické, ekonomické a vojenské4 oblasti usilovat o udržení role světového lídra. Uchovají si vedoucí pozici i v oblasti informačních technologií a vědeckého výzkumu, kde budou věnovat pozornost rozvoji nejprogresivnějších sektorů (biotechnologie, nanotechnologie). Stále budou mít rozhodující vliv v masové kultuře utvářející vzory chování ve většině světa. Na druhé straně budou nuceny ve vzrůstající míře reflektovat nově se vytvářející politické, ekonomické i vojenské reality ve světě, především růst vlivu Číny a Indie. Z toho bude vyplývat ve střednědobém a dlouhodobém horizontu přesun těžiště zaměření ekonomické a bezpečnostní politiky do Asie5, kde musí souběžně realizovat dva klíčové úkoly: zajistit z hlediska amerických strategických zájmů stabilizaci situace v prostoru „velkého Blízkého východu“ a omezovat zvyšující se vliv Číny. „Asijský“ posun v politice Spojených států amerických způsobí i další oslabení transatlantických vztahů včetně role Severoatlantické aliance. Na druhé straně budou ale Spojené státy chtít udržet svou globální vojenskou převahu více prostřednictvím tzv. ad hoc koalic pro řešení bezpečnostních krizí, jež by mohly ohrožovat americké bezpečnostní a ekonomické zájmy. Široká bezpečnostní angažovanost USA v globálním měřítku si ale vyžádá značně vysoké náklady na udržování akceschopných ozbrojených sil. Spolu s vysokými náklady na zajišťování vnitřní bezpečnosti, především před aktivitami islamistického terorismu, to může představovat vysoké zatížení pro americký federální rozpočet, což by mohlo ohrožovat měnovou stabilitu, resp. postavení dolaru jako světové rezervní měny.

3. ČÍNA Čína se v horizontu roku 2020 stane druhou nejsilnější zemí co do objemu HDP, nicméně co do objemu HDP per capita bude stále rozvojovou zemí.6 Růst ekonomiky je sice velmi dynamický, ale na druhé straně je třeba vnímat, že Čína jako země s největším počtem obyvatel na světě (1,3 miliardy) a třetí největší co do rozlohy, je stále zemí velkých kontrastů, které vyplývají z toho, že patřila ještě před několika desetiletími k velmi chudé a zaostalé části světa. Ekonomický a sociální vývoj v Číně přitom není a nebude bez rizik, která jsou průvodními projevy

4

Vypovídá o tom i výše vojenského rozpočtu, který činil v roce 2005 455,3 miliardy dolarů (cca 4,5 % HDP). Spojené státy se tak podílejí 47 % na světových výdajích na zbrojení. Pro srovnání je možné uvést, že vojenský rozpočet Spojených států byl v roce 2004 téměř třikrát větší než vojenské rozpočty Francie, Velké Británie, Číny a Indie dohromady a 23,5 x větší, než vojenský rozpočet Ruska. Spojené státy také ovládají 63 % světového zbrojního trhu. 5 Projevem tohoto přesunu je ze strany Spojených států úvaha o možném rozšíření NATO o Japonsko, Jižní Koreu a Austrálii. 6 Pro srovnání je možné uvést že současná úroveň HDP na hlavu dosahuje v Číně a 5000 dolarů, v České republice 15 700, v Německu 27 600 a ve Spojených státech amerických 37 600 dolarů. Západní experti očekávají, že úrovně HDP per capita jako u vyspělejších západních zemí může Čína dosáhnout okolo roku 2050.


7

Miloš Balabán

dynamického přerodu země. Namátkou je možné např. uvést nebezpečí vyplývající z rozdílů v ekonomické a sociální úrovni mezi pobřežními a vnitrozemskými regiony, vysokou úroveň nezaměstnanosti, křehkost finančního systému, patrnou nestabilitu státního průmyslového sektoru, nebezpečí vzrůstající korupce a také nárůst kriminality ve velkých městech. Důležitou otázkou je, zda se podaří udržet model řízení státu, ve kterém má vedoucí úlohu jediná politická strana Komunistická strana Číny, což se může stále více dostávat do rozporu s fungováním tržního ekonomického systému. Čína se proto v příštích letech bude soustřeďovat především na zajištění vnitřní politické, ekonomické a sociální stability a posilování vojenského potenciálu. Její angažovanost ve světě se přitom bude podřizovat zcela zásadnímu strategickému cíli, kterým je zajištění přísunu strategických energetických surovin, především ropy a plynu, jež jsou nezbytně potřebné pro udržení dynamiky ekonomického vývoje země. Čínská politika se proto zaměřuje a bude zaměřovat i na Střední východ, kde Čína dříve nehrála důležitou roli.V tomto ohledu může docházet ke konfliktním situacím se Spojenými státy, což platí i pro Afriku a Latinskou Ameriku, kde se Číně daří posilovat pozice.. Novým fenoménem se stává sbližování Číny a Evropské unie, které přináší některé sporné momenty do transatlantických vztahů. V této fázi je možné pokládat evropsko-čínské strategické partnerství za stabilizující prvek mezinárodních vtahů. Přímý vojenský konflikt Číny se Spojenými státy, jež může vyplynout ze snahy Číny násilně připojit Tchajwan, se nedá absolutně vyloučit, ale jeví se jako nepravděpodobný především díky značné provázanosti čínské a americké ekonomiky.

4. INDIE A RUSKO Na euroasijském kontinentu budou sehrávat výraznou roli dva velcí sousedé Číny – Indie a Rusko. Indie jako největší demokracie na světě s rychle rostoucím počtem obyvatel (okolo roku 2025 může předstihnout i Čínu) má také velice dynamický ekonomický růst, a to ve velmi progresivních průmyslových odvětvích (např. informační technologie). Po normalizaci vztahů s Čínou se upevnilo její mezinárodní postavení, což spolu se zmíněným ekonomickým a demografickým růstem a vojenským vlivem, podepřeným vlastnictvím jaderných zbraní, posílilo její pozici významné regionální mocnosti. K tomu přispívá i snaha orientovat se rovnoměrně na vyvážené vztahy, jak s Čínou, tak i s USA, což svým způsobem napomáhá a může napomáhat udržování strategické rovnováhy v Asii. V případě Ruska je nutné vycházet z toho, že obrovské surovinové bohatství a druhý největší jaderný arzenál na světě z něj činí ve střednědobé i dlouhodobější perspektivě stále důležitého globálního aktéra. Pokud budou tyto nejdůležitější prvky „strategické autonomie“, kterou nedisponuje žádná jiná země na světě, podepřeny stabilnějším ekonomickým růstem, Rusko by mohlo aspirovat na roli „mostu“, resp. tranzitní země mezi Evropskou unií, dynamicky se rozvíjející Čínou a Indií, rostoucími ekonomikami dalších asijských zemí a také severoamerickým kontinentem s jeho zónou volného obchodu NAFTA. Naplnění daného modelu


8

Miloš Balabán

vývoje by ale mohlo být ohroženo neúspěchem transformace ekonomiky, jež především potřebuje strukturální přestavbu spočívající v odstranění její značné závislosti na těžbě ropy a plynu a dále pokračováním demografického propadu, který by měl značně negativní důsledky pro další vývoj ruské společnosti.7

5. EVROPSKÁ UNIE Mezi dosud uvedenými hlavními globálními aktéry má Evropská unie svým charakterem do jisté míry zvláštní a z hlediska světového vývoje až unikátní postavení. Je to dáno kvalitativně i kvantitativně rozsáhlým charakterem politické a ekonomické integrace téměř tří desítek evropských zemí. Hloubka a šířka této integrace je založena na historických zkušenostech a na stabilitě demokratického vládnutí, velikosti společného trhu, ekonomické síle, existenci jednotné měny, vysoké úrovni vzdělanosti a kvalifikace pracovních sil. Schopnost udržet, prohloubit a rozšířit uvedené přednosti bude hlavní výzvou pro Unii v perspektivě příštích 10 – 20 let. Je zřejmé, že to bude velmi složitý úkol vezme-li se v úvahu, že unie bude mít ve druhé polovině první dekády 21. století 27 členů, přičemž s velmi různou ekonomickou úrovní. S tím souvisí i nutnost realizovat rozsáhlé ekonomické reformy, které z jednotlivých členských zemí i Unie jako celku mají učinit aktéra, který obstojí v zostřující se globální ekonomické konkurenci. Pokud by tak EU nepostupovala, hlavně v rámci tzv. Lisabonské strategie hospodářského a sociálního rozvoje, hrozí jí relativní hospodářský propad. Při současném tempu rozvoje ekonomiky EU by mohl její podíl na světové výrobě klesnout ze současných 25 % na 12 % v roce 2050 (Spojené státy by si udržely svůj čtvrtinový podíl, navýšení podílu by šlo naopak ve prospěch Číny a Indie).8 K politickým, ekonomickým a sociálním problémům, které bude Evropa nucena řešit se přidá i faktor demografické krize, spojené se stárnutím populace, které se v EU postupně stává hmatatelnou realitou. Zpomalení procesu schvalování Evropské ústavní smlouvy, resp. de facto její neschválení v původně dojednané podobě primárně zaměřené na udržení dynamiky větší politické koheze EU, ukázalo že se nedosáhlo konsensu v pokračování procesu, který je možné charakterizovat ekonomickou liberalizací, postupným otevíráním uzavřených národních společenství, jakož i snahou o kolektivní jednání evropských států; to s sebou nese i omezování možnosti jednat samostatně. Pokud 7

Podle zprávy Světové banky publikované v prosinci 2005 došlo v posledních letech k dramatickému poklesu ruské populace, konkrétně o 6 miliónu lidí v rozmezí let 1992-2003 (ze 149 na 143 miliónu). Počet obyvatel by se přitom do roku 2030 mohl vlivem řady faktorů (70 % úmrtí je způsobeno kardiovaskulárními chorobami, nádorovými onemocněními, nadměrnou spotřebou alkoholu, cigaret, dopravními nehodami a násilím) snížit na úroveň 100 miliónů. To by samozřejmě mohlo mít negativní následky z hlediska disponibility pracovních sil pro ruskou ekonomiku, potřeby pečovat o velký počet nemocných a starých lidí a v neposlední řadě z hlediska schopnosti zajištění bezpečnosti teritoria Ruska. 8 Viz Colombani,P (ed.) (2002).: Le Commerce Mondial au XXIe siècle. Institut français des relations internationales, http://www.ifri.org/files/Economie/ifrit.pdf.


9

Miloš Balabán

by se nepodařilo dosáhnout řešení, jež by Unii posunulo dále ke větší politické kohezi, mohlo by to i v blízké perspektivě přinést zpomalení procesu, ve kterém Evropská unie usiluje o udržení a rozšíření svého postavení jako rovnocenného partnerem ostatním hlavním aktérům světového vývoje. Jeho součástí je i plnění strategických cílů v oblasti bezpečnostní politiky, kterým chce unie čelit hlavním potenciálním bezpečnostním hrozbám, tak jak je klasifikuje Evropská bezpečnostní strategie: terorismu, šíření zbraní hromadného ničení, regionálním konfliktům a existenci tzv. zhroucených států. Mezi tyto cíle patří budování vlastních vojenských kapacit, kde se počítá s vytvořením ozbrojených sil EU.9 Tento cíl není plněn, a to pro absenci politického konsensu členských států EU v této oblasti. Vzhledem k možného poklesu angažovanosti Spojených států v Severoatlantické alianci bude budování vlastních vojenských kapacit EU zřejmě stále více na pořadu politické a bezpečnostní agendy EU. Souvisí s tím i funkčnost Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) EU, jež byla narušena v souvislosti s nejednotnou pozicí členských zemí unie k americké vojenské intervenci do Iráku. Principy SZBP se nicméně zatím daří prosazovat v procesu rozšiřování zóny bezpečnosti v bezprostředním okolí EU. Jedná se jednak o rozšiřování unie a dále o realizaci aktivní politiky evropského sousedství (European neighbourhood policy), která se týká východní a jihovýchodní Evropy, oblasti Zakavkazska, Severní Afriky a Blízkého východu. Při realizaci této politiky mají rozhodující roli především politické a ekonomické nástroje, v nichž významné místo zaujímá i rozvojová pomoc jako prostředek tzv. soft security. Evropská unie je tu „světovou supervelmocí“: přispívá 40 % do všech rozpočtů OSN a poskytuje téměř dvě třetiny světové rozvojové pomoci.10 To je a bezesporu bude základem pro utváření tzv. „eurosféry“, což je prostor ve kterém se nachází 70 států na teritoriu bývalého Sovětského svazu, Blízkém východu a Africe, které jsou spojeny s EU prostřednictvím obchodu, investic a rozvojovou pomocí. To je základem pro to, aby postupně mohly přijímat evropské standardy vládnutí a lidských práv i když to bude bezesporu velmi složitý a dlouhodobý proces.

6. ISLÁMSKÝ SVĚT Význam takto pojaté eurosféry bude vzrůstat především vůči islámskému světu, který v současném světě představuje čtvrtý pól vlivu, což vyplývá z řady faktorů (geopolitický význam , bohatství energetických surovin, růst počtu obyvatel ad.). Islámský svět se ovšem fakticky dělí na dvě odlišné zóny: zónu ve které je

9

V perspektivě 10-20 let by měly být již vytvořené ozbrojené síly EU schopné vést až pět druhů operací (rozsáhlá operace na podporu míru, humanitární intervence velké intenzity, regionální válka, v níž by šlo o evropské strategické zájmy, preventivní zásah proti úderu za použití ZHN a obrana vlastního území). Viz European Defence. A proposal for a White Paper. Report of an independent Task Force. May 2004 (http://www.iss-eu.org/chaillot/wp2004.pdf). 10 Rozvojová pomoc EU dosáhla např. v roce 2002 objemu 36 miliard $ ročně (pro srovnání :USA vydaly na obchodní a rozvojovou pomoc v témže roce 13 miliard $).


10

Miloš Balabán

možné zaznamenat patrnou dynamiku ekonomického a společenského vývoje a zónu, která naopak prochází ekonomickou a společenskou stagnací. Do první zóny je možné zařadit především islámské země v jihovýchodní Asii (Malajsie, Singapur, Brunej, Indonésie). Tyto země vykazují značný ekonomický růst a jsou i faktickými lídry integračních procesů v regionu, především v rámci Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). Nejlidnatější muslimská země na světě – Indonésie je přitom považována za potenciální regionální velmoc. Druhá zóna, kam patří především arabský svět, se střetává s řadou velmi značných vývojových problémů. Především se mu nepodařilo zvládnout na přelomu století nástup modernity a její zrychlující se šíření prostřednictvím globalizace. Jistým způsobem došlo k tomu, že náboženské hodnoty, na nichž je postavena islámská společnost, de facto zabránily politické modernizaci (demokracie, politický pluralismus, občanská participace na vládnutí), což také ve větší či menší míře omezovalo potenciální ekonomický růst. Ilustrací budiž fakt, že Blízký východ je v rámci světa jeho nejzaostalejší částí v oblasti tvorby pracovních míst, produktivity práce, technologické modernizace, rozvoje služeb, vědy a vzdělanostního systému. Zatím není v krátkodobém a střednědobém horizontu zřejmé, že by se tento stav mohl změnit. Patrnou stagnaci do značné míry způsobuje paradoxně i dostatek ropy. Zvyšování ropných příjmů není doprovázeno modernizací průmyslu a společnosti., což není v zájmu autokratických režimů, které těžbu ropy ovládají. Tím, že celá oblast Blízkého východu neprošla žádnými podstatnými ekonomickými reformami se řada blízkovýchodních zemí dostala do stavu trvalé ekonomické stagnace, která ovlivňuje celkovou atmosféru ve společnosti. V prognóze Institutu bezpečnostních studií EU (ISS EU) o vývoji bezpečnostní situace na Blízkém východě a v Severní Africe v horizontu 2025. je v této souvislosti situace v tomto regionu velmi pregnantně definována takto: more people, no jobs, and no vote.11 Řada vládnoucích autokratických režimů na Blízkém východě k udržení svých pozic, které by mohl ohrozit tlak nespokojených mas, neváhá podněcovat i nepřátelství vůči Západu, což vede v konečném důsledku, když ne k podpoře, tak minimálně k toleranci vůči islamistickým teroristickým skupinám prostřednictvím jejichž aktivit je možné dosáhnout porážky „nepřátelského“ Západu. V této souvislosti je nutné vnímat, že teroristické útoky, jako hmatatelný projev tohoto úsilí jsou a budou integrální součástí globální protizápadní ideologie, která se široce prosazuje, jak uvádí přední britský novinář, expert na oblast Blízkého východu Iason Burke, z pocitu zoufalství a ponížení, které v islámském světě vládne. Klíčem k řešení je podle Burkeho několik zásadních kroků: pochopit a podkopat ideologii druhé strany, připravit radikální islamisty o legitimitu a vytvořit

11

Long Term Vision, Strand One, Global Context Study for an Initial ESDP Long Term Vision (LTV) (2006):European Union Institute for Security Studies, s. 27.


11

Miloš Balabán

protiváhu evidentní síle radikální ideologie.12 Významným úkolem v tomto rámci by mělo být i vtahování neradikálních křídel islamismu do politického procesu. To ale bude muset být doprovázeno realizací celé řady dlouhodobých politických, ekonomických, sociálních a humanitárních programů. Jedním z prioritních cílů by i v tomto kontextu měla být cílená snaha o eliminaci existence tzv. slabých států nebo států v úpadku mj. podporou zlepšení vládnutí, demokratické svrchovanosti a posilování jejich nosného systému institucí. a podpora boje s negramotností, která je v islámském světě stále ještě vysoká. Je a bude to aktuální úkol v mnoha islámských zemích, včetně těch, které mají pro Západ značný význam (mj. Egypt, Irák, Afghánistán). V celkovém komplexu by tak bylo možné získávat důvěru příslušníků společností a kultur jejichž jménem vystupují teroristé. Mohly by se tím vytvořit i podmínky k tomu, aby v budoucnu jeden (nebo i více) islámských států otevřeně označily terorismus za zločin pošlapávající islám, což by mělo pro výsledek konfliktu s islamistickým terorismem značný význam. Dosažení „success story“ bude ale zcela jistě dlouhodobou (i několika generační) záležitostí komplikovanou celou řadou politických, etnických, náboženských, ekonomických, sociálních a bezpečnostních problémů. Mezi ně bude ve značné míře patřit i vyřešení vztahu Západu a Íránu, který bude mít stále silnější ambice posilovat svoji roli regionální mocnosti více ovlivňující dění na celém Blízkém východě, mj. i prostřednictvím navyšování svého vojenského potenciálu. Na Blízkém východě se bude zřejmě Západ jako celek a především Spojené státy dále střetávat s nedůvěrou ze strany arabských zemí, která v mnoha ohledech bude i v budoucnu limitovat relevanci stávajících a potenciálních západních „demokratizačních“ aktivit a programů.13

12

Viz Burke, I. (2004): Al Qaeda: The True Story of Radical Islam. London: I. B. Tauris, 2004, 304 strany. 13 Centrum arabských strategických studií ve své „Arabské strategické zprávě“ za rok 2000 – 2001 uvádí následující příčiny nedůvěry k politice Spojených států vůči islámským zemím: strach se vzrůstajícího intervencionismu, který je srovnáván se starým evropským kolonialismem (s jediným rozdílem, že otevřeně nedeklaruje okupační záměry); vzrůstající obavy z humanitárních intervencí, preventivních úderů USA a spojenců a vměšování do vnitřních záležitostí muslimských zemí, porušování jejich státní suverenity bez svolení RB OSN; USA chtějí vést boj proti terorismu), aniž by konzultovaly a dosáhly souhlasu ostatních zemí s definicí terorismu; intervencionismus USA nemá pouze vojenský charakter, ale je kulturně orientován s cílem měnit identitu muslimských společností; zasahuje do osnov školní výuky, které by měly redukovat důraz na některé islámské hodnoty (vypustit z osnov islámskou koncepci džihádu či upravit osnovy v souladu s americkými globálními zájmy, vlastními výklady islámského dogma); Washington usiluje v dlouhodobé perspektivě o zásadní přeměnu tradičního arabského a islámského vědomí, aby neohrožovalo západní způsob života, což je velmi nebezpečná představa; USA neodlišují terorismus od národněosvobozeneckého boje Palestinců a tím si vlastně udržují volné ruce pro cílený tlak na všechny arabské islámské země, které podporují Palestince; USA zbavují terorismus přesného významu, smyslu a snaží se ho rozšířit na každý akt násilí, vzpoury, občanskou válku, ozbrojený boj, i když je součástí národního osvobození , což je přístup, jenž jim umožňuje pragmaticky rozhodnout, co je a co není terorismus v souladu s jejich zájmy (převzato z kapitoly Blízký východ, autor Jaroslav Bureš in Mezinárodní terorismus, Regio číslo 1 /2005/, Centrum regionálních analýz, Ústav mezinárodních vztahů Praha).


12

Miloš Balabán

EU bude muset věnovat více pozornosti úsilí o dosažení stabilizace především Blízkovýchodního regionu. . Klíčové místo tu bude mít podpora modernizace islámských společností (reforma ekonomiky, systému vzdělávání, posilování práv žen), což může být efektivnější než „vnucování“ demokratizace (v prvé řadě prosazování voleb podle západního vzoru, které mohou - jako v Palestině - přivést k moci extremistická islámská uskupení). Paralelně bude nutné používat pro minimalizaci bezpečnostní hrozeb, které vyplývají z aktivit islamistického terorismu na teritoriu Evropy i v jejím bezprostředním okolí, široké spektrum zpravodajských, policejních a právních prostředků, jež má EU a její členské státy k dispozici.14

14

Jejich použití je např. specifikováno v Evropské protiteroristické strategii nebo Akčním plánu Evropské unie proti terorismu.


13

Miloš Balabán

LITERATURA Balabán, M. (2005): Perspektivy, tendence a hlavní aktéři vývoje bezpečnostní situace ve světě do roku 2020. In: Sborník Bezpečnostní budoucnost České republiky; otázky, výzvy, problémy. Praha, Ministerstvo obrany ČR - Agentura vojenských informací a služeb. 2005, s.7-33. Balabán, M. (2006): Postavení Ruska a jeho vývoj do roku 2020 s výhledem 2050. Praha, CESES, 2006 (interní studie), 16 stran. Drulák, P..(2005): Sbohem, Evropo. Lidové noviny – příloha Orientace, http://zpravy.centrum.cz/svet/clanek.phtml?id=364877 (11.6. 2005). Everts, S., Freedman L., Grant, Ch, Heisbourg, F., Keohane D., OˇHanlon, M. (2004): A European way of war. London, Centre of European reform, 2004, 74 stran. Fürst, R. (2006): Situace v Číně a její budoucí vývoj. Praha, CESES, 2006 (interní studie), 15 stran. Hoge, F. J (2004): A Global Power Shift. Is the United States Ready? Foreign Affairs, číslo 4/2004, s. 2-7. Hybášková, J. (2006): Problém není Islám, ale ropa. Lidové noviny – příloha Orientace. 11.3. 2006. Karaganov, S. (2006): 21. století:obrysy světového pořádku. Rusko v globální politice. Únor 2006, s. 19-31. Keohane, D. (2005): The EU and counter-terorism. London: Centre of European reform, 2005, 38 stran. Long Term Vision, Strand One, Global Context study for an initial ESDP Long Term Vision (LTV) (2006): European Union Institute for Security Studies, 42 stran. Mapping the Global Future. Report of the National Inteligence Council´s 2020 Project (2004). http://www.cia.gov/nic/NIC_globaltrend2020.html. Mezinárodní terorismus (2005): Regio číslo 1 (2005), Centrum regionálních analýz, Ústav mezinárodních vztahů Praha.


14

Miloš Balabán

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Veřejná politika a prognostika (CESES) 001 002 003 004 005 006 007 008 009 010 011 012 013 014 015 016 017

018 019

Růst zkreslení HDP v prostředí transformace: implikace pro měření růstu a rozvoje české ekonomiky (Vladimír Benáček) Kvalita českých vývozů a dovozů: kvantifikace pomocí vývoje jednotkových cen (Tereza Horáková) Reálná konvergence České republiky k EU v porovnání s ostatními novými členskými zeměmi (Ctirad Slavík) Veřejná politika, veřejné rozpočty a strategické vládnutí (František Ochrana) Public Sector Efficiency in the New EU Member States (Martin Gregor) Dismantling Banking Socialism in the Czech Republic (Eva Kreuzbergová) Shrnutí poznatku CESES o strategickém vládnutí v ČR (Antonín Rašek) Analýza a vymezení problému ve veřejné politice (Arnošt Veselý) Konceptuální základy strategického vládnutí (Martin Potůček) Strategic Governance: Conceptual Foundations (Martin Potůček) Etické aspekty analýzy a tvorby veřejné politiky (Hana Paterová) Bezpečnostní prognózy a realita (Antonín Rašek a kol.) Postavení Ruska a jeho vývoj do roku 2020 s výhledem do roku 2050 (Miloš Balabán) Teorie mnohačetných forem kapitálu (Arnošt Veselý) Veřejná politika a Policy Analysis (Arnošt Veselý) Determining Factors of Exports and Imports: A Synthesis of Explanatory Paradigms (Vladimír Benáček) Determining Factors of Trade and Specialisation in Transition: Econometric Testing of the Czech Exports and Imports, 1993-2001 (Vladimír Benáček, Ladislav Prokop, Jan Ámos Víšek) Analýza a evaluace hlavních přístupů k měření vládnutí ve světě (Martin Nekola) Rozšířený koncept bezpečnosti a česká bezpečnostní praxe (Miloš Balabán)


15

Miloš Balabán

PROGNÓZA GEOPOLITICKÉHO VÝVOJE SVĚTA V HORIZONTU ROKU 2020 Miloš Balabán Edice PSSS Veřejná politika a prognostika PPF-020 Redakční rada Vladimír Benáček Petr Just Miloš Balabán Korektor Stanislav Pscheidt Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt [email protected]


16

Miloš Balabán

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Recommend Documents