Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra české literatury
Fantastické fikční světy a přirozené světy v žánru fantasy K problému propojení světů ve vybraných dílech žánru fantasy
Bakalářská diplomová práce
Vypracoval: Jan Křeček Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jiří Poláček, CSc.
Brno 2008
Prohlašuji a svým podpisem stvrzuji, že jsem na předložené bakalářské diplomové práci pracoval samostatně pouze s použitím uvedené literatury.
V Brně dne: ......................... ............................ Jan Křeček
2
Děkuji vedoucímu své bakalářské práce doc. PhDr. Jiřímu Poláčkovi, CSc., za odborné vedení této práce. Děkuji Mgr. Luise Novákové, Ph.D. a Mgr. Otakaru Slanařovi za informace o odborné literatuře k tématu. Poděkování patří i Michaelu Broncovi a Tereze Možné za podnětné nápady a návrhy v oblasti primární literatury. Za revizi textu a cenné připomínky děkuji Nele Wurmové, Janu Novákovi, Petře Havlíkové a Evě a Michaele Křečkovým.
3
Obsah: 1.Úvod ........................................................................................................................................ 6 2. Vymezení tématu práce ......................................................................................................... 7 3. Pojmy užívané v práci............................................................................................................ 9 3.1 Pojem „fantasy“ .......................................................................................................................... 9 3.2 Podžánry fantasy ....................................................................................................................... 10 3. 3. Další používané pojmy ............................................................................................................ 13
4. Dosavadní teorie .................................................................................................................. 15 5. Světová fantasy .................................................................................................................... 17 5.1. Neil Gaiman .............................................................................................................................. 17 5. 2. Roger Zelazny .......................................................................................................................... 20 5. 3. Stephen King ........................................................................................................................... 23 5. 4. Clive Staples Lewis.................................................................................................................. 24 5. 5. Ostatní autoři .......................................................................................................................... 26 5. 5. 1. Joanne Kathleen Rowlingová .......................................................................................................... 26 5. 5. 2. Michael Ende ................................................................................................................................... 26 5. 5. 3. Simon Richard Green ...................................................................................................................... 27 5. 5. 4. Garth Nix ......................................................................................................................................... 28 5. 5. 5. Clive Barker..................................................................................................................................... 28 5. 5. 6. Lyman Frank Baum ......................................................................................................................... 29 5. 5. 7. Lewis Carrol .................................................................................................................................... 29 5. 5. 8. Raymond Elias Feist ........................................................................................................................ 29
6. Česká fantasy ....................................................................................................................... 31 6. 1. Pavel Renčín ............................................................................................................................ 31
4
6. 2. Jana Rečková ........................................................................................................................... 34 6. 3. Pod kočičími hlavami .............................................................................................................. 36 6. 4. Ostatní autoři .......................................................................................................................... 39 6. 4. 1. David Stefanovič ............................................................................................................................. 39 6. 4. 2. Leonard Medek ................................................................................................................................ 39 6. 4. 3. Jan Dobiáš ....................................................................................................................................... 40
7. Diferenciace průchodů mezi světy ...................................................................................... 41 7. 1. Autorské vysvětlení podstaty existence více světů a jejich propojování ............................ 41 7. 2. Diferenciace průchodů mezi dvěma světy v popsaných dílech žánru fantasy ................... 43
8. Závěr .................................................................................................................................... 47 9. Použitá literatura ................................................................................................................. 48 9. 1. Primární literatura ................................................................................................................. 48 9. 2. Sekundární literatura ............................................................................................................. 53 9. 3. Elektronické zdroje ................................................................................................................. 54
5
1.Úvod Žánr fantasy je v české literární vědě téměř bez výjimky opomíjen. Příčiny můžeme spatřovat v jeho nepříliš dlouhé existenci (před rokem 1989 česká fantasy prakticky neexistovala) a ve faktu, že literatura fantasy a sci-fi je tradičně řazena k okrajovým žánrům. Tento žánr ovšem existuje a významně (alespoň co se týče produkce, bohužel často produkce nepříliš kvalitní) se hlásí o slovo. V posledních letech se i v periodicích, která nejsou přímo spojena s fantasy, setkáváme se studiemi zaměřenými na fenomén fantasy literatury (jmenujme například článek Aleny Zachové ve Tvaru, studii Jiřího Holého v časopisu Česká literatura nebo příspěvek Antonína Kudláče v Hostu). Množí se také bakalářské a diplomové práce, které se alespoň okrajově dotýkají fantasy.1 Přestože je pojem fantasy všeobecně používaný, jeho význam je stále poněkud sporný. První část práce bude proto zaměřena na definici tohoto pojmu a definici používaných pojmů vůbec (neboť, jak je patrné již z názvu, práce počítá s pojmy teorie fikčních světů). Protože je česká fantasy zatím stále v počátcích vývoje, je nezbytné alespoň zmínit její zahraniční inspirace, které v konečném výsledku tvoří
podstatnou
část
práce.
Zahraniční
fantasy
–
zejména
v angloamerické oblasti – patří majoritní produkce i na našem trhu, není možné ji opominout. Jádro práce pak bude patřit pokusu klasifikovat druhy propojení fantastických fikčních světů a přirozených světů. Podle dostupných informací
zatím žádná
podobná
klasifikace
v českém
jazyce
neexistuje. Výchozím bodem bude publikace švédské autorky Marie Nikolajevy The Magic Code. Tato práce obsahuje i popis způsobů, jakým se hrdina v dětské fantasy dostává z jednoho fikčního světa do druhého. Zaměříme se na tuto problematiku z hlediska fantasy pro dospělé s přihlednutím k situaci v české fantasy. Práce by tak měla splnit svůj účel – přispět k prozkoumání literární vědě zatím prakticky neznámého území, území české fantasy.
1
Soudě podle prací nalezených přes Informační systém Masarykovy univerzity.
6
2. Vymezení tématu práce Vzhledem k následujícím pokusům vymezit žánr by mělo být dokázáno, že ne všechna fantasy vychází z koexistence dvou a více světů. Pro tuto práci je tedy mnoho žánrů nepoužitelných. Chceme-li konfrontovat fantastický fikční svět s přirozeným světem, tedy fikčním světem zobrazující náš aktuální svět (příp. aktuální svět spisovatele), neposkytují nám materiál takové podžánry jako historická fantasy (většinou je zobrazován pouze jeden svět, navíc nikdy nezobrazuje aktuální svět spisovatele), high fantasy (opět jediný svět, tentokrát cele fantastický) nebo sword and sorcery (zde již existují výjimky). Využitelná je zejména městská fantasy, horor a dark fantasy. Tyto žánry mají blízko nejen k sobě navzájem, ale i k „mainstreamové“ literatuře. Horor nemusí obsahovat fantastické prvky, městská fantasy je sama o sobě někde na okraji fantasy (těžko určitelná je zejména hranice mezi městskou fantasy a magickým realismem a vůbec s literaturou, která obsahuje nějaký fantastický prvek – u nás bychom mohli jmenovat např. sbírku povídek Karla Michala Bubáci pro všední den nebo prózy Michala Ajvaze, např. Druhé město, a Daniely Hodrové, např. trilogii Trýznivé město). Pokusme se tedy definovat předmět našeho zájmu v několika bodech:
1) Obsahuje větší míru fantastických prvků. 2) Obsahuje dva nebo více světů, z nichž alespoň jeden zobrazuje přirozený svět. 3) Autor je tradičně řazen do fantasy.
Ad 1) Problematickým pojmem je „větší míra“. Není možné ji definovat naprosto exaktně. Mírou pro nás tedy bude doba pobytu v jiném než přirozeném světě (pokud hlavní hrdina fantastický fikční svět pouze uvidí např. skrze bránu a povídka/román o druhém světě pojednávat vůbec nebude, pak to není materiál vhodný pro tuto práci), výskyt v přirozeném světě neexistujících postav (víly, elfové, upíři a další 7
fantastické bytosti) a rámec příběhu (případ her na hrdiny – příběh je hrán, hlavní hrdinové existují jen v rámci této jedné hry; pokud je toto explicitně zmíněno, pak nás tento materiál bude zajímat).
Ad 2) Přirozený svět přitom může být do jisté míry deformován (obávám se, že přesnou hranici není možné určit, budeme tedy hovořit o subjektivní únosné míře odlišnosti). Komplexnější definice by možná zněla „obsahuje dva nebo více světů, u nichž alespoň jeden zobrazuje přirozený svět, případně možný přirozený svět (aktuální svět s únosnou mírou odlišnosti)“. Podmínkou přitom není možnost pohybovat se mezi dvěma zobrazovanými světy (ale jeden svět musí nějakým způsobem ovlivňovat akce ve druhém světě).
Ad 3) Fantasy literatura představuje v současné době určité literární ghetto. Pokud autor uspěje v soutěži, která spadá do kategorie sci-fi a fantasy (např. „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ nebo „O stříbřitělesklý halmochron“), většinou je zaškatulkován jako autor fantasy literatury, přestože poté píše i knihy, které do této kategorie nespadají (např. P. Renčín – Jméno korábu). Na druhou stranu existuje mnoho autorů, kteří nějakým způsobem zasáhli do sci-fi nebo fantasy a kteří jsou literární vědou uznávaní (nejvýznamnější je K. Čapek, dále např. zmiňovaní M. Ajvaz nebo K. Michal). Tato práce se soustředí na tvorbu těch, kteří jsou tradičně řazeni do žánru fantasy.
8
3. Pojmy užívané v práci
3.1 Pojem „fantasy“ Definice žánru fantasy je obtížná. Pokusíme se tedy nejdříve tuto definici zformulovat, samozřejmě se zřetelem k zaměření práce. Prvním problémem je chápání pojmu „fantasy“ v anglicky mluvících zemích a v České republice. V anglo-americké oblasti je tímto pojmem myšlena veškerá fantastická literatura, tedy taková, „kde je oproti naší realitě něco jinak“2, jak píše Ivan Adamovič ve své studii O pojmu „fantasy“. Zaveďme tedy pojem fantastika jako nadmnožinu všech žánrů, kde „je něco jinak“. I zde se musíme mít na pozoru – např. Nünning varuje před nesprávným použitím termínu fantastika: „(…) je třeba rozlišovat mezi fantastikou jako literárním žánrem a jako estetickou kategorií…“ a pokračuje definicí: „(…) v širším smyslu je to každý druh literatury, který staví proti empiricky ověřitelnému obrazu čtenářova světa jiný svět, mj. science-fiction, fantasy, legenda, horor, pohádka.“3 Pro tuto práci použijeme Adamovičovo rozdělení na tři větve fantastiky:
1) Fantastická literatura – čistě fantastická literatura, tedy taková, která „popisuje iracionální jevy v reálném světě“4. 2) Science fiction – v překladu „vědecká fikce“, příběhy postavené na teoreticky reálných vědeckých základech, velice často z budoucnosti. 3) Fantasy
Nad poslední položkou zůstává viset otazník. České publikace přitom definují fantasy s větší či menší mírou přesnosti, např. jako „populární žánr iracionální fantastiky s tematickými zdroji v mýtu a středověké romanci (…) protipól ke sci-fi“5, jako „křížence pohádek,
2
ADAMOVIČ 1990. NÜNNING 2006, s. 215. 4 ADAMOVIČ 1990. 5 MOCNÁ, PETERKA 2004, s. 187-190. 3
9
mýtů a hrdinských zpěvů, utopií a hororů“.6 Asi nejlepší definici fantasy nabízí Encyklopedie literatury science fiction: „V anglické jazykové oblasti pojem užívaný často pro veškerou ‚fantastickou literaturu‘. V poslední době v užším pojetí též marketingová kategorie označující ‚sword and sorcery‘ a ‚high fantasy‘, tedy příběhy odehrávající se v imaginárních světech nebo naší minulosti, a nikoliv fantastické
příběhy
ze
současnosti
nebo
magický
realismus.
Podstatnou složkou fantasy je často nevysvětlitelný, nadpřirozený úkaz nebo přímo projev magie (…)“7 Pokud bychom definovali fantasy jako „high fantasy“ nebo „sword and sorcery“ (podle poslední definice), tato práce by neměla smysl – zaměřuje se na propojení přirozeného světa s fantastickým fikčním světem. Ale přirozený svět se ve výše zmíněných podžánrech nevyskytuje. Pokusíme se vymezit žánry, které se alespoň dotýkají fantasy a které přitom mohou obsahovat fantastický fikční svět (jednoznačně se budeme pohybovat na rozhraní fantastické literatury a fantasy). Pro další postup proto předkládám stručné definice podžánrů fantasy.
3.2 Podžánry fantasy Fantasy můžeme dělit do podžánrů podle toho, jak se jednotlivá díla žánru liší – srovnáme-li shodné znaky vybraných děl. Podle použitých zdrojů ale neexistuje koncepce, která by dělila fantasy dle řečených předpokladů, proto vypadá i zde načrtnuté rozdělení poněkud chaoticky. Ponejvíce bude využito rozdělení Ivana Adamoviče8 a Andrzeje Sapkowského, vše doplněné o vlastní poznatky autora a nalezené internetové zdroje.9
Dark fantasy – „temná fantasy“, fantasy s příměsí hororu, často užívá temnější stránku tradičně dobrých postav (elfové, víly), jindy staví do 6
HOLÝ 1998, s. 471. NEFF, OLŠA 1995, s. 29. 8 Vycházíme z ADAMOVIČE (1996) a NEFF, OLŠA (1995). 9 Zajímavé rozdělení fantasy do podžánrů se nachází například na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pod%C5%BE%C3%A1nry_fantasy 7
10
hlavní role jedince s nadpřirozenými schopnostmi a sklonem ke zlu (např. Interview s upírem od Anne Riceové). Heroic fantasy – „termín většinou identický se ‚sword and sorcery‘“10, fantasy s hrdinou, který bojuje proti zlu (např. Howardův Conan). Horor – není podsložkou fantasy, nemusí obsahovat iracionální prvky, je definován podle účinků na čtenáře – má vzbuzovat hrůzu, strach a děs, což je ale často vyvoláno právě iracionálním prvkem (E. A. Poe, H. P. Lovecraft, S. King, B. Lumley). High fantasy – „čistá“ fantasy (v překladu „vysoká“), odehrává se pouze ve fantastickém fikčním světě, kromě napínavého příběhu a boje mezi jednoznačně vyznačeným dobrem a zlem vyvolává i dojem mýtu (J. R. R. Tolkien, R. Jordan). Kyberpunk (pův. cyberpunk) – využívá moderní techniku (zejm. počítače, roboty), soustředí se na symbiózu člověka s virtuálním světem (např. film Matrix, za zakladatele tohoto žánru považován William Gibson). Science fantasy – „vědecká fantasy“, příběhy se odehrávají ve světech, kde funguje věda i magie. Spíše okrajový a málo využitý podžánr (např. filmová série Hvězdné války George Lucase). Steampunk – také nepříliš často využívaný podžánr, příběhy jsou umístěné do 19. století, do století páry (steam = pára), autoři používají alternativní světy nebo možné, ale nerealizované historické linie (zakladatelem žánru je Tim Powers s románem Brány Anubisovy). Sword and Sorcery – v překladu „meč a magie“, žánr postavený na pseudohistorickém prostředí a přítomnosti mnoha akčních scén.
Od doby publikování Adamovičovy studie přibyly některé další podžánry, pokusíme se je zde definovat: Městská fantasy – fantasy, ve které hraje podstatnou roli město a civilizace, ovšem nevědecky vysvětlená (rozdíl od science fantasy). Využívá náboženství i mýty, světy paralelní k aktuálnímu světu, moderní zbraně a artefakty (počítače) i magii. Typickým příkladem je
10
ADAMOVIČ 1996, s. 46.
11
Gaimanovo Nikdykde (Neverwhere), v české fantasy pak Renčínova Nepohádka. Fantasy inspirovaná hrami na hrdiny a počítačovými hrami – tzv. „hry na hrdiny“ jsou hry, ve kterých hráči v reálném čase hrají postavy, vytvořené podle vlastních představ. To je kombinováno s prvkem náhody (hody kostkami). V české fantasy v tomto podžánru vyniká zejména sborník Kostky jsou vrženy s podtitulem Sborník povídek ze světa her na hrdiny. Historická fantasy – fantasy, která vychází z reálných historických událostí, ale přidává iracionální prvek, většinou magii (A. Sapkowski – „husitská“ trilogie – Narrenturm, Boží bojovníci a Lux Perpetua, u nás L. Medek a Fr. Vrbenská – Stín modrého býka).
Zajímavé rozdělení nabízí i Andrzej Sapkowski v článku Subžánry subžánrů.11 Jak je Sapkowského zvykem, článek je psán nevědecky a velice populárně, zvolím tedy v některých případech stručnější názvy jednotlivých podžánrů. 1) Typ „zavřené dveře“ – založen na existenci našeho a jiného světa, hrdina (hrdinové) projdou z původního světa do světa nového (např. Lewisovy Letopisy Narnie nebo Carrolova Alenka v říši divů). 2) Typ „retelling“ – z angličtiny – převyprávění. Znovu podané vyprávění známého mýtu, pohádky (Sapkowski jmenuje trojskou válku, Šípkovou Růženku nebo Drákulu). 3) Typ „jakozemě“ – děj se odehrává v autonomní nezávislé zemi vytvořené fantazií (např. Tolkienova Středozemě a Pratchettova Zeměplocha) 4) Typ „alternativní historie“ – aneb „co by se stalo, kdyby…“ Vychází ze skutečné historie aktuálního světa (nově v ČR vyšlo Imperium Bohemorum – Fantastické dějiny zemí Koruny české, částečně sem spadá i Sapkowského husitská trilogie).
11
SAPKOWSKI 2001, Subžánry subžánrů.
12
5) Typ „přichází cosi zlého“ – v přirozeném světě, který známe, se začne dít něco fantastického. Tento žánr má blízko k hororu (např. Les mytág Roberta Holdstocka, Harry Potter J. K. Rowlingové). 6) „Zvířátkovský“ typ – příběhy, kde zvířata jednají jako lidé, často mají blízko k pohádkám (Sapkowski jmenuje např. Spellsingera A. D. Fostera nebo Shardik Richarda Adamse). 7) Typ „urban fantasy“ – Sapkowski jej charakterizuje podtitulem „Elfové v Central parku“. Propojení klasických fantasy motivů a města, moderní civilizace. K tomuto typu přidává tzv. MMS (Magic Meets Software), ve kterém je magie propojená s počítači (např. „merlinovská“ řada Amberu Rogera Zelaznyho).
3. 3. Další používané pojmy Práce vychází z teorie fikčních světů, proto mnoho pojmů v práci náleží do této kategorie. Pro potřeby této práce předkládám vysvětlení nejdůležitějších pojmů. Aktuální svět – svět kolem nás, svět, ve kterém žijeme. „Aktualizovaný možný svět, který vnímáme smysly.“12 Fikční svět – „svět románů“, jakýkoliv svět zobrazený např. v beletrii. Podle Doležela „možný svět, který je vytvořen konstrukčním literárním textem nebo znakovým médiem obdobné performativní síly“.13 Možný svět – myslitelný svět. Nemožný svět – „svět, který obsahuje nebo implikuje logický protiklad.“14 Přirozený svět – fikční svět zobrazující aktuální svět. Sekundární
svět – tento pojem zavádí Tolkien v eseji O
15
pohádkách. Zde užíván nebude, neboť považujeme veškeré „knižní“ světy za světy fikční, vzájemně rovnocenné. Pro odlišení světa, který
12
DOLEŽEL 2003, s. 257. Tamtéž, s. 255. 14 Tamtéž. s. 257. 15 TOLKIEN 1992. V tomto překladu jako „druhotný svět“, výraz „sekundární svět“ se v literatuře vyskytuje častěji. 13
13
je fikční, ale náleží do fantasy (obsahuje např. magii), budeme užívat termínu „fantastický fikční svět“. Primární svět – jeho existence vychází z používání termínu „sekundární svět“. Stejně jako předchozí termín, i tento bude nahrazen – budeme používat výraz „přirozený svět“. Fantastický fikční svět – fikční svět, který operuje s možnostmi, které jsou v aktuálním a přirozeném světě nerealizovatelné: magie, fantastické bytosti, odlišné fyzikální zákonitosti atd.
14
4. Dosavadní teorie Jediná publikace, která se zabývá problémem propojení fikčních světů ve fantasy, je již zmíněná publikace The Magic Code Marie Nikolajevy. Švédská autorka vychází z fantasy literatury pro mládež, nicméně tato práce bude vycházet právě z její diferenciace. Nikolajeva vychází z Vladimira Proppa, který uvažuje o motivu průchodu mezi dvěma světy jako o důsledku „starobylých iniciačních rituálů“16 a pokračuje: „Mladí lidé z kmene museli podstoupit několik zkoušek, než se mohli stát právoplatnými členy kmene. Zkoušky často spočívaly v rituálních úkolech, které byly záměrně situovány do neznámé krajiny: lesa, jeskyně, někdy i speciálně zkonstruovaného labyrintu. Během této rituální cesty se předpokládalo, že se účastníci setkají se zlými silami a budou ochráněni dobrými duchy, většinou totemovými zvířaty.“17 V pohádkách (v našem případě i ve fantasy) podstupuje hrdina (hrdinové) podobnou sérii zkoušek. Nikolajeva předkládá devět možných způsobů průchodů mezi světy: 1. Dveře 2. Smrt a sen 3. Posel 4. Poslové z naznačeného fantastického fikčního světa18 5. Magický předmět 6. Stroje času 7. Technické vynálezy 8. Magické předměty v přirozeném světě19 9. Magické schopnosti
Další možné rozvržení se objevuje v Morfologii pohádky u již zmíněného Vladimira Proppa. Je spojeno s poutí hrdiny za objektem, 16
NIKOLAJEVA 1988, s. 75. „Ancient initiation rites“ (překlad JK). Tamtéž. „The young people of the tribe had to undergo a number of trials before they could be accepted as rightful members of the tribe. The trials often consisted in ritual quests, getting deliberately lost in a unknown landscape: wood, cave, or sometimes a specially constructed labyrinth. During this ritual journey they were supposed to meet evil forces and get help from protecting spirits, often totemic animals“ (překlad JK). 18 „Messengers from the Implied Secondary World“ (překlad JK). 19 V originále „primary world“. Pro potřeby této práce je „fantastický fikční svět“ a „přirozený svět“ vhodnější překlad – viz kapitola „3. 3. Další používané pojmy“. 17
15
díky němuž následuje dobrý konec (magický předmět, princezna atd.). „Objekt se obvykle nalézá v ‚jiné říši‘. Tato říše může ležet velmi daleko po horizontále nebo velmi vysoko nebo hluboko po vertikále. Způsoby spojení mohou být ve všech případech stejné, pro hloubky a výšky však existují i specifické formy.“20 Následuje výčet možných způsobů, jak se hrdina do „jiné říše“ dostane: 1. Vzduchem (létající koráb, koberec, kůň…) 2. Po zemi nebo po vodě 3. Hrdina je veden (cestu ukazuje např. klubíčko) 4. Hrdinovi je ukazována cesta 5. Nepohyblivé prostředky (schody, podzemní chodba, jeskyně) 6. Podle krvavých stop
Toto rozdělení je sice aplikované pouze na pohádku, nicméně i z něj je možné vycházet. Podrobnějším rozlišením těchto stratifikací se budeme zabývat až při aplikaci některých jejich prvků na vlastní diferenciaci.
20
PROPP 1999, s. 49-50
16
5. Světová fantasy
5.1. Neil Gaiman Gaiman je autorem, jehož poetika staví právě na propojování světů a směšování fantazie s realitou. Nejvýznamnější, co se propojení světů týče, je román Nikdykde. Dva světy zde koexistují, ale pouze někteří je mohou vnímat. Pro orientaci v dalším textu stručně nastíníme děj. Richard Mayhew je obyčejný mladý muž, má snoubenku Jessicu, práci úředníka a nudný, ale spokojený život. Vše se změní v okamžiku, kdy se rozhodne pomoci zraněné dívce, která se před ním objeví na ulici. Vezme dívku (v českém překladu Dvířka, z anglického Door) k sobě do bytu, navzdory Jessičiným protestům. Dívka další den zmizí a Richard se pokusí vrátit do běžného koloběhu života. A zjišťuje, že to není možné. Jessica jej nepoznává, v zaměstnání ho nikdo nezná, na ulici mu nezastavují taxíky. Zoufalého Richarda osloví až bezdomovec se žádostí o peníze. Richard je šťastný, že jej někdo vnímá a za pomoci bezdomovce se ocitá v Podlondýně. Právě zde je pro nás důležité místo. Autor vychází z aktuálního světa, z Londýna na konci 20. století. Používá konkrétní místa (katedrálu sv. Pavla, stanice londýnského metra aj.), jiná možná místa si domýšlí nebo přetváří místa existující (Knightsbridge/Nightsbridge, neexistující nebo dávno zrušené stanice metra, názvy stanic přitom využívá – ve stanici Earl’s Court skutečně sídlí baron, anglicky „earl“, ve stanici Angel Islington sídlí anděl jménem Islington apod.). Vytváří tak těsné spojení dvou světů, našeho Londýna („Nadlondýna“) a Podlondýna, světa, který existuje jakoby za reálným Londýnem. Aktéři procházejí mezi světy svobodně (tedy ti, kteří jsou toho schopni) a velice jednoduše, ve čtenáři je tak vytvářen dojem, že z aktuálního světa Londýna je bez jakýchkoli problémů možné dostat se do fantastického fikčního světa Podlondýna. „Richard se ohlédl. Muž na něho mával. ‚Pojďte, tudy dolů. Rychle, člověče.‘ Muž spěchal dolů po jakýchsi schůdkách na kraji chodníku. Byly to takové ty schody, co vedou do suterénního bytu, poseté odpadky. Richard klopýtal za ním. Na konci schodů byly 17
dveře. Muž do nich strčil, počkal, až Richard projde, a zavřel za ním. Za dveřmi se ocitli v úplné tmě. (…) Dveře se rozlétly. Richarda na okamžik oslepilo náhlé světlo. Stál ve velikánské klenuté místnosti, v nějaké podzemní hale plné ohně a kouře. Všude kolem hořely malé ohníčky. U plamenů stály temné postavy a opékaly na rožních drobná zvířata. Lidé přebíhali od ohně k ohni.“21 Richard se tak dostane do Podlondýna (a do nezáviděníhodné situace) jakousi boční uličkou, po schodech dolů a skrze dveře. Přirozený svět (nad)Londýna a fantastický fikční svět Podlondýna tedy ve skutečnosti leží vedle sebe, přes sebe i skrze sebe. Jsou prolnuty tak, že není nutné podnikat dlouhé cesty nebo vlastnit magické předměty, je pouze nutné o Podlondýně vědět. Markýz de Carabas, postava románu, to definuje takto: „ ‚Mladý muži,‘ pronesl, ‚existují dva Londýny. Je Nadlondýn – tam jsi žil – a pak je Podlondýn – Spodní strana – obydlená lidmi, kteří propadli škvírami světa. Nyní jsi jedním z nich. Dobrou noc.‘ “22 Gaiman vysvětluje schopnost vidět Podlondýn takřka vědecky – do Podlondýna se dostanou lidé na okraji společnosti, ti, které společnost vnímá jako žebráky, bezdomovce a podobně. Ostatní lidé se jich straní, snaží se je nevnímat – a na tomto základě Gaiman vytvořil Podlondýn. Přestože jsou oba světy téměř jednolité a zdánlivě jednoduše přístupné, každý má odlišnou hierarchii a je obtížné se dostat z jednoho do druhého. I v dalších Gaimanových dílech se objevuje motiv fantastického fikčního světa – v Alenkou v říši divů inspirované Koralině je hlavní hrdinka v už tak bizarním světě konfrontována se světem za dveřmi, které objeví (pro obyčejné aktéry je za těmito dveřmi cihlová zeď. Přestože je průchod dveřmi prezentován jako hra, čtenář neví, zda se ocitá v dětské fantazii nebo noční můře). V románu Američtí bohové se setkáváme se Stínem (jak se jmenuje hlavní postava. K postavě tohoto jména se autor později vrátil v povídce Vládci glenu23), kterého právě propouštějí z vězení a kterému právě zemřela milovaná
21
GAIMAN 1998, s. 60-61. Tamtéž, s. 107. 23 In GAIMAN 2007, Křehké věci. 22
18
manželka. Stín se setkává s (nejen) germánskými bohy, Gaiman propojuje realitu se sněním, vzpomínáním na zemřelou ženu a fantazií tak, že čtenář opět neví, co je realita a co sen. Mezi Gaimanova díla se dvěma světy patří i nedávno filmově zpracovaný Hvězdný prach, ve kterém se čtenář přenáší do fantastického fikčního světa vesnice Zeď, která je ovšem natolik podobná aktuálnímu světu (je dokonce situována do Anglie: „Ze Zdi vede jen jedna silnice (…) Nakonec vás dovede až do Londýna, ale Londýn je od Zdi celou noc jízdy.”24), že bychom ji mohli považovat za přirozený svět. Z tohoto místa se hrdina vydává do fantastického fikčního světa skrze zeď, která oba světy odděluje (a podle které je vesnice nazvána). Kromě Gaimanových prací prozaických nemůžeme opomenout komiks Sandman. Mnoho možných fikčních světů vytvořil díky šestici postav, označovaných jako Věční – sourozenci Osud, Smrt, Sen, Touha, Delirium a Zoufalství.25 Hlavní postavou většiny komiksů jsou Smrt a Sen, ostatní zasahují minimálně. Právě přítomnost Snu a jeho světa otevírá neskutečné možnosti pro autorovu fantazii a pro spojení více světů. Pro tuto práci je důležitý i ten fakt, že Smrt žádný svůj vlastní svět nemá (jejím působištěm je pouze přirozený svět). Posledním Gaimanovým dílem, které zmíníme, je povídka Rytířství.26 Přirozený svět je zde konfrontován s atributy tradičně spojovanými s fantastickým fikčním světem artušovské legendy. V naprosto obyčejném městě v naprosto obyčejném krámku si naprosto obyčejná starší dáma (paní Whitakerová) pořídí naprosto obyčejný starý pohár. Tento pohár je bohužel shodou okolností známý Svatý Grál. Pro Grál si přijíždí Galahad, rytíř Kulatého stolu. Hlavním rysem povídky je komično, tvořené starousedlým chováním paní Whitakerové, které se poloha Grálu na poličce líbí natolik, že ji nezajímá zlato nabízené rytířem. Nezajímá ji ani kouzelný meč Balmung, ani jablko ze zahrady Hesperidek. Nakonec vymění Svatý
24
GAIMAN 2007, s. 10. Zároveň hříčka se slovy – v angličtině začínají všechny tyto charaktery na písmeno „D“: Destiny, Death, Dream, Desire, Delirium, Despair. 26 In GAIMAN 2003, Kouř a zrcadla. 25
19
Grál za Kámen mudrců a vejce ptáka Fénixe. Nikoliv pro jejich schopnosti, nýbrž pro vhodnost jejich postavení na krbové římse. K propojení světů tedy prakticky nedojde, čtenáři jsou předloženy pouze artefakty a postava ze známého fantastického fikčního světa, prolínání je pouze naznačeno (Galahad se vrací po dlouhé době, většinou zraněný, zmiňuje, že ony legendární předměty nezískal snadno). Fantastický fikční svět tedy v povídce existuje, ale není konkrétně zmíněn, stává se jen pozadím, na kterém se odehrává hlavní děj.
5. 2. Roger Zelazny Je také autorem, jehož fantazie je (co se nových světů spojených s aktuálním světem týče) neomezená. Tato práce by nemohla existovat beze zmínky o jeho cyklu s názvem Amber. Skládá se z celkem deseti knih, z nichž pět je věnováno postavě Corwina, následujících pět pak Merlinovi, Corwinovu synovi. Hlavní myšlenka propojení světů je uvedena už na obálce: „Je jen jediný pravý svět. Ostatní jsou jen stíny.“ Svět zvaný Amber je tedy prohlášen za onen pravý svět, který vrhá stíny na všechny strany. Každý z těchto stínů je ovšem jiný, a pokud to dokážeme, je možné se v těchto stínech pohybovat. Jeden ze stínů je i Země, tedy náš aktuální svět. V tomto světě se na nemocničním lůžku probouzí muž, který neví, kdo je, kde je a jak se tam, kde je, dostal. Postupně zjišťujeme, že jde o Corwina, jednoho z amberských princů a velice pravděpodobného následníka trůnu. Bratři a sestry se tu ale nemají příliš v lásce a nastává tvrdý boj o vládu nad Amberem, plný intrik a překvapivých zvratů. Pro nás je podstatný způsob, jakým lidé s amberskou krví procházejí skrze stíny. Základním předpokladem je pohyb. Při každém přesunu ze stínu do stínu se daný charakter musí pohybovat. Při tomto pohybu (ať už pěšky, koňmo nebo autem) mění postava s amberskou krví okolní krajinu tak, aby se co nejvíce blížila místu, kterého chce dosáhnout (není definováno, zda jde o sílu vůle, zda je nutné se nějak intenzivněji snažit, nebo jde o samozřejmou činnost, jako je pro nás např. chůze). Tak vzniká v podstatě neomezené množství možných 20
světů. I v románu je zmíněno, že není jasné, zda jsou nové světy vytvářeny, nebo už existují a postavy z Amberu je pouze nacházejí. Zelaznyho dalším počinem, který můžeme zařadit do této práce, je Poslední odbočka na Babylon. Zpočátku nesrozumitelné prolínání dvou rovin příběhu se projasní do působivého vyprávění, v jehož středu stojí tzv. Cesta. V knize je popsána jako moderní dálnice, která existuje ve svém vlastním světě a vede skrze čas. S hrdinou knihy se setkáváme ve chvíli, kdy míří k odbočce na Marathon, přesvědčen o tom, že v tehdejší bitvě měli Řekové zvítězit – veze jim moderní zbraně z dvacátého století. Příběh obsahuje mnoho zvratů, chvíli připomíná akční film, jindy zase klasickou fantasy, nicméně pro tuto práci je důležitý fenomén Cesty. Na Cestě vznikají a zanikají odbočky, čímž jsou tvořeny alternativní možnosti lidské historie (viz příklad s bitvou u Marathonu, dokládají to i některé promluvy postav: „Ne všechny /cesty/ jsou přístupné. Vedlejší cesty zarůstají a – když je nikdo nepoužívá – opět se stávají divočinou. Copak nevíš, že Čas je superdálnicí s mnoha odbočkami, hlavními silnicemi i vedlejšími cestami? Copak nevíš, že jejich mapy se neustále mění a že jen pár lidí ví, jak najít správné přístupové cesty?“27). Vzhledem ke složitosti Cesty je paradoxně možné setkat se se sebou samým, čas každého jedince je tedy definován jako osobní časová linie. Cesta je přitom přístupná komukoliv, kdo ví, jak se na ni dostat: „‚Teď zaboč vlevo a zůstaň v pravém pruhu.‘ ‚Neuvědomil jsem si, že jsme tak blízko placené dálnice.‘ ‚To není dálnice. Tady se neplatí žádné poplatky. Prostě na ni najeď.‘ Uviděl odbočku a zahnul na ni.“28 Jediný viditelný rozdíl nastává při vlastním najetí na Cestu, kdy se z temné noci zničehonic stává jasný den s bezmračným nebem. Z předchozího rozhovoru je vidět, že hrdina druhé časové linie není sám – je provázen moderním počítačovým systémem v podobě knihy Walta Whitmana Stébla trávy, který jej navádí a který funguje jako průvodce původem z fantastického fikčního světa.
27 28
ZELAZNY 1997, s. 57. Tamtéž, s. 102.
21
Originální propojení dvou světů použil Zelazny v románu Podvrženec (druhá část má název Divomág, nicméně v té již nedochází k propojení dvou světů). Hlavní zápletka je vytvořena záměnou dvou novorozenců, Pola Detsona, který se ze světa magie dostane do světa techniky (našeho světa), a Marka Maraksona, se kterým je to opačně. Kouzelník Mor se pokusí tuto chybu napravit, má však sílu přivést zpět do původního světa pouze Pola. Kniha vrcholí bojem Pola a Marka, což symbolizuje boj magie a techniky. Stejně jako u Gaimana zmíníme ještě krátkou Zelaznyho povídku Hra Prachu a Krve.29 Autor opět využívá alternativních možností lidské historie. Nad planetu Zemi se snesou dvě blíže neidentifikované entity a začnou hrát hru. Jedna z entit se prohlásí Prachem, druhá Krví, každá má tři tahy. Učiní tři zásahy v lidské historii (Prach odkryje rudná pole v době paleolitu, Krev prodlouží život Isaaca Newtona a podobně), vrátí se do bodu, ve kterém začínali a sledují výsledky svých zásahů. Následuje absurdní (z našeho úhlu pohledu) rozhovor obou hráčů, např.: „(…) Tiskařský lis nebyl v Malé Asii nikdy vyvinut. ‚Pořád ještě pat,‘ řekl Krev. ‚Ano, podívej se ale, co udělal Newton.‘ ‚ Jak jsi to mohl vědět?‘ (…) ‚Viděl jsem jeho potenciál, ještě když hloupl s alchymií. Podívej, co pro jejich vědu udělal – všechno!‘ “30 Dozvídáme se výsledek první hry (Prach zvítězí, lidstvo se samo zničí), následuje odveta (zvítězí Krev, lidstvo prosperuje) a povídka končí domluvou, že třetí hra bude rozhodující. Z našeho hlediska je na této povídce zajímavé to, že ačkoliv jsou jednoznačně přítomny dva světy (přirozený, s veškerou jeho historií a dějinami, a fantastický fikční, s entitami, které hrají hru), ani jeden svět není definován – a není nutné jej definovat. Přirozený svět je nám známý, fantastický fikční svět je pro povídku nepodstatný – jde o svět, ve kterém existují dvě hrající si entity, nic víc nevíme a vědět nepotřebujeme. Omezeností druhého světa je vytvářena atmosféra tajemství a nejasnosti (stejně jako v Poslední odbočce na Babylon není v počátku jasné, o čem povídka je), zároveň jsou díky ní 29 30
U nás vyšlo ve sborníku Poslední obránce Kamelotu, s. 223-228. ZELAZNY 1997, s. 226.
22
poskytovány neomezené možnosti Prachu a Krvi. Tyto dva světy tedy koexistují, jeden ovlivňuje druhý a jsou vzájemně propojeny, ale kromě drobných zásahů hrajících si entit mezi nimi neexistuje žádné fyzické spojení. Noc v osamělém říjnu představuje dokonce dvojí propojení světů. První propojení spočívá ve spojení přirozeného světa s množstvím známých fikčních postav – v obyčejné anglické vesnici potkáváme Sherlocka Holmese, hraběte Drakulu nebo Jacka Rozparovače. Příběh vypráví o odvěkém boji tzv. „zavíračů“ a „otevíračů“, kteří se snaží zavřít/otevřít bránu mezi světy (dle některých náznaků vede nejspíše do světa lovecraftovské mytologie), což by mělo nedozírné následky pro lidstvo. Vše je vyprávěno z pohledu psa-pomocníka Jacka Rozparovače a vše se děje od začátku do konce měsíce října. Otázkou je, zda lze považovat existenci fikčních postav v přirozeném světě za propojení mezi fikčními světy. Touto otázkou se budeme zabývat později.
5. 3. Stephen King King je známý jako autor hororů (v nichž také mnohdy pracuje s více fikčními světy, zmiňme alespoň romány Řbitov zviřátek, ve kterém dochází k propojení záhrobního světa s naším světem, nebo Talisman, který někteří řadí už k fantasy31), jeho největším počinem je však sedmidílná Temná věž. Setkáváme se s pistolníkem Rolandem, posledním střelcem ze světa, jehož čas a umístění je čtenářům neznámé (v originále označovaný jako „svět, který se hnul“). Roland pronásleduje muže v černém, který pravděpodobně ví, jakým způsobem je možné dostat se k Temné věži. Temná věž má být průsečíkem, v němž se střetávají všechny světy. Čas i prostor jsou v díle maximálně uvolněny, téměř celý čtvrtý díl je vypravováním o pistolníkově minulosti, na konci prvního dílu se Roland střetne s mužem v černém, ráno se vzbudí a zjistí, že uplynulo deset let, putujeme mezi „světem, který se hnul“, v němž nalézáme znaky
31
Viz
23
shodné s naší realitou, a dalšími světy – např. New Yorkem v 80., 60. a 70. letech (přesně v tomto pořadí v knize Tři vyvolení). V New Yorku sedmdesátých let Roland znovu potkává Jacka, chlapce, kterého v předchozím dílu (Pistolník) nechal zemřít, aby mohl pokračovat v pouti k Temné věži. Všechny tyto kontakty probíhají absurdně jednoduše – před Rolandem se na pláži ve „světě, který se hnul“ objeví postupně troje dveře, kterými vchází do jednotlivých časů města New York. „Dveře tam, kde žádné dveře neměly být. Prostě stály na šedivém pobřeží dvacet stop nad hranicí přílivu, zdánlivě věčné stejně jako moře, a hranou vrhaly šikmý stín k východu, protože slunce už pomalu zapadalo. (…) Tak je otevři. (…) Místo toho se neohrabaně zvedl a obešel dveře na druhou stranu. Žádnou druhou stranu neměly. Byl tam jenom tmavě šedý břeh, který se táhl dál a dál.“32 Vše je stupňováno v posledních dílech ságy, kde se pistolník se svými druhy setkává i se samotným spisovatelem, dokonce hovoří o tom, že o tomto setkání jednou bude King psát.
5. 4. Clive Staples Lewis Autor, který je podle Zachové33 tvůrcem druhého směru fantasy (Tolkien – samostatně existující země, Lewis – propojení mezi dvěma světy). Jeho Letopisy Narnie jsou klasickou ukázkou průchodu mezi dvěma světy. Čtyři děti naleznou ve starém domě skříň, skrze kterou je možné dostat se do Narnie, pohádkového světa, jenž právě strádá pod krutovládou Bílé čarodějnice. Tuto zemi zachrání, prožijí v ní takřka celý život, aby se jako slavní králové a královny vrátili do přirozeného světa jako malé děti. První průchod skrze skříň je popsán takto: „Udělala ještě krok dovnitř – pak dva a tři kroky – a celou dobu čekala, že špičkami prstů nahmatá dřevo. ‚To ale musí být obrovská skříň,‘ pomyslela si Lucinka. Postoupila ještě dál a rozhrnula měkké záhyby kabátů, aby mohla projít. Pak si všimla, že jí něco křupe pod nohama. ‚Že by další kuličky proti molům?‘ podivila se a sklonila se, 32 33
KING 1999, Tři vyvolení, s. 32-33. ZACHOVÁ 1997.
24
aby to ohmatala. Ale místo aby ucítila hladké tvrdé dřevo na dně šatníku, dotkla se něčeho měkkého, sypkého a velice studeného. ‚To je divné,‘ řekla si a udělala další krok nebo dva dopředu.“34 Přístup do Narnie se mění. V první části skrze zmíněnou skříň, ve druhé jsou děti „přitáhnuty“ na cestě z vlaku, potřetí se do Narnie dostanou skrze obraz s narnijskou lodí a počtvrté skrze tajnou branku v zahradě. Zbývající díly (cyklus má celkem sedm částí) jsou buď příběhy z Narnie samotné (Kůň a jeho chlapec, Poslední bitva), nebo příběhy z minulosti Narnie (Čarodějův synovec). V Čarodějově synovci dochází poprvé k propojení Anglie s Narnií – pomocí kouzelného prstenu (zlatý je pro cestu do Narnie, zelený pro cestu zpět). Z hlediska propojení světů je tento díl nejzajímavější, dětští hrdinové, Digory a Polly, se nejdříve dostanou do „lesa mezi světy“. Tento les se skládá z jezírek, která vedou do jiných světů, jedním z těchto světů je Anglie z našeho světa, jiným světem právě Narnie. Další zajímavá myšlenka se objevuje na konci Poslední bitvy: „Lucinka se pořádně podívala na zahradu a zjistila, že to vůbec není zahrada, ale celý svět s vlastními řekami a lesy a mořem a horami. Nebyly ale cizí — všechny je znala. ‚Chápu,‘ řekla. ‚Tohle je pořád Narnie, skutečnější a krásnější než ta Narnie dole, stejně jako ta byla skutečnější a krásnější než Narnie za dveřmi stáje. Je to svět ve světě, Narnie v Narnii…‘‚Ano,‘ potvrdil pan Tumnus, ‚je to jako cibule – až na to, že jak jdeš víc a víc dovnitř, každý kruh je větší než ten předchozí.‘“ A dále: „‚No ne!' vykřikl Petr. ‚To je Anglie! A to je ten dům — starý dům profesora Kirka na venkově, kde začala všechna naše dobrodružství!‘ ‚Já myslel, že ten dům je zničený,‘ divil se Edmund. ‚To ano,‘ kývl faun. ‚Jenže vy se teď díváte na Anglii v Anglii, na skutečnou Anglii, stejně jako tohle je skutečná Narnie. A v té vnitřní Anglii nic hezkého není zničeno.‘“35 Máme zde tedy zmíněno několik systémů, jakými jsou světy propojeny. Za prvé je to tradiční průchod mezi dvěma světy (bez 34 35
LEWIS 2007, s. 96-97. Obě ukázky LEWIS 2006, s. 218-219.
25
dalšího vysvětlení – např. průchod skříní), za druhé představa „mezisvěta“, z něhož je možné putovat do dalších fikčních světů (viz Čarodějův synovec) a představa více vzájemně paralelních fikčních světů, existujících ve více vrstvách (viz Poslední bitva, příklad s cibulí). Narnie patří do této práce spíše okrajově, je zaměřena na mladší čtenáře. O tom, že je Narnie věnovaná spíše dětem (bývá řazena k dětské fantasy, kdežto Tolkienova sága k fantasy pro dospělé), svědčí jednak dětští hrdinové, jednak to, že Narnie není přístupná dospělým – když Petr a Zuzana (nejstarší ze čtyř dětí) zestárnou, nemohou se do Narnie vrátit. Nicméně stále poskytuje tolik materiálu, že není možné ji opomenout.
5. 5. Ostatní autoři
5. 5. 1. Joanne Kathleen Rowlingová Autorka v současnosti velice populární ságy o kouzelníku Harrym Potterovi, původně zaměřené také na mladší čtenáře. Vzhledem k až hororovým scénám z některých dílů není toto zařazení ideální. Z přirozeného světa do světa kouzelnické školy v Bradavicích se studenti dostávají z vlakového nádraží, z lidským zrakům skrytého nástupiště 9 ¾. To není jediný způsob, v pozdějších dílech sedmidílné ságy se postavy přesouvají z jednoho světa do druhého také pomocí krbových „teleportů“, košťat nebo létajícího autobusu. Podobně jako v Nikdykde, oba světy jsou propojeny velmi těsně a pro postavy je nejpodstatnější o druhém světě vědět, poté již alespoň jednu cestu znají a mohou ji využít.
5. 5. 2. Michael Ende Endeho Nekonečný příběh je u nás známý i díky filmovému zpracování. Chlapec Bastián ukradne v antikvariátu knihu s názvem Nekonečný příběh. Při jejím čtení zjišťuje, že právě on jediný může zachránit říši Fantázie, sám se do ní dostane a skutečně ji zachrání. V knize jsou dva zajímavé momenty, ve kterých dochází k propojení 26
Fantázie a přirozeného světa. První je ten, kdy se Bastián dostane do Fantázie: „Bastián necítil, že mu po tváři tečou slzy. Skoro jako beze smyslů se náhle rozkřičel: „Měsíčnice! Už jdu!“ V tu chvíli se odehrálo několik věcí současně. Jakási nesmírná síla rozbila skořápku velkého vejce a kolem se rozléhalo temné dunění hromu. Pak se odněkud zdaleka přihnala smršť a vylétla ze stránek knihy, kterou měl Bastián na kolenou, až se jí listy divoce roztřepetaly.“36 Druhý okamžik je vysvětlující, Bastián se chce omluvit za to, že antikváři ukradl knihu, a dozvídá se následující: „ ‚Ano, znám Dětskou císařovnu,‘ souhlasil pan Koreander, ‚ovšem ne pod tímto jménem. Já ji nazval jinak. Ale to není důležité.‘ ‚Ale pak přece musíte znát i tu knihu!‘ volal Bastián. ‚Pak jste také četl Nekonečný příběh!‘ Pan Koreander zavrtěl hlavou. ‚Každý opravdový příběh je Nekonečný příběh.‘ Pohledem bloudil po knihách, které stály u zdí v řadách až ke stropu, pak na ně ukázal troubelem dýmky a mluvil dál: ‚Do Fantázie vede mnoho dveří, můj chlapče. Existuje mnohem víc podobných kouzelných knih. Mnoho lidí to vůbec nepozoruje. Záleží zkrátka na tom, kdo takovou knihu dostane do ruky.‘37 Dle prvního úryvku je možné se do Fantázie dostat vlastním rozhodnutím s pomocí postav z knihy, podle druhého úryvku pak do Fantázie může každý s dostatečnou fantazií, ale příběh je pro každého odlišný.
5. 5. 3. Simon Richard Green Za méně kvalitní verzi Gaimanova Nikdykde je považována série Noční strana. Autor v ní spojuje představu dvou vzájemně propojených světů v Londýně s americkou drsnou školou detektivních próz z dvacátých a třicátých let 20. století. Noční strana je londýnská čtvrť, „kde není smrt a zločin ničím zajímavým“38. Je možné v ní narazit na bohy, anděly, předměty z legend (např. Svatý Grál) a jedince se zvláštními schopnostmi. Jedním z nich je i John Taylor,
36
ENDE 2006, s. 180-181. V originále barevně odlišeno – červeně a černě. Tamtéž, s. 394. Původně červenou barvou. 38 http://www.fantasyplanet.cz/clanek.asp?id=1956 37
27
detektiv s darem nacházet věci, který již dříve z Noční strany odešel a nyní jej jeden z případů zavádí zpět. Noční strana je popsána jako „(…) čtvereční míle pekla uprostřed města, kde jsou vždycky tři hodiny po půlnoci. Kde se můžete setkat s mýty a popíjet s netvory. Kde není nic, jak se zdá, a všechno je tam možné.“39 Pro existenci fantastického fikčního světa Noční strany není logické vysvětlení: „ ‚Jak by mohlo něco takového existovat přímo uprostřed Londýna, aniž by o tom všichni věděli?‘ ‚Existuje to, protože to existovalo vždycky, a zůstává to tajemstvím, protože moc, která za tím stojí, skutečná moc, to tak chce.‘“40 Průchody mezi Londýnem a Noční stranou jsou podobný jako v případě Nikdykde, John Taylor doslova říká: „‚Kdykoliv můžete zahnout do špatné uličky, otevřít špatné dveře a ocitnout se na Noční straně.‘“
5. 5. 4. Garth Nix Autor trilogie Sabriel – Lírael – Abhorsenka. Sabriel studuje v Ancelstierre, zemi podobné našemu světu, ve kterém fungují přírodní zákony atd. Tato země je od „Starého království“ oddělena Zdí (všimněme si podobnosti s Gaimanovým Hvězdným prachem). Hrdinka je dcerou Abhorsena, muže, který je schopen dostat se do světa mrtvých. Opět tu máme tři světy. Přirozený svět, zrcadlící aktuální svět, svět Starého království, ve kterém se odehrává většina děje, a říše smrti, do níž se může Sabriel dostat pomocí sady zvonků.
5. 5. 5. Clive Barker Kromě jiných počinů, které jsou buď přímo hororové, nebo mají k hororu blízko, napsal Barker netypickou fantasy pro mládež, Abarat. Má mít tři díly, zatím vyšly dva, ale k významnému propojení dvou světů dochází pouze v prvním dílu. Candy Quackenbushová bydlí v Kuřátkově v Minnesotě. Jednoho dne se odkudsi přižene mořská vlna a odnese ji do světa Abaratu, kde zažívá roztodivná dobrodružství. 39 40
GREEN 2005, Něco z Noční strany, obálka. Tamtéž, s. 20.
28
5. 5. 6. Lyman Frank Baum Podobně jako v Abaratu, i v Čaroději ze země Oz se hlavní hrdinka dostává do fantastického fikčního světa za pomoci přírodních sil. Dorotku a pejska Tota odnese z Kansasu tornádo. V zemi Oz hledají cestu zpátky.
5. 5. 7. Lewis Carrol Je zmíněn schválně v návaznosti na předchozí dva autory. I jeho Alenka v říši divů je postavena na propojení dvou světů, tentokrát skrze králičí noru. Na konci knihy zjišťujeme, že všechna Alenčina dobrodružství probíhala ve snu, ze kterého hrdinka procitne. Máme tu tedy opět dvojí propojení světů – jednou je to pád do králičí nory (sám o sobě už fantastický), podruhé probuzení z dlouhého snu.
5. 5. 8. Raymond Elias Feist Feist je známý jako autor knih Mág-Učedník a Mág-Mistr a od nich se odvíjejících ság. Kromě toho je ale autorem románu Pohádka, který směšuje fantasy, horor a staré irské legendy. Příběh pojednává o spokojené rodině, která se právě přistěhovala do Pittsvillu ve státě New York. Ve středu dění jsou opět dětské postavy, chlapci-dvojčata, ale vzhledem k hororovému nádechu celé knihy není příběh určen dětem. K propojení světů dochází až ke konci. Rodina najde na zahradě poklad a přivlastní si ho, čímž ovšem poruší starou smlouvu mezi lidmi a říší víl. Za to si říše víl vezme duši jednoho z dvojčat, druhé je chráněno říčním kamínkem, proto se zachrání a vydá se najít a osvobodit svého bratra. Cestu mezi světy je možné otevřít pouze určitým způsobem při obcházení tzv. „pahorku Krále duchů“: „Když obcházel kopec podeváté, narazil na ústí sklepení. Někde z nesmírné dálky jím prosvítalo světlo. Sean se krátce zastavil, zhluboka se nadechl a vstoupil do nitra kopce. (…) Sean vykročil do sklepení na
29
úbočí pahorku Krále duchů. Začal opatrně postupovat dlouhým tunelem a cestu ve tmě pouze tušil.“41
41
FEIST 2002, s. 416.
30
6. Česká fantasy
6. 1. Pavel Renčín Pavel Renčín je v současné době nejvýznamnějším českým představitelem městské fantasy. Jeho povídky i romány kombinují a propojují světy v hojné míře, proto se na ně podíváme blíže. Prvním románem tohoto autora je Nepohádka. Příběh má dvě roviny, první z nich probíhá v přirozeném světě (zde je nazýván Pomezí), kde v nemocnici umírá malý Péťa na rakovinu. Sledujeme v ní spíše Péťova otce Jáchyma, který je z vývoje situace samozřejmě nešťastný. Ve druhé linii se setkáváme se fantastickým fikčním světem nazvaným Utopie. Průchodů mezi oběma světy je hned několik. Péťa se dostane do Utopie, když vypije poslední kapku kouzelné vody, která zbyla z Tůně (Tůň, magická inteligentní vodní bytost, umožňovala průchod mezi Pomezím a Utopií). Autor nás přitom zavádí někam mimo čas a prostor, nevíme, o koho se jedná a co se vlastně děje: „Ležel/a/o na něčem měkkém, vlhkém. Cítil/a/o jak jej/ji/je něco kolébá a hladí. (…) ‚Jsme na místě. Teď tě pustím.‘ ‚Ne!‘ ‚Cítím v tobě velikou sílu, tak odemkni dvířka, za kterými ji vězníš! Čas rozevřít křídla, andílku.‘ ‚Nepouštěj mě,‘ hystericky mu přeskočil hlas. ‚Znovu už ne! Kdo jsi?‘ ‚Jsem voda,‘ usmál se anděl.“42 Do Utopie se dostane také Jáchym, ale jinou cestou. Renčín zde využívá starou legendu o mostě na duze: „Už ji vidím. Před malým městečkem stojí nad Vltavou most. Duha začíná přímo u něj. Divím se, že jsem nikdy dřív neviděl její začátek. (…) Odrazím se. Zhoupne se mi žaludek, jako bych skočil z pětimetrového plaveckého můstku. Nohy se měkce zaboří do materie duhy jako do hlubokého sněhu. Jako bych prošel oponou do jiného světa.“43 Pomezí je v Nepohádce hustě osídleno fantastickými bytostmi (spojením těchto slov vzniká označení, kterým se tyto bytosti v Pomezí označují – fatosti). Ty se z Utopie také musely nějak dostat. I to je v Nepohádce vysvětleno. Po zničené Tůni zůstala Průrva 42 43
RENČÍN 2004, s. 199-200. Tamtéž, s. 308-310.
31
Zavržení, která funguje jako jednosměrný teleport: „ (hovoří skřítek Leelum) ‚Na místě zničené a rozervané Tůně zůstala podivná propast s jednosměrným portálem. (…) Mezitím král Medard posílal další a další nepohodlné živly z Utopie portálem pryč. Po rebelech přišli na řadu největší zlořádi, černokněžníci, démoni… Moc by mě zajímalo, co se doma děje. Vsadil bych se, že rovnováha je již hodně narušená.‘“44 Leelum poté zmiňuje i fantazii jako hybnou sílu, díky které je možné, že je Jáchym, zástupce dospělých lidí z Pomezí, schopný vidět skřítky a fatosti a později se dostat do Utopie.
Druhý Renčínův román, Jméno korábu, je nejčastěji jmenován ve spojení s magickým realismem, k propojení dvou světů v něm nijak viditelně nedochází. Bohatou studnicí pro naši práci je oproti tomu povídková tvorba. V povídce Čarodějův dům je rozvinut motiv strašidelného domu. Ve středu dění jsou opět dětští hrdinové (jako ve většině próz tohoto autora). Chlapcům hrajícím fotbal se zatoulá míč do strašidelného domu, kde už dlouhá léta nikdo nebyl. Jeden z chlapců se vydá na jeho zahradu. Dům je však schopen požírat lidské duše. Chlapce se vydá zachránit jeho kamarádka, společně se dostávají dovnitř. Do přirozeného světa je vložen fantastický objekt (strašidelný dům), který je zároveň sám o sobě světem a sám také tvoří průchod mezi přirozeným světem a světem uvnitř sebe sama. Z her na hrdiny vychází povídka Na křídlech zlatých draků45. Stejně jako v Nepohádce, i zde je jedna z postav smrtelně nemocná. Jeho přítel se mu rozhodne pomoci prostřednictvím hry, kterou hrávali v mládí – Dračího doupěte. Vymyslí nový svět, kontaktuje staré přátele, se kterými vytvořili v dětství družinu, nadchne nemocného i ostatní. Všichni se scházejí v nemocničním pokoji a prožívají dobrodružství svých postav. Dva světy jsou zde propojené na bázi představ hráčů, kteří ovlivňují to, co se v herním světě stane. V závěru 44 45
Tamtéž s. 203-204. In BRONEC, KUGLEROVÁ 2005.
32
povídky se propojí náš svět s herním světem i fyzicky, když za vypravěčem do parku přiletí zlatý drak, něco na způsob reinkarnace zemřelého přítele. Anotace další povídky vypovídá sama za sebe: „Tři děti byly uneseny. Ve vězení leží na rozvrzané pryčně starý muž. Je to opravdu čaroděj, nebo jen psychicky nemocný člověk, který se ztrácí ve vlastních představách? Magie nebo duševní porucha? A co číhá za dveřmi, před kterými stojí tři páry papuček?“46 Povídka nese název Tři páry papuček47a kromě dětských hrdinů přináší i oblíbený motiv nejistoty, kdy čtenář neví, zda je ústřední postava psychicky narušena, nebo zda opravdu vládne magií a všechny událostí kolem jsou skutečné. Částečně použitelné pro tuto práci je Loutkové divadlo48. Povídka, ve které významným způsobem zasahují do přirozeného světa dřevěné loutky. Znovu se setkáváme s dětským hrdinou. Malý Paris zdědí po svém strýci loutkové divadlo. Jednou si s loutkami hraje a ony začnou jeho prostřednictvím žít. Mají vlastní myšlenky a nápady, ale mohou je prezentovat pouze skrze Parida. Proto Paris jednu chvíli mluví fistulí Kašpárka a podruhé hlubokým hlasem Belzebuba. Loutky jsou nějakým blíže nevysvětleným způsobem zakleté, k osvobození potřebují otevřít bránu světů a projít jí. Tyto indicie jsou v příběhu pouze nastíněny několika náznaky: „ ‚Osvoboďte nás, prosím. Všichni jsou už pryč, jen my zůstali.‘ “49 říká loutka víly. Bránu mezi světy nelze otevřít jen tak, pomoci může pouze lidská krev. Povídka má otevřený konec, čtenář může jenom hádat, co se s Paridem a jeho loutkami stalo. Více světy se zabývá i Dračí hvězda50. Vychází z předpokladu, že v našem světě existují fantastické bytosti. Každá z těchto bytostí má svoji vlastní hvězdu a až se rozhodne, může požádat Pasáčka hvězd o jakousi formu důchodu. Děj povídky se zaměřuje na posledního draka 46
http://www.pavelrencin.cz/knizky-a-povidky/povidky In BRONEC 2005, Drakobijci 7. 48 In BRONEC 2002, Kočas : sborník fantasy a SF k Parconu 2002. 49 Strana 8 – podle http://www.pavelrencin.cz/cele-texty 50 In BRONEC, VORLOVÁ 2001. 47
33
v přirozeném světě (tedy v přirozeném světě, který je infikovaný fantastickými bytostmi). Díky smrti se může přesunout ze značně bídného stavu na dračí hvězdu – přechod mezi světy je tedy způsoben smrtí. S motivem smrti pracuje i jedna z prvních Renčínových povídek, Skokani51. S žánrem fantasy nemá příliš společného. Hrdinou povídky je novinář Jakub, kterého zavede reportáž na Nuselský most. K vlastnímu překvapení tu začne potkávat duchy mrtvých sebevrahů, hovoří s nimi a zjišťuje o nich co nejvíce informací. Znovu se tedy setkává fantastický fikční svět mrtvých s přirozeným světem.
6. 2. Jana Rečková Jana Rečková píše většinou klasickou fantasy (Mezi slovem a mečem, Kniha prokletých aj.), její jediná kniha, která vyloženě čerpá ze spojení více světů, je Píseň o Dveřníkovi. Ústředním dějištěm příběhu je Dům. Dům je samostatný svět, ze kterého vedou brány do dalších světů. Děj je v této knize cyklicky uzavřen, hlavní postava (Kewen) se setkává s člověkem, který stvořil Dům, takže existuje jako časová smyčka (myšlen Kewen – nepřímo přivodil stvoření místa, kde předtím i později – v osobní časové linii – žil). V úvodní kapitole se setkáme s vynálezcem Cyrilem z Moravského Žalova (fiktivní obec), je mu asi devět let a rád by vynalezl něco nového. Zničehonic se vedle něj objeví neznámý člověk (Kewen, hrdina celého příběhu, což se ale dozvídáme až později) a po kratším rozhovoru zjistíme, že hledá místo, kam by mohl ukrýt princeznu; pro tu by totiž byl náš svět příliš technický: „‚Vlastně hledám místo pro jednu holku. Tady by se jí nelíbilo.‘ ‚Co je zač?‘ zajímal se Cyril. Docela rád by tomu zvláštnímu chlapíkovi nějak pomohl. ‚Princezna.‘ Cizinec vstal, zamával mu a udělal krok dopředu. A zmizel. Cyril zavřel pusu. Teď před deštěm by mu do ní zaručeně vletěla moucha, to byla taková soukromá pověra jeho matky. ‚Takže, co kdybych vynalezl dveře?‘
51
http://www.pavelrencin.cz/cele-texty
34
zeptal se nahlas, když mu kapku otrnulo. Podezíravě se ohlédl po šípkových keřích. Ne, nikdo mu to nezakázal.“52 Protože se pohybujeme ve fantasy, Cyril opravdu vynalezne dveře – a jednoho dne zmizí z tohoto světa. Podobně jako u Zelaznyho Poslední odbočky na Babylon a Renčínovy Nepohádky, i tady máme dvě linie, označované jako „Teď“ a „Tehdy“. V „Tehdy“ sledujeme Kewenův život od unesení do Domu a otroctví až k zjištění, že má schopnosti Dveřníků, dokonce větší než všichni žijící Dveřníci. V „Teď“ se setkáváme s mnohem starším Kewenem, vyhoštěným z Domu, závislým na droze stimulující dveřnické schopnosti a s minimální vůlí vůbec žít. Určitý přechod mezi „Teď“ a „Tehdy“ tvoří kurzívou psané rozhovory dvou neznámých bytostí, o kterých se později dozvídáme, že jsou čarodějnice z dalšího fantastického fikčního světa, a které komentují veškeré Kewenovo počínání. Pro tuto práci je nejzajímavější koncepce Domu a tím i koncepce vzájemně propojených fantastických fikčních světů. Celý obraz procházení mezi světy je čtenáři odhalován postupně, spíše indiciemi mimo příběh: „Praotec Cyril ve svých pamětech napsal, že svět byl patrně původně jen jeden. Když on sám jako první prošel ústím, které sám stvořil, dal tím vzniknout novému světu.“53 Cyril dokázal vytvořit přístroj, který dokázal propojit dvě místa v jiných světech. Nedokázal ale vyřešit problém rozdílného času těchto dvou světů: „Cyril tvrdil, že jeho přístroj skládá prostor nebo tak něco, a předváděl jí to na papíře. ‚Spojím tyhle dva body, vidíš, jak je ta čára dlouhá? A teď papír složím. A jsou hned u sebe.‘ Zopakovala to Kewenovi. Zamyslel se. Vzal ze šuplíku zažloutlý papír a udělal na něm dvě tečky. Potom list nepřehnul, ale sroloval. ‚A co takhle? Přicházíme k našemu cíli z druhé strany. Skrz něco. Co je to?‘ ‚Čas?‘ vydechla. ‚Nemám ponětí,‘ zasmál se.“54 Tímto pokusem se dokázal dostat do času před existencí jakéhokoliv světa. Kewen se za ním dokáže dostat a
52
REČKOVÁ 2005, s. 9. Tamtéž, s. 68. 54 Tamtéž, s. 207. 53
35
společně začnou vytvářet nový svět z vlastních myšlenek (téměř cokoliv, co si představí nebo potřebují, se v Domě – který ještě není Domem – objeví): „ ‚Docela se těším, jak světy vypadají právě teď.‘ ‚Jestli už existují,‘ napadlo ji. Cyril bezradně těkal pohledem od jednoho návštěvníka ke druhému. „O čem to mluvíte, vy dva?‘ ‚Kewen ten papír sroloval a propíchl,‘ vysvětlila mu Elis. ‚Pamatuješ? Tvoje oblíbená demonstrace teleportu. Musels projít skrz. Skrz čas.‘ ‚Fuj,‘ řekl Cyril, ale vypadal docela chápavě. ‚Ale jak se teda podle vás mám dostat zpátky?‘ ‚Myslím, že nijak. Žít tisíc let, to by pomohlo.‘ Kewen se vlídně ušklíbl. „Přibyly tu nějaké pokoje? Za tu dobu, co tu jsi?‘ ‚No, asi ložnice,‘ odpověděl Cyril nejistě. ‚Chodil jsem po té chodbě a najednou tam byly schody nahoru.‘ “55 I na konci knihy zůstávají
některé
nápady
nevysvětlené,
nicméně
vzhledem
k problematice času je způsob vytváření a propojování světů přinejmenším zajímavý.
6. 3. Pod kočičími hlavami V roce 2007 vyšel první český sborník povídek žánru městská fantasy. Celkem 13 povídek známých (alespoň v české fantastice) i neznámých autorů a předmluva Leonarda Medka představuje tento perspektivní žánr. Už Leonard Medek nepřímo definuje městskou fantasy jako propojení dvou světů: „Chcete-li město opravdu poznat, musíte jít hloub. Pod asfalt chodníků a vozovek, pod zaprášenou omítku a kanálové mříže… Pod kočičí hlavy.“56 Vzniká nám zde protiklad světa města, světa známého a každodenního, a světa pod městem – odlišného, tajemného, nepřátelského. V tomto okamžiku záleží na autorovi a koncepci povídky, zda zápornou stranu města popíše jako fantastický fikční svět (Gaiman – Podlondýn, Green – Noční strana), nebo jestli „podsvět“ nechá existovat v rámci už existujícího fikčního světa města.
55 56
Tamtéž, s. 218. JIREŠ, KUDLÁČ 2007, s. 7.
36
Ve většině povídek nalezneme koncepce podobné těm výše popsaným, budeme se tedy soustředit pouze na povídky něčím výjimečné a vymykající se již známým postupům. Alexandr Kazda v povídce Můj dům, můj hrad řeší propojení světů velmi originálně – nejsou zde žádné dveře, magický předmět, nedá se to definovat ani jako magie. Dům, který mají zbourat, neboť na jeho místě má stát supermarket, se rozhodne, že si vymění místo s jiným domem v jiné realitě. Sledujeme jednak snahu domu o výměnu místa (mnohdy úspěšně parodující lidské nedostatky: „‚Potřebuji zmizet, chtějí mne zbourat.‘ ‚To jsi na špatné adrese, chlapče. Já jsem mrakodrap a moje věže budou stát ještě tisíc let. (…) ‚V mých výtazích jezdí nejbohatší lidé světa. Jestli ode mne něco chceš, chlapče, budeš mi vykat!‘ ‚Až naprší a uschne, vaše věžovitosti. Sbohem.‘ “57) a jednak osudy lidí žijících v domě. Dům nakonec uspěje a vymění si místo s hradem ve fantastickém fikčním světě. Obyvatelé domu jsou den nato konfrontováni s útokem elfů a magií. Jakékoliv zjevné spojení mezi světy je redukováno na minimum. Hovory mezi domy jsou nadepsány „mimo čas a prostor“, jinak ovšem nic nenaznačuje tomu, za jakých podmínek a jakým způsobem by mělo k přesunu dojít. Stejně tak samotný přesun – ten je popsán pouze novinovou zprávou: „PRAHA (žb) – Na městském stavebním úřadě pokračuje vyšetřování případu ‚ukradeného paneláku‘. Na místě, kde by podle dokumentů z roku 1973 měl stát obytný dům č. p. 468, se nachází hrubá kamenná stavba. Podle slov Anežky Hradlové, tiskové mluvčí úřadu, se zatím nepodařilo zjistit, kdy a jakým způsobem k této podivné záměně došlo.“58 Filip Gotfrid přišel s originálním řešením v povídce Druhá protisměrná. K průchodu mezi dvěma světy slouží dopravní prostředek městské hromadné dopravy, tramvaj. Nejlépe to vysvětlí samotný text povídky: „Vedoucímu se objev ‚jiných tramvají‘ povedl docela náhodou, když dlouho a marně čekal na pětku u Hlavního nádraží a uvědomil si, že doma zapomněl klíče od obchodu. Doběhl 57 58
Tamtéž, s. 72. Tamtéž, s. 77.
37
tedy už druhou pětku, která jela v protisměru (…)“59 Aby se zájemce dostal do jiného světa, musí splnit několik podmínek – základem je čekání na tramvaj. V protisměru následně musí projet dvě tramvaje stejného čísla, aniž by projela tramvaj stejného čísla v našem směru. Když stojí druhá protisměrná na zastávce, je nejvyšší čas přeběhnout na druhou stranu a nasednout. Pokud bychom přeběhli ve chvíli, kdy tramvaj přijíždí, již to pro nás není druhá protisměrná a jede tedy normálním způsobem. Pravidla pro přechod mezi světy jsou poněkud absurdní, ale ve fikčním světě povídky fungují a na konci vytvářejí katastrofický osud hrdiny. Povídka Muž bez medových koláčku Martina Koláře je klasickým hororem, kdy je z obyčejného místa vytvořen fantastický fikční svět prostřednictvím psychiky hlavní postavy. Celá se odehraje v průběhu průchodu podchodem, na počátku hrdina do podchodu vchází, na konci z podchodu vychází (spíše prchá). Z drobných detailů (nápisy na stěnách, tma, žebrák s nataženou žebrající paží, zkreslené zvuky) vytváří autor dojem pronikání dvou světů, přirozeného světa a „podsvěta“, ve kterém je ruka žebráka takřka kostěná a zvuky v podchodu jsou vrčením antického Kerbera. Ostatní povídky buď nevyužívají dvou světů, nebo při konfrontaci dvou světů užívají tradiční prostředky – smrt (Lucie Lukačovičová – Bůžek a stín, reakce na atomový výbuch v Hirošimě), magii vztaženou na prostor (Jaroslav Mostecký – Sto patnáct a čtvrt dne, od určité doby existují „otřesy“, při nichž dochází k výměně obyvatel našeho světa a obyvatel světa na bázi Tolkienovy Středozemě) nebo magii vztaženou na čas (Jiří W. Procházka – Ostří času, v němž se protagonisté dostanou z naší doby do Kutné Hory patnáctého století).
59
Tamtéž, s. 200.
38
6. 4. Ostatní autoři
6. 4. 1. David Stefanovič David Stefanovič je mladý autor, který zatím publikoval pouze ve dvou sbornících Drakobijců (č. 8 a 9). Povídka označená ***60 těží z propojení fikčního světa spisovatelské fantazie a fantastického fikčního světa, který spisovatel, hrdina povídky, vytváří. Dostáváme tak celkem tři světy – jedním je kniha, kterou spisovatel píše (klasická fantasy), druhou přirozený svět a třetí svět spisovatelových představ, které se projevují v přirozeném světě: „Hospůdka byla nezvykle narvaná. Už ve dveřích mě zarazil zvuk harfy a píšťaly. Na stole tančili dva elfové, nad hlavou půllitry s vínem. (…) ‚To jsou vážně elfové?‘ mávl jsem rukou. ‚Měl by sis dát oraz,‘ zašklebil se Jiří a postavil přede mě půllitr plzně.“61 Hrdina kolem sebe vidí elfy, potkává mrtvého přítele, jezdce apokalypsy i anděly, nakonec se dostává
do
vlastního
příběhu
(je
do
něj
odeslán
jakýmsi
nadpozemským soudem pro porušení rovnováhy mezi světy), kde se mu podaří vše napravit, načež je soudem zproštěn obvinění.
6. 4. 2. Leonard Medek Dílo Leonarda Medka je rozsáhlejší, než jak by bylo možno odhadovat z tohoto příspěvku, ve kterém zmíníme pouze krátkou povídku A mezky své tupohlavé bičem začasté vískati budeš…62. Pochází ze světa her na hrdiny a nás na ní bude zajímat závěr: „A zatímco se o tom přeli, kdesi na opačném pólu nekonečného vesmíru, tam, kde se slova mění ve skutky a smyšlenky v realitu, ve vstupním sále podzemní knihovny stékaly stružky vody ze čtyř pozvolna tajících ledových soch.“63 Předcházejících deset stran povídky pojednává o jedné obyčejné hře Dračího doupěte, ve které se postavy hráčů na konci změní v ledové sochy. Citovanou větou pak autor naprosto mění pohled na celou povídku a čtenáři dává nahlédnout do fantastického 60
In BRONEC 2007. BRONEC 2007, s. 70. 62 In BRONEC, KUGLEROVÁ 2005, s. 244-253. 63 BRONEC, KUGLEROVÁ 2005, s. 253. 61
39
fikčního světa, ve kterém se myšlenky a fiktivní činy hráčů staly skutkem.
6. 4. 3. Jan Dobiáš Po několika časopisecky vydaných textech vydal roku 2006 celou sbírku povídek, nazvanou Po dračím ohni. Pro fantasy neobvyklá poetika čerpá ze zasazení obyčejných událostí a objektů aktuálního světa do kontextu fantastického fikčního světa, případně zasazení neobyčejných událostí a objektů do světa přirozeného. V povídce Sebrané slohy žáka Luboše Svobody a jiné hrůzy líčí autor neschopnost avizovaného hrdiny napsat obyčejnou slohovou práci na téma „Moje prázdniny“. Poprvé popisuje boj s obludou, ne nepodobnou lovecraftovským Prastarým, podruhé setkání s upíry. Když ani potřetí neuspěje, dokáže učitelce, že vše doopravdy zažil – a záporné postavy svých povídek přivede do školy. V povídce
Měsíc
v Drakmarktu
používá
opačnou
strategii.
Supermarket, artefakt několika posledních let, staví do fantastického fikčního světa – vedoucí supermarketu je drak, administraci zajišťují víly, o hračky se starají elfové a v řeznictví prodávají ghúlové. V Dobiášových prózách nedochází přímo k propojení světů, ale staví na konfrontaci klasických artefaktů našeho světa a fantastického světa.
40
7. Diferenciace průchodů mezi světy Předchozím textem bylo připraveno teoretické pozadí pro závěrečnou fázi práce. Pokusíme se nyní klasifikovat jednotlivé možnosti propojení dvou fikčních světů. Aby bylo možné tuto diferenciaci vytvořit, je nutné zmínit předpoklady, podle kterých bude rozdělení probíhat. Diferenciovat můžeme podle dvou aspektů – jedním je konkrétní vysvětlení v knize (Letopisy Narnie, Harry Potter), v této diferenciaci se kromě samotných průchodů mezi světy budeme věnovat i koncepcím, které popisují možnosti existence dvou a více světů vedle sebe. Druhým aspektem je pak zobecnění na základě podobnosti průniků více světů (viz Propp, Nikolajeva).
7. 1. Autorské vysvětlení podstaty existence více světů a jejich propojování Toto rozdělení je jednoznačně obtížnější a zasluhovalo by hlubší průzkum tématu, než jaký byl v této práci proveden. Vzhledem k tomuto faktu budeme vycházet ponejvíce z předkládaného materiálu, neodpustíme si ovšem několik odboček k fantasy, která dříve nebyla zmíněna. V tomto rozdělení se budeme věnovat tomu, jakým způsobem vysvětlují samotní autoři ve svých knihách možnost toho, že jejich postavy procházejí mezi více světy, případně se objevují v přirozeném světě, ačkoliv do aktuálního světa nepatří.
1. Svět jako cibule – koncepce Narnie. V závěru Poslední bitvy zjišťujeme, že před námi stojí nemožný svět, svět, ve kterém dochází k logickému protikladu (doslova „vnitřek je větší než vnějšek“64, tento paradox se objevuje také v jiném fantastickém fikčním světě, v Asprinově Mýtu). Hrdinové se k této možnosti putování mezi světy dostávají až po smrti, před touto koncepcí je zmíněna ještě jedna koncepce.
64
LEWIS 2006, s. 217.
41
2. Spojující mezisvět – postavy se nejdříve dostanou do „světa mezi světy“, odkud se vydávají do dalších světů. Tento „svět mezi světy“ přitom může existovat jako samostatně rozvinutý svět. Existuje např. v Narnii (Čarodějův synovec) nebo v Písni o Dveřníkovi Jany Rečkové (spojku mezi světy a zároveň samostatný svět tvoří Dům). Také by do této kategorie spadaly cesty, které fungují jako mezisvěty – viz Zelaznyho Poslední odbočka na Babylon. 3. Existující průchod mezi světy – velice často v podobě dveří (Koralina, Temná věž), mostů (Nepohádka), zdí (Hvězdný prach, Sabriel), mnohdy jsou průchody řešené originálně (pád králičí norou – Alenka v říši divů, nádraží 9 a ¾ - Harry Potter, tramvaj – Druhá protisměrná). 4. Neexistující průchod mezi světy – např. příběhy, ve kterých se hrdina vzbudí a zjistí, že je „někde jinde“. Z popisovaných děl pouze Můj dům, můj hrad Alexandra Kazdy. 5. Světy spojené s fantazií fikčních postav – takové světy, v nichž jsou fikční světy podřízené fantazii fikčních postav. Za stěžejní dílo této kategorie lze považovat Nekonečný příběh, ale patří sem i povídka *** Davida Stefanoviče nebo povídky spojené s hrami na hrdiny (viz Leonard Medek – A mezky své…). 6. „Infikovaný“ svět – přirozený svět je „infikován“ postavami z fantastických fikčních světů. Mohli bychom sem zařadit např. Noc v osamělém říjnu Rogera Zelaznyho, Americké bohy Neila Gaimana nebo povídku Rytířství téhož autora. Částečně i Nepohádku, ve které se objevují fantastické postavy v českém prostředí – Praze, Plzni atd. 7. Přírodní katastrofy – přírodní katastrofa se stává příčinou propojení světů – Dorotku odnese do země Oz tornádo (Čaroděj ze země Oz), Candy Quackenbushovou mořská vlna v místě, které s mořem spojeno není (Abarat). 8. Nevysvětlená existence více světů – z této práce bychom mohli zmínit povídku Hra Prachu a Krve, ve které, jak je popsáno výše, fantastický fikční svět není nijak definován. 9. Speciální druhy propojení světů – patří sem zvláštní možnosti s minoritním zastoupením. Jde například o Nikdykde, Amber, nebo, 42
opět částečně, Nepohádka (Péťa se do Utopie dostane, když vypije poslední kapku z Tůně). Možností je patrně více, ovšem počítáme-li jako bernou minci především uvedené tituly, dojdeme přibližně k tomuto rozdělení.
7. 2. Diferenciace průchodů mezi dvěma světy v popsaných dílech žánru fantasy V této podkapitole budeme vycházet z předpokladů a teorií, které jsou popsané ve třetí kapitole. Začneme pokusem aplikovat teorii Vladimíra Proppa na fantasy. Na první pohled zde existuje několik nedostatků. Bod „Podle krvavých stop“ naprosto odpadá, ostatní popisují většinou prostředky, které dopomáhají k přesunu z místa na místo i v aktuálním světě – schody, jeskyně, způsob po vodě nebo po zemi, létající koráb, koberec nebo zvíře můžeme nahradit dopravním prostředkem a stále se pohybujeme v prostředí přirozeného světa. Z toho lze usoudit, že fantastické fikční světy v pohádkách jsou koncipovány jinak než světy ve fantasy. Království „za sedmero horami“ je sice v aktuálním světě nedosažitelné, nicméně většinou postrádá fantastkní prvek odlišnosti od pohádkového světa, ze kterého hrdina vychází. Teorie Marie Nikolajevy je mnohem adekvátnější, sama vychází z literatury fantasy, i když fantasy pro mládež. Vzhledem k tomu, že se snažíme pohybovat ve fantasy, odstraníme položku „stroj času“, která je jasně technického původu, a přestože se zabýváme propojením fantastických fikčních světů s přirozenými světy, tedy světy technicky podobnými našemu, žádný z výše popsaných světů stroj času nezahrnoval (technicky je vyřešen pouze vznik Domu v Písni o Dveřníkovi). Společně s touto položkou odstraníme i „technické vynálezy“ – ze stejného důvodu. Smrt a sen je u Marie Nikolajevy jako jeden bod, vzhledem k odlišnosti obou zmíněných vytvoříme pro každou alternativu samostatnou kategorii. Několik kategorií přidáme, jiné pozměníme lehce a konečně se dostáváme k jádru této práce, vlastní diferenciaci průchodů mezi přirozeným
43
světem a fantastickým fikčním světem v popsaných dílech žánru fantasy: 1. Dveře 2. Smrt 3. Sen 4. Zvláštní schopnosti 5. Průvodce 6. Svět ve světě 7. Svět stvořený fantazií 8. Ostatní
Ad 1) Dveře Nenahradili jsme „dveře“ širším termínem „průchod“, neboť typy průchodu diferencujeme. Avšak procházet se nemusí pouze skrze dveře a brány (Koralina, Temná věž, Píseň o Dveřníkovi), ale jsou zde další možné alternativy – most (Nepohádka), zeď (Abarat, Hvězdný prach), které do této kategorie spadají také.
Ad 2) Smrt Výrazně se odlišuje od typu „Sen“ v některých zmíněných dílech (Sandman). Smrt většinou znamená ukončení existence v jednom světě a příchod do fantastického fikčního světa (Letopisy Narnie, Dračí hvězda), jindy se zemřelí projevují v přirozeném fikčním světě (nicméně jejich existence implikuje většinou blíže neobjasněný posmrtný fikční svět, viz povídka Skokani).
Ad 3) Sen Přenesení se do fantastického fikčního světa na základě spánku. Často je příběh vyprávěn jako reálný, až na konci zjistíme, že šlo o sen (Alenka v říši divů), existují ale díla, která se snem pracují jako s fenoménem, který umožňuje vytvářet nové fikční světy (Sandman).
44
Ad 4) Zvláštní schopnosti Zahrnuje zvláštní (i nechtěné) schopnosti, na jejichž základě se postavy mohou pohybovat mezi dvěma a více fikčními světy. Zvláštní schopnosti se mohou projevovat jako vytváření průchodů-bran (Píseň o Dveřníkovi – ústí) nebo jako přímé formování fantastického fikčního světa fikční postavou (Amber).
Ad 5) Průvodce Průvodcem může být bytost z fantastického fikčního světa (Harry Potter – hrdinu provází Hagrid, postava z Bradavic; Poslední odbočka na Babylon – hrdinu provází počítačový systém v knize Stébla trávy), nebo bytost z přirozeného světa, která zná cestu do fantastického fikčního světa (Druhá protisměrná). Průvodce nemusí být živý, jako průvodce bereme i příčinu, kvůli které se hrdina ocitá ve fantastickém fikčním světě (Čaroděj ze země Oz, Abarat).
Ad 6) Svět ve světě Artefakty a postavy fantastického fikčního světa, které se ve větší míře objevují v přirozeném světě. Může jít buď o logicky vysvětlené postavy a artefakty (povídky, ve kterých figuruje spisovatel, který se dostane do vlastního příběhu – ***), nebo o postavy a artefakty vyskytující se v přirozeném světě samozřejmě, tak, jako by tam patřily (nepotřebují tedy logické vysvětlení, jednoduše existují), mnohdy v pozměněné formě, než ve svém původním světě (Američtí bohové, Noc v osamělém říjnu). I artefakt samotný může tvořit fantastický fikční svět (Čarodějův dům).
Ad 7) Svět stvořený fantazií Opět může jít o díla, v nichž figuruje spisovatel, jehož knihy se projevují ve fikčním světě spisovatelovy reality. Další možností je psychická porucha aktéra a následné upravování reality přirozeného světa skrze vnímání postiženého (Tři páry papuček, Muž bez medových koláčků). Svět lze stvořit také při hraní her na hrdiny (A 45
mezky své…), případně necháme-li pracovat fantazii dítěte (Nekonečný příběh).
Ad 8) Ostatní Autor této práce si je vědom, že pravděpodobně nepopsal všechny možnosti propojení přirozeného a fantastického fikčního světa. I proto je zde poslední možnost, která zahrnuje všechny další možnosti kromě těch výše popsaných. Co se týče práce, je možné sem zahrnout povídku Můj dům, můj hrad, ve které se řešení propojení světů vymyká všem kategoriím, podobně originální je i Druhá protisměrná, kde je sice prostředkem dopravy tramvaj, nicméně popsané řešení, jakým způsobem je nutné si tramvaj vybrat, je značně překvapivé.
46
8. Závěr Česká fantasy (a fantasy do češtiny přeložená) je místem, které by se na mapě české literární vědy dalo označit slovy „Hic sunt leones“. Jak bylo řečeno v úvodu, bylo by lze považovat předloženou práci za objevitelskou co se týče množství zpracovaného materiálu. Na druhou stranu je daný materiál zpracován pouze z hlediska koexistence dvou světů, což je jako náhled na celkovou tvorbu žánru fantasy poněkud málo. Tato práce by si zasloužila mnohonásobně větší teoretický základ, stejně tak by bylo dobré rozdělit podžánry fantasy dle zatím nenavržených specifik, prozkoumat rozsáhlou část fantasy, která nebyla přeložena do češtiny, a z těchto předpokladů pak vytvořit opravdu reprezentativní vzorek, který by zahrnoval větší díl fantastické
literatury,
než
jaký
je
na
předchozích
stranách
prozkoumán. Takto byl učiněn pokus rozdělit průchody mezi přirozenými a fantastickými fikčními světy na základě zlomku existující primární literatury. Text je tak nutně zkreslen redukcemi vyplývajícími z použitého materiálu. Ačkoliv je tato práce pouze malým příspěvkem v rozsáhlé oblasti literární vědy, doufám, že může pomoci v budoucím bádání v oblasti fantastiky a při nazírání žánru fantasy z hlediska teorie fikčních světů. Domnívám se, že může sloužit jako výchozí bod pro případné hlubší studium nejen diferenciace průchodů mezi světy, ale i pro hlubší studium české a do češtiny přeložené literatury žánru fantasy.
47
9. Použitá literatura 9. 1. Primární literatura65 BARKER, C. Abarat. 1. vyd. Praha : BB art, 2004, 411 s. ISBN 807341-362-0 BARKER, C. Abarat. Magické dny, krvavé noci. 1. vyd. Praha : BB art, 2005, 484 s. ISBN 80-7341-605-0 CARROL, L. Alenka v kraji divů a za zrcadlem. 2. vyd. Praha : Albatros, 1970, 256 s. DOBIÁŠ, J. Po dračím ohni. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2006, 316 s. ISBN 80-86428-65-6 ENDE, M. Nekonečný příběh. 2. vyd. Praha : Albatros, 2006, 395 s. ISBN: 80-00-01702-4 FEIST, R. E. Pohádka. Praha : Wales, 2002, 463 s. ISBN 80-8639043-8. GAIMAN, N. Američtí bohové. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2001, 439 s. ISBN: 80-85911-98-1 GAIMAN, N. Hvězdný prach. 3. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2007, 262 s. ISBN: 978-80-7332-107-9 GAIMAN, N. Nikdykde. 1. vyd. Frenštát pod Radhoštěm : Polaris, 1998, 302 s. ISBN: 80-85911-39-6 GAIMAN, N. Koralina. 2. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2007, 160 s. ISBN: 978-80-7332-096-6 GAIMAN, N. Kouř a zrcadla : smyšlenky a iluze. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2003. 276 s. ISBN 80-7332-035-5. GAIMAN, N. Křehké věci : krátké fikce a divy. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2007, 298 s. ISBN: 978-80-7332-101-7 GAIMAN, N. Sandman : Preludia a nokturna. 3. vyd. Praha : Crew, 2007, 220 s. ISBN: 978-80-87083-13-0 GAIMAN, N. Sandman : Domeček pro panenky. 1. vyd. Praha : Crew, 2003, 280 s. ISBN: 80-86321-37-1
65
Knihy jsou řazeny abecedně podle autorů a názvů, výjimku činí cykly, jejichž části na sebe navazují – ty jsou pak řazeny podle návaznosti.
48
GREEN, S. R. Noční strana : Něco z Noční strany. 1. vyd. Frenštát pod Radhoštěm : Polaris, 2005, 196 s. ISBN 80-7332-053-3 GREEN, S. R. Noční strana : Agenti světla a temnoty. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2005, 199 s. ISBN 80-7332-056-8 GREEN, S. R. Noční strana : Nářek slavíka. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2005, 206 s. ISBN 80-7332-063-0 GREEN, S. R. Noční strana : Kouzlo města. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2006, 238 s. ISBN 80-7332-072-X GREEN, S. R. Noční strana : Cesty, po kterých jsme se nevydali. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2006, 262 s. ISBN 80-7332-081-9 GREEN, S. R. Noční strana : Ostřejší než hadí zub. 1. vyd. Frenštát p. R. : Polaris, 2007, 253 s. ISBN 80-7332-092-4 KING, S. Řbitov zviřátek. 1. vyd. Plzeň : Laser, 1994, 398 s. ISBN 8085601-88-5 KING, S. Talisman. 1. vyd. Plzeň : Perseus, 1996, 636 s. ISBN: 8086030-03-2 KING, S. Temná věž. Pistolník. 1. vyd. Praha : BETA-Dobrovský & Ševčík, 1999, 199 s. ISBN 80-86278-13-1 KING, S. Temná věž. Tři vyvolení. 1. vyd. Praha : Beta, 1999, 420 s. ISBN 80-86278-32-8 KING, S. Temná věž. Pustiny. 1. vyd. Praha : BETA-Dobrovský, 2000, 460 s. ISBN 80-86278-82-4 KING, S. Temná věž. Čaroděj a sklo. 1. vyd. Praha : BETADobrovský, 2001, 653 s. ISBN 80-7306-016-7 KING, S. Temná věž. Vlci z Cally. 1. vyd. Praha : Beta, 2004, 636 s. ISBN 80-7306-161-9 KING, S. Temná věž. Zpěv Susannah. 1. vyd. Praha : Beta, 2005, 371 s. ISBN 80-7306-201-1 KING, S. Temná věž. Temná věž. 1. vyd. Praha : Beta, 2006, 725 s. ISBN 80-7306-244-5 LEWIS, C. S. Letopisy Narnie : Lev, čarodějnice a skříň. Praha : Orbis pictus, 1991, 139 s. LEWIS, C. S. Letopisy Narnie : Princ Kaspian. Praha : Orbis pictus, 1991, 170 s. 49
LEWIS, C. S. Letopisy Narnie : Plavba Jitřního poutníka. 1. vyd. Praha : Orbis pictus, 1992, 191 s. ISBN 80-85240-07-6 LEWIS, C. S. Letopisy Narnie : Stříbrná židle. 1. vyd. Praha : Orbis pictus, 1992, 177 s. ISBN 80-85240-07-6 LEWIS, C. S. Letopisy Narnie : Kůň a jeho chlapec. 1. vyd. Praha : Orbis pictus, 1992, 172 s. ISBN 80-85240-08-4 LEWIS, C. S. Letopisy Narnie : Čarodějův synovec. 1. vyd. Praha : Orbis Pictus, 1993, 154 s. ISBN 80-85240-09-2 LEWIS, C. S.. Letopisy Narnie : Poslední bitva. 1. vyd. Praha : Orbis pictus, 1993, 161 s. ISBN 80-85240-10-6 LEWIS, C. S. Letopisy Narnie. 1. vyd. Praha : Fragment, 2007, 676 s. ISBN: 978-80-253-0535-5 LEWIS, C. S. Poslední bitva. 2. vyd. Praha : Fragment, 2006, 222 s. ISBN: 80-253-0343-8 NIX, G. Sabriel. 1. vyd. Praha : Triton, 2004, 330 s. ISBN 80-7254524-8 NIX, G. Lírael. 1. vyd. Praha : Triton, 2005, 470 s. ISBN 80-7254660-0 REČKOVÁ, J. Píseň o Dveřníkovi. 1. vyd. Praha : Triton, 2005, 315 s. ISBN 80-7254-586-8 RENČÍN, P. Jméno korábu. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2007, 157 s. ISBN 978-80-242-1988-2 RENČÍN, P. Nepohádka. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2004, 379 s. ISBN 80-86428-41-9 ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a kámen mudrců. 1. vyd. Praha : Albatros, 2000, 284 s. ISBN 80-00-00788-6 ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a tajemná komnata. 1. vyd. Praha : Albatros, 2000, 286 s. ISBN 80-00-00898-X ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a vězeň z Azkabanu. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001, 383 s. ISBN 80-00-00951-X ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a ohnivý pohár. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001, 570 s. ISBN 80-00-00994-3. ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a Fénixův řád. 1. vyd. Praha : Albatros, 2004, 795 s. ISBN 80-00-01294-4. 50
ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a princ dvojí krve. 1. vyd. Praha : Albatros, 2005, 532 s. ISBN 80-00-01819-5 ROWLINGOVÁ, J. K. Harry Potter a relikvie smrti. 1. vyd. Praha : Albatros, 2008, 626 s. ISBN 978-80-00-02122-5 ZELAZNY, R. Podvrženec. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2001, 266 s. ISBN 80-86428-11-7. ZELAZNY, R. Divomág. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2004, 272 s. ISBN 80-86428-43-5. ZELAZNY, R. Noc v osamělém říjnu. Praha : Banshies, 2004, 243 s. ISBN 80-86456-08-0. ZELAZNY, R. Poslední obránce Camelotu. Praha : Beta-Dobrovský & Ševčík, 1997, 302 s. ISBN: 80-86029-18-2 ZELAZNY, R. Poslední odbočka na Babylon. Praha : And Classic, 1997, 206 s. ISBN 80-85782-91-X ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Devět princů Amberu. Praha : Classic, 1999, 172 s. ISBN 80-86139-12-3 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Zbraně Avalonu. 1.vyd., dotisk. Praha : Classic, 1993, 220 s. ISBN 80-85782-00-6 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Stín jednorožce. 1. vyd. Praha : And Classic, 1993, 203 s. ISBN 80-85782-02-2 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Oberonova ruka. 1. vyd. Praha : And Classic, 1993, 203 s. ISBN 80-85782-01-4 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Dvory chaosu. 1. vyd. Praha : And Classic, 1994, 173 s. ISBN 80-85782-04-9 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Trumfy osudu. 1. vyd. Praha : And Classic, 1994, 205 s. ISBN 80-85782-03-0. ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Krev Amberu. Praha : And Classic, 1994, 220 s. ISBN 80-85782-07-3 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Znamení chaosu. Praha : And Classic, 1994, 220 s. ISBN 80-85782-08-1 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Rytíř stínů. Praha : And Classic, 1994, 221 s. ISBN 80-85782-09-X ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Princ Chaosu. Praha : And Classic, 1994, 203 s. ISBN 80-85782-10-3. 51
ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Devět princů Amberu. 3. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2006, 224 s. ISBN: 80-86428-60-5 ZELAZNY, R. Tajemný Amber : Pušky Avalonu.. 2. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2006, 235 s. ISBN: 80-86428-67-2
SBORNÍKY: BRONEC, M., VORLOVÁ, J. (red.) Drakobijci III : sborník vítězných prací ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2001, 392 s. ISBN 80-86428-19-2. BRONEC, M. (red.) Drakobijci V : sborník vítězných prací ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2003, 384 s. ISBN: 80-86428-40-0 BRONEC, M. (red.) Drakobijci VI : sborník vítězných prací ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera, 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2004, 384 s. ISBN: 80-86428-44-3 BRONEC, M. (red.) Drakobijci VII : sborník vítězných prací ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2005, 392 s. ISBN 80-86428-59-1 BRONEC, M. (red.) Drakobijci VIII : sborník vítězných prací ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2006, 406 s. ISBN 80-86428-68-0 BRONEC, M. (red.) Drakobijci IX : sborník vítězných prací ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2007, 310 s. ISBN 978-80-86428-80-2 BRONEC, M. (red.) Kočas : sborník fantasy a SF k Parconu 2002. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2002, 342 s. ISBN 80-86428-26-5. BRONEC, M., KUGLEROVÁ, I. (ed.) Kostky jsou vrženy : sborník povíděk inspirovaných hrami na hrdiny. 1. vyd. Praha : Straky na vrbě, 2005, 410 s. ISBN 80-86428-55-9 JIREŠ, O., KUDLÁČ A. K. K. (ed.) Pod kočičími hlavami. 1. vyd. Praha : Triton, 2007, 461 s. ISBN 978-80-7254-959-7.
52
9. 2. Sekundární literatura ADAMOVIČ, I. Slovník české literární fantastiky a science fiction. 1. vyd. Praha : R3, 1995, 349 s. ISBN: 80-85364-57-3 DOLEŽEL, L. Heterocosmica : fikce a možné světy. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2003, 311 s. ISBN: 80-246-0735-2 MACEK, J. Fandom a text. 1. vyd. Praha : Triton, 2006, 148 s., ISBN: 80-7254-856-5 MOCNÁ, D., PETERKA, J. a kol. : Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2004, 699 s. ISBN: 80-7185-669-X MICHÁLKOVÁ,
M.
Fantasy
literatura
(diplomová
práce).
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta : Brno, 2003, 80 s. NEFF, O., OLŠA, J. jr. : Encyklopedie literatury science fiction. 1. vyd. Praha : AFSF a H&H, 1995, 555 s. ISBN : 80-85390-33-7 NIKOLAJEVA, M. The Magic Code. The use of magical patterns in fantasy for children. Stockholm : Almqvist & Wiksell International, 1988, 163 s. ISBN : 91-22-01200-1 NÜNNING, A. Lexikon teorie literatury a kultury. 1. vyd. Brno : Host, 2006, 912 s. ISBN: 80-7294-170-4 PRINGLE, D. a kol. Fantasy. Encyklopedie fantastických světů. Praha : Albatros, 2003, 272 s. ISBN: 80-00-01126-3 PROPP, V. Morfologie pohádky a jiné studie. 1. vyd. Jinočany : H&H, 1999, 362 s. ISBN: 80-86022-16-1 ŠRÁMEK, J. Morfologie fantastické povídky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 1993, 136 s. ISBN : 80210-0700-1 TOLKIEN, J. R. R. Pohádky. 1. vyd. Praha : Winston Smith, 1992, 188 s. ISBN : 80-85643-05-7 66 VAŠKOVÁ, E. Kapitoly z české fantasy. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2007, 75 s. VLAŠÍN, Š. a kol. Slovník literární teorie. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1984, 465 s.
66
Stejný překlad stati O pohádkách se nachází např. i v TOLKIEN, J. R. R. Příběhy z čarovné říše. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1997, 240 s. ISBN : 80-204-0668-9
53
Články, periodika: ADAMOVIČ, I. Léčba krajiny fantasy aneb Clutův pokus o novou teorii žánru. Ikarie, 1999, r. 10, č. 7, s. 47-48. ADAMOVIČ, I. O science fiction pro mládež. Ikarie, 1999, roč. 10, č. 11, s. 49-50. ADAMOVIČ, I. O pojmu fantasy. Ikarie, 1990, roč. 1, č. 2, s. 48-49. ADAMOVIČ, I. Terminologie fantastické literatury. Ikarie, 1996, roč. 7, č. 2, s. 46-47. HODROVÁ, D. Poetika románů citujících mýtus. Tvar, 1998, roč. 9, č. 6, s. 1. HOLÝ, J. Možnosti fantastiky. Česká literatura, 1998, roč. 46, č. 5, s. 469-480. KUSÁK, L. Legenda science fiction. Ikarie, 1990, roč. 1, č. 6, s. 54-56. SAPKOWSKI, A. Hrdina naší doby. Ikarie, 2001, roč. 12, č. 9, s. 4345. SAPKOWSKI, A. Subžánry subžánrů. Ikarie, 2001, roč. 12, č. 12, s. 41-46. SAPKOWSKI, A. V šedých horách zlato není aneb Hrst úvah o literatuře fantasy, 1994, roč. 5, č. 6, s. 43-51. SEMERÁD, V. Vedete i českou sci-fi? Ikarie, 1994, roč. 5, č. 4, s. 46-47. ZACHOVÁ, A. Topos „jiných dimenzí“ ve fantasy literatuře. Tvar, 1997, roč. 8, č. 18, s. 12-13.
9. 3. Elektronické zdroje http://ikarie.cz/ http://stephenking.kbx.cz/ http://www.fantasyplanet.cz/ http://www.fantazia.sk/ http://www.is.muni.cz/thesis/ http://www.legie.info/ http://www.pavelrencin.cz/ http://www.wikipedia.org/
54
