PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Psychologická řada PSY-009

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

PSYCHOLOGICKÉ SOUVISLOSTI, ZDROJE A DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI Oldřich Mikšík

2006 Psychologická řada PSY-009

V Fakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

u

Psychologické souvislosti

2

Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright  Oldřich Mikšík 2006 ISSN 1801-5999

Oldřich Mikšík


3

Oldřich Mikšík

Psychologické souvislosti, zdroje a důsledky nezaměstnanosti OLDŘICH MIKŠÍK, FILOZOFICKÁ FAKULTA UK

Abstract Active politics of unemployment is concentrated on effective help the people who are not able to assert themselves at the labour market. The author emphasizes the necessity of different approaches to the category of unemployed people. He accents the connection of the personality (determinants, sources and consequences) and the phenomenon of the unemployment. Research activities were concentrated on unemployed people who (1) are not interested in working (they have a different basic value system ) and who are defined as problem - personality population, (2) have a difficulty in finding their first job after graduating at High School or University, (3) are taking advantage of active forms organized by Employment Office which should help them find a suitable job. From the findings, we deduce: (1) necessity to divide among the people who do not want to work, cannot find a job, lost their job without being guilty of that, (2) convenience and identification ability of a diagnostic battery DIAROS – PASKO as an instrument of cognition of a personality at a diagnostic and counselling psychological profession at work with unemployed people, (3) individuality of personal profile and demonstrated self-opinion of the people who want to work but have a difficulty in self-promotion at labour market. Keywords: Psychology of unemployment, problem population, personal sources of maladaptability and failure, diagnostic battery DIAROS, balance diagnostics, psychological counselling.

KONTAKT NA AUTORA A PODĚKOVÁNÍ (text: Times New Roman 11)


4

Oldřich Mikšík

Psychologické souvislosti, zdroje a důsledky nezaměstnanosti ÚVOD Při realizaci aktivní politiky zaměstnanosti dnes dominuje přístup z hlediska objektivních zdrojů determinujících jev nezaměstnanosti a aktivní pomoci těm, kteří nejsou s to se na trhu práce z různorodých důvodů a příčin uplatnit. K tomu se systémově rozvíjí celá řada progresivních postupů, od vytváření pracovních příležitostí a systému motivace, přes rozvoj center bilanční diagnostiky, až po poradenskou činnost, systémy rekvalifikace, job-centra aj. Přistupujeme k problému nezaměstnanosti z jiného hlediska, z hlediska osobnosti těch, kteří buď chtějí být, nebo jsou, či se stali nezaměstnanými. To znamená nikoli tradičním způsobem, ale hledáním odpovědi na otázku, zda, nakolik, v jaké podobě a za jakých okolností se mohou osobnostní vlastnosti a zvláštnosti spolupodílet na tom, že právě daný jedinec je neúspěšným, nechce či není s to nalézt pracovní uplatnění, resp. v konkurenci s ostatními ztrácí příležitost pracovat. Jinak řečeno, nakolik se jeví daný jedinec z hlediska svého osobnostního profilu, v porovnání s nároky, které na něj klade výkon určité profese, životní realita či nutnost aktivně se vyrovnávat s novými okolnostmi, „problémovou osobností“ a je mu proto třeba věnovat specifickou pozornost a pomoc.

VÝCHODISKA Osobnost pojímáme jako nositele subjektivně příznačné, svérázné, neopakovatelné kvality psychického života. K její psychice přistupujeme jako k dynamickému interakčnímu systému, který se rozvíjí v dialogu s konkrétními životními kontexty a okolnostmi. Interiorizací (zvnitřňováním) reálných podmínek existence, v procesu individuální životní praxe se na bázi vrozených předpokladů se jako nástroj a produkt seberealizace utváří a projevuje taková individuálně příznačná kvalita


5

Oldřich Mikšík

regulace psychických a interakčních činností, kterou s pojmem osobnosti spojujeme. K psychice osobnosti tak přistupujeme jako k otevřenému interakčnímu systému, který v aktivním styku (procesu vyrovnávání se) s realitou permanentně řeší rozpor mezi tím, co již včlenila do své „psychické výbavy“ (jako vodítko či systém postojů, přístupů a interakcí), a novými požadavky na obsahy a procesy vnitřních a vnějších aktivit. Při jakékoli interakci subjektu s prostředím se jednak vyjevuje, jednak modifikuje jeho psychická potence, osobnostní vlastnosti a předpoklady. Konkrétní životní podmínky a situace tudíž svou povahou a podstatou mohou:

• upevňovat předchozími interakcemi vytvořenou osobnostní strukturu • stimulovat psychický rozvoj osobnosti • být zdrojem psychické dezintegrace osobnosti, kdy subjekt není s to využít osvojené regulační systémy a podléhá psychogenním situačním tlakům. • Od 80. let jsme se s širokým týmem spolupracovníků orientovali na studium interakčního chování klíčových kategorií tzv. „rizikových populací“ – skupin jednotlivců a sociálních souborů, u nichž lze předpokládat aktualizaci specifických problémů při vpravování se do náročných životních (pracovních, rodinných, zdravotních či jiných) podmínek a situací. Pozornost je věnována:

1.„exponovaným profesím“ kladoucím specifické nároky na schopnost realizátorů vyrovnávat se s určitou kvalitou a intenzitou nároků na psychiku (tzn. kdy určitá struktura osobnostních vlastností vystupuje jako jedno z klíčových kritérií úspěšnosti, či selhání). 2.„problémovým osobám“, těm, kteří jsou svými psychickými vlastnostmi predisponováni k rozvoji neadekvátních struktur interakcí či k psychickému selhání i za situací, se kterými je běžná populace s to se adekvátně vyrovnávat (tzn. určitá struktura osobnostních proměnných vystupuje jako kritérium intenzity a povahy psychického selhávání). 3.„vyhroceným životním situacím“ znamenajícím radikální změnu ve způsobu a podmínkách života a činnosti (tzn. určitá struktura osobnostních vlastností vystupuje jako kritérium úspěšného vpravení se do nové reality).


6

Oldřich Mikšík

Výsledky výzkumů lze shrnout do následujícího schématu vztahů mezi osobnostními a situačními proměnnými: VYHROCENÍ ROZPORU MEZI OSOBNOSTNÍMI A SITUAČNÍMI PROMĚNNÝMI MŮŽE PRAMENIT: ZE SPECIFICKÝCH NÁROKŮ PROFESE NA INTERAKČNÍ AKTIVITY

Z INDIVIDUÁLNÍCH VLASTNOSTÍ A ZVLÁŠTNOSTÍ OSOBNOSTI

Z NOVĚ VZNIKLÝCH KONTEXTŮ, PODMÍNEK SEBERALIZACE

HLEDÁNÍ MOŽNOSTÍ A CEST OPTIMALIZACE VZTAHU „VLASTNOSTI OSOBNOSTI - ŽIVOTNÍ NÁROKY“ SE ORIENTUJE NA TŘI KLÍČOVÉ PROBLÉMY OBECNĚJŠÍ POVAHY:

NA OSOBNOSTNÍ ZDROJE ÚSPĚŠNOSTI A SELHÁNÍ PŘI VÝKONU POVOLÁNÍ

NA POTENCIÁLNĚ PROBLÉMOVÉ OSOBNOSTNÍ STRUKTURY

NA OSOBNOSTNÍ SOUVISLOSTI, ZDROJE A DŮSLEDKY ŽIVOTNÍCH ZMĚN

Od devadesátých let jsme se v těchto souvislostech výzkumně (ve spolupráci s řadou psychologických pracovišť úřadů práce MPSV) orientovali i na detekci a analýzu osobnostního pozadí, které se svým způsobem spolupodílí, resp. promítá do schopností uplatnit se a realizovat v aktivním pracovním procesu. Jde o specifický přístup ke vztahu „pracovní proces a jeho realizátor“ – o přístup psychologa, ve kterém se neorientujeme na objektivní, různorodé zdroje a příčiny toho, že ten který jedinec není s to nalézt zaměstnání, či byl ze zaměstnání propuštěn, ale pouze na jeden aspekt a zdroj: na vztah mezi osobnostními předpoklady, vlastnostmi a schopnostmi na jedné straně a úspěšností, či selháváním na trhu práce na straně druhé, s cílem postihnout potenciálně či fakticky problémové osoby – osobnostní zdroje, důsledky, a s tím související možností a cesty optimalizačních zásahů a opatření zprostředkovatelské a hlavně pak poradenské a rekvalifikační povahy.


7

Oldřich Mikšík

Z hlediska detekce potenciálně rizikových osobnostních rysů a hledání možností a cest optimalizace vztahu mezi vlastnostmi osobnosti a nároky na výkon pracovní profese se orientujeme na tři klíčové problémy obecnější povahy: 1. na osobnostní zdroje úspěšnosti a selhání při výkonu povolání, 2. na potenciálně problémové osobnostní struktury, 3. na osobnostní souvislosti, zdroje a důsledky nezaměstnanosti.

K OPTIMALIZACI SUBJEKTIVNÍCH PŘEDPOKLADŮ A OBJEKTIVNÍCH NÁROKŮ NA VÝKON PROFESE K řešení vztahu mezi nároky na výkon profese a subjektivními předpoklady pro její úspěšnou realizaci lze přistoupit z rozdílných hledisek: 1. Z hlediska vymezování nároků na její úspěšný a spolehlivý výkon. To je přístup z pohledu zaměstnavatele. Jde o orientaci na struktury potencí, znalostí a zkušeností, zdravotních, psychických a osobnostních kvalit, kterým má uchazeč dostát, aby skýtal záruku, že naplňuje předpokládaná kritéria, a má tak šanci být přijat a kvalitně realizovat dané pracovní úkoly a povinnosti. Psycholog tu je v postavení toho, kdo má pomoci exaktnímu formulování těchto nároků z psychologického hlediska a optimalizovat výběr těch, kteří nároky na psychiku naplňují (resp. postihnout, kdo je pro toto zařazení zcela nevhodným). 2. Z hlediska odhalování, ve kterých profesích a za jakých kontextů a situací je s to daný jedinec podávat nejkvalitnější výkon, v čem jsou jeho přednosti, možnosti a limitace, na co psychicky má a na co nikoli, kdy selhává a má tendenci rozvíjet a projevovat maladaptivní struktury interakcí. To je přístup z hlediska uchazeče o zaměstnání, kterému pak psycholog pomáhá v přípravě, hledání, případně rekvalifikaci pro takové pracovní uplatnění na trhu práce, na něž má a v jakém by se současně mohl cítit vnitřně nejspokojenější. Poznatky o osobnosti a jejich interpretace je pak východiskem rekomendací pro další uplatnění se.

Úspěšnost ve výkonu profese, to, co obvykle spojujeme s pojetím schopnosti, či neschopnosti toho kterého jedince tu kterou profesi úspěšně a účinně realizovat, je tudíž funkcí konfrontace mezi objektivními nároky a subjektivními předpoklady v širokém slova smyslu. Podle povahy těchto objektivních nároků do takto chápané struktury schopností vcházejí:


8

Oldřich Mikšík

TĚLESNÉ A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ, DOBRÁ KONDICE MOTIVACE PODAT KVALITNÍ VÝKON FUNKČNÍ SYSTÉM DOVEDNOSTI A ZKUŠENOSTÍ SCHOPNOST A UMĚNÍ KOMUNIKOVAT POVAHOVÉ (TEMPERAMENTOVÉ) VLASTNOSTI SCHOPNOST AKTIVNĚ SE VPRAVOVAT, PŘIZPŮSOBIT SE NOVÝM NÁROKŮM VYUŽITÍ ÚČINNÉ KAPACITY ROZUMU I ZA EMOCIOGENNĚ VYHROCENÝCH OKOLNOSTÍ SCHOPNOST KONCENTROVAT SE, ODOLNOST VŮČI SETRVALÝM DEZINTEGRUJÍCÍM VLIVŮM SCHOPNOST OPERATIVNĚ ČI TVOŘIVĚ ŘEŠIT SITUACE DYNAMICKÉ POVAHY SCHOPNOST JEDNORÁZOVÉHO VYPĚTÍ AŽ NA HRANICI TĚLESNÝCH A DUŠEVNÍCH SIL

Při zvažování předpokladů a schopností vykonávat úspěšně tu kterou profesi (realizovat určitou činnost, zastávat funkci) tudíž bereme v úvahu:

• Nároky s jejím výkonem explicitně i implicitně spjaté (tj. nikoli běžné podmínky, ale to, co rozhoduje o kvalitě profesionálního výkonu za vyhrocenějších kontextů) • Všechny ty osobnostní předpoklady, které spolehlivost a kvalitu výkonu dané profese podstatně determinují, bez nichž je výrazně ohrožena. • Tyto komponenty bychom měli postihovat u každého pracovníka či uchazeče o zaměstnání již ve fázi výběrového, přijímacího či rekvalifikačního řízení, a to jako obecnější a společnou základnu pro hodnocení základních potencí a perspektivních předpokladů daného jedince, výchozí bázi jeho začleňování do pracovního procesu. • Pochopit, že člověk utváří profil své osobnosti, své „já“, v aktivní interakci s reálnými životními kontexty. Interiorizuje okolní svět a své postavení v něm – v dialogu s podmínkami a okolnostmi své existence, – v procesu osvojování si postojů i zkušeností, přebírání sociálních hodnot, rolí, norem a pravidel soužití,


9

Oldřich Mikšík

– při nalézání prostoru seberealizace, představ o smyslu života, možnostech a cestách jeho naplňování. Jde o celoživotní proces utváření a rozvoje předpokladů subjektu realizovat se jako tvořivá, zralá, sociálně zdatná a plnoprávná osobnost v těch sociálních kontextech, do kterých se narodil a ve kterých realizuje svou individuální životní dráhu. Jednou z nejpodstatnějších podmínek a předpokladů produktivní seberealizace (ať již přímé či zprostředkované) a základnou individuální i sociální určenosti člověka je jeho pracovní uplatnění a zařazení. Od toho se konec konců odvozuje i sociální, ekonomický a osobnostní status, postavení a hodnocení daného jedince, jeho rodiny a blízkých. Ztrátou zaměstnání či nemožností nalézt odpovídající pracovní uplatnění je člověk vyřazen z možnosti realizovat se a prosadit při produkování užitných hodnot, saturovat své potřeby účastí na společenské dělbě úkolů a povinností. S tím bývá spojena deprivace v uspokojování takových základních potřeb, jako je potřeba materiálního zabezpečení, bezpečí (životních jistot), sociálního postavení, úcty a sebeúcty, seberealizace či pojetí smyslu života a jeho naplnění. Zvláštním problémem je dlouhodobá nezaměstnanost, nemožnost či neschopnost (případně i nechuť) začlenit se do pracovního procesu po dlouhou dobu. Právě dlouhodobá nezaměstnanost je mimořádně závažným a velice složitým jevem. Nelze k ní přistupovat globálně, a je nezbytné kategorii dlouhodobě nezaměstnaných jak co do příčin, tak i do průvodních psychických dopadů a důsledků, obsahově rozčlenit a vnitřně diferencovat.

Především proto, že dlouhodobou nezaměstnaností nejsou ohroženy všechny skupiny pracovníků stejně. Jak všichni víme, k rizikovým skupinám patří zejména: – – – – –

ženy (hlavně samoživitelky s dítětem), mladiství a absolventi škol (zvláště některých oborů), zdravotně či mentálně handicapované osoby, sociálně maladaptivní jedinci, pracovníci předdůchodového věku.

Jde však o trend v tomto ohrožení, o mimořádně vysokou pravděpodobnost nezdarů v úsilí uplatnit se v závislosti – na profesi, lokalitě a jiných objektivních okolnostech, ale i – na psychických predispozicích, rysech a vlastnostech subjektivní povahy, přístupech dané osobnosti k realitě a schopnosti účinně se s ní porvat.


10

Oldřich Mikšík

K POTENCIÁLNĚ PROBLÉMOVÝM OSOBNOSTNÍM STRUKTURÁM Lze konstatovat, že osobnostní profil „problémových jedinců“ (se specifickými osobnostními rysy, svéráznými přístupy k životu, lidem a aktivitám, či s maladaptivními systémy sociálního chování) je integrovaným důsledkem specifického souběhu určitých vrozených dispozic, reálného sociálního prostředí, zkušeností, povahy a intenzity psychických zátěží, jimž daný jedinec ve své životní historii musel čelit. Omezím se na možnosti a cesty detekce osobnostních struktur, souvisejících s maladaptivními obsahy a strukturami projevů, s psychickým selháváním, či s volbou neadekvátních systémů interakcí s životní realitou, jak se s nimi setkáváme u „problémových“ populací alkoholiků, narkomanů, agresorů, sexuálních deviantů aj. Z hlediska detekce problémových jedinců ve výše uvedeném smyslu považujeme za rozhodující postihnout „bazální psychickou integrovanost“ jejich osobnosti. Rozumíme jí integrovanou slitinu vrozených a osvojených strategií, jimiž se daný jedinec vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů; subjektivně příznačnou kvalitu pohotovostí k určité formě či způsobům interakcí s prostředím. Modifikuje globální odezvu subjektu na aktualizované (očekávané i nečekané) životní situace v bezprostředním i potenciálním slova smyslu. Závisí na ní, které životní podmínky, okolnosti, kontexty či nároky jsou pro daného jedince optimální a pro které není dostatečně psychicky disponován (tzn. vedou k určité kvalitě, povaze a intenzitě dezintegrace jeho psychiky, vnitřních i vnějších aktivit). Jejími nejobecnějšími integrovanými ukazateli jsou: – obecná psychická spontaneita, vzrušivost, (vnitřní) nabuditelnost, – motorická (interakční, vnější) hybnost a reaktivita.

Specifickým způsobem se pak promítají do klíčových, na sobě nezávislých komponent psychické a interakční variabilnosti osobnosti: kognitivní (postihování a zpracovávání komplexu působících situačních proměnných), emocionální (dynamiky prožívání situačních kontextů a jejích dopadů v kognici a konaci), regulativní (forem a způsobů spouštění a ovládání interakčních aktivit);, adjustační (procesu vyrovnávání se s realitou, vpravování se, přizpůsobovacích funkcí).


11

Oldřich Mikšík

Jejich vzájemné relace determinují celkový profil, kvalitativní rysy, bazální úroveň a dynamiku integrovanosti osobnosti, strukturu a povahu jejích interakcí s realitou – a to, s jakými životními kontexty jednak je, jednak není s to se adekvátním způsobem vyrovnávat (viz schéma).

Výchozím aspektem v předloženém přístupu k rozčlenění základních variant je vztah mezi emocionální (EM) a regulační (RE) komponentou (viz horizontální rozčlenění variant ve schématu), nejblíže diferencující komponentou uvnitř takto vzniklých základních skupin je pak komponenta (AD), charakterizující úroveň adjustability (je východiskem členění vertikálního). K detekci této osobnostní struktury byl vyvinut a verifikován psychodiagnostický systém DIAROS, zvláště pak jeho součást – test SPARO. Omezíme se na ukázku nejzákladnějších nálezů z jeho aplikace, dokumentující statisticky průkaznou odlišnost struktury bazální psychické integrovanosti osobnosti u vybraných souborů problémové mládeže (s určitými typy maladaptivních, impulzivně reaktivních způsobů vyrovnávání se s životní realitou) od centrálních hodnot zjišťovaných u věkově identické „běžné“ populace. * = 5%, ** = 1% hladina průkaznosti rozdílů od srovnatelné populace


12

Oldřich Mikšík

DÍVKY - SEXUÁLNÍ PROMISKUITA, n = 138, průměrný věk: 17.8 Škály komponenty KO EM RE AD

M 11.7 12.3 10.2 15.0

SD 3.7 4.6 3.3 2.8

t(pop.) 4.13** 2.11 7.07** 4.13**

MLADISTVÍ TOXIKOMANI, n = 100, průměrný věk: 18.1 Škály komponenty KO EM RE AD

M 9.8 10.5 11.4 11.6

SD 3.7 4.9 4.2 4.0

t(pop.) -4.02** 2.85* 7.83** -8.02**

CHOVANCI ETOP CENTRA – HOŠI, n = 51, průměrný věk: 16.2 Škály komponenty KO EM RE AD

M 10.8 12.5 12.3 14.7

SD 3.9 4.5 3.1 3.0

t(pop.) -0.99 3.85** 8.25** 0.58

VĚZNI DO 25 LET, NÁSILNÁ TRESTNÁ ČINNOST, n = 106, průměrný věk:22.4 Škály komponenty KO EM RE AD

M 10.3 12.2 10.2 13.9

SD 3.1 4.4 3.3 3.0

t(pop.) -1.93 8.02** 7.22** -1.08

U všech problémových populací se svéráznými interakčními aktivitami, plodícími trend k svérázným, sociálně maladaptivním strukturám interakcí s realitou , lze konstatovat • vysokou emocionální vzrušivost a impulzivní reaktivitu, • výrazný sklon k extrémním systémům interakcí s prostředím a nižší psychickou integrovanost.


13

Oldřich Mikšík

Kvalitativní rozdíly mezi uvedenými typy problémových populací přitom ukazují, že • čím nižší je schopnost orientace v reálných situačních kontextech a tendence přizpůsobovat se, tím výrazněji tíhnou k úniku před problémy do pseudosvěta, • čím je naopak vyšší potřeba nových prožitků a interakční hybnost, tím výraznější sklon k bezprostředním a neuváženým, bohémským (resp. promiskuitním), nahodilým projevům a aktivitám. Jde tudíž o kontinuum profilů skupiny B od variant osobnostních profilů extrémně hybných a bezprostředních (orientovaných na bezprostřední interakce se specifickým sociálním prostředím) k variantám vznětlivým a neregulovaným, impulzivně reagujícím na vnější tlaky, neschopným otevřít se, přizpůsobovat se, kompenzujícím vnitřní tenze a pocity nepostačitelnosti únikem do svého vnitřního světa. Dodáváme: u sledovaných souborů problémových osob jsme se nesetkali s některou z variant profilů A: klidný, psychicky vyrovnaný, emocionálně stabilní, vnitřně regulovaný, osoby příznačné stažeností, psychosomatickými problémy, anxiózně depresivními stavy či opatrnictvím, vykazují obvykle prožitkově exponované profily varianty C: skupina: MUŽI – VEGETATIVNÍ POTÍŽE Škály M Komponenty KO 9.3 EM 12.3 RE 6.7 AD 13.2

n = 121 průměrný věk: 21.5 t(pop.) SD 3.7 -4.89** 4.5 8.72** 4.1 -2.22* 3.5 -3.71**

skupina: MUŽI – ANXIÓZNĚ DEPRESÍVNÍ n: 126 prům.věk: 21.8 Škály M SD T(pop.) komponenty KO 10.6 4.6 -1.14 EM 11.9 2.5 8.28** RE 7.8 4.5 -0.56 AD 11.5 3.5 -10.20** skupina: ŽENY – ANXIÓZNĚ DEPRESÍVNÍ n: 100 prům.věk: 20.8 Škály M SD t(pop.) komponenty KO 8.8 4.0 0.00 EM 13.3 4.4 4.78** RE 6.4 3.9 -0.77 AD 12.0 3.5 -3.66**


14

Oldřich Mikšík

Slovní označení jednotlivých variant bazální struktury psychické integrovanosti osobnosti, uvedené v jejich přehledném schématu, je vyvozeno z empirických zkušeností. Charakterizuje základní interakční tendence jedinců, inklinujících k tomu kterému profilu ve struktuře vnějších a vnitřních aktivit – jejich potenci i problémy ve vztahu k rozdílným typům a nárokům situačních kontextů, jejichž působení jsou vystaveni. Interakční přístup je proto třeba aplikovat i ve smyslu posuzování: na co daný jedinec má a na co nikoli, co je pro něj optimální a co dezintegrující (v jakém ohledu a směru), co sám vyhledává a preferuje, jak jedná a chová se, v jakém směru a za jakých okolností u něj dochází k projevům psychické dezintegrace. Uvedené trendy dokresluje i povaha prosazujících se odlišností v dominujícím psychickém stavu od běžných populačních norem. U všech problémových populací dochází k přesunu od pocitů spokojenosti a činorodosti (psychický komfort) ke komponentám, signalizujícím výrazný psychický dyskomfort (reprezentovaný impulzivní reaktivitou, úzkostností, pocity sklíčenosti či stavy psychické deprese). Směr i míra tohoto posunu má své charakteristické, příznačně se prosazující dimenze podle typu interakcí s okolím (tak u únikových tendencí vystupují do popředí pocity deprese a sklíčenosti, zatím co u agresivních projevů sklon k impulzivní reaktivitě a nízké prožitky úzkostných tenzí). Zjištění individuálně příznačného směřování k tomu kterému profilu bazální psychické integrovanosti se jeví zvláště důležité pro predikci a prevenci vyrovnávání se toho kterého jedince s reálnými životními kontexty. Zjištění, jaký profil je příznačný pro ten který typ problémových osobností (a s tím související povahu jimi vykazovaného psychického selhání), nejen že umožňuje odhalovat klíčové problémy v jejich psychickém založení a možnosti jejich řešení, ale dává podněty pro systematickou, aktivní a cílevědomou prevenci. Jestliže diagnostikujeme jaký profil vyšetřovaný jedinec vykazuje, a máme možnost konfrontovat tento nález s profily příznačnými pro optimální interakce s realitou a pro příznačné typy maladaptivního chování či psychického selhání, můžeme: – usuzovat, kdo, nakolik, v jakém směru a za jakých okolností se může projevit jako problémová osobnost určitého typu (inklinující k určitému typu maladaptivního vyrovnávání se s realitou), – odhalovat možnosti a cesty optimalizovat vztah „osobnost – nároky – interakce“ využitím pozitivních stránek toho kterého typu psychické integrovanosti a cílenou predikcí a prevencí možných nežádoucích projevů a důsledků jeho limitujících komponent (blíže viz Mikšík 2005) . SPARO jako nástroj odhalování tohoto osobnostního profilu umožňuje hodnotit nakolik klient tíhne, či se vzdaluje každé z uvedených variant struktury psychické variabilnosti, postihovat strukturální souvislosti a vztahy a tím i ovlivnitelnost (závislou na tom, ve kterých komponentách a jak výrazně se blíží či vzdaluje té které osobnostní struktuře): odhalovat možnosti a cesty optimalizačních zásahů. Relativně nejsnadnější zásahy do kvality interakčních aktivit, prožitků a


15

Oldřich Mikšík

projevů lze předpokládat tam, kde jde o konfigurace „příbuzné“ – odlišné pouze povahou jedné z uvedených komponent (co do směru odchylky od centrálních hodnot srovnatelné populace). Tak patnáctileté působení ve Výzkumném ústavu psychiatrickém nás přesvědčilo, že když cíleně působíme na anxiózně depresivního neurotika, aby se uvolnil a méně reguloval, s tím, že ostatní komponenty zůstávají ignorovány, můžeme produkovat člověka orientovaného na odreagovávání tenzí neadaptivními cestami a způsoby – např. impulzivní agresivitou, útěkem k alkoholu či psychotropním látkám. Nelze však předpokládat možnost optimalizačních zásahů tam, kde se prosazuje osobnostní profil protikladný tomu, který je uvažován jako žádoucí, optimální, vhodný. Lze konstatovat: 1. u drogově závislých či jiných skupin „problémových osobností“, vykazujících specifické maladaptivní struktury vyrovnávání se s životní realitou volbou takových systémů jednání a chování, které lze označit jako projev psychického selhání, lze odhalit pro ně příznačnou strukturu bazální psychické integrovanosti osobnosti, tj. slitinu vrozených a osvojených strategií, jimiž se daný jedinec vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů. 2. postižení klíčových komponent, jimiž je svéráznost této osobnostní struktury určena, umožňuje hledat možnosti a cesty optimalizačních zásahů, a to nejen ve vztahu k těm, u nichž se již ten který typ maladaptivních struktur chování či psychického selhání evidentně projevuje (tzn. jsou problémovými osobami vyžadujícími specifickou pomoc a terapii), ale i v obecnějších rámcích optimalizování vztahu „osobnost – nároky – interakce“ se zřetelem k subjektivně příznačnému psychickému založení daného jedince. 3. vhodnou metodou proniknutí subjektivně příznačné, bazální struktury psychické integrovanosti osobnosti se jeví psychodiagnostická baterie DIAROS (zvláště pak SPARO jako její klíčová složka). Její adekvátní aplikace umožňuje posuzovat i možnosti a cesty optimalizačních postupů, systematicky sledovat a hodnotit jejich efektivitu.

K OSOBNOSTNÍM SOUVISLOSTEM (ZDROJŮM A DŮSLEDKŮM) NEZAMĚSTNANOSTI S výzkumnými aktivitami, nálezy a výsledky empirických šetření, které jsme realizovali u souborů nezaměstnaných osob před rokem 2004, byla odborná veřejnost seznámena. Omezím se proto na diskusi nejpodstatnějších zjištění ve vztahu „osobnostní předpoklady – profesní nároky – úspěšný výkon či selhávání“, s orientací na možnosti a cesty predikce, poradenství, rekvalifikace při řešení možností začlenit a uplatnit se na trhu práce. Jinými slovy – výhradně na psychologické kontexty, osobnostní pozadí a determinanty související s problémem nalézt a udržet si odpovídající zaměstnání.


16

Oldřich Mikšík

Již dříve jsme konstatovali, že donedávna převládající empirická šetření i teoretické studie se vyznačovaly určitým sklonem generalizovat, a to konec konců s téměř výlučnou orientací na psychosociální i ekonomické průvodní jevy a důsledky ztráty zaměstnání a dlouhodobé nezaměstnanosti. Přinášely a přinášejí cenné poznatky. V psychologii však musíme daleko jemněji diferencovat jak subjektivní příčiny a zdroje, tak i důsledky nezaměstnanosti – a to i u těch, kteří stojí mimo pozornost úřadů práce, či hledají možnosti a cesty osobního profitu z jejich existence. Znamená to orientovat se na interakční vztahy mezi osobnostními a situačními determinantami, zdroji a důsledky fenoménu nezaměstnanosti

Obecně považujeme za nezbytné podrobit hlubšímu rozboru osobnostní a interakční souvislosti či důsledky u nezaměstnaných diferencovaně. Důsledně rozlišovat ty: – kteří nechtějí pracovat, – absolventy škol, kteří nemohou najít práci a začlenit se do pracovního procesu, – u nichž došlo k omezení schopnosti realizovat svou dosavadní profesi, – kteří byli propuštěni, a není pro ně adekvátní práce z hlediska jejich odbornosti, – kteří byli propuštěni, a není pro ně dostupná vůbec žádná pracovní příležitost, – kteří jsou z výše uvedených důvodů periodicky nezaměstnaní, – kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. – Výzkumné aktivity jsme omezili na nezaměstnané, kteří: – nemají zájem a chuť pracovat (mají jiný systém základní hodnotové orientace) a které definujeme jako problémovou populaci, – obtížně nalézají své první pracovní uplatnění po získání středoškolské či vysokoškolské kvalifikace (a buď jsou, či nejsou v evidenci úřadů práce), – hledají na úřadu práce pomoc ve znovunalezení svého pracovního uplatnění

Na jejich pozadí jsme analyzovali specifickou strukturu osobnostních vlastností, postojů, projevů a interakčních aktivit jako determinantu, která do procesu uplatňování se na trhu práce vstupuje jako faktor subjektivní a spolupodílí se na tom, kdo se snadněji a pravděpodobněji stává nezaměstnaným. Její postižení a řešení lze považovat za organickou součást profesionální činnosti psychologa s klientem.


17

Oldřich Mikšík

Nálezy o prosazujícím se vztahu mezi svérázným osobnostním profilem a jednotlivými kategoriemi nezaměstnaných, na něž chceme upozornit, mají nomotetickou povahu: – hledají odpověď na otázku, co může být pro tu kterou uvedenou kategorii nezaměstnaných specifické, co ji odlišuje od obecné populace a od jiných kategorií,

– klíčovým pro individuální práci psychologa je přístup idiografický: odhalení, kým daný jedinec je a nakolik a jakými postupy lze proces jeho dalšího začleňování se do pracovního procesu optimalizovat, – smysl úsilí o odhalení vztahu mezi osobnostními charakteristikami a kategorií nezaměstnanosti je dvojí: (a) pochopit specifické osobnostní pozadí pro cílenější práci s jednotlivými kategoriemi nezaměstnaných, (b) ověřit nosnost využité diagnostické baterie pro realizaci přístupu idiografického.

Zobecnění nálezů u jednotlivých kategorií nezaměstnaných: 1. Je možné kategorizovat různé příčiny a zdroje „dobrovolné“ či dokonce „programové“ nezaměstnanosti (resp. nevyhledávání pomoci úřadu práce nalézt pracovní uplatnění):) – daný jedinec není vůbec ochoten pracovat, resp. zcela dobrovolně se sám vy- loučil ze světa práce a hledá jiné zdroje obživy – je pro něho nejpřijatelnější alternativou být zaměstnán pouze na částečný pracovní úvazek, nebo jen příležitostně, k zajištění základních životních potřeb a dostatku času na realizaci jiné životní orientace než pracovní činnost, – má alternativní zdroj příjmu, „neevidované“ zaměstnání (v zahraničí, prostituce…) a případná evidence na úřadu práce je jen „vedlejším zdrojem příjmu“, – pracovní místa, která by mu byla v případě začlenění do pracovního procesu dostupná, by mu poskytovala jen nepatrně vyšší příjem, než činí příspěvek v nezaměstnanosti, proto se mu nevyplatí být oficiálně zaměstnán (tzv. "past chudoby"), – má specifický životní postoj, případně svérázným prostředím či sociální komunitou utvořený a upevněný životní styl: upřednostňuje osobní volnost a nezávislost, životní styl založený na svobodném nakládání s časem, žije z charit a podpor, resp. z občasného (ne nutně legálního) výdělku umožňujícího přežívat a žít po svém. Mnohoznačnosti příčin „programové nezaměstnanosti“ ze subjektivních důvodů


18

Oldřich Mikšík

odpovídá i mnohoznačnost, diferencovanost osobnostního pozadí těch, které lze do této kategorie zařadit. Za specifickou „subkategorii“ lze označit tzv. „problémové jedince“: mládež, či dospělé se specifickým osobnostním profilem a strukturami psychosociálního chování, což se příznačným způsobem promítá i do přístupů či postojů k začlenění se do produktivního pracovního procesu. Jejich osobnostním profilem se zabýváme v předchozí kapitole. Nálezy lze analyzovat a interpretovat ve vztahu k další životní kariéře, vytváření životního stylu a k začleňování se do aktivního pracovního procesu, a to jak z hlediska důsledků, tak i z hlediska zdrojů. Obecně však většinou ústí do nechutí zařadit se do aktivního pracovního procesu, únikových tendencí a hledání jiných cest seberealizace. 2. Závažným problémem je řešení celého procesu vřazování se do společnosti, hledání smyslu života a možností i cest seberealizace u těch absolventů středních a vysokých škol, kteří nemohou smysluplně završit proces dlouholeté přípravy na výkon povolání, nalézt odpovídající (či vůbec nějaké) pracovní uplatnění a ekonomicky i psychosociálně se osamostatnit. Zdroje této skutečnosti lze hledat: – v systému vzdělávání (ve vztahu mezi strukturou středoškolské a vysokoškolské přípravy na povolání a možnostmi nalézt uplatnění pro danou profesní orientaci v daném regionu), – ve změnách pracovních příležitostí v době mezi přípravou na povolání a ukončením studia, – v osobnostních zvláštnostech těch, kteří mají problémy s nalezením zaměstnání, – v handicapech (tělesných, zdravotních či jiných) pro uplatnění se v konkurenčním prostředí.

Je zcela přirozené, že většina mladých lidí neměla jasné představy o podstatě a povaze povolání, pro které se volbou středoškolského či dokonce vysokoškolského studia rozhodla. V letech společensko ekonomického kvasu však jsou disproporce mezi volbou školní přípravy na životní dráhu, a realitou po ukončení školní docházky velmi výrazné. Po roce 1990 se vyrojila spousta středních škol využívajících konjunkturu dříve chybějících směrů vzdělávání. Ukázalo se však, že nikdo nepotřebuje devatenáctileté manažery obecné orientace bez odborné zkušenosti, že se potřeba či konjunktura pracovníků bank naplnila, stejně jako potřeba znalosti jazyků neprovázená další odbornou erudovaností. Školní vzdělání je citlivé na prognózu budoucích potřeb a musí pracovat s dlouhodobými perspektivami – celostátně, i v regionech. Čerstvě kvalifikovaní pak musí hledat možnosti a cesty účinné rekvalifikace, neboť nenalézají uplatnění. Ti, kteří jsou s to anticipovat a orientovat se, hledají uplatnění v příbuzných profesích, v nichž by mohli svou erudici uplatnit. Tak např. výrazně narůstá podíl


19

Oldřich Mikšík

absolventek vysokoškolského vzdělání (hlavně v sociálních oborech či ve studiu jazyků) mezi uchazečkami na výkon profese palubních průvodčích. U nich realizovaný výzkum ukázal, že aktivní přístup k využití své erudice v nové pracovní orientaci je příznačný hlavně pro psychicky vyrovnané, emocionálně stabilní, předvídavé, adaptivní, kreativní či průbojné a prosazující se osobnosti s tendencí improvizovat, tzn. výrazně tíhnoucí k adjustativnímu (A1) či improvizujícímu (D1) typu osobnosti.

VYSOKOŠKOLSKÉ UCHAZEČKY O PROFESI PALUBNÍ PRŮVODČÍ, N = 70 Škály komponenty KO EM RE AD

M

SD

t(pop.)

12.8 4.1 7.2 13.8

3.3 3.8 3.3 2.3

9.57** -12.80** 0.47 3.13**

Ti, kteří po ukončení střední či vysoké školy nebyli s to nalézt pracovní uplatnění a obraceli se o pomoc k úřadu práce, vykazovali sníženou schopnost anticipačně regulovat své bezprostřední odezvové aktivity: NEZAMĚSTNANÍ ABSOLVENTI STŘEDNÍ ŠKOLY, N = 40 Škály

M

SD

komponenty KO EM RE AD

11.9 8.5 9.3 11.5

2.8 3.3 2.6 2.5

t(pop.) 1.7 2.0 5.1** -7.3**

NEZAMĚSTNANÉ ABSOLVENTKY STŘEDNÍ ŠKOLY, N = 137 Škály komponenty KO EM RE AD

M

SD

t(pop.)

10.0 9-9 8.1 14.1

3.6 4.9 3.5 2.4

-6.8** 9,0** 3.3** 4.4**

NEZAMĚSTNANÍ ABSOLVENTI VYSOKÝCH ŠKOL, N = 22 Škály komponenty KO EM RE AD

M

SD

t(pop.)

14.1 7.3 6.0 13.1

2.9 5.1 4.6 2.2

4.4** 1.5 -0,1 -2,3*


20

Oldřich Mikšík

Četnost dosud vyšetřených osob je velmi nízká, přesto však jsou nálezy konec konců statisticky průkazné a svým obsahem logické. Vesměs se prosazuje tíhnutí k profilu maladaptivních situačně vzrušivých, spontánních a iregulovaných typů osobnosti (variantami B-2, B-3, C-2 či C-3) – a u žádného z diagnostikovaných jedinců jsme se nesetkali s osobnostním profilem varianty A: klidný, psychicky vyrovnaný, emocionálně stabilní a vnitřně regulovaný. Skýtá dobré východisko pro směr dalších úvah i pro hledání možností a cest sociálně psychologické intervence. Tento trend se neprosadil u diagnostikovaného souboru nezaměstnaných absolventek vysokých škol, u nichž zřejmě vystupují do popředí i jiné důvody toho, že po ukončení školy nenastoupily do zaměstnání, než je absence pracovní příležitosti: NEZAMĚSTNANÉ ABSOLVENTKY VYSOKÝCH ŠKOL, N = 42 Škály komponenty KO EM RE AD

M

SD

t(pop.)

11.0 7.4 5.9 13.6

4.2 4.7 2.4 2.2

0.9 1.5 -1.0 -1.2

Prosazující se profil jejich osobnosti nevystupuje z populačního standardu. Podotýkám, že z obdobných důvodů, které je však třeba podrobit hlubší analýze, jsou i osobnostní rozdíly čerstvých absolventek středních škol od srovnatelné populace méně výrazné než u absolventů.

3. Ztráta zaměstnání, vynucené vyřazení ze světa práce bez možnosti najít adekvátní pracovní uplatnění. Představuje závažnou životní událost, kdy frustrace a deprivace ve všem, co pracovní zařazení přímo či nepřímo saturovalo, se výrazným stresogenním dopadem promítá do psychiky strádajícího jedince. Dosud realizované empirické studie ukazují, že ztráta zaměstnání znamená především značné snížení životní úrovně, častější život v konfliktních a neuspořádaných rodinných poměrech, ztrátu sebedůvěry a smyslu života, zborcení životních stereotypů, obsahu a struktury životního stylu. Autoři vyvozují, že ti, kteří ztratili zaměstnání, se častěji dopouštějí trestné činnosti (ocitají se pak v bludném kruhu, neboť trestané osoby hůře nacházejí zaměstnání, a nenajdou-li je, trestnou činnost opakují, a jako recidivisté mají mizivou naději najít zaměstnání vůbec) a že u většiny lidí dochází i ke zhoršení duševního zdraví. Předpokládají, že tyto účinky jsou znásobovány vysokým osobním zaujetím pro práci, středním věkem, dlouhodobou nezaměstnaností, ztrátou naděje na znovuzískání práce , zvýšenou psychickou zranitelností daného jedince jako osobnosti, chudobou, mírou závislosti na pracovním příjmu ve všech ohledech, či tělesným handicapem,


21

Oldřich Mikšík

nemocí, změněnou pracovní schopností. (Holmes a Rahe 1967, Warr 1983, S.E.G.Lea, R.M. Tarpy, P. Webley 1994, M. Potůček 1995). Znamená to, že důsledky ztráty zaměstnání nelze generalizovat, ale je nezbytné posuzovat a postihovat je interakčně, „očima“ daného jedince: co vše ztratil a jaké vidí možnosti a cesty kompenzace vzniklé ztráty, nakolik jsou objektivně dostupné saturace vzniklých ztrát a on sám je s to nalézat a řešit východiska ze vzniklé situace.

• Platí obecné poznatky o procesech vyrovnávání se s prožitky závažných životních ztrát jakéhokoli druhu: • od stadia usilovného hledání možnosti znovuzískání práce s adekvátním uspokojením toho, co dané pracovní zařazení saturovalo, •

přes změnu postojů ke vzniklé situaci a hledání kompenzačních mechanismů a náhradních možností řešení psychického tlaku tenzí, spjatých s novou životní realitou,

• dezintegraci ústřední hodnotové orientace dané osobnosti (vyúsťující buď do psychického selhání, prožitků bezvýchodnosti a stavů deprese a beznaděje, nebo do celkového zchudnutí životní motivace, orientace a interakce s okolím).

Ve spolupráci s psychologickými pracovišti, resp. psychodiagnostickými centry úřadů práce v Děčíně a v Plzni (J. Král a E. Wagnerová) jsme hledali, co je osobnostně společné těm, kteří, přestože jsou kvalifikovanými pracovníky, ztratili zaměstnání a aktivně dlouhodobě usilují (cestou rekvalifikace či jiných konzultačních a poradenských služeb) o návrat do pracovního procesu. To byl obecný spojující článek (bez ohledu na věk, školní vzdělání a povolání). Právě úsilí aktivně hledat možnosti a cesty optimalizování vztahu mezi svými osobními předpoklady a reálnými pracovními možnostmi pro nové pracovní zařazení, cílené řešení vztahu mezi „nabídkou a poptávkou“ na trhu práce (i cestou rekvalifikace či změny zaměstnání – viz 1. kapitolu) je pro tento soubor (na rozdíl od již dříve publikovaných) charakteristické. Nálezy u 372 mužů a 1184 žen propuštěných ze zaměstnání uvádí následující tabulky:

NEZAMĚSTNANÍ MUŽI, n = 372, průměrný věk 34,6 let Škály komponenty KO EM RE AD

M

SD

t(pop.)

10.3 7.1 6.5 14.3

4.3 4.8 3.7 2.6

1.4 8.7** 5.4** -0.9


22

Oldřich Mikšík

NEZAMĚSTNANÉ ŽENY, n = 1184, průměrný věk 33,5 let Škály komponenty KO EM RE AD

M

SD

t(pop.)

8.5 9,3 6.2 14.4

3.8 5.0 3.3 2.5

-0.2 13.3** 7.1** 1.3

Lze konstatovat, že se diagnostikované soubory dlouhodobě nezaměstnaných mužů a žen, vyhledávající aktivní pomoc v nalezení nového pracovního uplatnění, tíhnou ke konec konců shodnému rozdílu ve vykazované výsledné struktuře psychické variabilnosti osobnosti v porovnání k běžné populaci stejného pohlaví a věkového rozložení: ve svém průměru vykazují průkazně vyšší emoční variabilitu a nižší hladinu autoregulace (sklon k impulzivnější interakční odezvě na reálné životní kontexty). Ve vztahu ke strukturám této variability, schematicky vymezeným na str. 6, jde o určité situační projevy základních variant typů C – od modifikace vyšší interakční hybnosti, přes bezprostřední odezvu na aktuální interakční kontexty, po určitý sklon ke vznětlivějšímu až nedostatečně vnitřně zvládanému zachování se. Přitom schopnost orientovat se a aktivně se vyrovnávat s realitou z centrálních populačních hodnot ve svém průměru nevybočuje. Toto zjištění konvenuje s publikovanými nálezy o postojích k základním životním kontextům u těch, kteří ztratili zaměstnání. Vykazují výrazné prožívání ztráty možnosti realizovat se v dosavadní pracovní činností, nadprůměrnější tenze v oblasti interpersonálních vztahů jsou syceny hlavně zklamáním z úrovně vztahů na bývalém pracovišti (vzhledem k tomu, že právě on byl propuštěn), zatím co hodnoty v oblasti rodiny či vztahů přátelství zůstávají na standardní úrovni. Vyplývá z toho, že uvedené nálezy v bazální struktuře autoregulace jsou spíše důsledkem radikální životní změny u těch, kteří vidí v pracovní činnosti základnu své seberealizace, než vlastní příčinou ztráty zaměstnání. Znamená to při diagnostikování a poradenství cíleným idiografickým přístupem diferencovat, osobnostní zdroje od důsledků ztráty zaměstnání. Příčinu ztráty zaměstnání nelze konec konců hledat v situačně modifikovaných projevech nepostačitelnosti pro zvládání životních či pracovních nároků a problémů, ale ve změnách v pracovních možnostech a uplatnění se v dosud realizované odbornosti, resp. hledání možností a cest optimalizace mezi osobnostními předpoklady a pracovními nároky v těch kterých pracovních možnostech.


23

Oldřich Mikšík

ZÁVĚREM V uplynulých 15 letech prošla ČR významnými politickými, ekonomickými a sociálními změnami. Postupně se musí aktivně vyrovnávat s dynamickými změnami, souvisejícími se začleněním do evropského hospodářského systému a s procesem globalizace světového hospodářství, a transformovat způsob uvažování a řešení řady klíčových otázek v myšlení a aktivitách v souvislosti s dopady a průvodními jevy působících zákonitostí. Jedním z klíčových fenoménů, který je nezbytné pochopit a adekvátně řešit, je problém nezaměstnanosti. Nalezení odpovědi je základním předpokladem účinného a účelného, diferencovaného přístupu k posuzování a řešení aktivní politiky zaměstnanosti. Lze předpokládat, že jde o pochopení a řešení determinant pramenících ze specifických a nedořešených problémů spojených s transformací naší společnosti: – v systému přípravy na celoživotní povolání, – v restrukturalizaci příležitostí nalézt pracovní uplatnění a ve vytvoření podmínek pro mobilitu pracovníků v souladu s pracovními možnostmi a příležitostmi, – v pochopení, postižení a řešení osobnostních předpokladů a determinant neadaptivních struktur jednání a chování v procesu začleňování se do pracovního procesu, – v systému poradenství a pomoci v úsilí optimalizovat vztah mezi subjektivními předpoklady a objektivními požadavky na úspěšný výkon profese v aktuálních a potenciálních kontextech. Byť jen rámcové přiblížení klíčových problémů v daných oblastech přesahuje jak možnosti tohoto sdělení, tak i kompetenci psychologů účinně je řešit. Je v nich skryt hluboký rozpor mezi dědictvím minulosti a nároky současnosti na produktivní sebeuplatnění. Omezili jsme se proto na subjektivní zdroje osobních nezdarů v úsilí začlenit se do pracovního procesu a na možnosti jejich optimalizace. Psychologickým aspektům, souvislostem a důsledkům spojeným s nemožností uplatnit se na trhu práce, je věnována jak v zahraničí, tak i u nás mimořádná pozornost. Výzkumné aktivity se v souladu s klíčovými problémy v pomoci nezaměstnaným koncentrují zejména na problematiku handicapovaných osob. Zvláštní pozornost je přitom věnována třem základním tematickým okruhům: 1. průvodním jevům a psychologickým důsledkům dlouhodobé nezaměstnanosti z hlediska aktivní ochrany duševního zdraví (u těch, kteří chtějí pracovat, a přitom nemohou nalézt vhodné pracovní uplatnění). Dominují spíše generalizující přístupy a méně jsou zohledňovány specifické problémy a dopady jednak skupinové, jednak individuální. Právě tuto mezeru, tzn. pochopení a postižení vztahů a zákonitostí mezi osobnostními charakteristikami a stavem či důsledky nezaměstnanosti, považujeme za důležité vyplnit a řešit.


24

Oldřich Mikšík

2. možnostem a cestám aktivní pomoci nezaměstnaným najít na trhu práce své uplatnění. Jedním z předpokladů je mít nástroje, umožňující diagnostikovat vlastnosti a schopnosti daného jedince. K tomu směřovala naše spolupráce s úřady práce v předchozím období při vývoji a aplikaci diagnostické baterie DIAROS – PASKO (Mikšík 1999, 2002, Mikšík a Wagnerová 2001, Mikšík a Král 2004) 3. značná pozornost je věnována odhalování příčin, proč je, či se stal, daný jedinec nezaměstnaným. Na pochopení těch vlastností a zvláštností, které jsou příznačné pro neúspěšné absolventy středních a vysokých škol a které je tudíž možné považovat za jeden z možných osobnostních zdrojů jejich neúspěchu v úsilí najít zaměstnání, byl koncentrován náš výzkum. Základní poznatky z řešení grantových úkolu v letech 1997 až 2004, na něž jsme navázali, lze shrnout do několika bodů: 1. nezbytnost diferencovaného přístupu k rozboru osobnostních a interakčních souvislostí či důsledků u nezaměstnaných (rozlišovat mezi těmi, kteří nechtějí pracovat, nemohou najít práci, ocitli se bez práce či jsou dlouhodobě nezaměstnaní). 2. vhodnost a poznávací sílu diagnostické baterie DIAROS – PASKO jako nástroje k postižení osobnosti v reálných souvislostech, determinacích, předpokladech a možnostech jejího uplatnění pro potřeby cílené diagnostické a poradenské praxe psychologů při práci s nezaměstnanými. 3. svéráznost osobnostního profilu i manifestovaného sebenáhledu u těch, kteří mají zájem pracovat, ale obtížně se na trhu práce prosazují. Vesměs inklinují k profilu obezřetné, emocionálně citlivé osobnosti s menším vhledem do dynamických situačních kontextů a úsilím vyhýbat se vyhrocení vztahů s okolím, přizpůsobovat se; v sebenáhledu vystupuje do popředí nízká průbojnost, úsilí držet se v pozadí, na vyhrocenější situace reagovat spíše prožitkovými, než průbojnými odezvami. Zdá se, že tyto osobnostní rysy vystupují jako jisté predispozice k obtížnému hledání pracovního uplatnění i v oblastech či profesích, v nichž rozpor mezi poptávkou a nabídkou je konec konců uměřený. Výše uvedené a diskutované nálezy považujeme za předběžné a rámcové naznačení dalších směrů našeho uvažování co do kategorizace a specifikace osobnostních zdrojů vyrovnávání se s životní realitou, úspěšnosti a selhání při výkonu povolání, potenciálně problémových osobnostních struktur i osobnostních souvislostí, zdrojů a důsledků nejen nezaměstnanosti, ale i jiných závažných kontextů života a činnosti člověka v soudobé společnosti.


25

Oldřich Mikšík

LITERATURA Buchtová, B. a kol.: Psychologie nezaměstnanosti. Grada, Praha 2002 Drabeš, Z.: Perspektivy WWW.mpsv.cz/sripts

zaměstnanosti

(resp.

další

informace

MPSV)

Gallie, C.M.; Vogler, C.: Social change and the experience of unemployment. Oxford University Press 1994 Kebza, V.: Psychosociální determinanty zdraví. Academia, Praha 2005 Knoll, O.: Druhy nezaměstnanosti a příčiny jeho vzniku. VÚ práce a soc. věcí, Praha, 1993 Král, J.:“Bilanční diagnostika“ – nový poradenský systém. Psychologické metódy vo výchovnom a kariérovom poradenství. Euro guidance, Brno 2005, 20-23 Lea, S.E.G.; Trapy, R.M.; Webley, P.: Psychologie ekonomického chování. Grada, Praha 1994. Lebdušková, R.: Příspěvek k psychologii nezaměstnanosti jako nové životní zkušenosti člověka. Dipl. práce FF UK, Praha 1996 Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém. Sociologické nakladatelství, Praha 1994 Mikšík, O.: Psychická integrita osobnosti. Karolinum, Praha 1985 Mikšík, O.: Osobnost problémových adolescentů. Sborník celostátní konference. Děčín, ETOP-CENTRUM 1996 Mikšík, O.; Boschek, P.; Vondruška L.: Program DIAROS – systém psychologického diagnostikování osobnosti s počítačovou podporou. Psychologie v ekonomické praxi, 1997, 3–4: 163–178 Mikšík, O.: Osobnostní determinanty a důsledky nezaměstnanosti. Acta Univ. Carolinae, Studia Psychol. IX, 1998: 79–89 Mikšík, O.: Poznávání osobnosti (metodologická úvaha nad současným stavem a možnostmi) Psych. v ekon. praxi 1999, 1–2: 68–82 Mikšík, O.: Detekce a optimalizace vztahu „osobnost – životní nároky – aktivity“ využitím diagnostické baterie „DIAROS – PASKO“. FFUK Praha 1999 Mikšík, O.; Wagnerová, E.: K osobnost nezaměstnaných. Psych. v ekon. praxi 2001, 3–4: 99–118 Mikšík, O.: Zvláštnosti manifestovaného sebenáhledu u nezaměstnaných, vyhledávajících pomoc v nalezení svého pracovního uplatnění. V „Psychologické aspekty procesu transformace v hospodářské oblasti (sborník


26

Oldřich Mikšík

referátů ze IV. Společné česko-polské vědecké konference)“ FFUK, Praha 2002: 72–83 Mikšík, O.: Psychologická charakteristika osobnosti. Praha, Karolinum 2003 Mikšík, O.: Dotazník SPARO (T – 261). Psychodiagnostika, Brno 2004 Mikšík, O.: Dotazník BAROM (T – 262). Psychodiagnostika, Brno 2004 Mikšík, O.: T – 261: Dotazník SPARO. Psychodiagnostika, Brno 2004 Mikšík, O. a kol.: Systém diagnostikování autoregulace osobnosti (DIAROSWIN). Psychodiagnostika, Brno 2004 Mikšík, O.: Detekce a optimalizace vztahu „osobnost – životní nároky – aktivity“ s využitím diagnostické baterie „DIAROS – PASKO“ se zvláštním zřetelem k osobnosti nezaměstnaných. Sborník k semináři „Psychologické aspekty nezaměstnanosti“ MPSV, Praha 2005. Možný, I.; Mareš, P.: Institucionalizace chudoby v Čechách. Start, Praha 1995 O’Brien, G.E.: Psychology of work and unemployment. Wiley, New York 1986 Potůček, M.: Sociální politika. Praha, Slon 1995


27

Oldřich Mikšík

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Psychologická řada

001

Straka J..

002

004

Bidlová E. Strnádková J.. Bidlová E. Gillernová I. Šulová L.

005

Janoušek J.

Aspirační úroveň, výkonový motiv a vnímané sebeuplatnění jako psychologické faktory výkonnosti ve společnosti ve společenských podmínkách

006

Vaněk P..

007

Čapek J.

008

Riegl K.

Člověk v ekonomickém světě (Nástin nároků společnosti orientované na výkon na člověka v ekonomických vztazích Nároky výkonové společnosti na člověka jako člena rodiny Výkonová společnost a její alternativy. Postavení jedince

003

Absurdity a sociální disrupce ve výkonové společnosti Příspěvek k dynamické diagnostice předškolních dětí Sociální dovednosti učitele a možnosti jejich rozvíjení pomocí videotréninku interakcí Počátky řečového vývoje a specifický vliv mateřské a otcovské mluvy


28

Oldřich Mikšík

PSYCHOLOGICKÉ SOUVISLOSTI, ZDROJE A DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI Oldřich Mikšík Edice pracovních sešitů PSSS Psychologická řada PSY-009 Redakční rada Ilona Gillernová Lenka Šulová Jaromír Janoušek Korektor Stanislav Pscheidt Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt [email protected]

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Recommend Documents