PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Psychologická řada PSY-013

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

ALTERNATIVNÍ FORMY VÝUKY NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Patrik Weiss

V

2006 Psychologická řada PSY-013

u

Psychologický ústav, Filozofická fakulta UK / Institute of Psychology, Faculty of Arts, Charles University Filozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

Alternativní formy výuky

2

Text prošel recenzním řízením. Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841 Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika. Copyright  Patrik Weiss 2006 ISSN 1801-5999


3

Klíčové problémy výchovy a globalizovaný svět: Alternativní formy výuky na středních školách PATRIK WEISS, PSYCHOLOGICKÝ ÚSTAV (FILOZOFICKÁ FAKULTA UK)

Abstract The author maps areas of the following research in education and pedagogic psychology concerning selection of the content and adequate form of tuition in order to effectively prepare students for (work)life and contemporary society. The author defines the forms like “standard” and “alternative forms of tuition” and subsequently deals with questions concerning the influence of form of tuition on development of the students’ personalities. Further the author attempt to characterize contemporary educational system in the Czech Republic, actual changes of the system and to maps significant schools of alternative education. At the end the author presents questions concerning the influence of the form of education on subsequent assertion of the student in labour market, demands and teachers, and other areas of the topic.

Keywords: globalizovaná společnost, výkonová společnost, trh práce, vzdělávání, alternativní forma výuky, osobnost studenta, vzdělávací systém, kompetence

KONTAKT NA AUTORA A PODĚKOVÁNÍ [email protected] tel.: +420-604-602-550


4

ÚVOD V současné čím dál více globalizované společnosti jsou stále více vnímané zvýšené nároky na výkon a výkonnost jednotlivce. Otázkou je, zda skutečně dochází k reálnému zvyšování nároků kladených na jedince. Tedy zda nedochází pouze k posunu zaměření společnosti, kdy jsou kladeny nároky na jiné vlastnosti a schopnosti než v minulosti1. Následnou otázkou je jak může pedagogika a pedagogická psychologie v tomto ohledu pomoci nejen s volbou obsahu, ale i adekvátní formy výuky při utváření vědomostí, znalostí a dovedností žáků a při celkovém formování osobnosti studentů (tj. optimální přípravy na jejich praktické uplatnění). Právě problematice současného středoškolského vzdělávání, týkající se zejména používaných forem výuky a jejich efektivity v přípravě žáků na život, v současné společnosti je věnována pozornost v tomto pracovním materiálu, který má za cíl zmapovat směry a oblasti dalšího možného výzkumu.

DEFINICE STANDARDNÍ VS. ALTERNATIVNÍ FORMY VÝUKY Tradičním úkolem a posláním školy je poskytnutí vzdělání a příprava na následné praktické uplatnění studentů. Souběžně s vývojem společnosti, vědeckým pokrokem, kulturními změnami a měnícími se převládajícími nároky, které společnost klade na jedince, se postupně mění i obsah. V souvislosti s tím i forma výuky na školách, byť zpravidla s menším, či větším zpožděním, jehož velikost je odvislá od míry konzervativnosti dané společnosti, resp. školského systému. Chceme-li definovat pojem „alternativní forma výuky“, je třeba se nejdříve definovat, jaká je „standardní forma výuky“. Standardní formu výuky můžeme pojmout jako převládající formu výuky, ale jak bylo výše zmíněno, v průběhu času se postupně mění převládající formy výuky. Rovněž tak i pro různé předměty se užívají různé formy výuky. „Alternativní formou výuky“ se tedy v rámci tohoto textu rozumí v dané době a v daném předmětu méně rozšířená, neobvyklá nebo experimentální forma výuky.

1

Např. v poslední době se mluví o tzv. „informační společnosti“, popř. „znalostní ekonomice“, ve kterých je kladen důraz na informace, schopnosti získat/najít informace a umět s nimi pracovat.


5

VOLBA A UTVÁŘENÍ FORMY VÝUKY Mezi nejdůležitější faktory, které je při rozhodování o použité formě výuky brát v úvahu, patří: -

obsah a zaměření daného předmětu (jinou formu a pojetí výuky vyžadují např. společenskovědní předměty typu literatura nebo dějepis oproti některým praktickým předmětům typu deskriptivní geometrie na středních odborných školách);

-

osobnost, vlastnosti a zaměření žáka (samozřejmě je třeba brát v úvahu, že jde o skupinovou výuku, tj. skupinu žáků s více či méně podobnými vlastnostmi a schopnostmi);

-

osobnost učitele (zde je třeba brát v úvahu, že kromě odborného zaměření, může jednotlivým učitelům vyhovovat jiný styl vedení výuky, resp. vedení třídy – např. direktivní vs. nedirektivní)

-

a v neposlední řadě zkušenosti z praxe (tj. zejména informace o tom, které vědomosti, dovednosti a osobnostní vlastnosti jsou podstatné pro efektivní praktické uplatnění absolventů středních škol v zaměstnání).

FORMY VÝUKY A JEJICH VLIV NA PROCES UTVÁŘENÍ A ROZVOJE OSOBNOSTI STUDENTA Osobnost každého, zejména dospívajícího člověka, je utvářena z podstatné míry sociálními interakcemi, jejich kvantitou i kvalitou (resp. formou, typem). Mezi významné sociální interakce samozřejmě patří výuka ve škole2, takže forma výuky má nezanedbatelný vliv na vývoj a utváření osobnosti studenta. Doposud převládající forma výuky je založena převážně na předkládání hotových informací žákům a trvání na jejich prostém zapamatování si s minimálními požadavky na samostatné získávání, zpracování, hodnocení a praktické použití informací. Je otázkou, nakolik tato forma výuky formuje osobnost směrem k pasivnějšímu přístupu a respektování autorit3.

2

Studenti středních škol stráví ve škole nebo přípravou na školu až polovinu času z času, který stráví v bdělém stavu. 3 Respektování autorit může být často spíš vnějšně projevované, autorita přitom nemusí být opravdu vnitřně uznávaná, v každém případě však autorita do určité míry ovlivňuje celkové chování a prožívaní takto formovaných osobností.


6

Lze předpokládat, že některé alternativní formy výuky, které většinou kladou důraz na individuální odlišnosti žáků, samostatné rozhodování žáků a jejich proaktivní přístup k (sebe)vzdělávání, pak formují osobnost studenta směrem k aktivnímu přístupu (k získávání v dané situaci potřebných informací, jejich zpracování a použití, ale i k životu obecně) a přirozenému rozvoji silných stránek. Bylo by vhodné se též zaměřit na otázku, zda přehnaně projevovaný respekt ze strany pedagoga k individualitě žáka může v určitých případech vést nejen k odmítání jakýchkoliv autorit, ale též k nerespektovaní jakýchkoliv pravidel (např. včetně zákonem daných autorit či v dané společnosti všeobecně přijímaných pravidel slušného chování). Rovněž tak se vyskytují názory, že u některých žáků škol praktikující alternativní formy výuky se ve výsledku projevuje nízká celková úroveň všeobecného společensko-kulturního přehledu (alespoň z pohledu stávající představy o „klasickém“ vzdělání). A naopak je třeba zvážit, zda výchova k důslednému respektování autorit. nemá negativní vliv na schopnost vymýšlet originální, neotřelá řešení, což je vysoce ceněné v moderních organizacích, které podporují nebo jsou založeny na neustálé inovaci.

SOUČASNÝ VZDĚLÁVACÍ A VÝCHOVNÝ SYSTÉM V současné době prochází vzdělávací systém v České republice reformou, jejíž cíle jsou vytýčeny v materiálu MŠMT „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky“ z tohoto roku. Cílem reforem je mimo jiné „vymezit nové cíle vzdělávání a nezbytný vzdělávací obsah, uplatňovat nové pojetí kurikula, které již není založeno na osvojování co největšího objemu faktů, ale směřuje k získání klíčových kompetencí4, směřovat ke komplexnějším a prakticky zaměřeným dovednostem, navozovat nejen pracovní a učební úspěšnost, ale i vytvářet záruky psychické pohody, sociální způsobilosti a stability žáka a uplatnit nové formy aktivní výuky, rozvíjet mezipředmětové vazby a výuku integrovaných obsahů, uplatňovat týmovou spolupráci učitelů a využívat různé formy mimotřídní činnosti“ (Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, MŠMT). Otázka je, nakolik naplňování těchto cílu může mít dopad na dosavadní vzdělávací systém. Tj. systém, který byl založen na převládajícím tradičním paradigmatu učitelské autority a žáka, který si autoritou předkládané informace zapamatuje (osvojí). Systém, ve kterém školské osnovy předepisují, jaké informace a v jakém rozsahu se má žák naučit (zapamatovat) v daném ročníku základní či střední školy a v daném vyučovacím předmětu5. Jinými slovy autorita (ministerstvo školství, autoři učebnic a v určité míře i učitelé) určovala, jaké informace jsou správné a potřebné.

4

(Klíčová) kompetence je dle tohoto materiálu chápána jako vyvážený soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. 5 Vztahuje se na většinu (teoretických) vyučovacích předmětů. Výjimky tvoří např. tělesná výchova, zpěv, praktické předměty odborně zaměřených škol a učebních oborů apod.


7

Ty jsou přednášením (ústní výukou) a písemnou formou (textem učebnic) předávány žákům k zapamatování. Žáci doposud byli hodnoceni převážně ústním a písemným zkoušením, které ověřuje, zda si osvojili předepsané penzum znalostí a vědomostí. Tímto se zdá být hodnocena a rozvíjena schopnost zapamatovat si pasivně přijímané informace. V podstatně menší míře může být tímto rozvíjena schopnost zorientovat se v problému, oblasti či tématu a minimálně je podporován rozvoj schopnosti aktivně a samostatně vyhledávat informace a prakticky je použít. Tento způsob výuky má svoje pozitiva i negativa, které je třeba specifikovat. Pozitivním přínosem může být hlavně rozvíjení schopnosti učit se, resp. paměťové kapacity a budování nadprůměrné úrovně znalostí ve společenskovědních a přírodovědných oblastech i celkového kulturně-společenského přehledu žáků a studentů českých škol ve srovnání se zahraničními studenty6. Naopak negativem dosavadního školského systému se v současné době, kdy pro uspění na trhu práce i v reálném životě nabírá na významu schopnost aktivně pracovat s informacemi7, může jevit právě převážně malá podpora rozvíjení této schopnosti8, malý prostor pro rozvíjení úrovně ústní i písemné komunikace (včetně sebeprezentace) a nepřihlížení k individuální schopnostem, vlastnostem a zaměření jednotlivých žáků. V dalším zkoumání by se též měla věnovat pozornost postojům veřejnosti na české školství (tj. minulý, současný a plánovaný/očekávaný vývoj, názor a hodnocení kvality vzdělávání, efektivitě přípravy na praktický život) a důsledky zavádění školských reforem (resp. nového systému výuky), zejména jejich vliv na žáky a jejich rodiče.

ALTERNATIVNÍ FORMY VÝUKY Alternativní formy výuky byly zpravidla uvažovány v následujících případech:

6

-

u nadprůměrně nadaných žáku (resp. v určité oblasti nadprůměrně nadaných nebo zaměřených studentů);

-

u podprůměrně inteligentních žáku, resp. žáků se specifickými i nespecifickými problémy s učením9;

Např. čeští středoškolští studenti v rámci střednědobých a dlouhodobých výměnných programů překvapují své americké spolužáky a jejich učitelé znalostmi a vědomostmi v oblasti chemie a fyziky, které jsou na úrovni tamějších univerzit. 7 Především schopnost porozumět nové situaci/problému, schopnost aktivně si vyhledat potřebné informace, třídit je a pracovat s nimi. 8 Američtí studenti středních škol ve srovnání s našimi studenty sice nevynikají v objemu znalostí, ale při zadání napsat do týdne esej na zadané (nové) téma, zpravidla zpracují práci v podstatně vyšší kvalitě i informační hodnotě. 9 Týká se hlavně základních škol.


8

-

u studentů jejichž rodiče preferují ve výchově tzv. „svobodný rozvoj osobnosti“10;

-

ve zvláštních případech (dlouhodobá nemoc, postižení nebo jiný důvod bránící v denním navštěvování školy).

Otázkou je nakolik budou doposud „alternativní“ formy výuky (resp. jejich prvky) zapracovány a použity v rámci reformy kurikula v českém vzdělávacím systému. Tj. nakolik se z „alternativních“ forem výuky stanou „standardní“ formy. Na našich středních školách jsme se doposud mohli setkat s následujícími alternativními typy (formami) výuky11 12 13: Daltonský plán pocházející z USA od pedagožky Helen Parkhurst, který je založený na principech svobody (spojené se zodpovědností), samostatnosti a spolupráce14. Pokud tato forma výuky staví žáka do pozice (kvazi)dospělého a může být jakousi simulací reálného světa. Pokud jsou zachovány rysy chráněného prostředí, kde případné chyby, kterých se žák dopustí, nemají i při větší závažnosti pro žáka fatální důsledky (které by případně mohly mít ve skutečném životě), vede to v důsledku pozitivnímu náhledu na svět a budování pocitu vnitřní jistoty. Naopak náročnější, reálnému životu podobné prostředí může zvyšovat výkonnost žáka. Stojí ale za hlubší prozkoumání, zda tlak na odpovědnost a výkon žáka nemůže v některých případech obsahovat i neurotizující prvky. Winnetská soustava: Winnetská soustava je vlastně verze daltonského plánu. Učivo je pro všechny stejné, ale každý se je učí sám, aby mu mohl věnovat tolik času, kolik potřebuje. Každý má seznam učiva, které by měl zvládnout za dva roky, a když je ovládá, je přezkoušen. Když test nebo přezkoušení nezvládne, vrací se k problémovému učivu – pokud zvládne vše, pokračuje dál. Tvůrčí činnosti vykonávají děti společně15. Škola Celestine Freineta: Pracovní plán na těchto školách vytvářejí s pomocí učitele žáci – není tedy pevný a existují vedle něj i plány individuální. Neexistuje zde výklad učitele před celou třídou, ale besedy, rozhovory, výstupy dětí, skupinová a individuální práce. Hodnocení je slovní a podílí se na něm i děti. Problémy a různé návrhy se řeší prostřednictvím pravidelných shromáždění třídy a pomocí nástěnných novin16. Tato forma výuky může podporovat hlavně schopnost spolupracovat, komunikovat a reálně hodnotit. „Zdravá“ škola: Zdravá škola se snaží o celkově zdravou atmosféru ve škole, která spočívá na třech základních pilířích: pohoda prostředí, zdravé učení (tj. smysluplnost, možnost výběru, přiměřenost, spoluúčast, spolupráce, motivující 10

Na tomto principu fungují především některé soukromé školy. Historický přehled zajímavých alternativ ve vzdělávání na http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/04.html 12 Historie alternativ v ČR na http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/042.html 13 Též „antipedagogika“, více na http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/046.html 14 Převzato z http://www.zspodhart.cz/web/view.php?cisloclanku=2003032707 15 Převzato z http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/045.html 16 Převzato z http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/041.html 11


9

hodnocení, přirozenost, klidná a otevřená atmosféra, samostatnost žáků, zaujímání vlastních postojů, hledání konstruktivních nápadů, uvědomění si odpovědnosti za své konání, podpora zvídavosti a spontánnosti, respektování potřeb jednotlivce, rozvoj komunikace, diferencovaný a individuální přístup k žákům – zadávání práce podle schopností žáka, vytváření prostoru pro vzdělávání talentovaných žáků, včasná diagnostika žáka, snaha o integraci postižených, chyba je jedním ze stupňů učení...) a otevřené partnerství17. Tato forma výuky klade důraz na formování harmonické, vyvážené osobnosti schopné nalézt svůj pevný bod a lépe se vyrovnávat s tlaky a požadavky, které neustále vyvíjející se a měnící se společnost na jedince klade. Jenský plán: Jenská škola je chápána jako společenství s rodinnou atmosférou. Vzhled učeben se blíží vzhledu dětského pokoje (nábytkem i dětskou výzdobou). Děti jsou v tzv. kmenových skupinách spojujících vždy 2–3 ročníky a kromě věku postupují dál i podle individuální zralosti. Na jednoho učitele by mělo být asi 50 žáků. Pracuje se podle týdenních plánů a využívá se 4 základních pedagogických situací: rozhovorů, her, práce a slavností18. Waldorfská škola, Začněme spolu a Montessori se užívají jen na základních školách. Domácí vzdělávání, dálkové studium a podobné mimořádné formy studia se užívají na základních a středních školách v případech, kdy se žák nemůže ze zdravotních, „pracovních“ (např. natáčení filmu, modeling apod.) nebo jiných důvodů zúčastnit pravidelné výuky ve škole. Tyto formy výuky mohou urychlovat rozvoj, protože jde o víceméně individuální studium, kde lze tempo výuky přizpůsobovat tempu žáka (přičemž je žák zpravidla kvůli jiným povinnostem nucen v omezené době zvládnout více učiva). Na druhou stranu vzhledem k odloučení žáka od kolektivu, k čemuž zpravidla u těchto forem výuky dochází, není podporována schopnost kooperace, která je dosti ceněna v dnešní společnosti. Pro každou z výše uvedených forem výuky by bylo účelné vytvořit SWOT analýzu (tj. určení předností, nedostatků, příležitostí a hrozeb) s důrazem na hledisko praktického pracovního uplatnění a plnohodnotného života v současném světě. Vzhledem k převládajícímu znaku většiny z výše uvedených forem výuky, kterým je důraz na proaktivitu a samostatnější přístup ke studiu, se nabízí otázka, kdo má stanovovat obsah a rozsah výuky na střední škole. Zda ministerstvo, škola, rodiče nebo samotní žáci. A rovněž tak je třeba klást otázku, zda je možné a vhodné stavět výuku (resp. metody, obsah a rozsah) na proaktivitě žáků? Tj. nechat víceméně nebo dokonce zcela na žácích co, jak a kdy se budou učit. Je pravděpodobné, že optimální výuka bude založena na vhodné kombinaci ponechání určité autonomie žáků, prostoru pro jejich aktivní přístup a podílu na rozhodování o náplni školní výuky a přiměřeného vedení, resp. usměrňování ze strany vyučujícího na základě požadavků a doporučení nadřízené autority (ministerstva) a rodičů.

17 18

Převzato z http://www.webpark.cz/alternativy/texty%20alternativ.html#zdrava Definice převzata z http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/044.html


10

FORMY VÝUKY A JEJICH VLIV NA NÁSLEDNÉ UPLATNĚNÍ STUDENTA NA TRHU PRÁCE V dalším výzkumu je třeba věnovat prioritní pozornost otázce, jaké formy výuky lépe připraví žáka s ohledem na jeho/její následné praktické uplatnění na trhu práce. Lze předpokládat, že na současném trhu práce jsou spíše požadované právě vlastnosti, schopnosti, dovednosti, vědomosti a další rysy pracovníků19, které jsou podporovány a rozvíjeny některými alternativními formami výuky více než ty, které se doposud rozvíjejí standardní formou výuky. Z těch nejvíce požadovaných schopností a předpokladů jde mimo jiné o: Schopnost komunikace (resp. komunikační dovednosti). Schopnost samostatného rozhodování. Schopnost/dovednost vyhledat potřebné informace. Schopnost/dovednost efektivního zpracování a praktického použití informací. Důraz na profesní/oborovou specializaci. Dovednost (sebe)prezentace. Asertivní přístup. A další, které je třeba identifikovat v rámci dalšího výzkumu. Lze předpokládat, že z uvedených forem výuky výše uvedené schopnosti a dovednosti jsou nejvíce podporovány v Daltonském plánu, Winnetské soustavě, škole Celestine Freineta a v individuálním studiu. Na druhé straně nelze přeceňovat, resp. zakládat výuku na středních školách jen na budování v rámci pracovního trhu oceňovaných schopností. Jinými slovy je na místě otázka, v jakém poměru se má ve vzdělávání na střední škole klást důraz na osvojování vědomostí („klasické vzdělání“) k osvojování praktických dovednosti a práci s informacemi. Rovněž tak by se v rámci dalšího výzkumu měla provést hlubší analýza, pro jaké obory a odvětví lidské činnosti je žádoucí jaká forma vzdělávání, tj. které schopnosti, vědomosti, resp. „kompetence“, by měla vytvářet/budovat/podporovat u svých žáků střední škola s ohledem na jejich zaměření a předpokládané budoucí pracovní uplatnění.

19

Převládající požadavky na vlastnosti, schopnost, dovednosti, vědomosti a další rysy pracovníků je možné zmapovat obsahovou analýzou inzerátů (nabídek pracovních míst, hledání pracovníků) nebo z definic pracovních míst.


11

NÁROKY JEDNOTLIVÝCH FOREM VÝUKY NA PEDAGOGY Další zajímavou oblastí ke zkoumání je otázka nakolik bude nově zaváděný systém náročnější na učitele. Tj. zejména na jejich schopnost přizpůsobení se novým požadavkům, osvojit si nové formy výuky, které většinou vyžadují pružné přizpůsobování výuky aktuální situaci ve třídě, pohotové reakce učitele na neočekávané situace a kvalitní přípravu na výuku. Lze tedy očekávat, že mnozí ze stávající generace učitelů, zvyklých na „klasickou“ formu výuky, budou mít s přechodem na nové formy výuky určité těžkosti, ze kterých mohou vyplývat i pocity nejistoty (pociťované nejen ve smyslu existenční nejistoty, ale i projevované během výuky). S tím souvisí i řešení otázky, jaké personální důsledky může mít zavádění reforem v českém školství (tj. odchod pedagogů ze školství, zvýšení prestiže a zvýšení zájmu o učitelskou profesi apod.). Současně by měla být hlouběji zkoumána otázka, jaké osobnostní předpoklady (rysy, vlastnosti, schopnosti…) jsou předpokladem, resp. nutností pro roli učitele na střední škole.

NĚKTERÉ DALŠÍ PROBLÉMOVÉ OBLASTI Další perspektivní oblast ke zkoumání může být založena na otázce, jak může forma výuky pomoci předcházet např. pocitům skepse, absurdity, ztrátě identity, ke kterým snadno dochází ve společnosti preferující výkon bez ohledu na reálný přínos a hodnotu dosaženého cíle. Formy výuky založené na proaktivitě, samostatném rozhodování a odpovědnosti žáka mohou přispívat k výchově a formování pozitivních hodnot, které mohou ve výsledku formovat stabilní osobnost, která je schopna odolávat negativním vlivům vnější společnosti. Ale zrovna tak přílišná sebejistota, neúcta k autoritám a pravidlům může vést k relativizaci všech hodnot, může být jen vnější skořápkou nevyzrálé, nevyrovnané osobnosti, náchylné podléhat negativním vnějším tlakům. Pozornost by měla být věnována i problematice, jaké stávající formy výuky efektivně připraví žáky na zvýšené nároky, které na ně budou kladeny v budoucím životě. Jde zejména o budování kompetencí, rozvoj potenciálu člověka, schopnost vyrovnávání se ze zvýšenými nároky a změnami. Tato příprava by měla brát v úvahu nejen kognitivní stránku, ale i emocionální aspekt. Rovněž by z hlediska celkového výzkumného záměru bylo přínosné analyzovat, jaký mají jednotlivé formy výuky vliv u žáka na jeho/její aspirační úroveň (nakolik škola vede k aktivnímu aspirování), výkonový motiv (nakolik škola vede k potřebě výkonu) a na vnímané sebeuplatnění (zda a nakolik vede ke sledování vlastní efektivnosti).


12

LITERATURA HRÁZSKÁ, Jana. Alternativní školy v ČR. Dostupné http://www.webpark.cz/alternativy/, Ostravská univerzita v Ostravě, 2002.

z

MŠMT: Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, 2005.


13

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Psychologická řada 2006

001 Straka, J. Bidlová, E.; 002 Strnádková, J. Bidlová, E.; 003 Gillernová, I.

Absurdity a sociální disrupce ve výkonové společnosti Příspěvek k dynamické diagnostice předškolních dětí Sociální dovednosti učitele a možnosti jejich rozvíjení pomocí videotréninku interakcí

004 Šulová, L.

Počátky řečového vývoje a specifický vliv mateřské a otcovské mluvy

005 Janoušek, J.

Aspirační úroveň, výkonový motiv a vnímané sebeuplatnění jako psychologické faktory výkonnosti ve společnosti ve společenských podmínkách

006 Vaněk, P. 007 Čapek, J. 008 Riegl, K. 009 Mikšík, O.

Člověk v ekonomickém světě (Nástin nároků společnosti orientované na výkon na člověka v ekonomických vztazích Nároky výkonové společnosti na člověka jako člena rodiny Výkonová společnost a její alternativy. Postavení jedince Psychologické souvislosti, zdroje a důsledky nezaměstnanosti

Štikar, J.; 010 Hoskovec, J.; Analýza lidských chyb vedoucích k nehodám Šmolíková, J. 011 Fraňková, S. Vztahy mezi psychologií a vědami o výživě. Tradice vzájemného obohacování a interakcí 012 Vaněk, P. Jedinec v ekonomickém světě – pedagogické souvislosti


14

KLÍČOVÉ PROBLÉMY VÝCHOVY A GLOBALISOVANÝ SVĚT: ALTERNATIVNÍ FORMY VÝUKY NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Patrik Weiss

Edice PSSS Psychologická řada PSY-013 Redakční rada Ilona Gillernová Lenka Šulová Jaromír Janoušek Korektor Blanka Pscheidtová Vydavatel FSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1 Kontakt [email protected]


15


16

PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIES

Recommend Documents