PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2010 VI. volební období ___________________________________________________________
205
návrh poslance Pavla Staňka
na vydání
zákona kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
-2-
ZÁKON ze dne ……… 2010,
kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., zákona č. 72/1995 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 301/2000 Sb., zákona č. 109/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 321/2002 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 244/2010 Sb., se mění takto: 1.
§ 26 odstavec 2 zní: „(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří
dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte.“. 2.
V § 26 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Dohodnou-li se rodiče na společné výchově, soud dohodu schválí, je-li to v zájmu
dítěte.“ Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6. 3.
V § 36 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní: (2) Došlo-li k popření otcovství, právní úkony učiněné otcem jako zákonným
zástupcem zůstávají nedotčeny.
-34.
§ 57 odst. 1zní: „§ 57 Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom,
že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.“. 5.
V § 59 odst. 2 se slova „Také matka“ nahrazují slovem „Matka“.
6.
§ 62 zní: „§ 62 (1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství
vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula. (2) Je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo. (3) Nejvyšší státní zástupce popírá otcovství vůči otci, matce a dítěti; není-li některý z nich naživu, popírá otcovství vůči ostatním; není-li naživu žádný z nich, popírá otcovství vůči opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanoví.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle § 26 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Řízení o popření otcovství zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem uveřejnění ve Sbírce zákonů.
-4Důvodová zpráva Obecná část 1. Zhodnocení platného právního stavu Odborná i laická veřejnost již dlouhodobě požaduje, aby dítěti bylo i po rozvodu rodičů zachováno právo na kontakt s oběma rodiči ve stejné míře. Statistiky ukazují, že v České republice je 90 % dětí svěřováno do péče matky, střídavá, popř. společná výchova je nařizována přibližně ve 3 % případů. Přitom střídavá a společná výchova mohou nejlépe zajistit dítěti péči, která by odpovídala situaci, kdy rodiče spolu žijí dál. Platné znění ustanovení § 26 odst. 2 zákon č. 94/1963 Sb., zákon rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“) ponechává soudu při rozhodování v oblasti péče o nezletilé, konkrétně ve věci rozhodování o svěření nezletilého do výchovy, na uvážení, zda svěří dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů či nikoli. Kriteriem pro soudní rozhodování je přitom především sledování zájmů dítěte a zajištění jeho dalších potřeb. Platná právní úprava nepřispívá k častějšímu nařizování střídavé, popř. společné výchovy. V soudní praxi vede ke značně omezenému využívání institutu společné, popřípadě střídavé výchovy i v případech, kdy fakticky jsou splněny všechny předpoklady pro její nařízení. Nově se proto navrhuje, aby střídavou výchovu nařídil soud vždy, když shledá, že rodiče mají zájem na tom, aby jim dítě bylo svěřeno do péče a výchovu dítěte jsou schopni zajistit. Nařízená střídavá výchova však musí být vždy v zájmu dítěte. Zájem dítěte bude nadále posuzován podle stávajícího ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině. Soud střídavou výchovu nenařídí, pokud shledá, že rodiče nejsou mezi sebou schopni dosáhnout určitého stupně konsenzu o směřování výchovy dítěte, v takovém případě by bylo nařízení střídavé výchovy jen těžko v zájmu dítěte. U společné výchovy se nově navrhuje, aby soud schválil dohodu rodičů o společné výchově, existuje-li mezi rodiči dohoda o podmínkách výkonu společné výchovy a je–li tento druh výchovy v zájmu dítěte. Druhá část novely reaguje na nález pléna Ústavního soudu 15/09 (244/2010 Sb.), který ruší k 31. prosinci 2011 § 57 odst. 1 zákona o rodině. Ústavní soud shledal, že při současném
-5vymezení lhůty (šest měsíců) k popření otcovství manžela matky, která běží od doby, kdy se otec dozví o narození dítěte, není pro manžela matky možné zjistit všechny relevantní skutečnosti pro případné popření otcovství. Nelze po manželu matky požadovat, aby preventivně zjišťoval, zda je otcem u půlročního dítěte. Podle Ústavního soudu je současné nastavení lhůty v rozporu s čl. 10 odst. a 36 odst. 1 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Hlavní principy návrhu zákona a důvod jeho nezbytnosti Hlavním smyslem navržené úpravy je následovat moderní trendy v oblasti výchovy dětí po rozvodu rodičů, a to při plném respektování zájmů dítěte a dodržení práv dítěte na rodičovskou výchovu. Zahraniční zkušenosti ukazují, že v tomto ohledu je velmi vhodné využívat v maximální možné míře instituty střídavé či společné výchovy, které jsou v České republice doposud využívány v relativně nízké míře. Výzkumy v zemích s dlouholetou tradicí střídavé výchovy přitom prokazují, že děti ve střídavé péči jsou mnohem lépe adaptované v běžném životě než děti v péči jednoho rodiče a tato adaptace se prakticky neliší od dětí z úplných rodin. Podle výzkumů jsou naopak v nejhorší situaci děti žijící s matkou a otčímem. Děti vyrůstající bez otce jsou mnohonásobně více ohroženy poruchami chování, závislostmi nebo dokonce kriminálním jednáním. Z toho vyplývá, že střídavá péče by měla být principielně v zájmu dítěte. Proto by se měla stát primárním způsobem výchovy po rozvodu rodičů, ledaže by jeden z rodičů nebyl z nějakého objektivního důvodu způsobilý dítě vychovávat. Pokud tedy soud provedeným dokazováním ve smyslu § 26 zákona o rodině a § 100 odst. 4 občanského soudního řádu zjistí, že jsou splněny zákonné podmínky a společná, případně střídavá výchova dítěte je v jeho zájmu, vždy by je soud měl do takové výchovy rodičům svěřit. Co se týče prodloužení lhůty k popření otcovství, navrhovaná úprava je v souladu se zahraničními zkušenostmi. Na Slovensku běží manželu matky tříletá popěrná lhůta od doby, kdy se dítě narodilo, po uplynutí popěrní lhůty rozhoduje soud, zda povolí řízení na popření otcovství. Ve Finsku je otci dána dvouletá lhůta od narození dítěte, v Lotyšsku je tato lhůta rovněž dvouletá, ale běží od doby, kdy se manžel matky dozví, že jsou tu skutečnosti popírající jeho otcovství. Ve Francii je popěrná lhůta pětiletá nebo desetiletá podle toho, zda manžel matky udržuje s dítětem kontakt (zkoumá se tzv. „possession d´état“).
-6Nově stanovená popěrná lhůta je i v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že popěrná lhůta je odůvodněná, protože má zaručit jistotu v právních vztazích a chránit zájmy dítěte (Rasmussen proti Dánsku), na druhé straně jejím striktním stanovením můžou být upřednostněny zájmy dítěte před zájmy stěžovatele (rozhodnutí o přijatelnosti Yildirim proti Rakousku). Nová ochrana tzv. sociálního otcovství dle § 62 odst. 2 je v souladu s judikaturou Ústavního soudu (Pl. ÚS 15/09), který konstatoval, že mezi právním otcem a dítětem se i přes absenci biologického pouta může časem vyvinout taková sociální a citová vazba, která bude rovněž z hlediska práva na ochranu soukromého a rodinného života požívat právní ochrany. 3. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a s právem Evropské unie Návrh novely zákona je v souladu s ústavním pořádkem a s mezinárodně-právními závazky České republiky. Navrhovaná úprava je v souladu s článkem 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.), které zaručují práva na ochranu soukromého a rodinného života. Novela je v souladu s Čl. 32 Listiny základních práv a svobod, kde je ústavně zaručena zvláštní ochrana dětí a mladistvých a je dána ústavní ochrana práva rodičů na výchovu dětí a práva dětí na rodičovskou výchovu a péči. Navržená právní úprava je rovněž v souladu s Úmluvou o právech dítěte, která pro tehdejší Českou a Slovenskou Federativní republiku vstoupila v platnost dnem 6. února 1991 (Sdělení č. 104/1991 Sb., federálního ministerstva zahraničních věcí), s Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 54/2001 Sb. m. s.), obsahující mimo jiné i ustanovení upravující právo dítěte na vyjádření vlastního názoru v soudním řízení, a s Úmluvou o styku s dětmi (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 91/2005 Sb. m. s.), týkající se rovněž úpravy styku dítěte s rodiči a postupu rozhodujících orgánů. 4. Předpokládané hospodářské a finanční dopady Schválení návrhu zákona nebude mít žádné dopady na veřejné rozpočty. 5. Předpokládané sociální dopady, dopady na rovnost mužů a žen a dopady na životní prostředí Schválení návrhu zákona se pozitivním způsobem projeví v oblasti rovnosti mužů a žen.
-7Zvláštní část K bodům 1 a 2 Návrh novely rozděluje podmínky pro nařízení střídavé a společné výchovy vzhledem k jejich odlišnému charakteru. Soud bude nadále zájem dítěte posuzovat zejména z hledisek vymezených ve stávajícím § 26 odst. 4 zákona o rodině, tj. s ohledem na jeho osobnost, vlohy, schopnosti a jeho vývojové možnosti, a to se zřetelem na životní poměry rodičů. Dále soud přihlédne zejména k citové orientaci dítěte a k výchovným schopnostem a odpovědnosti každého z rodičů, a v souladu s § 100 odst. 4 občanského soudního řádu zjistí i názor dítěte na možnost jeho svěření do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů a k tomuto jeho názoru s přihlédnutím k věku a rozumové schopnosti dítěte vždy přihlédne. Požadavek zohlednění zájmu dítěte vyplývá i z mezinárodněprávních závazků České republiky. V praxi bude pochopitelně častěji využívána střídavá péče, zatímco společná péče připadá do úvahy vesměs u dětí, jejichž věk se blíží zletilosti, popřípadě u nichž i po rozvodu rodiče nadále žijí ve společné domácnosti nebo popřípadě v jedné nemovitosti. Střídavá výchova klade vysoké nároky na kooperaci obou rodičů. Dítě pobývá u každého z nich po určitý časový úsek (od týdne po měsíce), pak se na stejný časový úsek odstěhuje k druhému rodiči. Musí být zajištěno, že dítě bude chodit do stejné školy a své mimoškolní aktivity bude trávit na stejném místě. Mimo to rodiče musí být dohodnuti na trvalém bydlišti dítěte, kde bude mít dítě převážnou část věcí, když se po určité době bude pravidelně stěhovat, kdo bude hradit nákladnější vybavení na mimoškolní aktivity atd. S tím souvisí i např. dohoda rodičů, kdo bude na dítě uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti. K tomu, aby mohlo být zaručeno, že střídavá výchova bude ku prospěchu dítěte, se navrhuje, aby soud zhodnotil, zda rodiče jsou schopni dítě vychovávat a zda ho rodiče chtějí mít svěřené do výchovy. Pokud soud shledá, že tyto dvě podmínky jsou naplněny a že takový druh výchovy je v zájmu dítěte, střídavou péči nařídí. Podmínka lepšího zajištění potřeb dítěte, jak byla uvedena v dosavadním znění zákona o rodině, není znovu výslovně uváděna, protože je již zahrnuta v požadavku rozhodnutí soudu v souladu se zájmem dítěte. Mnohem vyšší nároky však na rodiče klade společná výchova. V případě nařízení společné výchovy soud vůbec nerozhoduje o výživném ani o dalších otázkách výchovy dítěte.
-8Rozhodnutí soudu tedy potvrzuje dosavadní stav, jaký tu existuje v okamžiku rozhodování. Podmínkou pro její nařízení je, že rodiče spolu nadále bydlí ve stejném bytě či místě. Společná výchova je vhodná zejména tam, kde rodiče již urovnali své vztahy a jsou schopni žít vedle sebe a dohodnout se o každodenních záležitostech dítěte. Navrhuje se proto, aby soud potvrdil dohodu rodičů o společné výchově, pokud se rodiče na ní a na podmínkách jejího výkonu dohodli a je-li to v zájmu dítěte. Pokud je úroveň výchovy dítěte do okamžiku rozvodu pro dítě prospěšná a rodiče se na jejím pokračování dohodnou, je v zájmu dítěte, aby se tato situace zachovala i po rozvodu rodičů. K bodu 3 Za účelem zachování právní jistoty se stanoví, že účinky právních úkonů muže, jehož otcovství bylo popřeno, učiněných do právní moci rozsudku o popření otcovství, zůstávají nedotčeny. Jedná se o obecnou úpravu, která reaguje na prodloužení popěrné lhůty manžela matky, ale vztahuje se na případy otcovství určené i podle ostatních domněnek. K bodu 4 Je navrhováno, aby počátek subjektivní lhůty pro popření otcovství manželem matky byl stanoven na okamžik, kdy manžel matky získá informace, které by oprávněně mohly vést ke zpochybnění jeho biologického otcovství. Délka lhůty zůstává jako dosud šest měsíců. V zájmu zachování stabilního výchovného rodinného prostředí je však tato lhůta omezena objektivní lhůtou tří let věku dítěte. K bodu 5 Jedná se pouze o technickou změnu související se změnou nastavení popěrné lhůty pro manžela matky. K bodu 6 Navrhuje se nově upravit pravomoc státního zastupitelství k podání návrhu na popření otcovství, pokud uplynula popěrná lhůty rodičům. Dlouhodobě je kritizována role Nejvyššího státního zastupitelství při podávání žalob na popření otcovství, když popěrná lhůta uplynula jednomu z rodičů. V některých případech nebyl podán návrh na popření otcovství v případech, kdy Nejvyšší státní zastupitelství disponovalo výsledkem kvalifikovaného testu DNA s odůvodněním, že to není v zájmu dítěte.
-9Diskreční pravomoc Nejvyššího státního zastupitelství je nastavena příliš široce, což je u orgánu veřejné obžaloby neodůvodněné. Neprolamování popěrné lhůty Nejvyšším státním zastupitelstvím vede k odpírání práva znát své biologické rodiče. Rovněž otcové jsou povinni plnit své povinnosti (např. platit výživné) na dítě, se kterým nejsou biologicky spřízněni. To vede k deformaci vztahů mezi rodiči a dětmi, kdy skutečný biologický otec nemá k dítěti žádná oprávnění, zatímco matrikový otec nemá osobní zájem plnit své rodičovské povinnosti. Navrhuje se proto, aby byl formulačně upraven § 62 odst. 1 zákona o rodině, podle kterého Nejvyšší státní zastupitelství podá (nikoli může podat jako dosud) návrh na popření otcovství. Nově se navrhuje druhý odstavec, který má chránit ve výjimečných případech matrikového otce zejména tehdy, kdy dítě má k němu silné pouto a určení otcovství jiného muže by mohlo mít velký negativní dopad na psychiku dítěte. K čl. II Přechodné ustanovení je nutné zavést pro řízení podle § 26 odst. 2 a 3 zákona o rodině zahájená přede dnem nabytí účinnosti předložené novely. I přesto, že důkazní prostředky budou v rámci navržené novelizace získávány a hodnoceny s poukazem na výše uvedené ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině (ve znění podle dosavadních právních předpisů) a § 100 odst. 4 občanského soudního řádu shodně jako podle platné právní úpravy, navrhuje se, aby soudy v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti předloženého návrhu zákona rozhodovaly podle znění § 26 zákona o rodině účinného do dne nabytí účinnosti předloženého návrhu zákona, vzhledem k tomu, že se jedná o významný zásah do ustálené rozhodovací praxe soudů. Oproti tomu u novelizace popírání otcovství se navrhuje, aby bylo rozhodováno podle znění zákona o rodině účinného v době rozhodování vzhledem k nálezu Ústavního soudu, který prohlásil současné nastavení popěrné lhůty manžela matky za protiústavní. K čl. III Vzhledem k charakteru nové úpravy a s přihlédnutím k délce legislativního procesu se navrhuje termín účinnosti od dne uveřejnění ve Sbírce zákonů. V Praze dne 17.12.2010 Pavel Staněk, v. r.
- 10 -
Úplné znění měněných částí zákona o rodině: § 26 (1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. (2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. (2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte. (3) Dohodnou-li se rodiče na společné výchově, soud dohodu schválí, je-li to v zájmu dítěte. (3) (4) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. (4) (5) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. (5) (6) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní. *** § 36 (1) Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.1 (2) Došlo-li k popření otcovství, právní úkony učiněné otcem jako zákonným zástupcem zůstávají nedotčeny. § 57 (1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. 1
§ 8 a 9 občanského zákoníku.
- 11 -
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte. (2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení. § 59 (1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežijeli jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá. (2) Také matka Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně. § 62 (1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti. (2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil. § 62 (1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula. (2) Je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo. (3) Nejvyšší státní zástupce popírá otcovství vůči otci, matce a dítěti; není-li některý z nich naživu, popírá otcovství vůči ostatním; není-li naživu žádný z nich, popírá otcovství vůči opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanoví.
- 12 -
