PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Sociologická řada SOC–006

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

ROZDĚLENÍ DOMÁCÍ PRÁCE: EKONOMICKÁ RACIONALITA, MOCENSKÉ ZDROJE A SYMBOLICKÉ VÝZNAMY 2007 Jana Chaloupková

Sociologická řada SOC-006

V Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

u

Rozdělení domácí práce

2

Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright  Jana Chaloupková 2007 ISSN 1801-5999

Jana Chaloupková


3

Jana Chaloupková

Rozdělení domácí práce: ekonomická racionalita, mocenské zdroje a symbolické významy JANA CHALOUPKOVÁ, FILOZOFICKÁ FAKULTA UK

Abstract The aim of this study is to outline main perspectives of current research and theorizing on housework. In the first part it deals with the reasons of problematic status of housework in modern society investigated. In the second part economic and social-constructionist approaches to the explanation of the division of housework are distinguished. The first approach focus on economic rationality and comparison of resources, the second focus on gender ideology and confirmation of gender identity. However, to better understanding of complex mechanisms of division of housework is need to take into account its social embeddness and especially social differentiation of meaning given to housework. Keywords: housework, gender, division of household labour, relative resources, doing gender

KONTAKT NA AUTORA A PODĚKOVÁNÍ Jana Chaloupková, Sociologický ústav, Jilská 1, Praha 1, e-mail: [email protected].


4

Jana Chaloupková

ROZDĚLENÍ DOMÁCÍ PRÁCE: EKONOMICKÁ RACIONALITA, MOCENSKÉ ZDROJE A SYMBOLICKÉ VÝZNAMY1 ÚVOD Problematika dělby domácí práce se stává od druhé poloviny dvacátého století významným tématem sociologie rodiny. Skutečný rozmach studií věnujících se zkoumání domácí práce je možné zaznamenat v devadesátých letech dvacátého století. Např. autor přehledové studie výzkumu domácí práce Scott Coltrane [2000] shrnuje zjištění více než dvou stovek vědeckých publikací, které se v letech 1989 až 1999 této problematice věnovaly. Tato práce si klade za cíl stručně nastínit hlavní teoretické perspektivy vysvětlující rozdělení domácí práce v současné sociologické literatuře. V první části se stručně věnuji důvodům, které vedly k tomu, že se dělba práce v rodině v současné společnosti problematizuje, a stává se předmětem pozornosti sociologického zkoumání. Pro pochopení vnímání domácí práce v současné společnosti je důležité porozumět i tomu, jak se v rámci modernizačních změn mění status a povaha domácích prací. Zvýšení zájmu o problematiku dělby domácí práce je spojeno se změnami rodinného chování, zejména s poklesem porodnosti, a změnami časování rodinného chování, které nastávají po poválečném období „babyboomu“ v západní Evropě na počátku sedmdesátých let dvacátého století. Tyto změny se během následujících desetiletí rozšiřují i do ostatních zemí Evropy. V důsledku růstu obliby forem partnerského soužití, které představují alternativu manželství, nárůstu mimomanželské plodnosti a podílu bezdětných a vysoké úrovně rozvodovosti se rodinné a životní dráhy se stále více diferencují. Nukleární rodina – manželský pár 1

Tento text částečně vychází z diplomové práce s názvem Rozdělení domácí práce a hodnocení jeho spravedlnosti v komparativní perspektivě obhájené v září 2005 na FF UK v Praze (Chaloupková 2005b). Příprava tohoto textu byla podpořena projektem cíleného výzkumu AV ČR Sociální a ekonomické charakteristiky mimomanželské plodnosti (1QS 700280552).


5

Jana Chaloupková

s dětmi – i tradiční dělba rolí v rodině přestávají být univerzálním modelem. Tyto změny jsou ovlivněny dvěma vzájemně provázanými procesy: strukturními změnami a změnami hodnotových orientací. Mezi strukturní změny patří zejména vyrovnávání vzdělanostní struktury žen a mužů a růst ekonomické aktivity žen. Zastánci ekonomických přístupů k vysvětlení změn rodinného chování argumentují, že vstupem žen na pracovní trh se zvýšil jejich výdělečný potenciál, a tím vzrostla i hodnota času, který ženy dříve věnovaly péči o rodinu a domácnost. Manželství, péče o děti a o domácnost tak přináší ženám větší „náklady ztracených příležitostí“, a proto ztrácí na atraktivitě [Becker 1993 (resp. 1981)]. Změny rodinného chování jsou dávány do souvislosti se změnami hodnotových orientací: s rostoucí sekularizací, individualizací a rozšiřováním nové ideologie týkající se rolí mužů a žen ve společnosti [např. Van de Kaa 1987]. I když podle Van de Kaa ke změnám rodinného chování probíhajícím od druhé poloviny dvacátého století přispívají výše zmíněné strukturální změny a rozšíření účinných antikoncepčních prostředků, největší váhu přikládá změnám kulturním: růstu individualizace a zvyšování důrazu na svobodu jedince [Van de Kaa 1987]. Podle Ronalda Ingleharta vedl růst společenského blahobytu ve vyspělých zemích po druhé světové válce k přesunu z důrazu na materiální jistoty, za něž převzal záruku sociální stát, na otázky kvality života a hodnoty individuální autonomie. Součástí širších změn hodnotových orientací, které Inglehart označuje jako posun od materialistických k postmaterialistickým hodnotám, je i liberalizace postojů k rodinnému a sexuálnímu chování. Ve svých pozdějších pracích Inglehart [Inglehart, Norris 2003] zasazuje do kontextu těchto hodnotových změn i proměny představ o vymezení gender rolí. Materiálními hodnotami Inglehart rozumí důraz na materiální jistotu a tradiční autoritu. V oblasti rodiny představují preferenci tradičního rodinného uspořádání s pevnou dělbou rolí, odmítání rozvodů a negativní postoj vůči ekonomické aktivitě žen mimo rodinu. Naproti tomu postmaterialistické hodnoty jsou spojeny s preferencí forem partnerského soužití alternativních manželství a s podporou seberealizace žen mimo tradiční sféru rodiny. Postmaterialistické hodnotové orientace zahrnují i odmítání tradičního modelu rozdělení rolí, který přisuzuje muži úlohu živitele rodiny a ženě péči o děti a domácnost [Inglehart, Norris 2003]. Hodnotové změny klade do centra své teorie preferencí i britská socioložka Catherine Hakim [např. Hakim 2003]. Podobně jako Inglehart i Hakim předpokládá, že v bohatých moderních společnostech roste význam hodnot. Volba životního stylu tak v rostoucí míře závisí na zastávaných hodnotách. Rozrůzňování představ o dělbě rodinných rolí a o tom, jaký význam v rámci svých životních drah přikládají muži a ženy svému pracovnímu zapojení, vede podle Hakim k pluralizaci modelů rodinného uspořádání a zaměstnaneckých vzorců žen, a potažmo i k diferenciaci uspořádání dělby domácí práce v rodině. Tyto preference se mohou pohybovat od důrazu na profesní kariéru až po důraz na rodinu a domov, nejčastěji však zahrnují přání nějakým způsobem skloubit seberealizaci v obou těchto sférách [Hakim 2003]. Jako klíčový rys soudobé společnosti chápe individualizaci i německý sociolog Ulrich Beck [2004 (resp. 1986)]. Rozšiřování možností volby a mizení jasně definovaných rolí je ale spojeno ztrátou jistoty a vystavuje jedince většímu tlaku rozhodování mezi různými možnostmi. V oblasti rodinného chování se to projevuje menší stabilitou


6

Jana Chaloupková

partnerských soužití a oslabováním tradičních forem rodinných rolí. Vzorec pracovního zapojení obou partnerů i vzorec rozdělení odpovědností o péči o děti a domácnost se tak stává otázkou otevřenou vyjednávání.

AMBIVALENTNÍ VNÍMANÍ DOMÁCÍ PRÁCE V KONTEXTU MODERNÍ SPOLEČNOSTI Domácí práce lze obecně vymezit jako činnosti vykonávané v domácnosti pro potřeby jejích členů a k zajištění provozu domácnosti.2 Jejich základní charakteristikou je neplacený charakter a to, že jsou vykonávané v pospolitosti rodiny. Tyto dvě charakteristiky tvoří základ, z něhož se odvíjí ambivalentní způsob, jakým je domácí práce v moderní společnosti vnímána. Na jedné straně je práce v domácnosti chápana jako banální nestatusutvorná činnost oproti statusotvorné práci placené. Péče o domácnost a rodinu je často vnímána jako omezení individuální autonomie a v případě žen jako překážka seberealizace ve sféře zaměstnání. Na druhé straně je vyzdvihována specifická povaha domácích prací jakožto činností, které jsou vykonávané v pospolitosti rodiny a jejichž výkon je spojen s emocionální pouty [Beck 2004 (resp. 1986); Klocoková 2004; Ahlender, Bahr 1995].

Domácí práce jako práce s nízkým statusem Charakter domácí práce i kontext, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány, prošel v moderní společnosti výraznými změnami, které přispěly ke snížení jejího statusu. Mělo na to vliv několik okolností. Zaprvé, technologické změny a rozvoj průmyslové produkce zboží, které se dříve vyrábělo v domácnosti pro vlastní spotřebu, přinesly od devatenáctého století

2

Soubor těchto činností může být velmi široký, přičemž jednotlivé činností často nejsou jasně ohraničené. V praxi je péče o domácnost stěží oddělitelná od péče o ostatní členy domácnosti (zejména o děti), ale i od volnočasovaých aktivit, které nemají charakter povinnosti a nejsou podmíněny závazky vůči druhým osobám, ale jsou vykonávané pro uspokojení z nich samých. V širším pojetí práce v domácnosti zahrnuje nejen fyzický výkon jednotlivých činností, ale i zodpovědnost za jejich vykonávaní, která zahrnuje i kognitivní (pamatování, připomínání, plánování apod.) a emocionální složky [Doucet 2001]. Rozsah činností, které je třeba vykonat pro zajištění chodu domácnosti, se liší v různých typech domácnostech (např. podle charakteru a místa bydlení, životního stylu, životní úrovně či podle fáze životního cyklu apod.). V sociologické literatuře jsou domácí práce rozdělovány do různých, většinou, komplementárních kategorií. Můžeme je třídit podle frekvence jejich vykonání (rutinní a příležitostné činnosti), z hlediska genderové typifikace (stereotypně ženské, stereotypně mužské, případně genderově neutrální činnosti), z hlediska místa vykonávaní (uvnitř domu, vně domu), podle míry volitelnosti doby, kdy je třeba práci vykonat (vysoce časově určené, málo časově určené) [Coltrane 2000]. V užším pojetí se domácí prací rozumí rutinní, nejčastěji vykonávané domácí činnosti, které vyžadují nejvíce času, jsou nejméně volitelné a lze je těžko odložit na později (např. příprava jídla, úklid, nakupování, praní prádla), a popřípadě i na některé příležitostné práce (např. drobné opravy v domácnosti), jinými slovy většinou činnosti kulturně stereotypizované jako ženské.


7

Jana Chaloupková

značné snížení fyzické i časové náročnosti domácích prací.3 Zjednodušení však zároveň výrazně přispělo k dekvalifikaci práce v domácnosti [Beck 2004 (resp. 1986): 182]. Za pomoci přístrojů usnadňujících práci v domácnosti a s využitím nabídky placených produktů a služeb na trhu již práce v domácnosti nevyžaduje zvláštní dovednosti, což přispívá k tomu, že není vnímána jako plnohodnotná práce. V anglicky psané literatuře se pro placené služby umožňující snížit objem práce v domácnosti, kterou vykonávají členové domácnosti vlastními silami, užívá pojem outsourcing. Mohou zahrnovat nejen placenou výpomoc např. s úklidem či žehlením prádla, ale také např. rodinné stravování v restauracích či využívání služeb donášky hotových pokrmů do domu, nákup polotovarů apod.4 Za druhé, k příčinám snížení sociálního statusu práce v domácnosti přispělo i to, že tyto činnosti v moderní industriální a urbanizované společnosti pozbyly mnohé ze svých někdejších sociálních funkcí. Zatímco v tradiční společnosti byla řada domácích činností vykonávána kolektivně v rámci příbuzenských a sousedských sociálních sítí, s vývojem technologií a se změnami charakteru bydlení a dalšími změnami se výkon většiny domácích prací individualizuje a domácí práce ztrácí sociálně integrativní funkce. Navíc činnosti zajišťující chod domácnosti, jež byly v tradiční společnosti detailně kulturně vzorovány, přestávají být svázány se systémem rituálů a symbolických gest [Možný 1984]. Patrně nejvýznamnější charakteristikou domácí práce v moderní společnosti, která výrazně ovlivňuje její sociální status, je to, že se jedná o neplacenou práci. Zatímco v tradiční společnosti byly domácí práce stěží oddělitelné od ostatních pracovních činností v rámci hospodářství či živnosti, s rozvojem kapitalistických vztahů se domácí práce oddělila od prací pro trh. Ve společnosti založené na peněžním hospodářství, kde se práce „prodává“ na trhu práce, ztrácejí činnosti, které jsou vykonávané na bázi osobních vztahů, a nikoli na základě peněžní směny, status práce. Přeměnou práce ve zboží se status domácí práce snížil hned dvojím způsobem: „Jakožto práce bez produktu (který by se realizoval jako zboží) a bez mzdy (tedy bez toho, že by sama byla zbožím), mohly být domácí práce počítány jen k nejpodřadnějším činnostem, a pokud nebyly vykonávány námezdně, nebyly jako práce vnímány.“ [Možný 1984: 48]. Paradoxem se může zdát, že souběžně s výše uvedenými změnami se domácí práce v moderní době stává předmětem větší pozornosti. Sféra domácnosti se stává objektem zájmu odborníků z oboru medicíny, pedagogiky, psychologie, publicistiky apod. Jejich badatelský zájem se soustředil především na způsoby vedení domácnosti (tzv. home management) a zpravidla byl veden snahou o vzdělávání žen v těchto otázkách [Ahlander, Bahr 1995]. V českém prostředí si 3

Otázka působení technických inovací na objem domácích prací je ale poměrně složitá. Nové technologie sice domácí práce usnadnily, ale zároveň jejich využívání v řadě případů vyžaduje výkon nových činností a je často doprovázeno zvyšováním standardů a frekvence, s jakými jsou některé domácí činnosti vykonávány (např. zvýšení nároků na čistotu, automatická pračka umožňuje častěji měnit oblečení, ložní prádlo apod.). Navíc některé studie dokládají, že technologické změny snížily především podíl mužů a dětí na práci v domácnosti, nikoli žen [Coulter 2001]. 4 Někteří autoři mezi formy outsourcingu řadí i vyžívání domácích spotřebičů jako je myčka nádobí [např. Van der Lippe, Tijdens, de Ruijter 2004].


8

Jana Chaloupková

preskriptivní literatura rozšiřující se během druhé poloviny devatenáctého století kladla za cíl nejen poučit mladé dívky, jak se starat o domácnost, aby si „spokojenost manželovu získaly“, ale i rozvíjet české národní uvědomění [Lendereová 1999: 121]. Spolu s tím, jak se zvyšují požadavky na péči o domácnost, například z hlediska hygieny či nároků na výživu, dochází i k posilování emocionální funkce rodiny, což se odráží ve větším důrazu na péči o děti [Lendereová 1999; srv. Badinter 1998 (resp. 1980)]. Výkon práce v domácnosti byl přitom chápán jako aspekt ženské role [Oakley 1974]. Přechod z tradiční k moderní společnosti vedl k polarizaci rolí v rodině a k zakotvení modelu rodiny charakterizovaném komplementárním rozdělením rolí: muž je živitelem rodiny a žena pečuje o děti a domácnost [Možný 1990]. Postupující požadavky individualizace, vstup žen do ekonomické aktivity a růst jejich profesních aspirací ale vedou k problematizaci tradičního komplementárního rozdělení rolí v rodině. Tyto změny narážejí na bariéry struktur moderní industriální společnosti (např. nejsou doprovázeny uzpůsobením pracovních míst potřebám zaměstnaných rodičů). Arlie Hochshild tuto situaci označuje jako „zabrzděnou revoluci“ (stalled revolution) [Hochschild 1989]. Ulrich Beck mluví o rozporu mezi modernou a antimodernou v industriální společnosti. Moderní industriální společnost je totiž, jak ukazuje Beck, založena na oddělení sféry produkce a rodiny s oddělenými rolemi mužů a žen [Beck 2004 (resp. 1986): 178– 179]. Jednou z prvních sociologických prací, která se na problematiku domácí práce zaměřila, je dnes již klasická monografie Ann Oakley Sociology of Housework [1974]. Oakley aplikovala na zkoumání domácí práce koncept spokojenosti s prací užívaný v sociologii práce a zaměřila se na otázku, jak jsou ženy v domácnosti spokojeny s prací, kterou dělají, a jaké její aspekty hodnotí pozitivně a jaké negativně. Péče o domácnost podle Oakley zahrnuje řadu aktivit, které vyžadují rozmanité schopnosti, přičemž většina z nich může tvořit samostatnou placenou pracovní roli. Na činnosti vykonávané v domácnosti a povolání „hospodyně“ proto nelze nahlížet jen jako na aspekt ženské role, ale jako na činnosti, které mnohými charakteristikami (požadavky, náročností) odpovídají práci v zaměstnání. Podle Ann Oakley je domácí práce spojena se dvěma kulturními obrazy. První péči o domácnost vykresluje jako rutinní, nepříjemné, monotónní, nudné, opakující se, fragmentarizované činnosti. Oakley si přitom všímá skutečnosti, že podobné vlastnosti charakterizují tovární práci u pásu. Naproti tomu, práce v domácnosti může být zároveň vnímaná jako kreativní a uspokojující činnost, která „vytváří domov“. Ženy v domácnosti na práci v domácnosti nejvíce oceňovali to, že je to práce, která poskytuje autonomii a možnost pracovat podle vlastního rytmu [Oakley 1974].

Domácí práce jako součást smysluplné každodennosti Domácí práce v nejširším smyslu představují významnou a neopominutelnou součástí naší každodennosti a jako takovou ji není možné zredukovat na činnost,


9

Jana Chaloupková

kterou lze delegovat na kohokoli [Ahladner, Bahr 1995; Klocoková 2004]. Péče o domácnost je svázána s péčí, závazky, odpovědností a emociálními pouty k blízkým [Ahladner, Bahr 1995; Doucet 2001]. Poznatky sociální a kulturní antropologie připomínají skutečnost, že každá činnost je naplněna určitým symbolickým významem, je svázána s určitými pravidly a s určitým časem a prostorem – podílí se na uspořádání sociálního světa [Klocoková 2004]. Obsahy domácí práce jsou kulturně a historicky proměnlivé a řídí se sociálními normami. Konkrétní organizace domácnosti je nicméně výsledkem konstrukce jednotlivých aktérů. Význam domácích činností spočívá v tom, že jejich každodenním vykonáváním se ustanovují hranice soukromého světa rodiny a „vnějšího“ světa i vztahy uvnitř rodiny. Domácí činnosti jsou proto smysluplné z hlediska osobní i rodinné identity jednotlivců, protože vytvářejí domov a slouží pro konstruování rodinného a partnerského života. To se ukazuje i v tom, že domácí činnosti a produkty nejsou jednoduše a plně nahraditelné tržními produkty a službami. Rozhodnutím, jaké rodinné činnosti mohou být delegovány na osoby mimo rodinu nebo nahrazeny komerčními produkty, si tak každá rodina definuje svoji vlastní koncepci rodinného života, to co se dělá doma uvnitř rodiny (a co má hodnotu právě proto, že se to dělá doma) a co může dělat někdo jiný [Kaufmann 1993 cit. dle Klocková 2004]. Symbolický význam domácích prací dokazuje i to, že čas ušetřený díky využití nových technologií či díky delegování výkonu některých činností mimo okruh rodiny, je často věnován „novým“ a kvalitativně vnímaným (byť třeba časově náročným, tvořivým) domácím činnostem (např. svátečnímu vaření). Z této perspektivy je zřejmé i to, proč je obtížná objektivistická definice domácích prací jako výčtu jasně vymezených činností. Domácí práce tak, jak jsou každodenně prováděny a prožívány, se překrývají, nemají jasně vymezené hranice (např. ve vztahu k činnostem ve volném čase). Prolíná se v nich řada funkcí a významů (např. projev podpory, pochopení, radost ze společně vykonávané činnosti s blízkými). V různých rodinách či v různých etapách rodinného cyklu se navíc mohou lišit definice toho, co je domácí práce a jak často a jakým způsobem se co dělá.

TEORETICKÉ KONCEPTY DĚLBY DOMÁCÍ PRÁCE S první tematizací dělby rolí v rodině v sociologii přišla v polovině dvacátého století strukturně-funkcionalistická teorie Talcotta Parsonse [Ahlander, Bahr 1995]. Domácí práce byla sice, jak jsme již viděli, předmětem sociálněvědního bádání od devatenáctého století. Tyto studie se ale nezaměřovaly na problematiku dělby domácí práce, neboť starost o domácnost byla bez jakýchkoli pochybností chápána jako záležitost žen. Parsonsova teorie rodiny je součástí jeho systémové teorie společnosti. Základem fungování systému společnosti je podle Parsonse kulturní systém společnosti, který je tvořen společně sdílenými hodnotami. Nezastupitelnou funkcí rodiny, kterou Parsons rozumí rodinu nukleární – manželský pár s dětmi, je socializace. Vychází přitom z předpokladu, že pro úspěšnost primární socializace jsou důležité dvě okolnosti: prostředí malé skupiny a existence jasně


10

Jana Chaloupková

diferencovaných rolí, které si má dítě osvojit. Parsonsovo pojetí rodiny bylo silně ovlivněno poznatky z výzkumu fungování malých sociálních skupin, jež rozlišily dva typy vůdcovství v malé skupině: instrumentální a expresivní. Expresivní role v rodině je vlastní ženám, muži podle Parsonse zastávají roli instrumentálního vůdce. Role manžela/otce tudíž spočívá v ekonomickém zajištění rodiny, manželka/matka má vytvářet bezpečné zázemí a příznivé citové klima pro všechny členy rodiny. Jasně vymezená dělba rolí v rodině měla zajišťovat stabilitu a solidaritu systému rodiny a vyloučit konkurenci a soutěž o dosažení co nejvyššího statusu mezi partnery [Parsons, Bales 2002 (resp. 1956)]. Změny rodinného chování, ke kterým docházelo v posledních dekádách dvacátého století, vyvolaly potřebu přehodnocení teoretických přístupů k rodině a otevřely otázky, zda se mění i dělba rolí v rodině. Mnozí autoři byli na počátku sedmdesátých let dvacátého století přesvědčeni, že vyrovnávání vzdělanostních příležitostí mužů a žen a zvyšující participace žen na trhu práce brzy povede ke sbližování rolí v rodině. Například britští sociologové Wilmott a Young, autoři vlivné práce Symmetrical family, počátkem sedmdesátých let dvacátého století předpokládali, že s tím, jak budou ženy více pracovat mimo domov, bude vzrůstat zapojení mužů do péče o domácnost, a tudíž se role mužů a žen v rodině postupně stanou více symetrickými. Tyto předpoklady se ale dosud zcela nenaplnily [Abott, Wallace 1990]. I přesto, že došlo k určitým změnám, ženy stále mají výraznější podíl na domácích pracích.5 Teoretické přístupy k vysvětlení dělby rolí v rodině se od druhé poloviny dvacátého století začínají diferencovat a rozdělení práce v domácnosti se stává tématem mnoha empirických výzkumů. Významný podíl na tom, že se téma domácí práce dostalo do popředí zájmu, měla feministická kritika. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století byly položeny základy paradigmat, které se těší dosud zájmu badatelů věnujících se problematice rozdělení domácí práce. Mezi tyto přístupy lze zařadit mikroekonomickou teorii lidského kapitálu, která zdůrazňuje ekonomickou výhodnost komplementárních rodinných rolí, a dále tzv. teorii zdrojů (resource theory), která naopak pohlíží na dělbu práce v rodině jako na důsledek rozložení mocenských pozic založených na vzájemném srovnání zdrojů, kterými každý z partnerů disponuje. Kategorii moci a nerovnosti přinášejí do zkoumání rodinného života i feministické analýzy rodiny. Feministické autorky odmítly přístupy obhajující specializaci rodinných rolí s odůvodněním, že rozvíjejí patriarchální ideologii domácnosti jako ženské sféry a že implicitně pohlížejí na rozdělení soukromé a veřejné sféry jako přirozené (biologicky založené), a tudíž neproblematické. Poukazují naopak na to, že formy rodinného uspořádání a představy o vymezení rolí v rodině jsou sociálně konstruované a historicky i prostorově se velmi odlišují. Péči o domácnost proto nelze chápat jako součást ženské role, ale jako svého druhu práci. Je proto třeba zkoumat nejen vztahy v rámci rodiny, ale i jejich spojitost s vnějšími sociálními, ekonomickými a mocenskými vztahy [Abott, Wallace 1990: 5

Např. podle dat z roku 2002 věnují české ženy domácí práci týdně v průměru více než dvakrát tolik hodin než muži, a to i v případě, že oba partneři pracují na plný úvazek [Chaloupková 2005c].


11

Jana Chaloupková

74]. Argumentují, že rodina je místem nerovnosti a že rodinné odpovědnosti žen zakládají příčiny nerovného postavení žen ve společnosti obecně. Nerovná pozice žen v rodině pramení z pozice žen jako manželek a matek a z ní vyplývající ekonomické závislosti a ze stereotypního vymezení genderových rolí, které se ve společnosti reprodukují [Abbott, Wallace 1990]. Feministické myšlení zahrnuje širokou škálu směrů, které se liší jak zdůvodněním rozdílného postavení mužů a žen ve společnosti, tak různými postoji k otázce, zda a jak je možné nerovnosti mezi muži a ženami odstranit. Jejich charakteristika by přesahovala možnosti rozsahu této práce6. Různou škálu postojů můžeme nalézt i ve vztahu k pojetí domácí práce. Na jednom pólu pohlíží na domácí práce jako na ubíjející, rutinní činnosti, od kterých je třeba se osvobodit. Na druhé straně stojí přístupy druhé vlny feminismu, které rehabilitují hodnoty péče a zdůrazňují jejich vazby s ženskou identitu a ženskou kulturou [Klocoková 2004]. S jistým zjednodušením lze říci, že současné sociologické práce se při vysvětlení rozdělení domácí práce mezi partnery (tj. v mikrosystému rodiny) zaměřují na trojici faktorů: 1. na časové možnosti, 2. distribuci zdrojů mezi partnery a 3. na pojetí genderových rolí (genderovou ideologii). Vzhledem k tomu, že v empirických pracích je distribuce zdrojů zpravidla operacionalizována prostřednictvím srovnávání výše příjmů, který do rodinného rozpočtu přináší každý z partnerů, je možné tento přístup zařadit spolu s přístupem časové dostupnosti a omezení mezi ekonomické přístupy. Vedle přístupů, které dávají důraz na ekonomické faktory, investice a zdroje obou partnerů, stojí druhá skupina přístupů, která klade do centra vysvětlení hodnoty a normy spojené s rozdělením rolí v rodině a výkonem domácí práce. Tyto přístupy zdůrazňují symbolické aspekty rozdělení práce v domácnosti a pohlíží na domácí práci jako prostředek symbolického potvrzení genderové identity. Jinými slovy, na jedné straně je dělba domácí práce vysvětlována jako výsledek pragmatických strategií (např. srovnání hodnoty času a časové disponibility obou partnerů), na druhé straně jako důsledek existujícího nastavení rozdělení genderových rolí (patriarchální dynamiky) [Gaszo-Windle, McMullin 2003]. Layte [1998] rozlišuje přístupy sociální směny, kam řadí ekonomické přístupy, a přístupy symbolické směny. Těmto dvěma skupinám přístupů se budu dále věnovat podrobněji.7

6

Například marxistický feminismus poukazuje na propojenost kapitalismu a patriarchátu [viz např. Hartman 1992 (v orig. 1978)]. Marxistický feminismus na rodinu pohlíží jako místo reprodukce pracovní síly, kde tvoří ženy vykořisťovanou třídu, která je ve vyloučena z veřejné produkce a je ekonomicky závislá. 7 Vedle těchto hlavních přístupů existují další, často vzájemně se překrývající koncepty dělby domácí práce [přehled viz např. Coltrane 2000] Mezi ekonomické směry lze zařadit tzv. model ekonomické závislosti (economic dependancy model), který vychází ze socialistického feminismu. Tento přístup zasazuje dělbu práce v domácnosti do kontextu genderových a třídních nerovností. Základním principem dělby domácí práce je podle tohoto přístupu směna výkonu domácí práce za ekonomickou podporu [blíže viz např. Brines 1993, 1994].


12

Jana Chaloupková

Ekonomické přístupy Teorie lidského kapitálu a teorie časové dostupnosti a omezení Ekonomická teorie lidského kapitálu (human capital theory) je zástupcem mikroekonomického přístupu v sociologii rodiny (tzv. New Home Economics). Tento přístup lze zařadit i mezi teorie racionální volby. Jejím hlavním představitelem je americký ekonom Gary S. Becker, který za aplikaci ekonomického přístupu na vysvětlení neekonomických jevů obdržel v roce 1992 Nobelovu cenu. Základním předpokladem teorie lidského kapitálu je výhodnost specializace rolí v rodině. Tato premisa tvoří jak základ teorie sňatkového chování, tak základ vysvětlení dělby práce v rodině. Becker vychází z předpokladu, že lidé jednají racionálně a zvažují přínosy a ztráty (náklady), které by jim jednání přineslo. Z variant jednání, které se jim nabízejí, volí tu, již jim přináší nejvyšší užitek. Tyto principy Gary Becker aplikuje v práci A Treatise on the Family, vydané poprvé v roce 1981, i na vysvětlení dělby práce v rodině. Rodinu považuje za svého druhu výrobní jednotku, za firmu, která využívá čas a další disponibilní zdroje k výrobě statků a služeb. Mezi tyto statky zahrnuje mimo jiné i děti. Rozhodnutí o zapojení jedince do pracovní trhu a jeho investice do neplacené práce tudíž nechápe jako izolovaný akt, ale jako společné rozhodnutí rodiny jako celku. Becker předpokládá, že členové domácnosti rozdělují svůj čas mezi placenou práci na pracovním trhu a neplacenou práci v domácnosti takovým způsobem, aby maximalizovali užitek domácnosti jako celku. Vychází přitom podobně jako Parsons z předpokladu, že specializace rolí a z ní vycházející vzájemná závislost partnerů je výhodná, protože zajišťuje stabilitu a zabraňuje tomu, aby si partneři vzájemně konkurovali. Navíc, což je z pohledu ekonomické teorie rodiny ještě důležitější, specializace rolí přináší vyšší produktivitu. Z hlediska maximalizace užitku je tudíž podle tohoto přístupu nejvýhodnější, rozvíjí-li každý z členů domácnosti jiný typ lidského kapitálu. Princip komplementarity rolí je podle tohoto přístupu uplatňován už při samotném výběru partnera. Tato teorie předpokládá, že si lidé vybírají partnera tak, aby jim manželství přineslo více užitku než svobodný stav, tj. tak aby se očekávaný mezní efekt vyrovnal mezním nákladům. Taková situace by měla nastat, pokud má jejich vyvolený protějšek podobné vlastnosti, které se nevztahují k placené práci, např. stejné záliby (princip kompatibility), a zároveň pokud se jeden z partnerů specializuje na tržní aktivity a druhý na aktivity netržní, tj. na péči o rodinu a domácnost (princip komplementarity). Specializace je dle Beckera výhodná i v tom případě, mají-li členové domácnosti původně identické schopnosti a předpoklady. Přestože Becker zdůrazňuje, že principy alokace času mezi placenou a neplacenou práci jsou genderově neutrální, zároveň poukazuje na to, že ženy mají vzhledem ke svým investicím do mateřské role a vzhledem k genderově odlišné socializaci komparativní výhodu pro specializaci v domácí sféře. Dívky jsou zpravidla více vedeny k rozvoji dovedností uplatnitelných v domácnosti než chlapci, a naopak socializace chlapců je více zaměřena na rozvíjení dovedností uplatnitelných na trhu práce [Becker 1993 (resp. 1981)]. Komparativní výhodu mužů pro specializaci na pracovní trh posilují i rozdílná očekávání zaměstnavatelů vůči mužům a ženám (muži jsou častěji vnímáni jako perspektivnější pracovní síla apod.) [Blossfeld, Drobnič 2001].


13

Jana Chaloupková

S tím, jak ženy dosahují vyššího vzdělání, roste i počet vzdělanostně homogamních párů a zvyšuje se zastoupení párů, kde má žena vyšší vzdělání a přibližně stejný (či vyšší) výdělečný potenciál jako její partner. Z logiky ekonomické racionality tohoto přístupu vyplývá, že by měla být čím dál běžnější uspořádání obrácená vůči tradičnímu modelu dělby rolí v rodině – tj. uspořádání, kde se na netržní aktivity specializuje muž [Blossfeld, Drobnič 2001]. Jak ale uvidíme dále, tento předpoklad se však zcela nepotvrzuje. V empirických studiích dělby domácí práce je ekonomická teorie lidského kapitálu zpravidla operacionalizována prostřednictvím faktorů časové dostupnosti a časových omezení [viz např. Brines 1993; Shelton, John 1996]. Ty jsou dány na jedné straně časovými nároky na práci v domácnosti a na druhé straně časovými možnostmi, které závisí především na množství času, jenž je věnován placené práci. Jinými slovy, podle tohoto přístupu jsou základem pro rozhodnutí o tom, kdo bude v domácnosti vykonávat domácí práci, rozdílné časové možnosti a různý příjem (či výdělečný potenciál) partnerů. Vysvětlení dělby domácí práce v rodině vycházející z teorie lidského kapitálu jsou vystaveny přinejmenším dvěma závažným kritickým námitkám. Zaprvé, pochybnosti vyvolává předpoklad, že je rodina za všech okolností harmonickou jednotkou usilující o společnou maximalizaci užitku. Je možné namítnout, že zájmy obou partnerů nejsou vždy stejné. Stejný nemusí být ani individuální užitek, který rozdělení práce přináší (např. pokud partneři hospodaří s penězi odděleně nebo v případě rozpadu partnerského svazku či úmrtí jednoho z partnerů). Tradiční specializaci žen na sféru rodiny činí nejistou nejen vysoká úroveň rozvodovosti, ale i rostoucí nejistota na trhu práce. Nejenom že specializace na sféru rodiny může být z individuálního hlediska rizikovější než specializace na sféru placené práce, ale specializovaná dělba práce může být v případě ztráty zaměstnání, nemoci či úmrtí jediného „živitele rodiny“ riziková i pro rodinu jako celek [Blossfeld, Drobnič 2001]. Druhou závažnou výtkou proti tomuto přístupu je to, že nebere v úvahu preference lidí. Teorie lidského kapitálu předpokládá, že zvyšují-li ženy investice do dovedností uplatnitelných na pracovním trhu, roste hodnota jejich času a péče o děti a o domácnost se pro ně stává měně přitažlivou, protože představuje vyšší „náklady ztracených příležitostí“. Catherine Hakim teorii lidského kapitálu vytýká, že nebere v úvahu heterogennost aspirací a preferencí žen týkajících se pracovního a rodinného života. Hakim zpochybňuje předpoklad, že je vzdělání, tj. investice do lidského kapitálu uplatnitelného na pracovním trhu, hlavním determinantem kariérních aspirací. Podle Hakim neplatí, že by všechny vysoce vzdělané ženy měly vysoké profesní aspirace, a naopak, že by ženy s nižším vzděláním byly výrazněji orientované na rodinu [Hakim 2003]. Pracovní uspořádání a potažmo i rozdělení domácí práce jsou podle Hakim v současných vyspělých společnostech především záležitostí hodnot a osobních preferencí. Většina zaměstnaných žen se snaží skloubit svoji pracovní aktivitu s rodinou, podíl žen, které by hledaly seberealizaci výhradně ve sféře rodiny, či výhradně v profesní kariéře, je podle ní poměrně nízký [Hakim 2003].


14

Jana Chaloupková

Teorie relativních zdrojů Na rozdíl od předchozího přístupu, který předpokládá, že členové domácnosti při rozdělování výkonu domácích prací sledují společný zájem, teorie relativních zdrojů, jejíž základy formulovali američtí badatelé Robert Blood a Donald Wolfe v práci Husbands and Wives: The dynamics of married living z roku 1960, odvozuje rozdělení rolí v rodině z rozdílných mocenských pozic partnerů. Na domácnost pohlíží spíše jako na „mocenskou arénu“, v níž se střetávají snahy členů domácnosti co nejvíce snížit (či úplně omezit) svůj podíl na domácí práci [Brines 1993; Shelton, John 1996]. V literatuře je tento přístup rovněž označován jako model moci v rodině (family power approach) či jako model vyjednávání o zdrojích (resource-bargaining model), případně jako teorie sociální směny (social exchange theory). Dělba práce je z této perspektivy chápana jako výsledek vyjednávání mezi partnery. Klíčovou roli v tomto vyjednávání hraje vzájemné srovnávání zdrojů, kterými každý z partnerů disponuje. Vychází se přitom z předpokladu, že činnosti, které je potřeba v domácnosti vykonat, jsou jednotvárné a nevyžadují žádné zvláštní dovednosti, ale pouze čas. Implicitním cílem všech je proto se jim co nejlépe úplně vyhnout. Zdroje, které podle tohoto přístupu formují vyjednávací pozici každého z partnerů, jsou odvozeny od možnosti uplatnění na pracovním trhu (např. výše dosaženého vzdělání, příjem nebo zaměstnanecká prestiž). Podle modelu relativních zdrojů se ten z partnerů, který má k dispozici více ceněné zdroje (a který má tedy ve vyjednávání silnější pozici), věnuje práci v domácnosti méně. A naopak v případě, že jsou zdroje obou partnerů vyrovnané, například mají-li oba partneři přibližně stejný příjem, se oba partneři podílejí na práci v domácnosti přibližně stejným dílem. Další autoři teorii zdrojů modifikují a zdůrazňují, že mocenská pozice mezi partnery není formována jen tím, čím jedinec do vztahu přispívá, ale i tím, jaké možnosti se mu nabízejí mimo partnerský svazek, ve kterém žije. Předpokládají, že lepší postavení má ten, kdo je více „nezávislý“, tj. ten, kdo by rozpadem svazku „méně ztratil“. Jiným slovy, z tohoto hlediska přinášejí „výhodnější pozici“ investice do pracovního trhu, které jsou „přenositelnější“ mimo současný vztah, než investice do péče o rodinu. Kritika ekonomických přístupů Jednou z nejčastějších námitek vůči přístupům vysvětlujícím dělbu práce v rodině na základě vzájemného srovnávaní zdrojů nebo prostřednictvím investic do rozvoje lidského kapitálu je to, že pohlíží na domácí práce jako na genderově neutrální činnosti a pomíjí skutečnost, že domácí práce jsou kulturně vzorovány jako ženská práce. Právě tuto skutečnost staví do centra vysvětlení druhá skupina přístupů, které se budu věnovat níže podrobněji. Další námitky v této argumentaci postupují dále a tvrdí, že ani samotné mechanismy, které formují rozdělení domácí práce, jako jsou časové možnosti, výdělečný potenciál či mocenské zdroje, nepůsobí genderově neutrálně [Milkman, Townsley 1994]. Tvrdí, že při vyjednávání o rozdělení domácích povinností páry nepřistupují k čistému stolu, ale vycházejí z určitých předem definovaných pozic a očekávání. Významnou roli zde nejen hrají stereotypy týkající se genderových


15

Jana Chaloupková

gender rolí, ale i strukturní faktory. Ženy a muži jsou často zaměstnáni v různých typech pracovních pozic, které jsou svázané s rozdílnými typy očekávání (např. co se týče časové disponibility, pracovního nasazení, možností pracovního postupu). Výsledkem toho je, že zdroje obou partnerů nejsou posuzovány stejně: „Hodina času manželky nemá takovou hodnotu jako čas manžela, její dolar nemá takovou hodnotu jako jeho a její vzdělání a zkušenosti se počítají méně.“ [Milkman, Townsley 1994: 614]. Závažným nedostatkem ekonomických vysvětlení je, že jejich předpoklady zpravidla selhávají v případě, kdy se rozdělení zdrojů mezi partnery odklání od tradičního modelu dělby rolí v rodině (tj. zejména v situaci, kdy žena disponuje více ceněnými zdroji, např. má-li vyšší příjem a tedy by její zapojení do domácí práce mělo být nižší). Ekonomické přístupy předpokládají, že by růst zaměstnanosti žen a růst jejich výdělečného potenciálu, měl vést k rovnější dělbě práce v domácnosti. Přestože ženy pracující na plný úvazek věnují domácí práci méně času než ženy zaměstnané na částečný úvazek nebo ženy v domácnosti, zapojení mužů do práce v domácnosti se v závislosti na tom, zda je jejich partnerka zaměstnaná či v závislosti na tom, jestli sami pracují, liší méně výrazně [např. Brines 1993; Greenstein 1996; Chaloupková 2005c]. I když řada empirických výzkumů potvrzuje, že ženy s vyššími příjmy a s vyšším vzděláním se věnují domácí práci méně než ženy s nižším vzděláním a nižším příjmem [např. Brines 1993, 1994], v případě zapojení mužů do domácí práce tento vztah neplatí. Muži, kteří mají nižší příjem než jejich partnerka, se v rozporu s předpoklady teorie zdrojů a v rozporu s předpoklady výhodnosti specializace rolí, nepřebírají větší podíl domácí práce [Brines 1993; Hochschild 1989; Chaloupková 2005a]. Některé studie naopak dokládají (opět v rozporu s předpoklady ekonomických modelů), že muži s vyšším vzděláním se zapojují do činností spjatých s péčí o domácnost častěji [např. Shelton, John 1996; Brines 1993]. Analýzy českých dat naproti tomu nenalezly rozdíly v zapojení do domácí práce podle výše vzdělání [Křížková, Tuček 1998; Chaloupková 2005a].

Sociálně konstruktivistické přístupy: teorie symbolické směny Jak tato rozporná zjištění vysvětlit? Mnozí autoři při hledání odpovědi na tuto otázku obracejí pozornost k významům a hodnotám spojeným s výkonem domácí práce a rozdělení rolí v rodině. Například zjištění že, se muži s vyšším vzděláním častěji zapojují do domácí práce, vysvětlují tím, že vzdělanější lidé jsou zastánci egalitárního rozdělení rodinných rolí. Genderová perspektiva podle Hochschild [1989] objasňuje i to, proč se zapojení mužů do domácí práce neřídí logikou relativních příjmů. Tvrdí, že v případě, kdy má muž nižší příjem než jeho partnerka, tj. porušuje-li jeden z aspektů tradiční mužské role – být živitelem rodiny – nelze automaticky očekávat, že bude narušovat genderové stereotypy i tím, že by se podílel na „ženské“ práci v domácnosti [Hochschild 1989]. Sociálně konstruktivistické (genderové) přístupy zdůrazňují, že domácí práce nejsou genderově neutrální, ale jsou tradičně spojovány s gender rolí žen – jsou sociálně konstruovány jako ženská práce. V tradičním vidění jsou ženy ztotožňovány se soukromou sférou a s rolemi a vlastnostmi s ní spojenými a muži


16

Jana Chaloupková

s veřejnou sférou, přičemž toto rozdělení je vnímáno jako „přirozené“8. Charakterizovat sociálně konstruktivistické (genderové) přístupy k vysvětlení domácí práce je ale z důvodu jejich rozmanitosti poměrně obtížné. Liší se zejména tím, zda se na dělbu domácí práce zaměřují v kontextu makrostrukturálních vztahů nebo zda se soustředí spíše na mikroúroveň rodiny. Tyto přístupy vycházejí z rozmanitých teoretických proudů. Svá teoretická východiska čerpají ze symbolického interakcionismu, etnometodologie a z feministických přístupů. Domácí práce jako výsledek genderové socializace Některé studie hledají přímou souvislost mezi rozdělením práce v domácnosti a postoji k rolím v rodině osvojenými v průběhu socializace [podrobněji viz Greenstein 1996].9 Předpokládají, že rozdělení práce v domácnosti odráží to, jaké představy mají muži a ženy o svých gender rolích a jaká jsou jejich očekávání vůči roli jejich protějšku. Očekávají, že pokud partneři zastávají egalitární postoje k dělbě rolí v rodině, bude se muž více zapojovat do domácí práce. Další badatelé a badatelky naproti tomu nepovažují samotné postoje za silný predikátor zapojení do domácí práce [viz níže Hochshild 1989]. Upozorňují, že sledování samotných postojů nestačí k tomu, abychom vysvětlili, proč i ženy s liberálními postoji často vykonají většinu domácí práce, ani nevnáší světlo do mechanismů dělby odpovědností v rodině např. v situaci, kdy se postoje a očekávání obou partnerů rozcházejí. Podle Greensteina [1996] je důležité sledovat vzájemnou interakci postojů k gender rolím obou partnerů. Zapojení muže do domácí práce podle Greensteina nezáleží jen na tom, zdali je ochotný podílet se na péči o domácnost, ale především na tom, zda žena považuje domácnost za svoji výhradní doménu, nebo nikoli. Výraznější zapojení mužů do domácí práce proto lze očekávat jen v rodinách, kde sdílejí netradiční postoje k gender rolím oba partneři [Greenstein 1996]. Významným příspěvkem ke studiu dělby domácí práce z genderové perspektivy je studie nazvaná The Second Shift [1989], kterou provedla na základě kvalitativního výzkumu ve čtyřiceti amerických rodinách na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století Arlie Hochshild. Hochschild staví do centra vysvětlení představy o gender rolích. Poukazuje však, že genderová ideologie není 8

Komplexní analýze symbolické dělby práce mezi muži a ženami se věnoval např. Pierre Bourdieu [2000, v orig. 1998]. Na základě etnologické analýzy struktury vztahů mezi muži a ženami v archaické společnosti Kabylů ukazuje, že symbolické uspořádání dělby práce mezi muži a ženami („principy vidění a dělení generující „rody“) se ustavuje prostřednictvím sociální konstrukce těla a jeho následné somatizace, tj. prostřednictvím neustálého úsilí směřujícího k zdůrazňování těch znaků, které odpovídají dané sociální konstrukci a potlačování ostatních. Tímto procesem se sociální konstrukt „vpisuje do těl“ a stává se tak „přirozeným“ – ženy a muži jsou s ním ztotožňováni a sami se s ním identifikují. Existence dvou rodů je hierarchická a vztahová, jejich základem je sociální diferenciace tvořená systémem opozic (např. velký/malý, vysoký/nízký, veřejný/soukromý apod.). Právě nevědomý charakter schémat vidění a hodnocení genderově uspořádaného sociálního řádu přispívá k poměrné stálosti struktury rozdělení práce dle genderu i k častému rozporu mezi deklarovanou genderovou ideologií a jednáním. 9 Význam socializace pro dělbu práce v rodině zdůrazňuje i teorie lidského kapitálu, která předpokládá, že se v průběhu socializace formují odlišné investice do lidského kapitálu.


17

Jana Chaloupková

jediným determinantem rozdělení pracovních odpovědností v domácnosti. Důvodem je nejen to, že zastávané postoje o obsahu gender rolí (genderová ideologie) jsou často nekoherentní a spojují v sobě tradiční i egalitární prvky (ať už ve vědomé nebo nevědomé podobě), tak i to, že dělba práce v domácnosti je výsledkem interakce představ o genderových rolích obou partnerů. Navíc ideální představy o rozdělení rolí je často obtížné v realitě uskutečnit (např. nutnost, aby do rodinného rozpočtu přispívali oba partneři, časová náročnost pracovního zapojení). Hochschild proto používá pojem genderová strategie. Tu tvoří představy o gender rolích, emocionální významy, které se k nim vážou, a konkrétní jednání. Aktuální rozdělení práce v domácnosti je výsledkem genderových strategií obou partnerů [Hochschild 1989]. Deklarovaná genderová ideologie sama o sobě neříká nic o tom, jak je práce v domácnosti reálně rozdělena – to je výsledkem střetávání genderové ideologie, ekonomické reality a genderových strategií. Domácí práce jako prostředek „doing gender“ Další autoři argumentují, že gender role nejsou něco neměnného, interalizovaného v socializaci, ale zdůrazňují, že je to něco, co muži a ženy v každodenním životě neustále uskutečňují (doing gender) [West, Zimmermann 1987]. Z této perspektivy, vycházející z dramaturgického přístupu Ervina Gofmanna a etnometodolgoie Harolda Garfinkela, je rutinní vykonávání (nebo nevykonávání) domácích prací chápáno jako jeden z prostředků, jakými je v každodenních interakcích rutinně potvrzována a uskutečňována genderová identita [West, Zimmermann 1987]. V literatuře najdeme různá označení těchto přístupů např. předvádění genderové identity (gender display, doing gender), symbolická směna (symbolical exchange) [např. viz Brines 1993, 1994; Hochschild 1989]. „Doing gender“ zahrnuje podle Westa a Zimmermanna sociálně vedené komplexní percepční, interakční a mikropolitické aktivity, které se projevují v konkrétních činnostech jakožto vyjádření maskulinity nebo femininity. Gender je spíše než role chápan jako výsledek situovaného jednání. Důraz je kladen na procesualitu, na proces předvádění očekávaného jednání v určitém interakčním a institucionálním kontextu. Rozdělení domácí práce je spojeno s řadou normativních představ a očekávání: co znamená být správnou „hospodyní“, co je „mužská práce v domácnosti“, jak má být domácí práce rozdělena mezi partnery atd.. Přestože se v posledních dekádách jasně determinované vymezení genderových rolí oslabuje, kulturní představy týkající genderové identity zůstávají hluboce zakořeněné. Z perspektivy „doing gender“ vychází studie Scotta Southa a Glenny Spitze [1994], kteří se zaměřili na to, jak se věnují práci v domácnosti muži a ženy žijící v různých rodinných situacích. Předpokládali, že výrazněji se budou genderové normy uskutečňovat v dělbě domácí práce heterosexuálních párů než v jiných typech domácnostech (například v domácnosti spolubydlících opačného pohlaví). Očekávali tudíž, že v partnerských domácnostech bude větší genderový rozdíl zapojení do domácí práce (a to i za kontroly dalších faktorů, které ovlivňují zapojení do domácí práce, zejména přítomnosti dětí). Výsledky jejich studie tyto předpoklady potvrdily. V partnerských domácnostech se čas, který věnují muži a


18

Jana Chaloupková

ženy domácí práci, lišil nejvíce. Zatímco ženy žijící v nesezdaném soužití se věnují více domácí práci než ženy, které nežijí s partnerem, v případě mužů se čas, který věnují domácí práci muži, kteří žijí sami a kteří žijí s partnerkou, nemění. Přesto ale dochází k určitým změnám: i když se celkové časové zapojení mužů do domácí práce podle rodinného stavu neliší, mění se struktura činností, které muži vykonávají (omezují „tradičně ženské" domácí práce ve prospěch „tradičně mužských“ domácích činností) [South, Spitze 1994].10 V české sociologii rodiny čerpal teoretická východiska ze symbolického interakcionismu Ivo Možný [1983] ve studii vysokoškolsky vzdělaných manželů v osmdesátých letech dvacátého století. Možný se zaměřil se na otázku kompatibility pracovních a rodinných rolí v rodinách vysokoškolsky vzdělaných manželů, kde předpokládal existenci silných rolových konfliktů, a tudíž i silný tlak na změny tradičních vzorců rodinného a pracovního uspořádání. I přesto sféra rodiny zůstala podle Možného důležitým zdrojem sociální identity žen a sféra profese hlavním zdrojem sociálního statusu muže. Vysokoškolačky se podle Možného bez ohledu na to, jak velké měly profesní aspirace, a bez ohledu na to, že očekávaly, že se bude partner zapojovat do domácí práce, nechtěly vzdát hlavní odpovědnosti ve sféře rodiny. Deklarovaly sice, že by bylo nespravedlivé, kdyby péče o domácnost nebyla rozdělena rovným dílem, ale zároveň při dělení na stejné díly podvědomě usilovaly o to, aby měl jejich podíl větší váhu [Možný 1983: 103]. Muži zase očekávali, že jejich partnerky i přes jejich profesní zapojení budou stejně „dobrými hospodyněmi“, jako byly jejich matky [Možný 1983: 123]. Konfliktní tlaky se podle Možného nevyhýbaly ani partnerům pracovně vytížených žen. Ti byli na jedné straně vystaveni nárokům v pracovní oblasti (tj. očekávání, že budou minimálně stejně profesně úspěšní jako jejich manželka). Zároveň byli konfrontováni s očekáváním, že budou „egalitárními partnery“, tzn. že se budou více podílet na péči o rodinu a domácnost. Jeho studie dále ukazuje, že i když páry vysokoškoláků zastávaly častěji egalitární postoje k dělbě rolí v rodině, ekonomická racionalita i nároky, které vyžaduje péče o děti, měly posléze za následek příklon k tradičnějšímu modelu dělby rolí v rodině [Možný 1983]. Zjištění empirických šetření provedených téměř o dvacet let později nenaznačují, že by české ženy s vyšším vzděláním výrazněji omezovaly své zapojení do domácí práce, ani že by se muži s vyšším vzděláním do domácí práce zapojovali ve větší míře [Křížková, Tuček 1998; Chaloupková 2005a]. Zdá se proto, že stále platí, jak tvrdí Možný [1983], že pro sebepojetí českých žen je důležité bez ohledu na to, jak velké jsou jejich profesní aspirace, být „dobrou hospodyní“ a uchovat si svoji odpovědnost ve sféře rodiny. I v rodinách s netradičním genderovým uspořádáním péče o děti, si nezřídka ženy zachovávají

10

Svobodní muži žijící sami věnují o 5 hodin týdně více tradičně ženským domácím činnostem, mezi které autoři této studie zahrnovali přípravu jídla, mytí nádobí, úklid, praní a žehlení a nakupování, než ženatí muži, a o tři hodiny více než muži, kteří žijí v nesezdaném soužití. Naproti tomu muži, kteří žijí s partnerkou (ať už v nesezdaném soužití nebo v manželství), se více než svobodní muži věnují „tradičně mužským“ domácím pracím (práci venku, údržbě auta). Rozdíly jsou i mezi ženatými muži a těmi, kteří žijí v nesezdaném soužití. Muži žijící s partnerkou nesezdaně se více podílejí na tradičně ženských činnostech, ženatí se naproti tomu více věnují více tradičně mužským domácím činnostem [South, Spitze 1994].


19

Jana Chaloupková

hlavní odpovědnost za organizaci domácnosti.11 Této odpovědnosti se ženy nezříkají ani např. i v rodinách, kde na rodičovskou dovolenou nastoupil otec. I v tomto případě často ženy považují muže za méně kompetentního zvládat vedle celodenní péče o dítě i starost o domácnost a péči o chod domácnosti zajišťují samy [viz např. Nešporová 2005]. Naproti tomu muži, kteří se zapojují rutinně do domácí práce, potvrzují svojí genderovou identitu tím, že vyjadřují distanci od „ženských domácích“ prací zdůrazňováním vlastního „mužského“ způsobu vykonávání těchto činností, nebo tím, že vyžadují, aby byla tomu, že je dělají, byla přikládána zvláštní pozornost [Šmídová 2002]. Nejasnosti ale panují ohledně vztahu mezi ekonomickou racionalitou vycházející z teorie lidského kapitálu a kulturní racionalitou předvádění genderu [Layte 1998]. Řada studií se totiž uchyluje k symbolickým významům domácí práce až při interpretaci „reziduálních rozdílů“ zapojení mužů a žen do domácí práce, které nelze vysvětlit výše uvedenými ekonomickými modely a neformulují ani nevyužívají ucelenou teorii. Nedokážou tak vysvětit, jak namítá Layte, proč a za jakých okolností lidé přecházejí z úsilí o maximalizaci užitku ke kulturní racionalitě a vytvořit teoretický koncept, který by koherentně spojoval ekonomickou a symbolickou stránku dělby domácí práce [Layte 1998]. Někteří autoři proto tento způsob argumentace označují jako „gender plus“ [Brines 1994; Coltrane 2000].

11

Viz např. Maříková, Radimská 2003; Nešporová 2005.


20

Jana Chaloupková

ZÁVĚR Rodinná uspořádání, stejně jako představy o rodinném životě se během dvacátého století značně pluralizují. Růst zaměstnanosti a profesních aspirací žen, prosazování hodnot individuální autonomie, seberealizace a genderové rovnosti zasáhly i postoje k rozdělení rolí v rodině. Model jasně specializovaných rodinných rolí je nahrazován důrazem na vzájemnou zastupitelnost rolí v rodině. Role žen již není vymezena jen na domácí sféru. Mění se i nároky na roli mužů v rodině a k očekáváním, že muž ekonomicky zajistí rodinu, které přetrvávají i přes rostoucí výdělečnou aktivitu žen, se připojují očekávání, že se bude více zapojovat do péče o děti a o domácnost. K předpokládanému sblížení rodinných rolí obou partnerů však nedošlo. Zapojení žen do pracovního trhu se sice zvýšilo, ale má specifický charakter. Jsou to převážně ženy, kdo upravuje své pracovní zapojení na základě nároků rodiny a péče o děti. V řadě evropských zemí je převažujícím vzorcem ekonomické aktivity žen zaměstnání na částečný úvazek. I v zemích bývalého východního bloku, kde většina žen s dětmi pracuje na plný úvazek, neměla vysoká zaměstnanost žen za následek změnu rozdělení odpovědností v rodině a péče o domácnost i o děti zůstávají hlavní odpovědnosti žen. Ačkoli již péče o domácnost není vnímána jako výlučná sféra žen a panuje shoda v tom, že by se na ní měli podílet v jisté míře oba partneři, většina domácí práce zůstává na ženách. Ke kontinuitě rozdělení rolí v rodině přispívá celá řada faktorů. Lze mezi ně zahrnout přetrvávající rozdíly v socializaci dívek a chlapců, stereotypy vztahující se k výkonu určitých činností muži a ženami, rozdílný charakter zaměstnanosti mužů a žen, rozdílná úroveň příjmů mužů a žen, … Významnými proměnami procházejí od druhé poloviny dvacátého století i teoretické přístupy vysvětlující rozdělení domácí práce v rodině. Tyto přístupy pohlížejí na dělbu práce v domácnosti z různých perspektiv: jedni kladou důraz na výhodnost specializace rolí a ekonomickou racionalitu, jiní pohlíží na dělbu práce v rodině jako na odraz mocenských pozic a vzájemného srovnávání zdrojů mezi partnery. Další přístupy poukazují na to, že je výkon domácí práce především prostředkem, který muži a ženy v každodenních interakcích využívají k potvrzování své genderové identity. Cílem této práce bylo ukázat, že je dělba domácí práce zakotvena v širším komplexu sociálních vztahů a že k jejímu pochopení nestačí jen čistě ekonomické přístupy. Rozdělení domácí práce v rodině není možné porozumět bez toho, že vezmeme v úvahu to, jaký kulturní obsah nesou a jakou mají spojitost s představami o gender rolích. Zároveň však nelze opominout skutečnost, že je dělba práce v domácnosti ovlivněna dynamikou vztahů zdrojů, časových možností, pracovních příležitostí i hodnotových orientací obou partnerů. Další bádání by proto mělo rozvinout teoretické přístupy, které by dokázaly uchopit to, jak na rozdělení domácí práce spolupůsobí nejenom souhra kulturních a ekonomických faktorů, ale i souhra individuálních a strukturních faktorů. Slibný


21

Jana Chaloupková

přístup pro porozumění dynamiky rozdělení domácí práce představuje studie Fuwy [2004], která ukazuje, že ve společnostech, které se vyznačují vetší genderovou nerovností na makroúrovni, mají individuální zdroje (jako je časová dostupnost či postoje k rozdělení rodinných rolí) na rozdělení domácí práce menší vliv, než ve společnostech, kde panuje genderová rovnost.12 Téma domácí práce se dostává do centra pozornosti sociologie zejména v souvislosti s otázkami genderové rovnosti. Poukazuje se přitom na provázanost nerovného rozdělení práce v domácnosti a nerovného postavení mužů a žen na trhu práce a ve společnosti vůbec. Ukazuje se ale, že je třeba vedle kvantitativní stránky (kdo, kolik hodin a co dělá) sledovat i význam, jaký domácí práce nese, a to, jak je domácí práce aktéry vnímána. Jak připomíná např. Klocoková [2004], výzkum dělby domácí práce většinou vychází z implicitního předpokladu, že domácí práce jsou hodnoceny negativně jako rutinní, banální, monotónní neviditelné činnosti – zkrátka jako něco, čemu se každý chce vyhnout. Tento předpoklad by ale měl být podroben zkoumání, protože vnímání domácí práce se může lišit v různých sociálních skupinách a závislosti na různých hodnotových orientacích. Podobně studie zaměřující se na zkoumání hodnocení spravedlnosti dělby práce v domácnosti často vycházejí z předpokladu, že se partneři při srovnávání svého podílu srovnávají navzájem a že referenčním rozdělením je rovné rozdělení. Kvalitativní studie ale ukazují, že tyto předpoklady je třeba dále zkoumat [např. Thompson 1991]. Pro porozumění hodnocení spravedlnosti rozdělení domácí práce, je třeba zabývat se tím, co je pro aktéry ceněným výsledkem rozdělení domácí práce, s čím, respektive s kým, je výsledné rozdělení srovnáváno a jak aktéři daný stav ospravedlňují [Major 1987 cit. dle Thompson 1991]. Jak ukazují kvalitativní výzkumy a bádání inspirované antropologickým zkoumáním, vymezení toho, co je domácí práce, se může v různých kontextech velmi různit. To otevírá celou řadu metodologických otázek. Jak je možné měřit zapojení do domácí práce v kvantitativních výzkumných šetřeních?13 Je časové zapojení adekvátním ukazatelem? O čem vypovídá? Vypovídá vysoké časové zapojení o vysokém pracovním zatížení domácí prací, nebo o oblibě jejich vykonávaní nebo třeba o nízké efektivitě a nízkém outsourcingu domácích činností? Zkoumání rozdělení domácí práce by se proto mělo zaměřovat nejenom na to, kdo, kolik času domácí práci věnuje, ale i na to, jak je domácí práce prožívána, jaké významy pro jednotlivé aktéry nese a co jejím obsahem. Domácí práce v sobě zahrnují jak materiální, tak symbolické praktiky, které vytvářejí a reprodukují každodenní život. Výzkum domácí práce by měl brát ohled na diferenciaci hodnotových orientací a životních strategií různých skupin žen i mužů a na souvislost genderových ideologií a sociálních významů domácí práce, stejně jako na diferenciaci v různých typech rodinných uspořádání a v různých fázích rodinného cyklu.

12

To vysvětluje i dříve zmíněné zjištění, že zapojení českých žen do domácí práce se neliší podle výše vzdělání. 13 K těmto otázkám viz též Chaloupková 2005c.


22

Jana Chaloupková

LITERATURA ABOTT, P.; WALLACE, C. An Introduction to Sociology: Feminist Perspectives. London: Routledge, 1990. AHLANDER, N. R.; BAHR, K. S. „Beyond Drudgery, Power, and Equity: Towards and Expanded Discourse on Moral Dimensions of Housework in families.“ Journal of Marriage and Family, 1995, 57 (1), s. 54–68. BADINTER, E. Materska láska od 17. storočia po súčasnost. Bratislava: Aspekt, 1998 (v orig. 1980). BECK, U. Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha: SLON, 2004 (v orig.1. vyd. 1986). BECKER, G. S. A Treatise on the Family. 3. vyd. (1. vyd. 1981). Cambridge: Harvard University Press, 1993. BLOOD, R.; WOLFE, D. Husbands and Wives: The dynamics of married living. New York: Free Pres, 1960. BLOSSFELD, H.P.; DROBNIČ, S. „Theoretical perspectives on Couple’s Careers.” In BLOSSFELD, H. P.; DROBNIČ, S. (eds.). Contemporary Societies. From Male Breadwinner to Dual Earner Families. New York: Oxford University Press, 2001, s. 16–50. BOURDIEU, P. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000 (v orig. 1998). BRINES, J.. „The Exchange Value of Housework.“ Rationality and Society, 1993, 5 (3), s. 302–341. BRINES, J. „Economic Dependency, Gender, and the Division of Labor at Home.“ American Journal of Sociology, 1994, 100 (3), s. 652–688. COLTRANE, S. „Research on Household Labor: Modeling and Measuring the Social Embeddedness of Routine Family Work.“ Journal of Marriage and Family, 2000, 62 (4), s. 1208–1234. COULTER, R. „Is Women´s Liberation A Myth? Ruth Schwarz Cowan.“ Aurora on-line 2001. Dostupné z [cit. 17. 5. 2005]. DOUCET, A. „”You See the Need Perhaps More Clearly Then I Have.” Exploring Gendered Processes of Domestic Responsibility.” Journal of Family, 2001, č. 22(3), s. 328–357. FUWA, M. „Macro-level Gender Inequality and Division of Household Labor in 22 Countries.” American Sociological Review, 2004, 69, s. 751–767. GAZSCO-WINDLE, A.; McMULLIN. J. A. „Doing Domestic Labour: Strategising in Gendered Domain.” Canadian Journal of Sociology, 2003, 28 (3), s. 341–356. GREENSTEIN, T. „Husband’s Participation in Domestic Labour: Interactive Effects of Wives’ and Husbands’ Gender Ideologies.“ Journal of Marriage and


23

Jana Chaloupková

Family, 1996, 58 (3), s. 585–596. HAKIM, C. Model of the Family in Modern Societies. Ideals and Realities. Aldershot: Ashgate, 2003. HARTMAN, H I. „Gender, třída a politický boj v rodině.“ In ČERMÁKOVÁ, M.; GATNAR, L. (eds.). Sborník překladů z evropské a americké feministické sociologie. Praha: Sociologický ústav ČSAV, 1992. s. 61–76.HOCHSCHILD, A. The Second Shift. New York: Avon Books, 1989. CHALOUPKOVÁ, J. „Faktory ovlivňující dělbu domácí práce v českých domácnostech a hodnocení její spravedlnosti.“ Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2005a, 41(1), s. 57–77. CHALOUPKOVÁ, J. Rozdělení domácí práce a hodnocení jeho spravedlnosti v komparativní perspektivě. Diplomová práce (vedoucí práce PhDr. Dana Hamplová, PhD.) Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2005b. CHALOUPKOVÁ, J.. „Rozdělení domácí práce a hodnocení jeho spravedlnosti ve vybraných evropských zemích“. SDA Info, 2005c, 7(2), s. 9–14. INGELHART, R.; NORRIS, P. Rising Tide: Gender Equality and Cultural Change around the World. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. KAUFMANN, J.-C. Sociologie du couple. Paris: PUF, 1993. KLOCOKOVÁ, J. „Domácí práce z perspektívy symbolických funkcií a sociálnych významov.“ Sociológia, 2004, 36(5), s. 455–472. KŘÍŽKOVÁ, A.; TUČEK, M. „Zaměstnání versus rodina – dělba rolí v rodině.“ In TUČEK, M. a další. Česká rodina v transformaci – stratifikace, dělba rolí a hodnotové orientace. Working Papers 98:3. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1998, s. 80–87. LAYTE, R. „Gendred Equity? Comparing Explanations of Women´s Satisfaction with the Domestic Division Labour.“ Work, Employment and Society, 1998, 12(3), s. 511–532. LENDEROVÁ, M. K hříchu i k motlitbě. Žena v minulém století. Praha: Mladá fronta, 1999. MAŘÍKOVÁ, H.; RADIMSKÁ, R. Podpora využívání rodičovské dovolené muži. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2003. MAJOR, B. „Gender, justice and the psychology of entitlement. In SHAVER, P.; HENDRIK, C. (eds.). Sex and Gender. Newbury Parck: Sage, 1987, s. 124– 148. MILKMAN, R.; TOWNSLEY, E. „Gender and Economy.“ In SMELSER, N.; SWEDBERG, R. (eds.). The Handbook of Economic Sociology. Princeton– New York: Princeton University Press, Russel Sage Foundation, 1994, s. 600– 619. MOŽNÝ, I. Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1983. MOŽNÝ, I. „K historicitě současného inferiorního statu domácích prací: Je úděl


24

Jana Chaloupková

žen skutečně neblahý?“ In Socialistický životní způsob jako sociální realita II. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1984, s. 46–59. MOŽNÝ, I. Moderní rodina. Mýty a skutečnosti. Brno: Blok, 1990. NEŠPOROVÁ, O. Harmonizace rodiny a zaměstnání. Rodiny s otci na rodičovské dovolené. Praha: Výzkumný Ústav práce a sociálních věcí, 2005. OAKLEY, A. Sociology of Housework. New York: Pantheon Books, 1974. PARSONS, T.; BALES, R. F. Family socialization and interaction process. 5. vyd. (1. vyd. 1956). London: Routledge, 2002. SHELTON, B. A.; JOHN, D. „The Division of Household Labor.“ Annual Review of Sociology, 1996, 22 (1), s. 299–322. SOUTH, S. J.; SPITZE, G. „Housework in marital and nonmarital households.“ American Sociological Review, 1994, 59, s. 327–324. ŠMÍDOVÁ, I. „Muži v České republice podle jiných mužů.” In BARŠA, P. (ed.). Politika rodu a sexuální identity. Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské univerzity. Sociální studia 7. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 89–117. THOMPSON, L. „Family work: Women’s Sense of Fairness.“ Journal of Family, 1991, č. 12 (2), s. 181–196. VAN DE KAA, D. J. „Europe‘s Second Demographic Transition.“ Population Bulletin, 1987, 42 (1), s. 3–57. VAN DER LIPPE, T.; TIJDENS, K.; RUIJTER, E. de. „Outsourcing of Domestic Tasks and Time-saving Effects.“ Journal of Family, 2004, č. 25 (2), s. 216– 240. YOUNG, M.; WILMOTT, P. The Symmetrical Family. New York: Pantheon Books, 1973. WEST, C.; ZIMMERMANN, D. H. „Doing Gender.“ Gender and Society, 1987, 1(2), s. 125–151.


25

Jana Chaloupková

PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES / PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE

Sociology series 2007

001

Jeřábek, Hynek

002

Šanderová, Jadwiga

003 004

Holubec, Stanislav Veselá, Lenka Kabele, Jiří ; Linek, Lukáš

005

Paul Lazarsfeld´s methodology for public opinion research Meze a možnosti interakcionistického výzkumu sociálních nerovností Evropský sociální stát a jeho kritikové Feministické reflexe vědy The Paradox of the Czech Coping with the EU Accession. The Case of Legislative planning


26

Jana Chaloupková

ROZDĚLENÍ DOMÁCÍ PRÁCE: EKONOMICKÁ RACIONALITA, MOCENSKÉ ZDROJE A SYMBOLICKÉ VÝZNAMY Jana Chaloupková Edice PSSS Sociologická řada SOC 006 Redakční rada Jadwiga Šanderová Jan Balon Jiří Šubrt Korektor Blanka Pscheidtová Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt [email protected]


27

Jana Chaloupková


28

Jana Chaloupková

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Recommend Documents