Parlament České republiky
POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2013 6. volební období
827 Pozměňovací návrh poslance Davida Kádnera
k vládnímu návrhu zákona o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky)
Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (sněmovní tisk č. 827) 1. § 6 zní: „Dítě narozené mimo manželství, jehož matka není státní občankou České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o určení otcovství státního občana České republiky nebo dnem, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství státního občana České republiky. To neplatí, jde-li o případy dle § 7.“
ODŮVODNĚNÍ: Pozměňovací návrh se vrací k dnešnímu znění § 4 současného zákona o nabývání a pozbývání státního občanství. Takto jsou doplňována zejména slova „dítě narozené mimo manželství“, aby byl text zákona jasný. Respektuje se způsob nabývání občanství ex lege na základě principu "Ius sanguinis", tedy příbuzenských vazeb mezi občanem České republiky a jeho potomkem, který je tradiční již od dob rakouského práva. § 6 je obecnou normou ve vztahu k § 7 a občanství připisuje bez dalšího dítěti otce-občana České republiky, jehož otcovství bylo určeno na základě druhé domněnky či soudním rozhodnutím. Tato varianta, jež poskytuje občanství ze zákona bez zahájení správního řízení je v případě určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů omezena na matky-cizinky, které jsou občankami Evropské unie, států Evropského hospodářského prostoru, bezdomovkyně a cizinky s trvalým pobytem na území ČR. V ostatních případech je kladen důraz na vyšší míru kontroly případné účelovosti takového prohlášení.
2. § 7 zní: (1) V případě souhlasného prohlášení před matričním úřadem o otcovství dítěte, jehož matka není státní občankou České republiky, občankou jiného členského státu Evropské unie, Švýcarské konfederace nebo státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru2 (dále jen „stát Evropské unie“), bezdomovkyní ani cizinkou, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, nabývá dítě státní občanství České republiky dnem, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství státního občana České republiky, pokud rodiče prokázali otcovství matričnímu úřadu genetickou zkouškou formou znaleckého posudku podle zákona o znalcích a tlumočnících. (2) Nepředloží-li rodiče při prohlášení o určení otcovství znalecký posudek dle odstavce 1, poučí je matriční úřad o možnosti podat za dítě žádost o udělení státní občanství České republiky dle § 28.
ODŮVODNĚNÍ: Vládní návrh přináší závažný průlom do základního principu transmise českého státního občanství, totiž automatického předávání občanství z rodičů na děti. Tento průlom je každopádně třeba omezit na nezbytné minimum. Pozměňovací návrh ponechává v zákoně možnost státu zabránit tomu, aby občanství nabylo dítě na základě souhlasného prohlášení rodičů, které bylo pouze účelové (fingované). Oproti vládnímu 1)
Přílohy V a VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru, vyhlášené pod č. 34/2010 Sb. m. s.
návrhu však tento kontrolní mechanismus – za účelem ochrany práv dětí – zužuje v následujících ohledech: a) přezkoumávání otcovství nebude možné v případě matek – cizinek, které mají v ČR trvalý pobyt (cizinky s trvalým pobytem nemají v podstatě žádný důvod k účelovému prohlašování otcovství) b) přezkoumávání otcovství se bude dít pouze v případě souhlasného prohlášení před matričními úřady, nikoli před soudy (v případě soudů nebyly v praxi případy účelových určení otcovství ani hlášeny). Pokud rodiče nepředloží při souhlasném prohlášení o určení otcovství znalecký posudek (test DNA), což bude zřejmě drtivá většina případů, poučí je matriční úřad o možnosti požádat o udělení občanství pro dítě. Toto se pak děje v rámci správního řízení (bod 16), jehož cílem je zjistit účelovost prohlášení a které je možné v případě zjištění této účelovosti ex post opět obnovit. Cílem je umožnit rodičům, aby žádost o udělení občanství podali současně s učiněním souhlasného prohlášení a aby celý postup byl co možné nejrychlejší.
3. § 12 zní: „Státní občanství se na žádost udělí žadateli, který splňuje podmínky uvedené v § 13 a 14, není-li dále uvedeno jinak.“
ODŮVODNĚNÍ: Dosavadní koncepce udělování státního občanství vycházela z názoru, že na udělení státního občanství (na rozdíl např. Od prohlášení) není právní nárok. Tato koncepce se však v posledních 20 letech neosvědčila, neboť vedla k nekontrolovatelnému jednání úředníků Ministerstva vnitra a k neefektivnímu soudnímu přezkumu (soud může pouze vyslovit, že ministerstvo porušilo procesní práva žadatele, nikoli však, že žadatel má na udělení občanství nárok). Navrhuje se proto stanovit, že na udělení státního občanství je při splnění stanovených podmínek právní nárok. Formulace ustanovení § 13 (bod 4) přitom dává dostatečný prostor pro správní uvážení úředníků rozhodujících o udělení státního občanství, takže tito nebudou muset rozhodovat jen zcela mechanicky (u formulace § 13 lze dále předpokládat, že její výklad bude upřesňován judikaturou Nejvyššího správního soudu a dalších správních soudů). Pokud jde o srovnání se zahraničními úpravami, praxe je ve všech státech Evropy různá. Případy, kdy zákon žadatelům právní nárok – obecně – přiznává, je celá řada: např. Rakousko, Německo, Nizozemí, Španělsko. Koncepce § 12 tak směřuje jednak k právní jistotě žadatelů, jednak k nastavení transparentních kritérií pro získání občanství a omezení korupčního potenciálu naturalizační procedury.
4. V § 13 v odstavci 1 se slova „, a splňuje ostatní podmínky stanovené v § 14.“ nahrazují slovy „a pokud přijal hodnoty demokratického právního státu.“.
ODŮVODNĚNÍ:
Vládou navržená formulace integrace cizince do české společnosti se navrhuje doplnit o výslovné zmínění akceptace hodnot demokratického právního státu, jak je to obsaženo v některých zahraničních úpravách. Tato podmínka integrace bude ve sporných případech vyložena správní judikaturou a zahrnuje zejména osvojení si koncepce lidských práv a demokratických principů žadatelem. Pro závažnost této podmínky se jedná se o výjimečnou možnost správního uvážení v návrhu, který jinak stanoví striktně vymezená kritéria pro nabytí občanství (viz odůvodnění bodu 4).
5. V § 14 odst. 2 větě první se slova „žadatel prokáže, že se“ nahrazují slovy „se žadatel“.
ODŮVODNĚNÍ: Není přiměřené, aby na žadateli leželo důkazní břemeno ohledně jeho faktického pobytu na území ČR (může se jednat o dobu až 10 let). Faktický pobyt žadatele bude zjišťovat správní orgán – přirozeně za součinnosti žadatele (viz § 50 odst. 2 třetí věta správního řádu a § 20 odst. 1 písm. a) vládního návrhu zákona o státním občanství) – sám z úřední povinnosti.
6. V § 14 odst. 3 písm. a) se slova „pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo“ vypouští. V § 14 odst. 3 písm. c) se slova „pro nedbalostní trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo“ vypouští.
ODŮVODNĚNÍ: Automatické vyloučení pachatelů nedbalostních trestných činů odsouzených k nepodmíněným trestům, bez možnosti prominutí, se nezdá přiměřené. Pokud cizinec nebyl za trest z České republiky vyhoštěn, pak zde bude žít dál a jeho náprava může být nemožností získat občanství ztěžována (zejména na trhu práce nebo na trhu s bydlením). Změna vychází z předpokladu, že úmyslný trestný čin je jedním z relevantních měřítek vztahu žadatele k právnímu řádu České republiky a zároveň měřítkem určité negativní kvality, která je nežádoucí i z hlediska získání občanství právě pro subjektivní stránku trestného činu, tedy úmyslnost. Toto však neplatí v případě nedbalostních trestných činů, kde by automatické zamítnutí udělení občanství plnilo pouze funkci dvojí sankce.
7. V § 14 odst. 7 se za větu první vkládá věta druhá, která zní: „Skutečnosti dle předchozí věty je žadatel povinen prokázat za období posledních 3 let předcházejících dni podání žádosti.“
ODŮVODNĚNÍ: Není žádoucí podrobovat žadatele o státní občanství jakémusi celkovému a časově neomezenému majetkovému přiznání, a to bez možností prominutí. Prokazování příjmů z dávné minulosti anebo ze zahraničí může být navíc často nemožné. Toto ustanovení je navíc v kolizi s předchozím ustanovením, kde jsou fiskální delikty zkoumány jen po dobu posledních 3 let. Navrhuje se proto omezit dobu, ohledně které je cizinec povinen prokazovat zdroje svých příjmů na dobu 3 let.
8. § 16 zní: „(1) Ve výjimečném případě lze na návrh udělit státní občanství České republiky žadateli z důvodu významných zásluh o Českou republiku, z důvodu možného významného přínosu pro Českou republiku z hlediska vědeckého, vzdělávacího, kulturního, sportovního nebo jiného státního zájmu. Žadatel nemusí splňovat podmínky stanovené v § 14, s výjimkou podmínky stanovené v § 14 odst. 3. (2) Občanství podle odstavce uděluje prezident republiky. (3) Návrh na udělení občanství podle odstavce 1 může podat ministerstvo či jiný ústřední správní orgán nebo Akademie věd České republiky (dále jen „navrhovatel“). (4) Navrhovatel k návrhu předloží doklad, který osvědčuje důvod pro udělení státního občanství České republiky dle odstavce 1. K návrhu se dále předloží písemná žádost žadatele o udělení státního občanství a doklady dle § 19 písm. a) až f). (5) O návrhu podle rozhodne prezident republiky do 30 dnů ode dne jeho podání. Nevyjádří-li se v této lhůtě, platí, že návrh byl zamítnut. Na udělení občanství podle odstavce 1 nemá žadatel nárok. (6) Při rozhodování o žádosti si prezident republiky může vyžádat stanovisko policie a zpravodajských služeb dle § 22 odst. 3 a podklady, vyjádření a informace dle § 21 a § 22 odst. 1 a 2.
ODŮVODNĚNÍ: Navrhuje se zachovat vládou navržený mechanismus zjednodušeného udělování občanství, ovšem s tím, že rozhodování o tomto mimořádném opatření bude svěřeno prezidentu republiky (tak je tomu i v řadě zahraničních úprav) navrhovatelem užití této výjimečné procedury bude pouze ústřední orgán státní správy nebo Akademie věd ČR. Toto omezení sleduje patřičnou přípravu podání návrhu a jeho důvodnost v podobě záštity daného subjektu. bude respektována výjimečnost takového postupu, a proto bude důsledně dbáno dělby moci, která oproti vládnímu návrhu zajišťuje transparentnost a výjimečnost takové procedury. prezident má možnost o návrhu do 30-ti dnů rozhodnout. Pokud tak neučiní, návrh je zamítnut. Toto ustanovení slouží jako obranný mechanismus proti nadužívání výjimečné procedury a zároveň chrání prezidenta republiky před případnou administrativní zátěží, která by bez jeho aplikace mohla vzniknout.
9. V § 20 odst. 2 se za slova „životních potřeb v České Republice“ vkládají slova „v posledních třech letech předcházejících dni podání žádosti“. V § 20 odst. 3 písmeni b) se slova „v minulosti“ nahrazují slovy „v posledních třech letech předcházejících dni podání žádosti“. V § 20 odst. 4 se slova „v minulosti“ nahrazují slovy „v posledních třech letech předcházejících dni
podání žádosti“. ODŮVODNĚNÍ: Rozsah informací, které by ministerstvo dle vládního návrhu mělo o žadatelích o státní občanství shromažďovat a k jejichž poskytnutí by byl žadatel povinen, je nepřiměřeně velký. Některé z nich navíc vůbec nemusí souviset se splněním podmínek pro udělení státního občanství (např. Studium v dávné minulosti). Navrhuje se proto omezit dobu, ohledně které bude žadatel povinen předkládat doklady o své výdělečné činnosti či studiu, na poslední 3 roky (toto odpovídá koncepci bodů 8 a 9)
10. V § 23 odst. 1 se číslice „180“ nahrazuje číslicí „90“. V § 23 odst. 2 si číslice „120“ nahrazuje číslicí „60“ ODŮVODNĚNÍ: Není žádoucí prodlužovat správní lhůty pro rozhodnutí o udělení státního občanství na dvojnásobek oproti současné právní úpravě. Již současná lhůta 90 dnů je výrazně delší než lhůta, kterou mají ostatní úřady dle § 71 správního řádu.
11. V § 25 se za slova „v době zamítnutí žádosti dítětem“ vkládají slova „nebo splnil-li žadatel v mezidobí v důsledku plynutí času podmínku dle § 14, jejíž nesplnění bylo důvodem zamítnutí žádosti.“ ODŮVODNĚNÍ: Ustanovení § 25 znamená, že cizinec bude moci podat žádost o státní občanství jednou za 3 roky (přibližně 1 rok potrvá řízení o první žádosti včetně odvolání/rozkladu a následně bude muset čekat 2 roky). Tato doba je poměrně dlouhá. Je třeba ošetřit minimálně ty případy, kdy cizinec v mezidobí splní podmínku, jejíž nesplnění bylo důvodem zamítnutí předchozí žádosti. Např. Cizinec požádá po 3 letech manželství a trvalého pobytu v ČR o prominutí podmínky délky trvalého pobytu, ovšem ministerstvo mu splnění této podmínky nepromine – je pak logické umožnit takovému cizinci podat novou žádost ihned po splnění této podmínky tj. Po 5 letech pobytu (a jednom roce po zamítnutí předchozí žádosti) a nikoli teprve po 6 letech (dvou letech po zamítnutí předchozí žádosti). V opačném případě by cizinci měli strach žádat o promíjení podmínek (viz § 15 odst. 1, 2 a 4), že si tím zablokují možnost podat opakovanou žádost v budoucnu.
12. § 28 zní:
„(1) Ministerstvo udělí státní občanství České republiky dítěti, jehož matka není státní občankou České republiky, státu Evropské unie, bezdomovkyní, ani cizinkou, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, na základě souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství státního občana České republiky, pokud určení otcovství státním občanem České republiky nemělo pouze účelový charakter, jehož cílem bylo zejména získání oprávnění k pobytu dítěte a jeho matky na území České republiky nebo zneužití systému státní sociální podpory v České republice. Při posouzení, zda určení otcovství státního občana České republiky k dítěti cizí státní občanky nemělo pouze účelový charakter, ministerstvo zohlední zejména to, zda otec dítěte, ke kterému určil otcovství,
a) žije s dítětem ve společné domácnosti, nebo je s dítětem v pravidelném kontaktu, b) podílí se na výchově dítěte a c) plní vyživovací povinnost vůči dítěti. (2) Podmínky pro udělení občanství dle odstavce 1 se považují za splněné, pokud alespoň jeden z rodičů dítěte učiní čestné prohlášení, že určení otcovství nemělo pouze účelový charakter. Toto neplatí, vyjde-li v řízení najevo opak. (3) Žádost o udělení státního občanství České republiky podle odstavce 1 může podat ministerstvu zákonný zástupce dítěte nebo opatrovník. Ustanovení § 12 až 27 se nepoužijí, není-li dále stanoveno jinak. (4) Žádost se podává ministerstvu. Žádost lze rovněž podat u kteréhokoliv krajského úřadu a u matričního úřadu, před kterým bylo učiněno souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství. Krajský úřad nebo matriční úřad zašle žádost ve lhůtě 3 dnů ode dne jejího podání ministerstvu. V cizině lze podat žádost u zastupitelského úřadu, který ji ve lhůtě 15 dnů zašle spolu se svým stanoviskem ministerstvu; na obsah stanoviska se použije obdobně ustanovení § 21 odst. 2. K žádosti přiloží zákonný zástupce nebo opatrovník rodný list dítěte a na požádání zároveň vyplní dotazník, ve kterém se uvedou identifikační údaje dítěte a rodičů, údaje o určení otcovství a další skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti; dotazník je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Opatrovník připojí k žádosti pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. (5) Krajský úřad, matriční úřad či zastupitelský úřad jsou oprávněni rodiče dítěte při podání žádosti vyslechnout za účelem zjištění, zda jsou podmínky dle odstavce 1 splněny. (6) Pobývá-li dítě na území České republiky, považuje se jeho pobyt ode dne podání žádosti do právní moci rozhodnutí o této žádosti za pobyt trvalý. (7) Je-li spolu s žádostí předloženo čestné prohlášení dle odstavce 2, vydá ministerstvo rozhodnutí ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena. (8) K žádosti si ministerstvo může vyžádat stanovisko obecního úřadu z místa pobytu dítěte a jeho rodičů, Policie České republiky a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Na obsah stanoviska se použije obdobně ustanovení § 21 odst. 2. (9) K nabytí státního občanství České republiky dojde dnem převzetí listiny o udělení státního občanství České republiky zákonným zástupcem dítěte nebo opatrovníkem.“
ODŮVODNĚNÍ: Pozměňovací návrh zajistí, aby dopady kontroly fingovaných určení otcovství (bod 2) do života dotyčných dětí byly minimalizovány, a to zejména v následujících ohledech: -
ministerstvo vnitra bude povinno udělit občanství ve lhůtě 7 dnů
-
již po dobu řízení se bude na dítě pohlížet jako na cizince s trvalým pobytem
-
žádost o udělení občanství nebude omezena žádnou lhůtou ani tím, že by tuto žádost museli
podat oba rodiče (nelze dopustit, aby český otec nemanželského dítěte mohl svou nečinností ztěžovat dítěti přístup k občanství) -
žádost bude možné podat též u matričního úřadu, který ji do 3 dnů postoupí ministerstvu.
Těžiště kontroly fingovaných určení otcovství nebude spočívat v řízení o udělení občanství (během 7-denní správní lhůty k tomu nebude čas), nýbrž v možnosti zahájit obnovu řízení dle § 38 vládního návrhu a dítěti tak udělení občanství zrušit v případě, že fingovanost určení otcovství vyjde následně najevo. Prověřování fingovanosti určení otcovství je možné jak v trestním řízení, tak i dle zákona o pobytu cizinců.
13. V § 32 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 5, které znějí: „(3) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba, která měla k 31. prosinci 1992 státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky, která nebyla státním občanem České republiky a která měla na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštních právních předpisů13) ke dni 31. prosince 1992 a tento pobyt dosud trvá, anebo která od tohoto data až dosud žije trvale na území České republiky. (4) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky státní občan Slovenské republiky, který měl k 31. prosinci 1992 státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky a který nabyl státní občanství Slovenské republiky udělením v době od 1. ledna 1994 do 1. září 1999. (5) Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky státní občan Slovenské republiky, který a) se narodil na území Slovenské republiky rodičům, z nichž jeden měl státní občanství České socialistické republiky nebo České republiky a druhý státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky a b) ke dni 31. prosince 1992 byl státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky a současně Slovenské republiky mladším 18 let.“ Odstavce 3 až 7 se přečíslují. Odstavec 6 (odstavec 3 dle vládního návrhu) zní: „Do prohlášení, vyjma prohlášení dle odstavce 5, lze zahrnout i dítě; toto dítě nemusí splňovat podmínky uvedené v odstavcích 1 až 4. Pro dítě lze učinit rovněž samostatné prohlášení; toto dítě nemusí splňovat podmínky uvedené v odstavcích 1 až 4, pokud je alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky.“ Odstavec 7 (odstavec 4 dle vládního návrhu) zní: „(4) Prohlašovatel k prohlášení připojí a) rodný list, b) oddací list, doklad o vzniku partnerství, případně doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8), c) doklad o tom, že není státním občanem Slovenské republiky, jde-li o prohlášení dle odstavce 1 nebo 2,
d) doklady, jimiž může prokázat trvalý pobyt na území České republiky, popřípadě skutečnost, že na území České republiky trvale žije nejpozději od 31. prosince 1992, jde-li o prohlášení dle odstavce 3, e) listinu o udělení státního občanství Slovenské republiky, jde-li o prohlášení dle odstavce 4, f) doklad o státním občanství Slovenské republiky a dále doklady o státním občanství rodičů prohlašovatele v době jeho narození, jde-li o prohlášení dle odstavce 5.“ Poznámka pod čarou č. 13 zní: „Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů." V § 36 odstavci 1 se za větu první vkládá věta druhá, která zní: „Prohlášení dle § 32 odst. 3 lze učinit i před krajským úřadem příslušným podle místa, kde prohlašovatel trvale žije“.
ODŮVODNĚNÍ: Navrhuje se zachovat ustanovení řešící dopady rozpadu ČSFR, a to přesně v tom znění, jak je dnes obsahují §§ 18a až 18c současného zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Tyto dopady stále nejsou dořešeny (jen Poradna pro občanství eviduje desítky případů ročně)a je obava, že osoby, které byly rozpadem čsl. federace postiženy a dosud české občanství nezískaly, by dle zpřísněných podmínek pro udělení již nebyly schopny české občanství získat. Tato ustanovení je legislativně-technicky vhodné vložit do § 32 vládního návrhu, který s dopady rozdělení ČSFR souvisí. Navržený odstavec 3) (dnešní § 18a) řeší situaci bývalých občanů ČSFR , následně občanů SR, kteří žijí, nebo mají trvalý pobyt na území ČR nejpozději od 31.12.1992 dosud: - tyto osoby mají velmi silné vazby na ČR, ale zpravidla žádné vazby na SR - jejich děti se narodily na území ČR - reálnou možnost na prohlášení měly tyto osoby jen od v platnost, tedy nikoli celých 20 elt
2.9.1999, kdy ustanovení vstoupilo
- objevují se stále nové případy i mezi seniory, kteří nikdy neměli doklad o českém občanství a skutečnost, že jsou občany SR, se zjistí teprve při žádosti o důchod - krajské úřady nedostatečně informovaly o těchto ustanoveních žadatele o občanství ČR, v průběhu platnosti tohoto ustanovení neprobíhala žádná informační kampaň mezi úředníky, sociálními pracovníky rezidenčních zařízení ani mezi potenciálními prohlašovateli - tuto skutečnost kritizoval i veřejný ochránce práv - nemožnost získat občanství může některé bývalé občany ČSFR vrhat do sociální patologie (chudoba, závislosti, trestná činnost, atd.), sanace těchto situací je drahá -rušení tohoto ustanovení je ve zjevném a těžko odůvodnitelném nepoměru (z hlediska vazeb na ČR) vůči jiným ustanovením zákona (viz např. § 31 odst. 3 návrhu zákona – potomci všech emigrantů z Československa na české občanství nárok mít budou, a to i v situací kdy tento prohlašovatel nikdy nebyl ani v Evropě).
Navržený odstavec 4) (dnešní § 18b) řeší situaci bývalých občanů České republiky žijících na území SR, kteří byli např. daňovými předpisy SR, donuceni k nabytí občanství SR po 1.1.1994:í ustanovení: - řada těchto občanů mnohdy nedobrovolně migrovala z ČR na území SR (úředníci, vojáci, policisté, sportovci, ale i kvalifikované pracovní síly) - rušení tohoto ustanovení je opět ve zjevném a neodůvodnitelném nepoměru (nejenom z hlediska vazeb na ČR, ale i z hlediska bývalého občana ČR žijícího kdekoli na světě mimo SR) s § 31 návrhu zákona (viz výše). Návrh fakticky diskriminuje ty emigranty z českých zemí, kteří odešli na Slovensko, oproti emigrantům do všech jiných zemí. Ponecháním tohoto ustanovení § 18b by byl nepoměr částečně vyřešen vyřešený. Navržený odstavec 5) (dnešní § 18c) řeší situaci osob, které se narodily na území SR a k datu rozpadu ČSFR byly mladší 18 let, kterých jeden z rodičů byl občan ČR a druhý byl občan SR k datu jejich narození: - I zde by se prohlubovala diskriminace těch emigrantů z českých zemí, kteří se přestěhovali na Slovensko, oproti všem ostatním emigrantům (např. vystěhovalcům do zámoří).
