ODBOR ŽIVOČIŠNÝCH KOMODIT 17210 NAŠE ČJ.:
76/2010-17210
VYŘIZUJE ODDĚLENÍ OCHRANY ZVÍŘAT, JUDr. Traplová TELEFON: 221 812 346 FAX: 221 812 967 E-MAIL:
[email protected] ADRESA:
Těšnov 17, 117 05 Praha 1
DATUM:
4. 1. 2010
Výklad k vyhlášce č. 464/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb. – zpracovaný na základě odůvodnění k návrhu vyhlášky Obecná část Účelem právních předpisů na úseku ochrany zvířat proti týrání je ochrana všech zvířat za různých podmínek a činností, které s nimi provádí člověk v souvislosti s jejich chovem. Oblast ochrany hospodářských zvířat je upravena především zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon na ochranu zvířat“ nebo též jen „zákon“) a vyhláškou č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění vyhlášky č. 425/2005 Sb. Problematikou hospodářských zvířat se zabývá řada dalších právních předpisů, které však již nemají jako primární cíl ochranu zvířat. Zákonem č. 291/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl novelizován také zákon na ochranu zvířat. Konkrétně se jedná o část třetí této novelizace. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 10. 2009. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat ve svém dosavadním znění je určena k provedení § 10, § 12a, § 12c odst. 3, § 29a odst. 2 zákona. Dále bylo novelou zákona na ochranu zvířat doplněno zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu v § 12d odst. 8 tohoto zákona. Podle tohoto zmocnění Ministerstvo zemědělství stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na hospodářství a požadavky na chov kuřat chovaných na maso, obsah záznamů o chovu kuřat chovaných na maso, obsah údajů a seznam vzorků, které jsou chovatelé povinni poskytovat osobě uvedené v § 20 odst. 1 písm. s) zákona, požadavky na hospodářství, požadavky na obsah a vedení dokumentace a požadavky na chov kuřat chovaných na maso při hustotě osazení vyšší než 33 kg/m2, kriteria 1/17
Č.j. 76/2010-17210
pro povolení zvýšené hustoty osazení, obsah a rozsah kurzu odborné přípravy k péči o kuřata chovaná na maso pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o kuřata chovaná na maso, požadavky na vybavení školicího pracoviště, kvalifikaci lektorů, podmínky a způsob vydávání osvědčení a jeho vzor. V souladu se zmocněním uvedeným v novelizovaném ustanovení § 29 odst. 1 zákona na ochranu zvířat tedy dochází k vydání dalších prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Cíle, kterých má být novelizací dosaženo, jsou: − transpozice směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso, − nahrazení některých ustanovení zrušené vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, − zvýšení úrovně ochrany hospodářských zvířat, − odstranění nedostatků a aktualizace vyhlášky v souladu s novými poznatky. Hlavním cílem novelizace vyhlášky je transpozice směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Tato směrnice v čl. 12 ukládá členským státům uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. 6. 2010. Cílem této úpravy je zlepšit životní podmínky zvířat v intenzivním chovu kuřat, stanovit minimální pravidla pro ochranu kuřat chovaných na maso. Nová upřesnění vyhlášky mají odstranit aplikační nedostatky nebo výkladové problémy vyhlášky původní. Podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, nad dodržováním povinností uložených chovatelům hospodářských zvířat vykonávají dozor krajské veterinární správy. Dozor nad ochranou hospodářských zvířat: − stáje a ostatní prostory pro chov (včetně rybářství apod.) – kontroluje se každoročně minimálně 5 % hospodářství z celkového počtu. Pokud se na základě kontrol prokáže, že nebyla dodržena ustanovení zákona a vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, procento kontrolovaných hospodářství musí být neprodleně zvýšeno, − komplexní kontrola chovu hospodářských zvířat vyplývající z dotačních titulů – každoročně v hospodářstvích stanovených metodikou MZe [Státního zemědělského a intervenčního fondu (SZIF) apod.], v protokolu se popisuje kontrolovaná technologie chovu a dodržení minimálních standardů podle Rámcové smlouvy uzavřené mezi SZIF a SVS ČR. Zvláštní část K bodu 1 K§1 Protože se v dalším textu vyhlášky u jednotlivých druhů hospodářských zvířat hovoří nejen o hmotnostních kategoriích, ale i o jednotlivých věkových kategoriích dochází zde ke zpřesnění textu. Doplnění textu je rovněž v souladu s § 12c zákona, který upravuje zmocnění k vydání této vyhlášky. 2/17
Č.j. 76/2010-17210
K bodu 2 K poznámce pod čarou č. 2 Doplňuje se text poznámky pod čarou č. 2. Směrnice Evropských společenství ve svých ustanoveních ukládají, aby předpisy členských států, kterými je zajišťován soulad se směrnicemi, obsahovaly odkazy na tyto směrnice. Odkazy na směrnice, které se týkaly ochrany prasat a telat, se nahrazují odkazy na nově vydaná kodifikovaná znění směrnic. Doplňuje se odkaz na Směrnici Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso, jejíž transpozici bude zajišťovat kromě jiných právních předpisů, také tato vyhláška. Doplňuje se také odkaz na Směrnici Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Vyhláška transponuje některá ustanovení této směrnice. K bodu 3 K § 1a, § 1b a § 1c V ustanovení § 1a se pod písmeny a) až e) vysvětlují v této novelizaci nově použité pojmy týkající se technologií chovu hospodářských zvířat. Řada pojmů byla vymezena ve zrušené vyhlášce č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 2 zrušené vyhlášky. V důsledku zrušení této vyhlášky bylo nutné některé pojmy přenést do vyhlášky č. 208/2004 Sb. Ustanovení § 1b odst. 1 a 5 transponují Směrnici Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, konkrétně přílohu odst. 8, 9, 10. Ustanovení Směrnice Rady č. 98/58/ES z 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely Příloha, odst. 9 (§ 1b odst. 5 vyhlášky), které stanoví, že ustájení a instalace pro zajištění bezpečnosti hospodářských zvířat musí být konstruovány a udržovány tak, aby se nevyskytovaly ostré okraje či hrany nebo výčnělky, jež by mohly zvířata zranit, je nutno mimo jiné vykládat tak, že není možné používat na ohrazení pozemků, na nichž jsou zvířata chována, ostnatý drát. Toto je nutné zdůraznit zejména v případě ovcí, koz a běžců. Použití ostnatého drátu je výslovně zakázáno v čl. 16 Doporučení Rady Evropy týkajícího se koz (přijatá stálým výborem 6. 11. 2002 a platná od 6. 11. 1993), v článku 17 Doporučení Rady Evropy týkajícího se ovcí (přijatá stálým výborem 6. 11. 2002 a platná od 6. 11. 1993), v článku 11 Doporučení týkající se běžců (pštrosů, emu a nandu) (přijaté Stálým výborem 22. dubna 1997, v souladu s článkem 9 odst. 3 této Dohody, toto Doporučení vstoupí v platnost 22. října 1997). Je nutné dbát, aby již ke konstrukci zařízení s nímž přicházejí zvířata do styku, nebyl použit nevhodný materiál, jehož použitím vznikají ostré kraje, hrany, nebo výčnělky, zejména nevhodné profily s ostrými hranami, ostře zakončené části technologie, mechanické zábrany využívající výčnělků, nebo ostrých hran, ostnatý drát, nebo žiletkový drát, drát nebo spleť více drátů nebo jiných průběžných nosičů s ostrými nebo bodlinovitými výčnělky, apod. Ustanovení § 1b odst. 3 písm. b) transponuje Směrnici Rady 93/119/ES ze dne 22. prosince 1993 o ochraně zvířat při porážení nebo usmrcování, příloha A, bod II, odst. 7 první odrážka. Tato ustanovení byla transponována ustanovením § 7 vyhlášky č. 191/2002 Sb. Jelikož ale vyhláška č. 191/2002 Sb. byla zrušena, je nutné tato ustanovení transponovat tímto právním předpisem.
3/17
Č.j. 76/2010-17210
Ustanovení § 1b odst. 2, 3 a 4 popisuje, co musí zabezpečovat dispoziční, technické a provozní řešení zařízení pro hospodářská zvířata. Dříve toto bylo zabezpečeno § 7 vyhlášky č. 191/2002 Sb., která byla zrušena. Požadavky na sklon ramp, lávek a můstků jsou v návrhu vyhlášky uvedeny shodně jako jsou uvedeny v Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97). V ustanovení § 1c jsou řešeny obecné požadavky na chov hospodářských zvířat. V souvislosti s § 1c písm. f) je třeba rozlišovat svazování zvířat a přivazování zvířat. Za svazování se považuje taková činnost, při které je vázáním končetin, nebo jiných částí těla zvíře, případně svazováním více zvířat, zcela znehybněno, nebo je významně omezen jeho pohyb. Tím, že zvíře nemá možnost uskutečnit normální chování, dochází k narušení fyziologických a etologických potřeb zvířete. Uvazování je způsob mechanického omezení pohybu zvířete tím, že je obvykle ohlávkou nebo nákrčním řemenem přivázáno k pevnému předmětu a má možnost normálního chování, čištění těla, možnost odpočinku, nepůsobí utrpení zvířete. Tato ustanovení nebudou mít finanční ani jiné dopady na chovatele. Jedná se o ustanovení, která chovatelé již dříve museli dodržovat. K bodu 4 K § 2 odst. 1 písm. a) Doplňuje se a upřesňuje se povinnost chovatele při provádění základního poporodního ošetření matky a telete. Uvedené požadované opatření je bez finanční náročnosti na pořizování nebo budování výrobních prostředků. Jedná se o stanovení správné činnosti chovatele po porodu krávy. V těchto chovech se jedná o kontrolu, včetně asistence člověka, pokud je to nezbytné v průběhu porodu a po něm. Jedná se o kontrolu krávy a telete, včetně zabezpečení základních úkonů. U telete zabezpečuje ošetřovatel desinfekci a podvázání pupečního pahýlu, v některých případech, pokud o tele nejeví kráva dostatečný zájem, osušení srsti atd. dle situace, a příjem mleziva. Kontrola krávy, kde mohou nastat různé nenormální situace (ulehnutí po porodu), kontrola porodních cest, následný odchod plodových obalů atd., kontrola funkce trávicího traktu (přežvykování, příjem krmiva atd.). Matce a teleti je třeba v těchto chovech věnovat zvýšenou pozornost a dle potřeby zasáhnout. K bodu 5 K § 2 odst. 1 písm. d) až f) Písm. d) - Upřesňuje se ustanovení o krmení a napájení telat. Toto ustanovení je upřesněno v souladu s přílohou I bodem 12 a 13 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). Písm. e) – Text ustanovení je uveden do souladu s přílohou I bodem 11 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění).
4/17
Č.j. 76/2010-17210
Písm. f) - Úpravou textu dochází ke zpřesnění popsání krajiny těla telete. Směry na těle zvířat jsou kraniální (směrem k lebce) a kaudální (k ocasu), na hlavě se ovšem používá termín rostrální (k pysku) a kaudální. Dále je toto ustanovení upřesněno v souladu s čl. 3 odst. 1 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). Upřesnění se týká individuálních kotců pro telata. K bodu 6 K § 2 odst. 1 písm. g) Toto ustanovení je doplněno o výjimku v souladu s čl. 3 odst. 1 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). V chovech, ve kterých je v daný okamžik méně než 6 telat, není možné (vzhledem k nízkému počtu telat a velkému věkovému rozdílu telat) utvořit podmínky pro přímý hmatový kontakt s ostatními telaty ani podmínky pro chov telat ve skupinách. K bodu 7 K § 2 odst. 1 písm. h) a poznámce pod čarou č. 3 Text ustanovení je uveden do souladu s čl. 3 odst. 1 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). Výjimka uvedená ve směrnici se na velikost prostor nevztahuje, proto se text vypouští. Text za středníkem se vypouští z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 57 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která nabyla účinnosti 26. 8. 2009. Z téhož důvodu se zrušuje poznámka pod čarou č. 3, která odkazuje na zrušený právní předpis. K bodu 8 K § 2 odst. 1 písm. m), n) a o) Text ustanovení v písmenech m) a n) je doplněn v souladu s přílohou I bodem 9 a 10 Směrnice Rady 2008/119/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (kodifikované znění). Ustanovením písmene o) se na základě doporučení Státní veterinární správy zakazuje použití poháněcího nástroje využívajícího elektrický výboj na mláďata. Obdobně je ustanovení formulováno při přehánění zvířat na jatkách. K bodu 9 K § 2 odst. 3 písm. b) Jedná se o gramatickou úpravu textu z důvodu chyby. K bodu 10 K § 2 odst. 3 písm. c)
5/17
Č.j. 76/2010-17210
Text se vypouští z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 57 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která nabyla účinnosti 26. 8. 2009. K bodu 11 K § 2 odst. 3 písm. d) Ustanovení popisuje podmínky pro plemenné býky. Dříve toto bylo zabezpečeno vyhláškou č. 191/2002 Sb. K bodu 12 K § 2 odst. 4 Vypuštěním slov „pro inseminaci“ se reaguje na to, že odebrané semeno se nepoužívá pouze k inseminaci. Před odběry ejakulátu k použití v inseminaci se provádí odběry k hodnocení spermatu ke způsobilosti býka k použití v inseminaci, další využití je při diagnostických veterinárních vyšetřeních atd. Další část ustanovení se vypouští, protože je tato problematika řešena touto novelizací v § 1c písm. e). K bodu 13 a 14 K § 2 odst. 6 písm. a) a c) Text se vypouští z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 57 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která nabyla účinnosti 26. 8. 2009. K bodu 15 K § 2 odst. 7 písm. f) Jedná se o zlegalizování používání ruční porodní páky, kterou bylo dosavadním zněním vyhlášky při porodu zakázáno chovatelům používat. Často je použití této pomůcky jediný způsob jak předejít mrtvě narozenému teleti u soukromých zemědělců – malochovatelů, kde není k dispozici více pracovních sil jako na větších farmách. Na větších farmách tento problém také vzniká při nočních porodech. Problém se týká také těžších porodů řízených veterinárním lékařem, kde je k dispozici pouze sám malochovatel nebo na větších provozech noční hlídač. V současném znění, pokud není k dispozici u komplikovaných porodů větší síla vyvinutá více lidmi, kteří ručně ovládají provazy, je takový porod odsouzen k neúspěchu, včetně možného utracení rodičky. Jsou stanoveny podmínky, za kterých lze tento postup použít. Toto ustanovení však neznamená výjimku v případech, kdy nastanou komplikace v průběhu porodu; v tomto případě má chovatel nebo jiná osoba provádějící porod povinnost si včas vyžádat pomoc veterinárního lékaře tak, aby bylo zabráněno utrpení zvířat. K bodu 16 a 45 K § 2 odst. 9 a k příloze č. 1 Ustanovení odstavce 9 a příloha č. 1 upravuje požadavky na prostory pro ustájení skotu. Dříve toto bylo zabezpečeno § 8 vyhlášky č. 191/2002 Sb., která byla zrušena. Ustanovení § 8 této vyhlášky upravovalo požadavky na stavby pro hlavní druhy hospodářských zvířat. Aplikace
6/17
Č.j. 76/2010-17210
tohoto ustanovení nebude mít finanční dopady na chovatele, protože tyto požadavky musel chovatel splňovat i doposud. Velikost prostor pro ustájení skotu byla v rámci přípravy návrhu vyhlášky ve spolupráci s Ústřední komisí pro ochranu zvířat projednávána také s Unií chovatelů. Zástupci jednotlivých chovatelských svazů navrhli rozměry stanovené v příloze, takže jejich aplikace v praxi chovatelům nezpůsobí při chovu skotu problémy. Pokud se týká rozměrů ustájení pro krávy, jedná se o kategorii skotu, kde je tělesný rámec samic skotu v období života největší. Z hlediska plemenné příslušnosti, směru šlechtění a hlavně užitkového zaměření je však značně variabilní. Z toho důvodu nejsou rozměry členěny dle hmotnosti zvířat, ale jedná se zde o standardní minimální rozměry v minulosti v chovech skotu běžně používané. U volného ustájení dalších uvedených kategorií skotu byl zvolen princip vycházející z hmotnosti, což je pro tento účel nejvhodnější způsob. Vážení zvířat v těchto růstových kategoriích řada chovatelů běžně provádí a nebo se dá hmotnost skotu jednoduše zjistit (šikmá délka těla, šířka pánve atd.). Počet zvířat v boxovém ustájení je dán počtem boxových loží, resp. kapacita kotce odpovídá počtu boxových loží. Počet zvířat v kotcovém ustájení je dán kategorií skotu a plochou lehárny. Aplikací uvedených minimálních požadavků na rozměry ustájení skotu chovatelům nevzniknou žádné další provozní ani investiční náklady, protože jsou tyto požadavky v praxi již dodržovány. Dostatečné prostory a stanovená konstrukce chodeb je významná i z hlediska bezpečnosti a rychlého vyprázdnění stájí při havarijních stavech (požár, povodně apod.), proto při počtu zvířat více než 25 kusů ve skupině je nutno rozměry zvětšit minimálně o 30%. K bodu 17 a 45 K § 3 a příloze č. 2 Ustanovení § 3, které upravuje minimální standardy pro ochranu prasat, je formulováno nově, aby byla zajištěna řádná transpozice Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (kodifikované znění). V původním znění § 3 byla některá ustanovení směrnice transponována nedostatečně. Odstavce 1 až 12 a 14 až 18 transponují uvedenou směrnici. Tato ustanovení nepředstavují pro chovatele nové nebo další náklady, neboť se jedná o povinnosti, které již v minulosti museli dodržovat. V odst. 1 se v souladu se zněním, které je uvedeno ve Směrnici Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat, hovoří o perinatálním období. Jako perinatální období se označuje doba těsně před porodem, porod samotný a doba těsně po porodu. Je třeba odlišovat prenatální období (od početí do porodu) a perinatální období. Oproti původnímu znění vyhlášky došlo ke změně v § 3 odst. 16 písm. c), který se týká odstavování selat. Podle přílohy I, kapitoly II část C. bodu 3 „selata“ směrnice Rady 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat, bylo v českém znění stanoveno 21 dnů – 3 týdny. Ve znění například anglickém, německém a francouzském se ale hovoří o 28 dnech. Byla tedy zjištěna chyba v českém překladu směrnice. Na základě opakované žádosti České republiky o opravu byla 30. 5. 2009 v Úředním věstníku Evropské unie L 135/33 uveřejněna tisková oprava: Strana 11, příloha I kapitola II část C bod 3:
7/17
Č.j. 76/2010-17210
místo: „3. Selata nesmějí být odstavována dříve než ve stáří tří týdnů; ledaže by to mohlo nepříznivě ovlivnit zdravotní stav nebo dobré životní podmínky matky nebo selat.“, má být: „3. Selata nesmějí být odstavena dříve než ve stáří 28 dní, ledaže by jinak byly nepříznivě ovlivněny životní podmínky nebo zdravotní stav matky nebo selete.“ Dále je nad rámec výše uvedené směrnice ustanovení § 3 odst. 11 (s výjimkou první věty), odst. 13, odst. 14 písm. c), odst. 16 písm. d) a odst. 19 (příloha č. 2). V ustanovení § 3 odst. 11 byl stanoven požadavek limitu 16 prasat na jednu napáječku proto, aby bylo zabráněno nedostatečnému napájení prasat, tendence omezit napájení, případně zcela nahradit podáváním mokré potravy, jsou u investorů dány snahou snížit významným způsobem náklady na stavbu a provoz stáje. Počet 16 zvířat byl stanoven na základě konzultací se Svazem chovatelů prasat a vychází z velikosti vrhů. Oproti obecnějšímu znění směrnice (trvalý přístup k dostatečnému množství čerstvé vody) zajišťuje v novele české vyhlášky navržený konkrétnější text (maximální počet prasat na napáječku, lehká přístupnost napáječek) lepší pohodu pro chovaná prasata a její vymahatelnost. K úpravě podmínek pro prasata chovaná venku v ustanovení § 3 odst. 13 vede snaha chovatelů převádět chovy z klasických stájí do částečně, nebo zcela venkovních chovů. Přitom nesmí dojít k narušení fyziologických a etologických potřeb zvířete. Ochranou před nepříznivým počasím se rozumí nejen mráz, déšť ale i sluneční svit, prasata jsou náchylná k úpalu, nebo úžehu. Zajištění teplotní pohody a nutnosti nezamrzajícího zdroje pitné vody při venkovním chovu prasat je v našich klimatických podmínkách nezbytné pro dodržení standardů pohody zvířat. V § 3 odst. 14 písm. c) se znění doplňuje, obdobně jako u býků v § 2 odst. 4 vyhlášky, použití plemenných kanců o další v plemenářské praxi běžně využívaný způsob s ohledem na možné způsoby odběru a využití jejich spermatu, které se provádí při inseminaci, při kontrole kvality spermatu u plemeníků před zařazením do plemenitby, při diagnostických veterinárních vyšetřeních atd. Doplnění podmínky v § 3 odst. 16 písm. d), aby zdroj tepla neškodil prasnici, je nezbytným předpokladem zajištění ochrany zvířat (v tomto případě prasnic) proti týrání přehřátím. Tento požadavek byl obsažen již v předchozí právní úpravě, chovatelé jej museli dodržovat, takže nyní nevzniknou náklady v souvislosti s jeho uplatňováním. Text, který byl původně obsažen v § 3 odst. 14, není v nově formulovaném ustanovení obsažen z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 57 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která nabyla účinnosti 26. 8. 2009. Není tedy odkazováno na zvláštní právní předpis, který by upravoval další požadavky na prostory a vybavení pro ustájení prasat. Stanovení minimálních rozměrů uliček a průlezů sloužících pro prasata v § 3 odst. 19 je nezbytné pro zajištění jejich pohody a prevence poškození zdraví prasat při pohybu v těchto prostorech. Z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb. se doplňuje příloha č. 2, která stanovuje další požadavky na prostory pro ustájení prasat. Jedná se o světlou šířku přeháněcích uliček pro prasata a rozměry průlezů pro prasata. Tato příloha byla podrobně konzultována s Ústřední
8/17
Č.j. 76/2010-17210
komisí pro ochranu zvířat. Tato příloha byla před připomínkovým řízením konzultována také se Svazem chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, který připojil ke svému vyjádření i vyjádření dvou technologických firem. Původní navržené rozměry byly upraveny v souladu se zaslanými vyjádřeními. Šířka uličky je stanovena tak, aby umožňovala bezproblémový průchod i vysokobřezích zvířat, ale je příliš úzká pro otáčení zvířat, které by mohlo pro zvířata představovat nebezpečné situace (i pro ošetřovatele). Širší ulička vede k tendenci otáčení zvířat, při přehánění k větší nutnosti zvířata usměrňovat, což zvyšuje stres zvířat, zejména vysokobřezích prasnic před porodem. Dostatečné prostory a stanovená konstrukce chodeb je významná i z hlediska bezpečnosti a rychlého vyprázdnění stájí při havarijních stavech (požár, povodně apod.). K bodu 18 K § 4 písm. b) Text se vypouští z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 57 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která nabyla účinnosti 26. 8. 2009. K bodu 19 K § 4 písm. e) Ustanovení bylo doplněno na základě článku 2 písm. c) Doporučení Rady Evropy týkajícího se koz (přijatá stálým výborem 6. 11. 2002 a platná od 6. 11. 1993) a na základě článku 2 písm. c) Doporučení Rady Evropy týkajícího se ovcí (přijatá stálým výborem 6. 11. 2002 a platná od 6. 11. 1993). Požadavky na porody na pastvinách byly doplněny na základě požadavku Státní veterinární správy. Tyto požadavky plynou z čl. 28 bodu 3 Doporučení Rady Evropy týkajícího se ovcí. Finanční ani jiné dopady na chovatele vyplývající z aplikace v chovu ovcí a koz nejdou nad rámec stávající chovatelské praxe. Jedná se o interpretaci čl. 28 Doporučení Rady Evropy týkající se chovu ovcí, tedy ne o nařízení. Požadavek na plemena by znamenalo taxativně v příloze určit, kterých plemen se to týká, při každém dovozu nového plemene by nastala potřeba novely vyhlášky a například v tomto předpise se nic takového chovatelům skotu neukládá. Požadavek na ohrady s ochranou proti větru není možné vyžadovat obecně a celoročně u chovatelů, kteří bahní na pastvinách, tak jak to z návrhu vyplývá a bude kontrolními orgány vyžadováno. V mnoha případech poskytují ochranu terénní nerovnosti a skupiny vegetace a jde i o povětrnostní podmínky při kterých porody probíhají. K bodu 20 K § 4 písm. i) Vzhledem k velké ploše značné části pozemků pro chov ovcí nemá smysl obecně zakazovat jejich oplocení drátem z důvodu ochrany rodících ovcí. Z tohoto důvodu se vypouští zákaz použití pletiva k ohrazení pozemků, na nichž ovce rodí. Oplocení však musí být voleno tak, aby nedocházelo, zejména u rohatých plemen k možnosti jejich zapletení rohy nebo
9/17
Č.j. 76/2010-17210
končetinami do konstrukce oplocení, nebo při vyšší pohybové aktivitě u ovcí a koz v době před a při porodu. K bodu 21 K § 4 písm. k) až m) Ustanovení písmene k), které se týká kontroly ovcí a koz, bylo doplněno na základě požadavku Svazu chovatelů ovcí a koz. Toto ustanovení vychází z čl. 6 Doporučení Rady Evropy týkajícího se ovcí a z čl. 6 Doporučení Rady Evropy týkajícího se koz. Ustanovení písmene l), které se týká napájení ovcí a koz, bylo doplněno na základě požadavku Svazu chovatelů ovcí a koz. Toto ustanovení vychází z čl. 21 odst. 1 Doporučení Rady Evropy týkajícího se ovcí a z čl. 19 odst. 2 Doporučení Rady Evropy týkajícího se koz. Ustanovení písmene m) bylo doplněno na základě článku 18 Doporučení Rady Evropy týkajícího se ovcí a článku 17 Doporučení Rady Evropy týkajícího se koz. Rozměry byly upraveny na základě požadavků Svazu chovatelů ovcí a koz. Finanční ani jiné dopady na chovatele vyplývající z aplikace v chovu ovcí a koz nejdou nad rámec stávající chovatelské praxe. K bodu 22 K § 5 písm. a) až d) Dochází k vypuštění původního textu v písmeni a), protože text tohoto ustanovení byl přesunut do nového ustanovení § 1c této vyhlášky. Nově je v ustanovení písmene a) formulována povinnost oddělovat vazná stání stranovými zábranami. Důvodem je bezpečnost ustájených koní a aby koně mohli vidět a slyšet jiné koně, aby měli zajištěn fyzický kontakt, kromě případů, kdy je toto prokazatelně nevhodné. Koně jsou stádová zvířata s typickými sociálními znaky. Stranové zábrany mezi stáními musejí být konstruovány způsobem, který zohledňuje potřebu sociálního kontaktu koní, zároveň však musejí být provedeny tak, aby riziko poranění bylo minimální a aby agresivní koně nezranili nebo nerušili ostatní. Výrobní materiál musí mít dostatečnou pevnost, aby odolal úderu koňského kopyta. Stranové zábrany mezi stáními musí být provedeny tak, aby koně nemohli uvíznout kopyty, hlavou nebo hubou. Pouze ve zvláštních případech může být potřeba sociálního kontaktu naplněna jiným způsobem. Koně, kteří jsou drženi s jinými sociálními zvířaty, jako je např. skot a ovce a také koně, kteří denně tráví mnoho času s člověkem, mají určitý sociální kontakt. Koně chtějí mít přehled o svém okolí. Dochází ke zrušení dosavadního písmene b), protože je touto novelizací tato otázka již upravena v § 1c písm. c). Pojem „rustikální plemeno“ není pro obtížnost jednoznačného vymezení, případně nesprávnost při širším použití, nadále používán. Nově byl do písmene b) doplněn text o výšce stropu a volném průchodu ve stájových dveřích a dveřích boxu. Výšku stropu je nutné stanovit nejenom z pohledu možného poranění koně ve stáji, ale i z důvodů požadavků na stájové prostředí. Stáj pro koně musí být světlá, prostorná,
10/17
Č.j. 76/2010-17210
vzdušná, suchá a teplá, bez průvanu. Stáj musí zajistit prostředí, které je přizpůsobeno ustájeným koním (tepelný komfort). Všichni koně ve stáji musejí mít zajištěn průběžný přísun čerstvého vzduchu. Volný průchod dveřními otvory musí být zajištěn s ohledem na bezpečnost ustájených koní při všech běžných, ale i krizových činnostech. Množství vstupních otvorů a velikost musí být posuzována u jednotlivých staveb samostatně s ohledem na účel stavby, počtu ustájených koní, jejich velikost apod. Je snaha vymezením minimálních rozměrů prostor pro koně ve vazném ustájení zajistit pohodu zvířat a zabránit poškozování zdraví ustájených zvířat. Důvodem stanovení způsobů uvazování je snaha zabránit poškození zdraví či týrání zvířat špatným způsobem vázání. Podobně stanovení nutnosti zajistit uvázanému koni možnost ulehnout. Ochrana zvířat před nepříznivými klimatickými vlivy při dlouhodobějším pobytu ve venkovním výběhu nebo na pastvině je nezbytná pro předejití poškození zdraví až týrání zvířat a takové ustanovení zlepší vymahatelnost standardů pohody zvířat pro dozorové orgány. Kůň uvázaný ve stání musí mít možnost ležet natažený na boku. Koně musejí mít možnost odpočívat a spát přirozeným způsobem. Koně leží na boku při REM-spánku. Ležení je pro koně nevyhnutelné. Spánek je pro všechny organismy mimořádně důležitý, stejně jako například potrava. Je základním požadavkem na existenci živých organismů, který nás chrání před přetížením a vyčerpáním. Člověk i zvíře vydrží bez potravy déle než bez spánku. Celková délka spánku u koní je 5 - 6 hodin denně. Závisí to na délce světelného dne, věku a povahy koně, jeho pracovním využití, režimu dne ve stáji, způsobu krmení a ošetřování. Z toho 2 hodiny by měl kůň trávit v leže v REM spánku přerušovaně na 4 - 5 krát. Koně, kteří nejsou chováni vhodným způsobem a kteří nemají možnost přirozeného chování, si vypěstují, stejně jako ostatní zvířata, narušené a v některých případech stereotypní chování. Optimální pitný režim je hlavní způsob, jak pokrýt každodenní ztráty tekutin v těle. Pro zachování zdraví je nutné vždy udržet rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Pokud je to možné, mají koně sami mít možnost doplňovat tekutiny (napít se), kdy chtějí. V těch případech, kdy koně nemají volný přístup k vodě, musejí být napájeni a mít možnost se napít dosyta minimálně třikrát denně v pravidelně rozložených intervalech. Koně, kteří jsou drženi při teplotách pod bodem mrazu, musí dostávat vodu z nezamrzajícího systému, nebo vodu ohřátou. Ohřátá voda je koňmi preferována. U koní, kteří pijí z koryta, bylo mj. zjištěno, že pijí méně, pokud je špatný přítok, proto je doporučováno, aby přítok vody v korytě byl minimálně 8 l/min. Poruchy pitného režimu mají negativní dopad na zdraví zvířat. Koně chovaní celoročně na pastvě musí mít možnost přístupu do přístřešku, haly k odpočinku nebo do stáje, která jim poskytne ochranu proti špatnému počasí, suché a čisté místo k odpočinku a ochranu před predátory. Koně si lehnou, jen když se cítí v bezpečí. Při volném způsobu života při odpočinku někteří členové stáda leží, zatím co starší a dominantnější jedinci zůstávají stát na stráži. Domácí koně si lehnou ve známé stáji a výběhu. Předtím ustájení koně vypuštění na pastvinu si zvykají na otevřený prostor několik týdnů. Na novou stáj, přístřešek, si koně zvykají různě dlouhý čas. Závisí to na prostředí, klidu, přítomnosti jiných koní, čistoty podestýlky a na
11/17
Č.j. 76/2010-17210
nervové soustavě koně. Když je vše v pořádku, obvykle si kůň v noci lehne již do tří dnů, maximálně do týdně. Je však neobvyklé, že si kůň lehne hned první noc. K bodu 23 K § 5 písm. k) Kopyta koní musí být v případě potřeby opatřena ochranou. Stanovení způsobu péče o kopyta je nezbytnou součástí zajištění pohody zvířat. Jde o upřesnění původního textu s důrazem na nutnost komplexní péče o kopyta, kterou nelze soustředit pouze do požadavku na podkování. Komplexní péče spočívá v pravidelné prohlídce kopyt, posouzení míry jejich obrusu, nebo přerůstání, případné korekce, ochrany zejména podkováním, podle využití koně. Nedostatečná péče o kopyta vede buď k nadměrnému obrusu a tím zvýšené citlivosti, nebo k přerůstání, které v důsledku vede k nefyziologickému postoji končetin, případně k dalším onemocněním kopyta. K bodu 24 a 45 K § 5 písm. o), p) a q) a k příloze č. 3 Šířka stájové chodby je stanovena s ohledem na bezpečnost při manipulaci se zvířaty tak, aby bylo riziko poranění koní minimální. Dostatečná šířka stájové chodby může zabránit mnoha nepříjemnostem a měla by mít zhruba stejný rozměr jako hlavní vstupní dveře. Šířka chodby musí umožňovat pohodlné a bezpečné otočení koně, vstup a pohyb s koněm ve stáji. Chodby v těchto zařízeních musí být vždy volné. Ve stájové uličce nesmí být žádné předměty, které by bránily volnému průchodu koní. Pokud zde jsou držáky na sedla, musí tyto být sklopeny. Koně musí být drženi v uspokojivé čistotě, kdy podlahy a plochy k odpočinku musejí mít hladký a neklouzavý povrch a celkově musí být upraveny takovým způsobem, aby se po nich koně mohli bezpečně pohybovat. Plochy k odpočinku musejí poskytovat dobrý komfort a být opatřeny podestýlkou a konstruovány tak, aby odpovídající komfort poskytovaly. Podestýlka musí být vhodného typu a mít dobrou kvalitu z hlediska hygieny. Spád podlahy tvoří jednu z podmínek zajišťující, aby plochy k odpočinku byly suché. Požadavky na prostory pro ustájení koní se od 1. 1. 2012 vztahují na nově budované stáje, nebo na stáje, které budou poprvé uvedeny do provozu. Vzhledem k tomu, že budou podle nových požadavků stáje již projektovány, nevzniknou chovatelům nové náklady, ani tyto požadavky nezvýší náklady na stáj, ani chovatelům nevzniknou ztráty. Pro Ministerstvo zemědělství tím nevznikají náklady. Již postavené stáje nemusí být upravovány. Stanovení minimálních rozměrů prostor v nově budovaných zařízeních pro chov koní zajistí zlepšení pohody zvířat a předejde chybám v konstrukcí stavby, které by mohly způsobit poškození zdraví koní či jejich týrání. Existuje mnoho názorů na chov koní jejich ošetřování a zacházení s nimi. Chov koní může znamenat vše od permanentního držení koní ve stání nebo boxu a jejich sporadickému pobytu venku, cca na hodinu denně až k chovu, kdy jsou koně drženi nepřetržitě venku při velmi náročném pracovním nasazení. Někteří chovatelé považují koně za výrobní prostředek, k jehož potřebám není třeba přihlížet, dokud splňuje úkoly na něj kladené. Jiní chovatelé přenášejí na koně lidské city a potřeby. Oba přístupy mohou vést ke špatné pohodě koní.
12/17
Č.j. 76/2010-17210
Koně musejí být chováni tak, aby se mohli projevovat přirozeně. Stále nejsou všude dodržovány některé důležité potřeby koní, jako je možnost pohybu a kontaktu s příbuznými druhy. Koně, kteří jsou chováni nevhodným způsobem a kteří nemají možnost přirozeného chování, si vypěstují, narušené a v některých případech stereotypní chování. Spojnice mezi nedostatky při chovu a některým stereotypním chováním koní, je vědecky doložena. Z výše uvedených důvodu se doplňují další požadavky na ustájení koní. K bodu 25 K§6 Text se vypouští z důvodu zrušení vyhlášky č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Viz § 57 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která nabyla účinnosti 26. 8. 2009. V ustanovení § 6 jsou nově formulovány základní podmínky pro chov kachen, hus a krůt. Kachny, husy a krůty jsou do vyhlášky nově zařazeny, vzhledem k tomu, že nejde o okrajovou záležitost. Prostředí a řízení jejich chovu musí splňovat biologické požadavky chovaných druhů, které jsou u těchto druhů natolik specifické, že byly stanoveny v souladu s přijatými Doporučeními Stálého výboru Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely. Formulace vychází z těchto doporučení Stálého výboru Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Rada Evropy): − Doporučení týkající se kachen pižmových (Cairina moschata) a hybridů kachny pižmové a kachny domácí (Anas platyrhynchos), − Doporučení týkající se kachen (Anas platyrhynchos), − Doporučení týkající se hus domácích (Anser anser f. domesticus, Anser cygnoides f. domesticus) a jejich kříženců − Doporučení týkající se krůt (poddruh Meleagris gallopavo). Nově vloženými požadavky na minimální standardy nedošlo ke změnám, které by kladly takové požadavky na chovatele, nebo na Ministerstvo zemědělství, které by vedly k novým nákladům, zvýšeným nákladům, nebo ztrátám. Stanovení základních podmínek pro chov uvedených druhů drůbeže zlepší vymahatelnost dodržování jejich pohody. Základní požadavky na dostatečnou pohodu hospodářských zvířat spočívají v dobrém ošetřování a metodách chovu odpovídajících biologickým potřebám zvířat a vhodných faktorech prostředí faktory tak, aby podmínky, v nichž jsou chována, splňovaly požadavky na přiměřenou výživu a metody krmení, fyzické pohodlí; potřebu vykazovat normální chování při vstávání, ulehání, zaujímání poloh pro odpočinek a spánek, protřepávání křídel, čechrání peří, přijímání potravy, pití, odpovídající sociální kontakt a ochranu před nepříznivými klimatickými podmínkami. K bodu 26 a bodu 38 K § 7 odst. 2 a § 10 písm. a) bodu 3 Jedná se o implementaci ustanovení čl. 2 písm. d) a čl. 6 odst. 1 písm. c) Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic.
13/17
Č.j. 76/2010-17210
K bodu 27 a 28 K § 7 odst. 3 a 5 Jsou doplněna ustanovení o omezování hluku a odstraňování trusu. Doplnění je transpozicí přílohy, bodu 2 a 4 Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic. K bodu 29 a 44 K § 7 odst. 9 a k příloze Vyhláška v dosavadním znění (do 1. 1. 2010) obsahovala přílohu Seznam podniků, které mají Evropskou komisí schválené přechodné období do 31. 12. 2009 na neobohacené klecové technologie pro chov nosnic. Od 1. 1. 2010 došlo k vypuštění tohoto seznamu z právní úpravy, neboť přechodné období již uplynulo. Již v minulých letech některé podniky žádaly, aby nebyly v příloze vyhlášky uvedeny, neboť již splňují právními předpisy stanovené podmínky a výjimku tedy nepotřebují. K bodu 30 a 31 K § 8 odst. 1 písm. a) a b) Vzhledem k různým tvarům krmítek a napáječek, resp. koncových zařízení příslušných technologií (např. krmné pásy) působila stávající formulace „poskytovat xx cm“ nesrovnalosti při výkladu a při provádění dozorové činnosti, kdy byla např. jako základ pro výpočet použita délka pásu, který je však přístupný ze dvou stran. K bodu 32 a 35 K § 8 odst. 1 písm. c) a § 9 odst. 1 písm. c) Připojení napájecích míst napevno není to samé jako instalace napájecích zařízení. Text je proto uveden do souladu s čl. 4 odst. 1 bodem 1 písm. b) a čl. 5 odst. 1 bodem 3 směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic. K bodu 33 K § 9 odst. 1 písm. a) Doplnění slov „pro každou nosnici“ zabrání mylným a nelogickým výkladům ustanovení o podlahové ploše. Doplnění je transpozicí čl. 5 odst. 1 bod 1 Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic. K bodu 34 K § 9 odst. 1 písm. b) Nahrazení výrazu „Jeho délka“ (žlábkového krmítka) výrazem „délka krmného prostoru“ vychází ze zkušeností s nejednotným výkladem pojmu délka u krmítek různých tvarů a forem, kdy je nutno vzít v potaz také možnost přístupu ke krmítku ze dvou či více stran (podle tvaru).
14/17
Č.j. 76/2010-17210
K bodu 36 K § 9 odst. 1 písm. d) Dochází k vypuštění textu v souvislosti se zrušením § 7 odst. 9 vyhlášky. K bodu 37 K § 9 odst. 3 Toto ustanovení transponuje článek 5 odst. 2 Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic. Nejedná se o nový zákaz. Neobohacené klecové systémy zakazovala již vyhláška č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, která byla zrušena ke dni 26. 8. 2009. Ustanovení § 18 odst. 1 stanovilo: „Projektová dokumentace staveb, která byla zpracována a podána stavebnímu úřadu ke stavebnímu řízení podle dosavadních předpisů, se použije i po nabytí účinnosti této vyhlášky s výjimkou neobohacených klecových systémů, jimiž nesmí být stavby pro drůbež od 1. ledna 2003 vybavovány.“ Vzhledem k výše uvedenému není přechodné období nutné. K bodu 39 K § 10 písm. b) Nahrazení výrazu „Jeho délka“ (žlábkového krmítka) výrazem „délka krmného prostoru“ vychází ze zkušeností s nejednotným výkladem pojmu délka u krmítek různých tvarů a forem, kdy je nutno vzít v potaz také možnost přístupu ke krmítku ze dvou či více stran (podle tvaru). K bodu 40 K § 11 Ustanovení transponuje Směrnici Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Tato směrnice v čl. 12 ukládá členským státům uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. 6. 2010. V případě neimplementování se Česká Republika vystavuje možnému postihu ze strany Evropské unie v podobě finančních a obchodních sankcí. Cílem této úpravy je zlepšit životní podmínky zvířat v intenzivním chovu kuřat, stanovit minimální pravidla pro ochranu kuřat chovaných na maso. Na úrovni Společenství došlo ke shodě, že je třeba stanovit pravidla pro ochranu kuřat chovaných na maso, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže, které by mohlo ohrozit hladký průběh společné organizace trhu v daném odvětví, a aby byl zajištěn racionální vývoj tohoto odvětví. Tato pravidla se zaměřují na otázky dobrých životních podmínek v systémech intenzivního chovu. Je stanovena také minimální prahová hodnota pro uplatňování této směrnice, aby se zamezila nepřiměřená opatření, která by se vztahovala i na chov malých hejn kuřat. Pro řádnou transpozici směrnice byly doplněny do zákona na ochranu zvířat zvláštní podmínky pro chov kuřat chovaných na maso, kompetence orgánů ochrany zvířat v oblasti ochrany kuřat chovaných na maso a také sankce v případě porušení povinností při chovu kuřat chovaných na maso.
15/17
Č.j. 76/2010-17210
Ustanovení § 11 se vztahuje k § 12d odst. 1 zákona na ochranu zvířat a transponuje Přílohu I (Požadavky na hospodářství) Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Bod 11 této přílohy je transponován v § 64a a § 64b vyhlášky č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 20 odst. 1 písm. s) zákona na ochranu zvířat Ministerstvo zemědělství stanoví osobu, která zajistí od chovatelů sběr a vědecky podloženou objektivní a srovnatelnou analýzu údajů založených na sledování reprezentativního vzorku hejn kuřat chovaných na maso, porážených během období o délce minimálně jednoho roku, a předloží tuto analýzu ministerstvu. Podle § 12d odst. 8 zákona na ochranu zvířat Ministerstvo zemědělství prováděcím právním předpisem kromě jiného obsah údajů a seznam vzorků, které jsou chovatelé povinni poskytovat osobě uvedené v § 20 odst. 1 písm. s) zákona. Tento seznam je stanoven právě v § 11 odst. 9 vyhlášky. V § 11 odst. 9 vyhlášky jsou tedy uvedeny údaje, které budou vyžadovány pouze v rámci zpracování vědecké analýzy. Nejedná se o údaje, které by museli chovatelé předkládat opakovaně. K bodu 41 a 45 K § 11a, § 11b a § 11c a k příloze č. 4 Ustanovení transponují směrnici Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Blíže viz odůvodnění k § 11. Ustanovení § 11a se vztahuje k § 12d odst. 3 zákona na ochranu zvířat a transponuje Přílohu II a III (Požadavky při vyšší hustotě osazení a Sledování a následná opatření na jatkách) Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Tato směrnice v souvislosti s § 11a odst. 7 vyhlášky stanoví, že vlastník či chovatel zvířat a příslušný orgán podniknou vhodná opatření. Vhodnými opatřeními jsou tyto kompetence příslušného orgánu veterinární správy uvedené v § 22 odst. 1 zákona na ochranu zvířat: vykonávají dozor nad dodržováním povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám, na základě kontrolního zjištění ukládají nápravná opatření chovatelům a ostatním fyzickým a právnickým osobám, podávají podněty obecním úřadům obcí s rozšířenou působností k projednávání přestupků a správních deliktů vyplývajících z porušení povinností uložených chovatelům a ostatním fyzickým nebo právnickým osobám na úseku ochrany zvířat. Podle § 10 zákona na ochranu zvířat dojde-li k utrpení nebo jinému poškozování zvířat prokazatelně v důsledku nevhodné technologie, je chovatel povinen tuto technologii upravit nebo změnit. Ustanovení § 11b se vztahuje k § 12d odst. 4 zákona na ochranu zvířat a transponuje Přílohu V (Kritéria pro použití zvýšené hustoty osazení) Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Ustanovení § 11c se vztahuje k § 12d odst. 7 zákona na ochranu zvířat a transponuje Přílohu IV (Odborná příprava) Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso. Povinnost odborné přípravy plyne z článku 4 výše uvedené směrnice. Je důležité, aby osoby pečující o kuřata byly seznámeny
16/17
Č.j. 76/2010-17210
s odpovídajícími požadavky na dobré životní podmínky zvířat a měly odpovídající odbornou přípravu pro plnění svých úkolů, proto i tyto otázky novela vyhlášky podrobně upravuje. Při kurzu nebudou používána živá zvířata, ale modely a instruktážní filmy. Bude se jednat o šestihodinový jednodenní, jednorázový kurz, u kterého se předpokládá organizační spoluúčast Ministerstva zemědělství a Českomoravské drůbežářské Unie. Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o kuřata chovaná na maso je v příloze formulován tak, aby se shodoval s dalšími osvědčeními, která jsou vydávána na základě právních předpisů na úseku ochrany zvířat proti týrání, např. osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat proti týrání podle § 26 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně bude vzor formulován také podle nově připravované vyhlášky o ochraně handicapovaných zvířat. K bodu 42 K § 14 odst. 3 Stávající ustanovení ve vyhlášce nebylo kontrolovatelné, vztahovalo se pouze k případům manipulačních výběhů s čtvercovým půdorysem. Ani upravená verze ustanovení není shledávána v praxi nutnou. K bodu 43 K § 14 odst. 7 Vzhledem k vhodnějším dostupným technologiím než je takto detailně popsaný a vymezený způsob manipulace s jelenovitými je navrženo odstranění tohoto ustanovení. K čl. II K účinnosti Toto ustanovení upravuje účinnost vyhlášky, a to od 1. 1. 2010. Účinnost vyhlášky je navrhována tak, aby vyhláška mohla nabýt účinnosti co nejdříve po nabytí účinnosti ustanovení zákona na ochranu zvířat, k jejichž provedení je navržena. Podle novely zákona na ochranu zvířat nabývají některé novelizační body, které se týkají ochrany kuřat chovaných na maso, účinnost 1. 1. 2010. Ke stejnému dni nabudou účinnosti ustanovení této vyhlášky, která provádějí zákonem na ochranu zvířat dané zmocnění. Další povinnosti na úseku ochrany kuřat chovaných na maso stanovené zákonem začnou platit ke dni 30. 6. 2010.
Ing. Jiří Machek ředitel odboru živočišných komodit
17/17
Č.j. 76/2010-17210
