PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Psychologická řada PSY - 025

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

KULTURNÍ ŠOK: PSYCHOLOGICKÉ A NUTRIČNÍ PROBLÉMY AMERICKÝCH STUDENTŮ BĚHEM STUDIJNÍHO POBYTU V PRAZE 2009 Slávka Fraňková

Psychologická řada PSY - 025

V Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

u

Kulturní šok: psychologické a nutriční problémy...

2

Text prošel recenzním řízením. Recenzovali: PhDr. Monika Morgensternová, Ph.D. (FF UK Praha) Prof. MUDr. Jana Pařízková, DrSc. (Endokrinologický ústav Praha) Pracovní sešit vznikl v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright  Slávka Fraňková 2009 ISSN 1801-5999

Slávka Fraňková


3

Slávka Fraňková

Kulturní šok: psychologické a nutriční problémy amerických studentů během studijního pobytu v Praze SLÁVKA FRAŇKOVÁ, FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY

Abstract Culture shock from new environment is experienced by American students coming to Prague for their study stay. They are interested in Czech history, culture, art, political changes. Initial stress is the result of the differences in the living style, educational system, behavior of people, services, barriers appear in the communication. They have difficulties in changing their food habits. Mental problems appear such as an invincible homesickness, depression, tension, lethargy, frustration, loneliness. Different coping strategies were used to overcome the culture shock. The help of friends as well as contacts with home, travelling, participation in the social life and activities organized by the international office proved to be most important. Those students who were able to get adapted to the novel culture took the advantages of getting new experience, knowledge, friends, to admire the beauty of Prague, to taste different cuisine. Minority of American students solved their problems with the withdrawal from the new environment, they had contacts only with Americans, they chose only American food, they were critical of everything that was different from the American way of life, some solved their problems with alcohol and/ or drugs. Gender differences appeared in the coping strategies, women being more sensitive both to the different behavior of Czech people and Czech food habits and cuisine. Keywords: culture shock, culture shock: food habits, culture shock: gender difference, American students: culture shock, Czech Republic: food habits

KONTAKT NA AUTORKU Doc. PhDr. Slávka Fraňková, DrSc., Katedra psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, e-mail: [email protected]


4

Slávka Fraňková

Kulturní šok: psychologické a nutriční problémy amerických studentů během studijního pobytu v Praze 1. KONCEPCE KULTURNÍHO ŠOKU A JEHO PROJEVY Pojem kulturního šoku a problémy s ním spojené se studují a diskutují v průběhu 20. století v souvislosti s migrací mnoha lidí z kultury, jež se vytvářela po mnoho generací, a s nutností zapojení se do života společnosti ve zcela odlišném kulturním prostředí. Vznikají obtíže při osvojování si cizího jazyka a překonávání komunikačních bariér při kontaktech s příslušníky majoritní společnosti, při získávání nových pracovních zkušeností, návyků, způsobů chování v běžném životě, překonávání stereotypů v jídelních zvyklostech atd. Proces adaptace na novou kulturu klade velké nároky na schopnost vyrovnávat se s počátečními obtížemi. U některých jedinců to může navodit přechodnou stresovou reakci. Dochází k ní v kultuře s hodnotovým systémem, jenž se liší od jeho vlastního (Nash-Cahill, 1990). Neschopnost používat navyklé vzorce a strategie chování při konfrontaci s neznámou situací jako příčinu kulturního šoku studovala řada psychologů, sociologů, antropologů a dalších odborníků v posledních více než třiceti letech (Harris, 1979; Heuer a Bengiamin, 2001; Spradley a Phillips, 1972; Sue, 1981; Yeh a Inose, 2002; Zapf, 1990 a jiní). Kulturní šok je závažný pro člověka, opouštějícího dobrovolně či nedobrovolně domov na delší dobu, který se rozhodl pro emigraci jako celoživotní řešení pro sebe i další generaci (emigrace z politických, ekonomických a dalších důvodů). Lynch (1992) pozoroval u některých imigrantů frustraci, deprese, uzavření se do sebe a letargii. Kulturní šok může postihnout účastníky středně dlouhých cest, jako je tomu např. u služebních pobytů v zahraničí, ale může se vyskytnout i u krátkodobých výjezdů. V odborné literatuře je věnována pozornost problémům spojeným se změnou pobytu při obchodních a služebních cestách do vzdálených destinací. Známé jsou důsledky časového posunu (jet lagu). Symptomy jet lagu mohou přetrvávat i týden a projevují se různými zdravotními obtížemi, jako je např. celková slabost a únavnost, bolesti hlavy, předrážděnost, poruchy spánkového rytmu, ztráta apetitu aj.


5

Slávka Fraňková

(přehled studií viz Rogers a Reillyová, 2000). Tyto případy však nelze jednoznačně zařadit do kategorie kulturního šoku, i když fyzické a mentální manifestace mohou být podobné nebo totožné. Somatické příčiny jsou evidentní, problémy se projevují často v oblasti stravování, ve změně jídelních zvyklostí a rytmicity v příjmu potravy. Tyto změny však nebývají výrazně frustrující. Poruchy zdravotního stavu mohou souviset s důvody změn pobytu. Steffen et al. (1987) zjistil větší výskyt zdravotních potíží u Evropanů cestujících do zahraničí za prací (20 %) než u turistů (15 %) nebo při cestách z jiných, nespecifikovaných důvodů (15 %). Problémy Američanů při služebních cestách do zahraničí byly předmětem různých studií. Kemmerer et el. (1998) shrnul výsledky sledování 350 pracovníků společnosti Coca Cola. Zjistil řadu poruch, např. střevní onemocnění, respirační infekce, horečky, zranění aj. Rogers a Reillyová (2000) došli k závěru, že různými zdravotními obtížemi trpí velký počet osob při mezinárodních cestách (mezi 36–54 %). Otázkou kulturního šoku jako závažného zdravotního problému se detailněji zabýval Oberg, který již v r. 1960 vyjmenoval komplex symptomů a reakcí, jež reflektují konflikt s novou situací při neschopnosti využít vzorců chování, osvojených v minulosti. Definoval čtyři na sebe navazující stadia kulturního šoku, z nichž každé může mít různě dlouhé trvání. Popsal jejich typické manifestace: 1) Na počátku je nadšení, obdivování nového prostředí. Člověk využívá možností zúčastnit se kulturního a společenského života, kontaktů s domácími lidmi, ochutnává nové, neznámé lokální pokrmy. Jídlo je důležitým faktorem kulturního šoku. Pokud má se stravováním pozitivní zkušenosti, nepociťuje negativní fyzické či mentální stavy, kulturní šok může rychle odeznít. 2) Druhé stadium je velice závažnou součástí kulturního šoku. Je charakterizováno spíše negativním prožíváním. Patří sem např.: • smutek, osamělost, melancholie, • přehnané zabývání se zdravím, poruchy spánku, • změny v temperamentu, pocity zranitelnosti, bezmocnosti, • vztek, podrážděnost, popudlivost, hostilita, neochota k interakcím s ostatními, • idealizace domova, • ztráta identity, • neschopnost řešit jednoduché problémy, • ztráta sebedůvěry, • stesk po domově, rodině, • vytvoření si určitých stereotypních představ o nové kultuře, aj. V oblasti stravování se kulturní šok projevuje zklamáním s jídlem, kritikou všeho, co souvisí s běžným jídlem, negativně prožívá rozdíly mezi domovskou kuchyní a kulinářskými zvyklostmi hostitelské země. Jídla jsou jinak kořeněná, mají odlišné příchutě, přísady a přílohy, liší se způsoby podávání pokrmů. Mohou se vyskytnout zdravotní obtíže spojené s neznámým, někdy nezdravým nebo kontamino-


6

Slávka Fraňková

vaným jídlem. Host ještě nedovede diferencovat, co má jíst a co pro něho není bezpečné. Nostalgicky vzpomíná na domov, oblíbená jídla, snaží se vyhledávat restaurace a obchody, jež by se nabídkou blížily jeho zvyklostem. 3) Třetí fáze je označována jako stadium konformity a nalézání strategií k řešení problémů kulturního šoku. Postupně dochází k přizpůsobení. Jedinec má již více zkušeností a informací o novém prostředí, dovede se orientovat v prostoru, systému transportu ve městě, v životním stylu, využívá možností, jež dává nové kulturní prostředí. Akceptuje pracovní podmínky, edukační systém, zlepšuje se jeho pracovní výkonnost, mentální stav, nálada. Soudí se, že až 90 % prvotní krize z minulé fáze bývá překonáno. 4) Konečnou fází je adaptace na novou kulturu, přijetí nového způsobu života. Využívá se možností, poskytovaných místními podmínkami, člověk dovede komunikovat, má svá oblíbená místa pro odpočinek, kulturní či sportovní vyžití. Začíná se zajímat o každodenní problémy v okolí i společnosti. Zvyšuje se jeho spokojenost s životem v dané lokalitě. Co se týče stravování a jídelních zvyklostí, jedinec si vytvořil systém preferencí, oblíbených jídel, restaurací, obchodů. Nečiní mu potíže uspokojovat energetické požadavky organismu, zajistit si adekvátní přísun základních živin, vitamínů, minerálních látek. (Tato stadia jsou podle našeho názoru dosti výstižná, autorka jimi také postupně procházela při svém prvním pobytu v USA. Nepublikováno). Strategie řešení problémů kulturního šoku mohou být odlišné u různých kultur (Cross, 1995; Fraňková, 2005; 2007; Olah, 1995; Yeh a Wang, 2000), mohou záviset na věku, pohlaví a na dalších faktorech (Markus a Kitayama, 1991).

Kulturní šok u studentů Bylo by možno předpokládat, že studenti, kteří se zúčastňují různých edukačních programů v zahraničí, budou mít méně problémů s adaptací než dospělí, žijící po delší životní období ve stejné lokalitě, komunitě, v relativně konstantním kulturním prostředí. Chování mladých lidí může být méně rigidní, méně ovlivněno stereotypy každodenního života, zvyklostmi a tradicemi společnosti. Mohou využívat možností turistiky do vzdálených zemí, navazovat kontakty s mládeží při mnoha společenských akcích. Přesto řada studií ukazuje, že pro mnohé z nich je změna kulturního pozadí velkým šokem. I mladí lidé trpí depresemi, nízkým sebehodnocením, anxiozitou, pocity osamělosti, steskem po domově (James, 1997; Nash-Cahill, 1990). Schopnost mladých lidí vyrovnat se s požadavky odlišné kultury byla nejčastěji sledována v souvislosti s etnicitou (Cross, 1995; Yeh a Wang, 2000). Například psycholožky Yeh a Inose (2002) porovnávaly coping strategii u čínských, japonských a korejských studentů ve věku 12–18 let po příchodu do USA. Ze zkoumaných etnik měli japonští studenti nejvíce problémů. V odborné literatuře je řada dalších dokladů o způsobu adaptace asijských adolescentů. Avšak zajímavé jsou i zkušenosti amerických studentů, připravujících se na ošetřovatelské služby v nejrůznějších zemích a oblastech, včetně dálného východu Ruska (Levine a Perpentua, 2006). Barvité vylíčení šoku z nového prostředí a následujících strastí amerických


7

Slávka Fraňková

studentek po příjezdu do Moskvy a jejich první zážitky popsaly Heuerová a Bengiamin (2001). Kulturní šok prožívaly intenzívně, přestože se na pobyt v zahraničí připravovaly v rámci různých přednášek, četbou literatury i kontakty s ruskými studenty v rámci výměnného programu. Systematické studie problémů a coping strategií amerických studentů při pobytu ve střední a východní Evropě chybí.

Cíl studie Česká republika se v posledních letech stává častou destinací amerických studentů. Jejich zájmy se týkají různých vědeckých a uměleckých oborů a oblastí našeho veřejného života. Zajímá je středoevropská kultura, historie, ekonomika, politické změny po pádu komunismu ve střední a východní Evropě, studují zde architekturu, film, divadlo atd. Mezi jejich zájmy nechybí ani psychologie a sociální vědy. Pro většinu z nich je pobyt v Praze prvním kontaktem s novou kulturou, odlišným způsobem života, neznámým jazykem, pro mnohé vůbec první cestou do Evropy. Kulturní šok, který někteří intenzívně prožívají a s nímž se nedovedou vyrovnat, může negativně ovlivnit jejich fyzický i psychický stav, což se může odrazit v jejich studijních výsledcích. Mohou si odvézt z České republiky nepříznivé nebo zkreslené představy o našem životě. Je v našem zájmu, aby američtí studenti efektivně využili pobyt u nás. Pokud lze, měli bychom minimalizovat jejich nepříjemné prožitky a negativní zkušenosti a zdravotní problémy, jež lze řešit. K tomu je potřeba zjistit příčiny obtíží a poznat, s čím k nám přijíždějí, jaké mají představy o pobytu v novém kulturním prostředí, jak lze organizovat edukační programy i společenský život, bydlení, způsoby stravování a denní studijní režim. Zajímalo nás rovněž to, zdali a jaké mohou být rozdíly v problémech adaptace a coping strategiích mezi pohlavími. Zvláštní pozornost jsme věnovali jídlu, protože může být závažným faktorem v adaptaci na nucenou změnu životního stylu.

2. VÝZKUMNÝ PROJEKT Výzkumný soubor Výzkumný vzorek čítal 250 amerických studentů (92 mužů, 158 žen) většinou ve věku 19–20 let, z 38 států USA. Nejvíce jich bylo ze států: New York (42), Kalifornie (26), New Jersey (29), Massachusets (16), Connecticut (14), Illinois (12) a Colorado (10). Z ostatních států se účastnilo výzkumu méně než deset studentů. Většina z nich přijela do Prahy v rámci programů ECES (East and Central European Studies) and USAC (University Studies Abroad Consortium), v rámci kurzů, pořádaných Karlovou univerzitou v Praze a dalšími akademickými pracovišti. Délka pobytu byla obvykle jeden semestr.


8

Slávka Fraňková

Metoda Studentům byl předkládán dotazník se 45 položkami, jež obsahovaly otázky, týkající se formy jejich přípravy na studijní pobyt v České republice, předběžných znalostí české kultury, historie, jazyka a důvodů pro výběr Prahy. Další soubor otázek se zaměřil na zdravotní a psychické problémy spojené s vystavení novému kulturnímu prostředí, na odlišnosti v životním stylu, výživě a na jejich coping strategie při řešení konkrétních projevů kulturního šoku. Dotazník obsahoval rovněž body, týkající se jejich postojů k Čechům, hodnotili, co se jim zde líbí či nelíbí, jaké jsou rozdíly v edukačním systému, chování lidí, stravování aj. Mohli uvést i další pozitivní či negativní zkušenosti. Určitá část dotazníku se týkala ubytování, společenského života, účasti na akcích, pořádaných zahraničním odborem nebo organizátory jednotlivých kurzů. Pozornost byla věnována stravování, sortimentu potravin, hodnocení české kuchyně, restaurací, služeb, atd. Některé položky byly formulovány tak, že studenti pouze podtrhávali body, s nimiž souhlasili, k jiným se mohli vyjádřit obšírnějším komentářem a mohli na závěr dotazníku připojit i více poznámek, zkušeností, připomínek. Dotazníky vyplnili a distribuovali mezi další americké studenty účastníci našich kurzů Psychology of Nutrition. Dotazníky byly anonymní, respondenti uvedli pouze pohlaví, obor studia, domovskou univerzitu a bydliště (stát USA). Nezjišťovali jsme etnickou příslušnost ani sociální status jejich rodiny.

Analýza dat Byla stanovena frekvence odpovědí na jednotlivé otázky, výpočtem Pearsonova chi-kvadrátu zjištěn stupeň významnost rozdílů mezi pohlavími. V případě většího spektra odpovědí na některé otázky bylo provedeno jejich sloučení do širších kategorií. Sběr dat trval dva roky. Po prvních zkušenostech byly provedeny ve 2. a 3. fázi výzkumu dílčí změny ve formulaci některých položek, přidány další otázky. V těchto případech je uveden snížený počet respondentů za sledované období.

3. VÝSLEDKY Příprava na studijní pobyt Dotazy na formu přípravy na studijní pobyt v Praze byly následující: jakákoliv četba o České republice (knihy, informační brožury a jiné zdroje), určitá znalost české historie, četba knih českých autorů, seznámení se s českými filmy a hudbou. Byl zjištěn počet studentů, kteří se po teoretické stránce vůbec nijak nepřipravili na studijní cestu. Jak ukazuje obr. 1, nejčastěji se vyskytla odpověď „četba o ČR“, u žen téměř v 70 %. Následoval počet respondentů uvádějících jisté znalosti naší historie (ať starší nebo současné), někteří studenti přečetli v překladu díla českých autorů. Poměrně málo studentů se seznámilo s českými filmy a jen nepatrný počet uvedl jakousi znalost české hudby (žánr nebyl specifikován). Překvapivý byl vysoký počet mužů, kteří se vůbec nezabývali přípravou na studijní pobyt. Rozdíly mezi


9

Slávka Fraňková

pohlavími se ukázaly v četbě knih o ČR (chi-kvadrát = 11,061, p< 0,001), v částečné znalosti české historie (chi kvadrát = 3,587, p< 0,05), v procento mužů a žen bez přípravy na pobyt v Praze (chi-kvadrát = 17,573, p< 0,001). Obrázek 1

Důvody pro výběr České republiky a Prahy Důvodů pro výběr ČR bylo mnoho. Na prvním místě dominovala Praha. Záměrně si ji vybralo 20 % studentů (tab. 1) s poznámkou, že slyšeli, jak je fantastická, vzrušující, s bohatou historií. Někteří uvedli, že již Prahu někdy předtím navštívili. Častým důvodem bylo získání nových zkušeností, zvídavost, touha zažít něco nového, poznat kulturní rozdíly mezi domovem a Českou republikou. Tento motiv byl poněkud častější u žen než u mužů. Pro některé byla při volbě Prahy důležitá cena studijních programů a životních nákladů. Do kategorie „kultura“ byla zahrnuta architektura, umění, historie umění a blíže nespecifikovaný údaj jako „kultura“. Uvedlo ji 15 % studentů. Historie sama o sobě byla důležitá pro více než 14 % studentů. Zájem se týkal i recentní historie (nacismu, komunismu). Více než 13 % studentů se řídilo radou učitelů domovské univerzity nebo doporučením přátel. Lokalizace Prahy uprostřed Evropy byla lákavá hlavně proto, že jim poskytla možnost cestování po různých evropských zemích. Zájem o politiku a ekonomické problémy spjaté s přechodem od komunismu ve střední a východní Evropě byl pro hodnocení sloučen do jedné kategorie – „politika“. O tyto otázky projevil zájem větší počet mužů než žen, i když rozdíly mezi pohlavími nebyly významné. Některé studentky se zajímaly o rodinné kořeny a hledání vlastní identity. Ten-


10

Slávka Fraňková

to důvod jsme nezaznamenali u žádného muže. Překvapivě nízký byl profesní zájem; záměrně zvolený studijní program byl uveden pouze jedenácti studenty. U mužů se významně častěji vyskytly kuriózní a víceméně nepatřičné odpovědi jako jídlo, pivo, krásné ženy, noční život. Ojediněle se vyskytly odpovědi, že pro výběr nebyl žádný důvod nebo rozhodla náhoda. S výjimkou finančních nákladů, kuriózních důvodů a náhodného výběru více odpovědí jsme zaznamenali u žen než u mužů. Tabulka 1

Vnímání rozdílů mezi domovem a Prahou Studenti měli označit z nabídky odpovědí rozdíly, jež zaznamenali v chování lidí, edukačním systému, způsobu života, jídle, zdravotních službách. Muži i ženy nejvíce vnímali rozdíly v chování Čechů (tab. 2). Uvedlo je více než 86 % respondentů. Rovněž jídelní zvyklosti a způsoby výuky byly podle velké části z nich rozdílné. Životní styl byl považován za odlišný více než polovinou studentů. Zdravotní služby se lišily podle vyjádření čtvrtiny studentů. Neměli jsme však k dispozici údaje o tom, kolik studentů mělo osobní zkušenosti s naším zdravotnictvím. Mezi procenty odpovědí souborů mužů a žen nebyly rozdíly statisticky významné v žádném bodu.


11

Slávka Fraňková

Tabulka 2

Co se americkým studentům u nás nelíbí Z předešlé pasáže vyplynulo, že s některými vlastnostmi našich občanů a způsobu života u nás nebyli studenti zřejmě spokojeni. Detailnější pohled podala analýza odpovědí na další otázku, v níž již nebyli limitováni pouhým konstatováním rozdílů podle formulace otázek, ale měli možnost vyjádřit se k nim detailněji. Zde se ukázaly rozdíly v některých postojích mezi pohlavími (obr. 2). Pro ženy bylo často velice frustrující a pro ně nezvyklé chování Čechů. Charakterizovaly je jako: „Jsou nepřátelští, neusmívají se, nemluví spolu na ulici, když čekají na tramvaj, jsou hrubí, nemají rádi či nenávidí Američany.“ Rozdíly mezi ženami a muži byly v tomto bodě významné (chi-kvadrát = 4,149, p< 0,05). Nespokojenost s českou kuchyní vyjádřilo 30 (12 %) studentů. Některým vadilo, že zde nemají to, na co jsou zvyklí doma (různá zařízení, uváděná jako „home facilities“, „home convenience“ aj.). Se službami různého druhu bylo nespokojeno poněkud více mužů než žen (chi-kvadrát = 2,748). Muži si ale také stěžovali na některé negativní sociální jevy, např. na bezdomovce, žebráky, prostitutky, alkoholiky, dealery drog atd. (Rozdíly mezi pohlavími, chi-kvadrát = 12,625, p< 0,01). Nespokojenost s kurzy uvedlo pouze 7 studentů. Některým se nelíbilo chování učitelů, malá vstřícnost, kritizovali nižší úroveň výuky ve srovnání s USA.


12

Slávka Fraňková

Obrázek 2

Co se americkým studentům líbí v Praze Ne všichni byli nespokojeni se způsobem života, chováním lidí, jídlem aj. Stejně jako v předešlé pasáži, i v této části dotazníku nebyli limitováni formulací otázek. Nejčastěji uváděné názory jsou shrnuty v tab. 3. Do kategorie „kultura“ byly zahrnuty výpovědi, týkající se umění, návštěv muzeí, architektury, hudby, literatury, filmu, divadla a baletu. Nejčastěji byla uváděna jako předmět obliby a obdivu Praha. Opět se objevily charakteristiky jako: „ohromující, magická, nejkrásnější město, které jsem kdy viděla“, aj. Svoboda byla pro studenty zjevně velice lákavá, dávala jim ale také příležitost více se zamyslet nad sebou. Objevily se výpovědi jako „dala mi příležitost k poznání sebe samé, dozvěděla jsem se něco o sobě“. Ženy významně častěji oceňovaly svobodu ve srovnání s muži. Názory na jídlo (o nichž ještě vypovídají i další body dotazníku) jsou evidentně rozporné. Byly uváděny jak v souvislosti s tím, co se jim u nás nelíbí (obr. 2), tak v kategorii obliby (detailnější analýza jídelních zvyklostí viz níže). Rozporný je také vztah k českým lidem. Kromě studentů, nespokojených s chováním Čechů (obr. 2), více než 10 % studentů si naopak Čechy oblíbilo. Kladně byl oceněn náš systém transportu, líbilo se jim, že se snadno všude dostanou, snadno jej pochopili. Jak se ukázalo, pro část mužů byl atraktivní noční život (noční kluby, bary). Rozdíly mezi pohlavími byly vysoce významné, nicméně zálibu v nočním životě u


13

Slávka Fraňková

nás přiznalo 9 žen. Relativně malý počet studentů uvedl jako předmět zájmu historii. O oblibě piva svědčily výpovědi 20 % mužů. Některým studentům se tu líbilo všechno. Podle jednoho respondenta: „Všechno bylo fantastické.“ Kromě uvedených kategorií se vyskytly různé originální důvody obliby, jako např. psi, děti, cena marihuany, nákupy, pivo aj. Tabulka 3

Mentální problémy spojené s kulturním šokem Část psychických problémů, zejména na počátku pobytu pramenila z toho, že studenti neměli zkušenost s delším pobytem v cizině. Více než dvoutýdenní pobyt v zahraničí uvedlo 35 % mužů a 45 % žen. Tíživým problémem byla neznalost českého jazyka. Za bariéru ji považovalo 71,4 % mužů a 75,9 % žen. V první fázi výzkumu jsme se pouze tázali, zdali pociťovali nějaké mentální problémy, jež se nevyskytovaly (v takové míře) v USA. Pozitivně odpovědělo 46 % mužů a 62 % žen (rozdíly mezi pohlavími byly významné, chi kvadrát = 5,503, p< 0,01). Ve druhé fázi výzkumu byl dotazník modifikován tak, že bylo uvedeno více symptomů a studenti byli vyzváni, aby podtrhli ty, které se jich týkaly. Ve třetí fázi jsme přidali ještě tři další problémy: pocity frustrace, osamělosti a letargii. U žen se nejčastěji objevoval nezvladatelný, skličující stesk po domově (tab. 4). Postihoval více než třetinu studentek. Často docházelo k poruchám spánku. Deprese trápily více než 20 % studentů, a to jak mužů, tak žen. Méně často se vyskytly tenze. Více než 35 % studentů udávalo pocity frustrace (počet respondentů byl v této části dotazníků nižší než v předešlých fázích výzkumu). Pocity osamělosti byly častější u mužů, stejně jako letargie, která se objevila u malého procenta studentů, častěji u mužů než u žen.


14

Slávka Fraňková

Tabulka 4

Řešení mentálních problémů, coping strategie Studenti volili různé strategie řešení problémů kulturního šoku: na úrovni kognitivní, různými individuálními nebo kolektivními aktivitami, zapojením se do kulturního a společenského života v Praze (tab. 5).


15

Slávka Fraňková

Tabulka 5

Největší význam pro řešení problémů adaptace mělo navázání přátelských vztahů a pomoc přátel. Téměř všichni studenti zde našli nové přátele, avšak téměř ve sto procentech to byli Američané. Jak ukazuje obr. 3, podstatně méně kontaktů bylo realizováno se studenty z jiných zemí. Je však pozoruhodné, že jen málo z nich nalezlo přátele mezi Čechy. Pouze 20 dívek (12,6 %) se spřátelilo s českými mladými lidmi, u mužů to bylo častěji. Neuvedli však, zdali šlo o přátelství s muži nebo s ženami.


16

Slávka Fraňková

Obrázek 3

V další části dotazníku měli ještě uvést, zdali jsou vůbec v nějakém kontaktu s českými občany. Studenti často poznamenali, že kontakty byly spíše náhodné (např. s domácím, personálem kolejí a menz, apod.). Třetina studentů se víceméně izolovala od bližších interakcí s Čechy. Kontakty s domovem (telefony, e-maily) byly důležitější pro ženy než pro muže. Výlety a cestování byly uvedeny více než čtvrtinou studentů, stejně jako sport a různé formy pohybové aktivity. Kognitivní řešení problémů udalo 22 % studentů. Jak ukazuje tab. 5, pro muže měla význam rovněž hudba (rozdíly mezi pohlavími byly významné). Je však zarážející, že celá třetina mužů řešila problémy alkoholem nebo drogami, ale i 10 % žen přiznávalo konzumaci alkoholu. K řešení mentálních problémů patřilo i kouření, významně častěji u mužů. V několika dotaznících bylo rovněž uvedeno modlení, návštěvy kostela, literární činnost a jiné způsoby kompenzace stresu. Další příležitost k překonávání kulturního šoku byla dána bydlením (ať již na koleji nebo v podnájmu). Téměř všichni studenti bydleli s Američany (94,8 %). Společně s přítelem nebo s přáteli (bez udání národnosti) v pronajatém bytě žilo 33 % studentů (gender rozdíly nebyly významné). Čtyři studenti bydleli společně s Čechy, čtyři v českých rodinách a čtyři se studenty z jiných zemí. Určitou formou společenských aktivit, jež mohla mít význam pro řešení pocitů osamělosti, byla pozvání přátel na společné jídlo. Poskytovala současně možnost připravit pokrm, na něž jsou zvyklí z domova. Otázka, zdali někdy (alespoň občas) připravují jídlo pro přátele, byla obsažena v dotaznících ve druhé a třetí části výzkumu. Překvapivé bylo, že více mužů odpovědělo kladně (49 %) než žen (30 %).


17

Slávka Fraňková

Rozdíly mezi pohlavími byly významné (chi-kvadrát = 3,836, p< 0,05). Studenti měli příležitost zúčastňovat se mnoha akcí, pořádaných zahraničními odbory školicích institucí. To mohlo pomáhat k překonání izolace, k bližšímu seznámení se s kulturou, historií, zajímavostmi hostitelské země. Z akcí, organizovaných zahraniční odbory, se nejvíce studentů zúčastnilo výletů po ČR (viz. tab. 5), vysoká byla rovněž účast na krátkodobých zájezdech do blízkých států (Maďarska, Rakouska, Slovenska). Také další akce (přednášky, různá společenská setkání), měly za cíl usnadnit navázání kontaktů s mladými lidmi. Bohužel 13 % žen se nezúčastnilo žádné z pořádaných akcí.

Změna stravovacích zvyklostí, jídelního režimu Zajištění vlastní výživy v nové kultuře klade velké nároky na orientaci v neznámém prostředí, znamená dobrovolnou nebo nucenou změnu dosavadních nutričních stereotypů a jídelních návyků. Člověk se musí seznámit s nabídkou potravin na trhu a najít vhodné zdroje (obchody, tržnice, restaurace). Způsoby prodeje potravin mohou být první překážkou: patří sem komunikace se zaměstnanci, organizace prodeje (supermarkety, nákup v menších či specializovaných prodejnách), seznámení se s uspořádáním zboží (jak a kde nalézt produkty, které chce zákazník koupit). Cizinec nedovede přeložit údaje o potravinách, složení, nezná názvy, problémy nastávají při přepočítáváním gramů na unce, kilogramy na libry. Nedovede posoudit cenu zboží stejné kategorie, údaje o použitelnosti, způsoby úpravy po zakoupení výrobku atd. Z nabídky trhu a zařízeních společného stravování si musí jedinec umět vybrat potraviny a jídla, jež vyhovují jeho chuťovým zvyklostem i estetickým představám a připravit si vhodný dietní režim, jež mu zabezpečí adekvátní fyzické zdraví, tělesnou a duševní výkonnost, uspokojení emočních potřeb. Je evidentní, že všechny tyto často zdánlivé malichernosti mohou být stresujícím faktorem, kladou velké nároky na schopnost adaptace a umění řešit nové problémy či sociální situace a jsou tedy jedním z faktorů určujících intenzitu a trvání kulturního šoku. Změnu jídelních zvyklostí studentů ovlivňuje do značné míry nabídka v menzách a restauracích, zejména tam, kde se podávají převážně česká jídla. Někdy je to skutečně tradiční, autentická česká kuchyně ale i jídla podle nových receptur ve snaze přiblížit se jižní (hlavně italské) a asijské (zejména čínské) kuchyni. Přibývá však také pokrmů, jež výrobci považují (někdy mylně) za atraktivní pro cizince (a ekonomicky pro sebe za výhodné). Výsledkem je často velmi zkreslený pohled na naše skutečné jídelní zvyklosti. Seznámení s jídly v našich zařízeních společného stravování se pro studenty neobešlo bez různých problémů. Mnohá jídla jsou pro ně zcela nová, nebo se liší kombinace příloh, způsoby úpravy, kořenění aj. Některé pokrmy si brzy oblíbili, k jiným měli určitou nedůvěru nebo i averzi či je považovali za zcela nepřijatelné. Na problémy, jež mohly být důležité pro život amerických studentů u nás, se zaměřily další části dotazníku. Zjišťovali jsme způsoby adaptace na naše stravovací zvyklosti, na denní jídelní režim, postoje k jídlu, nabídky trhu, preference či odmítání určitých jídel, zajímaly nás různé okolnosti související s jídlem, např. hodnocení kvantity či kvality, nedostatků, postrádání určitých pokrmů, potravin či pochou-


18

Slávka Fraňková

tek, chování obsluhujícího personálu v restauracích, aj. Některé z uvedených bodů byly součástí jiných sdělení.

Zdravotní aspekty změn jídelních zvyklostí Někteří studenti měli (zejména na počátku pobytu v Praze) zdravotní problémy, způsobené nevhodným či nekvalitním jídlem. Zdravotní obtíže jako důsledek stravování hlásilo 17 respondentů (tj. 6,8 %). Časté byly bakteriální infekce způsobené konzumací uzenin (klobás) z pouličních stánků. Podle jednoho studenta: „Bylo mi špatně téměř ze všeho, co jsem zde jedl.“ Jiný soudil, že „se necítí zdravý po požití jídla“ a že „všechno se mi zdá být nezdravé“. Ojediněle se vyskytla alergie na určitou potravinu. Studenti měli také odpovědět na otázku, zdali jedí v ČR zdravěji než v USA. (tab. 6). Ženy uvedly častěji než muži, že u nás jedí méně zdravě nebo dokonce velice nezdravě. Rozdíly nepozorovalo 56 respondentů (22 %), méně mužů než žen. Část studentů připustila, že jejich výživa je v Praze dokonce zdravější, než doma (významně více mužů než žen). Přizpůsobení se české kuchyni a našim jídelním zvyklostem působilo obtíže více než 60 % studentům, většímu procentu žen. Více než čtvrtina studentů chápala změnu jako nedobrovolnou. Podle 31 % mužů tato změna však nebyla podstatná, za nepodstatnou ji považovalo méně žen.

Počet denních jídel Denní rytmus, spojený s edukačním programem, byl někdy časově náročný. Někteří studenti si stěžovali, že měli čas na jídlo až večer. Proto jsme zjišťovali, kolik jídel přijímají denně v USA a kolik v Praze. Překvapivý byl nízký průměrný počet jídel již v domácím prostředí, který u žen byl méně než tři jídla denně, nižší ve srovnání s muži (tab. 6). To rozhodně nesvědčí ve prospěch „zdravějšího“ stravování v USA. Jak u mužů, tak u žen se počet denních jídel (nezapočítány „snacks“) v Praze ještě snížil (u mužů významně). V Praze jedli méně než třikrát denně, což znamená, že se nejspíš živili narychlo koupenými chlebíčky, bagetami, pečivem aj.


19

Slávka Fraňková

Tabulka 6

Změny ve složení přijímaných potravin a jídel Podle údajů v dotaznících více než 7 % studentů snížilo celkovou energetickou hodnotu potravy, zvýšenou kaloráž uvedlo stejné procento respondentů (gender rozdíly nebyly významné).


20

Slávka Fraňková

Obrázek 4

Jak ukazuje obr. č. 4, u žen byla změna ve způsobu stravování výsledkem zvýšeného příjmu sacharidů, podstatně menší procento mužů zvýšilo jejich přívod (chikvadrát = 4,121, p< 0,05). Na nárůstu konzumace sacharidů se podílelo sladké pečivo, chléb (překvapila je šíře sortimentu, i když pod pojem chléb zahrnovali studenti i housky, rohlíky či dokonce knedlíky), ale i čokoláda. Téměř 12 % žen uvedlo, že se u nich zvýšil příjem tuků (méně u mužů) a došlo k určitému nárůstu v příjmu bílkovin, i když jiné měly naopak bílkovin méně. Nižší podíl zeleniny a ovoce byl pro mnohé studenty velice citelný a nepříjemný. Zmiňovali se o tom i v jiných částech dotazníku.

Nová jídla Postupně se studenti seznamovali s jídly, jež dosud nejedli. Byl to především český guláš, který poprvé ochutnalo 42 % studentů. Oblíbilo si jej více mužů než žen (gender rozdíly, chi-kvadrát = 10,248, p< 0,01)). Avšak určité procento zařadilo guláš naopak mezi odmítané pokrmy (vyšší procento u žen, chi-kvadrát = 2,839, p<0,05). Dalším jídlem, novým pro mnohé studenty, byl smažený sýr, který je typickým jídlem mnoha levných restaurací i studentských jídelen. Preferovalo jej 31 % mužů a 24 % žen (gender rozdíly nebyly významné). Naopak postrachem byl pro téměř 12 % mužů a 10 % žen. Podle vyjádření jednoho studenta „je to velmi dobré, ale nezdravé“. Mezi nová jídla patřily také polévky. Některým zachutnala česká česnečka, jež


21

Slávka Fraňková

je v poslední době často zařazována do menu pražských restaurací. I další polévky byly oblíbené u 12 % studentů. Pro 16 studentů bylo novinkou pečené koleno. Knedlíky sice považovali někteří respondenti za kalorickou bombu, nicméně je mezi oblíbené zařadilo 19 % studentů, 16 % je nemělo rádo (do této kategorie byly zařazeny houskové, bramborové i ovocné knedlíky). Zajímal nás postoj ke svíčkové, kterou mnozí naši občané považují za typické české jídlo a s oblibou je podávají cizincům. Jak ukázal dotazník, k preferovaným jídlům patřila pouze u 4 žen a 8 mužů (gender rozdíly, chi-kvadrát = 4,85, p< 0,05).

Postrádané potraviny a kritiky našich stravovacích zvyklostí Studentům chyběly některé americké produkty, jež nejsou na trhu nejen v České republice, mnohdy ani v dalších evropských zemích. Nejčastěji byly uváděné určité druhy cukrovinek, pamlsků, keksů, etnická nebo lokální jídla (např. sušenky Orios, “bagets like New Jersey“, čínská jídla podle amerických receptur), pro nás neznámá jídla, nesrozumitelné názvy nebo výrobky určitých firem (Wendy's fast food, Deli's sandwiches). Některé potraviny, jež postrádali, jsou však běžně dostupné v našich obchodech, ale studenti je nedovedli vyhledat nebo nerozuměli jejich názvům. Patřilo sem např. nízkotučné mléko a nízkotučné jogurty, energetické nápoje, ledový salát, řapíkatý celer, krémový sýr, tedy komodity zaplňující mnoho regálů všech větších obchodů. V restauracích jim chyběla voda, jež je podávána v USA zdarma a automaticky ke každému jídlu, podobně jako kečup a výběr dresingů k salátům (rovněž zdarma). Nepříjemnou zkušeností pro ně bylo to, že saláty jsou u nás servírované pouze na základě objednávky a navíc jsou drahé. Mezi nejčastější stížnosti studentů patřilo to, že naše pokrmy jsou příliš tučné, těžké a že máme nedostatek zeleniny. Některým vadilo, že nevědí, co vlastně jedí, nedovedou přečíst názvy kupovaných produktů nebo jídel (někdy by pomohlo, kdyby si s sebou vzali anglicko-český slovník!). Pro některé bylo nepochopitelné, že nemáme na všech našich výrobcích všude anglický text a detailní údaje o složení či zdravotních rizicích, v restauraci nedostali jídelní lístek v angličtině. Maso, porce masa jsou údajně příliš velké a maso je součástí každého jídla, i když jiní si naopak stěžují na nedostatek masa a malé porce. Nechápou, proč se podávají brambory jako nejčastější příloha k masu.

Proces adaptace a řešení nutričních problémů Přizpůsobení se odlišným jídelním zvyklostem mělo u studentů různý průběh. Mnozí z nich postupně měnili jídelní stereotypy a postoje k jídlu, jiní setrvávali na svých zvyklostech a během celého pobytu nenalezli pozitivní vztah k české kuchyni. Dotazník obsahoval otázku, jak řešili své nutriční problémy. Ukázalo se, že muži a ženy volí často odlišnou strategii. Většinou se změnám ve výživě lépe přizpůsobili muži než ženy; podle více než 50 % studentů to „nebyl problém“ (obr. 5). Bezproblémovou adaptaci uvedlo významně méně žen (chi-kvadrát = 5,325, p< 0,05). Naproti tomu téměř 20 % studentek vyřešilo situaci s jídlem tak, že česká


22

Slávka Fraňková

jídla vůbec nejedly. Buď si samy něco připravovaly, nebo jedly pouze v amerických restauracích (gender rozdíly, chi-kvadrát = 7,643, p< 0,01). Některé ženy (výjimečně muži) se snažily vyhledávat obchody a restaurace, jež by je uspokojily a snažily se vybírat ta jídla a potraviny z nabídky trhu, jež považovaly za vhodné, zdravé či chutné a učily se vyhýbat pro ně nezdravým pokrmům (gender rozdíly, chi-kvadrát = 3,900, p< 0,05). Část studentů a studentek se snažila využít možnosti ochutnat něco nového, „experimentovat“ s jídlem. Konečně někteří (více muži než ženy, chi-kvadrát = 5,328, p< 0,05) odpověděli, že "prostě jí to, co je" nebo že si naše jídla oblíbili.

4. DISKUSE A ZÁVĚRY Kulturní šok není symptomem pouze posledních desetiletí. Po mnoho století se s ním museli vyrovnávat cestovatelé, lidé putující po dlouhé měsíce v karavanách za zbožím, při službách v koloniích, misijních cestách, výzkumných výpravách, při práci v diplomatickém sboru atd. Museli se naučit komunikovat s odlišnými etniky i při neznalosti jejich jazyka, přizpůsobit se klimatickým podmínkám, přijímat dostupnou potravu, naučit se vyhýbat škodlivinám a k tomu plnit přijaté úkoly. Avšak jako masový problém a také téma pro seriózní výzkum se fenomén kulturního šoku ukázal hlavně v posledním století. Kulturní šok není pouhou reakcí na novou kulturu, ale proces, do něhož vstupuje jedinec jako aktivní účastník složitých interakcí. Na jeho průběhu či intenzitě se do značné míry podílejí jeho znalosti, minulé zkušenosti, zdravotní stav, ale i individuální charakteristiky osobnosti, sociální a emoční inteligence a vůle k řešení problémů. Plasticita chování je spoluurčena výchovou, příležitostmi k vystavení novým situacím, jež by měly být součástí výchovy od raného dětství. Překážkou je rigidita – jak v oblasti norem chování, životního stylu tak v jídelních zvyklostech. Omezený okruh situací a interakcí, redukovaný systém hodnot a norem dané society přispívá k obtížnému vyrovnávání se s novou kulturou a prodlužuje dobu, nutnou na překonání kulturního šoku. Seznamování se s novou kulturou je v současné době důležité zejména pro mladou generaci, vynucuje si ji prohlubování globalizačních procesů, nutnost cestování, ale i profesní příprava pro nejrůznější povolání, např. pro budoucí manažery přibývajících mezinárodních obchodních či finančních společností a zastupitelských úřadů. Zvyšuje se účast na vědecké týmové spolupráci v mezinárodních projektech atd. Přesto je stále relativně méně pozornosti věnováno kulturnímu šoku u studentů ve srovnání se záplavou odborné literatury, týkající se problémů již „hotových“ pracovníků. Naše studie se zaměřila na jídelní chování a zvyklosti proto, že mohou ovlivňovat vědomé i nevědomé postoje k životu a k lidem odlišné kultury. Mohou to být i náhodné, netypické a neověřené zkušenosti a přesto přispívají ke generalizaci a hodnocení hostitelské země. Na vznik a průběh kulturního šoku se mohou podílet (kromě osobnostních faktorů) různé vlivy, jako je novost, nezvyklost, nesplněná očekávání, sociální situace. Podle Fernandeze (1988) jsou součástí kulturního šoku


23

Slávka Fraňková

i představy a očekávání toho, jak lidé budou mluvit a jak se budou chovat. Ve způsobech řešení a adaptace na novost a nezvyklost se uplatňují dvě behaviorální strategie, jež jsou výsledkem dlouhodobých evolučních procesů. Na jedné straně to je neofobie, na straně druhé neofilie (Fraňková a Bičík, 2005; Fraňková a Dvořáková, 2003; Rozin, 1998). Neofobie je strach z nového a neznámého. Plní důležitou ochrannou funkci, má zabránit příjmu škodlivých látek, nevyzkoušených potravních zdrojů; v oblasti sociálního života kontaktů s potenciálním nepřítelem. Neofilie naopak facilituje změnu chování, podporuje exploraci, zkoušení nových behaviorálních strategií, experimentování. Bez této vlastnosti by člověk nemohl modifikovat svoji výživu, kompenzovat nedostatek nebo vyčerpání jednoho potravního zdroje jiným. Je evidentní, že tyto dvě evolučně vyzkoušené strategie se mohou uplatňovat (i když si to neuvědomujeme) i v současné době. Projevují se ve vztahu k prostředí, lidem, společnosti i k jídlu. U některých jedinců převažuje strach z nového a nechuť vyzkoušet jiné potraviny a pokrmy, než jsou ty, jež tvořily jeho navyklý jídelní režim. Mohou mít emoční i zdravotní problémy při nutnosti jejich změny. Výhodu při přechodu do nové kultury mají lidé, u nichž převažuje neofilie. Nebojí se ochutnávat nová jídla, mají požitek z novosti, nedělá jim potíže přizpůsobit se změnám, a tím eliminují možnost vzniku nebo delšího trvání kulturního šoku. Tyto dvě strategie jsme pozorovali i u amerických studentů. Někteří z nich nebyli schopni až do konce svého pobytu v Praze akceptovat česká jídla, byli přehnaně kritičtí ke všemu, co se lišilo od amerických jídelních zvyklostí, edukačního systému domovské univerzity nebo od jejich životního stylu. Nedovedli využít možností k prohloubení znalostí, získání unikátních kulturních zážitků a cenných zkušeností, které jim nabízela nová kultura. Mnozí autoři upozornili na význam sociálního prostředí, poskytujícího emoční podporu pro coping strategie nebo sloužících jako nárazník pro možný škodlivý vliv stresu. (Chiu a Ring, 1998; James, 1997; Jose a Huntsingerová, 2005 a další). V našem pozorování se ukázaly rozdíly mezi studenty: někteří se víceméně izolovali od nového kulturního a sociálního prostředí, omezovali se pouze na kontakty s domovem a s americkými přáteli. Jiní si naopak ihned zamilovali Prahu, příjemnou (mnohdy i novou) zkušeností pro ně byla možnost pěších procházek po městě, obdivovali naši kulturu, snažili si osvojit alespoň základy češtiny, nutné pro základní komunikaci s našimi občany. Různé americké instituce a zejména obchodní společnosti připravují své zaměstnance na práci v zahraničí. Příprava zahrnuje nejen profesní dovednosti a schopnost komunikace, ale zdůrazňuje se nutnost znalosti dané kultury, náboženských tradic, edukačních systémů i sociální struktury společnosti, do níž budou zapojeni (McEnery a DesHarnais, 1990). Co se týče studentů, dost pozornosti se věnuje adolescentům a mladým lidem z asijských i dalších zemí, přijíždějících do USA buď na studijní pobyt, nebo to jsou děti imigrantů (Chiu a Ring, 1998; Mori, 2000; Tam et al., 2007 aj.). Existují také programy, připravující mladé Američany na pobyt v zahraničí, ale většinou se jedná o specializované kurzy pro vybraný okruh studijních oborů, zaměřených na budoucí profesní činnost v zahraničí. Význam systematické přípravy na relativně


24

Slávka Fraňková

krátkodobý, i když důležitý pobyt ve střední nebo východní Evropě ještě nebyl patrně doceněn. Náš výzkum ukázal na rozdíly mezi pohlavími v jídelních zvyklostech, postojích k lidem a coping strategiích. Při organizaci pobytu v zahraničí i přípravě na kulturní šok by měla být věnována větší pozornost faktu, že sensitivita a prožívání změn může být rozdílná u mužů a žen. Velký význam pro prevenci kulturního šoku má příprava na pobyt v zahraničí. Platí to zejména pro mladé Američany, jejichž způsob života se v mnohém ohledu liší od evropského (nejen českého). Jak vyplynulo z našeho pozorování, jen málo studentů mělo jasnější představu o naší kultuře, historii, způsobu života, mnozí neměli zjevnou motivaci pro studium vybraných programů. Prahu zvolili spíše pro její polohu ve střední Evropě a její pověst jako vzrušujícího, unikátního města. Pro některé to bylo i očekávání určité volnosti a příjemně stráveného semestru. Změna očekávání vedla často k frustraci, nepochopení toho, že existují rozdíly, lidé nedovedou komunikovat anglicky, chovají se jinak, mají odlišné životní tempo, jídelní zvyklosti, americký způsob života není univerzální životní filozofií. Podivovali se nad tím, že přes rozdíly v našem údajně nezdravém stravování jsme zdraví, plně výkonní a není zde tolik obézních lidí, jako v USA. Naše zahraniční odbory vyvíjejí velké úsilí zaměřené na pomoc s prvotními problémy zahraničních studentů po příjezdu k nám, podávají důležité informace o životě v Praze, snaží se předat co nejvíce poznatků prostřednictvím kurzů, teoretických přednášek, praktických cvičení, exkurzí, filmů, organizují nejrůznější formy společenského života. Význam výživy, jak se zdá, není ještě plně doceněn na některých univerzitách či fakultách. Zajišťování zdravého stravování a vhodného jídelního rytmu i pro české studenty trpí stále ještě mnohými nedostatky. Tím více problémů mají zahraniční studenti s odlišnými jídelními zvyklostmi. Je třeba opakovat, že jídlo, ať již jeho kvantita, složení, kvalita nebo organizace jeho podávání, může být jedním z faktorů, spoludeterminujících životní spokojenost a nepřímo se může podílet i na hodnocení pobytu u nás. To by mohlo sloužit k zamyšlení nad ještě lepší organizací a optimalizací pobytu zahraničních studentů během jejich pobytu v České republice.


25

Slávka Fraňková

LITERATURA CROSS, S. E. „Self-construals, Coping, and Stress in Cross-cultural Adaptation,“ Journal of Cross-Cultural Psychology, 1995, roč. 26, č. 6, s. 673–697. FERNANDEZ, M. S. „Issues in Counseling Southeast-Asian Students,“ Journal of Multicultural Counseling and Development, 1988, roč. 16, č. 4, s. 157–166. FRAŇKOVÁ, S. „Problémy změn ve výživě zahraničních studentů v České republice,“ Výživa a potraviny, 2005, roč. 60, č. 3, s. 69–71. FRAŇKOVÁ, S. „Food as a Stress Factor in the Process of Adaptation to a Novel Environment,“ Annals of Nutrition and Metabolism, 2007, roč. 51, supl. 1, s. 96. FRAŇKOVÁ, S.; BIČÍK, V. Srovnávací psychologie a základy etologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 1999. FRAŇKOVÁ, S.; DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, V. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. HARRIS, P. „The Unhappy World of the Expatriate,“ International Management, 1979, roč. 34, č. 7, s. 49–50. HEUER, L. J.; BENGIAMIN, M. „American Nursing Students Experience Shock during a Short-term International Program,“ Journal of Cultural Diversity, 2001, roč. 8, č. 4, s. 128–135. CHIU, Y. W.; RING, J. M. „Chinese and Vietnamese Immigrant Adolescents under Pressure. Identifying Stressors and Interventions,“ Professional Psychology: Research and Practice, 1998, roč. 29, č. 5, s. 444–449. JAMES, D. C. S. „Coping with a New Society: The Unique Psychosocial Problems of Immigrant Youth,“ Journal of School Health, 1997, roč. 67, č. 3, s. 98–102. JOSE, P. E.; HUNTSINGER, C. S. „Moderation and Mediation Effects of Coping by Chinese American and European American Adolescents,“ Journal of Genetic Psychology, 2005, roč. 166, č. 1, s. 16–44. KEMMERER, T.; CETROV, M.; HAKPER, L.; KOZARSKY, R. E. H. „Inadequacies in Health Recommendations Provided for International Travelers by North American Travel Health Advisors,“ Journal of Travel Medicine, 1994, roč. 1, č. 1, s. 72–78. LEVINE, M. A.; PERPETUA, E. „International Immersion Programs in Baccalaureate Nursing Education: Professor and Student Perspectives,“ Journal of Cultural Diversity, 2006, roč. 13, č. 1, s. 20–27. LYNCH, E. W. „From Culture Shock to Cultural Learning.“ In LYNCH, E. W.; HANSON, M. J. (eds.). Developing Cross-cultural Competence. A Guide for Working with Young Children and Their Families. Baltimore: P. H. Brookes Publishing, 1992, s. 19–34. MARKUS, H. R.; KITAYAMA, S. „Culture and the Self. Implications for Cognition, Emotion, and Motivation,“ Psychological Review, 1991, roč. 98, č. 2, s. 224–253. McENERY, J.; DesHARNAIS, G. „Culture Shock,“ Training and Development Journal, 1990, roč. 44, č. 4, s. 43–48. MORI, S. „Addresing the Mental Health Concerns of International Students,“ Journal of Counseling and Development, 2000, roč. 78, č. 2, s. 137–144. NASH-CAHILL, D. „You Can Get from Here to There: Preparing for a Short-term Mission,“ Journal of Christian Nursing, 1990, roč. 7, č. 3, s. 11–16.


26

Slávka Fraňková

OBERG, K. „Adjustments to New Cultural Environments,“ Practical Anthropology, 1960, roč. 7, č. 4, s. 177–182. OLAH, A. „Coping Strategies among Adolescents: A Cross-cultural Study,“ Journal of Adolescence, 1995, roč. 18, č. 4, s. 491–12. ROGERS, H. L.; REILLY, S. M. „Health Problems Associated with International Business Travel,“ AAOHN Journal, 2000, roč. 48, č. 8, s. 376–385. ROZIN, P. Towards a Psychology of Food Choice. Brusel: Institut Danone, 1998. SPRADLEY, J. P.; PHILIPS, M. „Culture and Stress: A Quantitative Analysis,“ American Anhropologist, 1972, roč. 74, č. 3, s. 518–529. STEFFEN, R.; RICKENBACH, M.; WILHELM, U. et al. „Health Problems after Travel to Developing Countries,“ Journal of International Diseases, 1987, roč. 156, č. 1, s. 84–91. SUE, D. W. Counseling the Culturally Different. New York: Wiley, 1981. TAM, K. D.; DONGHYUCK, L.; HUANG, L. CH. „Acculturation Level, Perceived English Fluency, Perceived Social Support Level, and Depression among Taiwanese International Students,“ College Student Journal, 2007, roč. 41, č. 2, s. 287–296. YEH, CH.; INOSE, M. „Difficulties and Coping Strategies of Chinese, Japanese, and Korean Immigrant Students,“ Adolescence, 2002, roč. 37, č. 145, s. 69–83. YEH, C. J.; WANG, M. „Interdependence in Ethnic Identity and Self Implication for Theory and Practice,“ Journal of Counseling and Development, 2000, roč. 78, č. 4, s. 420– 429. ZAPF, M. K. „Cross-cultural Transitions and Wellness: Delay with Culture Shock,“ International Journal for the Advancement of Counselling, 1991, roč. 14, č. 2, s. 105–119.


27

Slávka Fraňková

Legenda k tabulkám Tab. 1. Důvody pro výběr Prahy. Nejčastější motivace pro studium v Praze jsou uváděny v procentech respondentů celého souboru, separátně u žen a mužů. Rozdíly mezi pohlavími udává chi-kvadrát. Významnost p≤ 0,05 označena *. Tab. 2. Vnímané rozdíly mezi USA a ČR. Je uvedeno procento respondentů celého souboru, separátně u žen a mužů. Rozdíly mezi pohlavími nebyly významné. Tab. 3. Co se líbí americkým studentům v Praze. Procento respondentů celého souboru, separátně u žen a mužů. Chi-kvadrát pro rozdíly mezi pohlavími: p≤ 0,05 * p≤ 0,001 ***. Tab. 4. Mentální problémy spojené s kulturním šokem. První čtyři symptomy byly registrovány ve 2. a 3. fázi výzkumu u souboru N = 149, další tři ve 3. fázi, N = 110. Rozdíly mezi pohlavími, p< 0,05 *. Tab. 5. Řešení mentálních problémů. a) Nejčastěji uváděné coping strategie. Významnost rozdílů mezi pohlavími, p≤0,05 *; p≤0,01 **; p≤ 0,001 ***. b) Účast na akcích, organizovaných zahraničními odbory a organizátory kurzů. Gender rozdíly p≤ 0,05 *. Tab. 6. Změny v jídelních zvyklostech. Procento odpovědí celého souboru, separátně u žen a mužů. Rozdíly mezi pohlavími, chi-kvadrát, p≤ 0,05 *. Legenda ke grafům Obr. 1. Příprava na studijní pobyt v Praze. Nejčastější odpovědi, podle pořadí sloupců: četba knih a různých informačních materiálů o České republice; alespoň částečná znalost české historie; četba knih českých autorů; seznámení se s českými filmy a hudbou. Poslední sloupec představuje procento žen a mužů, kteří se nijak nepřipravovali na studijní pobyt v ČR. Významné rozdíly mezi pohlavími: četba o ČR (chi-kvadrát = 11,061, p< 0,001); znalost české historie (chikvadrát = 3,587, p< 0,05); žádná příprava (chi-kvadrát = 17,573, p< 0,001). Obr. 2. Negativní hodnocení některých aspektů života v Praze. Pořadí sloupců: Chování českých lidí; jídlo (v menzách, restauracích, stáncích); běžná zařízení (např. prádelny, sušičky, vařiče a nádobí i nevyhovující kuchyňky na kolejích); úroveň služeb (v obchodech, restauracích, čistírnách aj.); negativní sociální jevy. Obr. 3. Přátelské vztahy. Pořadí sloupců: Procento kontaktů, navozených ženami a muži se studenty z USA; se studenty jiných zemí (kromě ČR); přátelství s Čechy (gender rozdíly významné, chikvadrát = 4,357, p< 0,05). Poslední sloupec udává procento Američanů, kteří neměli žádné osobní vztahy s Čechy. Obr. 4. Změny ve složení diety. Zvýšený příjem sacharidů, tuků a bílkovin oproti zvyklostem z domova zaznamenaly ženy i muži; nižší příjem se týkal hlavně zeleniny; někteří studenti měli i příjem bílkovin nižší než v USA.


28

Slávka Fraňková

Obr. 5. Coping strategie ve vztahu k jídlu. Nejčastější výpověď byla „No problem“. Další sloupce: procento studentů, kteří naprosto odmítali českou stravu; systematické zaměření se na vyhledávání pro ně vhodných jídel a selekce omezená na určitý okruh potravin a pokrmů; záliba v nových (českých) jídlech; prosté konstatování adaptace, přijímání všeho, co je nabízeno.


29

Slávka Fraňková

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Psychologická řada 001 002 003 004 005

006 007 008 009 010 011 012 013 014 015 016 017 018 019 020 021

022 023 024

Absurdity a sociální disrupce ve výkonové společnosti (Josef Straka) Příspěvek k dynamické diagnostice předškolních dětí (Eva Bidlová, Jana Strnádková) Sociální dovednosti učitele a možnosti jejich rozvíjení pomocí videotréninku interakcí (Eva Bidlová, Ilona Gillernová) Počátky řečového vývoje a specifický vliv mateřské a otcovské mluvy (Lenka Šulová) Aspirační úroveň, výkonový motiv a vnímané sebeuplatnění jako psychologické faktory výkonnosti ve společnosti ve společenských podmínkách (Jaromír Janoušek) Člověk v ekonomickém světě (Nástin nároků společnosti orientované na výkon na člověka v ekonomických vztazích) (Petr Vaněk) Nároky výkonové společnosti na člověka jako člena rodiny (Jan Čapek) Výkonová společnost a její alternativy. Postavení jedince (Karel Riegel) Psychologické souvislosti, zdroje a důsledky nezaměstnanosti (Oldřich Mikšík) Analýza lidských chyb vedoucích k nehodám (Jiří Štikar, Jiří Hostovec, Jana Šmolíková) Vztahy mezi psychologií a vědami o výživě. Tradice vzájemného obohacování a interakcí (Slávka Fraňková) Jedinec v ekonomickém světě – pedagogické souvislosti (Petr Vaněk) Alternativní formy výuky na středních školách (Patrik Weiss) Etické základy sociální pedagogiky (Jaromír Janoušek, Karel Riegel) Pedagogická role komunity (Josef Straka) Svět školy v tranzitorním období (Simona Hoskovcová, Iva Štětovská) Ekonomické, osobnostní a situační pozadí základních postojů k životní realitě (Oldřich Mikšík) Vyšetřovatel a jeho důležité profesní dovednosti (Hedvika Boukalová) Studenti s poruchami učení na vysoké škole (Václav Mertin) Hodnocení pracovního výkonu – využití metody Mystery Shopping (Irena Wagnerová, Eva Baarová) Mobbing jako druh kontraproduktivního pracovního chování se zaměřením na prevenci prostřednictvím sociomapování a videotréninku interakcí (Irena Wagnerová) Reakce na intervenci – nové kritérium při diagnostice specifických poruch učení (Václav Mertin) Některé podmínky pro efektivní vyšetřování trestných činů (Hedvika Boukalová, Ilona Gillernová) Cultural Specificities of India Affecting Foreigners’ Social and Work Adaptation. Pilot research (Šárka Alföldy)


30

Slávka Fraňková

KULTURNÍ ŠOK: PSYCHOLOGICKÉ A NUTRIČNÍ PROBLÉMY AMERICKÝCH STUDENTŮ BĚHEM STUDIJNÍHO POBYTU V PRAZE Slávka Fraňková Edice pracovních sešitů PSSS Psychologická řada, PSY - 025 Redakční rada Ilona Gillernová Lenka Šulová Jaromír Janoušek Korektor Blanka Pscheidtová Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt [email protected]

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Recommend Documents