Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Vypracovala: Kateřina Borská Vedoucí práce: Ing. Olga Horová, Ph.D.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Označování potravin a ochrana spotřebitele“ vypracovala samostatně. Pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury.
V Praze dne 30. dubna 2010
Podpis
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Ing. Olze Horové, Ph.D. z Katedry marketingu VŠE v Praze za její odborné rady, cenné připomínky a shovívavý přístup v souvislosti s psaním této práce. Poděkování patří také Ing. Renatě Hethové, předsedkyni předmětové komise ekonomických oborŧ ISŠTE Sokolov, za její cenné rady a poznatky, které mi velmi pomohly při zpracování této práce.
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Obsah OBSAH ................................................................................................................................................................... 4 ÚVOD .................................................................................................................................................................... 5 TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................................................................. 8 1
FUNKCE OBALŮ ............................................................................................................................................ 8
2
LEGISLATIVA UPRAVUJÍCÍ OZNAČOVÁNÍ POTRAVIN ..................................................................................... 9
3
OZNAČOVÁNÍ POTRAVIN ............................................................................................................................ 10 3.1
Obecná charakteristika ............................................................................................................................ 10
3.2
Povinné údaje .......................................................................................................................................... 10
3.2.1
Balené potraviny ............................................................................................................................................. 11
3.2.2
Zabalené potraviny .......................................................................................................................................... 12
3.2.3
Nebalené potraviny ......................................................................................................................................... 12
3.3
Vymezení jednotlivých pojmů uvedených na etiketách potravin ............................................................ 12
3.4
Čitelnost potravin a nová pravidla značení .............................................................................................. 16
3.5
Klamavé obaly .......................................................................................................................................... 17
4
PŘÍDATNÉ LÁTKY ........................................................................................................................................ 19
5
SYSTÉM ZNAČENÍ POTRAVIN V EU .............................................................................................................. 21
6
NEPOVINNÉ ÚDAJE A ZNAČKY ČR ............................................................................................................... 22 6.1
Dobrovolné značky kvality ....................................................................................................................... 22
6.1.1
Klasa ................................................................................................................................................................ 22
6.1.2
Czech Made ..................................................................................................................................................... 23
6.2
Označování bioproduktů.......................................................................................................................... 24
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................................................. 25 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ................................................................................................................................................. 25 PRŮZKUM POTRAVIN ZAMĚŘENÝ NA KONKRÉTNÍ ADITIVNÍ LÁTKY ........................................................................................... 38 ZÁVĚR .................................................................................................................................................................. 40 LITERATURA ........................................................................................................................................................ 44 INTERNET ............................................................................................................................................................ 45 OBRÁZKY ............................................................................................................................................................. 46 TABULKY.............................................................................................................................................................. 47 PŘÍLOHA .............................................................................................................................................................. 48
4
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Úvod Označování potravin je téma, které by rozhodně nemělo být přehlíţeno. Struktura stravy má významný vliv na zdraví člověka a je tedy velmi dŧleţité, aby se spotřebitel zajímal o sloţení potravin, o jejich pŧvod, o zpŧsob skladování a výroby nebo o datum spotřeby a minimální trvanlivosti. Vysoká cena nebo dobře provedená marketingová komunikace nezaručuje vţdy výbornou jakost výrobku. Teprve obsah etiket informuje o skutečných vlastnostech potravinářského produktu. Právo na informace o vlastnostech výrobku, v našem případě potravin, je jedním ze základních práv spotřebitelŧ. Spotřebitel by měl být chráněn před klamavým označením potravinářských výrobkŧ v rámci moţnosti objektivního výběru. Tato skutečnost samozřejmě souvisí i se zájmem spotřebitele o informace uvedené na etiketách a o jeho schopnosti s nimi pracovat. Jen dobře poučený spotřebitel se dokáţe chránit před riziky, se kterými se mŧţe na trhu setkat. V současné době je obtíţné, aby měl spotřebitel přehled o potravinářském sortimentu, natoţ aby byl schopen správné volby nákupu. Etikety obsahují nepřeberné mnoţství rŧzných symbolŧ, kódŧ, údajŧ a dalších informací, často nečitelných a v rŧzných jazycích, ve kterých se konzument těţko orientuje. Spotřebitel si často nepřesně vykládá značky či symboly, které pro něj ani nemusí být určené. Dalším problémem, který označování potravin a s ním spojená legislativa přináší, jsou klamavé techniky provozovatelŧ potravinářských podnikŧ. Zobrazení potravin na obalech vzbuzuje často jiné představy o vzhledu a vlastnostech, neţ jaké má potravina ve skutečnosti. Zejména v poslední době bylo zaznamenáno velké mnoţství případŧ, kdy prodejci nabízeli potraviny s prošlou lhŧtou spotřeby. Spotřeba těchto potravin mŧţe mít nepříznivé účinky na zdraví konzumentŧ. Dále by spotřebitelé měli věnovat pozornost tzv. přídatným látkám. Evropská unie vydala seznam aditiv, která mohou být škodlivá pro zdraví dětí. Na začátku práce budou popsány základní funkce obalŧ. Druhá část se bude týkat zákonŧ, vyhlášek a nařízení Evropského společenství, které upravují povinnosti výrobcŧ vzhledem k označování potravin. V další části budou podrobně objasněny jednotlivé pojmy týkající se označování balených, nebalených a zabalených potravin. Čtvrtá kapitola bude zaměřena
5
Označování potravin a ochrana spotřebitele na přídatné látky, na jejich vyuţití a vliv na zdraví člověka. V posledních dvou kapitolách bude uveden systém značení potravin v Evropské unii a v České republice. V praktické části bude analyzováno, jaké spotřební chování mají spotřebitelé rŧzného věku, pohlaví a vzdělání. K uskutečnění vlastního výzkumu bude pouţita metoda dotazování, formou dotazníkového šetření. Cílovou skupinu budou tvořit především studenti vysokých a středních škol. Otázky budou zaměřené především na znalosti o povinných a nepovinných údajích na etiketách potravin a na nákupní zvyky spotřebitelŧ. Budou pouţity identifikační a kvantitativní otázky, které budou formulovány stylem uzavřených i otevřených otázek, kdy respondenti budou mít moţnost volného projevu. Komunikace s respondenty bude probíhat pomocí tištěných dotazníkŧ a e-mailŧ. Cílem prŧzkumu bude potvrzení či vyvrácení následujících stanovených hypotéz: spotřebitelé nevěnují dostatečnou pozornost údajŧm na obalech potravin, co se týče čtení údajŧ na etiketách, převaţuje počet ţen nad počtem muţŧ a počet spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a studentŧ nad počtem spotřebitelŧ se základním vzděláním či zaměstnaných a nezaměstnaných spotřebitelŧ s výučním listem a maturitou, pokud spotřebitelé údaje na potravinách čtou, zajímají se především o data pouţitelnosti či trvanlivosti, zemi pŧvodu, podmínky uchování a informace o výrobci, spotřebitelé neznají rozdíl mezi datem minimální trvanlivosti a datem pouţitelnosti, spotřebitelé se setkali s prodejem potravin s prošlým datem pouţitelnosti, k tomuto nekalému jednání vŧči spotřebitelŧm dochází především v malých obchodech (smíšené prodejny a samoobsluţné prodejny potravin), značka Klasa stále není v povědomí spotřebitelŧ jako značka kvalitního českého produktu a spotřebitelé jí neupřednostňují před jinými, většina spotřebitelŧ by uvítala zákon o stanovení minimálního písma na obalech, informace ohledně označování potravin získávají spotřebitelé především ze školy, televize a internetu. V druhé, praktické části, bude uskutečněn v hypermarketu Kaufland Sokolov prŧzkum zaměřený na azobarviva, která dle Evropské unie mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí. Na etiketách potravin rŧzných cenových relací bude sledován obsah azobarviv. Hlavním předpokladem je, ţe levnější potraviny budou obsahovat více zkoumaných azobarviv
6
Označování potravin a ochrana spotřebitele neţli potraviny vyšší cenové kategorie. Vedle analýzy této hypotézy bude cílem této práce databáze potravin obsahujících sledované přídatné látky. V závěru práce budou vyhodnoceny zjištěné výsledky z obou výzkumŧ. Jedním z cílŧ práce bude potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz pomocí dotazníkového šetření a následná charakteristika problému týkajícího se označování potravin. Dalším úkolem práce bude analýza obalŧ potravin zkoumající přítomnost azobarviv, které mohou mít nepříznivý vliv na dětskou činnost a pozornost. Jedním ze stanovených cílŧ je tvorba databáze jednotlivých potravin, které dané přídatné látky obsahují a srovnání, zda se jedná o potraviny draţší, stejné či niţší cenové kategorie neţ u potravin s blízkou charakteristikou.
7
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Teoretická část 1 Funkce obalů Balení má v zásadě splňovat tři funkce. Má za úkol chránit výrobek před znehodnocením, dále pak vytvořit manipulační jednotku vyhovující trhu a v neposlední řadě hraje balení, jako zevní součást výrobku, významnou roli při tvorbě estetického vzhledu potraviny. Tyto funkce jsou u rŧzných potravin rŧzně významné, a nemŧţeme tedy říci, která funkce je nejdŧleţitější. Prvotním účelem balení je ochrana zboţí před fyzikálním, biologickým a chemickým znehodnocením při skladování, přepravě a distribuci a zároveň ochrana okolí před jeho poškozením
zpŧsobeným
výrobkem.
Obaly
umoţňují
zajistit
hygienické
poţadavky
při logistických manipulacích se zboţím a zároveň prodluţuje údrţbu potravin a s tím spojenou disponibilitu jimi jak u výrobce, tak u spotřebitele. Dalším předpokladem je vytvořit takovou racionální manipulační jednotku, jeţ bude hmotností, tvarem i konstrukcí splňovat poţadavky trhu. Balení potravin mŧţe mít také závaţné ekonomické dŧsledky. Má vliv na produktivitu práce jak ve výrobě, tak při manipulaci s výrobky ve skladech, v dopravě i distribuci. Z hlediska marketingového a z hlediska ochrany spotřebitele je nejdŧleţitější funkcí obalové strategie funkce komunikační (prodejní). Konkurenceschopnost výrobku není dána pouze funkčností obalu, ale - především u potravin - jeho vnějším vzhledem, potiskem, barevným pojetím, mnoţstvím uvedených informací atd. Etikety jsou nositeli informací pro zákazníka a jejich vizuální stránka je prvořadým předpokladem pro uplatnění výrobku na trhu. Marketingová funkce obalu zvyšuje hodnotu produktu, upevňuje vztah ke značce a zvyšuje kulturu prodeje a spotřeby. Prodejní funkce závisí na schopnosti obalu usměrňovat odbyt potraviny, spoluvytvářet úroveň ţivotního prostředí a ovlivňovat estetické cítění spotřebitelŧ. Tato bakalářská práce je zaměřena na informační funkci etiket, která spadá do funkce komunikační. Obal má za úkol informovat spotřebitele o základních vlastnostech potravin, co se týče hmotnosti, sloţení, data minimální trvanlivosti a pouţitelnosti, návodu ke skladování atd. Vedle těchto povinných údajŧ mŧţe výrobce spotřebitele na etiketách upozornit i na jiné vlastnosti, kterými se potravina od ostatních odlišuje. 8
Označování potravin a ochrana spotřebitele
2 Legislativa upravující označování potravin V současné době má spotřebitel moţnost vybírat si z nepřeberné nabídky zboţí. Z tohoto dŧvodu jsou na obalech uváděny údaje, které jako základní zdroj informací o zboţí, musí podléhat určité regulaci. Pravidla značení potravin jsou dána zákony, prováděcími vyhláškami a nařízeními Evropského společenství. Jedná se především o zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, prováděcí vyhlášku č. 113/2005 Sb. o označování potravin, veterinární zákon 166/1999 Sb., vyhlášky pro jednotlivé skupiny potravin (např. 326/2001 Sb. pro maso, drŧbeţ, ryby, vejce a výrobky z nich, 77/2003 Sb. pro mléko, mléčné výrobky a tuky, 157/2003 Sb. pro ovoce, zeleninu a brambory a výrobky z nich, 333/1997 Sb. pro mlýnské pekařské a cukrářské výrobky), dále pak o řadu nařízení ES, kde jsou poţadavky stanoveny např. v rámcovém nařízení o bezpečnosti potravin 178/2002/ES, v nařízení o poţadavcích na zajištění hygieny a bezpečnosti potravin 852/2004/ES a 853/2004/ES. ZÁKON Č. 110/1997 SB. O POTRAVINÁCH A TABÁKOVÝCH VÝROBCÍCH Tento zákon stanovuje podnikatelŧm povinnosti při výrobě potravin a jejich uvádění do oběhu pro zajištění bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin. Zároveň stanovuje státní dozor nad plněním a dodrţováním tohoto zákona a definuje některé pojmy (viz. datum pouţitelnosti, datum minimální trvanlivosti, potraviny, přídatné látky). Státní dozor nad dodrţováním povinností stanovených tímto zákonem vykonávají: orgány hygienické sluţby, orgány veterinární správy, inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Za neodpovídající, klamavé nebo zavádějící označení potravin či při jiném porušení povinností stanovených zákonem o potravinách a tabákových výrobcích se podnikatelŧm dle §17 ukládají pokuty, které vymáhají příslušné finanční orgány. Podle závaţnosti porušení povinnosti lze uloţit podnikateli, jenţ uvedl potraviny do oběhu, sankci aţ do výše 3 000 000 Kč. Poruší-li své povinnosti opakovaně, uloţí příslušný orgán státního dozoru pokutu aţ do výše 5 000 000 Kč. 9
Označování potravin a ochrana spotřebitele
3 Označování potravin V této kapitole jsou vysvětleny základní principy značení potravin a definovány jednotlivé pojmy uvedené na etiketách potravin. Dále je kapitola zaměřena na čitelnost potravin a nová pravidla značení a na klamavé obaly potravin.
3.1 Obecná charakteristika Pod pojmem označení potravin se rozumí veškerá slova, která označují název potraviny, název firmy, sídlo výrobce, dovozce, prodávajícího či balírny, ochranné známky, symboly, znaky atd. vztahující se k potravině a umístěné na obalu určeném pro spotřebitele, na vnějším obalu, na jeho nesnadno oddělitelných součástech, popřípadě na připojených součástech či v písemných dokumentacích. Údaje musí být pro spotřebitele srozumitelné, snadno čitelné, pro české spotřebitele uvedené v českém jazyce (kromě obchodního názvu potraviny a údajŧ, které nelze jednoznačně vyjádřit v českém jazyce), na viditelném místě, nesmazatelné, nezakryté či nepřerušené jinými údaji a nesmějí uvádět spotřebitele v omyl, především co se týče charakteristiky, vlastností, sloţení, hmotnosti, trvanlivosti a pŧvodu potraviny, dále pak přisuzováním účinkŧ, které potravině nejsou vlastní, a vyvoláním dojmu, ţe je potravina nějak nadřazená ostatním, srovnatelným potravinám s obdobnými vlastnostmi. Vedle povinných údajŧ vyţadovaných zákonem mohou výrobci poskytovat libovolné, dodatečné informace pouze za předpokladu, ţe jsou přesné a nejsou pro spotřebitele zavádějící. Z významového hlediska jsou informace na etiketách dŧleţité především při nákupu (doba spotřeby, sloţení, varování), při úpravě a skladování (pokyny pro skladování a pouţití) a při řešení případného problému (firma a šarţe).
3.2 Povinné údaje Z hlediska informačního označování potravin je rozdíl, zda se jedná o potraviny balené (umístěné do obalu u výrobce či v balírně), zabalené (opatřené obalem za nepřítomnosti spotřebitele, většinou v zázemí prodejny) či nebalené. Zvláštní skupinou jsou výrobky, jejichţ největší plocha povrchu je menší neţ 10 cm2, a skleněné lahve určené k opakovanému pouţití, které jsou nesmazatelně označeny a které
10
Označování potravin a ochrana spotřebitele z tohoto dŧvodu nejsou opatřeny etiketou; ty musí být označeny minimálně názvem druhu potraviny, údajem o mnoţství a datem pouţitelnosti či datem minimální trvanlivosti.
3.2.1 Balené potraviny Balený produkt se skládá z potraviny a obalu, do něhoţ byla potravina vloţena před jejím nabídnutím k prodeji, a to bez ohledu na to, zda je potravina v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti. Vţdy ovšem takovým zpŧsobem, ţe obsah obalu nelze vyměnit, aniţ by došlo k otevření nebo výměně obalu. V zákoně o potravinách a tabákových výrobcích v paragrafu 6, jsou stanoveny povinnosti kaţdého provozovatele potravinářského podniku, týkající se označování potravin. Podnikatel, který uvádí do oběhu potraviny balené ve výrobě, je povinen zpŧsobem stanoveným vyhláškou, potravinu řádně označit na obalu určeném pro spotřebitele tak, aby obsahoval tyto údaje:
název a sídlo výrobce, dovozce, prodávajícího nebo balírny,
název potraviny – název druhu (např. mléčná čokoláda),
mnoţství výrobku,
datum pouţitelnosti,
datum minimální trvanlivosti,
sloţení potraviny,
označení šarţe,
údaj o ošetření ionizujícím záření,
údaj o zpŧsobu skladování,
pokyny ohledně zpŧsobu pouţití (návod k přípravě),
údaj o moţnosti nepříznivého ovlivnění zdraví,
u potravin pro zvláštní výţivu je poţadován údaj o účelu, k jakému je potravina určena (např. pro diabetiky, pro kojence…),
v některých případech je vyţadován údaj o třídě jakosti (masné výrobky, druhy ovoce…),
ve zvláštních případech se uvádí údaj o výţivové (nutriční) hodnotě,
další údaje, stanoví-li tak veterinární zákon.
11
Označování potravin a ochrana spotřebitele
3.2.2 Zabalené potraviny Na zabalených potravinách (pokud nejsou vyhláškami poţadovány jiné informace) se uvádí především tyto informace: název firmy, která výrobek balila, název potraviny, údaj o mnoţství, datum pouţitelnosti / datum minimální trvanlivosti.
3.2.3 Nebalené potraviny Co se týče nebalených potravin, je poţadováno, aby se údaje o potravině doloţily při nabídce k prodeji v písemné formě. Jedná se o název potraviny a datum minimální trvanlivosti či datum pouţitelnosti (případně další údaje jako mnoţství, informace o ošetření ionizací). Výrobce být uveden nemusí, ale prodávající má povinnost jeho jméno na poţádání sdělit, stejně tak jako informace o sloţení.
3.3 Vymezení jednotlivých pojmů uvedených na etiketách potravin NÁZEV A SÍDLO FIRMY U právnických osob se uvádí název a sídlo obchodní firmy, u fyzické osoby se uvádí jméno, příjmení a místo podnikání. Za potravinu ručí v plném rozsahu osoba uvedená na obale potraviny, ať se jedná o výrobce, dovozce, balírnu či prodejce. Údaj o názvu a sídlu firmy je uţitečnou informací pro zákazníka, aby věděl, na koho se obrátit v případě reklamace produktu či zájmu o další informace. Údaj o pŧvodu nebo vzniku potraviny se musí uvést, pokud by jeho neuvedení mělo uvádět spotřebitele v omyl. NÁZEV POTRAVINY Název potraviny musí obsahovat informace o fyzickém stavu potraviny nebo o zvláštní úpravě, kterou prošla (zmraţená, sušená, nakládaná atd.). U potravin, které nelze označit druhem, skupinou či podskupinou vzhledem k pouţitým surovinám a technologii, se pouţije název odvozený od základní pouţité suroviny, technologie. 12
Označování potravin a ochrana spotřebitele MNOŢSTVÍ VÝROBKU Jedná se o čisté mnoţství výrobku v jednotkách objemu u kapalin (l, cl, ml) a v jednotkách hmotnosti u ostatních výrobkŧ (kg, g). U pevných potravin, které se nachází v nálevu, musí být kromě celkové hmotnosti uvedena i hmotnost pevné sloţky po odkapání nálevu nebo procentní podíl pevné sloţky. V případě více kusŧ je u neprŧhledných obalŧ, kdy se spotřebitel nemá moţnost přesvědčit o počtu kusŧ, poţadován i údaj o počtu kusŧ. U výrobkŧ, které jsou váţeny v přítomnosti spotřebitele, či u výrobkŧ, které se prodávají podle počtu kusŧ, stačí uvést tento údaj bez uvedení hmotnosti. Informace o mnoţství potraviny se také nevyţaduje u potravin, které jsou baleny v mnoţství menším neţ 5 g nebo 5 ml, nejde-li o koření nebo byliny. Mezinárodní symbol „e“ pro označení mnoţství potraviny je dobrovolný údaj o tom, ţe prŧměrný obsah potraviny v balení není menší, neţ je mnoţství uvedené na obalu. Lze ho uvést pouze tehdy, kdy byly splněny poţadavky stanovené zvláštním předpisem, kterým je vyhláška Ministerstva prŧmyslu a obchodu. DATUM MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTI Jedná se o datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachovává své specifické vlastnosti při dodrţování skladovacích podmínek a splňuje poţadavky na zdravotní nezávadnost.1 Uvádí se slovy „minimální trvanlivost do…“ a po uplynutí této doby se mohou nadále prodávat. Musí ovšem splňovat podmínky zdravotní nezávadnosti, musí být odděleny od ostatního prodeje a musí být označeny informací o uplynutí data uvedeného na obalu. Za kvalitu těchto potravin pak neručí subjekt uvedený na obalu, ale prodávající. U potravin s minimální dobou trvanlivosti:1 měsíce nebo kratší nemusí být v datu minimální trvanlivosti uveden rok, delší neţ 3 měsíce, ale ne více neţ 18 měsícŧ, nemusí být v datu minimální trvanlivosti uveden den, delší neţ 18 měsícŧ nemusí být uveden v datu minimální trvanlivosti den a kalendářní měsíc.
1
vyhláška č. 113/2005 Sb., o zpŧsobu označování potravin a tabákových výrobkŧ
13
Označování potravin a ochrana spotřebitele DATUM POUŢITELNOSTI Jedná se o datum ukončující dobu, po kterou si potravina podléhající rychlé zkáze při dodrţování skladovacích podmínek zachovává své specifické vlastnosti a splňuje poţadavky na zdravotní nezávadnost a po které nesmí být uváděna do oběhu.1 Tento údaj se týká potravin (především mléčných a masných výrobkŧ), které jsou z mikrobiologického hlediska náchylné ke zkaţení, a mohou tak ohrozit lidské zdraví. Uvádí se slovy „spotřebujte do…“ a po uplynutí této doby jiţ nesmí být nadále prodávány či jinak nabízeny. Existují potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem pouţitelnosti. Jedná se o čerstvé ovoce, zeleninu, nijak neupravené konzumní brambory, naklíčená semena, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 10 objemových procent (výjimku tvoří emulzní likéry), víno, pekařské a cukrárenské výrobky, které se spotřebují do 24 hodin po výrobě, jedlá sŧl, přírodní sladidla (kromě cukru moučky), neplněné nečokoládové cukrovinky obsahující pouze cukry a barviva a látky určené k aromatizaci, ţvýkačky a kvasný ocet, limonády, ovocné šťávy a nektary a alkoholické nápoje balené v nádobách nad 5 litrŧ, které nejsou určeny pro běţné spotřebitele.2 SLOŢENÍ POTRAVINY Ve sloţení musí být uvedeny všechny sloţky potraviny seřazeny sestupně podle váhy od nejtěţších sloţek po nejlehčí (výjimku tvoří zeleninové a ovocné směsi), přídatné látky, látky určené k aromatizaci a potravní doplňky. U sloţek potravin uvedených v samotném názvu výrobku (šunková pizza či pizza se šunkou), musí být také uveden jejich procentuelní podíl. Sloţky se nemusí uvádět u jednosloţkových potravin, kdy název potraviny je stejný jako jméno sloţky, u neloupaného a neupraveného čerstvého ovoce, čerstvé zeleniny a konzumních brambor, u sycených vod, u kvasného octa získaného výlučně z jedné základní suroviny, u sýrŧ, másla, kysaného mléka a smetany, pokud byly vyrobeny pouze z mléčných výrobkŧ atd. Podle vyhlášky č. 113/2005 Sb. je nutno zřetelně ve sloţení potraviny označit alergenní sloţku, která byla pouţita při výrobě potraviny a je v konečném výrobku stále obsaţena, a to i ve změněné formě. Toto označení mŧţe chybět, pokud název potraviny na tuto sloţku 1 2
zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonŧ DUPAL, Libor, MICHALOVÁ, Irena, NOVÁK, Karel. Rizika při nákupu zboží. Brno: CP Books, a.s. 2005. ISBN 80-251-0507-5. s. 25.
14
Označování potravin a ochrana spotřebitele jednoznačně odkazuje. Mezi alergenní sloţky patří obiloviny obsahující lepek, korýši, vejce a ryby, jádra podzemnice olejné, sójové boby, mléko, suché skořápkové plody, celer, hořčice a sezam a výrobky z nich. OZNAČENÍ ŠARŢE Tento údaj je označen velkým písmenem „L“ a příslušným číselným kódem. Udává mnoţství potravin, které byly vyrobeny za stejných podmínek, většinou v určitém čase z určité dodávky suroviny. U balených potravin se toto označení uvádí na obale, u nebalených v písemné dokumentaci, která potravinu doprovází. Uvádí se v případech, kdy u data minimální trvanlivosti či u data pouţitelnosti chybí den a měsíc. Označení šarţe je pro spotřebitele dŧleţité v případech, kdy se určitá šarţe označí za zdravotně závadnou. ÚDAJ O OŠETŘENÍ IONIZUJÍCÍM ZÁŘENÍ Pokud bylo ionizující záření aplikováno, uvede se tato skutečnost na obale slovy "ionizováno", "ošetřeno ionizací" nebo "ošetřeno ionizujícím zářením. Jedná se o záření, které má chránit potraviny před zkaţením. Nejčastěji se tento údaj nachází na etiketách koření, bylinných čajŧ či instantních polévek. ÚDAJ O ZPŦSOBU SKLADOVÁNÍ Pokyny o zpŧsobu skladování se musí vţdy uvádět u potravin s datem pouţitelnosti. Jedná se o informace při jaké teplotě, vlhkosti, světle aj. se mají potraviny uchovávat. POKYNY OHLEDNĚ ZPŦSOBU POUŢITÍ Informace ohledně zpŧsobu pouţití nesmí na etiketě chybět, jde-li o potraviny, u nichţ by při nesprávném pouţití mohla být poškozena zdravotní nezávadnost nebo jakost. Jedná se o návod k přípravě potravin, které je nutné ředit či rozpustit, a u potravin, které jsou určeny ke spotřebě po mikrovlnném ohřevu. Tento údaj je povinný také u potravin, které se nemohou jíst bez tepelného zpracování, ale pro spotřebitele by to nemuselo být zcela zřejmé.
15
Označování potravin a ochrana spotřebitele ÚDAJ O VÝŢIVOVÉ HODNOTĚ Informace o nutriční hodnotě se nachází v tabulce uvedené na obale, která zahrnuje např. údaje o obsahu bílkovin, tukŧ, sacharidŧ, vitaminŧ, energie nebo minerálních látek). Uvádět energetickou hodnotu a jiné nutriční údaje je zatím povinné pouze u potravin určených pro zvláštní výţivu, na doplňcích stravy a u potravin upozorňujících na specifický charakter potraviny. V následující tabulce jsou uvedeny některé podmínky, které musí potravina splňovat, aby mohla ve svém názvu či na etiketě nést určitá tvrzení. Tabulka1 Výţivová tvrzení1 Tvrzení
Podmínka
nízkoenergetický, s nízkou en. hodnotou, s nízkým obsahem obsahuje nejvýše 40 kcal (170kJ)/100g nebo nejvýše energie 20 kcal (80kJ)/100ml obsah energie je sníţen nejméně o 30%, uvádí se, čím to bylo zpŧsobeno
se sníţeným obsahem energie bez energetické hodnoty
obsahuje nejvýše 4 kcal (17kJ)/100ml obsahuje nejvýše 3 g tuku/100g nebo 1,5 g tuku/100ml obsahuje nejvýše 0,5 g tuku/100g nebo 100ml
s nízkým obsahem tuku bez tuku bez nasycených tukŧ
obsahuje nejvýše 0,1 g nasycených mastných kyselin a transmastných kyselin/100 g nebo 100 ml
bez cukru
obsahuje nejvýše 0,5 g cukrŧ/100g nebo 100ml
zdroj vlákniny
obsahuje nejméně 3 g vlákniny/100g nebo nejméně 1,5 g vlákniny/100 kcal
zdroj bílkovin
bílkovina tvoří nejméně 12 % energetické hodnoty potraviny
lehký, light, lite, leicht
jsou splněny stejné podmínky jako pro tvrzení "se sníţeným obsahem", ale navíc je doplněna informace o vlastnosti, v dŧsledku které je potravina light
přírodní/přirozený
potravina přirozeně splňuje obecné podmínky pro pouţití daného tvrzení
3.4 Čitelnost potravin a nová pravidla značení Na většině potravinových obalŧ jsou písmena tak malá, ţe je velmi obtíţné a někdy téměř nemoţné je přečíst. Dalším problémem je skutečnost, ţe na etiketách se uvádí velké mnoţství
1
SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství 2008. ISBN 80-7271-174-1. s. 13 - 14
16
Označování potravin a ochrana spotřebitele údajŧ, často v několika jazycích, takţe dochází ke špatné orientaci spotřebitele v hledání potřebných informací a v dŧsledku toho často ke ztrátě zájmu spotřebitele o tyto údaje. Velikost písma není stále stanovena, a tak záleţí pouze na rozhodnutí výrobce, jakou velikost zvolí. V březnu roku 2009 se členské státy EU dohodly, ţe minimální velikost písma na přední straně obalu vztahující se na malá písmena bude 1,2 mm, přičemţ pŧvodní návrh zněl 3 mm. Zároveň bylo stanoveno, ţe bude brán větší zřetel na kontrast mezi textem a pozadím. Bylo však upuštěno od pŧvodního poţadavku 70% kontrastu kvŧli obtíţné kontrole dodrţování. Po přijetí tohoto návrhu má potravinářský prŧmysl 3 roky na zavedení změn, malé a střední podniky 5 let. Mezi další nová pravidla značení patří povinnost upozornění na alergeny obsaţené v nebalených potravinách (zatím se tato povinnost týkala jen balených potravin). Další novinkou bude povinnost výrobcŧ uvádět na etikety příjem energie, cukrŧ, tukŧ a dalších ţivin v jedné porci, ale také, kolik tato porce tvoří procent z denního doporučeného mnoţství ţivin. Toto nové značení se prozatím nebude vztahovat na alkoholické nápoje. Zavedení jednotného značení výţivových hodnot bude určitě přínosem pro spotřebitele, stále je však třeba odstranit určité nedostatky. Etikety zŧstanou i nadále nepřehledné díky údajŧm v několika jazycích, energetické hodnotě, která je jednou uváděna v kilokaloriích, podruhé zase v kilojoulech aj. Mezi povinný údaj stále nepatří země pŧvodu a procento denního povoleného mnoţství energie je stanoveno pro ţenu středního věku, tudíţ není optimální pro všechny spotřebitele.
3.5 Klamavé obaly Vedle nezákonných praktik výrobcŧ a prodejcŧ se spotřebitel mŧţe setkat i s praktikami, které jsou matoucí, přesto jsou v mezích zákona. Řeč je o klamavých obalech, které vytváří určitý dojem, který neodpovídá skutečným vlastnostem potraviny. V mnoha případech se lze setkat s tím, ţe se pod obaly nachází něco jiného, neţ je dle názvu či obrázku očekáváno. Nejedná se však o klamání spotřebitele, přestoţe se mŧţe zdát, ţe obaly uvádějí spotřebitele v omyl, coţ je proti předpisŧm. Stačí, aby výrobce dopsal k obrázku drobnou větu „ilustrační foto“ nebo také „tip na konzumaci“ či „doporučená úprava“, a vše je v souladu s legislativou. V zásadě musí výrobce splňovat 2 podmínky - na obale nesmí být uvedeny či vyobrazeny jiné sloţky neţ ty, které byly k výrobě opravdu pouţity, a pokud je sloţka potraviny pouţita v názvu nebo zdŧrazněna slovně či graficky, musí být ve sloţení uvedeno její mnoţství. Pro větší názornost lze uvést příklad. Spotřebitel má v úmyslu koupit čaj, který má na obale zobrazeno mnoţství šťavnatých jahod. Podívá-li se ovšem do sloţení, zjistí, ţe čaj obsahuje 0% 17
Označování potravin a ochrana spotřebitele jahod. Vše je v mezích zákona díky tomu, ţe čaj nese název „s příchutí jahod“, a není tedy „jahodový“. Dalším příkladem je šunková pizza obsahující pouze 1 gram šunky, přestoţe ze zobrazení pizzy na obalu vyplývá, ţe šunka tvoří převáţnou část náplně. I v tomto případě je však z pohledu výrobce a označování potravin vše v pořádku, jelikoţ splnil jedinou povinnost napsal do sloţení, kolik šunky pouţil při výrobě pizzy. Poslední ukázkou jsou vyobrazené knedlíčky na balení pytlíkových polévek, přestoţe se uvnitř balení ţádné nenachází. Tento „podvod“ vŧči spotřebiteli má výrobce ošetřen uvedením věty na obale „tip na servírování“ či „doporučená úprava“.
18
Označování potravin a ochrana spotřebitele
4 Přídatné látky Dle zákona o potravinách a tabákových výrobcích1 jsou přídatné látky neboli aditiva či tzv. E – kódy, látkami bez ohledu na jejich výţivovou hodnotu; zpravidla se nepouţívají samostatně ani jako charakteristická potravní přísada a přidávají se do potravin při výrobě, balení, přepravě nebo skladování, čímţ se samy nebo jejich vedlejší produkty stávají nebo mohou stát součástí potraviny. Přídatné látky mají syntetický či přírodní charakter a jsou dle evropské legislativy dŧkladně toxikologicky prověřovány. Do potravin se přidávají v povoleném mnoţství a pouze do stanovených výrobkŧ z dŧvodu prodlouţení ţivotnosti potravin, zlepšení chuti a vizuálního vzhledu, proti ţluknutí tukŧ nebo pomáhají v boji proti otylosti. To vše a mnoho dalšího umí učinit s potravinou aditiva. Existuje ovšem otázka, jaký vliv mají na naše zdraví. Pokud potravina obsahuje přídatnou látku, musí ji mít uvedenou na obale v části sloţení, musí být v seznamu uváděna postupně a musí být uveden buď celý název aditiva, nebo jeho mezinárodní číselný E – kód. Jestliţe přídatná látka mŧţe zpŧsobovat nějaké zdravotní potíţe (např. alergii), pak tato informace na obale nesmí chybět. Pokud je potravina určena k dalšímu zpracování, musí být uveden postup přípravy, aby nebylo překročené denní povolené mnoţství aditiva. Mezi přídatné látky patří: barviva, konzervační látky, ochucovadla, stabilizátory a emulgátory, zvýrazňovače chuti, antioxidanty, látky protispékavé, zahušťovadla, náhradní sladidla, další.
1
ZÁKON Č. 110/1997 ve znění 281/2009 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonŧ
19
Označování potravin a ochrana spotřebitele Mezi potraviny, které nesmí obsahovat aditiva, patří med, neemulgované tuky a oleje, máslo, mléko, neochucená smetana a kysané mléčné výrobky, minerální vody, káva, nearomatizovaný čaj, cukr, těstoviny, neochucené podmáslí. VLIV AZOBARVIV NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA Není dokázáno, ţe aditiva jsou jedovaté látky. Neví se však, co udělají s lidským organismem po mnoha letech uţívání. Mnoho lékařŧ a odborníkŧ se domnívá, ţe tyto látky mohou zpŧsobovat kopřivku, astma, alergie či v poslední době hodně diskutovanou dětskou hyperaktivitu. O některých se hovoří dokonce jako o rakovinotvorných. Nejnovější vědecké poznatky přinesly informace o škodlivosti azobarviv E 102, E 104, E 110, E 122, E 124 a E 129 na dětské zdraví. Od 20. července roku 2010 musí být na obalech výslovně uvedeno, ţe "mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“.
20
Označování potravin a ochrana spotřebitele
5 Systém značení potravin v EU Od roku 1992 má Evropská unie systém tří vlastních známek a známku pro biopotraviny. Kromě těchto systémŧ mají některé členské státy i vlastní systémy označování potravin (viz. kap. 6). Chráněné označení původu „PDO“ (Protected designation of origin) Jedná se o pojmenování země, regionu nebo lokality slouţící k označení produktu, který vznikl v dané oblasti a jehoţ uţitné vlastnosti a kvalita jsou dané zeměpisným místem, přičemţ k produkci a zpracování produktu došlo v daném prostoru. Je kladen dŧraz na úzkou vazbu mezi potravinou a oblastí pŧvodu. Chráněné zeměpisné označení „PDI“ (Protected geographical indication) Toto označení udává název místa, ze kterého daný produkt pochází a kde byl zpracován. Jméno, kvalita či jiná vlastnost mohou být prostoru přisouzeny. Vztah mezi charakteristikou produktu a pŧvodem je jen částečný. Rozdíl mezi označením pŧvodu a zeměpisným označení spočívá ve skutečnosti, ţe u zeměpisného značení stačí, aby pouze část výroby byla spjata s danou oblastí. Stále však platí, ţe výrobek musí pocházet z daného prostředí, jehoţ jméno nese, a musí mít alespoň charakter, který lze přisoudit jeho zeměpisnému pŧvodu. Zaručeně tradiční specialita „TSG“ (Traditional speciality guaranteed) Tato známka zvýrazňuje tradiční sloţení, recept či zpŧsob výroby produktu. V současné době se však v praxi příliš nevyuţívá.
Obr. 1 Známky EU
21
Označování potravin a ochrana spotřebitele
6 Nepovinné údaje a značky ČR Vedle povinného značení potravin se lze na etiketách setkat i s dobrovolnými údaji, které informují spotřebitele například o domácím pŧvodu, kvalitě či jiných vlastnostech, které potravinu odliší od konkurence.
6.1 Dobrovolné značky kvality 6.1.1 Klasa Potravinářským výrobkŧm, které splňují nadstandardní bezpečnostní a kvalitní kritéria a příslušné normy ČR a EU, je od roku 2003 udělována Ministerstvem zemědělství značka Klasa. Tato forma podpory státem je udělována na tři roky a spravuje ji Státní zemědělský investiční fond (SZIF). Státní zemědělská a potravinářská inspekce ve spolupráci se Státní veterinární správou hodnotí a ověřuje, zda jsou splněny všechny kvalitativní podmínky. Na jedné straně značka Klasa marketingově podporuje producenty potravin, na straně druhé informuje spotřebitele, ţe potraviny, které jsou takto označeny, jsou kvalitní, zdravotně bezpečné a domácího pŧvodu, plně srovnatelné se zahraničními potravinami nebo je převyšující. V současné době je značkou Klasa označeno 1367 výrobkŧ. Klasa je s podpořenou znalostí 81% nejznámější značkou domácí kvality podporující rŧst obratu českých potravinářských společností. Podpora domácích surovin je nezbytná pro jejich konkurenceschopnosti na otevřeném evropském trhu. Tato marketingová podpora je jiţ v jiných členských státech obdobným zpŧsobem realizována, a nejen ţe ovlivňuje samotné potravinářství a zemědělství, ale i celou ekonomiku a příjmy státního rozpočtu. Základní podmínky pro udělování národní značky Klasa 1 výrobcem je fyzická nebo právnická osoba se sídlem na území ČR, předloţení technické dokumentace k danému výrobku, která obsahuje mimo jiné i parametr jakosti a zdravotní nezávadnosti, poţadavky na základní surovinu, ze které je produkt vyroben, 1
TŦMOVCOVÁ, Petra: Požadavky EU na jakost a zdravotní nezávadnost potravin a jejich aplikace v ČR, disertační práce. Praha 2005, s. 14.
22
Označování potravin a ochrana spotřebitele splnění poţadavkŧ zákona o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. v novelizovaném znění, předloţení certifikátu ISO nebo certifikátu systému kritických bodŧ (HACCP), pouţití tuzemských surovin musí splňovat tyto podíly: u mléčných, masných, drŧbeţích, rybích, mlýnských a pekárenských 90 % a u ostatních výrobkŧ 70 %, u výrobkŧ, u kterých je nezbytné pouţít suroviny z dovozu (kakao, ořechy, ovoce, mořské ryby apod.), musí tvořit podíl domácích surovin nejméně 40 %, podíl národní práce je 100 %, výrobce musí dodrţovat pravidla správné výrobní a hygienické, popřípadě zemědělské praxe, pokud jiná surovina nahrazuje základní (např. sója maso). Je třeba tuto skutečnost uvést na obalu, drţitel značky je povinen označit výrobek logem Klasa.
Obr. 2 Značka Klasa
6.1.2 Czech Made Potraviny označené značkou Czech Made informují spotřebitele, ţe se jedná o kvalitní výrobek, který splňuje obecně závazné předpisy, odpovídá poţadavkŧm nejméně v míře srovnatelné s nabídkou konkurence a byl ověřen nezávislou organizací. Značka se uděluje podnikatelským subjektŧm registrovaným v České republice, které pŧsobí na trhu minimálně tři roky. Značka se propŧjčuje na dva roky a při opětovném splnění podmínek mŧţe být opakovaně prodlouţena.
Obr. 3 Značka Czech Made
23
Označování potravin a ochrana spotřebitele
6.2 Označování bioproduktů BIOPOTRAVINA Pod pojmem biopotravina se rozumí potravina, která byla vyrobena z více neţ 95 % bioproduktŧ. Označuje se grafickým znakem a identifikačním kódem kontrolního orgánu nebo slovem „eko“ či „bio“. Značka je udělována zpravidla na rok subjektŧm, které o značku zaţádají a při výrobě potravin pouţívají pouze stanovené postupy, materiály a prostředky. V současné době jsou Ministerstvem zemědělství k výkonu kontrolní a certifikační činnosti v ekologickém zemědělství pověřeny tři organizace: KEZ o.p.s., ABCERT GmbH a Biokont CZ, s r.o. Nároky na takto označené výrobky se stále zvyšují. Zatímco dříve stačilo, aby byly zdravé a co nejvíce přírodní, nyní musí splňovat poţadavky na chuť, estetický dojem a atraktivní marketingový koncept. Rozhodujícím činitelem je potenciál potraviny a její uplatnění na trhu. BIOPRODUKT Bioproduktem se označuje surovina rostlinného nebo ţivočišného pŧvodu pocházející z ekologického zemědělství a produkty a výrobky, které je moţno pouţít v ekologickém zemědělství.1 EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Jedná se o typ zemědělského hospodaření, který dbá na ţivotní prostředí formou omezení či zákazŧ pouţívání látek a postupŧ, které zatěţují, znečišťují nebo zamořují ţivotní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější ţivotní projevy, chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat.1
Obr. 4 Značka Biopotravina 1
Obr. 5 Značka Bio Bioprodukt
MICHALOVÁ, Irena. Značky a informace na potravinách.Praha: Sdruţení českých spotřebitelŧ 2006. ISBN 80-239-6652-9. s. 25 – 26.
24
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Praktická část Praktická část se skládá z a) dotazníkového šetření, b) prŧzkumu zaměřeného na konkrétní aditivní látky obsaţené v potravinách.
Dotazníkové šetření První část praktické části tvoří dotazníkové šetření (předloha uvedena v příloze) zaměřené na informovanost dotazovaných ohledně označování potravin, znalosti některých pojmŧ, věnování pozornosti údajŧm uvedených na obale potravin, na získávání informací a zájem o tyto informace či např. znalost značky Klasa v závislosti na pohlaví, věku a nejvyšším dosaţeném vzdělání respondentŧ. V dotazníkovém šetření byly pouţity identifikační otázky (pohlaví, věk, nejvyšší dosaţené vzdělání), dále kvantitativní otázky zaloţené jak na typu uzavřených otázek (ano, ne), tak na typu otevřených otázek. Tyto otázky tak nebyly pro respondenty zavádějící a umoţňovaly jim volný projev. Celkový počet dotazovaných byl 205, z toho 80 muţŧ a 125 ţen. Statistickému šetření se podrobili především studenti středních a vysokých škol. Zkoumaný vzorek tvořilo 67 studentŧ vysokých škol či spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a 138 studentŧ středních škol a spotřebitelŧ – nestudentŧ s nejvyšším dosaţeným základním či středoškolským vzděláním. Komunikace se studenty vysokých škol a s respondenty vyšší věkové kategorie probíhala elektronickou formou pomocí e–mailŧ, studentŧm středních škol byly rozdávány vytištěné dotazníky. ZÁJEM O INFORMACE NA ETIKETÁCH POTRAVIN Následující tabulka zachycuje zájem spotřebitelŧ o informace na etiketách potravin v závislosti na pohlaví a vzdělání. Otázka zněla: „Čtete si údaje o potravině uvedené na obalu?“. Respondenti si mohli vybrat z odpovědí: ano, vţdy, ano, nepravidelně, ne, nikdy, ne, kupuji si výrobky, kterým věřím, jiná odpověď. 25
Označování potravin a ochrana spotřebitele Tabulka 2 Závislost zájmu o informace uvedené na etiketách potravin na pohlaví a vzdělání respondentŧ Ţena Student vysoké školy, vysokoškolské
%
vzdělání
Muţ Student vysoké
Střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání
%
%
třední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání
%
Celkem
školy, Celkem
vysokoškolské vzdělání
ano vţdy
2
6%
3
3%
4%
2
6%
5
11 %
9%
ano, nepravidelně
22
65 %
75
82 %
78 %
22
67 %
34
72 %
70 %
ne, nikdy
10
29 %
7
8%
14 %
8
24 %
6
13 %
18 %
ne, kupuji si výrobky, kterým věřím
0
0%
6
7%
5%
1
3%
2
4%
4%
celkem
34
91
33
47
Z uskutečněného prŧzkumu vyplývá, ţe ve všech kategoriích respondentŧ převládá odpověď „ano, nepravidelně“. Konkrétně u studentek vysokých škol a u ţen s vysokoškolským vzděláním tvořila tato odpověď 65 % z celkového počtu odpovědí, u zaměstnaných a nezaměstnaných ţen se školou zakončenou výučním listem či maturitou a ţen se základním vzděláním byla hodnota o něco vyšší, konkrétně 82 %. Muţi odpověděli obdobně jako ţeny. Hodnota této nejčastější odpovědi se pohybovala kolem 70 %, opět převaţoval počet muţŧ s vystudovanou střední školou zakončenou výučním listem či maturitou a zaměstnaných či nezaměstnaných muţŧ se základním vzděláním nad zbytkem respondentŧ – muţŧ. Dále tabulka ukazuje, ţe 82 % ţen si údaje uvedené na obale potravinářského produktu čte vţdy či nepravidelně. U muţŧ je číslo dotazovaných, kteří mají stejné spotřební chování o něco menší - konkrétně 79 %. ZNALOST POVINNÝCH ÚDAJŦ Otázka, zda spotřebitelé mají přehled ohledně povinných údajŧ, které provozovatelé potravinářského podniku musí uvádět na obalech potravin, je součástí uskutečněné analýzy týkající se vztahu spotřebitelŧ k označování potravin. Formulace dotazu byla následující: „Víte, co vše patří k povinným údajŧm při označování potravin?“. Respondenti si mohli vybrat ze čtyř moţných odpovědí: ano, zajímám se o to, mám tušení, netuším, jiná odpověď. 26
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Tabulka 3 Znalost povinných údajŧ v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ Studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním
%
Střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání
%
ano, zajímám se o to
4
6%
29
21 %
mám tušení
51
76 %
88
64 %
netuším
21
15 %
0
0%
12
18 %
jiná odpověď
0
0%
celkem
67
138
Tabulka 2 zachycuje výsledky uskutečněného dotazníkového šetření. Nadpoloviční většina dotazovaných uvedla, ţe má tušení o tom, jaké údaje jsou na potravinách povinné – 76 % studentŧ a respondentŧ s vysokoškolským vzděláním a 64 % zbylých respondentŧ. Vyšší hodnotu v odpovědi „ano, zajímám se o to“ vykazovali oproti studentŧm vysokých škol a spotřebitelŧm s vysokoškolským vzděláním, studenti středních škol a spotřebitelé s nejvyšším dosaţeným vzděláním střední škola s maturitou či výučním listem – konkrétně 21 % ku 6 %. Počet zbylých odpovědí byl srovnatelný u obou skupin dotazovaných. Další otázka zaměřená na vztah a znalosti spotřebitele k povinným obalovým informacím zněla „Pokud nějaký dŧleţitý údaj chybí, odradí Vás to od koupě tohoto výrobku?“. Z celkového počtu 205 respondentŧ odpovědělo 115 (56 %) záporně, tedy ţe si výrobek i tak koupí. Na druhém místě – s 67 odpověďmi (33 %) – se objevovala odpověď ano, tedy ţe si spotřebitelé potravinu nekoupí. Kromě toho se v zanedbatelné míře vyskytovaly odpovědi „někdy“ a „ne, pokud mám jiţ s výrobkem zkušenosti“. Tři spotřebitelé uvedli, ţe by si potravinu nekoupili, pokud by chybělo datum minimální trvanlivosti či datum pouţitelnosti. DATUM MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTI A DATUM POUŢITELNOSTI Další v pořadí uskutečněného dotazníkového prŧzkumu byl dotaz, zda se mohou i nadále prodávat potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti. Tato otázka byla směřována na znalosti respondentŧ o charakteristikách určitých povinných informací uváděných na obalech potravin. V následujícím grafu jsou zaznamenány jednotlivé odpovědi. Na výběr měli dotazovaní ze tří odpovědí: ano, ne a netuším.
27
Označování potravin a ochrana spotřebitele 160 5
140 120 100 80 60 40 20
87 3
netuším
29
ne
35
ano
46
0 studenti vysokých škol a střední škola s výučním listem spotřebitelé s či maturitou, základní vysokoškolským vzděláním vzdělání Obr. 6 Znalost charakteristiky data minimální trvanlivosti v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ
Z grafu vyplývá, ţe nadpoloviční většina respondentŧ ze skupiny studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním odpověděla správně, ţe se potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti mohou prodávat i nadále. Naopak u druhé skupiny spotřebitelŧ, která je tvořena především studenty středních škol, převaţovala špatná odpověď, tedy odpověď „ne“ (63 %). Zanedbatelný počet v obou souborech tvořila odpověď „netuším“. Znalost rozdílu mezi datem minimální trvanlivosti a datem pouţitelnosti by měla patřit k základním vědomostem spotřebitele potravinářských výrobkŧ. Jedním z cílŧ této bakalářské práce je ověření hypotézy, ţe většina spotřebitelŧ tuto diferenci nezná. Výsledky provedeného dotazníkového šetření na otázku „Myslíte si, ţe se i nadále mohou prodávat potraviny s prošlým datem pouţitelnosti?“ jsou zaneseny v následujícím grafu. Respondenti byli opět rozděleni do dvou skupin dle dosaţeného vzdělání. 160 7
140 120 100 80
5
netuším
113
60 40
ne ano
53
20 0
9
18
studenti vysokých škol a střední škola s výučním spotřebitelé s listem či maturitou, základní vysokoškolským vzděláním vzdělání Obr. 7 Znalost charakteristiky data pouţitelnosti v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ
28
Označování potravin a ochrana spotřebitele Nadpoloviční většina obou skupin odpověděla správně, tedy ţe potraviny s prošlým datem pouţitelnosti po uplynutí této doby jiţ nadále nesmí být prodávány či jinak nabízeny. U obou skupin byl zaznamenán téměř shodný počet správných odpovědí. 79 % studentŧ vysokých škol a spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a 82 % zbylých spotřebitelŧ – převáţně studentŧ středních škol – odpovědělo na tuto otázku správně. Procento špatných odpovědí je u obou zkoumaných segmentŧ shodné (13 %). S předchozím prŧzkumem souvisí následující diagram zaměřený na klamavé obchodní praktiky prodejcŧ týkající se prodeje zboţí s prošlým datem pouţitelnosti. Otázka v dotazníkovém šetření měla tuto podobu: „Setkali jste se někdy s tím, ţe by provozovatel potravinářského podniku prodával výrobky s prošlým datem pouţitelnosti?“. V úvahu byly brány pouze odpovědi těch respondentŧ, kteří uvedli na předchozí dvě otázky týkající se data minimální trvanlivosti a data pouţitelnosti správné odpovědi. Dŧvodem eliminace respondentŧ se špatnými odpověďmi je co nejvyšší vypovídací schopnost grafu. Z celkového počtu 205 dotazovaných správně odpovědělo na předchozí dva dotazy 62 respondentŧ (30 %).
11
ano ne
12 39
netuším
Obr. 8 Nekalé praktiky prodejcŧ týkající se prodeje potravin s prošlým datem pouţitelnosti
Z 62 respondentŧ, kteří znají charakteristiky data minimální trvanlivosti a data pouţitelnosti a odpověděli tedy správně na předchozí dotazy, se jich 39 (63 %) setkalo s problémem týkajícím se prodeje prošlých potravin označených datem pouţitelnosti. Srovnatelný počet odpovědí 11 a 12 byl zaznamenán u odpovědí „ano“ a „netuším“. Na předchozí diagram navazuje následující graf zobrazující, v jakém obchodním řetězci se spotřebitelé setkali s potravinami s prošlým datem pouţitelnosti. Opět byly brány v úvahu pouze odpovědi respondentŧ, kteří odpověděli správně na otázky týkající se charakteristik data 29
Označování potravin a ochrana spotřebitele minimální trvanlivosti a data pouţitelnosti a setkali se s nabídkou potravinářských produktŧ s prošlým datem pouţitelnosti. Zkoumaný vzorek po eliminaci tvořilo 39 respondentŧ. 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
Obr. 9 Maloobchodní provozovny prodávající potraviny s prošlým datem pouţitelnosti
Diagram jasně ukazuje, ţe se nejvíce respondentŧ setkalo s problémem nabídky potravin s prošlým datem pouţitelnosti především v malých prodejnách (smíšené domy a samoobsluţné prodejny potravin) a školních kantýnách (9 respondentŧ). Hned v závěsu stojí maloobchodní provozovny Tesco, Kaufland a Billa. Mezi další prodejny, kde došlo k nekalým obchodním praktikám ze strany prodejcŧ, patří Coop, Penny, Lidl, Albert a Interspar. Šest respondentŧ si jiţ nepamatuje, kde byly potraviny s prošlým datem pouţitelnosti nabízeny. Graf reflektuje na skutečnost, ţe nejznámější obchodní řetězce v České republice se dopouští činŧ, které jsou v rozporu s legislativou. Poslední graf z řady grafŧ souvisejících s datem pouţitelnosti zachycuje, jakým zpŧsobem a eventuelně na jakém místě byla potravina s prošlým datem spotřeby nabízena. Otázka související s tímto grafem byla následující: „Pokud jste se někdy setkali s tím, ţe by provozovatel prodejny prodával výrobky s prošlým datem pouţitelnosti, jak byla potravina s prošlým datem pouţitelnosti označena, případně na jakém místě byla prodávána?“. Vzorek tvořilo opět 39 respondentŧ, kteří odpověděli na dotazy související s datem trvanlivosti a spotřeby správně a setkali se s prodejem potravin s prošlým datem pouţitelnosti.
30
Označování potravin a ochrana spotřebitele
3 10
nápis prošlé datum spotřeby nebyla označena, prodávána s ostatním zboţím
12
označena nápisem sleva, prodávána zvlášť netuším
14
Obr. 10 Označení a místo prodeje potravin s prošlým datem pouţitelnosti
Největší počet respondentŧ (14) se setkal s prodejem potravin s prošlým datem spotřeby, které nebyly nijak označeny a byly prodávány v regále s ostatním zboţím. Druhým nejčastějším zpŧsobem prodeje těchto potravin bylo označení nápisem „sleva“, kdy byly potraviny prodávány zvlášť, na místě vyhrazeném pro zlevněné zboţí. Mnohdy docházelo dle dotazovaných k přelepení uvedeného data cedulkou s nápisem „sleva“ a bylo tedy velmi obtíţné zjistit pŧvodní datum spotřeby. Nezanedbatelné mnoţství odpovědí (10) bylo zaznamenáno u odpovědi „nápis prošlé datum spotřeby“, kdy prodejci spoléhali na neznalost spotřebitelŧ ohledně nabízení potravin s prošlým datem pouţitelnosti. Zbytek dotazovaných si jiţ nepamatovalo, jakým zpŧsobem a na jakém místě byla potravina nabízena k prodeji. Zjištění, jakých informací si spotřebitelé na etiketách všímají a které jsou pro ně dŧleţité, je nezbytnou součástí praktické části této bakalářské práce a jeho interpretace významnou sloţkou pro potvrzení či vyvrácení daných hypotéz. Výsledky dotazníkového šetření týkající se otázky „Pokud si čtete údaje o potravině uvedené na obalu, které Vás zajímají?“ jsou uvedeny v následující tabulce. Otázka byla formulována jako otevřená otázka, kdy dotazovaní měli moţnost odpovědět dle vlastního uváţení a nebyli naváděni k určité odpovědi. Předpokládá se, ţe pokud spotřebitelé údaje na potravinách čtou, zajímají se především o data pouţitelnosti či trvanlivosti, zemi pŧvodu, podmínky uchování a informace o výrobci.
31
Označování potravin a ochrana spotřebitele Tabulka 1 Informace na etiketách, které zajímají spotřebitele (ţeny) Ţena 15 - 19
%
20 - 29
%
30 - 49
%
50 a více
sloţení
38
61 %
12
55 %
4
40 %
3
50 % 57 %
datum trvanlivosti a spotřeby
44
71 %
8
36 %
7
70 %
3
50 % 62 %
energetická hodnota
14
23 %
11
50 %
2
20 %
0
0%
přídatné látky
3
5%
9
41 %
2
20 %
1
17 % 15 %
země pŧvodu
4
6%
0
0%
0
0%
0
0%
4%
výrobce
0
0%
0
0%
0
0%
1
17 %
1%
hmotnost
1
2%
0
0%
0
0%
0
0%
1%
celkem
62
22
10
%
6
celkem
27 %
100
Tabulka 2 Informace na etiketách, které zajímají spotřebitele (muţe) Muţ 15 - 19
%
20 - 29
%
30 - 49
%
50 a více
%
celkem
sloţení
11 52 %
10 67 %
6 43 %
4 80 %
56 %
datum trvanlivosti a spotřeby
11 52 %
8 53 %
8 57 %
3 60 %
55 %
energetická hodnota
5 24 %
3 20 %
4 29 %
0
0%
22 %
přídatné látky
0
0%
4 27 %
1
7%
2 40 %
13 %
země pŧvodu
2 10 %
2 13 %
0
0%
0
0%
7%
0
0%
0
0%
0
0%
4%
0
0%
0
0%
0
0%
0%
výrobce hmotnost celkem
21
15
2 14 % 0 0% 14
5
55
Vyhodnocení otázky „Pokud si čtete údaje o potravině uvedené na obalu, které Vás zajímají?“ znázorňuje předchozí tabulka. Z celkového počtu muţŧ a ţen, bez ohledu na věkové kategorie, odpověděla nadpoloviční většina dotazovaných, ţe je na etiketách zajímá především sloţení a datum trvanlivosti a spotřeby. Dále se spotřebitelé zajímají o energetickou hodnotu a přídatné látky – z celkového počtu ţen konkrétně 27 % a 15 %, z celkového počtu muţŧ 22 % a 13 %. Zanedbatelné mnoţství tvořily odpovědi, ţe se spotřebitelé zajímají o výrobce potraviny, zemi pŧvodu a hmotnost výrobku. Ţádný z dotazovaných jako odpověď neuvedl zpŧsob skladování či pokyny ohledně zpŧsobu pouţití. Muţe a ţeny ve věku 20 – 29 let spíše zajímá sloţení potraviny, naopak muţe a ţeny ve věku 30 – 49 let datum trvanlivosti a pouţitelnosti. Výraznou převahu v odpovědi přídatné látky reprezentovali jak ţeny ve věku 20 – 29 let (41 %), tak muţi ve věku 20 – 29 let (27 %). Vzorek spotřebitelŧ s více jak 50 lety nemá dostatečnou vypovídací hodnotu kvŧli nízkému počtu respondentŧ. 32
Označování potravin a ochrana spotřebitele MINIMÁLNÍ VELIKOST PÍSMA NA ETIKETÁCH POTRAVIN Součástí dotazníkového šetření byla analýza odpovědí týkajících se optimálnosti velikosti písma na potravinářských obalech. Respondenti byli rozděleni do tří věkových kategorií. Znění otázky bylo následující: „Zdá se Vám velikost písma na všech potravinářských obalech dostačující?“. Moţné odpovědi byly „ano“, „ne“ či „jiná odpověď“. Následující tabulka zobrazuje výsledky daného prŧzkumu. 180 160 140 120 netuším
100 80
ne
60
ano
40 20 0 15 - 29
50 a více
30 - 49
Obr. 11 Vztah k velikosti písma v závislosti na věku spotřebitelŧ
Nejvíce dotazovaných (70 %) odpovědělo, ţe se jim nezdá velikost písma na potravinářských obalech dostačující. Největší podíl této odpovědi (78 %) se nacházel u věkové skupiny 30 – 49 let, druhé místo obsadila skupina 50 a více (75 %), ve věkové skupině 15 – 29 let takto odpovědělo 68 % dotazovaných. Více neţ jedné pětině z celkového počtu respondentŧ připadá velikost písma na etiketách dostačující.
14
ano
78
ne
113
netuším
Obr. 12 Zavedení právní úpravy o stanovení minimální velikosti písma
33
Označování potravin a ochrana spotřebitele Další prŧzkum byl zaměřen na legislativu upravující minimální velikost písma. Předchozí graf znázorňuje odpovědi respondentŧ na otázku „Zavedli byste právní úpravu o stanovení minimální velikosti písma pro označování potravin?“. Z celkového počtu 205 respondentŧ jich odpovědělo 113, ţe by vyhlášku nechali zavést. O něco méně dotazovaných (78) jsou naopak proti právní úpravě minimální velikosti písma. 14 spotřebitelŧ nemá na tuto otázku ţádný názor nebo nad ní nikdy nepřemýšlelo. ZNAČKA KVALITY Součástí dotazníkového šetření byla otázka zabývající se vědomostmi respondentŧ o značce Klasa. Hlavním předpokladem je, ţe značka Klasa stále není v povědomí spotřebitelŧ jako značka kvalitního českého produktu a spotřebitelé jí nedávají přednost před jinými. Toto šetření souvisí se znalostmi spotřebitelŧ, proto byli respondenti rozděleni na dva soubory – studenty vysoké školy či respondenty s vysokoškolským vzděláním (67 dotazovaných) a zbylé respondenty, především studenty středních škol a pracující respondenty se středoškolským vzděláním (138 dotazovaných). Tabulka 3 Povědomí spotřebitelŧ o značce Klasa
kvalita český produkt netuším konkrétní výrobky bioprodukt média trvanlivé potraviny zdravé potraviny
Student vysoké školy, vysokoškolské vzdělání
%
Střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání
%
45 26 7 2 2 0 0 0
67 % 39 % 10 % 3% 3% 0% 0% 0%
77 57 33 6 2 2 1 1
56 % 41 % 24 % 4% 1% 1% 1% 1%
Z uskutečněného prŧzkumu vyplývá, ţe nejčastěji si spotřebitelé spojují značku Klasa s atributem kvality. Pod značkou Klasa si představilo jakost 67 % studentŧ vysokých škol a respondentŧ s vysokoškolským vzděláním a 56 % zbylých respondentŧ. Skutečnost, ţe se jedná o označení výhradně českých potravin, si uvědomovalo u obou skupin kolem 40 % dotazovaných. Oba znaky zároveň, tedy ţe Klasa označuje české kvalitní produkty, uvedlo 53 dotazovaných z celkového počtu 205 respondentŧ, tedy 26 %. Téměř jedna čtvrtina studentŧ středních škol a respondentŧ s nejvyšším dosaţeným vzděláním základní či střední škola neměla tušení, čeho se značka Klasa týká. U studentŧ VŠ a respondentŧ s vysokoškolským vzděláním 34
Označování potravin a ochrana spotřebitele činila hodnota 10 %. Mezi dalšími odpověďmi se objevily závěry, ţe Klasa označuje trvanlivé či zdravé potraviny, bioprodukty a konkrétní potraviny jako jogurty, maso, mléko, pšeničné potraviny. Další diagram souvisí s označováním potravin značkou kvality a zobrazuje odpovědi na dotaz „Dáváte přednost potravinám označeným značkou kvality?“. Respondenti byli rozděleni do čtyř věkových kategorií. Otázky byly formulovány stylem uzavřených otázek. Na výběr byly následující odpovědi: vţdy, občas, málokdy, nikdy.
80% 70% 60% 50%
vţdy
40%
občas
30%
málokdy
20%
nikdy
10% 0% 15 - 19
20 - 29
30 - 49
50 a více
Obr. 13 Vztah spotřebitelŧ ke značkám kvality
Více jak 50 % respondentŧ všech věkových kategorií dává „občas“ přednost potravinám označených značkou kvality. Druhou nejčastější odpovědí byla u skupiny 30 – 49 a 50 a více let odpověď „vţdy“. Naopak respondenti věkových skupin 15 – 19 a 20 – 29 uvedli, ţe potraviny se značkou kvality upřednostňují málokdy. Zanedbatelné procento tvořila odpověď „nikdy“, která nepřesáhla u skupin 15 – 19 a 20 – 29 hodnotu 10 %. U zbylých věkových kategorií se tato odpověď nevyskytovala.
35
Označování potravin a ochrana spotřebitele INFORMOVANOST SPOTŘEBITELŦ O OZNAČOVÁNÍ POTRAVIN Závěrečné dvě otázky uskutečněného dotazníkového šetření byly zaměřeny na informovanost a pŧvod informací týkajících se označování potravin. První otázka zněla: „Myslíte si, ţe jste dostatečně informováni o označování potravin?“. Znění odpovědí bylo následující: ano, ne, netuším.
54
55
ano ne netuším
96
Obr. 14 Informovanost o označování potravin
Z předchozího diagramu lze vyčíst, ţe nejvíce respondentŧ (47 %) není dostatečně informováno o označování potravin. Srovnatelná procenta tvořily odpovědi „ano“ a „netuším“ (26 % a 27 %). Poslední ze série šetřících otázek byla otázka, odkud spotřebitelé získávají informace o označování potravin. Dotaz byl opět formulován stylem otevřené otázky, na kterou respondenti odpovídali dle vlastního uváţení a neměli moţnost výběru odpovědí. Bylo předpokládáno, ţe spotřebitelé informace získávají především ze školy, televize a internetu. Dotazovaní byli rozřazeni do dvou skupin dle vzdělání. První kategorii tvořili studenti vysokých škol a spotřebitelé s vysokoškolským vzděláním. Druhá kategorie byla sloţena především ze studentŧ středních škol a spotřebitelŧ s nejvyšším dosaţeným středoškolským či základním vzděláním. Následující graf znázorňuje jednotlivé odpovědi respondentŧ.
36
Označování potravin a ochrana spotřebitele Tabulka 4 Pŧvod informací týkajících se označování potravin Student vysoké školy, vysokoškolské vzdělání internet tisk televize škola nezajímám se rodina, známí potraviny netuším zákony celkem
19 19 13 13 12 5 2 1 0 67
% 28 % 28 % 19 % 19 % 18 % 7% 3% 1% 0%
Střední škola s výučním listem či maturitou, základní vzdělání 23 21 19 45 16 10 6 8 1 138
% 17 % 15 % 14 % 33 % 12 % 7% 4% 6% 1%
U studentŧ vysokých škol a spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním převládaly nejčastěji odpovědi „internet“ a „tisk“ s 28 %. O šest respondentŧ méně odpovědělo, ţe informace získává prostřednictvím televize a školy. Téměř jedna pětina dotazovaných se o informace, jakým zpŧsobem mají být potraviny označeny, nezajímá. Dále dotazovaní čerpají informace od známých, rodiny či z etiket potravin. V druhé skupině spotřebitelŧ byly výsledky dotazníkového šetření odlišné. Nejčastější odpovědí (33 %) byla odpověď „škola“. Moţnou příčinou častého výskytu této odpovědi je skutečnost, ţe převáţnou část dotazovaného vzorku tvořili studenti středních škol, kteří absolvovali předmět, kde se o tématu označování potravin hovořilo. Vědomosti týkající se označování potravin nabývají spotřebitelé dále z internetu, tisku, televize a od známých či rodiny. Ve srovnání s předchozí skupinou je počet spotřebitelŧ, kteří informace z dŧvodu nezájmu nezískávají nikde, o šest procent niţší.
37
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Průzkum potravin zaměřený na konkrétní aditivní látky Na základě nových zjištění ohledně zdravotní závadnosti některých aditiv, byl v listopadu roku 2009 v hypermarketu Kaufland Sokolov proveden prŧzkum zaměřený na potraviny podezřelé z obsahu azobarviv E 102, E 104, E 110, E 122, E 124 a E 129, která dle Evropské unie mohou mít nepříznivý vliv na činnost a pozornost dětí. Zkoumání bylo realizováno pouze u některých druhŧ potravin, a to u takových, u kterých bylo na základě charakteristik potravin (dostupných na www.bezkonzervantu.cz) předpokládáno, ţe daná aditiva obsahují. Výsledky provedeného výzkumu jsou následující: E 102 – TATRAZIN Tatrazin, jakoţto citrónově ţluté barvivo, se pouţívá k barvení pekařských a mléčných výrobkŧ, polévek, omáček a hořčice. Toto azobarvivo bylo nalezeno v následujících potravinářských produktech: hořčice Benita Fine, instantní nápoj Tang pomeranč, Tang citron, Tang broskev, alkoholické nápoje Jelzin Apfel, Absinth, Amundsen Energy a Puschkin Energy. E 104 – CHINOLINOVÁ ŢLUŤ Toto zelenoţluté barvivo se přidává do nealkoholických nápojŧ, dezertŧ, ţvýkaček, čokoládových tyčinek, cukrovinek, energy drinkŧ a některých mléčných výrobkŧ. Na základě provedeného prŧzkumu, bylo azobarvivo Chinolinová ţluť objeveno v cukrovinkách Jojo (hrošíci), tyčince Margot a Deli pistáciové, dále pak v bonbonech Haribo Primavera Erdbeeren, v energetických nápojích Big Shock a Energia Power Drink. E 110 – ŢLUŤ SY Přídatná látka s mezinárodním E - kódem E 110 je známá jako oranţové barvivo, které se vyuţívá k dobarvování alkoholických a nealkoholických nápojŧ, zmrzlin a mléčných výrobkŧ, hořčic či cukrovinek. Dle uskutečněného výzkumu potravin podezřelých z přítomnosti azobarviva E 110 bylo zjištěno, ţe instantní nápoj Tang pomeranč, Tang broskev, Tang tropické ovoce, jahodový puding Dr. Oetker, alkoholické nápoje Squash Canabis, Amundsen Energy a Puschkin Energy patří do seznamu potravin s vlivem na dětské zdraví. 38
Označování potravin a ochrana spotřebitele E 122 - AZORUBIN Červené barvivo
Azorubin se pouţívá k dobarvování alkoholických a nealkoholických
nápojŧ, cukrovinek, balených zákuskŧ a mléčných výrobkŧ. Přídatná látka E 122 byla v obchodním domě Kaufland Sokolov nalezena v jahodovém pudingu Dr. Oetker, v balených punčových řezech vyrobených pro Kaufland, v alkoholických nápojích RH+ a Squash Canabis. E 124 – PONCEAU 4R Potravinářská červeň Ponceau 4R se obvykle nachází v pudincích, cukrovinkách, alkoholických nápojích a ve sladkém baleném pečivu. Aditivum E – 124 bylo nalezeno v bonbonech Haribo Primavera Erdbeeren, v balených punčových řezech vyrobených pro Kaufland a v alkoholickém nápoji Squash Canabis. E 129 – ČERVEŇ ALLURA AC Azobarvivo Červeň Allura AC se vyuţívá k dobarvování mléčných výrobkŧ, alkoholických a nealkoholických nápojŧ a cukrovinek. Bonbony Alpenliebe jahoda, Haribo Primavera Erdbeeren, Jojo (hrošíci), tyčinka Margot, instantní nápoj Tang broskev, Tang pomeranč a Tang černý rybíz, alkoholický nápoj Puschkin Energy obsahovaly přídatnou látku E – 124.
39
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Závěr V současné době má spotřebitel moţnost výběru z nepřeberného mnoţství potravinového sortimentu. Vodítkem pro správnou volbu potravin by neměl být estetický vzhled obalu, nýbrţ údaje na něm uvedené. Informace na etiketách jsou velmi dŧleţité nejen pro diabetiky, konzumenty s bezlepkovou dietou a spotřebitele, kteří mají alergii na určitou sloţku potravin, ale i pro ostatní spotřebitele, kteří nemají ţádné zdravotní potíţe související s konzumací potravin. Spotřebitelé by měli dbát na sloţení potravin, jejich energetickou hodnotu, datum minimální trvanlivosti a datum pouţitelnosti, zemi pŧvodu atd. Pramenem pro potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz byly výsledky uskutečněného dotazníkové šetření. Toto šetření bylo zaměřené především na informovanost dotazovaných ohledně označování potravin, znalosti některých pojmŧ, věnování pozornosti údajŧm uvedených na obale potravin, na získávání informací a zájem o tyto informace či např. znalost značky Klasa v závislosti na pohlaví, věku a nejvyšším dosaţeném vzdělání respondentŧ. V dotazníkovém šetření byly pouţity identifikační otázky (pohlaví, věk, nejvyšší dosaţené vzdělání), dále kvantitativní otázky zaloţené jak na typu uzavřených otázek (ano, ne), tak na typu otevřených otázek. Tyto otázky tak nebyly pro respondenty zavádějící a umoţňovaly jim volný projev. Celkový počet dotazovaných byl 205, z toho 80 muţŧ a 125 ţen. Statistickému šetření se podrobili především studenti středních a vysokých škol. První hypotézy byly zaměřeny na zájem spotřebitelŧ o informace uvedené na obalech potravin. Bylo předpokládáno, ţe spotřebitelé nevěnují dostatečnou pozornost údajŧm na obalech potravin. Z šetření bylo zjištěno, ţe více neţ 80% všech spotřebitelŧ si čte údaje na etiketách vţdy nebo nepravidelně, zbylých 19% si údaje nečte nikdy nebo si kupuje výrobky, kterým věří. Hypotéza se tedy nepotvrdila. Moţnou příčinou tohoto pozitivního výsledku je skutečnost, ţe velkou část zkoumaného vzorku tvořili studenti středních a vysokých škol, kteří danou problematiku studují ve škole a snaţí se dodrţovat zdravý ţivotní styl. Další předpoklad byl následující: „Co se týče čtení údajŧ na etiketách, převaţuje počet ţen nad počtem muţŧ a počet spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním a studentŧ nad počtem spotřebitelŧ se základním vzděláním či zaměstnaných a nezaměstnaných spotřebitelŧ s výučním listem a maturitou.“. Z pohledu pohlaví spotřebitelŧ, kteří se o údaje na etiketách zajímají, převaţuje počet ţen (82%) nad počtem muţŧ (79%). Ve srovnání s ţenami (4%) si vyšší procento muţŧ (9%) čte informace vţdy. Co se týče vzdělání, převládá počet studentŧ středních škol a nestudujících spotřebitelŧ 40
Označování potravin a ochrana spotřebitele s nejvyšším základním a středoškolským vzděláním nad počtem studentŧ vysokých škol a spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním. Konkrétně si čte informace na obalech vţdy nebo někdy 85% z první skupiny dotazovaných a 72% studentŧ vysokých škol a respondentŧ s vysokoškolským vzděláním. Největší pozornost informacím na obalech potravinářských produktŧ věnují studentky středních škol a nestudující ţeny s nejvyšším dosaţeným základním a středoškolským vzděláním. Předpoklad byl tedy opět mylný. Počet ţen, které se zajímají o informace na obalech potravin, je srovnatelný s počtem muţŧ. O 13% méně studentŧ vysokých škol a spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním si ve srovnání s druhou skupinou respondentŧ čte údaje na etiketách vţdy či nepravidelně. V následující hypotéze bylo tvrzeno, ţe pokud spotřebitelé informace na etiketách čtou, zajímají se především o data pouţitelnosti či trvanlivosti, zemi pŧvodu, podmínky uchování a informace o výrobci. Z celkového počtu muţŧ a ţen, bez ohledu na věkové kategorie, se nadpoloviční většina spotřebitelŧ zajímá především o sloţení, datum trvanlivosti a spotřeby. Mezi další informace, které spotřebitelé vyhledávají, patří údaje o energetické hodnotě a o obsahu přídatných látek. Zanedbatelné procento spotřebitelŧ čte informace o zemi pŧvodu, výrobci a hmotnosti potraviny. Podmínky uchování neuvedl ţádný z dotazovaných. O nejvíce ţádanou informaci na etiketách potravin - datum trvanlivosti či pouţitelnosti - se zajímají především ţeny ve věku 15 – 19 a 30 – 49 let. Hypotéza byla chybná. Informace o zemi pŧvodu, podmínkách uchování a výrobci spotřebitelé na etiketách přehlíţejí, naopak vyhledávají údaje o sloţení potravin. Další hypotézy byly zaměřeny na datum minimální trvanlivosti a datum pouţitelnosti. Bylo předpokládáno, ţe spotřebitelé neznají rozdíl mezi datem trvanlivosti a datem spotřeby. Prokázalo se, ţe většina spotřebitelŧ se mylně domnívá, ţe se nadále nemohou prodávat potraviny s prošlým datem trvanlivosti. Polovina studentŧ vysokých škol a spotřebitelŧ s vysokoškolským vzděláním věděla, ţe potraviny s prošlým datem trvanlivosti lze i nadále prodávat či jinak nabízet. Dalším účelem práce bylo potvrzení či vyvrácení předpokladu, ţe se spotřebitelé setkali s prodejem potravin s prošlým datem pouţitelnosti a ţe k tomuto nekalému jednání vŧči spotřebitelŧm dochází především v malých prodejnách. Zkoumaný vzorek tvořili respondenti, kteří správně odpověděli otázky týkající se data trvanlivosti a pouţitelnosti. 63 % spotřebitelŧ se setkalo s tím, ţe prodejce nabízel potraviny s prošlým datem pouţitelnosti. Tato skutečnost je alarmující, vezme-li se v úvahu, ţe se jedná o zdraví člověka. Nejčastěji byly potraviny nabízeny v malých prodejnách, dále pak v obchodních řetězcích Tesco, Kaufland, 41
Označování potravin a ochrana spotřebitele Billa, Coop, Penny, Lidl, Albert a Interspaar. Nekalého jednání se v České republice dopouštěly téměř všechny prodejny. Na základě výsledkŧ dotazníkového šetření lze vyvrátit hypotézu, ţe značka Klasa stále není v povědomí spotřebitelŧ jako značka kvalitního českého produktu a spotřebitelé jí neupřednostňují před jinými. Ve spojitosti se značkou Klasa se více jak polovině spotřebitelŧ vybaví kvalita. Kolem 40% spotřebitelŧ ví, ţe se jedná o ryze český výrobek. Nadpoloviční většina dává čas od času přednost potravinám označených značkou kvality. V souvislosti se čtením údajŧ na obalech potravin vznikla hypotéza, ţe jedním z dŧvodŧ, proč lidé informace nečtou, je nedostatečná velikost písma a ţe by spotřebitelé uvítali právní úpravu o stanovení minimální velikosti písma. Tato hypotéza byla prokázána – 113 z celkového počtu 205 respondentŧ by vyhlášku o stanovení minimální velikosti písma nechalo zavést. Poslední hypotéza se týkala pŧvodu informací o označování potravin. Předpokládalo se, ţe spotřebitelé získávají informace především ze školy, televize a internetu. Domněnka byla ověřena. Kromě školy, televize a internetu nabývají spotřebitelé vědomosti především na internetu. Na základě prŧzkumu potravin podezřelých z obsahu azobarviv E 102, E 104, E 110, E 122, E 124 a E 129 provedeného v listopadu roku 2009 v hypermarketu Kaufland Sokolov, byla vytvořena databáze potravin obsahujících tyto přídatné látky, které dle Evropské unie mohou mít nepříznivý vliv na činnost a pozornost dětí. Nejčastěji se přídatné látky nacházely v potravinách známých značek vyšší cenové kategorie. Tato azobarviva byla nalezena především v alkoholických nápojích, cukrovinkách, rozpustných a energetických nápojích. Cíl bakalářské práce – potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz – byl splněn. Výsledky dotazníkového šetření nepotvrdily všechny předpoklady. Moţným dŧvodem neprokázání určitých předpokladŧ bylo statistické šetření na skupině z převáţné většiny zastoupené respondenty stejné věkové skupiny (15 – 25 let). Z poznatkŧ, které vyplynuly ze sociologického výzkumu, vyplývá, ţe v oblasti označování potravin je stále mnoho nedostatkŧ nejen ze strany výrobce a prodejce, ale také ze strany spotřebitele. Jedná se především o prodej potravin s prošlým datem pouţitelnosti. Tento trend se týká téměř všech českých obchodních řetězcŧ, coţ je alarmující zjištění. Konzumenti by měli 42
Označování potravin a ochrana spotřebitele prvotně číst informaci o datu minimální trvanlivosti či datu spotřeby. Měli by si uvědomit, ţe se jedná o jejich zdraví a věnovat větší pozornost informacím na obalech potravin. Opatřením před tímto problémem by však nemělo být pouze zvýšení zájmu spotřebitelŧ o údaje na etiketách, ale zvýšení počtu kontrol prováděných Českou obchodní inspekcí. Vedle nekalého jednání ze strany prodejce se spotřebitelé setkávají s nekalým jednáním ze strany výrobce potravin. Jedná se o klamání spotřebitelŧ, kdy výrobci hledají nové zpŧsoby jak upoutat pozornost zákazníka. Na etiketách potravin se objevují nová tvrzení přisuzující potravinám zvláštní vlastnosti. Základním vodítkem pro určování kvality potravin zŧstává její sloţení, proto je nezbytné, aby spotřebitelé tomuto údaji věnovali pozornost. Dozorové orgány by měli provádět častější dozor v této oblasti, aby spotřebitelé nebyli obelháváni. Je velmi dŧleţité, aby z obalu potravin bylo jasně patrné, jakými vlastnosti daná potravina disponuje, údaje na etiketách byly přehledné, dobře čitelné a především pravdivé.
43
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Literatura 1. BOHŦNKOVÁ, Kateřina, PELIKÁN, Tomáš. Prodávající a spotřebitel - jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. 1. vyd. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis 2005. ISBN 80-2394293-X. 96 s. 2. ČEPIČKA, Jaroslav a kol. Obecná potravinářská technologie. 1. vyd. Praha: VŠCHT Praha 1995. ISBN 80-7080-239-1. 246 s. 3. ČURDA, Dušan. Balení potravin. 1. vyd. Praha: VŠCHT. 432 s. 4. ČURDA, Dušan. Obalová technika v potravinářství. Praha: VŠCHT 1971. 264 s. 5. DUPAL, Libor, MICHALOVÁ, Irena, NOVÁK, Karel. Rizika při nákupu zboží. Brno: CP Books, a.s. 2005. ISBN 80-251-0507-5. 254 s. 6. HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie. 1. vyd. Praha: Oeconomica 2006. ISBN 80-245-1106-1. 185 s. 7. HULVA, Tomáš. Ochrana spotřebitele. Praha: Aspi 2005. ISBN 80-7357-064-5. 452s. 8. MICHALOVÁ, Irena. Značky a informace na potravinách.Praha: Sdruţení českých spotřebitelŧ 2006. ISBN 80-239-6652-9. 44s. 9. SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství 2008. ISBN 80-7271-174-1. 52 s. 10. TŦMOVCOVÁ, Petra. Požadavky EU na jakost a zdravotní nezávadnost potravin a jejich aplikace v ČR, [disertační práce]. Praha 2005. 11. VEČERKOVÁ, Hana. Budou potraviny čitelnější. Dnes, 2008, 21. 3., s. E6. 12. VEČERKOVÁ, Hana. Co nevíte o značení potravin. Dnes, 2008, 21. 3., s. E7. 13. VEČERKOVÁ, Hana. Obaly na potravinách lžou. Dnes, 2010, 12. 2., s. E1 – E3. 14. VEČEŘOVÁ, Dana. Klasa aneb dejme přednost kvalitě, Svět potravin, 2009, č. 1, s. 17 – 19. 15. VYHLÁŠKA Č. 113/2005 Sb., o zpŧsobu označování potravin a tabákových výrobkŧ 16. ZÁKON Č. 110/1997 ve znění 281/2009 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonŧ
44
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Internet 1. Bez konzervantů [online]. 2009 [cit. 2010-03-14]. Databáze éček. Dostupné z WWW:
. 2. Konec chemie v potravinách, po novém nařízení EU „éčka“ zmizí. In IDnes.cz/ekonomika. [s.l.] : [s.n.], 2009 [cit. 2010-03-14]. Dostupné z WWW:
. 3. KOPTIŠ, Martin. Bezpečné potraviny [videozáznam]. Praha: Fontis 2003 4. Sdružení obrany spotřebitelů [online]. 2006 [cit. 2010-02-25]. Jak číst v potravinových obalech. Dostupné z WWW: . 5. SUKOVÁ, Irena. Členské státy prosazují minimální velikost písma 1,2 mm. EU Food law [online]. 2009, 387, [cit. 2010-03-13]. Dostupný z WWW: . 6. ŠMÍDTOVÁ, Martina. Spotřebitelé nečtou údaje na potravinách; jsou podle nich nečitelné a navíc jim přestávají věřit. In SZPI. [s.l.] : [s.n.], 2010 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: .
45
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Obrázky Obr. 1 Známky EU........................................................................................................................ 21 Obr. 2 Značka Klasa ..................................................................................................................... 23 Obr. 3 Značka Czech Made .......................................................................................................... 23 Obr. 4 Značka Biopotravina……………………………………………………………………...24 Obr. 5 Značka Bio Bioprodukt………………………………………………………………….. 24 Obr. 6 Znalost charakteristiky data minimální trvanlivosti v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ 28 Obr. 7 Znalost charakteristiky data pouţitelnosti v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ ............... 28 Obr. 8 Nekalé praktiky prodejcŧ týkající se prodeje potravin s prošlým datem pouţitelnosti ..... 29 Obr. 9 Maloobchodní provozovny prodávající potraviny s prošlým datem pouţitelnosti ........... 30 Obr. 10 Označení a místo prodeje potravin s prošlým datem pouţitelnosti ................................. 31 Obr. 11 Vztah k velikosti písma v závislosti na věku spotřebitelŧ ............................................... 33 Obr. 12 Zavedení právní úpravy o stanovení minimální velikosti písma .................................... 33 Obr. 13 Vztah spotřebitelŧ ke značkám kvality ............................................................................ 35 Obr. 14 Informovanost o označování potravin ............................................................................. 36
46
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Tabulky Tabulka 1 Výţivová tvrzení ........................................................................................................................ 16 Tabulka 2 Závislost zájmu o informace uvedené na etiketách potravin na věku a vzdělání respondentŧ .. 26 Tabulka 3 Znalost povinných údajŧ v závislosti na vzdělání spotřebitelŧ .................................................. 27 Tabulka 4 Informace na etiketách, které zajímají spotřebitele (ţeny) ........................................................ 32 Tabulka 5 Informace na etiketách, které zajímají spotřebitele (muţe) ....................................................... 32 Tabulka 6 Povědomí spotřebitelŧ o značce Klasa ....................................................................................... 34 Tabulka 7 Pŧvod informací týkajících se označování potravin .................................................................. 37
47
Označování potravin a ochrana spotřebitele
Příloha
48
Dotazníkové šetření Označování potravin Pohlaví muţ
ţena
Věk 15-19 Jsem student
20-24
25-29
zaměstnaný
30-39
40-49
50 a více
nezaměstnaný
Nejvyšší dosažené vzdělání ……………………………................................ Čtete si údaje o potravině uvedené na obalu? ano, vţdy
ano, nepravidelně
ne, nikdy
ne, kupuji si výrobky, kterým věřím jiná odpověď: ……………………………………………………………………. Pokud ano, které údaje vás zajímají? ……………………………………………………………………………………. Víte, co vše patří k povinným údajům při označování potravin? ano, zajímám se o to
mám tušení
netuším
jiná odpověď:……………………………………………………………………… Pokud nějaký důležitý údaj chybí, odradí Vás to od koupě tohoto potravinářského výrobku? ano
ne
jiná odpověď: …………………………………………………………………….. Zdá se Vám velikost písma na veškerých potravinářských obalech dostačující? ano
ne
netuším
Zavedli byste právní úpravu o stanovení minimální velikosti písma pro označování potravin? ano
ne
netuším
Myslíte si, že se mohou i nadále prodávat výrobky s prošlým datem minimální trvanlivosti? ano
ne
netuším
Myslíte si, že se mohou i nadále prodávat výrobky s prošlým datem použitelnosti? ano
ne
netuším
Setkali jste se někdy s tím, že by provozovatel potravinářského podniku prodával výrobky s prošlým datem použitelnosti? ano
ne
netuším
Pokud ano, v jakém obchodním řetězci se Vám to stalo? ………………………………………………………………………………………… Pokud ano, jak byla potravina s prošlým datem použitelnosti označena, případně na jakém místě byla prodávána? ………………………………………………………………………………………… Co se Vám vybaví ve spojitosti se značkou Klasa, co pro mě tato značka znamená? ………………………………………………………………………………………….. Dáváte přednost potravinám označeným značkou kvality? vţdy
občas
málokdy
nikdy
Myslíte si, že jste dostatečně informováni o označování potravin? ano
ne
netuším
Odkud získáváte informace ohledně označování potravin? ………………………………………………………………………………………….
Děkujeme za vyplnění dotazníkového šetření a přejeme hezký den! 50