VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Obor: Podnikání a právo. Ochrana spotřebitele při nákupu potravin

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Podnikání a právo

Ochrana spotřebitele při nákupu potravin

Autor: Barbora Opletalová Vedoucí bakalářské práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne

…………

………………… podpis studenta

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala panu doc. JUDr. Zbyňku Švarcovi za ochotu, trpělivost a cenné rady při vedení mé práce.

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 2   1    Ochrana spotřebitele ................................................................................................... 4   1.1    Právní úprava vztahující se k danému tématu ..................................................... 4   1.1.1    Právní úprava ochrany spotřebitele .............................................................. 4   1.1.2    Potravinové právo ......................................................................................... 6   1.2    Práva a povinnosti subjektů ve spotřebitelských vztazích ................................... 8   1.2.1    Subjekty ochrany spotřebitele....................................................................... 8   1.2.2    Práva a povinnosti spotřebitele ..................................................................... 9   1.2.3    Povinnosti prodávajícího ............................................................................ 11   2    Označování potravin ................................................................................................. 14   2.1    Všeobecné požadavky na označování potravin ................................................. 14   2.1.1    Povinně uváděné údaje ............................................................................... 15   2.1.2    Balení potravin............................................................................................ 21   2.2    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ........................... 23   3    Klamání spotřebitelů v oblasti potravin .................................................................... 27   3.1    Klamavé praktiky u vybraných potravin ........................................................... 28   3.2    Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti ........................................ 32   3.3    Jak se bránit klamavým praktikám .................................................................... 33   4    Reklamace................................................................................................................. 35   5    Dozorové orgány pro oblast potravin ....................................................................... 40   Závěr ............................................................................................................................. 43   Seznam použité literatury ............................................................................................. 45   Seznam zkratek............................................................................................................. 49   Seznam obrázků ........................................................................................................... 50  

1

Úvod Potraviny jsou naprosto základní potřebou pro život každého z nás. Je to jediný statek, který potřebujeme mít denně k dispozici, a bez kterého se dlouhodobě nelze obejít. V dřívějších dobách žili lidé pouze z toho, co si sami vypěstovali, nebo ze zvířat, která chovali. Věděli přesně, co je součástí jejich potravy, a že je čerstvá, kvalitní a bezpečná. Dnes je však pro běžného konzumenta prakticky nemožné obstarávat si veškeré potraviny pouze z vlastních zdrojů, a tak naše kroky více či méně často směřují do obchodů, kde si vše potřebné jednoduše nakoupíme. Dříve si spotřebitel, vzhledem k velmi omezenému výběru, nemusel příliš lámat hlavu nad tím, jakou značku nebo příchuť určitého výrobku si zvolí. V dnešní době, při nepřeberném množství všech druhů potravin, musí zákazník čelit těmto rozhodnutím při každém nákupu. Výrobci se o spotřebitele doslova perou, každý z nich se všemi možnými způsoby snaží, aby byl obal výrobku co nejpůsobivější, s cílem zaujmout spotřebitele natolik, aby se při výběru produktu rozhodl právě pro ten jejich. Bohužel, tato soutěživost mezi výrobci mnohdy vede k praktikám, které překračují hranice etiky a zákazníky úmyslně klamou, ve snaze co nejvíce vydělat. Jedná se především o uvádění nepravdivých nebo klamavých údajů na obalech výrobků a falšování jejich obsahu. Prodejci to spotřebitelům zrovna moc neulehčují. Vzhledem k tomu, že jejich cílem je dosáhnout co nejvyššího zisku z prodeje výrobků, klamavé praktiky se často objevují i na jejich straně, například v podobě nesprávných informací o datu spotřeby nebo klamavého umístění zboží v regálu. Výrobci a prodejci obvykle spoléhají na to, že spotřebitelé neznají zákon, neví o svých právech a nejsou tak schopni uvedené nekalé praktiky odhalit. Cílem mé práce je zmapovat tuto problematiku, představit právní předpisy, které danou oblast upravují, upozornit čtenáře, na co by si měl dát pozor při nákupu potravin a seznámit ho s jeho spotřebitelskými právy. Práce je rozdělena do pěti kapitol. První z nich se týká právní úpravy ochrany spotřebitele, a to jak v obecném měřítku, tak i konkrétně v oblasti potravin. Jsou zde také charakterizovány dva hlavní subjekty spotřebitelského vztahu, prodávající a spotřebitel, včetně jejich práv a povinností. Postavení výrobce podrobně necharakterizuji, neboť se spotřebitelem v zásadě nepřichází do kontaktu, a nemá tak 2

vůči němu primární odpovědnost. Přesto mu zákon stanovuje řadu povinností, které jsou zmiňovány v průběhu celé práce. Druhá část je věnována problematice označování potravin, jež je pro nekalé praktiky z mého pohledu stěžejní, vzhledem k tomu, že právě obal výrobku ve většině případů rozhoduje o tom, zda si produkt zakoupíme či nikoliv. V této kapitole budou uvedeny nejdůležitější požadavky na označování potravin, které upravuje současná legislativa a vedle toho nejvýznamnější změny, které přináší nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011. Následující kapitola popisuje, jakým způsobem nejčastěji výrobci a prodejci klamou své zákazníky, přičemž podrobněji jsou tyto praktiky objasněny u několika druhů potravin, které obecně patří mezi nejproblémovější. Asi každému z nás se někdy stalo, že si v obchodě nevědomky zakoupil závadnou potravinu, či se tato potravina stala závadnou až během správného skladování, a to ještě předtím, než jí vypršelo datum spotřeby. Řada spotřebitelů však neví o tom, že v takových případech mají právo na reklamaci a zakoupené výrobky tak často končí rovnou v odpadkovém koši. Čtvrtá kapitola se proto zabývá možnostmi reklamace a výhodami, které v této oblasti navíc poskytují některé obchodní řetězce. Poslední část čtenáře seznamuje s hlavními dozorovými orgány, působícími v oblasti kontroly kvality a bezpečnosti potravin. Jedná se především o Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, která je v této kapitole charakterizována podrobněji. V práci se soustředím především na hmotnou právní úpravu dané problematiky a vzhledem k omezenému rozsahu se dále nezabývám vymahatelností jednotlivých práv.

3

1 Ochrana spotřebitele „Ochrana spotřebitele prostřednictvím spotřebitelské politiky je nedílnou součástí hospodářské politiky každého vyspělého státu.“1 Lze ji charakterizovat jako oblast práva, jejímž hlavním cílem je dosáhnout rovnováhy ve vztazích mezi výrobci, prodejci a spotřebiteli. V těchto vztazích vystupuje spotřebitel jako slabší článek oproti profesionálům, kteří disponují cennými zkušenostmi a informacemi. Právě nedostatečná nebo špatná informovanost spotřebitelů a klamavé praktiky podnikatelů způsobují jejich nekvalifikovaná a nákladná rozhodnutí, kterých často později litují. Odhalení všech potřebných informací, které jsou pro kupujícího důležité při výběru toho správného a kvalitního výrobku, je hlavním nástrojem práva na ochranu spotřebitele pro odstranění zmiňované nerovnosti.2

1.1 Právní úprava vztahující se k danému tématu Ochranu spotřebitele v našem právu upravuje množství jak soukromoprávních, tak i veřejnoprávních norem, roztříštěných do mnoha právních předpisů. Tato práva jsou velice důležitá pro realizaci spotřebitelské ochrany, nicméně pouze jejich existence nestačí. Aby mohly být spotřebitelovy zájmy efektivně chráněny, je nezbytné, aby spotřebitel svá práva dobře znal, uměl je aplikovat a mohl tak na trhu dělat ta správná rozhodnutí bez sebemenší nejistoty. V této části vymezím nejprve ty nejdůležitější prameny, týkající se ochrany spotřebitele jako takové, a následně uvedu legislativu vztahující se přímo na potraviny.

1.1.1 Právní úprava ochrany spotřebitele Zákon o ochraně spotřebitele Zákon č. 635/1992 Sb. je hlavním předpisem upravujícím spotřebitelské vztahy v českém právu. Je rozdělen do pěti částí regulujících především vztahy veřejnoprávní, najdeme zde však také soukromoprávní prvky. První část zahrnuje definice důležitých pojmů, potřebných pro účely tohoto zákona. Jde například o 1

TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde, 2008,

222 s. ISBN 978-80-7201-695-2. (str. 10) 2

tamtéž

3

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění4pozdějších předpisů

pojmy spotřebitel, prodávající, výrobce, dovozce, výrobek, služba, obuv apod. V druhé části jsou stanoveny zejména povinnosti prodejců a poskytovatelů služeb vůči spotřebitelům. Jde především o zákaz jakýchkoliv nekalých obchodních praktik, zákaz diskriminace spotřebitele či informační povinnost, která mimo jiné stanovuje základní pravidla pro označování výrobků. Tyto závazky prodejců budou detailněji popsány v dalších kapitolách práce. Třetí část upravuje působnost jednotlivých orgánů státní správy provádějících dozor nad ochranou spotřebitele a správní delikty, kterých se výrobce, prodávající nebo jiný podnikatel může v rámci svého jednání dopustit. Čtvrtá část se týká právního postavení spotřebitelských sdružení a jejich oprávnění vůči orgánům veřejné správy. Poslední část zahrnuje společná a závěrečná ustanovení. 3 Občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb. je základním soukromoprávním předpisem v českém právu. Oblast ochrany spotřebitele upravuje například v ustanoveních týkajících se odpovědnosti za vady, záruční doby, kupní smlouvy, záruky za jakost apod. Evropská úprava V současné době je ochrana spotřebitele v politice EU jednou z hlavních priorit. Jejím cílem je zajistit spotřebitelům stejnou úroveň jejich práv ve všech státech EU, zvýšit bezpečnost výrobků a tak i zákaznickou důvěru v přeshraniční nákupy. Platí zde také zásada vzájemného uznávání výrobků, to znamená, že výrobce z jednoho členského státu může bez obav vstupovat na trh ostatních zemí EU. Pokud naopak vstupuje na jednotný trh výrobek z třetích zemí, musí být zajištěno, aby splňoval veškeré evropské normy. Právo EU je prosazováno především pomocí směrnic, které jsou pak jednotliví členové povinni implementovat do svého národního práva. Mezi ty nejdůležitější patří směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů, dále směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, směrnice 2006/114/ES o srovnávací a klamavé reklamě nebo 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků.

3

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů

5

1.1.2 Potravinové právo Potravinu definuje zákon o potravinách a tabákových výrobcích jako látku, kterou člověk spotřebovává buď v nezměněném stavu, nebo nějakým způsobem upravenou, a to ve formě jídla nebo nápoje. Mezi potraviny řadíme také přídatné látky, pomocné látky a látky určené k aromatizaci, pokud jsou určené ke konzumaci spotřebitelem. Naopak za potravinu nejsou považována léčiva a omamné nebo psychotropní látky.4 Potravinové právo lze charakterizovat jako soubor právních norem týkajících se potravin. Nejedná se o samostatné právní odvětví, systematicky ho můžeme podřadit pod právo zemědělské a právo životního prostředí, se kterými úzce souvisí. Cílem potravinového práva je zaručit bezpečné tržní prostředí, a chránit tak život a zdraví spotřebitele před nebezpečnými, falšovanými a špatně označenými potravinami. Kromě toho je jeho úkolem zajistit ochranu zvířat, rostlin a životního prostředí. 5 Na evropské úrovni je hlavním úkolem potravinového práva harmonizovat stávající vnitrostátní předpisy, stanovit jakousi společnou základu pro potravinová práva členských států a zajistit volný pohyb zdravých a bezpečných potravin v rámci Evropské unie. Pro tyto účely je nejdůležitější nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, které definuje základní pojmy a stanovuje zásady, ze kterých pak jednotlivé národní úpravy potravinového práva vychází. Dále zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a vymezuje postupy, které se týkají bezpečnosti potravin uváděných na trh.6 Ve většině zemí po celém světě stojí potravinové právo na souboru norem nezávazného charakteru zvaném Codex Alimentarius, neboli potravinový kodex. Týká se jak potravinových norem, tak i správných postupů, pokynů a dalších doporučení. Byl vytvořený s cílem zajistit bezpečnost, kvalitu a poctivost celosvětového obchodu s potravinami. Komise pro Codex Alimentarius je mezinárodní organizací založenou 4

§ 2, písm. a), zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích

5

SPITZENBERGEROVÁ, Ivona. Potravinové právo. E-pravo [online]. 2013 [cit. 2014-04-06].

Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/potravinove-pravo-92954.html 6

Bezpečnost potravin a krmiv. Europa [online]. 2011 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z:

http://europa.eu/legislation_summaries/consumers/consumer_information/f80501_cs.htm

6

v šedesátých letech 20. století dvěma odborovými organizacemi OSN, FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství) a WHO (Světová zdravotnická organizace). V současné době je členy organizace 185 států, ve kterých žije 99% světové populace. Každý z těchto států má své zastoupení v komisi CA, a podílí se tak na vytváření nových zákonů a na jejich aplikaci.7 Základním pramenem potravinového práva v České republice je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vymezuje především povinnosti provozovatelů potravinářských podniků a uvádění potravin do oběhu. Vedle toho upravuje státní dozor nad dodržováním těchto povinností. Hlavním úkolem tohoto zákona je chránit zdraví a zájmy spotřebitele a posílit jeho důvěru v tuzemské potraviny. Toho se snaží docílit stanovením jasných požadavků na balení a označování potravin a přísných nároků na jejich zdravotní nezávadnost a jakost. Zároveň určuje pravidla pro výrobu a uvádění potravin do oběhu. Zakazuje například uvádět do oběhu potraviny, které8:

7

•

mají klamavé označení, nebo jsou nabízené klamavým způsobem,

•

mají prošlé datum použitelnosti,

•

mají prošlé datum minimální trvanlivosti a nejsou takto označeny,

•

nesplňují požadavky na zdravotní nezávadnost,

•

jsou neznámého původu atd.9

About codex. Codex Alimentarius [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z:

http://www.codexalimentarius.org/about-codex/en/ 8

HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. Vyd. 2. V Praze: Oeconomica, 2004, 136 s. ISBN 80-245-

0690-4. (str. 33) 9

§ 10 zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích

7

1.2 Práva a povinnosti subjektů ve spotřebitelských vztazích 1.2.1 Subjekty ochrany spotřebitele Nejprve je třeba vysvětlit několik základních pojmů označujících hlavní subjekty spotřebitelského vztahu, se kterými se bude čtenář setkávat v průběhu celé práce, a je nutné, aby jim bylo správně porozuměno. Spotřebitel Spotřebitel je subjekt právního vztahu vznikajícího mezi ním a prodávajícím. Je jím osoba, která kupuje, užívá a spotřebovává výrobky jako konečné produkty – je tedy jejich konečným adresátem. Spotřebitelem nemusí být pouze jednotlivec, jak je obvykle vnímáno, může jím být také instituce nebo skupina jednotlivců, která vystupuje jako jeden subjekt se společnými zájmy, obvykle rodina.10 Starý občanský zákoník, stejně jako dřívější úprava zákona o ochraně spotřebitele, chápal jako spotřebitele také právnickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Hlavním smyslem ochrany spotřebitele je především ochrana slabší strany, tj. neprofesionálního spotřebitele ve vztahu se zkušeným podnikatelem. Vzhledem k tomu že od právnické osoby lze očekávat vyšší míru profesionality a zkušeností, i když zrovna nepodniká, nová znění zákonů již pojem spotřebitele omezují pouze na osobu fyzickou. Podle zákona o ochraně spotřebitele je spotřebitelem „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“11 Občanský zákoník definuje pojem spotřebitele velice podobně. „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec

10

PELIKÁN, Tomáš. Prodávající a spotřebitel: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2005, 90 s. Podnikatelé a spotřebitelé. ISBN 80-2394293-X. (str. 7) 11 §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

8

samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“12 Podnikatel Zatímco ve starém občanském zákoníku byli za subjekty spotřebitelského vztahu považováni spotřebitel a dodavatel, nový občanský zákoník mění osobu dodavatele na podnikatele. V občanském zákoníku je podnikatel uveden jako ten, kdo „vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem, se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.“13 Zákon o ochraně spotřebitele zároveň v definici pojmu prodávajícího odkazuje na vymezení pojmu podnikatel v občanském zákoníku, konkrétně v § 420, odst. 2, podle kterého se pro účely ochrany spotřebitele považuje za podnikatele „každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná svým jménem nebo na účet podnikatele.“14 Prodávající Prodávající je druhým, silnějším a zkušenějším subjektem spotřebitelského vztahu, do kterého vstupuje v rámci své podnikatelské činnosti. Zákon o ochraně spotřebitele chápe prodávajícího jako „podnikatele, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby“.15 Pro účely tohoto zákona se tímto pojmem rozumí taktéž „fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny.“16

1.2.2 Práva a povinnosti spotřebitele17 Spotřebitel je na trhu velice významným, bohužel zranitelným subjektem, který se mnohdy nechá lapit do sítí nekalých praktik prodejců. Ti často využívají

12

§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

13

§ 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

14

§ 420 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

15

§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

16

§ 2 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

17

Consumer rights. Consumers International [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z:

http://www.consumersinternational.org/who-we-are/consumer-rights/

9

svých znalostí a zkušeností ke klamání kupujícího za účelem dosáhnout co nejvyššího zisku. K posílení postavení spotřebitele ve vztahu k prodávajícímu je zapotřebí, aby věděl, že existují práva, která ho chrání. „Spotřebitelé - to znamená my všichni - jsou tou nejsilnější ekonomickou skupinou, která ovlivňuje téměř každé veřejné i soukromé ekonomické rozhodnutí. Je to ale taková jediná významná skupina, jejíž názory jsou často přehlíženy,“ prohlásil John F. Kennedy ve svém projevu 15. března 1962, kdy předstoupil před Kongres s informací, že je nutné reagovat na potřeby spotřebitelů. Vyslovil zde také historicky první čtyři spotřebitelská práva – právo na bezpečnost, informace, svobodnou volbu a právo být vyslyšen. Od té doby došlo k dalšímu vývoji těchto pravidel, a v současné době mezinárodní federace spotřebitelských organizací Consumer International deklaruje osm práv spotřebitelů: Právo na bezpečnost – Spotřebitel má právo být chráněn před výrobky, výrobními procesy a službami, které by mohly ohrozit jeho zdraví, nebo dokonce život. Právo být informován – Spotřebitel musí znát fakta potřebná k tomu, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout o volbě toho správného výrobku. Toto právo ho zároveň chrání před klamavou reklamou a uváděním nepravdivých informací na etiketách. Právo na výběr – Spotřebitel má právo vybrat si ze široké škály produktů a služeb za přijatelnou cenu a s jistotou, že vybraný produkt bude kvalitní. Právo být vyslyšen – Zajišťuje, že při tvorbě a realizaci státní politiky a při vývoji produktů a služeb budou zohledněny zájmy spotřebitelů. Právo na základní potřeby – Každý musí mít přístup k základním druhům zboží a služeb, jako jsou potraviny, oblečení, bydlení, zdravotní péče, vzdělání, voda apod. Právo na odškodnění – Spotřebitel má právo na kompenzaci při zakoupení vadných výrobků nebo neuspokojivých služeb. Zároveň musí obdržet náhradu za škody zaviněné užívaným zbožím. Právo na vzdělání – Spotřebitel by se měl dále vzdělávat a získávat nové informace potřebné k tomu, aby mohl dělat ta správná rozhodnutí při nákupu zboží a služeb. Zároveň by měl znát svá spotřebitelská práva a umět je využít.

10

Právo na zdravé životní prostředí – Každý máme právo žít a pracovat ve zdravém životním prostředí, které nás neohrožuje, a měli bychom se snažit ho takové zachovat i pro další generace. Jak už to ale bývá, vedle práv existují vždy i určité povinnosti, které se zde uvedenými právy úzce souvisí. V 80. letech 19. století prezident federace Consumer International Anwar Fazal tyto povinnosti zformuloval do několika následujících tezí a dnes se jimi řídí většina organizací chránících práva spotřebitelů: Kritické vědomí – Spotřebitel by měl být více ostražitý v otázkách kvality zboží a služeb a rozhodovat se při jejich výběru racionálně. Aktivní účast v ochraně spotřebitele – Spotřebitel by se měl aktivně zajímat o svá práva a snažit se je vůči prodejci prosadit, pokud bude mít pasivní přístup, silnější strana toho snadno zneužije v jeho neprospěch. Společenská a ekologická odpovědnost – Spotřebitel by měl při nakupování výrobků a služeb přemýšlet nad tím, jaký vliv bude mít jeho spotřební chování na životní prostředí, lidi i zvířata, kterých se proces výroby a spotřeby přímo týká, a jednat v tomto směru ohleduplně. Solidarita – Spotřebitelé by měli spolupracovat, sdružovat se ve spotřebitelských organizacích, jejichž prostřednictvím mohou výrazněji prosazovat a chránit své zájmy.

1.2.3 Povinnosti prodávajícího Zákon stanovuje prodejcům řadu povinností vůči spotřebitelům, byť řada z nich bývá mnohdy porušována. Jednotlivé povinnosti upravuje občanský zákoník, zákon o ochraně spotřebitele i zákon o potravinách a tabákových výrobcích. V této části uvedu ty nejdůležitější, které by měl každý spotřebitel znát, aby se mohl nekalým praktikám bránit. Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb Podle § 3 zákona o ochraně spotřebitele má prodávající povinnosti: a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře a množství a umožnit spotřebiteli ověřit si správnost těchto údajů. b) prodávat výrobky v předepsané nebo schválené jakosti; pokud jakost není předepsána, schválena nebo uváděna, rozumí se jakost obvyklá. 11

c) prodávat výrobky za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a tyto ceny při prodeji správně účtovat.18 Další skupinu povinností, kterou prodejcům stanovuje zákon o ochraně spotřebitele, tvoří tzv. informační povinnosti. V § 9 je uvedeno, že prodávající je povinen spotřebiteli podat řádné informace o vlastnostech prodávaných výrobků, což platí zejména pro ty vlastnosti, které nemusí být na první pohled zřejmé a mohly by se projevit až později při použití výrobku. Zároveň musí být spotřebitel poučen o způsobu použití a údržby výrobku, a o nebezpečí, které by mohlo nastat v případě nesprávného použití nebo údržby. Pokud je třeba, s ohledem na povahu výrobku, musí prodávající zajistit, aby byl k výrobku přiložen písemný návod, který všechny potřebné a srozumitelné informace obsahuje. Prodejci se mnohdy v případě nedodání požadovaných informací snaží vymluvit na skutečnost, že mu tyto informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Dle zákona se tímto prodejce svých povinností nemůže zprostit.19 Další část téhož zákona, konkrétně § 12, je věnována cenovým informacím. Prodávající je povinen spotřebitele informovat o ceně prodávaných výrobků zřetelným označením výrobku cenou nebo jinak vhodně zpřístupněnou informací o ceně, a to v souladu s cenovými předpisy a předpisem Evropského společenství. Informace o ceně nebo okolnost, že informace není úplná nebo chybí, nesmí například vzbuzovat zdání, že: a) „cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti, b) stanovení ceny závisí na okolnostech, na nichž ve skutečnosti nezávisí, c) v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, d) cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není, e) vztah ceny a užitečnosti nabízeného výrobku nebo služby a ceny a užitečnosti srovnatelného výrobku nebo služby je takový, jaký ve skutečnosti není.“ 20

18

§ 3 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů

19

Informační povinnosti prodejce. Česká obchodní inspekce [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné

z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/informace-pro-prodejce/informacni-povinnosti-prodejce/ 20

§ 12 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů

12

Zákon o ochraně spotřebitele dále upravuje pravidla pro označování výrobků, kterým bude věnována následující kapitola.

13

2 Označování potravin Údaje uváděné na potravinách jsou základním zdrojem informací pro spotřebitele, a při nákupu jsou hlavním vodítkem, podle kterého se rozhodují pro výběr kvalitních a zdraví prospěšných potravin. Proto jejich uvádění na obalech potravin musí být v souladu se stanovenými pravidly, která jsou harmonizována na úrovni Evropské unie a jejich cílem je zajistit, aby spotřebitelé členských států mohli činit informovaná rozhodnutí bez jakýchkoliv obav o své zdraví, a odstranit překážky volného pohybu potravin na evropském trhu. Označením potraviny kromě textu, obsahujícího ty nejdůležitější informace jako složení, trvanlivost nebo podmínky skladování, chápeme také obchodní značky, ochranné známky nebo různé symboly, které se k dané potravině vztahují. Veškeré povinné údaje musí být na viditelném místě, aby se nestalo, že je spotřebitel snadno přehlédne. Dále musí být srozumitelné a sděleny v českém jazyce. Následující kapitola by měla čtenáři přiblížit důležité informace v oblasti označování

potravin

upravené

současnou

legislativou.

Hlavními

prameny

vymezujícími všeobecné požadavky na označování potravin je zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a prováděcí vyhláška 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin, dále se pak k dané problematice vztahují vyhlášky pro jednotlivé skupiny potravin (např. 77/2003 Sb. pro mléko, mléčné výrobky a tuky, 333/1997 Sb. pro mlýnské pekařské a cukrárenské výrobky atd.). Vedle platné legislativy budou v této části práce vysvětlena také některá nová pravidla označování obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011, která nabydou účinnosti 31. 12. 2014.

2.1 Všeobecné požadavky na označování potravin Všechny potraviny musí mít povinné údaje uvedené přímo na svých obalech nebo na jejich připojených součástech. Pokud není možné označit spolehlivě vnější obal, potřebné informace musí být uvedeny v písemné dokumentaci, která potravinu

14

doprovází. Stanovené údaje je nutno uvést na viditelném místě, musí být čitelné, srozumitelné a nesmazatelné. Nesmí být ničím zakryté ani přerušené jinými údaji.21 Údaje uvedené na potravinách jsou pro spotřebitele důležité už ve chvíli nákupu, kdy si při výběru potraviny všímá především jejího názvu, složení a data použitelnosti/minimální trvanlivosti. Později ho budou zajisté zajímat informace popisující jak danou potravinu skladovat nebo jak ji případně před konzumací upravit, např. tepelně. Pro případ, že se vyskytne problém, například že potravina je závadná, jsou na výrobku povinně uvedeny údaje o firmě a označení šarže. 22

2.1.1 Povinně uváděné údaje Původ potraviny Na obalech potravin vždy musí být označen výrobce, prodávající nebo balírna. Pokud jde o osobu právnickou, uvádí se název obchodní firmy a sídlo, u fyzické osoby jméno, příjmení a místo podnikání. Země původu se povinně uvádí u ovoce a zeleniny, kuřat dovážených ze třetích zemí, ryb, olivových olejů, medu, hovězího masa a vajec. Dále je tato informace nezbytná v případech, kdy by neuvedení tohoto údaje mohlo znamenat, že by spotřebitel nabyl nesprávného dojmu o skutečném původu výrobku. Jako příklad lze uvést údaj „Vyrobeno pro Českou republiku“, který nemusí nutně znamenat, že potravina byla v České republice vyrobena, ačkoliv by se to kupujícímu mohlo na první pohled zdát.23 Název potraviny Každá potravina musí být označena názvem a bližším určením charakteru potraviny. Vyhlášky týkající se jednotlivých skupin potravin vymezují požadavky na použité suroviny a použité technologie, které potravina musí splňovat, aby se pro ni mohl daný název použít. Pokud potravinu nelze zařadit do žádné skupiny, označí se

21

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 4-5) 22

tamtéž

23

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 8)

15

takovým názvem, který se bude vztahovat k základní použité surovině nebo technologii.24 Množství výrobku Množství výrobku se uvádí v jednotkách hmotnosti (např. kg) nebo v jednotkách objemu (např. ml) podle toho, v jakém fyzikálním stavu se potravina nachází. Potraviny prodávající se v nálevu musí být kromě celkové hmotnosti označeny také hmotností pevné potraviny bez nálevu nebo jejím procentuálním podílem. V některých případech musí být na obalu výrobku uveden také údaj o počtu kusů. Existují také určité výjimky, kdy údaj o množství není vyžadován. Jedná se například o potraviny vážené za přítomnosti spotřebitele nebo potraviny, které se prodávají podle počtu kusů, a přes obal lze tento počet snadno spočítat.25 V případě, že jsou splněny požadavky stanovené zákonem a prováděcími vyhláškami o metrologii, může výrobce vedle údaje o množství uvést mezinárodní symbol „e“. Tento symbol je pro spotřebitele zárukou, že „průměrný obsah potraviny v balení není menší, než je množství uvedené na obalu“. Kladná odchylka není považována za klamání spotřebitele, záporná odchylka je přípustná pouze do určité míry.26 Datum použitelnosti Datum použitelnosti vymezuje maximální dobu, po kterou si potravina udržuje uvedené vlastnosti a je zdravotně nezávadná. Tento údaj známe z obalů výrobků jako informaci „Spotřebujte do…“. Uvádí se ve formě data ve stanoveném pořadí – den, měsíc a rok, kdy tato doba končí. Používá se u potravin, které se po otevření rychle kazí, a proto mohou být již po krátké době pro lidské zdraví nebezpečné. Jedná se především o mléčné výrobky, chlazené maso a ryby, obložené chlebíčky, zákusky či dorty. Potraviny s prošlým datem použitelnosti se v žádném případě nesmí uvádět do oběhu, neboť se považují za zdravotně závadné. 24

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 9) 25

§ 5 zákona č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění

pozdějších předpisů 26

A-Z Slovník pro spotřebitele: Symbol "e". TKÁČIKOVÁ, Jana. Bezpečnost potravin [online]. 2007

[cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76640.aspx

16

Datum minimální trvanlivosti Toto datum udává minimální zaručenou dobu, po kterou je potravina zdravotně nezávadná a zachovává si svou kvalitu. Na potravinách je značeno slovy „Minimální trvanlivost do…“, a to ve stejné formě data jako datum použitelnosti. Pokud je minimální doba trvanlivosti kratší než 3 měsíce, nemusí se uvádět rok. V případě, že délka této doby je delší než 3 měsíce, ale kratší než 18 měsíců, nemusí být v datu minimální trvanlivosti uveden den. A jestliže je doba trvanlivosti delší než 18 měsíců, postačí uvedení roku. Označené tímto datem jsou obvykle potraviny, které nepodléhají rychlé zkáze, například konzervy, těstoviny nebo čokoláda. Na rozdíl od data použitelnosti, potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti lze uvádět do oběhu, ale pouze za určitých podmínek. Musí být zdravotně nezávadné, označené jako prošlé a prodávány odděleně, např. v samostatném regálu.27 Způsob skladování O tom, jaké jsou vhodné podmínky pro skladování zakoupeného výrobku, musí být spotřebitel informován u takových potravin, které by se mohly následkem nesprávného skladování poškodit. Zároveň musí být uvedeny konkrétní podmínky pro uchovávání po otevření obalu, případně doba spotřeby, a to u potravin, které se krátce po otevření stávají náchylné ke ztrátě kvality.28 Způsob použití Způsob použití (neboli návod k přípravě) je nutno uvést u potravin, které by se nesprávným použitím mohly stát zdravotně závadnými, nebo by mohla být poškozena jejich jakost.29 Tento údaj umožňuje spotřebiteli správné použití potravin, které je nutné před konzumací ohřát v mikrovlnné troubě či jinak tepelně upravit, pokud tento

27

Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská

inspekce [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001188&docType=ART&nid=11342. 28

§ 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění

pozdějších předpisů 29

§ 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění

pozdějších předpisů

17

postup není jednoznačně zřejmý. Stejně tak se tyto informace vyžadují u potravin, které je třeba před použitím zředit nebo rozpustit v tekutině.30 Určení potraviny pro zvláštní výživu Tímto označením chápeme potraviny, které jsou svým zvláštním složením a výrobním postupem odlišné od těch běžných. Jsou určené především kojencům a malým dětem, ale také například osobám, které mají problémy s trávením jistých potravin či látek v nich obsažených, nebo osobám, které cíleně konzumují určité látky pro získání některých výhod z jejich spotřeby. Do této skupiny patří například potraviny bezlepkové, bezlaktózové, nízkoenergetické, potraviny pro sportovce nebo kojenecká výživa.31 Složení potravin Tímto pojmem se rozumí „složení potraviny podle použitých surovin (např. mléko, olej, koření), přídatných látek (antioxidanty, barviva, sladidla atd.), látek určených

k aromatizaci

a

potravních

doplňků

(vitaminy,

minerální

látky,

aminokyseliny atd.)“. Jednotlivé složky se řadí za slovem „složení“ a to sestupně, podle jejich obsahu v potravině v době výroby. Na první místa se tedy dostávají složky, kterých daná potravina obsahuje nejvíce. Pokud některé složky tvoří méně než 2% obsahu potraviny, na jejich pořadí nezáleží. Složka se uvádí buď pod svým konkrétním názvem nebo pod názvem určité skupiny (např. „olej“, „maso“, „mléko“, „sýr“ apod.).32 Některé potraviny nemusí být označeny jejich složením. Jedná se především o jednosložkové potraviny, kdy je název potraviny totožným se jménem jediné obsažené složky. Dále se jedná například o sýry, máslo, kysané mléko nebo smetanu, ale pouze v případě, že k nim kromě mléčných výrobků, enzymů, mikrobakteriální kultury a soli

30

§7 vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků

31

Potraviny určené pro zvláštní výživu, doplňky stravy a přístup SZPI k jejich kontrole. Státní

zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?prn=1&;baf=0&nid=&doctype=ART&docid=1004570&chnum = 32

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 9)

18

nebyly přidány žádné jiné složky. Označení složek nemusí nést ani čerstvé, nijak neupravené ovoce nebo zelenina.33 Vzhledem k tomu, že velké procento populace trpí různými potravinovými alergiemi a konzumace nevhodné potraviny by těmto osobám mohla způsobit mnohdy i vážné zdravotní problémy, musí být v rámci složení na výrobku zřetelně označena alergenní složka, která je ve výrobku obsažena. V příloze vyhlášky o způsobu označování potravin je uveden seznam těchto alergenních složek. Patří sem zejména obiloviny obsahující lepek, vejce, arašídy, mléko, ryby, korýši nebo sójové boby. Toto označení je nepovinné v případě, že alergenní složka je obsažena přímo v názvu potraviny.34 Přídatné látky neboli aditiva obsažená v potravinách musí být označena na obalu stejně jako kterákoliv jiná složka. Značí se písmenem E, následovaným 3 nebo 4místným číslem. Mezi tyto látky patří například antioxidanty, barviva, emulgátory, konzervanty, stabilizátory, sladidla nebo zahušťovadla. Jsou to vlastně všemi obávaná „Éčka“, která si pravděpodobně většina z nás spojuje s pojmem „škodlivá chemikálie“. Ze všech stran neustále slyšíme, že bychom se aditivům měli vyhnout, neboť jsou nezdravá, ba dokonce nebezpečná. Bohužel v dnešní době moderní technologií se výroba většiny potravin bez „Éček“ neobejde. Jsou důležité zejména pro zachování trvanlivosti, vzhledu, konzistence, chutě, vůně apod. Aditiva mají rozhodně jak své klady, tak zápory. O tom co z toho převládá a zda přídatné látky mohou být opravdu nebezpečné pro naše zdraví, se mnohdy vedou vášnivé diskuze. 35 Kromě těchto obecných nároků na označení složek potravin existují další specifické požadavky pro jednotlivé skupiny potravin, jako jsou masa a masné výrobky, ryby a vodní živočichové, kakaa a čokolády, obiloviny, těstoviny a luštěniny atd.

33

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 11) 34

§ 8 odst. 10 vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve

znění pozdějších předpisů 35

BABIČKA, Luboš. Přídatné látky v potravinách: publikace České technologické platformy pro

potraviny. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2012, 67 s. ISBN 978-80-905096-3-4.

19

Šarže „Šarže je množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek.“ Jedná se o potraviny vyrobené v určitém časovém úseku nebo ze stejných surovin. Pokud se tedy objeví závada u určité potraviny, šarže umožní dohledat zdroj a stáhnout z trhu všechny potraviny označené stejnou šarží, a tudíž se stejnou závadou. Šarže je na obalu uvedena jako číselný nebo alfanumerický kód následující písmeno „L“. Neuvádí se v případě, že datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti daného výrobku obsahuje den a měsíc.36 Informace o látkách nepříznivě působících na zdraví lidí Tento údaj musí být na obalu výrobku označen, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Jeho uvedení je významné zejména pro osoby, pro které mohou být určité složky potravin zdravotně nebezpečné. Jedná se například o látky jako je fenylalanin, chinin nebo kofein.37 Ionizační záření „Ionizace potravin je specifické ošetření potravin určitým druhem energie. Jedná se o krátké pulsy záření o nízké úrovni – analogické rentgenování ve zdravotnictví – procházející potravinou.“ Cílem tohoto procesu je především zamezit množení bakterií a u určitých druhů ovoce a zeleniny také zpomalení procesu dozrávání. Ozářená potravina je zbavena veškerého hmyzu, plísní, bakterií i jiných škodlivých organizmů. Ionizační záření je velmi přísně regulováno a není v žádném případě zdraví škodlivé, jak by si neinformovaný spotřebitel mohl podle prvního dojmu myslet.38 Zákon ukládá výrobci povinnost na obale ozářené potraviny uvést slova „ionizováno“, „ošetřeno ionizací“, nebo „ošetřeno ionizačním zářením“.39 36

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 12) 37

SUKOVÁ, Irena. Průvodce označováním potravin. 2. vydání. Praha: Ústav zemědělských a

potravinářských informací, 2008, 36 s. ISBN 80-727-1174-1. (str. 5) 38

DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, x, 254 s. ISBN 80-251-

0507-5. (str. 61) 39

§ 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění

pozdějších předpisů

20

Výživová hodnota Výživovými hodnotami chápeme informace o obsahu energie, bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny a dalších živin. Tyto údaje musí být povinně vyznačeny u potravin, na jejichž obalu je uvedeno výživové tvrzení, tedy že potravina obsahuje některé živiny ve snížené či zvýšené míře, nebo je navíc obohacena o některé vitamíny, minerální nebo jiné látky. Dále je nutno tyto hodnoty uvést v případech stanovených prováděcím předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropských společenství. Jedná se například o kojeneckou výživu a dietní potraviny. Jakost V některých případech stanovených zákonem se na obalech výrobků uvádí třída jakosti. Dle zákona o potravinách se jakostí rozumí „soubor charakteristických vlastností jednotlivých druhů, skupin a podskupin potravin.“ Konkrétní požadavky na jakost jsou uvedeny v jednotlivých vyhláškách vztahujících se k daným druhům potravin.

2.1.2 Balení potravin Potraviny dělíme na balené, zabalené a nebalené. Požadavky na označování se liší podle toho, do jaké z těchto skupin potravina patří. Balené potraviny Tento název nesou potraviny balené přímo ve výrobě. Dle vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin je balenou potravinou každá potravina, která je k přímému prodeji spotřebiteli nabízena včetně obalu, do kterého byla vložena již dříve, před nabídnutím k prodeji. Nutno poznamenat, že obal může být jak uzavřený, tak ž části otevřený, avšak v žádném případě nesmí být možné jeho obsah vyměnit za jiný.40 Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách ukládá provozovateli potravinářského podniku, který uvádí do oběhu balené potraviny, povinnost řádně označit výrobky všemi zákonem stanovenými údaji uvedenými v předchozí podkapitole.

40

§ 2 vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků ve znění

pozdějších předpisů

21

Zabalené potraviny Tímto pojmem se rozumí potraviny, které jsou balené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti zákazníka. Příkladem může být porcovaný masný výrobek, který musí být ihned po zabalení označen datem, kdy zabalení proběhlo, a prodán nejpozději druhý den.41 Povinně se na těchto potravinách uvádí: a) název firmy, která výrobek zabalila, b) název potraviny, její množství a složení, c) datum trvanlivosti nebo použitelnosti, d) země původu nebo vzniku potraviny, e) způsob skladování, f) informace o látkách nepříznivě působících na zdraví spotřebitele, g) třída jakosti, pokud tak stanoví vyhláška.42 Nezabalené potraviny Nezabalenou potravinou je například bochník chleba, tzn. je to potravina, která je na prodejně nabízena konečnému spotřebiteli bez jakéhokoliv obalu. Kromě toho můžeme za takovou potravinu považovat tu, která sice původně výrobcem zabalená byla, ale na prodejně byla rozbalena obchodníkem a ten jí dále prodává po částech.43 Co se týče požadovaných údajů u této skupiny potravin, musí být při prodeji písemně a viditelně umístěny informace alespoň o názvu potraviny, jejím množství, datu použitelnosti/minimální trvanlivosti a případném ošetření ionizujícím zářením. U jednotlivých skupin potravin mohou být požadovány další údaje, které jsou stanoveny v příslušných vyhláškách.44

41

REDAKČNÍ KOLEKTIV. Potravinářský kompas. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST",

2012, 26 s. (str. 7) 42

§ 7 zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů

43

REDAKČNÍ KOLEKTIV. Potravinářský kompas. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST",

2012, 26 s. (str. 7) 44

§ 8 odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších

předpisů

22

2.2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 Ke konci roku 2011 vstoupilo v platnost nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, které upravuje současná pravidla pro označování potravin. Jeho cílem je umožnit spotřebiteli informovaný výběr a zajistit, aby uvedené údaje byly jednoduché, srozumitelné a ucelené. Nařízení nabyde účinnosti, až na několik výjimek, 13. prosince 2014. Tříleté přechodné období bylo stanoveno proto, aby výrobci měli čas seznámit se s novým předpisem a přizpůsobit obaly svých výrobků tak, aby splňovaly jím stanovené požadavky. Nejdůležitější změny, které nařízení přináší, se týkají čitelnosti údajů, rozšíření požadavků v oblasti označování původu výrobku a uvádění výživových hodnot a alergenů. Čitelnost údajů Špatná čitelnost údajů na obalech je v současné době velkým problémem a pro spoustu spotřebitelů překážkou ke zjištění potřebných informací o produktu. Proto je jedním ze základních požadavků nařízení, aby byly všechny povinné údaje snadno dostupné a čitelné, nesmějí být ničím zakryty nebo přerušeny jiným textem. Pojem čitelnost je v nařízení definován jako „fyzický vzhled informace, jehož prostřednictvím je informace vizuálně přístupná pro běžnou populaci a který je určen různými prvky“.45 Těmito prvky je myšlena například velikost a barva písma, odstupy mezi písmeny a řádky, kontrast mezi písmenem a pozadím apod. Předpis stanovuje minimální velikost písma na 1,2 mm (konkrétně u malého „x“). Výjimku tvoří malé obaly s největší plochou menší než 80 cm2, na nichž musí být text vytištěn písmem o velikosti nejméně 0,9 mm.46 Označení alergenů Podle MUDr. Michala Fuchse z České společnosti alergologie a klinické imunologie trpí potravinovou alergií přibližně 4% populace, přičemž toto číslo stále roste. U těchto jedinců může konzumace určitého druhu potraviny způsobit mnohdy vážné zdravotní problémy, dokonce je i ohrozit na životě. Proto je důležité, aby tito

45

článek 2, odst. 1, písm. m), nařízení č. 1169/2011

46

článek 13, odst. 2, 3, nařízení č. 1169/2011

23

spotřebitelé na výrobcích našli všechny potřebné údaje a mohli tak případným obtížím předejít. Označování alergenů je v současné době upravováno směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/89/ES o uvádění složek přítomných v potravinách. Nařízení požadavky na označování alergenů zpřísňuje. Ve složení výrobků musí být uvedeny veškeré látky, které by mohly vyvolat alergie, a to tak, aby byly jasně odlišeny od ostatních složek potraviny, například stylem písma nebo barvou pozadí. Výčet těchto látek je stanoven v příloze č. 2 nařízení.47 Kromě toho nařízení nově stanovuje povinnost informovat spotřebitele o alergenní složce také v případě nebalených potravin. Označování původu výrobku Informace o původu potraviny je pro stále více spotřebitelů zásadním údajem. Průzkum Evropské spotřebitelské organizace BEUC48 provedený v několika evropských zemích ukazuje, že přibližně pro sedmdesát procent spotřebitelů je původ potraviny důležitým faktorem při jejich nákupu. Výrobci mohou využívat označení „vyrobeno v EU“, nicméně pro většinu spotřebitelů je tento údaj nedostatečný. Velkou roli v tomto vzrůstajícím zájmu hraje zajisté série afér z předchozích let, týkajících se především potravin dovážených z Polska. V důsledku krize spojené s nemocí šílených krav platí od roku 2002 v EU povinnost označování hovězího masa. U baleného i nebaleného čerstvého výrobku se tak dozvíme informace o zvířeti a zemi původu. Nařízení vyžaduje povinné označení země původu také u čerstvého, chlazeného či mraženého vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa. Etiketa musí obsahovat názvy států, kde probíhal chov a porážka zvířete a kód šarže, který maso identifikuje. Do 13. prosince 2014 by měla Komise rozhodnout o rozšíření povinného označení země původu i na další produkty, např. mléko, nezpracované potraviny nebo složky, které tvoří více než 50% potraviny.49

47

Článek 21., odst. 1, nařízení č. 1169/2011

48

Where does my food come from?. BEUC [online]. 2013 [cit. 2014-05-07]. Dostupné

z: http://www.beuc.org/publications/2013-00043-01-e.pdf 49

CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky,

Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1.

24

Uvádění výživových údajů Současná legislativa požaduje značení výživových údajů pouze ve stanovených případech. Nové nařízení ukládá povinnost uvést tyto hodnoty u všech potravin kromě doplňků stravy a přírodních minerálních vod, které jsou upraveny zvláštními směrnicemi.50 Kromě toho se nařízení nevztahuje na některé další potraviny, jejichž výčet je uveden v příloze č. 5 nařízení. Jedná se například o bylinky a koření, sůl, žvýkačky, želatina a další.51 Výživové údaje musí být uváděny v jednotkách na 100 g nebo 100 ml, aby si spotřebitel mohl snadno porovnat výrobky o různě velkých baleních. Dále tyto hodnoty mohou být vyjádřeny v přepočtu na porci nebo na jednotku spotřeby, pokud je to pro spotřebitele snadno srozumitelné a na etiketě je v blízkosti výživových údajů uvedena velikost porce nebo jednotky spotřeby a počet porcí nebo jednotek spotřeby obsažených v balení. Všechny tyto hodnoty se musí nacházet ve stejném zorném poli a musí mít požadovanou velikost písma.52 Pro přehlednost je ideální uvádět je v tabulce s přiřazenými číselnými hodnotami, pokud to však z důvodu nedostatku místa na obale není možné, lze je uvést i v řadě za sebou. V obou případech je nezbytné dodržet stanovené pořadí. Nařízení také umožňuje značení doporučené denní dávky u jednotlivých výživových hodnot. Tzv. GDA podává spotřebiteli detailní informace o obsahu energie a živin v jedné porci a jejich procentuální podíl z celkového doporučeného denního množství. U takového označení musí být v těsné blízkosti uvedeno prohlášení: „Referenční hodnota příjmu u průměrné dospělé osoby (8400 kJ/2000 kcal)“.53 Značení GDA by mělo spotřebiteli pomoci orientovat se mezi nutričními údaji a lépe sledovat vyváženost jídelníčku. Nutriční údaje musí povinně zahrnovat informace o energetické hodnotě a o množství živin, kterými jsou tuky, nasycené mastné kyseliny, sacharidy, cukry, 50

Čl. 29, odst. 1, nařízení č. 1169/2011

51

Příloha V, nařízení č. 1169/2011

52

Čl. 33 a 34, nařízení č. 1169/2011

53

CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky,

Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/publikace/PK_Oznacovani%20potravin%20web-1.pdf (str. 33 - 34)

25

bílkoviny a soli. Energetická hodnota je vyjádřena v kilojoulech (kJ) a v kilokaloriích (kcal). Hodnoty živin se vyjadřují v gramech (g). Dále je možné dobrovolně uvést údaj o množství mononenasycených mastných kyselin, polynenasycených mastných kyselin, polyalkoholů, škrobů, vlákniny, vitaminů a minerálních látek. Další novinkou, kterou v této oblasti nařízení přináší je to, že dále již nebude možné uvádět místo obsahu soli pouze množství sodíku. Někteří výrobci se tímto způsobem doposud snažili zkreslit skutečnou slanost potraviny a tím uvádět spotřebitele v omyl. Dokonce i sodík, který se v potravině přirozeně vyskytuje, bude muset být přepočítán na sůl. U takových potravin bude možné zároveň uvést, že sůl se zde vyskytuje pouze v podobě přirozeného sodíku. Tuto informaci však lze uvést pouze tehdy, pokud do potraviny opravdu nebyla přidána sůl.54

54

CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky,

Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/publikace/PK_Oznacovani%20potravin%20web-1.pdf (str. 31)

26

3 Klamání spotřebitelů v oblasti potravin Jak už bylo detailněji popsáno v předchozích kapitolách, prodávané výrobky musí mít správnou hmotnost, jakost, cenu a musí být řádně označené. Bohužel, jak výrobci, tak i prodejci objevují stále nové způsoby, jak tato pravidla obcházet, zákazníky ošidit a na jejich úkor co nejvíce vydělat. Na obalech potravin výrobce mnohdy uvádí údaje, které neodpovídají pravdě, jiné informace jsou schválně špatně čitelné, a některá důležitá sdělení často na obalu vůbec nenajdeme. Při různých testech, prováděných například Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (dále jen SZPI) nebo neziskovou organizací dTest, se v laboratořích často zjistí, že deklarované složení je velmi odlišné od toho skutečného, nebo že kvalitní složky potraviny jsou nahrazovány lacinější variantou. Zkušenosti SZPI ukazují, že takto falšovaných je přibližně patnáct procent potravin, což je přibližně každá šestá nebo sedmá potravina. Velmi často je koupě takové potraviny chybou samotného zákazníka, který se mnohdy rozhoduje pouze podle vzhledu a informacím na obalu nevěnuje dostatečnou pozornost. Existuje však řada případů, kdy spotřebitel nemá šanci falšovanou potravinu odhalit. Toto neetické jednání označuje zákon o ochraně spotřebitele jako nekalou obchodní praktiku, a její užívání při nabízení nebo prodeji výrobků zakazuje. Mluvíme o ní ve chvíli, kdy je „jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.“55 Nekalé jsou zejména klamavé obchodní praktiky, jejichž výčet je obsažen v příloze č. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Obecně tyto praktiky zákon vymezuje takto: a) podnikatel uvádí nepravdivý údaj, b) uvedený údaj je sice pravdivý, ale vzhledem k okolnostem může spotřebitele uvést v omyl, c) podnikatel opomene uvést důležitý údaj, nebo je tento údaj uveden nesrozumitelně nebo nejednoznačně, d) způsob, jakým je výrobek prezentován nebo uváděn na trh by mohl vést k záměně s výrobky jiného podnikatele, 55

§ 4, odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů

27

e) pokud se podnikatel zaváže k určitému kodexu chování a následně závazky v něm obsažené nedodržuje.56

3.1 Klamavé praktiky u vybraných potravin Med Legislativa definuje med jako potravinu přírodního sacharidového charakteru, složenou především z glukózy, fruktózy, organických kyselin a enzymů, kterou vytváří včely. Slovem med se smí označit opravdu pouze pravý včelí med, a tak bychom při jeho nákupu očekávali, že jde o ryze přírodní produkt. Příslušná vyhláška zakazuje med jakkoliv pozměňovat a cokoliv do něj přidávat, aby si po celou dobu zachoval své charakteristické vlastnosti. Tento zdraví prospěšný produkt rozhodně není levnou záležitostí, výrobci si tak jeho falšováním přijdou k obrovským ziskům. Test medů, který v minulém roce provedla SZPI ukazuje, že je falšován téměř každý druhý med. Z celkového počtu dvaceti pěti vzorků bylo u dvanácti z nich prokázáno přimíchání méně hodnotných složek. Nejčastěji byly v medu zjištěny přidané cukry, laciné sirupy a barviva, která přibarvují světlé medy nebo skoro bezbarvé cukerné roztoky.57 Při výběru medu by si měl dát spotřebitel pozor hned na několik věcí. V první řadě je třeba se zaměřit na konzistenci medu, která by měla být tekutá a částečně až plně krystalická. Kvalitní med podléhá krystalizaci vždy, nejde tedy o žádnou jakostní vadu, naopak přílišná tekutost medu může být následkem ředění. Med by také v žádném případě neměl obsahovat jakékoliv nečistoty. Dalším faktorem, který by měl hrát roli při nákupu medu je cena. Pokud spotřebitel sáhne v regálu po levné variantě, je zde mnohem větší pravděpodobnost, že do medu byly přidány levnější náhražky, nebo byl špatně zpracován a v důsledku toho byly zničeny léčivé látky pro med typické. V tomto případě se rozhodně vyplatí si za kvalitu připlatit.58 56

§ 5, odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů

57

Medy v maloobchodu: polovina je falšovaná. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online].

2013 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1052435&nid=12025&chnum=1&hl=med 58

Chytrý nákup: Jak poznat kvalitní potraviny?. Vitalia [online]. [cit. 2014-05-13]. Dostupné

z: http://www.vitalia.cz/specialy/chytry-nakup-jak-poznat-kvalitni-potraviny/med/

28

Sýr Potravina, která je nazývána sýrem musí splňovat určité charakteristiky typické pro tuto skupinu výrobků. Podle vyhlášky, stanovující požadavky na mléčné výrobky, je sýrem „mléčný výrobek, vyrobený vysrážením mléčné bílkoviny z mléka působením syřidla nebo jiných vhodných koagulačních činidel, prokysáním a oddělením podílu syrovátky.“59 Jak už z definice vyplývá, sýrem lze označit pouze potravinu vyrobenou z mléka. Novým trendem se v posledních letech stala výroba analogů těchto výrobků, tedy jejich náhražek, které s mlékem nemají vůbec nic společného. V těchto imitacích sýrů jsou obvykle mléčné tuky nahrazeny jejich levnější variantou – rostlinným tukem. Prodej výrobků tohoto typu není v rozporu se zákonem, musí však být správně označeny. Měly by být prodávány odděleně od sýrů, nebo by alespoň v jejich blízkosti mělo být uvedeno upozornění, že se jedná o alternativní výrobek. Nicméně řada výrobců tato pravidla obchází a záměrně se snaží oklamat spotřebitele, především obalem a tvarem výrobku, který je na první pohled k nerozeznání od sýru, a používáním zavádějícího označení. Dále chybují také prodejci, kteří si příliš nelámou hlavu odděleným prodejem, a tak tyto alternativní výrobky běžně najdeme v regálu mezi sýry, na což může nepozorný spotřebitel lehce doplatit. Jako příklad lze uvést značku Javor, která má ve svém portfoliu jak tavený sýr označený jako „jemný tavený sýr“, tak jeho alternativu, která nese název „jemný tavený“. Přestože v druhém případě jsou na výrobku uvedeny všechny požadované údaje, samotný název by si spotřebitel mohl špatně vyložit a mylně tuto potravinu považovat za sýr. Podobně je tomu i u výrobku téže značky zvaného Lidový smažák, který sice neporušuje právní předpisy, ale jeho název lze považovat přinejmenším za zavádějící, vzhledem k tomu, že „smažák“ je všeobecně známý hovorový výraz pro smažený sýr.

59

§ 1, odst. 2, písm. g) vyhlášky č. 77/2003 Sb., stanovující požadavky pro mléko a mléčné výrobky,

mražené krémy a jedlé tuky a oleje

29

Obrázek 1: Klamavé vystavení rostlinného výrobku Javor mezi tavenými sýry

Zdroj: Vlastní foto

Čokoláda S podobným problémem jako u sýrů se setkáváme také u regálů s čokoládami. Aby výrobek mohl být nazýván čokoládou, musí obsahovat kakaové máslo a další kakaové součásti v množství daném zákonem. Například hořká čokoláda musí obsahovat minimálně 35 % celkové kakaové sušiny, mléčná čokoláda pak 25 %, její část je totiž nahrazena sušinou mléčnou. Dále je pak stanoven minimální obsah kakaového másla, ten je u hořké čokolády 18 %, u bílé 20 %. Výrobky, které tyto požadavky nesplňují, se nesmí jako čokoláda na trhu nabízet. Obsahuje-li však výrobek alespoň 5 % čokolády, je možné v jeho názvu použít výraz „s čokoládou“. Takové potraviny se obvykle nazývají například „čokoládová pochoutka“, „kakaová tyčinka“ a podobně. Oproti pravým, kvalitním čokoládám, které neobsahují jiný tuk než kakaový nebo mléčný, u čokoládových napodobenin je tato složka nahrazena rostlinným nebo ztuženým tukem, který je nezdravou a lacinou alternativou. Kromě toho se čokoláda falšuje tím, že místo kakaové sušiny se do potraviny přidá cukr, škrob, kakaové nebo jiné slupky či skořápky. Prodej těchto výrobků je legální, pokud jsou řádně označeny a je zřejmé, že jde o náhražku. Výrobci obvykle uvádějí všechny údaje správně, chyba však často bývá na straně prodejce, který potravinu nabízí klamavým způsobem, tedy v regálu mezi čokoládami. Někdy dokonce štítek s cenou mylně uvádí, že jde o čokoládu a v takovém případě je opravdu snadné si pravou čokoládu splést s výrobkem, který s čokoládou nic společného nemá, přestože se tak na první pohled tváří. 30

Spotřebitel by tak měl při nákupu čokolády dávat pozor a vždy důkladně číst údaje na obalu. Pokud název říká, že jde o cukrovinku nebo pochoutku, není to čokoláda. U hořké a mléčné čokolády je povinné uvádět minimální obsah kakaové sušiny. Čím je toto procento vyšší, tím je čokoláda méně sladká a má intenzivnější kakaovou chuť. Kromě toho je důležitý obsah kakaového másla, s jeho klesajícím podílem klesá i kvalita čokolády. Věnovat pozornost je třeba údaji o obsahu rostlinných tuků. Mohou ho obsahovat i některé čokolády, ale pouze v množství, které nepřevyšuje 5 % celkové hmotnosti potraviny. Pokud výrobek tohoto tuku obsahuje víc, opět už se nejedná o čokoládu. Marmelády a džemy Málo kdo ví, že vstupem ČR do Evropské unie byl změněn význam slova marmeláda. Dle vyhlášky60 lze takto označit pouze potravinu, která je vyrobená ze směsi přírodních sladidel, vody a surovin získaných z citrusových plodů, přivedenou do vhodné rosolovité konzistence. Pro výrobky tohoto typu připravené z jiného druhu ovoce se používá název džem. Pro všechny druhy takto zpracovaného ovoce je v příloze zmíněné vyhlášky uveden minimální požadovaný podíl ovoce. Džemy musí obsahovat alespoň 35 % ovocné složky. Lze si připlatit za kvalitnější džemy označované jako „extra“, v těch pak musí být ovoce o deset procent víc. Oproti tomu v marmeládě tvoří požadovaný obsah ovoce pouze pětinu hmotnosti. Džemy a marmelády se po kontrolách Potravinářskou inspekcí velmi často objevují na seznamech nevyhovujících a klamavě označených potravin. Pravidelně každý rok jsou odhalovány výrobky, které nesplňují stanovený podíl ovoce, či je v dalších testech zjištěno, že skutečný podíl ovoce je výrazně nižší, než je deklarováno na obalu. Specialitou při falšování džemů je přidávání levnějšího ovoce, odlišného od toho, které je uvedeno na obalu. Pokud je džem nazván po jednom druhu ovoce, například „malinový džem“, nesmí obsahovat jakékoliv příměsi jiného ovoce. Nepoctiví výrobci takto nejčastěji falšují jahodové a meruňkové džemy, do kterých přidávají především jablka nebo dýně. Největší počet nevyhovujících vzorků bylo

60

§ 6, vyhlášky č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu,

zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování

31

zjištěno u džemů dovezených z Řecka, Maďarska a Polska. Spotřebitel by tedy při svém nákupu měl zaměřit pozornost mimo jiné také na zemi původu výrobku.

3.2 Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti V obchodech

s potravinami

se

často

setkáváme

s mnoha

problémy

v souvislosti s datem použitelnosti a datem minimální trvanlivosti (dále také DP a DMT), přestože zákon jasně ukládá povinnost označit tyto údaje tak, aby byly pro spotřebitele srozumitelné, uvedené na viditelném místě, snadno čitelné, nezakryté nebo nepřerušené jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované formě. Datum bývá často přelepeno cenovkou nebo je uvedeno tak malým písmem, že bychom k jeho přečtení potřebovali lupu. Někdy dělá spotřebitelům velký problém ho na obalu výrobku vůbec najít, leckdy bývá značeno velice nešikovně například v záhybech nebo svarech obalu a tak je jeho čitelnost výrazně zhoršená. Někteří výrobci vyjadřují DP a DMT například ve formě 010714, čemuž spotřebitel nemusí vždy porozumět. Dále se může zákazník nechat lehce zmást informacemi uvedenými v cizím jazyce. Například slovenské „spotrebujte do…“ si většina z nás mylně spojí s českým „spotřebujte do…“, tento slovenský výraz však v češtině značí datum minimální trvanlivosti.61 Jak už bylo vysvětleno v předchozích kapitolách, v obchodech lze za určitých podmínek prodávat i prošlé zboží. Jedná se pouze o potraviny označené datem minimální trvanlivosti a jedině tehdy, pokud se toto zboží prodává v odděleném regálu a spotřebitel je jasně upozorněn, že se jedná o prošlé zboží. To však neplatí u potravin, na kterých je uvedeno datum použitelnosti. Po jeho uplynutí je potravina považována za závadnou a nelze ji spotřebiteli dále nabízet. Státní potravinářská inspekce přesto každoročně objeví řadu případů, kdy se prodejci v tomto směru snaží zákazníky oklamat a prošlé zboží vydávají za čerstvé, aby nepřišli o zisk. Datum použitelnosti tak schválně přepisují, přelepují jiným datem nebo nálepkou o slevě zboží, bez ohledu na fakt, že prošlé výrobky mohou spotřebiteli způsobit zdravotní problémy. 61

Datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce

[online]. 2011 [cit. 2014-05-17]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001188&docType=ART&nid

32

3.3 Jak se bránit klamavým praktikám Státní zemědělská a potravinářská inspekce na svých internetových stránkách zveřejnila několik bodů, které by měl každý spotřebitel dodržovat, aby se ubránil klamavým praktikám prodejců a falšování potravin. •

Měl by vždy věnovat zvýšenou pozornost údajům o složení potraviny a odkud potravina pochází.

•

Vždy by měl před koupí výrobku zkontrolovat jeho datum použitelnosti či datum minimální trvanlivosti.

•

Při nákupu by se neměl řídit pouze slevovými poutači nebo štítky v regálech, vždy je třeba zkontrolovat etiketu samotné potraviny.

•

Neměl by věřit reklamám, které deklarují zázračné zdravotní nebo jiné účinky.

•

V případě, že bude mít spotřebitel jakékoliv zdravotní problémy, neměl by spoléhat pouze na doplňky stravy, ale navštívit lékaře.

•

Zvlášť opatrní by měli být spotřebitelé při pořizování potravin na internetu, kde by měli nakupovat opravdu jen v certifikovaných obchodech, které mají kamennou prodejnu.

•

Obezřetnosti je třeba také při nákupu potravin výrazně zlevněných nebo u potravin, které jsou spotřebiteli vnucovány jako výhodná koupě, například na prezentačních akcích.

•

V prodejně by si měl zákazník všímat, jak jsou potraviny skladovány, například zda je potravina dostatečně chlazená, pokud to její povaha vyžaduje. U potravin mražených je třeba dávat pozor, zda není na obalu vysrážený led, který značí, že výrobek byl již jednou rozmražen a následně opět zmražen.

•

Zákazník by nikdy neměl kupovat potraviny, jejichž obal je viditelně porušený nebo znečištěný.

•

Neměl by kupovat potraviny neznámého nebo podezřelého původu, například potraviny, které nejsou nijak označené, nebo jim chybí označení v českém jazyce, dále potraviny ze stánku, u nichž není vyznačen jejich provozovatel nebo třeba nekolkovaný alkohol.

•

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat potravinám, které se rychle kazí, tedy masné, mléčné či lahůdkářské výrobky. Spotřebitel by měl zkontrolovat, zda 33

potravina nevykazuje nějaké smyslové změny, které by mohly značit, že je závadná, například změna její barvy, konzistence nebo pachu.62

62

Podvody v oblasti potravin - Informace a rady spotřebitelům. Státní zemědělská a potravinářská

inspekce [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1018192&nid=11342&chnum=1&hl=podvody

34

4 Reklamace Bez potravin se člověk neobejde, potřebujeme je každý den k tomu, aby nám dodaly energii a látky potřebné k životu. Stávají se tak nejčastěji nakupovaným zbožím a stejně jako kterýkoliv jiný výrobek, i potraviny lze reklamovat. Dle občanského zákoníku odpovídá prodávající kupujícímu, že zboží zakoupené v obchodě nemá při převzetí žádnou vadu a má jakost a vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal, nebo které kupující mohl očekávat například na základě reklamy nebo údajů uvedených na obalu. Dále se prodejce zavazuje, že prodávaná věc je v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a vyhovuje požadavkům právních předpisů.63 Pokud je na obalu potraviny uvedena doba, po kterou ji lze použít, tedy datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti, prodejce se zavazuje, že věc bude po tuto dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel, nebo že si zachová své obvyklé vlastnosti.64 Záruční doba běží od převzetí věci kupujícím a končí tedy dnem, kterým vyprší jedna z výše zmíněných lhůt. Spotřebitel by se správně měl předem zajímat o výrobky, které vkládá do svého nákupního vozíku a řádně zkontrolovat důležité informace uvedené na obalech. V případě, že by narazil na potravinu, která je prošlá nebo jinak viditelně závadná, měl by na to upozornit pracovníky prodejny, případně potravinářskou inspekci. Pokud se přesto stane, že spotřebitel zakoupí v obchodě potravinu a následně zjistí, že není úplně v pořádku, například až doma si všimne, že je prošlá, nahnilá, plesnivá nebo jinak poškozená, má plné právo obrátit se na prodejce s reklamací. Výjimku tvoří potraviny, které byly prodávány za nižší cenu kvůli prošlému datu minimální trvanlivosti. Pokud byly v obchodě řádně označeny a prodávány odděleně, jak u takových potravin zákon vyžaduje, nelze na ně uplatnit reklamaci z důvodu prošlého DMT. Reklamaci kupující uplatňuje bez zbytečného prodlení u prodávajícího, u kterého byla věc zakoupena, případně v jeho jiné provozovně, pokud tomu odpovídá sortiment prodávaného zboží. Zákazník musí svůj nákup nějakým způsobem dokázat. Nejjednodušší je prodejci předložit doklad o zakoupení (paragon), nicméně není to 63

§ 2161, odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

64

§ 2165, odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

35

jediná možná varianta, jak se většina spotřebitelů domnívá. I bez paragonu lze zakoupení potraviny doložit, a to například výpisem z účtu, pokud šlo o platbu platební kartou, případně svědeckou výpovědí jiné osoby nebo čestným prohlášením. Prodejce je pak povinen o reklamaci rozhodnout ihned, bez zbytečného odkladu, ve složitých případech pak nejpozději do tří pracovních dnů. Samotné vyřízení reklamace pak nesmí trvat déle než 30 dnů ode dne, kdy byla reklamace uplatněna.65 Pro uplatnění práv z vadného plnění zákon rozlišuje dvě situace, a to zda prodejce porušil smlouvu podstatně nebo nepodstatně. Jako podstatné porušení chápeme takové, že kdyby spotřebitel předem o vadě věděl, smlouvu by s prodejcem neuzavřel. Ostatní porušení lze označit jako nepodstatná.66 Vzhledem k tomu, že nákup závadných potravin pravděpodobně není spotřebitelovým úmyslem, lze toto vadné plnění považovat za podstatné porušení smlouvy. Zákazník tak dostane na výběr, zda upřednostní dodání nové věci bez vady, slevu z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy a vrácení peněz.67 Pokud spotřebitel splní všechny podmínky reklamace a přesto mu v prodejně nebude vyhověno, může se obrátit na státní kontrolní úřady, které dohlíží na výrobu potravin a jejich distribuci. Tyto orgány sice nepomohou spotřebiteli s vyřízením jeho reklamace, ale provedou alespoň potřebná šetření, zda prodejce jedná v souladu se zákonem a stanoví příslušná opatření. V případě, že spotřebitel bude trvat na vyřízení reklamace, přestože mu byla prodejcem zamítnuta, může se obrátit na soud. Výhody poskytované některými prodejci potravin Zákon o ochraně spotřebitele ukládá prodejci povinnost spotřebitele informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění a to včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit.68 Prodejci tak obvykle mají na svých internetových stránkách k dispozici reklamační řád, kde se spotřebitel dozví většinu potřebných informací o svých právech. Řada prodejců se kromě toho snaží získat

65

§ 19, zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

66

Záruka a její uplatnění. D Test: časopis pro spotřebitele [online]. 2013 [cit. 2014-05-18]. Dostupné

z: http://www.dtest.cz/clanek-3166/zaruka-a-jeji-uplatneni 67

§ 2106, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

68

§ 13, zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

36

důvěru zákazníků dalšími výhodami poskytnutými v oblasti kvality potravin a reklamace. Z níže uvedených obchodníků přináší nejširší nabídku výhod v tomto směru řetězec Globus, který garantuje tyto záruky: Obrázek 2: Globus - záruky pro zákazníky

Zdroj: ww.globus.cz/cs/zaruky-pro-zakazniky.html

Čerstvost – prodejce zaručuje čerstvost svých potravin tím, že vybraný sortiment vyřazuje z prodeje již tři dny před datem spotřeby. Pokud zákazník některou z těchto potravin nalezne v regálu s kratší dobou spotřeby než tři dny, může si jí jako omluvu odnést domů zdarma. Výměna zboží – cokoliv si zákazník v tomto řetězci potravin koupí, může do třiceti dnů bez udání důvodu vrátit. Veškeré potravinářské výrobky, které nemají prošlé datum spotřeby, jsou nepoužité a v originálním obalu, lze vrátit a obdržet za ně zpět finanční hotovost. Nevyčerpatelná nabídka – tímto se prodejce zavazuje, že akční zboží z letáku je v dostání po celou dobu platnosti akční nabídky. Pokud toto zboží přesto nebude momentálně k dispozici a nebude možné ho v dalších dnech zákazníkovi zajistit, bude mu za uvedenou akční cenu nabídnuto srovnatelné zboží stejné nebo lepší kvality. Tato nabídka se však nevztahuje na zboží označené „do vyprodání zásob“. Rychlé zaplacení – u pokladny by zákazník neměl čekat déle než deset minut. V případě, že tato situace nastane a v obchodě nebudou otevřeny všechny poklady, dostane zákazník poukázku v hodnotě 40 Kč na další nákup.

37

Nejnižší ceny – prodejce garantuje, že akční zboží z jeho letáku nelze v jiném maloobchodě zakoupit s nižší cenou. Pokud zákazník u jiného prodejce objeví výhodnější nabídku, řetězec Globus mu doplatí rozdíl a cenu daného výrobku sníží.69 Podobné garance nabízí i prodejny BILLA. Čerstvost potravin zaručuje tím, že pokud zákazník najde na prodejně prošlé zboží, dostane zdarma jeden kus nezávadného a čerstvého zboží stejného druhu. Obchodník také nechce nechat svého zákazníka dlouho stát ve frontě na pokladnu, proto když před zákazníkem bude čekat na zaplacení dalších pět a nebudou otevřeny všechny pokladny, dostane slevový kupon. O jakou slevu se jedná, však prodejce dále nespecifikuje. Dále je na webových stránkách garantováno, že pokud zákazník není spokojen s kvalitou zboží, bude mu bez jakýchkoliv dotazů vyměněno. Podmínky této služby však opět nejsou blíže určeny. Čtvrtou a poslední zárukou tohoto obchodníka je to, že všechno zboží, co je v letáku, je vždy k dispozici na jakékoliv prodejně. Pokud ho tam zákazník přesto nenajde, bude mu za stejnou cenu nabídnuto zboží srovnatelné kvality.70 Obrázek 3: Billa - Garance pro každého

Zdroj: http://www.billa.cz/Layouts/dd_bi_subseite2008.aspx?folderId=43397&pageId=112274

69

Záruky pro zákazníky. Globus [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné

z: http://www.globus.cz/cs/zaruky-pro-zakazniky.html 70

Garance pro každého!. BILLA [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z:

http://www.billa.cz/Layouts/dd_bi_subseite2008.aspx?folderId=43397&pageId=112274

38

Řetězec obchodů Albert na svých internetových stránkách zákazníky ujišťuje, že zaměstnanci zboží pravidelně a řádně kontrolují, aby se vadné potraviny v regálech neobjevily. Nicméně přiznává, že vzhledem k velkému množství nabízeného sortimentu se výjimečně může stát, že zákazník narazí na výrobek, který je prošlý nebo jinak poškozený. Pokud na to upozorní zaměstnance prodejny, bude odměněn padesátikorunou.71 Tak to alespoň hlásí webové stránky prodejce, nicméně sama jsem se do takové situace v obchodu Albert několikrát dostala, a ať už se jednalo o plesnivá rajčata, prošlé jablečné pyré nebo upozornění na to, že v regále je u cedulky s názvem „tuňákový krém“ vystaven výrobek na etiketě označený jako „lososový krém“, žádné odměny jsem se nikdy nedočkala. Prodejce TESCO nabízí službu „Garance spokojenosti“, která spočívá v tom, že nespokojený zákazník může kdykoliv vrátit zakoupené potraviny bez udání důvodu a budou mu navráceny peníze. Oproti Globusu, který nabízí podobnou službu s tím, že vrátit zboží lze do třiceti dnů od koupě, TESCO takovou lhůtu nestanovuje, výrobek pouze musí mít platné datum spotřeby nebo datum minimální trvanlivosti. Stejně tak se nemusí jednat o zboží nepoužité a v originálním obalu, prodejci zde stačí, když jsou ponechány alespoň dvě třetiny obsahu výrobku. Podmínkou pro uplatnění tohoto práva je předložení platného dokladu o koupi.72 Obrázek 4: Tesco - Garance spokojenosti

Zdroj: http://www.itesco.cz/cs/ostatni-sluzby/sluzby-v-obchodech/garance-spokojenosti/

71

Reklamujeme potraviny. Albert [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.albert.cz/radce-

zakaznika/reklamace/reklamujeme-potraviny.html 72

Garance spokojenosti. TESCO [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z:

http://www.itesco.cz/cs/ostatni-sluzby/sluzby-v-obchodech/garance-spokojenosti/

39

5 Dozorové orgány pro oblast potravin V České republice působí několik organizací, které dohlíží na to, aby potraviny uváděné do oběhu byly kvalitní a bezpečné. Jedná se zejména o již zmíněnou Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, která společně se Státní veterinární správou (dále jen SVS) a Ústavem pro kontrolu léčiv spadá do působnosti Ministerstva zemědělství. Pod záštitou Ministerstva zdravotnictví fungují hygienické stanice zajišťující ochranu veřejného zdraví a v neposlední řadě se kontrolní činností v této oblasti zabývá částečně také Česká obchodní inspekce (dále jen ČOI) a místně příslušné živnostenské úřady. Každý z těchto dozorových orgánů má určitý okruh působnosti a pravomocí. Obecně se však tyto organizace snaží pravidelnými kontrolami předcházet jakýmkoliv rizikům, která by mohla ohrozit zdraví člověka a tato rizika odstraňovat či alespoň minimalizovat. Jejich úkolem je chránit zájmy spotřebitelů a dohlížet na to, aby nebyli klamáni a podváděni. V oblasti klamání zákazníků se soustřeďují především na ty případy, kdy sám spotřebitel není schopen rozpoznat, že je vlastně podváděn. Proto jsou prováděny neohlášené kontroly u obchodníků, dovozců i u výrobců, kdy se ověřuje, zda výrobek určený k prodeji splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Při kontrolách jsou často odebírány vzorky potravin, které jsou následně zkoumány v laboratoři, kde se hodnotí, zda nedochází ke klamání spotřebitele. Pokud se zjistí, že je potravina závadná, jsou všechny výrobky označené touto šarží zakázány a obchodníkům je nařízeno, aby je stáhly z prodeje. V závažných případech je o situaci informována veřejnost, aby ti zákazníci, kteří si vadnou potravinu již zakoupili, mohli u prodejce požadovat vrácení peněz, či aby při dalším nákupu zboží od toho výrobce byli obezřetnější. V případě nálezu, který jakkoliv neodpovídá předpisům, je obvykle zahájeno správní řízení, kde provinilému subjektu bývá uložena pokuta.73 Státní zemědělská a potravinářská inspekce Státní zemědělská a potravinářská inspekce je klíčovým dozorovým orgánem v oblasti potravin, který v rámci svých kompetencí kontroluje potraviny, suroviny 73

Podvody v oblasti potravin - Informace a rady spotřebitelům. Státní zemědělská a potravinářská

inspekce [online]. [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1018192&nid=11342&chnum=1&hl=podvody

40

k jejich výrobě, zemědělské výrobky a tabákové výrobky, a to ve fázi výroby, skladování, přepravy i prodeje. Jejím hlavním úkolem je dohlížet na to, aby ve všech těchto fázích docházelo k dodržování veškerých stanovených právních předpisů, jak na úrovni národního potravinového práva tak i evropského. Inspekce kontroluje zejména bezpečnost, zdravotní nezávadnost a správné označení potravin uváděných do oběhu a nabízených k prodeji. Zaměřuje se hlavně na potraviny, které jsou označené klamavým způsobem, mají prošlé datum použitelnosti nebo jsou neznámého původu.74 Při zjištění jakýchkoliv nedostatků je SZPI oprávněna uložit povinnost tyto vady odstranit, stanovit pro to příslušnou lhůtu a následně kontrolovat, zda došlo k nápravě. Pokud je při pravidelných kontrolách zjištěn rozpor s právními předpisy, inspekce je oprávněna uložit kontrolované osobě pokutu nebo jiná opatření. Může například zakázat výrobu nebo uvádění potravin do oběhu, dále pak používání obalů, přístrojů nebo zařízení, pokud neodpovídají zákonným požadavkům. Kromě toho může také zakázat užívání prostor k výrobě potravin a jejich uvádění do oběhu, pokud tyto prostory nesplňují podmínky pro to, aby byla zachována kvalita potravin a jejich zdravotní nezávadnost.75 Pokud by podnikatel porušil některý z uvedených zákazů nebo nesplnil stanovená opatření, dopustil by se správního deliktu. V takovém případě je proviněnému subjektu uložena pokuta, která se může vyšplhat až do výše tří milionů korun.76 Na webových stránkách SZPI lze najít mnoho užitečných informací jak pro spotřebitele, tak pro podnikatele. Inspekce spotřebitelům přináší řadu dobrých rad, jak poznat kvalitní potraviny, jak se vyznat v jejich označování a přibližuje jim problematiku potravinových podvodů. Díky tomu si spotřebitel může udělat lepší obrázek o tom, jak funguje dnešní trh s potravinami a dozví se, na co si dát při nákupu pozor a jak se nenechat lapit do sítí klamavých praktik prodejců. Inspekce zde také pravidelně zveřejňuje výsledky kontrol, které vždy obsahují výčet potravin vyhodnocených jako nevyhovující, závadné nebo nabízené klamavým způsobem.

74

Kontrolní činnost SZPI. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2014 [cit. 2014-05-22].

Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid=11314 75

§ 3 a § 5, zákona č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, v platném znění

76

§ 11 téhož zákona

41

V tomto seznamu je vždy uveden název výrobku, zjištěný nedostatek při kontrole, podnikatelský subjekt, který výrobek prodává a případně i výrobce. Pokud si spotřebitel sám v obchodě všimne, že prodávané potraviny nesplňují požadavky na jakost a nezávadnost, například najde plesnivé ovoce nebo jogurt s prošlým datem spotřeby, má plné právo obrátit se na SZPI a na nalezené nedostatky ji upozornit. Aby však inspekce mohla navrhnout potřebná opatření, nemůže vycházet pouze z informací od spotřebitelů, musí provést vlastní šetření, na jehož základě pak rozhodne o dalších krocích. Podnět ke kontrole lze podat buď písemně příslušnému inspektorátu SZPI nebo prostřednictvím formuláře na internetových stránkách inspekce. Česká obchodní inspekce ČOI je dozorový orgán, který dohlíží na dodržování veškerých aspektů zákona o ochraně spotřebitele. Zaměřuje se především na kontrolu jakosti a bezpečnosti nepotravinářských výrobků, podmínek jejich skladování a dopravy. Tato inspekce se tedy nezabývá kvalitou potravin, kontroluje pouze poctivost jejich prodeje, například míry prodávaných nápojů, hmotnost pokrmů, informování spotřebitele o ceně, její správné účtování apod. Dále poskytuje informační a poradenské služby spotřebitelům v oblasti jejich práv, mohou se tedy na její pracoviště obracet například s problémy s reklamací nebo s nekalými obchodními praktikami, se kterými se při nákupu setkali. Stejně jako u SZPI, i u ČOI lze podávat stížnosti a podněty ke kontrole a orgán má povinnost se těmito podáními zabývat. Státní veterinární správa SVS je organizací, která kontroluje jakost a zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu, tedy především masa, masných výrobků a ryb, ale také vejcí, medu nebo mléka. Vykonává tedy dozor v řeznictvích i v obchodních řetězcích, kde dochází k úpravě tohoto druhu potravin. Orgány ochrany veřejného zdraví O ochranu veřejného zdraví se starají hygienické stanice zřízené ministerstvem zdravotnictví. Dohlíží zejména na dodržování hygieny ve stravovacích zařízeních, tedy v restauracích, bufetech apod. Na příslušnou hygienickou stanici by se měl spotřebitel obrátit například v případě podezření na onemocnění po požití potraviny. 42

Závěr Jedním z cílů mé práce bylo zmapovat současnou právní úpravu týkající se oblasti potravin. Mezi nejdůležitější prameny patří bezesporu občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění) a zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., v platném znění). Tyto předpisy upravují zejména povinnosti výrobců a prodejců, definují nejdůležitější pojmy v této oblasti a vymezují základní spotřebitelská práva. Konkrétně potravinami a jejich správným označováním se pak zabývá zákon o potravinách a tabákových výrobcích (zákon č. 110/1997 Sb., v platném znění), vyhláška č.113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a dále vyhlášky týkající se jednotlivých skupin potravin. Legislativa chránící spotřebitele v této sféře je poměrně rozsáhlá, a to jak na evropské úrovni, tak i na té národní, a je stále více přizpůsobována zájmům spotřebitelů. Bohužel výrobci jsou velmi vynalézaví a zákony si často na své zboží aplikují po svém. Podle mého názoru se tak vždy najde nějaká mezera v zákoně, které mohou využít ve svůj prospěch a ať budou předpisy sebepřísnější, výrobci si vždy najdou cestu, jak svůj produkt dobře prodat i v případě, že jeho kvalita nebude zrovna nejlepší. Přesto si myslím, že většině klamavých praktik výrobců a prodejců se lze relativně dobře bránit. Touto problematikou se zabývá jedna z kapitol mé práce, kde se čtenář mohl seznámit s častými nekalými praktikami, dozvědět se, jak jim nejlépe předcházet a na co si dát při nákupu pozor. Jde především o to, aby spotřebitelé byli dobře informovaní o produktech, které si vkládají do nákupního košíku, což je u velké části populace největší kámen úrazu. Zákon stanovuje poměrně striktní pravidla na označování potravin, a nařízení EU, které nabyde účinnosti ke konci tohoto roku, tato pravidla ještě zpřísní. Spotřebitelé však často obaly potravin podrobně nezkoumají, kupují produkty, které jim na první pohled padnou do oka nebo se orientují podle toho, co znají a co jim chutná a automaticky tyto produkty považují za kvalitní a nezávadné. Řada spotřebitelů také vybírá potraviny podle teorie „čím vyšší, cena, tím kvalitnější potravina“. Bohužel, jak dokazují mnohé potravinové testy, ne vždy tato přímá úměra platí. Pro některé spotřebitele je nejdůležitějším kritériem při nákupu potraviny právě její cena. Přestože vyšší cena není vždy zárukou kvality, u příliš levných potravin by měl být zákazník velmi obezřetný. V posledních letech se objevila řada kauz, kdy byly objeveny závadné a nebezpečné potraviny právě 43

v sortimentu levných potravin. Jako příklad lze uvést metanolovou aféru, kdy prodej otráveného levného alkoholu zabil několik desítek lidí, nebo maso z Polska, které obsahovalo velké množství zakázaných léků. Spotřebitelé by si měli uvědomit, že volbou potravin, které konzumují, výrazně ovlivňují své zdraví, a mělo by tedy být především v jejich zájmu, aby se o kupované potravině dozvěděli co nejvíce a nevybírali ji jen podle toho, že má hezký obal nebo je levná či chutná, ale také podle jejího obsahu. Mnoho z nás se často nechá nalákat líbivým obalem na přední části výrobku, nicméně ty nejdůležitější informace jsou uvedeny právě na druhé straně, a tak bychom všichni měli obětovat těch pár vteřin navíc a z uvedených informací zjistit, zda potravina opravdu splňuje všechny kvality, které na první pohled slibuje a které od ní očekáváme. Nad samotnou bezpečností prodávaných potravin bdí kontrolní orgány popsané v poslední kapitole. Kromě těchto státem zřízených organizací existuje řada dalších, které se také zaměřují na ochranu spotřebitelských práv. Mezi takové patří například nezávislá organizace dTest, která podobně jako SZPI pravidelně zveřejňuje výsledky testů různých druhů výrobků včetně potravin a informuje spotřebitele o všech zjištěných vadách. Na jejích webových stránkách lze najít řadu užitečných informací a článků, které spotřebiteli zjednoduší orientaci nejen na trhu s potravinami. Sdružení

dTest

také

poskytuje

bezplatné

poradenství

v oblasti

veškerých

spotřebitelských problémů. Myslím si, že spotřebitelé by se měli o tyto organizace více aktivně zajímat, sledovat aktuální výsledky testů a řídit se radami odborníků. Stejně tak by neměli zavírat oči před nekalými praktikami podnikatelů a nekvalitními nebo závadnými potravinami, na které při svém nákupu narazí. S těmito problémy by se měli obracet na zmíněné organizace a přispět tak k vyšší úrovni ochrany spotřebitele. V roli spotřebitele se nacházíme po celý náš život, měli bychom tedy vědět co nejvíce o svých právech v této oblasti a za nimi si také stát.

44

Seznam použité literatury 1. TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde, 2008, 222 s. ISBN 978-807-2016-952 2. SYROVÝ, Vít. Tajemství výrobců potravin. 2. dopl. vyd. Praha: Vít Syrový, 2004, 117 s. ISBN 80-903-1370-1 3. VEBER, Jaromír. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2007, 201 s. ISBN 978-80-247-1782-1 4. DUPAL, Libor. Rizika při nákupu zboží. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, x, 254 s. ISBN 80-251-0507-5 5. HULVA, Tomáš. Právo ochrany spotřebitele: pro neprávníky: otázky a odpovědi, vzory smluv, podání a korespondence. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2006, 360 s. ISBN 80-735-7172-2 6. PELIKÁN, Tomáš. Prodávající a spotřebitel: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Vyd. 1. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2005, 90 s. Podnikatelé a spotřebitelé. ISBN 80-239-4293-X 7. SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu: jak předcházet konfliktům a urovnávat spory. Vyd. 1. Praha: Spotřebitelský poradenský a informační servis, 2007, 183 l. Podnikatelé a spotřebitelé. ISBN 80-239-4293-X 8. HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele: rady spotřebitelům, na co si dát pozor při nakupování a manipulaci s potravinami. Vyd. 2. V Praze: Oeconomica, 2004, 136 s. ISBN 80-245-0690-4 9. BABIČKA, Luboš. Průvodce světem potravin: rady spotřebitelům, na co si dát pozor při nakupování a manipulaci s potravinami. 3., aktualizované vydání Praha: Ministerstvo zemědělství, Odbor bezpečnosti potravin, 2012, 44 s. ISBN 978-80-7434-086-4 10. REDAKČNÍ KOLEKTIV. Potravinářský kompas. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů "TEST", 2012

45

11. ONDŘEJ, Jan. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, 365 s. Beckova edice právní instituty. ISBN 978-80-7400-446-9

Právní předpisy 12. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 13. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění 14. Zákon č. 110/1997 Sb., v platném znění 15. Zákon č. 146/2002 Sb. o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, v platném znění 16. Vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, v platném znění 17. Vyhláška č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování 18. Vyhláška č. 77/2003 Sb., stanovující požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje 19. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011

Internetové zdroje: 20. SPITZENBERGEROVÁ, Ivona. Potravinové právo. E-pravo [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/potravinovepravo-92954.html 21. Bezpečnost potravin a krmiv. Europa [online]. 2011 [cit. 2014-04-06]. Dostupné

z:

http://europa.eu/legislation_summaries/consumers/consumer_information/f805 01_cs.htm 22. About codex. Codex Alimentarius [online]. 2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.codexalimentarius.org/about-codex/en/

46

23. Consumer rights. Consumers International [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.consumersinternational.org/who-we-are/consumerrights/ 24. Informační povinnosti prodejce. Česká obchodní inspekce [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/pro-podnikatele/informacepro-prodejce/informacni-povinnosti-prodejce/ 25. A-Z Slovník pro spotřebitele: Symbol "e". TKÁČIKOVÁ, Jana. Bezpečnost potravin [online]. 2007 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/76640.aspx 26. Datum použitelnosti a datum minimální trvanlivosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001188&docType=ART&nid =11342 27. Potraviny určené pro zvláštní výživu, doplňky stravy a přístup SZPI k jejich kontrole. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2014 [cit. 201404-08]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?prn=1&;baf=0&nid=&doctype=ART& docid=1004570&chnum= 28. Where does my food come from?. BEUC [online]. 2013 [cit. 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.beuc.org/publications/2013-00043-01-e.pdf 29. CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, Česká technologická platforma pro potraviny, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/publikace/PK_Oznacovani%20po travin%20web-1.pdf 30. Medy v maloobchodu: polovina je falšovaná. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2013 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1052435&nid=12025&chnum= 1&hl=med

47

31. Chytrý nákup: Jak poznat kvalitní potraviny?. Vitalia [online]. [cit. 2014-0513].

Dostupné

z:

http://www.vitalia.cz/specialy/chytry-nakup-jak-poznat-

kvalitni-potraviny/med/ 32. Datum minimální trvanlivosti a datum použitelnosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2011 [cit. 2014-05-17]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1001188&docType=ART&nid 33. Podvody v oblasti potravin - Informace a rady spotřebitelům. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1018192&nid=11342&chnum= 1&hl=podvody 34. Záruka a její uplatnění. D Test: časopis pro spotřebitele [online]. 2013 [cit. 2014-05-18].

Dostupné

z:

http://www.dtest.cz/clanek-3166/zaruka-a-jeji-

uplatneni 35. Záruky pro zákazníky. Globus [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.globus.cz/cs/zaruky-pro-zakazniky.html 36. Garance pro každého!. BILLA [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.billa.cz/Layouts/dd_bi_subseite2008.aspx?folderId=43397&pageI d=112274 37. Reklamujeme potraviny. Albert [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.albert.cz/radce-zakaznika/reklamace/reklamujeme-potraviny.html 38. Garance spokojenosti. TESCO [online]. [cit. 2014-05-20]. Dostupné z: http://www.itesco.cz/cs/ostatni-sluzby/sluzby-v-obchodech/garancespokojenosti/ 39. Kontrolní činnost SZPI. Státní zemědělská a potravinářská inspekce [online]. 2014 [cit. 2014-05-22]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid =11314

48

Seznam zkratek CA

Codex Alimentarius

ČOI

Česká obchodní inspekce

ČR

Česká republika

ES

Evropské společenství

EU

Evropská unie

FAO

Organizace pro potraviny a zemědělství (anglicky Food and Agriculture Organization)

OSN

Organizace spojených národů

SZPI

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

WHO

Světová zdravotnická organizace (anglicky World Health Organization)

49

Seznam obrázků Obrázek 1: Klamavé vystavení rostlinného výrobku Javor mezi tavenými sýry ......... 30 Obrázek 2: Globus - záruky pro zákazníky .................................................................. 37 Obrázek 3: Billa - Garance pro každého ...................................................................... 38 Obrázek 4: Tesco - Garance spokojenosti .................................................................... 39

50