PLATEBNÍ STYK OTAKAR SCHLOSSBERGER MARCELA SOLDÁNOVÁ

PLATEBNÍ STYK OTAKAR SCHLOSSBERGER MARCELA SOLDÁNOVÁ

PLATEBNÍ STYK

Autoři: JUDr. Otakar Schlossberger, Ing. Marcela Soldánová Recenze: Publikace neprošla recenzí ani jazykovou úpravou. Třetí přepracované a doplněné vydání: Praha, květen 2005 ISBN: 80-7265-072-6 © Bankovní institut, a.s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nebude jakýmkoliv způsobem reprodukována bez předchozího písemného souhlasu Bankovního institutu, a.s.

2%6$+

OBSAH První část 1. KAPITOLA .............................................................................................................. 15 ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PLATEBNÍHO STYKU ............................................. 15 ÚVOD ......................................................................................................................... 15 1.1. PRÁVNÍ VÝCHODISKA PRO REALIZACI PLATEBNÍHO STYKU ................ 16 1.1.1. Obchodní banka a její úloha ........................................................................ 16 1.1.2. Česká národní banka.................................................................................... 17 1.2. PRÁVNÍ ÚPRAVA PLATEBNÍHO STYKU ....................................................... 18 Základní právní předpisy ....................................................................................... 18 1.2.1. Zákon o platebním styku............................................................................... 18 1.2.2. Zákon o bankách .......................................................................................... 19 1.2.3. Obchodní zákoník......................................................................................... 20 1.2.4. Zákon směnečný a šekový............................................................................. 21 1.2.5. Zákon o finančním arbitrovi ......................................................................... 21 1.2.6. Vyhláška ČNB, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování (dále jen vyhláška o platebním styku) ..................... 22 1.2.7. Všeobecné obchodní podmínky České národní banky.................................... 22 1.2.8. Další předpisy .............................................................................................. 23 1.3. ČLENĚNÍ FOREM PLATEBNÍHO STYKU ....................................................... 24 1.3.1. Pojem platební styk ...................................................................................... 24 1.3.2. Formy platebního syku ................................................................................. 24 2. KAPITOLA BĚŽNÝ ÚČET – ZÁKLADNA PLATEBNÍHO STYKU............................................ 27 ÚVOD ......................................................................................................................... 27 2.1. DOKUMENTACE KE ZŘÍZENÍ BĚŽNÉHO ÚČTU ........................................... 28 2.1.1. Klient a klientská dokumentace .................................................................... 28 2.1.2 Klientská dokumentace ke zřízení běžného účtu ............................................ 30 2.1.3. Podpisový vzor k účtu.................................................................................. 44 2.1. SMLOUVA O ZŘÍZENÍ A VEDENÍ BĚŽNÉHO ÚČTU ..................................... 47 2.2.1. Náležitosti smlouvy....................................................................................... 47 2.2.2. Změny údajů ve smlouvě a podpisových vzorech........................................... 48 2.2.3. Úmrtí majitele účtu jako zvláštní situace ...................................................... 51 2.3. ZRUŠENÍ BĚŽNÉHO ÚČTU .............................................................................. 54 2.3.1. Zrušení běžného účtu z podnětu majitele účtu............................................... 55 2.3.2. Zrušení běžného účtu z podnětu banky.......................................................... 56 2.3.3. Zrušení běžného účtu likvidací právnické osoby ........................................... 57 2.3.4. Zrušení běžného účtu z důvodu prohlášení konkurzu..................................... 58 2.1. HLEDISKA VEDENÍ ÚČTŮ .............................................................................. 59 2.4.1. Účetní hledisko ............................................................................................ 59 2.4.2. Daňové hledisko........................................................................................... 60 2.4.3. Hledisko identifikace.................................................................................... 63 2.4.4. Hledisko pojištění vkladů ............................................................................. 66

11

2%6$+

Druhá část 3. KAPITOLA............................................................................................................... 70 NEDOKUMENTÁRNÍ INSTRUMETNY PLATEBNÍHO STYKU........................... 70 ÚVOD.......................................................................................................................... 70 3.1. VYBRANÉ POJMY PLATEBNÍHO STYKU ...................................................... 70 3.1.1. Převádějící instituce ..................................................................................... 71 3.1.2. Příkazce a příjemce ...................................................................................... 71 3.1.3. Převod.......................................................................................................... 71 3.1.4. Přeshraniční převod ..................................................................................... 72 3.1.5. Příkaz k převodu........................................................................................... 72 3.1.6. Den účinnosti příkazu k převodu................................................................... 73 3.1.7. Informační povinnosti převádějící instituce .................................................. 73 3.1.8. Bankovní pracovní den ................................................................................. 75 3.2. NÁSTROJE PLATEBNÍHO STYKU................................................................... 75 3.2.1. Příkaz k úhradě ............................................................................................ 76 3.2.2. Příkaz k inkasu ............................................................................................. 82 3.2.3. Hromadný příkaz k úhradě/inkasu ................................................................ 83 3.2.4. Trvalý příkaz k úhradě/inkasu....................................................................... 84 3.2.5. Platební příkaz pro zahraniční platební styk (Payment Order) ...................... 84 3.3 ŠEKY ................................................................................................................... 89 3.3.1. Šekové zákony a instituty .............................................................................. 89 3.3.2. Náležitosti šeků............................................................................................. 90 3.3.3. Druhy šeků ................................................................................................... 91 3.3.4. Operace prováděné se šeky........................................................................... 95 3.3.6. Způsoby inkasa šeku ..................................................................................... 97 3.3.6. Užívání šeků v praxi ..................................................................................... 97 3.3.7. Používání šeků v České republice ................................................................. 98 3.3.8. Ostatní ustanovení o šeku ........................................................................... 100 3.4. DALŠÍ SLUŽBY BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU ................... 101 3.4.1. Rezervování prostředků .............................................................................. 101 3.4.2. Blokování prostředků.................................................................................. 102 3.4.3. Expresní převody........................................................................................ 102 3.4.4. Částečné úhrady......................................................................................... 102 3.4.5. Přednostní platby ....................................................................................... 103 3.4.6. Vedení kartotéky plateb před lhůtou splatnosti (tzv. K1) ............................. 103 3.4.7. Vedení kartotéky plateb po lhůtě splatnosti (tzv. K2)................................... 103 3.4.8. Poštovní poukázky ...................................................................................... 104

4. KAPITOLA DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK .................................................................... 109 ÚVOD........................................................................................................................ 109 4.1 PŘÍPRAVA A PRŮBĚH KONTRAKTŮ ......................................................................... 110 4.2 DOKUMENTY POUŽÍVANÉ PŘI DOKUMENTÁRNÍCH PLATBÁCH .................................. 112 4.2.1 Základní členění a charakteristika dokumentů ............................................. 113 4.2.2 Základní popis dokumentů ........................................................................... 115 4.3. DODACÍ PODMÍNKY ............................................................................................. 121 4.3.1 Předpisy upravující dodací podmínky .......................................................... 122 4.3.2 Použití INCOTERMS 2000 .......................................................................... 123 4.3.3 Přehled dodacích podmínek dle INCOTERMS 2000 .................................... 124 4.4 DOKUMENTÁRNÍ INKASO ...................................................................................... 128 4.4.1 Legislativní úprava dokumentárních inkas.................................................. 129 4.4.2 Druhy inkas ................................................................................................. 132 4.4.3 Zpracování dokumentárního resp. směnečného inkasa................................. 135

12

2%6$+

4.5 DOKUMENTÁRNÍ AKREDITIV................................................................................. 138 4.5.1 Legislativní úprava dokumentárních akreditivů .......................................... 138 4.5.2 Druhy dokumentárních akreditivů ............................................................... 144 4.5.3 Zpracování dokumentárního akreditivu ....................................................... 152 4.6. SMĚNKY ............................................................................................................ 159 4.6.1 Legislativní úprava směnečné praxe........................................................... 160 4.6.2 Druhy směnek ............................................................................................. 164 4.6 BANKOVNÍ ZÁRUKY ............................................................................................. 170 4.7.1 Legislativní úprava bankovních záruk ......................................................... 171 4.7.2 Druhy bankovních záruk.............................................................................. 173 4.7.3 Zpracování bankovních záruk...................................................................... 176 5. KAPITOLA PLATEBNÍ STYK A FINANCOVÁNÍ OBCHODU................................................. 181 ÚVOD ....................................................................................................................... 181 Legislativní úprava podpory exportu v rámci financování obchodu..................... 182 Podpora exportu .................................................................................................. 182 5.1 FINANCOVÁNÍ DOKUMENTÁRNÍHO INKASA ............................................................ 183 Účastníci financování dokumentárního inkasa .................................................... 184 Výhody financování dokumentárního inkasa........................................................ 184 5.2 FINANCOVÁNÍ DOKUMENTÁRNÍHO AKREDITIVU ..................................................... 184 Účastníci financování dokumentárního akreditivu................................................ 185 Výhody financování dokumentárního akreditivu................................................... 185 5.3 ESKONT SMĚNEK ................................................................................................. 185 Předpisy upravující oblast eskontu směnek.......................................................... 186 Účastníci eskontní operace .................................................................................. 186 Využití a výhody eskontu směnek.......................................................................... 186 Průběh eskontní operace ...................................................................................... 186 5.4 FORFAITING 188 Předpisy upravující oblast forfaitingu .................................................................. 188 Účastníci forfaitové operace ................................................................................ 188 Použití forfaitingu ................................................................................................ 189 Výhody forfaitingu ............................................................................................... 189 Nevýhody forfaitingu............................................................................................ 189 Členění forfaitingu z hlediska realizace odkupu .................................................. 190 5.4 FACTORING 193 Předpisy upravující oblast factoringu................................................................... 193 Účastníci factoringové operace............................................................................ 194 Členění factoringu ............................................................................................... 194 Použití factoringu ................................................................................................ 195 Výhody factoringu................................................................................................ 196 5.5 EXPORTNÍ ODBĚRATELSKÝ ÚVĚR .......................................................................... 197 Předpisy upravující odběratelské úvěry................................................................ 197 Účastníci operace realizované na bázi exportního odběratelského úvěru (Buyer´s Credit) ................................................................. 197 Použití exportního odběratelského úvěru............................................................. 198 Výhody exportního odběratelského úvěru ............................................................. 198 5.6 EXPORTNÍ ÚVĚROVÁ LINKA .................................................................................. 199 Předpisy upravující úvěrové linky ........................................................................ 199 Účastníci operace realizované na bázi úvěrové linky (Credit Line nebo “Tailor Made” Credit Line) ......................................................................................................... 199 Použití úvěrové linky............................................................................................ 199 Výhody úvěrové linky ........................................................................................... 200

13

2%6$+

Třetí část 6. KAPITOLA HOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK V ČR................................................................ 205 ÚVOD........................................................................................................................ 205 6.1 LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA HOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU .................................. 206 6.2 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ....................................................................................... 207 6.2.1 Legislativní úprava...................................................................................... 207 6.2.2 ČNB a evropské měnové instituce................................................................ 209 6.3 ČR A EURO 210 6.4 PENĚŽNÍ OBĚH V ČR ............................................................................................. 211

7. KAPITOLA PENÍZE V ČR............................................................................................................. 213 ÚVOD........................................................................................................................ 213 7.1 MINCE V ČR ....................................................................................................... 214 7.1.1 Přehled platných mincí ČR.......................................................................... 214 7.1.2 Stupně zachovalosti mincí ........................................................................... 214 7.1.3 Ražba mincí................................................................................................. 215 7.2 BANKOVKY V ČR................................................................................................. 216 7.2.1 Přehled platných bankovek ČR.................................................................... 216 7.2.2 Stupně zachovalosti bankovek ..................................................................... 217 7.2.3 Tisk bankovek.............................................................................................. 218 7.3 OCHRANNÉ PRVKY BANKOVEK.............................................................................. 220 7.3.1 Ochranné prvky........................................................................................... 220 7.3.2 České bankovky a jejich ochranné prvky ..................................................... 223 7.3.3 Eurobankovky a jejich ochranné prvky........................................................ 227 7.3.4 Přehled eurobankovek a jejich srovnání s českými bankovkami................... 228 7.4 PRAVIDLA PRO NAKLÁDÁNÍ S HOTOVOSTÍ .............................................................. 231 7.4.1 Legislativní úprava...................................................................................... 231 7.4.2 Realizace pravidla o podmínkách reprodukcí bankovek a mincí .................. 232 7.4.3 Realizace pravidla o poskytování náhrad za bankovky a mince ................... 232 7.4.4 Padělky ....................................................................................................... 234 7.4.5 Dotace a odvody hotovosti .......................................................................... 236 Čtvrtá část 9. KAPITOLA VÝZNAM A FUNKCE MEZIBANKOVNÍHO PLATEBNÍHO STYKU V ČESKÉ REPUBLICE .................................................... 253 ÚVOD........................................................................................................................ 253 9.1. PŘEDPOKLKADY VYTVOŘENÍ PLATEBNÍHO SYSTÉMU .......................... 254 9.1.1. Právní východiska ...................................................................................... 254 9.1.2. Platební systém........................................................................................... 254 9.2. HISTORIE VZNIKU ZÚČTOVACÍHO CENTRA ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY258 9.3. PŘEDPOKLADY FUNGOVÁNI PLATEBNÍHO SYSTÉMU CERTIS.............. 259 9.3.1. Zásady mezibankovního platebního styku.................................................... 260 9.3.2. Základní předpoklad fungování systému ..................................................... 260 9.4. BANKOVNI SPOJENÍ V TUZEMSKÉM PLATEBNÍM STYKU...................... 263 9.4.1. Struktura bankovního spojení ..................................................................... 263 9.4.2. Struktura čísla účtu v systému ABO ............................................................ 265 10. KAPITOLA ZÚČTOVÁNÍ.............................................................................................................. 267

14

2%6$+

ÚVOD ....................................................................................................................... 267 10.1. TUZEMSKÝ MEZIBANKOVNÍ PLATEBNÍ STYK....................................... 267 10.1.1. Lhůty pro zpracován platebních příkazů .................................................. 268 10.1.2. Oprava bankou chybně natypovaných položek – tzv. opravné zúčtování ... 272 10.2. POPIS A PRŮBĚH ZÚTOVACÍCH TRANSAKCÍ V RÁMCI ZÚČTOVACÍHO CENTRA ĆNB................................................. 276 10.3. POPIS PRŮBĚHU ZÚČTOVACÍCH TRANSAKCÍ V ZAHRANIČNÍM PLATEBNÍM STYKU..................................................... 280 10.3.1. Podmínky pro zřízení a vedení nostro účtu................................................ 280 10.3.2. Valuta zpracování .................................................................................... 282 10.3.3. Lhůty zúčtování platby.............................................................................. 283 10.3.4. Reklamace a opravné zúčtování................................................................ 283 11. KAPITOLA S.W.I.F.T. ................................................................................................................... 285 ÚVOD ....................................................................................................................... 285 11.1. S.W.I.F.T. – SPOLEČNOST PRO CELOSVĚTOVOU MEZIBANKOVNÍ FINANČNÍ TELEKOMUNIKACI ................................................................ 286 11.1.1. Přednosti telekomunikační sítě S.W.I.F.T.................................................. 286 11.1.2. Rozvoj a přínosy swiftové sítě ................................................................... 286 11.1.3. SWIFT a Česká republika ......................................................................... 292 11.2. SWIFTOVA ZPRÁVA .................................................................................... 293 11.2.1. Členění swiftových zpráv .......................................................................... 293 11.2.2. Obsah swiftové zprávy .............................................................................. 294 11.2.3. Swiftové adresy......................................................................................... 295 11.3. POUŽITÍ SWIFTOVÉ ZPRÁVY V PLATEBNÍM STYKU ............................. 296 Pátá část 12. KAPITOLA BANKOVNÍ TAJEMSTVÍ ........................................................................................ 299 ÚVOD...................................................................................................................... 299 12.1. OBSAH POJMU BANKOVNÍ TAJEMSTVÍ ................................................... 300 12.2. POVINNOST BANKY PODAT INFORMACE ............................................... 301 12.3. POVINNOST BANKY SPOJENÁ S VÝKONEM ROZHODNUTÍ PŘIKÁZÁNÍM POHLEDÁVKY Z ÚČTU KLIENTA ..................................... 305 12.4. POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O PŘÍJEMCI OMYLEM POUKÁZANÉ ÚHRADY.............................................................. 306 Šestá část 13. KAPITOLA PLATEBNÍ STYK V EVROPSKÉ UNII.................................................................. 311 ÚVOD ....................................................................................................................... 311 13.1. POLITICKO-HOSPODÁŘSKÁ VÝCHODISKA VNIKU HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE ............................................................. 312 13.2. PRÁVNÍ VÝCHODISKA PLATEBNÍHO STYKU.......................................... 315 13.2.1. Směrnice č. 97/5/ES ................................................................................. 316 13.2.2. Směrnice č. 98/26/ES................................................................................ 319 13.2.3. Nařízení 2560/2001/ES ............................................................................. 319 13.3. REALIZACE PLATEBNÍHO STYKU V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE........... 320 13.3.1. Hlavní možnosti zúčtování přeshraničních převodů v EUR ...................... 320 13.3.2. IBAN a BIC – podstatné náležitosti přeshraničního platebního příkazu .... 321 13.3.3. Systém korespondenčních vztahů .............................................................. 323 13.3.4. Systém TARGET ....................................................................................... 324 13.3.5. Evropský clearingový systém (ECS) – EURO 1......................................... 325

15

OBSAH

13.3.6. Další zúčtovací systémy ............................................................................ 326 13.4. JEDNOTNÝ EUROVÝ PLATEBNÍ PROSTOR .............................................. 328 14. KAPITOLA................................................................................................................. MIMOSOUDNÍ UROVNÁNÍ SPORŮ VE VYBRANÝCH OBLASTECH BANKOVNÍ ČINNOSTI ................................... 331 ÚVOD........................................................................................................................ 331 14.1. ČESKÁ REPUBLIKA PŘED VSTUPEM DO EVROPSKÉ UNIE ................... 332 14.2. ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ – VELKÁ BRITÁNIE .................................. 333 14.3. PŘEDMĚT ÚPRAVY ...................................................................................... 337 14.4. ŘÍZENÍ PŘED ARBITREM............................................................................. 338 14.5. OSTATNÍ ÚKONY FINANČNÍHO ARBITRA ............................................... 340 14.6. MEZINÁRODNI SPOLUPRACE .................................................................... 341 Klíč ke cvičením....................................................................................................... 345 Literatura ................................................................................................................. 363 Seznam příloh .......................................................................................................... 331

16

ÚVOD

ÚVOD Po roce 1990 jsme v České republice zaznamenali prudký rozvoj bankovnictví ve všech jeho formách, platební styk nevyjímaje. Světlo světa spatřilo mnoho nových firem a společností, které potřebovaly najít svou banku za účelem zajištění základních finančních a peněžních operací. Nastala dynamická poptávka po službách platebního styku, kterou banky mnohdy dokázaly uspokojit jen s vypětím všech sil. A tak sice zajišťovaly chod svých operací ve velkých objemech, mnohdy to však bylo na úkor kvality a tudíž spokojenosti klientů. Šlo o stav pochopitelný, protože prudce se rozvíjející bankovnictví nenašlo ihned potřebné množství kvalifikovaného a vyspělého personálu. Noví mladí i starší lidé přicházeli do bank bez jakýchkoliv zkušeností a ani při nejlepší vůli nemohli obsloužit klienty s profesionalitou, která by měla být bankovnímu úředníkovi vlastní. Objevily se nové instrumenty platebního styku, například různé druhy platebních karet, rozvinula se šeková služba, široká veřejnost se postupně seznamovala s trvalými příkazy či automatickými převody zejména při obstarávání sdruženého inkasa obyvatelstva. Lidé začali více cestovat, a značně proto stoupl význam směnárenských operací. V neposlední řadě se vytvořila velká poptávka v oblasti zahraničního platebního styku, na niž má značný vliv vznik nové euroměny (EUR). Její používání nutně ovlivnilo všechny banky, a to nejen‚ v regionu Evropské měnové unie. Při zajišťování operací platebního styku dochází v současné době ke kvalitativnímu posunu směrem k rozvoji tzv. elektronického bankovnictví. To s sebou přináší nejen zefektivnění práce prostřednictvím špičkové výpočetní techniky a dokonalého programového vybavení tak, aby zákazník mohl s bankou komunikovat 24 hodin denně po sedm dnů v týdnu v režimu on-line, ale i budování tzv. samoobslužných bankovních přepážek, přístupných klientovinepřetržitě. V květnu roku 2004 se stala Česká republika řádným členem zemí Evropské unie. Samotnému aktu vstupu však předcházela celá řada kroků, které bylo nutno učinit, aby bylo dosaženo harmonizace odpovídající právnímu uspořádání různých oblastí nejen ekonomického života. Týkalo se to také oblasti platebního styku a zúčtování. Právě před vstupem České republiky do Evropské unie bylo vydáno několik důležitých právních norem, které transponovaly do právního řádu vybrané oblasti platebního styku a zúčtování nebo kodifikovaly tzv. „ the best practices“ z předchozího období. Publikace, kterou Vám předkládáme, je v pořadí jež čtvrtým, podstatně přepracovaným vydáním. Přináší komplexní vysvětlení mnoha kategorií, pojmů a procesů, s nimiž se v oblasti platebního styku a zúčtování můžete setkat. Naším cílem bylo podat výklad tak, aby se nastupující generace bankovních odborníků mohla zdokonalit ve svých vědomostech i dovednostech a zvládala své pracovní povinnosti na profesionální úrovni.

17

ÚVOD

Knihu jsme rozdělili do šesti částí podle hlavních tematických okruhů: platební styk (v obecné rovině), bezhotovostní platební styk, hotovostní platební styk, mezibankovní platební styk a zúčtování, dodržování bankovního tajemství a platební styk, zvláštnosti platebního styku a zúčtování v rámci zemí Evropské měnové unie.

S ohledem na rozsah učebního textu došlo v tomto vydání skript Platební styk k oddělení části týkající elektronických platebních prostředků do samostatné části učebního textu. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se podíleli na přípravě této publikace, a popřát zájemcům o platební styk, kteří budou s textem pracovat, aby jim poskytl uspokojení z nových teoretických poznatků. Za autorský kolektiv přeji mnoho úspěchů při jejich uplatňování v praxi.

Praha, červenec 2004

Za autorský kolektiv: JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, vedoucí katedry Finančních obchodů BIVS Praha

18

ÚVOD

ČÁST PRVNÍ PLATEBNÍ STYK ÚVOD Mezi základní služby, které poskytují banky svým klientům, patří zejména realizace platebního styku, tedy hotovostní a bezhotovostní přesuny peněžních prostředků mezi jednotlivými subjekty hospodářského života – fyzickými i právnickými osobami, a to jak v rámci jednoho státu, tak i ve vztahu k zahraničí. Problematice hotovostního i bezhotovostního platebního styku jsou věnovány samostatné části, bezhotovostní platební styk je však téma rozsáhlejší. Ten, který se uskutečňuje zatížením (debetováním) účtu jednoho klienta a připsáním ve prospěch (kreditováním) účtu klienta druhého u téže, event. různých bank, lze zjednodušeně chápat jako tzv. operaci debet-kredit, iniciovanou jednorázovým nebo trvalým příkazem klienta předaným bance jak elektronickou nebo klasickou papírovou formou. Právní stránka této operace se plně opírá o smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu a stanovené obchodní podmínky, které jsou nedílnou součástí každé smlouvy o běžném účtu. Stále více se do popředí zájmu klientů, ale i bankovního sektoru, dostávají otázky zřizování a vedení účtu se zaměřením na zajištění náležité dokumentace k běžnému účtu. Třebaže zřízení a vedení běžného účtu je považováno za činnost zcela rutinní a jednoduchou, není tomu tak vždy. Praxe ukazuje, že v této oblasti zůstávají stále některé otevřené otázky, a to zejména při zřizování a vedení účtů pro rezidenty (cizozemce). V současné době, kdy se Česká republika stala členem Evropské unie, lze předpokládat větší poptávku právě po této službě. Na tyto, ale i na mnohé další otázky se publikace snaží v rámci možností odpovědět. To, jakým způsobem banka příkaz svého klienta provádí, v jakých lhůtách, s jakou dokumentací apod., závisí právě na smlouvách, které se svým klientem uzavírá. Ty se liší většinou ve způsobu, jakým banka příkazy přijímá (vedle klasických písemných příkazů dnes existuje celá řada elektronických forem, domácí bankovnictví – home banking, telefonickébankovnictví – phone banking, forma platební styku prostřednictvím mobilního telefonu – mobil banking apod.), dále pak tím, jak jsou v dané bance příkazy zpracovávány. Vše pak závisí na automatizovaném systému, který daná banka používá a který předurčuje, jaké služby (často se v této souvislosti hovoří o tzv. produktech) může klientovi v oblasti operací debet-kredit poskytnout. Stejnou měrou je platební styk mezi bankami ovlivněn výběrem vhodných bankovních partnerů nebo způsobem zúčtování při operacích mezi klienty různých bank podle toho, zda jde o zahraniční platební styk či o zúčtování v rámci České republiky.

13

ÚVOD

Hovoříme-li však o platebním styku jako takovém, pak musíme vycházet z jeho vývoje sahajícího až do vzdálené minulosti a vzít v úvahu zejména úlohu, kterou v něm sehrály samy banky tím, jak se do něj aktivně zapojovaly. Obchod vyžaduje od bank bezhotovostní operaci, jakou je operace debet-kredit zatěžující účet odběratele-plátce a připisující dodavateli-příjemci příslušnou částku. Banky mohou nabídnout obchodu mnohem více než jen tuto pasivní operaci, která je z časového hlediska stoprocentním rizikem buď jedné, nebo druhé smluvní strany (v případě platby předem je v riziku odběratel, v případě platby po dodání naopak dodavatel). Nejde tedy pouze o vlastní finanční transfery z příkazu nebo ve prospěch klientů, resp. bank, nýbrž o celý soubor různých operací či instrumentů, jejichž prostřednictvím nebo v jejichž důsledku dochází k finančním přesunům. Tyto operace či instrumenty lze chápat jako bankovní aktivitu, která vstupuje mezi oba klienty (v našem případě dodavatele a odběratele) a rozděluje původní operaci debet-kredit časově, někdy i místně na operace dvě, mezi něž banka (někdy více bank) vkládá určitou svou službu, často spojenou s bankovním závazkem, podmínkou apod. Účelem však většinou zůstává dokončení původní operace debet-kredit připsáním příslušné částky ve prospěch účtu dodavatele, ať již vložená bankovní aktivita představovala platební či platebně-zajišťovací instrument, o nichž budeme v této publikaci také podrobně hovořit. Než přikročíme k samotnému výkladu o jednotlivých instrumentech platebního a zúčtovacího styku, zaměříme se v úvodních kapitolách na obecné otázky spojené s platebním stykem.

V souladu s tímto záměrem je první část knihy rozdělena na následující kapitoly: Kapitola 1 – Základní východiska platebního styku Kapitola 2 – Běžný účet – základna platebního styku

14

1. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PLATEBNÍHO STYKU

1. KAPITOLA

ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PLATEBNÍHO STYKU ÚVOD Platební styk je často chápán pouze jako prosté placení prostřednictvím bank, bez hlubší znalosti jeho jednotlivých forem a instrumentů. Ty se od sebe někdy podstatně liší a vycházejí z různých pramenů práva. Proto se v prvních dvou oddílech úvodní kapitoly zaměříme na výklad základních právních norem, které upravují platební styk ať už přímo, nebo zprostředkovaně. Uvedený přehled není jistě vyčerpávající, umožňuje však základní orientaci v příslušných předpisech. V závěru kapitoly se zaměříme na podstatu platebního styku a jeho formy. Obsah kapitoly je členěn do následujících oddílů: 1.1. Právní východiska pro realizaci platebního styku; 1.2. Právní úprava platebního styku; 1.3. Členění forem platebního styku.

15


1.1. PRÁVNÍ VÝCHODISKA PRO REALIZACI PLATEBNÍHO STYKU 1.1.1. Obchodní banka a její úloha Obchodní banka ve formě banky univerzální slouží tržním subjektům – výrobní sféře a službám, v současné době zejména obyvatelstvu. Vedle ní existují i jiné typy bank, především banka centrální a různé typy bank specializovaných, např. garanční, hypoteční, konsolidační, rozvojové apod.1 Právní postavení obchodní banky vychází ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, kde je v § 1, odst. 1 banka charakterizována. Obchodní banka je právnická osoba se sídlem v České republice založená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k výkonu těchto činností má povolení působit jako banka. Podle odst. 3 téhož paragrafu může banka vykonávat i tyto další činnosti: investování do cenných papírů na vlastní účet; finanční pronájem; platební styk a zúčtování; vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků; poskytování záruk; otevírání akreditivů; obstarávání inkasa; obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami, v oblasti termínovaných obchodů a opcí; směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků); vydávání hypotéčních zástavních listů; pronájem bezpečnostních schránek atd. Uvedený výčet neznamená, že je povinností každé univerzální banky provozovat všechny tyto aktivity. Banka se může specializovat jen na některé z nich, a to především podle typu vlastní nosné klientely. Ostatní aktivity pak provádí podle potřeb této klientely doplňkově.

1

Zvláštní skupinu peněžních ústavů tvoří spořitelní družstva (někdy označované jako kampeličky), která se většinou zaměřují na sběr vkladů od obyvatelstva. Tento typ instituce však není bankou v pravém slova smyslu a jeho činnost upravuje samostatný právní předpis – zákon č.87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech.

16


Ve výčtu činností zdůrazňujeme ty, které souvisejí s poskytováním služeb platebního styku. Je zřejmé, že poměrně široká část bankovních aktivit je věnována právě službám spojeným se zúčtováním, instrumenty platebního styku a souvisejícími službami. Lze dokonce konstatovat, že žádná banka, i kdyby zajišťovala třeba jen určitou část výše uvedených činností, nikdy nemůže vynechat aktivity spojené alespoň se základními službami platebního styku a zúčtováním. Každý bankovní obchod je totiž ukončen peněžním plněním, které znamená přesun peněžních prostředků bezhotovostní, příp. i hotovostní formou od jednoho subjektu k druhému. Banka může být jedním z nich, v každém případě je však vždy zprostředkovatelem platební operace. Banky je možno dělit podle řady kritérií2, kterými mohou být např.: velikost základního kapitálu, bilanční sumy a pobočkové sítě, typ bankovní licence, převažující služby typ klientely, právní postavení a charakter vlastnictví, způsob vzniku. Například podle typu nosné klientely se obchodní banky člení do tří základních skupin: banky specializované na drobné bankovnictví – prostřednictvím své široké pobočkové sítě poskytují služby zejména drobným klientům; banky specializované na firemní bankovnictví – soustřeďují se převážně na klienty větší (např. exportní, importní a velkoobchodní organizace); banky specializované na privátní bankovnictví (private banking) – obsluhují skupinu bohatých firem či jednotlivců a poskytují jim specializované služby výběrové finanční povahy.

1.1.2. Česká národní banka Česká národní banka (ČNB) je centrální (ústřední) bankou České republiky. Postavení, funkce a organizaci této instituce upravuje zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Z pohledu platebního styku je důležité, že základními funkcemi banky, které předvídá zákon, jsou: právo vydávat bankovky a mince, řídit peněžní oběh, řídit a organizovat platební styk a zúčtování bank.

2

Viz. Bartošek-Felbergová-Jaroš: Bankovnictví v ČR, BIVS Praha, 1996, str. 18;

17


Vzhledem k tomu, že pouze ČNB je oprávněna vydávat bankovky a mince (§ 12) na území České republiky, lze tento zákon považovat za základní právní úpravu hotovostního platebního styku. Celá část čtvrtá uvedeného zákona je věnována emisi bankovek a mincí a činnostem banky, které s tím souvisejí (např. dohled nad čistotou měny – viz § 17 apod.). Část osmá v § 37 zmocňuje ČNB stanovit k zajištění jednotného platebního styku a zúčtování v České republice právním předpisem způsob provádění platebního styku mezi bankami a zúčtování na účtech u bank a dále způsob používání platebních prostředků bankami v platebním styku. V současné době plní funkci této normy vyhláška č. 62/2004 Sb, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, jejíž ustanovení budou vyložena v kapitole o zúčtování (kap. 10).

1.2. PRÁVNÍ ÚPRAVA PLATEBNÍHO STYKU Ačkoliv bezhotovostní platební styk je velmi významnou, dokonce v mnoha ohledech významnější bankovní službou než platební styk hotovostní, po stránce právní byl do roku 2002 mnohem méně regulován. Tato situace se změnila okamžikem publikace tzv. zákona o platebním styku (viz dále). V nejobecnější rovině jsou však vztahy mezi klienty jako účastníky vzájemného bezhotovostního platebního styku částečně upraveny obchodním, příp. občanským zákoníkem a zákonem č. 6/1993 Sb., o ČNB. Obchodní zákoník v oblasti platebního styku upravuje vztah mezi bankou a klientem, vyplývající ze smlouvy o běžném účtu. Úkolem centrální banky je zajišťovat jednotný platební styk a zúčtování v České republice.3 Tuto svou funkci plní prostřednictvím právních předpisů upravujících činnost bankovní sféry, resp. bank. Česká národní banka jako centrální banka státu je ze zákona oprávněna stanovit právními předpisy pouze způsob provádění platebního styku mezi bankami a zúčtování na účtech bank a způsob používání platebních prostředků bankami v platebním styku.

Základní právní předpisy 1.2.1. Zákon o platebním styku Základní právní normou pro oblast platebního styku a zúčtování jak tuzemského, tak přeshraničního (vysvětlení viz kap. 3 a kap. 18) je v současné době zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku).

3

Paragraf 2 zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB.

18


Zákon byl publikován v dubnu roku 2002 jako výsledek transpozice norem platebního styku s cílem zajistit harmonizaci práva České republiky se zeměmi Evropské unie i v oblasti platebního styku.4 Zákon o platebním styku především přejímá ustanovení tří směrnic Evropských společenství z různých oblastí platebního styku. Ta jsou vtělena do tří nosných částí zákona, jejichž předmět úpravy, působnost i hlavní principy se liší a nejsou na sobě závislé. Ustanovení jednotlivých části zákona jsou do značné míry určena různým adresátům. Základním cílem nové úpravy je zvýšit právní jistoty klientů v platebním styku, ochrana spotřebitele a ochrana platebních systémů v České republice. Zákon upravuje ve třech částech tři okruhy problematiky: − Provádění převodů peněžních prostředků (implementuje Směrnici č. 97/5/ES, o přeshraničních převodech); − Vydávání a užívání elektronických platebních prostředků (obsahuje částečně Směrnici č. 2000/46/ES o institucích elektronických peněz); − Vznik a provozování platebních systémů (včleňuje zásady Směrnice č. 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry). V celém zákoně o platebním styku je kladen velký důraz na posílení práv klienta – spotřebitele, ať fyzické nebo právnické osoby, a odpovědnost poskytovatele služby, který je zejména v případě klienta fyzické osoby „silnější“ smluvní stranou. Jako profesionál má totiž výhodnější pozici než klient, který není v této oblasti zběhlý. Z působnosti zákona jsou u tuzemských převodů vyjmuty převody prováděné prostřednictvím tzv. poštovního příkazu (tzv. poštovní poukázky), který je regulován samostatným právním předpisem, kterým je zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách ve znění pozdějších novel (např. zákon č. 517/2002 Sb.) Dále režimu zákona o platebním styku nepodléhají také tuzemské platby daní, poplatků a pojistného upravené v současné době speciálními předpisy. Pokud však jsou tyto platby platbami přeshraničními, je nutno je pod režim zákona podřídit. S dalším výkladem zákona o platebním styku se setkáme v průběhu celého učebního textu, v jeho příslušných kapitolách.

1.2.2. Zákon o bankách Zákon byl publikován pod číslem 21/1992 Sb. Jak jsme již uvedli v úvodu, zákon o bankách v § 1, ost. 3 určuje jako jednu z činností, kterou může banka provozovat a nabízet svým klientům, je platební styk a zúčtování, otevírání akreditivů, obstarávání inkas, směnárenská činnonst atd.

4

Barák, Hartlová, Žlebková: Zákon o bankách; komentář a předpisy související; LINDE Praha, 2003, str. 287 an.

19


Platebního styku a zúčtování se však dotýká dále zejména § 20c, který stanoví podmínky tzv. opravného zúčtování. Za povšimnutí pak dále stojí ustanovení týkající se bankovního tajemství ve vazbě na platební styk (§ 38) a otázky pojištění pohledávek (§ 41c an). O všech vazbách a praktické aplikaci těchto ustanovení bude také proveden výklad v dalších částech tohoto textu. Je důležité si jen uvědomit, že oblast platebního styku a zúčtování není, i přes snahu regulátora, prozatím uvedena v jedné právní normě ve formě zákona.

1.2.3. Obchodní zákoník Hlavním pramenem práva, který upravuje vedení běžného účtu, je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (ustanovení §§ 708–715). Z poslední novel tohoto zákona je třeba zdůraznit novelu uvedenou pod číslem 125/2002 Sb., kterou se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. Právě tato novela zcela změnila pojetí ustanovení paragrafů 708 an, neboť vypustila veškerá znění, která se týkala platebního styku a zúčtování a uvedla je v zákoně č. 124/2002 Sb., o platebním styku. Nicméně v ustanovení § 708 je i nadále uvedeno, že běžný účet lze zřídit jen na základě písemné smlouvy mezi bankou a klientem. Aby smlouva byla právně účinná a bez právních vad, musí obsahovat: − označení smluvních stran; − datum zřízení účtu, které je rozhodující pro oprávnění klienta nakládat s peněžními prostředky na účtu; − měnu účtu; − cenu, za kterou je účet zřízen a veden. Bývá obvyklé, že z důvodu jednoduchosti a právní jasnosti smlouvy o zřízení a vedení účtu řadu podstatných i méně podstatných náležitostí uvádějí banky do tzv. Obchodních podmínek. Jejich součástí pak mohou být ještě tzv. parametry, ve kterých jsou z praktických důvodů uváděny některé vybrané skutečnosti, jež se mohou měnit na základě obchodních podmínek k účtu během smluvního vztahu. Toto řešení je opřeno o ryze praktickou zkušenost bank v tom, že se souhlasem klienta (jenž je dán předem smlouvou o zřízení a vedení účtu) může banka následně parametry měnit, aniž by porušila podmínky smlouvy. Je ale pravdou, že názory odborníků na toto téma se různí.

20


Jde zejména o: způsob a výši úročení; stanovení termínů předkládání platebních příkazů, stanovení tzv. mezních lhůt pro zpracování platebních příkazů do a ze zahraničí, pokud to umožňuje zvláštní právní předpis5. Obchodní zákoník také částečně upravuje dokumentární platební styk (§§ 682 – 699) a cestovní šeky (§ 720 an).

1.2.4. Zákon směnečný a šekový Zákon směnečný a šekový byl publikován v roce 1950 pod číslem 191/1950 Sb. Tato právní norma navazuje na uzavření tzv. Ženevských konvencí, ke kterým přistoupilo i tehdejší Československo. Celý zákon má dvě základní části, část pojednávající o směnkách a část pojednávající o šecích. V dalších částech budeme věnovat pozornost oběma platebním instrumentům, přesto že v České republice sehrává šek již jen podružnou roli. Je postupně vytlačován modernějšími platebními instrumenty, zejména platebními kartami všeho druhu nebo elektronickými platebními příkazy (převody).

1.2.5. Zákon o finančním arbitrovi Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi je legislativním naplněním předpokladu zákona o platebním styku pro tzv. mimosoudní urovnání sporů, které vzniknou mezi poskytovateli služeb podle tohoto zákona. Článek 10 Směrnice 97/5/ES o přeshraničních platbách vyžaduje od členských států Evropské unie, aby zajistili existenci vhodných a účinných nápravných postupů přo řešení stížností klientů v oblasti upravené touto směrnicí. Totéž platí v oblasti elektronických platebních prostředků. „Acquis communautaire“ zde vychází z myšlenky, že klasická soudní ochrana není v mnoha případech dostatečně efektivní, neboť náklady sporu velmi často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro spotřebitele služeb v oblasti bankovnictví odrazující. Překážkou je často také zdlouhavost řízení. Jestliže např. směrnice stanoví povinnost banky dohledat ztracenou platbu do 14 dní, není účelné obracet se v této věci na soud, který rozhodne po mnoha měsících či dokonce letech. Do té doby ve většině případů banka platbu dohledá, a pokud odmítne vyplatit klientovi úrok z prodlení, klient zpravidla ani tehdy soudní spor nevyvolá. Přitom právě povinnost platit úroky z prodlení by měla být pro banku důvodem k tomu, aby se snažila o maximální zlepšení služeb, které klientům poskytuje v oblasti platebního styku. Skutečnost, že se klient, jejichž reklamace nebyla řádně vyřízena, neobracejí z uvedených důvodů na soud, znamená tedy nejen snížení ochrany spotřebitele, ale i nedostatečný tlak na poskytovatele služeb v oblasti platebního styku a elektronických platebních služeb, aby své služby zkvalitňovali6.

5

Zákon č. 124/2002 Sb., tzv. zákon o platebním styku, § 8

6

Barák, Hartlová, Žlebková: Zákon o bankách; komentář a předpisy související; LINDE Praha, 2003, str. 331-332;

21


Zákon o finančním arbitrovi je zcela novým, zásadním právním předpisem v oblasti bankovnictví, který je postaven tak, aby chránil stranu, kterou je v každém případě možno považovat ve smluvním vztahu s bankou nebo jinou finanční institucí za slabší. Vždyť na straně těchto institucí vystupují profesionálové, kteří o produktech a službách své instituce znají vše, kdežto na druhé straně vystupuje spotřebitel vybraných bankovních služeb, který o produktech nezná téměř nic. Z vývoje v zemích Evropské unie lze vypozorovat tendence, že orgány mimosoudního urovnávání sporů vnikají i v jiných oblastech než je platební styk nebo elektronické platební služby. Jedná se např. o oblast hypotéčního bankovnictví, spotřebitelských úvěrů, pojištění, operací s cennými papíry atd. Výkladu základních principů zákona o finančním arbitrovi a dalším skutečnostem se budeme věnovat v kapitole 14.

1.2.6. Vyhláška ČNB, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování (dále jen vyhláška o platebním styku) Velmi důležitou právní normou platnou pro platební styk a zúčtování je vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanovní způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. Vyhláška stanoví náležitosti platebních příkazů, a to jak příkazů k úhradě, tak příkazu u inkasní formy placení, dále řeší z hlediska tuzemského platebního styku otázku mezibankovních operací a zúčtování prostřednictvím Zúčtovacího centra provozovaného Českou národní bankou a techniku opravného zúčtování. Protože se jedná o základní prováděcí předpis k zákonu č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech, budeme jejímu výkladu v příslušných částech učebního textu věnovat velkou pozornost.

1.2.7. Všeobecné obchodní podmínky České národní banky Vzhledem k tomu, že zákon o platebním styku a prováděcí vyhláška byly vydány až po roce 2000, bylo nutno nějakým způsobem rámcově upravit vztahy mezi klientem a bankou, příp. mezi klienty navzájem (a to zprostředkovaně), proto vydala ještě Státní banka československá v roce 1992 po dohodě s obchodními bankami pro oblast vedení běžných účtů a platebního styku a zúčtování dokument, jehož plný název zní Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech7. Tato norma, která není normou právní, a tudíž nemá právní závaznost, slouží pro potřeby obchodních bank jako odrazový můstek pro vytváření vlastních obchodních podmínek při zřizování a vedení účtů. Obchodní banky se však zavázaly tuto normu dodržovat.

7

Zkráceně též Všeobecné obchodní podmínky ČNB nebo jen VOP ČNB;

22


Všeobecné obchodní podmínky ČNB upravují zejména: základní podmínky při zřízení a vedení účtu, bezhotovostní a hotovostní platební styk, vybrané náležitosti platebního příkazu, základní vztahy při uskutečňování tuzemského platebního styku, úročení účtu, ceny za služby, zprávy o zúčtování, ustanovení o šecích a směnkách, ustanovení o bankovních platebních kartách, rozdělení konstantních symbolů v platebním styku, standardizované vzory vybraných tiskopisů vč. tiskopisů pro optické čtení. VOP ČNB byly již několikrát aktualizovány v souvislosti s praktickými poznatky v oblasti bezhotovostního platebního styku. Poslední novely nastaly na začátku roku 1999 (úprava se týkala ustanovení o opravném zúčtování) a v prosinci 2001 (zařazení vzorových formulářů pro optické zpracování platebních příkazů).

1.2.8. Další předpisy Dalšími obecně platnými právními normami, které se dotýkají oblasti platebního styku a zúčtování jsou zejména: − Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech; − zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zejména ustanovení, § 778 – vklady a následující; − zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, oba ve znění pozdějších předpisů, které řeší otázku zdaňování příjmu z úroku u jednotlivých druhů vlastníků (majitelů) běžného účtu; − zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon – zejména v oblasti zahraničního platebního styku a úhrad vůči cizozemcům; − zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, o kterém bude také ještě zmínka v následujícím textu; − zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovost; − vyhláška č. 183/2002 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům; − vyhláška č. 434/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění některých obchodů s devizovými hodnotami a postupy pro nakládání s padělanými nebo pozměněnými prostředky;

23


− vyhláška č. 514/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněžních úhrad, potřebných pro sestavování platební bilance České republiky; − vyhláška č. 547/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o předchozí souhlas k vydávání elektronických peněžních prostředků; − vyhláška č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systsému; − vyhláška č. 34/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona; Připomenout lze i prameny práva vyplývající z mezinárodních dohod, či dokonce zvyklostí, v nichž je možno nalézt úpravu platebního styku či platebně-zajišťovacích instrumentů. Jsou to zejména: Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy – UCP 500; Jednotná pravidla pro inkasa – URC 522.

1.3. ČLENĚNÍ FOREM PLATEBNÍHO STYKU 1.3.1. Pojem platební styk Platební styk můžeme definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi nebo prostřednictvím peněžního ústavu. Obsahem platebního a zúčtovacího styku, který je zprostředkován bankami, je uskutečňování takových operací, při nichž banka na příkaz svých klientů provádí na vrub či ve prospěch jejich bankovních účtů různé peněžní úhrady nebo umožňuje inkasa peněžních částek. Platební styk je především záležitostí plátce a příjemce, a pokud do tohoto vzájemného vztahu vstupuje banka, pak je pouhým zprostředkovatelem příkazů klientů. Bezhotovostní platební styk je dán jen bankám.

1.3.2. Formy platebního syku Platební styk lze dělit podle různých kritérií. Základní rozdělení je uvedeno v následující tabulce.

24


Hledisko Způsob

Formy platebního styku •

Hotovostní platební styk – zde dochází mezi plátcem a příjemcem k přesunu peněz v hotovosti (státovky/bankovky a mince). Banka sehrává pouze omezenou roli při výdeji peněz z účtu a následně při jejich složení na účet.

•

Bezhotovostní platební styk – při něm dochází k úhradě/inkasu pouze bezhotovostním převodem na účtech plátců a příjemců u bank, tj. bez použití hotových peněz.

•

Tuzemský platební styk – odehrává se mezi subjekty uvnitř národní ekonomiky, zpravidla v tuzemské měně. V ČR funguje od r. 1992 zúčtování v tuzemské měně v plném rozsahu.

•

Zahraniční platební styk – odehrává se mezi tuzemskými a zahraničními subjekty, představuje tedy platby do a ze zahraničí včetně plateb prováděných tuzemskými subjekty v zahraničí.

•

Přeshraniční platební styk – odehrává se mezi tuzemskými subjekty ve vazbě na zahraniční subjekty ze zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP) ve výši do 50 tis. EUR vč. a v měnách zemí EHP.

•

Hladké platby – platba nemá vazbu na průvodní dokumenty. Jde o nejrozšířenější formu. Hladkou platbou zpravidla také končí realizační fáze dokumentárního platebního styku.

•

Dokumentární platby – mají bezprostřední vazbu na průvodní dokumenty a případně obsahují také bankovní závazek.

•

Přednostní (expresní) platby – zajišťují přednostní (okamžité), resp. urychlené, odepsání peněžních prostředků z účtu klienta (jménem majitele účtu) oproti běžným standardům stanoveným v obchodních podmínkách banky.

•

Standardní platby – forma platebního styku, která zajišťuje provedení příkazu klienta (platební operace) podle standardních, předem dohodnutých podmínek.

•

Bezzávazkový platební styk – banka vstupuje vedle klienta nebo namísto něj do závazku při realizaci daného platebního instrumentu (např. dokumentární akreditiv, bankovní záruka).

•

Závazkový platební styk – banka zde vystupuje pouze jako prostředník a nemá k platbě žádný závazkový právní vzah (např. hladké platby, dokumentární inkaso).

placení

Teritorium

Náležitosti průvodních dokumentů

Lhůty k provedení

Vstupuje-li banka do závazku či nikoliv

25


CVIČENÍ 1 1.1.

Uveďte definici obchodní banky a příklady jejích činností souvisejících s poskytováním služeb platebního styku.

1.2.

Podle jakých kritérií lze dělit obchodní banky?

1.3.

Uveďte tři základní skupiny obchodních bank podle typu nosné klientely.

1.4.

Jaké základní funkce má z pohledu platebního styku Česká národní banka a ve které zákonné úpravě jsou zakotveny?

1.5. 1.6.

Jmenujte základní právní předpisy, které upravují platební styk a zúčtování. Ve které právní normě je zakotveno zřízení běžného účtu a provádění platebního styku?

1.7.

Definujte platební styk a stanovte kritéria jeho členění

26

2. BĚŽNÝ ÚČET – ZÁKLADNA PLATEBNÍHO STYKU

2. KAPITOLA BĚŽNÝ ÚČET – ZÁKLADNA PLATEBNÍHO STYKU ÚVOD Základním a nejčastěji žádaným produktem, který poskytují banky svým klientům, podnikatelským subjektům i občanům, je zřizování a vedení běžného účtu. Běžný účet je základním stavebním kamenem bankovních služeb, na který pak navazují bezprostředně nebo zprostředkovaně další služby banky, jako např. komplexní zajišťování platebního styku a zúčtování, depozitní produkty, poskytování různých druhů úvěrů, zajišťování obchodů v oblasti investičního bankovnictví, zabezpečování komplexního financování firmy či podniku a v neposlední řadě také poskytování služeb s vazbou do zahraničí. Všechny poskytované produkty a služby obchodních bank se vždy vážou na existenci běžného účtu klienta. V teorii i praxi, zejména ve vztahu k obyvatelstvu – občanům, se lze setkat s pojmem žirový účet, který má v různých bankách různé názvy (např. sporožiro v České spořitelně, B-konto či expres konto v Komerční bance apod.). Tento název jen zdůrazňuje, že jde vždy o formu běžného účtu ve smyslu současné právní úpravy, neboť účet je zejména určen pro bezhotovostní placení převodem peněžních prostředků z tohoto účtu. Poznámka: Pozor na pojem vklad (smlouva o vkladu), jež je upraven zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších novel , §§ 778 an, a dále na pojem smlouva o vkladovém účtu ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění pozdějších novel), §§ 716 an.

Ke kvalitnímu zajišťování všech bankovních služeb (platební a zúčtovací styk nevyjímaje) je nutné velmi dobře poznat všechny aspekty zřizování, vedení a příp. i rušení běžného účtu. Z těchto fází vychází struktura druhé kapitoly: 2.1. Dokumentace ke zřízení běžného účtu; 2.2. Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu; 2.3.Zrušení běžného účtu; 2.4.Hlediska vedení účtu 27


2.1. DOKUMENTACE KE ZŘÍZENÍ BĚŽNÉHO ÚČTU 2.1.1. Klient a klientská dokumentace Banky mohou zřizovat a vést běžné účty tuzemcům i cizozemcům, a to jak právnickým osobám (jejich organizačním složkám), tak také osobám fyzickým (podnikatelům i osobám nepodnikajícím – občanům). Běžný účet lze zřídit buď v českých korunách – tedy v domácí měně (dále Kč) nebo v jakékoli cizí měně (dále CM) dle nabídky jednotlivých bank. Běžný účet slouží zejména k zajištění platebního styku tuzemského i zahraničního (přeshraničního), k zúčtování všech operací z příkazu majitele účtu, osob zmocněných majitelem účtu nebo operací provedených v jeho prospěch jinou osobou. Všechny tyto možnosti naznačuje následující tabulka. Banka zřizuje běžný účet Komu

Tuzemcům •

fyzickým osobám;

•

právnickým osobám;

Cizozemcům

V jaké mně

Za jakým účelem

•

fyzickým osobám;

•

právnickým osobám

•

domácí (Kč);

•

cizí (CM);

•

zajištění tuzemského i zahraničního (přeshraničního) platebního styku;

•

zúčtování všech operací z příkazu majitele účtu nebo osoby zmocněné;

Právní způsobilost klienta Banky mohou zřizovat tuzemcům nebo cizozemcům účty v Kč nebo CM podle typu klienta a jeho způsobilosti k právním úkonům. Způsobilost k právním úkonům rozumíme schopnost svými vlastními činy zakládat právní úkony, tzn. vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

28


Z tohoto hlediska rozeznáváme běžný účet pro následující subjekty: Hledisko

Právní způsobilost klienta

Členění •

právnické osoby (vč. rozpočtových organizací) - tuzemci

•

právnické osoby (vč. rozpočtových organizací) - cizozemci

•

právnické osoby pro potřeby jejich organizačních jednotek bez právní subjektivity

•

fyzické osoby – podnikatelé tuzemci

•

fyzické osoby – podnikatelé cizozemci

•

fyzické osoby – občané tuzemci

•

fyzické osoby – občané cizozemci

•

ostatní druhy klientů (kombinace výše uvedených forem)

Specifické případy Běžný účet může být zřízen i pro osobu nezletilou (bez způsobilosti k právním úkonům), v takovém případě však může účet zřídit pouze její zákonný zástupce. S prostředky na účtu však může disponovat i osoba nezletilá, zejména pokud ji byl vydán příslušný platební instrument, kterým je nejčastěji platební karta nebo nabídnut jiný elektronický platební prostředek (formy homebankingu). Praxe však může přinést i jiný postup odvíjející se od presumpce, že jakékoli úkony nezletilého lze považovat za bezvadné v případě, že jsou přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti. Hranici této vyspělosti však lze jen těžko rozeznat. Je pak vždy na bance, aby v každém konkrétním případě zkoumala, zda rozumová úroveň klienta–nezletilce není výrazně nižší, než je v jeho věku obvyklé. Z tohoto důvodu by mohlo vzniknout riziko neplatného či jinak vadného právního úkonu – tedy neplatné uzavření smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Praxe rovněž ukázala nutnost vyřešit zřizování běžných účtů pro osoby, které jsou plně nebo částečně zbaveny způsobilosti k právním úkonům, nebo pro handicapované osoby, které mají zdravotní postižení, jež jim znemožňuje číst nebo psát. V případě omezené právní způsobilosti by měla banka vyžadovat předloženípravomocného soudního rozhodnutí, kterým byl této osobě ustanoven opatrovník. Opatrovník pak musí bance prokázat svoji totožnost. V případě handicapovaných osob by měla banka vyžadovat přítomnost třetí osoby, přičemž nejvhodnějším řešením je otevření účtu za přítomnosti notáře. Tímto postupem se banka vyvaruje případných sporných otázek v budoucnosti, které by mohly zpochybnit projev vůle handicapované osoby při zřízení běžného účtu.

29


Základní součásti klientské dokumentace Na tomto místě lze připomenout, že banky m. j. ve smyslu zákona č. 61/1996, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, nezřizují anonymní účty. Banky zřizují běžné účty na základě smlouvy8, jež musí mít písemnou formu. K tomu, aby mohla být tato smlouva řádně uzavřena, vyžaduje banka od klienta další doklady, které osvědčují jeho právní subjektivitu, příp. oprávnění k podnikatelské činnosti, a dokládají jeho totožnost a lze podle ní provést řádnou identifikaci klienta. Tyto doklady (resp. jejich ověřené kopie) spolu s podpisovým vzorem k běžnému účtu a smlouva o běžném účtu tvoří nezbytnou součást tzv. klientskédokumentace. Dokumentace klienta tedy obsahuje zejména: smlouvu o zřízení a vedení účtu; doklad osvědčující právní subjektivitu majitele účtu nebo oprávnění k podnikatelské činnosti, v některých případech fotokopii průkazu totožnosti. podpisový vzor majitele účtu a osob zmocněných k nakládání s prostředky na účtu, Poznámka: Současná praxe některých bank je taková, že veškeré údaje o klientovi a jeho běžném účtu (a samozřejmě také o jiných jeho aktivitách ve vztahu k bance) jsou v elektronické podobě obsaženy v centrálních databázových systémech příslušné banky při zachování všech aspektů dodržování bankovního tajemství (zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, § 38).

Vzhledem k tomu, že smlouva o zřízení a vedení účtu tvoří základní část tzv. klientské dokumentace, kterou by měla vytvářet každá banka jednotlivému klientovi, bude podrobněji rozvedena v samostatném oddílu této kapitoly (viz níže). Tato část výkladu se soustředí na typy dokumentů požadovaných při zřizování běžného účtu s ohledem na majitele účtu a formu jeho právní subjektivity a na potřebné náležitosti podpisového vzoru majitele účtu, respektive osob zmocněných k nakládání s prostředky na účtu.

2.1.2 Klientská dokumentace ke zřízení běžného účtu Jak již bylo uvedeno, základní součástí dokumentace k běžnému účtu je samostatná smlouva o zřízení a vedení běžného účtu. Aby banka v souladu s požadavky příslušné právní normy9 10 identifikovala budoucího majitele účtu a uzavřela s ním tuto smlouvu bez možných právních vad, měla by vyžadovat u jednotlivých typů klientů a forem jejich právní subjektivity různé druhy dokumentů a dokladů.

8

viz zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 708;

9

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, § 41c, odst. 3;

10

zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, § 1a, odst. 3;

30


Právnické osoby – tuzemci Od právnických osob – tuzemců je třeba vyžadovat: − doklad osvědčující právní subjektivitu právnické osoby (např. výpis z obchodního rejstříku, zakladatelskou listinu apod.), − průkaz totožnosti členů statutárníhoorgánu této právnické osoby (tj. občanský průkaz, příp. jiný doklad, který je možno považovat za doklad totožnosti osoby), − podpisový vzor osob oprávněných disponovat prostředky na účtu. Ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v § 56 a následující, mohou mít právnické osoby různé formy, zejména formy obchodních společností, dále družstev, státních podniků, nadací apod.

Vklad a správa vkladu Jak vyplývá ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, § 60, při zřizování např. společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti je nutno před vznikem těchto právnických osob předem složit vklad, který je součástí základního kapitálu společnosti. Před vznikem společnosti spravuje splacené vklady nebo jejich části zakladatel pověřený tím ve společenské nebo zakladatelské smlouvě. Při správě vkladu je nutné si uvědomit právní rozdíl mezi založením11 společnosti a vznikem12 obchodní společnosti. Pro zjednodušení lze říci, že naplněním zákonem požadovaných skutečností u jednotlivých obchodních společností je tato založena, ale vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Proto bylo nutno v bankách vytvořit institut zřizování běžných účtů pro účely složení vkladu před zápisem do obchodního rejstříku. Aby mohl být tento institut naplněn, je nanejvýše vhodné, aby vznikající obchodní společnost (tedy její zakladatel či zakladatelé) zakotvila do společenské smlouvy, kdo je pověřen tzv. správou vkladu. Podle této skutečnosti pak postupuje banka při zřizování běžného účtu. Právě správce vkladu je tou osobou, která je ještě před vznikem obchodní společnosti oprávněna takovýto účet otevřít a složit (převést) na něj příslušné vklady společníků. Před vznikem společnosti spravuje splacené části vkladů zakladatel pověřený společenskou smlouvou (správce vkladu). Zakladatel může pro tento účel zřídit i samostatný účet. Správcem vkladu a zároveň tedy majitelem účtu může být jak právnická osoba (již existující, která pro nově vznikající společnost vklad přijala), tak i osoba fyzická. Správcem vkladu může být i banka.

11

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 57;

12

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 62;

31


Výpis z obchodního rejstříku Vzhledem k tomu, že výpis z obchodního rejstříku, příp. pravomocné usnesení soudu o povolení zápisu do obchodního rejstříku, je dokumentem stvrzujícím právní existenci společnosti, je vhodné si tuto listinu poněkud přiblížit. Její právní úprava je obsažena v obchodním zákoníku13 . Obchodní rejstřík je veřejně přístupný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje, které se týkají podnikatelů a jiných osob, o nichž to stanoví zvláštní zákon. Do obchodního rejstříku se tedy zapisují následující podnikatelské subjekty: − všechny druhy obchodních společností, − družstva, − jiné právnické osoby, o nichž to stanoví zákon (např. státní podniky), − fyzické osoby s bydlištěm na území ČR, které jsou podnikateli (na vlastní žádost nebo ve smyslu zvláštního zákona), − zahraniční osoby, které hodlají na území ČR podnikat. Právnická osoba vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku; tento zápis má tedy tzv. konstitutivníúčinky14. Pro banky je tato listina velmi významným dokumentem. Zápisem do obchodního rejstříku získává subjekt způsobilost k právním úkonům, a může tudíž svým jednáním činit právní úkony (např. uzavřít smlouvu o vedení běžného účtu pro potřeby platebního styku a zúčtování). Právnická osoba však získává také tzv. právní subjektivitu. Právnísubjektivitou rozumíme způsobilost být subjektem – účastníkem právního vztahu, to znamená způsobilost mít jistá práva a povinnosti.

Co zajímá banku? Je třeba si ujasnit, o jaké skutečnosti uvedené ve výpise z obchodního rejstříku by se měla zajímat banka při zřizování účtu. Do této listiny se podle zákona15 zapisují zejména následující skutečnosti: − obchodní jméno, sídlo společnosti nebo bydliště fyzické osoby a její místo podnikání; − identifikačníčíslo;

13

§ 27 an.;

14

Zápis fyzické osoby – podnikatele do obchodního rejstříku tyto účinky nemá, jde zejména o účel evidenční nebo ve stanovených případech o zákonnou povinnost. 15

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník , § 28 an.;

32


− předmět podnikání; − právní forma právnické osoby; − jméno a bydliště osoby či osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem společnosti – právnické osoby; − označení, sídlo a předmět podnikání odštěpného závodu nebo jiné organizační složky podnikatelského subjektu, jméno vedoucího a jeho bydliště; − jméno prokuristy a jeho bydliště; − u fyzických osob též rodné číslo, příp. datum jejího narození; − další skutečnosti, stanoví-li to zákon, zejména s ohledem na formu obchodní společnosti nebo na skutečnost, zda je daná osoba tuzemcem či cizozemcem.

Změna statutárních orgánů V průběhu smluvního vztahu mezi bankou a majitelem účtu často nastává změna statutárních orgánů společnosti. Statutární orgán může vykonávat své funkce již ode dne své volby. Změna statutárního orgánu se zapisuje do obchodního rejstříku na základě žádosti společnosti doložené notářsky ověřeným zápisem např. z valné hromady. Zápis v obchodním rejstříku má pak již jen deklaratorní účinek. Proto v případě, že tato skutečnost nastala a příslušná společnost ji nemůže ještě doložit usnesením rejstříkového soudu obsahujícím požadavek změny, lze doporučit předložení notářsky ověřeného zápisu z příslušného jednání (jde zpravidla o valnou hromadu)16. Věrohodným průkazem o volbě nového statutárního orgánu nebo jeho členů může být také písemné oznámení dosavadního statutárního orgánu. I přesto však je nutné vyžadovat následné předložení výpisu z obchodního rejstříku. Do doby doložení provedené změny statutárních orgánů formou zápisu do obchodního rejstříku by měla banka vyžadovat: − návrh na zápis do obchodního rejstříku s prezentačním razítkem příslušného soudu; − notářský zápis o průběhu valné hromady či členské schůze, příp. oznámení dosavadního statutárního orgánu; − společenskou smlouvu, případně stanovy.

Dostupnost údajů z obchodního rejstříku Při předložení výpisu z obchodního rejstříku klientem je vhodné prověřit si vybrané údaje přímo se statutárním orgánem, příp. s jinou pověřenou osobou. Aby se předešlo možným nedorozuměním, příp. i pokusům o podvod ze strany klienta, lze doporučit ověření předloženého výpisu z obchodního rejstříku přímo u příslušného rejstříkového soudu,

16

Nutno připomenout, že notářský zápis o průběhu valné hromady či jiného aktu ověřuje pouze jejich průběh, nikoliv platnost volby členů statutárních orgánů.

33


neboť podle zákona17 je obchodní rejstřík veřejně přístupný a každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si kopie a výpisy. Na požádání vydá rejstříkový soud úřední opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce listin, výpis nebo potvrzení. V bankovnictví není, podle mého názoru a k jeho škodě, obecně známo, že součástí obchodního rejstříku je také sbírka listin, která by měla obsahovat zejména: − společenskou smlouvu či zakladatelskou listinu společnosti, − notářský zápis usnesení ustavující valné hromady příslušné obchodní společnosti či schůze družstva apod., − rozhodnutí o volbě či jmenování, odvolání či jiném ukončení funkce osob, které jsou statutárním orgánem atd. Všechny tyto náležitosti je tedy možno ověřit, třebaže to vyžaduje vynaložení jistého úsilí a času. Z hlediska praktického lze tento postup více než doporučit. Řada bank se již setkala s případy pokusů otevřít běžný účet na základě listin, které nebyly pravé, resp. na kterých byly provedeny změny. Takový právní úkon v podobě smlouvy by sice nebyl platný, nicméně pokud je tímto způsobem zřízený účet aktivní, je přímo předurčen k tzv. praní špinavých peněz, anebo lze jeho prostřednictvím naplnit i skutkovou podstatu některého z jiných trestných činů18.

Organizační složky společností Některé společnosti mají své organizační složky, které se také zapisují do obchodního rejstříku. Jde obvykle o tzv. odštěpné závody či jiné, jim na roveň postavené organizační složky podniku, pokud jsou zapsány v obchodním rejstříku. Tato složka podniku se zapisuje do obchodního rejstříku podle sídla odštěpného závodu či jiné jeho složky. Pro zřízení běžného účtu složky pak banka vyžaduje předložení výpisu z obchodního rejstříku, příp. i výpisu z obchodního rejstříku mateřské firmy, pokud není z výpisu organizační složky zřejmé obchodní jméno této společnosti. Při provozování odštěpného závodu či jiné složky se užívá obchodního jména podniku s dodatkem, že jde o odštěpný závod či jinou složku podniku. Jménem podniku ve všech věcech, které se týkají odštěpného závodu či jiné složky zapsané do obchodního rejstříku, však jedná vedoucí této složky, který je také zapsán v obchodním rejstříku. Pro zřízení běžného účtu to prakticky znamená, že právní úkon uzavření smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu může učinit vedoucí organizační složky nebo přímo statutární orgán podniku.

17

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 27a, odst. 1;

18

např. podvod ve smyslu § 250 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon;

34


Větší počet běžných účtů Pokud si jedna firma u téže banky zřizuje a otevírá více běžných účtů, pak při každém dalším zřizování nových účtů již není třeba výpis z obchodního rejstříku vyžadovat, pokud v něm nedošlo ke změnám zapisovaných skutečností. Je nutno zdůraznit, že i když je klient – majitel účtu – odpovědný za to, že bance předává aktuální výpis z obchodního rejstříku, který obsahuje všechny platné údaje, banka má vždy možnost platnost všech těchto údajů prověřit. Jsou známy případy ze zahraničního bankovnictví, kdy banky prověřují vybrané skutečnosti až několik týdnů před okamžikem samotného uzavření smlouvy a otevření běžného účtu.

Provizorní doklady Praxe ukázala, že zejména nově vznikající firmy – právnické osoby často ještě nemohou doložit svou právní subjektivitu výpisem z obchodního rejstříku, neboť o něj sice požádaly, avšak čekací doba na jeho vydání je (podle místních podmínek) až několik týdnů. Proto se ukazuje jako vhodné po přechodnou dobu akceptovat pro úkon uzavření smlouvy o vedení běžného účtu také tzv. usnesení rejstříkového soudu o povolení zápisu, jež je opatřeno doložkou o nabytí právní moci. Dále by mělo být bance doručeno také rozhodnutí o volbě či jmenování osob, které jsou statutárním orgánem společnosti. Oba dokumenty by měly být úředně ověřeny. Závěrem lze při předkládání vybraných dokumentů pro zřizování a vedení běžných účtů doporučit bankám akceptovat podle vlastního uvážení doklady, jež nejsou starší než tři měsíce ode dne vydání.

Rozpočtové organizace Rozpočtové organizace (včetně příspěvkových organizací) jsou sice právnickými osobami, avšak jejich dokumentace pro zřízení a vedení běžného účtu je ve své základní části poněkud odlišná. Je nutno si uvědomit, že tyto organizace jsou zakládány ústředními orgány či územními orgány státu. Tzv. účty rozpočtových prostředků u rozpočtových i příspěvkových organizací spravuje ze zákona Česká národní banka. Ostatním bankám pak zůstává možnost zřizovat a vést rozpočtovým organizacím pouze účty tzv. mimorozpočtových prostředků. Tyto účty mají buď charakter běžného účtu (tedy účtu sloužícího pro běžný platební styk organizace), nebo i charakter účtu vkladového. Rozpočtové organizace (pokud nevznikly ze zákona) by měly bance pro zřízení účtu předložit: zřizovací listinu, podpisové vzory osob oprávněných disponovat prostředky na účtu, průkaz totožnosti statutárního zástupce rozpočtové organizace. Na zřizovací listině je vhodné požadovat ověření údajů příslušným pracovištěm (pobočkou) ČNB, které vede základní účet (účty) této organizaci.

35


Zřizovací listina obsahuje zejména: označenízřizovatele; název, sídlo organizace a její identifikační číslo; vymezení základního účelu a tomu odpovídajícího předmětu činnosti; označení statutárního orgánu; vymezení majetku, k němuž má organizace právo hospodaření; často je uvedena doba, na kterou je organizace zřízena apod. Není-li ve zřizovací listině uveden jmenovitě statutární orgán, předloží organizace samostatný doklad, osvědčující jeho jmenování. Může jít o pozici ředitele, vedoucího či jiný vhodný název této pozice. Dojde-li ke vzniku příspěvkové organizace z organizace rozpočtové, může zřizovatel doložit tuto skutečnost pouze dodatkem k původní zřizovací listině rozpočtové organizace. Je samozřejmě možné akceptovat i novou zřizovací listinu.

Zálohové organizace Nižšími složkami rozpočtových organizací jsou tzv. organizace zálohové. Hospodaří s určitou částkou (tzv. zálohou), kterou jim zřizovatel vyčlení pro jejich činnost a kterou jsou povinny pravidelně vyúčtovávat. Tyto složky nejsou právními subjekty, majitelem účtu je vždy rozpočtová organizace, ke které náleží. Tyto složky mohou být zřízeny jak rozpočtovými organizacemi zřízenými ústředními orgány, tak také orgány místními (např. obcemi). Smlouvu o zřízení účtu a ostatní právní úkony činí vždy za zálohovou organizaci statutární orgán zřizovatele. Pro dokumentační účely k běžnému účtu pro tento typ organizace je vhodné vyžadovat kromě smlouvy o běžném účtu a podpisových vzorů k účtu zálohové organizace také dokumentaci zřizovatele.

Ostatní druhy klientů Vzhledem k tomu, že se v praxi setkáme i s jinými druhy klientů s různorodou organizačně-právní formou, je účelné zmínit se o nich a přiblížit si jejich klientskou dokumentaci.

36


Přehled právnických osob Sdružení fyzických nebo právnických osob19

•

politické strany a hnutí;

•

církevní organizace a jejich účelová zařízení;

Účelová sdružení majetku

•

např. nadace či fondy ve smyslu zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník;

Jednotky územní samosprávy

•

obce a města;

Okresní úřady

•

pro účely zřízení a vedení účtu je vhodné podřadit jejich režim vztahům banky k právnickým osobám;

Jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon

•

např. banky a pojišťovny;

•

obecně prospěšné společnosti;

•

soukromé a církevní školy;

•

fondy zřizované zvláštními zákony (např. Fond národního majetku).

I tyto právnické osoby vznikají dnem zápisu do obchodního rejstříku nebo jiného zákonemurčeného seznamu, pokud zvláštní zákon nestanoví jejich vznik jinak. Pro sdružení fyzických nebo právnických osob v podobě obchodních společností platí při předkládání dokumentace ke zřízení běžného účtu vše, co bylo řečeno obecně o dokumentaci pro právnickou osobu – tuzemce (příp. cizozemce). Sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., vznikají registrací u Ministerstva vnitra České republiky (MV ČR). Tato registrace se vyznačí do stanov sdružení včetně dalších náležitostí, kterými jsou datum a otisk razítka orgánu státní správy. Pro zřízení běžného účtu je pak vhodné doporučit bankám, aby vyžadovaly předložení těchto stanov a pořídily si jejich kopie, příp. požádaly zástupce sdružení, aby kopii stanov s datem registrace předložil s úředním ověřením. Ve stanovách musí být také uvedeno, kdo za příslušné sdružení vystupuje. Jako příklady takového sdružení lze uvést např. odborové organizace, různé spolky, sdružení rodičů a přátel školy či svazy. Také politické strany a hnutí vznikají registrací u MV ČR a pro potřeby zřízení účtu lze postupovat obdobně jako u výše uvedených sdružení. Registraci církevních organizací zajišťuje Ministerstvo kultury České republiky (MK ČR). Znamená to, že např. farní úřady, charity či řeholní řády by měly mít před založením běžného účtu souhlas od své přímé nadřízené instituce, kterou je např. biskupství, synodní rada atd.

19

např. ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů;

37


Poznámka: Několik příkladů státem registrovaných subjektů tohoto typu:

•

církve: apoštolská, bratrská, římskokatolická, řeckokatolická, evangelická metodistická, pravoslavná, československá husitská jednota bratrská aj.;

•

náboženské společnosti: Českobratrská církev evangelická, Církev adventistů sedmého dne, Náboženská společnost svědkové Jehovovi aj.

Všem církevním organizacím s právní subjektivitou předalo MK ČR tzv. Rejstřík právnických osob. Rejstřík obsahuje ustanovení, jakým způsobem tyto společnosti vystupují vůči třetím osobám, tj. jak za společnost podepisují, tedy činí právní úkony. Nadace a nadační fondy jsou povinny zřizovat nejméně dva druhy účtů. Jeden by měl sloužit pro uložení tzv. nadačního jmění, tj. té části jmění, která má peněžitou podobu s omezenou formou dispozice, druhý je určen pro uložení ostatního majetku nadace. Prostředky, jež jsou deponovány na tomto účtu, by měly sloužit k účelu, pro který byla nadace zřízena. Nadace, resp. nadační fond vzniká okamžikem zápisu do nadačního rejstříku, který vede rejstříkový soud. Součástí názvu nadace musí být označení, že jde o „nadaci“ nebo „nadační fond“. Zákon č. 227/1997 Sb., zákon o nadacích a nadačních fondech, ukládá těmto institucím povinnost uložit peněžní prostředky, které tvoří nadační jmění nebo jeho součást, na zvláštní účet. Za takový účet lze považovat běžný účet pro právnickou osobu, který však musí být odlišný od běžného účtu nadace, a nemělo by být možné z něj provádět pravidelný platební styk. Majetek nadace nebo nadačního fondu lze užít jen v souladu s účelem a podmínkami, které jsou stanoveny v nadační listině nebo ve statutu nadace (nadačního fondu). Takový majetek nesmí být zastaven, ani použit k zajištění závazkového práva. Obecně však lze soudit, že banky by nemusely vyžadovat nadační listinu ani statut, pokud výpis z nadačního rejstříku poskytuje všechny potřebné skutečnosti, které jsou pro banku rozhodující (sídlo, účel nadace a zejména forma statutárního jednání za nadaci či nadační fond). Připomeňme, že běžný účet, na němž je uloženo nadační jmění, nepodléhá srážkové dani z úroků takto vzniklých. Banka je povinna identifikovat podle platného průkazu totožnosti statutární zástupce, příp. požadovat předložení ověřené úřední identifikace, která je provedena na formuláři Smlouvy o zřízení a vedení účtu i na podpisových vzorech (viz dále).

Fyzické osoby – podnikatelé – tuzemci Fyzické osoby – podnikatelé – tuzemci při zřizování běžného účtu předkládají: doklad osvědčující podnikatelské oprávnění; průkaz totožnosti; podpisový vzor.

38


Situace je v tomto ohledu pro banky velmi složitá a náročná, protože dokladů osvědčujících podnikatelské oprávnění dnes existuje celá řada. Jsou to zejména: − živnostenský list, osvědčující splnění podmínek stanovených živnostenským 20 zákonem pro provozování živností ohlašovaných ; − do doby vydání živnostenského listu pak stejnopis ohlášení s prokázaným doručením21; − koncesní listina, kterou byla podnikateli udělena koncese22; − osvědčení o splnění podmínek k provozování podnikatelské činnosti, vydané příslušnou komorou (advokátní osvědčení, osvědčení daňových poradců apod.); − osvědčení Ministerstva financí ČR s razítkem Komory auditorů, resp. dekret komory auditorů23; − rozhodnutí o registraci vydané příslušným okresním (obvodním) úřadem (magistrátem) či Ministerstvem zdravotnictví ČR k provozování nestátních zdravotnických zařízení pro fyzické i právnické osoby. Jde o lékaře, stomatology, lékárníky, sanitní pracovníky, zubní techniky a laboranty24; − povolení pro výkon veterinární činnosti, vydané okresní veterinární správou25; − osvědčení o složení slibu pro výkon notářů26; − osvědčení obecního úřadu o zápisu do evidence pro samostatně hospodařící rolníky27; − živnostenské oprávnění nebo osvědčení o autorizaci vydané Českou komorou architektů pro autorizované architekty; − povolení Ministerstva financí ČR, jímž se deklaruje oprávnění působit jako makléř28; − výpis z obchodního rejstříku, pokud je v něm podnikatel zapsán, atd.

Na živnostenských listech či koncesních listinách by měla být doložka o nabytí právní moci. Pokud však klient předloží při zřizování běžného účtu výpis z obchodního rejstříku, není již třeba, aby předkládal i živnostenský list či jiné oprávnění k podnikatelské činnosti. Pro potřeby ověření oprávněnosti podnikat včetně ověření podstatných skutečností pro zřízení účtu by měl stačit jeden z uvedených dokladů.

20

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů;

21

dtto;

22

dtto

23

Zákon č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky;

24

Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních;

25

Zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky;

26

Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti;

27

Zákon č 105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů;

39


V praxi se lze setkat i s tím, že bance může být předloženo živnostenské oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti na dobu určitou (např. koncesní listina na dva roky). V takovém případě je vhodné, uzavře-li i banka smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu pouze na tuto dobu. Na rozdíl od obchodního rejstříku nemá živnostenské oprávnění či jemu podobný dokument konstitutivní účinek, neboť živnostník (koncesionář) je nositelem způsobilosti k právním úkonům svou plnoletostí (pokud mu nebyla omezena či jí nebyl zbaven) a právní subjektivity okamžikem narození. Nutno zdůraznit, že nelze opomenout ověření totožnosti klienta – podnikatele i podle platného průkazu totožnosti. Rovněž údaje z výše uvedených listin, zejména z živnostenských či koncesních, je vhodné ověřit na příslušném úřadě, kde byly vystaveny. Zde je však situace pro banky podstatně složitější, protože obecně platné právní normy dosud nestanovují možnost nahlížet do evidencí na živnostenských odborech obecních (okresních) úřadů v obdobném režimu, jako je tomu u obchodních rejstříků.

Fyzické osoby – občané – tuzemci Fyzické osoby – občané – tuzemci předkládají při zřizování běžného účtu: průkaz totožnosti; podpisový vzor. K ověření totožnosti klienta – tuzemce lze doporučit předložení: průkazu totožnosti (nejčastěji občanský průkaz, průkaz o povolení k pobytu pro cizince se zápisem trvalého pobytu na území ČR), nebo platného cestovního pasu (ten však některé banky nepřijímají jako základní průkaz totožnosti s odvoláním např. na neúplnost údajů nebo na skutečnost, že každý občan ČR musí mít řádný občanský průkaz). Při zřizování běžných účtů pro fyzické osoby – občany některé banky vyžadují předložení dvou průkazů totožnosti. Důvodem je vyšší ochrana klienta i samotné banky před neoprávněným zřízením účtu, následně pak před neoprávněnými manipulacemi s prostředky na účtu. Originální doklady pro ověření totožnosti samozřejmě nemohou tvořit součást dokumentace běžného účtu, neboť jejich držitelem je občan. Některé banky si však pořizují fotokopie předkládaných dokladů a zařazují je do dokumentace k účtu, příp. si jejich pravost samy ověřují na příslušných úřadech státní správy. Ve specifických případech, tj. u osob nezletilých, osob zbavených způsobilosti k právním úkonům, resp. u osob zdravotně postižených, postupuje banka podle zvláštních předpisů, aby vyloučila případné pochyby o vůli klienta při zřizování běžného účtu. 28

Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (pozn. V průběhu přípravy tohoto textu bylo dokončováno zcela nové znění tohoto zákona, který bude publikován pod novým číslem).

40


Právnické osoby – cizozemci Velmi důležité zásady je třeba dodržovat při předkládání dokumentů u klientů, kteří jsou ve smyslu zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon, tzv. cizozemci. Právnickou osobou – cizozemcem je taková právnická osoba, jež má sídlo mimo území České republiky. Obsah dokumentace těchto osob závisí na tom, zda budou, či nebudou podnikat na území České republiky. Právnická osoba – cizozemec, který na území České republiky nepodniká, předkládá při zřizování běžného účtu: doklad osvědčující jeho právní subjektivitu, tj. výpis z obchodního rejstříku nebo podobného registru v zemi sídla firmy, ze kterého jsou patrné: − právní forma; − sídlo; − datum vzniku; − obchodní firmu; − označení statutárního orgánu, − způsob, jakým statutární orgán za firmu jedná a podepisuje. Pokud předložený doklad výše uvedené údaje neobsahuje, je možno žádat předložení dalších dokladů či dokumentů, jimiž mohou být např. společenská smlouva, zakládací listina či stanovy, ze kterých mohou být potřebné údaje zřejmé. Z praktických důvodů je vhodné požadovat tento dokument v úředně ověřeném překladu, není to však nutné; průkaztotožnosti osoby, která je označena jako statutární orgán nebo majitel účtu; podpisový vzor osob oprávněných k nakládání s prostředky na účtu. Právnická osoba – cizozemec, který na území České republiky podniká, by navíc měl tuto skutečnost doložit: •

výpisem zahraniční osoby z obchodního rejstříku ČR.

Tímto výpisem z obchodního rejstříku podle § 21 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, prokazuje cizozemec – právnická osoba oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky.

41


Vyšší ověření (superlegalizace), apostilní doložka V praxi se – mnohdy bohužel k újmě bank – zapomíná na ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, paragraf 52, které uvádí následující zásadu: „Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listiny 29 veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také v České republice , jestliže jsou opatřeny předepsanými osvědčeními“. Není-li tato otázka řešena smluvně (bilaterálními mezistátními dohodami o vzájemné právní pomoci s ustanovením o uznávání veřejnoprávních listin), vyžaduje se v praxi, aby listina byla opatřena tzv. vyšším ověřením (superlegalizací). Prakticky to znamená, že listina je opatřena ověřením některého úřadu v zemi vydání (příp. několika úřady v zemi vydání) a dále pak i českým zastupitelským úřadem v dané zemi, popř. příslušným zastupitelským úřadem dané země v ČR. První stupeň ověření znamená, že veřejná listina byla v daném státě skutečně vydána (a v případě výpisu z obchodního rejstříku či podobného registru, že subjekt existuje). Druhý stupeň ověření provedený zastupitelským úřadem se již netýká skutečnosti, zda např. firma uvedená v listině vůbec existuje, ale dokládá, že orgány, které listiny ověřily v prvním stupni, v dané zemi skutečně působí. Pro použití cizích veřejných listin je tedy rozhodující, aby obsahovaly ověření českým zastupitelským úřadem v dané zemi (či regionu) nebo příslušným zastupitelským úřadem země vydání v ČR, neboť každá taková země si určuje jiné orgány pro ověření. Až do roku 1999 nebyla uzavřena smlouva o právní pomoci, a tudíž musela být vyžadována superlegalizace u klientů např. z USA a Spolkové republiky Německo. V praxi, zejména v případech, kdy banka měla velký zájem o zřízení a vedení běžného účtu cizozemské právnické osobě, bylo doporučováno smluvně dohodnout lhůtu k předložení superlegalizovaných listin. Dne 16. března 1999 však vstoupila v platnost a účinnost i pro Českou republiku Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (dále jen Úmluva)30, přijatá již v roce 1961 v Haagu. Ta v podstatě ruší mezi smluvními státy požadavek diplomatického nebo konzulárního ověřování cizích veřejných listin. Jejími signatáři jsou např. Argentina, Austrálie, Finsko, Německo, Rusko, Portugalsko, Španělsko, USA atd. Tímto krokem se značně zjednodušuje postup při zachování platné dokumentaceklienta. Podle Úmluvy se za veřejné listiny považují: − listiny vydané soudním orgánem státu; − listiny vydané správními úřady; − notářské záznamy; − úřední potvrzení, kterými jsou opatřeny listiny podepsané soukromou osobou (např. úřední potvrzení o registraci listiny apod.).

29

V platném znění zákona je samozřejmě uvedeno „Československá socialistická republika“, ve výkladu všek rozumíme „Česká republika“.

30

Publikováno ve Sbírce zákonů jako č. 45/1999 Sb., sdělení Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

42


Jediný formální úkon, který může být mezi smluvními státy nadále požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu nebo oprávněnosti osoby listinu podepsat, je připojení doložky „Apostille“ (apostilní doložka), kterou vystaví příslušný úřad státu, v němž byla listina vydána. Podle Úmluvy však platí, že předvídané ověření veřejných listin formou apostilní doložky nemůže být požadováno, pokud buď platné zákony, předpisy nebo praxe ve státě, kde je listina předkládána, tento úkon zrušily nebo zjednodušily či osvobodily danou listinu z ověřovací povinnosti. Prakticky to v bankách znamená, že při předkládání veřejné listiny bance by mělo být nejprve ověřeno, zda byla listina vydána orgánem státu, s nímž je uzavřena dohoda o právní pomoci, na základě které se nevyžaduje superlegalizace. Pokud tomu tak je, neměla by banka vyžadovat superlegalizaci ani ověření apostilní doložkou dle výše uvedené Úmluvy. V opačném případě bude potřeba zkoumat, zda nebyla listina vydána orgánem státu, který je signatářem Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. Pokud půjde o veřejnou listinu státu Úmluvy, bude požadováno ověření formou apostilní doložky, pokud se bude jednat o listinu státu, který signatářem Úmluvy není, měla by banka požadovat superlegalizaci.

Specifické případy podnikání cizozemců – právnických osob Na území České republiky může působit také organizační složka zahraniční osoby, která je zapsána v obchodním rejstříku. Pro zápis této složky platí totéž, co již bylo obecně uvedeno pro organizační složku obchodní společnosti v České republice a pro cizozemce – právnickou osobu. Zápisem do obchodního rejstříku nevzniká této složce právní subjektivita ani potvrzení její existence, nýbrž stvrzuje se jím oprávnění podnikat na území České republiky. V praxi může nastat také situace, kdy cizozemský subjekt podniká jen na území ČR a není podnikatelským subjektem v zahraničí, resp. v zemi svého sídla. Tato eventualita se však může týkat v podstatě pouze fyzické osoby – podnikatele – cizozemce nebo organizační složky právnické osoby – cizozemce. Majitelem běžného účtu zřizovaného pro potřeby organizační složky zahraniční osoby umístěné na území českého státu je vždy zahraničí osoba. Účet může zřídit statutární zástupce zahraniční osoby nebo i vedoucí organizační složky uvedený ve výpisu z obchodního rejstříku České republiky. Vedoucí organizační složky, pokud je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn za zahraničního podnikatele – majitele účtu, činit veškeré právní úkony týkající se této organizační složky. Aby se zabránilo případným nedorozuměním, je vhodné uvést ve smlouvě o zřízení a vedení účtu: název (obchodní firma) zahraniční osoby; její sídlo v zahraničí; název a adresu organizační složky na území České republiky.

43


Fyzické osoby – cizozemci – podnikatelé Fyzickou sobou – cizozemcem – podnikatelem je fyzická osoba s trvalým pobytem mimo území České republiky s oprávněním podnikat na tomto území. Při zřizování běžného účtu by tato osoba měla bance předložit: − výpis ze zahraničního živnostenského rejstříku; − průkaz totožnosti cizozemce – fyzické osoby – podnikatele – budoucího majitele účtu, (např. cestovní pas); − výpis zahraničí osoby z obchodního rejstříku ČR; − podpisový vzor. Pokud není mezi Českou republikou a zemí trvalého pobytu fyzické osoby – podnikatele – cizozemce uzavřena Úmluva o vzájemné právní pomoci s ujednáním o vzájemném uznávání veřejných listin, musí být originál výpisu ze zahraničního živnostenského rejstříku opatřen vyšším ověřením (superlegalizací) a příp. jeho kopie úředně ověřena. Tento doklad však nepředkládá cizozemec – fyzická osoba, která ve své zemi (v zemi trvalého pobytu) nepodniká a je podnikatelským subjektem pouze na území ČR.V takovém případě postačuje pouze živnostenský list vydaný v ČR, případně výpis z obchodního rejstříku.

Fyzické osoby – cizozemci – občané Tyto osoby předkládají k ověření své totožnosti pouze platný průkaz totožnosti, kterým je platný cestovní pas. Také zde, jako je tomu při předkládání základních dokumentů stvrzujících totožnost fyzické osoby – občana – tuzemce, lze doporučit předložení druhého dokladu, podle něhož je možné identifikovat předkladatele (např. řidičský průkaz, průkaz zaměstnavatele apod.). Fyzická osoba – občan – cizozemec při zřizování běžného účtu bance předkládá: průkaztotožnosti, tj. v případě cizozemce pas; podpisový vzor.

2.1.3. Podpisový vzor k účtu Další základní součástí dokumentace každého běžného účtu, ať je organizačně- -právní forma zřizovatele a majitele účtu jakákoli, je podpisový vzor k účtu, který by měl mít náležitosti plné moci (§ 710, odst. 2 zák. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Podpisový vzor je zpravidla vyhotovován na formuláři banky. Banky přistupují k vyplňování podpisových

44


vzorů k běžnému účtu různě, je však potřeba dodržovat jisté zásady, které lze shrnout do několika následujících bodů: − jasně identifikovat majitele účtu a osoby zmocněné k disponování prostředky na účtu ve formuláři podpisového vzoru; − dbát na zřetelné podepsání příslušných osob do podpisového vzoru; − vyžadovat podpis, jenž vyjadřuje souhlas majitele účtu s oprávněností osob zmocněných disponovat prostředky na účtu, a to podle příslušných dokladů osvědčujících právní subjektivitu majitele účtu. Aby nemohlo dojít k záměně mezi podpisovými vzory různých klientů, musí formulář obsahovat: − určení majitele účtu ve všech jeho podrobnostech (např. i včetně IČ, rodného čísla, sídla firmy či trvalého pobytu); − číslo účtu ( i více čísel účtů), ke kterému se daný podpisový vzor vztahuje; − přesnou identifikaci toho, o čí podpis jde (buď je to majitel účtu nebo osoba majitelemzmocněná); − datum a podpis majitele účtu (tj. úkon s právními účinky souhlasu s příslušným podpisovýmvzorem – ověření). Zda je tento podpisový vzor pro majitele účtu a osoby zmocněné k nakládání s prostředky na účtu na jedné listině či na několika listinách, je věcí každé banky. Praxe některých bank potvrdila, že je výhodnější podpisový vzor majitele účtu a osob zmocněných rozdělit a uvádět jednotlivé podpisy na samostatných listech – podpisových vzorech. To znamená, že v případě změny některé z osob uvedených na podpisovém vzoru pak není třeba vyhotovovat znovu celý podpisový vzor k běžnému účtu za všechny osoby oprávněné k disponování prostředky na účtu a majitele účtu, ale jen za ty osoby, které jsou majitelem účtu odvolány a vyměněny. Zmocněné osoby jsou oprávněny disponovat prostředky na účtu ve stejném rozsahu jako majitel účtu, pokud smlouva o zřízení a vedení účtu nestanoví jinak. Tyto osoby však nemohou účet zrušit nebo měnit či doplňovat další ustanovení týkající se účtu. Nakládat s účtem je oprávněn jen majitel účtu. Účet zrušit nebo činit jiné úkony týkající se přímo účtu mohou pouze na základě plné moci majitele účtu. S ohledem na ustanovení zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, podle § 2, odst. 1 je finanční instituce (tedy i banka) povinna identifikovat strany obchodu, přesahuje-li hranice obchodu 15 tis. EUR. Se zřetelem na skutečnost, že lze oprávněně předpokládat pohyby na účtu z podnětu majitele účtu i osob zmocněných v této a vyšší sumě, je nutno vyžadovat, aby jak majitel účtu, tak i osoby zmocněné buď opatřily podpisové vzory svými podpisy před pracovníkem banky, anebo zajistily úřední ověření svých podpisů. Jen takto provedené úkony lze považovat za řádně identifikovatelné.

45


Ve formulářích podpisových vzorů by banka po jejich vyhotovení a uložení do platné dokumentace neměla připustit žádné změny v údajích ve formuláři obsažených. Jako přípustnou formu lze doporučit vždy jen výměnu starého podpisového vzoru za nový. Jako automatickou lze předpokládat skutečnost, že podpisové vzory jsou podepsány statutárně v souladu s ustanovením výpisu z obchodního rejstříku u právnických osob (nebo podle jiného právního dokumentu) či majitelem účtu u osob fyzických. Důležitým aspektem při podepisování je skutečnost, jakým způsobem bude majitel a příp. osoby zmocněné k nakládání s prostředky na účtu vyžadovat používání těchto podpisů v praxi. Banky většinou připouštějí kombinace dvou podpisů osob uvedených v podpisovém vzoru k běžnému účtu, nebo uvedení podpisu pouze jedné z nich. Praktické zkušenosti však ukazují, že zejména větší firmy uvítají také kombinace podpisů tří a více osob. Dokonce jsou známy případy, kdy klient požaduje po bance zajištění kontroly dvou i více konkrétních osob ve vzájemných vazbách (např. první osoba z podpisového vzoru podepisuje v kombinaci s osobou na čtvrtém a šestém místě, osoba uvedená na druhém místě pak pouze s osobou na místě třetím apod.). Pro bezpečnost klienta je to požadavek oprávněný a je jen na bankovních ústavech, zda tyto (a příp. i jiné kombinace) klientovi umožní. Pokud banka na tyto požadavky klienta ve smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu přistoupí, jsou pro ni závazné a musí je plnit. Bance to však přináší vyšší míru rizika, neboť je povinna příslušnou dohodu s klientem zajišťovat, jde tedy o zvýšenou kontrolní činnost banky. Obvykle jsou správně vyplněné podpisové vzory závazné pro banku i klienta počínaje prvním pracovním dnem následujícím po dni, kdy je banka obdržela nebo kdy byly v bance podepsány. Závisí to však na konkrétní úpravě účinnosti v obchodních podmínkách pro zřízení a vedení běžného účtu příslušné banky.

Otisk razítka Samostatnou součástí podpisového vzoru by měl být prostor na uvádění tzv. otisku razítka, praktické užití razítka klientem však není nutné. U právnických osob musí být podpisový vzor za majitele účtu opatřen otiskem razítka, pokud to vyplývá ze zákonem stanoveného dokladu o vzniku právnické osoby (např. z výpisu z obchodního rejstříku). Název nebo obchodní firma majitele účtu na razítku musejí být totožné s názvem uvedeným na tomto dokladu. Opět praxe ověřila, že je relevantní navíc uvedené IČ a adresa, která souhlasí s výpisem z příslušného dokumentu, dále pak PSČ, číslo telefonu a faxu, příp. i logo firmy. Fyzické osoby podnikající na základě dokumentu opravňujícího k podnikatelské činnosti, nemají povinnost razítko uvádět. Pokud je však použijí, jeho obsah musí být takový, aby nemohlo dojít k pochybnosti o věcné shodě s názvem účtu.

46


Pokud však klient razítko uvede do podpisového vzoru jako jeden z dalších identifikačních znaků své osoby, banka je následně povinna jeho užití kontrolovat a sledovat shodu otisku razítka na dokladu s otiskem razítka uvedeným v podpisovém vzoru. Nelze připustit sebemenší odchylku od provedení razítka a nesmí být ani uveden jiný (další) údaj. Otisk razítka na dokladu se musí shodovat (měl by být identický) s otiskem uvedeným na podpisových vzorech v bance. Při užití razítka na dokladech je vhodné doporučit klientovi, aby otisk svého razítka umístil mimo svůj (i další) podpis. Je to požadavek ryze praktický a vede k tomu, aby banka mohla řádně ověřit podpis(y) příslušné osoby (osob) z dokladu s podpisy uvedenými na podpisovém vzoru.

2.1. SMLOUVA O ZŘÍZENÍ A VEDENÍ BĚŽNÉHO ÚČTU 2.2.1. Náležitosti smlouvy Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu (dále jen „smlouva“) je základní částí dokumentace, kterou by měla vytvářet každá banka jednotlivému klientovi. Pokud máme všechny potřebné dokumenty k tomu, aby mohl být učiněn právní úkon uzavření smlouvy o zřízení a vedení účtu, vypracuje zaměstnanec banky návrh této smlouvy, obvykle do příslušného formuláře či s pomocí osobního počítače. Protože smlouva musí mít písemnou formu31, je nutno ji ve dvou vyhotoveních vytisknout a předložit klientovi ke kontrole. Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu musí obsahovat všechny potřebné náležitosti, kterými jsou zejména: − označení smluvních stran, které smlouvu o běžném účtu uzavírají; − zmínka (odvolávka) na příslušný zákon či jiný předpis, na základě kterého tento smluvní vztah vzniká32; − den, ke kterému se účet zřizuje a od něhož je klient oprávněn disponovat peněžními prostředky na účtu; − měna účtu;

31

§ 708, odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník;

32

V tomto případě na zákon č. 513/1991 Sb., §§ 708 an.;

47


− přesná identifikace majitele účtu (název/jméno, sídlo/trvalé bydliště, IČ/RČ, jména statutárních zástupců, jejich RČ a čísla průkazů totožnosti, totéž u majitele účtu fyzické osoby – podnikatele, příp. jiného subjektu); podmínky, za kterých je účet veden (tzv. Obchodní podmínky pro zřízení a vedení účtu). Z praktického hlediska však bývá obvyklé, že obchodní podmínky jsou samostatnou přílohou ke smlouvě a tvoří její nedílnou součást. Majitel účtu potvrzuje podpisem smlouvy souhlas s těmito podmínkami. Podmínky obsahují zejména: − způsob disponování s peněžními prostředky na účtu; − vymezení platebních prostředků, které je klient oprávněn používat; − případy převodů peněžních prostředků z účtu klienta bez jeho příkazu; − lhůty pro předkládání platebních příkazů klientem; − lhůty zúčtování platebních příkazů bankou; − podmínky a způsob úročení peněžních prostředků na účtu; − podmínky předávání zpráv o zúčtování, příp. další práva a povinnosti obou smluvních stran; − cena služby, tj. cena, za kterou se účet zřizuje, a dále také ceny, za které jsou následně provozovány jednotlivé operace na běžném účtu; často bývá uvedena jen odvolávka na příslušný bankovní ceník (sazebník): − datum platnosti a účinnosti smlouvy; − podpisy obou smluvních stran. Smlouva by měla být podepsána statutárním zástupcem/majitelem účtu před pracovníkem banky, příp. by její podepsání mělo být úředně ověřeno (nejčastěji notářem nebo konzulárnímúředníkem).

2.2.2. Změny údajů ve smlouvě a podpisových vzorech Je samozřejmé, že kdykoli po uzavření smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu mohou nastat změny ve skutečnostech, které klient uvedl do příslušných dokladů v okamžiku uzavření smlouvy. V takovém případě je majitel účtu povinen ihned zjednat nápravu. Pro klienta i pro banku při tom platí některé zásady: − změny údajů uvedených ve smlouvě nebo podpisových vzorech je majitel účtu povinen neprodleně oznámit své bance, a to písemně; − veškeré změny, které se týkají údajů smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu by se měly provádět formou číslovaných dodatků k této smlouvě; − veškeré změny údajů v podpisových vzorech k běžnému účtu by se měly provádět buď výměnou stávajících podpisových vzorů za nové, nebo přidáním nového listu podpisového vzoru a zneplatněním podpisového vzoru starého; − změny údajů majitel účtu prokazuje předložením příslušných dokumentů dokládajících tyto změny (nejtypičtější je předložení nového výpisu z obchodního 48


rejstříku u právnické osoby nebo výměna průkazu totožnosti u osoby fyzické – občana)33.

Příklady změn Dojde-li např. ke změně statutárních orgánů, mohou tyto osoby své funkce vykonávat již ode dne jejich zvolení. Za tohoto stavu pak banka musí vyžadovat věrohodný průkaz o zvolení nového statutárního orgánu nebo jeho členů. Např. u akciové společnosti, u společnosti s ručením omezeným či v případě družstev půjde o předložení usnesení valné hromady, resp. usnesení členské schůze, které bylo sepsáno formou notářského zápisu. Do okamžiku doložení provedené změny statutárního orgánu zápisem do obchodního rejstříku by tedy měla banka vyžadovat (týká se jen právnických osob): − návrh zápisu do obchodního rejstříku s prezentačním razítkem soudu; − notářský zápis o průběhu valné hromady nebo členské schůze, anebo písemné oznámení dosavadního statutárního orgánu; − společenskou (zakladatelskou) smlouvu nebo stanovy. Pokud klient předloží nový doklad osvědčující oprávněnost k podnikání (např. živnostenský list), lze na základě něho vyhotovit příslušný dodatek ke smlouvě a v něm vyznačit nové skutečnosti. V případě fyzické osoby – občana může jít pouze o výměnu průkazu totožnosti – tedy občanského průkazu. Pokud banka vyžaduje fotokopii průkazu totožnosti, vyhotoví si po předložení nového průkazu jeho kopii. V těchto případech banky obvykle nevyhotovují zvláštní dodatek ke smlouvě o zřízení a vedení účtu. Dodatek ke smlouvě by měl být vyžadován např. v případě změny bydliště fyzické osoby – občana. Také ve všech ostatních případech může banka vyhotovit dodatek ke smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu, dohodnou-li se na tom obě smluvní strany. Tak například (kromě výše uvedených skutečností) lze formou dodatku ke smlouvě řešit různé změny obchodních podmínek nebo ostatní obecná ustanovení smlouvy.

33

Jde-li tedy např. o změnu v dokumentaci u klienta již existujícího (výpis z obchodního rejstříku předložil při svém vzniku), lze po přechodnou dobu akceptovat i jiné doklady prokazující změny údajů. To praktický znamená, že banka nemusí trvat na předložení nového výpisu z obchodního rejstříku, pokud je bance předloženo např. usnesení rejstříkového soudu o povolení zápisu o změně, které je opatřeno doložkou o nabytí právní moci (tzv. pravomocné usnesení soudu).

49


Jednou z nejdůležitějších změn, která má vliv na změnu dokumentace k účtu, je změna majitele účtu provedená tak, že lze akceptovat postoupení práv a závazků ze smlouvy o zřízení a vedení účtu. Změna se může týkat jak tuzemce, tak cizozemce, nebo jejich kombinace. V podstatě v praxi přicházejí v úvahu zejména následující varianty: 1.

fyzická osoba – občan

fyzické osobě – občanovi,

2.

fyzická osoba – podnikatel

3.

právnická osoba

4.

fyzická osoba – podnikatel

5.

právnická osoba

fyzické osobě – podnikateli,

právnické osobě, právnické osobě,

fyzické osobě – podnikateli.

K samotnému postoupení práv a závazků dochází na základě smlouvy o postoupení práv a závazků, která je uzavřena mezi dosavadním majitelem účtu (postupitelem) a novým subjektem (postupníkem). Postupník se tak stane novým majitelem účtu na základě původní smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Podpisy postupitele a postupníka na smlouvě musejí být úředně ověřeny. Lze však akceptovat podpis takovéto smlouvy i před pracovníkem banky, pak není nutné vyžadovat od postupníka takovouto smlouvu s úředním ověřením. Při postoupení práv a závazků musí postupník vždy předložit dokumentační materiály (např. nový výpis z obchodního rejstříku, živnostenský list apod.) a požádat banku o vyhotovení nových podpisových vzorů. Další případ vyžadující změnu v dokumentaci k běžnému účtu je změna majitele účtu provedená v souvislosti se změnou právní formy majitele účtu. Tuto změnu je nutno opět řešit dodatkem ke smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu. Změna se týká v podstatě právnických osob, avšak i soukromý podnikatel, který je živnostníkem a podniká na základě živnostenského listu, může založit novou firmu (např. obchodní společnost). V tomto případě lze bance doporučit, aby umožnila využívat jeho již otevřený běžný účet určený pro podnikatelskou činnost i pro takto nově založenou obchodní společnost. Postup při změně náležitostí dokumentace bude obdobný jako v předchozích případech. Výše uvedené příklady změn se týkaly zejména změn na straně klienta. Velmi často však dochází také ke změnám, které by ráda prosadila banka. Jedná se zejména o změny cen v rámci úpravy Sazebníku poplatků (cen) nebo změny v úročení účtu. Vzhledem k tomu, že se jedná o změny které by se měly dotknout všech klientů, kteří mají uvedený produkt ve svém portfoliu, který tedy užívají, přistupují banky povětšinou k oznámení o změně. Velmi často připravované změny oznamují jednostranně klientovi ve výpisu z účtu nebo připravované změny vyvěsí na svých tzv. úředních deskách. Je nutno konstatovat, že podle striktního výkladu ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., § 708, musí banka i pro tyto změny uzavřít s každým klientem písemný dodatek. Nelze totiž akceptovat skutečnost, že k písemné smlouvě, jejíž obsah je dán výše uvedeným právním předpisem (a ceny za služby a úroky jsou podstatnými náležitostmi této smlouvy), bude „dodatek“ akceptován pouze v nepísemné formě, v tomto případě dokonce „konkludentně“.

50


Praxe však ukazuje, že je nemyslitelné uzavírat při každé změně cenové politiky banky nové a nové dodatky s tisící či desítkami tisíc (v některých bankách dokonce s milióny) klientů. Proto i soudní praxe přistoupila k tomu, že je možné takovou změnu považovat za legální, pokud se však klient proti ní neohradí. Pokud klient se změnou ceny či úroků vysloví nesouhlas, banka je povinována dodržovat původní smluvní ujednání34 nebo smlouvuvypovědět.

2.2.3. Úmrtí majitele účtu jako zvláštní situace Skutečnosti uvedené v této části se týkají pouze vztahu fyzických osob – občanů a fyzických osob – podnikatelů. Je to dáno tím, že zemře-li statutární zástupce firmy, firma nezaniká, neboť její právní subjektivita je dána okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. U fyzických osob je však situace jiná. Právní způsobilost fyzická osoba získává narozením, a pokud zemře, zaniká také její schopnost způsobilosti k právnímúkonům. Fakticky je totiž činit nemůže, protože neexistuje. Právní úprava platná a účinná do 31. prosince 2004 stanovila, že dnem úmrtí fyzické osoby zanikaly také všechna jeho zmocnění. Tato skutečnost, související mj. také s vedením běžného účtu, stanovením podpisových vzorů a s dalšími úkony majitele účtu, činila bankám a zejména dědicům nemalé obtíže. Zanikaly totiž všechny úkony fyzických osob, banky musely zrušit např. sdružené inkaso obyvatelstva a bez přivolení soudu nemohly nechat ani rodinné příslušníky zemřelého vybírat peníze z účtu třeba prostřednictvím platební karty. Z účtu nebylo možno provádět žádné platby, splátky úvěrů či výkony rozhodnutí. Podle novely obchodního zákoníku publikovaného pod číslem 554/2004 Sb., se s účinností od 1. ledna 2005 zavedlo ustanovení do § 715a, že smrtí majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Banka pokračuje v přijímání peněžních prostředků na účet, ve výplatách či platbách z účtu na základě příkazů, které ji dal majitel účtu nebo osoby jím zmocněné. Pokud však majitel účtu s bankou dohodl, že po jeho smrti zanikají také jím udělená zmocnění (právní úkony) nakládat s prostředky na účtu nebo označil platby a výplaty, které se po jeho smrti již nemají uskutečňovat, pak banka tyto skutečnosti musí zajistit. Současná nová právní úprava vychází přesně z opačného předpokladu, který stanoví, že po smrti fyzické osoby nezanikají žádná zmocnění související s vedením běžného účtu a poskytováním zejména platebních služeb na něm, pokud majitel účtu za svého života nedohodne s bankou jiný režim. Tato právní úprava vychází z praktických potřeb zejména fyzických osob – občanů na možnost pokračovat zejména ve stálých platbách, kterými jsou zejména sdružené inkaso plateb obyvatelstva, splátky různých úvěrů apod. Jestliže se však prokáže vůči bance, že byl ustanoven správce dědictví, jen ten je pak oprávněn spravovat běžný účet zemřelého a získává ze zákona práva, ale také povinnosti majitele tohoto účtu. Banka je povinna se pak řídit jeho příkazy. Pokud tedy majitel účtu za svého života stanovil, že jeho všechny úkony nebo jen některé po jeho smrti v bance zanikají nebo smlouvu o běžném účtu uzavřel majitel účtu s bankou

34

Viz článek JUDr. Tomsa M.: Smlouva o běžném účtu – ujednání o úrocích a o úplatách, Obchodní právo 12/2003;

51


před účinností zákona a banka s ním neuzavřela dodatek v této věci, banka je povinna vzít tyto skutečnosti v úvahu ode dne, kdy se o úmrtí majitele účtu dozvěděla nezpochybnitelným způsobem. Za jednoznačně prokazatelný doklad lze považovat: − úmrtní list (nikoli úmrtní oznámení; úmrtní list je úředním dokumentem a obsahuje výpis z matriky – knihy úmrtí), ale také − písemný přípis (dotaz) notáře učiněný v souvislosti s úmrtím majitele účtu. Pokud se však banka dozví o úmrtí klienta jiným způsobem (např. prohlášením pozůstalého, úmrtním oznámením apod.), může sama požádat osobu blízkou o dodatečné předložení úmrtního listu. Už málo se ví, že i banka je oprávněna si takovou informaci ověřit nahlédnutím do matriky či požádáním o zaslání úředního výpisu z matriky35. S prostředky na účtu zemřelého majitele účtu nelze v tomto případě nakládat před skončením dědického řízení, a to ani v případě potenciálních dědiců. V rámci dědického řízení může být však soudem ustanoven správce dědictví nebo jeho části36, který bude oprávněn disponovat prostředky na účtu (předběžného opatření soudu). Banka by měla být o této skutečnosti informována pravomocným soudním rozhodnutím (příp. usnesením), ve kterém je kromě jména správce uvedeno také číslo účtu, jehož se záležitost týká. Dále je zde uveden rozsah úkonů správce a vymezení majetku, jímž je oprávněn disponovat. Nejčastěji to budou prostředky na účtu, které slouží k podnikatelské činnosti. V tomto případě je však nutno, aby správce předložil bance nový podpisový vzor. Ostatní podmínky smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu zůstávají zachovány ve smyslu smlouvy. V průběhu dědického řízení může notář požadovat po bance informace o stavu prostředků na účtu ke dni úmrtí klienta – majitele účtu. Banka je povinna tuto informaci poskytnout; zpráva musí obsahovat údaj o stavu prostředků na účtu ke dni úmrtí. Pokud mezi tím došlo k pohybu na účtu, musí zpráva obsahovat i údaje o stavu prostředků na účtu ke dni zaslání požadované informace. V komentáři je pak vhodné uvést důvody rozdílu, tedy počet položek, částky a bližší skutečnosti těchto pohybů. Dokladem o skončení dědického řízení je rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví. Rozhodnutí má formu usnesení soudu. Banka může akceptovat jen pravomocné usnesení, tj. takové, které obsahuje doložku o nabytí právní moci. Tímto usnesením soud: potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů v případě, že nedošlo mezi dědici k dohodě, nebo potvrdí, že dědictví nenabyl žádný dědic a podstata dědictví propadla státu, schválí dohodu o vypořádání dědictví, nebo schválí dohodu o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů.

35

viz. § 9 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách, ve znění pozdějších předpisů;

36

viz § 175e zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů;

52


O ukončení dědického řízení je banka často informována dopisem, avšak doporučuje se činit úkony až na základě předloženého soudního rozhodnutí. Podle obsahu soudního usnesení o vypořádání dědictví se banka dozví o tom, kdo z dědiců a v jakém rozsahu je oprávněn disponovat prostředky na účtu. Praxe ukázala několik možných variant: a) dědic prostředků na účtu je pouze jediný V případě, že dědic hodlá pokračovat ve smluvním vztahu s bankou, měla by banka uzavřít dodatek ke smlouvě o zřízení a vedení účtu (příp. novou smlouvu), ve kterém bude zanesena změna majitele účtu. Dojde také k výměně podpisových vzorů. Nový majitel však může požádat banku o změnu některých podmínek smlouvy o zřízení a vedení účtu. Pokud banka návrh klienta jako jedné ze smluvních stran neakceptuje, bude smluvní vztah pravděpodobněukončen. Jestliže však dědic nehodlá ve vzájemném vztahu s bankou pokračovat, ukončí banka po dohodě s dědicem smluvní vztah dle obchodních podmínek k běžnému účtu. Prostředky ze zrušeného účtu převede, příp. vyplatí dědici podle jeho dispozice. b) oprávněných dědiců běžného účtu je více Pokud banka neakceptuje vlastnictví běžného účtu několika vlastníky (majiteli – tzv. spoluvlastnictví účtu), což může vyplývat z obchodní politiky banky v této oblasti, zbývá bance účet zrušit na základě dohody se všemi dědici a písemně předloženého požadavku, jenž bude podepsán všemi dědici s úředním ověřením. Žádost by měla obsahovat termín ukončení smluvního vztahu. Budou-li všichni nebo jen někteří dědici pokračovat ve smluvním vztahu s bankou samostatně, zřídí banka samostatný běžný účet každému z nich na základě nové smlouvy. Ve prospěch každého účtu převede odpovídající část dědictví dle soudního usnesení. Dědicové, kteří nehodlají s bankou pokračovat v novém smluvním vztahu a novým běžným účtem, by se měli v písemném požadavku vyjádřit, jak má banka naložit s jejich dědickým podílem. c) dědictví nenabyl žádný dědic a připadlo státu Banka bude v tomto případě postupovat způsobem uvedeným v soudním usnesení o vypořádání dědictví. Vzhledem k tomu, že každý takový případ je individuální, nelze – i s ohledem na sporadický výskyt – postup zobecnit.

53


2.3. ZRUŠENÍ BĚŽNÉHO ÚČTU Zrušení běžného účtu lze teoreticky rozdělit podle několika různých hledisek: podle subjektu: − z podnětu majitele účtu • •

dohodou, výpovědí;

− z podnětu banky • výpovědí, • okamžitým odstoupením od smlouvy; z jiných důvodů: − uplynutím doby, na kterou byl běžný účet zřízen, − splněním účelu, pro který byl běžný účet zřízen, − z důvodu likvidace, − z důvodu konkurzu.

54


2.3.1. Zrušení běžného účtu z podnětu majitele účtu Výpověď / dohoda Majitel účtu má ve smyslu obchodního zákoníku možnost vypovědět smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu kdykoliv, a to i bez udání důvodu. Vypoví-li smlouvu o běžném účtu majitel tohoto účtu, a to písemně, dnem doručení výpovědi smlouva o běžném účtu zaniká. Výpověď či dohodu musí vůči bance učinit pouze majitel účtu, nikoliv osoba zmocněná k nakládání s prostředky na účtu. Listina by měla obsahovat mj. také způsob, jak naložit se zůstatkem na účtu ke dni nabytí účinnosti zrušení účtu (např. převedení na jiný účet bezhotovostním způsobem nebo výplata v hotovosti, vystavení bankovního šeku apod.). Není-li tato skutečnost uvedena, banka eviduje zůstatek běžného účtu do doby jeho promlčení. Praktické zkušenosti některých bank ukazují, že pokud není výpověď či dohoda doručena majitelem účtu do pobočky osobně, aby banka mohla dostát své povinnosti prověřit totožnost předložitele výpovědi, musí klient zajistit úřední ověření podpisu na této listině.

Stanovení lhůty Banka může zakotvit do svých obchodních podmínek určité konkrétní lhůty pro možnost zrušení účtu ať již výpovědí, nebo dohodou, pokud jsou k účtu vydávány např. platební karty nebo šekové knížky či šeky. Důvod je opět praktický – ohled na lhůty zúčtování v rámci tuzemského nebo zahraničního platebního styku. Banka musí brát v úvahu také zvyklosti při zúčtování karetních transakcí ze zahraničí a na tzv. lhůty možného zpětného inkasa.

Vzájemné vypořádání Před zrušením smlouvy o zřízení a vedení účtu by měl majitel účtu bance vrátit veškeré vydané nepoužité tiskopisy šeků včetně všech vydaných obalů šekových knížek a všechny vydané platné platební karty. Banka by měla být pro tyto případy velmi obezřetná a měla by zakotvit do svých obchodních podmínek ke zřízení a vedení běžného účtu také ustanovení, že majitel je povinen bance uhradit veškeré škody, které by jí případně vznikly v souvislosti s použitím nevrácených platebních instrumentů.

55


Z důvodu archivace a příp. nutnosti po jistou dobu doložit všechny doklady k ukončenému smluvnímu vztahu je třeba veškerou dokumentaci k běžnému účtu přeřadit do tzv. neplatné dokumentace a tu archivovat v bankovním archivu. Tyto dokumenty není vhodné skartovat, naopak, je nutné je zachovat po dobu deseti let od ukončení smluvního vztahu37. V případě zrušení účtu právnické osoby, která oznámí svůj zánik, musí banka učinit vše pro to, aby zabránila jakýmkoliv škodám na své straně, především v oblasti úvěrů. Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiném zákonem určeném registru zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud není zákonem stanoveno jinak.

2.3.2. Zrušení běžného účtu z podnětu banky Banka může zrušit účet klienta způsobem, který je uveden ve smlouvě o zřízení a vedení účtu. Je tomu tak proto, aby byl klient předem seznámen se skutečnostmi, které mohou vést banku k ukončení smluvního vztahu s klientem. V zásadě jde o možnost výpovědi nebo tzv. okamžitého odstoupení od smlouvy.

Výpověď daná bankou Výpověď daná bankou nebývá obvyklá, nicméně tato skutečnost může nastat např. tehdy, ukončilo-li příslušné pracoviště banky v dané lokalitě svou činnost. V takovém případě může banka klientovi nabídnout buď možnost převedení účtu na jiné pracoviště téže banky, nebo ve výjimečných případech výpověď smluvního vztahu. Za těchto okolností nelze mluvit o dohodě, protože dohoda nemusí býti klientem přijata. Výpověď je jednostranný právní akt učiněný z vůle banky z důvodů uvedených v obchodních podmínkách nebo i bezdůvodně38, pokud nejsou v rozporu s obecně platným právním předpisem. Praxe však ukázala, že banky občas přistupují k tzv. okamžitému ukončení smluvního vztahu pro závažné porušení obchodních podmínek pro zřízení a vedení běžného účtu nebo pro časté, méně závažné porušování tohoto dokumentu. Zejména jde o existenci tzv. nepovoleného debetu na běžném účtu. Banky obvykle stanoví, zda klient může mít částečně po jistou dobu debet na svém běžném účtu, či nikoliv. Pokud se klient dostal do finančních potíží a časový horizont možného debetu byl porušen, nastává případ závažného porušení obchodních podmínek. Je nutno zdůraznit, že tento důvod okamžitého odstoupení od smlouvy ze strany banky musí být uveden ve smlouvě o zřízení a vedení účtu.

37 např. již z důvodu platnosti zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, § 3, odst. 2; 38

srovnej ustanovení § 715, odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník;

56


Rozdíl v obou způsobech je pák dán v účinnosti ukončení smluvního vztahu. Pokud se jedná o výpověď banky bez udání důvodů nebo pro důvody, uvedené v obchodních podmínkách banky, jež nelze považovat za závažné, zaniká smluvní vztah s účinnosti ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. Vypoví-li však banka běžný účet pro závažné porušení smlouvy klientem, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu.

Postup banky V těchto případech banka oznámí klientovi dopisem na doručenku skutečnost, že závažným způsobem porušil své povinnosti uvedené v Obchodních podmínkách, a tudíž dochází k okamžitému zrušení běžného účtu. Sděleníobsahuje: identifikaci klienta (majitele účtu) a číslo účtu; výčet porušených podmínek; datum ukončení smluvního vztahu. Bývá dále obvyklé uvést klauzuli, kterou se klient vyzývá k úhradě majetkové újmy, již bance případně svým jednáním způsobil včetně upozornění, že věc bude předána soudu. Před úkonem okamžitého ukončení smluvního vztahu je vhodné klienta alespoň dvakrát upozornit na porušování některých ustanovení obchodních podmínek, a to vždy písemně dopisem na doručenku. Je na zvážení každé banky, od které částky je efektivní neuhrazený debet na běžném účtu vymáhat s ohledem na náklady soudního řízení. V praxi se zpravidla uplatňuje limit 6500,– Kč (maximální limit pro realizaci jednoho zaručeného šeku). Pokud je debet do této částky, banky nesou tyto náklady samy, pokud však částka převyšuje uvedenou hranici, je obvykle zahajováno civilní řízení o náhradě škody, příp. také trestní stíhání dlužníka pro trestný čin podvodu.

2.3.3. Zrušení běžného účtu likvidací právnické osoby Dochází-li k rušení právnické osoby bez přechodu pohledávek a závazků na právního nástupce (tzv. nástupnickou osobu), vyžaduje se obvykle jeho likvidace.

Vstup do likvidace Vstup do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o majitele účtu, který zápisu do obchodního rejstříku podléhá. Pokud není bance k dispozici výpis z tohoto rejstříku, lze akceptovat také usnesení soudu o povolení likvidace, které je opatřeno doložkou o nabytí právní moci. Pokud však subjekt nepodléhá zápisu do obchodního rejstříku, měl by předložit bance dokument, který dokládá rozhodnutí o zavedení likvidace a ustanovuje likvidátora coby

57


nového statutárního zástupce společnosti. Po dobu likvidace se užívá obchodního jména majitele účtu s dovětkem „v likvidaci“. Banka pak postupuje ve smyslu pokynů stanovenéholikvidátora. V dokumentu osvědčujícím klienta v likvidaci se uvádí: okamžik vstupu do likvidace; jméno, příjmení a bydliště likvidátora; zahájení řízení o vyrovnání; právní důvod výmazu právnické osoby. Likvidátor musí bance předat nový podpisový vzor se svým podpisem a případně s podpisy dalších osob, které zmocní k nakládání s prostředky na účtu. Pro vyhotovení a způsob podepisování platí tytéž zásady jako pro každý jiný případ. V určitém časovém momentu však předá likvidátor bance vyrozumění, že existence subjektu bude ukončena. Nejčastěji dochází k dohodě mezi likvidátorem a bankou o ukončení smluvního vztahu, a tedy zrušení účtu. Poznámka: Pro výpověď nebo dohodu ze strany likvidátora platí totéž, co bylo v textu uvedeno v části rušení běžného účtu z podnětu majitele účtu.

2.3.4. Zrušení běžného účtu z důvodu prohlášení konkurzu Dojde-li k prohlášení konkurzu na právnickou osobu nebo na osobu fyzickou – podnikatele, banka bude vyžadovat pro účely dokumentace, a tedy i přípravy na následné zrušení účtu usnesení soudu o prohlášení konkurzu, nebo si banka vyžádá přímo již výpis z obchodního rejstříku. V obou listinách se vyznačuje mj. také prohlášení konkurzu se jménem, příjmením a bydlištěm správce konkurzní podstaty. Zároveň by mělo dojít i k výměně podpisového vzoru, kde bude jediným statutárním orgánem firmy a současně zmocněnou osobou k nakládání s prostředky na účtu správce konkurzní podstaty, který je jmenován krajským soudem ve formě usnesení tohoto soudu. Správce konkurzní podstaty však může zmocnit další osoby k disponování prostředky na účtu jako každý jiný statutární orgán. I v tomto případě po ukončení činnosti správce konkurzní podstaty bude banka požádána, aby ukončila smluvní vztah formou dohody se správcem konkurzní podstaty nebo výpovědí ze strany správce.

58


2.1. HLEDISKA VEDENÍ ÚČTŮ Při zřízení a vedení běžného účtu musí každá banka zohlednit řadu hledisek, která vycházejí z platné právní úpravy. Jde o hlediska: účetní, daňové, identifikace, pojištění vkladů.

2.4.1. Účetní hledisko Účetní hledisko vychází ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, resp. z prováděcích předpisů Ministerstva financí České republiky, kterými se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro banky. Ukládá primárně a závazně členit klienty bank na rezidenty a nerezidenty a zařazovat jejich vklady do analytické evidence banky podle charakteru vkladatele a úvěry podle charakteru příjemce úvěru (dlužníka). Banky tudíž závazně rozlišují účty (vklady): rezidentů a nerezidentů. Dalším povinným rozlišovacím znakem je měna, ve které je účet veden: koruna česká, cizí měna konvertibilní, cizí měna nekonvertibilní. Rezidenty (tuzemci) podle účetního hlediska jsou: české a zahraniční právnické osoby (jejich pobočky) se sídlem v ČR, fyzické osoby s trvalým pobytem v ČR, občané ČR zaměstnaní ve veřejných institucích ČR v zahraničí. Nerezidenty (cizozemci) jsou: − české a zahraniční právnické osoby se sídlem v zahraničí, − fyzické osoby působící v zahraničí a zahraniční zaměstnanci veřejných institucí v ČR, − fyzické osoby, které mají státní občanství ČR, s výjimkou občanů ČR zaměstnaných ve veřejných institucích ČR v zahraničí, mají charakter nerezidentů v případě, že jejich trvalý pobyt je v zahraničí.

59


Obdobné členění používá i zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon (rozlišovacími znaky jsou zde u právnické osoby sídlo, u fyzické osoby její trvalý pobyt), proto se hledisko pro rozlišování klientů bank a jejich účtů v praxi někdy nazývá také devizové. Účetnímu hledisku banka podřizuje druh vyžadovaných dokladů a dokumentů pro zřízení běžného účtu, případně jejich další náležitosti (např. požadavek superlegalizace).

2.4.2. Daňové hledisko Daňové hledisko vychází ze základních právních předpisů v daňové oblasti, kterými jsou: zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Zdanění úroku z vkladu na běžném účtu Banka musí respektovat daňové hledisko při členění svých klientů a jejich účtů proto, že úrok z vkladu na běžném účtu je považován za příjem z kapitálového majetku a jako takový je předmětem daně z příjmu. Úroky z vkladů na běžném účtu podléhají dani vybírané zvláštní sazbou, která se provádí u vybranýchklientů srážkou. Srážku této daně je povinen provést plátce daně. Plátcem daně je v případě úrokového příjmu z vkladu na běžném účtu banka, která tento účet vede. Banka je povinna provést srážku daně současně s připsáním úroků ve prospěch majitele účtu, tj. daňového poplatníka, a odvést ji místně příslušnému správci daně (finančnímu úřadu). Provede-li banka jako plátce daně její srážku v nesprávné výši, neodvede-li ji včas, případně neprovede-li ji vůbec, je na ní správcem daně vymáhána jako dluh. Pokud tedy banka použije při srážkové dani z úroku na běžném účtu svého klienta např. nižší sazbu, než stanoví zákon, musí provést tzv. dodanění na vrub účtu klienta. V případě, kdy klient již svůj účet zrušil a na výzvu banky k doplacení srážkové daně nereaguje, musí banka jako plátce srážkové daně uhradit nedoplatek daně z nákladů daňově neuznatelných. Dalším nákladem, který bance jako plátci v této souvislosti vzniká, je penále. Jeho výši může banka do jisté míry ovlivnit tím, že sama provádí periodické kontroly a s nimi spojené dodanění. Nedoplatky srážkové daně, zjištěné správcem daně při kontrole, jsou penalizovány za každý den prodlení.

Členění klientů z daňového hlediska Hlavní problém s uplatněním daňového hlediska, resp. s uplatněním správné sazby srážkové daně z úroků z vkladů na běžném účtu tkví v tom, že členění klientů banky z hlediska daňového je odlišné od členění klientů a jejich účtů v analytické účetní evidenci podle hlediska účetního. Daňové právní předpisy rozlišují daňové poplatníky na daňové rezidenty a daňové nerezidenty.

60


Daňovým rezidentem daňový poplatník, který má tzv. neomezenou daňovou povinnost. Jeho povinnost se tedy vztahuje na všechny jeho příjmy, tzn. na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Daňovými rezidenty jsou: − fyzické osoby, které mají na území ČR bydliště (tj. místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat); − fyzické osoby, které se na území ČR obvykle zdržují, tj. pobývají zde alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích (s výjimkou pobytu za účelem studia, léčení a pobytu zahraničních odborníků); − právnické osoby, které mají na území ČR své sídlo. Daňový nerezident je daňový poplatník s tzv. omezenou daňovou povinností. Jeho daňová povinnost se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky. Daňovými nerezidenty jsou: fyzické osoby, které nemají na území ČR bydliště, ani se zde obvykle nezdržují; právnické osoby, které nemají na území ČR své sídlo; stálé provozovny daňových nerezidentů. Uvedené rozlišení daňových poplatníků může být u zemí, se kterými má ČR uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění, modifikováno příslušným článkem takové smlouvy. Relativně jednoduché je uplatnění daňového hlediska u daňových rezidentů, kteří jsou současně rezidenty (tuzemci) i z účetního hlediska. U podnikatelských subjektů tohoto typu, tj. u právnických osob se sídlem v ČR a fyzických osob – podnikatelů s trvalým pobytem v ČR, není srážková daň u běžných účtů uplatňována, neboť ke zdanění úroků dochází prostřednictvím jejich zahrnutí do základu pro výpočet daně z příjmů. Předmětem srážkové daně dále nejsou úroky z vkladů na běžných účtech těch tuzemských subjektů, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. Jde o neziskové organizace se sídlem na území ČR jako např.: nadace, politické strany a politická hnutí, státem uznané církve a náboženské společnosti, občanská sdružení včetně odborových organizací, zájmová sdružení právnických osob, pokud mají tato sdružení právní subjektivitu, rozpočtové a příspěvkové organizace, obce, okresní úřady,

61


státní fondy, fondy zdravotní, sociální a zaměstnanosti. Úroky na běžných účtech rezidentů (tuzemců) fyzických osob – občanů (tj. na účtech, které nejsou určeny k podnikání) podléhají39 toho času srážkové dani ve výši 15 %. Úroky na běžných účtech rezidentů (tuzemců) fyzických osob – zaměstnanců bank jsou zdaňovány sazbou srážkové daně ve výši 20 % (za předpokladu, že jde o úroky z vkladů, které přijímá zaměstnavatel, např. banka, od svých zaměstnanců za odchylných podmínek než od ostatních fyzických osob). Složitější situace nastává u nerezidentů (cizozemců). Základní sazba srážkové daně z úroků z vkladů na běžných účtech u daňových nerezidentů činí: nerezident (cizozemec) právnická osoba

40

25 %

nerezident (cizozemec) fyzická osoba – podnikatel41

25 %

nerezident (cizozemec) fyzická osoba – občan

15 %

S řadou zemí, v nichž mají tyto osoby své sídlo nebo trvalý pobyt, má ČR uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Tato smlouva: může modifikovat rozlišení daňových poplatníků; může obsahovat výčet činností, které nevedou ke vzniku stálé provozovny, případně upravovat časový interval, po kterém vzniká stálá provozovna u stavebně montážních činností nebo služeb; umožňuje snížení základní sazby srážkové daně.

Určení daňového rezidenta ČR Aby banka mohla stanovit správnou výši srážkové daně, musí rozpoznat, zda se její klient, který je z účetního hlediska nerezidentem (cizozemcem), nestal daňovým rezidentem ČR či zda mu nevznikla na území ČR stálá provozovna. Vedle průkazu totožnosti a dokladu, osvědčujícího právní subjektivitu právnické osoby nebo dokládajícího oprávněnost k podnikatelské činnosti fyzické osoby – podnikatele, musí banka za tímto účelem zpravidla vyžadovat ještě další doklady ze země sídla nebo trvalého pobytu. Kompetentní určit, zda se nerezident (cizozemec) stal daňovým rezidentem, nebo zda mu vznikla stálá provozovna na území ČR, je prakticky pouze správce daně, tedy finanční úřad. Proto by dalším dokladem, který by banka měla požadovat, mělo být buď osvědčení nebo potvrzení uvedených skutečností příslušným finančním úřadem na území ČR. Zpravidla je to:

39

stav k červnu 2004;

40

klientovi nevznikla na území ČR stálá provozovna;

41

dtto

62


− osvědčení o registraci podnikatele daňového rezidenta (fyzické osoby) k dani z příjmů na finančním úřadě, nebo − potvrzení vystavené příslušným finančním úřadem, že klient (fyzická osoba) je daňovým rezidentem ČR, anebo − osvědčení o registraci stálé provozovny (fyzické osoby nebo právnické osoby) k dani z příjmů na příslušném finančním úřadě. Pouze na základě předložení některého z těchto dokladů získá banka jistotu, že nemusí srážkovou daň z úroků na běžném účtu klienta – nerezidenta (cizozemce) uplatňovat, neboť ke zdanění úroků dojde prostřednictvím jejich zahrnutí do základu pro výpočet daně z příjmů (samotný zápis organizační složky zahraniční fyzické nebo právnické osoby do obchodního rejstříku ČR je pouze oprávněním této osoby podnikat na území ČR a tímto úkonem ještě nemusí vznikat stálá provozovna). Pokud klient – nerezident (cizozemec) – nepředloží doklad o tom, že se stal daňovým rezidentem nebo že má na území ČR stálou provozovnu, je považován za daňového nerezidenta, jehož úroky na běžném účtu budou zdaňovány základní sazbou srážkové daně. Existuje-li mezi Českou republikou a zemí trvalého pobytu nebo sídla nerezidenta (cizozemce) smlouva o zamezení dvojího zdanění a prokáže-li klient – majitel účtu, že je v zemi svého trvalého pobytu nebo sídla daňovým rezidentem, pak má nárok na sníženou sazbu srážkové daně podle této smlouvy. Skutečnost, že je daňovým rezidentem v zemi svého trvalého pobytu nebo sídla však musí klient – nerezident (cizozemec) doložit potvrzením daňového úřadu této země o daňovém domicilu.

2.4.3. Hledisko identifikace Hledisko identifikace spočívá v důsledném dodržování zásady identifikace klienta, s nímž banka uzavře smlouvu o běžném účtu. Přestože zákon o bankách42 připouští poskytnutí bankovních služeb se zachováním anonymity klienta prakticky až do výše 100 000 Kč, zřizování a vedení anonymních běžných účtů v České republice vylučuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 708. Vedle povinnosti finanční instituce identifikovat účastníka obchodu přesahujícího 15 tis. EUR43, obsahuje i ustanovení, které za obchod, s nímž je spojena povinnost identifikace, považuje zejména otevření účtu v bance.

42

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, § 37;

43

zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti,§ 2, odst. 1 a § 2, odst. 2, písm. b);

63


Proces identifikace Samotným zřízením běžného účtu spojeným s identifikací jeho majitele jako jedné ze smluvních stran není a ani nemůže být proces identifikace ukončen. Na běžném účtu obvykle dochází k oboustrannému pohybu peněžních prostředků na základě příkazů, které je oprávněn vydávat nejen majitel účtu, ale i každá další osoba, kterou k tomu majitel účtu zmocní. Zmocnění může být provedeno buď uvedením osoby zmocněné disponovat prostředky na účtu do podpisových vzorů k účtu nebo formou plné moci, pokud to není v rozporu s podmínkami banky. Ve všech těchto případech je však nutné pohyb peněžních prostředků na účtu, realizovaný na základě příkazu, považovat za samostatný obchod ve smyslu zákona č. 61/1996 Sb. a každou osobu, která je oprávněna takový příkaz vydat, za účastníkaobchodu. Protože bance není známa výše v budoucnu uzavíraných obchodů, je praktické předem zajistit identifikaci všech zmocněných osob. Zákon č. 21/1992 Sb., 44o bankách, výslovně stanoví, že identifikací se rozumí ověření následujících identifikačních údajů: u fyzické osoby: − jméno, příjmení, − rodné číslo nebo datum narození, − adresa, − u osoby provozující podnikatelskou činnost též identifikační číslo (IČ); u právnické osoby: − obchodní firma nebo název, − sídlo, − u tuzemských osob také identifikační číslo (IČ), − u fyzické osoby, která jedná jménem právnické osoby v daném obchodu, je nutné ověřit všechny identifikační údaje stanovené pro fyzickou osobu. V souvislosti s přejetím novely zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti45 se pojem identifikace poněkud odchýlil. Do přijetí této novely byla kategorie identifikace vymezena stejně jak v zákoně o bankách, tak v tomto zákoně. S účinností novely zákona bojujícího proti praní špinavých peněz se identifikací pro účely tohoto zákona rozumí: − u fyzické osoby zjištění jejího jména a příjemní, případně všech jmen a příjmení, rodného čísla nebo data narození, pohlaví, trvalého nebo jiného pobytu, jejich ověření z průkazu totožnosti, jsou-li v něm uvedeny, a dále ověření shody podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti a ověření čísla a doby platnosti průkazu totožnosti a orgánu nebo státu, který jej vydal; jde-li o fyzickou osobu provozující podnikatelskou činnost, též zjištění její obchodní firmy, odlišujícího dodatku nebo dalšího označení a identifikačního čísla (IČ);

44

srovnej § 41c, odst. 3;

45

jedná se o zákon č. 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb.;

64


− u právnické osoby zjištění obchodní firmy nebo názvu vč. odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, jejího sídla, identifikačního čísla (IČ) nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí, jména, případně všech jmen a příjmení, rodného čísla nebo data narození a trvalého nebo jiného pobytu osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, dále zjištění většinového společníka nebo ovládané osoby a identifikace fyzické osoby, která jejím jménem jedná v daném odchodu; je-li statutárním orgánem nebo jeho členem právnická osoba, zjištění její obchodní firmy nebo názvu včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, jejího sídla a identifikačního čísla (IČ) nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí a zjištění identických údajů osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem. Z uvedeného vyplývá, že povinnost identifikace je upravena v zákoně č. 61/1996 Sb., ve znění poslední novely podstatně obšírněji a podrobněji, než je uvedeno v současné době v zákoně č. 21/1992 Sb. Z tohoto důvodu je více než vhodné používat pro identifikaci širší a zároveň přísnější ustanovení zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Nikdy nemůžeme přepokládat, zda náš klient, kterému poskytujeme služby platebního styku, nebude mít své operace na účtu vyšší než hranice povinné identifikace strany obchodu, kterou je, jak již bylo uvedeno, 15 tis. EUR, nehledě k tomu, že instituce je povinna provést identifikaci vždy při otevírání běžného účtu. Dále lze vyvodit, že při identifikaci mezi tuzemcem (zejména občanem České republiky nebo občanem s trvalým pobytem na území České republiky) a cizozemcem nejsou žádné rozdíly. Banka provádí identifikaci osobním ověřením identifikačních údajů z předloženého průkazu totožnosti46, případně z dalších dokladů. Toto osobní ověření totožnosti klienta bankou je možné nahradit pouze tzv. úředním ověřením totožnosti, kdy osobní ověření identifikačních údajů podle předložených dokladů provede místo banky subjekt k tomuto úkonu pověřený zákonem, tj. notář nebo k tomu určený pracovník obecního úřadu. U majitele běžného účtu a osoby majitelem zmocněné disponovat prostředky na účtu je osobní ověření identifikačních údajů provedeno bankou při uzavření smluvního vztahu nebo při vyplnění podpisového vzoru, případně před provedením dispozice peněžními prostředky na účtu v případě plné moci. Při opakovaném nakládání s prostředky na účtu uvedenými osobami v rámci hotovostního i bezhotovostního platebního styku je jejich totožnost ověřována prostřednictvím porovnání podpisu na příkaze s podpisem v podpisových vzorech, případně jinými technickými prostředky. Shodou podpisů si banka ověřuje skutečnost, že obchod provádí osoba, kterou si již dříve ověřila a její identifikační údaje jsou jí známy. U výplaty hotovostí pak banka ověřuje vždy totožnost i podle příslušného průkazu totožnosti.

46

Průkazem totožnosti podle § 1a zákona č. 61/1996 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších novel, je platný úřední doklad vydaný státním orgánem, z něhož lze ověřit podobu osoby, která má být identifikována, její jméno a příjmení, případně všechna jména a příjmení, rodné číslo nebo datum narození, státní občanství a případně další identifikační údaje. U právnické osoby je tímto úředním odkladem platný výpis z rejstříku, v němž je povinně evidována, nebo jiný platný doklad prokazující existenci.

65


2.4.4. Hledisko pojištění vkladů Fond pojištění vkladů Hledisko pojištění pohledávek z vkladů vychází ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách47. Podle tohoto zákona jsou všechny banky povinny účastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů a přispívat do Fondu pojištění vkladů. Roční příspěvek každé banky činí 0,1 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok včetně úroků, na které vznikl vkladateli nárok k témuž dni. Výše příspěvku stavebních spořitelen činí 0,05 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok. Vkladem se zde rozumí nejenom vklad podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, ale i vklad na běžném a vkladovém účtu dle obchodního zákoníku.

Rozlišení vkladů Pro výpočet správné výše příspěvku do Fondu pojištění vkladů je tedy důležité rozlišit veškeré vkladové produkty banky včetně běžných účtů na vklady, resp. účty: − pojištěné, tj. ty, které podléhají pojištění a banka má o jejich majiteli veškeré zákonem požadované údaje, − a nepojištěné, tj. ty, které pojištění nepodléhají. Za pojištěné pohledávky z vkladů včetně úroků se považují: − veškeré pohledávky z vkladů vedených při splnění požadavků na identifikaci stanovených zákonem o bankách (viz výše) v české měně nebo v cizí měně, evidovaných jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzených vkladovým certifikátem, vkladovým listem či jiným obdobným dokumentem; Mezi nepojištěné pohledávky z vkladů se zahrnují: − vklady fyzických, příp. právnických osob v Kč nebo cizí měně, které jsou anonymní (vklady na vkladních knížkách na doručitele) nebo nesplňují podmínku identifikace ve smyslu příslušného zákona; − vklady bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů. Výše náhrady vkladateli za pojištěný vklad v minulosti prošla několika změnami. V roce 1995, kdy banky poprvé přispívaly do Fondu pojištění vkladů, mohla být vkladateli poskytnuta náhrada ve výši 80 % jeho pojištěného vkladu, nejvýše však 100 000 Kč jednomu vkladateli u jedné banky. V polovině ledna 1998 byla maximální možná náhrada zvýšena na 300 000 Kč, v září 1998 pak byla zvýšena procentní sazba náhrady na 90 % a znovu maximální možná výše náhrady na 400 000 Kč jednomu vkladateli u jedné banky.

47

§§ 41a an.

66


Součastně platná právní úprava48 přiznává náhradu ve výši 90 % částky vypočtenépodle zákona s tím, že nejvyšší možné plnění dosahuje 25 tis. EUR pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky. Ekvivalentní limit v českých korunách se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou.

CVIČENÍ 2 2.1.

Jaké podmínky musí nebo může obsahovat smlouva o vedení běžného účtu? Pokuste se je stanovit.

2.2.

Lze podmínky ve smlouvě o vedení běžného účtu volně upravovat?

2.3.

Podle jakých kritérií lze zřizovat běžné účty v bankách?

2.4.

Z jakých částí sestává v bankách dokumentace k běžnému účtu?

2.5.

Co je to výpis z obchodního rejstříku, jaké náležitosti a proč se do něj zapisují?

2.6.

Vysvětlete pojem „superlegalizace“. K jakým změnám došlo v právní úpravě tohoto institutu v roce 1999?

2.7.

Jmenujte alespoň pět forem právnických osob.

2.8.

Jaká je dokumentace k běžnému účtu u akciové společnosti?

2.9.

Jaké osoby mohou vystupovat a jednat za společnost a kde jsou uvedeny? Kdo může podepisovat podpisový vzor a jaké náležitosti je banka nucena vyžadovat ve smyslu současné právní úpravy?

2.10. Jakým způsobem se projeví v dokumentaci běžného účtu změna statutárního zástupce firmy? 2.11

Jak postupuje banka v případě úmrtí majitele účtu u fyzické osoby?

2.12

Popište sled právních úkonů v případě konkurzu nebo likvidace firmy ve vztahu k vedení běžného účtu u banky.

2.13. Jaká hlediska musí brát banka v úvahu při zřízení a vedení běžného účtu? 2.14

Musí banka identifikovat své klienty? Co obnáší identifikace fyzické osoby a identifikace právnické osoby?

2.15

Jaké vklady jsou míněny pojmem „pojištěný vklad“?

48

Stav k červnu 2004;

67

ČÁST DRUHÁ BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK

ÚVOD Bezhotovostní platební styk může probíhat buď v rámci jedné banky, pak hovoříme o tzv. vnitrobankovním platebním styku, anebo mezi bankami navzájem, a potom jde o mezibankovní platební styk. Toto hledisko je velmi důležité pro to, abychom si uvědomili, kde a v jakém okamžiku se příslušná platba nachází při svém zpracování. Dalším hlediskem třídění může být to, jaké dokumenty jsou bance při provádění platebního styku předávány: zda pouze samotné platební instrumenty, nebo další průvodní doklady podle předem stanovených pravidel. V prvním případě hovoříme o nedokumentárním platebním styku, ve druhém pak o platebnímstykudokumentárním. V této části se blíže seznámíme se dvěma základními pojmy tuzemského bezhotovostního platebního styku – příkazem k úhradě a příkazem k inkasu – a také se základy zahraničního platebního styku v oblasti nedokumentárního platebního styku. Poukážeme na všechny důležité náležitosti, které je potřeba dodržovat pro řádné zpracování základních instrumentů nedokumentárního bezhotovostního platebního styku. Vysvětlíme si rovněž základní skutečnosti, které jsou relevantní pro využití šeku jako instrumentu platebního styku. Obsáhlá kapitola bude věnována dokumentárnímu platebnímu styku a instrumentům s ním souvisejícím, jež se využívají zejména v oblasti zahraničního mezibankovního platebního styku. S rozšiřováním ekonomických aktivit českých firem je možné využití kategorií dokumentárních plateb i v tuzemském platebním a obchodním styku. Elektronickému platebnímu styku a elektronickým platebním prostředkům je věnována samostatná publikace s ohledem na rostoucí důležitost této části platebního styku. Druhá část publikace je tedy členěna takto: Kapitola 3 – Nedokumentární instrumenty platebního styku; Kapitola 4 – Dokumentární instrumenty platebního styku; Kapitola 5 – Platební styk a financování obchodu.

3. NEDOKUMENTÁRNÍ INSTRUMENTY PLATEBNÍHO STYKU

3. KAPITOLA NEDOKUMENTÁRNÍ INSTRUMETNY PLATEBNÍHO STYKU

ÚVOD Třetí kapitola je věnována klíčovým pojmům bezhotovostního platebního styku v tuzemsku, zpracování a použití základních nedokumentárních instrumentů, institutu šeku a ostatním službám bezhotovostního platebního styku. Výklad je tematicky rozdělen do čtyř oddílů: 3.1. Vybrané pojmy platebního styku; 3.2. Nástroje platebního styku; 3.3. Šeky; 3.4. Další služby bezhotovostního platebního styku.

3.1. VYBRANÉ POJMY PLATEBNÍHO STYKU Než zahájíme výklad jednotlivých platebních nástrojů, je více než vhodné se na tomto místě seznámit s některými vybranými kategoriemi platebního styku a zúčtování, jež vyplývají ze zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (tzv. zákon o platebním styku). Základní kategorie platebního styku jsou uvedeny v části druhé tohoto zákona a jejich účinnost je vztažena jak na tuzemský platební styk, tak na platební styk přeshraniční. V zákoně je vyjádřen princip stírání rozdílu mezi tuzemským platebním stykem a přeshraničním platebním stykem, tzn. platebním stykem zemí Evropské unie, příp. Evropského hospodářského prostoru. Jde o záměr chránit v oblasti přeshraničních převodů malé platby. V tuzemském platebním styku jsou zákonem chráněny všechny převody bez ohledu na jejich výši.

70


3.1.1. Převádějící instituce Za převádějící instituce lze považovat banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání, jestliže tyto činnosti provádějí na území České republiky. Hlavními reprezentanty jsou tedy komerční banky, ale také Česká národní banka, ale i spořitelní a úvěrní družstva. Mohou to být také i jiné osoby – nebankovní subjekty, které provádějí převody především na základě udělené devizové licence České národní banky. Jedná se např. instituce jakými jsou Western Union, AMEX, Peněžní Expresní Servis apod.

3.1.2. Příkazce a příjemce Příkazcem je fyzická nebo právnická osoba, která dává přímo převádějící instituci příkaz k převodu. Pokud je taková fyzická nebo právnická osoba konečným příjemcem částky převodu, označuje se za příjemce. V podstatě se jedná o klienty bank, právnické a fyzické osoby všech kombinací.

3.1.3. Převod Převodem se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce. Převod může být uskutečněn zejména odepsáním peněžních prostředků z účtu příkazce nebo složením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo výplatou hotovosti příjemci. Jedná se tedy o bezhotovostní či hotovostní formu nebo kombinací obou. Převodem se tedy rozumí úhrada z podnětu plátce platby (příkazce), jedná se o tzv. příkaz k úhradě (viz níže), nikoliv o inkasní formu placení (příkaz k inkasu). Vklad na účet v hotovosti i výběr peněžních prostředků v hotovosti z účtu jsou převodem ve smyslu tohoto zákona. Bezhotovostní převod a výběr hotovosti je jistě prováděn na základě smlouvy mezi převádějící institucí a klientem (příkazcem). Bude to povětšinou smlouva o běžném účtu ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, kdy se pak jedná o tzv. absolutní obchod, nebo i jiná smlouva v případě hotovostních převodů.

71


Převod může být uskutečněn i toutéž osobou, která vystupuje v rámci jednoho převodu jako příkazce i jako příjemce.49 Za převod se nepovažují, jak již bylo uvedeno, převody prováděné tuzemským poštovním poukazem, který je regulován samostatným právním předpisem50, tuzemské platby daní, poplatků a pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, upravené také zvláštními zákony51.

3.1.4. Přeshraniční převod Přeshraničním převodem se rozumí převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie (EU) nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (EHP) až do výše protihodnoty 50 tis. EUR. Protihodnota převodu se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni účinnosti příkazu k převodu (viz níže). Z výše uvedeného vyplývá, že za přeshraniční převod je tedy nutno považovat každý převod, jež splňuje následující kritéria: jedná se o převod mezi zeměmi EU nebo EHP; převod je uskutečněn v domácí měně zemí EU (EHP) nebo v EUR; částka převodu nepřevyšuje hranici 50 tis. EUR. K tomuto pojmu snad ještě poznámku, že Evropský hospodářský prostor je tvořen zeměmi Evropské unie a dalšími zeměmi, kterými jsou Lichtenštejnsko, Norsko a Island.

3.1.5. Příkaz k převodu Příkazem k převodu se rozumí bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící institucí k provedení převodu nebo pokyn příkazce daný instituci k provedení převodu, jehož všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny.

49

Věstník ČNB č. 10/2004, Výklad k vybraným ustanovením zákona o platebním styku;

50

zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách;

51

zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní podporu zaměstnanosti; zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění;

72


Příkaz k převodu je chápán jako dynamický prvek, tzn. jedná se o projev vůle klienta daný bance (své převádějící instituci), který je definován jednoznačně a nezměnitelně nebo si klient-příkazce stanoví takové podmínky, které, jsou-li naplněny, dávají právní základ bance (převádějící instituci) uskutečnit převod.

3.1.6. Den účinnosti příkazu k převodu Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky požadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jímž je klientem, podmínky stanovené zákonem o platebním styku a příp. další povinnosti, stanoví-li tak zvláštní předpis. Jestliže si příkazce určí den, kdy mají být peněžní prostředky na základě příkazu k převodu odepsány z jeho účtu (tzv. den splatnosti), nastává účinnost příkazu k převodu v tento den, pokud jsou splněny podmínky jeho účinnosti. V praxi to znamená, že banka (převádějící instituce) si může stanovit podmínky k uskutečnění převodu. Bývají vyjádřeny v obecných Obchodních podmínkách a jsou součástí Smlouvy o běžném účtu. Nejčastěji to bývá stanovení doby, do kdy je nutno příkaz k převodu předložit (zadat), aby byl zpracován v den splatnosti nebo v den předložení. Banka na druhé straně vyžaduje, aby byl příkaz k převodu (platební příkaz) řádně a bezchybně vyplněn a aby měl příkazce na provedení příkazu k převodu dostatek peněžních prostředků na účtu. Pokud jsou tedy splněny veškeré podmínky pro realizaci příkazu k převodu, nastává pak tzv. den účinnosti příkazu k převodu.

3.1.7. Informační povinnosti převádějící instituce Samotný pojem informační povinnosti naplňuje nejvíce původní záměr tvůrce zákona – ochranu spotřebitele v oblasti platebního styku a zúčtování. Jak je patrné z výšeuvedených pojmů, chrání zákon pouze převody, které jsou příkazem k úhradě. Inkasní způsob placení nebo-li příkaz k inkasu chráněn není. Převádějící instituce informuje veřejnost jasně a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách o obecných podmínkách provádění převodů. Informační povinnost institucí lze rozdělit na dvě části – před provedením převodu a po jeho provedení.

73


Informace před provedením převodu musí vždy obsahovat následujícískutečnosti: − lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven. Uvedení lhůt je praktické především pro převádějící instituci příkazce v případě přeshraničních převodů. Nemusí být uvedena konkrétní lhůta, ale postačuje způsob jejího stanovení. Pro tuzemské převody bude informace obsahovat lhůtu, která je stanovena zákonem o platebním styku a o kterých pojednáme v další části textu (kapitola 10). Důležitou informací je počátek běhu lhůt, jímž je den účinnosti příkazu k převodu. − lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici. − výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu. U tuzemského převodu nebude komplikované splnit tuto povinnost, ale mohou nastat jisté problémy u tzv. přeshraničního převodu. Touto otázkou se budeme také zabývat při výkladu přeshraničního platebního styku a zúčtování v kap. 13. − den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem. − postupy pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informace o postupech pro řešení sporů. Jedná se o informaci o vlastních reklamačních postupech. Platí zásada, že se klient obrací na svoji převádějící instituci, který mu poskytla službu převodu. Dále je převádějící instituce povinna informovat o existenci finančního arbitra působícího podle zvláštního zákona52 vč. kontaktu na něj a stručně informovat o jeho postupech (viz kap. 14). − údaj o směnných kursech používaných při přepočtu. Dále je instituce povinna na žádost klienta (příkazce) sdělit závaznou lhůtu, v níž bude převod proveden a závaznou cenu, kterou příkazce uhradí za provedený převod. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že klient – spotřebitel má právo požadovat takové informace, které v oblasti tuzemského platebního styku, ale i přeshraničního, jsou důležité pro jeho rozhodnutí, zda převod uskuteční či neuskuteční. Není možné, aby po uskutečněném převodu došlo k požadavku např. na doplatek ceny. Dále je stanoveno, že převádějící instituce je povinna sdělovat také tzv. následné informace po uskutečnění převodu, pokud se klient nevzdá nároku na takovou informaci. Vzdání se nároku musí být výslovné, musí z něj být patrno, že se klient vzdává této informace. Zákon však formu nestanoví. Jestliže se klient nároku na informaci vzdá, převádějící instituce mu je povinna vyhovět. Nelze-li např. z provozních důvodů klientovi informací nepředávat (automaticky se generuje pro všechny klienty), může mu ji předat, ale nebude ji zpoplatňovat.

52

zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi;

74


Zákon předepisuje u následné informace stejnou formu jako u informace, která předchází převodu. Následná informace bude z pravidla součástí výpisu z účtu (např. u bank), není to však podmínkou. Je přípustné např. samostatné avízo nebo jiný obsahově odpovídající doklad. V této souvislosti lze upozornit na bankovní praxi, že stejně jako výpis z účtu na papírovém nosiči nebývá podepsán, není podmínkou zachování písemné formy u následné informace elektronický podpis. To v praxi znamená, že písemná forma je splněna i tehdy, jestliže banka dohodne s klientem, že mu bude předávat měsíční výpisy na papírovém tiskopisu a jednotlivé položky denně elektronickými prostředky (např. formou homebankingu).

3.1.8. Bankovní pracovní den V textu se dále budeme často setkávat ještě s pojmem bankovní pracovní den. Za bankovní pracovní den lze považovat den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu nebo převodu jako celku, běžně vykonávají svou činnost. Prakticky si bankovní pracovní den lze představit jako běžný pracovní den ostatních subjektů s tím, že právní úprava obsažená v zákoně o platebním styku s vazbou na další právní předpisy (např. zákon o ČNB) umožní ČNB vyhlásit tzv. bankovní nepracovní den. Půjde o den, kdy banky a další převádějící instituce nebudou provádět převody. Za takový den může být např. vyhlášen poslední pracovní den v roce. Převádějící instituce budou sice „normálně pracovat“, ale nebudou provádět převody ve smyslu zákona o platebním styku.

3.2. NÁSTROJE PLATEBNÍHO STYKU Nástrojem platebního styku rozumíme druh instrumentu, na základě kterého banky a jiné peněžní instituce provádějí platební operace. K současným nástrojům bezhotovostního platebního styku a zúčtování v tuzemsku, které využívají banky, náleží zejména: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, hromadný příkaz k úhradě / inkasu, trvalý příkaz k úhradě / inkasu, payment order neboli platební příkaz pro zahraniční/přeshraniční platební styk,

75


šek (zejména k zúčtování, bankovní, cestovní apod.),53 bankovní platební karta.54 Doklady platebního styku a zúčtování jsou užívány i mimo bankovní sektor; jde zejména o poštovní a šekové poukázky. Banky často akceptují využívání i těchto nástrojů platebního styku, které mají dvojí povahu: jak formu bezhotovostního, tak také hotovostního platebního styku. S platebním stykem souvisejí některé další služby, jako např. tzv. rezervování prostředků na účtu, vedení kartotéky neprovedených plateb, kartotéky plateb po splatnosti apod. Vybrané standardní druhy nástrojů platebního a zúčtovacího styku bank jsou charakterizovány ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování a také ve Všeobecných obchodních podmínkách ČNB, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank, provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech.

3.2.1. Příkaz k úhradě Příkaz k úhradě je jednoduchý a velmi rychle zpracovatelný platební instrument. Lze jej charakterizovat jako platební příkaz z podnětu plátce. Obsahem příkazu k úhradě je pokyn klienta jeho bance, aby na vrub jeho účtu provedla určitou platbu ve prospěch účtu třetí osoby – příjemce platby. Z uvedeného je zřejmé, že tato definice v podstatě odpovídá definici převodu uvedeného v zákoně o platebním styku. I zde tedy platí, že plátce a příjemce může být tatáž osoba. V současné době se tento nástroj používá jako základní forma placení nejčastěji za zboží a služby, dále je vhodný pro platby finanční povahy (např. daně, zálohy na daně, clo apod.). Výhody platby z podnětu plátce spočívají zejména v tom, že platební příkazy ve formě úhrady mohou být vyhotovovány s přesným datem splatnosti dle požadovaných termínů dodavatele zboží nebo jiného příjemce platby. V obchodním styku mezi odběratelem a dodavatelem se příkazu k úhradě přisuzuje přednost v tom, že posiluje postavení odběratele nebo k němu vytváří příznivější předpoklady. Platební příkaz předkládá plátce na bankou stanoveném formuláři. Obsah a náležitosti příslušného formuláře příkazu k úhradě stanoví Česká národní banka ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování (dále jen

53

S ohledem na relativní složitost problematiky šeků je tomuto instrumentu věnována celá část 3.3. této kapitoly.

54

Platebním kartám je věnován samostatný učební text s názvem Elektronické platební prostředky, BIVŠ, Praha 2005.

76


„vyhláška“). V paragrafu 3 odst. 1 se hovoří o příkazech k zúčtování. Náležitosti platebních příkazů (příkazů k zúčtování) obsahují také Všeobecné obchodní podmínkách ČNB. Podle § 3, odst. 2 vyhlášky musí příkaz k úhradě obsahovat vždy (tzv. obligatorní náležitosti): označení, že se jedná o příkaz k úhradě; bankovní spojení plátce, bankovní spojení příjemce, částku v české měně; podpis, elektronický podpis55. Příkaz k zúčtování (a tedy i příkaz k úhradě) musí dále obsahovat konstantní symbol, který vyjadřuje tzv. charakter platby, jestliže: tak stanoví zvláštní právní předpis56; se jedná o platbu, která je příjmem státního rozpočtu nebo je výdajem státního rozpočtu57; V ostatních případech není potřeba konstantní symbol již uvádět. Odbourání povinnosti uvádět konstantní symbol z běžných klientských plateb souvisí se snahou regulátora se jednak přiblížit standardům užívaným v Evropské unii, kdy běžné platby nejsou zatěžovány žádnými dalšími údaji, které nejsou nezbytně nutné pro řádné zúčtování, a jednak snahou zjednodušovat proces platebního styku. Příkaz k úhradě, který neobsahuje výše uvedené údaje, může banka odmítnout a vrátit klientovi bez zpracování. Mezi ostatní náležitosti příkazu k úhradě (fakultativní užití) patří: datum splatnosti; variabilní symbol (V-symbol); specifický symbol (S-symbol); textovou zprávu (tzv. AV pole). datum vystavení příkazu k úhradě.

55

Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů; 56 např. vyhláška č. 514/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněžních úhrad, potřebných pro sestavování platební bilance ČR; 57

Tyto symboly stanoví MF ČR a zveřejňuje je ve Finančním zpravodaji;

77


Podstatné náležitosti příkazu k úhradě Bankovní spojení plátce a bankovní spojení příjemce O bankovním spojení a jeho skladbě pojednává podrobně 9. kapitola této knihy – Význam a funkce mezinárodního platebního styku v ČR.

Měna Přestože vyhláška stanoví jako podstatnou náležitost uvedení české měny, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, a v návaznosti na něj prováděcí předpis58, připouští v tuzemsku úhradu závazků a pohledávek mezi klienty bank na území České republiky také v jiných měnách než v českých korunách (CZK). Aby nedocházelo v praxi k mýlce, o jakou měnu se jedná, je nutné měnu vždy uvést, pokud je na příkazu pole pro tento údaj. Řada klientů však v tuzemském platebním styku pracuje se staršími formuláři, které rubriku pro kód měny ještě neobsahují. V tomto případě se má za to, že jde vždy o příkaz v CZK.

Částka Částka, na kterou je platební příkaz vystaven, musí být vyplněna zřetelně. V podstatě to platí o všech ostatních náležitostech platebního příkazu. Banka by neměla připustit jakoukoliv změnu v podstatných náležitostech příkazu k úhradě ve formě škrtání či přepisování. Může to mít později velmi negativní vliv v případě reklamace klienta. Slovní vyjádření částky se podle obecného vzoru ČNB nevyžaduje.

Podpis výstavce V současné době nejvyužívanějším institutem pro kontrolu oprávněnosti disponování peněžními prostředky příkazem k úhradě je kontrola správnosti podpisu výstavce příkazu k úhradě podle podpisových vzorů. V současné době však banky zjišťují, že není zcela bez rizika spoléhat jen na prosté optické srovnání podpisů uvedených na platebních příkazech s podpisy na podpisových vzorech. Proto přicházejí s různými formami elektronického bankovnictví, kde jsou podpisy klientů nahrazeny elektronickými kódy, jež jsou smluvně sjednány mezi bankou a klientem. Nejmodernějším identifikačním a autentizačním prostředkem, jenž vhodně nahrazuje podpisy osob oprávněných k manipulaci s prostředky na účtu, je v současné době tzv. karta optického klíče (nebo elektronický kalkulátor apod.)59 Právě ověření správnosti podpisů na příkazu k úhradě je klíčovým momentem při formální a logické kontrole všech podstatných náležitostí. Přímo vyhláška předpokládá užívání elektronického podpisu.

58

viz § 2 odst. 1, písm a) a písm.b) vyhlášky č. 514/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněžních úhrad, potřebných pro sestavování platební bilance České republiky;

59

viz učební text Elektronické platební prostředky, BIVŠ, Praha 2005.;

78


Pokud je ve smlouvě o zřízení a vedení účtu dohodnuto také užívání razítka, musí být příkaz k úhradě opatřen i tímto razítkem. Pokud některá z výše popsaných náležitostí chybí, neměl by ji pracovník banky doplňovat, nýbrž bylo by vhodné spojit se s klientem a požádat jej o doplnění chybějících údajů. Je důležité, aby banka klientovi před datem splatnosti oznámila neprovedení úhrady pro závažné formální vady platebního příkazu. Pokud banka akceptuje přijetí platebního příkazu bez data splatnosti, je vhodné formální kontrolu příkazu k úhradě provést v okamžiku předložení, ještě za přítomnosti klienta. V případě následně zjištěných formálních nedostatků na příkazu k zúčtování se tím banka může vyvarovat pozdějších potíží při reklamaci klienta. Banka by neměla na příkazu klienta provádět žádné změny či úpravy. Zkušenosti potvrzují, že klient má naději úspěšně obhájit právo na náhradu škody i v případě, že banka do příkazu k úhradě v dobré víře cokoliv doplnila a zúčtování platebního příkazu proběhlo sice v pořádku, ale v rozporu s instrukcemi klienta nebo s úpravamiprovedenými bez vědomí výstavce. Banka může tímto svým jednáním příp. způsobit výstavci (příkazci) i majetkovou újmu. V našem případě se výstavce dovolal práva tím, že v souladu s Obchodními podmínkami o zřízení a vedení běžného účtu na bance požadoval navrácení svého chybně nebo neúplně vyplněného platebního příkazu.

Konstantní symbol Konstantní symbol je nutné užívat ve výše uvedených případech. Skládá se ze dvou částí: základní (v současné době je tvořena až třemi číslicemi a vyjadřuje charakter platby), proměnné (je pouze jednomístná a charakterizuje způsob placení). V účetní větě je pro konstantní symbol vyhrazeno až deset míst (znaků). Používání konstantních symbolů bylo významné pro ústřední orgány, které na jejich základě vyhodnocovaly toky peněžních prostředků v rámci celého státního hospodářství. V současné době slouží pro stanovení platební bilance u vybraných transakcí a dále pro sledování příjmů a výdajů státního rozpočtu. V příloze Všeobecných obchodních podmínek ČNB je uvedeno členění konstantních symbolů a možnosti jejich užití vybranými segmenty trhu. Některé vybrané symboly mohou užívat pro označení jistých transakcí jen banky – tzv. bankovní konstantní symboly (např. K-symboly pro operace platebních karet nebo K-symboly pro zúčtování bankovních či soukromých šeků apod.). Banky jsou povinny kontrolovat správné užívání příslušných K-symbolů a jsou oprávněny klientovi příkaz k úhradě i vrátit jako nezpracovaný pro jeho chybné uvedení v těch případech, kdy je nutné jej užívat. Mimo přehled K-symbolů uvedený ve Všeobecných obchodních podmínkách ČNB stanoví Ministerstvo financí ČR v dohodě s Českou národní bankou ještě K-symboly, které jsou využívány při platbách týkajících se státního rozpočtu. Tyto symboly předepisují většinou příjemci plateb (např. finanční úřady) svým plátcům na příslušný doklad. Bankovní konstantní symboly uvádí ČNB ve Věstníku.

79


Ostatní náležitosti příkazu k úhradě Tyto údaje mohou, ale nemusejí být vyplněny, a banka je na klientovi nemůže vyžadovat, pokud ve smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu není stanoveno jinak. Jestliže je však klient na platební příkaz uvede v souladu se smlouvou nebo obchodními podmínkami, banka je povinna je pořídit do účetní věty a přednést je klientovi na výpis z účtu, popř. na zvláštní doklad (avízo).

Datum splatnosti Datum splatnosti je možno charakterizovat jako den, kdy mají být peněžní prostředky odepsány z účtu plátce. Banka je povinna dodržet den splatnosti, pokud je na příkaze uveden. Banka však ve smlouvě o zřízení a vedení účtu většinou uvádí lhůtu pro předkládání písemných příkazů k úhradě (inkasu). Obvyklá lhůta bývá až dva dny před splatností, zejména u částek platebních příkazů nad 500 tis. Kč. Není-li datum splatnosti uvedeno, banka je povinna platbu provést v den, který následuje po doručení příkazu bance.60 Je-li jako den splatnosti uveden den pracovního klidu, provede banka platbu následující pracovní den. Obecně můžeme poznamenat, že je vhodné uvést základní lhůty platebního styku a zúčtování do smlouvy nebo do obchodníchpodmínek. Datum splatnosti se obvykle uvádí ve tvaru: DDMMRRRR

ale banky akceptují také tvar: DDMMRR Legenda: D – den

M – měsíc

R – rok

Variabilní symbol Variabilní symbol slouží k identifikaci platby pro příjemce/plátce. Formát systému mezibankovního zúčtování připouští číselný údaj až o deseti znacích, proto i v rámci vnitrobankovního zúčtování banky využívají V-symbolu této délky. Klienti uvádějí většinou číslo faktury nebo jiný číselný znak, který si mohou vzájemně dohodnout. 60 zákon č. 124/2002 Sb., o platebním styku v § 8, odst. 2 pím. b) sice hovoří o dni účinnosti příkazu k převodu, ale pokud klient splňuje další podmínky dne účinnosti příkazu k převodu, banka je povinna odepsat peněžní prostředky tak, jak je uvedeno v poli „splatnost“ – není-li uvedeno nic, pak nejpozději následující bankovní pracovní den.

80


Specifický symbol Specifický symbol lze charakterizovat jako číselný údaj až o deseti znacích, který umožňuje příjemci/plátci další identifikaci platby. Tento symbol měl historicky jiný význam: v rámci systému automatizovaných bankovních operací sloužil pro potřeby tehdejší Státní banky československé v oblasti investiční výstavby. Česká spořitelna jej do 31. března 2004 používala k rozlišení účtů v tzv. analytickém účtování u sporožirových účtů. Při zúčtování šeků využívají banky S-symbolu pro uvádění čísla šeku bez jeho série. I přesto však banky v čím dál tím větší míře umožňují svým klientům využívat i tento údaj pro bližší identifikaci platby. Je však potřeba se o tom s příslušnou bankou dohodnout.

Zpráva pro příjemce (tzv. AV pole)61 Zprávu pro příjemce lze charakterizovat jako soubor až 4x35 znaků, který podává příjemci platby jistou textovou informaci podle dohody s plátcem nebo z rozhodnutí plátce. Tuto informaci je nutno používat v tzv. mezibankovním opravném zúčtování podle pravidel stanovených ČNB.

Datum vystavení Datum vystavení s vyznačením místa vystavení (i když vyhláška o tom nehovoří, místo vystavení bývá předtištěno na formulářích banky, avšak např. v elektronickém platebním styku tento údaj ztrácí význam) by nemělo být v rozporu s uvedením data splatnosti nebo s předložením příkazu k úhradě do banky. Pokud se datum vystavení opožďuje za datem splatnosti nebo datem předložení příkazu k úhradě do banky, banka by takto vyplněný příkaz měla vrátit předložiteli již při jeho prezentaci. Někdy bývají zejména na papírových formulářích uvedeny ještě některá jiná pole, např. tzv. doplňující údaje platby. Jedná se o skutečnosti, které banky již nezpracovávají do elektronické podoby ve svých zúčtovacích systémech; jde často o informace, které si plátce znamená na platební příkaz pro svou informaci. Většinou jsou to slovní vyjádření účelu platby apod.

Nutnost kontroly Banka je povinna kontrolovat všechny náležitosti příkazu k úhradě se zaměřením na obligatorní s tím, že praxe by neměla připouštět žádné opravy (škrtání nebo přepisování v papírové formě). V případě chybných údajů musí banka požádat klienta o vyhotovení nového příkazu, při neúplném vyplnění údajů by měla banka požádat klienta o doplnění. Praxe ukázala, že tyto striktní požadavky jsou mnohdy téměř nezajistitelné, proto se při tzv. likvidaci a typování platebního příkazu doporučuje postupovat individuálně podle toho, jak je banka obeznámena s chováním konkrétního klienta, zda např. jde o velmi dobrého a známého klienta banky, zda platební styk v bance provádí často, nebo jen

61

Podrobněji viz kap. 10

81


ojediněle apod. Ani v oblasti platebního styku a zúčtování nelze odhlédnout od vzájemného vztahu banka – klient. Přitom je nutno postupovat obezřetně, aby nebyla způsobena nevhodnými kroky pracovníka banky klientovi majetková újma.

3.2.2. Příkaz k inkasu Také příkaz k inkasu je velmi jednoduchý platební instrument tuzemského platebního styku, který na rozdíl od příkazu k úhradě nevychází z podnětu plátce, nýbrž z podnětu příjemce platby. Obsahem příkazu k inkasu je příkaz příjemce platby jeho bance, aby zprostředkovala převod peněžních prostředků na vrub účtu plátce ve prospěch účtu výstavce inkasního příkazu. I v tomto případě může být plátce i příjemce tatáž osoba. Příkaz k inkasu se předkládá na bankou stanoveném formuláři, který je obdobný jako příkaz k úhradě, často však bývá rozlišen barevně. Příkaz k úhradě bývá černý nebo modrý, příkaz k inkasu pak červený. Je nutno však označit, že se jedná o příkaz k zúčtování ve formě příkazu k inkasu. Rozhodnutí, jaký formulář přijímá která banka, je pouze na příslušné obchodní bance. Vzory univerzálních příkazů k zúčtování – tedy příkazu k úhradě, příkazu k inkasu apod. – obsahují Všeobecné obchodní podmínky ČNB. Náležitosti příkazu k inkasu jsou stejné jako u příkazu k úhradě. Také jejich kontrolu po věcné a obsahové stránce zajišťuje banka shodně s kontrolou příkazu k úhradě. Použití tohoto instrumentu je však obecně omezeno jen na případy, kdy: − je tento způsob placení stanoven právními předpisy; − je tento způsob placení dohodnut mezi plátcem a jeho bankou; − je k tomu banka vedoucí účet plátce oprávněna na základě smlouvy o zřízení a vedení účtu pro zúčtování debetních úroků, poplatků za bankovní služby apod. Zákonné použití inkasní formy placení se již nevyskytuje. V minulosti bylo využíváno např. pro úhradu nákladů na státní vyrovnávací příspěvek nebo jeho využití vyplývalo z realizace pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu či správního orgánu. V současné době je nejčastější využití inkasní formy placení tehdy, jestliže si tento způsob dohodl plátce se svou bankou. Obecně lze dovodit z ustanovení § 708 an. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, že banka je povinna chránit prostředky klienta na jeho běžném účtu ve smyslu uzavřené smlouvy o zřízení a vedení účtu. Proto banky nesmějí připustit, aby byla inkasována částka peněžních prostředků na vrub účtu tam, kde si tento způsob úhrady závazků a pohledávek plátce se svou bankou nedohodl.

82


Využití příkazu k inkasu však také předpokládá ujednání mezi příjemcem platby (tedy výstavcem příkazu k inkasu) a plátcem platby. Banky však nezkoumají vzájemná smluvní ujednání mezi svými klienty, a proto je rozhodující dohoda mezi plátcem a jeho bankou. Praxe řeší situaci formulářem, do kterého klient banky – plátce – uvede, ve prospěch kterého čísla účtu lze inkaso připustit. Banky pak většinou svými elektronickými zúčtovacími systémy zajistí automatickou kontrolu u inkasovaného účtu, zda je inkasní forma placení použita oprávněným účtem, tedy účtem, který byl klientem uveden v příslušném formuláři. Banka v takovém případě musí akceptovat přání klienta a inkasní formu připustit. V současné době se nejčastěji inkasní forma placení vyskytuje při tzv. SIPO neboli sdruženém inkasu plateb obyvatelstva, jímž se po dohodě mezi plátcem a příjemcem zajišťují pravidelné úhrady plateb např. za elektřinu, plyn, telefonní poplatky, nájem či anuity bytu apod. Na obdobném principu jsou pak založeny všechny ostatní inkasní formy vybíraných pravidelných záloh či následného pravidelného vyúčtování za poskytnuté služby (např. úhrada telefonních poplatků pro SPT Telecom mimo systém SIPO). Peněžní částky za debetní úroky a poplatky (ceny) za služby spojené s vedením účtu a za zpracování položek platebního styku banky většinou zúčtovávají jako přímé inkaso z běžného účtu klienta, pokud není ve smlouvě o zřízení a vedení účtu uvedeno jinak. Zúčtování debetních úroků a poplatků (cen) je prováděno buď měsíčně, čtvrtletně, pololetně nebo i ročně, záleží na bance, produktu a právním postavení klienta (tj. zda majitelem účtu je právnická osoba, fyzická osoba – podnikatel nebo fyzická osoba občan). Je dobré si uvědomit, že pro banku je inkasní forma platebního příkazu rizikovější než klasický příkaz k úhradě zejména tím, že banka je při realizaci příkazu k inkasu povinna vykonat více úkonů, než je tomu u příkazu k úhradě.

3.2.3. Hromadný příkaz k úhradě/inkasu Hromadný příkaz k úhradě nebo hromadný příkaz k inkasu se liší od jednotlivého příkazu k zúčtování tím, že na jednom formuláři se vyskytuje více než jedena zúčtovací položka pro úhradu nebo inkasní způsob placení. Výhoda využití formulářů hromadných příkazů je v tom, že na vrub jednoho účtu lze zúčtovat několik operací různého charakteru (různých K-symbolů) ve prospěch různých účtů příjemců (u příkazu k úhradě), nebo naopak zúčtovat platby na vrub různých účtů plátců ve prospěch jednoho účtu příjemce (u příkazu k inkasu). Banka prověřuje jak u hromadného příkazu k úhradě, tak u hromadného příkazu k inkasu všechny obligatorní náležitosti příkazu. Počet položek je závislý na typu formuláře, banky však obecně nedoporučují soustředit více položek než patnáct až dvacet. Použití hromadného příkazu k úhradě nebo hromadného příkazu k inkasu ze strany klienta je pro banku efektivnější, protože při pořizování dat do svých bankovních elektronických systémů zvyšuje produktivitu práce při pořizování vstupních dat.

83


3.2.4. Trvalý příkaz k úhradě/inkasu Banky často nabízejí svým klientům další produkt bezhotovostního platebního styku, kterým je tzv. trvalý příkaz k úhradě nebo trvalý příkaz k inkasu. Obecná úprava významu a postavení trvalých příkazů je uvedena v čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek ČNB. Trvalými příkazy k zúčtování se provádějí: − opakující se platby pro stejného příjemce nebo opakující se platby od stejného plátce splatné v určitém termínu; − pravidelné převody v určité výši nebo nad stanovený limit zůstatku na účtu nebo celého jeho zůstatku (také tzv. automatický převod). Pokud jde o využití trvalého příkazu k inkasu, není tím dotčena povinnost plátce dohodnout se na této formě placení s jeho bankou. Klient – plátce, pokud dohodl s výstavcem trvalého příkazu k inkasu tuto formu plnění jeho závazku, je povinen učinit vůči své bance příslušný právní úkon, kterým vyjádří souhlas s prováděním inkasa ve prospěch příslušného účtu. Tento úkon lze učinit prostřednictvím bankou stanoveného formuláře. Trvalý příkaz k úhradě/inkasu má velký význam jak pro klienta, tak pro banky. Přínos pro klienta spočívá v tom, že klient se již nemusí po zadání trvalého příkazu dále starat o plnění svých povinností, banka za něj platbu obstará včas a v požadovaném termínu. Trvalý příkaz je pro banku efektivnějším způsobem zúčtování, protože je zaveden do elektronického zúčtovacího systému tak, že banka již nemusí činit žádné úkony k tomu, aby byl proveden. Postačuje jen následná pravidelná kontrola provedených trvalých příkazů.

3.2.5. Platební příkaz pro zahraniční platební styk (Payment Order) Platební příkaz (Payment Order) je nejrozšířenějším platebním instrumentem v zahraničním platebním styku. Jeho realizací je tzv. hladká platba do a ze zahraničí. Je použitelný pro platby povahy: obchodní; neobchodní; Obchodní platby vyplývají z přímého uskutečňování obchodních transakcí, tj. z realizace obchodu, přepravy a zasílatelství. Patří sem např. platby: za zboží; za poskytované služby;

84


za dopravu; leasingové splátky atd.; končí jimi však i dokumentární operace. Neobchodní platby nevyplývají z přímé realizace obchodních operací. Jako příklad plateb neobchodní povahy můžeme jmenovat: úhrady darů; penzí; alimentů; dotací zastupitelským úřadům cizích států; stipendií; cestovní a turistické výlohy; výnosy z cenných papírů a nemovitostí; autorské a umělecké honoráře; soudní a arbitrážní výlohy ze sporů atd. Pro provádění hladkých plateb v mezinárodním platebním styku nebyl dosud Mezinárodní obchodní komorou se sídlem v Paříži přijat dokument o standardním způsobu provádění. V rámci evropské měnové unie byla s platností k 1. lednu 1997 přijata Směrnice č. 97/5/ES Evropského parlamentu a Rady, o přeshraničních převodech promítnutá dnes do zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku (podrobně viz VI. část). Podmínky pro provádění mezinárodních hladkých plateb jsou dány ustanoveními devizového zákona62. Bližší podrobnosti upravuje vyhláška České národní banky.63 Hladké platby lze rozdělovat podle následujících základních hledisek: Hledisko třídění

Druhy hladkých plateb

Z pohledu banky provádějící

•

došlé hladké platby (např. úhrady ze zahraničí);

hladkou platbu

•

vyšlé hladké platby (např. úhrady do zahraničí);

Z pohledu klienta banky

•

došlé hladké platby (např. platby za vývoz);

•

vyšlé hladké platby (např. platby za dovoz);

•

platby předem – akontace;

•

platby po dodání zboží;

Okamžik doručení zboží zákazníkovi

62

zákon č. 219/1996 Sb., devizový zákon;

63

vyhláška č. 183/2002 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům;

85


Náležitosti zahraničního platebního příkazu Platební příkaz má obvykle tyto náležitosti: − název příkazce a číslo jeho účtu, pokud je užíváno; − částka, která má být placena v cizí měně; − název cizí měny v kódu ISO – mezinárodní standard64; − příjemce úhrady (přesný název, adresa) a číslo jeho účtu, je-li užíváno; − jméno a adresa peněžního ústavu příjemce, příp. údaj o tom, přes který další peněžní ústav má být platba provedena (není však povinností plátce); − informace o tom, kdo platí bankovní výlohy (poplatky); − účel úhrady – platební titul (pokud tak stanoví zvláštní předpis)65; − podpisy klienta (dle podpisových vzorů). Další náležitosti mohou vyplývat z devizového zákona a navazujících obecně platných právních předpisů ČNB. Plátce musí v příkazu uvést platební titul podle oficiálního přehledu platebních titulů ČNB, jež je uveřejňován ve sbírce zákonů. Tato symbolizace plateb je uváděna z důvodu statistického sledování peněžních toků ze strany ČNB a slouží pro potřeby měnové politiky. Pokud částky nepřevyšují u vyšlé platby 400 tis. Kč, banka nekontroluje souladnost číselného označení platebního titulu se slovním vyjádřením. U došlé platby do této výše částky banka v případě, že platba neobsahuje platební titul, označí platbu náhradním platebním titulem 195 a platbu zpracuje, aniž by klienta dodatečně vyzvala, aby platbu „oznakoval“ správným platebním titulem. I v zemích s plně konvertibilní měnou jsou bankami vyžadovány některé údaje, které umožňují uplatňovat bankovní dohled (např. s ohledem na ochranu vlastní měny, zamezení praní špinavých peněz apod.). Důležitým polem platebního příkazu je, aby klient - plátce určil označením příslušného pole v platebním příkaze, kdo bude hradit výlohy spojené s realizací platby. Jedná se o skutečnost, že s platbou jsou spojeny poplatky banky na straně plátce, příjemce a tzv. poplatky zprostředkující banky. Poplatky jsou v podstatě trojího druhu – OUR, BEN a SHA.

64

např. CZK – koruna česká, USD – americký dolar, EUR – měna euro zemí Evropské měnové unie; CHF – švýcarský frank apod. 65

vyhláška č. 183/2002 Sb., kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům a dále vyhláška č. 514/2002 Sb, kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněžních úhrad potřebných pro sestavování platební bilance České republiky;

86


Jejich význam lze znázornit v následující tabulce: KDO PLATÍ VÝLOHY SPOJENÉ S PLATBOU Informace o poplatcích označená jako:

Popis

Obsah

OUR

Všechny bankovní poplatky k tíži příkazce (plátce);

Příkazce hradí veškeré poplatky své převádějící banky a současně všechny poplatky převádějící banky příjemce, příp. také poplatky zprostředkující banky;

BEN

Všechny bankovní poplatky k tíži příjemce;

Příjemce hradí veškeré poplatky své převádějící banky a současně všechny poplatky převádějící banky příkazce (plátce) a případně také poplatky zprostředkující banky;

SHA

Zahraniční bankovní poplatky k tíži příjemce platby.

Příkazce hradí veškeré poplatky své převádějící banky a příjemce hradí veškeré výlohy spojené s převodem platby své banky a příp. poplatky zprostředkující banky.

U plateb došlých ze zahraničí je praxe v účtování výloh jednotlivých bank na území České republiky různá. Některé banky zvýhodňují své klienty a veškeré došlé platby připisují na jejich účty bez výloh. Jiné banky účtují výlohy běžné klientele, neúčtují výlohy u plateb sociální povahy (penze, alimenty) nebo je účtují nižší. Banky na území ČR si rovněž účtují výlohy za platby, které uskutečňují mezi sebou, výlohy jsou v ČR účtovány v českých korunách. Při provádění příkazu k hladké platbě banka respektuje požadavek klienta nést výlohy spojené s platbou v zahraničí např. tím, že v příslušné zúčtovací zprávě užije kódové slovo OUR. Pak dodatečně účtuje klientovi výlohy zahraniční banky. Takovým platbám se v praxi říká NETTO úhrady. V podmínkách pro vedení účtu klienta je také zpravidla uvedeno, v jakém termínu se banka zavazuje provést příkaz klienta. Obvyklé lhůty při zpracování platebního příkazu do zahraničí standardním způsobem činí tři až pět dnů. Přeshraniční platební styk je úpraven zákonem o platebním styku. Zvláštnosti platebního styku v rámci zemí Evropské unie jsou obsaženy v samostatné části textu – část VI. Platba je provedena zatížením účtu klienta a souhlasným účtováním s bankou, na kterou je směrována. Je-li platba provedena k tíži účtu v CZK, je pro přepočet na cizí měnu použit kurz deviza-prodej. O uskutečnění platby je klient informován výpisem z účtu, případně debetním avízem. Klient může požádat banku o urychlené provedení platby, za což zaplatí zvláštní výlohy (např. tzv. expresní či urgentní úhrady apod.). Poznámka: Způsob zúčtování platebního příkazu do zahraničí (hladké platby) je vyložen v 10. kapitole knihy – Zúčtování.

Některé banky v ČR z důvodu omezeného rozsahu poskytovaných služeb nebo omezeného rozsahu oprávnění uděleného ČNB provádějí úhrady do zahraničí prostřednictvím jiných českých peněžních ústavů. Vztahy mezi bankami jsou smluvně upraveny a zúčtování mezi nimi se uskutečňuje současně s provedením platu do zahraničí.

87


Úhrady došlé ze zahraničí jsou určeny: klientele banky, pro kterou byla hladká platba směrována; klientele jiných peněžních ústavů nebo klientelepříležitostné. Klient banky má u ní veden účet nebo více účtů. Charakter účtu je určen klientem (tuzemec, cizozemec, právnická nebo fyzická osoba). Došlá úhrada je připisována ve prospěch účtu klienta. Pokud je účet veden v CZK, je došlá cizí měna přepočtena kurzem deviza-nákup. Pokud je účet veden ve stejné měně, na jakou zní došlá úhrada, je cizí měna připsána přímo na devizový účet. Pokud je účet veden v jiné měně, provede banka změnu devizy při použití arbitrážního kurzu, příp. vznese dotaz na klienta, jakým způsobem požaduje úhradu zúčtovat. Převod došlé úhrady na účet klienta je uskutečněn neprodleně dle podmínek jednotlivých bank, nejdříve však v den, kdy úhrada byla připsána na účet banky u zahraniční banky nebo v den, kdy je zmocněna zatížit účet zahraniční banky, který vede. Je-li příjemce úhrady klientem jiné banky v ČR, provede banka úhradu bance klienta: − prostřednictvím devizových účtů českých bank, které si je vzájemně vedou, − nebo v CZK prostřednictvím zúčtovacího centra ČNB − nebo prostřednictvím účtu banky příjemce vedeného u zahraniční banky, tj. přes třetí banku. Banka může rovněž odmítnout platbu přijmout a požádá přikazující banku, aby úhradu provedla bance příjemce přímo. S touto praxí se setkáváme zejména u větších zahraničních bank. Úhradu došlou pro příležitostnou klientelu (tj. v podstatě pro osoby – neklienty, kterým banky účty nevedou), nejbližší pracoviště banky (pobočky) zpravidla avizuje příjemci poštou a žádá jej, aby sdělil, jak se má s došlou úhradou naložit. Praxe však ukázala, že některé banky platby pro neklienty neprovádějí a v tomto případě by následovalo vrácení platby do zahraničí bance plátce s oznámením, že příjemce peněžních prostředků nemá u ní veden účet, a není tudíž klientem příslušné banky.

Použití hladké platby a její náklady Partneři si sjednávají placení formou hladké platby v následujících případech: − po uskutečněném dovozu (platnost vystavená v kontraktu se váže k vystavení faktury, k odeslání zboží, k přechodu zboží přes hranice) – tento způsob je výhodný pro dovozce. Zboží již obdržel, mohl si je prohlédnout; placení bylo odloženo. Předpokladem je důvěra obchodních partnerů; − placení předem (avans, akontace) – tento způsob je důkazem nedůvěry dodavatele, zboží je odesláno až po obdržení platby. Často se vyskytuje jako částečné placení dodávky, kdy zbytek je placen později (např. formou dokumentárního akreditivu). Důvodem používání hladkých plateb jsou nízké náklady platebního instrumentu. Banka si vždy účtuje výlohy za platby do zahraničí. Obvykle bývá v sazebníku či ceníku banky stanovena minimální částka výloh, procentní sazba (např. 1 %) a maximální částka výloh. Některé banky nestanovují maximální sazbu, používají sazbu minimální a po ní následuje sazba procentní bez omezení.66

66

např. 1,5 % z částky převodu, minimálně však 15,-- EUR;

88


3.3 ŠEKY Šek je v podstatě platební příkaz, který dává příkazce (majitel účtu) šekovníkovi (bance), aby k tíži jeho účtu zaplatil určitou částku ve prospěch osoby uvedené na šeku. Existuje však i jiná definice: Šek je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance, aby vyplatila šekovou částku na vrub na šeku uvedeného účtu oprávněnému majiteli (držiteli) šeku.

3.3.1. Šekové zákony a instituty Šek je tedy převoditelný cenný papír, jehož náležitosti a používání jsou upraveny zákonem č. 191/1950 Sb., směnečným a šekovým. Existují dvě oblasti, podle kterých jsou upravovány směnečné a šekové zákony. Jde o oblast: Ženevskékonvence, anglosaskou.

Oblast Ženevské konvence Úmluvy o šecích a směnkách byly podepsány následujícími státy: Albánie, Belgie, Bulharsko, Brazílie, Československo, Dánsko, Ekvádor, Finsko, Francie, Indonésie, Island, Itálie, Japonsko, původní Jugoslávie, Kolumbie, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Maďarsko, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Peru, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, San Marino, původní SSSR, Surinam, Španělsko, Švédsko a Turecko. Na stejném základě jako Ženevské úmluvy je postaveno směnečné právo v Afghánistánu, Argentině, Burundi, Číně, Etiopii, Guatemale, Hondurasu, Iráku, Íránu, Kambodži, Laosu, Libanonu, Libyi, Maroku, Mexiku, Nikaragui, Rwandě, Sýrii, Tunisu, Venezuele, Zairu a ve francouzské jazykové skupině afrických států.

Oblast anglosaská Druhým šekovým a směnečným systémem je systém angloamerický, který se v řadě otázek liší od systému ženevského. Vyplývá z následujících právních norem: − The Bills of Exchange Act,67 který je platný ve Velké Británii a Severním Irsku (tvoří zároveň vzor pro právní úpravu směnečného a šekového práva dominií a bývalých kolonií); − The Unifom Commercial Code, který platí v USA.

67

z roku 1882, někdy se úžívá zkratka BEA

89


3.3.2. Náležitosti šeků Šekový zákon nestanoví žádnou obecnou definici šeku, ta je dána šekovýmináležitostmi. Tyto náležitosti se dělí na podstatné a nepodstatné. Chybí-li některá z podstatných náležitostí, nemůže být listina považována za šek; chybí-li nepodstatná náležitost, může být ohrožena kvalita šeku. Šekové Oblast Ženevská

náležitosti

podstatné •

•

nepodstatné

formální:

•

číslo šeku;

= písemná forma;

•

= jeden jazyk, ve kterém musí být celá listina sepsána;

údaj osoby, které má být šek vyplacen;

•

číslo šekového účtu;

•

druhý údaj peněžní částky (např. jednou slovy a podruhé číslicí).

obsahové: = označení šek v textu listiny; = bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou šekovou sumu; = jméno toho, kdo má platit; = místo, kde má být placeno; = datum a místo vystavení; = podpis výstavce.

Anglosaská

•

bezpodmínečný příkaz zaplatit (slovo šek nemusí být v textu listiny uvedeno);

•

šeková částka;

•

jméno toho, kdo má platit;

•

místo, kde má být placeno;

•

podpis výstavce.

•

mají identifikační charakter a nejsou přesně vymezeny.

Další instituty Od podstatných a nepodstatných náležitostí šeku se odvíjejí i další instituty, důležité pro posuzování šeku: − uvedení jména toho, kdo má platit (šekovníkem je vždy peněžní ústav); − šeková částka na šeku bývá většinou uvedena číslicemi a slovy68, někdy bývá uvedena částka dvakrát číslicemi69;

68

Ze zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, platí, že pokud se tyto dva údaje liší, je rozhodující částka uvedená slovy;

69

V případě jejich nesouladu se bere za platnou částka nižší.

90


od místa a dne vystavení a místa, kde má být placeno, se odvíjejí lhůty k předložení a proplacení šeku: oblast ženevská: − šek je vydaný a splatný ve stejném státě, platí lhůta 8 dnů; − šek je vydaný v jednom státě, splatný ve druhém státě stejného světadílu, platí lhůta 20 dnů; − šek je vydaný v zemi jednoho světadílu a splatný v zemi jiného světadílu, platí lhůta 70 dnů; oblast anglosaská: − uznává pouze tzv. „rozumný čas“ (reasonable time), který je v praxi vykládán jako 90 dnů, pokud není doložkami stanoveno jinak.

3.3.3. Druhy šeků Hledisko

třidění

Výstavce

V čí prospěch je šek vystaven

Zvláštní typy

Druhy šeků •

bankovní;

•

soukromé;

•

na jméno;

•

na řad;

•

rektašek;

•

na doručitele;

•

eurošeky;

•

zaručené šeky;

•

cestovní šeky;

Šeky bankovní Výstavcem bankovního šeku je banka nebo jiný peněžní ústav. Jde o velmi kvalitní druh šeku vzhledem k tomu, že majitel šeku má jistotu jeho honorování. Vyskytuje se v různých modifikacích, jako např. International Money Order, World Money Order, Global Money Order apod.

91


Schéma placení bankovním šekem: 4a) Dovozce

3.

Banka vývozce

Vývozce

4b)

4a)

Šekovník

5. 1.

2.

6. Banka dovozce

1.

Dovozce žádá svoji banku o vystavení šeku (jejího) na banku země vývozce (šekovníka).

2.

Banka dovozce vystaví šek, zašle jej dovozci a vyúčtuje na vrub jeho účtu.

3.

Dovozce zašle bankovní šek vývozci.

4a. Vývozce zašle šek své bance a ta jej zašle šekovníkovi. 4b. Vývozce zašle šek přímo šekovníkovi. 5.

Šekovník uhradí částku šeku přímo vývozci nebo na účet jeho banky.

6.

Šekovník vyúčtuje částku šeku na vrub výstavce.

Šeky soukromé Výstavcem takového šeku je fyzická nebo nebankovní právnická osoba. Tiskopisy šeků nebo šekovou knížku majitel obdrží ke svému účtu vedenému u příslušného peněžního ústavu (tento ústav je pak šekovníkem). Kvalita šeku se odvíjí od bonity jeho výstavce. Bez ověření u šekovníka nelze soukromý šek promptně honorovat. Jistou modifikací šeku soukromého byly eurošeky a zaručené šeky.

92


Schéma placení soukromým šekem: 6. Dovozce

1.

Vývozce

5. Banka

2.

Šekovník 3. 4.

Účet dovozce u šekovníka

1.

Dovozce vystaví šek na svoji banku (na šekovníka) a zašle jej vývozci.

2.

Vývozce zašle šek své bance.

3.

Banka vývozce zašle šek k inkasu šekovníkovi.

4.

Šekovník účtuje na vrub účtu dovozce (účet vedený u šekovníka).

5.

Šekovník uhradí částku šeku na účet banky vývozce.

6.

Banka vývozce svého klienta informuje, že připsala částku ve prospěch jeho účtu.

V čí prospěch je šek vystaven Jak uvádí tabulka výše, podle tohoto hlediska rozlišujeme šeky: − na jméno – šek označený určitým jménem; − na řad (order) – šek označený určitým jménem a výslovnou doložkou na řad; − rektašek – šek označený určitým jménem a doložkou nikoliv na řad, tento šek není možné převést na někoho jiného; − na doručitele – šek označený textem „na doručitele“.

Eurošeky Eurošek byl typem šeku, který se vyvinul pro potřeby turistického ruchu. Byla to určitá modifikace šeku soukromého (vystaveného majitelem k tíži jeho účtu vedeného u příslušného peněžního ústavu), byl však zaručen identifikační záruční kartou vydanou peněžním ústavem (šekovníkem), u kterého byl účet veden. Bylo možné jej považovat za jeden z typů zaručeného šeku. V souvislosti s hotovostním eurem byl však tento typ šeků v zemích Evropské unie zrušen bez náhrady.

93


Cestovní šeky Od šeků podle šekového práva70 je třeba odlišit cestovní šeky vydávané pro potřebu cestovního ruchu velkými bankami, jako je např. Citicorp nebo American Express, anebo specializovanými společnostmi, jako je např. Thomas Cook. Cestujícím tento typ šeku umožňuje snížit riziko ztráty nebo krádeže jejich prostředků. Kromě toho se jimi mnohdy překonává problém zákazu vývozu hotovosti v měnách některých států. Cestovní šek je v podstatě příslib výstavce cestovního šeku, že podle podmínek šeku zaplatí určitou částku. Jde tedy o obdobu vlastní směnky, jakýsi vlastní šek, který šekové právo obecně nepřipouští. Odlišností cestovního šeku je metoda, na jejímž základě se provádí ověřování a následné proplácení šeku. Tato metoda se nazývá „prohlédni a porovnej“ (watch and compare). Při prodeji cestovního šeku jej klient na určitém místě podepíše před úředníkem prodávající banky či jiné společnosti a při výplatě šeku připojí na jiném určeném místě svůj druhý podpis. Na základě shody podpisů proplácející úředník tento instrument proplatí. Tím se snižuje riziko zneužití při ztrátě či odcizení šeku (na rozdíl od peněžních hotovostí). Takové opatření nezná šekové právo, které považuje za osobu oprávněnou ze šeku jeho majitele (tj. remitenta uvedeného šeku), tedy každého majitele šeku znějícího na majitele nebo jinou osobu legitimovanou žirem. U cestovních šeků se naproti tomu používá indosace, je-li proplácen jinde než u výstavce nebo osoby výstavcem pověřené k honorování šeku, tj. např. při placení nákupu v obchodě nebo při hrazení hotelových účtů. V případě ztráty může majitel šeku ohlásit tuto skutečnost emitující bance nebo společnosti, která může zařídit na cestovní šeky stop payment (viz. dále), a po určité lhůtě, kdy emitující banka či jiná společnost prověří, zda šeky nebyly oprávněné osobě honorovány, je protihodnota odcizených nebo ztracených cestovních šeků majiteli refundována.

Zaručené šeky Zaručený šekový systém na území ČR byl ustaven v roce 1994 na základě uzavřené dohody zakládajících členských bank. Je to jednotný systém založený na: − používání jednotného tiskopisu šeku současně s jednotnou záruční identifikační kartou; − záruce banky, která tiskopis šeku klientovi vydala, za proplacení klientem vystaveného šeku. Předpokladem však je, aby při převzetí šeku byly splněny podmínky stanovené pravidly (tzv. záruka úhrady). Vzhledem k tomu, že zaručený šekový systém se v podstatě již nepoužívá a vydané zaručené šeky spolu se záručními šekovými kartami dobíhají, není tomuto instrumentu již věnován další výklad. Formálně však tzv. Zaručený šekový systém ještě zrušen nebyl.

70

Cestovní šeky se neřídí zákonem č. 191/1950 Sb., zákonem směnečným a šekovým, nýbrž zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, §§ 720 an a zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.

94


International Money Order 71 International Money Order (dále jen IMO) je mezinárodní peněžní poukázka vydaná bankou, která je splatná v cizině. IMO zasílá klient příjemci osobně, nejlépe doporučenou poštou. Používá se k bezhotovostnímu placení za zboží, služby nebo jiné finanční závazky, za předplatné (např. časopisů) apod. Dále slouží k bezhotovostním výplatám penzí, odměn, autorských honorářů, pojistného nebo školného i pro zasílání peněz přátelům nebo příbuzným do zahraničí. Nelze ji použít jako náhradu cestovních šeků, neboť zpravidla nebývá proplácena ihned na viděnou. Výhody použití: − mají neomezenou dobu platnosti; − snižuje riziko ztráty, odcizení nebo zneužití při zasílání nebo převážení hotovosti v cizí měně; − v případě, že se ztratí během přepravy, nebo je ukradena, lze provést její náhradu (tzv. refundaci) při splnění stanovených podmínek; − řeší situace, kdy klient nezná bankovní spojení příjemce, nebo příjemce žádá o úhradu šekem.

3.3.4. Operace prováděné se šeky K operacím prováděným se šeky patří: žirování; křižování (krosování); zastavení placení (stop payment); protest, potvrzení šekovníka.

Žirování šeku Žirování šeku se odvíjí od jedné z nepodstatných náležitostí, a sice od údaje osoby, které je šek určen (tedy od tzv. řadu šeku). Osoba uvedená na řadu šeku může převést svá práva dále rubopisem (indosamentem, žirem). Rubopis se může uskutečnit dvojímzpůsobem: bianko formou – spočívá v prostém podepsání šeku, provedeném přesně podle znění řadu (tzv. blankoindosament);

71

Nováková Z., Michálková E.: Šeky – pracovní sešit, ČS a. s. , Praha, 2003;

95


vyplněnýmindosamentem – majitel šeku slovy „za mě na řad....“ (jménokonkrétní osoby) a svým vlastním podpisem provedeným přesně tak, aby odpovídal řadu šeku, může převést svá práva na dalšího majitele. Podpis indosanta musí být vlastnoruční, nepostačuje pouhé razítko nebo faksimile. Významrubopisu: převodní – převádí se jím na dalšího indosatáře veškerá práva ze šeku vyplývající; garanční (záruční, regresní) – indosant ručí šekově každému pozdějšímu majiteli šeku, že bude šek zaplacen, a je solidárně vázán s ostatními šekovými dlužníky; legitimační – prokazuje, kdo je řádný majitel šeku.

Křižování (krosování) šeku, doložka Křižování má zabránit zneužití šeku neoprávněnou osobou. Provádí se dvěma rovnoběžnými čarami na líci šeku, zpravidla napříč. Může být: všeobecné – mezi čarami není označení, nebo je uvedeno označení peněžní ústav (bankéř) apod., nejčastěji & Co. Šekovník může platit pouze (jinému) peněžnímu ústavu (bankéři) nebo svému klientovi; zvláštní – mezi čarami je vypsáno jméno peněžního ústavu (bankéře). Šekovník může platit pouze označenému peněžnímu ústavu (bankéři) nebo, je-li označený peněžní ústav (bankéř) sám šekovníkem, svému klientovi. Důsledek křižování šeku může být v rozporu s indosací šeku, protože pomocí indosamentu se může stát majitelem šeku osoba, které nelze platit v důsledku křižování šeku. Šekovník, který by křižování nedbal, odpovídá za vzniklou škodu do výše šekové sumy. Křižování bylo původně zakotveno pouze v zásadách ženevské oblasti, protože anglosaská tento institut dříve neuznávala. Ke změně došlo v roce 1992, kdy Velká Británie prostřednictvím tzv. Cheques Act 1992 tento institut přijala do svých pravidel. Šek s doložkou jen k zúčtování apod., napsanou výstavcem nebo majitelem šeku napříč na líci šeku, může šekovník platit nikoli v hotovosti, nýbrž jen účetně (dobropisem, převodem, započtením), tj. prakticky bezhotovostním převodem ve prospěch účtu majitele šeku.

96


Zastavení placení šeku (stop payment) Odvolání šeku Zastavení placení šeku, tzv. stop payment, má význam v případě ztráty nebo zcizení šeku. Tento úkon činí výstavce vůči šekovníkovi. V současné době se prostřednictvím mezibankovního telekomunikačního systému SWIFT oznamuje stop payment všem bankám, které jsou na něj napojeny. Existuje také možnost odvolání šeku, jež vstupuje v platnost až po uplynutí lhůt k předložení šeku k proplacení.

Protest šeku Protest je úřední úkon zkoumající zjištění, že šek byl v zákonné lhůtě předložen k proplacení a nebyl proplacen. Protest provádějí notáři a obecní úřady. O protestu je proveden písemný záznam, tzv. protestní akt. Je to de facto veřejná listina, kterou se zjišťuje, že osoba šekově zavázaná nesplnila závazek ze šeku plynoucí. Protest šeku může být nahrazen potvrzením šekovníka.

3.3.6. Způsoby inkasa šeku Před proplacením šeku musí být provedena formální cenzura šeku, tj. kontrola všech šekových náležitostí, zvážení mezinárodních uzancí a prověření mezinárodní situace (např. válka v zemi šekovníka). Potom je možné přistoupit k rozhodnutí o proplacení a způsobu inkasa šeku. Šek může být: − eskontován – tj. promptně proplacen majiteli a zaslán šekovníkovi k promptnímu způsobu honorování. V případě jakékoli pochybnosti je šek převzat k inkasu; převzat k inkasu, a to formou: − cash letter system – jde o promptní způsob proplacení, tzv. zálohového připsání ve prospěch účtu klienta s výhradou storna po určitou sjednanou dobu; − after final payment neboli po konečném zaplacení – výplata následuje po konečném obdržení dobropisu od banky (za tento způsob obstarání inkasa šeku se účtují značné výlohy).

3.3.6. Užívání šeků v praxi Šeky se v praxi užívají k operacím: mezinárodním a vnitrostátním. 97


Mezinárodní operace Šek slouží jako platební instrument zejména v případech, kdy: − není známo bankovní spojení příjemce pro placení bezhotovostním převodem; − není dostatečně schůdné propojení bankovního spojení na straně plátce s bankovním spojením na straně příjemce; − je třeba provést platbu diskrétní povahy. Svůj význam při používání šeků mají i vzrůstající náklady (bankovní odměny a výlohy) mezinárodních bezhotovostních převodů, což je nepříjemné zvláště pro nižší částky převodů. Proto nedochází v mezinárodním platebním styku k omezení počtu šeků ani v důsledku rozšíření elektronických forem mezinárodních peněžních převodů. Banky působící v České republice se podílejí na mezinárodních šekových operacích především těmito způsoby: − vystavováním vlastních bankovních šeků na své zahraniční korespondenty jako šekovníky – děje se tak vesměs z příkazu a na účet klientů banky, kteří touto formou uskutečňují platby do zahraničí, nebo jsou takto vybavováni peněžními prostředky v cizí měně na cestu do zahraničí; − přejímáním šeků vystavených na zahraniční šekovníky k inkasu; − odkupem zahraničních šeků, především bankovních (eskont šeku). S řadou zahraničních bank (korespondentů) jsou uzavřeny dohody, tzv. cash letter system, podle nichž šek platí za neodvolatelně zaplacený šekovníkem, jestliže do stanovené lhůty nebyla podána zpráva o odmítnutí placení.

3.3.7. Používání šeků v České republice Šek k zúčtování Šek k zúčtování lze charakterizovat jako příkaz výstavce šeku příslušné bance (šekovníkovi), aby na vrub účtu uvedeného na šeku zúčtovala jistou peněžní částku ve prospěch třetí osoby uvedené na šeku bezhotovostním zůsobem. Výstavcem šeku může být jakýkoliv klient banky v případě tzv. šeku soukromého nebo banka v případě šeku bankovního. Šek k zúčtování musí být na líci opatřen doložkou s označením „jen k zúčtování“, případně ho lze označit nápisem „jen k zúčtování“. V opačném případě by bylo možno šek proplatit také v hotovosti.

98


Šeky k zúčtování se nejčastěji využívají v oblasti obchodu a služeb, kdy je vystavuje zákazník nebo v jeho zastoupení i banka na úhradu zboží či služeb (např. nákup motorového vozidla, úhrada ubytování v hotelu apod.).

Zpracování šeků k zúčtování Zpracování šeků k zúčtování zajišťuje příslušná banka, ve které je šek prezentován buď při osobní návštěvě majitele šeku, nebo je šek odveden společně s hotovými penězi v tržbě obchodníka či provozovny služeb. Každý peněžní ústav stanoví své podmínky pro předkládání šeků k zúčtování, zejména pokud jsou předkládány do banky jako tržba. Při jejich zpracování se postupuje podle toho, zda se jedná o šek soukromý nebo šek bankovní.

Soukromý šek (nezaručený) Pokud jde o soukromé nezaručené šeky k zúčtování, které se již v tržbách obchodníků vyskytují jen velmi sporadicky, banka by při jejich zpracování měla postupovat velmi obezřetně vzhledem k tomu, že jde o nejrizikovější skupinu šeků k zúčtování. Jejich výstavcem je jakýkoliv majitel šekové knížky. Po zavedení institutu zaručeného šeku banky většinou odmítaly přebírat riziko za pravost příslušného soukromého šeku do jakékoliv výše částky. Pokud je soukromý šek předkládán bance, která je zároveň šekovníkem, lze šek kontrolovat nejen po stránce formální, ale je též možno konfrontovat jej s centrální evidencí ztracených a odcizených šeků, pokud je v bance vedena, ověřit krytí šeku (tj. zda je dostatek peněžních prostředků na účtu pro řádné zúčtování šeku) a zkontrolovat, zda podpis na šeku odpovídá podpisovému vzoru uloženému v bance (u šekovníka). V případě, že zúčtovací banka nalezne nesrovnalosti, šek není obchodníkovi proúčtován. To je také hlavní důvod, proč soukromé šeky nejsou většinou přijímány v zařízeních obchodu služeb. Obchodník je vystaven přílišnému riziku, protože není schopen v okamžiku přijetí ověřit pravost vystaveného šeku. Má sice možnost kontroly podle obalu šekové knížky a průkazu totožnosti, nicméně praxe ukázala, že i tyto prvky kontroly se míjejí účinkem. Proto je možné mezi bankou a obchodníkem dohodnout formu telefonickéautorizace. Znamená to však zdržení a ne každý obchodník je akceptuje, je-li možné takový soukromý nezaručený šek nahradit buď šekem se záruční kartou nebo vybranými druhy platebních karet.

Bankovní šek Banky a jejich klienti by však mohli věnovat větší pozornost šeku v případě, že jde o bankovní šek, kdy výstavce šeku – příslušná banka, přebírá všechna rizika spojená s vystavením šeku. Zde je zpracování podstatně méně rizikové, důležitá je kontrola držitele šeku (banky často vystavují šeky na jméno, kdy uvádějí nejen plné jméno držitele šeku, ale také jeho adresu či sídlo firmy). I v tomto případě však lze doporučit autorizaci šeku u příslušného peněžního ústavu, pokud je tato předem dohodnuta s bankou. V případě sjednání autorizace do smlouvy o přijímání šeků k zúčtování je tak obchodník povinen činit vždy za stanovených podmínek. 99


Samotné zúčtování šeku Zúčtování soukromého nezaručeného šeku i bankovního šeku je zajištěno jako inkasní způsob placení (příkaz k inkasu) na vrub účtu uvedeného na šeku a ve prospěch účtu příslušného obchodníka s využitím stanoveného konstantního symbolu. Vzhledem k tomu, že při zúčtování šeků v České republice nedochází vždy k tzv. fyzickému oběhu šeků (zejména bankovních, ale i soukromých) od banky předložitele k šekovníkovi tak, aby byly z jeho strany provedeny před samotným honorováním šeků všechny potřebné kontrolní kroky (zejména kontrola oprávněnosti vystavení šeku podle podpisového vzoru klienta šekovníka), jsou při zúčtování šeků bankami používány stanovené zúčtovací K-symboly. Pro zúčtování soukromých nezaručených šeků musí banka použít K-symbol 2178, který zajišťuje inkaso na vrub účtu výstavce jen v případě, že šek nebyl výstavcem označen za ztracený nebo odcizený a že na účtu plátce je dostatek finančních prostředků. Tento způsob lze označit jako tzv. pokus o nezávazné inkaso. Pro zúčtování bankovních šeků se používá K-symbol 3178. Pokud by banky plně přistoupily k obdobnému způsobu zúčtování tuzemských šeků, jaké se používá u šeků zahraničních – tedy k jejich plnému fyzickému oběhu, zvýšila by se bezpečnost užití tohoto instrumentu jak pro banky, tak zejména pro jejich klienty. Fyzický oběh soukromých, příp. bankovních šeků jak k zúčtování, tak i pokladních však může mít za následek prodloužení doby zúčtování šekové částky např. až na dva až tři týdny, jak je to obvyklé u zahraničních šeků. Změnila by se také forma zúčtování z inkasního způsobu placení na formu příkazu k úhradě.

3.3.8. Ostatní ustanovení o šeku Ostatní ustanovení o šeku jsou obdobná jako odpovídající ustanovení o směnce. To platí zejména pro: − odpovědnost výstavce za zaplacení šeku, kterou nelze vyloučit; − odpovědnost indosanta za zaplacení šeku; − převod šeku indosamentem; − šekovérukojemství; − postih pro neplacení; − měnu placení šeku; − šekovéstejnopisy; promlčení – jde však pouze o šestiměsíční promlčení postihových nároků, a to: − majitele proti indosantům, výstavci a případným rukojmím – počítáno ode dne uplynutí lhůty k předložení; − jednotlivých šekově zavázaných osob navzájem – počítáno ode dne zaplacení šeku osobou uplatňující postihový nárok nebo ode dne soudního uplatnění nároku proti ní.

100


Výhodou při používání šeků je skutečnost, že při placení nahrazují hotové peníze. Jejich relativně snadná převoditelnost podporuje jejich použitelnost a oběh. Předností šeků je i poměrně rychlá vymahatelnost pohledávky při neplacení. Je však třeba upozornit, že jejich užití je relativně méně výhodné pro vývozce. Inkaso ze zahraničí dochází opožděně a pouze u šeků známých bank dochází ihned k jejich proplacení.

3.4. DALŠÍ SLUŽBY BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU Většina bank nabízí svým klientům kromě základních operací bezhotovostního platebního styku celou řadu dalších služeb, které s bezhotovostním platebním stykem bezprostředně souvisejí. Je to zejména: − rezervování prostředků; − blokování prostředků; − expresní převody; − částečné úhrady; − přednostní platby; − vedení kartotéky neprovedených plateb; − vedení kartotéky plateb po lhůtě splatnosti.

3.4.1. Rezervování prostředků V případě, že klient potřebuje v přesně stanovený den ze svého účtu uhradit jistou částku (např. měsíční zálohu na daň z příjmu), ale potřebnou sumu na účtu prozatím nemá a je si vědom, že podle zpracovaného platebního kalendáře mu budou prostředky na jeho běžném účtu nabíhat, může požádat svou banku o provedení tzv. rezervování prostředků. Pokud banky tuto službu nabízejí, mohou se lišit při určení dne, od kterého je možno zahájit rezervování prostředků na účtu (např. 15. pracovní den před dnem splatnosti, resp. čerpáním peněžních prostředků). Banka však je povinna prověřit, zda je možno tuto službu klientoviposkytnout (odmítnutí lze učinit ze strany banky z důvodu např. vedeného výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z jeho účtu, klient je v likvidaci apod.). Žádost o rezervování prostředků na účtu podává klient banky obvykle na formuláři banky, který musí být podepsán podle podpisových vzorů k příslušnému běžnému účtu.

101


Praxe ukázala, že poskytují-li banky tuto službu, bývá počet možností rezervování prostředků na účtu klienta omezen konečným počtem (např. systém ABO72 umožňoval až 15 rezerv nebo blokací, nové elektronické systémy umožňují řádově vyšší počty – až stovku možností).

3.4.2. Blokování prostředků Banky také nabízejí služby související s možností klienta blokovat (účelově vázat) peněžní prostředky, které jsou na jeho účtu, ve prospěch jiného klienta na základě zvolení tzv. blokačního znaku. Např. je možné blokovat prostředky klienta ve prospěch jím určeného čísla účtu a V-symbolu nebo jen na číslo účtu klienta nebo jen na variabilní symbol. Přání klienta může však být ještě širší, např. blokovat jistou sumu na příslušný dohodnutý blokovací znak jen po jistou dobu, např. 5 dní. Pak by se takto blokovaná částka měla opět uvolnit k běžnému využití na účtu.

3.4.3. Expresní převody S rozvojem moderních zúčtovacích systémů bank v ČR lze klientovi zajistit na přání tzv. expresní převody v rámci banky, příp. i do mezibankovního platebního styku (viz dále). Souvisí to se schopností banky pořizovat příkazy k úhradě nebo příkazy k inkasu v tzv. on-line režimu. Pokud to systém banky umožňuje, lze realizovat tyto platební příkazy, kdy zúčtování na vrub a ve prospěch účtu vedeného u jedné banky, je prováděno v reálném čase. Poskytování této služby je nutno provázat s náležitou kontrolou dokladů platebního styku a osobní zkušeností pracovníka banky s příslušným klientem. Při on-line převodech nezbývá pracovníkovi banky mnoho času na prověřování legálnosti operace, autorizaci apod. Proto by tato služba měla být přísně výběrová.

3.4.4. Částečné úhrady Doplňkovou službou bezhotovostního platebního styku může být poskytování tzv. částečných úhrad. Jde o službu, kdy klient nemá na účtu dostatek prostředků, avšak předložené platební příkazy byly již pořízeny do elektronického zúčtovacího systému banky. Pokud to banka umožní, je platba automaticky rozdělena podle předem stanoveného klíče na částky, které se pak – podle nabíhajících kreditů – automaticky zúčtovávají s původními symboly platby. Nicméně banky od této služby v běžném platebním styku upouštějí. Např. platí skutečnost, že při realizaci výkonů rozhodnutí bankami ve prospěch oprávněného nelze bez soudního rozhodnutí poskytovat částečné plnění. Banky však musejí provést částečné úhrady, pokud to vymezuje zákon (např. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších novel, § 308).

72

Viz kapitola 9

102


3.4.5. Přednostní platby Umožní-li banka klientovi při předávání dat platebního styku do banky zvláštní označení plateb, které žádá klient uhradit v případě omezených zdrojů na jeho účtu přednostně před jinými se stejnou dobou splatnosti, jde o službu tzv. přednostních plateb. K označení přednostních plateb se v době existence systému ABO využívalo pole K-symbolu, v současné době je to záležitostí zúčtovacího systému každé banky a její dohody s klientem.

3.4.6. Vedení kartotéky plateb před lhůtou splatnosti (tzv. K1) Často se stává, že klient předloží bance množství platebních příkazů s různou lhůtou splatnosti, která může být podstatně delší, než je základní lhůta pro předkládání platebních příkazů do banky dohodnutá ve smlouvě o zřízení a vedení účtu. Banka takovéto platební příkazy klientovi většinou nevrací, ale pořizuje je do svého zúčtovacího systému s tím, že tyto platby již v elektronické podobě čekají v centrálním zúčtovacím systému na svou splatnost a splnění všech ostatních podmínek dne účinnosti příkazu k převodu. V den splatnosti, pokud jsou splněny ostatní podmínky dne účinnosti příkazu k převodu, se řádně zúčtují na vrub i ve prospěch příslušných účtů. Banka tak získává podstatně více času jednak na prověření všech náležitostí platebního příkazu, jednak na prověření legálnosti příkazu včetně možnosti provést jeho autorizaci. Obecně by předčasné předkládání platebních příkazů klientem jeho bance nemělo činit žádné organizační ani technologicképroblémy.

3.4.7. Vedení kartotéky plateb po lhůtě splatnosti (tzv. K2) Vzhledem k tomu, že někteří klienti mají při svém platebním styku problémy zajistit si dostatečné množství peněžních prostředků na svém běžném účtu, mohou si se svou bankou dohodnout možnost vedení kartotéky plateb po lhůtě splatnosti, tzv. K2, většinou za úplatu, pokud je tato služba v nabídce produktů a služeb banky. Umožňuje-li to elektronický systém zúčtování banky, pak platby, na které nebylo v den jejich splatnosti dostatečné množství peněžních prostředků, zůstávají v tomto systému i nadále a jsou pak denně tímto systémem prověřovány Nenastal den účinnosti příkazu k převodu, neboť nebyla splněna základní podmínka pro realizaci převodu, kterou je dostatek peněžních prostředků na účtu. Je automaticky zjišťováno, zda docházející kreditní položky postačují k pokrytí – byť i částečnému – těch položek, které jsou v K2, a samozřejmě i položek nových. Většina elektronických zúčtovacích systémů zajišťuje tzv. časovou a prostorovou agregaci (tj. seřazování dat v K2 dle lhůt splatností a výše částek), takže systémy samy uhrazují položky s nejstarší dobou splatnosti a s nejnižší částkou jako první. Klient může pak tuto službu provázat s možnou službou přednostních plateb.

103


I přesto, že banky tuto službu – většinou za zvláštní úplatu – nabízejí, není obecně podporována, protože při častém výskytu (tj. při uložení několika desítek tisíc položek v K2) se může zpožďovat zpracování dat platebního styku. Přebírání platebních příkazů bankou, na které klient nemá dostatek peněžních prostředků, může také vytvořit dojem nekorektního přístupu klienta, zvláště nechá-li si potvrdit přijetí platebního příkazu razítkem „došlo“. Někteří klienti si pak z neznalosti (příp. i záměrně) vysvětlují takto označené kopie platebních příkazů za již zpracované. Proto je vhodné tuto službu poskytovat jen výjimečně, spíše jen jako doplňkovou pro případ, že se klient přechodně dostane do nepříznivé finanční situace. Obecně se doporučuje, aby banka nekryté platební příkazy klientovi neprodleně vracela.

3.4.8. Poštovní poukázky Poštovní poukázky nejsou v pravém slova smyslu nástrojem platebního styku bank, nýbrž České pošty (ČP). Jejich zařazení do přehledu základních instrumentů bezhotovostního platebního styku je přesto opodstatněné s ohledem na dlouholetou praxi jejich zúčtování prostřednictvím bank, resp. několika vybraných bankovních ústavů. Původně banky zpracovávaly poštovní poukázky: − vzorce A, které slouží k zasílání peněžních částek složených v hotovosti fyzickou osobou na poštovní provozovně k bezhotovostnímu připsání ve prospěch účtu klienta banky; − vzorce B, které slouží k výplatě částky v hotovosti prostřednictvím pošty z účtu klienta vedeného u banky; Ostatní vzorce – C a D – banky v podstatě nevyužívaly, protože zprostředkovaly pouze hotovostní transakce mezi složitelem a příjemcem peněžních prostředků. Tiskopisy (vzory) poštovních poukázek zajišťuje pro potřeby všech zájemců zvláštní útvar ČP.

Registr účtů Pro řádné zúčtování (zpracování) poštovních poukázek musí být zpracováván tzv. registr účtů. Registr účtů je datový soubor, který obsahuje údaje o klientech bank, jež jsou potřebné pro zpracování poštovních převodů. Jeho specifikaci v základní formě určuje Česká pošta, avšak zpracovává jej a aktualizuje ve smluvně dohodnutých časových periodách příslušný peněžní ústav.

104


Zpracování poštovních poukázek Poštovní poukázka vzorce A Poštovní poukázky vzorce A jsou zpracovávány příslušným pracovištěm ČP tak, že banka obdrží výsledný denní výstup z ČP pro zúčtování, kterým je elektronické médium s daty platebního styku. Médium obsahuje informace, potřebné pro řádné a přesné zúčtování ve formě příkazu k úhradě. Jde o účtování na vrub účtu ČP a ve prospěch účtu klienta ve výši poukázané částky. Česká pošta zajišťuje příjemcům částek zasílání tzv. ústřižků pro příjemce, což je část poštovní poukázky. Podmínky vůči klientům bank využívajících služeb ČP jsou postaveny tak, aby stimulovaly ty klienty, kteří mají potřebu zúčtovávat tímto způsobem alespoň 30 ks poštovních poukázek vzorce A za měsíc. Poštovní poukázka vzorce B Tento typ poštovní poukázky může použít klient banky na základě dohody mezi ním a Českou poštou. Klient banky je povinen vypracovat příkaz k úhradě na celkovou částku všech poštovních poukázek vzorce B a převést tuto částku ve prospěch účtu ČP. Po připsání částky ve prospěch účtu ČP tato zajistí distribuci klientem vyhotovených poštovních poukázek až k jejich příjemcům. Poukazovanou částku si pak příjemce může vyzvednout na příslušné provozovně ČP. S rozvojem aktivit divize Poštovní spořitelny ČSOB, a.s. Praha dochází k postupné automatizaci při zpracování poštovních poukázek, což má za následek vytvoření nových formulářů poštovních poukázek vzorce A a vzorce B a zavedení nového tiskopisu tzv. šekové poukázky. Banky většinou přímo s poštovními poukázkami nepracují, ale k jejich zpracování používají běžné instrumenty bezhotovostního platebního styku (např. příkazu k úhradě). Navštíví-li například klient Komerční banku s poštovní poukázkou vzorce A a žádá zajistit převod bezhotovostním způsobem na částku, kterou by měl složit v hotovosti na poště, je mu vyhověno velmi jednoduše. Klient si vyhotoví příkaz k úhradě, na kterém uvede všechny potřebné údaje včetně stanoveného V-symbolu z poštovní poukázky, podepíše příkaz k úhradě podle podpisového vzoru a předá bance. Banka pak pořídí do svého zúčtovacího systému vstupní data podle příkazu k úhradě, který obsahuje údaje z poštovní poukázky, originál poštovní poukázky připojí k dokladu pro archivační účely a poslední díl poštovní poukázky banka označí příslušným bankovním razítkem, prokazujícím v bance tzv. likvidaci (pořízení příkazu do zúčtovacího systému). Klientovi předá podle jeho požadavku příp. i kopii příkazu k úhradě. Obecně však lze konstatovat, že poštovní poukázky podporují tlak na zvýšení hotovostních operací, které jsou realizovány mimo banky. Proto by banky měly působit na jejich postupné omezování a nahrazování vhodnějšími nástroji pouze bezhotovostního platebního styku.

105


Šeková poukázka Šeková poukázka je poštovním platebním instrumentem, který zajišťuje hotovostní výplatu poukázané částky příjemci na každé poště nebo provozovně ČSOB nebo její bezhotovostní zúčtování ve prospěch účtu, ale pouze u této banky, i když by bylo možné zúčtovat příslušnou částku prostřednictvím zúčtovacího centra ČNB do jakékoliv banky na území České republiky. Vzhledem k tomu, že šeková poukázka má přesně stanovenou dobu platnosti v trvání jednoho kalendářního měsíce, nepřekračuje v podstatě povahu služby poštovní poukázky a zároveň – v případě zájmu o bezhotovostní výplatu šekové částky – nepřímo nutí jejich příjemce zřídit si účet u ČSOB.

CVIČENÍ 3 3.1.

Jaký je rozdíl mezi vnitrobankovním a mezibankovním zúčtováním?

3.2

Jmenujte základní nástroje (instrumenty) tuzemského bezhotovostního platebního styku.

3.3

Jaký je rozdíl mezi příkazem k úhradě a příkazem k inkasu?

3.4

Popište obligatorní a fakultativní náležitosti platebního příkazu.

3.5

Kdy a proč se využívá hromadný platební příkaz a trvalý příkaz?

3.6

Uveďte obvyklé náležitosti zahraničního platebního příkazu.

3.7.

Popište zpracování došlé úhrady ze zahraničí, je-li příjemcem klient jiné banky v ČR.

3.8.

Vysvětlete využití šeků k zúčtování a jejich zpracování v bance.

3.9.

Co je to den účinnosti příkazu k převodu?

3.10. Je soukromý šek bezpečným platebním instrumentem v obchodě? Jaká jsou rizika při jeho použití? Jakým jiným šekem byste jej případně nahradili? 3.11. Co je to rezervování prostředků a k čemu slouží? 3.12. Proč banky nabízejí službu blokování prostředků a co tato služba umožňuje klientovi? 3.13. Vysvětlete pojem K1 a K2. Jaký je mezi nimi rozdíl? 3.14. K čemu slouží poštovní poukázky a jakou mají vazbu k bance?

106

4. DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK

108


4. KAPITOLA DOKUMENTÁRNÍ PLATEBNÍ STYK ÚVOD Tato kapitola je věnována základním nástrojům dokumentárního platebního styku. Nedílnou součástí obsahu všech kontraktů, které podepisuje dodavatel s odběratelem, jsou i jednotlivé nástroje platebního styku. Volba těchto nástrojů je závislá na vzájemné důvěře a obchodní praxi dodavatele a odběratele. Výběr vhodného nástroje platebního styku má ve značné míře vliv na konečný výsledek celého dodavatelsko-odběratelského vztahu. Při placení jsou hotovostní platby, které jsou charakteristické předáním hotovosti např. při dodání zboží nebo po dokončení služby méně obvyklé na rozdíl od tzv. nástrojů bezhotovostního platebního styku.73 Z hlediska bank lze bezhotovostní nástroje platebního styku uvedené v kontraktech rozdělit na: − bezzávazkové, mezi které patří hladká platba, dokumentární inkaso a směnečné inkaso; − závazkové, mezi něž řadíme dokumentární akreditiv, bankovní záruku a bankovní směnečný aval. Tyto platební nástroje je dále možné rozdělit na: − dokumentární, kam patří zejména dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, směnka, bankovní záruka; − nedokumentární. Výklad této kapitoly tematicky rozdělen do sedmi oddílů: 4.1. Příprava a průběh kontraktů 4.2. Dokumenty používané při dokumentárních platbách 4.3. Dodací podmínky

73

Bezhotovostní platební styk je uveden v kapitole 3.

109


4.4. Dokumentárníinkaso 4.5. Dokumentárníakreditiv 4.6. Směnky 4.7. Bankovní záruky

4.1 PŘÍPRAVA A PRŮBĚH KONTRAKTŮ Kontrakt představuje závazek dodavatele dodat odběrateli konkrétní zboží nebo službu na jedné straně a na druhé straně závazek odběratele převzít dohodnuté zboží nebo službu a zaplatit stanovenou cenu. Obchodní závazkové vztahy jsou uvedeny v České republice v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a každý uzavřený kontrakt musí stanovit, jakému právu (v případě mezinárodního obchodu) tento kontrakt podléhá. Rozdíly v legislativě země dodavatele a země odběratele s sebou přináší celou řadu rizik. Proto bylo významných úspěchem po velkém vyjednávání v dubnu roku 1980 sjednání Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží74, která zastřešuje problematiku uzavírání mezinárodních kontraktů a práva i povinnosti dodavatele a odběratele. Na procesu harmonizace a sjednocování legislativní úpravy mezinárodních kontraktů se podílely jak jednotlivé státy světa, tak i významné mezinárodní organizace. Mezi tyto významné organizace patří zejména Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce – ICC) nebo Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu (United Nations Commission on International Trade Law – UNCITRAL). Každý, kdo vstupuje do obchodních vztahů, podstupuje řadu rizik, která se zvětšují, není-li kontrakt mezi dodavatelem a odběratelem zachycen přesně v písemné podobě. Těmito písemnými dokumenty si dodavatel zabezpečuje své pohledávky při dodávce/vývozu a odběratel chrání své zájmy při vývozu/dovozu zboží či služeb. Obsahem kontraktu je mimo identifikace stran (dodavatele a odběratele), popisu zboží nebo služby a stanovení ceny také stanovení dalších důležitých podmínek. Mezi tyto podmínky patří zejména stanovení dodacích podmínek75, sjednání dodací lhůty a v neposlední řadě i jednotlivé instrumenty platebního styku. Veškeré podnikatelské záměry mohou být dosti výrazně ovlivněny špatně uzavřeným kontraktem a v konečném důsledku tak mohou zcela ukončit obchodní vztahy mezi dodavatelem a odběratelem navzájem. Prvotřídní banky proto nabízí svým klientům služby, které jsou zaměřeny také na sjednávání a uzavírání kontraktů s obchodními partnery, a to zejména v oblasti finanční. Dále je tato pomoc zaměřena na sjednávání platebních podmínek s přihlédnutím k dodací podmínce a dodací lhůtě, a samozřejmě na pomoc v případě, kdy je požadována bankovní záruka. 74

č. 160/1991 Sb. , Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Dle čl. 2 se však nepoužije mimo jiné na koupi zboží pro osobní potřebu, při dražbách, cenných papírů nebo peněz, lodí, člunů, letadel a elektrické energie. Tato Úmluva již byla mimo jiné přijata členskými zeměmi Evropské unie a USA. 75 viz kapitola 4.3

110


Konečné znění kontraktu by mělo optimálně rozdělit všechna rizika mezi dodavatele a odběratele. Mezi charakteristická rizika, se kterými musí počítat každý, kdo obchoduje se zahraničím, patří zejména76: − tržní rizika, která představují reálnou možnost změny tržních podmínek v daném oboru podnikání a tím snížení, ale i zvýšení hospodářského výsledku; − rizika kurzová, která jsou spojena vždy s dodáním zboží nebo služeb v cizí měně; − komerční rizika, která vyplývají z nesplnění kontraktu obchodními partnery např. odstoupením od kontraktu nebo špatnou volbou platebního instrumentu; − přepravní rizika, která jsou spojena s dodávkou zboží (viz kapitola 4.3); − teritoriální rizika, který vyplývají z nestabilního ekonomického, ale i politického vývoje jednotlivých světových regionů. Rizika vyplývající z obchodování lze minimalizovat tím, že: − dodavatel i odběratel se obrátí na bankovní odborníky a konzultují a projednávají s nimi podmínky kontraktu nejpozději před zahájením konkrétních jednání se svým partnerem; − před jednáním o prodeji si dodavatel opatří dobré informace o odběrateli, příp. o teritoriu, na které vstupuje. Je vhodné získat informace o možnostech pojištění obchodních rizik při vývozu, a to nejlépe přímo u specializované pojišťovny; − dodavatel i odběratel využijí některou z forem operací na devizových trzích, jako jsou například forwardové obchody, opce, swapy, spoty apod.; − dodavatel nebo odběratel si sjednají pojištění dodávky; − před uzavřením kontraktu se poradí dodavatel i odběratel s bankovními odborníky o kurzových rizicích a využití vhodných platebních instrumentů. Kurzová rizika lze minimalizovat např. termínovaným nákupem deviz a jiných derivátů (podle nabídky banky) nebo devizovým inkasem (inkasem cizí měny z prodeje zboží), příp. připojištěním proti kurzovému riziku; − dodavatel i odběratel se vzájemně informují o případných možnostech poskytnutí jednotlivých forem financování; − akceptuje-li dodavatel platbu šekem, bude požadovat pouze bankovní šeky; firemní šeky lze přijímat jen od naprosto spolehlivých partnerů; − souhlasí-li dodavatel s platbou formou směnky, je nutné si uvědomit, že směnka je tak dobrá, jak spolehlivý je směnečný dlužník. Avalování směnky bankou minimalizuje její rizikovost; − dodavatel si může rizika minimalizovat také tím, že postoupí své pohledávky např. formou factoringu nebo forfaitingu;

76

Janata, F. a kol.: Komerční rizika v zahraničním obchodu a ochrana proti nim

111


− dodavatel i odběratel budou brát zřetel také na hodnocení svých obchodních partnerů, které vydávají renomované ratingové agentury např. Standard & Poors, Moody´s apod.; − v rámci kontraktačních jednání je kladen důraz také na zvolení vhodného druhu dopravy. VZOR spolupráce klienta s bankou v průběhu kontraktačních jednání‘s obchodním partnerem Klient

Banka

Ověřování kvalit obchodního partnera

Získání bankovních informací

Návrh kontraktu

Konzultace části kontraktu

Tendr nebo veřejná soutěž o získání zakázky

Vystavení bankovní záruky - Vádium

Návrh kontraktu

Konzultace dalších částí kontraktu – závěrečná verze

Uzavření kontraktu

Vystavení záruky za dobré provedení kontraktu/záruky za vrácení akontace

Výroba

Financování výroby

Dodávka zboží

Realizace financování •

financování dokumentárních inkas

•

financování dokumentárních akreditivů

•

forfaiting

•

factoring

•

eskont směnek

•

exportní odběratelský úvěr

•

exportní úvěrová linka

4.2 DOKUMENTY POUŽÍVANÉ PŘI DOKUMENTÁRNÍCH PLATBÁCH Jak již bylo konstatováno, do platebního styku patří i dokumentární platební styk. Pro pochopení funkčnosti tohoto platebního styku je nutné nejdříve poukázat na specifika těchto dokumentů předkládaných v rámci dokumentárních platebních instrumentů.

112


4.2.1 Základní členění a charakteristika dokumentů Dokumenty používané při dokumentárních platbách neboli v rámci dokumentárních platebních instrumentů jsou předkládány zpravidla bankám (v některých případech částečně bankám a částečně speditérům zajišťujícím dopravu). Dokumenty můžeme členit z různých hledisek . Základní rozdělení dokumentů je uvedeno v následujícím přehledu: Hledisko členění •

•

•

•

•

Typ dokumentu

podle funkce

podle charakteru

podle způsobu vyhotovení

podle obsahu

podle inkasních pravidel

77

•

dopravní

•

inkasní

•

pojišťovací

•

pomocné

•

skladovací

•

dispoziční

•

legitimační

•

originály

•

duplikáty

•

kopie

•

náhradní dokumenty

•

opisy

•

čisté

•

se závadami

•

finanční dokumenty

•

obchodní dokumenty

Dopravní dokumenty prokazují dopravu zboží na určené místo. Patří k nim zejména: − letecký nákladní list, − silniční nákladní list, − speditérské potvrzení o převzetí zboží/o neodvolatelném odeslání zboží, − železniční nákladní list, − námořní konosament, − říční náložný/nákladní list, 77

viz kapitola 4.4

113


Inkasní dokument je charakterizován jako dokument, který dodavatel předkládá bance za účelem inkasování dané částky (za dodávku zboží resp. služeb) od odběratele. Inkaso je provedeno bez ohledu na to, zda jde o dokumenty dopravní, pojišťovací, pomocné nebo faktury. Pojišťovací dokument má v praxi funkci dokumentu dokladujícího uzavření pojistné smlouvy. Vyskytuje se ve třech formách, jako: − pojistka – představuje závazek dané pojišťovny (upisovatele nebo jejich agenta) uhradit způsobené škody; − pojistný certifikát a pojistná deklarace – jsou vystavovány pojišťovnou (upisovatelem nebo jejich agentem) na každou dílčí dodávku zboží na základě již vydaných hromadných pojistek. Skladovací dokument vyjadřuje písemné potvrzení skladovatele o převzetí konkrétního zboží k uskladněné ve skladu. Vyskytuje se ve dvou variantách: − skladištní list; − zemědělský skladní list. Dispoziční dokumenty jsou obchodovatelné cenné papíry. Držitel tohoto dokumentu je oprávněn disponovat zbožím a zároveň je může převést rubopisem na druhou osobu. Tímto úkonem dochází také k převodu vlastnictví zboží uvedeného v tomto dokumentu. Mezi dispoziční dokumenty patří především: − konosament; − říční náložný list; − zemědělský skladní list; − skladištní list; − pojistka. Legitimační dokumenty jsou takové dokumenty, které prokazují určité plnění kontraktu (např. předání zboží dopravci) nebo slouží jako průkazní dokument (např. při reklamaci poškozeného zboží). Mezi legitimační dokumenty, které nejsou cennými papíry a nejsou obchodovatelné ani převoditelné, patří: − druhopis železničního nákladního listu; − silniční nákladní list; − letecký nákladní list; − potvrzení speditéra; − poštovní balíková průvodka.

114


4.2.2 Základní popis dokumentů Dopravní dokumenty Letecký nákladní list Letecký nákladní list je neobchodovatelný přepravní dokument a slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě či doklad o uzavření smlouvy o letecké přepravě mezi dopravcem resp. jeho jménem a odesílatelem78. Letecká nákladní přeprava je zajišťována zprostředkovateli, resp. agenty, kteří se v zásadě dělí do dvou kategorií. V první kategorii jsou tzv. nákladní agenti IATA (Mezinárodní sdružení pro leteckou dopravu), kteří jsou schváleni leteckými společnostmi (členy IATA) jako zprostředkovatelé dopravy. V druhé kategorii jsou letečtí zasílatelé (kteří nemusí být nákladními agenty IATA) a obvykle se zaměřují na speciální služby. Podstatné náležitosti leteckého nákladního listu: − informace týkající se přepravované věci (název, množství, hmotnost, způsob balení, označení a číslování zásilky atd.); − informace týkající se smluvních stran (jméno a sídlo odesílatele, příjemce a prvního leteckého dopravce); − informace vztahující se k přepravě (název letiště odeslání a určení; číslo a datum letu; údaje o výši dopravného a způsobu jeho placení; podmínky přepravní smlouvy /vyskytují se pouze na originálech/; místo a datum vystavení dokumentu; podpis a razítko dopravce).

Silniční nákladní list Silniční nákladní list je neobchodovatelný přepravní list pro dopravu prováděnou nákladními automobily a slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě a jako doklad o uzavření smlouvy o přepravě. Jednotná forma tohoto dokumentu pro mezinárodní dopravu je zaručena úmluvou CMR – o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě. Podstatné náležitosti silničního nákladního listu: − informace týkající se přepravované věci (název, hmotnost, množství, signa a čísla, druh obalu); − informace týkající se smluvních stran (jméno a adresa odesílatele zásilky, jméno a adresa příjemce zásilky); − informace vztahující se k cestě (místo a datum nakládky a vykládky zboží; jméno a adresa dopravce; číslo vozidla, případně návěsu; údaje o výši dopravného a způsobu jeho zaplacení; počet průvodních dokumentů, které doprovázejí zboží –

78

např. článek 27 UCP 500

115


existují-li; datum vystavení nákladního listu; podpisy a razítka odesílatele a dopravce). Vedle nejrozšířenější formy CMR existují i další druhy dokumentů vztahující se k přepravě zboží nákladními automobily po silnici. Jedná se o speditérská potvrzení resp. zasílatele o neodvolatelném odeslání zboží (FCT) a o převzetí zboží (FCR).

Železniční nákladní list Železniční nákladní list je pouze legitimačním, neobchodovatelným dokumentem. Slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě a jako doklad o uzavření smlouvy o železniční nákladní přepravě. Podmínky nákladní přepravy po železnici jsou upraveny v současné době předpisy COTIF (nejnovější úmluva o mezinárodní železniční přepravě), předpisy CIM (jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní přepravě zboží, která zůstala v podstatě pouze evropskou konvencí) a aplikovanými vnitrostátními předpisy. Podstatné náležitosti železničního nákladního listu: − informace týkající se přepravované věci (název zboží; hmotnost zásilky; označení, zda jde o vozovou nebo kusovou zásilku; značky a čísla zboží; druh obalu; počet kusů; druh, značka a číslo kontejneru); − informace týkající se smluvních stran (jméno a adresa odesílatele zásilky; jméno a adresa příjemce zásilky); − informace vztahující se k přepravě (přesné označení stanice odeslání a určení; uvedení přechodových pohraničních bodů; číslo vozu, hmotnost; údaje o výši přepravného a způsobu jeho zaplacení; počet průvodních dokumentů, které doprovázejí zboží – existují-li; místo a den sepsání nákladního listu; razítko odesílací stanice).

Námořní konosament Konosament je listina, kterou dopravce (rejdař) nebo jeho zmocněnec (kapitán lodi, agent) potvrzuje převzetí zboží k přepravě a zavazuje se vydat ho v přístavu určení oprávněnému držiteli konosamentu proti vrácení této listiny. Námořní konosament je obchodovatelný náložný list79 a slouží jako doklad o převzetí zboží k přepravě, doklad o uzavření smlouvy o přepravě a je zároveň dispozičním dokumentem. Konosament je nejdůležitější dopravní dokument v námořní přepravě. Je to listina, s níž je spojeno právo požadovat na dopravci vydání zboží resp. zásilky v souladu s obsahem této listiny. Dopravce je tedy povinen vydat zboží resp. zásilku osobě oprávněné podle konosamentu a to za podmínky, pokud mu tato osoba konosament předloží a potvrdí na něm převzetí zboží resp. zásilky. Konosament může znít na doručitele, na jméno určité konkrétní osoby anebo na její řad.

79

ust. § 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech

116


Konosament se zpravidla vyhotovují ve 3 originálech, tvořící tzv. plnou sadu konosamentů. K vydání zboží přitom stačí pouze jeden originál. Při převodu vlastnického práva je nutné dbát na to, aby byly předány a řádně převedeny všechny originály, které byly vystaveny. Dopravce je povinen zničený nebo ztracený konosament nahradit novým, který musí označit jako náhradní. Podmínky nákladní přepravy po moři jsou upraveny v současné době Haagskými pravidly z roku 1924, Haagsko-Visbyskými pravidly platnými od roku 1977 a Hamburskými pravidly schválenými v roce 1978. Podstatnénáležitostikonosamentu80 − informace týkající se smluvních stran (jméno a sídlo dopravce a odesílatele); − informace týkající se přepravované věci (popis, množství nebo hmotnost, skutečný stav zboží místo určení); − informace vztahující se k náložnému listu (zda je vydán na doručitele nebo na řad, místo a den vydání a podpis dopravce); − Vedle nejrozšířenější formy námořního konosamentu existují i další druhy multimodální dopravní dokument, průběžný konosament, konosament o nájmu nebo provozu lodi atd.

Říční náložný/nákladní list Říční náložný list je obchodovatelným, dispozičním dokumentem, obdobou námořního konosamentu. Může být vystaven na řad určité osoby, event. na jméno určité osoby nebo na doručitele. Náležitosti říčního náložného listu jsou obdobné jako u konosamentu. Vedle říčního náložného listu existuje také říční nákladní list (používá se častěji), který je pouze legitimační listinou, má obdobnou charakteristiku jako např. železniční nákladní list. Vodní doprava zboží se řídí pravidly a předpisy země, jejímž územím dané vodní cesty vedou. Výjimku tvoří doprava po celém toku Rýna včetně jeho přítoků, které se řídí tzv. Mannheimskými dokumenty.

Stvrzenky Potvrzení o převzetí přepravované věci k odeslání, které má charakter legitimačního dokumentu81. Patří sem například poštovní balíková průvodka (vystavovaná pro poštovní dopravu podle Smlouvy o přepravě poštovních balíků), potvrzení vystavené jakoukoliv kurýrní/spěšnou doručovací službou, poštovní podací lístek apod.

80 81

ust. §§ 610 – 629 zákona č. 513/1991 sb., obchodní zákoník; článek 23 – 26 UCP 500 např. článek 29 UCP 500

117


Pojistné dokumenty Pojistka Pojistná smlouva je dokladem o uzavření pojistného návrhu mezi pojistitelem a pojistníkem a představuje závazek pojišťovny uhradit škodu způsobenou pojistnou událostí. Pojistka vyjadřuje písemnou formu pojistné smlouvy mezi pojistitelem a pojjistníkem a představuje závazek pojišťovny uhradit škodu způsobenou pojistnou událostí. Pojistka je podle českého práva legitimačním dokumentem. V některých zemích je pojistka však považována za cenný papír - převod práv je prováděn stejným způsobem jako se provádí u směnek. V praxi existuje také hromadná pojistka, kterou se pojišťuje na delší období a dopředu blíže nespecifikované množství přepravované věci. Dokladem o uzavřené hromadné pojistce je pojistný certifikát. Použití pojistných dokumentů v rámci dokumentárního akreditivu je uvedeno v UCP 50082.

Pojistný certifikát a pojistná deklarace Pojistný certifikát a pojistnou deklaraci vystavuje pojišťovna (upisovatel) na základě hromadných pojistek. Nemá však žádnou právní závaznost (na rozdíl od pojistky) a na jeho základě nelze uplatňovat nároky vůči pojistiteli.

Skladovací dokumenty Skladištní list Skladištní list má povahu cenného papíru83, tzn., že umožňuje obchodovat s uskladněným zbožím bez jeho fyzického přemístění. Skladištní list může znít na doručitele nebo na jméno84. Je-li skladištní list vystaven na jméno, může být skladovatelem zboží vydáno pouze této oprávněné osobě.Je-li vystaven na doručitele, vydá skladovatel zboží jakékoliv osobě, která mu skladištní list předloží. Převod práv je prováděn u skladištního listu obdobně jako u směnek. Podstatné náležitosti skladištního listu: − informace týkající se smluvních stran (jméno a sídlo skladovatele a ukladatele); − informace týkající se skladované věci (popis, množství, hmotnost nebo objem); − informace vztahující se ke skladištnímu listu (zda je vydán na doručitele nebo na řad, uvedení osoby, na jejíž řad byl vydán, označení místa, kde je skladovaná věc uskladněna a doba uskladnění, místo a den vydání a podpis skladovatele). 82

článek 34 – 36 UCP 500 ust. § 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech 84 ust. §§ 527 – 535 zákona č. 513/1991 sb., obchodní zákoník 83

118


Zemědělský skladní list Zemědělský skladní list je listinný cenný papír, vystavený provozovatelem zemědělskéhoveřejnéhoskladu Zemědělský skladní list je listinný cenný papír na řad85 a představuje vlastnické a zástavní právo k uskladněnému zboží. Zemědělský skladní list je převoditelný rubopisem a předáním. Skládá se ze dvou částí – vlastnického a zástavního listu86. Podstatné náležitosti zemědělského skladního listu: − informace týkající se smluvních stran (jméno a sídlo provozovatele skladu a ukladatele, označení skladu); − informace týkající se skladované věci (množství, druh, jakost a cena; místo uložení vzorku převzatého zboží, doba uskladnění, jméno pojistitele a číslo pojistné smlouvy); − informace vztahující se ke skladištnímu listu (označení, že se jedná o zemědělský skladní list, zda jde o vlastnický nebo zástavní list, evidenční číslo listu, místo a datum vystavení a podpis provozovatele).

Obchodní dokumenty Faktury Obchodní faktura je dokladem, který představuje požadavek dodavatele na zaplacení za zboží resp. službu odběratelem. Obchodní faktura je v mezinárodním obchodě nejdůležitějším používaným dokumentem a představuje požadavek dodavatele na zaplacení za zboží nebo službu odběratelem. Její obsah je ve srovnání s fakturou používanou v rámci České republiky odlišný87. Podstatné náležitosti faktury: − označení, že se jedná o fakturu (včetně uvedení čísla a datum vystavení); − jména a adresy dodavatele a odběratele; − číslo a datum objednávky nebo kontraktu; − jméno finanční instituce včetně čísla účtu v požadovaném formátu (např. IBAN), swiftové adresy (např. BIC kód) apod.; 85

ust. § 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ust. § 4 odst. 1 zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změněn některých souvisejících zákonů 87 např. článek 37 UCP 500 86

119


− popis zboží (název a množství, druh balení); − cenu (za jednotku, rabaty, skonta, provize a jiné srážky, celkem).

Celní faktura Celní faktura je kombinovaný dokument sloužící v některých zemích k celnímu projednání dováženého zboží obsahující prohlášení a potvrzení dle předpisů platných v dané zemi.

Konzulární faktura Konzulární faktura je dokument, který musí být vystaven na úředních formulářích, v předepsaném počtu exemplářů a následně musí být ověřen konzulárním oddělením zastupitelského úřadu nebo konzulátem dovážející země. Slouží ke zjednodušení proclení a v některých případech jako osvědčení o původu zboží.

Proforma faktura Je to tzv. předběžná faktura, která obsahuje obdobné údaje jako obchodní faktura, s tím rozdílem, že se nevyžaduje její úhrada. Používá se velmi často za bezplatné dodávky např. vzorků určených na výstavy a veletrhy.

Pomocné dokumenty V zájmu eliminace případných nesrovnalostí by měly být uvedeny v kontraktu uvedeny podrobnosti těchto dokumentů např. jejich přesný obsah, název nebo jméno vystavující osoby, způsob autentizace apod88.

Balicí list Balicí list uvádí zpravidla podrobný seznam zboží, které je zabaleno např. v krabici apod. z důvodu přehledné informace o obsahu každé této krabice resp. bedny.

Vážní list Vážní list je dokumentem prokazující váhu odesílaného zboží. Vážní list vydává zpravidla kontrolní společnost nebo dopravce. Při použití železniční přepravy je vážní list nahrazen vážním razítkem na druhopisu železničního nákladního listu.

Osvědčení devizové Jedná se osvědčení, které je nutné k získání povolení k úhradě do zahraničí současně s dovoznílicencí.

88

např. článek 38 UCP 500

120


Osvědčení o původu Osvědčení o původu vyjadřuje prohlášení, ve kterém je uvedena informace o zemi původu zboží. Osvědčení o původu je vydáváno oprávněnými institucemi (např. celním orgánem dané země vývozce). Velmi často je používané Průvodní osvědčení EUR.1 v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1207/2001. Dále se používá obecný certifikát o původu (bez zvláštností, vystavený např. Hospodářskou komorou ČR) nebo certifikát o původu – Form A (ve vztahu k zemím, které poskytly naší zemi celní preference).

Osvědčení o jakosti Osvědčení o jakosti zpravidla vydává specializovaná kontrolní společnost nebo laboratoř. Jsou zde uvedeny výsledky kontroly provedené u dodávaného zboží. Požadavky na kvalitu, odkazy na příslušné normy musí odpovídat podmínkám kontraktu.

Osvědčení o technické a odborné způsobilosti Tato osvědčení jsou velmi často požadována u zboží technického charakteru a je na odběrateli, jestli tato osvědčení požaduje v kontraktu.

Zdravotní osvědčení (např. veterinární, fytopatologické, dezinfekční) Zdravotní osvědčení je důležitý dokument sloužící k vývozu resp. dovozu např. živých zvířat, sypaných potravin (obilovin, kávy apod.) nebo masa a masných výrobků. Zdravotní osvědčení je vystavováno pouze oprávněnými institucemi a stvrzuje bezzávadnost zboží podle podmínek země dovozce resp. vývozce.

4.3. DODACÍ PODMÍNKY Jak již bylo uvedeno v kapitole 4.1, správné stanovení dodacích podmínek je nedílnou součástí každého kontraktu na dodání zboží. Dodací podmínky specifikují povinnosti dodavatele a odběratele respektive upravují způsoby a náležitosti dodávky zboží. Určují mimo jiné, jaké náklady spojené s dodávkou zboží a jeho pojištěním (existuje-li) hradí odběratel a jaké dodavatel.

121


4.3.1 Předpisy upravující dodací podmínky Mezinárodní obchodní komora v Paříži aktualizovala v roce 1999 mezinárodní pravidla pro interpretaci dodacích doložek, které vydala pod názvem INCOTERMS 2000 (International Commercial Terms). Tato pravidla jsou platná od 1. ledna 200089. Účelem INCOTERMS je poskytnout obchodním partnerům k dobrovolnému použití jednotné mezinárodní dodací podmínky. Tato pravidla jsou závazná pro dodavatele a odběratele pouze v případě, že se na INCOTERMS přímo odvolávají v textu kontraktu. Tím pak předejdou rozdílným výkladům dodacích podmínek ve svých zemích. INCOTERMS 2000 jasně upravují90: − jaké náklady spojené s dodávkou zboží a jeho pojištěním hradí odběratel a jaké dodavatel; − kdo hradí náklady u vývozních a dovozních licencí a celních formalit; − jasně definují místo, kde dochází k převodu vlastnictví zboží; − jasně definují místo, kde dochází k přechodu rizika za zboží; − povinnost dodavatele zaplatit náklady takových kontrolních operací (jako kontrola jakosti, míry, hmotnosti, počtu), které jsou potřebné pro dodání zboží; − povinnost dodavatele opatřit na vlastní náklady balení, které je nutné pro

přepravu zboží;

− povinnost odběratele zaplatit náklady spojené s kontrolou zboží před naložením,

s výjimkou kontroly předepsané úřady vývozní země.

Přehled povinností dodavatele a odběratele podle INCOTERMS 2000 je uveden v následujícím přehledu91. Povinnosti dodavatele:

Povinnosti odběratele:

A1 Dodání zboží podle smlouvy

B1 Placení ceny

A2 Licence, povolení a formality

B2 Licence, povolení a formality

A3 Přepravní smlouva a pojištění

B3 Přepravní smlouva a pojištění

A4 Dodání

B4 Převzetí

A5 Přechod nebezpečí

B5 Přechod nebezpečí

A6 Rozdělení nákladů

B6 Rozdělení nákladů

A7 Vyrozumění kupujícího

B7 Vyrozumění prodávajícího

A8 Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zpráva

B8 Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zpráva

A9 Kontrola, balení, označení

B9 Kontrola, balení, označení

A10 Jiné povinnosti

B10 Jiné povinnosti

89 90 91

INCOTERMS 2000, ICC Publication no. 560 Šubert, M.: Průvodce doložkami Incoterms 2000. Praha 2003 INCOTERMS 2000, ICC Publication no. 560

122


INCOTERMS 2000 mimo jiné nezasahují92: − do problematiky obsahu dalších smluv vyplývajících z dodavatelskoodběratelských vztahů (např.smlouvy o financování obchodních operací, přepravní smlouvy apod.), − do legislativy zemí dovozce či vývozce svou závazností, tzn. nejsou součástí českého ani mezinárodního práva, ale jsou pro dovozce či vývozce závazné pokud se dohodnou na jejich aplikaci přímo v kontraktech. Použitím odvolávky na Incoterms je vyloučen rozdílný výklad dodacích podmínek v těchto zemích.

4.3.2 Použití INCOTERMS 2000 U všech dopravních parit podle INCOTERMS 2000 je dodavatel povinen zaplatit náklady takových kontrolních operací (jako kontrola jakosti, míry, hmotnosti nebo počtu), které jsou potřebné pro dodání zboží. Dále je povinen opatřit na vlastní náklady balení, které je nutné pro přepravu zboží. Odběratel je naopak povinen zaplatit náklady spojené s kontrolou zboží před naložením, s výjimkou kontroly předepsané úřady vývozní země. U vývozních a dovozních licencí a celních formalit hradí náklady s nimi spojené ten, kdo je zajišťuje. Dodavatelé i odběratelé se mohou v kontraktu odvolávat na INCOTERMS jako na obecný základ dodacích podmínek, jejichž součástí mohou být také specifické dodatky, které odpovídají dané konkrétní dodávce zboží v kontraktu uvedené (např. povinnost dodavatele naložit zboží u parity “EXW”). Podle jednotlivých typů dopravy lze dodací podmínky dle INCOTERMS 2000 použít takto: jakýkoliv druh dopravy: CIP ... (přeprava a pojištění placeny do); CPT ... (přeprava placena do); DAF ... (s dodáním na hranici); DDP ... (s dodáním clo placeno); DDU ... (s dodáním clo neplaceno); EXW ... (ze závodu); FCA ... (vyplaceně dopravci). námořní a vnitrozemská vodní doprava: CFR ... (náklady a přepravné); CIF ... (náklady, pojištění a přepravné); DEQ ... (s dodáním z nábřeží); DES ... (s dodáním z lodi); FAS ... (vyplaceně k boku lodi); FOB ... (vyplaceně loď).

92

Šubert, M.: Průvodce doložkami Incoterms 2000. Praha 2003

123


4.3.3 Přehled dodacích podmínek dle INCOTERMS 2000 Skupina E – doložka “odebrání” Dodavatel je povinen předat zboží k dispozici ve svém závodě (ujednaném místě dodání). Kromě obecných povinností (předat zboží a obchodní fakturu) má také dodavatel povinnost vyhovět žádosti odběratele o pomoc při zajišťování dokumentů, které se vystavují v zemi dodavatele, resp. v zemi původu zboží a též poskytnout nezbytné informace týkající se případného pojištění. Parita EXW – ze závodu (...ujednané místo) Vývozní licence a celní formality:

zajišťuje odběratel ve spolupráci s dodavatelem

Dopravní náklady:

hradí odběratel

Dovozní licence a celní formality:

zajišťuje odběratel

Pojištění:

dodavatel nepojišťuje

Skupina F – doložka “hlavní přepravné neplaceno” Dodavatel je povinen dodat zboží (odbavené pro vývoz) prvnímu dopravci, všechny dopravní náklady a rizika od té chvíle nese odběratel. Kromě obecných povinností (předat zboží a obchodní fakturu) má také dodavatel povinnost vyhovět žádosti odběratele o pomoc při zajišťování dokumentů, které se vystavují v zemi dodavatele, resp. v zemi původu zboží a též poskytnout nezbytné informace týkající se případného pojištění. Parita FCA – vyplaceně dopravci (…ujednané místo) Vývozní licence a celní formality:

zajišťuje dodavatel

Dopravní náklady:

od okamžiku předání zboží prvnímu dopravci, resp. zasilateli hradí odběratel



Pojištění::


124


Parita FAS – vyplaceně k boku lodi (...ujednaný přístav nalodění) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

od okamžiku dodání zboží k boku lodi v ujednaném přístavu nalodění hradí odběratel



Pojištění::


Parita FOB – vyplaceně loď (...ujednaný přístav nalodění) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

od okamžiku přechodu zboží přes zábradlí lodi v ujednaném přístavu nalodění hradí odběratel



Pojištění::


Skupina C – doložka "hlavní přepravné placeno" Dodavatel je povinen dodat zboží (odbavené pro vývoz) na palubu lodi v ujednaném přístavu nalodění, resp. prvnímu dopravci a uhradit dopravní náklady až do ujednaného místa určení. Odběratel nese rizika ztráty zboží nebo jeho poškození (mimo CIP a CIF) od okamžiku předání dopravci. Kromě obecných povinností (předat zboží a obchodní fakturu) má také dodavatel povinnost vyhovět žádosti odběratele o pomoc při zajišťování dokumentů, které se vystavují v zemi dodavatele, resp. zemi původu zboží a dle potřeby poskytnout nezbytné informace týkající se případného pojištění. Parita CFR – náklady a přepravné (...ujednaný přístav určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání na palubu lodi a přepravné do přístavu určení hradí dodavatel



Pojištění:


125


Parita CIF – náklady, pojištění a přepravné (...ujednaný přístav určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání na palubu lodi a přepravné do přístavu určení hradí dodavatel



Pojištění:


Parita CPT – přeprava placena do (...ujednané místo určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku jeho dodání prvnímu dopravci a přepravné na místo určení (včetně výloh za vyložení zboží) hradí dodavatel



Pojištění:


Parita CIP – přeprava a pojištění placeny do (...ujednané místo určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku jeho dodání prvnímu dopravci a přepravné na místo určení (včetně výloh za vyložení zboží) hradí dodavatel



Pojištění:


Skupina D – doložka "dodání" Dodavatel je povinen dodat zboží v ujednaném místě a nese všechna rizika a náklady až do příchodu zboží na toto místo. Kromě obecných povinností (předat zboží a fakturu) má také dodavatel povinnost vyhovět žádosti odběratele o pomoc při zajišťování dokumentů, které se vystavují v zemi dodavatele, resp. zemi původu zboží, a taktéž poskytnout nezbytné informace týkající se případného pojištění.

126


Parita DAF – s dodáním na hranici (...ujednané místo) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání na ujednané místo na hranici hradí dodavatel



Pojištění:

žádné povinnosti pro dodavatele

Parita DES – s dodáním z lodi (...ujednaný přístav určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání do ujednaného přístavu určení hradí dodavatel



Pojištění:

žádné povinnosti dodavatele

Parita DEQ – s dodáním z nábřeží (...ujednaný přístav určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání na nábřeží v ujednaném přístavu určení hradí dodavatel



Pojištění:


Parita DDU – s dodáním clo neplaceno (...ujednané místo určení) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání do místa určení hradí dodavatel



Pojištění:


127


Parita DDP – s dodáním clo placeno (...ujednané místo určení ) Vývozní licence a celní formality:


Dopravní náklady:

všechny náklady spojené se zbožím do okamžiku dodání hradí dodavatel


zajišťuje dodavatel ve spolupráci s odběratelem

Pojištění:


Národní výbor Mezinárodní obchodní komory – ICC ČR vydal publikaci Průvodce dodacími doložkami INCOTERMS 2000, která poprvé v ČR podává nejen výklad všech třinácti parit, ale také výklad ke všem otázkám, které jsou s problematikou dodávky zboží úzce spjaty93.

4.4 DOKUMENTÁRNÍ INKASO Dokumentární inkaso patří mezi klasické platební instrumenty s dlouhou tradicí. Dokumentární inkaso je velmi používaný platební instrument, který je využíván v zemích rozvinuté tržní ekonomiky. V rámci dokumentárního inkasa je doručení, resp. vydání dokumentů podmíněno akceptací směnky, zaplacením inkasní částky nebo splněním jiných podmínek. Dokumentární inkaso zajišťuje dodavateli, že jím předkládané dokumenty nebudou vydány odběrateli bez splnění inkasních podmínek. Dokumentárním inkaso chápeme jako94 inkaso finančních dokumentů doprovázených obchodními dokumenty a inkaso obchodních dokumentů nedoprovázených finančními dokumenty. Finanční dokumenty jsou zde chápány jako směnky95, vlastní směnka, šek96 nebo obdobné nástroje používané pro obstarání peněžní platby. Obchodní dokumenty jsou zde chápány jako faktury, dopravní dokumenty, dispoziční dokumenty97 anebo jiné, nezařazené pod finanční dokumenty. Dokumentární inkaso charakterizujeme jako dokumentární bezzávazkový platební instrument, který představuje z hlediska banky zprostředkovatelskou činnost prováděnou pouze na základě žádosti klienta. Dokumentární inkaso vyjadřuje závazek odběratele na rozdíl od dokumentárního akreditivu, který vyjadřuje závazek banky.

93

Šubert, M.: Průvodce doložkami Incoterms 2000. Praha 2003 článek 2 URC 522 95 směnka viz kapitola 4.6 96 šek viz kapitola 3.3 97 viz kapitola 4.2.1 94

128


Použití dokumentárního inkasa je vhodné především tam, kde jde o dlouhodobý a zavedený obchodní styk mezi partnery a dodavatel stále nechce akceptovat úhradu za zboží až po jeho dodávce. V obchodní praxi se běžně používá pro dokumentární inkaso anglický termín „Documentary collection“ a pro směnečné inkaso anglický termín „Clean collection“. Používání zkratek není zcela obvyklé, nicméně se můžeme v praxi setkat s označením D/C a C/C.

4.4.1 Legislativní úprava dokumentárních inkas Dokumentární inkasa se řídí v ČR zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník98, v platném znění. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o dokumentárním inkasu se řídí také podpůrně ustanoveními o smlouvě mandátní99. Vzhledem k tomu, že bankovní dokumentární inkaso100 může vydat pouze banka, vztahuje se na ně také zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Jiná osoba může obstarat dokumentární nebo směnečné inkaso jen tehdy, je-li k tomu oprávněna101. Takovou oprávněnou osobou může být např. družstevní záložna působící podle zákona 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech102. Použití směnek v rámci dokumentárního nebo směnečného inkasa se řídí také zákonem č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. ICC v Paříži zpracovala a vydala Jednotná pravidla pro inkasa (Uniform Rules for Collections – URC), která se vztahují na všechna dokumentární inkasa, která obsahují příslušnou doložku o jejich uplatnění. Zpracování dokumentárních inkas se řídí podle revize platné ke dni otevření inkasa. V současné době jsou to Jednotná pravidla pro inkasa platná od 1.1.1996 – URC 522. Při zpracování dokumentárních inkas platí mimo jiné tato obecná pravidla: − při obstarávání dokumentárního inkasa postupuje banka s odbornou péčí, ale neodpovídá za to, že se neuskuteční; − banka se zabývá pouze předloženými dokumenty, nikoli stavem zboží. Banka není povinna kontrolovat dokumenty, provádí to však s ohledem na svého klienta a s ohledem na své dobré jméno s rozumnou péčí; − pro banku je závazné pouze znění inkasního příkazu, nikoli znění kupní smlouvy uzavřené mezi odběratelem a dodavatelem;

98

ustanovení §§ 692 – 699 zákona č. 513/1991 Sb. ustanovení §§ 566 – 576 zákona č. 513/1991 Sb. 100 Ustanovení § 697 zákona č. 513/1991 Sb. 101 Ustanovení § 762 zákona č. 513/1991 Sb. 102 Ustanovení § 3 zákona č. 87/1995 Sb. 99

129


− pokud jsou součástí inkasních dokumentů také dispoziční dokumenty nebo je zboží zasláno k dispozici bance, je zboží vydáno odběrateli pouze po splnění všech inkasních podmínek; − není-li dohodnuto jinak, jakékoliv náklady a poplatky spojené s inkasem jdou k tíži příkazce inkasa, a to i v případě, kdy je odběratel odmítne platit; − přijme-li odběratel inkaso, tj. zaplatí nebo akceptuje směnku a následně je zjištěno, že zboží není dodáno dle kontraktu, zůstávají mu zachovány nároky pouze vůči dodavateli, proto nemůže banku žádat o dodatečné zrušení platby; − banka nezkoumá pravost, ani oprávněnost podpisů na předložených dokumentech (ani na směnkách) a provádí instrukce tak, jak jsou předepsány dodavatelem.

Účastníci dokumentárního inkasa a jeho použití Účastníky dokumentárního inkasa jsou tyto subjekty: − dodavatel (prodávající, vývozce, příkazce); − vysílající banka (banka dodavatele); − předkládající /inkasní/ banka (banka odběratele); − odběratel (kupující, dovozce, trasát). Podle URC103 platí, že: − příkazce je ten, kdo předkládá bance dokumenty k inkasu včetně inkasních instrukcí, za které je zodpovědný; − vysílající banka je ta, která převzala od příkazce dokumenty k zajištění inkasa; − inkasní banka je vždy jiná, než vysílající banka, která má zajistit inkaso; − předkládající banka se rozumí inkasní banka, která předkládá dokumenty trasátovi; − trasát je ten, komu mají být inkasní dokumenty předloženy.

Výhody a nevýhody dokumentárního inkasa Dokumentární inkaso neváže finanční prostředky odběratele až do okamžiku úhrady. Použití dokumentárního inkasa je vhodné v případech, kdy dodavatel není ochoten dodat zboží proti úhradě hladkou platbou, ale nemá potřebu zajišťujícího instrumentu, jakým je dokumentárníakreditiv. Dokumentární inkaso není vhodné použít do zemí, kde jsou nestabilní hospodářské a politické poměry.

103

článek 3 URC 522

130


Dodavatel má vždy kontrolu nad dokumenty. Dokumentární inkaso představuje větší jistotu než přímá úhrada, protože odběratel se nedostane ke zboží dříve, než zaplatí, akceptuje směnku nebo splní jiné inkasní podmínky. Dodavatel může nabídnout akceptovanou směnku s avalem prvotřídní banky k eskontu nebo ji prodat forfaitingové společnosti. Dále může být bankou nabídnuta dodavateli v rámci dokumentárního inkasa určitá forma financování.104 Zpracování inkasa v bankách je méně pracné než u dokumentárního akreditivu, proto jsou poplatky nižší než u dokumentárního akreditivu. Dokumentární inkaso nezabezpečuje dodavateli jistotu, že bude odběratelem zaplacena inkasní částka nebo zboží převzato. Při akceptaci směnky může vzniknout riziko platební neschopnosti akceptanta při splatnosti směnky, avšak vymahatelnost takovéto pohledávky ze směnky je díky zrychlenému soudnímu řízení rychlejší.105

Legenda: 1 A uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem 1 B dodávka zboží např. na adresu obchodního zástupce, speditéra a/nebo odběratele 2

smlouva o obstarání dokumentárního resp. směnečného inkasa a s předložením dohodnutých dokumentů

3

zaslání dokumentů bankou dodavatele se žádostí o obstarání inkasa

4

avizování dokumentů bankou odběratele, výzva ke splnění všech inkasních podmínek

5

splnění inkasních podmínek - zaplacení inkasní částky odběratelem nebo akceptace směnky (případně jiný inkasní úkon)

6

vydání inkasních dokumentů bankou odběratele

104 105

viz kapitola 5 zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový

131


7

úhrada inkasní částky bankou odběratele prostřednictvím nostro/loro účtů106

8

převod inkasní částky na účet dodavatele

4.4.2 Druhy inkas Inkasa může členit podle následujících hledisek na: Hledisko třídění

Druhy inkas

− Podle předkládaných dokumentů − Podle podmínek

typu

− dokumentární; − směnečné;

inkasních

− dokumenty proti placení; − dokumenty proti přijetí; − dokumenty proti jiným podmínkám; − dokumenty proti částečnému platu a akceptaci směnky; − dokumenty proti vystavení bankovní záruky; − dokumenty proti potvrzení o převzetí dokumentů nebo proti závazku odběratele na odložené placení; − dokumenty proti výměně za jiné dokumenty;

− Podle zpracování

způsobu

− přímé; − nepřímé.

−

Dokumentární Jak již bylo v úvodu této kapitoly uvedeno, dokumentární inkaso je inkaso finančních dokumentů doprovázených obchodními dokumenty a inkaso obchodních dokumentů nedoprovázených finančními dokumenty. V podstatě se jedná o inkaso směnky předkládané současné s dokumenty prokazující dodávku zboží (např. faktura, přepravní list) nebo inkaso pouze těchto dokumentů (např. faktura, přepravní list) bez směnky.

Směnečné V praxi se setkávání velmi často s označením hladké - nedokumentární inkaso. Podle URC 522107 se jedná o nedokumentární tzv. hladké inkaso, které je charakterizováno inkasem finančních dokumentů nedoprovázených obchodními dokumenty. V podstatě se jedná o zprostředkování inkasa směnky. Směnečné inkaso patří mezi běžně využívaný způsob předkládání směnky k proplacení v zahraničnímobchodě.

106 107

viz kapitola dále článek 2 URC 522

132


Pro účely tohoto učebního textu však budeme zařazovat směnečné inkaso mezi dokumentární platební instrumenty. Směnku, která je předkládána k inkasu, lze chápat také jako dokument.

Přímé Tento druh inkasa je specifický tím, že dodavatel si vyřizuje inkaso sám, bez prostřednictví své banky.

Nepřímé Zcela běžná forma realizace dokumentárního nebo směnečného inkasa. Dodavatel požádá svoji banku o zprostředkování inkasa. Banka přijme příkaz k obstarání inkasa včetně dokumentů od dodavatele a odesílá je k inkasu bance odběratele. Banka odběratele je současně bankou inkasní a předkládající, která vydá dokumenty až po splnění všech instrukcí uvedených v inkasu. Do té doby drží dokumenty k dispozici příkazce inkasa.

Dokumenty proti placení (D/P – Documents against payment) Touto platební instrukcí je zajištěno, že předkládající banka vydá dokumenty odběrateli pouze proti úhradě inkasní částky.

Dokumenty proti přijetí (D/A – Documents against acceptance) Inkasní banka může vydat dokumenty odběrateli pouze proti akceptaci směnky, která je splatná určitý čas po viděné (např. 180 dnů) , určitý čas po dni vystavení směnky nebo má fixní splatnost (např. 2.3.2006). Dokumentární inkaso s touto podmínkou představuje určitou formu dodavatelského úvěru, který je zajištěn směnkou. Odběratel po splnění tohoto inkasního úkonu obdrží zboží dříve, než provede skutečnou úhradu.

Dokumenty proti jiným podmínkám Jedná se o vydání dokumentů proti předložení neodvolatelného závazku zaplatit. Ve výjimečných případech může dojít k vydání dokumentů např. volně bez placení. V praxi se ještě setkávání s různými modifikacemi inkasních podmínek, mezi které patří například:

133


Dokumenty proti částečnému platu a akceptaci směnek Jedná se o kombinaci zaplacení a přijetí.

Dokumenty proti vystavení bankovní záruky (D/G – Documents against guarantee108) Jak již název napovídá, jedná se o vydání dokumentů proti vystavení bankovní záruky specifikované v inkasníchpodmínkách.

Dokumenty proti potvrzení o převzetí dokumentů nebo proti závazku odběratele na odložené placení (D/TR – Documenst against trust-receipt109) Potvrzení o převzetí dokumentů nebo písemný závazek odběratele, že v budoucnu zaplatí nepatří mezi standardní formy inkasních úkonů vzhledem k velkému riziku nezaplacení ze strany odběratele.

Dokumenty proti výměně za jiné dokumenty Tento druh inkasní podmínky se používá pouze v případě, že obchodní partneři mají vůči sobě vzájemné pohledávky a závazky vyplývající z dodavatelsko-odběratelských vztahů. U této inkasní podmínky dochází k vzájemné výměně dokumentů prokazujících obousměrnou dodávku zboží nebo služeb.

V bankovní praxi se dále setkáváme s členěním na: − dodavatelské − odběratelské Jedná se o dokumentární inkasa členěná podle toho, kterou část dokumentárního inkasa banka zpracovává tzn. zda je vysílající bankou – pak se jedná o dodavatelské inkaso nebo zda je inkasní bankou – pak se jedná o odběratelské inkaso nebo − exportní − importní Jedná se o dokumentární inkasa členěná podle stejného klíče jako shora uvedená inkasa, ale ještě s podrobnějším teritoriálním upřesněním. 108 109

Polidar, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha 1999 Polidar, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha 1999

134


4.4.3. Zpracování dokumentárního resp. směnečného inkasa Každé dokumentární resp. směnečné inkaso má dvě základní fáze.

1. Předání příkazu bance k obstarání a odeslání dokumentů Dodavatel po odeslání zboží požádá banku o obstarání inkasa110. Zboží může být také odesláno na adresu banky odběratele, a to pouze s jejím souhlasem111. Současně předá dodavatel bance potřebné dokumenty (dopravní dokument, faktury a další dokumenty uvedené v kontraktu). Vysílající banka dokumenty odešle současně s nezbytnými instrukcemi inkasní bance. Všechny dokumenty vyslané k inkasu musí obsahovat úplné a přesné instrukce. V případě, že banka obdrží neúplné nebo chybné instrukce, není zodpovědná za zpoždění tím způsobené. Instrukce jakéhokoliv druhu týkající se inkasního případu, které následně upravují původní inkasní podmínky (např. snížení inkasní částky, změna vydání dokumentů), musí příkazce předávat inkasní bance výhradně prostřednictvím vysílající banky. Vysílající banka může inkasní dokumenty včetně inkasních instrukcí zaslat přímo nebo také prostřednictvím jiné banky. Pokud příkazce nejmenuje žádnou inkasní banku k zajištění inkasa, použije vysílající banka jakoukoliv banku v zemi placení nebo přijetí nebo splnění jiné inkasní podmínky. Výběr inkasní banky je na zvážení vysílající banky nebo na výběru jiné banky112.

Údaje nutné pro zajištění inkasa: podrobné údaje o (jméno, adresa, BIC kód, číslo účtu, ostatní reference apod.): − vysílající bance, − inkasní bance resp. předkládající bance, − odběrateli, − dodavateli; částka a měna inkasa seznam přiložených dokumentů a jejich počet instrukce k vydání dokumentů a k úhradě inkasních výloh (banky nesmí zkoumat předložené dokumenty za účelem získání inkasních instrukcí113) − proti platbě nebo přijetí, − proti jiným podmínkám;

110

vzor formuláře o obstarání inkasa je uveden v přílohách článek 10 URC 522 112 článek 5 URC 522 113 článek 4 URC 522 111

135


− zda mají být bankovní poplatky inkasovány − úroky, jsou-li stanoveny − způsob platby a forma zprávy o placení − instrukce v případě neplacení, nepřijetí směnky nebo nesplnění jiných inkasních úkonů odběratelem Jak již bylo zmíněno, v případě přímého dokumentárního inkasa je inkasní příkaz s dokumenty zaslán příkazcem přímo na adresu odběratele.

2. Předložení dokumentů a úhrada Předkládající banka informuje odběratele o přijetí dokumentů a sděluje mu podmínky jejich vydání. Inkasní dokumenty musí inkasní banka předat odběrateli tak, jak je obdržela. Změny učiní pouze za předpokladu, že k tomu byla zmocněna vysílající bankou (např. přidání kolků, provedení rubopisů, orazítkování apod.114). Inkasní banka musí dokumenty, které jsou splatné na viděnou, předložit odběrateli ihned tj. bez prodlení. V případě, že má inkasní banka zajistit přijetí směnky, musí jí taktéž předložit bez prodlení. Pokud má obstarat dle inkasních instrukcí placení, musí takovýto dokument předložit ne později než k danému datu splatnosti115. Odběratel zaplatí116, resp. akceptuje směnku (nesmí být po datu splatnosti) a poté obdrží dokumenty. Banka následně převede inkasní částku na účet vysílající banky, která ji připíše na účet příkazce inkasa. U směnečného inkasa je přijetí částečné úhrady možné pouze, pokud je toto v souladu s legislativou země v místě platby. Směnka bude vydána odběrateli až po úplném zaplacení inkasní částky117. V případě, že směnka je akceptována, zpravidla zůstává v držení inkasní banky do doby jejího opětovného předložení dlužníkovi. Inkasní instrukce by také měla obsahovat informaci, zda v případě odmítnutí zaplacení směnky při jejím předložení, má inkasní banka provést protestaci směnky. Úhrada inkasní částky v cizí měně a v CZK z/do zahraničí se provádí prostřednictvím nostro/loro účtů118, úhrada v ČR a v CZK se provádí prostřednictvím ZC ČNB119.

114

článek 5 URC 522 článek 6 URC 522 116 vzor příkazu k úhradě v rámci dokumentárního inkasa je uveden v přílohách 117 článek 19 URC 522 118 viz kapitola dále 119 viz kapitola dále 115

136


Občas se stává, že odběratel zaplatí za dodané zboží hladkou platbou. V tomto případě nemůže inkasní banka předat inkasní dokumenty proti prohlášení odběratele, že zaplatil jiným způsobem, ale musí dostat zmocnění od vysílající banky. Do té doby drží inkasní banka dokumenty ve svém portfoliu. Z právního hlediska je smlouva o bankovním dokumentárním inkasu zvláštní případ smlouvy mandátní120. V rámci dokumentárního resp. směnečného inkasa jsou inkasní dokumenty zpravidla zasílány bankami mezi sebou prostřednictvím kurýrní pošty. Jakékoliv jiné instrukce nebo zprávy jsou zpravidla zasílány prostřednictvím sítě SWIFT121 tzv. swiftovými zprávami kategorie 4 (MT 4xx). Pro informaci uvádíme přehled některých swiftových zpráv, které používají banky při realizaci dokumentárních resp. směnečných inkas. MT 400

Advice of payment

MT 405

Clean Collection

MT 410

Acknowledgement

MT 412

Advice of Acceptance

MT 416

Advice of Non-Payment/Non –Acceptance

MT 420

Tracer

MT 422

Advice of Fate and Request for Instructions

MT 430

Amendment of Instructions

MT 450

Cash Letter Credit Advice

MT 455

Cash Letter Credit Adjustment Advice

MT 456

Advice of Dishonour

MT 490

Advice of Charges, Interest and Other Adjustments

MT 491

Request for Payment, of Charges, Interest and Other Expenses

MT 492

Request for Cancellation

MT 499

Free Format Message

120

Machková, H. a kol.: Mezinárodní obchodní operace.Praha 2003 121 viz kapitola dále

137


4.5 DOKUMENTÁRNÍ AKREDITIV Dokumentární akreditiv představuje dokumentární závazkový platební instrument, který patří mezi nejrozšířenější nástroje platebního styku využívaný zejména při koupi nebo prodeji zboží, resp. služeb. Velmi rozšířené je použití dokumentárního akreditivu při prodeji nemovitostí, nebo placení náročného lékařského zákroku jehož termín je řádně naplánován. Dokumentární akreditiv zajišťuje dodavateli, že při splnění všech akreditivních podmínek obdrží vždy akreditivní částku bez ohledu na platební schopnost odběratele. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky odběratele, že poskytne třetí osobě (nebo na její řad) úhradu za dodané zboží resp. služby a to pouze při splnění všech akreditivníchpodmínek. Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na vrub příkazce určité plnění za podmínky, že splní akreditivní podmínky. Příkazce je zavázán zaplatit bance příslušné poplatky spojené s realizací dokumentárního akreditivu. Akreditivní listina není cenným papírem, jak bývá někdy mylně interpretováno. V obchodní praxi se běžně používá pro dokumentární akreditiv anglický termín „Letter of Credit“ a zcela obvyklé je označení dokumentárního akreditivu pouhou zkratkou L/C.

4.5.1 Legislativní úprava dokumentárních akreditivů Dokumentární akreditivy se řídí v ČR zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník122, v platném znění. Vzhledem k tomu, že dokumentární akreditiv může otevřít pouze banka, vztahuje se na ně také zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Jiná osoba může otevřít dokumentární akreditiv jen tehdy123, je-li k tomu oprávněna124. Takovou oprávněnou osobou může být např. družstevní záložna působící podle zákona 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech125. Použití směnek v rámci dokumentárního akreditivu se řídí také zákonem č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový zákon. ICC v Paříži zpracovala a vydala Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (The Uniform Customs and Practice for Documentary Credits – UCP). Vztahují se na všechny dokumentární akreditivy, které obsahují příslušnou doložku o jejich uplatnění, a to podle revize platné ke dni otevření akreditivu. 122

ustanovení §§ 682 - 691 Štenglová/Plíva/Tomsa a kol.: Obchodní zákoník, komentář. Praha 2003 124 ustanovení § 762 zákona č. 513/1991 Sb. 125 ustanovení § 3 zákona č. 87/1995 Sb. 123

138


V současné době jsou to Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy platná od 1. ledna 1994 (revize 1993) – tzv. UCP 500. UCP jsou rozdělena do 7 částí, z nichž část A se zabývá obecnými ustanoveními a definicemi, část B se zabývá formou a oznámením akreditivů, část C se zabývá závazností a odpovědností, část D se zabývá dokumenty, část E se zabývá ostatními ustanoveními, část F pouze převoditelným akreditivem a poslední část G se zabývá postoupenímvýtěžku. Pro elektronickou prezentaci dokumentů jsou platná od 1.4.2002 eUCP, verze 1.0. Jedná se o Dodatek k Jednotným zvyklostem a pravidlům pro dokumentární akreditivy. Při zpracování dokumentárních akreditivů podle eUCP platí obecně, že pokud akreditivní podmínky uvádějí, že akreditiv je podle eUCP, automaticky se na tento akreditiv vztahují také UCP (aniž by bylo to v akreditivuuvedeno). eUCP jsou rozdělena do 12 článků, které se zabývají působností eUCP, vztahem eUCP k UCP, definicemi, formátem elektronických dokumentů, prezentací elektronických dokumentů, přezkoumáním elektronického záznamu, oznámením o odmítnutí dokumentů, pojmem originál a kopie, datem vystavení, dopravou, poškozením elektronického záznamu a dodatečnému vyloučení odpovědnosti za prezentaci elektronických záznamů. ICC v Paříží vydala také v roce 1998 Mezinárodní pravidla pro stand-by akreditivy – ISP98, která splňují potřeby specializovaných předpisů pro tyto záruky ve formě dokumentárního akreditivu. Při zpracování dokumentárních akreditivů platí mimo jiné tato pravidla126: − smlouva o dokumentárním akreditivu musí mít podle obchodního zákoníku vždy písemnou formu; − pro banku je závazné pouze znění dokumentárního akreditivu, nikoli znění kontraktu uzavřeného mezi dodavatelem a odběratelem. Takovéto smlouvy se bank nijak netýkají a nejsou pro ně závazné ani v případě, že dojde k odstoupení od kontraktu; − po otevření akreditivu nemá možnost vystavující banka neodvolatelný akreditiv odvolat, zrušit nebo změnit bez souhlasu všech zúčastněných stran, tj. příkazce, avizující resp. potvrzující banky a příjemce akreditivu. Proto v případě, že podmínky akreditivu jsou nevyhovující, je v zájmu příkazce i vystavující banky upravit tyto podmínky ještě před otevřením akreditivu; − všechny instrukce příkazce k vystavení akreditivu a ke změně akreditivu musí jasně stanovit dokumenty, proti kterým má být provedena následně platba; − z důvodu minimalizování budoucích problémů při zpracování akreditivu mají banky dbát na to, aby nebyly v akreditivních podmínkách zahrnuty přílišné podrobnosti (zvláště ze strany příkazce akreditivu)127; − banka se zabývá pouze předloženými dokumenty, nikoliv stavem zboží nebo služby; 126 127

Giese a kol. Zajištění závazků v ČR článek 5 UCP 500

139


− banka nezkoumá pravost, zfalšování nebo právní účinek jakýchkoliv dokumentů předložených v rámci dokumentárního akreditivu a tudíž za ně nezodpovídá. − žádost příjemce o převedení dokumentárního akreditivu nemusí být ze strany jeho banky akceptována128; − akreditiv může být převeden bankou pouze tehdy, je-li otevřen vystavující bankou jako „převoditelný“. Při zpracování dokumentárního akreditivu nejsou banky odpovědny mimo jiné ani za: − formu a pravost dokumentů; váhu, jakost a hodnotu dodaného zboží nebo kvalitu služby; − konání jednotlivých dopravců nebo pojistitelů atd. při přepravě zboží; − následky vzniklé zdržením anebo ztrátou při přepravě zpráv, dopisů nebo dokumentů; − následky vzniklé zpožděním nebo zkomolením ve swiftových nebo dálnopisných zprávách, omyly v překladech (banky si vyhrazují právo citovat akreditivní podmínky v původním znění); − následky vzniklé přerušením činnosti banky zásahem úřadů, občanskými nepokoji, válkou, vyšší mocí a jakýmikoliv stávkami nebo výlukami; − za skutečnost, že předané příkazy nebyly jinou bankou provedeny. ICC v Paříži také zpracovala a vydala Jednotná pravidla pro mezibankovní úhrady dokumentárního akreditivu (publikace MOK č. 525 URR), kterými se řídí pouze banky dodavatele a odběratele a další banka tzv. hojící při provádění úhrady akreditivní částky tzv. hojení. Tato pravidla jsou závazná pouze pro banky, a to v případě, že v akreditivních podmínkách je uveden na ně odkaz. Pro mezibankovní ujednání o hojení129 platí mimo jiné, − že výlohy hojící banky by měly být na vrub vystavující banky. V případě, že akreditiv není čerpán, jsou vždy na vrub této banky; − vystavující banka je povinna hojící bance poskytnout včas řádné instrukce; − vystavující banka není zproštěna ze svého závazku zaplatit, pokud banka žádající o hojení toto neobdrží od hojící banky. V roce 2004 vydala Bankovní komise ICC v Paříži dokument Mezinárodní standardní bankovní praxe pro přezkoumání dokumentů předložených v rámci dokumentárního akreditivu - ISBP, publikace č. 645, kterými se řídí taktéž pouze banky dodavatele a odběratele. ISBP nemění UCP 500, ale pomáhají pochopit ustanovení UCP a poskytují pracovníkům bank pomoc při kontrole dokumentů předkládaných v rámci dokumentárního akreditivu.

128 129

článek 48 UCP 500 článek 19 UCP 500

140


Účastníci dokumentárního akreditivu | a jeho použití Standardní účastníci Účastníky dokumentárního akreditivu jsou tyto subjekty: − příkazce akreditivu (odběratel, kupující, aplikant); − vystavující banka (banka příkazce); − avizující, resp. potvrzující resp. jmenovaná banka (banka příjemce); − příjemce akreditivu (dodavatel, prodávající, beneficient – obecně dle obchodního zákoníku oprávněný). Podle UCP130 platí, že: − příkazce je ten, kdo dává bance instrukce k vystavení akreditivu resp. k jeho změně; − vystavující banka je ta, která převzala od příkazce instrukce k vystavení akreditivu resp. k jeho změně a jedná na jeho žádost; − avizující resp. potvrzující banka je vždy jiná, než vystavující banka, která je zmocněna provést platbu beneficientovi,nebo na jeho řad anebo má akceptovat a zaplatit směnky vystavené beneficientem; − avizující banka avizuje akreditiv bez svého závazku vůči beneficientovi, ale vždy s rozumnou péčí ověří pravost akreditivu, který avizuje131; − potvrzující banka potvrzuje akreditiv na základě žádosti nebo zmocnění vystavující banky a představuje tím svůj závazek vůči beneficientovi navíc k závazku této vystavující banky132; − beneficient je ten, kdo musí předložit požadované dokumenty a splnit další akreditivnípodmínky.

Další účastníci V rámci zpracování potvrzeného dokumentárního akreditivu může vystupovat podle URR 525 při zpracování dokumentární operace ještě tzv. banka hojící/kompenzující. Jedná se o banku zmocněnou vystavující bankou proplatit požadavek z hojení (od banky potvrzující). Naopak při otevření zvláštního typu akreditivu, tzv. pověřovacího listu (Commercial Letter of Credit), je vypuštěna avizující, resp. potvrzující banka.

130

článek 2 UCP 500 článek 7 UCP 500 132 článek 9 UCP 500 131

141


Použití dokumentárního akreditivu Dokumentární akreditiv představuje velmi kvalitní platební zabezpečení obchodního vztahu. Jedním ze základních předpokladů úspěšného obchodního vztahu je stanovení kvalitních akreditivních podmínek, a to již v době kontraktačních jednání (pokud byl dokumentární akreditiv zvolen jako platební instrument).

Legenda: 1

uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem;

2

žádost o otevření dokumentárního akreditivu a podpis smlouvy o otevření dokumentárního akreditivu včetně zajištění pohledávky ze strany vystavující banky; otevření dokumentárního akreditivu s instrukcí avizovat jej nebo potvrdit; avizování dokumentárního akreditivu anebo jeho potvrzení a následné oznámení příjemci;

3

dodávka zboží;

4

předání akreditivních dokumentů bance příjemce; kontrola akreditivních dokumentů a jejich zaslání bance příkazce; kontrola akreditivních dokumentů a jejich předání příkazci;

5

úhrada akreditivní částky podle akreditivních podmínek prostřednictvím nostro/loro účtů133; zatížení účtu příkazce;

133

viz kapitola 15

142


Výhody dokumentárního akreditivu pro dodavatele Při použití dokumentárního akreditivu má dodavatel vždy pohledávku za bankou místo pohledávky za odběratelem. U potvrzeného dokumentárního akreditivu má pohledávku jak vůči vystavující bance, tak také vůči potvrzující bance. Závazek banky je mnohem likvidnější než závazek vyplývající z obchodních vztahů, tj. zlepšuje likviditu dodavatele. Při splnění akreditivních podmínek má dodavatel zaručenu úhradu akreditivní částky přesně podle akreditivních podmínek (např. ihned nebo s odloženou splatností). Dodavatel může kvalitní dokumentární akreditiv použít jako ručení vůči svým dodavatelům v rámci obchodních vztahů. Jedná se např. o tzv. postoupení výtěžku, což představuje právo příjemce na postoupení výtěžku z akreditivu ve prospěch třetí osoby, avšak ne postoupení práva jednat v rámci daného dokumentárního akreditivu134. Dále může příjemce prodejem dokumentárního akreditivu získat peněžní prostředky okamžitě135.

Výhody dokumentárního akreditivu pro odběratele Volbou velmi kvalitního platebního zajištění může odběratel požadovat při kontraktačních jednáních výhodnější cenové podmínky. Dodavatel je v zájmu získání akreditivní částky donucen splnit všechny akreditivní podmínky. Dokumentární akreditiv plní zajišťovací funkci, funkci platební, funkci úvěrovou a také funkci závazku v hotovosti v rámci kontraktu136.

Nevýhody dokumentárního akreditivu Zpracování dokumentárního akreditivu (vyplývající z akreditivních zvyklostí) je náročné a složité. Změnu dokumentárního akreditivu lze provádět pouze se souhlasem všech zúčastněných stran. Nevýhodou je též úhrada vyšších bankovních poplatků ve srovnání např. s dokumentárním inkasem. V závislosti na bonitě příkazce akreditivu může být příkazci vázána akreditivní částka vystavující bankou (jako ručení pro úhradu akreditivní částky). Při stanovení špatných podmínek nebo nedodržením podmínek ze strany dodavatele mohou být značně znehodnoceny nebo dokonce potlačeny výhody akreditivu137.

134

článek 49 UCP 500 viz kapitola 5.8 136 Giese a kol. Zajištění závazků v ČR 137 Andrle, P.: Dokumentární akreditiv v praxi 135

143


4.5.2 Druhy dokumentárních akreditivů Dokumentární akreditivy může členit podle následujících hledisek na: Hledisko třídění Podle stupně závazku

Podle právní závaznosti

Podle způsobu zpracování

Podle formy zpracování

Podle platebních podmínek

Druhy akreditivů •

odvolatelné;

•

neodvolatelné;

•

potvrzené;

•

avizované;

•

revolvingové;

•

převoditelné;

•

back-to-back;

•

rembursní;

•

s červenou nebo zelenou doložkou;

•

standardní;

•

stand by akreditivy;

•

na viděnou;

•

odloženou platbou;

•

negociací;

•

akceptací;

Akreditiv odvolatelný Odvolatelný druh akreditivu nepředstavuje kvalitní zajištění pohledávky. Příkazce může akreditivní podmínky kdykoli změnit nebo celý dokumentární akreditiv zrušit bez souhlasu příjemce. Zrušení nebo změna odvolatelného akreditivu však nemá žádný vliv na akreditivní operace, které již byly provedeny podle předcházejících podmínek akreditivu138. Nemá také vliv na závazky, které banka na jeho podkladě převzala.

Akreditiv neodvolatelný Neodvolatelný akreditiv může být změněn nebo zrušen pouze se souhlasem všech zúčastněných stran. Splněním všech akreditivních podmínek vzniká dodavateli pohledávka vůči bance. Podle Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy musejí podmínky akreditivu uvádět, zda je akreditiv otevřen jako odvolatelný, nebo neodvolatelný. Není-li toto uvedeno, je dokumentární akreditiv vždy považován za neodvolatelný139.

138 139

článek 8 UCP 500 článek 6 UCP 500

144


Potvrzený dokumentární akreditiv Banka příjemce může na základě žádosti banky příkazce akreditiv potvrdit. Avizující banka se po obdržení akreditivu rozhodne (v závislosti na bonitě vystavující banky a akreditivních podmínkách), zda akreditiv dodavateli potvrdí (stane se tak potvrzující bankou), anebo zda bude akreditiv pouze avizovat. Potvrzující banka tím vstupuje do simultánního závazku s vystavující bankou ve vztahu k dodavateli. Potvrzení akreditivu představuje pevný závazek pro potvrzující banku za předpokladu, že budou řádně splněny akreditivní podmínky. Potvrzený akreditiv má pro dodavatele výhodu v tom, že zvyšuje jistotu zaplacení, neboť za platbu ručí již dvě banky. V případě, že se banka dodavatele rozhodne akreditiv nepotvrdit, je povinna informovat ihned o této skutečnosti banku odběratele.

Avizovaný dokumentární akreditiv Na rozdíl od potvrzeného akreditivu avizující banka nevstupuje do závazku vůči dodavateli. Dodavateli pouze oznamuje podmínky akreditivu a ta zprostředkovává jeho realizaci. V případě, že se banka rozhodne akreditiv neavizovat, je povinna o této skutečnosti neprodleně informovat vystavující banku.

Revolvingový akreditiv Revolvingový akreditiv je charakteristický tím, že se v době jeho platnosti základní akreditivní částka podle stanovených akreditivních podmínek obnovuje až do vyčerpání celkové částky. Je výhodný u kontraktů, kde se pravidelně dodávky zboží, resp. služeb, opakují. Banka odběratele vstupuje do závazku odpovídajícímu celkové výši všech obrátek. Potvrzující banka vstupuje do závazku odpovídajícímu potvrzené částky např. do výše jedné obrátky. Revolvingový akreditiv musí vždy mimo jiné uvádět výši základní částky, počet obrátek, celkovou částku, podmínky revolvingu a jeho charakter.

Podmínky revolvingu − periodické obnovování (např. každých 20 dnů jedna dodávka) − obnovování v čase (např. 5 dodávek v průběhu jednoho týdne)

Charakter revolvingu − kumulativní – umožňuje převést nevyčerpanou částku z jedné obrátky do další obrátky, tj. do dalšího čerpání; − nekumulativní – neumožňuje převádění nevyčerpané částky do další obrátky. Pokud není uvedeno jinak, má se za to, že revolvingový akreditiv je kumulativní.

145


Příklady: Kumulativní akreditiv, kdy základní částka je 15 000 EUR; revolving 6x a celková částka 105 000 EUR. (tzn. základní částka + 6x další obrátky, tj. celkem 7x15 000 EUR.) Čerpání akreditivu bylo následující: 1. dodávka – 14 000 EUR, 2. dodávka – 14 500 EUR a 3. dodávka – 15 000 EUR, tj. celkem 43 500 EUR. Částka k dalšímu čerpání činí: 105.000 minus 43 500, tj. 61 500 EUR. Nekumulativní akreditiv: základní částka 30 000 GBP, revolving 5x a celková částka 180 000 GBP. (tzn. základní částka + 5x další obrátky, tj. celkem 6x 30 000.) Čerpání akreditivu bylo následující: 1. dodávka – 29 000 GBP, 2. dodávka – 29 150 GBP, tj. celkem 58 150 GBP. Částka k dalšímu čerpání činí 120 000 GBP, tzn., že nevyčerpaný zůstatek z předcházejících dodávek (1000 GBP a 850 GBP) nemůže být použit.

Převoditelný akreditiv Převoditelný akreditiv je velmi často používám při reexportních operacích. Tento akreditiv je zpravidla otevřen ve prospěch zprostředkovatele obchodu (oficiálního distributora apod.), který žádá banku o převedení akreditivu (nebo jeho části) na dalšího příjemce. Výhodou pro zprostředkovatele je to, že nemusí vázat finanční prostředky při převedení daného konkrétního akreditivu. Nevýhodou je, že musí být akreditiv vždy otevřen jako převoditelný. Převoditelný akreditiv tedy není otevřen přímo na výrobce zboží či dodavatele služeb. Nelze ho použít v rámci těch obchodních vztahů, kdy prostředník (první příjemce) nechce, aby druhému příjemci akreditivu bylo známo jméno prvního příkazce. Akreditiv může být převeden pouze za podmínek uvedených v původním akreditivu s výjimkou částky, jednotkové ceny, data platnosti a lhůty pro předložení dokumentů. Ostatní podmínky akreditivu vždy zůstávají v platnosti dle původního akreditivu. V praxi to znamená, že první příjemce akreditivu může nahradit svými vlastními fakturami faktury druhého příjemce akreditivu, přičemž jejich částky nesmějí převyšovat původní částku stanovenou akreditivem s tím, že všechny ostatní dokumenty se nemění. Vzhledem k náročnějšímu způsobu zpracování tohoto druhu akreditivu podáváme názorný příklad vystavení a čerpání převoditelného akreditivu.

146


Back-to-back akreditiv Tento druh akreditivu se zpravidla používá k financování dodávek subdodavatelů hlavnímu dodavateli. Na základě vystaveného akreditivu platného a vyplatitelného u banky, která bude vstupovat do závazku otevřením nového akreditivu, je po obdržení podmínek (předaných příjemcem akreditivu) vystaven avizující, resp. potvrzující bankou nový akreditiv – ve prospěch subdodavatele.

147


Výhoda back-to-back akreditivu je v tom, že příjemce prvního akreditivu nemusí vázat vlastní prostředky při otevření akreditivu ve prospěch původního dodavatele. Pro banku je původní akreditiv jištěním nově vystaveného akreditivu, jehož částka však nemůže být vyšší. Doba splatnosti u tohoto nového akreditivu musí být delší než u původního akreditivu, z důvodu provedení úhrady až na základě inkasa z původního akreditivu. Realizace těchto akreditivů u jedné banky (tzn., že jsou platné a vyplatitelné u této banky) zajišťuje úhradu prvního akreditivu až po obdržení úhrady z realizace druhého akreditivu. Z důvodu velké náročnosti na zpracování a rizikovosti je tento druh akreditivu realizován bankami pouze výjimečně.

Rozdíly mezi převoditelným akreditivem a back-to-back akreditivem U převoditelného akreditivu nejsou transferující banka ani zprostředkovatel v závazku vůči bance druhého příjemce. U back-to-back akreditivu je banka vystavující druhý akreditiv v závazku vůči avizující, resp. potvrzující bance a příkazce je v závazku vůči vystavující bance.U převoditelného akreditivu je druhý příjemce seznámen s tím, že obchoduje se zprostředkovatelem. U back-to-back akreditivu tomu tak není. Vzhledem k náročnějšímu způsobu zpracování back-to-back akreditivu uvádíme schéma tohoto akreditivu.

148


Rembursní akreditiv Rembursní akreditiv charakterizujeme jako akreditiv, kdy podle akreditivních podmínek banka příjemce akceptuje směnku vystavenou na ni příjemcem140. Částka směnky je obvykle stejná jako hodnota akreditivních dokumentů. Podmínky akreditivu stanoví, že předložena bude lhůtní směnka v určitém konkrétním termínu (např.180 dnů). Banka beneficienta zkontroluje dokumenty předložené v rámci akreditivních podmínek a opatří směnku svým akceptem a ihned takovouto směnku nabídnutou beneficientem odkoupí (banka beneficienta = akceptující banka) a vyplatí příjemci akreditivu celou směnečnou částku. Vypočtený diskont a hodnotu směnky následně inkasuje od vystavující banky. Výhodou rembursního akreditivu je to, že příjemce obdrží úhradu za dodané zboží, resp. službu ihned, avšak příkazce akreditivu uhradí danou částku až v době uvedené na směnce (např. až za 180 dnů).

Akreditiv s červenou nebo zelenou doložkou Akreditiv s červenou nebo zelenou doložkou umožňuje příjemci akreditivu získat určité procento z akreditivní částky předem jako zálohu. Akreditivní instrukce přesně stanovují na základě jakých podmínek může být tato záloha příjemci vyplacena. Jedná se o velmi málo používané druhy akreditivů v určitých oblastech ve světě. Zálohu vyplácí avizující resp. potvrzující banka. Při splnění podmínek akreditivu je o předem vyplacenou zálohu (včetně případného úroku) snížena částka odpovídající předloženým dokumentům. Při nesplnění akreditivních podmínek a nevrácení zálohy příjemcem je povinna částku zálohy včetně úroků uhradit avizující, resp. potvrzující bance vystavující banka. Vystavující banka samozřejmě požaduje takovouto úhradu od příkazce akreditivu.

Standby akreditiv Standby akreditiv je bankovní záruka ve zvláštní formě dokumentárního akreditivu. V rámci standby akreditivu jsou předkládány dokumenty, jenž mají tzv. negativní charakter. Jedná se zpravidla o dokumenty uvádějící porušení různých podmínek kontraktu. Stand-by akreditivy jsou velmi často využívány při zajištění těchto úhrad pohledávek nebo při realizaci: − dodržení podmínek uvedených např. v kontraktu (které se týkají např. pracovních postupů a použitých materiálů), − navrácení akontací,

140

HVB Bank: Mezinárodní obchod. Praha 2002

149


− platby lhůtních směnek, − platby za dodávku zboží resp. služeb. Stand-by akreditivy se využívají především v USA (zhruba okolo 30%). V dalších částech světa se jejich používání odhaduje zhruba kolem 5-10% z celkového počtu dokumentárních akreditivů. Při zpracování standby akreditivů je však nutné vždy uvádět, podle kterých pravidel jsou zpracovávány (UCP 500 nebo ISP98).

Pověřovací list Jedná o akreditiv (Commercial Letter of Credit) otevřený vystavující bankou ve prospěch příjemce akreditivu. Příjemce je oprávněn vystavit směnku a předložit dokumenty u kterékoliv banky. V pověřovacím listu je však často uvedeno určité místo (např. země), kde je omezena možnost předložení směnky a dokumentů a jejich následný odkup. Banka, která směnku společně s dokumenty předloženými podle podmínek uvedených v pověřovacím listě odkoupí (tzv. negociuje), musí příslušnou částku uvést na rubu pověřovacího listu. Tím se zamezí předložení dokumentů a jejich následnému proplacení – čerpání příslušné částky u více bank.

Zmocnění k odkupu nebo k proplacení Tyto zvláštní formy akreditivů se liší od běžně používaných akreditivů zpravidla svým názvem. Zmocnění k odkupu (Authority to Purchase, Authority to Negotiate) nebo zmocnění k proplacení (Authority to Pay) se v bankovní praxi vyskytují zcela výjimečně.

Akreditiv s platební podmínkou “na viděnou” U této platební podmínky obdrží příjemce akreditivní částku prostřednictvím avizující, resp. potvrzující banky po splnění akreditivních podmínek. Velmi často se tato platební podmínka uvádí také jako platba “ihned”.

Akreditiv s platební podmínkou “odložená platba” Výplata akreditivu s platební podmínkou “odložená platba” (neboli „odložená splatnost“) není provedena okamžitě při splnění akreditivních podmínek, ale to s určitou předem přesně stanovenou splatností (např. 160 dnů od data předložení dokumentů). V zásadě by se však stanovení termínu splatnosti mělo vázat vždy na některý z předkládaných dokumentů (např. termín dodání zboží je bankou zkontrolovatelný pouze, pokud je požadován předávací/přejímací protokol). Někdy může být odložená splatnost stanovena v akreditivu také jako konkrétní datum.

150


Akreditiv s platební podmínkou “negociace” Pojem negociace (neboli odkup) je převzatý z anglosaského směnečného práva. Podle akreditivní praxe141 představuje úhradu akreditivní částky proti předloženým dokumentům nebo zaplacení směnky bez postihu na výstavce nebo majitele v dobré víře. U negociace směnky v rámci akreditivu se jedná o převod dosud neakceptované směnky na rozdíl od eskontu směnek, kde jsou směnky již akceptované. Podmínky akreditivu s platební podmínkou “negociace” by neměly být stanoveny tak, aby nebyl akreditiv použitelný směnkou na žadatele (příkazce). Pokud akreditiv přesto požaduje směnku na žadatele, banka bude takovou směnku považovat za další dokument. Akreditivní podmínky zpravidla určují jako banku určenou k negociaci banku avizující, resp. potvrzující.

Akreditiv s platební podmínkou “akceptace” Akreditiv s platební podmínkou “akceptace” (neboli přijetí ) směnky představuje zvláštní formu úhrady akreditivní částky. Jedná se o nejběžnější použití směnky v rámci dokumentárního akreditivu, kdy je směnka vystavována příjemcem akreditivu. Akceptace představuje142 akceptování směnky (zpravidla vystavující nebo potvrzující bankou), která je předložena společně s dalšími dokumenty. Banka má povinnost zaplatit jak ze směnečného práva (proplacením akceptované směnky při splatnosti) tak i z akreditivních podmínek. Mezi dokumentární akreditivy využívající akceptaci směnky patří rembursní akreditiv.

Akreditiv s platební podmínkou “kombinovaná platba” Jedná se o kombinaci úhrady akreditivní částky podle výše uvedených platebních podmínek, doplněných například o úhradu předem apod. Akreditivní podmínky tak mohou být specifikovány např. − 60 % hodnoty akreditivu, tj. 120 000 CZK bude zaplaceno proti předložení faktury a železničního nákladního listu − 30 % hodnoty akreditivu, tj. 60 000 CZK bude zaplaceno proti protokolu o zaškolení pracovníků (s podrobným popisem jeho obsahu, kým bude vystaven, kým bude podepsán a do kdy musí být předložen bance – např. do 10 dnů od podpisu, avšak v rámci platnosti akreditivu) − 10 % hodnoty akreditivu, tj. 20 000 CZK bude zaplaceno proti protokolu o převzetí (s podrobnou specifikací obsahu, kým bude vystaven, kdo ho podepíše a do kdy má být předložen bance – např. v rámci platnosti akreditivu)

141 142

článek 9a IV. UCP 500 článek 9a III. UCP 500

151


nebo − 80 % hodnoty akreditivu, tj. 40 000 EUR bude zaplaceno proti předložení faktury na dodávku zboží vzor A1-B3, kamionového nákladního listu a certifikátu o původu (vystaveného kým) − 20 % hodnoty akreditivu, 10 000 EUR bude zaplaceno proti předložení faktury na dodávku zboží vzor C1-D5, leteckého nákladního listu, balícího a vážního listu (vystaveného kým nebo kým bude potvrzen)

4.5.3 Zpracování dokumentárního akreditivu Zpracování standardního dokumentárního akreditivu má dvě resp. tři základní fáze: − otevření akreditivu − změna akreditivu (je-li požadována) − čerpání akreditivu splněním akreditivních podmínek Pro přehlednost však uvedeme ještě další fázi, která se v rámci zpracování dokumentárního akreditivuvyskytuje: − zánik akreditivu

1. Otevření akreditivu Dokumentární akreditiv by měl být (v ČR) otevřen pouze za předpokladu, že předmět dodávky zboží resp. služby uvedené v podmínkách akreditivu jsou v souladu s předmětem činnosti příkazce. Dokumentární akreditiv otevírá banka na základě uzavřené písemné smlouvy143, jejíž podstatnou náležitostí je určení plnění a příjemce akreditivu, doba platnosti akreditivu a popis dokumentů, které mají být v rámci akreditivu předloženy144. Dokumentární akreditiv je otevřen 145 sdělením vystavující banky učiněné vůči příjemci akreditivu a to bez zbytečného odkladu. Podle obchodního zákoníku je dostačujícím právním aktem sdělení vystavující bankou příjemci akreditivu146, z čeho vyplývá, že tímto sdělením vzniká právní vztah mezi vystavující bankou a příjemce akreditivu. Příjemce takto otevřený akreditiv nepřijímá a také není vůči této bance v žádném závazku. Má pouze právo takovýto akreditiv využít147. Dodavateli je dokumentární akreditiv avizován, resp. potvrzen bankou na základě obdržení akreditivních podmínek od banky odběratele.

143

§ 682 zákona č. 513/1991 Sb. vzor smlouvy o otevření dokumentárního akreditivu a podmínek akreditivu jsou uvedeny v přílohách 145 § 683 zákona č. 513/1991 Sb. 146 např. v Německu je právní vztah mezi vystavující bankou a příjemcem akreditivu založen v souladu s § 780 BGB smlouvou. 147 Giese a kol. Zajištění závazků v ČR 144

152


V rámci dokumentárního akreditivu jsou akreditivní dokumenty zpravidla zasílány bankami mezi sebou prostřednictvím kurýrní pošty. Jakékoliv jiné instrukce nebo zprávy jsou zpravidla zasílány prostřednictvím sítě SWIFT148 tzv. swiftovými zprávami kategorie 7 (MT 7xx).

Údaje nutné pro otevření akreditivu Údaje nutné pro otevření akreditivu vychází v ČR ze zákona a z obchodních zvyklostí. Jejich struktura odpovídá zejména swiftové zprávě MT 700. Vzhledem k jejímu téměř absolutnímu využívání bankami, uvádíme některé údaje nutné pro otevření akreditivu v souladu se strukturou této zprávy. V rámci kontraktačního jednání bývá zvyklostí u zavedených obchodních partnerů, že podmínky akreditivu jsou v kontraktu specifikovány přímo podle této zprávy.

ÚDAJ

Forma dokumentárního akreditivu

OBSAH

Toto pole může být specifikováno např. jako:

POLE MT 700

40A

irrevocable revocable irrevocable transferable irrevocable standby

Datum a místo platnosti akreditivu

Toto pole specifikuje poslední den pro předložení dokumentů a místo, kde mají být dokumenty předloženy. Musí být v souladu s datem pro odeslání zboží (nakládky) a lhůtou na předložení dokumentů (tzn. datum pro odeslání zboží plus počet dnů na předložení dokumentů /max. 21 dnů/ se rovná datum platnosti akreditivu).

31D

Do data platnosti akreditivu nelze započítávat lhůtu odložené splatnosti. Název příkazce akreditivu

Přesné označení a adresa příkazce

50

Název příjemce akreditivu

Přesné označení a adresa příjemce

59

Měna a částka akreditivu

Přesné označení měny149 a částky

32B

148 149

viz kapitola 16 podle ISO normy 4217

153


Tolerance akreditivní částky

Přípustná tolerance akreditivní částky (pokud byla sjednána) vyjádřená jako + a/nebo – akreditivní částky.

Maximální částka akreditivu

Toto pole ještě více upřesňuje akreditivní částku jako např.

39A

150

39B

Toto pole identifikuje banku zmocněnou k placení, akceptaci, negociaci atd. nebo označuje jakoukoliv banku jako ANY BANK IN.. (např. IN CZECH REPUBLIC)

41a

UP TO MAXIMUM NOT EXCEEDING

Akreditiv využitelný u… jak……

Údaj o využitelnosti může být specifikován např.: BY PAYMENT BY ACCEPTANCE BY DEF PAYMENT BY MIXED PYMT BY NEGOTIATION Směnka splatná...

Toto pole specifikuje směnku vystavenou v rámci dokumentárního akreditivu

42C

Směnečník

Toto pole specifikuje směnečníka

42a

Detaily kombinované platby

Toto pole specifikuje detaily kombinované platby (pokud je specifikována v poli 41a) jako např. datum a částka a způsob vyplacení

42M

Toto pole specifikuje detaily odložené platby (pokud Detaily odložené platby je specifikována v poli 41a) jako např. datum a způsob vyplacení

42P

Částečné dodávky zboží

Údaj o povolení částečných dodávek může být specifikován např. jako:

43P

ALLOWED - PERMITED NOT ALLOWED – NOT PERMITED Překlad zboží

Údaj o povolení překladu zboží během dodávky může být specifikován např. jako:

43T

ALLOWED - PERMITED NOT ALLOWED – NOT PERMITED Toto pole specifikuje místo odeslání zboží nebo Nalodění zboží /odeslání/převzetí převzetí nebo nalodění zboží kde/odkud Odeslání do

150

Toto pole specifikuje místo určení zboží

článek 39 UCP 500

154

44A

44B


Poslední den odeslání zboží

Toto pole specifikuje poslední den pro odeslání nebo převzetí nebo nalodění zboží.

44C

Doba pro odeslání

Toto pole specifikuje období nebo dobu během které má být zboží odesláno nebo převzato nebo 151 naloženo.

44D

Popis zboží a/nebo služeb

Toto pole specifikuje dodávané zboží anebo služby. Popis musí být výstižný a přesný. Nelze vypisovat podrobně technické parametry, popř. číselné označení zboží. Podrobné údaje např. technického charakteru je možné vykazovat např. v balícím listu;

45A

Nedílnou součástí tohoto pole je i uvedení dodacích podmínek jako např. FOB HAMBURG DAF CZECH-SLOVAK BORDER EXW PARIS Požadované dokumenty

V tomto poli musí být specifikovány všechny požadované dokumenty. Pokud akreditivní podmínky stanoví konečné datum vystavení přepravního dokumentu, musí být toto zde také uvedeno.

46A

Pokud mají být podle eUCP dokumenty předloženy v elektronické podobě, musí být toto uvedeno také zde (formát elektronického záznamu). Další podmínky akreditivu

V tomto poli jsou specifikována pravidla, podle kterých se akreditiv řídí – např. ISP98 nebo eUCP. Označení, že se akreditivy řídí UCP není povinné, neboť je toto automatické.

47A

Akreditivní poplatky

Toto pole specifikuje jaké poplatky hradí příjemce jako např.

71B

COMM (poplatky banky beneficienta) POST (poštovní poplatky) Doba pro předložení

Toto pole uvádí lhůtu pro předložení dokumentů v rámci akreditivu. Pokud toto pole není 152 specifikováno, automaticky se počítá doba 21 dnů od data vystavení přepravního dokumentu .

48

Potvrzující instrukce

Toto pole specifikuje požadavek vystavující banky, zda má být akreditiv potvrzen či nikoliv jako:

49

CONFIRM MAY ADD WITHOUT Hojící banka

Identifikace hojící banky ve formátu BIC kódu, pokud ji akreditivní podmínky vyžadují.

151

152

buď bude vyplněno pole 44D nebo 44C. Současně nemůže být vyplněno. článek 43 UCP 500

155

53a


Instrukce platící/ akceptující/ negociující banky

Toto pole specifikuje instrukce platící/ akceptující/ negociující banky.

Zprostředkovatelská banka

Toto pole identifikuje banku (pokud je jiná než příjemce zprávy), prostřednictvím které bude akreditiv avizován nebo potvrzen příjemci.

57a

Zpráva pro příjemce

V tomto poli jsou uvedeny všechny další informace pro příjemce zprávy.

72

78

Instrukce podléhající URR musí být uvedeny zde.

2. Změna akreditivu O změnu akreditivních podmínek žádá vždy příkazce153 vystavující banku zpravidla na základě změny kontraktu. Změnit akreditiv lze pouze písemně154. Podle povahy změny dochází někdy ke změně smlouvy o otevření dokumentárního akreditivu. Nejčastěji se jedná o tyto změny: − název beneficienta (velmi často byl špatně označen při otevření akreditivu) − prodloužení platnosti akreditivu − zvýšení resp. snížení částky akreditivu − tolerance akreditivní částky − místo nalodění resp. odeslání zboží − lhůta pro odeslání zboží Podmínky pro oznámení změny akreditivu jsou pro vystavující banku stejné, jako při otevření akreditivu. Pro banku odběratele platí nové podmínky akreditivu od doby vydání této změny avšak za předpokladu, že beneficient vyslovil souhlas s touto změnou. Změnu akreditivu může vyjádřit beneficient také tím, že předloží požadované dokumenty v souladu s doposud nepřijatou změnou. Odmítnutí změny může beneficient prezentovat předložením dokumentů v souladu se stávajícím zněním akreditivu (bez úpravy požadované touto změnou). V zájmu předcházení jakýchkoliv nejasností a komplikací požadují některé avizující resp. potvrzující banky, aby se beneficient vždy písemně vyjádřil ke změně akreditivu. Případné následky tohoto nekonání ze strany beneficienta jsou specifikovány již při avizování resp. potvrzení akreditivu.

153 154

vzor formuláře na změnu akreditivu je uveden v přílohách odst. 3 § 686 zákona č. 513/1991 Sb.

156


Pokud byl akreditiv při otevření potvrzen, může potvrzující banka změnu akreditivu akceptovat anebo ne. V případě akceptování změny, je potvrzující banka v závazku podle nového znění akreditivu. V případě odmítnutí rozšířit potvrzení na změnu, musí toto potvrzující banka oznámit beneficientovi a vystavující bance.

3. Čerpání akreditivu Akreditiv je čerpán při splnění akreditivních podmínek. Nejčastěji to je předložení dokumentů155, které musí být předloženy v rámci platnosti akreditivu a v souladu s dalšími akreditivními podmínkami. Zboží může být také odesláno na adresu banky odběratele, a to pouze s jejím souhlasem.156 Při předkládání dokumentů příjemcem se velmi často stává, že dokumenty vykazují určité nesrovnalosti. Ty dokumenty, které vystavil sám příjemce, může bez problémů opravit nebo doplnit jejich počet. Větší problém je ale, pokud chybu vykazují dokumenty vystavené třetí stranou např. pojišťovnou, dopravcem nebo specializovanou institucí. V zájmu eliminování problémů při jejich kontrole bankou by měl příjemce předem jasně sdělit obsah těmto třetím stranám. Chybějící údaj nebo špatný dokument pak příjemce těžko stihne opravit či vyměnit v rámci akreditivem stanovené lhůty (zpravidla 21 dnů od data vystavení přepravního dokumentu, pokud tyto dokumenty předložil bance 20 nebo 21 den). Prvotřídní banky neodmítnou svého klienta, pokud je požádá o předběžnou kontrolu dokumentů, které mají být předloženy v rámci dokumentárního akreditivu. Kontrole dokumentů věnují banky velkou pozornost, protože jakékoli nedostatky v předložených dokumentech mohou vést k odmítnutí úhrady příkazcem. Dokumenty předkládané v rámci dokumentárního akreditivu musí být vyhotoveny bez chyb a předloženy kompletní. Obsah akreditivních dokumentů se nesmí navzájem popírat. Dokumenty, které byly v rámci dokumentárního akreditivu předloženy, ale nebyly požadovány, nebudou bankou zkoumány. V případě, že dokumenty vykazují nesrovnalosti, postupuje banka, které byly dokumenty předloženy podle podmínek akreditivu. Zpravidla to bývá: − požadavek avizující resp. potvrzující banky zaslaný vystavující bance na zmocnění akceptovat dokumenty s nesrovnalostmi; − požadavek příjemce na příkazce o provedení změny akreditivu (toto není tolik obvyklé); − předání dokumentů vystavující bance s poznámkou, že dokumenty vykazují nesrovnalosti. V případě příkazcova odmítnutí akceptovat dokumenty s nesrovnalostmi, jsou tyto předány zpět příjemci a ten poté postupuje podle podmínek kontraktu.

155

vzor formuláře, prostřednictvím kterého předkládá příjemce akreditivu požadované dokumenty je uveden v přílohách 156 vzor žádosti o vystavení vydacího listu na vydání dokumentů a vydací list jsou uvedeny v příloze

157


Příkazce může také odmítnout provést změnu akreditivu, ale neodmítne přijetí dokumentů s nesrovnalostmi. Toto se stává v případě, že všechny poplatky jsou na vrub příkazce. Za změnu akreditivu by musel zaplatit jak vystavující bance, tak také avizující a možná i potvrzující bance. Poplatek za nesrovnalosti si zpravidla účtují pouze avizující resp. potvrzující banky a tyto poplatky by též musel příkazce uhradit. Způsob čerpání akreditivu (tj. druh platebních podmínek – viz výše) vychází z podmínek uzavřené smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem. Úhrada akreditivní částky v cizí měně a v CZK z/do zahraničí se provádí prostřednictvím nostro/loro účtů157, úhrada v ČR a v CZK se provádí prostřednictvím ZC ČNB158.

4. Zánik akreditivu Rozlišujeme 3 varianty zániku akreditivu: plným vyčerpáním akreditivní částky, uplynutím doby platnosti, na základě žádosti o zrušení akreditivu.

Plným vyčerpáním akreditivní částky Po zaplacení celé nebo poslední akreditivní částky (při splnění akreditivních podmínek) vystavující bankou ve prospěch banky dodavatele již není možno dále akreditiv čerpat. Banka vystavující i avizující / potvrzující takovýto akreditiv vyvede ze své řádné evidence.

Uplynutím doby platnosti V případě, že dodavatel nepředloží žádné dokumenty, na jejichž základě by byl akreditiv čerpán a zároveň datum platnosti akreditivu již proběhlo, banky jednají v tom smyslu, že nebyly splněny podmínky akreditivu a proto nelze požadovat úhradu akreditivní částky. Z tohoto důvodu vystavující a avizující, resp. potvrzující banka vyřadí akreditiv (před vyúčtováním svých poplatků) ze své evidence.

Na základě žádosti o zrušení akreditivu K zániku (zrušení/uzavření) akreditivu v době platnosti může dojít až po souhlasu všech zúčastněných stran. Zrušit akreditiv lze pouze písemně159. Příkazce je povinen požádat o zrušení akreditivu avizující, resp. potvrzující banku prostřednictvím své banky. Avizující/potvrzující banka oznámí tuto skutečnost příjemci akreditivu, který má právo se rozhodnout, zda přistoupí ke zrušení akreditivu, anebo zda nesouhlasí. V případě jeho nesouhlasu platí nadále podmínky příslušného akreditivu.

157

viz kapitola 15 viz kapitola 14 159 odst. 3 § 686 zákona č. 513/1991 Sb., 158

158


Pro informaci uvádíme přehled některých swiftových zpráv, které používají banky při realizaci dokumentárních akreditivů. MT 700 MT 701 MT 705 MT 707 MT 710 MT 711 MT 720 MT 721 MT 730 MT 732 MT 734 MT 740 MT 742 MT 747 MT 750 MT 752 MT 754 MT 756 MT 799

Issue of a Documentary Credit Issue of a Documentary Credit Pre-Advice of a Documentary Credit Amendment to a Documentary Credit Advice of a Third Bank´s Documentary Credit Advice of a Third Bank´s Documentary Credit Transfer of a Documentary Credit Transfer of a Documentary Credit Acknowledgement Advice of Discharge Advice of Refusal Authorisation to Reimburse Reimbursement Claim Amendment to an Authorisation to Reimburse Advice of Discrepancy Authorisation to Pay, Accept or Negotiate AdviceofPayment/Acceptance/Negotiation Advice of Reimbursement or Payment Free Format Message

4.6. SMĚNKY Směnka je dokonalý cenný papír160 a musí mít vždy listinnou podobu. Legislativní úprava v ČR neobsahuje definici směnky, ale omezuje se na stanovení jejích podstatných náležitostí. Směnka je založena na principu peněžní poukázky. Z ustanovení zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. vyplývá, že existují dva druhy směnek – vlastní a cizí. Podle jejich náležitostí lze charakterizovat i jejich definici. Směnka vlastní je cenný papír a vyjadřuje bezpodmínečný slib směnečného dlužníka zaplatit majiteli v určitý den a na určitém místě dlužnou peněžní částku.

Směnka cizí je cenný papír a vyjadřuje bezpodmínečný příkaz směnečnému dlužníkovi zaplatit majiteli v určitý den a na určitém místě dlužnou peněžní částku. Směnka je cenný papír abstraktní, tzn. že směnečné právo není závislé na jiném právním poměru – směnka je platná bez ohledu na důvod, který vedl k jejímu vystavení. Soudní vymáhání směnečného dluhu je zásadně rychlejší než vymáhání jinýchpohledávek.

160

§ 1 zákona č. 591/1992 Sb.

159


V historii směnka sloužila k výměně mincí a později k uznání dluhu – obsahovala platební příslib zaplatit vypůjčený obnos ve sjednané lhůtě. Směnka plní stejně jako dokumentární akreditiv zajišťovací funkci, funkci platební a kreditní161. Vzhledem k velmi obsáhlé problematice směnečných úkonů, uvádíme zde pouze základní informace, které mají obecný vztah k platebnímu styku.

4.6.1 Legislativní úprava směnečné praxe Jak již bylo zmíněno v kapitole 3.3 vývojem směnečných a šekových obchodů ve světě se vytvořily dvě nejvýznamnější skupiny směnečného práva – oblast anglo-amerického práva a tzv. oblast ženevská. Anglo-americké (anglosaské) právo vychází z Bill of Exchange Act (1882) a je aplikováno zejména ve Velké Británii. V USA je směnečné právo zakotveno v Negotiable Instrument Law (1896) a následné revizi Uniform Commercial Code (1962). V ženevském právu platí tzv. Úmluva o jednotném směnečném zákonu a protokolu a tzv. Úmluva o jednotném šekovém zákonu a protokolu. V České republice je používání směnek upraveno zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. ČR neratifikovala Ženevské dohody, ale zákon směnečný a šekový je s těmito dohodami totožný. Tento zákon nebyl až na jednu výjimku162 od svého schválení novelizován.

Některé rozdíly mezi směnečnými oblastmi − podle ženevské oblasti je nutné, aby slovo “směnka” bylo obsaženo v textu listiny (anglo-americké právo toto nevyžaduje); − podle ženevské oblasti je platnost směnky 3 roky od data splatnosti (angloamerické právo povoluje dobu 6 let); − ženevská oblast upravuje zvlášť oblast směnečnou a zvlášť oblast šekovou (anglo-americké právo uznává šek jako druh směnky cizí); − anglo-americké právo nezná pojem “aval” (směnečné rukojemství) a nahrazuje ho pojmem “spoluakcept”; − anglo-americké právo akceptuje směnky “na doručitele” (ženevská oblast žádá, aby na směnce byl uveden název nebo jméno toho, komu anebo na jehož řad má být placeno).

161

Giese a kol.: Zajištění závazků v ČR. Praha 2003 zákonem č. 29/2000 Sb., který upravil text čl. I § 45 a čl. II § 42 zákona č. 191/1950 Sb. týkající se dodržení lhůty o podání zprávy o odepření přijetí či nezaplacení směnky a šeku

162

160


Některé rozdíly šeku oproti směnce 1.

Šekovníkem může být pouze peněžní ústav (směnečným dlužníkem může být kdokoli, fyzická či právnická osoba). Šek je v podstatě směnka znějící na bankéře (banku).

2.

Šek nelze přijmout, případné přijetí (akcept) platí za nenapsané, šekovník (peněžní ústav) tedy nemůže být zavázán vůči majiteli šeku. Jeho povinnost honorovat šek může být dána jen vůči majiteli účtu (výstavci šeku). To znamená, že může vyplývat ze smlouvy mezi šekovníkem a majitelem účtu (výstavcem šeku) o vedení účtu. Proto, díváme-li se na šek očima směnečného práva, nemá šek hlavního šekového dlužníka, nýbrž jen vedlejší, postihové dlužníky, tj. výstavce, indosanty a jejich případné rukojmí. Potřeba ujistit majitele šeku, že šek bude honorován, se někdy řeší tzv. certifikací šeku, kterou šekovník (peněžní ústav) připojí na šek. Zákon směnečný a šekový však nemá ustanovení o certifikaci šeku. Certifikaci (v Kanadě akceptaci) je možné hodnotit jako prohlášení o dostatečných prostředcích k zaplacení šeku.

3.

V šeku je možné uvést, že se má platit majiteli, a to tak, že: − šek zní na majitele, − šek zní na určitou osobu (remitenta), avšak s doložkou nebo majiteli apod. se na něj převede, anebo − v šeku není uvedeno, na koho je vystaven, šek na majitele se převádí pouhým odevzdáním šeku (bez indosace).

4.

Šek nelze vystavit na výstavce (není tedy možný ani jakýsi zastřený šek po vzoru zastřené směnky vlastní, tj. cizí směnky, kterou výstavce vystaví sám na sebe jako směnečníka). Je však přípustný šek, v němž výstavce a šekovník jsou různými “závody” téhož peněžního ústavu (např. pobočka a ústředí).

5.

Šek je splatný jen na viděnou, případné jiné ustanovení šeku platí za nenapsané. Šek je totiž platební instrument, nikoli instrument úvěrový. Šek je možné postdatovat, avšak v případě dřívějšího předložení je splatný ihned v den předložení. Lhůty k předložení šeku k proplacení jsou (od data vystavení uvedeného na šeku) 8, 20, 70 dní. V případě uplynutí těchto lhůt: − je možné šek odvolat (jde o zákaz výplaty daný výstavcem šekovníkovi), − nebyl-li šek odvolán, šekovník může (ale nemusí) šek vyplatit. V angloamerickém právu nejsou stanoveny přesné lhůty pro předložení šeku k proplacení. Šek musí být předložen v rozumné lhůtě, což záleží na posouzení všech okolností případu.

6.

Šekovník nemůže být ani šekovým rukojmím (aval). Zákon tak důsledně znemožňuje jakoukoli formu šekověprávní závaznosti šekovníka.

161


7.

Místo protestu šeku pro neplacení stačí též písemné prohlášení šekovníka napsané na šek s údajem dne předložení nebo obdobně datované prohlášení zúčtovacího centra (clearing house). Většinou se v praxi využívá této možnosti sdělení ve formě insufficient funds, not sufficient funds (nedostatečné prostředky) nebo refer to drawer (obraťte se na výstavce).

8.

Šekovníkův indosament je neplatný. Směnečník, na kterého byla směnka převedena (indosována), ji může dát dále svým indosamentem do oběhu. To však u šeku není možné, protože indosament na šekovníka platí jen jako potvrzení o placení. Tohoto indosamentu se v praxi nejvíce používá jako potvrzení o placení šeku. Je ale možné indosovat šek na jiný závod šekovníka (na jinou pobočku banky), než na který byl vystaven163.

Účastníci směnečných obchodů Možnými účastníky směnečných obchodů mohou být u směnky vlastní − výstavce směnky – směnečnýdlužník; − osoba, které nebo na jejíž řad má být placeno - věřitel; − majitel směnky – věřitel – indosant (osoba, která směnku převádí rubopisem na další osobu) – indosatář (osoba, na kterou je směnka rubopisem převáděna); − avalista.

Možnými účastníky směnečných obchodů mohou být u směnky cizí − výstavce směnky – věřitel - trasant; − směnečnýdlužník – akceptant; − osoba, které nebo na jejíž řad má být placeno - věřitel; − majitel směnky – věřitel - indosant – indosatář; − avalista.

Použití směnky Směnka může být použita například u těchto platebních instrumentů: − dokumentární inkaso – platební podmínka vydání dokumentů proti přijetí směnky; − směnečné inkaso – obstarání zaplacení směnky prostřednictvím dokumentárního inkasa;

163

podrobněji viz kapitola 3.3

162


− dokumentární akreditiv – nejčastěji se jedná o platební podmínku negociace a akceptace; − forfaiting – odkup směnky bez zpětného postihu; − eskont směnky – odkup směnky se zpětným postihem.

Výhody a nevýhody směnky Pro věřitele: − je závazek dlužníka vyjádřený směnkou rychleji vymahatelný; − existuje možnost směnku před její splatností eskontovat nebo nabídnout forfaitové společnosti; − směnku může předložit k proplacení prostřednictvím dokumentárního inkasa. − jestliže směnku ještě avaluje jiná osoba/y, může věřitel uplatnit nároky z této směnky vůči kterékoliv z těchto osob. Jedná se o obdobu např. potvrzené bankovní záruky.

Pro dlužníka: − může dojít k určitým dohadům s věřitelem při akceptaci směnky.

Obecně:164 Nyní uvádíme pouze některé základní informace. − Uvedením neexistujícího dne (např. “31. červen”) se směnka stává neplatnou. − V případě nezaplacení směnečné částky dlužníkem je v souladu se zákonem165 vymáhání směnečného dluhu jednodušší a podstatně kratší, než vymáhání pohledávek vzniklých z klasických obchodních vztahů166. − Ve zkráceném soudním řízení je možné uplatnit pohledávky vzniklé jak z nepřijetí směnky, tak z jejího nezaplacení. Pro tyto soudní úkony jsou stanovené zákonem procesní lhůty. − Směnka může být prolongována, což představuje posunutí dne splatnosti směnky na jinou dobu. V praxi se tato prolongace učiní tak, že majitel napíše na lícovou stranu listiny poznámku „Prolongováno do…….“ a podepíše se.

164

Kopáč, L.: Komentář k čs. zákonným ustanovením o směnkách §§ 43 – 90 zákona č. 191/1950 Sb. a § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 166 dle zákona č. 513/1991 Sb. 165

163


4.6.2 Druhy směnek Směnky může členit podle následujících hledisek167 na: Hledisko třídění Podle slibu/příkazu zaplatit

Podle způsobu splatnosti

Podle funkce

Druhy směnek •

vlastní;

•

cizí;

•

denní (fixní, precizní);

•

datosměnka (lhůtová směnka);

•

vistasměnka;

•

lhůtní vistasměnka;

•

obchodní;

•

akceptační;

•

depozitní;

•

blankosměnka;

•

rektasměnka.

Směnka vlastní Podstatné náležitosti směnky vlastní: − označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny; − bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní sumu; − údaj splatnosti; − údaj místa, kde má být placeno; − jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; − datum a místo vystavení směnky; − podpis výstavce. Výstavce směnky vlastní je stejně zavázán jako příjemce (akceptant) cizí směnky.

167

členění směnek podle funkce je pouze orientační s ohledem na jejich výskyt v praxi

164


Vzor směnky vlastní168

Směnka cizí Podstatné náležitosti směnky cizí: − označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny; − bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu; − jméno toho, kdo má platit; − údaj splatnosti; − údaj místa, kde má být placeno; − jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; − datum a místo vystavení směnky; − podpis výstavce. Kromě uvedených podstatných náležitostí na cizí směnce mohou být uvedeny: − doložka “bez protestu”; − doložka o vystavení cizí směnky ve více exemplářích; − doložka hodnotová nebo valutová; − doložka o domicilaci směnky169.

168 169

Komerční banka, a.s. Kovařík, Z.: Směnka a šek v České republice. Praha 2001

165


Vzor směnky cizí170

Směnka denní Směnka denní (precizní, fixní) – nejčastější označení splatnosti přesným dnem (např. 2. července 2007).

Datosměnka Datosměnka (lhůtová směnka) – směnka s údajem splatnosti uvedeným za určitý čas po dni vystavení (např. 100 dní od data vystavení).

Vistasměnka Vistasměnka (směnka na viděnou) – splatná na viděnou kdykoliv při předložení. Pokud by na směnce chyběl údaj splatnosti, stává se automaticky vistasměnkou.

Lhůtní vistasměnka Lhůtní vistasměnka – splatnost je uvedena jako určitý den po viděné (např. 30 dnů po viděné resp. od předložení). Výhodou vistasměnky je, že majitel není nucen předložit směnku v předem určený den. Při prezentaci lhůtní vistasměnky napíše směnečný dlužník na směnku datum předložení a připojí svůj podpis171.

170 171

ECON publishing, s.r.o.: Směnka cizí, Brno Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový – komentář. Praha 1996

166


Obchodní směnka S tímto termínem se setkáváme v obchodní praxi. V podstatě se jedná o cizí směnku, která je vystavena dodavatelem v době, kdy měl odběratel zaplatit podle podmínek kontraktu (zpravidla bezhotovostním způsobem za dodávku zboží). Místo placení v určený den požádá o odklad platby (např. 2 měsíce) a tuto dobu je vystavena směnka. Odběrateli tak vzniká povinnost zaplatit na základě odběru zboží a povinnost zaplatit směnečnou částku při předložení směnky.

Akceptační směnka S termínem akceptační směnka se setkáváme méně častěji. Opět se jedná o cizí směnku akceptovanou odběratelem. Tuto směnku předkládá odběratel své bance a nabídne ji k odkupu a takto získané peníze použije k uhrazení svého závazku.

Depozitní směnka Pojem depozitní směnka se objevuje hlavně v nabídkách produktů velkých bank. Jedná se zpravidla o směnku, jejímž výstavcem a dlužníkem je banka a která je vystavena ve prospěch klienta této banky. Klient za tuto směnku zaplatí částku, která je nižší než směnečná částka. Rozdíl mezi směnečnou částkou a cenou, za kterou byla klientem nakoupena se nazývá diskont. Velikost diskontu je v tomto případě rovna předem stanovenému úroku odpovídající době splatnosti směnky. Zpravidla se jedná o nepřevoditelné směnky deponované po celou dobu u banky.

Blankosměnka Termín blankosměnka nebo-li biancosměnka představuje neúplnou směnku. Jedná se o listinu, která po vyplnění všech zákonných náležitostí bude cenným papírem172. Blankosměnka je normálně v oběhu s tím, že předem určené osobě je uděleno právo za určitých podmínek doplnit povinné směnečné doložky. Blankosměnky se velmi často používají jako zajišťovací instrumenty v rámci financování obchodu např. při realizaci forfaitingu.

Rektasměnka Rektasměna, nebo-li směnka na jméno, je cenný papír a obsahuje doložku „nikoliv na řad“ (nebo doložku podobného významu)173, čímž je ztížena jeho obchodovatelnost. Směnku lze však převést formou postoupení pohledávky - cessí174.

172

§ 10 zákona č. 191/1950 Sb. § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. 174 cesse je druhem změny závazku, kdy dojde ze změně věřitele v souladu s ust. §§ 524-530 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 173

167


Náležitosti směnky obecně: − směnka cizí může být vystavena ve více (bezpečnostních) duplikátech, směnka vlastní může být vystavena pouze v jednom originále; − podpisy musejí být vlastnoruční, tzn. že nemohou být zastoupeny např. razítkem; − podpisy na směnce nemusí být čitelné; − není-li uvedeno jinak, pak platí, že místo směnečníkova bydliště je místem platebním; − není-li na směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě bydliště výstavce; − směnku musí podepsat výhradně osoba k tomu oprávněná. Ztratí-li tato osoba do doby splatnosti toto oprávnění, na platnost směnky a povinnost zaplatit to nemá žádný vliv175.

Směnečné úkony Právní forma Forma směnečného prohlášení (vystavení vlastní směnky, akceptu, indosamentu) se řídí právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno. Účinky závazných prohlášení příjemce cizí směnky a výstavce vlastní směnky se řídí právem platebního místa, účinky ostatních směnečných prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna. Forma protestu176 a lhůty k protestu se řídí právem státu, v němž je třeba učinit protest (zpravidla se jedná o místo platební). Právem platebního místa se řídí opatření, jenž je nutno učinit, byla-li směnka ztracena nebo ukradena.

Promlčení směnečných nároků Nároky vyplývající ze směnky se proti akceptantovi promlčují po třech letech ode dne splatnosti směnky. Nároky majitele směnky proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu, který však musí být učiněn včas. Dále se promlčují v případě směnky s doložkou “bez protestu” v jednom roce ode dne splatnosti směnky. Indosantům se nároky proti jiným indosantům a proti výstavci promlčují v šesti měsících od data, kdy indosant směnku proplatil, nebo kdy byl proti němu soudně tento nárok uplatněn.

175 176

Nejepínský, K.: Směnka v obchodě a podnikání. Praha 1992 Vzor protestní listiny je uveden v přílohách

168


Přijetí směnky Přijetí směnky se vyjadřuje na směnce slovem “přijato”, “accepted” nebo jinou doložkou se stejným významem. Tato doložka se píše na směnku a dlužník ji podepíše. Podepíše-li se dlužník na přední straně směnky, platí jeho podpis za přijetí směnky a potom doložka “přijato” nemusí být uvedena. V případě, že se dlužník podepíše na rubové straně směnky, musí byt doložka “přijato” vždy uvedena. Akcept musí být bezpodmínečný, dlužník jej však může omezit na část směnečné sumy.

Prezentace směnky Směnka musí být prezentována majitelem směnečnému dlužníkovi k placení v místě splatnosti. Směnky splatné v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo v určitý čas po viděné je nutno předložit k placení v den platební nebo během dvou následujících pracovních dnů177. Bude-li den pro předložení např. sobota (pokud to je den pracovního volna) a je-li směnka domicilovaná v sídle banky, posledním dnem pro předložení je středa (pokud je to pracovní den). Připadne-li den splatnosti např. na čtvrtek, poslední den pro předložení směnky je pondělí. Směnka na viděnou musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení. Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo prodloužit. Po zaplacení směnky se směnka vrací dlužníkovi s tím, že zpravidla bývá znehodnocena např. přeškrtnutím s poznámkou např. „placeno“, perforováním apod. Úhrada směnečné částky se provádí v rámci ČR a v CZK prostřednictvím ZC ČNB178 a veškeré platby v cizí měně a v CZK z/do zahraničí prostřednictvím nostro/loro účtů179.

Protest a postih směnky V případě, že směnka není zaplacena v den splatnosti (tzv. ocitne se v nouzi), může majitel směnky vykonat postih proti vedlejším dlužníkům. Postihem se rozumí požadavek, aby směnečnou částku včetně úroků a výloh zaplatil: − u cizí směnky – výstavce, nebo indosant, nebo avalista, případně kterýkoli z nich anebo všichni dohromady; − u vlastní směnky – indosant, nebo avalista, případně kterýkoli z nich anebo všichni dohromady. Protest pro nepřijetí směnky je třeba provést v bydlišti dlužníka, protest pro nezaplacení směnky v místě platebním, které je uvedeno na směnce. Není-li uvedeno, pak v místě platebním vyplývajícím ze směnečníkova bydliště180.

177

ustanovení § 38 zákona č. 191/1950 Sb. viz kapitola 14 179 viz kapitola 15 180 Kopáč, L.: Směnky a směnečné právo 178

169


Ze zákona může majitel směnky při postihu požadovat181: − směnečnou částku; − 6% úrok z prodlení ode dne splatnosti; − odměnu ve výši 1/3% ze směnečné částky; − výlohy při protestu. Bezpodmínečným předpokladem postihu je provedení protestu, kdy ze zákona pověřená osoba (notář, soudce nebo obecní úřad) sepíše protestní listinu, ve které se konstatuje, že směnka nebyla zaplacena v den splatnosti. Směnku na viděnou je nutno protestovat nejpozději do jednoho roku ode dne vystavení směnky182. Směnky splatné v určitý čas po viděné nebo v určitý čas po datu vystavení nebo v určitý den, je třeba protestovat183 pro neplacení do dvou následujících pracovních dnů po dnu platebním. Protest není třeba provádět vůči hlavním dlužníkům (u cizí směnky je to akceptant a jeho avalisté), protože je ze zákona možné domáhat se vůči nim směnečných práv soudně kdykoliv během tří let ode dne splatnosti. Po uplynutí této lhůty má hlavní dlužník právo namítnout promlčení směnečných práv.

4.6 BANKOVNÍ ZÁRUKY Bankovní záruka je zvláštním typem ručení a poskytuje věřiteli velmi dobré zajištění si své pohledávky. Má univerzální povahu, protože ji lze použít k zajištění jakéhokoli rizika. Bankovní záruka je neodvolatelný písemný závazek banky zaplatit předem určenou částku peněz, a to v případě nedodržení podmínek kontraktu dodavatelem nebo nezaplacení zboží a služeb odběratelem. Z citace zákona184 vyplývá tato definice: Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Záruční listina není cenným papírem, jak bývá někdy mylně interpretováno.

181

ustanovení § 48 zákona č. 191/1950 Sb. ustanovení § 34 zákona č. 191/1950 Sb. 183 ustanovení § 44 odst. 2 a § 38 odst 1 zákona č. 191/1950 Sb. 184 § 313 zákona č. 513/1991 Sb. 182

170


Bankovní záruka je zvláštním typem ručení - samostatným zajišťovacím instrumentem. Z toho vyplývají některá specifika bankovní záruky185 − ručitelem bankovní záruky je vždy banka; − forma ručení bankovní zárukou má jiné právní postavení než prosté ručení186; − na výzvu věřitele je banka povinna poskytnout plnění vždy a to i bez předchozího požadavku věřitele na plnění dlužníkem (pokud text záruky nestanoví jinak). Pro účely tohoto učebního textu zařazujeme bankovní záruky mezi dokumentární platební instrumenty. Někdy se v literatuře objevuje rozdělení bankovních záruk na dokumentární a nedokumentární. Prohlášení příjemce, které předkládá ručitelské bance lze chápat také jako dokument. Vzhledem k velmi obsáhlé problematice záručních obchodů, uvádíme zde pouze základní informace, mající obecný vztah k platebnímu styku.

4.7.1 Legislativní úprava bankovních záruk Bankovní záruka se řídí v ČR zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník187, v platném znění. Práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovní záruce se řídí také podpůrně ustanoveními o ručení188. Vzhledem k tomu, že bankovní záruku může vydat pouze banka, vztahuje se na ně také zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Jiná osoba může poskytnout bankovní záruku jen tehdy, je-li k tomu oprávněna189. Takovou oprávněnou osobou může být např. družstevní záložna působící podle zákona 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech190. ICC v Paříži zpracovala a vydala v roce 1992 Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání (Uniform Rules for Demand Guarantee - URDG) jako publikaci č. 458. Vztahují se na všechny bankovní záruky, které obsahují příslušnou doložku o jejich uplatnění, a to podle revize platné ke dni vystavení záruky. ICC v Paříži dále vydala jako svou publikaci č. 325 Jednotná pravidla pro kontraktní záruky (Uniform Rules for Contract Guarantees – URCG), která se vztahují na vádium, záruku za vrácení akontace a za dobré provedení kontraktu. Tyto záruky lze použít pouze při předložení písemného prohlášení příjemce a dalšího dokumentu (zpravidla to bývá rozhodnutí soudu). Jako publikaci č. 524 vydala ICC v Paříži s účinností od 1994 tzv. Jednotná pravidla pro garanční pojistku (Uniform Rules for Contract Bonds – URCB), která jsou specifická v tom, že při předložení písemného prohlášení příjemce zkoumá vždy ručitelská banka, zda vůbec a kdy došlo k porušení smluvního vztahu. Proto nejsou tato URCB bankami téměř 185

Giese a kol.: Zajištění závazků v ČR ustanovení §§ 303 – 312 zákona č. 513/1991 Sb. 187 ustanovení §§ 313 – 323 zákona č. 513/1991 Sb. 188 ustanovení §§ 303 – 312 zákona č. 513/1991 Sb. 189 ustanovení § 762 zákona č. 513/1991 Sb. 190 ustanovení § 3 zákona č. 87/1995 Sb. 186

171


využívána na rozdíl od pojišťoven. Jejich používání se rozšiřuje zejména po schválení např. Panamerickou záruční asociací (PASA), Americkou záruční asociací (SAA) nebo Mezinárodní asociací úvěrového pojištění (ICIA)191. Jak již bylo zmíněno v kapitole 4.5 bankovní záruka ve zvláštní formě akreditivu – standby akreditiv se řídí ISP98, které vydala ICC v Paříží v roce 1998192. V roce 2000 nabyla účinnosti Úmluva o mezinárodních zárukách a standby akreditivech, která byla zpracována UNCITRAL193.

Účastníci bankovních záruk Možnými účastníky bankovních obchodů mohou být − příkazce - žadatel o vystavení záruky – dlužník; − banka příkazce – ručitel; − banka příjemce - avizující banka – banka vystavující záruku - ručitel; − příjemce záruky - věřitel.

Použití bankovních záruk Záruku vydává ručitel, obvykle banka, a to jménem: – dodavatele – jedná se o záruku vystavenou ve prospěch odběratele na to, že dodavatel splní své závazky uvedené v kontraktu. V případě, že tyto závazky nebudou splněny, ručitel se zavazuje zaplatit odběrateli finanční náhradu. Tato náhrada může být až do výše 100 % hodnoty kontraktu; – odběratele – jedná se o záruku dodavateli, že odběratel dodrží platební podmínky uvedené v kontraktu. Jestliže banka oznámí, že jiná banka poskytla záruku, nemá příjemce takovéto záruky pohledávku vůči této bance, která mu tuto záruku avizovala. Jestliže bankovní záruku potvrdí jiná banka, může věřitel uplatnit nároky z této záruky vůči kterékoliv z těchto bank194. Jedná se o obdobu např. avalované směnky. Pohledávku zajištěnou zárukou vystavenou prvotřídní bankou může její majitel nabídnout k odkupu jako formu financování svých obchodních aktivit.

191

Čermáková, I.: Bankovní záruka. Praha 2002 ICC Česká republika: Mezinárodní pravidla pro standby ISP98. Praha 2003 193 viz kapitola 4.1 194 ustanovení § 315 zákona č. 513/1991 Sb. 192

172


4.7.2. Druhy bankovních záruk Bankovní záruky může členit podle následujících hledisek na: Hledisko třídění Podle toho, zda se jedná o

Druhy platebních záruk (nejčastěji vystavované)

Druhy neplatebních záruk (nejčastěji vystavované)

Podle ručící banky

Druhy bankovních záruk •

platební;

•

neplatební;

•

aval směnek;

•

záruka za zaplacení směnek;

•

záruka za zaplacení leasingových splátek;

•

záruka za zaplacení zboží;

•

vádium;

•

záruka za dobré provedení kontraktu;

•

záruka za vrácení akontace;

•

přímé

•

nepřímé

Platební záruky Platební záruka, také záruka za zaplacení peněžité pohledávky je charakteristická tím, že banka odběratele se zavazuje zaplatit buď přímo dodavateli, nebo jinému příjemci (např. bance) smluvenou částku v případě, že odběratel není schopen uhradit své finanční závazky.

Neplatební záruky Neplatební záruka, též záruka za nepeněžité plnění195 je charakteristická tím, že zpravidla banka dodavatele se zavazuje zaplatit na první výzvu a bez námitek. Velmi často je podmínka vyplatitelnosti dána ještě předložením konkrétního dokumentu ve snaze snížit riziko neoprávněného uplatnění ze strany odběratele.

Aval směnek Aval směnek je proveden přímo na listině směnky196. Představuje směnečné prohlášení, který spočívá v závazku, na základě kterého je avalista (ten, který se zaručil) na výzvu majitele povinen poskytnout plnění vždy a to i bez předchozího požadavku majitele na plnění směnečným dlužníkem.

195 196

§ 314 zákona č. 513/1991 Sb. Vzor smlouvy o aval směnky je uveden v příloze

173


Záruka za zaplacení směnek Bankovní záruka za zaplacení směnek je samostatná listina, v jejímž textu je specifikována konkrétní záruka nebo také záruka, která bude teprve v budoucnu vystavena nebo akceptována.

Záruka za zaplacení leasingových splátek Záruka za zaplacení leasingových splátek je obdobou záruky za zaplacení směnek, protože v záruční listině je též uveden odkaz na konkrétní leasingovou smlouvu se specifikací počtu splátek a jejich výše apod. V praxi bývá tento typ bankovní záruky nahrazen standby akreditivem.

Záruka za zaplacení zboží Záruka za zaplacení zboží patří mezi charakteristické záruky jejichž obsah není nutné více specifikovat.

Vádium Vádium je také nazýváno bid bond či tender guarantee, občas provisional guarantee nebo také temporary guarantee. Tato bankovní záruka má za cíl přesvědčit odběratele, že ze strany dodavatele se jedná o závaznou nabídku a že dodavatel je ochoten podepsat kontrakt ihned po vyhlášení výsledku výběrového řízení197. Součástí mnohých tendrových řízení je mimo jiné i podmínka předložení záruky, a to obvykle v rozmezí od 2 až 5 % ceny kontraktu198. Pro odběratele je vádium jak zárukou zajištění finančně silného dodavatele, tak současně příslibem možného obdržení následné záruky, např. za dobré provedení kontraktu. V praxi je ve vádium velmi často obsažena klauzule o možném postihu v případě, že nebude následná záruka (např. za dobré provedení)vystavena.

Záruka za dobré provedení kontraktu Záruka za dobré provedení kontraktu (performance bond, performance guarantee nebo final guarantee) patří mezi velmi rozšířené a používané bankovní záruky vystavená obvykle ve výši 5–10 % hodnoty kontraktu. Tento druh záruky je chápán častěji jako prostředek k zajištění řádného plnění kontraktačních podmínek ze strany dodavatele. Jak již bylo výše uvedeno, obvykle vstupuje v platnost ihned po skončení platnosti vádia. Povinností dodavatele nemusí být pouze dodání zboží, ale i jeho instalace nebo zaškolení obsluhujícího personálu.

197

Ještě před vypsáním soutěže může být potencionální účastník vyzván k předložení bankovního příslibu vystavit bankovní záruku tzv. letter of intent nebo letter of commitment. 198 Čermáková, I.: Bankovní záruka. Praha 2002

174


Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o obdobu dokumentárního akreditivu např. s platební podmínkou kombinovaná platba199.

Záruka za vrácení akontace Záruka za vrácení akontace je také nazývána jako advance payment guarantee nebo down payment guarantee, občas také jako restitution bond, či repayment guarantee nebo refund bond. Záruka za vrácení akontace je vyžadována odběratelem velmi často v případě, že ze strany dodavatele byl požadavek na provedení částečné platby předem. Je vhodné ji koncipovat tak, aby vstoupila v platnost až po provedení částečné platby. Výše akontace je závislá na celkové hodnotě kontraktu, avšak obvykle se pohybuje mezi 5 –30 % hodnoty dodávky. Pro dodavatele je vhodné, aby tato záruka obsahovala ustanovení o postupném snižování závazku, a to na základě např. prokázané dodávky zboží nebo provedení konkrétní činnosti200. Záruka za vrácení akontace poskytuje odběrateli také jistotu, že v případě odstoupení od smlouvy dodavatelem nebo nenabytí účinnosti dané smlouvy, mu bude jím uhrazená peněžní částka vrácena zpět.

Přímé bankovní záruky Přímé bankovní záruky jsou takové, které jsou vystaveny z příkazu příkazce (dodavatele nebo odběratele).

Nepřímé bankovní záruky Nepřímé bankovní záruky též protizáruky201, které jsou vystaveny na základě požadavku příkazce ve prospěch banky příjemce. Banka příjemce na základě této protizáruky vystaví svou záruky ve prospěch příjemce. Jedná se o dvě bankovní záruky nezávislé na sobě. Příjemce (dodavatel nebo odběratel) má na rozdíl od potvrzené záruky pohledávky pouze vůči své bance, která záruku vystavila. Protizáruky jsou obvyklé zejména v zemích Středního a Dálného východu, Latinské Ameriky a také jihovýchodní Asie.

199

viz kapitola 4.5.2 Čermáková, I.: Bankovní záruka. Praha 2002 201 vzor protizáruky je uveden v příloze – Union Bank of Switzerland: Guide to documentary transactions in foreign trade 200

175


4.7.3 Zpracování bankovních záruk Zpracování standardní bankovní záruky má tři resp. čtyři základní fáze: − vystavení bankovní záruky − změna bankovní záruky (je-li požadována) − čerpání bankovní záruky splněním podmínek − zánik bankovní záruky

1. Vystavení bankovní záruky Bankovní záruka je vydána až po uzavření smlouvy s příkazcem obdobně jako vystavení dokumentárního akreditivu po podpisu smlouvy o otevření akreditivu. Záruční listina musí obsahovat konkrétní částku a měnu, do jejíž výše se zavazuje banka ručit a podmínky ručení202 . V rámci bankovních záruk jsou dokumenty zpravidla zasílány bankami mezi sebou prostřednictvím kurýrní pošty. Jakékoliv jiné instrukce nebo zprávy jsou zpravidla zasílání prostřednictvím sítě SWIFT203 tzv. swiftovými zprávy kategorie 7 (MT 7xx). Při vystavení bankovní záruky by měla být věnována maximální pozornost následujícím podmínkám: − záruka musí obsahovat jméno a adresu příkazce; − záruka musí obsahovat jméno a adresu příjemce; − záruka musí být neodvolatelná204 a ve většině případů by měla být vyplatitelná na první požádání; − text záruky musí být jasný a jednoznačný, tak aby byla záruka proveditelná (konkrétní datum platnosti záruky, uvedení celkové výše závazku, podmínky uplatnění záruky apod.); − musí být uvedeno, zda je záruka převoditelná, či nikoliv; − záruka by měla uvádět, jakým právním řádem se řídí (v opačném případě by se měla řídit právním řádem země vystavující banky); − platnost bankovní záruky.

202

ustanovení § 316 zákona č. 513/1991 Sb. viz kapitola dále 204 Článek 5 URDG 203

176


Budeme-li aplikovat zákonnou úpravu právního vztahu vznikajícího mezi vystavující bankou a mezi příjemcem akreditivu205, lze dovodit, že právní vztah mezi bankou vystavující bankovní záruku a příjemcem záruky vzniká též právním aktem sdělení (takovéto záruky). Nicméně záruka podle URDG vstupuje v platnost datem svého vystavení (pokud není uvedeno jinak)206. V praxi se můžeme setkat s množstvím záruk, které jsou zcela nepochybně podvodného charakteru. Takovéto „záruky“ jsou charakteristické textem např. „one year and one day“, „guarantee shall be domiciled for payment“, „subjekt UCP pro Bank Guarantees publ. No. 500“ nebo „without protest or notification“207.

Z výše uvedeného grafu vyplývá, že standardně může být záruka avizována příjemci − přímo bankou příkazce nebo − prostřednictvím jeho banky. Dále z grafu vyplývá, že nejdříve je vystavena protizáruka a na jejím základě teprve banka příjemce vystavuje záruku ve prospěch svého klienta. V praxi se setkáváme často s mylným výkladem vystavování protizáruk, s tím, že nejdříve má být vystavena záruka, proti které je vystavena protizáruka (což je zcela chybná interpretace).

205

ustanovení § 683 zákona č. 513/1991 Sb. článek 6 URDG 207 vzor podvodných záruk je uveden v příloze. 206

177


2. Změna záruky Bankovní záruky nebývají na rozdíl od dokumentárních akreditivů často měněny, nicméně platí pro jejich změny stejné podmínky, jako pro vystavení záruky samotné.

3. Čerpání záruky Banka plní z titulu bankovní záruky jen tehdy, když k tomu byla písemně vyzvána208, avšak v záruční listině může být uveden i jiný způsob výzvy. Banka však plní, pokud byla k tomu vyzvána v rámci své platnosti. Ručitelská banka může též uplatnit námitky, jen pokud to záruka umožňuje209. V případě uplatnění záruky je ručitel povinen bezodkladně informovat příkazce o této skutečnosti210. Bylo-li v záručních podmínkách také např. předložení různých dokumentů (přepravních apod), banka prozkoumá jejich obsah. Pokud v nich shledá závady, odmítne vyplatit příslušnou částku s odkazem na tyto závady. Pokud uplatnění proběhlo bez závad, vyplatí ručící banka příslušnou částku ve prospěch příjemce záruky. Následně v souladu se smlouvou o vystavení bankovní záruky získá peněžní prostředky od příkazce211. U nepřímých záruk jsou možné dva způsoby úhrady uplatněné částky. V prvním případě ručící banka vyplatí příslušnou částku příjemci záruky a poté žádá banku, která vystavila protizáruku o úhradu již zaplacené záruční sumy. V druhém případě ručící banka zaplatí příjemci až po obdržení záruční sumy od banky příkazce212. Úhrada záruční částky v cizí měně a v CZK z/do zahraničí se provádí prostřednictvím nostro/loro účtů213, úhrada v ČR a v CZK se provádí prostřednictvím ZC ČNB214.

4. Zánik záruky Rozlišujeme 3 varianty zániku záruky: − plným uplatněním záruky, − uplynutím doby platnosti, − na základě prohlášení příjemce.

208

ustanovení § 319 zákona č. 513/1991 Sb.; článek 20 URDG ustanovení § 317 zákona č. 513/1991 Sb. 210 článek 17 URDG 211 ustanovení § 321 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. 212 velmi často používaný způsob v zemích Blízkého s Středního východu. 213 viz kapitola dále 214 viz kapitola dále 209

178


Plným uplatněním Bankovní záruka může zaniknout po uplatnění a zaplacení celé záruční sumy.

Uplynutím doby platnosti V případě, že příjemce záruky nepředložil bance žádné písemné uplatnění během platnosti záruky, záruka zaniká215.

Na základě prohlášení příjemce Ke zrušení záruky dochází při předložení záruky ručitelské bance nebo při předložení písemného prohlášení příjemce záruky o propuštění ručitelské banky ze záručního závazku216.

Legenda217: •

Vyhlášení výběrového řízení a následné vystavení bankovní záruky za nabídku do veřejné soutěže (vádia);

•

Podpis kontraktu po vyhlášení výsledků výběrového řízení;

•

Vystavení dokumentárního akreditivu, který je využitelný jakmile odběratel potvrdí přijetí záruky za dobré provedení kontraktu. Záruka za nabídku do veřejné soutěže zanikla.

•

Proti záruce za vrácení akontace je provedena platba předem (např. ve výši 20%);

•

Pod dodávce zboží jsou v rámci dokumentárního akreditivu předloženy dokumenty přesně podle akreditivních podmínek - je provedena úhrada (např. ve výši 80%) resp. akceptace směnky;

215

ustanovení § 321 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.; článek 22 URDG Článek 23 URDG 217 Banca Commercial Italiana: Notes on Banking Transactions Relating to Foreign Trade, Milano 1994 216

179


•

Záruka za vrácení akontace zanikla. Záruka za dobré provedení kontraktu je nahrazena například zárukou za zádržné218 nebo zárukou za splnění povinností dodavatele během technické záruky, které jsou využitelné jakmile jsou vystaveny dokumenty vykazující ukončení obchodního případu z pohledu dodávky a instalace zboží, zaškolení apod. (např. protokol o uvedení do provozu).

Pro informaci uvádíme přehled některých swiftových zpráv, které používají banky při realizaci bankovních záruk. MT 760 MT 767 MT 768 MT 769 MT 790 MT 791 MT 792 MT 795 MT 796 MT 798 MT 799

Guarantee GuaranteeAmendment Acknowledgement of a Guarantee Message Advice of Reduction of Release Advice of Discrepancy Advice of Charges, Interest and Other Adjustments Request for Cancellation Queries Answers Proprietary Message Free Format Message

CVIČENÍ 4 4.1

Co je to INCOTERMS 2000?

4.2

Jaká znáte dokumentární inkasa?

4.3

Co je to dokumentární akreditiv?

4.4

Co je to aval?

4.5

Jaké znáte bankovní záruky?

218

Jedná se o druh bankovní záruky vystavené zpravidla ve výši 5-10 % hodnoty kontraktu. Zárukou za zádržné si odběratel zajišťuje náklady s odstraněním chyb a vad, které byly objeveny či zjištěny v pozdější době.

180

5. PLATEBNÍ STYK A FINANCOVÁNÍ OBCHODU

5. KAPITOLA PLATEBNÍ STYK A FINANCOVÁNÍ OBCHODU ÚVOD Tato kapitola je věnována základním nástrojům financování obchodu. Současně při použití jednotlivých nástrojů platebního styku mohou dodavatelé nebo odběratelé využít i některé formy financování obchodu, jako je např. financování dokumentárních akreditivů, forfaiting, eskont směnek, exportní odběratelský úvěr, exportní úvěrové smlouvy či factoring. Jak již bylo řečeno, prvotřídní banky nabízejí svým klientům různé formy financování obchodních transakcí v návaznosti na různé formy zajištění pohledávek. Pro všechny níže uvedené způsoby financování platí pravidlo, že úhrada příslušné částky v cizí měně a v CZK z/do zahraničí se provádí prostřednictvím nostro/loro účtů219, úhrada v ČR a v CZK se provádí prostřednictvím ZC ČNB220. V této kapitole se budeme zabývat některými formami financování: 5.1

Financovánídokumentárníhoinkasa;

5.2

Financovánídokumentárníhoakreditivu;

5.3

Eskont směnek;

5.4

Forfaiting;

5.5

Factoring;

5.6

Exportní odběratelský úvěr;

5.7

Exportní úvěrová linka.

219 220

viz kapitola dále viz kapitola dále

181


Legislativní úprava podpory exportu v rámci financování obchodu Základním legislativním rámcem financování obchodu zaměřeného na podporu exportu je zákon č. 58/1995 Sb., zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Mezinárodním dokumentem je Ujednání pro oficiálně podporované vývozní úvěry - tzv. Konsensus OECD. Další právní předpisy upravující financování obchodu jsou závislé na druhu platebního instrumentu, ke kterému se financování váže221 a obchodních podmínkách nebo podmínkách jednotlivých bank, které se účastní financování obchodu. Pro všechny žadatelé o pojišťování a financování vývozu se státní podporou musí splňovat přísná kritéria daná jak legislativou ČR a Konsensus OECD, tak také EGAP a ČEB.

Podpora exportu Mezi instituce podporující pojišťování a financování vývozu se státní podporou222 patří Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP)223 a Česká exportní banka, a.s. (ČEB)224. Obě tyto instituce působí v souladu se zákonem č. 58/1995 Sb., zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. EGAP v rámci Konsensus OECD zavedl již v roce 1999 opatření, která zejména sjednotila systém zařazování zemí do 7 rizikových kategorií podle pravidel OECD (kategorie 1 je nejmenší riziko, kategorie 7 je největší riziko225) a zavedla novou metodiku výpočtu pojistného a to pouze z jistiny úvěru. EGAP úzce spolupracuje s ostatními úvěrovými pojišťovnami a s některými má také uzavřené smlouvy o spolupráci nebo zajištění při zabezpečení společných projektů na třetích trzích. Mezi standardní nabídky pojištění patří zejména: • Pojištění krátkodobých vývozních úvěrů proti teritoriálním rizikům; • Pojištění střednědobých a dlouhodobých dodavatelských vývozních úvěrů proti teritoriálním i komerčním rizikům; • Pojištění střednědobých a dlouhodobých odběratelských vývozních úvěrů proti teritoriálním i komerčním rizikům; • Pojištění banky potvrzující akreditiv;

221

viz kapitoly 4.4.1; 4.5.1; 4.6.1 a 4.7.1 Další institucí, která poskytuje úvěrové pojištění, ale bez státní podpory je např. Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. 223 www.egap.cz 224 www.ceb.cz 225 Zvláštní skupinou je kategorie 0, kam spadají státy světa, které mají nejvyšší příjmy na 1 obyvatele. Patří sem zejména Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Rakousko, Německo, Švédsko, Švýcarsko apod. 222

182


• Pojištění úvěru na předexportní financování výroby proti riziku nesplnění vývozního kontraktu; • Pojištění výrobního rizika; • Pojištění exportních bankovních záruk (např. vadium, za dobré provedení kontraktu, za vrácení akontace). ČEB poskytuje financování vývozu se státní podporou také v souladu s principy členství ČR v WTO226 a pravidly Konsensus OECD. Mezi standardní nabídky financování patří zejména: • Produkty krátkodobého financování se splatností úvěru do dvou let (např. předexportní úvěr, exportní dodavatelský úvěr, exportní odběratelský úvěr); • Produkty střednědobého a dlouhodobého financování se splatností úvěru 2 až 10 let (vybrané komodity až 12 let), kam patří např. předexportní úvěr, exportní dodavatelský úvěr, exportní odběratelský úvěr, úvěr na investice v zahraničí); • Bankovní záruky (např. vadium, záruka za vrácení akontace, záruka za dobré provedení kontraktu); • Dokumentární akreditivy a dokumentární inkasa.

5.1 FINANCOVÁNÍ DOKUMENTÁRNÍHO INKASA Financování dokumentárního inkasa nepatří mezi standardní formy financování, nicméně se v nabídkách prvotřídních bank dlouhodobým a dobrým klientům objevuje. Tato forma financování představuje v rámci exportního inkasa získání inkasní částky dodavatelem ihned proti předložení inkasních dokumentů. Financování je poskytováno se zpětným postihem na dodavatele (v případě, že inkasní částku nezaplatí hlavní dlužník, je dodavatel povinen předem proplacenou částku vrátit bance). V rámci importního inkasa představuje toto financování úhradu inkasní částky bankou dodavateli ihned proti předložení inkasních dokumentů. Odběratel uhradí bance dlužnou částku v předem dohodnutém termínu (např. po úpravě a následném prodeji nakoupeného zboží). Financování dokumentárního inkasa patří zpravidla mezi krátkodobé formy financování.

226

Světová obchodní organizace

183


Účastníci financování dokumentárního inkasa • dodavatel, žadatel o financování v rámci exportního inkasa, • odběratel, žadatel o financování v rámci importního inkasa, • banka dodavatele, • banka odběratele.

Výhody financování dokumentárního inkasa Výhodou je vyřešení požadavku dodavatele (platba ihned) a požadavku odběratele (platba s odloženou splatností).

5.2 FINANCOVÁNÍ DOKUMENTÁRNÍHO AKREDITIVU Financování dokumentárního akreditivu bývá někdy zaměňováno s předexportním financováním. Financování dokumentárního akreditivu patří zpravidla mezi krátkodobé formy financování. Financování dokumentárního akreditivu nabízí v rámci exportního akreditivu dvě formy získání akreditivní částky dodavatelem: • předfinancování akreditivu – jde o odkup budoucí pohledávky dodavatele v době otevření akreditivu v jeho prospěch. Financování je poskytováno se zpětným postihem na dodavatele (v případě, že nebudou předloženy dokumenty nebo nebudou akceptovány z důvodu nesrovnalostí, je dodavatel povinen předem proplacenou částku vrátit bance); • odkup akreditivních dokumentů – toto financování znamená okamžité proplacení akreditivní částky bankou dodavatele proti předložení dokumentů (u akreditivů s odloženou splatností). Financování dokumentárního akreditivu představuje v rámci importního akreditivu proplacení akreditivní částky dodavateli okamžitě proti předložení akreditivních dokumentů, zatímco odběratel je zatížen s určitou odloženou splatností.

184


Účastníci financování dokumentárního akreditivu • dodavatel, žadatel o financování (v případě exportního resp. dodavatelského akreditivu), příjemce akreditivu; • odběratel, žadatel o financování (v případě importního resp. odběratelského akreditivu), příkazce akreditivu; • banka dodavatele, avizující, resp. potvrzující banka; • banka odběratele, vystavující banka.

Výhody financování dokumentárního akreditivu Také u dokumentárních akreditivů je při financování výhodou vyřešení požadavku dodavatele (platba ihned) a požadavku odběratele (platba s odloženou splatností). V rámci předfinancování exportního, resp. dodavatelského akreditivu obdrží dodavatel předem finanční prostředky pro nákup surovin nutné k výrobě zboží.

5.3 ESKONT SMĚNEK Eskont směnky, někdy nazýván jako eskontní úvěr, je chápán velmi často jako alternativa forfaitingu směnek. Banka však odkupuje směnečné pohledávky splatné v budoucnosti s postihem a zpravidla takové, které splňují obchodní podmínky dané banky pro eskont. Eskont směnek je tradičním instrumentem financování obchodu a patří zpravidla mezi krátkodobé formy financování. Eskont směnek je odkup směnek (realizovaný bankou) před jejich splatností s postihem na žadatele o eskont. Při eskontu směnky se předpokládá, že pohledávka banky (vzniklá uhrazením eskontní částky držiteli směnky, tj. hodnoty směnky snížené o úroky vypočítané ode dne eskontu do dne splatnosti směnky), bude zaplacena akceptantem směnky. Pouze v případě, že toto nebude provedeno, uhradí danou pohledávku držitel směnky.

185


Předpisy upravující oblast eskontu směnek Při provádění eskontních operací se vychází zejména ze zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění.

Účastníci eskontní operace • dodavatel, žadatel o eskont, výstavce směnky cizí, první majitel pohledávky; • odběratel, akceptant směnky cizí nebo výstavce směnky vlastní; • banka provádějící eskont; • případně další směneční dlužníci – avalisté za hlavního směnečného dlužníka, avalisté za vedlejší dlužníky nebo indosanti.

Využití a výhody eskontu směnek Eskontem směnek má dodavatel možnost urychlit si obrat svého kapitálu, tzn. přeměnit pohledávku před dobou splatnosti v peněžní prostředky. Dodavatel má možnost nabídnout odběrateli odložené placení. Eskont směnek provádějí banky zpravidla s nízkou úrokovou sazbu na rozdíl např. od klasického úvěru. Vzhledem k tomu, že se jedná o směnečnou operaci dle zákona směnečného a šekového, je případné řízení u soudu z důvodu nezaplacení pohledávky podstatně kratší.

Průběh eskontní operace Eskontní operace realizovaná bankami má zpravidla dvě resp. tři fáze. 1. Projednání žádosti o eskont Je-li dodavatel při zahájení předkontraktačního jednání požádán o zajištění odložené platby anebo hledá možnost přeměny svých pohledávek před splatností ve finanční prostředky, má možnost požádat o eskont směnky.227 Banka provede zhodnocení všech dlužníků přicházejících v úvahu, prozkoumá další potřebné dokumenty (např. prokazující právní subjektivitu žadatele) a navrhne eskontní sazbu. Výše eskontní provize, způsob stanovení úroků a ostatní poplatky jsou stanoveny se smlouvě o eskontu. 227

vzor žádosti o eskont je uveden v příloze

186


2. Smluvní zajištění a výplata Banka odkoupí pohledávku pouze na základě smlouvy uzavřené s držitelem směnky. Na základě podepsané smlouvy provede banka výplatu příslušné částky držiteli směnky a v době splatnosti si zajišťuje úhradu pohledávky od dlužníka. 3. Odmítnutí placení směnky V případě, že směnečný dlužník odmítne zaplatit ve stanovený den příslušnou směnečnou částku, postupuje banka v souladu se smlouvou o eskontním úvěru (protest pro nezaplacení apod.). V konečné fázi dochází k zatížení účtu žadatele o eskont, tak aby jeho závazky k bance, která směnku odkoupila, byly splacené.

Legenda: 1. 2.

uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem; dodávka zboží;

3. 4.

akcept směnky; žádost o eskont směnky (ohodnocení žadatele o eskont a dlužníka) a podpis smlouvy a úhrada smluvní částky žadateli o eskont; předložení směnky k proplacení; úhrada směnečné částky akceptantem; 7a odmítnutí zaplacení směnečné částky akceptantem; 7b úhrada částky žadatelem o eskont.

5. 6. 7. 8.

187


5.4 FORFAITING Forfaiting patří mezi moderní nástroje financování a má stále se rozvíjející tendenci. Forfaiting je určen zpravidla dodavatelům, kteří mají smluvenou platební podmínku s odběratelem s odloženou platbou. Mezi vhodné pohledávky k forfaitingu patří zejména • směnka vlastní nebo směnka cizí někdy pouze s avalem banky; • dokumentární akreditiv s odloženou platností; • tzv. účetní pohledávka představující dokument vykazující existenci pohledávky (např. faktura a dopravní dokument). Forfaiting lze charakterizovat jako úplatné postoupení v budoucnu splatných pohledávek. Forfaiting znamená odkup pohledávek s odloženou splatností forfaitérem bez zpětného postihu na předcházejícího držitele.

Předpisy upravující oblast forfaitingu Při provádění forfaitových operací vychází český forfaitér zejména z devizového zákona č. 219/1995 Sb., zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a zákona č. 591/1992 Sb, o cenných papírech, v platném znění. Na celosvětové úrovni v oblasti forfaitingu existuje forfaitingová asociace International Forfaiting Association (IFA)228, která také úzce spolupracuje s bankovní komisí ICC. Členy IFA je více než 130 institucí z různých zemí světa229. Výsledkem této spolupráce je návrh na vytvoření mezinárodních pravidel pro forfaiting. Doposud však nebyla ICC tato pravidla přijata.

Účastníci forfaitové operace • dodavatel, žadatel o forfaiting, věřitel nabízejícípohledávku • odběratel, dlužník • forfaitér, instituce kupující pohledávky • ručitel, zpravidla banka, která ručí za dlužníka

228

viz www.forfaiters.org Jedná se o 28 států mezi které patří např. Rakousko, Belgie, Čína, Česká republika, Dánsko. Francie, Německo, Irsko, Itálie, Portugalsko, Polsko, Rusko, Švédsko, Slovensko, Švýcarsko, Velká Británie a USA. 229

188


Použití forfaitingu Forfaiting patří mezi krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé formy financování, které jsou zajištěny vhodnou formou např. směnkou avalovanou bankou, dokumentárním akreditivem s odloženou splatností.

Výhody forfaitingu Forfaitér přebírá na sebe všechny druhy rizik vyplývajících z této operace. Jedná se zejména o riziko nezaplacení směnky dlužníkem, riziko nepříznivého kurzového vývoje u odkupu cizoměnových pohledávek nebo např. riziko politické, obchodní atd. Dodavatel má možnost nabídnout odběrateli odložené placení. Forfaiting je dostupný i pro žadatele s relativně horší finanční situací. Nemalým přínosem forfaitingu pro jeho žadatele je možnost plánování přesného cash-flow. Výhodou forfaitingu je také to, že pokud přijde dodavatel konzultovat své obchodní aktivity s bankou před jejich realizací, je možné předpokládané náklady na budoucí forfaiting zahrnout do ceny zboží již v rámci předkontraktačního jednání.

Nevýhody forfaitingu Nevýhodou forfaitingu je jeho relativně vysoká cena na rozdíl od běžného úvěru a to z toho důvodu, že věřitelem je vždy forfaitér. Riziko nezaplacení pohledávky se rovná ceně za forfaiting. Někdy bývá další nevýhodou forfaitingu problematické získání kvalitního instrumentu sloužícího k zajištění pohledávky. Mezi další nevýhody forfaitingu je někdy nutné pojištění (u nás u EGAP), které ještě více zatíží žadatele z hlediska nákladovosti tohoto financování. Vzor forfaitingové operace, kde vystupuje avizující banka současně jako forfaitér je níže uveden.

189


Legenda: 1. uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem; 2. otevření dokumentárního akreditivu nebo realizace jiného zajišťovacího instrumentu; 3. dodávka zboží; 4. předložení dokumentů současně se zajišťovacími instrumenty (někdy prostřednictvím banky odběratele); 5. žádost o odkup pohledávky formou forfaitingu a podpis smlouvy; 6. výplata smluvní částky; 7. úhrada v souladu s podmínkami zajišťovacího instrumentu ručitelem; 8. úhrada částky dlužníkem.

Členění forfaitingu z hlediska realizace odkupu Forfaiting můžeme členit podle následujících hledisek na: Hledisko třídění Podle realizace

Podle časového hlediska

Podle teritoriálního hlediska

Podle druhu rizika

Druh forfaitingu •

z primárního trhu;

•

ze sekundárního trhu;

•

krátkodobý;

•

střednědobý;

•

dlouhodobý;

•

tuzemský;

•

zahraniční;

•

riziko bankovního subjektu;

•

riziko podnikatelského subjektu.

Forfaiting realizovaný na primárním trhu Forfaiting realizovaný na primárním trhu je charakterizován jako odkup pohledávky prováděný forfaitérem přímo od dodavatele.

Forfaiting realizovaný na sekundárním trhu Forfaiting realizovaný na sekundárním trhu je charakterizován jako odkup pohledávky prováděný forfaitérem od dalšího majitele. To znamená, že s pohledávkou je dále obchodováno mezi jednotlivými forfaitéry navzájem (forfaiting na sekundárním trhu navazuje na forfaiting na primárním trhu). 190


Na sekundárním trhu se realizuje: • odkup pohledávek, • prodej pohledávek, • participace na obchodech realizovaných forfaitéry.

Průběh forfaitové operace realizované na primárním trhu Forfaitová operace realizovaná na primárním trhu má dvě základní fáze: • kontraktační – je-li dodavatel při zahájení předkontraktačního jednání požádán o zajištění odložené platby anebo sám hledá možnost financování svých pohledávek, má možnost využít nabídky své banky, která provede zhodnocení mj. dlužníka resp. zajištění forfaitové operace; • realizační – forfaitér odkoupí pohledávku na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem. Odkup provede až na základě ověření pravosti a právní závaznosti podpisů na předložených dokumentech. Zpravidla k nim patří prohlášení dlužníka, že uznává forfaitéra držitelem pohledávky v dobré víře a prohlášení, že odkoupená pohledávka bude v termínu splatnosti řádně zaplacena. Na základě podepsané smlouvy provede forfaitér úhradu příslušné částky dodavateli a v době splatnosti si zajišťuje úhradu pohledávky od dlužníka. Výše provize, způsob stanovení úroků a ostatní poplatky jsou stanoveny ve smlouvě o forfaitingu. Do ceny forfaitingu je možné zahrnout následující náklady230: • úroková sazba pro výpočet diskontu; • riziková přirážka v závislosti na riziku; • závazková provize (poplatek za rezervaci peněžních prostředků); • zpracovatelský poplatek (pevná částka nebo procentní sazba z nominální hodnoty odkupovanépohledávky). Forfaitingové sazby se sjednávají jako: • fixní (přesně stanovená procentní sazba – např. 6,50 % p.a.) • pevná (např. 6 měsíční LIBOR + riziková přirážka 0,50 % p.a.) V průběhu splatnosti však může být pohledávka nabídnuta na sekundárním trhu k prodeji.

230

Hovorka, P.: Druhy exportního financování a možnosti využití pro exportéry. Bakalářská práce. BIVŠ 2002

191


Průběh forfaitové operace realizované na sekundárním trhu Forfaitová operace realizovaná na sekundárním trhu může mít tři fáze: • kontraktační – skládá se z nabídky na prodej pohledávky a potvrzení této nabídky forfaitérem (vystupujícím zde jako odběratel) a následného potvrzení prodeje pohledávky forfaitérem (vystupujícím zde jako dodavatel); • realizační – prodej nebo odkup pohledávky na sekundárním trhu je realizován forfaitéry po vzájemném potvrzení nabídek a obdržení potřebných dokumentů. V případě, že transakce se realizuje na tzv. “Silent Trustee Basis” obdrží forfaitér ověřené kopie dokumentů. Forfaitér provede odkup až na základě ověření pravosti a právní závaznosti podpisů na předložených dokumentech. Na základě podepsané smlouvy provede forfaitér úhradu příslušné částky předcházejícímu držiteli pohledávky a v době splatnosti si zajišťuje úhradu pohledávky od dlužníka. • “Silent Trustee Basis” – v rámci “velkého” financování formou forfaitových operací může forfaitér získávat další forfaitéry při realizaci takovýchto obchodů. Při těchto obchodních transakcích zůstávají originály dokumentů u primárního forfaitéra. Financování dalšími forfaitéry probíhá na základě smluv o participaci na financování/odkupu pohledávek – tzv. “Silent Trustee Basis”. Primární forfaitér taktéž zajišťuje v době splatnosti pohledávky její úhradu od dlužníka.

Tuzemský a zahraniční forfaiting Tuzemský a zahraniční forfaiting je členěn podle teritoriálního hlediska. V praxi se zpravidla toto členění řídí podle působnosti žadatele o forfaiting a místem působení dlužníka.

Časové členění forfaitingu Časové členění forfaitingu je závislé na době splatnosti příslušné pohledávky. Za krátkodobý forfaiting je zpravidla považován odkup pohledávky splatné do 1 roku. Za střednědobý je považován odkup pohledávky splatné od 1 do 4 let. Forfaitingové pohledávky splatné více než za 4 roky jsou považovány za dlouhodobé.

Forfaiting realizovaný na riziko bankovního subjektu Forfaiting realizovaný na riziko bankovního subjektu je charakterizován jako odkup pohledávky představovaný např.: • směnkou s avalem banky; • směnkou vystavenou nebo akceptovanou bankou; • dokumentárnímakreditivem, • bankovní zárukou.

192


Forfaiting realizovaný na riziko podnikatelského subjektu Forfaiting realizovaný na riziko podnikatelského subjektu je charakterizován jako odkup pohledávky představovaný např.: • směnkou vystavenou nebo akceptovanou odběratelem - dlužníkem; • fakturou vystavenou dodavatelem.

5.4 FACTORING Factoring lze charakterizovat jako odkup pohledávek vzniklých na základě dodávek zboží nebo služeb. Patří mezi moderní nástroje financování, zpravidla krátkodobé, a má stále se rozvíjejícítendenci. Factoring je forma financování, která je zpravidla určena právnickým nebo fyzickým osobám (dodavatelům zboží nebo služeb), kteří mají stálé odběratele. Factoring představuje prodej (postoupení) budoucích pohledávek před dobou jejich splatnosti factoringové společnosti. Předmětem factoringu je finanční služba představující zajištění inkasa pohledávek vzniklých na základě dodávek zboží nebo služeb. Odkupovanou pohledávkou je faktura a případně jiné dokumenty vztahující se ke konkrétní dodávce.

Předpisy upravující oblast factoringu Při provádění factoringových operací vychází český faktor zejména z devizového zákona č. 219/1995 Sb., zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a zákona č. 591/1992 Sb,. o cenných papírech, v platném znění. Na celosvětové úrovni v oblasti factoringu existuje nadnárodní sdružení factoringových společností Factors Chain International (FCI), se kterou pracuje mnoho významných českých factoringových společností. Členy FCI231 je více než 180 faktorů z 54 zemí světa a zabezpečují více než 50% factoringového obchodu ve světě.

231

viz www.factors-chain.com

193


Účastníci factoringové operace • dodavatel, žadatel o factoring • odběratel, dlužník • factoringová společnost odkupující pohledávku • případně i další instituce zabývající se řešením upomínkového řízení – soud nebo právní zástupce.

Členění factoringu Factoring můžeme členit podle následujících hledisek na: Hledisko třídění

Druh factoringu

Podle rizika zaplacení pohledávky

•

regresní;

•

bezregresní;

Podle způsobu úhrady

•

zastřený;

•

zjevný;

•

tuzemský;

•

zahraniční;

•

jednorázový;

•

na základě úvěrového rámce.

Podle teritoriálního hlediska

Podle množství odkoupených pohledávek

Factoring regresní Factoring regresní je charakterizován jako odkup pohledávky se zpětným postihem na předcházejícího držitele.

Factoring bezregresní Factoring bezregresní je charakterizován jako odkup pohledávky bez zpětného postihem na předcházejícího majitele pohledávky. Jedná se v podstatě o financování formou forfaitingu. Rozdíl je pouze v předmětu odkupované pohledávky.

194


Factoring zastřený Factoring zastřený je charakterizován jako odkup pohledávky s tím, že postoupení pohledávky není na faktuře vyznačeno a odběratelé tedy platí na účet dodavatele. Dodavatel následně převádí dlužnou částku ve prospěch faktora.

Factoring zjevný Factoring zjevný je charakterizován jako odkup pohledávky s tím, že postoupení pohledávky je na faktuře vyznačeno a odběratelé tedy platí ve prospěch účtu faktora.

Tuzemský a zahraniční factoring Tuzemský a zahraniční factoring je členěn podle teritoriálního hlediska. V praxi se zpravidla toto členění řídí podle působnosti žadatele o factoring a místem působení dlužníka.

Factoring jednorázový Jednorázový factoring je charakterizován jako odkup pouze jedné pohledávky. Jednorázový factoring není v praxi často používán na rozdíl od factoringových smluv realizovaných na bázi úvěrového rámce.

Factoring realizovaný na základě úvěrového rámce Factoring realizovaný na základě úvěrového rámce patří mezi rozšířené formy financování. Dodavatel uzavře s faktorem smlouvu, která mimo jiné obsahuje i výši – rámec, do jaké bude faktor pohledávky odkupovat.

Použití factoringu Dodavatel uzavře smlouvu s factoringovou společností, které následně předkládá texty svých kontraktů. Odběrateli poskytne možnost odložené splatnosti pohledávek, a to zpravidla na dobu ne delší než 180 dnů. Factoringová společnost musí prověřit nejprve kvalitu odběratele, následně stanoví podmínky odkupu a provede úhradu příslušné částky (snížené o provizi) přímo ve prospěch dodavatele. V době odložené splatnosti pohledávky poté odběratel zasílá dlužnou částku ve prospěch factoringové společnosti. Prostřednictvím factoringu lze vyvážet bez větších problémů mj. do zemí EU, Severní Ameriky a do vyspělých zemí Asie.

195


Výhody factoringu Mezi velké výhody factoringu patří zvýšení konkurenceschopnosti dodavatele tím, že umožní odběrateli platbu za dodávku s odloženou splatností. Riziko nezaplacení za dodávku je převedeno u tzv. bezregresního factoringu (bez zpětného postihu) na factoringovou společnost. Dodavatel má prostřednictvím factoringové společnosti prověřenou kvalitu odběratele, čímž se snižuje riziko za nezaplacení dlužné částky a následného postihu u tzv. regresního factoringu. U factoringu je také výhodné, že peněžní prostředky takto získané mohou být použity k jakémukoliv účelu. Další výhodou je, že factoringová společnost provádí kontrolu splatnosti pohledávek a v případě nutnosti realizuje upomínkové řízení, tj. zasílá odběrateli upomínky na zaplacenípohledávky. Schéma možného průběhu factoringové operace je uveden níže.

Legenda232: 1. uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem; 2. žádost o odkup pohledávky formou factoringu a podpis smlouvy; 3. dodávka zboží; 4. postoupení pohledávky faktorovi, který ji může postoupit dalšímu faktorovi (členu FCI) 5. výplata smluvní částky; 6. 6a úhrada částky dlužníkem přímo faktorovi odběratele 6b úhrada částky dlužníkem prostřednictvím dalšího faktora (člena FCI)

232

KB: Zahraniční obchod a finanční trhy. Praha

196


5.5 EXPORTNÍ ODBĚRATELSKÝ ÚVĚR Exportní odběratelský úvěr je rozšířená forma střednědobého a dlouhodobého financování. Exportní odběratelský úvěr je zpravidla určen dodavatelům, jejichž obchodní partneři jsou ze zemí s rozvojovouekonomikou. Exportní odběratelský úvěr představuje urychlené proplacení pohledávky vzniklé v souvislosti s dodávkou zboží dodavateli od jeho banky na základě úvěru poskytnutého odběrateli. Exportní odběratelský úvěr představuje smluvní ujednání, na základě kterého obdrží dodavatel smluveně zajištěnou částku za dodávku zboží od své banky. Odběratel poté s odloženou splatností uhradí smluvně zajištěnou částku bance dodavatele. Exportní odběratelský úvěr je zajištěn jak bankou odběratele, tak zpravidla úvěrovými pojišťovnami. V souladu se zákonem233 lze charakterizovat odběratelský úvěr jako: Odběratelský úvěr poskytovaný na financování smlouvy o vývozu podle smlouvy o úvěru uzavřené mezi bankou jako věřitelem a dlužníkem. Exportní odběratelský úvěr je zpravidla zbožového charakteru a slouží výhradně k financování dodávky zboží a služeb českého původu. Výše úvěru je závislá na mnoha kritériích, ale pohybuje se zpravidla v rozmezí od 85% do 100% hodnoty dodávky zboží nebo služeb.

Předpisy upravující odběratelské úvěry Při provádění financování na bázi odběratelského úvěru vychází česká banka zejména ze zákona č. 58/1995 Sb., zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Dále zde mohou být různé mezinárodní předpisy, které se vztahují k různým platebním instrumentům (např. vydané ICC v Paříži nebo vydané OECD apod.).

Účastníci operace realizované na bázi exportního odběratelského úvěru (Buyer´s Credit) • dodavatel, • odběratel, • banka dodavatele, • banka odběratele, • případně pojišťovací společnost. 233

Ustanovení § 2 zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou

197


Použití exportního odběratelského úvěru Dodavatel předkládá předem dohodnuté a odsouhlasené dokumenty, na základě kterých banka dodavatele provede úhradu příslušné částky pouze na účet dodavatele, zatímco splátka úvěru je prováděna odběratelem.

Výhody exportního odběratelského úvěru Dodavateli je umožněno zúčastnit se nabídkového řízení v zahraničí, kde je velmi často požadováno předložení určité formy financování dodávky. Riziko nezaplacení za dodávku přechází na banku dodavatele.

Průběh exportního odběratelského úvěru A. uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem; B. realizace zajišťovacího instrumentu bankou odběratele a bankou dodavatele; C. úvěrová smlouva mezi bankou dodavatele a odběratelem; D. podepsání smlouvy o financování a pojištění u úvěrové pojišťovny; E. dodávka zboží a předložení dokumentů bance F. výplata smluvní částky dodavateli jeho bankou; G. úhrada částky odběratelem ve prospěch banky dodavatele, popř. čerpání v rámci zajišťovacího instrumentu

198


5.6 EXPORTNÍ ÚVĚROVÁ LINKA Exportní úvěrová linka je vlastně modifikací exportního odběratelského úvěru. Jedná se o formu střednědobého a dlouhodobého financování. Exportní úvěrová linka je zpravidla určena dodavatelům, jejichž obchodní partneři jsou ze zemí s rozvojovouekonomikou. Exportní úvěrová linka představuje urychlené proplacení pohledávky vzniklé v souvislosti s dodávkou zboží dodavateli od jeho banky na základě úvěru poskytnutého bance odběratele. Exportní úvěrová linka představuje smluvní ujednání, na základě kterého jsou poskytovány finanční prostředky jednou bankou bance druhé za určitých konkrétních podmínek. Čerpání je realizováno tak, že dodavatel obdrží smluvenou částku za dodávku zboží od své banky. Odběratel poté s odloženou splatností uhradí smluvenou částku své bance. Pro exportní úvěrovou linku platí stejná pravidla a podmínky, jako pro exportní odběratelský úvěr, tzn. že je určena pro financování zpravidla dodávek zbožového charakteru a slouží výhradně k financování dodávky zboží a služeb českého původu.

Předpisy upravující úvěrové linky Při provádění financování na bázi úvěrových linek vychází česká banka zejména ze zákona č. 58/1995 Sb., zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Dále zde mohou být různé mezinárodní předpisy, které se vztahují k různým platebním instrumentům a samozřejmě úvěrové smlouvy uzavřené mezi bankou dodavatele a bankou odběratele.

Účastníci operace realizované na bázi úvěrové linky (Credit Line nebo “Tailor Made” Credit Line) • dodavatel, • odběratel, • banka dodavatele, • banka odběratele, • případně pojišťovací společnost.

Použití úvěrové linky Úvěrová linka je poskytována bankou odběratele bance dodavatele. Obdobně jako exportní odběratelský úvěr je bankami využitelná maximálně do určité výše kontraktu (zpravidla do výše 85 %).

199


Dodavatel předkládá předem dohodnuté a odsouhlasené dokumenty, na základě kterých banka dodavatele provede úhradu příslušné částky pouze na účet dodavatele, zatímco splátka úvěru je prováděna bankou odběratele (resp. odběratelem).

Výhody úvěrové linky Riziko nezaplacení za dodávku přechází na banku dodavatele. Financování v rámci úvěrové linky může být poskytnuto i na menší částky, na rozdíl od exportního odběratelského úvěru, kde se předpokládá větší objem poskytnutí finančních prostředků.

Průběh exportní úvěrové linky A. uzavření kontraktu mezi dodavatelem a odběratelem; B. uzavření úvěrové linky mezi bankou odběratele a bankou dodavatele (někdy již může být uzavřena); C. podepsání smlouvy o financování mezi bankou dodavatele a dodavatelem a pojištění u úvěrové pojišťovny; D. dodávka zboží a předložení dokumentů bance; E. výplata smluvní částky dodavateli jeho bankou; F. úhrada částky odběratelem ve prospěch jeho banky dodavatele, a následné převedení ve prospěch banky dodavatele

200


CVIČENÍ 5 5.1.

Jaký je rozdíl mezi forfaitingem a factoringem?

5.2.

Charakterizujte eskont směnky.

5.3.

Jak jsou zpravidla zajištěny exportní odběratelské úvěry?

5.4

Jaký je rozdíl mezi exportním odběratelským úvěrem a úvěrovou linkou?

5.5.

Jak jsou realizovány úhrady v rámci všech produktů financování?

201

202

ČÁST TŘETÍ HOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK ÚVOD Tato kapitola je věnována další formě platebního styku, a to konkrétně hotovostnímu platebnímu styku. V dnešní době si život bez peněz nedovedeme již představit, protože se staly jeho významnou a neoddělitelnou součástí. Tradice hotovostního platebního styku je v České republice dlouhá a dosti velká, přestože je podstatně méně efektivní, než bezhotovostní platební styk. Při každodenních nákupech jsou hotovostní platby stále dominující. Hotové peníze jsou v neustálém koloběhu. Banky mají snahu udržovat jejich stav v přiměřené výši. Na jedné straně jsou hotovostní operace pro banku jedním z velmi ziskových operací, na straně druhé se banky snaží minimalizovat hotovostní operace na svých pobočkách z ekonomického, ale i bezpečnostního důvodu. Rizika spojená s hotovostními operacemi jsou obzvláště v poslední době velmi vysoká. Na minimalizaci rizik a zabezpečení hotových peněz proto banky vynakládají velmi vysoké prostředky. Ústava České republiky234 v článku 98 stanoví, že ústřední bankou státu je Česká národní banka.V souladu se zákonem ČNB235 mimo jiné vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost a hospodárnost. Novým legislativním krokem v oblasti hotovostního platebního styku bylo schválení zákona o omezení plateb v hotovosti236. Přesto je v České republice hotovostní placení velmi rozšířené a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je například vzájemná nedůvěra v oblasti dodavatelsko-odběratelských vztazích. Dále je to stále ještě velká obliba občanů ve vlastnictví hotovosti na rozdíl od jiné formy na účtech nebo v elektronicképodobě. Výklad hotovostního platebního styku je tematicky rozdělen do následujících tří kapitol: 6

Hotovostní platební styk v ČR

7

Peníze

8

Pokladní a směnárenská činnost

234

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb. 236 Zákon č. 254/2004 Sb. 235

203

204

6. HOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK V ČR

6. KAPITOLA HOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK V ČR ÚVOD Obecně můžeme konstatovat, že hotovostní platební styk má v celosvětovém měřítku spíše tendenci k celkovému poklesu, avšak v České republice se tento trend zatím příliš neprojevuje.237 Hotové peníze – mají pro klienty i banky své výhody i nevýhody. Jejich fungování v určitém typu platebního styku je však dosud nezastupitelné. Hotovostní platební styk je jednou z forem platebního styku. Je charakterizován jako všechny hotovostní platby, které jsou uskutečňovány bankami, jinými právnickými osobami či fyzickými osobami jak pro svou potřebu, tak pro potřebu klientů. Nezbytnou podmínkou pro realizaci hotovostního platebního styku je existence fyzických peněz. Charakteristickým a jedinečným znakem hotovostního platebního styku je tedy jejich fyzický přesun mezi dvěma subjekty. Problémem, ale i rizikem při placení v hotovosti, je přesun hotových peněz z místa na místo. Jako velmi problematickou se jeví úhrada v zahraničí nebo v cizí měně. Ten, kdo má platit, musí totiž znát velmi dobře právní úpravu platebního styku konkrétní země v zájmu eliminování jakýchkoliv předvídatelných situací, které mohou vzniknout při platbě v hotovosti. Z ekonomických a bezpečnostních důvodů banky dávají přednost bezhotovostním formám platebního styku a nabízejí v této oblasti širokou paletu produktů a služeb. Hotovostní platební styk je preferován především při úhradách menších peněžních částek, dále pak v případech nedůvěry v platební schopnost partnerského subjektu nebo při pochybnostech o jeho serióznosti. Jak bylo konstatováno výše, hotovostní platební styk stále plní určitou úlohu a nelze předpokládat, že by v nejbližší době došlo k jeho absolutnímu útlumu.

237

Vítkovský, K.: Platební styk, část 3. BIVŠ. Praha 2000

205


Tato kapitola je rozdělena následovně: 6.1

Legislativní úprava hotovostního platebního styku

6.2

Česká národní banka

6.3

ČR a euro

6.4

Peněžní oběh v ČR

6.1 LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA HOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU Hotovostní platební styk se řídí v ČR, jak již bylo zmíněno, zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, dále pak zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon a zákonem č. 61/1996 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (zákon o praní špinavých peněz). Dalším legislativním předpisem je Vyhláška ČNB č. 434/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění některých obchodů s devizovými hodnotami a postup pro nakládání s padělanými nebo pozměněnými prostředky. Okrajově je hotovost také zmíněna v zákonu č. 124/2002 Sb., o platebním styku. Zákon o omezení hotovosti stanoví, že s účinností od 1. července 2004 veškeré platby (mimo jasně specifikovaných – např. platba daní a poplatků, mzdy, důchody z důchodového pojištění, úschovy u notáře, výplaty pojistného plnění ze soukromého pojištění apod.) jejichž výše překračuje částku 15 000 EUR, musí být provedeny bezhotovostní platbou. Bezhotovostní platbou238 se rozumí platba provedená bezhotovostním převodem239 peněžních prostředků na území ČR prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně z území ČR na území jiného státu. O hotovosti, byť okrajově, se zmiňuje také zákon o platebním styku, který charakterizuje převod240 jako operaci prováděnou na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce. Převod může být v souladu se zákonem uskutečněn také složením hotovosti příkazcem nebo výplatou hotovosti příjemci241. Devizový zákon upravuje mimo jiné pojem devizové hodnoty242. Vyhláška 434/2002 Sb. stanoví mimo jiné povinnosti devizových míst243 při nákupu nebo prodeji cizí měny244.

238

ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. viz část druhá 240 ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 124/2002 Sb. 241 ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 124/2002 Sb. 242 ustanovení § 1 zákona č. 219/1995 Sb. 239

206


Ze zákona o praní špinavých peněz vyplývá jednoznačná oznamovací povinnost245 od 1. září 2004 každé fyzické osobě vstupující nebo vystupující z tuzemska mimo celní území Evropského společenství. Jedná se o povinnost písemně oznámit celnímu úřadu mimo jiné dovoz nebo vývoz platných bankovek a mincí v české nebo cizí měně v celkové částce převyšující 15 000 EUR. Peněžní jednotkou v České republice je koruna česká246. Oficiální zkratka názvu koruny české je Kč. Koruna česká se dělí na sto haléřů. ISO kód české koruny je CZK. Česká národní banka dále v oblasti hotovostního platebního styku stanoví vyhláškami247 např. : − postup fyzických a právnických osob při příjmu zákonných peněz a nakládání s nimi, včetně postupu při odebírání padělaných bankovek a mincí; − ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince; − nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náležitosti bankovek a mincí a jejich vydání do oběhu; − poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince; − podmínky, za kterých lze reprodukovat symboly peněz nebo vyrábět předměty, které je úpravou napodobují.

6.2 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA Česká národní banka je ústřední bankou České republiky. Je právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.

6.2.1 Legislativní úprava Jak již bylo zmíněno, centrální bankou ČR je Česká národní banka. Při plnění svých cílů se pak ČNB řídí zejména zákonem č. 6/1993 Sb., o ČNB; zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách; zákonem č. 124/2002 Sb., o platebním styku a zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon.

243

ustanovení § 7 viz kapitola 8. 245 ustanovení § 5 zákona č. 61/1996 Sb. 246 ustanovení § 13 zákona č. 6/1993 Sb. 247 Jelínková D.: Hotovostní platební operace v České republice před vstupem do EU.Bakalářská práce BIVŠ. Praha 2004 244

207


Právo vydávat nebo-li emitovat hotové peníze má ve většině fungujících ekonomických systémů všech typů centrální nebo-li emisní banka. Jedná se o jeden z jejích základních znaků. Česká národní banka v souladu se zákonem vydává hotové peníze na území ČR a plní tím jednu ze základních funkcí – funkci emisní. Má monopolní postavení k emitování hotových peněz – bankovek a mincí a také mincí pamětních. Centrální banka ve většině případů v rámci své emisní funkce rovněž vystupuje v roli správce zásob hotových peněz248. Určuje také základní pravidla pro nakládání s hotovými penězi. Stará se tak i o kvalitu a funkčnost obíhajících hotových peněz249. Česká národní banka spravuje zásoby bankovek a mincí a organizuje dodávky bankovek a mincí od výrobců v souladu s požadavky peněžního oběhu. Sjednává tisk bankovek a ražbu mincí a dozírá na ochranu a bezpečnost do oběhu nevydaných bankovek a mincí a na úschovu a ničení tiskových desek, razidel a neplatných a vyřazených bankovek a mincí. Platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Mince z drahých kovů, pamětní mince a mince ve zvláštním provedení určené ke sběratelským účelům mohou být prodávány za ceny odlišné od jejich nominální hodnoty. Postavení jednotlivých účastníků procesu oběhu hotových peněz je uveden v následujícím přehledu. Účastníci zákazníci – fyzické i právnické osoby, nadace apod.

Činnost Vybírají si bankovky z účtů (např. na přepážkách bank nebo prostřednictvím elektronického platebního prostředku250). Takto získanou hotovost dávají do oběhu při platbách za zboží nebo služby. Ukládají si hotovost na účty u bank nebo podobných institucí (např. družstevní záložny). Jedná se o hotovostní operace.

obchodníci – podnikatelé a právnické osoby

Přijímají za své zboží a služby hotové peníze od zákazníků. Část takto získaných hotovostí ukládají v bankách.

komerční banky – banky působící na území ČR v souladu se zákonem o bankách

Přijímají hotové peníze od občanů, podnikatelů i právnických osob. Takto získanou hotovost spolu s další hotovostí získanou od centrální banky použijí na uspokojení dalších potřeb klientů v oblasti hotovostního platebního styku. Přebytečnou část hotovosti odvedou do centrální banky.

centrální banka

Hotové peníze přijaté z oběhu třídí na hotové peníze schopné dalšího oběhu a hotové peníze pro oběh neupotřebitelné. Neupotřebitelné hotové peníze v souladu stahuje z oběhu a zničí. V souladu se zákonem zavádí do oběhu nové bankovky a mince.

Zdroj: Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000, vlastní úpravy

248

Revenda, Z.: Centrální bankovnictví. Praha 1999

249

Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000 Ustanovení § 15 zákona č. 124/2002 Sb.

250

208


6.2.2 ČNB a evropské měnové instituce ČNB se od 1.5.2004 stala součástí Evropského systému centrální bank (ESCB). ESCB sdružuje v souladu se Smlouvou o založení ES (Smlouva) všechny centrální banky Evropské unie. ESCB je řízen Evropskou centrální bankou251. Činnost ESCB se v době existence jak eura, tak i jiných národních měn, člení na dvě skupiny. První skupinu zemí, které přijaly euro, řídí Rada guvernérů. Tato rada má rozhodující a určující postavení v oblasti měnové politiky a také v legislativní oblasti v rámci eurozóny. Generální rada řídí činnost všech centrálních bank, která si klade za cíl koordinovat opatření na podporu přechodu členských zemí na euro. ČNB realizuje vztah k ESCB a ECB v souladu s požadavky vyplývajícími jak ze Smlouvy tak i ze Statutu ESCB a ECB252. Guvernér ČNB je řádným členem Generální rady a ve 12 výborech ESCB jsou zástupci také ČNB. Přehled členských zemí EU a jejich centrálních bank včetně měny je uveden v následujícím přehledu: STÁT

CENTRÁLNÍ BANKA

MĚNA

BELGIE

NATIONALE BANK VAN BELGIË

EUR

ČESKÁ REPUBLIKA

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

CZK

DÁNSKO

DANMARKS NATIONALBANK

DKK

ESTONKSO

ESTI PANK

EEK

FINSKO

SUOMEN PANKKI

EUR

FRANCIE

BANQUE DE FRANCE

EUR

IRSKO

CENTRAL BANK OF IRELAND

EUR

ITÁLIE

BANCA D‘ITALIA

EUR

KYPR

CENTRAL BANK OF CYPRUS

CYP

LITEVSKO

LIETUVOS BANKAS

LTL

LOTYŠSKO

LATVIJAS BANKA

LVL

LUCEMBURSKO

BANQUE CENTRALE DU LUXEMBURG

EUR

MAĎARSKO

MAGYAR NEMZETI BANK

HUF

MALTA

CENTRAL BANK OF MALTA

MTL

NĚMECKO

DEUTSCHE BUNDESBANK

EUR

NIZOZEMSKO

DE NEDERLANDSCHE BANK

EUR

POLSKO

NARODOWY BANK POLSKI

PLN

PORTUGALSKO

BANCO DE PORTUGAL

EUR

251 252

ustanovení čl. 107 Smlouvy o založení Evropského společenství Statut ESCB a ECB tvoří nedílnou součást Smlouvy.

209


RAKOUSKO

OESTERREICHISCHE NATIONALBANK

EUR

ŘECKO

BANK OF GREECE

EUR

SLOVENSKO

NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA

SKK

SLOVINSKO

BANKA SLOVENIJE

SIT

ŠPANĚLSKO

BANCO DE ESPAÑA

EUR

ŠVÉDSKO

SVERIGES RIKSBANK

SEK

VELKÁ BRITÁNIE

BANK OF ENGLAND

GBP

ESCB stanovil postupy průběžného sledování seznamu institucí tvořící tzv. sektor měnových finančních institucí (MFI) za účelem zajištění kompatibilního seznamu institucí k provádění statistických šetření. MFI zahrnuje centrální banku, rezidentské banky a všechny ostatní rezidentské finanční instituce, jejichž předmětem činnost je příjem vkladů a/nebo prostředků velmi podobných vkladům od jiných subjektů než měnových finančních institucí a na vlastní účet poskytovat úvěry a/nebo investovat do cenných papírů.V ČR je sektor MFI tvořen ČNB, bankami, fondy peněžního trhu a úvěrovými družstvy a od 1.1.2004 všechny tyto instituce předkládají svá statistická hlášení ESCB.

6.3 ČR A EURO Integraci ČR do EU z pohledu zavedení eura lze rozdělit do dvou etap. První etapa přistoupení k euru se týká zapojení do kurzového mechanizmu ERM II Evropského měnového systému. Doba vstupu bude záviset na připravenosti dodržovat podmínky tohoto systému. ČNB přistupuje k této problematice s tím, že delší setrvání v ERM II je nežádoucí. Druhá etapa je chápána jako samotný vstup do eurozóny. ČNB vyjádřila svoje představy o přistoupení ČR k euru již v roce 2002. V září 2003 byl pak vydán společný dokument vlády ČR a ČNB „Strategie přistoupení ČR k eurozóně“. Z tohoto dokumentu vyplývá, že strategickým cílem vlády a ČNB je vytvořit podmínky pro přijetí euro v ČR. Proto bude hospodářská strategie vlády zaměřena zejména na podporu hospodářského růstu, udržení makroekonomické stability a zvyšování zaměstnanosti. V oblasti fiskální politiky chce vláda zejména připravit reformu tak, aby přijetí maastrichtských kritérií bylo důsledkem nastolených strukturálních reforem. ČR očekává za podmínky splnění všech kritérií včetně ekonomického vyrovnání ze zeměmi EU přistoupení k eurozóně v horizontu let 2009-2010. V porovnání s ostatními zeměmi mimo eurozónu patříme v otázce přistoupení k euru spíše ke zdrženlivějším státům.

210


Mezi předpokládané výhody zavedení eura zejména patří: − účast na realizaci a formulaci společné měnové politiky členských států EU − podstatné snížení nákladů na směnu jedné měny za druhou v rámci zemí EU − snížení nákladů (např. konverze a kurzová rizika) v rámci zahraničního platebního styku, protože euro je vedle USD a JPY třetí nejpoužívanější měnou v obchodníchstycích − vyšší transparentnost cen jednotlivého zboží a služeb nejen pro obchodníky, ale i pro občany, což povede k vyšší konkurenci a následně k předpokládanému snižování cen

6.4 PENĚŽNÍ OBĚH V ČR ČNB odpovídá v oblasti hotovostního platebního styku, lépe řečeno v oblasti hotovostního oběživa, za zásobování oběhu dostatečným množstvím mincí a bankovek a i za jejich kvalitu. V roce 2003 ve srovnání s rokem 2002 nedošlo z hlediska dlouhodobého trendu vývoje objemu oběživa k významné změně. Nárůst oběživa za rok 2003 činil 10,2% a vyjádřeno v korunách činil tento objem 248,4 mld Kč. Podle vyjádření ČNB253 došlo ke změně struktury oběživa, které bylo způsobeno nárůstem počtu bankovek s vyšší nominální hodnotou vydávaných prostřednictvím bankomatů komerčních bank. Z hlediska racionalizace hotovostních operací a samozřejmě i z ekonomického hlediska mělo velmi kladný důsledek stažení 10 haléřů a 20 haléřů z důvodu jejich ukončení platnosti. Jedním z důvodů bylo to, že neplnily tyto mince funkce oběživa, protože se velká část nevracela do oběhu a následně do ČNB. Centrální banka proto musela na základě neustálého požadavku zadávat výrobu nových mincí, jejichž nominální hodnota byla podstatně nižší, než náklady na jejich výrobu254. V roce 2003 došlo také k racionalizaci hotovostních operací mezi komerčními bankami a centrální bankou. ČNB zavedla v ústředí tzv. konsolidovaný účet, jehož prostřednictvím nyní banky provádějí jak odvod hotovosti, tak i výběr. Banky si tak mohou podstatně efektivněji řídit výši zůstatku na účtu sloužícímu k čerpání hotovosti a současně mají více prostoru při hospodaření se svými aktivy. Zůstatky na tomto účtu se nově započítává do povinných minimálních rezerv.

253

Výroční zpráva ČNB za rok 2003 Jelínková D.: Hotovostní platební operace v České republice před vstupem do EU. Bakalářská práce BIVŠ. Praha 2004 254

211


Struktura bankovek v oběhu v procentech a kusech v roce 2004 byla následující:255 Nominální hodnota bankovky

Struktura v procentech

Podíl kusů v oběhu v mil.

20 Kč

1,9

5,5

50 Kč

13,3

37,7

100 Kč

13,7

38,6

200 Kč

13,7

38,7

500 Kč

6,7

18,9

1 000 Kč

36,5

103,0

2 000 Kč

8,2

23,2

5 000 Kč

6,0

16,9

Zdroj.: www.cnb.cz, vlastní úpravy

CVIČENÍ 6 6.1

Existují zákonná opatření na omezení hotovostních plateb?

6.2

Proč je ústřední bankou v ČR Česká národní banka?

6.3

Charakterizujte nevýhody hotovostních operací.

6.4

Kdy předpokládá ČR vstup do eurozóny?

6.5

Jaké postavení má ČNB v ESCB?

255

www.cnb.cz

212

7. PENÍZE V ČR

7. KAPITOLA PENÍZE V ČR

ÚVOD Poté, co jsme si uvedli základní údaje vztahující se k hotovostními platebnímu styku, můžeme přikročit k dalšímu tématu a tím jsou samotné peníze. Tato kapitola je rozdělena do následujících částí: 7.1

Mince v ČR

7.2

Bankovky v ČR

7.3

Ochranné prvky bankovek

7.4

Pravidla pro nakládání s hotovostí

213

7. PENÍZE V ČR

7.1 MINCE V ČR 7.1.1 Přehled platných mincí ČR Soustavu platných českých mincí tvoří sedm mincí různých nominálníchhodnot. Přehled platných českých mincí je uveden v následující tabulce.

HODNOTA

50 h

KOV

HMOTNOST (G)

PRŮMĚR (MM)

hliník AlMg 99:1

0,90

19,00

6 hladkých a 6 vroubkovaných polí po 7 vroubcích

ocel galvanicky pokovená niklem

3,60

2,00

Vroubkovaná (80 vroubků)


3,70

21,50

hladká


4,80

23,00

hladká

ocel plátovaná a galvanicky pokovená mědí

7,62

24,50

Vroubkovaná (144 vroubků)

ocel plátovaná mosací CuZn 75:25 a galvanicky pokovená mosací CuZn 72:28

8,43

26,00

hladká

ocel, mezikruží plátované a galvanicky pokované mědí, střed plátovaný mosací CuZn 75:25

9,70

27,50

hladká

Vzor 1993 1 Kč Vzor 1993 2 Kč Vzor 1993 5 Kč Vzor 1993 10 Kč Vzor 2000 20 Kč Vzor 2000

50 Kč Vzor 1993

HRANA

Střed 17,00

Zdroj: www.bcm.cz, vlastní úpravy

7.1.2 Stupně zachovalosti mincí Mince se rozdělují podle stupně zachovalosti do osmi základních stupňů. Přehled používaných stupňů zachovalosti je uveden v následující tabulce:

214

7. PENÍZE V ČR

STUPEŇ

POPIS

OZNAČENÍ

mince z leštěných razidel - tyto mince jsou raženy pouze ke sběratelským a reprezentačním účelům ze speciálně upravených razidel. V hladké ploše mají zrcadlový lesk, vystouplý reliéf je matový. Tyto mince lze poškodit již pouhým dotykem, který zanechává na minci skvrny, proto jsou zpravidla uloženy v pouzdrech a při manipulaci je zapotřebí mince brát za hrany

PROOF

Ražební lesk

mince v této zachovalosti mají plně zachovalý neporušený lesk nové ražby a i při prohlídce lupou nenesou žádné stopy po poškozeních (drobné úhozy v ploše apod.), která vznikají manipulací s mincemi, případně oxidací apod. Mince v tomto stavu jsou velmi vzácné, prakticky je takový stav dosažitelný jen u mincí, s nimiž je již od ražby nakládáno zvláštním způsobem (ruční odebírání z razicího stroje)

RL

Bankovní jakost

mince v bezvadném stavu, která neprošla oběhem, ale vykazuje drobné stopy manipulace (v ploše drobné, jednotlivé úhozy). U starších mincí již nemusí být zcela zachován lesk nové ražby na velkých plochách apod. Všechny detaily mince musí být dokonale ostré.

0

Výtečná jakost

mince prošla krátce oběhem. Všechny detaily jsou na ní patrné, ale nejsou již dokonale ostré. Při zkoumání lupou je v ploše vidět již větší množství drobných úhozů.

1

Velmi dobrá kvalita

mince je při pohledu pouhým okem stále dobře čitelná, obraz vcelku zachovalý, drobné detaily, jako např. vlasové linie, ornamenty apod. jsou již setřelé.

2

Dobrá kvalita

mince dlouho obíhala, lze jit však bez problémů určit, stopy oběhu jsou však již velmi výrazné. Detaily nejsou již obvykle vůbec zachovány, otřelé bývají např. i portréty, znaky, některá písmena v opisu

3

Špatná kvalita

minci lze určit jen s obtížemi. Většina obrazu mince je setřelá, z písma jsou zachovány jen menší zbytky.

4

Velmi špatná kvalita

mince je zcela zničená, otřelá a nečitelná.

5

Zdroj: www.numismatika.com

7.1.3 Ražba mincí Bižuterie Česká Mincovna a.s České mince se razí v České mincovně, samostatné výrobní divizi Bižuterii Česká Mincovna a.s. Bižuterie Česká Mincovna a.s. je akciovou společností se sídlem v Jablonci nad Nisou provozující podnikatelskou činnost mimo jiné

215

7. PENÍZE V ČR

v oblasti výroby mincí a medailí, výroby bižuterie, ozdobnických předmětů a vánočních ozdob. Bižuterie Česká Mincovna a.s. je plně privatizovanou společností, přičemž český stát ani ČNB zde nemají žádný majetkový podíl. Historie ražby českých mincí se datuje v České mincovně od poloviny roku 1993. Jednalo se o mince v nominální hodnotě 10,20 a 50 haléřů. Od roku 1994 razí Česká mincovna již všechny české mince a pamětní mince256. Od roku 1998 je Česká mincovna právoplatným členem mezinárodní mincovní asociace Mint Directory Konference. V roce 2002 získala certifikát systému jakosti ISO 9001 – 2000 od britské společnosti Lloyd.

Ražba mincí257 Původní některé ručně vyrobené mince byly v historii velmi nekvalitní, neboť mnoho úderů na razidla způsobovalo dvojité kontury, nebo naopak nedoražby. To změnil vynález vřetenového lisu. Dlouhá ramena lisu se otáčela ručně. Razidla byla umístěna proti sobě ve dvou dutých válcích, přičemž horním se otáčelo dolů, směrem ke spodnímu. Roku 1817 se ražba zdokonalila o automaticky regulovatelnou sílu úderu. Obdobně se razí mince i dnes, kdy jsou razidla součástí velkých, elektricky poháněných lisů, které mezi sebou stlačují kovové destičky (již zmíněné střížky) do tvaru mince. Ochranné prvky na mincích Mince padělané se vyrábějí většinou z jiných materiálů než mince pravé. Není-li povrch těchto padělků následně pokoven, mají jinou barvu a delším obíháním trpí a stírají se. Na mnoha místech, nejzřetelněji na hranách, začne prosvítat původní materiál. Na rozdíl od litých padělků mají ražené mince charakteristický zvonivý zvuk.

7.2 BANKOVKY V ČR 7.2.1 Přehled platných bankovek ČR Soustavu platných českých bankovek tvoří osm bankovek různých nominálních hodnot. Autorem návrhu těchto bankovek je akademický malíř Oldřich Kulhánek. V následující tabulce je uveden přehled nominálních hodnot a vyobrazení (portrétů) na českých bankovkách.

256 257

www.bcm.cz Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000

216

7. PENÍZE V ČR

HODNOTA (KČ)

ROZMĚR (MM)

JMÉNO OSOBNOSTI

20

128 x 64

Přemysl Otakar I.

50

134 x 64

Svatá Anežka česká

100

140 x 69

Karel IV.

200

149 x 69

Jan Ámos Komenský

500

152 x 69

Božena Němcová

1000

158 x 74

František Palacký

2000

164 x 74

Ema Destinnová

5000

170 x 74

Tomáš Garrigue Masaryk

VYOBRAZENÍ

Zdroj: www.cnb.cz

7.2.2 Stupně zachovalosti bankovek Bankovky se rozdělují podle stupně zachovalosti do sedmi základních stupňů. Pro přesnější určení se používají znaménka minus a plus. V praxi se jedná o systém podobný známkování ve školách s tím, že 2- je horší než 2, ale lepší než 3+.

217

7. PENÍZE V ČR

Přehled používaných stupňů zachovalosti je uveden v následující tabulce: STUPEŇ

POPIS

OZNAČENÍ

N

oboustranně bezvadně zachovalý exemplář, dosud neobíhající, bez jakýchkoliv přehybů, ulámaných růžků, bez skvrn, nepošpiněný

UNC

0

nepatrné vady (např. ulámané růžky) bez přehybů

AU

1

velmi krásný, čistý, neznatelně přeložený (nejvýš 1x)

XF

2

krásný, nepatrně přeložený, nejvýše jeden ostrý přehyb v hlavním směru, další přehyby slabé. Olámané rohy, menší nečistotu i nepatrné odření lze tolerovat. Neprodřený či jinak poškozený (natržení nebo nastřižení není přípustné)

VF

3

dobrý, průměrně zachovalý, přehyby v obou směrech, jinak bez poškození, nenatržený, průměrně pošpiněný, v místech přehybů slabě odřený, nikoliv prodřený

VG

4

méně zachovalý, silněji překládaný, vydřená místa v přehybu, silněji pošpiněný, nepatrně natržený, ulámané či částečně chybějící rohy, poškozený

G

5

velmi špatný, silně překládaný, silně znečištěný, silně poškozený, natržený, či dokonce roztržený, odřený, chybějící části a rohy

POOR

Zdroj: www.numismatika.com

7.2.3 Tisk bankovek Státní tiskárna cenin České bankovky se tisknou ve Státní tiskárně cenin258. Státní tiskárna cenin (STC) je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem i na vlastní odpovědnost a s tímto majetkem má právo hospodařit. STC neručí za závazky státu a stát neručí za závazky STC, není-li zákonem stanoveno jinak. Historie vzniku Státní tiskárny cenin je spjata se vznikem samostatné Československé republiky. Zájmem státu bylo komplexně zajistit výrobu československých papírových peněz na žádoucí úrovni v tuzemské tiskárně. Již v roce 1937 byl tiskárně na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži udělen čestný diplom za realizaci bankovky Kč 1000, provedené podle návrhu Maxe Švabinského.

258

Jelínková D.: Hotovostní platební operace v České republice před vstupem do EU. Bakalářská práce BIVŠ. Praha 2004, upraveno

218

7. PENÍZE V ČR

V období po roce 189 došlo k rozsáhlé modernizaci tiskárny. Ta dnes svým zákazníkům nabízí kompletní službu v oblasti polygrafické výroby, a to od zpracování grafického návrhu, sazby, přípravy pro tisk, vlastní tisk až k doručení zakázky na místo určení. Hlavní předmět podnikání STC: • připravuje a tiskne bankovky, ceniny, cenné papíry, státní dokumenty, doklady a státně důležité tiskopisy, které vyžadují ochranu před zneužitím; • může připravovat a tisknout bankovky, dokumenty a doklady a jiné ceniny pro cizí státy v rámci volných kapacit, a to za podmínky dodržení odborné způsobilosti, patřičných osvědčení a oprávnění; • vyrábí v doplňkové výrobě i jiné polygrafické výrobky, především pro organizace finanční a úvěrové soustavy. Výroba cenin představuje přes 90 % celkového výrobního sortimentu. Na základě požadavku zákazníka a vzhledem k funkci výrobku je posuzován i způsob možného padělání ceniny. Využívány jsou specifické poznatky z policejní praxe v naší republice i v zahraničí. V roce 2004 získala STC certifikát ISO 9001 – 2000 a ISO 14001 – 1996 mimo jiné pro tisk a přípravu bankovek, cenin, cenných papírů, personalizaci dokladů včetně personalizace plastových karet. Technické vybavení STC je názorně uvedeno níže.

Zdroj: dostupné z www.stc.cz

219

7. PENÍZE V ČR

7.3 OCHRANNÉ PRVKY BANKOVEK 7.3.1 Ochranné prvky Ochranné prvky slouží k tomu, aby se co nejvíce usnadnila identifikace pravých a padělaných peněz. Jedná se o souhrn složitých technických prvků, které se stávají součástí bankovek již v průběhu výroby peněz. Náročnost těchto technických prvků by měla znesnadnit výrobu padělaných peněz. Ochranné prvky bankovek a mincí charakterizujeme jako soustavu složitých technických prvků, které mají za účel znemožnit anebo maximálně znesnadnit jejich padělání. Jako padělání peněz označujeme výrobu falešných peněz nebo pozměňování pravých peněz. Pozměněné bankovky jsou bankovky, které vznikly zejména slepením částí dvou různých bankovek, nebo jsou to bankovky necelé. Typické pro pozměněné bankovky je to, že jsou užší, chybí jim horní nebo dolní část. Dále to jsou bankovky složené z více částí, chybí jim některá část mezi horním a dolním okrajem, které jsou k sobě přilepeny. Pak můžeme vidět obrazec na bankovce jako deformovaný. Padělání a pozměňování peněz českých i cizích je upraveno trestním zákonem259 a je považováno za trestný čin a v naší republice je potrestáno odnětím svobody. Zákon též ukládá260 trest ve výši až šesti měsíců nebo ukládá peněžitý trest tomu, kdo například bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze nebo je poškozuje. Shromažďování drobných mincí bez hospodářské potřeby je také v souladu s tímto zákonem trestným činem. Při výrobě bankovek se používají různé druhy tiskových technik. Jedná se o „tisk z plochy“, při kterém obrazce na bankovce nejsou vtlačeny do papíru a nevystupují na jeho povrch. Na omak se nám zdají být hladké. Ukázka tiskové techniky – tisk z plochy


259 260

ustanovení §§ 140 – 144 a 152 zákona č. 140/1961 Sb. ustanovení § 144 zákona č. 140/1961 Sb.

220

7. PENÍZE V ČR

Dále je to „hlubotisk“, který je charakteristický tím, že vystupuje na povrch papíru a můžeme ho snadno nahmatat. Ukázka tiskové techniky – hlubotisk


Další tiskovou technikou je „knihtisk“ (tisk z výšky). Při tomto způsobu tisku je barva vytlačena k obvodu a při pozorování je vidět obrazec ostře ohraničený. Ukázka tiskové techniky - knihtisk


Při výrobě jedné bankovky se zpravidla využívá kombinace několika tiskových technik. Mezi ochranné prvky bankovek náleží261: • papír; • vodoznak(vodotisk); • ochranné prvky vznikající při tisku; • ochranný proužek; • ochranná vlákna; • konfety; • barvy; • ostatní ochranné prvky.

261

Jelínková D.: Hotovostní platební operace v České republice před vstupem do EU. Bakalářská práce BIVŠ. Praha 2004

221

7. PENÍZE V ČR

Papír, ze kterého se vyrábějí bankovky, se nazývá bankovkový papír. Tento speciální papír musí být velmi odolný, protože z vlastní zkušenosti víme, jak často jsou bankovky přehýbány. Musí být odolný proti roztržení a zlomům. Musí mít schopnost přijímat různé druhy barev a nesmí se rozkládat ve vodě. Měl by mít malou hmotnost. Bankovkový papír je zhotoven z vláken rostlinného původu a je hmatem snadno odlišitelný od běžného papíru. Vodoznak je znak, který vidíme v průhledu proti světlu. Vzniká zesílením nebo zeslabením papírové hmoty v závislosti na tlaku válce, který je buď vyvýšen nebo vyhlouben. Tento válec pak vytlačuje do mokré papíroviny příslušné obrazce. Různé tiskové techniky a postupy vytvářejí ochranné prvky tisku. Mezi ně patří sklopný efekt, který vzniká zvláštním uspořádáním linek hlubotisku. Obrazec, který vznikl tímto způsobem, můžeme pozorovat proti zdroji světla nakláněním bankovky ve vodorovné poloze. Obrazec vidíme jako pozitivní (tmavý), nebo negativní (světlý). Další je iris. Jedná se o způsob tisku, při kterém jedna barva prostupuje druhou a plynule v ní přechází. Soutisk je tisková technika, při které se dociluje přesného soutisku barev a obrazců, popřípadě se barvy a obrazce v průhledu proti světlu kryjí nebo doplňují. Giloše jsou geometrické linie (pozitivní nebo negativní), které vytvářejí obrazce, pásy, případně rámečky. Poslední technika je mikrotext. Je to text tištěný velmi malým písmem, který můžeme pouhým okem vidět jen obtížně. Můžeme ho číst pomocí lupy. Ochranný proužek je tenký pásek, který je vyrobený z různých materiálů. Bývá plastový nebo plastový s pokovováním a je uložený v papírové hmotě. Je buď skrytý v papíře a v průhledu proti světlu ho vidíme jako tmavou linku, nebo je okénkový a v určitých intervalech vystupuje na povrch papíru. Ochranná vlákna jsou částice různého původu (živočišné, rostlinné, plastové), které jsou zapracovány do papírové hmoty v mokré fázi výroby papíru. Mohou být rozmístěny po celé ploše bankovky, nebo se vyskytují jen v určité části. Některé můžeme vidět pouhým okem, jiné jen pod ultrafialovým světlem. Konfety mají obdobnou funkci jako ochranná vlákna. Jsou to různobarevná tělíska, která jsou zapracována v papírové hmotě po celé ploše bankovky. Některé vidíme pouze pod ultrafialovýmsvětlem. Barvy, které se používají při tisku bankovek, jsou speciální barvy, které jsou stálé, odolné proti vodě, světlu a otěru. Tyto barvy mohou mít i specifické vlastnosti jako je např. luminiscence a opticky proměnlivá barva. Při použití luminiscence vidíme obrazce takto vytištěné jen při ozáření ultrafialovým světlem. Jiné barvy reagují na infračervené světlo. Opticky proměnlivá barva se mění podle úhlu dopadajícího světla. Mezi ostatní ochranné prvky můžeme zařadit kinegram a hologram. Při použití kinegramu se mění obrazce pod různými úhly našeho pohledu. Hologram vidíme prostorově. Na některých bankovkách můžeme vidět i nalisované metalizované fólie. Je to tzv. horká ražba, která může být i reliéfní.

222

7. PENÍZE V ČR

Mezi ochranné prvky můžeme zařadit i číslování bankovek. Kontrolní číslo patří mezi důležité rozlišovací a popisné znaky262. Každá bankovka je originál, protože neexistují bankovky stejné série a stejného sériového čísla. Číslovače mají moderní tzv. pyramidální tvar, jejichž velikost číslic se stupňuje od nejvyššího řádu směrem k nejnižšímu. Mezi ochranné prvky nepatří značky pro nevidomé,263 ale svým vlivem na usnadnění manipulace pro nevidomé a také pro osoby, které každodenně přicházejí do styku s bankovkami, jsou chápány jako alternativní ochranné prvky. Problémem těchto značek (obdélníky, čtverce, kruhy) je, že se postupem času při větším použití stávají méně hmatatelné.

7.3.2 České bankovky a jejich ochranné prvky Ukázka ochranných prvků je uvedena na bankovce v nominální hodnotě 1 000 Kč, která patří mezi nejvíce používané bankovky v ČR.

Zdroj: dostupné z www.cnb.cz

Vodoznak Zřetelně ho vidíme, jestliže se na bankovku podíváme proti světlu. Je použit tzv. lokální stupňovitý vodoznak, který je umístěný ve střední části širokého nepotištěného okraje. Tvoří ho vždy portrét osobnosti vyobrazené na bankovce. Lokální stupňovitý vodoznak znamená, že se kombinuje pozitivní (tmavý) a negativní (světlý) vodoznak s různými stupni odstínů mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí.


262

Bajer J.: Papírová platidla Československa 1919-1993, České republiky, Slovenské republiky 1993-2003

263

Bajer J.: Papírová platidla Československa 1919-1993, České republiky, Slovenské republiky 1993-2003

223

7. PENÍZE V ČR

Hlubotisk Na českých bankovkách je hlubotisk, který můžeme rozlišit hmatem, použit při tisku portrétů, textů, hmatových značkách pro nevidomé a slabozraké a při tisku hodnotového čísla na kuponu. U bankovek v nominálních hodnotách 1 000 Kč, 2 000 Kč a 5 000 Kč je hlubotisk využit i při vyobrazení lipového listu v koruně stromu, strun lyry a plošky s hlavou lva. Vzhledem k tomu, že hlubotisk je znatelný pouze hmatem, není uvedena v tomto případě žádná ukázka.

Skrytý obrazec Skrytý obrazec vidímetehdy, sklopíme-li bankovku ve výši očí do vodorovné polohy proti zdroji světla. Tvoří ho vždy číslo označující nominální hodnotu bankovky. Z delší strany bankovky vidíme obrazec pozitivní, tj. tmavý, z kratší strany negativní (světlý). Je umístěn na lícních stranách bankovek v ornamentech na rameni portrétu, popř. nad ním.


Iridiscentní pruh Iridiscentní pruh o šířce cca 20 mm je umístěn na lícní straně blíže pravému okraji bankovky. Při běžném pohledu na bankovku ho vidíme jako průhledný, slabě okrově zbarvený pruh. Pokud bankovku sklopíme proti světlu, získává pruh slabý barevný nádech s kovovým odleskem. Na iridiscentním pruhu mohou být negativně (tj. jako světlá) vyznačena čísla označující nominální hodnotu bankovky. Při sklopení bankovky vidíme tato čísla proti lesklému pruhu jako tmavá.


224

7. PENÍZE V ČR

Soutisková značka Z jedné strany bankovky vidíme pouze jednu část značky, z druhé strany část zbývající. Pokud se díváme proti světlu, je značka vidět celá a její jednotlivé linky na sebe přesně navazují. Soutisková značka je kruhová a na vzorech bankovek z let 1993 až 1996 ji tvoří písmeno „C“, ve kterém je vloženo písmeno „S“. Počínaje bankovkou 1000 Kč vzoru 1996 tvoří soutiskovou značku písmena „ČR“.


Mikrotext Mikrotext je tištěn jak tiskem z hloubky, tak tiskem z plochy. Jeho umístění u jednotlivých bankovek je individuální. Na lícní straně ho vidíme ve velkém hodnotovém čísle, v podtisku textů na levé straně, kolem portrétu apod. Na všech bankovkách je vždy na lícní straně v pruhu základní barvy vybíhajícím do pravého bílého okraje skryt mikrotext číselně označující hodnotu bankovky (s výjimkou 50 Kč vzoru 1993, kde se mikrotext skládá z písmen „A“). Na rubové straně je mikrotext skryt v pruhu základní barvy u pravého okraje, kde slovně nebo číselně označuje hodnotu bankovky.


Ochranný okénkový proužek Je to proužek z umělé metalizované hmoty, který je zapuštěný do papíru. Na lícní straně vystupuje vždy po 5 mm na povrch papíru. Okénka stříbřité barvy jsou dlouhá rovněž 5 mm a uvidíme na nich zdola nahoru čitelný negativní mikrotext, který označuje nominální hodnotu bankovky. Při pohledu na bankovku vidíme pouze vystupující část proužku na lící straně. Při pohledu proti světlu vidíme proužek z obou stran jako souvislou tmavou linku s prosvítajícímmikrotextem.

225

7. PENÍZE V ČR


Ochranná vlákna Ochranná vlákna jsou zapuštěná v papíru a můžeme je vidět jako oranžová vlákna v délce 6 mm. Nejlépe je uvidíme na bílých okrajích bankovky.


Opticky proměnlivá vlákna Tento ochranný prvek je založen na optickém efektu. Segment vytištěný speciální tiskovou barvou mění své zbarvení v závislosti na tom, v jakém úhlu bankovku sklopíme proti dopadajícímu světlu. Barva, kterou vidíme při běžném čelním pohledu na bankovku, se při sklopení bankovky proti světlu změní na barvu zcela jinou, např. zlatá na zelenou.


226

7. PENÍZE V ČR

7.3.3 Eurobankovky a jejich ochranné prvky Ochranné prvky eurobankovek264 Pro výrobu eurobankovek (a mincí také) jsou použity nejnovější technologie, které mají zajistit nejen standardní vzhled a kvalitu nových peněz, ale zejména jejich ochranu proti padělání. Svými ochrannými prvky se eurobankovky řadí ke světové špičce mezi platidly. Protože euro je nová měna, snaží se padělatelé využít nezkušenosti veřejnosti a padělky do oběhu uvádět. Eurobankovky jsou tištěny na papíru z čisté bavlny, který se na omak zřetelně odlišuje od běžného papíru. Musíme mít však na paměti, že opotřebením bankovek se mohou některé tyto vlastnosti a ochranné prvky částečně nebo úplně ztratit. Vodoznak Podržíme-li bankovku proti světlu, objeví se v průsvitu na nepotištěné části bankovky stupňovitý vodoznak, který zobrazuje architektonický motiv a nominální hodnotu příslušné bankovky. Vodoznak vzniká při výrobě papíru jeho rozdílnou tloušťkou. Výsledkem této výroby jsou světlejší a tmavší plošky v porovnání s okolní plochou papíru. Při pohledu na neprosvícenou plochu bankovky můžeme tento vodoznak lehce přehlédnout, protože není výrazně patrný. Hlubotisk Použitím hlubotisku vzniká na lícní straně bankovek reliéf, který můžeme rozlišit hmatem. Jde zvláště o zkratky Evropské centrální banky (tedy o písmena BCE, ECB, EZB, EKT a EKP). Hmatem můžeme rozlišit i nominální hodnotu a vyobrazení oken a bran. Na okraji lícní strany bankovek v nominální hodnotě 200 EUR a 500 EUR jsou ještě navíc natištěny speciální hmatové značky. Iridiscentní pruh Na rubové straně bankovek nominální hodnoty 5 EUR, 10 EUR a 20 EUR je ve střední části bankovky, vedle ochranného proužku, umístěn 8 mm široký iridiscentní pruh. Pokud pohybujeme bankovkou, přechází barva pruhu od světle žluté do zlatě žluté a objeví se symbol eura a hodnota bankovky (číslo 5, 10 nebo 20).

264


227

7. PENÍZE V ČR

Soutisková značka Soutisková značka se nachází v levém horním rohu lícní strany a pravém horním rohu rubové strany bankovek. Pokud se díváme proti světlu, tak se části vytištěné na lícní a rubové straně spojí a vytvoří číslo vyjadřující nominální hodnotu bankovky. Ochrannýproužek Eurobankovky mají ochranný proužek zapracován do papíru při jeho výrobě. Nachází se přibližně v polovině bankovky a můžeme ho vidět proti světlu jako tmavou linii probíhající přes celou šíři bankovky. Při důkladném pozorování proužku proti světlu můžeme uvidět nápis „EURO“ a hodnotu bankovky (jsou střídavě a zrcadlově umístěné). Opticky proměnlivá barva Bankovky v nominální hodnotě 50 EUR, 100 EUR, 200 EUR a 500 EUR jsou opatřeny opticky proměnlivou barvou. Nominální hodnota zobrazená v pravém dolním rohu rubové strany těchto čtyř bankovek, se nám jeví jako purpurově červená a při jiném úhlu pohledu jako olivově zelená nebo hnědá. Fólie s hologramem Bankovky všech nominálních hodnot jsou opatřeny fólií s hologramem. V pravé části lícní strany bankovek nominální hodnoty 5 EUR, 10 EUR a 20 EUR je znatelný proužek ze speciální fólie. Při otáčení bankovek se objevuje podle úhlu symbol eura nebo hodnota bankovky (číslo 5, 10 nebo 20) jako hologram, který mění barvu. V pravé části lícní strany bankovek nominální hodnoty 50 EUR, 100 EUR, 200 EUR a 500 EUR je vidět medailon ze speciální fólie. Při otáčení bankovek se objeví v závislosti na úhlu pohledu hodnota bankovky nebo architektonický motiv, který je vyobrazený na bankovce jako hologram v měnící se barvě. Při důkladném pohledu v protisvětle na fólii lze rozpoznat symbol eura, který vznikl při perforací fólie.

7.3.4 Přehled eurobankovek a jejich srovnání s českými bankovkami Pravomoc pro schvalování emisí eurobankovek má ECB. Tisk eurobankovek v celkem 15 tiskárnách EU je datován k červenci 1999 a představoval náklad zhruba 15 miliard bankovek (stejné kvality při použití papíru z devíti různých papíren a surovin od více než 20 dodavatelů)265.

265

Hils C.: The making of the €URO.ECB 2002

228

7. PENÍZE V ČR

Soustavu eurobankovek tvoří bankovky o sedmi nominálních hodnotách uvedených v následujícímpřehledu: HODNOTA (EUR)

ROZMĚR (MM)

SLOH/BARVA

5

120 x 62

antický / šedá

10

127 x 67

románský / červená

20

133 x 72

gotický / modrá

50

140 x 77

renesanční / oranžová

100

147 x 82

barokní a rokokový / zelená

200

153 x 82

doba skla a železa / žlutohnědá

500

160 x 82

moderní architektura / fialová

VYOBRAZENÍ

Zdroj: www.cnb.cz, vlastní úpravy

Autorem návrhu bankovek je rakouský návrhář Robert Kalina, výtvarník z Oesterreichische Nationalbank ve Vídni, který vyhrál v roce 1996 soutěž s tématem „Evropské epochy a slohy“. Na bankovkách jsou vyobrazeny architektonické slohy zachycující sedm období evropské kulturní historie. Jedná se o brány a mosty ve shora uvedených stylech. Přehled eurobankovek a českých bankovek s jejich používanými ochrannými prvky ukazuje následující tabulka:

229

7. PENÍZE V ČR

Eurobankovky a jejich ochranné prvky

České bankovky a jejich ochranné prvky

Hlubotisk

Hlubotisk

Vodoznak

Vodoznak

Ochranný proužek

Ochranný okénkový proužek

Soutisková značka

Soutisková značka

Fólie s hologramem v pruhu (5,10,20 EUR) a nebo v medailonu (50,100,200,500 EUR)

Mikrotext

Iridiscentní pruh (5,10,20 EUR)

Iridiscentní pruh

Opticky proměnlivá barva (50,100,200,500 EUR)

Skrytý obrazec Opticky proměnlivá vlákna Ochranná vlákna

Zdroj: Jelínková D.:Hotovostní platební operace v České republice před vstupem do EU. bakalářská práce BIVŠ, Praha 2004, vlastní úpravy

Využití tiskových technik při výrobě bankovek je stejné. Lícní strany bankovek jsou tištěny hlubotiskem. Doplňky lícních stran a rubové strany jsou tištěny tiskem z plochy. Číslování bankovek, které je součástí českých bankovek i eurobankovek, je provedeno tiskem z výšky. Pro ucelený přehled uvádíme také informaci o euromincích. Pravomoc pro schvalování emisí euromincí mají jednotlivé členské státy eurozóny. Ražba euromincí v celkem 15 mincovnách EU je datována od roku 1999 a představovala náklad zhruba 50 miliard mincí pod dohledem ECB266. Soustavu euromincí tvoří mince o osmi nominálních hodnotách • 1 cent z červenéhokovu • 2 centy z červenéhokovu • 5 centů z červenéhokovu • 10 centů ze žlutého kovu • 20 centů ze žlutého kovu • 50 centů ze žlutého kovu • 1 euro z bílého a žlutého kovu • 5 euro z bílého a žlutého kovu

266

Hils C.: The making of the €URO.ECB 2002

230

7. PENÍZE V ČR

Euromince jsou svým vyobrazením zvláštní tím, že mají vždy tzv. stranu evropskou a stranu národní. Autorem návrhu evropské strany mincí je návrhář Luc Luycx z Royal Belgian Mint. Každá z 12 členských zemí EU (původní „dvanáctka“) má svého autora na stranu národní. Bez ohledu na místo ražení platí pravidlo, že všechny mince jsou platné ve všech členských zemích EU.


7.4 PRAVIDLA PRO NAKLÁDÁNÍ S HOTOVOSTÍ Vzhledem k tomu, že vydávat bankovky a mince nemůže vydávat kdokoliv, platí pro nakládání s nimi přesně stanovená pravidla.

7.4.1 Legislativní úprava Pravidla pro nakládaní s bankovkami a mincemi stanovuje v souladu se zákonem ČNB. V současné době je to Vyhláška ČNB č. 36/1994 Sb. o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobuji. Dalším právním předpisem je Vyhláška ČNB č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince. ČNB vydala také Úřední sdělení ze dne 19. května 2004 k vyhlášce č. 37/1994 Sb.

231

7. PENÍZE V ČR

7.4.2 Realizace pravidla o podmínkách reprodukcí bankovek a mincí Pro podmínky o reprodukci bankovek a mincí platí pravidlo,267 že reprodukce může být pouze se souhlasem ČNB. Bez souhlasu ČNB lze reprodukovat bankovky:268 • jedná-li se o jednostranné černobílé reprodukce a splňuje-li další podmínky; • jedná-li se o barevné reprodukce, které taktéž splňují další podmínky (např.zachování poměru stran, jiný svíraný úhel). Bez souhlasu ČNB lze reprodukovat mince (pozn. a také platební karty). Reprodukovat mince lze bez souhlasu ČNB. Reprodukovat bankovky lze bez souhlasu ČNB pouze v případech uvedených v zákonnémpředpisu. Předměty napodobující symboly peněz lze vyrábět bez souhlasu, je-li k jejich výrobě použit jiný materiál zcela odlišný od původního269.

7.4.3 Realizace pravidla o poskytování náhrad za bankovky a mince Pro přijímání bankovek platí pravidlo270, že musí být přijímány bez omezení. Pro přijímání mincí však platí určitá omezení a to, že ostatní právnické osoby (ne ČNB a banky) a fyzické osoby mohou mimo jiné odmítnou jejich přijetí: • více než 10 kusů mincí stejné nominální hodnoty; • nad celkovou částku 100 Kč u mincí do nominální hodnoty 10 Kč včetně a nad celkovou částku 500 Kč u mincí vyšších nominálních hodnot. Právnické osoby přijímají také zákonné bankovky, které jsou opotřebované oběhem, pokud jsou celé a celistvé. Za celé zákonné peníze se považují takové, kterým nechybí žádná jejich část, za celistvé se považují takové, které tvoří souvislý a neporušený celek.

267

ustanovení § 1 vyhlášky č. 36/1996 Sb. ustanovení § 2 vyhlášky č. 36/1996 Sb. 269 ustanovení § 3 vyhlášky č. 36/1996 Sb. 270 ustanovení § 1 vyhlášky č. 37/1996 Sb. 268

232

7. PENÍZE V ČR

Výměnu zákonných bankovek určitých nominálních hodnot za zákonné peníze jiných nominálních hodnot provádí pouze ČNB. Dále toto dělají bezplatně271 banky, které provádějí pokladní operace (není-li uvedeno jinak). Obdobně tomu je i při výměně mincí. Jsou-li předloženy fyzické osobě bankovky padělané nebo pozměněné nebo vznikne-li takové podezření, může je odmítnou. Právnické osoby takové bankovky odeberou bez náhrady.272 Předloží-li fyzická nebo právnická osoba v bance provádějící pokladní operace nebo v ČNB bankovky, které jsou perforovány velkými nebo i malými otvory (obr. 1) anebo předtištěny textem např. „specimen“ (obr. 2) , „chybotisk“ (obr. 3), budou jim odebrány a to bez náhrady. Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3


271 272

ustanovení § 4 vyhlášky č. 37/1996 Sb. ustanovení § 2 vyhlášky č. 37/1996 Sb.

233

7. PENÍZE V ČR

Po odebrání takovýchto bankovek nebo mincí vystaví právnické osoby předložiteli potvrzení, které musí splňovat zákonné náležitosti. Pro poskytování náhrad platí mimo jiné následující pravidlo. Náhradu za necelé bankovky poskytuje ČNB a banky provádějící pokladní operace podle velikosti plochy bankovky273 a to: • ve výši nominální hodnoty, jestliže je celá nebo její předložený zbytek větší než ¾ původní plochy; • ve výši ½ nominální hodnoty bankovky, jestliže je předložený zbytek menší než ¾ původní plochy; • ve výši ¼ nominální hodnoty bankovky, jestliže je předložený zbytek větší než ¼ a menší než ½ původní plochy.

7.4.4 Padělky Všichni účastníci běžného života (soukromého, ale i pracovního) se mohou setkat s falešnými penězi. Boj proti padělatelům takovýchto falešných bankovek je celosvětovým problémem. Proto vytvořila EU při ECB analytické středisko, které koordinuje boj proti padělání peněz274. V ČR je úspěšnost české policie v boji proti padělatelům rok od roku lepší. Padělané peníze nepoškozují pouze příjemce, ale i stát, který má pravomoc výrobu peněz řídit. Z tohoto hlediska je padělání peněz považováno za velmi nebezpečný zločin a je postihováno vysokými tresty. Přes neustálé zdokonalování technických (ochranných) prvků výroby peněz a veškerá opatření v mincovnách a tiskárnách bankovek, které mají padělání peněz znemožnit, výskyt padělaných a pozměněných peněz stále narůstá. Z hlediska hotovostního platebního styku je proto nutné věnovat dostatečnou pozornost problematice spolehlivého rozpoznání pravých a padělaných peněz. Základním předpokladem je dobrá znalost technologie výroby peněz a použitých ochranných prvků. Jak již bylo řečeno, padělané nebo pozměněné bankovky a mince znějící na koruny české nebo na cizí měnu, nebo bankovky a mince, u kterých vznikne důvodné podezření, že jsou padělané nebo pozměněné (dále jen padělané bankovky a mince), odebírají banky a právnické osoby (dále jen právnické osoby) bez náhrady a předávají je České národní bance. Právnické osoby jsou oprávněny požadovat od osoby, která padělané bankovky a mince předložila, aby věrohodným způsobem prokázala svou totožnost. Odebrání padělaných bankovek a mincí oznámí právnická osoba, která je odebrala, orgánům činným v trestním řízení275.

273

ustanovení § 7 vyhlášky č. 37/1996 Sb. www.cnb.cz 275 Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000 274

234

7. PENÍZE V ČR

Padělky dělíme podle stupně nebezpečnosti do pěti skupin276: 1. skupina – velmi nebezpečný padělek 2. skupina – nebezpečnýpadělek 3. skupina – zdařilý padělek 4. skupina – méně zdařilý padělek 5. skupina – neumělýpadělek Banky si ve svých vnitřních předpisech stanoví, kdy je pokladník přijímající hotovost vždy zodpovědný za pravost padělku nebo za jakých okolností ne. Ukázka přístroje, který je ve velké oblibě používán bankami a jinými velkými institucemi pro odhalení padělku bankovek.

Zdroj:www.stc.cz

Přehled padělků V roce 2004 bylo na území České republiky zjištěno 22 954 padělků, pozměněných peněz a napodobenin. Mezi padělky této hodnoty byly nově zjištěny padělky hodnocené jako nebezpečné. I když poměr padělků bankovek k počtu bankovek v oběhu je velmi nízký, nelze trend výskytu padělků a zejména jejich zlepšující se kvalitu podceňovat. I nadále trvá podezření, že tyto kvalitní padělky jsou stejně jako v minulých letech vyráběny organizovanou skupinou profesionálně zdatných padělatelů.

276


235

7. PENÍZE V ČR

Přehled zadržených padělaných a pozměněných platidel a napodobenin v roce 2004 BANKOVKY MĚNY

POČET

EUR

1258

USD

827

DEM

26

ITL

58

CZK

6380

OSTATNÍ

71

MINCE

291

POZMĚNĚNÉ

378

NAPODOBENINY

13665 Zdroj: www.cnb.cz, vlastní úpravy

7.4.5 Dotace a odvody hotovosti ČNB ve svých úschovných místech zásoby peněz nejen uschovává, ale i zpracovává, a plní tak jednu z důležitých funkcí – dohlíží na čistotu obíhajících peněz. Centrální banka rovněž přijímá peníze z výroby a prostřednictvím svých úschovných míst je distribuuje do sítě obchodních bank, respektive do oběhu. ČNB tak systémem dotací a odvodů peněz zajišťuje, že do oběhu jsou vydávány pouze pravé a platné, kvalitní a nepoškozené peníze.277

Dotace Dotaci lze charakterizovat jako příjem hotovosti v rámci jedné organizační jednotky nebo mezi stejnými nebo nadřízenými organizačními jednotkami. Jedním z nejdůležitějších pravidel, jak nakládat s hotovostmi, je systém provádění dotací a odvodů peněz. Jak jsme již uvedli, ČNB spravuje zásoby peněz, které jsou uloženy v jejích uschovacích místech. Aby mohly obchodní banky plně fungovat, musejí mít možnost peníze ze zásob centrální banky vybírat (dotovat) a nepotřebné peníze do zásob vracet (odvádět).278 Je-li přebírána hotovost, platí zde pravidla komisionálnosti. V případě, že se jedná o dotace velké hotovosti, které jsou v tzv. uzavřených buntech,279 potvrzuje přebírající pokladník jen počet převzatých buntů. Otevření buntů a přepočítání bankovek musí být opět prováděno komisionálně.

277

Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000 Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000 279 Pozn. Jedná se o svazky bankovek např. zapečetěné, zatavené ve fólii 278

236

7. PENÍZE V ČR

Dotace od ČNB jsou zpravidla realizovány s komerčními bankami na základě uzavřené rámcové smlouvy. Jednotlivé konkrétní dotace pak provádí ČNB na základě konkrétních objednávek.

Odvody Odvody lze charakterizovat jako předání hotovosti v rámci jedné organizační jednotky nebo mezi stejnými nebo nadřízenými organizačními jednotkami. Pro odvody platí stejná pravidla, jako pro dotace.

Balení zákonných peněz ČNB ve Vyhlášce280 stanoví, jak mají být bankovky a mince při předávání mezi právnickými osobami a mezi právnickými a fyzickými osobami navzájem roztříděné. Platí zde mimo jiné pravidlo, že • bankovky stejné nominální hodnoty se dávají do balíčku (uhlazené, podle stran a směru tisku) po 100 kusech, které se přepáskují; • 10 plných balíčků stejné nominální hodnoty tvoří svazek bankovek; • mince se vkládají po 100 kusech do sáčku nebo se balí po 50 kusech do svitků (neníli dohodnuto jinak); • pásky, kterými jsou opatřeny balíčky bankovek nebo sáčky nebo svitky s mincemi, se označují počtem vložených kusů, jejich nominální hodnotou a celkovou částkou. Páska na bankovky má ve svém výrobním programu také STC. Jsou vyráběny z ekologického papíru v souladu s předpisy ČNB. Ukázka bankovní pásky


Bankovky stejné nominální hodnoty, které nelze vzhledem k malému počtu svázat do balíčku (tzn. počet 1-99), se spojují zpravidla také páskami, ale předtištěná hodnota pásky je přepsána na skutečnou hodnotu. Těmto nekompletním balíčkům se říká špičky.

280

ustanovení § 5 vyhlášky č. 37/1996 Sb

237

7. PENÍZE V ČR

Balení a zasílání necelých a poškozených peněz ČNB ve v Úředním sdělení k vyhlášce281 také stanoví, jako mají být necelé a poškozené bankovky a mince při předávání ČNB. Platí zde mimo jiné pravidlo, že • takovéto bankovky se předávají v uzavřených obalech (např. speciální obálka pro necelé a poškozené peníze s předtištěnouvýčetkou); • banky zasílají bankovky a mince zadržené bez náhrady (z důvodu padělání, pozměňování nebo podezření) a to neprodleně na kontaktní adresu do ČNB; • do ČNB se vrací též poškozené bankovky z důvodu aktivace bezpečnostního zavazadla nebo iniciačního balíčku; • ČNB nevyřizuje žádosti a neprovádí výměnu bankovek znějících na jinou měnu než je česká koruna. Banky musí požádat písemně ČNB o poskytnutí náhrady za necelé nebo poškozené bankovky nebo mince282.

Postupy v případě mimořádných událostí ČNB z titulu funkce správce zásob peněz a v zájmu zachování kontinuity fungování bankovní sféry určuje speciální postupy i pro případ napadení státu, přírodní katastrofy apod.

CVIČENÍ 7 7.1 V jaké v nominální hodnotě existují české bankovky? 7.2 Co to jsou ochranné prvky bankovek? Vyjmenujte alespoň 5 z nich. 7.3 Lze reprodukovat černobíle bankovky? 7.4 Kdo vyrábí bankovky a mince v ČR? 7.5 Může stanovit ČNB pravidla pro nakládání s hotovými penězi? Pokud ano, existují nějaká?

281 282

Úřední sdělení ČNB ze dne 19.5.2004 – Věstník ČNB, částka 11/2004 Vzor žádosti je uveden v příloze

238

8. POKLADNÍ A SMĚNÁRENSKÁ ČINNOST

8. KAPITOLA POKLADNÍ A SMĚNÁRENSKÁ ČINNOST ÚVOD V této kapitole se budeme zabývat konkrétními postupy bank při provádění hotovostních operací a také technickými a bezpečnostními prvky a personálním obsazením pokladních míst. Kapitola je uspořádána do následujících oddílů: 8.1

Pokladní úsek a jeho úloha

8.2

Výdej a příjem hotovosti

8.3

Zpracování peněz v zázemí banky

8.4

Úschova peněz

8.5

Směnárenskáčinnost

8.1 POKLADNÍ ÚSEK A JEHO ÚLOHA V bankách se hotovými penězi zabývají především pokladní místa. V pokladní službě, při manipulaci s penězi, musí být vždy dodržováno základní pravidlo přítomnosti minimálně dvou pracovníků. Toto pravidlo (zvané též komisionálnost nebo pravidlo čtyř očí) zaručuje vzájemnou kontrolu pracovníků, kteří manipulují s penězi. Toto pravidlo je de facto splněno i při manipulaci s penězi vůči klientovi, v tomto případě právě on plní funkci „druhé osoby“.

237


8.1.1 Pokladní místa Pokladní činnost zahrnuje veškeré hotovostní platby, které banky provádějí k uspokojování vlastních potřeb a potřeb svých klientů283. Mezi pokladní místa můžeme zahrnout zejména pokladny a peněžní automaty. Pokladna je speciálně upravené místo, které umožňuje bezpečnou manipulaci s penězi. Bezpečná manipulace je chápana jako výdej a příjem peněz a jejich dočasná úschova. Ve větších bankách je pravidlem zřízení jedné pokladny jako hlavní a dále pak několika pokladen vedlejších. Pokladna hlavní pak zajišťuje veškeré operace s penězi, kam patří mimo jiné příjem dotací a zpracování odvodů v českých korunách i cizí měně, dotace a odvody z bankomatů a peněžních automatů. Zajišťuje také dotace a odvody do jiného organizačního celku dané banky. Některé banky mají stanoveno, že vybrané hotovostní operace mohou ve specifických situacích provádět také jiná pracoviště, než jsou pokladní místa. Peněžní automaty jsou speciální úseky (zpravidla uprostřed prostoru určeného pro styk s veřejností), kde jsou prováděny pokladníky v omezené míře hotovostní operace (omezeno maximální výší), a to konkrétně výdej nebo příjem peněz. Peněžní automaty obsluhované pokladníky jsou známy jako PAOZ (peněžní automaty obsluhovanézaměstnanci). Peněžní automaty obsluhované klienty jsou speciální úseky (zpravidla mimo centrální prostor určený pro styk s veřejností), kde jsou prováděny hotovostní operace klienty. Peněžní automaty obsluhované klienty jsou známy jako ATM tzv. bankomaty korunové nebo bankomaty směnárenské. Pro peněžní automaty obsluhované pokladníky a klienty jsou určeny speciální limity, které určují maximální množství hotovosti zde ukládané. Hotovostní platební styk v bankách se uskutečňuje prostřednictvím různých tiskopisů k příjmu nebo výdeji peněz.284 Pokladní doklad k příjmu nebo výdeji musí splňovat zákonné náležitosti.285 Při výměně hotovosti jedné nominální hodnoty za jinou nominální hodnotu používají banky zpravidla speciální výčetku. Tento doklad omezuje pokusy o zmanipulování těchto operací (krádeží bankovek).286

283

Školící materiál ČS a.s., Praha 2003 vzor je uveden v přílohách 285 zákon č. 124/2002 Sb. 286 vzor je uveden v přílohách 284

238


Ke standardnímu vybavení pokladny patří287: • příruční uschovací prostor nebo zařízení na hotovosti, se kterými pokladník manipuluje (kazeta pokladníka); • doplňkový uschovací prostor nebo zařízení; • prostředky pokladní mechanizační techniky (např. různé typy počítaček bankovek a mincí, zařízení na rozpoznávání padělků); • prostředky výpočetní techniky. Dále má pokladník zpravidla k dispozici tzv. kartotéku platidel, kde jsou uvedeny zákonné bankovky a mince a jejich ochranné prvky. Pokladna musí splňovat veškeré parametry ergonomické (ventilace, osvětlení, efektivnost a kvalita komunikace s klientem atp.) a bezpečnostní (mechanická odolnost, napojení na bezpečnostnísystém). Ukázka počítačky bankovek

Zdroj: dostupné z www.kotas.cz

8.1.2 Pokladník Zaměstnanec banky, který vykonává specifickou činnost - hotovostní operace, se nazývá pokladník. Pokladník je zpravidla zaměstnanec banky provádějící hotovostní operace v českých korunách i cizí měně. Pro pokladníka platí zpravidla následující: • nesmí být mladší 18-ti let; • musí mít právní způsobilost; • musí mít čistý trestní rejstřík;

287

Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000

239


• nesmí být v příbuzenském vztahu k nejbližšímunadřízenému; • musí být seznámen s předpisy banky týkajícími se bezprostředně jeho práce; • musí být jednoznačně proškolen v oblasti hotovostních operací. Pravidlem je také uzavření dohody o hmotné odpovědnosti s každým pokladníkem, resp. zaměstnancem, provádějícím hotovostní operace. Hotovostní operace se provádějí přímo s klienty, nebo při manipulaci s penězi v zázemí banky. Pracovní pozice pokladníka je velmi zodpovědná a náročná. Pracovník musí mít dobré odborné znalosti, musí být dostatečně zručný, zkušený a musí splňovat přísná morální kritéria. Pokladník odpovídá za pravost, platnost, neporušenost a správný počet přijímaných a vyplácených peněz. Platí pravidlo, že banka odpovídá za pravost, platnost a neporušenost vyplácených peněz pouze do okamžiku převzetí peněz klientem. Za rozdíly zjištěné mimo pokladnu banky nenese banka (pokladník) odpovědnost. Povinností banky však je umožnit klientovi správný počet a pravost peněz si zkontrolovat288. V průběhu pracovní doby nesmí pokladník uschovávat v prostorách pokladního místa žádnou jinou hotovost než tu, kterou přijal při výkonu své pokladní činnosti. Pokladník musí dodržovat následující zásady: 289 • peníze, za které nese odpovědnost, musejí být vždy uloženy mimo dosah klientely i ostatních osob; • v případě, že pokladník opouští své pracoviště, je povinen peníze bezpečně uschovat; • v prostorech, kde se manipuluje s penězi, nesmějí být ponechány peníze a osobní věci osob, které zde pracují, ani jakékoli jiné peníze, jež nejsou zaznamenány v příslušných evidencích. Podle podmínek v bance provádí pokladní vyhotovení pokladních dokladů a současně provádí tzv. likvidační činnost (provádí hotovostní operace). Velmi často jsou ale tyto procedury odděleny tak, že jeden pracovník vyhotovuje pouze doklady a podepíše je a pokladní provádí pouze hotovostní operace, které mj. stvrdí podpisem na daném pokladnímdokladu.

288 289

Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000 Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000

240


8.2 VÝDEJ A PŘÍJEM HOTOVOSTI 8.2.1 Obecná ustanovení Každý pokladník si musí před zahájením své činnosti nejprve připravit hotovost a své pracovní místo. Nejprve si z úschovného místa banky (dále jen trezor) vyzvedne kazetu, v níž má uloženy peníze. Po převzetí kazety zkontroluje, zda není poškozena nebo zda nedošlo k jejímu násilnému otevření. V některých bankách má pokladník přímo v trezoru svůj vlastní úschovný prostor, pod vlastní uzávěrou. Není vyloučena ani varianta, že pokladník nemá své peníze (kazetu) z předchozího dne, ale potřebné peníze získá až dotací z trezoru. Peníze uložené v kazetě pokladníka zpravidla na zahájení pracovního dne nestačí. Další peníze získá pokladník tzv. dotací z trezoru290. Peníze v trezoru spravují pracovníci pokladní služby – klíčníci. Klíčník je zaměstnanec banky se zvláštním pověřením, který zodpovídá za obsah a uzavření trezoru. Dále odpovídá za příjem a výdej hotovosti z tohoto trezoru Pokladník peníze od klíčníků převezme a odsouhlasí jejich správný počet. O veškerých pohybech peněz mezi pracovníky pokladní služby je vedena evidence a pohyby musejí být podchyceny i účetně. Evidence je vedena jednak podle jednotlivých měn a jednak podle jednotlivých nominálních hodnot. Pro průkaznost evidence (potvrzení) se nejčastěji používá razítko (prováděcí razítko) a podpis pokladníka. O přidělených razítkách musí být vedena přesná evidence a pokladník odpovídá za to, že s razítkem nakládá tak, aby nedošlo k jeho zneužití. Jako evidence se využívají různé typy trezorových knih, zásobníků, pokladních knih a zápisníků vedených buď ručně, nebo pomocí prostředků výpočetní techniky7. Pokladník může zahájit vlastní činnost, jakmile zkontroluje svoji kazetu a peníze z dotace a tyto činnosti podchytí: • ve své operativní evidenci, • v evidenci zainteresovaných pracovníků pokladní služby; • pořídí tyto údaje do informačního systému banky. Pokladní místa musí udržovat v průběhu celého provozního období tzv. pokladní hotovost do výše předem stanoveného pokladního limitu. Dodržování limitů je v kompetenci pokladníku. Pokladní limit charakterizujeme jako maximální množství hotovosti pro jedno pokladní místo v průběhu pracovní doby.

290


241


Po skončení pracovní doby provádí pokladník úkony v souladu s vnitřními předpisy banky. Mimo jiné třídí přijatou hotovost, balíčkuje291, provádí účetní uzávěrku a fyzické přepočítání hotovosti. Při zjištění pokladního rozdílu musí pokladník ihned informovat předem určeného zaměstnance banky o zjištěném pokladním rozdílu. V souladu s právním předpisem292 je pokladník povinen pokladní schodek uhradit v plné výši.

8.2.2 Výdej hotovosti Výdej hotovosti uskutečňuje pokladník na základě příslušných pokladních výdajových dokladů předložených klientem. Pokladník zkontroluje veškeré náležitosti dokladu v souladu s platnými předpisy293. Pokladník nesmí provádět jakékoliv úpravy a opravy dokladu, který mu byl předložen. Na základě zkontrolovaného předloženého dokladu294 a po ověření oprávněnosti výběru peněz klientem, mezi které patří např.: • kontrola výše zůstatku na účtu; • kontrola podpisu dle podpisového vzoru; • ověření totožnosti předkladatele v souladu s platnými předpisy zejména ve vztahu k výši obchodu dle zákona o bankách295 (100 000 Kč) a zákona o praní špinavých peněz296 (15 000 EUR); • ověření totožnosti předkladatele v souladu s platnými předpisy zejména ve vztahu k podezřelému obchodu dle zákona o praní špinavých peněz,297 přikročí pokladník k dalšímu úkonu. Poté si pokladník připraví nejprve celou vyplácenou částku na pracovní plochu a teprve pak ji vyplatí klientovi. Obdobným způsobem může pokladník vyplácet peníze i na základě dokladů, které obdrží již předem zkontrolované interní (bankovní) cestou – i zde však musí ověřovat oprávněnost výplaty peněz. Pokladní doklady předložené klientem pokladník potvrdí (např. je opatří otiskem razítka, podpisem, případně vyhotoví potvrzení – stvrzenku), originál založí do svých pokladních dokladů a kopii, případně stvrzenku předá spolu s penězi klientovi. Celou transakci výplaty peněz pořídí pokladník do informačního systému banky.298

291

Vzor adjustační pásky je uveden v příloze např. zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce 293 např. zákon č.- 124/2002 Sb. 294 vzor je uveden v příloze 295 ustanovení § 37 zákona č. 21/1992 Sb. 296 ustanovení § 2 zákona č. 61/1996 Sb. 297 ustanovení § 1a zákona č. 61/1996 Sb. 298 Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000 292

242


8.2.3 Příjem hotovosti Příjem hotovosti uskutečňuje pokladník na základě příslušných pokladních příjmových dokladů předložených klientem. Pokladník zkontroluje veškeré náležitosti dokladu v souladu s platnými předpisy.299 Také zde platí pravidlo, že Pokladník nesmí provádět jakékoliv úpravy a opravy dokladu, který mu byl předložen. Na základě zkontrolovaného předloženého dokladu pokladník zejména: • přepočítá hotovost před klientem s důrazem na nominální hodnotu předkládaných bankovek a mincí a na jejich kontrolu z hlediska pravosti a celistvosti; • ověří totožnost předkladatele v souladu s platnými předpisy, zejména ve vztahu k výši obchodu dle zákona o bankách300 (100 000 Kč) a dle zákona o praní špinavých peněz301 (15 000 EUR); • ověří totožnost předkladatele v souladu s platnými předpisy, zejména ve vztahu k podezřelému obchodu na zákon o praní špinavých peněz.302

Příjem hotovosti303 Platí zásada, že přijímané peníze pokladník odkládá na pracovní plochu tak, aby byly pod neustálou kontrolou klienta a aby nebyly sloučeny s ostatními penězi v pokladně, do konečného odsouhlasení s částkou uvedenou na dokladu. Jestliže jsou přejímané peníze padělané či pozměněné, nebo vznikne-li takové podezření, pokladník je dle příslušných právních norem odebere bez náhrady a vystaví potvrzení o jejich odebrání. Vždy musí být dodržena zásada neustálé vizuální kontroly předmětných peněz předložitelem do doby jejich vložení do obálky a zapečetění (potvrzení pokladníkem a předložitelem). Po konečném převzetí peněz a odsouhlasení převzaté částky s částkou uvedenou na dokladu pokladník doklad potvrdí (otiskem razítka, podpisem, případně vyhotoví potvrzení – stvrzenku). Originál zakládá do pokladních dokladů, kopii či stvrzenku předá klientovi. Celou transakci příjmu peněz pořídí pokladník do informačního systému banky. Po skončení pracovního dne (směny) pokladník provede tzv. uzávěrku pokladny. To znamená, že provede kontrolu zůstatku peněz v pokladně a jeho odsouhlasení v operativní evidenci a s údaji z informačního systému. Obecně platí, že k zůstatku z předchozího dne (peníze v kazetě na počátku pracovního dne) pokladník přičte částku peněz, které přijal (dotoval) z trezoru, a sumu peněz přijatých od klientů. Od takto vypočtené částky odečte sumu peněz vyplacených klientům (případně i sumu peněz, které během dne odvedl do trezoru, resp. na počítárnu) a získá zůstatek pokladny. Tato částka může být upravena ještě o odvody a dotace peněz během dne, případně o příjem (výdej) peněz od jiného pokladníka (jinému pokladníkovi). 299

např. zákon č. 124/2002 Sb. ustanovení § 37 zákona č. 21/1992 Sb. 301 ustanovení § 2 zákona č. 61/1996 Sb. 302 ustanovení § 1a zákona č. 61/1996 Sb. 300

303


243


Pokud takto vypočtená částka odpovídá fyzickému stavu peněz v pokladně, údajům v operativní evidenci a údajům z informačního systému, může pokladník provést konečnou uzávěrku a skončit pracovní směnu. Existuje-li rozdíl mezi fyzickým stavem peněz v pokladně a stavem uvedeným v evidenci, resp. v informačním systému (tzv. diference), je třeba pod dohledem dalšího odpovědného pracovníka provést přepočet peněz, kontrolu dokladů a evidencí a kontrolu transakcí pořízených během dne do informačního systému. Jestliže se nepodaří vzniklý rozdíl objasnit, je vzniklá diference potvrzena. Tato skutečnost je pak zohledněna v evidenci a v informačním systému. Každá diference v pokladní službě je zaevidována a zaúčtována a ve vztahu k pokladníkovi je řešena v rámci obecně platných právních předpisů. Z přijatých peněz (peněz v pokladně na konci pracovní směny) pokladník utvoří balíčky bankovek a sáčky mincí podle jednotlivých nominálních hodnot. Peněžní pásky a sáčky potvrdí (otiskem razítka, podpisem). Peníze, které pokladník nepotřebuje, odvede (zpravidla prostřednictvím počítárny platidel) do trezoru. O tento odvod se samozřejmě sníží konečný zůstatek peněz v pokladně a ve všech evidencích . Většina bank má ve svých nabídkách služeb také zvláštní formy příjmu peněz.304 Vybraným klientům(např. řetězce obchodních domů, čerpací stanice apod) je nabízena možnost předávat bance hotovost ve velkých částkách v tzv. uzavřených obalech. V podstatě se jedná o převzetí hotovosti bankou s tím, že obsah uzavřeného obalu, který si klient vyzvedl na příslušném pracovišti banky, je přepočítán pracovníky banky až následně. Při předání uzavřeného obalu musí zaměstnanec banky prověřit, zda je obal neporušený, a převzetí potvrdí dle předem dohodnutých pravidel. Na základě smluvního vztahu uzavřeného mezi bankou a klientem pak banka komisionálním způsobem přepočítává převzatou hotovost a připisuje ve prospěch účtu klienta. Velmi používaný je další způsob předání hotovosti klientem, a to prostřednictvím tzv. nočního trezoru. Jedná se o předání hotovosti po uzavření příslušného pracoviště banky (po skončení pracovní doby). Na základě smluvního vztahu uzavřeného mezi klientem a bankou obdrží klient dohodnutý počet kazet a klíče od tzv. vhazovacího zařízení nočního trezoru. Klient ukládá hotovost do kazety spolu s výčetkou vložené hotovosti. Následující pracovní den je hotovost také komisionálním způsobem přepočítána zaměstnanci banky a připsána ve prospěch účtu klienta.

304

vzory smlouvy o užívání nočního trezoru a předávání hotovosti klientem bance jsou uvedeny v příloze

244


8.3 OPERACE S HOTOVOSTÍ V ZÁZEMÍ BANKY 8.3.1 Základní popis Počítárna platidel a její technické vybavení305 Ve většině bank jsou hotovosti odváděné pokladníky (před jejich uložením do trezoru) dále zpracovávány (přepočítávány a znovu kontrolovány) na specializovaných pracovištích, takzvaných počítárnách platidel. Zde se také zpracovávají peníze odevzdané prostřednictvím např. nočního trezoru a v neposlední řadě i zásilky peněz (peníze, které jsou určeny k odeslání). V počítárně platidel mohou pracovat buď trvale přidělení pracovníci, tzv. pokladníci počítárny, nebo pokladníci, kteří jsou počítárně přiděleni na přechodnou dobu. Tito pracovníci zodpovídají za peníze zpracovávané a uložené v počítárně platidel. Zpracování peněz by mělo být prováděno tak, aby nebyly pochybnosti, ve kterém zpracovávaném balíčku (sáčku) je případná závada. Při zpracování peněz v bankách se využívá specializovaná technika. Kromě již zmíněných příručních počítaček bankovek a mincí v pokladnách to jsou výkonnější a technicky dokonalejší stroje používané v počítárnách. Běžně se využívají velkokapacitní počítací a třídicí stroje vybavené různými senzory nebo stroje na adjustaci peněz (balení bankovek do balíčků a svazků, mincí do sáčků nebo ruliček). V počítárnách se využívají i různé váhy na kontrolní „přepočet“ mincí. Ukázka počítačky mincí

Zdroj: dostupné z www.come.cz

305

Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000, upraveno

245


Peníze zpracované v počítárně peněz se ukládají do trezoru, peníze určené k odeslání se balí do pytlů nebo speciálních kontejnerů a přepravek. Klíčníci při příjmu peněz do trezoru kontrolují (každý samostatně) jejich správný počet a veškeré náležitosti, které mají vztah k evidenci pohybu peněz a odpovědnosti příslušných pracovníků pokladní služby.

8.3.2 Odvody hotovosti Zásilky peněz306 Peníze se ve většině případů zasílají prostřednictvím specializovaných přepravních agentur nebo poštou, výjimečně si banka může přepravovat peníze i vlastními prostředky. Přepravce ručí za převzatý počet obalů (pytlů, kontejnerů) a za bezpečné doručení zásilky na místo určení. Při příjmu zásilky banka (klíčníci) nejprve prověří a zkontroluje: • neporušenost obalů zásilky, • jejich uzavřenost a zapečetění, • správnost údajů na dokladech k zásilce. Pokud je zásilka doručena v pořádku, banka přepravci potvrdí její příjem a zásilku převezme k dalšímu zpracování. Zjistí-li banka při příjmu zásilky, že některý obal je poškozen nebo je porušen uzávěr (plomba, pečeť), musí zkontrolovat obsah obalu (přepočítat peníze) ihned za přítomnosti doručitele–přepravce. O případném rozdílu mezi zjištěným fyzickým stavem a stavem uvedeným v dokladech k zásilce se sepíše protokol, který potvrdí banka i přepravce. Zásilky peněz se otevírají (pokud je to možné ihned po doručení) a zpracovávají vždy komisionálně a kontrolují se ihned po jejich otevření. Příjem peněz zásilkou musí být podchycen v operativní a účetní evidenci. Součástí převzetí peněz je i potvrzení příjmu odesílateli. Odesílatel musí být rovněž bez prodlení informován o případném rozdílu fyzicky zjištěného počtu peněz v zásilce oproti údajům v dokladech. Výše uvedené základní principy analogicky platí i pro odesílání zásilek peněz z banky.

306

Vítkovský K.: Platební styk, část 3.BIVŠ. Praha 2000, upraveno

246


8.4 ÚSCHOVA HOTOVOSTI Hotovost je v bankách zpravidla chráněna třemi základními způsoby. Mezi tyto způsoby řadíme:307 • fyzickou ochranu; • mechanickou ochranu; • technickou ochranu. Součástí vnitřních předpisů každé banky je i tzv. bezpečnostní plán, ve kterém jsou způsoby ochrany hotovosti zakomponovány v souladu se všemi aktivitami banky.

8.4.1 Fyzická ochrana Fyzickou ochranu si banka zajišťuje buď sama, anebo ji zabezpečuje smluvně u profesionálních organizací, případně přímo u policie. Tuto ochranu zajišťují vybraní, speciálně školení a vycvičení pracovníci, kteří pro výkon své činnosti mohou používat různé věcné bezpečnostní prostředky (např. střelné zbraně, distanční tyče, slzotvorné prostředky atp.). Fyzická ochrana je zaměřena především na preventivní působení vůči okolí. Pracovníci fyzické ochrany jsou však školeni i pro řešení mimořádných událostí, jako je přepadení banky, požár, živelná pohroma, podvodné jednání a podobně. Pracovníci fyzické ochrany na základě požadavků banky zajišťují též ochranu přepravovaných peněz. Veškeré informace týkající se přeprav peněz musejí být utajeny před nepovolanými osobami. Každý pracovník podílející se na realizaci přepravy peněz (příprava, převzetí, přeprava, doručení a zpracování zásilky) smí znát pouze informace, které jsou nezbytně nutné pro výkon jeho práce.

8.4.2 Mechanická ochrana Viditelné umístění některých prvků mechanické ochrany má na klienty (solidnost a bezpečnost banky) i na pachatele (robustnost a mechanická odolnost) obdobný psychologický vliv jako přítomnost pracovníka fyzické ochrany. Bezpečnost úschovných objektů a zařízení je pasivní a je dána jejich mechanickou odolností proti násilnému překonání. Jednotlivé prvky mechanické ochrany jsou na základě mechanické odolnosti (zohledňují se použité postupy, nástroje a nářadí potřebné k jejich překonání) zařazovány do tzv. bezpečnostních tříd.

307


247


Z hlediska účelu se prvky mechanické ochrany dělí na: • úschovné objekty a zařízení – mezi základní se řadí trezor (stabilní komorový trezor) a mobilní trezor (trezorová skříň); • prvky určené k ochraně úschovných míst – jsou to zejména bariéry, speciální závěsy dveří, speciální zámky, bezpečnostní průchody, mříže, bezpečnostní skla. Trezory jsou opatřeny různými uzamykacími systémy (závěrami), které zaručují dodržování základních principů bezpečnosti a odpovědnosti v pokladní službě. Jsou to mechanické zámky (s klíči), kódové uzávěry, elektronické uzávěry apod. O přidělení klíčů nebo hesel musí být vedena přesná evidence. V každém okamžiku (a to i zpětně) musí být zajištěna jednoznačná identifikace konkrétního pracovníka, který má (měl) možnost příslušnou uzávěru otevřít.

8.4.3 Technická ochrana Technickou ochranu lze ji rozdělit na: • zařízení elektronické zabezpečovací signalizace; • videosystémy a záznamová zařízení; • jiná doplňující zařízení. I v případě prvků technické ochrany má jejich viditelné umístění preventivní význam. Technická ochrana ovlivňuje přípravu a provedení kvalifikovaného zásahu a z hlediska dokumentačního má velký význam pro orgány činné v trestním řízení a pro pojišťovny. Stupeň zajištění bezpečnosti výrazným způsobem ovlivňuje podmínky a efektivnost případného pojištění peněz spravovaných bankou.

8.5 SMĚNÁRENSKÁ ČINNOST 8.5.1 Legislativní úprava Základním legislativním předpisem v devizové oblasti je zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. Z tohoto zákona vyplývají pro ČNB některá práva a povinnosti v oblasti devizovéhohospodářství. Mezi důležité právní předpisy vycházející z tohoto zákona pak patří zejména Ústřední sdělení ČNB ze dne 2. 3. 2004 – Výklad ustanovení § 1 písm. i), § 3 odst. 1, 2 a 3 a §9 devizovéhozákona.

248


Mezi velmi důležité patří také Vyhláška č. 34/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona. Dalším předpisem je Vyhláška ČNB č. 434/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění některých obchodů s devizovými hodnotami a postup pro nakládání s padělanými nebo pozměněnými prostředky. Dále je to Vyhláška ČNB č. 183/2002 Sb. kterou se stanoví postup devizových míst při uskutečňování úhrad do a ze zahraničí a vůči cizozemcům.

8.5.2 Charakteristika směnárenské činnosti Směnárenská činnost je charakteristická prodejem a nákupen valut podle předem stanoveného devizového kurzu.

Provádění směnárenských operací308 Výše uvedená pravidla se týkají především zákonných peněz daného státu, tedy místní měny. Centrální banka však také většinou vydává zvláštní normu pro provádění směnárenských operací. Tyto činnosti jsou detailněji rozebrány v 8. kapitole. Pracovník pokladní služby, který vykonává směnárenské operace, musí mít perfektní znalosti o cizích penězích. Ke své činnosti používá také různé typy katalogů nebo kartoték platidel. Jde o soubory informací o penězích, kde jsou uvedeny základní údaje o platnosti, ochranných prvcích, někdy i popisy vybraných padělků. Tyto katalogy vydávají specializované organizace a ve většině případů i centrální banky. Některé banky také organizují vlastní pravidelná školení k problematice znalosti peněz. Pro příjem a výplatu cizích peněz je jedním z nejdůležitějších údajů doba platnosti, respektive platnost peněz. Každá centrální banka může rozhodnout o nové emisi peněz (např. zavedení lepších ochranných prvků, změna nominální skladby peněz apod.). V tom případě banka zároveň vyhlašuje výměnnou, tzv. prekluzivní lhůtu – prekluzi. Je to lhůta vyhlášená centrální bankou, po kterou lze existující peníze vyměnit za nové. Tato lhůta může být omezená (je přesně stanoveno datum, do kdy je možno peníze vyměnit, do kdy platí), nebo neomezená. K rozpoznávání některých znaků peněz slouží také různé přístroje a zařízení. Nejpoužívanější jsou zvětšovací skla a mikroskopy, lampy s ultrafialovým světlem, lampy umožňující „prosvícení“ bankovky a další, méně spolehlivá zařízení jako např. detekční pera.

308


249


Pravidla pro nakládání s cizími penězi jsou do jisté míry analogická pravidlům pro domácí měnu, jsou zde však některé rozdíly: • v případě přebytku cizích peněz se tyto peníze neodvádějí centrální bance (a ani v případě nedostatku peněz se od ní nezískávají). Banky je samy nakupují nebo prodávají prostřednictvím dealerských operací; • jsou stanovena pravidla pro vyvážení a dovážení peněz z dané země a velmi často bývá omezena výše prostředků (částka), které mohou klienti (cizinci) nakoupit nebo prodat. Ne všechny cizí peníze je možné směnit (nakoupit a prodat) bez omezení. Peníze, respektive měny, které se dají bez omezení měnit, se nazývají „volně směnitelné“. Některé banky a instituce využívají i v oblasti směnárenských služeb samoobslužné technické prvky – směnárenské automaty, které jsou schopny provádět směnu omezeného počtu (a množství) cizích měn bez přítomnosti pracovníka banky.

CVIČENÍ 8 8.1

Kdo je to pokladník a jaké musí splňovat předpoklady pro svou činnost?

8.2

Co je to dotace a odvod?

8.3

Charakterizujte funkčnost zajištěného obalu.

8.4

Kdo může provádět směnárenskou činnost?

8.5

Co je to komisionálnost?

250

9. VÝZNAM A FUNKCE MEZIBANKOVNÍHO PLATEBNÍHO STYKU V ČESKÉ REPUBLICE

ČÁST ČTVRTÁ MEZIBANKOVNÍ PLATEBNÍ STYK A ZÚČTOVÁNÍ

ÚVOD Zúčtování všech platebních instrumentů v mezibankovním platebním styku, ať tuzemském nebo zahraničním, je nedílnou součástí znalostí podstaty platebního styku a jeho realizace. Proto se v této části budeme zabývat zúčtováním jak v rámci České republiky, tak také nejužívanějším systémem přenosu mezibankovních informací v oblasti mezinárodního platebního styku, kterým je tzv. systém S.W.I.F.T. (viz dále). Seznámíme se také s kategoriemi a pojmy, které se v této oblasti užívají. Tato část publikace je rozdělena do tří základních kapitol: 9. kapitola – Význam a funkce mezibankovního platebního styku v ČR; 10. kapitola – Zúčtování; 11. kapitola – S.W.I.F.T.

251


252


9. KAPITOLA VÝZNAM A FUNKCE MEZIBANKOVNÍHO PLATEBNÍHO STYKU V ČESKÉ REPUBLICE ÚVOD Bezhotovostní platební styk mezi různými tuzemskými bankami může být zajišťován dvěma základními systémy. První z nich je založen na tzv. přímém spojení bank přes navzájem otevřené účty platebního styku (tzv. nostro a loro účty), prostřednictvím kterých si pak banky zúčtovávají platby ve prospěch či na vrub účtů vztahujících se zejména k operacím jejich klientů. Tento způsob je používán zejména v mezibankovním zúčtování transakcí zahraničního platebního styku. Druhý způsob je založen na tzv. zúčtování(clearingu), kdy jeden subjekt (např. banka) vystupuje jako zúčtovací místo pro obchodní banky, které jsou na ni napojeny prostřednictvím svých účtů platebního styku. Pro potřeby mezibankovního platebního styku a zúčtování v České republice byl zvolen druhý způsob zajišťování vzájemného platebního styku mezi bankami na území ČR. V následující kapitole si vysvětlíme krátkou historii vzniku zúčtovacího centra České národní banky (dále jen ZC), objasníme postavení bank vůči ZC a vysvětlíme základní principy a předpoklady fungování systému v České republice. Samostatnou a zvláštní pozornost budeme věnovat bankovnímu spojení platnému na území České republiky. Obsah této kapitoly je členěn do čtyř oddílů: 9.1. Předpoklady vytvoření platebního sytému; 9.2. Historie vzniku zúčtovacího centra ČNB; 9.3. Předpoklady fungování platebního systému CERTIS; 9.4. Bankovní spojení v tuzemském platebním styku.

253


9.1. PŘEDPOKLKADY VYTVOŘENÍ PLATEBNÍHO SYSTÉMU 9.1.1. Právní východiska Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) vytvořil v části čtvrté právní rámec vzniku tzv. platebních systémů. Zákon do sebe transformoval část Směrnice č. 98/26/ES Evropského parlamentu a Rady o neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry. Do účinnosti zákona o platebním styku, tzn. do 1. ledna 2003, byl platební styk a zúčtování na území České republiky realizován výhradně prostřednictvím tzv. Zúčtovacího centra České národní banky. Právní základ byl obsažen v dnes již neplatné vyhlášce č. 51/1992 Sb., o platebním styku a zúčtování mezi bankami, která byla sice nahrazena vyhláškou č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, avšak ta již nic nehovoří o výhradním provádění mezibankovního tuzemského platebního styku realizovaného pouze a jen přes Českou národní banku a její Zúčtovací centrum. Dále přijetím novely zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, jež byla publikována pod číslem 126/2002 Sb., byl ukončen „monopol“ České národní banky v oblasti zúčtování a byla dána možnost bankám a příp. dalším subjektům účastnit se i v jiných platebních systémech provozovanýchpodle zákona o platebním styku. Tím byl vytvořen právní základ pro možnost provádět tuzemský mezibankovní platební styk také jiným subjektem za dodržení zákonem stanovených předpokladů.

9.1.2. Platební systém Za platební systém lze považovat systém, který zajišťuje převody peněžních prostředků, jestliže: se řídí právním řádem České republiky; má alespoň tři, příp. dva účastníky, o kterých to stanoví zákon; je provozován na základě písemné smlouvy; provozovatel systému je držitelemlicence; provádí převody peněžních prostředků podle pravidel stanovených zákonem o platebním styku; Česká národní banka oznámí existenci systému a jeho název Komisi Evropských společenství.

254


Z výše uvedeného vyplývá několik základních principů platebního systému, který může vzniknout na území ČR. Základním principem je dohoda účastníků na tom, že se platební systém řídí právním řádem České republiky. Jakkoli se to zdá samozřejmé, vyjadřuje to zásadu směrnice, podle níž je podstatný právní řád, jimiž se řídí smlouva o platebním systému, nikoli právní řád státu, na jehož území je tento systém provozován. Aby vznikl platební systém, musí mít v podstatě alespoň tři účastníky. Účastníci systému odpovídají za splnění svých finančních závazků, které vyplývají z příkazů přijatých systémem. Za účastníky systému se považují: − banky a pobočky zahraničních bank; − jiné osoby, které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry podle zvláštního právního předpisu;309 − osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby podle zvláštního právního předpisu;310 − osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou; − osoby oprávněné vydávat elektronické peněžní prostředky na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního přepisu;311 − zahraniční osoby, které provádějí výše uvedené činnosti.

Dalšími účastníky systému mohou být také: − ústřední protistrana, tj. osoba, která přijímá příkazy peněžních institucí zúčastněných v systému a která je výlučným prostředníkem mezi těmito peněžnímiinstitucemi; − zúčtovatel, tj. osoba, která vede účty, na nichž se zúčtují příkazy peněžních institucí nebo ústřední protistrany zúčastněných v systému a která z tohoto důvodu jim může poskytnout úvěr; − clearingováinstituce, tj. osoba, která provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků z příkazu peněžních institucí, ústřední protistrany nebo zúčtovatele; − Česká národní banka, centrální banky jiných států Evropské unie a Evropská centrální banka.

309

zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů;

310

zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů;

311

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů;

255


V případě vzniku platebního systému není opomenut princip smluvní, jež vyžaduje písemnou formu smlouvy. Nedodržení písemné formy bude mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Písemná forma se vyžaduje z důvodu, že provozování platebního systému je natolik závažná skutečnost, která vyžaduje jednoznačné a jasné stanovení, kdo je účastníkem platebního systému a jejich plnou identifikaci a zejména stanovení pravidel systému, která tvoří nedílnou součást smlouvy. Tato pravidla musí obsahovat: − kdo je provozovatelem systému; − kdo může být účastníkem systému a za jakých podmínek; − práva a povinnosti účastníku systému; − způsob zajištění likvidity k zúčtování příkazů předávaných systémem; − způsob vypořádání vzájemných pohledávek za závazků účastníků systému; − okamžik přijetí příkazu systémem, způsob předávání příkazu a vymezení doby, v níž systém příkazy přijímá; − měnu nebo měny, v nichž je systém provozován. Platební systém může být provozován každým, kdo splňuje zákonné podmínky a komu bude udělena licence k provozování systému Českou národní bankou. Žádost o udělení licence k provozování platebního systému předkládá potencionální provozovatel systému České národní bance. Součástí žádosti je smlouva o platebním systému zavařená mezi účastníky tohoto systému a pravidla fungování systému. Licence může být Českou národní bankou udělena, pokud: − provozovatel systému je akciovou společností se sídlem v ČR; − provozovatel má splacen základní kapitál ve výši 500 mil. Kč; − majetek, který byl použit ke splacení základního kapitálu, je průhledný a nezávadného původu (zamezení tzv. praní špinavých peněz); − účastníci systému zajišťují tzv. neodvolatelnost příkazů; − provozovatel má technické a organizační předpoklady pro výkon činnosti systému; − osoby, které jsou navrhovány do řídicích funkcí, jsou osoby důvěryhodné a odborně způsobilé a zkušené; − provozovatel má vypracovanou strategii a plán činnosti platebního systému; − je zajištěna likvidita zúčtování příkazů přijatých systémem vč. zajištění finančních rizik; Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu a také nepřechází na právního nástupce v případě problémů nebo změn vlastníka původního platebního sytému.

256


Náležitosti žádosti jsou stanoveny samostatnou prováděcí vyhláškou České národní banky.312 Smyslem platebního systému je provádět převody z příkazu účastníka systému. Příkazem se rozumí pokyn účastníka systému, aby prostřednictvím tohoto systému byly převedeny peněžní prostředky ve prospěch jejich příjemce a aby byly zúčtovány v souladu s pravidly systému, jež jsou obsaženy ve smlouvě. Zúčtování platebního systému musí být provozováno na principu zúčtování jednotlivých položek při současné kontrole jejich krytí (tzv. brutto princip) nebo na principu zúčtování rozdílu (sald) vypočtených ze vzájemných pohledávek a závazků účastníků platebního systému (tzv. netto princip). Připouští se také kombinace obou principů. Z příslušné směrnice EU vyplývá povinnost členských států označit důležité platební systémy a nahlásit je Evropské komisi. Proto je tato povinnost obsažena i v řešení platném v České republice. Z ustanovení lze dovodit, že pokud ČNB existenci platebního systému neoznámí Evropské komisi, tento systém nemůže fungovat. Hlavním principem (zásadou) Směrnice č. 98/26/ES Evropského parlamentu a Rady o neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry a tedy i čtvrté části zákona je zajištění neodvolatelnosti zúčtování.313 V tomto principu spočívá ochrana a významná výhoda každého systému, který bude provozován podle zákona o platebním styku. Znamená to, že i v případě prohlášení konkurzu na majetek účastníka systému nebo dojde-li k přijetí obdobného opatření – např. nucená správa, budou příkazy tohoto účastníka, pokud byly již do systému přijaty, realizovány a nemohou být odvolány ani správcem konkurzní podstaty. Příkazy jsou platné a vymahatelné jako by k úpadku, resp. k nucené správě, vůbec nedošlo. Princip rovněž zaručuje pro případy konkurzu využití peněžních prostředků účastníka platebního systému ke splnění závazků vyplývajících z jeho účasti na tomto systému. Totéž se týká i případných zástav (kolaterál), která poskytl účastník – úpadce v souvislosti se svoji účastí v platebním systému.

312

vyhláška č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systému. Do května 2004 nepožádal žádný subjekt o udělení licence pro provozování platebního systému. I nadále ZC ČNB zůstává jediným platebním systémem fungujícím na území České republiky. 313

Barák J. a kol.: Zákon o bankách, komentář a předpisy související, Linde Praha, 2003;

257


9.2. HISTORIE VZNIKU ZÚČTOVACÍHO CENTRA ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY Po listopadu 1989 se někdejší československé bankovnictví v oblasti vzájemného mezibankovního zúčtování nacházelo ve stavu, který by bylo možno charakterizovat jako nevyhovující pro další rozvoj bankovního sektoru. Abychom mohli vysvětlit, proč tomu tak bylo, musíme se vrátit do roku 1990. K 1. lednu 1990 se z tehdejší Státní banky československé vydělily tři nové peněžní ústavy: Komerční banka, Praha; Investiční banka, Praha a Všeobecná úverová banka, Bratislava. Všechny tři nové banky však měly v oblasti platebního styku a zúčtování možnost využívat zúčtovacího systému SBČS, který byl znám pod zkratkou ABO neboli automatizované bankovní operace. Abychom si přiblížili vznik tohoto systému, musíme se vrátit o několik desetiletí nazpět. Systém ABO byl totiž připravován už od šedesátých let dvacátého století, došlo však k mnohaletému zdržení, takže proces automatizace byl dokončen až v roce 1980, kdy byly automatizované bankovní operace převedeny na centrální počítačový systém tehdejší Státní banky československé v Praze a Bratislavě. Ta také byla za jeho provoz odpovědná a tehdejší bankovní soustava, která byla tvořena v podstatě jen Státní bankou československou, Československou obchodní bankou, Živnostenskou bankou, Investiční bankou a Českou a Slovenskou státní spořitelnou, měla za povinnost dodržovat stanovené formáty dat včetně struktury čísla účtu (tzv. ABO struktura). Hlavním cílem systému ABO bylo zefektivnění provádění platebních operací s cílem potlačit předávání tzv. prvotních dokladů bankám (zejména faktur apod.) a vytvořit tzv. bezdokladový systém platebního styku. Zavádění systému ABO bylo rozděleno do tří etap: první etapa byla zahájena v roce 1976. V ní docházelo zejména k ověřování předávání a přejímání vstupních a výstupních dat mezi bankou a jejími klienty – podniky a organizacemi, později však již mezi SBČS a ostatními bankami tehdejšího bankovního systému; v roce 1978 byla zahájena druhá etapa transformace zúčtovacího systému bank do ABO, jejíž podstatou bylo přidělení nových čísel klientům v nové – jednodušší – struktuře. Zavedení bylo nezbytně nutné pro provedení integrace zúčtování mezi peněžními ústavy; třetí etapa implementace (tj. zavádění a provozování) systému ABO byla v podstatě charakterizována využíváním nových čísel účtů všemi klienty bank, předáváním zpráv o zúčtování na nových tiskopisech banky. Docházelo také k souběhu starého, tedy dokladového systému platebního styku s novým, tzv. bezdokladovým systémem.

258


Soustava ABO byla zavedena do celé sítě bank k 1. červenci 1980. Systém platebního a zúčtovacího styku představovaný automatizovanými bankovními operacemi takto fungoval velmi úspěšně a v porovnání s ostatními systémy, uplatňovanými v bývalých zemích střední a východní Evropy, jej bylo možno charakterizovat jako progresivnější. Po roce 1989 však začal systém ABO postupně působit jako „brzda“ při vzniku velkého počtu nových bankovních domů, zejména v oblasti mezibankovního zúčtování, právě pro neschopnost přímého rozlišení nových peněžních ústavů v tehdy platné struktuře používaného bankovního spojení314 Neexistovalo také žádné zúčtovací centrum, které by zajišťovalo vzájemné mezibankovní zúčtování všech bezhotovostních (příp. i jiných) operací. Mezitím se však Státní banka československá připravovala velmi intenzivně na zřízení zúčtovacího centra při SBČS, jehož fungování bylo zahájeno 8. března 1992. Systém povinného přístupu všech bank do platebního a zúčtovacího systému SBČS byl dán obecně platnou právní normou315. Tímto krokem došlo k vytvoření předpokladů úspěšného provádění celorepublikového platebního styku a zúčtování podle stanovených podmínek a standardů. Zúčtovací centrum pracovalo pro obě republiky tehdejší Československé federativní republiky. Po rozdělení Československa bylo ve Slovenské republice vytvořeno samostatné centrum, které převzalo obdobnou úlohu zúčtovacího centra jako ZC v České republice. Vlastníkem a provozovatelem systému ZC v ČR je Česká národní banka.

9.3. PŘEDPOKLADY FUNGOVÁNI PLATEBNÍHO SYSTÉMU CERTIS V současné době jediným platebním systémem, který aktivně funguje na území České republiky je systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System). Obecné zásady jeho fungování jsou dány v části čtvrté zákona o platebním styku, jejichž výklad jsme provedli výše. Dále zákon o bankách v § 20b stanoví, že banky a pobočky zahraničích bank mohou převádět navzájem peněžní prostředky v české měně podle jednotlivých položek vytvořených na základě vlastních příkazů a příkazů svých klientů prostřednictvím platebních systémů provozovaných v souladu se zvláštním zákonem nebo prostřednictvím platebních systémů, které provozuje Česká národní banka. Tímto zvláštním předpisem je zákon o platebním styku (viz výše). V jeho ustanovení § 23, odst. 3 se pak praví, že systém mezibankovního platebního styku provozovaný Českou národní bankou se považuje za systém provozovaný podle tohoto zákona. Některé další skutečnosti vyplývající pro mezibankovní platební styk jsou obsaženy ve vyhlášce 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy banky při opraveném zúčtování.

314

V tehdejším systému bylo možno rozlišit pouze devět bankovních domů.

315

vyhláška č. 51/1992 Sb., o platebním styku a zúčtování mezi bankami;

259


9.3.1. Zásady mezibankovního platebního styku Zásady (principy), na základě kterých pracuje a funguje platební systém CERTIS, jsou následující: brutto princip zúčtování v reálném čase (Real-Time Gross Settlement, RTGS; tj. zpracování každé operace se provádí kontinuálně v reálném čase); nerealizují se nekryté platby, tzn. banka si musí opatřit peněžní prostředky sama do konce účetního dne, jinak jí ZC platbu vrátí formou odmítnuté položky; platí neodvolatelnost položek akceptovaných ZC ČNB. Položka, která byla bankou předána a ze strany ZC akceptována, nemůže být již odvolána ani zrušena; je vytvořen přímý dvoustranný vztah mezi centrálou banky a platebním systémem CERTIS. Znamená to, že každá banka zapojená do mezibankovního zúčtovacího procesu si musí soustředit položky platebního styku do jednoho místa (tedy např. z poboček do centrály), setřídit pro předání do ZC a převést do příslušného formátu, i když sama používá jiný vnitřní formát dat; na účtech mezibankovního platebního styku, na kterých probíhá zúčtování (zároveň to jsou účtu tzv. povinných minimálních rezerv) se nepřipouští debetní saldo; Česká národní banka poskytuje obchodním bankám vnitrodenní úvěr na jejich plánovaný předpokládaný nedostatek prostředků zajištěný cennými papíry banky v systému SKD (Systém krátkodobých dluhopisů); zpracování různých typů transakcí (úhrady, storna, neúčetní výzvy k inkasu apod.); platební systém CERTIS zpracovává pouze transakce v českých korunách.

9.3.2. Základní předpoklad fungování systému Předpokladem pro systém tuzemského mezibankovního platebního styku a zúčtování je jeho provádění prostřednictvím Zúčtovacího centra ČNB – platebního systému CERTIS na základě smlouvy. V praxi to znamená, že: ČNB zřizuje na základě smlouvy každé bance nostro účet u ČNB v korunách českých. Prostřednictvím tohoto účtu: − se provádějí operace platebního styku a zúčtování pro klienty příslušné banky v rámci mezibankovního zúčtování; − lze realizovat mezibankovní obchody na bázi dealerských operací (např. nákupy a prodeje české měny na mezibankovním peněžním trhu apod.). Platební systém CERTIS neprovádí zúčtování v jiné než české měně. Proto nejsou ve Zúčtovacím centru ČNB vedeny žádné další nostro účty (např. v USD nebo EUR).

260


Smlouva by měla obsahovat: − místo, způsob a čas předávání dat platebního styku; − formát a strukturu dat platebního styku a jejich náležitosti; − jmenovité určení osob odpovědných v příslušné bance, ale také v ZC za úplnost a správnost předaných dat platebního styku; − podmínky úročení účtu platebního styku (tedy nostro účtu), pokud od něj nebylo upuštěno; − stanovení cen za poskytované služby ZC v oblasti mezibankovního platebního styku a způsob jejich vybírání.

Podklady pro uzavření smlouvy Základními dokumenty, které musí každá banka ZC předložit pro uzavření smlouvy, jsou obdobné jako v případě klienta – právnické osoby. Jde o: výpis z obchodního rejstříku a vyplněný formulář podpisových vzorů podepsaný členem statutárního orgánu v souladu s tímto výpisem. Podpisové vzory jsou poněkud odlišné od klientských podpisových vzorů s ohledem na specifické činnosti, které jsou vymezeny uzavíranou smlouvou. V současné době jsou předkládány v členění na osoby, které: jsou oprávněny disponovat s peněžními prostředky na účtu platebního styku; potvrzují předávání a přebírání dat platebního styku; podepisují dopisy obsahující hesla; podepisují předání a převzetí technických nosičů dat; podepisují potvrzovací dopisy; podepisují převzetí kódových bezpečnostních karet, příp. další podle obsahu smlouvy. Podoba těchto podpisových vzorů se však může měnit podle potřeb ZC ČNB.

Obsah smlouvy Smlouva upravuje velmi přesně náležitosti, formát a strukturu dat v elektronicképodobě včetně parametrů technických nosičů dat předávaných mezi bankami a ZC a jejich jištění proti zneužití. Členské banky systému jsou povinny stanovené formáty dat dodržovat, v opačném případě nedojde k jejich zúčtování a ZC nosiče s takovými daty bance vrátí. Ta pak odpovídá svým klientům za případné škody způsobené nedodržením stanoveného formátu a náležitostí položky platebního styku, která vstupuje do mezibankovního zúčtování.

261


Aby mohly banky operativně zajišťovat dostatečné krytí pro potřeby plateb v mezibankovním platebním styku, jsou oprávněny žádat na ČNB informace o stavu a pohybech na účtu platebního styku. Tyto skutečnosti může banka získat buď na základě telefonického dotazu nebo prostřednictvím informačního systému zúčtovacího centra. Takto poskytnuté informace však nemohou být považovány za výstupní data a nemohou být podkladem pro zúčtování na straně banky. Telefonické dotazy jsou kryty dohodnutým zabezpečením, které obsahuje smlouva. Informace předávané bance prostřednictvím informačního systému ZC pak slouží těm pracovníkům, kteří jsou oprávněni k tomuto připojení a jsou tedy vybaveni tzv. kódovou bezpečnostní kartou. Podmínky pro vydávání této karty jsou upraveny samostatnou přílohou ke smlouvě jako i další skutečnosti (např. náležitosti, formát a struktura dat, parametry technických nosičů dat, vzory tiskopisů platebních příkazů, sazebník, časový harmonogram provozu ZC aj.). Velmi důležitou součástí smlouvy je zejména přesný harmonogram provozu zúčtovacího centra. Jako příklad lze uvést, že účetní den ZC začíná v 17.00 hod. předchozího pracovního dne (tedy v D-1) a končí v 16.00 hod. daného pracovního dne (den D). ZC pak přejímá data do zpracování od obchodních bank ve formě vstupních nosičů do daného zúčtovacího dne od 17.00 hod. do 21.30 hod. dne D-1, dále pak od 07.00 hod. do 15.30 hod. dne D. Podle termínů stanovených v harmonogramu pro předávání dat do ZC jsou stanovena cenová pásma za služby ZC. Tak například předává-li banka data platebního styku do účetního dne D ve stanovené době v den D-1, pak je cena jedné vstupní položky 0,30 Kč, pokud však banka předává data až v účetní den D ráno mezi 7.00 a 8.30 hod., cena položky je dvojnásobná, stojí tedy 0,60 Kč. Využije-li banka možnosti předat položku až v závěru možného vstupu do účetního dne D (tj. před 15.30 hod.), cena jedné takto předané položky na technickém nosiči činí již 200 Kč. Za zpracování písemného příkazu předaného na tiskopisu ZC pak musí banka zaplatit cenu 1000 Kč. Výstupní položky nejsou zpoplatněny vč. služeb za vedení účtu316. Z příkladů je patrný zájem ČNB na předávání dat platebního styku do mezibankovního zúčtování v prvním časovém pásmu. Požadavky ZC lze považovat za logické, protože jsou vedeny snahou zpracovat všechna data řádně a včas. Zúčtování jednotlivých cen za služby provádí ZC jednou měsíčně k tíži příslušného účtu banky v souladu se smlouvou automaticky. Dále smlouva připouští vstup osoby z tzv. třetí strany. Jde v podstatě o přímý vstup do ZC s příkazem banky třetí osobě – ústřední protistrany např. na realizaci mezibankovní operace na trhu s cennými papíry do daného účetního dne, a to v době od 17.00 do 21.30 hod. dne D-1 a od 7.00 do 14.30 hod. dne D. Ústřední protistrany nemají účet mezibankovního platebního styku, ale mohou zúčtovací transakce předávat se souhlasem přímého účastníka systému CERTIS. Jde o službu speciálního charakteru, jež neslouží pro předávání běžných položek platebního styku.

316

viz sazebník cen ČNB – červen 2004;

262


Smlouva také akceptuje používání písemných příkazů k bankovním převodům předávaných na tiskopise ZC do daného účetního dne, a to v době od 8.00 do 16.00 hod. dne D. Jsou využívány především obchodníky (dealery) bank při zajišťování likvidity. Oblast odpovědnosti a závad z mezibankovního zúčtování. Závadou se rozumí pro tento účel jistý rozdíl v zúčtování počtu položek a částek mezi ZC a příslušnou obchodní bankou. Banka odpovídá za úplnost a správnost dat předávaných ZC, ČNB odpovídá za včasné a správné zúčtování dat převzatých ZC od banky. Smlouva stanoví obchodním bankám lhůtu pro oznamování zjištěných závad z platebního styku zprostředkovaného ZC. Podle současné smluvní úpravy je banka povinna oznámit ZC závadu zjištěnou při zpracování výstupních dat převzatých od ZC příslušné bance bezprostředně po jejím zjištění. Oznamování závad vyžaduje písemnou formu. Úročení účtu platebního styku banky je smlouvou řešeno jen rámcově. Výše úrokové sazby se řídí pravidly ČNB. Debetní zůstatek se nepřipouští. ZC je povinno každé bance předávat tzv. zprávy o zúčtování, které také obsahují informace o zúčtování úroků a cen za služby po jejich zúčtování k tíži příslušného účtu.

Platnost smlouvy Smlouva obsahuje ustanovení, že se uzavírá na dobu určitou, a to do dne, kdy banka ukončí výkon platebního styku. Tímto dnem bývá zpravidla den odnětí bankovní licence. Smlouva dále řeší možnost vedení účtu i na dobu určitou pro tzv. bývalou banku. Účet pak slouží k vyrovnání pohledávek a závazků bývalé banky. Teoreticky může být smlouva zrušena i výpovědí obou smluvních stran. Jinak se smlouva řídí obecnýmiustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

9.4. BANKOVNI SPOJENÍ V TUZEMSKÉM PLATEBNÍM STYKU 9.4.1. Struktura bankovního spojení Bankovním spojením v tuzemském platebním styku se rozumí číslo účtu a identifikační kód banky, popřípadě označení klienta a identifikační kód banky. Číslo účtu a identifikační kód banky jsou v písemné podobě vždy zřetelně odděleny.

263


Bankovní spojení lze tedy strukturovat takto: UUUUUKMMMMMMMMKM/XXXX kde: • • • •

prvních šest čísel znaku U zleva tvoří tzv. předčíslí vč. kontrolního čísla K; písmeno K je tzv. kontrolní číslice na modulo 11 (se stanovenými vahami); základní část čísla účtu je tvořena celkem deseti pozicemi znaku M včetně kontrolního čísla K; celkem 4 znaky X vytvářejí tzv. kód banky;

Číslo účtu Čísla účtů používaná v mezibankovním platebním styku obsahují nejvýše 16 číselných znaků v členění na dvě části – první o maximálním počtu 6 číselných znaků a druhou obsahující nejvíce 10 číselných znaků. Obě části jsou samostatně zajišťovány kontrolní číslicí na tzv. modulo 11. Modulo 11 je princip výpočtu kontrolní číslice, která na základě stanovených mechanizmů zajišťuje automatickou kontrolu správnosti natypovaného (uvedeného) čísla účtu bankovního spojení, samostatně v předčíslí účtu a samostatně v základní části čísla účtu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že až šestnáctimístné číslo před lomítkem označuje číslo účtu klienta, které se – s ohledem na stanovená čísla účtů v systému ABO – kontroluje ve dvou částech na kontrolní číslici dle stanoveného algoritmu na modulo 11, a tím v sobě zachovává princip koexistence starých (tedy původních) čísel účtů klientů systému ABO s novým označením. Váhy pro výpočet kontrolní číslice jsou uvedeny v technických podmínkách smlouvy, uzavřené mezi ČNB a příslušnou obchodní bankou.

Identifikační kód banky Po roce 1989 došlo k bouřlivému rozvoji nových peněžních ústavů, proto musela tehdejší SBČS urychleně najít způsob, jak zapojit nové banky do režimu mezibankovního zúčtování. Řešení však bylo omezeno požadavkem tzv. nástupnických bank, které vznikly vydělením z bývalé SBČS, zachovat čísla účtů klientů, kteří byli do těchto nových bank delimitováni. V roce 1991 již šlo o stovky tisíc klientů. Struktura čísla účtů v ABO byla pevně stanovena a nemohla tak vyhovět potřebě zařadit nové peněžní ústavy a jejich klienty do omezeného číselníku. Aby bylo možno začlenit všechny banky do jednotného zúčtovacího systému tehdejší ČSFR, byly v průběhu roku 1991 označeny všechny existující banky novým prvkem – tzv. identifikačním kódem banky.

264


Identifikační kód banky je čtyřmístný číselný nebo alfabetický kód, kterým je nutno označit každou platbu, která má vstoupit do mezibankovního platebního styku v tuzemsku. Je součástí bankovního spojení, bez něhož nemůže být platba zúčtována. Toto označení si lze představit jako adresu banky, která slouží pro automatické rozlišení položek platebního styku, na kterou banku je nutno položku směrovat.¨ Díky velmi silné akviziční a propagační kampani všech bank pod záštitou tehdejší SBČS si klienti na používání tohoto údaje rychle zvykli; preferovalo se užívání číselného kódu. Např. banky pomáhaly svým klientům tak, že např. ty, které využívaly systém ABO, vytvářely pro své klienty přehledy o položkách, které sice prošly zúčtováním, ale nebyly označeny správně kódem banky. Po několika měsících tohoto testování byly položky neoznačené kódem banky nebo označené chybně ze zpracování vylučovány a vraceny klientům s označením příslušné chyby. Kódy bank stanoví ČNB v tzv. číselníkuidentifikačních kódů s označením AP 0001. Dodejme, že bankovní spojení podle vyhlášky výslovně neobsahuje žádnou pomlčku a ZC její přítomnost nevyžaduje. Vyhláška zdůrazňuje pouze zřetelné oddělení předčíslí a základní části čísla účtu, a to v pouze v písemné podobně.317 Při generování čísel účtů klientů banky mohou v uvedeném formátu čísla účtu a kódu banky (bankovním spojení) stanovit vnitřně i další zákonitosti při zachování výše uvedených principů.

9.4.2. Struktura čísla účtu v systému ABO K řádnému pochopení výše uvedeného textu je vhodné vysvětlit si pojem čísla účtu v rámci systému ABO. Struktura čísla účtu v ABO byla následující: UUUUUK – MMMMMOK – PPB kde: U – čísla tzv. předčíslí; M – čísla tzv. matriky (základního čísla účtu); O – tzv. druh organizace; K – tzv. kontrolní číslice na modulo 11; P – číslo označující pobočku banky; B – číslo označující banku.

317

§ 4, odst. 2, písm. b1 vyhlášky č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování;

265


Prvních šest čísel zleva označených UUUUUK se nazývalo předčíslí a označovalo vyšší členění k základnímu číslu účtu. Tak například systém ABO označoval jednotně některá vybraná předčíslí, která bylo nutno používat, pokud klient banky užíval určitý typ tohoto účtu. Předčíslí pro účet v USD bylo 34833, fond kulturních a sociálních potřeb měl předčíslí 107, tzv. úvěrový účet pro úvěry nesplacené ve lhůtě 393 apod. Část označená MMMMMOK byla tzv. základní matrika čísla účtu. V praxi to znamenalo, že klient měl prakticky pouze jedno základní číslo účtu, a pokud užíval více různých účtů včetně dalších běžných, úvěrových, cizoměnových, byly odlišovány právě formou předčíslí. Zvláštním znakem v základním čísle účtu byla pozice označovaná jako O, která měla význam tzv. druhuorganizace (státní hospodářské organizace, družstva, soukromý sektor, rozpočtové a příspěvkové organizace apod.). Zhruba v letech 1991–1992 při zavádění nových systémů pro zúčtování jednotlivých bank a současné přípravě tehdy nové vyhlášky řešící mezibankovní platební styk318 přikročily banky ke změně struktury čísla účtu, avšak při zachování základních podmínek stanovených výše uvedenou vyhláškou – číslo účtu má dvě samostatné části ověřované na kontrolní číslici dle algoritmu modulo 11 a délku maximálně 16 znaků. Jinak je struktura čísla účtu volná. Banky zahájily používání nového znaku – tzv. identifikačního kódu banky (viz výše).

CVIČENI 9 9.1

Co je mezibankovní platební styk?

9.2

Charakterizujte platební systém, který může fungovat na území ČR?

9.3

Co je to CERTIS?

9.4

Na jakých principech a předpokladech princip CERTIS pracuje?

9.5

Vysvětlete strukturu číslování účtů nyní a v systému ABO.

9.6

Co je modulo 11?

318

vyhláška č. 51/1992 Sb., o platební styku a zúčtování mezi bankami;

266

10. ZÚČTOVÁNÍ

10. KAPITOLA ZÚČTOVÁNÍ

ÚVOD Zúčtování všech platebních instrumentů v mezibankovním platebním styku, ať tuzemském nebo zahraničním, je nedílnou součástí znalostí podstaty platebního styku a jeho realizace. Proto se v této části budeme zabývat zúčtováním jak v rámci České republiky, tak také mezinárodním. Prozatím pomineme tzv. přeshraniční platby, kterými se budeme zabývat v rámci kapitoly 13. Na tomto místě si vysvětlíme, kromě logiky toku položky platebního styku, také lhůty v platebním styku a podstatu opravnéhozúčtování. Desátou kapitolu jsme tematicky rozdělili do tří subkapitol: 10. 1. Tuzemský mezibankovní platební styk; 10.2. Popis a průběh zúčtovacích transakcí v rámci Zúčtovacího centra ČNB; 10.3. Popis průběhu zúčtovacích transakcí v zahraničním platebním styku;

10.1. TUZEMSKÝ MEZIBANKOVNÍ PLATEBNÍ STYK Platební instrumenty používané v oblasti mezibankovního zúčtování a klientského platebního styku jsou v podstatě shodné s těmi, které se používají v rámci vnitrobankovního platebního styku. Jejich přehled a náležitosti jsme si vysvětlili ve 3. kapitole.

267

10. ZÚČTOVÁNÍ

Oblasti mezibankovního zúčtování ve vztahu banka–banka se budeme věnovat v další části textu této kapitoly, na tomto místě výkladu se zaměříme na vzájemný vztah při realizaci platebního styku a zúčtování mezi bankou a klientem. Budeme se zabývat tím, jak se klientovi jeví zpracování platby mezi bankami (tj. v mezibankovním tuzemském platebním styku) z jeho, tedy klientského pohledu. Při zpracování platebního příkazu klienta nejvíce zajímají kromě ceny za služby následující dvě hlediska: • lhůty pro zpracování platebních příkazů; • oprava chybně natypovaných (pořízených) položek, tzv. opravné zúčtování;

10.1.1. Lhůty pro zpracování platebních příkazů Zpracování příkazu k úhradě nebo příkazu k inkasu v rámci mezibankovního tuzemského platebního styku trvá poněkud déle než zpracování příkazu bankou v rámci jednoho peněžního ústavu. Zúčtování není bankami garantováno tentýž bankovní pracovní den, jako tomu musí být u vnitrobankovního platebního styku. Na základě aplikace práva lze dovodit, že příkaz k úhradě je zúčtován maximálně do 3 bankovních pracovních dnů, příkaz k inkasu pak dokonce až do 5 bankovních pracovních dnů. Jak se k těmto lhůtám lze dostat, bude vysvětleno v následující kapitole. Lhůty v platebním styku jsou dány zákonem č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) v části druhé, § 8. Výše uvedené maximální lhůty pro mezibankovní platební styk však v právní úpravě nenaleznete. Pro jejich stanovení je důležité znát způsob zpracování platebních příkazů v jednotlivé převádějících instituci a v daném platebním systému, do kterého je příslušná převádějící instituce začleněna. Zákonná úprava hovoří o následujících skutečnostech: Provádí-li převádějící instituce (tedy nejčastěji banka) příkazce na území České republiky převody v české měně, pak je povinna zajistit převod v rámci téže převádějící instituce (tzn. vnitrobankovní převod) tentýž bankovní pracovní den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu.

Provádí-li převádějící instituce (tedy nejčastěji banka) příkazce na území České republiky převody v české měně, pak je povinna zajistit převod mezi různými převádějícími institucemi (tzn. mezibankovní převod) nejpozději následující bankovní pracovní den po účinnosti příkazu k převodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší.

268

10. ZÚČTOVÁNÍ

Prakticky to znamená, že zpracovává-li banka příkazy uvnitř své instituce, musí odepsat a zároveň připsat částku převodu téhož dne jak na straně příkazce – plátce, tak na straně příjemce. U mezibankovního platebního styku není žádná lhůta uvedena počtem dní, nýbrž je stanoveno, že banka a další převádějící instituce je povinna zpracovat převod nejpozději další bankovní pracovní den poté, co byly splněny všechny podmínky k realizaci převodu. Připouští se samozřejmě i rychlejší zpracování. Nelze však převody jak ve vnitrobankovním, tak v mezibankovním platebním styku provádět ve lhůtě delší, i kdyby byla smluvně upravena mezi bankou (převádějící institucí) a klientem. Tato smluvní úprava by byla v rozporu s obecně platným právním předpisem, kterým zákon o platebním styku jistě je. Smlouva by byla tedy neplatná buď celá (absolutní neplatnost), příp. neplatná jen v části lhůt platebního styku (relativní neplatnost). Pokud jste pozorně studovali kapitolu třetí, konkrétně definici pojmů, pak Vám jistě neušlo, že zákonná úprava definuje lhůty pouze u příkazu k úhradě, neřeší však lhůty u inkasní formy placení. Je to dáno tím, že zákon o platebním styku převzal do svých ustanovení pojem „převod“ tak, jak byl definován ve směrnici 97/5/ES o přeshraničních převodech. Směrnice nedefinuje inkasní formu placení, nicméně je nanejvýše žádoucí, aby právní ochrany požívala nejen úhradová forma placení, ale také inkasní. O aplikaci uvedené povinnost bude pojednáno dále. Zpracování příkazu po formální stránce je stejné jako u platebního příkazu v rámci jedné banky. Také účet v jiné bance (jak u úhradové, tak u inkasní formy) musí vyhovovat vnitřním kontrolám banky navazujícím na formát dat pro daný platební systém, prozatím tedy pro systém CERTIS provozovaného ZC ČNB, zejména maximální počet znaků kontrolovaný na tzv. kontrolu modulo 11. Za správné uvedení příslušného identifikačního kódu banky sice odpovídá klient, ale bance se doporučuje ověření i tohoto znaku, zejména jeho platnosti podle platného číselníku ČNB. Např. při likvidaci některých bank, jimž byla odebrána licence, jsou do jistého okamžiku příslušné kódy těchto bank ještě v ZC zařazeny, aby mohlo nadále probíhat vyrovnání mezi dlužníky a věřiteli banky v likvidaci. Avšak od jistého data, které je všem bankám zavčas ČNB oznámeno, je tento kód ze ZC vyřazen. Platby, které jsou pak na vyřazený kód směrovány, jsou automaticky vraceny bance, která vstupní data do systému pořídila. V současné době se bankám úspěšně daří zkracovat maximální lhůtu ze tří na dva dny. Rezerva vznikla na straně banky příjemce, kdy banky dokáží data, která obdrží od ZC ČNB v nočních hodinách dne D+1 (D označuje den účinnosti příkazu k převodu u banky plátce) zúčtovat ve prospěch svých klientů ještě týž den (tj. v D+1). Banky také v tuzemském mezibankovním platebním styku pozvolna zrychlují okamžik předávání pořizovaných dat vůči ZC a snaží se zpracování příkazu klienta a jeho pořízení a předání do ZC ČNB uskutečnit v jeden den. Hovoříme pak o tzv. expresních nebo superexpresních (rychlých) platbách do ZC, které si však banky většinou nechávají zaplatit zvláštní cenou jako nadstandardní službu. S touto cenou lze souhlasit, když si uvědomíme dopad těchto operací na likviditu banky, tedy na nutnost pokrýt potřebnými likvidními zdroji všechny platby, které je banka ochotna klientovi uskutečnit při předávání dat v den D.

269

10. ZÚČTOVÁNÍ

Názorně lze tuto situaci popsat tak, že klient navštíví banku v den D nebo D-1 v určené hodiny a předloží platební příkaz s přáním zaslat jej do ZC zrychlenou formou. Banka – pokud tuto službu akceptuje a klient splní další podmínky pro realizaci příkazu k úhradě (převodu) – zpracuje platební příkaz ještě v den D ve svém systému a ještě týž den jej předá k zúčtování do ZC podle harmonogramu ZC. Právě s ohledem na harmonogram ZC banky tuto službu pro klienty limitují určitou hodinou tak, aby ještě stačily za ekonomický poplatek (cenu) jak předat data k zúčtování do ZC, tak vyregulovat krytí těchto plateb na účtu platebního styku, který je veden v ČNB. Při realizaci inkasního způsobu placení (příkazu k inkasu) jsou banky povinny prověřovat, zda se připouští inkaso z účtu jejich klienta, či nikoliv. Banka, která převzala příkaz k inkasu, nezkoumá při jeho převzetí oprávněnost použití inkasní formy placení. Banka plátce, která vede účet, z něhož mají být peněžní prostředky na základě příkazu k inkasu odepsány, je povinna zajistit, aby byly peněžní prostředky odepsány z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce jen na základě předchozího souhlasu plátce daného bance v souladu se smlouvou o účtu. Opět i v mezibankovním platebním styku platí pro klienta stejná pravidla jako v oblasti vnitrobankovního zúčtování co se týká náležitosti platebního příkazu a dalších podmínek tak, aby byl splněn požadavek na den účinnosti příkazu k jeho realizaci. Můžeme si to představit tak, že příkaz k inkasu se rozkládá na dvě části – na část neúčetního dotazu – výzvy, zda je inkaso přípustné, a na část účetní – žádost o odepsání peněžních prostředků z účtu plátce. V případě, že inkaso přípustné je, se inkasovaná částka převádí z účtu plátce na účet příjemce již formou převodu - úhrady. S ohledem na lhůty v mezibankovním platebním styku může dotaz na přivolení inkasa trvat až tři pracovní dny, protože tato informace musí od banky příjemce platby, která je také bankou pořizující, projít přes platební systém CERTIS, který provozuje ZC ČNB, až k bance plátce (viz další subkapitola). Vždy však musí být dodržena zásada, že se převod (nebo v tomto případě neúčetní informace) přenese bankou (převádějící institucí) nejpozději následující bankovní pracovní den. Banka plátce v tentýž účetní den inkaso připustí, či nepřipustí. V prvním případě je platba předávána další (čtvrtý) den do ZC a bankou přijímající může být zpracována až následující bankovní pracovní den (den pátý). S ohledem na výše uvedené se však může celý cyklus zkrátit cca na tři dny, pokud banka příjemce pracuje s informací předanou od ZC již téhož dne. To však záleží na schopnosti každé jednotlivé banky. Obecná úprava inkasní formy placení je dána ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování.

270

10. ZÚČTOVÁNÍ

Průběh příkazu k inkasu přes ZC ČNB

ÚPS – účet platebního styku banky vedený v ČNB

Závěrem k této části je vhodné zdůraznit, že pokud převádějící instituce (banka) nedodrží výše uvedené lhůty v platebním styku, zaplatí příkazci úrok z prodlení (plátci nebo příjemci podle toho, zda se jedná o příkaz k úhradě nebo příkaz k inkasu)319 Dále platná právní úprava320 pamatuje také na případy, kdy se převod neuskuteční z různých důvodů, které však zaviní banka nebo jiná převádějící instituce. Požádá-li příkazce svou banku nebo převádějící instituci, vrátí mu tato jednak částku převodu a cenu za provedení převodu a dále mu poskytne úrok z prodlení, který se vypočte z částky převodu za období ode dne účinnosti příkazu k převodu do dne poskytnutí částky převodu zpět příkazci. Základ pro výpočet úroku z prodlení je stanoven zvláštním právním předpisem321. Převádějící instituce příkazce pak má maximálně 14 bankovních pracovních dní na to, aby v této lhůtě částku převodu vrátila příkazci.

319

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (tzv. zákon o platebním styku), § 9; 320

dtto, § 11;

321

Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatků z prodlení podle občanského zákoníku;

271

10. ZÚČTOVÁNÍ

Pokud klient (příkazce nebo příjemce) se nedočká výše uvedeného plnění, může se obrátit na finančního arbitra ČR, který je oprávněn řešit spory, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů322

10.1.2. Oprava bankou chybně natypovaných položek – tzv. opravné zúčtování Banka má povinnost opravit chybné zúčtování, pokud provedla platbu v rozporu s příkazem klienta.

Právní úprava opravného zúčtování Právní úprava pro opravné zúčtování je obsažena v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách. V § 20c, odst. 1 je uvedeno: „Jestliže banka nezúčtovala částku nebo nepoužila bankovní spojení v souladu s příkazem klienta a způsobila tím chybu v zúčtování, je povinna ji opravit opravným zúčtováním. Tato banka je povinna bez odkladu převést na účet oprávněného příjemce peněžní prostředky ve správné výši a úrok vyplývající ze smlouvy za období, kdy s nimi nemohl nakládat. Úrok se nepřevádí, nepřesahuje-li částku 10 Kč, ledaže by jeho vrácení oprávněný příjemce výslovně požadoval. Opravné zúčtování odepsáním částky z účtu neoprávněného příjemce lze provést do 3 měsíců ode dne vzniku chyby v zúčtování. Vedeli účet neoprávněného příjemce chybně zúčtované platby jiná banka, je banka, která chybu způsobila, oprávněna dát této bance podnět k odepsání částky z jeho účtu..“ Paragraf 20c, odst. 2 téhož zákona stanoví: „Banka, která vede účet neoprávněného příjemce chybně zúčtované platby, je při dodržení zásad stanovených v odstavci 1, oprávněna odepsat z jeho účtu částku ve výši opravného zúčtování a přepočítat úroky z peněžních prostředků tak, aby byl na účtu zachycen stav, jako by chybné zúčtování platby neobdržel; pokud byla chyba v zúčtování způsobena jinou bankou, je povinna odepsat peněžní prostředky z jeho účtu na podnět této banky a vydat je této bance.“ Zákon předvídá, že opravné zúčtování nelze provést na vrub účtů správců daní. V takovém případě lze požádat správce daně o tzv. vrácení platby (viz dále).323 Banka by na chybu ve zúčtování měla přijít sama svými vnitřními kontrolními mechanizmy, ale musí ji opravit i tehdy, pokud na chybu upozorní klient. Chyba se opraví na vrub účtu příjemce i bez jeho výslovného souhlasu či příkazu. Právním podkladem jsou zákonná ustanovení (viz výše) a smlouva o zřízení a vedení účtu. Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že banka je povinna provést opravu i tehdy, jestliže byly prostředky účtovány chybně na účet u jiné banky.

322

viz. kap. 14 tohoto učebního textu;

323

vazba na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů;

272

10. ZÚČTOVÁNÍ

Aby bylo možno bankou příkazce použít institut opravného účtování (někdy také označovaného jako storno), musí být naplněny následující předpoklady: • chybu učiní pouze banka, a to buď − v bankovním spojení; − v částce převodu v české měně; • lze jej provést pouze do tří měsíců od vzniku chyby. Pokud nejsou splněny tyto předpoklady, nelze opravné zúčtování ve formě storna provést. Pak je nutno použít formu žádosti o vrácení platby. Lhůta třech měsíců je prekluzivní, neboť pak právo na opravu ve formě storna zaniká. Vzhledem k tomu, že z účetního hlediska se oprava provádí na původních stranách účetního zápisu příslušných účtů jako chybná transakce, proto je užit pojem „storno“.

Pravidla opravného zúčtování Aby postupy bank při opravném zúčtování byly jednotné a vzájemně kompatibilní, byla ČNB připravena a publikována vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování. V paragrafu 10 an. této právní normy jsou upraveny technické postupy bank při opravném zúčtování. Navazují na diskuse, které vedla ČNB s odborníky platebního styku na půdě České bankovní asociace, a na tzv. Pravidla opravného zúčtování, jež byla publikována ČNB v jejím Věstníku č. 6 z roku 1999. Vyhláška se zaměřuje zejména na kroky, které jsou banky nuceny provádět při zjišťování ušlých úroků. Vyhláška stanoví324, že pokud je účet oprávněného příjemce veden v jiné bance, použije se při výpočtu ušlých úroků úroková sazba sjednaná ve smlouvě mezi oprávněným příjemcem a jeho bankou. Na výši úrokové sazby se banka, která chybu v zúčtování způsobila, dotáže banky, která vede účet oprávněného příjemce. Dotázaná banka je povinna neprodleně sdělit výši těchto úroků nebo již vypočtenou částku ušlých úroků. Tím je zajištěna „spravedlivější“ náhrada alespoň ušlého úroku ve smyslu podmínek banky oprávněného. Pravidla rovněž určují, jakým způsobem je nutno stanovit počet dnů pro výpočet ušlých úroků.

Mechanizmus opravného zúčtování Podstatou opravného zúčtování je skutečnost, že banka, která vede účet neoprávněného příjemce chybně zúčtované platby, je oprávněna do tří měsíců ode dne vzniku chyby v zúčtování bez jeho souhlasu odepsat z jeho účtu částku ve výši opravného zúčtování a přepočítat a odepsat úroky z peněžních prostředků tak, aby byl na účtu zachycen stav, jako by k dané chybě vůbec nedošlo. Jestliže jde o chybu v rámci mezibankovního

324

§ 11, odst. 1;

273

10. ZÚČTOVÁNÍ

platebního styku, je banka, která pochybila, oprávněna dát bance neoprávněného příjemce podnět k odepsání částky z jeho účtu a tím ji požádat o vydání částky (institut storna je založen na inkasu takto stanovené částky). Pro banky je zejména důležité si uvědomit, že majiteli účtu zůstává možnost žádat na bance náhradu případné škody, i když bylo opravné zúčtování provedeno. Zákon však již přímo neříká, zda má nárok na případnou náhradu škody také ten, v jehož prospěch byla stornovaná platba zúčtována (tj. neoprávněný příjemce). Pokud totiž má takovýto klient vedenu kartotéku plateb po lhůtě splatnosti (K2), došlý neoprávněný kredit se mu automaticky rozpustí, neboť se touto kreditní položkou uhradí evidované neprovedené platby. Případné storno ze strany chybující banky může přivést účet tohoto klienta i do debetu a ten začíná platit debetní úroky své bance. Tímto okamžikem v podstatě přesunula banka, která chybně pořídila příkaz k zúčtování a pak jej stornem opravila ve stanovených lhůtách, problém chybné úhrady na banku neoprávněného příjemce. Většina bank však v současné době oprávněnost storna prověřuje a v případě nedostatku prostředků na účtu neoprávněného příjemce opravné zúčtování neprovede. Z těchto důvodů vyhláška řeší i situaci, kdy není na odepsání chybně zúčtované částky na účtu neoprávněného příjemce dostatek peněžních prostředků. Banka, která tento účet vede, o tom neprodleně vyrozumí banku, která chybu způsobila, a to písemnou formou bez zúčtování. Stejně se postupuje v případě, kdy byl účet neoprávněného příjemce zrušen. Banka je však povinna podnět k odepsání částky z existujícího účtu evidovat a případně blokovat docházející peněžní prostředky až do dne, kdy na účet dojdou prostředky ve výši opravného zúčtování. Doba je však opět omezena třemi měsíci ode dne vzniku chyby v zúčtování. Aby bylo zajištěno řádné informování bank o prováděných opravách chybně natypovaných položek (o stornech), jsou banky povinny podávat si o nich vzájemně zprávy a vyrozumívat rovněž klienty. Banka, která chybu způsobila, musí o provedení opravného zúčtování informovat plátce, z jehož účtu bylo chybné (i opravné) zúčtování provedeno, i plátce, z jehož účtu byly peněžní prostředky následně odepsány v souladu s příkazem klienta. Tato banka je dále povinna vyrozumět neoprávněného i oprávněného příjemce o provedení opravného zúčtování a oprávněného příjemce navíc o náhradě ušlých úroků. V případě mezibankovního opravného zúčtování pak je tato banka povinna informovat partnerskou banku a ta pak svého klienta. Pravidla nově stanoví povinnost předat informace o prováděných opravných zúčtováních ve formě slovní zprávy v tzv. AV poli, jež je součástí zúčtovacího formátu ZC ČNB. Pravidla hovoří o několika standardních textech zpráv, banka vždy použije ten, který odpovídá povaze vyrozumění (např. „Storno částky Kč .... ze dne... pod položkou č. ...... z účtu č. .......“ nebo „Opravné zúčtování – převod částky Kč ....... z účtu plátce č. .......“ a další tam uvedená vyrozumění). Praxe však ukázala značné problémy a nedostatky v oblasti využití opravného zúčtování (storna). Některé banky díky neznalosti předpokladů pro opravné zúčtování postupují tak, že požádá-li klient o nápravu vlastní chyby (storno, správně bychom měli říci: vrácení platby), banka mu vyhoví a zajistí navrácení platby prostřednictvím storna, tedy institutu výlučně určeného k nápravě chyby banky. Přitom banka využila institut opravného zúčtování pro platbu, která byla natypována správně podle původního příkazu klienta a nenaplnila tedy ustanovení zákona o bankách pro možnost opravného zúčtování (storna).

274

10. ZÚČTOVÁNÍ

Klient, který platbu chybně směroval, má možnost využít buď nástroj příkaz k inkasu (ten by s největší pravděpodobností nebyl proveden z důvodu kontroly přípustnosti inkasa bankou plátce), nebo požádat svoji banku, aby ona požádala banku příjemce o vrácení platby. Kdy tedy banka splní svoji povinnost opravného zúčtování? Banka, která vede účet neoprávněného příjemce, je povinna odepsat peněžní prostředky ve výši opravného zúčtování z účtu neoprávněného příjemce na základě podnětu chybující banky a vydat je této bance týž nebo nejpozději následující pracovní den poté, kdy obdržela podnět k odepsání částky z účtu neoprávněného příjemce a pokud jsou na jeho účtu peněžní prostředky. Tuto částku odepíše i tehdy, pokud v ostatních případech platby k tíži účtu klienta z podnětu jiné banky neprovádí nebo je-li na účtu blokována částka na základě výkonu rozhodnutí soudu nebo správního orgánu.

Opravné zúčtování z podnětu klienta – žádost o vrácení platby Mnohokrát se stalo, že banka neoprávněným stornem přivedla klienta jiné banky, a tím i partnerskou banku, do nepříjemné situace, protože tato partnerská banka v podstatě nedokázala ochránit prostředky svého klienta před neoprávněným zásahem. Klientovi, příjemci chybně směrované a vzápětí stornované platby, se totiž jeví takto provedené storno jako připuštění inkasa bez přivolení majitele účtu, tedy bez dohody mezi klientem a bankou. Marně pak pracovník banky vysvětluje postiženému klientovi, že banka příjemce platbu zúčtovala tzv. stornem, a ne inkasnímpříkazem. Klienti většinou žádají na bance, která klientské storno připustila, náhradu škody, kterou jsou schopni přímo vyčíslit. Řešení lze dnes vidět právě v přijetí vyhlášky a její části o opravném zúčtování, která upravuje spolupráci a odpovědnosti jednotlivých bank, a dále v dodržování obecně platných právních předpisů nebo vzájemně mezi bankami dohodnutých postupů. Jestliže banka pochybí při pořizování dat v jiných náležitostech než stanoví zákon anebo klient požádá o tzv. vratku platby (v obou případech je platba již mimo dosah původního peněžního ústavu), musí banka plátce požádat písemnou formou banku příjemce o vrácení platby. Banka příjemce po doručení žádosti o vrácení platby požádá písemně svého klienta, zda je ochoten platbu vrátit. Pokud platba nebyla dosud zúčtována ve prospěch účtu příjemce, banka příjemce ji může vrátit sama, bez souhlasu klienta. Byl-li však již proveden kredit příjemcova účtu, musí dát klient výslovný písemný souhlas s vratkou své bance a pak může buď banka ze svého podnětu, nebo klient formou příkazu k úhradě zaslat platbu zpět tomu, kdo o vrácení platby požádal prostřednictvím své banky. Pokud však klient nesouhlasí s vratkou, banka příjemce tuto skutečnost oznámí bance, která o vrácení platby požádala. Ta pak předá příslušnou informaci svému klientovi. Oběma však nadále zůstává možnost požádat soud, aby rozhodl o tom, zda příjemce obdržel platbu neoprávněně, zda jde, či nejde o tzv. bezdůvodné obohacení325 apod.

325

§ 451 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů;

275

10. ZÚČTOVÁNÍ

Popis celého systému je sice zjednodušen, ale v rámci např. mezinárodního platebního styku funguje dobře, i když je poněkud zdlouhavý. Vyhláška také pamatuje na skutečnost, kdy je platba zúčtována z jedné banky ve prospěch účtu klienta u jiné banky, ale při zúčtování v bance příjemce je zjištěno, že účet neexistuje. Ustanovení hovoří o tom, že pokud bylo při zúčtování uvedeno neexistující bankovní spojení anebo platba nemohla být zúčtována z jiného důvodu, vrátí banka příjemce platbu na účet plátce týž nebo následující pracovní den po dni, kdy platbu obdržela. Zde je využíváno automatické vrácení chybně směrovaných plateb.

10.2. POPIS A PRŮBĚH ZÚTOVACÍCH TRANSAKCÍ V RÁMCI ZÚČTOVACÍHO CENTRA ĆNB Pro znázornění vzájemného mezibankovního zúčtování lze zvolit modelový případ (viz obr.). Průběh příkazů k úhradě přes ZC ČNB

276

10. ZÚČTOVÁNÍ

Příklad 1: V prvním případě banka A vede účty klientům A1 a A2, banka B účty klientům B1 a B2. Obě banky mají ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a zákona č. 124/2003 Sb., tzv. zákon o platebním styku, otevřeny své účty platebního styku v platebním systému CERTIS, jež provozuje Zúčtovací centrum ČNB. K nim pak vedou ve své účetní evidenci tzv. zrcadlové účty platebního styku k účtům platebního styku v ČNB. V prvním případě klient banky A označený A1 platí klientovi B1 banky B svůj závazek ve výši 100 Kč formou příkazu k úhradě. Po doručení příkazu klienta A1 bance A tato banka platební příkaz formálně zkontroluje, a pokud nezjistí žádné nedostatky, přijme jej a ve stanovený den splatnosti jej natypuje (pořídí) do svého zúčtovacího systému (nastane tzv. den účinnosti příkazu k úhradě). Protože platební příkaz je opatřen správným bankovním spojením příjemce, zúčtovací systém banky A zařadí tento příkaz (spolu s dalšími) jako elektronickou položku pro přenos příslušného platebního systému – tedy do ZC ČNB. Účetně se provede odúčtování na straně klienta A1 z jeho běžného účtu na straně „má dáti“a částka ve výši 100 Kč je zúčtována automaticky ve prospěch strany „dal“ zrcadlového účtu k účtu platebního styku v ČNB. Se všemi platbami (příkazy) stejné splatnosti banka A vytváří příslušné elektronické médium (buď pásku, disketu nebo vytváří soubor dat pro elektronický přenos po lince do ZC ČNB). Připravené elektronické médium je dopraveno do ZC ČNB ve lhůtách stanovených pro předávání a přejímání dat z a do ZC nebo jsou data zaslána elektronicky po datových linkách. Po převzetí dat platebního styku od bank ZC ČNB všechna data elektronicky zpracovává a podle kódů bank směruje na vrub nebo ve prospěch jednotlivých účtů platebního styku všech bank. V našem případě účetně zatíží stranu „má dáti“ účtu platebního styku banky A a zúčtuje ve prospěch strany „dal“ účtu platebního styku banky B. ZC ČNB podle časového harmonogramu a podle dohodnutého způsobu přenosu s příslušnou bankou připravilo médium v elektronické podobě se všemi položkami platebního styku, příp. i dalšími operacemi (např. mezibankovními převody). V určený čas je doručeno (předáno) do banky B a všechna data (položky) jsou rozúčtována bankou B na příslušné účty klientů. V našem případě je pak debetován na straně „má dáti“ tzv. zrcadlový účet k účtu platebního styku v ČNB banky B a částka ve výši 100 korun českých je připsána ve prospěch běžného účtu klienta B1 banky B na straně „dal“. Cena (poplatek) za operaci platebního styku je bankami zúčtovávána automaticky, v pravidelných časových intervalech dohodnutých mezi bankou a klientem ve smlouvě o zřízení a vedení účtu. Nejčastěji bývají ceny za položky včetně cen za ostatní služby spojené s vedením běžného účtu zúčtovávány na vrub tohoto účtu v měsíční periodě. Z uvedeného příkladu pak vyplývá, že stav účtu platebního styku banky A se snížil o 100 jednotek a stav účtu platebního styku banky B se zvýšil o 100 jednotek. Je to správné, protože došlo k přesunu peněžních prostředků od klienta banky A ke klientovi banky B.

277

10. ZÚČTOVÁNÍ

Pokud bychom ve výše uvedeném výkladu sledovali počet dnů, po který bude tento převod trvat při tzv. standardní lhůtě zpracování, dospěli bychom ke lhůtě třech dnů. S přihlédnutím k ustanovení zákona o platebním styk326 nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu je banka A povinna předat do ZC data nepozději v den D+1, systém CERTIS zpracovává položku v den předání, pokud byl dodržen časový harmonogram dne (tj. tentýž den – D+1) a předává takto přesměrovanou platbu pro banku B v den D+1. Banka příjemce dostane ještě v průběhu dne D+1 informaci o tom, že na její účet byla připsána platba a může ji zúčtovat ve prospěch klienta, ale může tak učinit nejpozději následující bankovní pracovní den, tj. v D+2 (tzn. třetí bankovní pracovní den). Pokud by se jednalo o platbu expres, je třeba ji zpracovat tentýž bankovní pracovní den od plátce až k příjemci platby. Inkasní expresní položka pak je zpracována ve lhůtě max. dvou dnů při stejné logice toku informací s přihlédnutím ke skutečnostem, které se váží k inkasnímu způsobu placení (viz výše). Zda bude platba zpracována expresně či nikoliv nezáleží jen na bance příkazce, ale zejména na partnerské bance. Ona totiž musí umět pracovat s expresním požadavkem. Musí umět rozeznat na základě informace, kterou obdrží od platebního systému, že ji byla na účet platebního styku zúčtována položka v expresním režimu. Které banky - členové platebního systému CERTIS - to dokáží, je uvedeno na jeho informačních stránkách nebo na internetových stránkách ČNB327.

Příklad 2: Druhý příklad znázorněný na obrázku je opačný. Klient B2 banky B hradí svůj závazek vůči klientovi A2 banky A ve výši 25 korun českých. Vzhledem k tomu, že jde opět o úhradovou formu, zúčtování probíhá stejným způsobem. Účetně je tedy zatížen běžný účet klienta B2 na straně „má dáti“ a je automaticky účtováno na zrcadlový účet banky B proto, že jde podle zadaného platebního příkazu o položku vstupující do mezibankovního platebního styku. Pak dojde k přenosu dat do ZC ČNB z banky B včetně příslušné položky ve výši 25 Kč pro klienta A2 banky A. Následuje zúčtování v rámci ZC ČNB a vytvoření výstupního elektronického média se všemi položkami platebního styku pro banku A. Po obdržení účetních zpráv v bance A dochází k jejich automatickému rozúčtování tak, že je zatížen zrcadlový účet k účtu platebního styku banky A na straně „má dáti“ a je kreditován běžný účet klienta A2 banky A ve výši 25 peněžních jednotek na straně „dal“. Pokud by k oběma modelovým případům došlo v týž den splatnosti, bilance banky A bude ve srovnání s bilancí banky B pasivní o 75 korun českých, a to proto, že klient banky A platil více jednotek klientovi banky B než klient banky B klientovi banky A. Na účtech platebního styku lze tedy vysledovat potřebu peněžních prostředků banky A ve výši 75 peněžních jednotek, avšak banka B vykazuje přebytek peněžních prostředků ve výši 25 jednotek.

326

§ 8, odst. 2, písm. a);

327

viz www.CNB.cz, oddíl Platební styk;

278

10. ZÚČTOVÁNÍ

Vzhledem k tomu, že v současné době probíhá denní platební styk na území České republiky mezi více než 35 bankami, je uvedený příklad zjednodušený, avšak vystihuje účetní pohyb položek platebního styku přes platební systém CERTIS ZC ČNB prostřednictvím účtů platebního styku příslušných bank (neboli prostřednictvím nostro účtů). Závěrem dodejme, že zůstatky na účtech platebního styku jsou ze strany České národní banky považovány za prostředky povinných minimálních rezerv v souladu s pravidly ČNB.

AV pole Za zmínku stojí ještě zvláštní část formátu zprávy, kterou příkazce může v rámci účetní položky využít. Zúčtovací formát stanovený ČNB předvídá existenci tzv. AV pole, které může obsahovat až 4x35 znaků. Do tohoto pole lze uvádět alfabetické údaje podle potřeby plátce nebo příjemce. Tato část formátu dat předávaných do platebního systému ZC ČNB má sloužit pro uvádění tzv. neúčetní části jednotlivé účetní položky. V praxi by mohlo jít o uvádění podrobnějších informací k jednotlivé platbě. Informace může sloužit jak plátci, tak příjemci. Rozsah informace je poměrně značný a měl by plně uspokojit potřebu obou stran. V současné době však můžeme konstatovat, že jen omezené množství bank je ochotno plně stanoveného AV pole clearingového formátu využít. Předpokladem pro správné fungování této informace v mezibankovním platebním styku je, aby s AV polem pracovala jak banka plátce, tak banka příjemce. Pokud jedna ze zúčastněných bank mezibankovní operace nepracuje (lépe řečeno nechce pracovat) s tímto plným zúčtovacím formátem, příjemce platby se informaci plátce nedozví. Mohou zde nastat dva případy: • neumožňuje-li banka příkazce klientovi použít AV pole, v rámci mezibankovního zpracování je toto pole pro banku příkazce i příjemce prázdné; • pokud s AV polem nepracuje banka příjemce, zato banka plátce je běžně používá, pak ZC ČNB celou informaci obsaženou v AV poli sice do této banky přenese, ta zprávu musí převzít, ale dále (tj. vůči klientovi) ji nepředá nebo s ní pracuje jen ve velmi omezeném rozsahu, aniž by ji dokázala přenést do výpisu z účtu či do formy následného samostatného avíza k příslušné platbě. V průběhu roku 1999 banky musely zahájit plné využívání AV pole zejména pro potřeby mezibankovních informací (např. při opravném zúčtování nebo prováděnímezibankovních převodů) Pole však lze užít i pro potřeby klientů jako jednu z dalších služeb v oblasti platebního styku a zúčtování.

279

10. ZÚČTOVÁNÍ

10.3. POPIS PRŮBĚHU ZÚČTOVACÍCH TRANSAKCÍ V ZAHRANIČNÍM PLATEBNÍM STYKU Zúčtování operací zahraničního platebního styku je založeno zejména na vzájemném vedení soustavy nostro a loro účtů v příslušných měnách země daného s výjimkou teritoria v rámci zemí Evropské měnové unie při realizaci plateb v EUR nebo národních měnách členských zemí. V takovém případě hovoříme o tzv. přeshraničním platebním styku. Jeho odlišnostmi od běžného zahraničního platebního styku se budeme věnovat v kapitole 13. Řada kroků či principů je ale shodná.

10.3.1. Podmínky pro zřízení a vedení nostro účtu Předpokladem pro otevření nostro/loro účtu (tedy účtu první banky u jiné banky z pohledu první banky; pokud se na tentýž účet budeme dívat z pohledu jiné banky, bude se jednat o loro účet první banky u banky jiné) je oslovení zahraničních bank ve vybraných teritoriích k otevření účtu v dané měně (poptávka). Je zvykem, že banka, která má zájem otevřít si účet v zahraničí, rozešle poptávky s předběžným sdělením, jaké operace by prostřednictvím takového účtu probíhaly (tzv. hladké platby, mezibankovní převody, operace na peněžním trhu, zúčtování operací s cennými papíry apod.), a očekává zaslání podmínek nabídky ze strany případného partnera. Velmi důležitá je předchozí tzv. výměna základních dokumentů charakterizujících poptávající banku navenek, kterými bývají bankovní podpisové vzory, telegrafické a příp. i swiftové klíče. Je-li nabídka zahraniční banky pro poptávající banku vyhovující, dojde zpravidla k dohodě o konkrétních podmínkách, které spočívají ve stanovení tzv. cut of time (tj. mezního času pro provádění různých operací či transakcí), v určení kreditního a debetního úroku, cenových podmínek vyjádřených v tzv. Terms and Conditions. Dále banka sdělí číslo, případně i název účtu včetně měny účtu, které identifikují příslušný nostro účet. Řada bank požaduje složení jisté peněžní sumy na účet s tím, že je ochotna provádět jejich operativní zhodnocení formou tzv. úložky přes noc (Late Night Investment). Vzájemné podmínky pro zřízení a vedení nostro účtu nemusejí být vyjádřeny smlouvou na jednom dokumentu, za smlouvu lze pokládat také poptávku banky a její akceptaci či novou nabídku. Je nutno zdůraznit, že na základě zvyklostí není nutné vzájemné předávání zřizovacích dokumentů a jejich následné ověřování, zejména pokud jde o poptávající banku. Vždyť právě ta ukládá své peněžní prostředky u partnerské korespondentské banky. Po stanovení těchto podmínek korespondentskou bankou a po jejich akceptaci bankou poptávající je nutno zadat do vnitřního účetnictví tzv. zrcadlový účet k příslušnému nostru tak, aby zúčtování prostřednictvím nostro účtů v zahraničí odpovídalo podmínkám účetnictví v tuzemsku, tj. České republice.

280

10. ZÚČTOVÁNÍ

Samotné zúčtování probíhá obdobně jako v případě zúčtování prostřednictvím ZC ČNB v tuzemském platebním styku. Průběh transakce ilustruje níže uvedený obrázek, který znázorňuje dva příklady platby v USD prostřednictvím nostro účtu vedeného u banky dolarové oblasti. Platba přes nostro účet

Příklad č. 1 Banka v zemi A má veden svůj nostro účet v USD u banky v zemi B. K němu má ve svém vnitřním účetnictví veden zrcadlový účet. Klient A1 banky v zemi A předložil této bance platební příkaz do zahraničí, kterým potřebuje uhradit klientovi B1 do země B celkem 100 USD. Předpokládejme, že klient má dostatek peněžních prostředků na svém účtu a platební příkaz je řádně vyplněn a podepsán. Banka tedy po provedení formální kontroly platební příkaz pořídí do svého elektronického systému s tím, že je (ve většině bank v ČR) dále zpracováván v centrále banky v zemi A. Ta po evidenci platebního příkazu bude hledat nejvhodnější bankovní spojení ke klientovi B1 v zemi B a zjistí (v našem ideálním případě), že právě bankovní spojení prostřednictvím nostro účtu v USD bude ideální, protože klient B1 je klientem právě této banky. Proto banka plátce zpracuje platbu tak, aby byla vygenerována zpráva, kterou bude informována banka v zemi B. Zpráva bývá většinou upravena pro potřeby S.W.I.F.T.u (viz další kapitola) nebo pro telex, může to být i příkaz, který bude zaslán poštou. Obsahuje příkaz bance příjemce uhradit na vrub nostro účtu banky plátce příslušnou částku, v našem případě 100 USD, a předat ji příslušnému klientovi B1 banky v zemi B.

281

10. ZÚČTOVÁNÍ

Účetně případ probíhá ve zjednodušené formě tak (abstrahujeme od konverze z účtu v jiné měně a od placení poplatků), že banka zatíží účet klienta ve výši 100 USD a převede je účetně na zrcadlový účet k nostro účtu v USD banky v zemi B (vztah č. 1). Zároveň odchází zpráva např. prostřednictvím S.W.I.F.T.u (vztah č. 2) do banky v zemi B a ta dle tohoto příkazu zatíží nostro účet banky v zemi A částkou 100 USD a zúčtuje je ve prospěch svého klienta B1(vztah č. 3). Tímto případem vznikla potřeba celkem 100 peněžních jednotek na nostro účtu banky v zemi A vedeného u banky v zemi B. Vzhledem k tomu, že účet byl bez zůstatku, předpokládejme, že banka v zemi B je ochotna zpracovat platební příkazy i do výše jistého debetního zůstatku.

Příklad č. 2 Předpoklady jsou stejné jako v příkladě č. 1, avšak platit bude klient B2, který je klientem banky v zemi B. Platební příkaz je v částce 50 USD a příjemcem platby bude klient A1 banky v zemi A. Po všech formálních a věcných kontrolách zjistí banka v zemi B, že ideálním bankovním spojením pro tento platební příkaz bude loro účet (tedy z pohledu banky v zemi B) v USD, který je veden pro banku v zemi A. Okamžikem zpracování bude zatížen účet plátce B2 a částka bude kreditovat nostro účet v USD vedený bankou v zemi B pro banku v zemi A (vztah č. 4). O této skutečnosti vyhotoví banka v zemi B zprávu pro banku v zemi A, která může být zaslána např. S.W.I.F.T.em a bude obsahovat informaci o tom, že ve prospěch nostro účtu v USD banky v zemi A byla zúčtována platba pro klienta A1 banky v zemi A ve výši 50 USD (vztah č. 5). Banka v zemi A na základě této zprávy zpracuje platbu tak, že zatíží zrcadlový účet k nostro účtu v USD a přeúčtuje platbu na příslušný účet ve prospěch klienta A1 (vztah č. 6). Výsledkem našich dvou příkladů je fakt, že banka v zemi A potřebuje celkem 50 USD na vyrovnání (vynulování) debetního zůstatku svého nostro účtu vedeného v bance v zemi B.

10.3.2. Valuta zpracování Naše příklady samozřejmě obsahují ještě jedno závažné zjednodušení, které spočívá v tom, že centrály banky nebo místa, která zpracovávají platby do zahraničí, většinou neúčtují přímo ve vztahu „klient x nostro či loro účet“, ale vkládají mezi tento vztah ještě další vnitřní účet nebo účty. Ty zajišťují řádné zúčtování platby při slaďování okamžiku zpracování platby a skutečné úhrady platby, která může být posunuta o jeden nebo dva dny s ohledem na nutnost tzv. vykrytí příslušného nostra potřebnými peněžními prostředky na úhradu plateb. Tomuto okamžiku se říká valuta zpracování. Pak se hovoří o „valutě zpracování D+2“ nebo „valuta zpracování D+1“, kde den D je den účinnosti příkazu k převodu.

282

10. ZÚČTOVÁNÍ

10.3.3. Lhůty zúčtování platby Zúčtování vyšlých plateb prostřednictvím nostro účtu trvá obvykle 2 až 4 dny, podle druhu platby a způsobu zpracování. Ve standardních podmínkách však banka zúčtovává platbu tak, že platební příkaz je po předložení v pobočce, natypován (pořízen) do elektronického systému banky a druhý den elektronicky zpracován v centrále (nebo jiném zpracovatelském místě banky). Platbě bývá přidělena většinou valuta zpracování dva dny, to znamená, že platba je zúčtována prostřednictvím nostro účtu za tři dny. Někdy může dojít i ke zdržení na straně banky zpracovatele, proto se může stát, že platba je zpracována za výše uvedené čtyři dny. Došlá úhrada ze zahraničí bývá převedena na účet klienta maximálně jeden až dva dny po valutě zúčtování ve prospěch nostro účtu, může být však zúčtována ihned. Lhůty pro zpracování platebních příkazů do a ze zahraničí by měly být součástí smlouvy o zřízení a vedení účtu. Tato skutečnost je důležitá pro stanovení právní odpovědnosti banky nebo klienta za případné zdržení platby při zpracování. Součástí podmínek by také měla být informace klientovi o cenách platebního styku se zahraničím, příp. odvolávka na příslušný ceník či sazebník banky. U přeshraničních převodů jsou lhůty dány zákonem (viz dále).

10.3.4. Reklamace a opravné zúčtování Reklamace a opravné zúčtování se realizují zásadně na základě tzv. žádosti o vrácení platby (viz výše). Pokud banka nebo i klient udělá chybu, vždy je nutno žádat korespondentskou banku o opravu nebo vrácení platby. Korespondentská banka platbu vrátí či změní náležitosti platby, pokud ji prozatím nepřipsala příjemci platby. Bylo-li tak již učiněno, partnerská banka požádá svého klienta o vrácení platby (změnu údajů). Neakceptuje-li tento požadavek příjemce platby - její klient, korespondentská banka sdělí tuto skutečnost bance, která o to požádala, a ta pak svému klientovi, jestliže to byl jeho požadavek. Jestliže mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně klienta příjemce v zahraničí, je věcí banky nebo klienta, zda budou částku vymáhat soudní cestou. Korespondentská banka je této věci většinou nápomocna, avšak pouze do okamžiku, kdy klient této banky účet zruší a peněžní částku vybere či převede jinam. Pokud není zahájeno soudní řízení, nemůže zahraniční banka klientovi příslušnou peněžní částku zadržet.

283

10. ZÚČTOVÁNÍ

CVIČENÍ 10 10.1

Jaké jsou lhůty pro zpracování příkazu k úhradě v mezibankovním platebním styku?

10.2

Jak probíhá zpracování a průběh příkazu k inkasu mezi dvěma bankami v platebním systému CERTIS ZC ČNB?

10.3

Popište kroky, které předcházejí zřízení účtu banky v zahraničí.

10.4

Co je opravné zúčtování (tzv. storno) a jak je upraveno právními předpisy?

10.5

Jaký je rozdíl mezi opravným zúčtováním (ve formě storna) a žádostí o vrácení platby (vratkou)?

284

11. S.W.I.F.T.

11. KAPITOLA S.W.I.F.T. ÚVOD Realizace bezhotovostního platebního styku je založena na vzájemném předávání dat a informací týkajících se platebních transakcí mezi bankami, a to jak v národním, tak i v mezinárodním měřítku. Jde o data podléhající bankovnímu tajemství, která musejí být zabezpečena proti úniku a zneužití. Vzhledem k velkému množství prováděných transakcí (které u větších bank dosahuje i několika tisíc položek denně) a k citlivému obsahu předávaných informací musí způsob převodu splňovat vysoké požadavky na množství převáděných zpráv, rychlost (v intervalu několika minut) a hlavně bezpečnost převodu. Navíc musí umožnit co nejširší propojení bank a jiných finančních institucí prakticky po celém světě. V minulosti se k zasílání dat platebního styku mezi bankami a ostatními finančními institucemi, hlavně v mezinárodním měřítku, používal dálnopis, v současné době však stále více do popředí vystupuje mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. Předávání dat platebního styku dálnopisem využívaly hlavně menší banky a finanční instituce, které zpracovávaly menší množství platebních operací, a napojení na swiftovou síť by pro ně bylo vzhledem k malému rozsahu využití příliš nákladné. Vedle toho existují celé oblasti, které dosud nejsou na swiftovou síť napojeny (např. některé země Středního a Dálného Východu) a kde se stále používá pouze dálnopisný přenos. To samozřejmě nutí k využití dálnopisného spojení i banky, které jinak běžně používají mezinárodní telekomunikačnísítě S.W.I.F.T. a které jsou nuceny tento způsob přenosu informací a dat použít tam, kde přijímající banka není dosažitelná jiným způsobem, případně na výslovnou žádost klienta, jenž si tento způsob spojení sjednal se svým obchodním partnerem. Používání dálnopisu k předávání dat platebního styku je cenově mnohem náročnější než použití mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. a navíc je závislé na cenové politice národních telekomunikačních společností, které dálnopisné služby poskytují. Výklad této kapitoly je rozdělen do následujících oddílů: 11.1.S.W.I.F.T. – Společnost pro celosvětovoumezibankovnífinančnítelekomunikaci; 11.2. Swiftová zpráva; 11.3. Použití swiftové zprávy v platebním styku. 285

11. S.W.I.F.T.

11.1. S.W.I.F.T. – SPOLEČNOST PRO CELOSVĚTOVOU MEZIBANKOVNÍ FINANČNÍ TELEKOMUNIKACI Pod zkratkou S.W.I.F.T. (The Society for Worldwide Interbank Financial Telecomunication) vystupuje Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, která provozuje mezinárodní, počítači řízenou telekomunikační síť. Tato síť spojuje účastnické banky i další finanční instituce a umožňuje jim rychlý, spolehlivý a hlavně bezpečný přenos dat týkajících se platebních a finančních transakcí a dalších souvisejícíchinformací.

11.1.1. Přednosti telekomunikační sítě S.W.I.F.T. Největší předností této sítě je její široký mezinárodní rozsah. Na konci roku 2003 již spojovala více než 7 500 bank a finančních institucí z 200 zemí světa. Další předností je její vysoká adaptabilita na potřeby bank a jejich platebních systémů. V současné době jsou standardy swiftových zpráv, prostřednictvím nichž jsou data předávána, přizpůsobeny jak potřebám bezhotovostního platebního styku prováděného pomocí navzájem otevřených účtů platebního styku (nostro a loro účty), tak clearingovým zúčtovacím systémům, pracujícím na bázi jak nettingového zúčtování, tak i brutto zúčtování v reálném čase (tzv. RTGS – Real Time Gross Settlement). Právě schopnost rychlého přizpůsobení novým podmínkám umožnila využití mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. i pro potřeby platebních systémů fungujících v rámci evropské měnové unie (např. TARGET, viz dále kap. 13). Přenos dat prostřednictvím mezinárodní telekomunikační sítě S.W.I.F.T. není limitován jejím použitím pouze pro mezinárodní spojení. Účastnické banky ji mohou využívat (a v praxi také využívají) i v národním měřítku, a to dokonce i pro přenos dat interně, např. mezi pobočkami navzájem nebo mezi centrálou a pobočkami jedné a téže banky či finanční instituce. Použití přenosu dat prostřednictvím telekomunikační sítě S.W.I.F.T. v národních clearingových systémech je běžnou praxí již v řadě zemí (např. Belgie, Francie, Irsko, Norsko, Švédsko), jinde je ve stadiu zavádění (Austrálie, Kanada, Slovinsko). U clearingových systémů, které provozuje centrální banka, je využití systému S.W.I.F.T. závislé na rozhodnutí této centrální instituce.

11.1.2. Rozvoj a přínosy swiftové sítě Na sklonku šedesátých let začal výrazný nárůst mezinárodních bankovních operací převyšovat možnosti klasického ručního zpracování i možnosti tehdejších telekomunikačních prostředků. V této době banky komunikovaly převážně prostřednictvím dálnopisu (telex), který neposkytoval dostatečnou bezpečnost a nenabízel prostor pro efektivní automatizaci. Náklady se prudce zvyšovaly, což nutilo jednotlivé banky automatizovat a budovat vlastní zúčtovací systémy. Používání různých systémů a odlišných postupů jednotlivých bank v platebním styku, vedlo velmi často k nedorozumění a ve 286

11. S.W.I.F.T.

svém důsledku komplikovalo zpracování plateb. Skupina významných bank navrhla řešení založené na dvou klíčových požadavcích – společném jazyku a společném telekomunikačním systému mezi bankami.328 V květnu roku 1973 skupina 239 bank z patnácti vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky založila nevýdělečnou organizaci typu družstva2, plně vlastněnou členskými bankami, příp. dalšími finančními institucemi, s hlavním sídlem v Bruselu. Tato společnost měla za úkol sjednotit a standardizovat mezibankovní komunikaci a umožnit přenos dat mezi bankami a dalšími finančními institucemi s důrazem na bezpečnost a spolehlivost. Návrh a vývoj jednotného systému, postupů, technických, komerčních a právních otázek trval další čtyři roky. V roce 1977 byl systém SWIFT uveden do provozu, všechny jeho zakládající země „živě“ napojeny a počet členských bank vzrostl na 586. První standardizovaná finanční zpráva byla poslána swiftovou sítí v roce 1977 princem Albertem, v současné době králem Belgie. V té době již skupinu tvořilo 518 komerčních bank z 22 zemí. V prvním roce provozu sítě bylo odesláno celkem 3,4 mil. swiftových zpráv. Původně plánovaný objem 300 tis. zpráv za den byl v následujících letech výrazně překonán. Rozšiřování okruhu členských bank bylo pochopitelně doprovázeno zvyšováním objemu přenesených práv. Z následující tabulky lze vysledovat značný nárůst jak počtu uživatelů, tak objemu počtu swiftových zpráv vč. počtu zemí – uživatelů systému S.W.I.F.T.:

Tabulka č. 1: Počet zemí, uživatelů a objem počtu zpráv uživatelů systému S.W.I.F.T.

328 2

rok

počet zemí

uživatelé

1977

22

518

3,4

1978

25

586

21,6

1979

30

683

34,5

1980

36

768

46,9

1981

40

900

62,5

1982

44

1 017

79,9

1983

52

1 046

104,1

1984

54

1 188

129,9

1985

58

1 946

157,2

1986

61

2 161

192,0

1987

64

2 360

222,3

1988

76

2 537

255,1

1989

78

2 814

296,0

1990

83

3 049

332,9

1991

87

3 243

365,2

Rubeš R.: SWIFT, bakalářská práce, BIVS Praha, 2004, str. 2;

Beránek J.: Víte co je SWIFT? , Obchodník, 5/1994;

287

objem zpráv v mil.

11. S.W.I.F.T.

1992

94

3 582

405,0

1993

106

3 986

457,0

1994

126

4 625

518,0

1995

137

5 229

603,0

1996

150

5 511

688,0

1997

164

6 176

812,0

1998

178

6 557

954,0

1999

189

6 797

1 059,0

2000

192

7 125

1 274,0

2001

194

7 199

1 534,0

2002

198

7 465

1 817,0

2003

200

7 527

Zdroj: Rubeš R.: SWIFT, bakalářská práce, BIVS Praha, 2004, str. 4;

Graf 1: Vývoj počtu uživatelů:

početuživatelů 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000

288

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

0

11. S.W.I.F.T.

Graf 2: Vývoj počtu (objemu) přenesených zpráv:

objem zpráv v tis. 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

1988

1987

1986

1985

1984

1983

1982

1981

1980

1979

1978

1977

0

Zdroj: Rubeš R.: SWIFT, bakalářská práce BIVS Praha, 2004, str. 5

Přínosy ze zavedení systému S.W.I.F.T. a širokého zapojení bankovních a ostatních finančních subjektů v mezinárodním měřítku jsou nemalé a souvisejí zejména s vytvořením jednotně používaných standardů pro kompletní škálu bankovních operací. Představuje to 130 typů zpráv v devíti základních kategoriích). Přínosy lze zaznamenat zejména v násleldujícím: • efektivnější využití vložených finančních prostředků; • snížení rizika při přenosu zpráv; • zvýšení produktivity zpracování finančních informací díky automatizaci; • sníženínákladů na přenos; • přímý přístup k finančním institucím na celém světě. Družstevní společnost S.W.I.F.T. je společností plně vlastněnou členskými bankami, které zároveň tvoří účastnickou síť. Její mezinárodní telekomunikační síť zajišťuje vedle oblasti platebního styku také přenos dat a informací týkajících se finančních transakcí na peněžních trzích, kapitálových trzích a obchodně finančních transakcí (např. dokumentárních plateb). Zpočátku silně převažoval přenos dat v oblasti platebního styku a v oblasti operací na peněžních trzích, i když ty tvořily stále jen necelých 20 % z nejpočetněji zastoupené oblasti. Postupem času však dochází ke zmenšování podílu oblasti platebního styku a výhledově by platební styk měl dosahovat jen asi 50 % z celkového počtu přenášených dat. Bouřlivý rozvoj naproti tomu zaznamenává oblast kapitálovýchtrhů.

289

11. S.W.I.F.T.

Graf č. 3: Vývoj podílu odeslaných zpráv dle trhů na celkovém objemu přenesených zpráv

100% 90% 80% 70% System /kat.0/

60%

Trade finance /kat. 4,7/ 50%

Securities /kat.5/

40%

Treasury /kat.3,6/ Payments /kat.1,2,8,9/

30% 20% 10% 0% 1998

1999

2000

2001

2002

Zdorj: Rubeš R.: SWIFT, bakalářská práve BIVS Praha, 2004, str. 21;

Velmi důležitá je skutečnost, že S.W.I.F.T. je otevřenou organizací pro nové členy, resp. účastníky a uživatele, a tím se stává systémem, který je nucen reagovat na potřeby nových uživatelů a neustále se adaptovat na nové podmínky. Rozšiřuje pole své působnosti na další finanční transakce, zavádí nové standardy zpráv, rozvíjí software apod. a tím neustále zlepšuje a rozvíjí své služby. Banka, případně jiná finanční instituce, se může stát členem mezinárodní organizace S.W.I.F.T. na základě kladně vyřízené žádosti o členství (žádost musí být potvrzena centrální bankou nebo bankovní asociací příslušného státu), zaplacení členského poplatku, napojení na síť a úspěšného zakončení zkušebního provozu (při kterém prokáže schopnost komunikace, tj. odesílání a přijímání swiftových zpráv ve standardizovaných formátech). Samozřejmým technickým předpokladem každého uživatele je odpovídající hardwarové zařízení a softwarové vybavení. Přestože S.W.I.F.T. není výdělečnou organizací, své služby zpoplatňuje. Každý uživatel swiftové sítě za poskytované služby platí a výnos je určen na úhradu nákladů spojených s provozem a rozvojem swiftové sítě. Se stoupajícím počtem napojených zemí a uživatelů a s růstem počtu přenášených zpráv dochází současně ke snižování průměrné ceny za zprávu. Průměrná cena za zprávu byla v minulosti snižována buď formou zlevnění konkrétního typu swiftové zprávy, nebo formou tzv. rabatů. Rabat tvořil procentuální část z celkové částky, kterou členská banka zaplatila společnosti S.W.I.F.T. za odeslané a přijaté swiftové zprávy v daném roce. Byl členské bance společností S.W.I.F.T. vrácen na konci účetního období, pokud tato banka přesáhla v daném roce určitý limitní počet odeslaných swiftových zpráv.

290

11. S.W.I.F.T.

Graf 4: Vývoj ceny za zprávu v EUR cena za zprávu v EUR 0,45 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003


Swiftová síť se skládá ze dvou operačních středisek, z nichž jedno je umístěno v Evropě (Leiden) a druhé v USA (New York). Tato operační střediska jsou mezi sebou propojena a slouží ke vzájemnému ukládání dat jako střediska záložní. Pokud by jedno z nich bylo vyřazeno z provozu, převezme jeho činnost druhé. Na operační střediska jsou napojeny tzv. národní koncentrátory, tj. regionální zpracovatelé pro jednotlivé členské země nebo regiony. Graf č. 5: Procentní rozdělení počtu (objemu) přenesených zpráv podle regionů - březen 2002

1,30% 2,80% 11,70%

Evropa Amerika Asie-Pacifik Afrika Střední východ

17,60%

66,60%

291

11. S.W.I.F.T.

11.1.3. SWIFT a Česká republika Česká republika využívá swiftovou síť již déle než dvacet let. Jako vůbec první banka východní Evropy se členem organizace SWIFT stala Československá obchodní banka v únoru 1981. První zprávu do swiftové sítě odeslala 16. května 1983. Jako druhá se v tehdejší ČSFR v roce 1989 na systém napojila Živnostenská banka a v roce 1991 pak SBČS, Komerční banka, Investiční banka a největší slovenský peněžní ústav – Všeobecná úverová banka. V následujícím roce se swiftová komunita rozšířila o dalších 10 subjektů (z toho šest poboček zahraniční bank), přičemž současně došlo k značnému růstu množství swiftových zpráv odeslaných z ČSFR oproti předcházejícímu roku (o 69%). V té době byly již technické možnosti národního spojového procesoru umístěného v ČSOB zcela vyčerpány, proto vedla společnost SWIFT jednání s firmou Eurotel, která od listopadu 1992 začala zajišťovat provoz nového výkonnějšího spojového procesoru v Praze na Žižkově. V současné době v České republice dosahují největší banky objemu zhruba 10 tisíc zpráv přenesených za den, tzn. odeslaných i přijatých a toto číslo případně ještě překonají ve špičkách. Česká republika se dnes objemem přenesených zpráv v konkurenci 198 zemí řadí na 35.- 40. místo na světě. Banky v České republice vlastnily začátkem roku 2003 celkem 196 akcií (0,23% z celkového počtu 86.503), z toho 87 akcií ČSOB a 70 akcií Komerční banka. Tabulka č. 2: Vývoj počtu odeslaných a přijatých zpráv za Českou republiku Rok

Uživatelů

Odesláno

Přírůstek

Přijato

Přírůstek

1995

31

2.340.672

39,50%

2.144.686

37,51%

1996

34

3.116.290

33,14%

2.900.459

35,24%

1997

36

3.464.523

11,17%

3.272.438

12,82%

1998

32

4.131.189

19,24%

3.691.956

12,82%

1999

30

4.864.520

17,75%

3.865.390

4,70%

2000

28

5.215.151

7,21%

4.121.021

6,61%

2001

28

5.164.273

-0,98%

4.242.245

2,94%

2002

27

5.269.603

2,03%

4.173.149

-1,63%

Zdroj: Rubeš R.: SWIFT, bakalářská práce, BIVS Praha, 2004, str. 9; Tabulka č. 3: Vývoj objemu zpráv dle trhů v Českou republiku Objem zpráv Rok

Payments /kat.1,2,8,9/

Treasury /kat.3,6/

Securities /kat.5/

Trade fin. /kat. 4,7/

System /kat.0/

Celkem

2001

4.088.670

357.771

647.676

50.360

19.796

5.164.273

2002

4.194.405

299.407

707.611

48.852

19.328

5.269.603

Přírůstek

2,59%

-16,31%

9,25%

-2,99%

-2,36%

2,04%


292

11. S.W.I.F.T.

11.2. SWIFTOVA ZPRÁVA Přenos dat a informací realizovaný prostřednictvím swiftové sítě se provádí formou tzv. swiftových zpráv. Základem vzájemné komunikace je společný mezinárodní jazyk (angličtina) a vysoký stupeň standardizace formy i obsahu těchto zpráv. Ochrana swiftových zpráv před zneužitím se zabezpečuje jejich zakódováním a vzájemnou výměnou kódových klíčů mezi jednotlivými bankami.

11.2.1. Členění swiftových zpráv Mezinárodně platný standardizovaný systém členění swiftových zpráv rozlišuje zprávy podle jejich účelu a funkce do jednotlivých kategorií, skupin a typů. Každá swiftová zpráva se označuje písmeny MT a třemi numerickými znaky: MT xyz kde

x = kategorie zprávy y = skupina zprávy z = typ zprávy.

Kategorie zprávy Kategorie zprávy označuje účel nebo předmět obchodu, kterého se týká Swiftové zprávy se člení do jedenácti kategorií: 0

Systémové zprávy (System Messages);

1

Úhrady klientů a úhrady šeků (Customer Transfers, Cheques);

2

Mezibankovní převody (Financial Institution Transfers);

3

Konverze a operace na peněžních trzích (Foreign Exchange, Money Markets and Derivatives);

4

Inkasa a Cash Letters (Collections and Cash Letters);

5

Operace s cennými papíry (Securities);

6

Drahé kovy a komodity (Precious Metals and Syndications);

7

Dokumentárníakreditivy a záruky (Documentary Credits, Guarantees);

8

Cestovní šeky (Travellers Cheques);

9

Zprávy o zůstatcích, výpisy, avíza o změnách sazeb, žádosti a statusy (Cash Management, Customer Status);

x

Společné informace (Common Group Messages). 293

11. S.W.I.F.T.

Uvedené kategorie zpráv je možné rozčlenit do tří základních druhů podle účelu, ke kterému se využívají: • systémové swiftové zprávy (zprávy kategorie MT 0), které jsou vyměňovány mezi swiftovou sítí a uživatelem sítě a vztahují se k odesilateli nebo příjemci zprávy, k různým technickým aspektům či adresám; • finanční swiftové zprávy (zprávy kategorie MT 1–9), kterými se provádějí finanční transakce mezi uživateli; • služební (řídící) zprávy, které se používají pro řízení systému nebo potvrzování zpráv.

Skupina zprávy Skupina zprávy popisuje funkci zprávy uvnitř určité kategorie (např. MT 57z – výpisy a správy portfolia).

Typ zprávy Typ zprávy popisuje již specifické detaily určité funkce (např. MT 562 – Výpis transakcí. Celkový počet standardizovaných typů swiftových zpráv činí cca 130. Konkrétní typ swiftové zprávy je možné použít pouze k tomu účelu a funkci, pro které byla vytvořena.329

11.2.2. Obsah swiftové zprávy330 Obsah každé swiftové zprávy je uspořádán do pěti bloků, z nichž pouze první je povinný pro všechny zprávy, ostatní jsou nepovinné a závisejí na druhu zprávy a jejím použití. Zpráva se tedy skládá ze záhlaví (první tři bloky), samotného textu zprávy (čtvrtý blok) a z tzv. traileru (pátý blok). • Záhlaví (header) obsahuje identifikaci odesílající banky nebo finanční instituce, vstupní pořadové číslo swiftové zprávy, typ zprávy, její prioritu a identifikaci adresáta swiftové zprávy. • Textový blok swiftové zprávy se skládá z polí pevné nebo proměnné délky, která mají standardizované formáty a jejich použití je buď povinné, nebo nepovinné. Pro textovou část swiftových zprávy je definováno cca 95 textových polí, která jsou 329

Znamená to např. že zprávu MT 940 – Výpis z účtu klienta nelze použít pro výpis z loro účtu pro platební styk, který je zasílán majiteli tohoto účtu, tj. příslušné loro bance. V tomto případě je nutné použít swiftovou zprávu MT 950 – Výpis z účtu. 330

SWIFT User handbook, září 2003;

294

11. S.W.I.F.T.

seskupena do devíti skupin (viz tabulka). Stejná pole se používají pro různé kategorie swiftových zpráv, avšak přesný význam pole může být vytvořen pouze ve vztahu k určité kategorii zpráv, nebo dokonce k jednotlivému typu zprávy. Skupina

Charakteristika

1

Identifikace zprávy a přehledy (např. souhrnná informace o počtu položek nebo celkové částce dané měny);

2

Reference (informace týkající se zprávy, transakce uvnitř zprávy nebo související transakce, účtu);

3

Data a hodnoty (informace o datech transakce, směnném kurzu nebo úrokových sazbách);

4

Dokumentární akreditivy (specifické informace o transakcích dokumentárního akreditivu – např. o typu akreditivu);

5

Banky a klienti (informace sloužící k identifikaci jednotlivých účastníků transakce);

6

Výpisy z účtu (saldo a detailní informace o transakci);

7

Informace a instrukce (dodatkové informace o transakci);

8

Obchodovatelná komodita (informace o účastnících nebo účtech použitých např. při transakcích s cennými papíry);

9

Různé.

• Trailer obsahuje technické informace (např. možnost duplicitního odeslání zprávy, zpoždění zprávy, autentizační kód apod.).

11.2.3. Swiftové adresy Swiftová adresa (The Bank Identifier Code – BIC) slouží k identifikaci odesilatele a příjemce v záhlaví swiftové zprávy a také k identifikaci swiftových bank, např. korespondentské banky odesílající banky v textových polích zprávy. Mají standardní 331 kódovou strukturu (kódy stanovené ISO) . Swiftová adresa konkrétní banky (tj. její identifikační kód) je osmi nebo jedenáctimístná a skládá se z následujících kódů: • kódu banky, který identifikuje banku pomocí čtyř abecedních znaků; • kódu země, identifikujícího zemi nebo geografické území, na němž je umístěno sídlo banky nebo jiného konkrétního uživatele (používá se dvoumístného abecedního kódu ISO, např. DE pro SRN, US pro USA, GB pro Velkou Británii atd.);

331

International Standard Organization – Mezinárodní organizace pro standardy;

295

11. S.W.I.F.T.

• kódu místa, který identifikuje pomocí dvoumístného alfanumerického znaku region nebo město, v němž je umístěno sídlo uživatele; • příp. kódu pobočky, který je volitelnou součástí swiftové adresy a skládá se ze tří alfanumerických znaků. PŘÍKLADY SWIFTOVÝCH ADRES Česká spořitelna

GIBACZPX

Živnostenská banka

ZIBACZPP CEKOCZPPPR2

ČSOB, hlavní pobočka Praha 2

KOMBCZPP

Komerční banka

Swiftové adresy jsou publikovány ve swiftovém adresáři (BIC Directory) buď v tištěné podobě, nebo na elektronických nosičích (např. CD rom). Protože banky a jiné finanční instituce, které jsou napojeny na swiftovou telekomunikační síť, podléhají změnám v čase – některé subjekty zanikají nebo fúzují, jiné vznikají a stávají se novými uživateli, je nutné swiftový adresář pravidelně aktualizovat. Aktualizace a vydání nové verze swiftového adresáře pro všechny uživatele se provádí čtyřikrát ročně.

11.3. POUŽITÍ SWIFTOVÉ ZPRÁVY V PLATEBNÍM STYKU Pro zahraniční platební styk realizovaný formou hladké platby, který banky provádějí prostřednictvím nostro a loro účtů, se nejčastěji používají swiftové zprávy MT 103 (některé banky používají ještě starou MT 100) a MT 202. Swiftová zpráva MT 103 – Klientský převod se používá k předání zprávy (avíza) o provedení převodu peněžních prostředků formou hladké platby mezi příkazcem a příjemcem (beneficientem), z nichž ani jeden není finanční institucí. Tuto zprávu předává banka příkazce bance příjemce, a to buď přímo nebo prostřednictvím korespondentské banky (případně několika korespondentských bank). Swiftová zpráva MT 202 – Všeobecný převod finanční instituce se používá jako příkaz k převodu finančních prostředků (krycí zpráva) mezi dvěma finančními institucemi. Touto zprávou převádí banka příkazce peněžní prostředky (krytí) bance příjemce, a to opět buď přímo nebo prostřednictvím korespondentské banky či několika korespondentských bank.

Příklad: Úhrada klienta hladkým plateb (platbou do zahraničí) prostřednictvím více institucí (bank) Na obrázku dále je znázorněn chod informací ve formě zprávy MT 103 a MT 202. Příkazce GmbH Franz Holzapfel z Vídně podal platební příkaz své bance – Bank Austria Vídeň k převedení řekněme 10 tis. UDS svému obchodnímu partnerovi panu Kleinovi do 296

11. S.W.I.F.T.

Amsterodamu. Pan Klein má účet veden v ABN Amro. Jedná se o zahraniční operaci v rámci zemí EU, ale protože platba bude v USD a nikoliv v EUR, je banka plátce povinna hledat společného prostředníka pro realizaci platby v USD (prakticky v zemi, ve které je měna platby domácí měnou). Pro své potřeby pro platby v USD má otevřen svůj nostro účet v USD u CITIBANK v New Yorku, která však nemá přímé spojení s bankou příjemce, ale s její dceřinou společností – ABN Amro Bank v New Yorku. Proto banka odesílatele (příkazce) zašle swiftovou zprávu MT 103 vyplněnou ve všech potřebných polích jako avizo přímo na banku příjemce (ABN Amro Bank Amsterodam), kde bude mj. v příslušných polích uvedeno, že v den tzv. valuty je nutno zúčtovat na vrub příslušného nostro nebo loro účtu korespondentské banky příjemce (kterou je ABN Amro New York) částku 10 tis. USD ve prospěch cílového příjemce. Avizo obsahuje také informaci, že krytí (peněžní prostředky pro tuto platbu) obdrží banka příjemce na svůj účet u své partnerské banky ABN Amro Bank v New Yorku od korespondentské banky příkazce, kterou je CITIBANK New York. Z uvedeného vyplývá, že banka příkazce realizuje platební příkaz svého klienta odesláním následujících swiftových zpráv: • zprávy o provedení příkazu klienta k převodu peněžních prostředků (aviza) ve prospěch příjemce do banky příjemce prostřednictvím MT 103; • krycí zprávy pro platbu v USD, která bude zaslána prostřednictvím korespondenta banky příkazce vůči korespondentu banky příjemce prostřednictvím MT 202. Kromě těchto swiftových zpráv budou dále použity: • zpráva MT 910 – potvrzení kreditu, kterou bude korespondentská banka banku příjemce informovat o kreditní položce na účtu; • zprávu MT 950, kterou informuje jedna banka druhou o pohybech na účtu a zůstatku na příslušném loro (nostro) účtu.

297

11. S.W.I.F.T.

Obr. Schéma informačního toku:

Zdroj: SWIFT User handbook, září 2003;

CVIČENÍ 11 11.1

Za jakým účelem vznikla mezinárodní organizace S.W.I.F.T.?

11.2

Jaké přínosy plynou bance z jejího členství v mezinárodní organizaci S.W.I.F.T.?

11.3

Podle jakého hlediska se člení swiftové zprávy do jednotlivých kategorií?

11.4

Co je swiftová adresa a k čemu slouží?

298

12. BANKOVNÍ TAJEMSTVÍ

ČÁST PÁTÁ DODRŽOVÁNÍ BANKOVNÍHO TAJEMSTVÍ A PLATEBNÍ STYK A ZÚČTOVÁNÍ

12. KAPITOLA BANKOVNÍ TAJEMSTVÍ

332

ÚVOD Bankovní tajemství je pojem, který se znovu objevil v českém právu až po roce 1989. Přesto již během své nové krátké existence jeho obsah doznal některých změn. Vývoj směřuje od spíše konzervativního pojetí bankovního tajemství, které klade prvořadý důraz na ochranu zájmů bankovní klientely a bank samotných bez ohledu na některé doprovodné negativní jevy, k pojetí modernějšímu. To se snaží do jisté míry eliminovat možnost zneužívání tohoto institutu, rozšířit jeho dimenzi na celý bankovní systém a připravit tak prostor pro budoucí možnou globalizaci bankovního tajemství v nadnárodním měřítku. S pojmem bankovního tajemství operují nejen banky, ale i bankovní klientela. Ti druzí někdy bez hlubší znalosti jeho současné právní úpravy. Přisuzují mu často obsah, který odráží výhradně jejich vlastní zájmy a subjektivní představy. Při setkání s jeho reálným naplňováním bankou pak může snadno dojít k nepříjemnému rozčarování.

332

Podle Petruželová V.: Platební styk, BIVS, Praha, 2000, kap. 17;

299


Klient na jedné straně očekává, že banka vždy a za všech okolností zatají veškeré informace týkající se jeho záležitostí. Na straně druhé v případech, kdy je to v jeho zájmu, se domnívá, že by mu banka naopak měla poskytnout veškerou součinnost a všechny požadované informace o jiných klientech bez ohledu na existenci bankovního tajemství. Očekává tím nesplnitelné, neboť banka by v takovém případě musela daleko překročit zákonem stanovené hranice bankovního tajemství. Výsledkem je nespokojenost klienta a kritické výhrady k postupu banky. Společným jmenovatelem nespokojenosti jsou nereálná očekávání pramenící z neznalosti právní úpravy v oblasti bankovního tajemství. O aspektech této problematiky pojednává 12. kapitola v následujícím pořadí: 12.1. Obsah pojmu bankovní tajemství; 12.2. Povinnost banky podat informace; 12.3. Povinnost banky spojená s výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu klienta; 12.4. Poskytování informací o příjemci omylem poukázané úhrady.

12.1. OBSAH POJMU BANKOVNÍ TAJEMSTVÍ Právní úprava bankovního tajemství Základní právní normou, která zavedla v roce 1992 institut bankovního tajemství do současné české legislativy, je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Pozoruhodná je v této souvislosti skutečnost, že pojem bankovní tajemství nedefinuje, nýbrž pouze předmětně vymezuje. Zákon o bankách považuje za předmět bankovního tajemství všechny bankovní obchody, peněžní služby bank včetně stavů na účtech a depozit. Ze způsobu vymezení předmětu bankovního tajemství je patrný důraz na diskrétnost banky ve všech záležitostech týkajících se jejího klienta. Je to samozřejmé, neboť banka z dlouhodobého vedení běžného účtu, ať již podnikatelského či soukromého charakteru, případně z vedení účtů vkladových a dalších obchodů a služeb, které s klientem již realizovala nebo o které klient zatím projevil jen informativní zájem, může velmi dobře odhadnout jeho finanční situaci a majetkové poměry. Dovede posoudit, jak si klient vede ve svých podnikatelských aktivitách, a zná jeho obchodní partnery. Kromě klienta samotného jedině banka zná období jeho finančního vzestupu a stejně tak dobře je obeznámena s mírou jeho platební neschopnosti v obdobích finanční tísně. Indiskrece ze strany banky by proto v určitých okamžicích mohla být pro klienta nebezpečná a mohla by přispět ke zkomplikování jeho situace. Z těchto skutečností zákon vychází a jsou také důvodem, proč při formulaci předmětu bankovního tajemství je stavěn do popředí zájem klienta.

300


I přes silný důraz zákona o bankách na ochranu informací týkajících se klienta by bylo zavádějící se domnívat, že tímto je předmětný obsah pojmu bankovní tajemství naplněn. Součástí bankovního tajemství na druhé straně jsou i záležitosti banky, neboť ona je druhou stranou obchodu. Záleží však na každé bance, jakým způsobem a zda vůbec si ze své strany obsah bankovního tajemství vymezí např. formou interního předpisu a upraví zacházení s ním. Ze strany banky nemusí totiž jít jen o informace o poskytnutých službách a uzavřených obchodech, ale i o informace o způsobu provádění konkrétního typu bankovního obchodu nebo služby, o pracovní postupy banky, o způsoby interního hodnocení klienta a jeho bonity apod., které tvoří know-how každé banky. Tuto nedílnou součást bankovního tajemství týkající se banky samotné zákon zahrnuje pod pojem služební věci dotýkající se zájmů banky. Bankovní tajemství je tedy možné definovat např. následujícím způsobem: Za bankovní tajemství je možné považovat povinnost banky udržet v tajnosti informace o všech bankovních obchodech a bankou poskytovaných službách včetně informací o záležitostech klientů, které banka při své činnosti získala, a dále služebních věcech dotýkajících se zájmů banky. Bankovní tajemství tak v praxi může začínat už u dotazu, zda konkrétní subjekt je klientem banky. Povinnost zachovávat bankovní tajemství ze strany banky se vztahuje na všechny její zaměstnance, členy dozorčí rady a osoby provádějící bankovní dohled. Každý z nich je povinen zachovávat mlčenlivost, ať již sám uzavíral obchody či poskytoval služby, anebo má k informacím o záležitostech mezi bankou a jejím klientem přístup. Právě zavedení pojmu služební věci jako nedílné součásti obsahu bankovního tajemství umožňuje bance požadovat od zaměstnanců a dozorčích orgánů mlčenlivost prakticky v jakékoliv záležitosti týkající se banky. Povinnost zachovávat mlčenlivost nezaniká spolu se skončením pracovního poměru nebo vypršením smluvního vztahu s bankou, ale trvá i po skončení pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu.

12.2. POVINNOST BANKY PODAT INFORMACE Povinnost zachovávat mlčenlivost o záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, není možné chápat absolutně, neboť má své zákonem stanovené meze. Ty jsou obsaženy v zákoně o bankách a v některých dalších právních normách. Zákon o bankách vedle předmětného vymezení také upravuje nakládání s bankovním tajemstvím. Je zde přesně vymezeno, komu a za jakých podmínek musí banka informace, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, poskytnout. Konkrétní osoby, které za banku tyto informace podávají, musejí být předtím zproštěny mlčenlivosti statutárním orgánem banky.

301


Za dobu fungování institutu bankovního tajemství v současném českém právním řádu doznal tzv. průlom do bankovního tajemství (tj. rozsah subjektů, kterým banka může, resp. musí podat informace, jež tvoří součást bankovního tajemství) určitého nárůstu. Vedla k tomu řada důvodů. Jedním bylo umožnit přístup ministerstvu financí a Komisi pro cenné papíry k potřebným informacím, nezbytným pro výkon jejich nově zavedených funkcí v oblasti dozoru nad kapitálovým trhem a boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Dále praxe ukázala, že masivní ochrana informací týkajících se záležitostí klientů bankovním tajemstvím musí mít své meze nastaveny tak, aby vedle zajišťování plnění daňových povinností napomáhala i vymáhání pojistného na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a celních poplatků. Dalšími důvody bylo snížit zátěž soudů při občanskoprávních sporech a umožnit pracovat s informacemi týkajícími se záležitostí klientů bankovnímu systému jako celku. Společným jmenovatelem masivnějšího průlomu do bankovního tajemství je zamezení jeho zneužití k jednání, které je možné kvalifikovat jako přestupek nebo trestný čin. Vedle toho komu a za jakých okolností mohou banky podat informace, které jsou součástí bankovního tajemství, rozlišuje zákon o bankách i rozsah podávaných informací: Všechny informace, které jsou předmětem bankovního tajemství333 Plný rozsah informací je banka povinna podat pouze osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu. V tomto případě má banka povinnost informovat nejenom o záležitostech klienta, ale i o záležitostech banky, tj. o služebních věcech dotýkajících se zájmů banky. Je to pochopitelné, neboť činnost bank podléhá bankovnímu dohledu vykonávanému Českou národní bankou. Bankovní dohled kontroluje, zda banky vykonávají svou činnost v souladu s podmínkami stanovenými v povolení působit jako banka a také v souladu se zákonem o bankách a dalšími zvláštními zákony, právními předpisy a opatřeními vydávanými ČNB. Při zjištění nedostatků a porušení těchto norem má bankovní dohled rozsáhlé pravomoci k zajištění nápravy. I v této oblasti došlo během času k určitému posunu, neboť zákon o bankách umožňuje výměnu informací o subjektech, které působí, nebo hodlají působit na území příslušného státu, mezi Českou národní bankou a orgány bankovního dohledu a obdobnými institucemi jiných států. Jde tedy o určitý průlom do bankovního tajemství v mezinárodním měřítku. Informace o záležitostech, týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství Bez souhlasu klienta je banka povinna podat informace jen na písemné vyžádání následujícím orgánům a institucím: − soudu pro účely občanského soudního řízení334 – písemný dotaz může učinit kterýkoliv soud České republiky, případně notář, pověřený soudem k výkonu soudního komisaře, v řízení o dědictví;

333

§ 38, odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů; § 44 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů;

334

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů;

302


− orgánu činnému v trestním řízení při trestním stíhání – písemný dotaz může učinit státní zástupce nebo soudce (předseda senátu soudu), případně i vyšetřovatel nebo orgán policie. Pokud si však informaci vyžádá vyšetřovatel nebo policejní orgán, musí být vždy připojen souhlas státního zástupce nebo předsedy senátu335; − správcům daně za podmínek podle zákona o správě daní a poplatků; − Ministerstvu financí ČR a Komisi pro cenné papíry při výkonu zákonem stanovenéhodozoru336; − Ministerstvu financí ČR při šetřeních podle zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících předpisů; − orgánům sociálního zabezpečení ve věci řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které klient dluží, orgánů sociálního zabezpečení nebo okresních úřadů ve věci řízení o přeplatku na dávkách sociálního zabezpečení a státní sociální podpory, který je klient povinen vrátit; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného, příspěvku i přeplatku; − zdravotním pojišťovnám ve věci řízení o pojistném na veřejné zdravotní pojištění a při vymáhání pojistného; − soudnímuexekutoru pověřenéhoprovedenímexekuce337; − úřadu práce ve věci řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých klientovi ze státního rozpočtu a při jejich vymáhání. − také celním orgánům,338 přičemž písemné vyžádání může učinit generální ředitelství cel, oblastní celní úřady a celní úřady na sdělení čísla bankovních účtů, jejich vlastníky, na stav účtů a jejich pohyb a na údaje o úvěrech a vkladech ve věci celního a daňového řízení, jehož je klient banky účastníkem; − osobám oprávněným za účelem výkonu rozhodnutí podle § 38, odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách; − osobám, které prokáží, že v důsledku vlastní chybné dispozice bance utrpěly škodu339 a že se bez tohoto údaje nemohou domoci práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu občanského zákoníku. Od února roku 1998, kdy vešla v účinnost tzv. „malá“ novela zákona o bankách (zákon č. 16/1998 Sb.), dochází k omezení povinnosti banky zachovávat bankovní tajemství v záležitostech týkajících se klienta také tehdy, je-li klient v prodlení delším než 60 dnů s peněžitým plněním bance nebo když poruší své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem. O takovémto porušení povinnosti ze strany klienta může banka informovat jiné banky, třetí osoby nebo veřejnost. Ze zákona je však rozsah takové informace omezen pouze na název klienta a označení porušené povinnosti. 335

zákon č. 141/1961 Sb., o trestním stíhání soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů;

336

např. zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech

337

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád);

338

zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů;

339

§ 38, odst. 6 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách;

303


Banky se mohou také informovat o bankovním spojení, o identifikačních údajích majitelů účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to vzájemně nebo prostřednictvím právnické osoby, kterou si k tomuto účelu mohou svými majetkovými podíly vytvořit. Právě zákonem stanovené majetkové podíly, vylučující jiné podílníky než banky, umožní zajistit, aby tato de facto společná dceřiná instituce nakládala se získanými údaji jako s údaji chráněnými bankovním tajemstvím a zamezila jejich zneužití. Tento nový rozměr bankovního tajemství, jeho rozšíření z jedné konkrétní banky a jejích klientů na celý bankovní systém a celou jeho klientelu vytváří podmínky k zamezení opakovaného nežádoucího jednání klientů, které v minulosti umožňovalo striktní pojetí bankovního tajemství omezující se vždy pouze na rámec jednotlivé banky. Jde o značný posun v pojetí bankovního tajemství ve směru, který je obvyklý v zemích s rozvinutými moderními bankovními systémy. Písemné dotazy orgánů a institucí, jimž jsou banky ze zákona povinny poskytnout informace týkající se záležitostí jejich klientů, musejí vždy obsahovat údaje, podle nichž může banka příslušnou záležitost identifikovat. Formulace dotazu a použití terminologie, která je ve shodě s terminologií bankovní, jsou velmi důležité pro to, aby žadatel skutečně získal právě ty informace, které požaduje. Banka je totiž na jedné straně povinna poskytnout žádané informace, ale na straně druhé je může podat pouze v rozsahu, který byl vyžádán. Rozsah informací, které může banka poskytnout osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí a osobě, která utrpěla škodu v důsledku vlastní chybné dispozice bance, je omezen na bankovní spojení (číslo účtu a identifikační kód banky) a identifikační údaje o klientovi, který je majitelem účtu. Písemné žádosti o informace osob oprávněných za účelem výkonu rozhodnutí musejí být navíc doloženy příslušným vykonatelným rozhodnutím a žádostí osob, které utrpěly škodu v důsledku vlastní chybné dispozice bance, listinným důkazem této chybné dispozice. Stanoví-li si žadatel (státní orgán nebo instituce) pro podání odpovědi lhůtu, musí ji banka dodržet, neboť jinak se vystavuje nebezpečí, že jí bude uložena pokuta. Nemůže-li lhůtu stanovenou v písemné žádosti dodržet např. pro značný rozsah a stáří požadovaných informací, musí před uplynutím lhůty dohodnout s žadatelem její prodloužení. Vyhledání požadovaných údajů, pořízení jejich kopií a zaslání žadateli je pro banku spojeno s náklady, jejichž výše je v některých případech nezanedbatelná. Zákon o bankách přitom stanoví, že bance náleží úhrada věcných nákladů pouze za podání zprávy: soudu pro účely občanského soudního řízení, notáři pověřenému soudem k výkonu soudního komisaře v řízení o dědictví, osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí; a osobě, která utrpěla škodu v důsledku vlastní chybné dispozice bance. V ostatních případech, tj. při poskytování informací státním orgánům a institucím, které v praxi převažují, není banka oprávněna požadovat úhradu svých věcných nákladů. Vyhledáním a poskytnutím požadovaných údajů je sledován veřejný zájem a banka je povinna údaje poskytnout zdarma a sama nést náklady s nimi spojené bez ohledu na jejich výši.

304


12.3. POVINNOST BANKY SPOJENÁ S VÝKONEM ROZHODNUTÍ PŘIKÁZÁNÍM POHLEDÁVKY Z ÚČTU KLIENTA S povinností banky poskytnout údaje o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, mohou být spojeny další povinnosti banky. Ty zpravidla následují po skončení soudního, případně daňového, celního či poplatkového řízení. Jde o praktické zajištění usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu či exekučního příkazu správního orgánu, kdy se banka dostává do role poddlužníka. Nemusí to však být pravidlem, neboť soud může vydat i usnesení o vydání předběžného opatření, kterým bance přikazuje např. zablokovat účty žalovaného nebo neprovádět z konkrétních účtů žádné úhrady nebo výběry. Zatímco povinnost banky poskytnout informace, které jsou předmětem bankovního tajemství, se dotýká z velké části běžných a vkladových účtů klientů, jejich vkladů, popřípadě úvěrů, povinnost vyplývající z exekučního příkazu či z usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky je již záležitostí přímého provádění platebního styku. Banka v těchto případech postupuje v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění jeho pozdějších novel. V den, kdy banka obdrží exekuční příkaz nebo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, začne blokovat peněžní prostředky na účtu svého klienta (který je osobou povinnou, tj. osobou, která je na základě těchto příkazů nucena strpět, že peněžní prostředky z jejího účtu nebo účtů budou bez jejího souhlasu bankou předisponovány ve prospěch osoby oprávněné) až do výše pohledávky, a to do doby, kdy nabude exekuční příkaz nebo usnesení soudu právní moci (o tomto dni je banka informována uvědoměním o nabytí právní moci). V den nabytí právní moci nebo v následující pracovní den banka dosud blokované peněžní prostředky poukáže oprávněnému. Velmi často se však stává, že peněžní prostředky, blokované na účtu nebo účtech povinného od doby obdržení exekučního příkazu nebo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky do doby nabytí právní moci těchto příkazů, nepokrývají celou výši přikázané pohledávky. I s těmito případy však občanský soudní řád počítá a ukládá bance povinnost blokovat peněžní prostředky, zadržené na tyto úhrady, nejdéle po dobu šesti měsíců ode dne obdržení uvědomění o nabytí právní moci usnesení soudu nebo exekučního příkazu. Banka pak v této lhůtě poukáže oprávněnému zbývající část pohledávky ihned, jakmile součet již odeslaných peněžních prostředků z účtu povinného v den nabytí právní moci exekučního příkazu nebo usnesení soudu a dále pak blokovaných prostředků na účtu povinného dosáhnou částky, odpovídající částce celkového nároku oprávněného, pro který je výkon exekučního příkazu nebo usnesení soudu nařízen. Pokud se ani do šesti měsíců od obdržení uvědomění o právní moci bance nepodaří blokovat peněžní prostředky v přikázané výši, poukáže následující den po uplynutí šesti měsíců oprávněnému pouze částku, kterou se podařilo narezervovat. Po uplynutí uvedené šestiměsíční lhůty nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky či exekuční příkaz ze zákona zaniká.

305


S touto agendou je v praxi spojena řada problémů, z nichž některé mají svůj počátek již ve formulaci dotazu na záležitosti klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství. Aby byly usnesení soudu nebo exekuční příkazy proveditelné, musejí obsahovat náležitosti, podle kterých může banka povinného nebo jeho účet správně identifikovat. Pokud tomuto požadavku nevyhovují, nemůže banka výkon rozhodnutí provést, a tudíž ani začít provádět blokaci peněžních prostředků. Tuto skutečnost musí banka písemně oznámit v případě soudního usnesení oprávněnému i soudu, v případě daňové, celní nebo správní exekuce pak podat námitky, ve kterých uvede důvody, pro které nemohla exekuci provést. Celá agenda spojená s výkony rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu je pro banku velmi pracná a nákladná. Vyžaduje neustálé sledování a přísné dodržování lhůt a postupů. Při jejich nedodržení se banka vystavuje nejenom nebezpečí uložení pokuty, ale i možnosti oprávněného domáhat se poddlužnickou žalobou, aby mu banka zaplatila vymáhanou částku. Teoretická možnost započtení nákladů vynaložených na konkrétní výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky bankou na vrub běžného účtu klienta existuje, ale v praxi zůstává malý prostor pro její využití. Usnesením soudu nebo exekucí daňového, celního či správního orgánu přikázaná pohledávka má v tomto případě přednost před pohledávkou banky a částky na účtech povinných, blokované po období šesti měsíců od nabytí právní moci usnesení soudu nebo exekučního příkazu, obvykle nedosahují celkové výše přikázané pohledávky.

12.4. POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ O PŘÍJEMCI OMYLEM POUKÁZANÉ ÚHRADY V platebním styku může nastat – a v praxi také často nastává – situace, kdy klient banky omylem převede platbu na účet jiného příjemce. Stejně tak je možné se setkat s obráceným případem, kdy ve prospěch účtu klienta banky je omylem poukázána platba. V těchto případech samozřejmě nejde o chybné zúčtování banky, u kterého může banka provést opravné zúčtování (storno), nýbrž o chybu plátce, obvykle způsobenou chybně uvedeným bankovním spojením v platebním příkaze nebo na pokladní složence. Náprava těchto chyb je pak vždy spojena se žádostí o informace. Banky musejí pečlivě vážit, jaké informace, komu a na základě jakých podkladů v těchto případech poskytnout, aby přitom neporušily bankovní tajemství. Základní pravidlo vycházející ze skutečnosti, že za porušení bankovního tajemství nelze považovat podání informace bankou jejímu klientovi v záležitosti týkající se samotného klienta, tyto situace bankám v minulosti neumožňovalo uspokojivým způsobem řešit. V uvedených konkrétních případech totiž šlo o informace o příjemci úhrady, které klient banky – plátce – potřeboval k uplatnění svého práva požadovat vrácení platby zaslané omylem na účet jiného příjemce, tj. informace identifikující příjemce (zpravidla jméno, příjmení a adresa bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby). Prakticky až do roku 1998, kdy nabyla účinnosti novela zákona o bankách nově upravující tuto oblast, nemohla banka takovéto informace sdělovat, a to ani v případě, že i příjemce byl jejím klientem, neboť tvořily součást bankovního tajemství. 306


Pokud byla platba zaslána do jiné banky, žádala v praxi často banka plátce banku příjemce o sdělení jeho identifikačních údajů. Ta podle tehdejšího striktního právního výkladu obsahu bankovního tajemství nemohla vyhovět. Mohla však sama oslovit svého klienta a požádat jej o vrácení platby chybně připsané ve prospěch jeho účtu. Pokud se tak nestalo, zbývalo již plátci jen obrátit se na soud, který si mohl v bance příjemce požadované informace vyžádat. Jestliže byla platba omylem zaslána ve prospěch účtu jiného klienta, ocitla se banka příjemce této úhrady v nezáviděníhodné situaci, neboť: jestliže sdělila identifikační údaje svého klienta, který byl příjemcem platby, bance plátce nebo samotnému plátci – klientovi jiné banky, mohlo to být hodnoceno ze strany klientely jako porušení bankovního tajemství; pokud nesdělila požadované informace s odvoláním na bankovní tajemství, bránila plátci ve zjištění informací, které potřeboval k uplatnění svého nároku vůči jejímu klientovi – příjemci platby, jenž se bezdůvodně obohatil na základě chybné dispozice plátce. Řešení tohoto dilematu přinesla až nová právní úprava v roce 1998 formou tzv. „malé“ novely zákona o bankách (zákon č. 16/1998 Sb.). Ta zahrnula osoby, které utrpěly škodu v důsledku vlastní chybné dispozice a mohou tuto skutečnost prokázat, do okruhu subjektů, jimž je banka povinna i bez souhlasu klienta sdělit některé vybrané údaje chráněné bankovním tajemstvím340. Osoba, která vystavila chybný platební příkaz nebo pokladní složenku a na základě tohoto omylu byly její peněžní prostředky připsány ve prospěch účtu neznámého příjemce, se může obrátit se žádostí o informace na kteroukoliv z obou zúčastněných bank: obrátí-li se žadatel na svoji banku, tj. na banku plátce, potom tato banka ověří, že klientem uváděná skutečnost opravdu nastala (tj. chybně směrovaná platba byla odepsána z jeho účtu). Dále již záleží na tom, jaký další postup, resp. rozsah služeb v těchto případech daná banka zvolí a svému klientovi nabídne. Banka může žadateli vystavit potvrzení o tom, že je majitelem účtu, z něhož byly chybně směrované peněžní prostředky odepsány, a že byla chybně směrovaná platba provedena, dále může žadateli poskytnout přesnou identifikaci platby (tzv. účetní větu) a doporučit mu, aby se obrátil se svou žádostí na banku příjemce a doložil ji uvedeným potvrzením. Komplexnější variantou této služby je, že banka plátce svému klientovi získání nezbytných informacízprostředkuje, tj. sama zašle žádost klienta o informace bance příjemce chybně směrované platby a předá plátci získané informace; pokud se žadatel obrátí se svou žádostí o informaci přímo na banku, která vede účet, v jehož prospěch byla chybně směrovaná platba připsána, musí prokázat oprávněnost svého zájmu. Bude záležet na bance příjemce, zda pro ni bude postačující písemné prohlášení plátce k okolnostem případu, doložené kopií chybného platebního instrumentu (v tomto případě banka příjemce sama ve své databázi ověří žadatelem uváděné skutečnosti), anebo zda bude vyžadovat také potvrzení od banky plátce.

340

Tj. pouze údaje spojené s identifikací klienta (bankovní spojení a identifikační údaje, který je majitelem účtu, v jehož prospěch byla platba v důsledku chybné dispozice plátce připsána).

307


Ať již zvolí klient, který utrpěl škodu svojí chybnou dispozicí bance, kterýkoliv z uvedených postupů, současná právní úprava mu umožňuje získat informace potřebné k tomu, aby se mohl účinněji domáhat svého práva na vydání bezdůvodného obohacení.

CVIČENI 12 12.1

Co je předmětem bankovního tajemství? Jakou právní úpravou se bankovní tajemství řídí?

12.2

Komu může banka podat informaci o záležitostech týkajících se klienta?

12.3

Jak dlouho rezervuje banka peněžní prostředky na účtu z titulu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu?

12.4

Je banka povinna poukázat oprávněnému z titulu nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky tuto pohledávku v její celkové výši?

12.5

Může banka poskytnout informaci osobě, která chybně vystavila platební instrument a v důsledku toho utrpěla škodu?

308

ČÁST ŠESTÁ ZVLÁŠTNOSTI PLATEBNÍHO STYKU V RÁMCI ZEMÍ EVROPSKÉ MĚNOVÉ UNIE

ÚVOD V této sedmé, poslední, části učebního textu se seznámíme s historickým vývojem a současností platebního styku uplatňovaného mezi zeměmi Evropské unie (dále jen EU), resp. Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP), který je realizován v měnách těchto zemí. Česká republika se stala součástí evropských struktur s účinností od 1. května 2004, proto je nanejvýše vhodné seznámit studenty a ostatní čtenáře s krátkým vývoje cesty evropských zemí k měnové unii a zavedení jednotné měny, která se stala jediným zákonným oběživem a platidlem v řadě zemí. Budeme se také věnovat vybraným platebním systémům fungujícím v zemích EU a odlišnostem při realizaci tzv. přeshraničního platebního styku a vizím do nejbližších let. Závěrem této části se seznámíte se zcela novou kategorií – finančnímarbitrem. Proč byl zřízen a jak funguje v oblasti platebního styku, Vám odpoví poslední – 14. kapitola. Proto je tato část publikace rozdělena do dvou následujících kapitol: 13. kapitola – Platební styk v Evropské unii; 14. kapitola – Mimosoudní urovnání sporů ve vybraných oblastech bankovní činnosti.

309

310

13. PLATEBNÍ STYK V EVROPSKÉ UNII

13. KAPITOLA PLATEBNÍ STYK V EVROPSKÉ UNII ÚVOD Od ledna 1999 byla zavedena nová měna v rámci zemí Evropské unie – euro. Její zavedení mělo jisté dopady na zpracování některých platebních instrumentů, využívaných zejména v rámci zahraničního dokumentárního i nedokumentárního platebního styku. V této kapitole se zmíníme o dílčích etapách přípravy zemí Evropského společenství na Evropskou unii s rozšířením na evropskou hospodářskou a měnovou unii včetně zavedení nové společné měny, která se následně stala novou měnou většiny členských zemí. Vysvětlíme si právní východiska pro zajišťování tzv. přeshraničních plateb a seznámíme se s principy při zúčtování těchto plateb vybranými zúčtovacími systémy. Tato 13. kapitola je rozčleněna takto 13.1. Politicko-hospodářská východiska vzniku hospodářské a měnové unie; 13.2. Právní východiska platebního styku; 13.3. Realizace platebního styku v zemích Evropské únie; 13.4. Jednotný eurový platební prostor.

311


13.1. POLITICKO-HOSPODÁŘSKÁ VÝCHODISKA VNIKU HOSPODÁŘSKÉ A MĚNOVÉ UNIE S účinností od 1. ledna 1999 byla zavedena v zemích evropské měnové unie (dále EMU) nová měna euro (ISO kód EUR), ve které byly transferovány všechny bezhotovostní obchodní a neobchodní platy mezi členskými zeměmi EMU. Jde o naplnění jedné z dalších etap ve vývoji zemí EU při přechodu ke společné měně. Tato skutečnost jistě měla velký význam i vliv na zpracování zahraničního platební styku jak ve formě hladkého platu, tak i dokumentárních plateb. Než přistoupíme k objasnění hlavních změn, které se dotkly tzv. přeshraničních plateb, bude vhodné seznámit se krátce s dosavadním průběhem a postupem zemí EMU při přechodu ke společné měně. Celý proces byl rozložen do delšího časového období a rozdělen na dvě části: I. fáze – tzv. přípravná; II. fáze – měla za cíl vlastní zavedení jednotné měny. Časová osa přechodu členských států EMU ke společné měně

1. 1. 1994

31. 12. 1998

2. etapa 1. etapa

1. 7. 1990

3. etapa

31. 12.1993

1. 1. 1999

PRVNÍ FÁZE

31. 12. 2001

DRUHÁ FÁZE

Členské země v únoru 1992 podepsaly tzv. Maastrichtskousmlouvu, kterou smluvní strany založily Evropskou unii. Jedním z jejich hlavních cílů byl vznik hospodářské a měnové unie (HMU). Podmínkou nutnou pro vznik HMU je zavedení jednotné měny zúčastněných států. V roce 1995 členské státy přijaly tzv. Zelenou knihu praktických kroků k zavedení jednotné měny. Dokument stanovil jasný scénář přechodu k zavedení jednotné měny v souladu s časovým postupem stanoveným smlouvou o EMU.

312


I. fáze – přípravná Tato první fáze vyžadovala velké množství strategických politicko-ekonomickýchrozhodnutí a složitých organizačních kroků. Trvala od července 1990 do konce roku 1998 a byla rozdělena do dvou etap.

1. etapa v trvání – od 1. července 1990 do 31. prosince 1993 Klíčovým požadavkem pro tuto etapu bylo dokončení liberalizace při pohybu kapitálu. Prakticky to znamenalo zákaz všech omezení pohybu kapitálu a zákaz omezení plateb mezi členskými státy i mezi členskými státy a třetími zeměmi. Zavedením jednotného vnitřního trhu zemí EU v podstatě zanikly dosavadní překážky vzájemného pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil.

2. etapa v trvání – od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1998 Druhá etapa byla zahájena 1.1.1994 a jejím cílem bylo přijmout opatření vedoucí k nezávislosti centrálních bank. Tím by byly vytvořeny základní podmínky pro úspěšné dovršení procesu přechodu k měnové unii. Byl založen tzv. Evropský měnový institut (EMI), který představoval zárodek budoucí Evropské centrální banky se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Rozhodnutí o vzniku Evropské centrální banky (ECB) padlo dne 3.5.1998 v Bruselu, při zasedání šéfů vlád zemí EU. Na závěrečném zasedání bylo přijato historické rozhodnutí, že jednotná měna euro bude zavedena s účinností od 1.1.1999 a bude ji užívat celkem jedenáct z patnácti členských zemí. Mělo jít o Spolkovou republiku Německo, Francii, Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Rakousko, Finsko a Itálii. Velká Británie, Švédsko a Dánsko se rozhodly připojit k jednotné měně později (cca kolem roku 2002, skutečnost však ukázala delší horizont), přestože splnily všechna tzv. konvergenční kritéria (tj. stanovenou cenovou stabilitu, dodržování rozpočtové disciplíny ve veřejných financích, účast v mechanizmu směnných kurzů, stanovenou odchylku v úrokových sazbách). Řecko kritéria vstupu neplnilo a o jeho připojení ke společné měně se tedy uvažovalo v pozdějším období. Víceméně z politického hlediska bylo však euro v Řecku zavedeno mnohem dříve, než se očekávalo.

313


Před vznikem ECB byly Evropskému měnovému institutu uloženy úkoly, které bylo možno rozdělit do pěti skupin: příprava zavedení budoucí jednotné měnové politiky; zesíleníkoordinace měnových politik jednotlivých členských států; dohled na Evropský měnový systém; konzultační a poradenská činnost; úschova a správa devizových rezerv centrálních bank členských států EMU.

II. fáze - zavedení společné měny Druhá fáze je vyvrcholením velkého integračního procesu. Její průběh charakterizují mnohé významnézměny.

3. etapa – od 1. ledna 1999 Dne 31. prosince 1998 se představitelé jednotlivých států zemí EMU sjeli do Bruselu, aby slavnostně uvedli v život novou měnovou jednotku členských zemí EMU. Vyhlásili pevné tzv. přepočítací koeficienty jednotlivých měn zemí EMU vůči nové měně EUR s tím, že tyto koeficienty budou neměnné po celou dobu trvání tzv. přechodného období, tj. v rozmezí 1.1.1999 – 31.12.2001.

Přepočítací koeficienty za 1 EUR = x měny IN* byly stanoveny takto:

Měna „IN“ (ISO kód)

Přepočítací koeficient

ATS

13,7603

BEF

40,3399

DEM

1,95583

ESP

166,386

FIM

5,94573

FRF

6,55957

IEP

0,787564

ITL

1936,27

LUF

40,3399

NLG

2,20371

PTE

200,482

314


Původně používaný koš ECU byl nahrazen EUR v poměru 1:1. Evropská centrální banka jako jediná měnová autorita eurooblasti zahájila řízení a definování měnové a kurzové politiky v EUR. Banky a finanční instituce začaly používat EUR pro své refinancování s ECB a na mezinárodním trhu ihned od ledna 1999. Také podnikatelská sféra se rozhodovala, kdy bude pro ni nejvýhodnější přejít na euro. Bezhotovostní zúčtování všech přeshraničních operací bylo již uskutečňováno výhradně v euru. Se zahájením 3. etapy začal fungovat nový platební systém TARGET (viz dále) pod gescí ECB a centrálních bank členských států, a také některé další zúčtovací systémy. Zavedení euro bankovek a mincí jako zákonného platidla na celém území EMU se předpokládalo nejpozději od 1. ledna 2002. Staré národní měny budou bezplatně vyměňovány za euro v národních centrálních bankách (NCB). Od tohoto data budou muset být všechny transakce a nové kontrakty uzavírány a realizovány již výhradně v EUR. Po dobu nejdéle šesti měsíců budou moci obíhat v členských státech současně národní měny i euro. Tento předpoklad byl naplněn. Národní bankovky a mince byly staženy z oběhu k 1. 7. 2003, kdy národní měny ztratily status zákonného platidla a stalo se jím pouze EUR. Veškeré platební prostředky v rámci EMU (hladké platby, šeky, elektronické platební karty apod.) zní jen na EUR jako domácí měnu. Dosud existující odkazy na národní měny v právních dokumentech jsou chápány v souladu s přepočítacími koeficienty jako odkazy na EUR. Samozřejmě platební styk a zúčtování lze realizovat také v rámci zemí EU také v jiné měně než EUR, avšak vztah národní měny k měně EUR je „normálním“ kursovým vztahem (např. 1 EUR = 33 Kč).

13.2. PRÁVNÍ VÝCHODISKA PLATEBNÍHO STYKU Jak jsme již uvedli v úvodu k této části, Česká republika se stala řádným členem evropské unie k 1. květnu 2004. Než se tak stalo, musela zajistit celou řadu kroků, které by vedly např. v oblasti práva, k harmonizaci. Proto Česká národní banka připravila v průběhu roku 2001 a 2002 nový právní předpis, který upravoval zejména oblast platebního styku a zúčtování, kterým je nám již dobře známý. Je to zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). Výklad základních pojmů a principů, jež zákon obsahuje, jsme provedli v předcházejících částech textu. Zde se zaměříme na výklad některých skutečností, které přímo souvisejí s tzv. přeshraničnímipřevody. Zákon do sebe vtělil několik právních předpisů na úrovni směrnic EU, z nichž nejdůležitější je směrnice č. 97/5/ES, o přeshraničních převodech.

315


13.2.1. Směrnice č. 97/5/ES Dne 27. ledna 1997 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie směrnici č. 97/5/ES Evropského parlamentu a Rady, o přeshraničních převodech, která jasně stanoví podmínky, za kterých banky, popřípadě další subjekty členských zemí budou moci zajišťovat přeshraniční převody zejména klientských operací. Směrnice nabyla účinnosti 14. srpna 1999. Směrnice upravuje tyto základní otázky a oblasti: transparentnost podmínek přeshraničního převodu při provedení platby klienta; lhůty provedení plateb (princip „end to end“); nárok klienta na refundaci v případě neprovedení jeho příkazu a povinnost poskytnutí kompenzace při nedodržení lhůty zpracování u plateb; zamezení dvojímu zpoplatnění (tzv. „double charging“); použití kurzů. O jednotlivých oblastech se nyní zmíníme podrobněji.

Transparentnost podmínek přeshraničního převodu Směrnice 97/5/ES stanoví rozsah poskytování informací o realizaci přeshraničních převodů vůči stávajícím nebo budoucím klientům. Informace by měla obsahovat zejména: dobu, kterou banka potřebuje k realizaci převodu od okamžiku převzetí platebního příkazu od klienta do okamžiku připsání částky ve prospěch banky příjemce; dobu potřebnou k převodu připsaných peněžních prostředků z účtu banky příjemce ve prospěch přsíjemce; způsob stanovení cen (poplatků a provizí) placených klientem. Klient si po dohodě s příjemcem platby může vybrat ze tří možných režimů placení ceny: − BEN – ceny platí pouze příjemce platby; − OUR – ceny platí pouze plátce platby (tzv. netto platba pro příjemce); − SHARE – stanovené ceny platí plátce i příjemce, vždy ceny tzv. „u své banky“; způsobreklamování a opravných postupů platných pro klienta banky; kurzy či přepočítací koeficienty.

316


Po realizaci platby obdrží klient informace ve stanoveném rozsahu, které jsou nutné pro případnou identifikaci platby. Jedná se především o: referenční číslo, které nezaměnitelným způsobem identifikuje každou platbu; původní částku hladké platby (přeshraničního převodu); celkovou výši poplatků a provizí hrazených klientem.

Lhůta k provedení platby Lhůty k provedení platby jsou v uvedené směrnici stanoveny nepřímo. Je nutné zdůraznit, že směrnice jednoznačně akcentuje smluvní princip, tj. stanovení takové lhůty (časového limitu), kterou si banka plátce dohodne s plátcem platby – svým klientem. V případě nedodržení smluvního ujednání dohodnutého mezi bankou a klientem nebo – chybí-li takový limit – na konci pátého bankovního pracovního dne, který následoval po dni akceptace příkazu klienta bankou plátce a banka příjemce neobdržela peněžní prostředky, banka plátce je nucena refundovat plátci neprovedenou platbu (viz dále). Banka příjemce je povinna zúčtovat cílovému příjemci částku přeshraničního převodu nejpozději následující bankovní pracovní den. Z tohoto lze tedy odvodit, že standardní režim provádění přeshraničních plateb nesmí přesahovat 6 pracovních (bankovních) dní. Dále ze směrnice vyplývá lhůta zpracování platby v tzv. režimu end to end, čímž je míněna doba od okamžiku akceptace platebního příkazu bankou plátce do okamžiku připsání peněžních prostředků bankou příjemce na jeho klientský účet. Tato skutečnost je v podstatě nová a zakládá jednotlivým bankám mnohem větší zodpovědnost při výběru platebních systémů, kterým platbu zúčtuje. Na druhé straně je toto hledisko velmi pozitivní, protože přináší klientům právní jistotu.

Nárok na náhradu – kompenzace (refundace) Směrnice dále upravuje náhradu ze strany banky plátce, která je odvozena od dohodnuté nebo stanovené lhůty realizace přeshraničního převodu, příp. od pátého pracovního (bankovního) dne do okamžiku připsání na účet banky příjemce. Směrnice pak stanoví principy výpočtu náhrady. Také bance příjemce stanoví směrnice povinnost poskytnout kompenzaci vůči příjemci platby v případě, že nebyl dodržen dohodnutý časový limit připsání úhrady příjemci. Prakticky to znamená, že peněžní prostředky nebyly v tento termín připsány na účet klienta nebo nebyly připsány následující den příjemci v případě, kde takovýto časový limit chyběl. Banka příjemce pak bude klientovi – příjemci kompenzovat zpoždění podle počtu dní zpoždění úrokem odvozeným od referenční úrokové sazby. Předpokladem však je, že banka příjemce obdržela platbu na svůj účet. Směrnice také upřesňuje závazek bank k poskytnutí náhrad v případě neprovedení převodu. Pokud byl příkaz k provedení přeshraničního převodu akceptován bankou plátce, ale odpovídající částka nebyla připsána ve prospěch banky příjemce, banka plátce připíše peněžní prostředky ve prospěch účtu plátce až do výše 12 500,– EUR.. Toto řešení pak opravňuje banku plátce, která provedla náhradu v případě neprovedeného převodu, k refundaci na bance příjemce, pokud nebyl proveden přeshraniční převod v důsledku nějaké závady nebo chyby v bance příjemce.

317


Směrnice pak řeší ještě další možné podrobnosti při vyřizování kompenzací jak na straně klienta – plátce, tak na straně klienta – příjemce.

Zamezení dvojímu zpoplatnění Směrnice č. 97/5/ES zdůrazňuje, že banky jsou v podstatě povinny informovat své klienty o výši cen (poplatků) a způsobu jejich kalkulace. Od 1. ledna 1999 při zúčtování plateb mezi členskými zeměmi EU platí princip zamezení dvojímu zpoplatnění platby (double charging). V praxi to znamená, že ceny za služby bude vybírat pouze jedna banka s tím, že se o něj mohou banky zúčastněné na platbě následně podělit, pokud není ze strany klienta uvedeno jinak. Toto ustanovení se týká poplatkování převodů, které klient označí „OUR“, tzn. že všechny poplatky hradí příkazce. Banka příkazce by neměla v případě realizace převodu do zemí EHP v případě, že její klient si přeje poslat platbu s popltkem OUR (všechny poplatky hradí příkazce) klientovi dodatečně účtovat výlohy korepsondenčních bank (banky příjemce a případně poplatky zprostředkovatelské banky). Realizace tohoto ustanoví je však pro členské banky EHP prozatím velmi obtížné. Lze jen poznamenat, že v roce 2000341 byla vypracována studie, která analyzovala zavedení uvedené směrnice do praxe. Ukázalo se, že její faktické uplatňování v každodenní praxi neodpovídalo očekáváním. Přes veškeré snahy Evropské komise zůstaly poplatky za přeshraniční převody na vysoké úrovni. Proto bylo urychleně vypracováno Nařízení 2560/2001 ES, o přeshraničních převodech v euro. Vzhledem k tomu, že se jedná o formu Nařízení, což je v rámci zemí EU nadzákonná norma, není potřeba její obsah transformovat do právního řádu členské země. Platí totiž přímo. O jeho obsahu pojednáme dále.

Použití kurzů Nelze opomenout povinnost bank informovat klienty o jednoznačných kurzových propočtech, příp. uvádět přepočítací koeficienty mezi měnami IN a EUR a obráceně. Závěrem lze dodat, že všechny principy obsažené v této směrnici, byly transformovány do zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku).

341

Pantůčková J.: Platební styk v Evropské unii, Praha, Bankovnictví 10/2003;

318


13.2.2. Směrnice č. 98/26/ES Dne 19. května 1998 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie další směrnici, která se bezprostředně váže k uplatňování přeshraničního platebního styku. Jde o směrnici č. 98/26/EC Evropského parlamentu a Rady, o neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. Ustanovení této směrnice jsou významná z toho důvodu, že uložila členským státům povinnost kodifikovat ve svých právních systémech nejpozději do prosince 1999 tzv. neodvolatelnost platebních příkazů a vzájemné vypořádání obchodů s cennými papíry v případě, že došlo k jejich předání do příslušného zúčtovacího centra členského státu. Klient po předání platebního příkazu své bance již nemůže takový příkaz odvolat, pokud již byl bankou dále předán k realizaci zúčtovací bance (instituci) v rámci tuzemského i přeshraničního platebního styku. Ustanovení citované směrnice tedy jasně určují pravidla i v případech, kdy je na příslušnou instituci např. vypsán konkurz. Platby předané k zúčtování před vyhlášením konkurzu či v den jeho vyhlášení musejí být řádně zúčtovány a nepřipouštějí se retroaktivní účinky. Velmi zajímavé je ustanovení, které stanoví, že v případech, kdy byly platební příkazy výjimečně vloženy do systému po okamžiku zahájení konkurzního řízení a byly provedeny v den zahájení tohoto řízení, jsou právně vynutitelné a závazné pro třetí strany pouze tehdy, jestliže po době vypořádání může být doloženo, že zúčtovacímu subjektu nebylo či nemohlo být známo zahájení tohoto řízení. Všechna ustanovení této směrnice v podstatě zajišťují vyšší právní jistotu při zúčtování všech přeshraničních, ale i domácích převodů (platebních příkazů). Také tyto principy a skutečnosti obsahuje tuzemská právní úprava, jež je reprezentována jak zákonem č. 124/2002 Sb., o platebním styku, tak zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách.

13.2.3. NAŘÍZENÍ 2560/2001/ES

342

Nařízení mimo jiné definuje některé pojmy jako např. termín přeshraničního platebního převodu a elektronického platebního instrumentu, jež jsou v podstatě shodné s definicemi uvedenými vë směrnici č. 5/1997/ES, avšak definuje a tedy zpřesňuje vybírání poplatků. Nařízení se vztahuje na přeshraniční převody v euru, u kterých musí být uplatněna stejná výše poplatků jako u domácích platebních převodů v euru.

342

Pantůčková J.: Platební styk v Evropské unii, Praha, Bankovnictví 10/2003

319


Musí být splněny následující předpoklady: − od 1. července 2003 u plateb do 12 500,-- EUR, od 1. ledna 2006 u plateb do výše 50 000,-- EUR; − pokud platební příkazy splňují kritéria pro zpracování STP, tzn. obsahují IBAN (International Bank Account Number) a BIC (Bank Identifier Code); − je uplatňován poplatek typu SHE; − pokud platební příkaz neobsahuje jakoukoli speciální instrukci vyžadující ruční zpracování. Nařízení odráží politické rozhodnutí, které výrazným způsobem ovlivňuje fungování bankovního sektoru v oblasti platebního styku. Ač je toto nařízení platné i účinné vůči České republice, jeho praktické uplatnění prozatím nenalezne odezvu. Je to proto, protože domácí platební styk není prováděn v euru, nýbrž v korunách českých. A nařízení, jak je zřejmé i z jeho názvu, se uplatňuje pro platby v euru nebo tam, kdy by se příslušná země EU, kde není euro domácí měnou, k uplatňování tohoto nařízení přihlásila. Takto se obsah nařízení realizuje např. pro švédské koruny.

13.3. REALIZACE PLATEBNÍHO STYKU V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE 13.3.1. Hlavní možnosti zúčtování přeshraničních převodů v EUR Provádění přeshraničního platebního styku může být zajišťováno hned několika způsoby, z nichž některé jsou obecně známé, některé však jsou zcela nové nebo jsou pro zúčtování v EUR upraveny. Jejich přehled ukazuje následující obrázek:

320


Možné přístupy zúčtování přeshraniční platby

TARGET

EBA/ECS

EURO1

STEP1 Banka odesílající

Banka přijímající

LOKÁLNÍ CELARINGOVÉ SYSTÉMY

KORESPONDENČNÍ VZTAHY

Zúčtování plateb v rámci zemí EU je prováděno vždy v domácí měně členského státu EU nebo euroměně, klient však má možnost výběru předávat platební příkazy v jakékoliv měně nebo v euro – v podstatě podle zásady no compulsion, no prohibition (nenutit, nezakazovat). Musí si však uvědomit, zda jeho převod požívá ochrany přeshraničního převodu a zda splňujepodmínky nařízení pro uplatňování poplatkové politiky.

13.3.2. IBAN a BIC – podstatné náležitosti přeshraničního platebního příkazu Každá platba v rámci přeshraničních převodů musí obsahovat, kromě běžných podstatných náležitostí platebního příkazu – Payment Order, dvě nutné náležitosti: tzv. IBAN – Internationl Bank Account Number; tzv. BIC – Bank Identifier Code.

321


O BIC jsme již pojednali v kapitole 11, proto se nyní budeme věnovat pouze IBAN. IBAN (International Bank Account Number) je bankovní spojení přeshraničního platebního styku, které má závaznou strukturu a je užíváno všemi bankami zemí Evropského hospodářského prostoru. IBAN může mít až 34 znaků a jeho odsouhlasená forma je pak pro členský stát závazná. Obecná struktura IBAN má následující tvar: ZZYYXXXXDDDDD……..DDDDDD, kde

ZZ

je kód země;

Y

jsou kontrolní číslice IBAN;

X

je kód banky;

D

je tzv. DBAN (Domestic Bank Account Number) – domácí forma čísla účtu.

Česká národní banka před vstupem České republiky vyhlásila českou formu IBAN, kterou lze uvést následovně: CZYY XXXX UUUU KUMM MMMM MMKM, kde

CZ

je kód změ České republiky;

Y

jsou dvě kontrolní číslice IBAN;

X

je kód banky;

U

je předčíslí v domácí formě čísla účtu;

M

je základní část domácí formy čísla účtu (matrika);

K

jsou dvě kontrolní číslice domácí formy čísla účtu.

BIC a IBAN se používají v přeshraničním platebním styku zejména proto, aby urychlily a zautomatizovaly celý proces zpracování platby od příkazce až k příjemci platby (tzv. STP – Streith Through Processing). Ostatní náležitosti platebního příkazu jsou stejné jako u běžného zahraničního platebního příkazu. Také pro průběh zpracování hladkého přeshraničního platu platí to, co bylo vysvětleno v kap. 10, části 10.3.

322


13.3.3. Systém korespondenčních vztahů Z jednotlivých způsobů zpracování přeshraničních plateb je nejznámější využití systému korespondenčních vztahů. O tomto způsobu platí vše, co bylo řečeno v rámci klasického zpracování hladkého platu. Nutno však poznamenat, že nostro (loro) účty bank se vedou v EUR nebo měně členské země EU. To se týká zejména bankovních domů v České republice, které mohou využít nabídek zahraničních nebo i vybraných tuzemských bank a otevřít si své cizoměnové účty v EUR nebo požádat vybrané banky o jeho otevření. Nicméně by banky měly mít na zřeteli skutečnost, že jsou svým klientům odpovědny za lhůty zpracování přeshraniční platby, takže by měly být při výběru svých bankovních partnerů obezřetnější než dříve. Vzhledem k tomu, že řada významných bank na území České republiky mají své „matky“ v zemích EU (např. KB – SG, ČSOB – KBC, ČS – ErsteBank apod.), budou hlavními korespondenty jistě mateřské peněžní ústavy.

Systém korespondenčních vztahů

Země A

Klient

Země B

Banka

Banka

Banka

Banka Národní clearingový

Klient

Klient

Národní clearingový

systém

systém

Banka

Banka

323

Klient


13.3.4. Systém TARGET Systém TARGET (Trans-European Automated Real-Time Gross-Settlement Express Transfer System) je systémem nadnárodním, který je organizován Evropským systémem centrálních bank (ESCB). Jde tedy o systém centrálních bank členských zemí HMU. TARGET lze charakterizovat jako centralizovaný platební a zúčtovací systém, jež spojuje lokální systémy centrálních bank členských zemí EU, příp. EHP. Pracuje v reálném čase na principu brutto zúčtování. TARGET zahájil svou činnost 1. ledna 1999, zúčtovací bankou byla stanovena ECB. Pro lokální zúčtovací systémy je přístupný v době od 7.00 hod. rána do 18.00 hodin odpoledne frankfurtského času pro mezibankovní platby, pro platby klientů byl stanoven tzv. cut of time do 17.00 hodin. Jedná se o velmi spolehlivý, rychlý, velkokapacitní a nízkorizikový přeshraniční clearinggový systém, který funguje jako brutto vypořádací systém v reálném čase. Hlavním principem činnosti systému je tedy okamžité provedení zúčtovací operace (tj. převod peněžních prostředků z účtu jedné centrální banky na účet druhé centrální banky) za předpokladu otevření účtů centrálních bank u ECB. Ke konci roku 2003 bylo do systému TARGET zapojeno 1 550 přímých účastníků a dalších 2,5 tis. nepřímých členů a jeho prostřednictvím lze mít vazbu až na 40 tis. bank. Zúčtovací měnou je pouze EUR. Ceny za zpracování jednotlivých operací jsou různé a pohybují se přibližně v rozmezí od 0,4 EUR až do 2,5 EUR, což závisí na počtu operací a případně na jejich objemu. Koncem roku 2002 byly zahájeny přípravné práce na tzv. TARGET 2. Ten by měl představovat zcela integrovaný jednotný systém s jednotným interface pro domácí i přeshraniční převody, který by měl být neutrální pro všechny uživatele. V rámci tohoto systému budou mít centrální banky nových členských zemí stejná práva a povinnosti jako centrální banky „starých“ zemí, které se však nepřipojily k eurozóně (např. Švédsko či Velká Británie). Centrálním bankám nových členských zemí, které nebudou provozovat vlastní eurový clearingový systému, bude nabídnuto přechodné řešení do doby, než bude vytvořen integrovaný jednotný systém.

324


Zúčtování prostřednictvím systému Target

Země A

Země B

Klient

Banka


Banka

ECB

Klient


systém

Klient

systém

Banka

Banka

Klient

13.3.5. Evropský clearingový systém (ECS) – EURO 1 Další ze zúčtovacích systémů, který je funkční již od roku 1985, je tzv. Evropský clearingový systém (ECS), který je organizován a provozován Evropskou bankovní asociací (EBA), Clearing Company SA. Evropský clearingový systém je privátní systém členských bank pro zúčtování operací v EUR, který pracuje na netto principu a v současné době nese název EURO1. Systémem procházelo koncem devadesátých let celkem 6,5 tis. operací za den v objemu cca 50 mld. EUR. V současné době se jej účastní na 74 bank ze 20 zemí, má 55 přidružených členů. Do 31. prosince 1998 byla zúčtovací bankou The Bank of Internationale Settlement (BIS). Od ledna 1999 tuto funkci převzala Evropská centrální banka. EBA uplatňuje přísná kritéria vstupu: vlastní prostředky ve výši nejméně 1,25 mld. EUR; krátkodobý úvěrový rating nejméně P2 (Moody´s) nebo A2 (StandP); přímý přístup k některému EU RTGS systému přímo napojenému na TARGET. Cenové relace jsou ve velmi příznivé poloze: kolem 0,15–0,20 EUR za jednu položku.

325


Hlavní odlišnosti od systému TARGET spočívají v principu zúčtování (netto x brutto) a v systému organizace (soukromý sektor x nadnárodní organizace). Další významný rozdíl spočívá ve způsobu, jakým jsou do platebního a zúčtovacího systému zapojeny obchodní banky. U ECS jde o přímé napojení obchodních bank do zúčtovacího místa, kdežto u systému TARGET je napojení provedeno prostřednictvím NCB. Zúčtování prostřednictvím systému EBA (EURO1)

Země A

Klient

Země B

Banka

Banka

Klient

ECB

Klient

Banka

Banka

Klient

13.3.6. Další zúčtovací systémy Jedním z dalších systémů je STEP1. STEP1 je přeshraniční retailový platební systém, který byl vyvinut v rámci EBA, jehož hlavním cílem je zkrácení doby převodu, podpora používání bankovních standardů s cílem posílit používání STP mezi bankami. Systém dnes užívá více než 200 účastníků. Prvním poskytovatelem služeb, který splňuje kritérium neutrality pro zapojení potencionálních účastníků systému je systém STEP2. který zahájil svoji činnost v dubnu 2003.

326


V současné době má 31 účastníka. Jde o vysoce automatizovaný systém zpracování velkého počtu plateb o nízkém objemu, přičemž platební příkazy musí být formátovány podle schválených standardů. Systém bude v budoucnu schopen zpracovávat i jiné transakce než převody, např. platební příkazy ve formě inkasa (direct debet). Dále lze zmínit také systém CLS (Continuous Linked Settlement). CLS je víceměnový systém pro zúčtování devizových operací na základě PVP (Payment versus Payment) pracující v reálném čase. Transakce jsou účetně vyrovnávány CLS bankou, u které mají členové systému otevřeny víceměnové účty. V současné době (r. 2003) systém pracuje s následujícími měnami: EUR, GPB, USD, CHF, CND, YPN a AUD. Systém má 49 členů. Z ostatních lokálních systémů, z nichž dnes již některé přerůstají význam svého teritoria, lze jmenovat např.: EAF (Euro Access Frankfurt); BACEE (Banking Association for Central and Eastern Europe). Německý systém EAF343 byl v roce 1998 systém rozšířen o možnost zapojení dalších bank, které nejsou přímo přítomny či zastoupeny ve Frankfurtu. Tehdy měl kolem 70 členů, z toho více než 50 % bylo ze zahraniční (banky z USA, banky ze západní i východní Evropy, Japonska, Číny nebo Austrálie). Banky z České republiky nejsou do tohoto systému přímo zapojeny. EAF pracuje na principu kombinace brutto a netto zúčtování. Od roku 1999 postupně zavedl zúčtování v EUR s příslibem valuty zúčtování D+0. Systém zúčtuje kolem 100 tis. operací denně v hodnotě kolem 500 mld. EUR. Zúčtovací bankou tohoto systému je Deutsche Bundesbank s tím, že velkou roli zde hraje Deutsche Bank, která se účastní více než 50% podílem všech zúčtovacích operací. Jednání o vzniku systému BACEE byla vedena již od roku 1991. Zúčtovací systém BACEE založilo devět bank z pěti zemí z východní a střední Evropy. Zakládajícími členy byly i banky z České republiky - Komerční banka a Investiční a poštovní banka. Dále byly do systému zapojeny banky např. ze Slovenska, Maďarska, Ukrajiny, Ruska a Polska. Zúčtovací systém pracoval s valutou D+1. Jednotlivé členské banky byly napojeny prostřednictvím svých účtů do tzv. zúčtovacích bank, které byly pro jednotlivé členské banky různé. Např. Komerční banka byla napojena do Barclay’s Bank, která pak zajišťovala zúčtování v systému ECS prostřednictvím BIS., od ledna 1999 však přes ECB

343

Původní zkratka znamenala Elektronische Abrechnung Frankfurt.

327


Předpokladem řádného zúčtování operací přeshraničního platebního styku, ať již prostřednictvím systému TARGET nebo dalšími způsoby či systémy, je otevření příslušného nostro účtu u dané zúčtovací banky nebo jejího prostředníka. Obecně lze říci, že je vhodné pro zúčtování přeshraničních plateb ve prospěch klientů zemí EMU využívat víc než jeden z uvedených přístupů ve vhodné kombinaci. Každý z nich bude nabízet zúčtování plateb ve smyslu citované směrnice. Také systém korespondenčních vztahů dozná jistě změny, zejména pokud jde o počet účtů v jednotlivých zemích EU.

13.4. JEDNOTNÝ EUROVÝ 344 PLATEBNÍ PROSTOR Poté, co byla směrnice č. 97/5/ES, o přeshraničních převodech a nařízení ES 2560/2001, o přeshraničních platbách v eurech začleněny do národních právních systémů, významně stoupla potřeba harmonizace nejen platebních systémů eurozóny, ale i produktového portfolia a dosud rozdílné obchodní praxe. Za této situace vznikla na jaře roku 2002 nová iniciativa EPC (European Payment Council), která jasně formulovala nezbytnost vytvoření tzv. Jednotného eurového platebního prostoru (Single Euro Payment Area – SEPA) do roku 2010. Jeho právní rámec by měl být vypracován subjekty bankovního trhu pod vedením EPC, aby se do budoucnosti eliminovaly vnější „politické“ zásahy. EPC v současné době (rok 2004) sdružuje 52 subjektů – bank, centrálních bank a bankovních asociací. Aktivity EPC jsou rozděleny do následujících pracovních skupin: Pracovní skupina pro obchodní a klientské požadavky (Business and Customer Requirements WG). Pracovní skupina podporuje realizaci nařízení a zároveň přichází s vlastními iniciativami, které mají tuto realizaci podpořit. První z nich je nová norma „Creduro“, která zvyšuje efektivnost přeshraničních platebních převodů, neboť dobu pro jejich zpracování stanovuje maximálně na tři dny ode dne přijetí příkazu k převodu. Druhou iniciativou je schválení a přijetí tzv. Mezibankovní platební konvence (Interbank Convention on Payments, ICP), která umožňuje připsání celé zaslané částky na účet příjemce. K dlouhodobějším cílům této pracovní skupiny patří zastavení používání šeků pro přeshraniční převody a vytvoření pan-eurového inkasníhosystému (Pan-Euro Direct Debit, PEDD). Pracovní skupina proinfrastrukturu (Infrastructure WG) Aktivity této pracovní skupiny se soustředí na vytvoření provozního rámce s názvem PanEuropean-Automated Clearing House (PE-ACH), který představuje obchodní platformu pro zajištění retailových platebních instrumentů a odpovídajících služeb, stanovuje provozní předpisy a podporuje odpovídající technická řešení. Cílem je vytvoření neutrální platformy, která by umožňovala přímou účast jakékoli finanční instituce působící v rámci SEPA a umožňovala efektivní zasílání platebních příkazů.

344

Pantůčková J.: Platební styk v Evropské unii, Praha, Bankovnictví 10/2003;

328


Fungování PE-ACH by mělo vycházet z nového právního rámce, jehož návrh nyní ECP připravuje. Pracovní skupina pro STP (STP WG). Pracovní skupina řeší celou řadu technických otázek, například zpracování plateb, které nesplňují kritéria STP či zpracování urgentních plateb. Zabývá se i schopností nových členských zemí EU přizpůsobit se požadavkům nařízení č. 2560/2001. Podporuje používání IBAN a sleduje návratnost prostředků vložených do STP i způsob fakturace mezibankovních poplatků. Pracovní skupina pro hotovosti (Cash WG). Pracovní skupina pro hotovosti si stanovila dva základní cíle: do roku 2006 sjednotit v rámci eurozóny pravidla pro hotovostní operace a do roku 2010 výrazně omezit v platebním styku používání hotovosti jako takové. Pracovní skupina pro karty (Cards WG). Tato pracovní skupina obecně podporuje banky při posilování úlohy elektronických platebních prostředků. V prvním čtvrtletí roku 2004 byl zahájen společný postup proti padělání a podvodům v této oblasti, do konce roku pak by měl být připraven návrh nové právní úpravy pro oblast karet v rámci SEPA. Je připravován i nový systém norem jak pro oblast vydávání, tak i akceptace platebních karet. Na podzim roku 2004 se předpokládají změny v organizaci pracovních skupin s tím, že bude kladen větší důraz na elektronické platební instrumenty a tzv. přímé inkaso (direkt debit) a bude vytvořena skupina právní podpory. Cílem výše uvedených aktivit není vybudování jedné infrastruktury, jednoho systému, ale vypracování jednotných standardů, které budou závazné pro platební systémy používané v rámci SEPA.

CVIČENÍ 13 13.1

Která právní norma upravuje tzv. přeshraniční platební styk v rámci zemí EU a jakých se dotýká oblastí?

13.2

Co je to TARGET a na jakém principu pracuje?

13.3

Lze při zúčtování v EUR využívat také klasických korespondentských vztahů?

13.4

Jaké znáte lokální systémy zúčtování přeshraničních plateb v EUR? Je výhodné jejich využití?

13.5

Vysvětlete zkratku SEPA a charakterizujte obsah činnosti.

329

330

14. MIMOSOUDNÍ VYROVNÁNÍ SPORŮ VE VYBRANÝCH OBLASTECH BANKOVNÍ ČINNOSTI

14. KAPITOLA MIMOSOUDNÍ UROVNÁNÍ SPORŮ VE VYBRANÝCH OBLASTECH BANKOVNÍ ČINNOSTI ÚVOD V zemích Evropské unie, ale i mimo ni, je ochraně spotřebitele v oblasti bankovnictví, chcete-li peněžnictví, věnována velká pozornost. Proč tomu tak je? Proč existuje ve vyspělém světě institut, který má chránit spotřebitele jako takového? A není to jen svět financí. Vždyť právě ochrana spotřebitele se nejdříve objevila mimo finančnictví a teprve později se objevovaly snahy o ochranu spotřebitele i v této oblasti. Odpověď je celkem jednoduchá, aniž bychom si ji uvědomili. Totiž nákup jakékoliv služby, ať již koupě zboží v obchodě nebo koupě služby např. v cestovní kanceláři, natož v bance, je vždy nutno považovat za závazkový právní vztah, tedy smlouvu (v psané či nepsané formě), kdy na jedné straně vystupuje kupující (spotřebitel zboží nebo služeb), na straně druhé pak instituce (obchod, organizace služeb nebo jiná profesionální osoba), která službu nebo zboží prodává. Již z toho, co je uvedeno zřetelně vyplývá, že kupující – spotřebitel zboží či služby není ve většině případů profesionální osoba. Je to občan, spotřebitel, který v dobré víře nakupuje zboží nebo službu s tím, že celá operace proběhne tak, jak si představoval. Nutno říci, že tomu tak v řadě případů není. Stejná úvaha je použitelná také pro oblast peněžnictví, speciálně pro oblast bankovnictví. Z aplikace uvedené úvahy tedy také vyplývá, že i klient banky, který je spotřebitelem bankovních služeb, je stranou neprofesionální, stranou, která předpokládá, že službu, kterou si koupil, obdrží v nabízené kvalitě řádně a včas. V nebankovní nebo nefinanční sféře jsme si již zvykli na to, že jsou zřizovány různé subjekty na ochranu spotřebitele, které vystupují jako taková „poslední instance“ pro občana-spotřebitele, kam se může obrátit s požadavkem na řešení svých problémů, když neuspěl např. při reklamaci zboží či služby přímo u poskytovatele těchto služeb. Velmi obdobný přístup při řešení sporů v oblasti peněžnictví a zejména bankovnictví nebo vybraných bankovních činností přijaly země Evropské unie a některé další vyspělé země ( např. Kanada, Nový Zéland, Austrálie, Botswana, JAR, Švýcarsko a další).

331


Kapitola je rozdělena do následujících částí: 14.1. Česká republika před vstupem do Evropské unie; 14.2. Zkušenosti ze zahraničí – Velká Británie; 14.3. Předmět úpravy; 14.4.Řízení před arbitrem; 14.5. Ostatní úkony finančního arbitra; 14.6. Mezinárodní spolupráce.

14.1. ČESKÁ REPUBLIKA PŘED VSTUPEM DO EVROPSKÉ UNIE Vzhledem k tomu, že se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie jako její řádný člen, byla nucena v přípravném období provést řadu kroků, kterými by naplnila některé povinnosti, které ji ze členství vyplývaly. Jednou z povinností byla mj. nutnost transformovat celou řadu právních předpisů Evropské unie do svého právního řádu. Jednou ze směrnic, kterou musela ČR integrovat do svého právního řádu, byla Směrnice č. 97/5/ES a Rady o přeshraničních převodech (platbách). Článek 10 směrnice požaduje, aby členské státy zajistily existenci vhodných a účinných nápravných postupů pro řešení stížností klientů v oblasti upravené touto směrnicí. Totéž pak platí v oblastielektronických platebních prostředků. Vychází se zde z myšlenky, že klasická soudní cesta není v mnoha případech efektivní, neboť zejména náklady sporu často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro klienta – spotřebitele odrazujícím prvkem. Překážkou se může jevit také zdlouhavost sporu. Směrnice po její aplikaci byla v podstatě publikována ve Sbírce zákonů jako zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (tzv. zákon o platebním styku). A právě tento zákon předpokládá v části druhé a části třetí vznik zvláštního orgánu pro mimosoudní urovnávání sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli služeb a jejich klienty. Kdo jsou ti poskytovatelé služeb podle tohoto zvláštního zákona? Jedná se o banky a jiné převádějící instituce a dále o vydavatele tzv. elektronických platebních prostředků,345 kterými mohou být také banky, ale i jiné osoby. Česká republika se zhostila úkolu uvedeného v zákoně o platebním styku346 – vytvořit orgán pro řešení sporů tak, že vypracovala zvláštní zákon, který byl publikován pod číslem 229/2002 Sb., jako zákon o finančním arbitrovi. Tento zákon je legislativním naplněním tohoto právního předpokladu.

345

§ 2, odst. 1, písm. a); § 14, písm. a) zákona č. 124/2002 Sb;

346

§ 12 a § 21 zákona č. 124/2002 Sb;

332


14.2. ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČI 347 – VELKÁ BRITÁNIE Vznik finančního ombudsmana podpořila ve Velké Británii vláda i sami občané. Ombudsman je prostředníkem, který umožňuje vyhnout se soudu při řešení sporů poskytovatelů a spotřebitelů. Teprve když se strany nepodřídí jeho rozhodnutí, mohou podat návrh u soudu. Zkušenosti ukazují, že projednávání u soudu obvykle uškodí poskytovateli více, než vyplacení odškodného, stanoveného ombudsmanem.348 Britský bankovní ombudsman, v jehož působnosti je řešení stížností na všechny velké banky, vyřizuje především stížnosti fyzických osob a „malých“ firem na špatné administrativní postupy bank. Provoz instituce hradí samy banky a pro občany je její služba bezplatná. Ombudsman vyřizuje zejména pět druhů stížností: 1)

chyby při poskytování hypotečních úvěrů (např. nesprávně kalkulované měsíční platby, a to od počátku nebo následkem změny úrokové sazby),

2)

spory týkající se půjček,

3)

chyby v důsledku nedbalosti bank,

4)

sporné výběry z bankomatů (zejména v případech, kdy byla karta odcizena a použita k výběru hotovosti musí ombudsman často rozhodovat, zda je klient za ztrátu karty odpovědný či nikoliv),

5)

spory týkající se výpisů ze starých depozitních účtů, které banka nemůže vysledovat.

Vyřizují se však i stížnosti na diskriminaci klientů, např. když banka při rozhodnutí o půjčce postupuje vůči ženě odlišným způsobem než vůči muži. Naopak ombudsman neřeší problémy klientů zkrachovalých bank, nezabývá se stížnostmi na vydavatele platebních karet kromě bank a stavebních spořitelen, stížnostmi na pojišťovny (např. po automobilové nehodě), pojišťovací agenty, hypoteční makléře a společnosti vydávající komerční posudky (např. při rozhodování o poskytnutí půjčky s pojistnou prémií nebo odkupní hodnotou vrácené pojistky nebo pojistkou s podílem na zisku jako přidanou hodnotou výplaty) a stížnostmi, které se týkající provedených investic. Nemůže se tedy dotknout třetí strany, např. když bankovní broker zavádějícím způsobem informoval klienta o podmínkách hypotéky. Rozhodnutí ombudsmana v konkrétním případě je rozhodnutímkonečným. Stěžovatel se nemůže dovolávat změny rozhodnutí u dalšího ombudsmana, ale může podat návrh na soudní řešení případu.

347

podle Ritterová S: Mimosoudní vyrovnání sporů v České republice, bakalářská práce BIVS, Praha 2004, str. 13-20;

348

Olbrichová A.: Ombudsman by práci našel, Ekonom 23/1999, Praha, s.36.

333


Významné aktivity v oblasti ochrany spotřebitele vyvíjí v současné době britská instituce pro univerzální dohled nad finančními trhy Financial Services Authority (dále jen „FSA“). V návaznosti na sjednocení dohledu nad finančním sektorem došlo v únoru 1999 k ustavení Financial Services Ombudsman Scheme (dále jen „FSOS“) jako součásti FSA, do nějž fúzovalo osm sektorových ombudsmanských institucí existujících v rámci asociací poskytovatelů finančních služeb. Přestože FSOS je součástí státního úřadu FSA, jeho činnost nadále financují členové bankovních a ostatních asociací. V čele FSOS stojí devítičlenná Rada, jejíž členy jmenuje FSA. Rada FSOS pak jmenuje jednotlivé ombudsmany, včetně Vrchního ombudsmana (Chief Ombudsman). Možnost obracet se na FSOS mají spotřebitelé a „malí podnikatelé“, definovaní jako fyzické nebo právnické osoby, jejichž roční obrat je nižší než 1 000 000 GBP. Působnost FSOS byla rozšířena též na neziskové organizace jako jsou dobročinné spolky s ročním příjmem menším než 1 000 000 GBP a hodnotou čistého jmění menším než 1 000 000 GBP. Působnost se vztahuje na společnosti se sídlem nebo pobočkou ve Velké Británii včetně zahraničních subjektů působících ve Velké Británii z titulu jednotné licence podle evropských směrnic. Příslušnost FSOS je: •

Obligatorní, zahrnující jen licencované společnosti. Patří sem nejen stížnosti na regulované činnosti, ale také stížnosti na aktivity licencovaných společností v oblasti finančních služeb, které jsou potenciálně regulovatelné podle zákona. Pravidla určující rámec obligatorní příslušnosti specifikuje FSA.

•

Fakultativní, otevřená jak pro nelicencované, tak licencované společnosti. Zahrnuje všechny potenciálně regulované aktivity v oblasti finančních služeb licencovaných společností, které nejsou zahrnuty v příslušnosti obligatorní a specifikované aktivity nelicencovaných společností v oblasti finančních služeb. Pravidla určující rámec fakultativní příslušnosti specifikuje FSOS.

Provoz FSOS je financován z příspěvků poskytovatelů. Poskytovatelé hradí roční příspěvek v závislosti na etapě, v níž řízení skončilo (75 až 80 % případů je vyřešeno smírem už v úvodních etapách). Naopak výše příspěvku není závislá na počtu stížností, které byly na poskytovatele podány a ani na hodnotě předmětu sporu projednávané věci. Výše příspěvku by měla motivovat poskytovatele, aby stížnosti řešili sami, na druhé straně by jim však neměla bránit nechat věc u FSOS prošetřit. Přístup k FSOS je pro stěžovatele zásadně bez poplatků. Lze mu však uložit náhradu nákladů řízení (nikoliv náklady instituce) v případě zjevně neodůvodněné stížnosti a jím zaviněných průtahů. Aby bezplatného přístupu k FSOS nebylo zneužíváno, stanoví FSOS ve svých pravidlech případy, kdy je možno stěžovatele odmítnout. Jsou to zejména případy, kdy: − jsou stížnosti neopodstatněné nebo zneužívající (šikanózní); − stěžovatel neutrpěl hmotnou újmu a ani mu tato újma nehrozí; − věc již byla jednou rozhodnuta, aniž nastaly nové závažné okolnosti; − věc je právě projednávána FSOS nebo jinou ombudsmanskou institucí, arbitráží nebo soudem;

334


− věc by bylo vhodnější rozhodnout v soudním či rozhodčím řízení, zejména protože se týká práv třetích osob; − stížnost směřuje pouze proti obchodní nebo investiční politice poskytovatele (např. se rozhodla neposkytnout úvěr); − jde o zaměstnaneckéstížnosti.

Postup pro vyřizování stížností je následující: Pověřený zaměstnanec (zaměstnanci) FSOS ověří, že poskytovatel byl požádán o nápravu, ale žádosti nevyhověl. Dále zjistí, zda předmět stížnosti spadá do jurisdikce FSOS. Poté si vyžádá potřebné informace od stran a navrhne smírné urovnání akceptovatelné pro obě strany. Pokud strany návrh nepřijmou, zahájí FSOS vlastní, tzv. operační šetření a vyžádá si na stranách další potřebné informace a důkazy. Neposkytne-li součinnost stěžovatel, může být řízení ukončeno. Pokud řízení pokračuje, vydá úřad tzv. úvodní rozhodnutí. Pokud obě strany s tímto rozhodnutím souhlasí, řízení končí. V opačném případě rozhodne ombudsman tzv. konečným rozhodnutím. Rozhodující úředník sám určuje stranám lhůty, což zaručuje rychlost a pružnost řízení. Celé řízení respektuje právo na spravedlivý proces stanovené článkem 6 Evropské úmluvy o lidských právech349 při maximálním možném zachování jeho neformálnosti. Rozhodnutí musí být rozumné, spravedlivé, odůvodněné a vyhotovené písemně. V rozhodnutí musí být stanovena lhůta, do které stěžovatel vyjádří jeho přijetí či odmítnutí. Pokud stěžovatel rozhodnutí přijme, je závazné pro obě strany, v opačném případě FSOS případ ukončí a stěžovatel se může obrátit na soud. Ombudsman FSOS může uložit pokutu až do výše 100 000 GBP. Rozhodnutí o povinnosti zaplatit tuto částku je pro poskytovatele závazné, pokud s ním stěžovatel souhlasí. Rozhodnutí o vyšší částce je pouze doporučující a FSOS obvykle navrhne stěžovateli, aby věc řešil soudně. Stěžovatel má možnost podat stížnost na průběh řízení u nezávislého komisaře FSOS. Tento komisař nerozhodne ve věci samé, ale doporučí řádný postup, přičemž toto doporučení projedná Rada FSOS. Hlavním cílem systému však je, aby stížnosti spotřebitelů řešili především sami poskytovatelé v rámci interního reklamačního řízení. Většina poskytovatelů už má systém těchto řízení zaveden. Reklamační systémy některých poskytovatelů jsou však pro jejich klienty neefektivní, a to především z těchto důvodů: − klientům připadají těžko dostupné nebo složité; − klienti se mnohdy domnívají, že jejich stížnosti jsou ignorovány a zůstávají neřešeny; − reklamace se vyřizují dlouho a klienti o nich nejsou včas a jasně informováni, − klientům někdy připadá, že výsledek řízení se týká jiné věci, než ke které směřovala reklamace.

349

Evropská úmluva o lidských právech byla podepsána 4.listopadu 1950 v Římě a vstoupila v účinnost roku 1953. K dohledu nad uplatňováním práv zaručených Úmluvou byly ustaveny Evropská komise pro lidská práva (1954) a Evropský soud pro lidská práva (1959). Na tzv. Vídeňském summitu (1993) byl tento dvoustupňový systém nahrazen novým Evropským soudem pro lidská práva. Ten sídlí ve Strassbourgu a od 1.listopadu 1998 pracuje jako součást Rady Evropy.

335


FSA chce maximálně pomáhat poskytovatelům k dosažení vysokého standardu v této oblasti a tím ke zkvalitnění finančních služeb např. publikační činností a poradenstvím. Proto zpracovala a vydala „Britský standard 8600: Systém vyřizování stížností“, který stanoví závazná pravidla institucím, jež podléhají jurisdikci FSOS. Standard je založen na čtyřech základních zásadách: každý poskytovatel musí mít svou vlastní reklamační politiku; jednání musí být transparentní a klient přesně informován; služba je jednoduše dostupná; řízení musí být spravedlivé pro obě strany. Stížnost je definována velmi široce, jako ústně či písemně vyjádřená nespokojenost s úkonem poskytovatele. Stížnost by měl přezkoumat nadřízený pracovník, který není bezprostředně zainteresován na věci a má zájem na dobrém jménu dotčené společnosti. Pokud poskytovatel nevyřídí stížnost do určité doby (zpravidla 4 týdny), musí být stěžovatel informován, že se může obrátit na FSOS. Stejně musí být informován i při vyřízení stížnosti poskytovatelem v případě, že s navrhovaným řešením nebyl spokojen. Po obdržení této informace má stěžovatel lhůtu 6 měsíců na podání stížnosti k FSOS. Po uplynutí této lhůty může ombudsman vyřízení stížnost odmítnout. FSA po regulovaných finančních institucích požaduje pravidelné zprávy o počtu obdržených stížností, způsobu řešení a jejich podstatě (např. výše poplatků, zavádějící informace, špatné zacházení apod.). Zároveň jsou poskytovatelé povinni pořizovat a uchovávat záznamy o podaných stížnostech a jejich řešení pro případnou potřebu FSA či FSOS. Sama FSOS má povinnost informovat FSA o takových problémech poskytovatelů, které jsou relevantní z hlediska dohlížecího orgánu, o problémech s určitým typem produktů a o často se vyskytujících nedostatcích. Za účelem poskytování bezplatných a nezávislých služeb pro řešení sporů v oblasti bankovních služeb je součástí FSOS útvar Financial Ombudsman Service (dále jen „FOS“). Jeho hlavním cílem je vyřešení případů rychle, spravedlivě a s minimem formalit.

336


Hlavní zásady řízení jsou následující: 1)

Slušnost a vysoká profesionalita. Pracovníci Consumer Contact Division (dále jen „CCD“) přijímají a zaznamenávají telefonní hovory. Mnohé případy vyžadují komplexní právní a finanční posouzení s cílem poskytnout srozumitelná vysvětlení bez užití odborného slangu.

2)

Rychlost. Vyřešení případu a vydání konečného rozhodnutí do 6 měsíců od podání stížnosti. Některé případy však mohou být řešeny déle, zejména jestliže se musí provádět rozsáhlá šetření. V těchto případech je cílem vyřešení všech případů do 12 měsíců, ačkoliv to v některých výjimečných případech může trvat i déle.

3)

Informovanost. Spočívá v pravidelném podávání informací o případu a doporučení dalšího postupu. Spotřebitel musí vždy znát jméno osoby, která vyřizuje jeho stížnost a může se na ni obracet se svými dotazy přímo.

4)

Respektování rovnosti obou stran. Konečné rozhodnutí musí být spravedlivé a rozumné s ohledem na okolnosti případu. Názory obou stran musí být spravedlivě vzaty v úvahu.

5)

Schopnost pomoci stěžovatelům vyžadujícím zvláštní přístup. Úřad je schopen komunikovat i nestandardním způsobem (např. prostřednictvím Braillova slepeckého písma, tisku velkým písmem, zvukového záznamu apod.). Je rovněž schopen komunikovat i v jiných jazycích než je angličtina a ihned poskytnout tlumočníka.

6)

Řešení nespokojenosti s výsledkem řízení. Jestliže stěžovatel není spokojen s výsledkem řízení, sdělí to osobě, která jeho případ vyřizuje. Ta předá námitku ombudsmanovi, který vydá konečné rozhodnutí.

7)

Řešení nespokojenosti se službami FOS. Jestliže stěžovatel není spokojen se službami FOS z důvodů hrubého a nerovného zacházení, nedostačující rychlosti objasnění případu nebo odložení případu, měl by o tom FOS informovat. Stěžovatel by měl obdržet odpověď na stížnost do 20 pracovních dnů. Jestliže je nespokojen i po obdržení vysvětlení, může se obrátit na nezávislého komisaře. Ten bude brát v úvahu informace, které mu stěžovatel poskytne a prošetří dokumentaci případu. Komisař vyhoví stěžovateli v případě, že stížnost na služby byla oprávněná. Jestliže bude přesvědčen, že služby poskytnuté stěžovateli byly dostačující, vysvětlí mu proč. Jestliže bude mít opačný názor, sdělí stěžovateli proč tomu tak nebylo a doporučí kroky, které by měl učinit, aby dosáhl nápravy.

14.3. PŘEDMĚT ÚPRAVY Smyslem celé právní úpravy je vytvoření podmínek pro rozhodování sporů vymezených zákonem. Přestože zákon používá pojem „spor“, jedná se v podstatě o stížnost klienta – spotřebitele na vybrané bankovní služby. Řízení může být zahájeno jen na návrh klienta. Řízení upravené zákonem o finančním arbitrovi je určeno k řešení stížností klientů na jejich banky (příp. další instituce) při realizaci převodů peněžních prostředků, opravného

337


zúčtování a inkasní formy placení na území České republiky, pokud částka převodu nepřevyšuje ke dni účinnosti příkazu k převodu 50 tis. EUR. Dále finanční arbitr řeší spory vyplývající mezi vydavatelem elektronických platebních prostředků a jejich držiteli. Klient spotřebitel vybraných bankovních služeb si tak stěžuje na instituci, která je oprávněna provádět převody nebo na vydavatele elektronických platebních prostředků ve smyslu zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, případně na opravné zúčtování nebo inkasní formu placení, což je zase upraveno vyhláškou č. 62/2004 Sb.o platebním styku. Tyto spory mezi klientem – spotřebitelem a institucí ve výše uvedeném smyslu řeší finanční arbitr. Finanční arbitr je fyzická osoba, která je oprávněna rozhodovat spory, které spadají do jeho kompetence. Tato osoba tedy není reprezentantem žádného státního úřadu, orgánu či jiné právnické osoby. Je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky na dobu pěti let s tím, že opakovaná volba je možná. V době jeho nepřítomnosti jej zastupuje jeho zástupce, který je volen stejným způsobem. Oba „funkcionáři“ by měli být voleni z osob, které splňují požadavky na výkon této funkce: kromě způsobilosti k právním úkonům je požadována dobrá pověst, dostatečná kvalifikace a zkušenosti v oboru. Finanční arbitr i jeho zástupce mohou být odvoláni ze svých funkcí opět jen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, pokud přestanou být způsobilí vykonávat svou funkci. I přesto, že zákon o finančním arbitrovi neříká nic o jejich postavení, lze jej přirovnat k veřejnému činiteli. Finanční arbitr a jeho zástupce nejsou v pracovním poměru vůči žádné instituci.

14.4. ŘÍZENÍ PŘED ARBITREM Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na základě návrhu klienta – spotřebitele bankovních služeb ve vymezených oblastech. Podmínkou pro zahájení řízení je však přípustnost návrhu. Za nepřípustný se považuje ten návrh, který např. nespadá do působnosti finančního arbitra nebo ve věci rozhodl soud či rozhodčí soud nebo řízení před těmito orgány již bylo zahájeno. Nelze také zahájit řízení před finančním arbitrem tehdy, bylo-li již arbitrem rozhodnuto v této věci dříve. Zákon stanovní velmi přesně taxativní výčet náležitostí návrhu. Pokud bude návrh obsahovat něco navíc, není to na závadu zahájení řízení. Pokud však návrh nebude obsahovat některou z náležitostí, která je vyžadována, návrh zahájen nebude nebo bude zahájen podmíněně a klient – navrhovatel bude vyzván k odstranění tohoto nedostatku. Aby k tomu nedocházelo, vytvořil finanční arbitr formulář pro zahájení řízení (viz příloha), kde jsou uvedeny jednotlivé náležitosti tak, aby jej klient – navrhovatel vyplnil a nemohl obejít. Finanční arbitr je povinen poskytovat individuální pomoc při sepisování žádosti, pokud o to navrhovat požádá. Důležitou součástí návrhu je doklad o skutečnosti, že klient – navrhovatel vyzval svou instituci (nejčastěji však banku) k nápravě, ta však jeho požadavku buď nevyhověla nebo vůbec na něj nereagovala. V tomto případě postačí také čestné prohlášení navrhovatele, že danou instituci vyzval a ta byla vůči jeho stížnosti nečinná. Do zákonem stanovených zásad řízení se promítají takové, které odrážejí požadavek na rychlost řízení před finančním arbitrem a efektivitu celé procedury. To je zajištěno tím, že finanční arbitr má rozsáhlá oprávnění vůči institucím, proti nimž směřuje návrh klienta. Přístupnost řešení pro klienty – navrhovatele je zajištěna tím, že se řízenínezpoplatňuje. Každý z účastníků řízení před finančním arbitrem nese své náklady s výjimkou nákladů na případné tlumočení, jež hradí strana žalovaná.

338


Samotné řízení před finančním arbitrem se řídí správním řádem,350 pokud není zákone o finančním arbitrovi řečeno něco jiného.351 Zákon o finančním arbitrovi nestanoví pro vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, proto zde platí ustanovení správního řádu. Rozhodnutí by mělo být vydáno v podstatě bezodkladně, příp. do 30 dnů. Není-li to možné, je potřeba o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí účastníky řízení uvědomit. Protože však návrhem dotčená instituce je povinna se k případu vyjádřit do 30, příp. 60 dní,352 praxe při vydání rozhodnutí finančního arbitra je taková, že vždy dochází k prodloužení lhůty až na 90 i více dnů. Protože bylo shledáno, že lhůta pro vyjádření k danému případu se jeví jako dlouhá, předpokládá novela zákona o finančním arbitrovi, že s účinností od 1. ledna 2005 je lhůta k vyjádření zkrácena na 15 dnů, s tím, že finanční arbitr bude mít zákonnou možnost na žádost instituce tuto lhůtu výjimečně prodlužovat vždy o 15 dní. Takto stanovená lhůta více odpovídá praxi zemí Evropské unie. Velmi důležitou zásadou při řízení před finančním arbitrem je skutečnost, že finanční arbitr není vázán návrhem navrhovatele. Je to velmi důležité zejména pro etapu dokazování a opatřování si důkazních prostředků, tak také pro samotné vydání rozhodnutí ve věci, neboť při řízení může finanční arbitr např. zjistit, že klient – navrhovatel byl zkrácen na svých právech více, než sám vyjádřil v návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem. Při řešení sporů může finanční arbitr pověřit jakoukoliv osobu, zejména pak zaměstnance České národní banky, vypracováním všech podkladů pro vyhotovení nálezu finančního arbitra. Finanční arbitr využívá zejména zkušeností soudních znalců v daném oboru nebo špičkových odborníků z oblasti platebního styku a elektronických platebních prostředků. Porušení povinnosti zákonem o finančnímu arbitrovi stanovené, tj. rozhodovat podle nejlepšího svědomí a vědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s právními předpisy, by mělo vždy mít za následek odvolání finančního arbitra nebo jeho zástupce Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Rozhodnutí ve věci samé, které vydává finanční arbitr, se nazývá nález. Odchylně od správního řádu je upraveno odvolací řízení. Aby se věcí nemusel ihned zabývat soud, dává se účastníkům řízení i finančnímu arbitrovi možnost věc přezkoumat a na základě námitek nález změnit nebo potvrdit. Oběma stranám sporu je však vždy zajištěna možnost soudního přezkumu jako nástroj dodržování zákonnosti. Soudní přezkum se bude řídit částí pátou zákona č. 41/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění zákona č. 151/2002 Sb. Pokud byla instituce ve sporu neúspěšná z důvodu porušení zákona o platebním syku nebo dalších právních předpisů týkající se působnosti finančního arbitra, musí finanční arbitr uložit instituci pokutu ve výši deset procent sporné částky, nejméně však deset tisíc korun

350

zákon č. 71/1967 Sb., správní řád; od 1. 1. 2006 zákon č. 500/2004 Sb.

351

Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, je považován za speciální právní úpravu, která je nadřazena nad obecnou právní úpravu danou zákonem č. 71/1967 Sb., správní řád.

352

Viz. § 11 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

339


českých. Každá instituce, která nebude mít ve sporu úspěch, zaplatí vždy tuto částku. Takto uložené pokuty jsou příjmem České národní banky. V příloze naleznete graficky znázorněno zahájení a průběh řízení před finančním arbitrem.

14.5. OSTATNÍ ÚKONY FINANČNÍHO ARBITRA Aby bylo dosaženo ekonomického řešení sporů, je nutná úzká komunikace s institucemi, proti nimž může být podán návrh na zahájení řízení. Za tím účelem zákon ukládá institucím povinnost sdělit arbitrovi ke dni zahájení jejich činnosti obchodní firmu instituce, sídlo a osobu určenou pro kontakt s finančním arbitrem. Touto osobu bude zpravidla ten, kdo se zabývá stížnostmi klientů. Příslušná kontaktní osoba by měla zajistit v operativním styku s finančním arbitrem veškeré podklady pro vydání nálezu. Může být ale též zdrojem informace, že podaný návrh na zahájení řízení je nepřípustný. Praxe také ukázala, že pouhé zahájení řízení před finančním arbitrem bylo podnětem k tomu, že instituce, před vydáním nálezu nebo dokonce před samotným vyjádřením vůči finančnímu arbitrovi v zákonem dané lhůtě, vyhověla klientově reklamaci. Poté řízení před finančním arbitrem ztrácí význam. Návrh na zahájení řízení je ve většině případů navrhovatelem stažen, výjimečně jej finanční arbitr zastavuje ze svého podnětu. Z toho vyplývá, že již samotný podaný návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem má silně preventivní funkci. Z údajů, které finanční arbitr dostává od institucí, vytváří seznam institucí, kterým informuje veřejnost, vůči kterým institucím si mohou u finančního arbitra stěžovat. Aktuálnost tohoto seznamu je dána tím, že instituce jsou ze zákona o finančním arbitrovi povinny sdělovat jakékoliv změny týkající se své osoby. Seznam je uveden v elektronické podobě na internetových stránkách finančního arbitra353. Tím je naplněna podstata informativnífunkce. Další významnou součástí informativní funkce finančního arbitra je zveřejňování výroční zprávy354 o své činnosti. Zpráva charakterizuje činnost kanceláře finančního arbitra, obsahuje nejen údaje o počtu řešených případů, vyřizovaných dotazů či ostatních podnětů, ale charakterizuje také některé konkrétní informace o řešených případech a institucích. Zákon přitom chrání navrhovatele, jehož identifikační údaje zpráva obsahovat nesmí. Na zjištěné nedostatky je však finanční arbitr povinen současně upozornit orgány vykonávající dohled nad institucemi. Tyto orgány pak mohou vůči institucím uplatnit vhodná opatření až po odnětí příslušné licence.

353

www.finarbitr.cz;

354

Kromě této výroční zprávy zpracovává a předkládá finanční arbitr Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jednou ročně zprávu o své činnosti za uplynulý kalendářní rok. Zpráva je předkládána vždy nejpozději do 31. března následujícího roku. Dále může být finanční arbitr požádán Stálou komisí pro bankovnictví PSP ČR o předložení dalších průběžných zpráv v průběhu roku.

340


Efektivní řízení pro vyřizování sporů klientů – spotřebitelů vybraných bankovních služeb může zajistit také důkladná osvěta vůči veřejnosti. Zákon proto ukládá finančnímu arbitrovi, aby veřejnost informoval o svém postupu, o případech, o své působnosti apod. Finanční arbitr proto zajišťuje publikaci osvětových článků, vedení rozhovorů v periodickém i odborném tisku, rozhlasových relacích či televizních vystoupeních. Dále se účastní různých seminářů a pohovorů se studenty vysokých škol. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr, jeho zástupce a pověřené osoby pracují s údaji, které je třeba chránit před zneužitím, ukládá jim zákon povinnost mlčenlivosti. Této povinnosti mohou být pověřené osoby vč. arbitrova zástupce zproštěny pouze finančním arbitrem, on sám pak pouze Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Arbitr rovněž trestá správní delikty, tj. neplnění povinnosti vyplývající ze zákona o finančním arbitrovi, příp. ze správního řádu. Zde se jedná o naplnění další funkce finančního arbitra, kterou je funkcesankční. Instituci může být podle povahy a závažnosti porušení zákona uložena pořádková pokuta až do výše jednoho miliónů korun českých, a to i opakovaně, pokud porušení trvá. Tímto způsobem může finanční arbitr vymáhat zejména právem uloženou součinnost institucí. Uložení pokuty je započato tzv. řízením o uložení pokuty. Instituce má opět třicet dní na to, aby se k takto uložené pokutě vyjádřila. Poté finanční arbitr přikročí k úkonu, kterým pokutu buď uloží nebo na základě předloženého vyjádření řízení o uložení pokuty zastaví. Vzhledem k tomu, že také toto řízení o pokutě se jeví jako velmi zdlouhavé, novela zákona počítá s tím, že za řízení o uložení pokuty bude považováno samotné uložení pokuty. Instituci však nebude v žádném případě bráněno se k pokutě jako takové a její výši vyjádřit, neboť bude mít stále právo použít řádný opravný prostředek.

14.6. MEZINÁRODNI SPOLUPRACE

355

Důležitou součástí činnosti arbitra, jejíž význam vzrostl po vstupu České republiky do Evropské unie, je mezinárodní spolupráce, zejména s členskými zeměmi Evropské unie. Finanční arbitr by se měl stát součástí tzv. FIN-NET, což je zkratka pro „Cross-border Out-of-Court Complaints Network for Financial Services“. FIN-NET sdružuje příslušné členské instituce pro mimosoudní řešení sporů ve finanční oblasti za účelem pomoci spotřebitelům s jejich problémy, které jim vznikají se zahraničními subjekty, např. bankami, pojišťovnami, stavebními spořitelnami, investičními společnostmi. Členy FIN-NET jsou následující členské země Evropské unie Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Řecko, Spolková republika Německo, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Dále jsou členy také země Evropského hospodářského prostoru, a to Island a Norsko.

355

Hornychová Z: Interní materiál kanceláře FA ČR, Praha, 2004;

341


FIN-NET má především tyto tři hlavní cíle: 1. zajistit spotřebitelům snadný přístup k mimosoudnímu řešení prostřednictvím poskytování obsáhlých informací o sporných přeshraničních případech; 2. zaručit efektivní výměnu informací mezi evropskými institucemi pro řešení sporů, aby přeshraniční stížnosti byly zpracovávány co možná nejrychleji, efektivně a profesionálně; 3. zaručit jednotné minimální normy pro mimosoudní řešení sporů v různých zemích Evropského hospodářského prostoru. Snahou členů FIN-NET je zejména zlepšení mimosoudního řešení sporů v rámci Evropské unie. Za tímto účelem uzavřeli členové FIN-NET dohodu, která stanoví rámec přeshraniční spolupráce a zásady mimosoudního řešení sporů. Tato dohoda obsahuje také prohlášení o záměru, podle něhož chtějí příslušné instituce členů FIN-NET dodržovat standardy kvality podle Doporučení 98/257/ES ze dne 30.3.1998 (dále jen Doporučení). V tomto Doporučení je stanoveno těchto sedm zásad pro příslušné instituce pro mimosoudní řešení sporů v oblasti spotřebitelských práv: nezávislost institucí pro urovnání sporů, která zaručuje nestranné postupy; transparentnost řízení tak, aby byly obstarány všechny potřebné informace a výsledek mohl být objektivně posouzen; způsob postupu, který umožňuje, aby mohly být předneseny všechny argumenty a strany byly vzájemně informovány o svých stanoviscích; efektivita řízení, umožňující využít přednosti alternativního řešení sporů, tj.: − přístup bez zapojení právního zástupce, − bezplatné, příp. nenákladné řízení, − rychlé vyřízení, − aktivní role instituce pro řešení sporů, která může pro řešení přizvat všechny subjekty, právní umírněnost tak, aby se rozhodnutím instituce pro řešení sporů neztratila ochrana daná nynějšími předpisy na ochranu spotřebitelů, volnost jednání, možnostzastupování třetí osobou. Členské státy Evropské unie byly požádány Evropskou komisí, aby sdělily, které instituce pro mimosoudní řešení sporů dodržují ve své zemi zásady tohoto Doporučení, protože do FIN-NET mohou být přijaty pouze ty instituce, které byly členskými státy v této souvislosti uvedeny.

342


Lze konstatovat, že institut finančního arbitra České republiky naplňuje výše uvedené atributy Doporučení, proto samotné začlenění finančního arbitra České republiky do struktury FIN-NETu je pouze diplomatickou a tedy velmi formální záležitostí. Vybrané zahraniční instituce naplňující ustanovení článku 10 směrnice o přeshraničních převodech356: Země Belgie

Název instituce Médiateur des banques et sociétés de bourse Association Belge des Banques, Bruxelles Médiateur auprès de la Poste, Bruxelles Ombudsman des assurances, Bruxelles

Dánsko

Pengeinstitutankenævnet, København Realkreditankenævnet, København Ankenævnet for Forsikring, København

Finsko

Consumer Complaint Board, Helsinki The Finnish Insurance Complaints Board, Helsinki

Francie

Le Médiateur de I'ASF (Association Française des Sociétés Financières), Paris Le Médiateur de la Fédération Française des Sociétés d'Assurances, Paris Médiateur de Groupement des Entreprises Mutuelles, Paris Médiateur à la C.O.B., Paris

Irsko

The Ombudsman for the Credit Institutions, Dublin Insurance Ombudsman or Ireland, Dublin

Itálie

Ombudsman Bancario, Roma

Lucembursko

Commission de Surveillance du Secteur Financier (CSSF), Luxembourg Médiateur d'Assurance – ACA-ULC Association des compagnies d'assurance du Grand-Duché de Luxembourg (ACA), Luxembourg Union Luxembourgeoise des Consommateurs (ULC), Howald

Nizozemí

Geschillencommissie Bankzaken, Geschillencommissie Gedragscode, Hypothecaire Financieringen, 's-Gravenhage Nederlandse Ombudsman, Verzekeringen, Klachteninstituut, Den Haag The Dutch Security Institute – Complaints Board, Amsterdam

Portugalsko

Centro de Arbitragem de Conflitos de Consumo, Lisboa Comissão do Mercado de Valores Mobilliários (CMVM), Lisboa

356

Hlavní pramen: http://finnet.jrc

343


Hellenic Banking Ombudsman, Athens

Řecko

Ministry od Development and Commerce Secretariat General, Directorate of Insurance, Athens Der Ombudsmann der privaten Banken, Bundesverband deutscher Banken, Berlin

SRN

Der Ombudsmann der öffentlichen Banken, Bundesverband Öffentlicher Banken Deutschlands e.V., Berlin Deutsche Bundesbank, Schlichtungsstelle, Frankfurt am Main Der Ombudsmann der privaten Bausparkassen, Berlin Versicherungsombudsmann e.V., Berlin Ombudsmann für die private Kranken- und Pflegeversicherung, Berlin Španělsko

Servicio de Reclamaciones, Banco de España, Madrid

Švédsko

Konsument Europa Allmänna reklamationsnämnden, Stockholm

Velká Británie

Financial Ombudsman Service, London

Island

Banking and Securities Complaints Committee, Fjármálaeftirlitið,Reykjavík

Norsko

The Norwegian Banking Complaints Board, Oslo Forbrukernes Forsikeringskontor (Norwegian bureau for insurance disputes), Oslo

CVIČENI 14 14.1.

Proč byl v ČR utaven institut mimosoudního vyrovnání sporů v oblasti vybraných bankovních služeb?

14:2.

Jaké kompetence má finanční arbitr v České republice?

14.3.

Charakterizujte v základech řízení u finančního arbitra.

14.4.

Co je to nález a námitky? Vysvětlete rozdíl.

14.5.

Co je to FIN-NET?

344

KLÍČ KE CVIČENÍM

KLÍČ KE CVIČENÍM 1. kapitola ______________________________________________ CVIČENÍ 1

1.1

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, charakterizuje banku jako právnickou osobu se sídlem v ČR, založenou jako akciovou společnost, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k výkonu těchto činností má povolení působit jako banka. Kromě toho může vykonávat i další činnosti, např. investování do cenných papírů na vlastní účet; finanční pronájem; platební styk a zúčtování; vydávání platebních prostředků (např. platebních karet, cestovních šeků); poskytování záruk; otevírání akreditivů; obstarávání inkasa; směnárenskou činnost atd. Zpravidla se specializuje jen na některé z nich, ostatní aktivity provádí doplňkově. Žádná banka však nemůže vynechat aktivity spojené se základními službami platebního styku a zúčtováním.

1.2

Banky je možno dělit podle řady kritérií, jako např. velikost základního kapitálu; bilanční sumy a pobočkové sítě; typ bankovní licence; převažující služby; typ klientely; právní postavení a charakter vlastnictví; způsob vzniku.

1.3

Podle typu nosné klientely se obchodní banky člení do tří základních skupin: banky specializované na drobné bankovnictví; banky specializované na firemní bankovnictví; banky specializované na privátní bankovnictví.

1.4

Postavení, organizaci a funkce České národní banky upravuje zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Jako základní funkce banky jsou zde vymezeny: právo vydávat bankovky a mince, právo řídit peněžní oběh, právo řídit a organizovat platební styk a zúčtování bank.

1.5

Mezi základní právní předpisy, které upravují platební styk a zúčtování patří: Zákon č. 124/2002, o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (tzv. zákon o platebním styku); zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance; zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník; zákon č. 21/1992 Sb., o bankách; zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový; zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi; vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování;

345


dokument ČNB nazvaný Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech (tato norma není normou právní, a nemá tudíž právní závaznost, obchodní banky se ji však zavázaly dodržovat); Další předpisy související jsou např. zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon (zejména v oblasti zahraničního platebního styku a úhrad vůči cizozemcům); zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti; Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy a Jednotná pravidla pro inkasa a další. 1.6

V zákoně 513/91 Sb., obchodní zákoník, § 708 an. zřízení a vedení běžného účtu, v zákoně č. 124/2002 Sb., o tzv. platebním styku je upraven platební styk, v prováděcí vyhlášce publikované pod číslem 62/2004 a dále ve Všeobecných obchodních podmínkách, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech;

1.7

Platební styk lze definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím peněžního ústavu. Jednotlivé formy platebního styku jsou dány těmito kritérii: způsob placení (hotovostní a bezhotovostní platební styk), teritorium (tuzemský a zahraniční), náležitosti průvodních dokumentů (hladké platby a dokumentární platby), lhůty k provedení (přednostní a standardní platby).

2. kapitola ______________________________________________ CVIČENÍ 2 2.1

Smlouva musí mít písemnou formu a musí obsahovat označení smluvních stran, datum zřízení účtu, měnu účtu, cenu za službu, datum podpisu smlouvy a podpisy smluvních stran. Ostatní náležitosti je vhodné uvádět do tzv. Obchodních podmínek k běžnému účtu.

2.2

Podmínky volně upravovat lze, pokud tato úprava není v rozporu s obecně platným právním předpisem a souhlasí-li obě smluvní strany. V těchto případech se doporučuje uzavření dodatku ke smlouvě.

2.3

Kritériem při zřizování běžného účtu je to, zda je účet zřizován tuzemci či cizozemci; podnikatelskému či nepodnikatelskému subjektu; fyzické nebo právnické osobě, zda je účet veden v domácí či cizí měně atd.

2.4

Dokumentace k běžnému účtu sestává především ze smlouvy o zřízení a vedení účtu, dále pak z dokladu osvědčujícího právní subjektivitu majitele účtu nebo jeho totožnost a z podpisového vzoru majitele účtu a osob zmocněných k nakládání s prostředky na účtu.

346


2.5

Je to výpis z veřejně přístupného seznamu, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje, týkající se podnikatelů a jiných osob, o nichž to stanoví zákon. Zapisují se do něj např. všechny druhy obchodních společností, družstva, jiné právnické osoby ze zákona, fyzické osoby s bydlištěm na území ČR, které jsou podnikateli, a to na vlastní žádost nebo ve smyslu zvláštního zákona apod. Do obchodního rejstříku se zapisuje zejména: obchodní jméno, sídlo společnosti nebo bydliště fyzické osoby a její místo podnikání; IČO; předmět podnikání; právní forma společnosti apod. Náležitosti zapsané do obchodního rejstříku jsou velmi důležité pro chod společnosti, neboť u právnických osob je den zápisu společnosti také dnem jejího vzniku. Zápis do obchodního rejstříku má tzv. konstitutivní charakter u většiny zapisovaných subjektů.

2.6

Superlegalizace je tzv. vyšší ověření pravosti dané listiny v případě, že mezi dvěma nebo více státy nebyla uzavřena žádná mezinárodní smlouva týkající se vzájemného uznávání veřejnoprávních listin. Prakticky to znamená, že listina je opatřena ověřením některého z úřadů v příslušné zemi, který je k tomu oprávněn. V roce 1999 vstoupila v ČR v platnost a účinnost Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (přijata v r. 1961 v Haagu), která ruší mezi smluvními státy požadavek diplomatického nebo konzulárního ověřování cizích veřejných listin (např. listiny vydané soudním orgánem státu, listiny vydané správními úřady, notářské záznamy, úřední potvrzení, kterými jsou opatřeny listiny podepsané soukromou osobou (např. úřední potvrzení o registraci listiny apod.). Tím se zjednodušuje postup při zachování platné dokumentace klienta. Mezi státy může být nadále požadováno připojení tzv. apostilní doložky.

2.7

Akciová společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, veřejná obchodní společnost, nadace, obecní úřad apod.

2.8

Výpis z obchodního rejstříku s doložkou o nabytí právní moci, resp. usnesení o zápisu do obchodního rejstříku s doložkou o nabytí právní moci, nebo alespoň návrh na zápis do obchodního rejstříku včetně notářského zápisu o průběhu valné hromady a společenskou smlouvu; podpisové vzory (na formuláři banky); průkazy totožnosti statutárních zástupců (v případě ověření totožnosti u notáře pak notářsky ověřené podpisové vzory).

2.9

Za společnost mohou vystupovat osoby uvedené v obchodním rejstříku, příp. osoba zmocněná plnou mocí ve formě notářského zápisu osobami v obchodním rejstříku uvedenými. Je vhodnější rozsah plné moci konkretizovat, v ojedinělých případech však lze akceptovat i generální plnou moc. Podpisový vzor může podepisovat také osoba uvedená v obchodním rejstříku včetně osoby s plnou mocí. Vzhledem k ustanovení zákona č. 61/96 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, je banka povinna řádně identifikovat strany obchodu, přesahuje-li hranice obchodu 15 tis. euro.

2.10

Při změně statutárního zástupce firmy je nutno vyžadovat věrohodný průkaz o změně tohoto orgánu. Pro dokumentační účely je nutný nový výpis z obchodního rejstříku, příp. notářský zápis o průběhu valné hromady nebo členské schůze. Akceptovat lze i písemné prohlášení současného statutárního zástupce.

347


2.11

Je nutno zkoumat, zda majitel účtu, který zemřel, za dobu svého života v bance písemně prohlásil, zda jeho úkony provedené v bance zanikají. Pokud tomu tak není, banka pokračuje v běžné činnosti související s operacemi na běžném účtu i po jeho smrti. Majitelem účtu se pak stává dědic (dědici) v rámci dědického řízení. Pokud sevšak majitel účtu s bankou dohodl, že jeho úkony zaniknou, pak banka po jednoznačném prověření úmrtí majitele účtu – fyzické osoby (úmrtní list nebo přípis matriky o úmrtí) účet zablokuje do okamžiku rozhodnutí o vypořádání dědictví. S prostředky zemřelého nelze nakládat. Aby nedošlo např. k zániku živnosti, lze ustanovit tzv. správce dědictví, který je pak oprávněn disponovat prostředky na účtu do okamžiku vypořádání dědictví. Pro dokumentační účely je nutno si vyžádat notářsky ověřené rozhodnutí o ustavení správce dědictví a doložit nový podpisový vzor správce.

2.12

Je třeba vyžádat si usnesení příslušného orgánu o prohlášení konkurzu nebo výpis z obchodního rejstříku. Dále je nutné zajistit výměnu podpisového vzoru původního za nový, kde je uveden správce konkurzní podstaty jako statutární orgán společnosti. Teprve po dohodě se správcem konkurzní podstaty je možné účet zrušit některým z obvyklých způsobů.

2.13

Při zřízení a vedení běžného účtu musí banka brát v úvahu čtyři základní hlediska: účetní(devizové), daňové, hlediskoidentifikace, hledisko pojištění vkladů.

2.14

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, sice umožňuje bance poskytnout bankovní službu se zachováním anonymity klienta do výše 100 tisíc Kč, novější právní úprava (zákon č. 61/1996 Sb.) však zřizování a vedení anonymních běžných účtů v ČR vylučuje. Vedle povinnosti finanční instituce identifikovat účastníka obchodu přesahujícího 15 tis. euro obsahuje i ustanovení, které za obchod s povinnou identifikací považuje zejména otevření účtu v bance. Identifikací fyzické osoby se rozumí ověření následujících identifikačních údajů: jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození, trvalý pobyt, u cizince také číslo cestovního dokladu a státní příslušnost, u osoby provozující podnikatelskou činnost též obchodní jméno a IČ; Identifikací právnické osoby se rozumí ověření: obchodníhojména, sídla, IČ. Pozor však na pojem identifikace uvedené v zákoně č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tam je pojem identifikace vyjádřennásledovně: u fyzické osoby zjištění jejího jména a příjemní, případně všech jmen a příjmení, rodného čísla nebo data narození, pohlaví, trvalého nebo jiného pobytu, jejich ověření z průkazu totožnosti, jsou-li v něm uvedeny, a dále ověření shody podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti a ověření čísla a doby platnosti průkazu

348


totožnosti a orgánu nebo státu, který jej vydal; jde-li o fyzickou osobu provozující podnikatelskou činnost, též zjištění její obchodní firmy, odlišujícího dodatku nebo dalšího označení a identifikačního čísla (IČ); právnické osoby zjištění obchodní firmy nebo názvu vč. odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, jejího sídla, identifikačního čísla (IČ) nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí, jména, případně všech jmen a příjmení, rodného čísla nebo data narození a trvalého nebo jiného pobytu osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem, dále zjištění většinového společníka nebo ovládané osoby a identifikace fyzické osoby, která jejím jménem jedná v daném odchodu; je-li statutárním orgánem nebo jeho členem právnická osoba, zjištění její obchodní firmy nebo názvu včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, jejího sídla a identifikačního čísla (IČ) nebo obdobného čísla přidělovaného v zahraničí a zjištění identických údajů osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem. 2.15

Pojištěným vkladem je pohledávka z vkladů fyzické nebo právnické osoby vedená v Kč nebo cizí měně na jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo rodné číslo vkladatele, popřípadě identifikační číslo; a vklad právnické osoby vedený v Kč na obchodní jméno nebo název právnické osoby, její sídlo; a u tuzemské právnické osoby též na identifikační číslo, s výjimkou vkladů bank, poboček zahraničních bank a finančních institucí.

3. kapitola ______________________________________________ CVIČENÍ 3 3.1

Vnitrobankovní platební styk znamená realizaci platebního styku a zúčtování v rámci jedné banky. Při mezibankovním platebním styku jde o realizaci platebního styku a zúčtování mezi dvěma bankami (prostřednictvím zúčtovacího centra ČNB – platí pro Českou republiku).

3.2

Mezi základní nástroje tuzemského bezhotovostního platebního styku patří: příkaz k zúčtování (příkaz k úhradě, příkaz k inkasu), hromadný příkaz k zúčtování (k inkasu, úhradě), trvalý příkaz, payment order (platební příkaz pro zahraniční nebo přeshraniční platební styk), šek, platební karta.

3.3

Příkaz k úhradě je příkaz k převodu (zúčtování) z podnětu plátce platby, příkaz k inkasu je příkaz k zúčtování z podnětu příjemce platby.

3.4

Obligatorní náležitosti platebního příkazu jsou: bankovní spojení plátce i příjemce, měna, částka, konstantní symbol v případě, že to vyžaduje zvláštní právní předpis; podpis výstavce podle podpisového vzoru.

349


Fakultativní náležitosti: datum splatnosti, variabilní a specifický symbol, tzv. AV pole neboli textová zpráva pro příjemce, umožní-li to banka příkazci; datum vystavení s označením místa vystavení, doplňující údaje klienta. 3.5

Hromadný příkaz se využívá v případě, kdy na vrub nebo ve prospěch jednoho účtu lze zúčtovat několik operací různého charakteru ve prospěch různých účtů příjemců (příkaz k úhradě) nebo na vrub různých účtů plátců ve prospěch jednoho účtu příjemce (příkaz k inkasu). Trvalými příkazy se provádějí opakující se platby pro stejného příjemce nebo opakující se platby od stejného plátce splatné v určitém termínu; dále pak pravidelné převody v určité výši nebo nad stanovený limit zůstatku na účtu nebo celého jeho zůstatku (také tzv. automatický převod).

3.6

Platební příkaz má obvykle tyto náležitosti: název příkazce a číslo jeho účtu, pokud je užíváno; částka, která má být placena v cizí měně; název cizí měny v kódu ISO – mezinárodní standard; příjemce úhrady (přesný název, adresa) a číslo jeho účtu, je-li užíváno; jméno a adresa peněžního ústavu příjemce, příp. údaj o tom, přes který další peněžní ústav má být platba provedena (není však povinností plátce); informace, kdo hradí poplatky; účel úhrady – platební titul; podpisy klienta (dle podpisových vzorů).

3.7

3.8

Je-li příjemce úhrady klientem jiného peněžního ústavu, provede banka úhradu bance klienta: •

prostřednictvím devizových účtů českých bank, které si je vzájemně vedou, nebo v CZK prostřednictvím zúčtovacího centra ČNB, avšak s konverzí z cizí měny do Kč a naopak, pokud nezní na Kč;

•

nebo prostřednictvím účtu banky příjemce vedeného u zahraniční banky, tj. přes třetí banku. Banka může rovněž odmítnout platbu přijmout a požádá přikazující banku, aby úhradu provedla bance příjemce přímo. Tato praxe je běžná zejména u větších zahraničních bank.

Šek k zúčtování lze využít obvykle k úhradě zboží nebo služeb. Příjemce šeků vytváří z takto přijatých šeků zvláštní soubor, tzv. sčítací proužek na celkovou částku všech přijatých šeků, dále vyhotoví příkaz k inkasu, který podepíše podle podpisových vzorů. Šeky, proužek a příkaz k inkasu pak odevzdá do své banky k zúčtování. Banka po formální a věcné kontrole všech šeků a příkazu k inkasu provede jejich zúčtování na vrub účtu uvedeného na šeku a ve prospěch účtu uvedeného na příkazu k inkasu.

350


3.9

Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky požadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jímž je klientem, podmínky stanovené zákonem o platebním styku a příp. další povinnosti, stanoví-li tak zvláštní předpis.

3.10

Všimněte si, kdo je vystavovatelem soukromého šeku, jaká je jeho odpovědnost za šek. Jednotlivé druhy šeků posuďte podle možné bonity jejich vystavovatelů. Pro tyto skutečnosti není soukromý šek zcela bezpečným platebním instrumentem. Bezpečnější je šek bankovní.

3.11

Rezervování prostředků na účtu je jednou ze služeb banky. Zajišťuje shromažďování prostředků na účtu na přesně stanovený den a v přesně stanovené výši po jistou dobu. Částka se vytváří z kreditů docházejících na účet, které nejsou uvolňovány na ostatní případné platby klienta z účtu.

3.12

Blokování prostředků na účtu klienta banky nabízejí pro takové platby, které jsou určeny pro obchodního partnera daného klienta. Jsou uvolňovány v jeho prospěch při naplnění tzv. blokačního znaku (např. V-symbol, číslo účtu apod.). Blokace prostředků je nabízena bankami většinou jen po jisté časové období, např. 5 dní.

3.13

„K 1“ neboli tzv. kartotéka 1 je v oblasti bankovnictví vžitý výraz, který se používá pro bankou vedený souhrn neprovedených plateb, tj. plateb před jejich datem splatnosti, resp. přede dnem účinnosti příkazu k převodu. „K 2“ neboli tzv. kartotéka 2 je rovněž vžitý výraz, který se používá pro bankou vedený souhrn plateb po lhůtě splatnosti, tj. pro platby, na které v den jejich splatnosti klient neměl dostatek peněžních prostředků a tudíž nebyly naplněny podmínky dne účinnosti příkazu k převodu. Služba K 2 bývá poskytována na základě smlouvy a za stanovenou cenu.

3.14

Poštovní poukázky jsou nástrojem platebního styku České pošty (příp. Poštovní spořitelny). Jejich využívání je rozděleno do čtyř základních vzorců – A, B, C a D. Banky příp. pracují pouze s prvními dvěma vzory. Poštovní poukázka vzorce A slouží k zasílání peněžních částek složených v hotovosti fyzickou osobou na poštovní přepážce (provozovně) k bezhotovostnímu připsání na účet klienta banky. Poštovní poukázka vzorce B slouží k výplatě hotovostí prostřednictvím pošty z účtu klienta u banky.

4. kapitola _______________________________________________ Cvičení 4 4.1

Dodací podmínky, které upravují způsoby a náležitosti dodávky zboží. Dodací podmínky platné od 1.1.2000 . INCOTERMS 2000 jsou rozděleny na čtyři základní skupiny: skupina E – doložka „odebrání“ skupina F – doložka „hlavní přepravné neplaceno“ skupina C – doložka „hlavní přepravné placeno“ skupina D – doložka „dodání

351


4.2

4.3

4.4

Dokumentární inkasa známe •

Podle typu předkládaných dokumentů :dokumentární; směnečné;

•

Podle inkasních podmínek: dokumenty proti placení; dokumenty proti přijetí; dokumenty proti jiným podmínkám; dokumenty proti částečnému platu a akceptaci směnky; dokumenty proti vystavení bankovní záruky; dokumenty proti potvrzení o převzetí dokumentů nebo proti závazku odběratele na odložené placení; dokumenty proti výměně za jiné dokumenty;

•

Podle způsobu zpracování: přímé; nepřímé.

Je to závazkový platební instrument. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky odběratele, že poskytne třetí osobě (nebo na její řad) úhradu za dodané zboží resp. služby a to pouze při splnění všech akreditivních podmínek. Členíme je: •

podle stupně závazku

•

podle právní závaznosti

•

podle způsobu zpracování

•

podle formy zpracování

•

podle platebních podmínek

Aval směnky Aval směnek je proveden přímo na listině směnky. Představuje směnečné prohlášení, který spočívá v závazku, na základě kterého je avalista (ten, který se zaručil) na výzvu majitele povinen poskytnout plnění vždy a to i bez předchozího požadavku majitele na plnění směnečným dlužníkem.

4.5

Bankovní záruky známe •

platební;

•

neplatební;

•

aval směnek;

•

záruka za zaplacení směnek;

•

záruka za zaplacení leasingových splátek;

•

záruka za zaplacení zboží;

•

vádium;

•

záruka za dobré provedení kontraktu;

•

záruka za vrácení akontace;

•

přímé

•

nepřímé

352


5. kapitola _________________________________________________ Cvičení 5 5.1

Rozdíly mezi forfaitingem a factoringem je v jejich využitelnosti klientem. Forfaiting lze charakterizovat jako úplatné postoupení v budoucnu splatných pohledávek. Forfaiting znamená odkup pohledávek s odloženou splatností forfaitérem bez zpětného postihu na předcházejícího držitele Factoring je forma financování, která je zpravidla určena právnickým nebo fyzickým osobám (dodavatelům zboží nebo služeb), kteří pravidelně dodávají stálým odběratelům. Factoring představuje prodej (postoupení) budoucích pohledávek před dobou jejich splatnosti factoringové společnosti. Předmětem factoringu je finanční služba představující zajištění inkasa pohledávek vzniklých na základě dodávek zboží nebo služeb. Odkupovanou pohledávkou je faktura a případně jiné dokumenty vztahující se ke konkrétní dodávce.

5.2

Eskont směnek Eskont směnek je odkup směnek (realizovaný bankou) před jejich splatností s postihem na žadatele o eskont. Při eskontu směnky se předpokládá, že pohledávka banky (vzniklá uhrazením eskontní částky držiteli směnky, tj. hodnoty směnky snížené o úroky vypočítané ode dne eskontu do dne splatnosti směnky), bude zaplacena akceptantem směnky. Pouze v případě, že toto nebude provedeno, uhradí danou pohledávku držitel směnky.

5.3

Exportní odběratelské úvěry jsou zpravidla zajištěny u pojišťovací společnosti – v ČR zpravidla u EGAP.

5.4

Exportní odběratelský úvěr představuje smluvní ujednání, na základě kterého obdrží dodavatel smluveně zajištěnou částku za dodávku zboží od své banky. Odběratel poté s odloženou splatností uhradí smluvně zajištěnou částku bance dodavatele. Exportní odběratelský úvěr je zajištěn jak bankou odběratele, tak zpravidla úvěrovými pojišťovnami. Exportní úvěrová linka představuje smluvní ujednání, na základě kterého jsou poskytovány finanční prostředky jednou bankou bance druhé za určitých konkrétních podmínek.

5.5

Pro všechny způsoby financování platí pravidlo, že úhrada příslušné částky v cizí měně a v CZK z/do zahraničí se provádí prostřednictvím nostro/loro účtů, úhrada v ČR a v CZK se provádí prostřednictvím ZC ČNB.

6. kapitola _______________________________________________ Cvičení 6 6.1

Ano, je to zákon č. 254/2004 Sb.

6.2

Ústřední bankou v ČR je Česká národní banka v souladu s ústavou ČR.

353


6.3

Nevýhod hotovostních operací je mnoho. Mezi ně patří například velké poplatky u bank, riziko ztráty nebo zcizení apod.

6.4

Předpokládaný vstup ČR vstup do eurozóny je dle ČNB a vlády v letech 20092010

6.5

ČNB je řádným členem ESCB. Ze členství jí vyplývají práva a povinnosti v souladu s legislativou EU.

7. kapitola ________________________________________________ Cvičení 7 7.1

V ČR existují bankovky této nominální hodnoty: 20, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 Kč.

7.2

Mezi ochranné prvky bankovek náleží:

7.3

•

papír;

•

vodoznak(vodotisk);

•

ochranné prvky vznikající při tisku;

•

ochranný proužek;

•

ochranná vlákna;

•

konfety;

•

barvy;

•

ostatní ochranné prvky.

Bez souhlasu ČNB lze reprodukovat bankovky v souladu s Vyhláškou č. 36/1996 Sb.: •

Jedná-li se o jednostranné černobílé reprodukce a splňuje-li další podmínky;

•

Jedná-li se o barevné reprodukce, které taktéž splňují další podmínky (např.zachování poměru stran, jiný svíraný úhel). Bez souhlasu ČNB lze reprodukovat mince (pozn. a také platební karty).

7.4

Bankovky tiskne Státní tiskárna cenin Praha a mince se razí v ČR v České mincovně, samostatné výrobní divizi Bižuterii Česká Mincovna a.s.

7.5

ČNB stanovila pravidla pro nakládání s hotovými penězi např. Vyhláškou č. 36/1996 Sb. nebo 37/1996 Sb.

8. kapitola ________________________________________________ Cvičení 8 8.1

Pokladník je zpravidla zaměstnanec banky provádějící hotovostní operace v českých korunách i cizí měně.

Pro pokladníka platí zpravidla následující: •

nesmí být mladší 18-ti let

354


•

musí mít právní způsobilost

•

musí mít čistý trestní rejstřík

•

nesmí být v příbuzenském vztahu k nejbližšímunadřízenému

•

musí být seznámen s předpisy banky týkající se bezprostředně jeho práce

•

musí být jednoznačně proškolen v oblasti hotovostních operací

Pravidlem je také uzavření dohody o hmotné odpovědnosti s každýmpokladníkem resp. zaměstnancem provádějící hotovostní operace. 8.2

Peníze se ve většině případů zasílají prostřednictvím specializovaných přepravních agentur nebo poštou, výjimečně si banka může přepravovat peníze i vlastními prostředky. Přepravce ručí za převzatý počet obalů (pytlů, kontejnerů) a za bezpečné doručení zásilky na místo určení. Při příjmu zásilky banka (klíčníci) nejprve prověří a zkontroluje: •

neporušenost obalů zásilky,

•

jejich uzavřenost a zapečetění,

•

správnost údajů na dokladech k zásilce.

8.3

Vybraným klientům (např. řetězce obchodních domů, čerpací stanice apod) je nabízena možnost předávat bance hotovost ve velkých částkách v tzv. uzavřených obalech. V podstatě se jedná o převzetí hotovosti bankou s tím, že obsah uzavřeného obalu, který si klient vyzvedl na příslušném pracovišti banky, je přepočítán pracovníky banky až následně. Při předání uzavřeného obalu musí zaměstnanec banky prověřit, zda je obal neporušený a převzetí potvrdí dle předem dohodnutých pravidel. Na základě smluvního vztahu zavřeného mezi bankou a klientem pak banka komisionálním způsobem přepočítává převzatou hotovost a připisuje ve prospěch účtu klienta

8.4

Základním legislativním předpisem v devizové oblasti je zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. Z tohoto zákona vyplývají pro osoby, které chtějí provádět směnárenskou činnost některé povinnosti.

8.5

Při manipulaci s penězi musí být vždy dodržováno základní pravidlo přítomnosti minimálně dvou pracovníků. Toto pravidlo (zvané též komisionálnost nebo pravidlo čtyř očí) zaručuje vzájemnou kontrolu pracovníků, kteří manipulují s penězi. Toto pravidlo je de facto splněno i při manipulaci s penězi vůči klientovi, v tomto případě právě on plní funkci „druhé osoby“.

9. kapitola ______________________________________________ CVIČENÍ 9 9.1.

Mezibankovní platební styk lze v našich podmínkách charakterizovat jako vztah mezi dvěma bankami, při kterém probíhá zúčtování položek platebního styku prostřednictvím zúčtovacího centra ČNB.

9.2.

Aby vznikl platební systém, musí mít v podstatě alespoň tři účastníky. Účastníci systému odpovídají za splnění svých finančních závazků, které vyplývají z příkazů přijatých systémem.

355


Za účastníky systému se považují: •

banky a pobočky zahraničních bank;

•

jiné osoby, které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry podle zvláštního právního předpisu;

•

osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby podle zvláštního právního předpisu

•

osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou;

•

osoby oprávněné vydávat elektronické peněžní prostředky na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního přepisu;

•

zahraniční osoby, které provádějí výše uvedené činnosti.

V případě vzniku platebního systému není opomenut princip smluvní, jež vyžaduje písemnou formu smlouvy. Obsahují pravidla daná zákonem. Licenci k provozování systému může udělit ČNB. 9.3

Systém CERTIS je zúčtovací systém fungující podle zákona o platebním styku, jehož provozovatelem je Zúčtovací centrum ČNB.

9.4

Základním předpokladem fungování systému CERTIS je smluvní ujednání mezi příslušnou bankou a ZC ČNB o vedení účtu platebního styku a o předávání a přejímání dat. Systém CERTIS dále pracuje na těchto principech: •

brutto princip zúčtování v reálném čase (Real-Time Gross Settlement, RTGS; tj. zpracování každé operace se provádí kontinuálně v reálném čase);

•

nerealizují se nekryté platby, tzn. banka si musí opatřit peněžní prostředky sama do konce účetního dne, jinak jí ZC platbu vrátí formou odmítnuté položky;

•

platí neodvolatelnost položek akceptovaných ZC ČNB. Položka, která byla bankou předána a ze strany ZC akceptována, nemůže být již odvolána ani zrušena;

•

je vytvořen přímý dvoustranný vztah mezi centrálou banky a platebním systémem CERTIS. Znamená to, že každá banka zapojená do mezibankovního zúčtovacího procesu si musí soustředit položky platebního styku do jednoho místa (tedy např. z poboček do centrály), setřídit pro předání do ZC a převést do příslušného formátu, i když sama používá jiný vnitřní formát dat;

•

na účtech mezibankovního platebního styku, na kterých probíhá zúčtování (zároveň to jsou účtu tzv. povinných minimálních rezerv) se nepřipouští debetní saldo;

•

Česká národní banka poskytuje obchodním bankám vnitrodenní úvěr na jejich plánovaný předpokládaný nedostatek prostředků zajištěný cennými papíry banky v systému SKD (Systém krátkodobých dluhopisů);

•

zpracování různých typů transakcí (úhrady, storna, neúčetní výzvy k inkasu apod.);

•

platební systém CERTIS zpracovává pouze transakce v českých korunách. 356


9.5

Struktura čísla v systému ABO byla tvořena šestimístným předčíslím a dále tzv. základní matrikou čísla účtu a zvláštním znakem „O“ označujícím druh organizace (celkem 10 znaků). Dnešní struktura obsahuje kromě předčíslí a vlastního čísla účtu (celkem 16 znaků) ještě identifikační kód banky (4 znaky).

9.6

Modulo 11 je princip matematického propočtu, na kterém je založena kontrola správnosti uváděných čísel bankovního spojení. Je vyjádřen tzv. kontrolní číslicí jak v předčíslí, tak v čísle účtu. Váhy pro výpočet kontrolní číslice jsou uvedeny v technických podmínkách smlouvy uzavřené mezi bankou a ZC ČNB.

10. kapitola ____________________________________________ CVIČENÍ 10 10.1

Lhůty pro zpracování příkazu k úhradě (příkaz k převodu ve smyslu zákona o platebním styku) jsou přímo stanoveny tímto zákonem. Banka plátce je povinována zpracovat příkaz k převodu nejpozději následující bankovní pracovní den. Pokud však dovodíme tento princip do důsledků, zjistíme, že maximální lhůta pro příkaz k úhradě činí pro mezibankovní platební styk v Kč 3 dny a pro inkasní způsob placení 5 dnů. Reálné lhůty pro standardní platby jsou ale kratší, a to pro úhradu 2 dny a pro inkaso 3 až 4 dny.

10.2

Inkasní příkaz (inkaso) má dvě samostatné fáze: fázi neúčetního dotazu, zda je inkaso z příslušného účtu u banky přípustné a zda je na účtu dostatek peněžních prostředků; fázi účetní, kterou se provede účetní převedení prostředků z účtu plátce na účet příjemce, pokud je transakce inkasa přípustná a je dostatek peněžních prostředků na účtu.

10.3

Zúčtování operací zahraničního platebního styku je založeno na vzájemném vedení soustavy nostro a loro účtů v příslušných měnách země daného teritoria. Předpokladem zřízení a vedení nostro účtu je především oslovení zahraničních bank ve vybraných teritoriích k otevření účtu v dané měně. Poptávající banka rozešle poptávku s předběžným výčtem operací, které by prostřednictvím takového účtu probíhaly. Důležitá je předchozí výměna základních dokumentů charakterizujících poptávající banku navenek (bankovní podpisové vzory, telegrafické a příp. i swiftové klíče). V další fázi dojde zpravidla k dohodě o konkrétních podmínkách (stanovení tzv. cut of time určení kreditního a debetního úroku, cenových podmínek vyjádřených v tzv. Terms and Conditions). Dále banka sdělí číslo, případně i název účtu včetně měny účtu, které identifikují příslušný nostro účet. Po stanovení podmínek je nutno zadat do vnitřního účetnictví tzv. zrcadlový účet k příslušnému nostru tak, aby zúčtování prostřednictvím nostro účtů v zahraniční odpovídalo podmínkám účetnictví v České republice.

10.4

Opravné zúčtování je upraveno zákonem o bankách a dále ve vyhlášce 62/2004 Sb. Ukládá bance provést bez zbytečného odkladu opravu chybného zúčtování. Banka má tuto opravu provést, pokud natypovala platbu v rozporu s příkazem klienta.

357


Pokud banka způsobila chybu v zúčtování, je povinna neprodleně převést na účet oprávněného příjemce peněžní prostředky ve správné výši včetně úroku vyplývající ze smlouvy za období, kdy s nimi klient nemohl nakládat. Vede-li účet neoprávněného příjemce chybně zúčtované platby jiná banka, je banka, která chybu způsobila, oprávněna dát této bance podnět k odepsání částky z jeho účtu do 3 měsíců od chybného zúčtování, pokud učinila banka chybu v bankovnímspojení nebo částce převodu. 10.5

Opravné zúčtování ve formě storna může provést jen banka, a to i bez souhlasu klienta, pokud provedla (natypovala) příkaz klienta v rozporu s jeho požadavkem co do bankovního spojení nebo částky převodu. Jde o přímý účetní zásah do účtu plátce i příjemce platby. Žádost o vrácení platby neboli vratku realizuje banka na žádost klienta formou neúčetního dotazu – žádosti – u banky příjemce (příp. i u klienta – příjemce platby), aby příslušnou platbu, která mu byla připsána ve prospěch jeho účtu, vrátila účetní cestou z podnětu příjemce platby. Pokud tak příjemce platby neučiní, nelze jej ze strany banky k této skutečnosti nutit. Problém je pak nutno řešit jiným způsobem – přímým vztahem mezi oběma klienty, příp. i soudní cestou.


Mezinárodní organizace S.W.I.F.T. byla založena bankami za účelem vývoje a provozu mezinárodní telekomunikační sítě pro rychlý, spolehlivý a bezpečný přenos zpráv a informací týkajících se finančních operací.

11.2

Členství v mezinárodní organizaci S.W.I.F.T. bance umožňuje přímý přístup k cca 7,5 tisícům bank a finančních institucí na celém světě a snižuje riziko z přenosu dat. Snižuje náklady na přenos dat a vzhledem k automatizaci umožňuje zvýšit produktivitu zpracování finančních informací.

11.3

Swiftové zprávy se člení do kategorií podle účelu nebo předmětu obchodu, kterého se týkají (např. zprávy o převodech mezi finančními institucemi jsou zařazeny do kategorie 2 – Mezibankovní převody, kdežto úhrady klientů bank do kategorie 1 – Úhrady klientů a úhrady šeků).

11.4

Swiftová adresa je v podstatě identifikační kód banky (příp. jiné finanční instituce), který slouží k identifikaci odesílatele a příjemce swiftové zprávy, případně dalších bank, které se konkrétního převodu účastní (např. zprostředkující banka a dobropisující banka). Má standardní kódovou strukturu (kódy stanovené ISO).


Předmětem bankovního tajemství jsou všechny bankovní obchody a peněžní služby bank včetně stavů na účtech a depozit. Institut bankovního tajemství byl do současné legislativy ČR zaveden v roce 1992, a to zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách.

358


12.2

Banka může podat informaci o záležitostech týkajících se klienta bez jeho souhlasu pouze soudu pro účely občanského soudního řízení; orgánu činnému v trestním řízení při trestním stíhání; finančnímu úřadu nebo finančnímu ředitelství ve věci daňového řízení, jehož je klient účastníkem; orgánům sociálního zabezpečení; celním orgánům; Ministerstvu financí ČR a Komisi pro cenné papíry; zdravotním pojišťovnám např. při vymáhání pojistného; úřadům práce; exekutorům; rovněž osobám, které prokazatelně vlastní chybnou dispozicí bance utrpěly škodu a bez příslušného údaje se nemohou domoci práva na vydání bezdůvodnéhoobohacení.

12.3.

Banka z titulu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu rezervuje peněžní prostředky na účtu klienta ode dne obdržení tohoto usnesení do doby, kdy jí bylo doručeno uvědomění, že usnesení soudu nabylo právní moci. V případě, že po tuto dobu narezervované peněžní prostředky na účtu klienta nepokryjí celou výši přikázané pohledávky, banka rezervuje peněžní prostředky na účtu klienta dále, nejdéle však 6 měsíců ode dne, kdy obdržela uvědomění o nabytí právní moci usnesení soudu.

12.4

Ano, ale jen v případě, že na účtu povinného je dostatek peněžních prostředků (a to v den obdržení uvědomění o nabytí právní moci usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, nejdéle však do 6 měsíců od tohoto dne).

12.5

Banka může ve smyslu novely zákona o bankách č. 16/1998 Sb. informovat také osobu, která prokáže, že v důsledku vlastní chybné dispozice bance utrpěla škodu a bez tohoto údaje banky se nemůže domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu občanského zákoníku.


Přeshraniční platební styk v rámci zemí EHP je upraven směrnicí č. 97/5/ES Evropského parlamentu a Rady, o přeshraničním platebním styku, která byla včleněna do zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku. Obě normy upravují zejména povinnosti bank vůči klientům, především v těchto oblastech: transparentní provádění plateb, lhůty k provedení platby, tzv. náhrady ze strany bank při nedodržení lhůty přeshraničního převodu, zamezení dvojímu zpoplatnění, použití kurzů, stanovení výše poplatků atd. V květnu 1998 byla přijata směrnice č. 98/26/ES Evropského parlamentu a Rady, o neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, která zavázala členské státy kodifikovat v jejich právních systémech nejpozději do prosince 1999 tzv. neodvolatelnost platebních příkazů a vzájemné vypořádání obchodů s cennými papíry v případě, že došlo k jejich předání do příslušného zúčtovacího centra členského státu. I část této normy, týkající se právě neodvolatelnosti platebních příkazů je také součástí výše uvedenéhozákona.

13.2

TARGET je zkratka anglického složeného výrazu Trans-European Automated Real-Time Gross Settlement Express Transfer System. Jde o nadnárodní decentralizovaný zúčtovací systém, jenž spojuje lokální zúčtovací systémy centrálních bank členských zemí HMU. Pracuje na brutto principu zúčtování v reálném čase, tj. s valutou D–0. Byl uveden do provozu 1.1.1999. V současné době běží projekt pod názvem TARGET 2. 359


13.3

Ano, lze, avšak klade to v současné době větší nároky na výběr bankovního partnera, protože je nutno dodržovat stanovené podmínky Směrnice 97/5/ES a zákona č. 124/2002 Sb., které se týkají dodržení lhůt pro přeshraniční převody. Pokud by bankovní partner podmínky neplnil, banka plátce by byla vystavena vyššímu riziku náhrad svému klientovi – plátci.

13.4

Např. STEP 1, který byl vyvinut v rámci EBA, jehož hlavním cílem je zkrácení doby převodu, podpora používání bankovních standardů s cílem posílit používání STP mezi bankami nebo systém CLS, který je víceměnovým systémem pro zúčtování devizových operací na základě PVP (Payment versus Payment) pracující v reálném čase. Dále lze jmenovat např. EAF nebo BACEE. Systém EAF pracuje na principu kombinace brutto a netto zúčtování. Od roku 1999 postupně zavedl zúčtování v EUR s příslibem valuty zúčtování D+0. Zúčtovací systém BACEE založilo devět bank z pěti zemí z východní a střední Evropy. Zakládajícími členy byly i banky z České republiky. Zúčtovací systém pracoval s valutou D+1. Jednotlivé členské banky byly napojeny prostřednictvím svých účtů do tzv. zúčtovacích bank, které byly pro jednotlivé členské banky různé. Např. Komerční banka byla napojena do Barclay’s Bank, která pak zajišťovala zúčtování v systému ECS prostřednictvím BIS., od ledna 1999 však přes ECB Výhodou obou lokálních systémů je zejména větší spolehlivost, než jakou vykazuje klasické zúčtování přes různé korespondentské banky; jsou levnější a pracují rychleji.

13.5

SEPA je zkratka Single Euro Payment Area neboli Jednotný eurový platební prostor. Jedná se o iniciativu EPC (European Payment Council). Cílem SEPA je vypracování jednotných standardů, které budou závazné pro platební systémy používané v rámci SEPA, potlačení hotovostních operací, snížení používání šeků a jejich úplné zastavení do roku 2010 apod. EPC pracuje v pěti pracovnjích skupinách: skupina pro obchodní a klientské požadavky, skupina pro infrastrukturu, skupina pro STP, dále skupina pro hotovosti a skupina pro karty.


Vzhledem k tomu, že se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie jako její řádný člen, byla nucena v přípravném období provést řadu kroků, kterými by naplnila některé povinnosti, které ji ze členství vyplývaly. Jednou z povinností byla mj. nutnost transformovat celou řadu právních předpisů Evropské unie do svého právního řádu. Jednou ze směrnic, kterou musela ČR integrovat do svého právního řádu, byla Směrnice č. 97/5/ES a Rady o přeshraničních převodech (platbách). Článek 10 směrnice požaduje, aby členské státy zajistily existenci vhodných a účinných nápravných postupů pro řešení stížností klientů v oblasti upravené touto směrnicí. Totéž pak platí v oblasti elektronických platebních prostředků. Vychází se zde z myšlenky, že klasická soudní cesta není v mnoha případech efektivní, neboť zejména náklady sporu často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro klienta – spotřebitele odrazujícím prvkem. Překážkou se může jevit také zdlouhavost sporu.

360


14.2

Kompetence jsou upraveny zákonem o finančním arbitrovi. Řízení před FA je určeno k řešení stížností klientů na jejich banky (příp. další instituce) při realizaci převodů peněžních prostředků vč. tzv. přeshraničních převodů, opravného zúčtování a inkasní formy placení na území České republiky, pokud částka převodu nepřevyšuje ke dni účinnosti příkazu k převodu 50 tis. EUR. Dále finanční arbitr řeší spory vyplývající mezi vydavatelem elektronických platebních prostředků a jejich držiteli.

14.3

Řízení u finančního arbitra je zahajována na návrh navrhovatele, kterým může být fyzická i právnická osoba, pokud návrh splňuje podmínky pro řízení před finančním arbitrem. Zákon přesně definuje podmínky, které musí návrh obsahovat (např. identifikaci navrhovatele i instituce, dále popis rozhodných skutečností vč. doložení důkazů, dále vyjádření instituce, že nebyl navrhovatel úspěšný nebo alespoň prohlášení navrhovatele, že instituce byla vůči němu nečinná a příp. další). Pokud je návrh přípustný, finanční arbitr požádá instituci o vyjádření k případu. Ta na to má 30 dnů (nově 15 dnů), příp. může finančního arbitra požádat o prodloužení lhůty o dalších 30 dnů. Pak finanční arbitr po projednání a zvážení všech pro a proti vynese rozhodnutí, kterým je nález. Ten je vykonatelný po nabytí právní moci podle OSŘ. Lze ještě podotknout, že na řízení finančního arbitra se vztahuje správní řád, pokud není v zákoně o finančním arbitrovi (jinak č. 229/2002 Sb.) řečeno něco jiného.

14.4

Nález je rozhodnutí finančního arbitra ve věci samé, námitky jsou řádným opravným prostředkem proti nálezu finančního arbitra.

14.5

FIN-NET je zkratka pro Cross-border Out-of-Court Complaints Network for Financial Services. FIN-NET sdružuje příslušné členské instituce pro mimosoudní řešení sporů ve finanční oblasti za účelem pomoci spotřebitelům s jejich problémy, které jim vznikají se zahraničními subjekty, např. bankami, pojišťovnami, stavebními spořitelnami, investičními společnostmi. Členy FIN-NET jsou následující členské země Evropské unie Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Řecko, Spolková republika Německo, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Dále jsou členy také země Evropského hospodářského prostoru, a to Island a Norsko. FIN-NET má především tyto tři hlavní cíle: •

zajistit spotřebitelům snadný přístup k mimosoudnímu řešení prostřednictvím poskytování obsáhlých informací o sporných přeshraničních případech;

•

zaručit efektivní výměnu informací mezi evropskými institucemi pro řešení sporů, aby přeshraniční stížnosti byly zpracovávány co možná nejrychleji, efektivně a profesionálně;

•

zaručit jednotné minimální normy pro mimosoudní řešení sporů v různých zemích Evropského hospodářského prostoru.

361


362

LITERATURA

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Andrle, P.: – Dokumentární akreditiv v praxi. Praha 2001. Bajer, J.: Papírová platidla Československa 1919-1993, České republiky, Slovenské republiky 1993-2003.Praha 2003 Bakeš M. a kol.: Finanční právo. Praha 1995. Banca Commercial Italiana: Notes on Banking Transactions Relating to Foreign Trade, Milano 1994 Barák J., Hartlová V., Žlebková M.: Zákon o bankách, komentář a předpisy související. LINDE, Praha 2003. Bartošek, K. – Felsbergová, D. – Jaroš, P.: Bankovnictví v České republice. BIVS, Praha 1995. Beneš, V. a kolektiv: – Zahraniční obchod. Praha 2004. Beránek J.: Víte co je SWIFT? , Obchodník, 5/1994. Bureš, J. – Drápal, L.: Občanský soudní řád. Praha 1994. Čermáková I.: Bankovní záruka. Praha 2002. ČS a.s.,.: Školící materiál. Praha 2003 Dvořák, P.: Bankovnictví. Praha 1996. Evropská úmluva o lidských právech Evropské sdružení volného obchodu/Hospodářská komora České republiky – Abeceda obchodníka. Praha 1996 Giese/Dušek/Payne-Koubová/Dietschová: Zajištění závazků v ČR. Praha 2003 Hásková, J. – Koštel, M. – Novotný, J. – Pekárek, J. – Surga, L.: Československé bankovky, státovky a mince (1919–1992). Praha 1992. Hils, C.: The Making of the €URO, ECB 2002 Hornychová Z.: Interní materiál kanceláře FA ČR, Praha 2004. Hospodářská komora ČR: – Jednotná pravidla MOK pro inkasa s komentářem. Praha 1978. Hospodářská komora ČR: – Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání s komentářem. Praha 1994. Hovorka, P.: Druhy exportního financování a možnosti využití pro exportéry, bakalářská práce, BIVŠ 2002 HVB Bank: Mezinárodní obchod. Praha 2002 Chalupa, R. – Štenglová, I. – Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Praha 1994. Chalupa, R.: – Zákon směnečný a šekový – komentář. Praha 1996.

363

KLÍČ KE CVIČENÍM ICC Česká republika :– Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (UCP 500) a Dodatek k UCP 500 pro elektronickou prezentaci (eUCP). Praha 2002. ICC Česká republika: - Incoterms 2000. Praha 1999. ICC Česká republika: – Mezinárodní pravidla pro standby ISP 98. Praha 2003. Janatka F. a kolektiv: Komerční rizika v zahraničním obchodu a ochrana proti nim. Praha 2001 Jehlička, O. – Švestka, J. – Škárová, M. – Vodička, A. a kol.: Občanský zákoník. Praha 1994. Jelínková, D.:Hotovostní platební operace v České republice před vstupem do EU, , bakalářská práce, BIVŠ 2004 Kadorík, M.: Rozvoj forem bezhotovostního platebního styku, studie KB, Praha 1995. Kartotéka platidel ČNB. Counterfacon. KB: Zahraniční obchod a finanční trhy. Praha Kolektiv autorů: Brána do světa mezinárodního obchodu. Praha 1997. Kolektiv autorů: Dokumentární platby v zahraničním obchodě. Praha 1997. Kolektiv autorů: Služby exportérům. Praha 1997. Kolektiv autorů: Tuzemský factoring. Praha 1997. Kopáč, L.: Komentář k čs. zákonným ustanovením o směnkách. Praha 1983. Kopáč, L.: Směnky a směnečné právo. Praha 1992. Kovařík, Z.: Směnka a šek v České republice. Praha 2001. Machková, H. a kolektiv: – Mezinárodní obchodní operace. Praha 2003. Marvanová, M. – Houda, M. a kol.: Platební styk – Platební a zajišťovací instrumenty ve vnitřním a zahraničním obchodě. Brno 1995. Nejepínský K.: - Směnka v obchodě a podnikání. Praha 1992. Nováková Z., Michálková E.: Šeky – pracovní sešit, ČS a. s. , Praha, 2003. Olbrichová A.: Ombudsman by práci našel, Ekonom 23/1999, Praha, s.36 Pantůčková J.: Platební styk v Evropské unii, Bakonvictví 10/2003, str. 12-13. Polidar, V.: – Management Bank a bankovních obchodů. Praha 1999. Detail Nankiny Research Ltd., 2003, 2004. Revenda, Z.: – Centrální bankovnictví. Praha 1999. Ritterová S.: Postavení finančního arbitra v současném ekonomickém prostředí, bakalářská práce, BIVS 2004. Rubeš R.: SWIFT, bakalářská práce, BIVS Praha, 2004. Schlossberger, O. – Petruželová, V.: Platební styk II. Praha 1997. Schlossberger, O. a kolektiv: Platební styk. Praha 2000. Schlossberger, O., Hozák L. a kol.: Platební styk. Třetí přepracované vydání. BIVS, Praha 2000. Smejkal, V. – Sokol, T. – Vlček, M.: Počítačové právo. Praha 1995. Svobodová, V.: Směnka. Brno 1994. SWIFT User handbook, září 2003. Štenglová/Plíva/Tomsa a kolektiv: Obchodní zákoník, komentář. Praha 2003

364

LITERATURA Šubert, M.: – Průvodce doložkami Incoterms 2000. Praha 2003. Tomášek, M.: Právní základy evropské měnové unie. Praha 1999. Tomsa M: Smlouva o běžném účtu – ujednání o úrocích a o úplatách, Obchodní právo, 12/2003; Union Bank of Switzerland: Guide to documentary transactions in foreign trade. Switzerland 1995 Věstník ČNB, částka 10/2004 ze dne 19. května 2004: Úřední sdělení ČNB – Výklad k vybraným otázkám zákona o platebním styku;

www.bcm.cz www.cnb.cz www.come.cz www.csas.cz www.csob.cz www.ecb.de www.ecb.int www.egap.cz www.eu.com www.factors-chain.com www.forfaiters.org www.hvb.cz. www.icc-cr.cz www.iDnes.cz www.kb.cz www.kotas.cz www.notafilie.cz www.numismatika.com www.stc.cz www.swift.com

Dále v textu uvedené právní normy Evropského společenství a České republiky.

365

366

PŘÍLOHY

PŘÍLOHY: 1

Opisu druhopisu železničního nákladního listu (CIM)

2

silniční nákladní list (CMR)

3

Konosament (B/L)

4

Pojistný certifikát

5

Balicí a vážní list

6

Inspekční certifikát

7

Certifikát o původu

8

Formulář k obstarání dokumentárního inkasa

9

Příkaz k úhradě v rámci dokumentárního inkasa

10

Žádost o otevření dokumentárního akreditivu

11

Smlouva o otevření dokumentárního akreditivu

12

Formulář na změnu dokumentárního akreditivu

13

Tiskopis, kterým předává příjemce bance akreditivní dokumenty

14

Žádost o vystavení vydacího listu

15

Vydací listu

16

Protestní listina

17

Podvodná záruka

18

Protizáruka

19

Smlouva o aval směnky

20

Žádost o eskont

21

Žádost o forfaiting

22

Žádost o poskytnutí náhrady za necelé a poškozené bankovky nebo mince

23

Adujustační páska

24

Smlouva o užívání nočního trezoru

25

Smlouva o předávání hotovostí klientem bance v uzavřených obalech

26

Výměnný lístek na peníze

27

Pokladní složenka

28

Výběrní lístek

29

Výměnný lístek na peníze

30

Příkaz k úhradě – obyčejný pro jednu položku¨

31

Hromadný příkaz k úhradě – obyčejný

32

Příkaz k úhradě pro optické zpracování s krátkou textovou zprávou (tzv. AV pole) – zpráva pro příjemce

33

Hromadný příkaz k úhradě pro tři položky pro optické zpracování

34

Příkaz k inkasu pro optické zpracování 367

PŘÍLOHY

35

Příkaz k úhradě pro optické zpracování s plnou textovou zprávou (tzv. AV pole) – zpráva pro příjemce

36

Souhlas s inkasem

37

Poštovní poukázka

38

Platební příkaz – Payment order – do zahraničí

39

Platební příkaz do zahraničí a popř. domácí platební příkaz v cizí mně

40

Bankovní šek podle ženevské konvence

41

Soukromý šek podle ženevské konvence

42

Bankovní šek podle anglosaského práva

43

Cestovní šeky AMEX a VISA

44

Cestovní šek - SWISS BANKERS TRAVELLERS CHEQUE

45

International Money Order BARCLAYS BANK

46

Podpisový vzor pro právnickou osobu

47

Vzor doložky o ověření apostilou

48

Seznam bank přijímajících položky 01 v mezibankovním platebním styku (tzv. expresní neboli prioritní položky platebního styku)

49

Sazebník cen a odměn v mezibankovním platebním styku

50

Návrh na zahájení řízení u finančního arbitra ČR

51

Grafické znázornění řízení před finančním arbitrem ČR

368

PLATEBNÍ STYK OTAKAR SCHLOSSBERGER MARCELA SOLDÁNOVÁ

Recommend Documents