P O Z N Á M K Y N A OKRAJI. Oslavovati narozeniny, třebas padesáté, v komunistické straně není jistě zvykem. Ale slaví-li je někdo za tak zvláštních okolností, j a k o s o u d r u ž k a Helena M a l í ř o v a , p a k k a ž d ý uzná, že pravidlo jest jen proto, a b y byla z -něj v ý j i m k a . Její padesátka p a d l a právě n a 31. ř í j n a , tři d n y po »svátku« republiky. Zatím co její mladší známá z minulých dob, Andula Sedláčková, dostala státní cenu j a k o herečka, literární a lidskou práci Heleny Malířové »poctil« stát přisouzením j í tříměsíčního kriminálu. Je to první p ř í p a d v dějinách celého tisíciletí, k d y spisovatel má možnost vzpomínati svých padesátin v žaláři. Helena Malířova má štěstí, že je první, čsl. republika, že ji i toto yprůkopnictví« nmožnila. Helena Malířova dostala se od lit e r a t u r y k socialismu; nezůstala lpěti v předsíních buržoasie, kde Svoje rohožky rozložili sociál-patrioté. Již v j e j í hře »Bratrství«, hrané 1905 v Národním divadle, chudobá dívka Malva mluví s vášnivostí: »Ach, kdybyste věděla, j a k celý ten váš svět nenávidím, j a k nenávidím všecky bohaté lidi, j a k nenávidím vysoké d o m y a d r a h é š a t y a to všechno, n a čem j e pot a krev n á s dělníků a co není paše! Co je naší prací, naším dí-
Nooě zvolení čienooé úslředního zastwpiíelsloa Velké Prahy 7>a komunistickou stranu Československa (od shora dolů): Soudružka Hod in o o á Anežka, posluhovač ka, soudr. B ai k a Bedřich, řidič a průvodčí pražských elektrick. drah, soudr. M a 11 a-
nelli Karel, kopáč, soudr. Sídlo Jaroslav, dělník a soudr. Váňa Bohumil, textilní dělník.
lem„ ale není naším m a j e t k e m , protože prostě nem á m e peněz. My p r a c u j e m e , abychom byli živi, v y máte peníze, abyste užívali! Jsme ovšem živi z vašich peněz, ale v y si za peníze k u p u j e t e radosti a m y jen chleba! To je t a k s t r a š n é . . . A mlčet a t r p ě t . . . nebránit se —? Helena Malířova nemjlčela a trpěla, b r á n í c se. T r p ě l a kolektivní bolestí milionů vykořisťovaných dělníků, sociální nespravedlností, viděla svět, j a k lupičsťví bohatých j e j rozděluje na dva světy. Ani ve svých prvých literárních pracech nechce se spokojiti n ě j a k ý m třídním pacifismem, nechce jizvy kapitalistických d r á p ů hojiti sentimentálním humanitářstvím, ale již před 22, roky, v prostředí vysloveně měšfáckém křičí vášnivě své »nenávidím«. J a k silný, podvědomý sociální cit musil prouditi na spodních vírech srdce této ženy, jestliže dovedl přehlušiti všecku j e j í vášnivou l á s k u 1< životu, k svobodě a vzkřiknouti nenávist k vykodobě, k d y maloměšťácké p r o u d y v českém živote j e j
A přece jenom veliká láska ji zavedla k proletářům, k jejich nejle vějsímu křídlu. Jest jednou z mála těch, kteří si n e ř í k a j í s Antonínem Sovou: »Ještě jednou se vrátíme.« Helena Malířova vykopala hluboký příkop napravo. Svou t ř í d n í nenávist v y j á d ř i l a vstupem d o komunistické strany, pro jejfž-ntvoření bojovali ještě v sociální demc kra cii. A to,
ž e l v o u p a d e s á t k u »oslavuje« v k u t n o h o r s k é m kriminále, jest j e n proto, že t r p í c společně s miliony p r a c u j í c í c h , nemlčí a b r á n í se. Boháči se proti ní b r á n í tím, že ji u m l č u j í mezi č t y ř m i stěnami. Ale neumičí jí, j a k o neumlčí stále rostoucí nespokojenosti v y s s á v a n ý c h . *
Do druhého milionu. Vládní a sociálpatriotické s t r a n y šly do voleb s přesvědčením, že komunistickou s t r a n u »rozdrtí«. T í m horší b y l o z k l a m á n í po 16. ř í j n u . V prvé chvíli i m ě š ť á c k é listy b y l y nucen y p ř i z n a t sílu komunistické s t r a n y a ú p k i ý krach svých n a d ě j í . Ale p a k měšťáci pochopili, že p ř i z n a t p r a v d i v ý v ý s l e d e k voleb z n a m e n á posílit sebevědomí dělnické t ř í d y v j e j í c h bojích. Proto koaliční s t r a n y v y d a l y r o z k a z : Z a t a j i t ú ř e d n í v ý s l e d k y voleb, z a l h a t , p ř e k r o u t i t , z a p ř í t vítězství komunistické s t r a n y v novinách. Ale na z á k l a d ě statistiky, již si komunistická s t r a n a dělá sama, j e jasno, n e j e n že komunistický, milion z r. 1925 zůstal, n ý b r ž že byl překročen, že k o m u n i s t i c k á s t r a n a počíná obchvaoovati d r u h ý milion voličů. Komunistická s t r a n a , k d y b y v l á d a se rozhodla vypsati volby do parlamentu, ukázala b y se býti nejsilnější politickou stranou. A g r á r n í s t r a n a b y l a b y o d s u n u t a n a d r u h é místo. Politický význam voleb. nesly p o r á ž k u vládli koalice. Ztrátu utrpěli lidovci (klerikálové), proti j e j i c h ž protilidové politice ( a g r á r n í cla, zhoršení sociálního pojištěi atd.) protestovali
Volby při-
Nooě voolení členové ústředního vafsbwpUelatoa za K. S. Č. ve Velké Praze (od shora dolů): Soudružka Zajícové M., žena dělníka, soudruTÚ Šeb es t a Jan, kovodělník, U rb ánek František, truhlářský dělník, dr. Theodor Bartošek, advokát a Ant. H r uš ák, podúředník.
volbou oposičních stran i jejich dělničtí stoupenci. Rovněž živnostenská s t r a n a n e u d r žela svých posic z listopadu r. 1925. Největší ztrátu v š a k doznali národní demokraté, kteří jen ve Velké P r a z e p o z b y l y 6 m a n d á t ů z 23. K a t a s t r o f á l n í p o r á ž k u měli ludáci na Slovensku a německé voličstvo protestovalo rovněž proti koaliční v l á d ě m ě š ť á k ů německých s českými. K d y b y celněkongruová v l á d n í koalice měla politickou odpovědnost, musila b y v y p s a t i p a r l a m e n t n í volby a poděkovati se.
Volby ve Velké Praze. Měly-li k d e obcení volby v ý z n a m e m i n e n t n ě politický, bylo to jistě ve Velké Praze. Zde b o j proti komunistické straně b y l veden s obzvláštní zuřivostí. »Večer« s »Venkovem« a »Večerník P r á v a Lidu« s »Právem Lidu« vedly. A výsledek: Komunistická s t r a n a dostala 70.416 -hlasů, proti r. 1923 (.obecní volby) o 2.807 hlasů více. proti r. 1925 ( p a r l a m e n t n í volby) o 3.654 hlasů více. Zvoleno 17 komunistických členů obecního zastupitelstva. Z nich j e 12 d ě l n í k ů a 1 podúředn í k , 4 o d b o r n í intelektuálové. P ř i n á š í m e foto 15 s o u d r u ž e k a soudruhů. S n í m e k soudr. dr. Vacka j a k o vedoucího k a n d i d á t a přinesli j s m e v p ř e d m i n u l é m čísle, soudr. ITecht j e na s t u d i j n í cestě v R u s k u , takže j s m e si j e h o foto nemohli opatřiti. S n í m k y soudr. Hodinové. B a f k a , Mattanelliho, U r b á n k a a J a n d y jsou dílem f o t o g r a f i c k é h o atelieru V. Čerm á k , P r a h a XI., H u s o v a 47, s t e j n ě j a k o m i n u l ý sní mek soudr. Vacka.
E. GARD: DOMA NENÍ NIKDO PROROKEM. Matika bručela již od rána. Miška [zamračeně poslouchal a škytad. — I to skytání je od chuligamstrva! Kalhoty rozedrané... I Marie Ivanovna na to ukazuje ! — fňukala matka. — A včera mi Manie Ivainovna vyprávěla, že sami občané se dají do boje s chuliganstvem... Kdybys raději místo rozbíjení sklenic v přvmicích šel s nimi! Bylo by to čestné a chvalitebné! . . . Sousedé by si 'tě vážili a Marie Ivanovna by se nemohla o inás otírat a u milice by ti byli vděčni... — Lžeš! Mně náčelník milice hrozil pěstí pod nosem! — Vděčnost ! — Bodejť ne! Co^-Jc j)si nyní? Chuligan — jinak ti nikdo říci nemůže. Ale když se sám puetíš do boje, ukáže se hned vděčnost. Sám soudruh náčelník ti poděkuje: Děkuji vám, jářku, Miahajiie Saveljiči, za vaši ochotu, jste velmi laskav! I v novinách to otisknou. — Lžeš! V novinách 'to nebudou tisknout! — Jak pak nebudou? Docela jdstě budou. — Járku, a ještě •vám sdělujeme, že známý Michaj/i.l Savelljič Brqndychin z bytu č. 42 pustil se do boje s chuliganstvem... Kdo ho bude následovat? . . . — Lžeš! Dlouho se hádali. Večer oblékl Miška nový otcův svrchník a vyšel si na Ligovku. — Aoh, kolik je tu ehuliganstva — vzdychl si a přezíravě odplivl Pak s ním bojuj, utaháš se jako kotě. Podívejme se, Věrka ma u i zase modřinu, uličnice!... Chuligani všichni, neřádi! To je nenapadne, aby se chopdli práce a dali se s chuliganstvím v z á p a s . . . Nepochopitelný element! Miška stál a přemýšlel, jak má bitvu počít a s kterého konce. Tu se k němu přitočil Voloďka-Pijan a prohlédnnv na něm otcovský svrchník, navrhl: — Valme se, Miško, do pivnice! Syčov hostí... Miška pohlédl na kamaráda s pohrdáním, dokonce ho i loktem strčil. — Propadni se k čertu, nešťastný chuligáne! Mám teď jiné věci na starosti než pití, chystám se do boje s chuligknstvím. Hleď, ať zmizíš, pokud jsi c e l ý . . . Voloďka-Pijan chvíli nadával, pak plivl na okraj chodníku a ami/.el ve dveřích pivnice. Miška pohleděl za ním závistivě. — A co, abych se pustil do boje až v pondělí? — pomyslil si ostýchavě — dnes bych mohl ještě s kana rád y? — — — Ale vzpomněl si pojednou na vděčnost milice a články v novinách a udržel se.
Třetí ypětka « nooě zvolených komunistických členů obecního zastupitelstva Velké Prahy (od shora dolů): soudružka Marie Šimková, žena železničáře, soudruzi Josef J and a, slévač z Českomoravské, Rudolf J eiínek, zahradník, Svoboda Josef, slévač a Dr. Frant. Polák advokát.
A v tom, jako schválně, za rohem se objevila Věrka a za ní — dva mládenci . s ehuligainskými tlamami. — Kam, slečno, chvátáte? — dotírají na Věrku. Do Misky to vjelo : — A vy zatracenci! Budete chuligan it na celou ulici?
A hned za nimi. — Co tady chuMganíte? A?. Cizí holky budete} zastavovat v našem rayoně? Slyšeli jste — bude se potírat chuliganství. Palte do své čtvrti a nechte naše holky na pokoji. Rozuměla jste? Jeden chuligani se. zastavil. Ruce v kapsách, přistoupil k Miškovi se smíchem a drze se mu díval do očí: — Hele, jaký ochránce! Upaluj, pokud máš nohy celé!... Miška vzplanul. Rozmáchnul s e . . . — Kamarádi! — zařval chuligan. — Naše bijí! — a dal se na útěk. Miška ża ním. Běží a křičí: — Lžeš, mizero! Počkej, neutečeš mi! Já ta dám chuliganit! Já ti ukáži, neřáde jeden ! . . . Dohnal chuligana a uchopil ho za límec. — Nech toho, povídám! — sípal chuligan. — Roztrháš mi nový kabát! Pusť ten límec!... Šla kolem jedna občanka, starší, s aktovkou pod. paží. Sotva uviděla, jak bijí člověka, vložila se do toho: — Že se nebojíte, mladý člověče, biti svého soudruha! Práti se na ulici! Hned ho pusťte! Pustil Miăka chuligana a přiskočil k obstairožné občance: — Co se do toho pletete? Nyní je boj s chuliganstvem a vy proti tomu reptáte? — Vy sáni jste chuligan! — urazila so občanka. — Cože? — zařval Miška. — Ach, tv blikavá čarodějnice! Táhni, nebo tě smetu s chodníku! Chuliganíš t a d y ! . . . A popadl ji za účes. . , , Občanka počala křičet. Sehnal se kolem zástup lidí. Pojednom se objevil milicionér. — Nechte toho, občane — povídá — to je nepěkné chuliganit! — Zbláznil ses? — otočil se k němn Miska. — Já že ehuliganím? Já, o kterém budou psat chvalozpěvy ve všech novinách?... člověče nešťastná, nemůžeš -to svým hloupým rozumem pochopit?!... Zavedli Mišku k^ milici. Nadával strašně celou cestu: — Tohle je pořádek? S chuliganstvím je nutno zápasit, a vy neřádi mu nadržujete! Já s vámi zatočím! Nyní již Miška sedí druhý týden. V novinách také byla zprávička: »Za ohiiláganstvo, urážku milicionéra a rvačku na ulici občan M. S. Brondychin dostal 6 měsíců.«
MĚSTO V NAFTOVÝCH PRAMENECH Román.
- Napsal
Vyšly do města obstarat n á k u p a zde se jejich obavy a očekávání rozptýlilo v proudu ulice, které se staly za dnešního dne řečištěm světla násobeného zrcadlením oken, výkladů a projíždějících aut. Rozptylovaly se spíš všeobecně málo zachycujíce z jednotlivostí a bez povšimnutí přecházejíce lidi jdoucí po jejich boku. Mluvily jen o potřebných věcech, jež měly nakoupit, a jméno Bohanova vyslovila po prvé Elsa až o poledni, když seděly na plyšovém sedadle zdviže a v sladkém pocitu nejistoty přitisknuty k sobě j a k o v dřívějším přátelství, stoupaly k poschodí svého bytu. — Odpoledne, dnes odpoledne p ů j d e m k Bohanovovi. — řekla tehdy Elsa, ovanujíc Pavlu horkým dechem. A Pavla odsedla poněkud zklamaně než dovedla zvládnout probuzenou žárlivost. Přece se však při dobré vůli a námaze Pavlíně nerozhovořily za celou dobu oběda a odpoledního Cekání k dřívější sdílnosti. Elsa rozeznala už ve zdviži podle Pavlina pohybu větší důležitost, snad i rozhodnost dnešního odpoledne, zneklidněla obavami a t a j n ě pozorovala profil své přítelkyně, která se stala jejím sokem.
František
Kovárna.
Pokračováni 14.
Odpoledne oblékly bílé šaty a s raketami v rukou vyšly na ulici a odtud, zrychlujíce kroky nedočkavostí až k nábřeží. — Krásné b y bylo jet motorovým člunem. Dojely bychom až k jeho vile- — namlouvala Elsa, dívajíc se po zrcadlící hladině řeky. — Ano, j a k sama chceš. Na tobě záleží — přemáhala Pavla i v těchto bezvýznamnostech svou žárlivost, ač právě tím utužovala její sílu a moc. Doufala ještě ve vlastní hrdost, která chce být dobývána a nikdy nejde vstříc. Sestoupily po schůdkách k spodnímu břehu pod rampou, kde se zrcadlení říční hladiny tříštilo v mléčné a kalné vlny. Zarostlý chlap širokých ramen oddělil se od hloučku zevlujících dělníků a plavčíků a před zákazníky smekal klobouk, mnohomluvně nabízeje s v ů j člunek. Následovaly ho po dřevěném můstku a usedly do loďky. Plavčík pohnul volantem a o s t r á příď rozčísla vodu a loďka přeplovala hladinou. Elsa pozorovala zezadu šířku ramen zarostlého plavčíka, vzrušovala se vzpomínkami a studenost vanoucí z vody málo ji chladila. Pavla snažíc se zapomenout na zá-
V Hurianooè divadle hraje se veselohra tDorver-C.alaís.t Vlasta Burian a Anna Sedláčková v hlavních úlohách slaví svým uměním veliké triumfy před ştâle vyprodaným divadlem. Přinášíme fotografie obou umělců o této hře. U.pro• střed karikatura těchto od A. Hoffmeistra z iRotzprav Aveníinat.
Z přírodních
krás sooét&kého Ruska.
Kon
věry, kterými chtěla domyslet pohled Bohanova, poddávala se kolébavým pohybům loďky a pocitu nejistoty, který vzbuzuje bázeň i rozkoš. Ale právě to ji vracelo k dřívějším myšlenkám. Dlážděné břehy s městem zůstaly za nimi, oba boky žačala vroubit zeleň stromů i trávy, vyrůstající v průlinách mezi kamením. Doba plavby, nyní kdy už loďka zahýbala ke břehu, zdála se být příliš krátkou, protože oběma zachtělo se nyní oddálit návštěvu, z obavy před zklamáním a touhy po prodlužování vzrušujícího očekávání. Vystupovaly před zahradou a Elsa, když plavčíkovi platila za jízdu, zahlédla na jeho široké hrudi pletené triko Iiestačující zakrýt kudrnatou srst. Vzpomněla na Otomara a rychle se obracejíc spěchala k jeho vile, jež byla spíše palácem. Společnost zastihly už v zahradě. Nastala chvíle nudného seznamování, kdy se vyslovují zbytečnosti s největším důrazem. Pavla všímala si málo okolí, protože pohled, který cítila, ač měla oči zakryté širokou střechou bílého klobouku, dával pravdu jejímu tušení. Zapomněla v té chvíli i na přítelkyni zklamaně a zbytečně stojící po jejím boku. Hned se dělili ke hře. A náhodou se stalo, že Pavle s bělovláskem (jehož jméno zapomněla pro bezvýznamnost) losováním připadl úkol Bohanovova protivníka. Ani se neohlédla za Elsou snad z vědomí viny (už v této chvíli styděla se za svou zradu), snad z oslepení, jež způsobovala naléhavost Bohanovových pohledli. Přešla žlutým pískem, který skřípal pod podrážkami nových střevíců a stoupla na své místo s raketou v ruce uchystána k závodu. 6
u Aljubky
na
Krymu.
Bohanov hbitostí míval nade všemi převahu. Ale sotva nastal zápas prvním hozeným míčem, měl v Pavle soupeře rovné síly. Ranami dobře umístěnými střídavě k síti a k bílé čáře ohraničující pole hry a z rohu do rohu unavovala soka, který nestačil zároveň sledovat její hbité pohyby a raketou srážet míč. Bělovlásek a paní Elsa, která byla spoluhráčem Otomarovým, čekali skoro celou hru a málo kdy přišla jim příležitost k zvednutí raJcety a zbytečnému pohybu.' H r a skončila. Udýchaná Pavla se vracela a poražený Bohanov spěchal jí přát k vítězství. — Jsem hrdý na svého soupeře! — — Vyhrála jsem spíše náhodou, — omlouvala se Pavla a Bohanov ji už neopustil a provázel ji. když všichni odešli k lesu zaplňujícímu zbytek zahrady. Pavla byla vzrušena a zapomněla, že zklamaná Elsa zůstává vzadu s tvarohovým bělovláskem. Bez úmyslu oddělili se od společnosti a šli úzkou stezkou. Široký klobouk přikrýval Pavlinu tvář i její mlčení. Vzduch byl nassátý zteplelou vůní lesní půdy a jehličí . •. Oba lidi jdoucí bezhlasně, byli ponořeni do vlastních osudů. Mluvil jen Bohanov: — .— Prohrál jsem. Myslíte, že jsem prohrál jen tuto hru? — Vzhlédla. Snědou tvář ojíněnou jako rub vrbového listu odkryla jeho pohledu. Hledal její ruku. Blížili se k besídce, kde začalo krátké Elsino štěstí. A Pavla znovu vzhlédla s udivenou otázlkou: . — Co ode mne chcete? — —Chci, abyste mne měla ráda! — šeptal odzbrojen a náhle zkrotlý její bezbranností. Pavla mlčela. A Otomar nepromluvil už celou dobu pro-
cházky. Ztratil bez svého vědomí bezohlednost, surovost, s nimiž dovedl u k á j e t s v ů j hlad a strhnout všechno, eo se mu zachtělo. Tento muž, tvrdé vůle, šel podle ní se svislými r u k a m a , mlčky a poslušně. Vrátili se k tennisové besídce, kde seděla paní Elsa, vedle bělovláska, který se únavně snažil rozptýlit její zarvtost. Teprve jejich příchodem poněk u d oživla a z u ž u j í c štěrbinu víček, obrátila se k Pavle jízlivou poznámkou: — Uprav si klobouk! — Všichni se vrátili. Zahráli si ještě jednou bez dřívější chuti. Stísněnost očekávání přenesla se z Bohanova na ostatní. Jen Elsa mluvila víc než dříve a marně se snažila skrývat se lhostejností s v ů j hněv. Zatím zapadalo slunce- Chladly stíny a ohloha večerem temněla. Tehdy přeletěl nad zahradou aeroplán, když všichni byli na odchodu a Bohanov stál v Pavlíně blízkosti. A Pavla dosud v myšlenkách, které nejsou poutány tíží, vyslovila polohlasem: — J a k r á d a bych letěla teď vysoko, hodně vysoko. — A Bohanov j i n d y jízlivý a bezohledný, pochopil i tuto dětskost. A stejným šeptem jí odpovídal: , — Chcete-li pošlu pro vás v sobotu auto a můžeme letět. To bylo jediné, co jí řekl. Jinak nepromluvil celý zbytek večera
Rodina pelikánů
v berlínské
SPRAVEDLNOST V UZKYCH. Jedinolio ráma, asi v 9 hodin, byl nalezen bohatý bankéř X. Y. ve avé vile zastřelen a pokladna byla vyloupena. Po dlouhém patlání zatkla policie čtyři zločince, podezřelé z viraždy, jejichž stopu nalezla dle způsobu otevření pokladny. Lékař pak zjistil, že sainit bankéře nastala nejméně přeci pěti hodinami, že vsak může býti mrtev až i 15 hodin. Při vyšetřování vyšlo na jevo, že lupič nejprve po bankéři střelil, ale netrefil a teprve druhou ranou ho usmrtil. Prvý výstřel náhodou zasáhl na stěně visící chronometr a střela stiroj okamžitě zničila a zastavila. L/úipič si v té chvíli náhodou všiml, že obě ručičky (hodinová a minutová) stanuly v jediné přímce a proto z opatrnosti jimi otočil, až ukazovaly čas, naznačený na vedlejším obrázku, zřejmě nesprávný. Podezřelí, kteří byLi zatčeni, se jmenovali A, B, C, D. A dokázal alibi, že minulého večera od 6 do 2 hodin byl jinde, B dokázal, že byl jinde od 5 večer do 4 hodin ráno, C dokázal své alibi od 11 -hod. večer do 8 hod. ráno, D pak od 4 hodin večer do 11 hodin v noci. Jinak neměl soudce po ruce ani nejmenších důkazů, jimiž b y zjistil, který zločinec čin vykonal, ač bylo positivně jisto, že to byl některý ze zmíněných čtyř. V kolik hodin, kdy a kým byla spáchána loupež? To jest, koTik hodin ukazoval přesný chronometr, když do něho bylo střeleno? Dle dokázaných alibi pak dá se určití zločinec! Dý. Pokuste se o rozluštění1. Deset praních, rozluštitelů
obdrží knižní
odměnu.
Rozřešení hádanky „Také stávka" z č. 17.: Předák dostal 11 Kč prvého dne, a p a k po 90 dní 11.10 Kč; celkem 91 dní po lO.tO Kč. Dělník pracoval za stan m mzdu, celkem 101 dní za 10.10 Kč Pomocník pracoval 1 den za 9 Kč, a pak 110 dní za 9.10 Kč. což činí 111 dní za 1010 Kč. Ceíkem 303 dní práce za 3030 Kč. — Nebyl tedy >přídavekc nijak skvělý.
zoologické
zahradě
při
snídani.
lip
I
• b
i
#
m a m
Elektrisace o SSSR. 1 do nej(za padlejších vesnic ruského venkova zaveden byl v poslední době elekír. proud. — Rolníci na táboru lidu poslouchají zprávu o založení nové elektrárny. — -r- Právnické porady pro rolníky. — Dnešní rolnická rodina — místo páchnoucí lampy čisté světlo elektrické.
J U N I U S : OD T R O P I C K É MÍZY K PNEUMATICE. dávku mléka a při toan obnovovati kůru. Kapky mléka se sbírají do pánví na úpatí stromu. Potom se obsah pánví vyprázdní do kádí, kde se mléko srazí přidáním kyseliny octové. Ze sražené masy se nakrájejí tlusté kusy, které se v několika válcovacích sitolicích vyválenjí do tenkých pruhů za současného vypírání vodou. Pruhy se pak suší buď na vzduchu nebo kouřem. Sušení trvá dvě až tři neděle. Usušený kaučuk se balí v balíky nebo bedny po 100 kg, které se odesílají k zpracování.
Kauéukooníkooá
plantáž.
Španělský kronikář XVI. «toi. Gonzalo Feraándes d'Oviédo y Valdas vypsal ve své »Historii«, kterak cestoval po Brasilii, nedávno objevené a spatřil tam Imdiány, ani »házeli prudce k zemi míče, které potom odskakovaly vysoko...« Tak se Evropané po prvé seznámili s kaučukem (slovo vzniklo z peruánského pojmenování calyu-cba či cauoho (ch = č)). Ale teprve za divě sté let potom j e j začatí užívati (jako »pryže«, k vymazávání čar; kaučukové kousky se prodávaly p<xl jménem »Černošská kůže«). R. 1823 Mackintosh si dal patentovat i .nalepování kaučuku na látky, aiby byly nepromokavé. R. 1839 objevil Goodyear tvrzení (vulkanisování) kaučuku, zahříváním jeho se sírou za určité teplotv. Od těch dob má kaučuk občanské právo v • civilisovaných zemích, jako je mel od pradávna u Indiánů. Ale doba jeho slávy začíná aiž v osmdesátých letech, kdy vynalezeny gumové obruče n a velocipedy a později pneumatiky. Objevením automobilu jeho spotřeba rok od roku až závratně roste: v roce 1910 se ho spotřebovalo 8200 tun, roku 1913 71.380 tun, r. 1925 už 500.000 tun.
Zpracování kaučuku. Z měkkého kaučuku, tak připraveného se dělají hadice, chirurgické předměty, pryž .(»mazací guma«) atp. Aby kaučuk »nabyl« a byl pevnější, přimisují se k němu různé látky (plavená křída, mastek, grafit a pod.) a barví se sazemi, miniem, okrem). Potom se formuluje v žádoucí předměty, z větší části ručním slepováním kaučukových kusů (benzinem nebo kaučukovým lepem). »Mazací guma« se vyrábí přimíšením rozmělněné pemzy nebo smirk u do kaučukové kaše, která se pak vylisuje ve formách do žádaných tvarů. Zajímavá je strojní výroba hadic: kaučuková kaše se ohřívá parou v kotli a vytlačuje se z ní kruhovým otvorem, do nějž z vnitřku zasahuje »im«. K jiným účelům je třeba kaučuk u t v r d i t i (vulkanisovati), což se stane zahříváním směsi kaučuku se sírou. Vulkanisuje se za studena nebo za tepla. Při studeném tvrzení se kaučuk ,ponoří na určitou dobu do 5 _ 6 % směsi sirouhlíku a chloridu sirnatého. Za horka se vulkanisuje ponořením kaučukového předmětu do horké sirné lázně (135° C), kde se ponechá tak dlouho, až přijme 3 až 12% síry, podle tvrdosti, kterou má předmět miti, načež se mechanicky zbaví přebytečné síry a znovu ohřívá n a 30 až 40° C. Přidáním 20—30% síry vznikne t. zv. e b o n i t . Přimísí-li se kaučuku »nadýmací« látky, které v lázní pouští plyn, vzniknou pórovité kaučukové h o u b y .
IJo počátku tohoto století stačily potřebu krýti divoce rostoucí ka/učukovníky ('hevea), jednak z údolí Amazonky ve Střední Americe, jednak z Konga v. Africe. Těžba však byla velmi nepravidelná i poměrně nákladná v (přes to, že se k sbírání kaučukového mléka užívalo otroků, kiterým se platilo karabáčem), poněvadž doprava byla nesnadná. Proto nejprve Angličané a po nich Holanďané začali zakládaiti kaučukové plantáže, první n a Ceylonu. druzí n a Sumatře a Borneu a zakrátko těžba z nich rychle přerostla těžbu z kaučukovníků divolkých. Sbírání
a příprava
suroviny.
Kaučuk přichází na svět jako kapky mléka, které roní naříznutá kůra kaučukovníku. Poraňování stromu svlékáním tenké vrstvy kůry vyžaduje ovi ku, má-li strom dávati pravidelnou
Domorodci
se vracejí
s kaučukovým
mlékem.
Vzrůstající spotřeba kaučuku v době, kdy plaiitáže' ji ještě nestačily kryti, dala podnět k výrobě kaučuku
umělého,
vélio .monopolu Angličanů s Holanďany na světovém trhu. Ti m a j í v rukou asi 90% celé světové těžiby kaučuku, kdežto Spojené státy, největší spotřebitel kaučuku (spotřebují asi 3A celé světové těžby), mají vlastní suroviny pramálo. Proto
která se podařila teoreticky i prakticky, jenže je dosud poměrní iítikladná, syntetický kaučuk nemůže souitěžiti s přírodním, od nějž se poněkud liší.
Jak se seje kaučukový strom? Do řádek naznačených provazem. sází se semena, jež se vybírají z širokého a hlubokého klobouku domorodců. Výchozí látkou k výrobě umělého kaučuku užito dosud acetonu, lihu z brambor, amylalkoholu, acetylenu •(-/. karbidu). V posledním čase války vyráběli jej v Německu už asi 2500^ tun, tehdy ovšem cena ani jakost valně nerozhodovaly, když přírodního kaučuku nebylo. Není vyloučeno, že výroba bude obnovena, podaří-li se snížiti výrobní náklad a zlepšit i jakost. Kaučukový
kapitalismus.
Nařezávání stromu o podobě V. Je-li kůra dobře zařezávána, zaroste zase v palnácti
měsících.
Možná, že nejsme od toho tak daleko, potrvá-li dosavadní vzestup cen surového kaučuku, který je následek kaučuko-
bylo a je velké napatí mezi oběma stranami, zejména od r. 1922, kdy zaveden s anglické strany t. zv. S t e v e n s o n ů v p l á n , podle nějž plantážníci směli produkovat i jen 60% normální spotřeby, aby ceny stouply. Tak Anglie uplácí svůj válečný dluh Spoj. státům. Těm to ovšem není vhod
Ve třech letech dosahuje kaučukový sirom již značné velikosti, kaučukové mléko však dává až po ? letech.
Krájení
12
kaučukového mléka ztuhlého o nádobách. pruhy se válí a pak suší.
Tyio
a ipodarjlo se jun, když pohrozily aingilíckómu průmyslu i-epresaliemi, « byl plán o d o l á n .(t. 11. (926). Ale jistě bude ye vhodné obvili obnoven. Proto se američtí kapitaliste zeJinena automobiloví, ohlížejí po vhodném místě na vlastní planteze. Šilhají po černošské »svobodné« republice Liberii v Aririce, po Mexiku a zejména po Filipínských ostrovech i " J l m *sok radl agrární zákonodárství, které bvlo zavrtáno na uchlácholení obyvatelstva, když Spojené státv ostrovy aneiktovalv: v jedněch rukou nesmí být ipřes 1000 hii
vynálezů Watt pouze zdokonalil NewcomanŮv stroj, který jednou dostal do správy (byl mechanikem). Jinou, chvalme známou »pravdou« jest, že v.šechmy veliké vynálezy jsou dílem náhody. 1 ten Wattů v strojek spočíval ina dlouhé zkušenosti, kterou získal při opravách přístrojů oia gilaegowské uniivensitě, Isak Newton přišel ina niiiiohé chytré nápady pomocí dětské hračky — mýdlové bubliny — ale lidé, nadšení tou »náhodou«, jak na to připadl, zapomínají na celá lota pilného studia, jež mu umožnilo, že dovedl utvořili dů<, v, . , . . , . loži.tó závěry z lak nepatrníých z jet u . Mnohé jeho objevy, týkající se světla, byly plodem dlouhých uvali, a prostými pokusy je jen dokazovali Podle běžného mínění viděl spadnouti jalbilko — a inaipadl Jio epochální zákon o přitažlivosti zemské. Dle podobné domněnky objevil Galileo své zákony kývavého «pohybu, když se díval na lustr v kostele,'náhodou se kývající. A parní Geilvani, když jedinou byla nemocna a chystala si ipochoułku z žabích stehýnek, uviděla, jak seliou škubou, zavolala svého mužíčka, ten na t ) po'Medăl, a »objevil éleletřiliiu«. Zatím všalk Newton celá lota musel studovati, mez přišel na to, že . . .. táž síla, která .táhne předměty k zenu, hybe v prostoru měsícem a drží ho; muioho bezesných noci obětoval, než ji vyjádřil («četně. Galileo studoval pohyb teles skoro cely život, a jeho zákony určil, když o kyvadle nemel ještě ani zdání. Gał™,ni sice také něčo prováděl se zabílili stehýnky (měl z nich elektroskop), ale celou
Sušení kaučukaoýtfh listů na oolném vaduohu. jsou Uivsíé, mší se o sušárně.
Listy,
které
pudy a také pracovní poměry jsou regulovány. A tak se jednoho dme dočteme, že na Filipinach vypukla »revoluce«, po níž tanu budou zavedeny mravy 100% americké. Na plantážích bude obnoveno otroctví, ne sice formálně, za to fakticky, tak jako na plantážích středoámerických, anglických i holandských. Snad se najde .poctivé péro. které vypíše lidské utrpení a ponížení, zkoncentrované v každé kapce kaučukového mléka, jako vypsal E. D. Morel hrůzovládu z kaučukových plantáží v Kongu, patřících belgickému králi Leopoldovi, v poeovsky hrůzné knize, nazivamo symbolicky .líc] liuihberc — Krvavý kaučuk?
„PRAVDY", V NĚŽ VĚŘÍME. Když poanáte, že něco, čemai jste dosnid věřili, není pravdivé, řeknete si: »Výjimka tvrdí pravidlo.« Amo, ale i toto přísloví^ je lživé. Před mnoha stv lety bylo překládáno do modennich jazyků, a nějaký učený »latinik« u délai v překladu chybu. V originále totiž zní přísloví: »Výjimka musí vyzkoušeli pravidlo.« Téměř nesčetná je řada starých »pravd« Ktere jsou lživé! . ' __ Vezměme vypravování o James ^."VV7 Wattoví, jak i»rý jako hoch pozoroval páiii, zdvihající pokličku ua šálku, a připadl přiipadl na epochální vy^ s saLku, nález parního " stroje. ' ' Někdo si• do* rtf konce dal práci a 'namaloval maléiho Waitita, jalk upřímně kouiká na bublající vodu kotlíku — a myslí na ipaniií stroj. Zatím však již 130 let před Kristem (čili 19<)0 let před Wattem) Heron Alexandrijský poháněl primitivmí strojky parou, a před Wał tem byla síta podobných
jB,, ° Dobře známou domněnkou jest, že prý brusy třeba na břitvy se mažou olejem, a/by se amíímilo ma nich třeni. Olej .zatím ve skutečnosti zvětšuje tření! Brus se jím maže proto, aby olej odiplavovall maličké kousky obroušeného nástroje (ocele), kteir S t a •s ;• ó by se do suchého kamene zadíraly a zanášely by jeho povrch. — N a v s n k u se , , . mnohde věří, že hJesk nebije nikdy dvakrat na též místo. Pokusně bylo ujištěno zeami to není pravdou. - Snad 99 lidí ze sta víří že výbušné látky pusobí ničivě jen v uzavřené prostoře. Kdyby prach vybuchl ,„a kanicnné desce, volně na vzduchu p.4 Ł i ™ í " t " ^ Z ? « " " , * 5 * by ji rozdrtil na prášek stejné, jako kdyby vybuchl potí ní nebo v ní! Vviuchem vznikne množství plynů ty se oprou o okolní klidně stojící ruavnfpnšky! * ™ raniklne «tejně ohromný tlak jako
íta^M^t^raícb.
VymySlil
Každý prostý člověk věří, že již viděl páru. Zatím však pára je vůbec -neviditelná, a to, co utíká ze stroje, jsou jen drobné kaipičky vody, hustá mlha. Jen inahlédinětc okénlkem do parního kotle, není v něm bílo! — Kdož by nevěřili, že velká čočka zvětšuje více, než analá? _ 200x A zatím^ čim menší čočka, tím více může míti zakřivený povrch a tím vice zvětšuje! — Přírodopis vůbec je na školách učen nesprávně. Proto oliccné mínění jc plno chyb. Téměř každý věří na př.. že malé mušky na oknech jsoíi ještě nedorostlé mouchy. A zatím moucho se narodi z kukly tak velká, jako ji vidíme! Svět se hemží omyly, život je pln chyb, ale cílem zíti jest .právě spěti kupředu, na základě chyb a omylů jednou jjž spáchaných. Lidé musí však býti dosti vyspěli, aby tyto ohyby mněli viděti: dnes ještě k tomu jest třeba stoletého dějinného odstupu. —J3v. ZVtlží:
í ?
I í Mi i
K obrázkům: R. Bos, pařížský advokát, člen ústředního výboru Herriotovy radikální strany, meškal o minulých dnech o Praze a ú&pěšné zasáhnul též oe věci soudr. Eleka Kôblôse. Soudr. Kóblos, jak je známo, byl později propuštěn. — Obrázky z posledních voleb. Dva obrázky nahoře zaslali nám soudruzi z Hořic na důkaz své čilé a ú-' činné agitace. Ostatní ohrázky jsou z Prahy, kte-' rá ve dnech voleb byla plakáty přímo zaplavena. Největší pozornost budily • plakáty strany Stříbrného. Na jeden z nich »Zastavte se na minutu« byla v posledních hodinách přilepena krátká jxxznámka: A o dplivněte si ! Na druhém plakátě je portrét známého Kádi, který tento volební »zápas« dokonale prohrál. Na posledním obráizku vidíme, jak volily strany mesíácké — o automobilech. Dělníci aut nepotřebovali. Věděli dobře, komu jejich hlas patří.
.
i
.
ÚM u m
FRANTIŠEK SlaVný japonský malíř a básník (na dvoře císařském namaloval podivuhodnou krajinu. Všichni žasli. Krajina 'byla tak dokonale namalovaná, že nebyla k rozeznání od skutečnosti. Pak se uklonil, usmál se a vešel do obrazu jako do skutečnosti a nikdy se již nenavrátil. Byl velikým básníkem. František Gellner byl básníkem a malířem. Slovem, perem i štětcem namaloval si svět. Pak se uklonil, usmál se a zmizel ve světě a nikdy se již nenavrátili. Byl velikým básníkem a vzpomínky marně hled a j í jeho hrob. Když před několika lety vydával S. K. Neuman knihu veršů »Nové zipévy«, nemohl připustit i, že by Gellner se nevrátil. Vyslovil slabou naději. Dnes, k d y vyšel již I. sv. Gellnerových Spisů, k d y otvírá se v Umělecké Besedě výstava jeho kreseb a obrazů, nedoufá již nikdo. Frant. Gellner je mrtev. Přinášíme několik kreseb z bohatého díla tohoto vzácného umělce z rodu smut> ných saityrů. V mistrných jeho kresbách zachycen je život generace a život maloměšťácké společnosti, kterou obklopeno bylo slavné ana.rchistické doupě. Neumanova vila u Olšan, vila, kde vzniklo mnoho krásného pro českou literaturu a celé české umění. Nebude to snad již trvati dlouho, kdy budeme moci přehlédnout! celou žeň tohoto jedinečného českého malíře, karikaturisty, jednoho z mála, kteří zasluhují pozornosti. — Umění malířské bylo však jen polovinou nevšedního talentu Gellnerova. Stá
GELLNER. nezastárlo, ani když Gellnerův svět zestárl bezmála o dvacet pět let. Pro nenávist k maloměšfáctví, ipro nenávist k politické zaostalosti českého poloobčana, pro nenávist k plnému břichu a plné kase nalezl Gellner verše, které ještě dnes můžete napsat i nad brány našich měst i městeček. V »Pozdravu rodnému kraji« vítá své dva rodáky, »měšťáka s naduřelým břichem a jeho tlustou samici« a s uznáním konstatuje závažnost jejich existence: Dost možná : Zde se narodili a žili v tupém štěstí svém. Několik bytů zalidnili života schopným potomstvem. A až kdys naplní svá léta, pak spát zde budou v pokoji a ještě vděčně ten kout světa svou vlastní inrchou pohnojí. A právě tak, jak nemilosrdně dovedl bičovat i morálku soudobé společnosti, v jemně ironických verších dovedl vysloviti svou lásku k proletariatu : Ptáčkům opatřuje pánbůh byt a stravu, ale člověk nemá, kam by složil hlavu. Pod mrazivým nebem lidské srdce sténá. Nad svým životem se zamyslila žena. Do své jiziby vešla přes vrzavé schody, fosfor seškrabala do sklenice vody. Dobrodiním vědy byla zachráněn«. Pod mrazivým nebem lidské srdce sténá. Těmito několika slovy nechceme více než upozorniti naše čtenáře na skvělou osobnost Gelhierovu. Jestliže jen někteří z nich zatouží po jeho dílu, bude úkol spbiěn.
(Poznámky ke kresbám. Nahoře: Autoportrét. — Karikatury F. Šrámka, S. K. Neumana a J. Mahena. Vlastní karikatura F. Gellnera a jeho otce.)
1
i 11 M
J®
í
1'kázky vyobrazení ze sborníku »Deset i et diktatury proletariat u«, který prané vyšel o našem nakladatelství. — Obsahuje 440 stran formátu »Leninovy knihovny«, několik diagramu, čtyři nè'kolikabarevné mapky, 16 stran vyobrazení na křídovém papíře atd. Cena Kč 75.—. Obnos tento možno splatili ve třech měsíčních splátkách à Kč 25.—. Objednávky přijímá Komunistické nakladatelství, Praha-Karlín, Královská 13. *
t lil
H E F L E K T O R v y c h á z í 1. a 15. v měsíci. P ř e d p l a t n é n a 2-ł čísel ( n a rok) Kč 36.—. n a 12 čísel (půl r o k u ) Kč 18.—. J e d n o t l i v á č í s l a po Kč 1.50. Do ciziny na r o k Kč 48.—. V y d a v a t e l Jonef H a k e n . R e d i g u j e B. S u f á ř. O d p o v ě d n ý r e d a k t o r a r e d a k t o r části l i t e r á r ni a umělecké J . S e i f e r t . R e d a k c e , a d m i n i s t r a c e a expedice P r a h a - R a r l i n , K r á l o v s k á 13. — U ž í v á n í n o v i n o v ý c h z n á m e k p o v p k ' o « v ý n o s e m ř e d i t e l s t v í p o š t a t e l e g r a f ů v P r a z e pod čís. 251.C71-VI.-25 ze dne 19. X I I . 1925. — » M E L A N T R I C H « P R A H A
