OBSAH
Kroniky jako historický pramen. K sedmistému výročí úmrtí Oty Duryňského (Eva Doležalová) ..................... 46
Editorial ........................................................................................................................................................................................................ 1
Židé v Slovenském národním povstání – Židia v Slovenskom národnom povstaní (Zlatica Zudová-Lešková) .............................................................................................................................................................. 47 Umbrüche und Revolutionen in Ostmitteleuropa (Emil Voráček) ................................................................................ 49
Významná událost roku
Mezinárodní konference k dějinám církevních řádů v St. Pöltenu (Tomáš Čemušák) .......................................... 50
Pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad ..........................................................................................................................
2
Dvůr krále Jiřího z Poděbrad – I. kulatý stůl – Dvory a rezidence ve středověku (Dana Dvořáčková-Malá) .............................................................................................................................................................
2
Mezinárodní konference o mírovém plánu Jiřího z Poděbrad (Jaroslav Boubín) ....................................................
3
Sedmdesáté páté výročí nacistické okupace českých zemí .......................................................................................... Okupací nezlomeni… (Blanka Jedličková) ............................................................................................................................
5 5
Sté výročí vypuknutí první světové války ............................................................................................................................. Kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát (Petr Prokš) ...................................................
7 7
Nezměrné ztráty a jejich zvládání: Obyvatelstvo evropských velkoměst a první světová válka (Milan Hlavačka) .............................................................................................................................................................................
8
Udělení čestného členství Sdružení historiků ČR Stanisławu Bylinovi (redakce) .................................................... 57
První světová válka a česko-ruské vztahy (Petr Prokš) ......................................................................................................
8
Po stopách Sarajeva 1914 (Magdaléna Pokorná – Jaroslav Šebek) ...............................................................................
9
Stanisław Bylina – vynikající polský historik bohemistického zaměření a organizátor polsko-českých vědeckých vztahů (Jaroslav Pánek) ......................................................................................................................................... 58
Vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války 1914 a mezinárodní konference (Petr Prokš) ......................................................................................................................................................................................... 11 Obnovený výzkum v římských a vatikánských archivech a knihovnách Český historický ústav v Římě – dvacet let ve dvousetleté tradici (Jaroslav Pánek) ............................................... 11 Stý ročník časopisu Slovanský přehled Jubileum časopisu Slovanský přehled (Ladislav Hladký – Radomír Vlček) .................................................................. 14
Věda a výzkum Hlavní výsledky činnosti Historického ústavu Akademie věd České republiky v roce 2014 (Eva Semotanová) ........................................................................................................................................................................... 18 Papežství a české země jako badatelské téma (Jaroslav Pánek) .................................................................................... 21 Akademický atlas českých dějin – o něm (Eva Semotanová) .......................................................................................... 24 Digitální metody a technologie v základním i aplikovaném výzkumu ...................................................................... 27 August Sedláček ve věku digital humanities (Eva Doležalová – Robert Šimůnek) ................................................... 27 Sto deset let služby české historické obci. Projekt Bibliografie dějin Českých zemí (Věra Hanelová – Václava Horčáková) ...................................................................................................................................... 30 Staré tisky Historického ústavu AV ČR na Manuscriptoriu (Jiří Mikulec – Ivana Pittnerová) ................................. 32
Vojtěch Nejedlý a souputníci (Milan Hlavačka) ................................................................................................................... 51 Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů (Václava Horčáková) ................................................. 52 Přesídlování a vyhlazování obyvatelstva – syndrom moderních dějin (Zlatica Zudová-Lešková) ..................... 53 Setkání uživatelů knihovnických systémů firmy KP-SYS (Věra Hanelová) ................................................................. 54 Jak psát dějiny velkých měst? (Eva Chodějovská – Robert Šimůnek) ............................................................................ 55
Ocenění V roce 2014 získali významná ocenění tito pracovníci Historického ústavu AV ČR (redakce) ............................ 56
Rozhovor Rozhovor Evy Semotanové s prof. PhDr. Milanem Hlavačkou, CSc., vedoucím oddělení dějin 19. století Historického ústavu AV ČR (Eva Semotanová) ................................................................................................. 61
Z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost Přednáška zahraničního hosta (Roman Baron) .................................................................................................................... 62 Uherský náboženský exil jako kulturní transfer v důsledku „kolektivní viny“? (Sixtus Bolom-Kotari) .............. 64 Atentát na Heydricha a město Police nad Metují (Zlatica Zudová-Lešková a redakce) .......................................... 65
Prezentace výzkumu a publikací Historického ústavu AV ČR Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku (Jan Zelenka) ............................................................ 65 Historické atlasy měst, Most a Sušice (Robert Šimůnek) ................................................................................................... 66 Jubilejní dvacátý mezinárodní knižní veletrh Svět knihy 2014 (Ivana Pittnerová) .................................................. 67 Knižní veletrh Havlíčkův Brod (Ivana Pittnerová) ................................................................................................................ 69 Burza knih (Ivana Pittnerová) ..................................................................................................................................................... 69
Výstavy
Knihovna brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR (Jana Králová) .................................................................. 33
Muzeum v Podchřibí – Památník Oldřicha Pechala (Milan Řepa a redakce) ............................................................. 70
Nové granty v Historickém ústavu AV ČR získané v roce 2014 (redakce) .................................................................. 34
Vltavské ostrovy v Praze (redakce) ........................................................................................................................................... 70
Zahraniční kontakty a spolupráce
Popularizace
Mezinárodní spolupráce České republiky a Rumunska .................................................................................................... 35
V Chebu proběhl XXIII. ročník prestižní dějepisné soutěže (Jaroslav Šebek) ............................................................ 71
Vzpomínková slavnost u příležitosti odhalení pomníku věnovaného památce příslušníků rumunské armády, kteří se podíleli na osvobozování Československa (Emil Voráček) ......................................... 35
Život a historie vypálených obcí aneb „Znáte nás?“ (Vojtěch Kyncl) ............................................................................ 72
Skončil projekt Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU (Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU) (Milan Hlavačka) ............................................................................................................................................................................. 36 Mezinárodní ediční projekt Acta Unitatis Fratrum (Jiří Just) ............................................................................................ 36
Konference Historické krajiny obrazem a písmem (Eva Semotanová – Robert Šimůnek) ............................................................. 37 Násilí a „odlišná moderna“ (Milan Hlavačka) ........................................................................................................................ 39 Evidence, popis a klasifikace řádových pramenů historiografického charakteru (Jarmila Kašpárková – Kateřina Bobková-Valentová) .......................................................................................................... 41 Náboženské střety a konfesní násilí ve střední Evropě v 15.–18. století (Jiří Hrbek – Kateřina Bobková-Valentová) .............................................................................................................................. 42
Připomenutí 70. výročí likvidace rodinného tábora v Osvětimi (Vojtěch Kyncl) ...................................................... 73 Týden vědy a techniky v Historickém ústavu v Praze (Jiří Martínek) ............................................................................ 75 Týden vědy a techniky v brněnské pobočce (Milan Řepa) .............................................................................................. 76
Pracovníci Historického ústavu AV ČR publikují Výběrová bibliografie Historického ústavu za rok 2014 (s doplňky za rok 2013) (Věra Hanelová) ................... 76
Z volnočasových aktivit pracovníků Historického ústavu AV ČR Kam jsme si zajeli… na zájezdech (Jiří Martínek) ............................................................................................................... 83
editorial
EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, otevřeli jste XXVI. ročník Bulletinu Historického ústavu AV ČR, vydaný v roce 2015 a mapující události a dění v ústavu za rok 2014. Kromě tištěné verze (v malém nákladu) je elektronický Bulletin ve formátu pdf dostupný na naší webové stránce http://www.hiu.cas.cz/cs/onas/bulletin-hu.ep/.
Bulletin Historického ústavu AV ČR vychází od roku 1991, zpočátku byl vydáván i v několika číslech ročně. Publikované příspěvky informují o zajímavostech z vědeckého života ústavu, zejména o výzkumných projektech, jejich řešitelích a řešitelských týmech, o mezinárodních i domácích konferencích a workshopech. Představují formou rozhovorů vědecké osobnosti Historického ústavu mladší, střední i starší generace. Nechybí přehled významných publikací z dílny našich pracovníků. Prezentována jsou také nevýzkumná pracoviště, zejména pražská či brněnská knihovna, nakladatelství aj. Profil i aktivity Historického ústavu AV ČR lze průběžně sledovat na jeho webové stránce http://www.hiu.cas. cz/cs/, výsledky výzkumu jsou každoročně shrnuty do výročních zpráv o činnosti a hospodaření, které najdete na http://www.hiu.cas.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy.ep/. V roce 2014 jsme intenzívně pokračovali v řešení interního výzkumného programu a běžících grantů. Zároveň jsme se však věnovali představení významných historických procesů a událostí spjatých s aktuálními výročími našich dějin, jimiž byly sté výročí vypuknutí první světové války v roce 1914 a její sociální a kulturně historická
reflexe a pět set padesát let od evropské mise Jiřího z Poděbrad (1464). Připomenuli jsme si dvacetiletí činnosti obnoveného Českého historického ústavu v Římě (dnes zahraniční pracoviště Historického ústavu AV ČR) a vydání stého ročníku časopisu Slovanský přehled (založen 1898). Zároveň jsme se připravovali spolu s dalšími institucemi a vysokými školami na bohaté aktivity, které budou realizovány k výročí upálení Mistra Jana Husa (6. července 1415) a narození Karla IV. (14. května 1316). Neméně důležitou byla příprava na XXII. Mezinárodní kongres historických věd v čínském Jinanu (2015), kde jsme získali spolu s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR pořadatelství několika panelů a přijetí přednášek našich pracovníků. Pokračovalo formulování hlavních výzkumných programů Strategie AV 21, na nichž se Historický ústav AV ČR výrazně podílí. Rok 2015 je věnován 125. výročí založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění – přímé předchůdkyně, která se v roce 1952 společně s dalšími dobovými vědeckými institucemi stala základem Československé akademie věd. Zapojili jsme se do přípravy oslav prezentací naší činnosti formou posterů na připravované Putovní exteriérové výstavě Umění (a) vědy (Brno, Ostrava, Olomouc, Jihlava, České Budějovice, Praha), exponáty na výstavě Věda – národ – dějiny v Národním muzeu na podzim 2015 a dalšími aktivitami. Na těchto nesnadných pracovních úkolech se podíleli výzkumní i nevýzkumní pracovníci Historického ústavu AV ČR na všech jeho pracovištích. Patří jim proto podpora vedení ústavu spolu s upřímným poděkováním. Zároveň nás čeká nelehký cíl, zhostit se v roce 2015 co nejlépe účasti ve dvou mezinárodních hodnoceních. Eva Semotanová
Editorial Bulletinu HÚ AV ČR XXVI si dovolím ukončit inspirativním citátem pro rok 2015: Tantum possumus, quantum scimus. Můžeme tolik, kolik známe. Roger Bacon, O důležitosti a pokroku věd. In: Eva Kuťáková – Václav Marek – Jana Zachová, Moudrost věků. Lexikon latinských výroků, přísloví a rčení, Praha 2002, T 31, s. 399.
1
významná událost roku
Významná událost roku Pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad V roce 2014 uplynulo pět set padesát let od mezinárodni mise iniciované českým králem Jiřím z Poděbrad. Historický ústav AV ČR se zapojil do mnoha akcí souvisejících s připomenutím významného výročí českých i evropských dějin.
Dvůr krále Jiřího z Poděbrad – I. kulatý stůl – Dvory a rezidence ve středověku Druhé vědecké zasedání Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku (I. kulatý stůl) se konalo dne 30. ledna 2014 pod názvem Dvůr krále Jiřího z Poděbrad. V rámci jednání zaznělo celkem osm referátů, které se věnovaly pohledům na dvorskou společnost krále Jiřího z Poděbrad z různých úhlů. Úvodní referát Středověký dvůr jako téma pronesla Dana Dvořáčková-Malá z Historického ústavu AV ČR. Zaměřila se na představení dvorského výzkumu v rámci současné historiografie včetně přehledu dosavadních výsledků bádání. Jako následující v pořadí se slova ujala Blanka Zylinská z Ústavu českých dějin FF UK. Referát pod názvem Dvůr krále Jiřího ve světle současného poznání věnovala shrnutí dosavadních poznatků o dvoře Jiřího Poděbrad. Robert Novotný z Centra medievistických studií Filozofického ústavu AV ČR a UK představil postavení jednotlivců na dvoře krále Jiřího optikou dvojí konfese (Král dvojího lidu, král dvojí šlechty?). První blok referátů uzavřel diskusní příspěvek Sylvie Stanovské z Katedry
germanistiky a nordistiky FF MU v Brně na téma Literární aktivity Hynka z Poděbrad. Odpolední jednání, jako druhý panel referátů, otevřelo pojednání Martina Šandery z Historického ústavu FF UHK, jenž přítomné seznámil s dvorským prostředím mladšího syna Jiřího z Poděbrad Jindřicha, a to pod názvem Dvůr Jiříkova syna Jindřicha Minsterberského. Otázku sídelního prostoru představil podrobněji František Musil, rovněž z Historického ústavu FF UHK, který se v příspěvku Venkovská sídla Poděbradů věnoval síti sídel. Prostorových souvislostí se částečně dotkla také Lenka Bobková (Ústav českých dějin FF UK) tématem Dvůr krále Jiřího ve vztahu k vedlejším zemím Koruny české. Otázka prostoru, vztahů mezi stranami či jednotlivci, a navíc i otázka komunikace rezonovala pak nejen ve vystoupení Lenky Bobkové, ale také v závěrečném referátu Antonína Kalouse (Katedra historie FF UPOL) – Dvůr Matyáše Korvína ve vztahu k Jiřímu z Poděbrad.
Jednání kulatého stolu zahájila ředitelka HÚ AV ČR Eva Semotanová (uprostřed), úvodní referát pronesla Dana Dvořáčková-Malá.
2
významná událost roku
Jednací sál byl zcela zaplněn referujícími i dalšími zájemci.
Pestré a badatelsky obsažné referáty, jež zazněly za přítomnosti výrazného počtu přítomných vědců a studentů, ukázaly (i přes mnohé dosažené výsledky), že problematika poznání dvora krále Jiřího je stále živým, otevřeným a plně nezpracovaným tématem. V této souvislosti lze konstatovat, že například postrádáme elementární prosopografické poznání, konkrétně v podo-
bě strukturálně personální skladby, což dodnes zůstává obsaženo více či méně jen ve výsledcích syntézy Rudolfa Urbánka. Celostní zpracování dvora, včetně hlubšího poznání dvorské každodennosti za vlády tohoto krále, nás teprve čeká. Dana Dvořáčková-Malá
Mezinárodní konference o mírovém plánu Jiřího z Poděbrad Město Poděbrady zařadilo do oslav spojených s výročím pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad setkání odborníků, zabývajících se dějinami poděbradského věku. V Kongresovém centru Lázeňská kolonáda v Podě-
bradech se ve dnech 24.–25. září 2014 konala mezinárodní vědecká konference s názvem Projekt Jiřího z Poděbrad: Hledání nové Evropy. Uskutečnila se pod záštitou předsedy Akademie věd České republiky Jiřího
Konference se účastnili přední domácí i zahraniční odborníci na poděbradskou dobu, v popředí zleva Petr Čornej, Wojciech Iwańczak a Petr Nejedlý.
3
významná událost roku
Drahoše, hlavním odborným garantem byl Historický ústav AV ČR a spolupracujícím odborným garantem Historický ústav FF UHK. Podnětem k jejímu uspořádání se stalo pětisté padesáté výročí významné diplomatické iniciativy českého krále Jiřího z Poděbrad, jež usilovala o vytvoření nové organizace Evropy a v jejím rámci o prosazení trvalého mírového soužití všech křesťanských států.
Historický ústav AV ČR reprezentoval Jaroslav Boubín.
Konferenci zahájily úvodní proslovy zástupců všech tří výše zmíněných organizací, poděbradského starosty Ladislava Langra, ředitelky Historického ústavu AV ČR Evy Semotanové a pracovníka Historického ústavu FF UHK Martina Šandery. Následující jednání pak proběhla v pěti tematických blocích. Prvý z nich, který moderovala Blanka Zylinská (Ústav českých dějin FF UK Praha), nesl název Projekt krále Jiřího a jeho historický kontext a zaměřil se na postižení tzv. české otázky v mezinárodních souvislostech v letech 1458–1464 a na historickou a právně historickou interpretaci právě tehdy zformulovaného Jiříkova projektu. Referenty byli Petr Čornej (Ústav pro jazyk český AV ČR), Jaroslav Boubín (Historický ústav AV ČR) a Karel Malý (Centrum právně histo-
4
rických studií, Historický ústav AV ČR a PrF UK). Druhý blok nazvaný Křesťanský mír – klíčový termín a ideový svorník projektu, se soustředil jak na analýzu pojmu mír ve staročeské slovní zásobě a v husitském teologickém myšlení, tak i na problematiku landfrídů v pozdně středověkých Čechách a Jiříkovy mírové diplomacie. Toto jednání moderoval Petr Čornej; jako referenti v něm vystoupili Petr Nejedlý (Ústav pro jazyk český AV ČR), Ota Halama (ETF UK), Zdeněk Beran (Historický ústav FF UHK) a Martin Šandera. Třetí blok s názvem Panovnický dvůr a diplomacie Jiřího z Poděbrad moderovala Eva Doležalová (Historický ústav AV ČR). Věnoval se i obecnějším otázkám výzkumu panovnického dvora v pozdním středověku, především se však zaměřil na dva konkrétní aspekty dvora Jiříkova – na otázku králových zahraničních rádců a jeho poselstev. O zmíněných tématech hovořila Dana Dvořáčková-Malá (Historický ústav AV ČR), Blanka Zylinská a Jiří Jurok (Muzeum Novojičínska). Čtvrtý blok, nazvaný Rozdělené Čechy v rozdělené Evropě: setkávání a konfrontace I, pojednával o vidění „druhého“ jak v rámci konfrontace husitských Čech s ostatní křesťanskou Evropou, tak i ve střetu křesťanského a muslimského světa. Moderoval Petr Hlaváček (Collegium Europaeum Praha), referenty byli Jaroslav Svátek (Centrum medievistických studií Praha), Bronislav Ostřanský (Orientální ústav AV ČR) a Pavel Soukup (Centrum medievistických studií, Filosofický ústav AV ČR a FF UK). Poslední, pátý blok s názvem Rozdělené Čechy v rozdělené Evropě: setkávání a konfrontace II, se věnoval nejprve otázce česko-polského sousedství na konci středověku, poté integračním procesům v rámci střední Evropy a nakonec dobové politicko-církevní reflexi Evropy. Moderoval Pavel Soukup, hovořil Wojciech Iwańczak (Institut Historii Polskiej Akademii Nauk, Varšava), Antonín Kalous (Katedra historie FF UPOL) a Petr Hlaváček. Jak je z předloženého výčtu témat zřejmé, konference se soustředila zejména na zkoumání historického kontextu a klíčových aspektů Jiříkova projektu, který dnes přitahuje pozornost jako jeden z možných předchůdců současné Organizace spojených národů a Evropské unie. V tomto smyslu se snažila o jeho přesnější zhodnocení a k ujasnění místa, jež mu v dosavadním vývoji náleží. Oněch šestnáct výše zmíněných referátů se zároveň stane základem připravované kolektivní monografie. Jaroslav Boubín
významná událost roku
Sedmdesáté páté výročí nacistické okupace českých zemí Okupací nezlomeni… Historický ústav AV ČR (HÚ AV ČR) spolu s předsedou Senátu Parlamentu ČR Milanem Štěchem a Masarykovou demokratickou akademií uspořádali 18. března 2014 v rámci spolupráce Akademie věd ČR a PČR konferenci Okupací nezlomeni, která se konala v jednacím sále Senátu Parlamentu České republiky při příležitosti sedmdesátého pátého výročí nacistické okupace českých zemí. Na sto sedmdesát účastníků ukazuje zájem o téma, které stále rezonuje nejen v české historiografii, ale kontinuálně i v politice a publicistice, také v souvislosti s mezinárodněpolitickým vývojem ve světě. Již úvodní slova reprezentantů pořádajících institucí poukázala na aktuálnost tématu. Předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch kriticky reagoval na pokusy vylíčit protektorát jako svého druhu oázu uprostřed Evropy zmítané druhou světovou válkou, když zdůraznil nacistické plány na germanizaci tohoto prostoru. Reagoval však i na aktuální problémy agresí v Evropě současné. Obdobně vystoupil i předseda AV ČR Jiří Drahoš, podle něhož při vzpomínce na dramatické události před sedmdesáti pěti lety a při pohledu na současnou napjatou situaci v některých evropských regionech není nadsazené tvrdit, že události z let 1938–1939 získávají nečekaně aktuální přesah. Ředitelka HÚ AV ČR Eva Semotanová poukázala na důležitost 15. března 1939 pro dějiny a vývoj československého, a především pak čes-
kého národa. Současně prezentovala, jak je tato otázka stále aktuální i z badatelského a vědeckého pohledu, zejména pro oddělení dějin 20. století HÚ AV ČR, které dominantně také konferenci z hlediska referátů obsadilo. Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička ve své řeči zdůraznil pietnost celé akce a nutnost připomínat si nejen toto výročí, ale historii obecně, abychom ji uchovali i pro budoucí generace. Součástí konference se stalo i otevření výstavky Konec Česko-Slovenska 14.–16. 3. 1939 v Mytologické chodbě Valdštejnského paláce, připravené péčí pracovníků oddělení dějin 20. století HÚ AV ČR. Konference měla dva cíle. Chtěla nejenom připomenout události, které se v souvislosti s okupací udály, ale také předložit aktuální výsledky historického výzkumu předních českých historiků od nejstarší generace až po tu nejmladší. Úvodní blok zahájil emeritní pracovník HÚ AV ČR Jan Gebhart, který se věnoval problémům druhé ČeskoSlovenské republiky. Zdůraznil důsledky odstoupení pohraničí po Mnichovu 1938 na hospodářství, ale především pak na československou mnohonárodnostní společnost, která se s touto situací snažila vyrovnat. Přetransformovala se i politická sféra, kterou velice záhy ovládly národně konzervativní strany držící se hesla: „Republika malá, ale naše“. Následující příspěvek Jana
Úvodní slova pronesli reprezentanti pořádajících institucí, předseda AV ČR Jiří Drahoš a předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch.
5
významná událost roku Jednání probíhalo v sále Senátu Parlamentu České republiky.
Němečka z HÚ AV ČR připomenul nacistickou okupaci v mezinárodních souvislostech, její odmítnutí ze strany velmocí v čele s USA, Velkou Británií, Francií a SSSR a argumentaci Německa, které v rukou drželo dohodu podepsanou prezidentem Emilem Háchou v Berlíně. Především se ale věnoval konstituování zahraničního odboje, kde zdůraznil i rozpory, které v československé emigraci panovaly. Naopak formování domácího odboje se věnoval Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Připomenul fungování dominantních odbojových skupin, jakými byly např. Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme nebo Obrana národa, ale také odboj komunistický. Upomenul však na fakt, že odbojová činnost probíhala i v ryze občanské rovině. Všechny příspěvky uzavřela živá diskuse, v rámci které vystoupil i válečný letec a veterán od Tobrúku plk. Pavel Vranský, který zavzpomínal na vlastenectví a sílu národa. Druhý blok vědeckého setkání se zaměřil na sledování reakcí politické sféry a na úlohu československé armády. Vývoji levice, a to jak socialistické, tak komunistické, se věnoval Emil Voráček (HÚ AV ČR). Nezabýval se pouze vlivem sociálně demokratické strany a Národní strany práce, ale předestřel i problém se studiem archivů, kde nejvíce komplikací nalezl v ruských archivech. Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR) se věnoval politickému katolicismu, který podle jeho tvrzení sehrál v březnových dnech roku 1939 velkou úlohu, když podstatně ovlivnil 6
veřejné mínění. Jednání Vatikánu, který na jaře 1939 neustále ustupoval nacistické agresi a obětoval demokratický stát ležící ve středu Evropy, nevedlo k urovnání situace a k zachování klidu, ale naopak přispělo k eskalaci konfliktu. Představil rovněž současné možnosti archivního bádání, když upozornil na existenci důležitých materiálů ve vatikánském archivu. Blok uzavřela Zlatica Zudová-Lešková (HÚ AV ČR), která velice podrobně přiblížila stav, bojeschopnost a ideje československé armády v období druhé republiky, připomněla dokonce některé bojové akce z tohoto období, stejně jako reakce, které vyvolal vstup německé armády na naše území. V diskusi, která příspěvky zakončila, se všichni aktéři shodli, že ani v nejmenším nelze na tehdejší česko-slovenské společnosti pozorovat známky rezignace. V závěrečném bloku vystoupila Blanka Jedličková (HÚ AV ČR) s tematikou otázek paměti a vzpomínání na dobu nacistické okupace. Charakterizovala současný stav bádání k tomuto tématu v oblasti Oral History, přičemž dospěla k závěru, že na toto téma se u současné generace nevzpomíná. Nastínila i otázku využití tzv. kolektivní paměti, která dává teoretický prostor pro empirické zkoumání tohoto problému. Zdůraznila, že stu dium vzpomínek a paměti by mělo být základní rovinou vědeckého bádání o národním historickém vědomí. Závěrečný příspěvek přednesl Drahoslav Jančík z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty UK
významná událost roku
v Praze, který sledoval dlouhý vývoj představ německých hospodářských odborníků na ovládnutí Československa, kdy prvkem sjednocujícím střední Evropu, měla být idea propojení československého a německého trhu do hospodářské unie – podobné té, která v roce 1931 vznikla mezi Německem a Rakouskem. Věnoval se i začlenění české ekonomiky do německé ekonomické sféry po 15. březnu 1939 a tzv. nedobrovolné integraci „zbytkového“ českého hospodářství. Velký ohlas sklidilo – jako vždy – do širokých konsekvencí zasazené závěrečné slovo nestora moderní české historiografie Roberta Kvačka, upozorňující na jistou přeexponovanost kritiky marasmu společenských poměrů druhé republiky, ale – vedle vlastních reminiscencí coby malého školáka na 15. březen – i na téma žhavě aktuální: hledání podoby Německa a vztahu (nejen ke střední Evropě) v moderních dějinách vůbec: „Jaké bude Německo? Jaké bude ve střední Evropě, a to v té Evropě od Ukrajiny až po Belgii?“ Otázka právě pro dnešní evropskou situaci navýsost aktuální. Zlatica Zudová-Lešková hovořila o stavu a bojeschopnosti československé armády v období druhé republiky.
Blanka Jedličková
Sté výročí vypuknutí první světové války V průběhu roku 2014 jsme si připomněli sté výročí vypuknutí první světové války, strašlivého konfliktu, který zásadním způsobem ovlivnil další vývoj lidské civilizace. Válka měla mnoho hlubokých příčin, vyplývajících z mocenských poměrů v tehdejším světě. Započala 28. července 1914 vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem. Historický ústav AV ČR se aktivně podílel na vědeckých a popularizačních akcích, které byly k tomuto výročí uspořádány.
Kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát Srbské kulturní středisko v Praze pod záštitou velvyslanectví Srbska a Černé Hory v České republice uspořádalo dne 24. března 2014 kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát. S úvodním referátem Srbsko a příčiny první světové války za srbskou stranu vystoupil Momčilo Mitrović, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Srbska v Bělehradě, který podrobně analyzoval vnitřní situaci a mezinárodní postavení Srbska před vypuknutím první světové války i politiku mocností, zejména Rakousko-Uherska, vůči balkánským státům, která se zásadně podílela na vypuknutí první světové války. Úvodní referát Balkán v průsečíku velmocenských zájmů za Velké války 1914–1918 za českou
stranu přednesl Petr Prokš (Historický ústav AV ČR), který osvětlil politiku mocností obou válčících bloků vůči jednotlivým státům Balkánu, z nichž některé se přiklonily na stranu Centrálních mocností a jiné zase bojovaly na straně velmocí Dohody. Přitom zdůraznil, že při výkladu dějin první světové války je někdy opomíjen význam „balkánské fronty“ pro celkový průběh a vyústění války. V následné diskusi oba přednášející podrobněji vysvětlili otázky, které nastínili ve svých referátech, a zodpověděli řadu dotazů přítomných, kteří také přispěli vlastními stanovisky k uvedenému tématu. Petr Prokš
7
významná událost roku
Nezměrné ztráty a jejich zvládání: Obyvatelstvo evropských velkoměst a první světová válka Již třicátá třetí mezinárodní konference Archivu hlavního města Prahy ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR, FHS UK a zahraničními partnery: Wiener Stadt- und Landesarchiv, Institut für Zeitgeschichte Universität Wien, Lehrstuhl für Neueste Geschichte Universität Gö-
the-Universität Frankfurt am Main, věnovaná městům v první světové válce, se uskutečnila ve dnech 7.–8. října 2014. Konferenci, na které převládaly referáty renomovaných zahraničních badatelů (například Christoph Cornelissen, Alfred Pfoser, Macej Górny, Jörg Vögele), zahájil Jiří Pešek (FHS UK) a Jan Němeček (HÚ AV ČR). Z jednání konference vyplynulo, že tento světový válečný konflikt podstatně změnil i život evropských velkoměst, otřásl liberálním hospodářstvím a posunul ho směrem ke státnímu intervencionismu, zásadně zasáhl život obyvatelstva v zázemí, proměnil úkoly samospráv a mnohdy pozměnil roli metropolí ve státě a v národních společnostech. Hlavní smysl takovýchto společných mezinárodních konferencí, které se konají v příjemném prostředí Clam-Gallasova paláce, je komparace velkoměstského života především ve střední Evropě a také rozdílných badatelských přístupů k tematice. Milan Hlavačka
Jiří Pešek a Jan Němeček při zahájení konference.
První světová válka a česko-ruské vztahy U příležitosti stého výročí vypuknutí první světové války se v Ruském středisku vědy a kultury v Praze dne 25. listopadu 2014 konal česko-ruský kulatý stůl, který byl organizován Střediskem ruského vzdělávání v Praze, jako představitelem Ruské státní humanitní univerzity, pod záštitou Velvyslanectví Ruské Federace v České republice, ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR (HÚ AV ČR). Všechny přítomné přivítal ředitel Ruského střediska vědy a kultury a Rada Velvyslanectví Ruské Federace Leonid A. Gamza. Následoval slavností akt, při kterém rektor Ruské státní humanitní univerzity Jefim J. Pivovar, člen korespondent Ruské akademie věd, předal diplomy ruským absolventům zmíněné univerzity, kteří úspěšně završili své studium v Praze. Vlastní kulatý stůl zahájil Jefim J. Pivovar obsáhlým referátem o nejnovějších výsledcích výzkumu první světové války a akcích pořádaných ke stému výročí vypuknutí tohoto válečného konfliktu, na nichž jeho univerzita spolupracuje s Institutem všeobecné historie Ruské akademie věd, Institutem ruské historie Ruské akademie věd a Ruským státním archivem v Moskvě. Především představil třídílný sborník materiálů z vědeckých konferencí, vytvoření audio a video i fotografických ma8
teriálů a dokumentárních svědectví o válce. Současně informoval o odhalení památníku hrdinům První světové války na „Poklonnoj gore“ v Moskvě. Z české strany nejprve vystoupil jeden z předsedů Smíšené rusko-české komise historiků a archivářů, zástupce ředitelky HÚ AV ČR, Jan Němeček, který podal výklad o výsledcích českých výzkumů první i druhé světové války, vydaných a zpracovávaných publikacích i připravovaných akcích, především o mezinárodní konferenci k sedmdesátému výročí ukončení druhé světové války, pořádané v Senátu Parlamentu ČR. Emil Voráček přednesl referát o formování československých legií v Rusku a politické aktivitě pozdějšího prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v Rusku za první světové války. Významnou pozornost věnoval také poválečné „ruské akci“, v jejímž rámci Československo přijalo velký počet ruských emigrantů, zejména příslušníků inteligence, mezi nimi mnoho významných umělců, vědců a univerzitních pedagogů, kteří byli velkým přínosem pro československou vědu a kulturu i rozvoj česko-ruských vztahů. Petr Prokš navázal referátem o příčinách vypuknutí první světové války. Přehledně informoval o dosavadních a mnohdy protikladných i ideologicky podmíněných názorech na příči-
významná událost roku
ny první světové války. Současně přednesl vlastní stanovisko, že zásadní příčinou této války byl nesmiřitelný protiklad mezi sobecky omezenou státně-nacionalistickou politikou jednotlivých velmocí a začínající globalizací světa, když kupící se problémy se daly řešit pouze již mezinárodní spoluprací a integračními mechanismy. Namísto mírových řešení došlo k výbuchu strašlivé války, která měla podstatný vliv na vývoj celého světa. Proto je třeba i nyní řešit stávající problémy světa nikoli vyhrocováním sporů a mezinárodní izolací, nýbrž vzájemnou spoluprací a integračními procesy.
V následné diskusi přítomní, většinou učitelé a studenti Střediska ruského vzdělávání v Praze a ruští krajané v České republice, shodně s přednášejícími konstatovali, že válka jako způsob řešení konfliktů je vždy tragédie, proto je třeba rozvíjet mezinárodní spolupráci v kultuře, vzdělávání, politice a vědě, což se týká také výzkumu příčin, průběhu a následků obou světových válek v minulém století. Současně byly naznačeny hlavní tendence a konkrétní aktivity další činnosti Smíšené rusko-české komise historiků a archivářů, která bude nadále pokračovat. Petr Prokš
Po stopách Sarajeva 1914 Krkonošské muzeum v Jilemnici uspořádalo ke stému výročí vypuknutí první světové války 23. května 2014 vzpomínkovou akci spojenou s vernisáží výstavy ve zdejším zámku. Krkonošské muzeum bylo hlavním organizátorem, ale efektivně při této akci spolupracovalo s Muzeem Novojičínska v Novém Jičíně. Záštitu přijali hejtman Libereckého kraje Martin Půta a Jan hrabě Podstatzký-Liechtenstein. Starosta města Vladimír Richter uvítal dne 23. května odpoledne hosty na místní radnici a zahájil tak celé slavnostní odpoledne a večer. Položením květin a krátkým, ale velmi působivým pěveckým vystoupením v rodové hrobce hrabat Harrachů v nedaleké Horní Branné byla poté uctěna památka bývalých majitelů zdejšího panství. Jednomu z jeho významných představitelů, Janu Nepomuku hraběti Harrachovi (1828–1909) byl nedaleko zámku Magdalénou Pokornou (Historický ústav AV ČR), předsedkyní Matice české, odhalen pamětní panel, jehož autorem je Jan Luštinec, ředitel muzea. Panel vznikl zásluhou Matice české, sekce Společnosti Národního muzea, jako součást jejího dlouhodobého projektu Čeští spisovatelé v regionech České republiky: Je zaměřen na umisťování informačních panelů, které mají populární formou co nejširší veřejnost seznamovat s působením a významem českých spisovatelů a spisovatelek a osobností kultury v místech, kde se narodili, působili, nebo kde nalezli místo svého posledního odpočinku. Aktuálně existuje již na třicet takových informačních panelů a jejich odhalování bývá často spojováno s místními slavnostmi a slouží tak nejen k rozšíření znalostí, ale i k posilování místní identity. V podvečer byla v jilemnickém kostele sv. Vavřince sloužena slavnostní mše za oběti první světové války. V podání sólistů a sboru za doprovodu varhan a orchestru tu ve zcela zaplněném kostele zazněla v mistrov-
ském provedení také Orgelsolomesse in C Dur do Wolfganga Amadea Mozarta. Na závěr slavnostního odpoledne byla na zámku zahájena výstava Po stopách Sarajeva 1914. Propojení jilemnického zámku a sarajevské tragédie má svou logiku. Následník trůnu František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie totiž zahynuli ve voze hraběte Františka Harracha a v jeho přítomnosti. Vernisáž uvedl ředitel muzea a hlavní organizátor akce Jan Luštinec, jenž zároveň moderoval vystoupení těch, kteří se o realizaci výstavy zasloužili. Dobu, kterou fatálně poznamenaly výstřely v Sarajevu, připomněl Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR). V referátu se zabýval reflexí vzniku první světové války, stručně připomněl její základní příčiny a důsledky. Velký prostor věnoval také otázkám, souvisejícím s důsledky pro poválečný politický vývoj. Ve většině nástupnických států se sice zpočátku prosadily demokratické a parlamentní formy vládnutí, ale postupně zde byly nahrazeny více či méně autoritativními hnutími. Konflikt Velké války totiž připravil o život miliony lidí a další miliony zmrzačil tělesně i duševně. Stal se i zdrojem rozvratu stávajícího hodnotového řádu a živnou půdou nejen pro vlády tzv. pevné ruky, ale i pro vznik nových ideologií – nacionálního socialismu a komunismu, který pak poznamenal vývoj v dalších historických periodách 20. století. Promluvila rovněž autorka výstavy Naďa Kubů a tlumočeny byly i pozdravy uměleckého fotografa Pavla Scheuflera, jehož dílo výstavu zdobilo. Na svého dědečka, který byl sarajevskému atentátu přítomen, zavzpomínal Jan hrabě Podstatzký-Liechtenstein. Jedinečné fotografie následníka trůnu a jeho rodiny tvořily jádro výstavy, připomínající mimo jiné i další osobnost, spjatou se zdejším krajem a zároveň s rodinou následníka trůnu – místního rodáka pátera Ottu Stanovského, který učil následníkovy děti česky. Pro podporu 9
významná událost roku
Před budovou jilemnického gymnázia byl slavnostně odhalen informační panel, který připomíná život a dílo Jan Nepomuka Františka hraběte Harracha. (Na snímku zleva: Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, Magdaléna Pokorná, HÚ AV ČR, Eva Ryšavá, bývala předsedkyně Marice české a Pavel Muchka, jednatel Matice české)
české věci za protektorátu byl uvězněn již jako velmi starý muž v koncentračním táboře. Při posuzování dějin Matice české, založené v roce 1831, bývá kladen důraz na počátky její činnosti ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století, ale ona fungovala i v dalších desetiletích, nadále úzce spjata s Národním muzeem. A tehdy s ní svůj život spojil také Jan hrabě Harrach (1828–1909). Byl vychováván i dvěma osobnostmi, které se později staly pilíři Národního muzea – Janem Erazimem Vocelem a Jaroslavem Vrťátkem. Stal se horlivým vlastencem a ctitelem slovanské vzájemnosti. Již ve svých dvaceti letech se zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze v roce 1848, speciálně se zajímal o Rusko, a dokonce jej celkem třikrát navštívil, naposledy během známé pouti českých politiků a umělců v roce 1867. Mezi soudobou konzervativní českou šlechtou měl dost výjimečné postavení, protože sympatizoval s českou měšťanskou politikou. Byl zvolen několikrát do zemského sněmu v šedesátých až osmdesátých letech, v roce 1879 také do poslanecké sněmovny a v roce 1884 se stal členem panské sněmovny. Jan hrabě Harrach podporoval emancipaci českého národa, a to nejen kulturní, ale i hospodářskou. Stál v čele kulturních i hospodářských spolků (Společnosti Národního muzea a Matice české, ale také Moderní galerie, banky Slavie či Hospodářské jednoty pro Království české). Publikoval odborné hospodářské příručky (v roce 1864), ale právě v souvislosti se svou činností v Matici české i Chronologický přehled dějin českých v roce 1867. Osobně se hrabě Harrach angažoval i při odborných poradách v roce 1869, když se diskutovalo o tom, jakou podobu má mít český zeměpisný atlas, na jehož vydání se Matice česká připravovala. 10
Stal se 5. prosince 1862 v pořadí šestým kurátorem Matice české a tuto funkci, která znamenala předsednictví Sboru Národního muzea, zastával do 2. prosince 1890. Sám ve své úvodní řeči, když poděkoval za projevenou důvěru, zdůraznil, že využije této příležitosti jako kurátor Matice české, aby se seznámil a spřátelil s výtečnými zástupci českoslovanské národnosti. Matiční historik Karel Tieftrunk později soudil, že výbor tehdy snad mohl zvolit muže ve vědách a poměrech matičních zběhlejšího, ale sotva upřímněji smýšlejícího... Jan hrabě Harrach se musel ve své funkci v Matici české vyrovnávat s mnoha problémy, finančními, programovými, ale také s těmi, které na ni dopadaly jako důsledek „velkých“ dějin, konkrétně s důsledky rakousko-pruské války v šestašedesátém. Od počátku své úřední činnosti v Matici dbal hrabě Harrach na to, aby Matice měla pořádek ve svých financích, prosadil tedy, že budou včas předkládány ke kontrole každoroční účetní uzávěrky, že bude výbor Matice každou druhou středu pravidelně zasedat, aby se mohlo rozhodovat o aktuálních a důležitých záležitostech kolektivně. Hrabě Harrach si uvědomoval, že z titulu své funkce bude muset do rozpočtu Matice české přispět i nad rámec běžných členských povinností. A byl i v tomto případě velkorysý. Po obnovení ústavního života v monarchii počátkem šedesátých let se v Matici české řešilo, jak docílit toho, aby bylo možné peníze z členských příspěvků v maximální možné míře využívat k hlavnímu účelu Matice, tedy vydávání knih. Bylo rozhodnuto o změně stanov. Pokud bude mít Matice na svém účtu 100 000 zlatých, všechny další příspěvky budou využity na vydavatelskou aktivitu. Mezi ty členy Matice, kteří přispěli výraznou částkou, patřili i hrabě Jan Harrach (částkou 500 zlatých). Obětavost projevili ale i řadoví členové Matice, tehdy písař Národního muzea Josef Alexander Dunder k tomuto účelu věnoval své celoživotní úspory, také 500 zlatých. Hrabě Jan podpořil Matici českou i při jiných příležitostech, hned v roce 1864 věnoval přírodovědeckému časopisu Živa částku 1300 zlatých, aby mohl nadále vycházet. Z tohoto příkladu snad lze soudit i na to, jak Jan hrabě Harrach efektivně promýšlel svou mecenášskou aktivitu. Tam, kde očekával, že výzva k veřejným sbírkám najde své četné adresáty, účinně přispěl, ale tam, kde by se podobných mecenášů nedostávalo, jak tomu bylo pravděpodobně v případě Živy, tam svým darem zachraňoval samotnou existenci. Jan hrabě Harrach slíbil, když byl zvolen kurátorem Matice české, že bude dělat vše proto, aby se stal jejím pravým starostou... a to také až do roku 1890, kdy ve funkci zůstal, do důsledku plnil. Magdaléna Pokorná – Jaroslav Šebek
významná událost roku
Vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války 1914 a mezinárodní konference Srbské kulturní centrum v Praze ve spolupráci s Archivem Srbska a Ministerstvem kultury a informací Srbska uspořádalo pod záštitou Velvyslanectví Srbska a Černé Hory v České republice dne 10. prosince 2014 slavnostní vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války 1914. Výstava zpřístupnila kopie padesáti zásadních dokumentů, především diplomatické korespondence Srbska s jednotlivými velmocemi, z let 1913– 1914, které osvětlovaly příčiny první světové války. Většina listin pocházela z období od sarajevského atentátu až po vyhlášení války Srbsku od Rakousko-Uherska. Dokumenty byly doplněny českými překlady a řadou dobových fotografií.
Goran Miloradovíć, vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny Srbska, podává výklad o politických a národnostních poměrech na Balkáně před první světovou válkou.
Druhého dne, 11. prosince 2014, se konala mezinárodní konference ke stému výročí vypuknutí první světové války. S úvodním referátem Balkán v soupeření velmocí 1908–1916 vystoupil za českou stranu Petr Prokš
(Historický ústav AV ČR), který zdůraznil, že po staletí představoval Balkán důležitou strategickou oblast, kde se střetávaly nejrůznější velmocenské zájmy a kulturněcivilizační tendence. Nejvýrazněji se to projevilo v průběhu 19. a zejména na počátku 20. století, kdy vývoj na Balkánském poloostrově mnohdy určoval další osud celé kontinentální Evropy. Protikladné státní, národní, etnické, mocenské a náboženské střety většinou vyvrcholily krvavými konflikty, které do budoucnosti zasely další nevraživosti a nenávisti, jež se nepodařilo ani do dnešních dnů zcela překonat. Současně do vývoje na balkánském poloostrově zasahovaly a vlastní zájmy zde prosazovaly také mocnosti obou nepřátelských bloků, což se neblaze projevilo především při vypuknutí a následném průběhu první světové války. Úvodní referát Srbská státotvorná otázka 1914–1919 přednesl za srbskou stranu Goran Miloradović z Ústavu pro soudobé dějiny Srbska v Bělehradě, s podrobným rozborem nejrůznějších názorů, projektů a koncepcí na řešení budoucnosti Balkánu za první světové války i na mírové konferenci v Paříži. Výsledkem bylo ustavení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdější Jugoslávie, která se však kvůli vnitřním státoprávním, národnostním, etnickým a náboženským sporům a zároveň také v důsledku politiky velmocí i převratným změnám v celkovém vývoji mezinárodní situace nakonec rozpadla na jednotlivé státy. Zmíněný vývoj nejenže nepřispěl k uklidnění situace na Balkáně, ale přinesl nové problémy, s kterými se bude muset Balkán do budoucna nadále vyrovnávat. V následné diskusi se přítomní, zejména diplomaté, novináři, historikové a pozvaní hosté, věnovali osudům Jugoslávie i poměrům na Balkáně od první světové války až do současnosti, a to v návaznosti na celkový vývoj Evropy a světa. Petr Prokš
Obnovený výzkum v římských a vatikánských archivech a knihovnách Český historický ústav v Římě – dvacet let ve dvousetleté tradici Není právě obvyklé, aby předseda Akademie věd ČR poskytoval záštitu menším, dokonce jen jednodenním zasedáním, pořádaným jednotlivými akademickými ústavy. Přesto se tak stalo v případě kolokvia Ad fontes – Naši vědci v Itálii, jež se konalo ve vile Lanna 20. listopadu 2014. Tématem bylo totiž dvacet let činnosti Českého historického ústavu v Římě (ČHÚŘ), zahranič-
ního pracoviště Historického ústavu AV ČR a zároveň jediného badatelského centra tohoto typu ve třetí oblasti věd. Nejvyšší představitel naší Akademie se nerozhodl náhodou; přede dvěma lety totiž profesor Jiří Drahoš toto pracoviště navštívil a spolu s kardinálem Dominikem Dukou tam 23. listopadu 2012 podepsal Prohlášení o spolupráci ve výzkumu náboženských 11
významná událost roku Kardinál Dominik Duka a předseda Akademie věd Jiří Drahoš podepisují v pracovně ČHÚŘ Prohlášení o spolupráci ve výzkumu náboženských a církevních dějin mezi Akademií věd ČR a Arcibiskupstvím pražským.
a církevních dějin mezi Akademií věd ČR a Arcibiskupstvím pražským. Nyní tento malý římský ústav bilancoval výsledky své činnosti u příležitosti dvaceti let existence. Jeho význam v pozdravném projevu ocenil místopředseda AV ČR Pavel Baran, který zdůraznil význam mezinárodní spolupráce historiků v rámci evropského výzkumného prostoru a vyjádřil podporu Akademické rady instituci otvírající nové obzory českému bádání v humanitních vědách. Ředitelka Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR) Eva Semotanová prezentovala publikační výsledky ČHÚŘ za několik posledních let, kdy se výrazně zvýšilo zapojení vědeckých pracovníků HÚ AV ČR do římského výzkumu a spolu s ním se objevily i mezinárodně významné výstupy. S podporou HÚ AV ČR a celé Akademie se proměnila tvářnost ústavního periodika Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma, které se množstvím studií a pestrou recenzní rubrikou přiřadilo k respektovaným časopisům a ročenkám Mezinárodní unie archeologických, historických a uměnovědných ústavů v Římě, jejímž řádným členem je ČHÚŘ od roku 1998. Ředitelka HÚ AV ČR dále uvedla dvě knižní série, které začal ČHÚŘ vydávat, a to italskou Biblioteca dell’Istituto Storico Ceco di Roma (zatím tři svazky od roku 2012), připravovanou s podporou Univerzity Pardubice, a českou Acta Romana Bohemica (dva svazky z roku 2014). Připomenula náročnou činnost editorů, která přinesla prací Tomáše Černušáka nejnovější vý12
sledek v edici diplomatické korespondence papežských nunciů z počátku 17. století, a řadu studií a monografických prací z dějin středověku, raného novověku i 19. a 20. století. Nakonec ocenila směřování k syntéze dějin vztahů mezi papežstvím a českými zeměmi, která je již intenzivně připravována a zatím přinesla plody v souhrnných monografiích Zdeňky Hledíkové o době avignonského papežství a Jaroslava Šebka o historii vzájemných kontaktů od poloviny 19. do počátku 21. století. Stručný nástin vývoje českého bádání v Itálii a Vatikánu podal ředitel ČHÚŘ Jaroslav Pánek. Ukázal, že v počátcích cesty za zvládnutím zahraničních bohemik stály dvě zakladatelské osobnosti české vědy – Josef Dobrovský a František Palacký, který roku 1837 otevřel Čechům dveře k pramenům tehdy ještě oficiálně nepřístupného Vatikánského tajného archivu. Ocenil průkopnické dílo moravského historiografa Bedy Dudíka a ředitele Českého zemského archivu Antonína Gindelyho, z jehož podnětu byla založena Česká historická expedice v Římě. Její zásluhou již na přelomu 19. a 20. století vznikly projekty trvalého výzkumu v Itálii a Vatikánu, na něž mohl v meziválečné době navázat Československý historický ústav v Římě. Dvojí likvidace tohoto zahraničního ústavu v době nacistické okupace a poté komunistické totality zavinila, že Češi, kteří patřili mezi první evropské národy soustavně bádající v nesmírně bohatých italských a vatikánských archivech
významná událost roku
Místopředseda Akademie věd Pavel Baran při zahajovacím proslovu vyzdvihl význam ČHÚŘ pro mezinárodní vědeckou spolupráci.
a knihovnách, se mohli k této činnosti vrátit až od roku 1994, kdy zahájil svou činnost ČHÚŘ. Další referenti pojednali o jednotlivých stránkách činnosti ČHÚŘ. Eva Chodějovská, výkonná redaktorka Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma, ukázala, na jaké problémy narážely snahy o založení časopisu v meziválečné době a jaké místo zaujal nynější bulletin mezi současnými periodiky zahraničních humanitních ústavů sídlících v Římě. Jan Hrdina a Zdeňka Hledíková obrátili
pozornost k nejdůležitější edici středověkých pramenů (Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia) a k možnostem jejího brzkého dokončení. Zpřístupňování nunciaturní korespondence z řady evropských zemí jako mezinárodní úkol historiků raného novověku přiblížila Alena Pazderová, zatímco Tomáš Černušák analyzoval český podíl na kritické edici písemností nunciatury u císařského dvora v Praze a Vídni z let 15921628 vydáváním pramenné série Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem. Dlouhodobě prováděný soupis bohemikálních rukopisů ve vatikánských a italských knihovnách, zejména ve Vatikánské apoštolské knihovně a v tamním fondu Palatina (tj. knihovny falckých kurfiřtů a naposledy před odvezením do Říma vlastnictví českého krále Fridricha Falckého) přiblížil Stanislav Petr (MÚ AV ČR). Kolektivnímu prosopografickému výzkumu pramenů k církevním dějinám raného novověku, zejména z centrálního jezuitského archivu, se věnovala Kateřina Bobková-Valentová (HÚ AVČR). Petr Vorel (FF UPCE) předvedl na pramenech k poznání papežského měnového systému za Urbana VIII. pozoruhodnou pramennou sondu do světových dějin financí v 17. století. Zbývající dvě vystoupení názorně doložila, že římské výzkumy se zdaleka neomezují na starší dějiny a naopak se stále více přibližují k současnosti. Jaroslav Šebek (HÚ AV ČR) na základě nejnověji zpřístupněných písemností papežského archivu předvedl, jak se nově a komplexněji jeví vztahy Vatikánu a Československa v pramenech 20. století, zejména v období mezi dvěma světovými válkami. Naopak donedávna opomíjené dokumenty Archivu italského mi-
Ředitel ČHÚŘ Jaroslav Pánek (vpravo) prezentuje předsedovi Komise ČHÚŘ Františku Šmahelovi nové publikace vzešlé z římských výzkumů.
13
významná událost roku Předseda Komise ČHÚŘ František Šmahel v přátelském rozhovoru s bývalou ředitelkou ČHÚŘ Zdeňkou Hledíkovou.
nisterstva zahraničí vytěžili Jan Kuklík (FF UK) a Jan Němeček (HÚ AV ČR) v úvaze o možnostech využití římských diplomatických pramenů k osvětlení československo-italských vztahů v období 1939–1945. Jubilejní zasedání se neslo v naprosto pracovním duchu. Podstatnou stránkou referátů byla skutečnost, že mluvili naši nejlepší znalci dané tematiky a že ve všech případech srovnávali výsledky a perspektivy českého výzkumu s bádáním v ostatních evropských zemích, ne-
boť Řím se svou mimořádnou koncentrací evropských a amerických historických pracovišť k takové komparaci důrazně nabádá. Přednesené referáty, jež se staly předmětem zajímavé diskuse, byly pouhým výtahem z textů knihy k dvaceti letům ČHÚŘ. V každém případě doložily, že prostředky, jež Akademie věd ČR vkládá do tohoto zahraničního pracoviště, nepřicházejí nazmar. Jaroslav Pánek
Stý ročník časopisu Slovanský přehled Jubileum časopisu Slovanský přehled Na rok 2014 připadlo vydání stého ročníku časopisu Slovanský přehled. Tento časopis je jednoznačně nejstarším českým periodikem zabývajícím se slovanskou tematikou, který u nás v podstatě kontinuálně (pomineme-li časové mezery způsobené první a druhou světovou válkou) dodnes vychází. První číslo Slovanského přehledu vyšlo v Praze v říjnu roku 1898. Zakladatelem a redaktorem časopisu byl tehdy významný český slovanofil, literát, překladatel a publicista Adolf Černý. Svým vydavatelským počinem chtěl navázat na podobný předchozí – byť nepříliš úspěšný – pokus Edvarda Jelínka, který v letech 1881–1887 v Praze vydával Slovanský sborník, jenž se tematicky zaměřoval na historii a kulturu slovanských národů. Adolf Černý položil ve svém časopise jednoznačný důraz na reflexi aktuálního dění ve slovanském světě. Protože ideově patřil ke stoupen14
cům Masarykova realismu, nešlo mu o pouhé mechanické propagování mezislovanské vzájemnosti, postavené v minulosti často na velmi romantických představách o slovanské jednotě a spolupráci, ale zejména o pravdivé, objektivní poznávání soudobého slovanského světa na bázi tzv. kritického slovanství. Jak uvedl A. Černý v úvodním slově k prvnímu číslu nového časopisu, jeho snahou bylo ideově navázat na motto vydavatelského úsilí E. Jelínka „Poznejme se“. Avšak osobně k tomuto heslu vždy v duchu názorů Františka Palackého a Tomáše Garrigue Masaryka ještě přidával „…a vždy dle pravdy“. Slovanský přehled měl ve své první fázi (1898–1914) charakter široce koncipované zpravodajské revue, což měl vyjadřovat i tehdejší jeho podtitul Sborník statí, dopisů a zpráv ze života slovanského. Časopis přinášel na
významná událost roku
stránkách svých jednotlivých čísel (původně jich vycházelo zhruba deset do roka) vedle odborně koncipovaných článků o společenském a kulturním dění v jednotlivých slovanských zemích také ukázky překladů slovanské poezie, recenze o odborných i uměleckých knihách a také velice cenné zprávy o důležitých dobových událostech a problémech, které formou dopisů či glos zasílali časopisu jeho četní zahraniční spolupracovníci. Slovanských přehled si brzy získal poměrně početné čtenáře doma i v zahraničí, v prvé řadě mezi intelektuály. Za první světové války byl časopis pro svůj slovanský obsah zakázán. Časová mezera v jeho vydávání se pro-
táhla až do roku 1925, neboť A. Černý působil několik prvních let po vzniku samostatné Československé republiky v diplomatických službách. Zároveň však sílily hlasy po obnovení Slovanského přehledu, neboť i v nových politických podmínkách se vydávání takovéhoto periodika jevilo jako nanejvýš potřebné a užitečné. Nejprve proto vyšel v roce 1925 péčí filologa Antonína Frinty sborník s názvem Slovanský přehled 1914–1924 motivovaný šedesátinami A. Černého. Obsahově byl za měřen na Černého předválečné aktivity, na úvahy o slovanství a slavistice a na přehledy politických změn v rámci jednotlivých slovanských národů. Organizáto15
významná událost roku
rům sborníku se nakonec podařilo získat A. Černého, aby se jako vydavatel a redaktor znovu postavil do čela Slovanského přehledu, který posléze v meziválečném období vycházel s podtitulem Sborník pro poznání politického, sociálního a kulturního života slovanských států a národů. Vydavatelem časopisu zůstal A. Černý až do roku 1939. V roce 1931 se však ze zdravotních důvodů musel vzdát redaktorské funkce, kterou předal svým nejbližším spolupracovníkům – jazykovědci Antonínu Frintovi a historikovi Janu Slavíkovi. Meziválečné Československo považovalo ideu mezi slovanské spolupráce za důležitou součást své oficiální politické doktríny. Slovanský přehled se v té době stal do značné míry prestižním časopisem, v němž začala stále výrazněji převládat odborná témata, v prvé řadě z oblasti historie, kultury, hospodářské a sociální problematiky jednotlivých slovanských zemí. Na stránkách časopisu tehdy publikovaly přední vědecké i politické osobnosti. Za všechny jmenujme například Edvarda Beneše, který ve Slovanském přehledu na přelomu let 1925–1926 vyložil své představy o úloze a významu slovanství pro československou zahraniční politiku, Jana Slavíka, jenž na stránkách časopisu publikoval své bravurní kritické analýzy tehdejšího Sovětského svazu a jeho režimu, či neméně fundované příspěvky Huberta Ripky o aktuálním politickém vývoji královské Jugoslávie. Prakticky až do konce 30. let přinášel Slovanský přehled nadále pravidelné zpravodajské soupisy nejdůležitějších událostí odehrávajících se ve slovanském světě. V roce 1939 vyšla však jen první čtyři čísla Slovanského přehledu. Okamžitě po německé okupaci českých zemí nacisté vydávání časopisu zastavili. Slovanský přehled byl znovu obnoven počátkem roku 1946. Časopis tehdy poprvé ve své historii přestal být vydáván jako soukromá aktivita jednotlivce či skupiny nadšených podporovatelů. Získal důležitou institucionální podporu, když se jeho novým vydavatelem stal v té době významný a ideově vlivný Slovanský výbor Československa v čele se Zdeňkem Nejedlým. Až do jara 1948 byl časopis řízen starým redakčním kruhem vedeným Antonínem Frintou. Uprostřed roku 1948 – krátce po komunistickém převratu – však Slovanský výbor Československa postavil do čela redakčního kruhu samotného Zdeňka Nejedlého a rozhodl o radikální proměně časopisu. Odborný charakter Slovanského přehledu se v následujícím období silně rozmělnil, neboť měl novému režimu sloužit v prvé řadě k naplňování jeho propagandistických a agitačních cílů. Časopis vycházel v padesátých letech 20. století plný fotografií a ilustrací, které propagovaly Sovětský svaz a další tzv. lidově demokra16
tické státy a úspěchy socializačních změn v rámci sovětského bloku. Na rozdíl od předchozích let přinášel Slovanský přehled v tomto období také velké množství článků o dění v samotném Československu. Odborná hodnota většiny publikovaných příspěvků byla však velmi malá. Úroveň časopisu se znovu povznesla teprve začátkem šedesátých let, kdy gesci nad ním převzala Československá akademie věd (ČSAV) a jeho vydavatelem se od roku 1961 stal Slovanský ústav ČSAV. Do čela redakce byl o rok později postaven literární badatel Julius Dolanský. V souvislosti s těmito změnami získal Slovanský přehled postupně znovu podobu odborného časopisu, přičemž jeho zaměření nadále zůstávalo víceoborové. Články v něm publikovali jazykovědci, literární vědci, historikové i uměnovědci. V roce 1964 rozhodlo vedení ČSAV v rámci reorganizačních změn, že novým vydavatelem Slovanského přehledu se stane Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV (ÚDESZ ČSAV). Teprve od tohoto okamžiku se Slovanský přehled stal jednoznačně historickým časopisem. Částečně se rozšířilo i jeho teritoriální zaměření. Napříště se měl orientovat na studium historického vývoje střední, východní a jihovýchodní Evropy, a to národů slovanských i neslovanských. (První články o společenském vývoji v Maďarsku či Rumunsku se však ve Slovanském přehledu objevovaly už v padesátých letech.) Těžiště zájmu časopisu mělo nadále spočívat v současnosti, konkrétně ve studování zkušeností jednotlivých zemí s budováním socialismu. Poměrně značná pozornost v rámci vědecké koncepce ÚDESZ ČSAV byla však věnována i starším obdobím dějin a mj. také zpracování dějin slavistiky. K významným etapám ve vývoji Slovanského přehledu patřil rok 1968. V relativně krátkém čase získal tehdy časopis tematicky i obsahově výrazně na kvalitě. Velkou měrou se o to zasloužil tehdejší přechodný vedoucí redaktor časopisu – brněnský profesor Josef Macůrek. Po dlouhé době se na stránkách Slovanského přehledu mohla znovu objevit dříve tabuizovaná témata, například studie o poměru T. G. Masaryka ke slovanství a rusofilství, články o společenském rozvoji socialistické (tzv. titovské) Jugoslávie, sondy do starších slovanských dějin přinášející informace nejen o mezislovanské spolupráci, ale i o některých případech sporů a konfliktů mezi Slovany, apod. Etapa volnějších publikačních možností trvala však jen krátce. V období tzv. normalizace (1969–1989) se vydavatelem Slovanského přehledu stal Československo-sovětský institut ČSAV (tak byl v roce 1969 přejmenován původní ÚDESZ ČSAV). Časopis začal znovu sloužit vlád-
významná událost roku
Radomír Vlček, jeden ze současných hlavních redaktorů Slovanského přehledu, při zahájení výstavy shrnul vývoj časopisu.
noucí komunistické ideologii, když na svých stránkách publikoval často spíše pseudostudie o politických zkušenostech Komunistické strany SSSR, z marxisticko-leninských pozic pitval průběh ruských revolucí z počátku 20. století, otiskoval články k různým historickým výročím socialistických zemí, atd. Objektem hodným „vědecké pozornosti“ nebyl v této době pouze SSSR a evropské socialistické státy, někteří autoři zde publikovali také příspěvky o komunistické Číně, Vietnamu a Kubě. Prestiž časopisu alespoň částečně zachraňovaly články o starších etapách dějin, například poměrně solidní studie o klíčových osobnostech českého národního hnutí na přelomu 18. a 19. století a o jejich vztahu ke slovanství – o Josefu Dobrovském, Františkovi Palackém, Karlu Havlíčkovi, a také řada článků vztahujících se k dějinám slavistiky a historii mezislovanských vztahů. Po politických změnách, k nimž došlo v Československu v listopadu 1989, byl počátkem roku 1990 obnoven Ústav dějin východní Evropy ČSAV (ÚDVE ČSAV), do něhož se vrátila řada významných historiků, kteří byli nuceni v letech normalizace své řemeslo přechodně opustit – Milan Švankmajer, Jaroslav Valenta, Zdeněk Sládek, Vladislav Moulis a další. Ti záhy vtiskli nový charakter i Slovanskému přehledu, v němž se znovu objevila badatelsky hodnotná témata, například o ruské a ukrajinské emigraci v meziválečném Československu,
o násilných mechanismech sovětizace zemí střední a jihovýchodní Evropy po druhé světové válce. ÚDVE ČSAV však v sérii „zeštíhlovacích“ organizačních změn v rámci ČSAV po třech letech své existence zanikl. Na jaře 1993 přešla část bývalých pracovníků ÚDVE spolu s časopisem Slovanský přehled do Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR). Díky osobnímu přičinění tehdejšího ředitele HÚ AV ČR Františka Šmahela a také jeho následovníka ve funkci Jaroslava Pánka, kteří dokázali docenit význam historické slavistiky v rámci historiografického bádání, získal Slovanský přehled v HÚ AV ČR vedle Českého časopisu historického postavení dalšího významného ústředního historického periodika. Odborná kvalita časopisu opět vzrostla, zlepšilo se i jeho tematické zaměření a čtenářská přitažlivost. Velkou zásluhu na tom měla skutečnost, že Slovanský přehled, s novým podtitulem Časopis pro dějiny střední, východní a jihovýchodní Evropy, jehož vydávání v letech 1993–2009 zajišťovala redakční rada v čele s balkanistou Miroslav Tejchmanem a hungaristkou Evou Irmanovou, byl nadále schopen reflektovat aktuální dění odehrávající se ve východní polovině Evropy. Na konci 20. století přinášel Slovanský přehled například zasvěcené rozbory a komentáře o rozpadu SSSR a sovětského bloku a následně také o rozpadu Jugoslávie. Zintenzivnil se však i zájem o starší historické etapy, zejména o stu17
významná událost roku / věda a výzkum
dium národních hnutí v habsburské monarchii, o nacionalismus na Balkáně a také o problematiku mezislovanských vztahů, které začaly být důsledně vysvětlovány v širším celoevropském kontextu 19. a 20. století. Poslední změna v organizaci vydávání Slovanského přehledu nastala v roce 2010, kdy vedení redakce přešlo z větší části do brněnské pobočky HÚ AV ČR. Novými vedoucími redaktory se stali historik – rusista Radomír Vlček a balkanista Ladislav Hladký, kteří časopis řídí v úzké součinnosti s výkonným redaktorem časopisu polonistou Jiřím Friedlem a výrazně omlazenou redakční radou, v níž převládají historikové střední a mladší generace. Časopis se v posledních letech snaží o svou celkovou modernizaci, o čemž svědčí mj. používání jazyků, v nichž lze dnes ve Slovanském přehledu publikovat. Vedle tradiční češtiny a slovenštiny uveřejňuje časopis studie a články též v angličtině. Součástí Slovanského přehledu jsou od roku 2010 (v podobě samostatného čísla) také Slovanské historické studie (SHS), které do té doby vycházely jako samostatná historická ročenka. Slovanské historické studie přinášejí rozsáhlejší, komplexněji zpracovaná pojednání o dějinách střední,
východní a jihovýchodní Evropy. Redakce se snaží rovněž o zintenzivnění spolupráce se zahraničními odborníky. Jde jí o to, aby přispěvatelé z vnějšku obohatili časopis nejenom po stránce tematické, ale také novými metodologickými přístupy. V roce 2014, při příležitosti vydání stého ročníku, získal Slovanský přehled novou, vizuálně přitažlivější a pro své uživatele výrazně komfortnější grafickou úpravu. Více než stoletá tradice Slovanského přehledu zavazuje i jeho současné vydavatele. Jak jsme se snažili ukázat v tomto krátkém příspěvku, časopis prošel v období od svého založení až po současnost řadou – často velice rozdílných – etap. Současná redakce je přesvědčena, že nejhodnotnější a nejúspěšnější byl Slovanský přehled tehdy, když se snažil na svých stránkách o uplatňování hodnot, které dostal do vínku už v době svého založení, tj. o důslednou odbornou kritičnost a objektivitu, což se mu dařilo především v meziválečných letech a v období po roce 1989. Tyto hodnoty by časopis rád rozvíjel i v budoucnosti. Ladislav Hladký – Radomír Vlček
Věda a výzkum Hlavní výsledky činnosti Historického ústavu Akademie věd České republiky v roce 2014 Prioritní tematikou základního výzkumu Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR) v roce 2014 byly interní výzkumné programy, na něž tematicky navazuje začlenění ústavu do Strategie AV 21. Interní výzkumné programy HÚ AV ČR byly formulovány v široké odborné diskusi pracovníků výzkumných oddělení. Reflektují současné teoreticko-metodologické postupy a mezinárodní historiografické diskursy s důrazem na roli historické vědy při uchování národní paměti a formování národní identity a kultury v nejširším, multikulturním smyslu. Tvoří je: A. Český dějinný prostor v evropském kontextu, dlouhodobý, kontinuální výzkum Akademická encyklopedie českých zemí, dokončení rukopisu sv. 4; Biografický slovník českých zemí, dokončení a vydání sv. 17; edice středověkých, raně novověkých a novodobých pramenů, kontinuační práce; bibliografické studie a databáze, kontinuační práce; Akademický atlas českých dějin, dokončení a vydání 18
publikace; Historický atlas měst ČR, dokončení a vydání svazků Most a Sušice B. Vybrané problémy českých a středoevropských dějinných procesů, dílčí, analyticky či synteticky zaměřený výzkum Řešení vybraných analytických témat, zejména krajina jako prostor středoevropských dějinných procesů; problémy náboženských a církevních dějin ve světle soudobých výkladových diskursů; vliv dvorských elit na hodnoty a kulturu středověké společnosti; proměny raně novověké společnosti: etatizace, sekularizace, byrokratizace, racionalizace; sociokulturní aspekty vývoje české společnosti v kontextu modernizačních procesů 19. a 20. století v evropské komparaci; postavení československého státu v Evropě v podmínkách vzniku, zhroucení a restaurace nového mezinárodního systému (1919–1945); Československo na pozadí politických, společenských a kulturních proměn po roce 1945 s vazbami na období 1918–1945 a trendy součas-
věda a výzkum
né historiografie, teorie a metodologie (viz vybrané výstupy). C. Prameny hmotné a duchovní kultury, jejich zpřístupňování, ochrana a výzkum Zejména sbírky Pozůstalost Augusta Sedláčka a Mapová sbírky, jejich zpracování a zpřístupňování v rámci grantů NAKI, retrokonverze katalogu cenné oborové knihovny HÚ AV ČR v rámci grantu VISK. V rámci Strategie AV 21 dokončil HÚ AV ČR přípravu témat, která byla specifikována následovně: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací: Panovník a dvorská kultura v předmoderní době; Papežství a české země v tisíciletých dějinách; Symboly 19. století nebo Symboly doby. Geneze, formování a proměny nové doby; Evropa na křižovatce. Cesty a proměny poválečného světa na osudu Československa; Biografická a bibliografická studia Formy a funkce komunikace: Komunikace v raném novověku: Paměť v digitálním věku: Digital Humanities V roce 2014 pokračoval HÚ AV ČR na přípravě dvou panelů na prestižním XXII. Mezinárodním kongresu historických věd v čínském Jinanu (23.–29. srpen 2015) – European Reformation as a Model for Revolutions and Crises; Frontiers, Massacres and Resettlement of Populations. Pro kongres jsou připravovány tři publikace s tematikou dotýkající se transferů a masakrů ve světových, zejména evropských dějinách. Byla uspořádána mezinárodní konference Resetlement and extermination of the population – Syndrome of modern history (listopad 2014) za účasti spolupořadatelky panelu prof. Lyndall Ryan z Austrálie, kde velký počet účastníků svědčí o značném zájmu domácích i zahraničních odborníků prezentovat výsledky výzkumu k tomuto tématu. Zahraniční pracoviště HÚ AV ČR, Český historický ústav v Římě, pokračovalo pod vedením Jaroslava Pánka v roce 2014 v badatelském programu a zaměřilo opět svou činnost nejen na práce ediční povahy, ale také na monografické výstupy, využívající prameny vatikánských a jiných římských a italských archivů. Mezinárodní spolupráce s dalšími národními historickými ústavy v Římě a prezentace české badatelské komunity proběhla zejména formou přednášek v Římě. Na slavnostním vědeckém zasedání 20. listopadu 2014 nazvaném Ad fontes – Naši vědci v Itálii byla komplexně představena činnost Českého historického ústavu v Římě po stránce koncepční, metodologické i publikační od roku 1994. Podstatnou roli při řešení některých výzkumných témat, organizování mezinárodních konferencí a přípravě
Předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš si při návštěvě Historického ústavu 21. října 2014 prohlédl také významné publikace pracovníků ústavu.
výstupů v minulých letech sehrála reflexe významných výročí českých, československých a obecných dějin, která rezonují nejen v odborné veřejnosti, ale mají též celospolečenský dosah. V roce 2014 se jednalo zejména o sté výročí vypuknutí první světové války (sociální a kulturně historická reflexe) a pět set padesát let od evropské mise Jiřího z Poděbrad. K oběma výročím byly uspořádány konference a vydány (a připravují se) publikace. Konference k výročí evropské mise Jiřího z Poděbrad se konala v rámci rozsáhlého programu, organizovaného městem Poděbrady. Na rok 2015 se chystá mezinárodní konference k husovskému výročí a HÚ AV ČR rovněž navrhl slavnostní zasedání ve spolupráci se Senátem PČR. Zároveň jsou v přípravě bohaté aktivity k výročí narození Karla IV. v roce 2016. V HÚ AV ČR i nadále existují dvě společná pracoviště s vysokými školami bez časového omezení, a to Centrum raně novověkých studií (s FF JU) a Centrum právněhistorických studií (s PrF UK). Výzkumné centrum historické geografie (s PřF UK) je projektem GAČR na léta 2012–2018. Jako interdisciplinární pracovní tým působí v HÚ AV ČR Výzkumné centrum Dvory a rezidence ve středověku, jehož členy jsou pracovníci akademických ústavů i vysokých škol a které se tradičně profiluje 19
věda a výzkum Vedení ústavu dalo předsedovi Akademie věd Jiřímu Drahošovi nahlédnout do pokladů knihovny HÚ AV ČR.
pořádáním hojně navštěvovaných kolokvií a publikačními výstupy. K rozšíření tematiky výzkumu přispěly v HÚ AV ČR řešené grantové projekty, které pokrývají širokou škálu temat doplňujících základní výzkumný program ústavu a rozšiřují badatelské kontakty v ČR i v zahraničí. Celkem pracovníci ústavu v roce 2014 řešili deset projektů GAČR, jeden projekt TAČR, dva projekty NAKI, jeden projekt velké infrastruktury MŠMT, jeden projekt ministerstva zahraničních věcí, jeden projekt ministerstva kultury VISK-5 a jeden projekt regionální spolupráce AV ČR. Na řadě dalších grantů se podílejí jako spolupracovníci. Na rok 2015 HÚ AV ČR opět účastnil vypsaných veřejných soutěží (bylo podáno celkem šest grantových žádostí GAČR, jedna MŠMT, jedna MK). Ze známých výsledků veřejných soutěží byly získány dva projekty GAČR. Vedle základního výzkumu, vysokoškolské výuky včetně vedení závěrečných prací (bakalářské, diplomní, rigorózní a disertační) a školení doktorandů na vysokoškolských pracovištích ústav i nadále odborně garantoval a redakčně i technicky zajišťoval vydávání oborových periodik: Český časopis historický, Slovanský přehled (a Slovanské historické studie), Mediaevalia Historica Bohemica, Folia Historica Bohemica, Moderní dějiny, Historická geografie, Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma a příležitostný tisk Bulletin Historického ústavu AV ČR. Vydávání časopisu Hospodářské dějiny bylo po vzájemné dohodě předáno Ostravské univerzitě. V oblasti mezinárodní spolupráce ústav pořádal a spolupořádal devatenáct významných mezinárodních 20
konferencí a setkání v součinnosti se zahraničními i domácími institucemi a podílel se na sedmi rozpracovaných mezinárodních projektech a dalších formách spolupráce. Nové mezinárodní projekty se připravují a jsou v jednání, s Instytutem historii PAN ve Varšavě se uskutečňuje pravidelná a dlouholetá výzkumná výměna a kooperace. Na půdě ústavu působila v roce 2014 tato odborná a profesní sdružení: Český národní komitét balkanistů, Česko-ruská komise historiků a archivářů, Komise pro historickou geografii, Společnost pro hospodářské a sociální dějiny a Česká společnost pro výzkum 18. století. Pracovníci ústavu byli v tomto roce nebo část roku rovněž členy mnoha zahraničních společností a komisí. Byli a jsou činní ve vrcholných a poradních orgánech AV ČR (Akademický sněm, Vědecká rada, Sdružení moravských pracovišť, Koordinační komise pro zařazování pracovníků do nejvyššího kvalifikačního stupně, Ediční rada, Rada pro zahraniční styky, Rada pro popularizaci vědy). Poskytovali expertní, informační, poradní a oponentní práce pro vysoké školy, různé státní instituce a grantové agentury. Získali čtyři významná ocenění vědecké a vědecko-popularizační práce. Popularizační aktivity HÚ AV ČR včetně webové prezentace značného rozsahu byly a jsou na vysoké úrovni v médiích všech typů. U příležitosti výročí cyrilometodějské misie ústav uspořádal 18. března 2014 v rámci spolupráce AV ČR s Parlamentem ČR v Senátu Parlamentu ČR slavnostní shromáždění Okupací nezlomeni.
věda a výzkum
K 75. výročí 15. března 1939 s přednáškami předních odborníků humanitních věd. V rámci personální politiky HÚ AV ČR zejména pokračoval v hledání a podpoře mladých výzkumných pracovníků a cílem i nadále podávat vysokou a kvalitní výkonnost celého pracovního kolektivu. V souvislosti se zvyšováním kvalifikace výzkumných pracovníků byly v roce 2014 obhájeny tituly DSc. (doc. PhDr. Jiří Friedl, DSc.),
prof. (prof. PhDr. Jiří Mikulec, CSc.), Ph.D. (Mgr. Eva Chodějovská, Ph.D., RNDr. Jiří Martínek, Ph.D.). Personální změny byly uskutečněny mimo jiné v souvislosti s plánovanou obměnou pracovníků, zejména vzhledem k zamýšleným proměnám věkové struktury a rovněž v rámci optimalizace činnosti nakladatelství Historický ústav. Eva Semotanová
Papežství a české země jako badatelské téma Snaha překročit dosažené horizonty poznání patří mezi trvalé cíle historické vědy. Někdy je to badatelská touha dříve nevyužitými metodami dospět ke zcela nové interpretaci zdánlivě známých historických událostí a procesů. Jindy jde o úsilí zvládnout nezpracované téma v šíři a souvislostech dříve jen tušených nebo dokonce opomíjených. Z tohoto rodu je myšlenka Tomáše Černušáka, který přišel s námětem na přípravu kolektivní monografie o vztahu mezi papežstvím a českými zeměmi od raného středověku do současnosti. A hned ji doplnil návrhem, aby se na jejím zpracování podíleli někteří z historiků, kteří v Českém historickém ústavu v Římě dosud zkoumali dílčí, převážně bohemikální témata. Při úvahách o realizaci této myšlenky vyšli námětu vstříc nejen ředitelka Historického ústavu AV ČR Eva Semotanová, ale také ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět, takže idea začala nabývat jasnějších obrysů. Jelikož jde o téma – nejen u nás – dosti neobvyklé, konalo se 25. června 2014 v kongresovém sále HÚ kolokvium, je-
hož se zúčastnili také badatelé z Brna a Olomouce, kteří se budou na vytvoření této kolektivní monografie podílet. Porada o pojetí, periodizaci, vymezení základních pojmů i o literárním ztvárnění kolektivní monografie Papežství a české země v tisíciletých dějinách přilákala kromě historiků z ústavu také externí zájemce v čele s doye nem pomocných věd historických profesorem Ivanem Hlaváčkem. S krátkými koncepčními referáty vystoupili autoři jednotlivých kapitol Jaroslav Pánek (historiografie dějin papežství), Josef Žemlička, Zdeňka Hledíková a Antonín Kalous (středověk), Tomáš Černušák a Tomáš Parma (raný novověk), Jitka Jonová a Jaroslav Šebek (19. a 20. století). Pracovní diskuse i konsensuálně přijímané závěry potvrdily, že tento typ kolokvií má smysl a že v tomto daném případě usnadní autorům i redaktorovi díla Tomáši Černušákovi práci na ucelené kolektivní monografii. Dějiny bilaterálních vztahů nejsou v české historiografii ničím novým, zejména v tradičním výzkumu mezislo-
Jaroslav Pánek představuje účastníkům pracovního setkání připravovanou kolektivní monografii Papežství a české země v tisíciletých dějinách.
Zdeňka Hledíková seznamuje posluchače s koncepcí své kapitoly.
21
věda a výzkum Zpracovatelé částí zahrnujících 19. a 20. století (Jitka Jonová a Jaroslav Šebek) se ujímají slova odpoledne. (Zcela vlevo předsedající Jan Němeček).
vanské vzájemnosti a v posledním dvacetiletí také česko-německých vztahů. Nyní se však čeští historici octli před značně odlišným úkolem. V případě papežství a českých zemí nešlo o kontakty mezi dvěma (víceméně srovnatelnými) zeměmi či národy, popřípadě mezi relativně malým středoevropským státem a některou z evropských mocností, nýbrž o vztahy mezi státem či souborem zemí na jedné straně a institucí s univerzální působností na straně druhé. Z hlediska papežství české země – s výjimkou doby Karla IV., husitství, císařské vlády Rudolfa II. a Bílé hory – příliš mnoho neznamenaly. Záběr papežství a jeho zájmů se ve druhém tisíciletí křesťanského letopočtu odvíjel v několika geografických horizontech: předně v bezprostřední doméně papežského státu, dále v Itálii, posléze v Evropě vymezené metropolemi velmocí a některých menších států, jež představovaly opory katolicismu, a konečně v rozpětí globálním. České země, stejně jako řada dalších států střední, severní a východní Evropy se do tohoto vymezení nevešly a také dnes v něm zaujímají marginální postavení. To však naprosto neznamená, že by papežství mělo pro tyto země jen zanedbatelný význam. I některé malé, navíc luteranizované státy jako Dánsko, Norsko, Švédsko či Finsko – stejně jako meziválečné Československo a současné Česko a nejnověji i Slovensko – si v Římě zřídily své historické ústavy či humanitní akademie a věnují soustavnou pozornost bádání v italských a vatikánských archivech a knihovnách, aby tam poznaly prameny vzájemných vztahů a skutečnosti významné pro vlastní dějiny.
22
Psát z jakéhokoli zorného úhlu o papežství znamená vstoupit do jednoho z nejkomplikovanějších témat světových dějin, neboť se v něm prolíná dvoutisíciletá problematika politiky, náboženství, kultury a společnosti i ekonomiky Evropy, od přelomu 15. a 16. století prakticky celého světa. Je to problematika těsně spjatá s dílčími, ale velmi složitými tématy, jakými jsou christianizace, hereze, schisma, reformace, konfesionalizace, rekatolizace či sekularizace; dějiny politiky, vojenství a diplomacie i vývoj politického myšlení; dějiny idejí, vzdělanosti, vědy a spirituality; historie umění, mecenátu a sběratelství; ale také potýkání s polyteistickými kulty a odlišnými monoteistickými náboženstvími, setkávání a střetání civilizací... Obecných i dílčích témat, jež se týkají historie papežství, je bezpočet. Ačkoli se na první pohled může zdát, že tak široká paleta problémů do vymezeného tématu papežství a české země nepatří, není tomu tak. Při interpretaci kontaktů určitého teritoria k tak významné instituci globálního dosahu jsou mnohá – i zdánlivě odlehlá – témata latentně přítomna, neboť zásadní povahu a kontext bilaterálních vztahů zpravidla neurčuje menší z partnerů, nýbrž naopak ten větší a vlivnější, který směry své činnosti a uplatňování vlastní autority a vlivu přizpůsobuje svým globálním zájmům. Zatímco u většiny témat z českých dějin (s výjimkou velkých válečných a revolučních poryvů a obecných civilizačních proudů) se obvykle pohybujeme ve středoevropském prostoru, v případě papežství vstupujeme na daleko rozlehlejší a mnohotvárnější scénu, která má i z hlediska historiografického záběru ve středověku
věda a výzkum
vropský, od 16. století pak světový rozměr. O tom nevye povídá jen obrovská knižní literatura věnovaná církevním dějinám, ale snad ještě zřetelněji široké spektrum současných vědeckých časopisů, kolem nichž se soustřeďuje mezinárodní vědecké bádání. Většinou jde o historické časopisy vysoké kvality, jejichž článkové a recenzní rubriky mají mezinárodní, v některých případech interkontinentální badatelské zázemí; vytvářejí autorské a tematické sítě, schopné konkurovat i středně velkým historiografiím evropských států. Nejdůležitější však je to, že dějiny papežství – a katolické církve jakožto papeži hierarchicky podřízené struktury – začleňují do obecných dějin způsobem, v němž své místo nacházejí nejen velké zjevy a události, ale také jevy na první pohled lokálně či regionálně omezené. Prostřednictvím velkých badatelských a publikačních sítí, které se rozpínají kolem těchto časopisů a jejich vydavatelských institucí, jsou do širšího kontextu obecné církevní historie začleňovány také dějiny české, ať již se to dnes děje přičiněním našich nebo velmi často polských a německých badatelů. Znamená to ovšem, že při zpracování tématu papežství a české země překračujeme obvyklé hranice národní nebo středoevropské minulosti a vstupujeme do tematiky, která má za sebou nesmírně rozsáhlou literaturu a bohatou badatelskou tradici, a že se i při zpracování parciálního tématu ocitáme v širokém prostoru obecných církevních dějin. Z toho pak plynou důsledky i pro hodnocení specifické váhy vztahů papežství k českým zemím (například při poměřování boje papežství proti reformaci v zemích České koruny a souběžné globální expanze katolické církve v počátcích kolonizace Nového světa). Ohled na takřka bezbřehou tematickou šíři evropské a americké literatury k církevním dějinám (od klasických prací Leopolda Rankeho a Ludwiga Pastora až po naše současníky rozeseté ve vědeckých institucích euroamerického prostoru) nám umožňuje, abychom vztah mezi papežstvím a českými zeměmi nazírali realisticky, abychom jeho význam nepřeceňovali, ale abychom usilovali o vystižení přiměřeného místa těchto kontaktů v mezinárodních souvislostech. Téma bilaterálních vztahů papežství k vybraným státům či teritoriím není tak běžné, jak by se mohlo zdát na první pohled. Velké státy takovou potřebu nemají, neboť podobný výklad kompenzují zdůrazněním vlastního podílu na celkových dějinách papežství. Tři velké evropské historiografie (italská, německá a francouzská), které zaujímají zejména v církevních dějinách prominentní místo, mají k tomuto tématu zcela specifický vztah. S dějinami Itálie se vývoj papežství prolíná teritoriálně i věcně. V případě Německa bylo zase propojení středověké a raně novověké říše s papežstvím, ať již v kooperativ-
ním či konkurenčním smyslu, tak silné, že samotné dějiny papežství nelze psát bez intenzivního zahrnutí německého vlivu a podílu na jejich utváření. V případě Francie jakožto přední západoevropské mocnosti, která ve 14. století získala silný vliv na papežskou instituci a v jiných obdobích se vůči ní trvale vymezovala, je rovněž možné integrovat vzájemné vztahy přímo do dějin papežství. Analogickou situaci bychom mohli shledat ještě u Španělska v době, kdy bylo prvořadou koloniální mocností, nikoli však u dalších evropských zemí. Analytických článků a dílčích monografií o vztahu papežství k zemím Evropy i ostatních kontinentů vyšlo samozřejmě velké množství, avšak takových, které by bylo možné pojmout jako protějšek k chystané české publikaci, je velmi málo. Určité analogie najdeme v literatuře polské, chorvatské a rumunské, ale vždy jde jen o zpracování výseku tematiky a o kratší období. V německé, francouzské, britské a americké historiografii nechybí pozoruhodné monografie o bilaterální problematice, zpravidla však omezené na jeden či několik málo pontifikátů. V českém případě můžeme vycházet z výsledků badatelské práce, jež se v rámci České historické expedice, Československého a Českého historického ústavu v Římě – byť i s dlouhými přestávkami – rozvíjela a rozvíjí od 19. století až do současnosti. Vedle pramenných edic postupně vznikla řada závažných studií o stycích mezi papežským stolcem a českými zeměmi. Výzkum této tematiky v posledních několika letech neobyčejně zintenzívnil, neboť se již zúročila pro několik generací nepředstavitelná možnost studovat na římských univerzitách a dostavily se výsledky vybudování Českého historického ústavu v Římě a jeho pevného zakotvení v naší historiografii. Jen v letech 2011–2014 vyšlo několik významných monografií z období středověku, raného novověku a 20. století (práce Zdeňky Hledíkové o vztazích avignonského papežství a českých zemí v první polovině 14. století, Tomáše Parmy o politické komunikaci mezi římskou kurií a moravskou církví a kolektivu sdruženého kolem Jaroslava Šebka a nově interpretujícího kontakty mezi Vatikánem a první Československou republikou). Na těchto výzkumných základech bude stát i připravovaná kniha Papežství a české země v tisíciletých dějinách. Pokusí se o ucelené, interpretačně i literárně soudržné pojednání o problematice vztahů dvou odlišných subjektů dějinného vývoje. Vychází z přesvědčení, že zpracování dějin papežství jakožto fenoménu mnohostranně ovlivňujícího vývoj euroamerické civilizace, a to i ve vztahu k jednotlivým státům a zemím, vyrůstá v naléhavou společenskou potřebu. Předmětem vědeckých i silně ideologizovaných politických debat se stávají 23
věda a výzkum Vědecký redaktor monografie, Tomáš Černušák a ředitel Českého historického ústavu v Římě Jaroslav Pánek, bedlivě naslouchají příspěvkům spoluautorů.
konfliktní události ze středověku, raného novověku i ze soudobých dějin. U nás tyto rozpory přiživila jednání o restitucích církevního majetku, stejně jako návraty k hodnocení druhé světové války a holocaustu. Ani tato kniha samozřejmě neodstraní spory kolem vývoje papežství a katolické církve, může však přispět k tomu,
aby diskuse byla poučenější a věcnější. Chce nabídnout širší historický půdorys a náznak souvislostí. Snad to bude také její dílčí příspěvek k prohloubení českého historického vědomí a tím i ke zlepšení naší politické kultury. Jaroslav Pánek
Akademický atlas českých dějin – o něm Eva Semotanová – Jiří Cajthaml a kol., Akademický atlas českých dějin, Praha, Academia 2014, 559 s.
24
Akademický atlas českých dějin je vědeckým atlasovým dílem, který formou přehledných map i dílčích sond zachycuje české a československé dějiny. Atlas tohoto typu vyšel po téměř půl století (Atlas československých dějin byl vydán v roce 1965). V mezidobí byla publikována mnohá tematizovaná atlasová díla, po roce 1989 např. Archeologický atlas pravěké Evropy, Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska, Historický atlas měst České republiky aj. i školní dějepisné atlasy. Po několikaleté práci završil jedno z výzkumných témat Historického ústavu AV ČR, aby se na jeho základech mohlo nadále pokračovat. Akademický atlas českých dějin zpřístupňuje na mapách, kartografických modelech, vyobrazeních, grafech a kartogramech soubor vybraných poznatků moderní české historické vědy po roce 1989 k českým a československým dějinám s vazbami na evropský, ale zejména středoevropský prostor. V atlasu se prolínají tři hlavní témata – člověk, prostor a čas, zpracovaná kartografickou metodou, jednou z mnoha metod moderní historické práce. Jako součást výzkumného programu Historického ústavu AV ČR navázal atlas na studium historické
věda a výzkum
geografie, začleněné do struktury ústavu již v polovině 20. století v návaznosti na výzkum před druhou světovou válkou. Historickogeografický výzkum představuje v Historickém ústavu rovněž Historický atlas měst České republiky, který vychází v jednotlivých svazcích od roku 1995 (dosud vydáno dvacet sedm svazků, dva v přípravě, http://www.hiu.cas.cz/cs/mapova-sbirka/historickyatlas-mest-cr.ep/, http://towns.hiu.cas.cz/) a další studie a monografie. Myšlenka na další, aktualizovaný a novými metodami zpracovaný vědecký atlas českých a československých dějin mě provázela přibližně od konce devadesátých let 20. století. V té době jsme již v Historickém ústavu pracovali na mezinárodním projektu Historického atlasu měst České republiky. Navazovali jsme zahraniční kontakty, seznamovali se s novými technikami a technolo giemi tvorby dějepisných map, získávali mnoho zkušeností. Z tohoto pohledu byl náhle Atlas československých dějin z roku 1965 technologicky velmi zastaralý, samozřejmě nehledě na mnohá v něm publikovaná témata a faktografii. Ale protože Atlas československých dějin vznikl po polovině 20. století na půdě Historického ústavu (tehdy ČSAV), považovala jsem za výzvu pokusit se po létech nový atlas realizovat opět v Historickém ústavu AV ČR. Zahraniční produkce mě v této myšlence výrazně podporovala. Atlas obsahuje přehledný soubor údajů k českým a československých dějinám a vybrané sondy k problematice, sledované zejména v Historickém ústavu AV ČR. Zachytit na dějepisných mapách celý komplex otázek našich dějin, který je v současné době řešen na různých odborných a výzkumných pracovištích, by však vyžadovalo mnohem více takových svazků, jako je Akademický atlas českých dějin. Každé téma by bylo možné rozpracovat do mnoha dalších. Například nejnovější dějiny 20. století jsou epochou, naplněnou mnoha významnými událostmi, jak světovými tak i domácími. Některé otázky však nejsou natolik probádány, aby mohly být uchopeny kartografickou metodou. Stále probíhá intenzívní archivní výzkum v mnoha dříve nepřístupných archivních fondech a poznatky historické vědy se průběžně obohacují a doplňují, zejména pro období 1948–1989 a po roce 1989. Po čase by si tato etapa českých dějin zasloužila samostatný historický atlas, věnovaný dějinnému vývoji českých zemí po roce 1918 či 1945. Atlas se připravoval od roku 2005, nejprve koncep čně, asi po roce následovaly první zkušební texty i ná vrhy map. Mnozí autoři se s kartografií v historické práci teprve seznamovali, bylo tedy nutné vysvětlovat, jak se mapa tvoří, jaké budou společné podklady, které mapy
Vedoucí autorských kolektivů Eva Semotanová a Jiří Cajthaml představují atlas na tiskové konferenci
mají být přehledné, které analytické, které podrobnější sondy. Vyjasnit si, jaká témata je třeba nově zpracovat a naopak, kde je tematika dobře zachycena v Atlasu československých dějin z roku 1965 (proto je v atlase ke srovnání uveden seznam jeho map). V letech 2006– 2009, kdy se práce naplno rozeběhly, ujali se průběžné přípravy garanti jednotlivých etap Martin Gojda, Robert Šimůnek, Eva Chodějovská, Aleš Vyskočil a Petr Prokš. Následovalo oponování atlasu, zpracování připomínek lektorů, aktualizace, neboť výzkum není statický, ale pokračuje dále a poté se již mohlo začít s kartografickými pracemi (2011–2012) s kolektivem odborníků z Katedry geomatiky Stavební fakulty ČVUT pod vedením Jiřího Cajthamla (Jiří Cajthaml, Pavel Seemann, Tomáš Janata a Růžena Zimová se studenty a doktorandy). V letech 2013 a 2014 probíhala sazba, korektury a tisk. Finiš nastal v prvních měsících roku 2014, neboť atlas šel počátkem března do tisku. Bylo třeba neustále kontrolovat a korigovat vysazené kapitoly a posléze zpracovat rejstříky o stovkách položek. Spolupráce mezi garanty, autory, kartografy, nakladatelstvím Academia i studiem Marvil byla náročná, ale pružná, běžně se pracovalo po večerech a o víkendech. Výrazným rysem Akademického atlasu českých dějin je jeho transdisciplinární charakter. Člení se na pět časových oddílů s 262 kapitolami: pravěk, středověk, raný novověk, novověk a moderní dějiny. Rozsah jednotlivých oddílů byl koncipován vyváženě, podle objemu dílčích témat, řešených soudobou historiografií, ale také s ohledem na výsledky výzkumu Historického ústavu Akademie věd České republiky. Vybraná témata byla konzultována s předními odborníky, archeology, historiky, geografy, kartografy nebo geoinformatiky; mnozí se 25
věda a výzkum Akademický atlas českých dějin se stal ikonou stánku nakladatelství Academia na pražském knižním veletrhu. (Na snímku zleva Zlatica Zudová-Lešková, Aleš Vyskočil, Jiří Padevět – ředitel nakladatelství Academia, Eva Semotanová – ředitelka HÚ AV ČR, Jiří Martínek, Kateřina Bobková-Valentová)
na zpracování témat aktivně podíleli, ať už formou posudků, rešerší nebo spoluautorsky. Mapy se liší rozsahem zvoleného území, objemem i strukturou prezentovaných údajů. Kromě historických map byly do atlasu pojaty počítačové modely, mapy, zpracované jako výstupy souborů GIS, reprodukce starých map a vyobrazení, letecké snímky, grafy, tabulky a kartogramy. Každou mapu provází stručný textový komentář s výběrem použitých pramenů a literatury. Přibližuje řešenou tematiku a doplňuje faktografii mapového zpracování. Plasticita přístupů a rozmanitost pojetí Akademického atlasu českých dějin tak umožňují představit řešenou tematiku novým, nevšedním způsobem. Kartografické práce na Akademickém atlasu českých dějin zahrnovaly celou řadu činností od revize autorských podkladů až po dokončovací kompoziční práce. Zřetelný je metodologický a faktografický posun ve studiu mnoha otázek českých dějin a v jejich kartografickém vyjádření. V atlasu se odrážejí nejnovější trendy soudobé kartografické tvorby a moderní postupy, užívané v historiografii, historické geografii, geografii i dalších souvisejících oborech. Digitální svět a digitální prostředí, v němž se nachází současná odborná i laická veřejnost, není samospasitelný. V případě vědeckého výzkumu musíme pomýšlet i na to, jak budou naše poznatky dostupné za deset, dvacet či více let. I když již budou mnohé výsledky výzkumu zastaralé a nahradí je nové, uchování a sledování vývoje vědeckého poznání, užívaných metod i zjiště-
26
ných faktů je pro rozvoj vědy ve všech oborech velmi významné. Pak se naskýtá otázka, zda uživatel v roce 2050 ještě nalezne příslušnou webovou stránku s atlasem či zda se mu podaří otevřít formáty a média, s nimiž se běžně kolem roku 2014 pracovalo. Sáhne tedy po tištěné formě atlasu, tak jako dnes pracujeme s publikacemi starými řadu staletí. Digitalizace těchto i jiných dokumentů je velmi prospěšná, avšak nemůže být jediným existujícím dokladem naší minulosti. Rovněž je třeba pohybovat se v mezích autorského zákona a respektovat jej. Např. v Akademickém atlasu českých dějin jsou desítky vyobrazení od různých poskytovatelů, z nichž mnozí si nepřejí, aby reprodukce jejich rytin, map a ilustrací ve starých tiscích či rukopisech byla šířena v internetovém prostředí; souhlas k zveřejnění v tištěné podobě však udělili. Mimo jiné – reprodukování částí atlasu a šíření map jednotlivých autorů i reprodukcí vyobrazení např. periodickým tiskem pokládán bez souhlasu vydavatele a autorů za nekorektní. Neméně důležitou je otázka kvality digitálních atlasů, zde vidím využití spíše ve vzdělávacích procesech. Digitální atlasy, zejména interaktivní s multimediálními prvky, didaktické pomůcky či výstupy, určené širší veřejnosti, považuji za velmi perspektivní. Základním smyslem této publikace je její užití jako studijního materiálu s dlouhodobým výhledem. Toto východisko tedy podmínkou přehledné a precizní zpracování jak po grafické stránce, tak polygraficky. Publikace je vázána do plátna, na něm je transparentní přebal, aby
věda a výzkum
se zvýšila odolnost vazby vůči opotřebení či poškození při manipulaci. Ze stejného důvodu je zvolen pevný a odolný papír, který byl vyroben na zakázku. Protože nadstandardní formát publikace přesahuje běžné technické a technologické možnosti, byla publikace vázaná se značným podílem ruční práce. Akademický atlas českých dějin patří k dílům, která prezentují interdisciplinární přístupy a využití kartografické metody v soudobé historiografii. Zároveň dokládá kontinuitu historicko-geografických studií v Historickém ústavu AV ČR od třicátých let 20. století, kdy byla založena mapová sbírka a zahájeny první historicko-kartografické práce, které pokračovaly i v následujících desetiletích po druhé světové válce. Propojení výsledků výzkumu českých a středoevropských dějin s prostorovým znázorněním na mapě názorně poukáže na bílá místa dosavadního bádání, jiná témata však představí v nových prostorových souvislostech. Právě vydaný český atlas – v konfrontaci s atlasy německými, polskými, rakouskými, ale i francouzskými, britskými a dalšími – vý-
V Akademické kavárně vedené Evou Semotanovou se atlas těšil velké pozornosti přítomných.
razně usnadní srovnávací studia politických, hospodářských, kulturních či náboženských dějin Evropy od raného středověku téměř do současnosti. Eva Semotanová
Digitální metody a technologie v základním i aplikovaném výzkumu Humanitní vědy v základním i aplikovaném výzkumu stále intenzivněji uplatňují a využívají digitální metody a technologie, a to nejen při základním studiu dat a zdrojů, ale také při jejich shromažďování, ukládání, analýze, interpretaci a posléze zpřístupňování. Historický ústav AV ČR disponuje souborem zdrojů a dat, které tvoří unikátní fondy, sbírky a databáze. Samotná data i následné vědecké, edukační a popularizační výstupy slouží široké škále uživatelů v České republice i v zahraničí.
August Sedláček ve věku digital humanities Historický ústav AV ČR je správcem unikátní pozůstalosti – jsou jí kartotéky a sešity excerpt historika Augusta Sedláčka (1843–1926), jenž na sklonku života odkázal svou vědeckou pozůstalost tehdy nově vzniklému Státnímu ústavu vydavatelskému, jehož nástupnickou organizací je Historický ústav AV ČR. Podobně jako Sedláčkovo tištěné dílo jsou i Sedláčkovy kartotéky a sešity průběžně po celá desetiletí badatelsky využívány. Tato skutečnost vyvolala již na samých počátcích rozsáhlých digitalizačních projektů kartoték (tehdy především knihovních) v pozdních devadesátých letech úvahy nad možnostmi zpřístupnění Sedláčkovy pozůstalosti v prostředí internetu. Výhody byly zřejmé již tehdy (1. zpřístupnění neomezeného množství materiálu neomezenému množství zájemců; 2. ochrana vlastního fondu), ovšem teprve s postupem let bylo možné přikročit k realizaci dávného záměru. Rozumí se, že tak jako se proměnily technické možnosti od
doby před patnácti až dvaceti lety, zcela nezbytně se modifikovaly rovněž požadavky na digitální zpracování velkých kartotéčních souborů, jejichž povaha není jen evidenční (knihovní katalogy), ale jde o díla s dlouhodobým badatelským potenciálem. Skenování (digitalizace) kartotéčních lístků je v podobných případech pouhým východiskem, které je nezbytným předpokladem následného zpřístupnění veřejnosti v uživatelském prostředí, s širokými možnostmi vyhledávání a současně otevřenou perspektivou budoucího badatelského využití databáze, ji samou zpětně zhodnocujícího. Naplnění požadavků na databázi a uživatelské prostředí tohoto typu se stalo cílem projektu Vývoj digitálních technologií ke zpřístupnění prosopografických a topografických kartoték badatelů minulosti se zvláštním zřetelem k fondu Augusta Sedláčka, uděleného v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury 27
věda a výzkum
ČR (DF 12 P010VV019, doba řešení 2012–2015). Materiálovým (pramenným) východiskem tohoto projektu se staly právě kartotéky Augusta Sedláčka, a to z důvodů již shora naznačených, k nimž přistupují i další aspekty: je to především značný chronologický rozsah kartoték (11./12. až pokročilé 19. století) jakož i reprezentativní celozemský záběr pro Čechy a Moravu, se zaměřením primárně na šlechtické rody, ovšem návazně také na řadu dalších aspektů. Tyto skutečnosti odráží jak struktura Sedláčkových kartoték (genealogické kartotéky, topografické kartotéky), tak metodika jejich zpřístupnění, jež za daných okolností velmi dobře poslouží jako „případová studie“ pro koncipování základní struktury kartotéky obecně využitelné pro zpracování badatelských pozůstalostí. 28
Během prvních necelých tří let řešení projektu (2012– 2014) práce pokročily natolik, aby v souladu se zadávací dokumentaci bylo na sklonku roku 2014 možno přistoupit k prezentaci zkušební (pilotní) verze části Sedláčkových kartoték široké veřejnosti v uživatelském prostředí, a to již s větší částí spektra instrumentů, jež bude obsahovat i verze finální (http://www.augustsedlacek.cz/). Při této příležitosti byl 25. listopadu 2014 ve vile Lanna uspořádán odborný seminář, na němž řešitelé projektu představili zájemcům z řad odborné i širší laické veřejnosti celý projekt, zaměřený na vývoj softwaru pro zpracování kartotékových souborů, jeho věcnou strukturu, dílem univerzálního charakteru a dílem odpovídající specifickým potřebám zpracování kartoték Augusta Sedláčka, a ovšem také možnosti, jež databázové
věda a výzkum Průběh zpracovatelských postupů popsal Tomáš Psohlavec z firmy AiP Beroun, která zajišťuje digitalizační a softwarové služby projektu.
zpracování nabízí. Databázi, v níž jsou jednotlivé kartotéční lístky zpřístupněny formou digitalizátů ve vysokém rozlišení, lze prohledávat na základě jednoduchých i pokročilých (kombinovaných) dotazů zohledňujících několik základních hledisek (dle osobních jmen, dle místních jmen, chronologické, věcné); nedílnou součástí je potom „badatelské zázemí“ v podobě možnosti extrahovat si jednotlivé typy nalezených dokumentů do zvláštních souborů, připojovat si poznámky, komentáře, spojovat si je dle vlastních zájmů a potřeb do skupin, tyto průběžně modifikovat, a ovšem k dispozici je i možnost sdílet je s kolegy. Podnětná diskuse se na prezentaci odvinula i k otázce přesahů a propojení nově vznikajících kartoték s kartotékami stávajícími či paralelně zpracovávanými, možnostem globálního prohledávání více kartoték najednou apod. Jako perspektivní se v tomto směru jeví provázání s národními i nadnárodními autoritními databázemi, možnosti jsou ovšem velmi široké, a jako reálné v blízké budoucnosti se tu jeví především propojení s databázemi bibliografickými (zdaleka nejrozsáhlejší bohemikální databází tohoto typu je Bibliografie dějin Českých zemí, http://biblio.hiu.cas.cz/, zpracovávaná taktéž Historickým ústavem AV ČR) i s kartografickými – portály s mapami a ortofoty současnými (http://maps. google.cz/) i s obsáhlými sériemi map starých (www. oldmaps.geolab.cz; http://chartae-antiquae.cz/ ad.).
Vedoucí řešitelského týmu Eva Doležalová zahajuje odborný seminář.
Eva Doležalová – Robert Šimůnek 29
věda a výzkum
Sto deset let služby české historické obci. Projekt Bibliografie dějin Českých zemí Průběžná historická bibliografie patří již více než sto let k základním informačním zdrojům české historické vědy. U jejího zrodu stál historik a redaktor Českého časopisu historického Josef Pekař (1870–1937). První svazek Bibliografie české historie vyšel pod redakcí Josefa Pekaře již v roce 1905 jako příloha Českého časopisu historického. Soupis obsahoval práce českých historiků vydané v roce 1904. V době mezi dvěma světovými válkami už vycházela Bibliografie české historie jako samostatná publikace vydávaná Historickým klubem. K jejím redaktorům v tomto období patřili Josef Kazimour (1881–1933), Josef Klik (1896–1965) a Stanislava Jonášová-Hájková (1904–1985). Obě světové války znamenaly přerušení vydávání bibliografických ročenek, mezeru z let první světové války se však podařilo ještě doplnit. Léta po druhé světové válce, spojená s nástupem komunismu po roce 1948, vydávání historické bibliografie příliš nepřála. Úkolu pokračovat ve vydávání bibliografických soupisů se ujal v polovině padesátých let nově založený Historický ústav Československé akademie věd, kde vzniklo
Josef Pekař v roce 1905
30
při knihovně bibliografické pracoviště. Redaktory prvního svazku v roce 1957 vydané Bibliografie československé historie za rok 1955 byli Stanislava Jonášová-Hájková, Lumír Nesvadbík (1919–2007) a za Historický ústav Slovenské Akademie věd Anna Škorupová. Úplnost bibliografických soupisů byla ovšem omezená vzhledem k tehdejšímu politickému klimatu a nedostupnosti zahraniční literatury. Nebyl také dostatečný zájem tuto práci promyšleně organizovat a technicky i personálně vybavit. Vznikly další mezery v souvislé řadě bibliografií, a to za léta 1966–1970, 1978–1979 a 1982–1989. Od roku 1979 nesly ročenky název Bibliografie dějin Československa. V osmdesátých letech 20. století se přešlo k provizornímu řešení – přípravě pětiletých přehledů výběrových bibliografií pod názvem Historiografie v Československu, které vydával Historický ústav (tehdy Ústav československých a světových dějin ČSAV) při příležitosti mezinárodních historických kongresů. Jejich hlavním redaktorem byl vedoucí knihovny Miloslav Kudelásek (1925–1993). Po roce 1989 se stal program obnovení průběžné historické bibliografie jedním z úkolů reformovaného Historického ústavu AV ČR. Trvalo však až do poloviny devadesátých let 20. století, než se podařilo vybudovat relativně stabilní tým bibliografů a postupně znovu začít vytvářet Bibliografii dějin Českých zemí. K zápisu dat začal být využíván počítačový software, hlavním cílem však bylo vydávání bibliografických ročenek. Od roku 1990 vydal Historický ústav AV ČR pět svazků Bibliografie dějin Československa, po rozdělení Československa devět svazků Bibliografie dějin Českých zemí a dva svazky Select Bibliography on Czech History, výběrových soupisů cizojazyčně vydaných bohemikálních prací určených především pro zahraniční bohemisty. Přílohou bibliografických ročenek byl od roku 2006 též CDROM s kompletní bibliografickou databází. Bibliografické databáze Historického ústavu AV ČR, které jsou od roku 2002 veřejně přístupné jako webové rozhraní (http://biblio.hiu.cas.cz/), se během dalšího desetiletí vývoje stávaly z pracovní pomůcky stále důležitějším a využívanějším informačním zdrojem pro širokou odbornou i laickou veřejnost a postupně zatlačily do pozadí tištěné soupisy. V současné době prochází zpracování dat v Historickém ústavu AV ČR významnou modernizací, která si klade za cíl převedení dat do moderního softwarového prostředí při respektování mezinárodních standardů a rozvíjení mezinárodní spolupráce. Spolupráce napo-
věda a výzkum
Původní a současná tvář Bibliografie dějin Českých zemí.
může lepší informovanosti o výsledcích historické vědy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v rámci evropského výzkumného prostoru díky kooperaci historických bibliografií řady evropských států. Tištěné soupisy zůstávají i nadále důležitou součástí úkolů bibliografického pracoviště Historického ústavu, jejich koncept však bude směřovat od přehledných ročních soupisů více k tematickým a výběrovým bibliogra fiím. Financování těchto poměrně náročných cílů podporuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v rámci projektu Bibliografie dějin Českých zemí (BDČZ, projekt č. LM2011018) a Historický ústav AV ČR. Věra Hanelová – Václava Horčáková
Václava Horčáková a Věra Hanelová prezentují databázi Bibliografie dějin Českých zemí.
31
věda a výzkum
Staré tisky Historického ústavu AV ČR na Manuscriptoriu Termínem staré tisky se označují knihy, které byly vydány v letech 1500–1800 (tisky před rokem 1500 nesou označení prvotisky, inkunabule). Knihovna Historického ústavu schraňuje tři prvotisky a cca jeden tisíc starých tisků, které tvoří tematicky nesourodý celek. Převažují knihy historiografického charakteru, které jsou věnovány dějinám jak zemí Koruny české a habsburské monarchie, tak i Římsko-německé říše i některých dalších evropských států. Jsou mezi nimi např. díla Bartoloměje Paprockého z Hlohol, Jana Dubravia, Pavla Stránského, Jiřího Kru-
32
gera, Matěje Benedikta Boleluckého, je zde také uložena řada historických pojednání Bohuslava Balbína, práce Tomáše Pešiny z Čechorodu, Jana Floriána Hammerschmidta, Františka Martina Pelcla, Mikuláše Adaukta Voigta a Františka Pubičky. Kromě uvedených příkladů se mezi starými tisky Historického ústavu AV ČR nalézají pojednání dalších českých i zahraničních historiků od 16. do 18. století, vedle toho knihovna obsahuje také četné práce teologické a hagiografické, díla s tematikou právnickou, politickou a diplomatickou, méně pak knihy věnované hospodář-
věda a výzkum
ství, filozofii, geografii, atlasy, či slovníky a encyklopedie. Jazykem těchto tisků je především němčina a latina, v menší míře francouzština a čeština, spíš ojedinělá je pak italština. Z časového hlediska pochází největší část těchto tisků z 18. století. Ze sbírky starých tisků bylo zatím vybráno patnáct výjimečných titulů, které jsou po digitalizaci přístupné v Manuscriptoriu.
Seznam digitalizovaných starých tisků (2013–2014) SCHWENDA, František de Paula. Druhý železný obraz města Králové Hradce nad Labem, Hradec Králové, 1800. Chanovský z Dlouhé Vsi, Albert. Vestigium Bohemiae piae, Praha, 1689. Vrba, Jakub Ferdinand. Kurtzer Extract der StadtRecht in Königreich Böheimb, Praha, 1693. Makarius z Merfelic, Václav Ondřej. Konvolut děl Václava Ondřeje Makaria, Praha, 1684–1687. Krakovský z Kolovrat, Joachim. Continuatio chronici Bohemici, olim conscripti a Cosma Pragensis ecclesiae decano, Vídeň, 1752. Schedel, Hartmann. Liber chronicarum, [Augsburg], 1497.
Geschichts-Geschlechts- und Wappen-Calender auf das Schalt-Jahr 1740, Norimberk, 1739–1740. Konvolut map Čech, Moravy, Slezska a Polska. (Johann Baptist Homann, Johann Christian Müller), s. l., 1730– 1776. Lichtenthal von, Johann Franz Lucerna. Gründlicher Bericht von der heiligen Beicht, Praha, 1678. Diva Sepekoviensis, Praha, 1746. Barnes, Robert. Kroniky a životuov sepsání najvrchnějších biskupuov římských, jináč papežův… [Norimberk], 1565. SOLIMANUS. Iulius. Elogia ducum, regum, interregum qui Boemis praefuerunt, Praha, 1629. Gespräch im so genannten Reiche der Todten, zwischen Rudolph dem Ersten ... und Karl dem Sechsten, Franfurkt am Main, 1741. PAPROCKÝ Z HLOHOL, a Paprocké Vůle, Bartoloměj. Diadochos, id est successio, jinak posloupnost knížat a králův českých, biskupův i arcibiskupův pražských a všech třech stavův slavného Království českého, to jest panského, rytířského a městského, díl III. a IV., Praha, 1602. HOMANN, Johann Baptist. Neuer Atlas uber die gantze Welt, Norimberk 1714. D’ANVILLE, Jean Baptiste Bourguignon. Atlas antiquus Danvillianus, Norimberk, 1784. Jiří Mikulec – Ivana Pittnerová
Knihovna brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR Knihovnu brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR lze v nové podobě navštívit od roku 2004, kdy se obě brněnská pracoviště sestěhovala na současnou adresu, Veveří 97. Došlo ke sloučení fondů dvou původních pracovišť na Květné a Veveří a od roku 2005 se svazky systematicky zaznamenávají do on-line katalogu. Záznamy jsou pravidelně zasílány do Souborného katalogu ČR, kde jsou informace o knižním i časopiseckém fondu knihovny přístupné uživatelům internetu. Základ fondu tvoří historiografická produkce k českým dějinám a dějinám zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy tuzemské i zahraniční provenience. Součástí fondu je i literatura týkající se obecných dějin, speciální encyklopedie a slovníky, odborné publikace souvisejících humanitních oborů, biografická literatura apod. Hojně využívanou součástí fondu je i sto dvacet titulů odebíraných českých a zahraničních odborných časopisů.
Díky rozmanitosti fondu a dostupnosti kompletních řad oborových periodik (v některých případech jde o jediné ucelené řady v rámci všech brněnských knihoven) je knihovní studovna vyhledávána jak vědeckými pracovníky ostatních brněnských i mimobrněnských akademických pracovišť a vzdělávacích a kulturních institucí, tak, a to především, vysokoškolskými studenty. Knihovna se snaží tento zájem o spolupráci rozvíjet na více úrovních: prezentací během dnů otevřených dveří, pravidelnou aktualizací a rozšiřováním webových stránek a v neposlední řadě přímou komunikací s uživateli a reakcí na jejich aktuální potřeby a podněty. Odborné veřejnosti tak nabízí komorní moderní informační pracoviště s kvalitní, bohatou a zdokumentovanou základnou. Jana Králová
33
věda a výzkum
Nové granty v Historickém ústavu AV ČR získané v roce 2014 Všechny grantové projekty, řešené v HÚ AV ČR viz http://www.hiu.cas.cz/cs/granty/grantova-agentura--cr. ep/
Technologická agentura ČR Informační portál „Dokumenty československé zahraniční politiky“ Nositel grantu: Historický ústav AV ČR Řešitel: doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. Identifikační kód projektu: TB030MZV001 Doba trvání projektu: 1. 7. 2014 – 31. 12. 2016 Cílem řešení projektu je shromáždění elektronických verzí všech vydaných svazků dokumentů československé zahraniční politiky z období 1918–1942/1 a jejich zpřístupnění na internetu, dále vydání nových svazků k rokům 1942/2, 1945/1 a 1945/2 v návaznosti na svazky předchozí, které budou vydány za použití stejných metod jako v případě svazků minulých, tedy včetně historického úvodu, edičního úvodu, rozboru literatury a pramenů, dokumentů, které budou standardně podle pravidel pro vydávání novodobých historických pramenů opatřeny edičními poznámkami a vysvětlujícími odbornými komentáři, dále anglickými regesty dokumentů (vždy v druhém svazku příslušného roku), jmenným rejstříkem.
Grantová agentura ČR Dětství ve středověku a raném novověku Nositel grantu: Historický ústav AV ČR Řešitel: PhDr. Dana Dvořáčková, Ph.D. Identifikační kód projektu: 14-00204S GA ČR Doba trvání: 2015–2017 Cílem navrhovaného projektu je výzkum postavení dítěte ve společnosti středověku a raného novověku, který byl sledován komplexně pouze pro oblast západní Evropy. Nejedná se ale o pokračování v polemice s Ph. Arièsem, ani o pouhé dohledávání důkazů o péči a lásce rodičů. Cíl je postihnout pojetí dětství ve středověku a raném novověku spolu s konfesijními specifiky českých zemí a zahrnutí do celoevropského kontextu, kde toto schází. Současně popsání domácích vývojových trendů v širším kontextu soudobých (středo)evropských vzdělanostních, kulturních, sociálních či právních dějin. 34
Tříletý projekt bude na základě analýzy, do výzkumu dosud nezahrnutých archivních, rukopisných i vydaných pramenů různé povahy zkoumat: 1. koncepty dětství v českých zemích ve středověku a v raném novověku, 2. postavení dítěte v rodině, 3. výchovu a vzdělávání dětí, 4. dítě a společnost, přičemž vždy zohlední konfesijní výjimečnost (česká reformace a konfese novověku). Hlavní výstup – kolektivní monografie komplexně pojednávající o sledovaném fenoménu.
Transnacionální politika a ČSSR na poli stíhání nacistických válečných zločinů ve střední Evropě v letech 1960 až 1990 Nositel grantu: Historický ústav AV ČR Řešitel: PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D. Identifikační kód projektu: 15-24851S Doba trvání: 2015–2017 Trestněprávní stíhání nacistických válečných zločinců se od počátku šedesátých let 20. století stalo důležitým politickým a diplomatickým nástrojem zemí východního bloku v ideologickém boji proti západoněmecké republice. Vedle morálního rozměru neprosazené mezinárodní spravedlnosti sloužilo téma k nátlaku socialistického tábora vůči justičním a vojenským systémům západoevropských zemí. Komunistický režim stavěl své opodstatnění na vykořenění nacismu, a to nejen na území svého vlivu. Badatelský záměr se orientuje na fungování Československé vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců, která se stala mezirezortní institucí spojující kriminalisty, právníky a politiky s přeživšími, pozůstalými, historiky, novináři i pachateli. Komise se stala průsečíkem různorodých zájmů, které měla sjednotit a využít v široké škále cílů, v nichž hrála spravedlnost jen jednu z rolí. Nepotrestaní pachatelé nacistických a válečných zločinů byli povýšeni mezi hlavní témata vzájemných vztahů mezi Československem, Rakouskem, východním a především západním Německem. Výzkumný záměr zaručí první obsažné prozkoumání problematiky stíhání nacistických zločinců v Československu a jeho odezvu v obou německých státech a Rakousku. Výsledkem práce bude obsáhlá monografie a vědecké studie věnované faktografii a právní analýze problému. redakce
zahraniční kontakty a spolupráce
Zahraniční kontakty a spolupráce Mezinárodní spolupráce České republiky a Rumunska Podnětná mezinárodní spolupráce České republiky a Rumunska byla v roce 2013 naplněna uspořádáním vědecké konference u příležitosti sedmdesátého pátého výročí podepsání Mnichovské dohody a připomenutí osobnosti generála Heliodora Píky (viz Bulletin Historického ústavu AV ČR 2014/XXV, s. 26–27). Roku 2014 ji završilo vydání společné publikace The Munich Conference (September 1938) – the Path towards the Destructuring of Democracy im Europe (Zlatica Zudová-
Lešková – Petre Otu (eds.), Bucharest 2014). Kolektivní monografie, na níž se paritně podíleli pracovníci z Institute for Political Studies of Defense and Military History (Bucharest) a Historický ústav AV ČR, odborníci z oddělení dějin 20. století, dále rozvíjí dlouhodobý výzkum tématu krize a rozpadu československého státu na sklonku třicátých let 20. století. Vzájemné kontakty pokračovaly také v roce 2014.
Vzpomínková slavnost u příležitosti odhalení pomníku věnovaného památce příslušníků rumunské armády, kteří se podíleli na osvobozování Československa Na osvobozování Československa od německých okupantů se podílelo 248.000 příslušníků 1. a 4. rumunské armády. V těžkých bojích tyto jednotky samostatně nebo společně se sovětskými jednotkami osvobodily více než 1700 míst, z toho 31 měst. V průběhu bojů od listopadu 1944 do května 1945 padlo, bylo zraněno nebo prohlášeno nezvěstnými více než 66.000 mužů, tedy té-
měř jedna třetina stavu rumunských jednotek. Jeden ze sborů, jízdní a dělostřelecké oddíly skončil válku při osvobozování Českomoravské vysočiny, v okolí Jihlavy u Polné. Před odchodem se tyto jednotky rozloučily. V Dobroutově rumunští vojáci vztyčili na památku kříž a zúčastnili se mše za oběti války. Na tomto místě byl nyní
Emil Voráček promlouvá na vzpomínkové slavnosti v Dobroutově u Polné
35
zahraniční kontakty a spolupráce
kříž obnoven, nový dubový vytesali rumunští tesařští mistři z Maramureši. U paty kříže byla uložena mramorová pamětní deska zhotovená za finanční podpory Magistrátu města Caransebeş, odkud pocházel velký počet rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování Československa. Kříž byl vztyčen v sobotu 7. června 2014 za účasti rumunské velvyslankyně, paní Daniely Gîtman, starosty obce Dobroutov Václava Vavrouška, hejtmana kraje Vy-
sočina MUDr. Jiřího Běhounka, primátora města Caransebeş Marcela Vely, dalších významných osobností politického života a za velké účasti místních občanů. Zazněly též vzpomínkové projevy. Jménem Historického ústavu AV ČR vystoupil PhDr. Emil Voráček, DrSc. a připomněl málo známou bojovou cestu rumunských vojsk při osvobozování Československa a její hlavní etapy. Emil Voráček
Skončil projekt Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU (Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU) K 31. prosinci 2013 skončil česko-rakouský projekt Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU (Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU), jehož se zúčastnily kromě Historického ústavu AV ČR Jihočeský kraj, Kraj Vysočina, Dolní Rakousko, Jihočeská univerzita České Budějovice, Europa Brücke Raabs a především Ludwig Boltzmann-Institut für Kriegsfolgen-Forschung, Außenstelle Raabs. Cílem projektu byla snaha zprostředkovat všem věkovým a zájmovým skupinám pomocí nejrůznějších aktivit společně česko-rakouské dějiny a z „hlav zúčastněných odstranit zbývající mentální hranice“. Každý z pro-
jektových partnerů se specializoval na vybranou „zájmovou skupinu“, pro kterou připravil speciální program. Byl jím například tzv. „Den na hranicích“ a „Mladá univerzita“, určený pro žáky českých a rakouských základních škol. Také přednáškové cykly věnované jihočeským Rožmberkům, poválečnému odsunu či následném přejmenování krajiny anebo vědecká konference o působení tajných služeb v česko-rakouském prostoru („Role československých zpravodajských služeb v Rakousku 1945–1989“) nebo vyzařování Všeobecného občanského zákoníků do společnosti, od jehož vydání uplynulo v roce 2011 dvě stě let. Milan Hlavačka
Mezinárodní ediční projekt Acta Unitatis Fratrum Acta Unitatis Fratrum je mezinárodní projekt, jehož cílem je regestová edice významného rukopisného souboru pramenů k dějinám historické jednoty bratrské. Sbírka byla založena biskupem Janem Černým v roce 1551 za účelem zachování zásadních netištěných pramenů zejména bratrské provenience. O dva roky později se jejího pořádání ujal Jan Blahoslav. Vedle práce na první řadě svazků, které v chronologickém principu zachycují soudobé události, systematicky shromažďoval, opisoval a komentoval i starší písemnosti. Po jeho smrti pokračovali v této činnosti další bratrští biskupové a to zřejmě až do doby stavovského povstání (1618–1620). Z výsledků jejich práce se dodnes dochovalo 14 svazků, které obsahují téměř pět tisíc popsaných listů, zachycujících události až do roku 1589. Sbírka se vyznačuje žánrovou rozmanitostí, vedle teologických traktátů 36
tvoří významný podíl např. korespondence. Obsahuje též množství pramenů, které mají vztah k jiným konfesním skupinám působícím ve středoevropském prostoru v průběhu 16. století a reflektuje řadu dobových politicko-společenských událostí. Cílem projektu, kterého se od roku 2014 na základě kooperační smlouvy účastní také Historický ústav AV ČR, je regestová edice. Její vydání je časově rozvrženo do období let 2017–2024 a měly by ji tvořit čtyři svazky regestů, úvodní svazek a svazek s rejstříky. Vydání bude realizováno ve dvou obsahově identických verzích, v českojazyčné a německojazyčné. Projekt probíhá v koordinaci s komisí, ustavenou 12. září 2011 ředitelstvím evropské kontinentální provincie Evangelické jednoty bratrské, Historickým ústavem katedry dějin raného novověku Univerzity Stuttgart a katedrou pro slovan-
zahraniční kontakty a spolupráce / konference
skou literární vědu Fakulty pro jazykové, literární a kulturní vědy Technické univerzity v Drážďanech. Členy této komise jsou Joachim Bahlcke (Universität Stuttgart), Jindřich Halama (Evangelická teologická fakulta
UK Praha), Martin Holý (Historický ústav AV ČR), Jiří Just (Historický ústav AV ČR), Martin Rothkegel (Theologisches Seminar Elstal) a Ludger Udolph (Universität Dresden). Jiří Just
Konference Historické krajiny obrazem a písmem Výzkumné centrum historické geografie – Historical Geography Research Centre (grantový projekt excelence GAČR P410/12/G113, jehož řešiteli jsou Historický ústav AV ČR, Praha a Katedra sociální geografie a re gionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK, Praha) dne 29. ledna 2014 uspořádalo v pořadí již desátou historickogeografickou konferenci, tentokráte na téma Historické krajiny obrazem a písmem. Jednání rozdělené do čtyř bloků probíhalo – jako v posledních letech již tradičně – v prostorách Přírodovědecké fakulty UK. Historickogeografické konference, s roční periodicitou pořádané od roku 2005, se profilují jako interdisciplinární setkání odborníků mnoha vědních oborů, studentů i zájemců z řad veřejnosti. Základní tematický rámec jednání bývá pro každou konferenci vymezen a v retrospektivním pohledu tak přehled dosavadních titulů ve zkratce naznačuje hlavní směry aktuálního výzkumu na poli historické geografie. Zaměření jednotlivých konferencí ukazuje následující přehled, který současně naznačuje i šíři oboru a odráží i pestrý profesní záběr účastníků – od historiků, geografů a kartografů přes archeology až po historiky umění a literární historiky, stejně jako odborníky z oblasti památkové péče anebo ekologie. Ti všichni se na konferencích průběžně dostávají ke slovu – ať ve formě (zpravidla vyžádaných) referátů anebo v návazných diskusích. Historickogeografické konference, pořádané v Praze ve spolupráci Historického ústavu AV ČR a Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK (od roku 2012 pod hlavičkou společného Výzkumného centra historické geografie) a Komise pro historickou geografii při Historickém ústavu AV ČR I.
26. 1. 2005
Cesty historické geografie, centra, trendy, projekty, perspektivy
II.
25. 1. 2006
Historická krajina a mapové bohatství Česka. Prameny, evidence, zpřístupňování, využívání
III.
24. 1. 2007
Společnost a krajina v minulosti na rekonstrukčních mapách
IV.
23. 1. 2008
Regiony – časoprostorové průsečíky?
V.
21. 1. 2009
Vnímání krajiny v minulosti – historická krajina dnes
VI.
20. 1. 2010
Krajina města – město v krajině
VII.
19. 1. 2011
Průmyslová krajina jako kulturní dědictví
VIII.
25. 1. 2012
Krajina a společnost v geografickém názvosloví
IX.
30. 1. 2013
Historická geografie v digitálním světě
X.
29. 1. 2014
Historické krajiny obrazem a písmem
Koncepce historickogeografických konferencí odráží skutečnost, že výzkum historických krajin, jejich vývoje a proměn spolu s pokusy o krajinné rekonstrukce moderními metodami a technologiemi je založen na důkladném studiu typologicky pestrých historických pramenů (zdrojů). Jedná se zejména o prameny písemné, mapové (kartografické), obrazové (ikonografické) a hmotné. V minulosti se již účastníci historickogeografických konferencí zabývali prameny kartografickými 37
konference
i hmotnými. Využití obrazových a písemných pramenů v historickogeografické práci nikoli vedle sebe, ale pospolu, jakožto pramenů přinášejících specifické výpovědi o jediné někdejší realitě, jež je předmětem našeho zájmu, bylo v centru pozornosti konference letošní. Uvědomíme-li si, že relevantním obrazovým pramenem je typizované vyobrazení krajinného rámce ze středověkého iluminovaného rukopisu stejně jako veduta Prahy ze 17. století nebo fotografie a později i pohlednice z 19. a 20. století, je zřejmé, jak široký záběr z hlediska tematického (a ovšem i chronologického) letošní konference měla. Totéž platí o písemných pramenech – raně novověká „chvála města“, zahrnující i oslavné pasáže ve vztahu ke krajinnému rámci, kroniky, prameny úřední povahy, vypovídající o rostlinné pokrývce i rozloze a druhové skladbě lesů, stejně jako průvodce 19. století (předkládající uživatelům to, co na svých cestách „měli vidět“) anebo díla krásné literatury, v jejichž „krajinách“ často tušíme zcela konkrétní inspiraci. K charakteristickým rysům konferencí v posledních letech náleží i vzrůstající zájem odborníků z akademických ústavů i univerzitních pracovišť o využívání informací uložených ve specializovaných digitálních archivech a databázích, jež na jednotlivých pracovištích vznikají – z konkrétních projektů tohoto typu, jež byly
38
představeny v minulosti, lze připomenout alespoň databáze technických památek, místního názvosloví, a letos se setkal se zájmem příspěvek představující veřejnosti fotoarchiv Etnologického ústavu AV ČR (jehož materiály jsou namnoze jedinečně sdílné i z hlediska dějin krajiny). Jaká je výpovědní hodnota obrazových a písemných pramenů, nakolik jsou schopny reflektovat historickou krajinu v daném místě a době, jaká je míra subjektivního pohledu jejich tvůrců anebo přímo jejich záměrná selektivnost a deformace? A zároveň: jakým způsobem je současnými metodami a přístupy můžeme interpretovat? To jsou otázky, jež ve svém obecném rámci platí při historickogeografickém výzkumu průběžně. A ačkoli se jedná o vědu zaměřenou na minulost – minulost velmi dávnou stejně jako téměř nedávnou – minimálně v jednom ohledu je třeba vždy zohledňovat i hledisko perspektivní: totiž téma konference následující. V době vydání tohoto čísla Bulletinu již lze konstatovat, že se konala 28. ledna 2015 po názvem Nerealizované projekty – krajiny snů. Eva Semotanová – Robert Šimůnek Text byl otištěn v Akademickém Bulletinu 3, 2015, s. 22–23.
konference
Násilí a „odlišná moderna“ Konference Násilí a „odlišná moderna“ („Gewalt und die „andere Moderne“) se konala 28.–30. května 2014 v Praze. Stanovila si za cíl: 1. poněkud jiným způsobem reagovat na kulaté výročí vypuknutí Velké války a 2. zároveň být důstojným připomenutím pětaosmdesátých narozenin emeritního profesora berlínské Svobodné univerzity a bývalého vědeckého pracovníka Československé akademie věd Bedřicha Loewensteina, který se problematikou odvrácené tváře moderny celoživotně zabývá (Der Entwurf der Moderne. Vom Geist der bürgerlichen Gesellschaft und Zivilisation. Essen: Reimar Hobbing, 1987, české vydání v roce 1995 pod titulem Projekt moderny. O duchu občanské společnosti a civilizace). Zahájení konference obstarala prezentace čerstvého knižního titulu „Die Zivilgesellschaft auf dem Papier“. Kodifizierung und Umsetzung des Konzeptes der Zivilgesellschaft in der Habsburger Monarchie, která vyšla v prestižním právnickém berlínském nakladatelství. Prezentace se odehrála za přítomnosti zástupce nakladatelství Duncker & Humblot Andrease Becka, vydavatelů Wilhelma Braunedera a Milana Hlavačky a několika spoluautorů. Dvoudenní program konference se pokusil naplnit ambiciózní zadání, které se snažilo zmapovat celou odvrácenou tvář (pokrokové) moderny v pěti základních „figurách“: 1. figura: “válka otcem“, kde se měly analyzovat zkušenosti první světové války jako civilizační krize včetně he-
roizace odboje a pacifismu; 2. figura: bití, kde měly být připomenuty každodenní formy násilí ve společnosti včetně evidence nacionálních střetů; 3. figura: „zklamané iluze“ a „očista“ včetně analýzy strukturálního násilí (existenční postihy), zjevného násilí (justiční teror) v protikladu k spontánnímu násilí (ideologické svody); 4. figura: „odlišné moderny“ včetně sociálního inženýrství a vzniku moderních masových kultů, idey, tvorby „nového člověka“ a úlohy biologie ve službách eugenických projektů a 5. figura: historické vzpomínání a vytěsňování čili úloha násilí v kolektivní paměti včetně zkoumání vlivu války z pozice formování (obnovování, zapomínání) kolektivní paměti a také z úhlu pohledu, který rozkrývá potlačované či zveličované tradice a jakým způsobem či prostředky byla kolektivní paměť na ten či onen násilný konflikt udržována (výstavba pomníků, památníku, muzeí apod.). Nejen z úvodního referátu Bedřicha Loewensteina vyplynulo, že světová historiografie se dnes shoduje v chápání první světové války jako zlomu ve smyslu „zárodečné katastrofy“ 20. století (George Kennan). Sama válka vzešla zřejmě z navršení výbušných tendencí „věku imperialismu“, přesto však teprve dnes je zřetelná její kvalitativní novost: „heterogonie příčin a následků“ (Jan Slavík), její neuchopitelnost předválečnými představami a měřítky. Český, do určité míry i francouzský, oficiální triumfalismus byl překážkou pochopení katastrofálního charakteru války a jejích destrukcí, neomezu-
Milan Hlavačka a Wilhelm Brauneder na začátku konfernece prezentovali novu publikaci „Die Zivilgesellschaft auf dem Papier“.
39
konference
Bedřich Loewenstein během diskuse, na snímku spolu s Horstem Dippelem.
jících se jen na Rusko a Německo. Válka rychle ztratila svůj konvenční ráz, tj. vymkla se nejen výpočtům a plánům generálních štábů, kodexu obrany vlasti, kalkulacím zisků a „únosných ztrát“. Eskalace ničivosti, provázená diabolizací protivníka, byla usnadněna distancí mezi obsluhovateli smrtících technik a jejich „objekty“. Rozmazala hranice mezi kombatanty a civilním obyvatelstvem, zaváděla praktiky internování a deportací, čímž signalizovala řadu rysů války totální a s nimi i počátek věku totalitarismu. Násilí postupně přestalo být kontrolovatelným a válka jako krajní instrument politiky (Clausewitz) se sama stávala normou politického života. V kontextu války místy docházelo k suspenzi popřípadě zhroucení fungující správy a v anomické situaci se protiklad „my-oni“, spolu s genocidními čistkami, stával zárodkem nové socializace. Tato zkušenost vojenské socializace, včetně „povelové ekonomie“ a ideologicky odlidštěného protivníka, jeho internování a za války naučeného bezohledného technického ničení, inspirovala radikální hnutí, která v době oslabení občanských struktur a krize liberalismu dostala historickou šanci vybujet i v Evropě. Posilována byla tato tendence mytologizacemi válečného heroismu, idealizací války a absolutizováním boje coby lokomotiv pokroku, znehodnocováním všeho civilního, měšťáckého a liberálního coby podezřelého z dekadence a iluzí 19. století. Individualismus, intelektualismus a princip trhu se podle radikálních kritiků zprava i zleva přežily i s parlamentním a právním „kretenismem“. Budoucnost měla patřit vojácky disciplinovanému kolektivu ve spojení s technologicky zúženými vizemi pokroku. Také dobová víra ve všemoc vědecky poučeného so ciálního inženýrství přispívala k znehodnocování ideje svobody, lidských práv a liberální demokracie. Česká politická kultura ze známých příčin neznala výrazný militarismus nebo kolonialistický rasismus, stejně 40
málo jako klasické podoby idealizace násilí, přece však projevovala dodatečný sklon, ve shodě se silnou domácí antiliberální tradicí a s myšlením v etnických katego riích my-oni, některé z těchto tendencí přijímat z druhé ruky. Národní saturovanost roku 1918 a relativně dobré fungování struktur státních a společenských drželo extremismy dvacátých let na uzdě, ale nejpozději Mnichov jim otevřel hráze. Zážitek bezmoci a protektorátní destrukce pak učinily volání po zjednodušených receptech, po radikálním zúčtování a odložení liberálních skrupulí nezadržitelným. Alibi teď latentní agresivitě poskytovala „národní revoluce“, popřípadě absolutizace třídního boje a mytizovaný sovětský příklad, který se příznačně zrodil ze školy Velké války a následné občanské války. V modelu odlišné moderny, kterou přiživily slabost a nejistoty občanských tradic, vedle mnoha iluzí nechyběla figura očištěného kolektivu, militarizace života, diktatury plánovací byrokracie a v neposlední řadě internačního tábora, nástroje zastrašování a převýchovy pro nepřizpůsobivé. Zcela zásadním se v této souvislosti jevil referát Miloše Havelky (FHS UK), který byl zaměřený na evidenci tzv. stratifikačního násilí v české společnosti mezi léty 1938 až 1989. Všechny tyto legalizované i divoké násilnosti měly za následek emigrace, vyhnání, ostrakizaci, vytěsnění (včetně věznění a popravování), násilné vystěhování či umlčování, ale také solidaritu otřesených (Jan Patočka). Vrcholem konference byl povedený kulatý stůl na téma Odboj a násilí, který připravili členové neformálního sdružení pro výzkum populární kultury Karel Šima (Centrum pro studium vysokého školství), Michal Pullmann, Matěj Spurný (oba Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK) a Radek Buben (Ústav politologie FF UK). Je příznačné, že všechny výše naznačené formy násilí život Bedřicha Loewensteina provázely. Narodil se jako syn lékaře ve smíšené česko-německo-židovské rodi-
Milan Řepa za předsednickým stolem.
konference
ně, což byl důvod k (poprvé) vyloučení z gymnázia a k následnému totálnímu nasazení. Po maturitě studoval filozofii. Z filozofické fakulty byl z politických důvodů (podruhé) vyloučen. Pracoval na stavbě, absolvoval vojenskou službu a v letech 1953 až 1956 vystudoval historii na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Studium ukončil diplomovou prací u Josefa Polišenského. Poté působil jako redaktor časopisu Dějepis ve škole. V šedesátých letech pracoval v Historickém ústavu Československé akademie věd, kde se zabýval moderními německými dějinami, především pak specifikem německého vývoje a předpoklady pro nástup fašismu. Kromě toho se postupně zaměřoval na mezioborová historicko-sociální témata a obecnější filozofické otázky krize evropské civilizace. V šedesátých letech 20. století navázal styky s intelektuály v západní Evropě, kam rovněž jezdil přednášet. Nástup normalizace znamenal pro Bedřicha Loewensteina již třetí vyloučení (propuštění), tentokrát z řad ČSAV. Do roku 1979 působil jako tlumočník na velvyslanectví SRN. V roce 1979 byl (počtvrté) „vykopnut“, tentokrát ze státního svazku. Díky svým kontaktům a solidaritě vyloučených obdržel nabídku profe-
sury na Svobodné Univerzitě, kde působil až do své emeritury v roce 1994. V Berlíně se zabýval interdisciplinárním pojetím moderních dějin. Ke stěžejním tématům Bedřicha Loewensteina právě patřilo odlišné pojetí evropské modernity a psychomentální zkoumání fenoménu nacionalismu a naposledy také fenoménu chudoby (Viz úvodní stať v kolektivní monografii Chudoba a chudinství jako sociálně historické fenomén, Praha 2014). Historický ústav AV ČR si velice váží, že mohl po pětatřiceti letech opět úzce spolupracovat se svým bývalým elitním vědeckým pracovníkem a probírat právě s ním fenomény násilí v atmosféře, kde žádné vyloučení pro rasové, politické či ideologické důvody nehrozí. Noblesní prostory vily Lanna, kde Bedřich Loewenstein v roce 1969 uspořádal (naposledy doma) mezinárodní konferenci o fašismu, byly toho důstojným svědkem. Milan Hlavačka Text byl otištěn v Akademickém Bulletinu 7–8, 2014, s. 22–23.
Evidence, popis a klasifikace řádových pramenů historiografického charakteru V rámci projektu GAČR Zdroje, formy a funkce monastické historiografie raného novověku v českých zemích, na jehož řešení se podílejí pracovníci Historického ústavu AV ČR a Katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, se 12. června konalo v prostorách Uměleckého centra UPOL pracovní setkání nad základními otázkami projektu, tedy způsobem evidence a klasifikace historiografických pramenů řádové provenience. Konferenční jednání se uskutečnilo jen několik měsíců po zahájení projektu, proto bylo zaměřeno pouze dvěma směry. Prvním bylo představení projektu a zejména koncepce databáze, která však nebyla ve stadiu zrodu, ale již ve fázi zkušebního plnění, což umožnilo plodnou diskusi nad konkrétními problémy a otázkami. Druhý směr, který byl zaměřen vně projektu, dával prostor konkrétním badatelům prezentovat výsledky svých výzkumů historiografickým pramenů řádové provenience. Během jednání zaznělo celkem deset příspěvků, které se věnovaly jak problematice jednotlivých typů řádové produkce, tak konkrétním autorům či spisům. Benediktinské historiografy B. Pitra, A. Habricha a G. Lefevra představila Jindra Pavelková (Moravská zemská knihovna Brno). Na cisterciácký řád byly zaměřeny hned dva příspěvky: optiku pohledu dvou oseckých opatů M. Welckera a A. Edelmanna ukázal Jiří Wolf
(Muzeum města Duchcova), do utváření historiografie ženského kláštera dal nahlédnout Jan Zdichynec (Ústav českých dějin FF UK). O popis a charakteristiku spisů, které se v prostředí kapucínského řádu nazývají kronikami či anály, se pokusil doktorand Marek Brčák (Katedra historie FF UPOL). Širokou produkci narativních spisů jezuitského řádu zastupovaly dva příspěvky, které vždy vycházely z rozboru konkrétního pramene: Miroslav Herold SI (Česká provincie TJ) představil tzv. historie, a to na příkladu Historia collegii Jiczinensis Societatis Jesu. Klára Zářecká (Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby, PF UHK ) se věnovala rektorským deníkům na základě nesmírně zajímavého diáře královéhradecké koleje. Na skutečnost, že řada pramenů, nebo jejich novodobých opisů se stále nachází v dodnes fungujících klášterech, kde mohou nadále plnit své původní sebeidentifikační funkce, upozornil mj. Jindřich Zdík Charouz OPraem (Kanonie premonstrátů v Želivě), který hovořil o spisech uložených v želivském klášteře. Zajímavou diskusi vzbudilo vystoupení Veroniky Čapské (Ústav historických věd SU Opava), která se nejen věnovala tradici vedení konventních diárií v servitském observantském prostředí, ale dotkla se i problematiky autorství. Vyslovila tezi o tzv. asketickém autorství a způsobu jeho vnímání a užívání v řeholním prostředí. Dalšího poměrně frekven41
konference
tovaného jevu, totiž prolínání dějin řeholního domu a místa, kde působil, se dotkl Petr Zemek (Muzeum J. A. Komenského Uherský Brod), který tyto tendence sledoval na historiografických textech uherskobrodských dominikánů. Celou konferenci uzavíral příspěvek Ondřeje Bastla (Archiv hlavního města Prahy), který se zaměřil na pramenné zdroje k osudům řeholníků zrušených klášterů. Velkým přínosem workshopu byla také skutečnost, že se jej vedle specializovaných odborníků účastnili také pracovníci významných archivů světských i církevních a zástupci některých řeholních řádů. Celé jednání doprovázela srdečná atmosféra, která umožnila věcnou a poutavou diskusi. Jarmila Kašpárková – Kateřina Bobková-Valentová
Náboženské střety a konfesní násilí ve střední Evropě v 15.–18. století Historický ústav AV ČR, Filosofický ústav AV ČR a Jablonski-Forschungsstelle an der Universität Stuttgart uspořádaly v minulém roce workshop a mezinárodní konferenci Náboženské střety a konfesní násilí ve střední Evropě v 15.–18. století. Obě setkání si kladla za cíl prozkoumat problematiku konfesního násilí v jeho nejrůznějších podobách v prostředí zemí Koruny české i v širším středoevropském prostoru (rakouské země, další oblasti Říše, Uhry, Polsko) na sklonku středověku a v raném novověku. Byla zaměřena mezioborově a integrovala historii, teologii, religionistiku či dějiny umění. Jejich cílem bylo podchycení proměn nábožensky motivovaného násilí v dlouhém časovém úseku. Odrážely se v nich rovněž obecné a syntetické pohledy na problematiku, ale i přimě řené množství případových studií. Zasedání nebyla věnována válečným konfliktům z politického a vojenského hlediska, byť by měly náboženské pozadí. Workshop, který se uskutečnil 18. června 2014, byl zaměřen na domácí prostředí. Jeho účelem bylo jednak zmapovat současný stav poznání uvedené problematiky a jednak otevřít nové směry a možnosti výzkumu. Toto setkání prohloubilo mezioborovou komunikaci a ini ciovalo obsáhlejší diskuse. Mezinárodní konference probíhala ve dnech 5.–7. listopadu 2014 a zúčastnili se jí odborníci z výše uvedených oborů, kteří sledovali jak širší teritoriální, tak i regionální specifika náboženského a konfesního násilí. Jednání umožnilo konfrontaci vnitřního a vnějšího pohledu na problematiku konfesního násilí v českých zemích a středoevropském prostoru. Nabídlo také pohled na obecné a specifické aspekty studované tematiky. 42
Přestože patří dějiny náboženství již několik desetiletí k hojně studovaným tématům, nalezneme ještě mnoho bílých míst, která čekají na své zaplnění relevantními vědeckými výstupy. Jedním z významných badatelských úkolů je i nové pojetí střetů mezi konfesemi na našem území. Nutnost pohledu na konflikty mezi katolíky a nekatolíky pak vystupuje do popředí ve chvíli, kdy si uvědomíme, o jak živou minulost se jedná. V kontextu prvorepublikového sporu o smysl českých dějin a jeho vyústění v komunistickém období představoval souboj mezi katolíky a protestanty konstitutivní bod politické ideolo-
Tematiku vymezujícím referátem zahájil workshop jeho iniciátor Jiří Mikulec.
konference
Kateřina Pražáková během svého zajímavého referátu zdůraznila význam šíření informací.
gie. Také proto bylo velmi užitečné, že na workshopu byly prezentovány nejnovější vědecké výsledky zabývající se daným tématem, a to bez ideologického či náboženského zabarvení. Ve čtyřech blocích tak mohli na půdě Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR) vystoupit badatelé z celé České republiky a promluvit na dané téma se znalostí lokálních reálií. Následná konfrontace jednotlivých pohledů v plodné diskuzi s ostatními pak ukázala možnosti komparace i první obecnější směry, jež by mohly vést v budoucnu k závažným vědeckým závěrům. Vymezení tématu z úst Jiřího Mikulce (HÚ AV ČR) na úvod celého setkání přineslo nejen výčet druhů násilné konfrontace, legitimizované náboženstvím či konfesí, ale i poněkud provokativní zamyšlení nad problematikou násilí vůči vlastní osobě, která v rámci náboženského zápalu podstupovala sebetrýznění. Mikulcův úvod tak otevřel téma, které dosud nebylo v moderní české historiografii zpracováno a rozhodně by si zasloužilo podrobnou analýzu s využitím antropologických a kulturně-historických metod. Také následný příspěvek ranního bloku, přednesený Vítem Machálkem (Katedra reli gionistiky FF UPCE) a pojednávající o irénismu Jana Amose Komenského, vzbudil bouřlivou diskuzi, v níž vynikl zejména Vladimír Urbánek (Filozofický ústav AV ČR), korigující a doplňující některé Machálkovy závěry. Druhý dopolední blok nazvali pořadatelé „Informace a propaganda“. Představili se v něm Jiří Just (HÚ AV ČR), který pojednal křivoklátskou internaci Jana Augus-
ty v souvislosti s jeho zásahy do dění ve svém okolí navzdory uvěznění, a Kateřina Pražáková (Historický ústav FF JU), zabývající se dlouhodobě rožmberským a švamberským zpravodajstvím přelomu 16. a 17. století. Možnosti interpretace psaných novin potom ukázala na konkrétním příkladu krakovských náboženských násilností roku 1591. Referát nepřítomné Jany Hubkové (Muzeum města Ústí nad Labem) pak přednesla Kateřina Bobková-Valentová (HÚ AV ČR). Jeho obsahem bylo představení původně anonymního spisu Kurtze und wahrhafftige Erzehlung… (Amsterodam, 1679) popisujícího útrapy Českého království po roce 1620. Autor tohoto díla pak byl v následné diskuzi identifikován Marií Ryantovou (Ústav archivnictví a pomocných věd historických FF JU), jež ho připsala na základě svého předchozího studia konvertitovi a bývalému dominikánovi Jiřímu Holíkovi. Marie Ryantová vzápětí uvedla ve svém příspěvku několik dalších příkladů konvertujících katolických kněží, kteří museli v rámci svého příklonu k protestantismu veřejně odvolat svou dosavadní konfesi, a to často velmi expresivním způsobem. Slovní agrese, která vyšla z úst v rámci těchto revokačních kázání, se nezřídka přetavila v nástroj tištěné propagandy. O mnoho mírnější žánr pak představila Radmila Pavlíčková (Katedra historie FF UPOL), která se dlouhodobě zabývá problematikou pohřebních kázání. Ve svém příspěvku se soustředila na kázání nad zemřelým šlechticem či šlechtičnou, zejména v období vrcholící konfesní konfrontace v prvních desetiletích 17. století. Přesto nalezla pouze několik expresivních vymezení vůči druhé straně. Z celkového počtu studovaných kázání převažovaly mírnější varianty, v nichž pohřební kazatel vychvaloval pozemskou pouť zesnulé osoby, která žila i zemřela podle „pravidel“ své konfese. Její věroučné vymezení se tedy dostávalo k posluchači spíše „podprahově“ v podobě zdůraznění konfesních rozdílů. Poslední, odpolední blok se věnoval násilí jako prostředku řešení konfliktů. Namísto slovních útoků či rozboru dobových referencí o násilnostech se předmětem zájmu stalo konkrétní brachiální násilí, vykonávané zejména po vertikální společenské ose šlechtic-poddaný. Takto představil martinickou rekatolizaci Slaného nejen příspěvek Josefa Kadeřábka, ale i souhrnný referát Josefa Hrdličky (Ústav archivnictví a pomocných věd historických FF JU) o konfliktech v předbělohorských městech, který byl často zapříčiněn právě rozdílnou konfesí měšťanské většiny a její vrchnosti. Hrdličkovu typologii konfliktních momentů či momentů s konfliktním potenciálem (pohřby) pak bylo možné použít i pro konkrétní případy náboženského soužití utrakvistů a katolíků v Ús43
konference
Pozorní posluchači v sále vedli plodnou a někdy i bouřlivou diskusi.
tí nad Labem (příspěvek Lenky Bobkové (Ústav českých dějin FF UK) o nábožensko-politické vraždě zdejšího primase Jana Arnošta Schössera z Emblebenu) či v Těšíně (referát Veroniky Chmelařové, Katedra historie FF UPOL). Poslední zmíněná vystoupení však odhalila i další roviny studované problematiky: Lenka Bobková se totiž kromě násilného činu z roku 1617 zabývala i jeho tradováním v pozdějších desetiletích a posuny nejen jeho významu, ale i celkové interpretace (včetně změny data události). Upozornila tím na „druhý život“, který je většinou velmi bouřlivý právě u událostí násilného charakteru. Veronika Chmelařová zase připomněla proměny nazírání na konfesní násilí v raném novověku a na střetávající se koncepce rekatolizace, popř. rekatolizace na jedné straně a čistě utilitárních ekonomických pohledů na straně druhé. Těšín tak stál mezi násilím, jehož symbolem se stalo zdejší vězení, a fiskálním zájmem těšínské komory, podléhající slezské komoře a tedy centrální habsburské vládě. Na závěr celého workshopu uspořádali pořadatelé generální diskusi moderovanou Jiřím Mikulcem. Na ní vystoupil s rozsáhlým příspěvkem Jiří Kubeš (Ústav historických věd FF UPCE), který připomenul úskalí fungování diplomatických kaplí v jinak konfesně orientovaných zemích, a to na konkrétním případě kaple císařského vyslance v Drážďanech. V nastalé diskusi se účastníci snažili pojmout fenomén konfesního násilí i násilí jako takového v širší dějinné perspektivě od středověku po osvícenství a zasadit jej do konceptů modernizace či etatizace společnosti. Celodenní workshop otevřel mnohá témata a otázky, které je třeba v budoucnu zodpovědět. Představoval tak impuls k bádání, jehož další výstupy zazněly na listopadové mezinárodní konferenci. Dvoudenní jednání se 44
snažilo o širší srovnání fenoménu konfesního násilí v rámci střední Evropy, fenoménu, který se zdá být antropologickou konstantou. Úvodní referát celé konference přednesl Winfried Eberhard (GWZO, Leipzig), který nejen přinesl barvitý pohled na konfesijní situaci střední Evropy, jež byla dějištěm nejrůznějších projevů konfesijního násilí, ale také poukázal na nutnost zohlednění dobových perspektiv pohledu na otázky víry a oprávněnosti prostředků užitých k prosazení určité konfese. S přenesením náboženského života jednotlivce ze sféry veřejné do sféry soukromé až intimní totiž nejen mizí různé formy náboženského útlaku, ale také zodpovědnost vládnoucích za spásu duší poddaných. A právě tento fenomén může být někdy klíčem k pochopení vzniku konfesijního násilí, nikoli však k jeho legitimizaci. Další jednání bylo rozděleno do čtyř rozsáhlých bloků. První z nich, jemuž předsedal Joachim Bahlcke ze spolupořádající univerzity ve Stuttgartu, byl věnován teoretickým východiskům pro použití násilí v náboženském a církevním prostředí. Pavel Soukup (Centrum medievistických studií FLU AV ČR a FF UK) se věnoval teoriím o vztahu náboženství a násilí během husitských válek. Mona Garloff (Universität Stuttgart) se dotkla preosvíceneckých teorií o de/legitimizaci konfesního násilí. Jiří Mikulec
Strhující úvodní referát konference přednesl Winfried Eberhard.
konference
(HÚ AV ČR) rozvinul celou škálu nábožensky motivovaného násilí raného novověku od státního zákonného nátlaku až po sebedisciplinační devoční úkony. MarieElizabeth Ducreux (Centre de Recherches Historiques EHESS Paris) v úvodu příspěvku nastínila důležitý problém odlišnosti sémantického pole českého slova „násilí“ a jeho ekvivalentů v západoevropských jazycích, které týmž slovem často rozumí také „moc“ či „nátlak“. Dále se věnovala prvkům symbolického konfesijního násilí na příkladu aktivit a spisů Johanna Putze von Adlerturn. Poslední dva referáty tohoto bloku se zaměřily na problematiku tzv. nekonformních náboženských skupin: Jiří Just (HÚ AV ČR) hovořil o názorech v jednotě bratrské u nás a Gabriela Wąs (Instytut Historyczny Uniwersytetu Wrocławskiego) o přístupech tzv. schwenckfeldianů v pruském Slezsku. Zvláštní blok tvořila vystoupení věnovaná náboženským střetům na hranici katolické Evropy. Paweł Kras (Katolicki Uniwersytet Lubelski Jana Pawła II) se věnoval obecně přístupu jagellonských panovníků k multikonfesní společnosti polsko-litevského království; na konflikty s pravoslavím v témže geografickém prostoru se zaměřil Thomas Wünsch (Universität Passau). Lenka Blechová (HÚ AV ČR) pak vysvětlila důvody pokusu o vytvoření lokální unie mezi východní a západní církví (1439), příčiny jejího selhání a důsledky toto vývoje pro náboženskou situaci v dnešní Černé Hoře, Chorvatsku a Albánii. Jednání druhého dne otevřely referáty pojednávající o užívaných prostředcích konfesního násilí. Eva Doležalová (HÚ AV ČR, CMS) prezentovala výsledky svého bádání nad inkvizičními manuály a protokoly, Petr Hlaváček (Collegium Europaeum, Praha) se zaměřil na půso-
První sekci moderoval Joachim Bahlcke ze spolupořadatelské Stuttgartské univerzity.
bení inkvizitora Heinricha Institorise. Roli násilí v konstituování konfesních hranic v českých a moravských městech v předbělohorském období se věnoval Josef Hrdlička. Lenka Martínková (Ústav archivnictví a pomocných věd historických FF JU) pak svým referátem o násilí v době proklamované tolerance uzavřela
Jednací sál byl zaplněn pozornými posluchači.
45
konference
Konferenci provázela příjemná atmosféra kuloárních diskusí (na snímku zleva Tomáš Malý, Eva Kowalská, Marie-Elizabeth Ducreux, Petr Hlaváček a Radmila Pavlíčková).
časové rozpětí konference. Na fenomén násilí zacíleného na určitou genderově vymezenou skupinu obyvatel se zaměřili Joachim Bahlcke, věnující se dětem jako objektu násilí, a Josef Kadeřábek, který se spolu s Veronikou Mezerovou pokusil postihnout specifické formy persekuce žen. Otázka efektivity uplatněného konfesního násilí byla řešena pro uherské poměry Evou Kowalskou (Historický ústav SAV) a pro mikroregion Těšínska, resp. samotného města Těšín začínající badatelkou Veronikou Chmelařovou Čtvrtý blok konference byl nazván Konfesní násilí v argumentaci a propagandě a těšil se velkému zájmu přednášejících. Radmila Pavlíčková hovořila o převážně německojazyčných pohřebních kázáních. Jiří M. Havlík (Gymnázium prof. Jana Patočky, Praha) představil ex-
presivní invektivy užívané překladateli Svatováclavské bible v komentářích. Na podobné, ale ještě poněkud šťavnatější jazykové prostředky česky psaných postil upozornil Tomáš Havelka (FLÚ AV ČR). Obrazu jako prostředku konfesní identifikace, ale i propagandy se ve společním referátu věnovali Kateřina Horníčková a Michal Šroněk (oba Ústav dějin umění AV ČR). Kateřina Pražáková ukázala na základě interpretace psaných novin způsob informovanosti jejich recipientů o nizozemských událostech 1560–1590. Na rozmanitost a účinnost letákových kampaní 17. století upozornila Jana Hubková. Nevybíravá náboženská polemika či konfesně motivovaná dehonestace odpůrce se dostala i do vysoce odborné literatury, jak ukázal Karel Černý na lékařských spisech. Osudy některých lidí byly natolik spletité a navíc zacloněné proměnlivou sebeprezentací, že je jen těžko zařazujeme do schémat o vinících a obětech či svědcích a laciných překrucovatelích událostí. Právě tak představila Marie Ryantová Jiřího Holíka. Poslední referát Kateřiny Bobkové-Valentové byl věnován jezuitským obětem konfesního násilí za třicetileté války a vytváření jejich vzorového životopisu. Konference byla velmi přínosná zejména díky šíři pohledu na konfesní násilí, který byl dán jak odlišným místním a časovým zakotvením výzkumu jednotlivých badatelů, tak jejich různými metodickými přístupy, které se odvíjely od zpracovávaných pramenů tak od odborného zaměření přednášejících. Obě setkání jasně ukázala důležitost mezioborových domácích i mezinárodních konferencí. Doufejme, že připravované výstupy osloví čtenáře neméně intenzivně, jako oslovila konferenční vystoupení posluchače. Jiří Hrbek – Kateřina Bobková-Valentová
Kroniky jako historický pramen. K sedmistému výročí úmrtí Oty Duryňského V roce 2014 uplynulo sedm set let od úmrtí prvního autora Zbraslavské kroniky – Oty Duryňského, opata zbraslavského kláštera, jehož společné dílo s Petrem Žitavským dalo vzniknout jedné z nejvýznamnějších památek vrcholného středověku, pojednávající o dějinách nejen Čech a Moravy, ale také širší střední Evropy. Toto výročí inspirovalo tři instituce, Státní oblastní archiv Praha, Historický ústav AV ČR (HÚ AV ČR) a Národní galerii, ke svolání kolokvia, které si kladlo za cíl zamyslet se nad rolí a významem kronik jako historického pramene pro poznání a pochopení historických událostí. Na rozdíl od jiných, monotematických zasedání se zde před46
mětem diskuse staly kroniky napříč věky i žánry. Stranou tak nezůstala ani moderní díla a činnost současných kronikářů. Význam tématu podtrhl mimořádný zájem odborné i laické veřejnosti o účast na zasedání. Nabídka aktivních vystoupení několikanásobně převýšila možnosti času vyhrazeného pro jednání, a tak nakonec bylo na program zařazeno jen několik příspěvků zastupujících tematické okruhy vytčené organizátory. Kolokvium se konalo 17. září 2014 v prostorách Zbraslavského zámku, původně zbraslavského cisterciáckého kláštera, tedy místa, kde byla sepsána Zbraslavská kronika a byl pohřben i její první autor Ota.
konference
Přestože byl program jednání sestaven převážně podle chronologického hlediska, hlavní tematické okruhy se celým programem prolínaly a posluchač tak mohl sledovat vývoj tohoto druhu pramene napříč staletími. Jeden z nejvýznamnějších tematických okruhů se zaměřil na samotnou osobu kronikáře, jeho svět, zdroje a informátory. Skutečnost zachycená v kronikách byla kronikáři často upravována podle jejich potřeb a názorů nebo dokonce deformována do zcela smyšlených příběhů. Rozhodně ale nelze říci, že by tato praxe byla běžná pouze ve středověkém narativním dějepisectví. Při bližším rozboru se na konferenci naopak ukázalo, že politický názor autora a společenské okolnosti doby vzniku díla tvoří nezanedbatelnou součást informace i u kronik novodobých či současných. S touto tematikou souvisí také otázka publika – čtenářů vytvářených kronik –, pro které autor své dílo sepisoval. Tato otázka je jednoduchá jen zdánlivě. Ani u středověkých kronik není jednoznačné, zda byly nebo nebyly čteny např. dvorskou společností, a ponecháme-li stranou ve své době nejpopulárnější díla jako Hájkovu Českou kroniku či Veleslavínův kalendář, není zcela čitelný ani způsob šíření mladších pramenů. Pro závěrečný blok zbraslavského jednání byla rezervována podstatná otázka moderní lidové historiografie, totiž obraz života obce či města v konfrontaci moderní historiografie a záznamu místního kronikáře, často historika – laika. Na zasedání zaznělo celkem třináct příspěvků a několik dalších bylo prezentováno formou posterů. První sekce byla věnována domácímu zbraslavskému prostředí a vzniku Zbraslavské kroniky. Zazněly v ní referáty o celkové cisterciácké kultuře a jejich vztahu k písemnictví (Marie Bláhová, katedra pomocných věd historických a archivního studia FF UK) a narativních strategiích dě-
jepisectví 13. a 14. století (Dana Dvořáčková, HÚ AV ČR), odrazu autora kroniky ve vlastním díle (Vojtěch Bažant, Centrum medievistických studií, FLU AV ČR a FF UK) a o možných informačních zdrojích a jejich odrazu v jazykových prostředcích autora kroniky (Alena Černá, Ústav pro jazyk český AV ČR). Hlavním tématem byla ale zejména Zbraslavská kronika, její literární zdroje (Anna Pumprová, Vivarium FF OU) a recepce a reflexe kroniky v mladší historiografii (Robert Antonín, Vivarium FF OU). Odraz společenských i politických událostí v raně novověkém písemnictví představil Petr Čornej (Ústav pro jazyk český AV ČR). Novověké kronikářství bylo zastoupeno řádovým dějepisectvím a svědectvím řádů o životě měst, v nichž působily (Marta Dobrotková, Katedra histórie FF TU a Marie Macková, Ústav historických věd UPCE). Příspěvek Marie Tošnerové (Masarykův ústav a Archiv AV ČR) byl věnován městskému písemnictví a kronikám, které doposud nebyly v Čechách a na Moravě systematicky zpracovávány. Kroniky pocházející z nižšího sociálního prostředí se staly námětem pro dva přednášející: Eduard Maur (Ústav historických věd UPCE) pojednal fenomén lidového kronikářství 18. a 19. století, a Libor Staněk (FF JU) představil okolnosti vzniku farních kronik přelomu 19. a 20. století. Zasedání uzavřelo vystoupení Martina Šikuly (Bohuňov), který se věnoval vypovídací hodnotě obecních kronik doby nedávno minulé, tj. druhé poloviny 20. století. Zbraslavské zasedání ukázalo velký zájem odborné veřejnosti o kronikářství v celém jeho spektru a lze jen doufat, že další pracovní workshopy a konference na sebe nenechají dlouho čekat. Eva Doležalová
Židé v Slovenském národním povstání – Židia v Slovenskom národnom povstaní Spolek akademiků Židů, Historický ústav AV ČR a Muzeum Slovenského národního povstání v Banské Bystrici uspořádaly ve středu 14. května 2014 v pražském Domě národnostních menšin vědeckou konferenci Židé ve Slovenském národním povstání – Židia v Slovenskom národnom povstaní. Vědecký záměr konference byl motivován dvěma zásadními podněty: zveřejnit nová fakta o rezistenci československých Židů u příležitosti sedmdesátého výročí Slovenského národního povstání, ve kterém Židé zaujímali významné místo. Nad konferencí převzal záštitu J. E. Peter Weiss, velvyslanec Slovenské republiky v České republice, v jehož zastoupení na začátku konference byly předány pamětní listy prezi-
denta Slovenské republiky židovským účastníkům SNP Magdaléně Rektorové, Janině Vrbové, Mikuláši Bröderovi, Viktoru Schwarzovi a Gustavovi Singerovi. Nepochybně Slovenské národní povstání, které bylo jasným projevem rezistence slovenské a současně československé, skýtalo velikou naději na život pro zbylou komunitu slovenských Židů, zdecimovaných pronacisticky orientovaným režimem slovenského státu. Židé, vzdor první vlně deportací v roce 1942, tvořili početně čtvrtou národnostní skupinu s nejvyšší účasti v SNP, jež měla zastoupení ve všech vojenských, politických, ale též kulturních povstaleckých složkách.
47
konference Nad konferencí převzal záštitu Peter Weiss, velvyslanec Slovenské republiky v ČR, jehož zastupoval Roman Rosina, rada velvyslanectví (druhý zleva). Za předsednický stůl roněž usedli (zleva): Petr Weiss, předseda Spolku akademiků Žid, Eva Semotanová, ředitelka HÚ AV ČR a Stanislav Mičev, ředitel Múzea SNP.
Na začátku konference byly předány pamětní listy prezidenta Slovenské republiky Magdaléně Rektorové a dalším židovským účastníkům SNP.
Na konferenci bylo předneseno třináct obsáhlých referátů akademickými vědeckými pracovníky ale též pracovníky muzeí a pedagogy ze Slovenské a České republiky, kteří se vyjádřili k obecnějším tématům, jež přestavují předpoklady a příčiny zapojení se židovských obyvatel do protifašistické a protinacistické rezistence na Slovensku, ale rovněž ke konkrétním projevům židovské protinacistické rezistence, které reprezentuje židovská účast v bojích v rámci 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR, působení vojenské mise Amster48
Mezi třinácti referenty vystoupila také Zlatica Zudová-Lešková.
dam v době Slovenského národního povstání nebo aktivní boj konkrétních osobností. Zhodnocení jednoznačně potvrdilo nejen účast Židů v povstání, ale rovněž zvýraznilo význam účasti Židů v SNP z aspektu evropské rezistence, a též její vliv na další osud židovské komunity v poválečném Československu. Zlatica Zudová-Lešková
konference
Umbrüche und Revolutionen in Ostmitteleuropa Dvoudenní mezinárodní konferenci s tématem Umbrüche und Revolutionen in Ostmitteleuropa společně pořádaly Deutsche Gesellschaft e. V., Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED – Diktatur a Landesbeauftragter für die Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen DDR v prostorách Vertretung des Freistaats Thüringen beim Bund v Berlíně. Na konferenci vystoupilo na třicet odborníků ze šesti zemí střední Evropy a celá řada osobností z německého politického života. Konferenci věnovala velkou pozornost berlínská odborná veřejnost, jednání sledovalo po oba dny kolem sto padesáti osob. Uvedl ji obsáhlý referát Bernda Stöver (Universität Potsdam), zaměřený na klíčové problémy mezinárodního vývoje v osmdesátých letech 20. století s koncentrací na střední Evropu. Konference byla strukturována do tří velkých bloků, vždy s úvodním hutným referátem a následnou panelovou diskusí. Nejednalo se tedy o známý úmorný maratón desítek vystoupení, nýbrž o debatu ke klíčovým problémům, které vždy předestřel vstupní referát. Zúčastnili se historikové, ekonomové, politikové a diplomaté, čímž bylo vytvořeno podnětné a interdisciplinárně orientované prostředí. První okruh uvedl Stefan Karner (Vorstand des Institut für Wirtschafts-, Sozial- und Unternehmensgeschichte der Karl-Franzens-Universität Graz). Pojednal výchozí situaci revolucí roku 1989 ve středovýchodní Evropě z pohledu politiky Kremlu. Následnou pódiovou diskusi
moderoval Volker Weichsel, šéfredaktor renomovaného Zeitschrift Osteuropa. Zde se z české strany podílel Jan Šícha, zakládající ředitel Českého centra v Mnichově. Druhý blok byl konstruován jinak – vycházel ze zpráv o jednotlivých zemích. Situaci v Československu charakterizoval Tomáš Vilímek (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR), který se také podílel na následující pódiové diskusi, kterou svižně moderovala známá berlínská politoložka Anneli Ute Gabányi. Emil Voráček (Historický ústav AV ČR) se zúčastnil finálního, třetího bloku, a sice dvouhodinové pódiové diskuse k hospodářským souvislostem transformací a revoluce, kterou uvedl obsáhlý referát André Steina (Zentrum für zeithistorische Forschung Potsdam). Této diskuse se mj. zúčastnil bývalý ministr spolkové vlády Karl-Heinz Paqué (nyní děkan fakulty hospodářských věd na Universität Magdeburg, vedoucí katedry mezinárodního hospodářství). Závěry studie Wirtschaftstransformation, Privatisierung und tschechische ökonomische Diskurs nach samtenen Revolution 1989, která bude součástí připravované konferenční monografie, kterou chystá organizátor, prezentoval Emil Voráček. Ve zvláštním vystoupení v závěru také představil monografii Theory and Practice of Welfare State in Europe in 20th Century, vydanou v roce 2014 nakladatelstvím Historický ústav, jíž byl spolueditorem se Zlaticí ZudovouLeškovou. Informačně velice přínosné bylo závěrečné vystoupení čelného německého politologa Wernera Weidenfel-
Třetím konferenčním blokem byla pódiová diskuze k hospodářským souvislostem transformací a revoluce.
49
konference
da, ředitele Centrum für angewandte Politikforschung, Ludwig Maximilians Universität München, čelného politického poradce spolkového kancléře Helmutha Kohla. Zúčastnil se všech klíčových setkání s Michailem S. Gorbačovem na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století týkajících se německého sjednocení. Toto téma bylo zdrojem inspirace pro následnou velice živou diskusi. Konference představovala připomenutí událostí a procesů, které nejsou až tak dávné, ani zcela dokonale prozkoumané; zejména přínosné bylo položení otázek, souvisejících s novými pohledy a výzkumnými trendy, které se týkají dějinného zlomu na přelomu osmdesátých až devadesátých let, konce studené války, rozpadu sovětského bloku a obnovy cesty k demokracii ve středovýchodní Evropě. Emil Voráček Emil Voráček prezentoval závěry své studie a také kolektivní monografii Theory and Practice of Welfare State in Europe in 20th Century.
Mezinárodní konference k dějinám církevních řádů v St. Pöltenu V rakouském St. Pöltenu se ve dnech 22. a 23. září 2014 konala mezinárodní konference na téma Řádová historio grafie ve střední Evropě – utváření a proměny institucionální a personální paměti v raném novověku. Jednalo se o druhé pokračování cyklu konferencí, nesoucí název Monastica historia. Celý záměr pravidelných setkávání odborníků z různých středoevropských zemí, kteří se systematicky věnují výzkumu v oblasti dějin církevních řádů za účelem srovnání výsledků jejich práce, se zrodil při diskusi několika historiků na společné večeři v Budapešti již v roce 2005. První konference z cyklu se konala v roce 2008 v tehdy právě dokončené novostavbě Moravského zemského archivu v Brně, písemný výstup příspěvků pod názvem Leben und Alltag in böhmisch-mährischen und niederösterreichischen Klöstern in Spätmittelalter und Neuzeit byl publikován v roce 2011. Letošní setkání, které se konalo v příjemném prostředí Bildungshausu St. Hippolyt, organizoval vedle Diecézního archivu v St. Pöltenu a Moravského zemského archivu v Brně nově i Historický ústav AV ČR. Během dvoudenního jednání v německém jazyce zaznělo celkem devatenáct zajímavých referátů, jejichž autoři zkoumají různá hlediska problematiky dějin řádových společenství na univerzitách, akademických pracovištích, knihovnách či archivech v České republice, Německu, Rakousku a Polsku. Jednání bylo rozděleno do několika bloků. Z pracovníků HÚ AV ČR vystoupil v rámci prvního 50
Součástí konference byla prohlídka klášterních knihoven v St. Pöltenu, kterou vedl ředitel diecézního archivu Thomas Aigner.
konference
bloku, nazvaném Historiografie jako konstrukt identity, Tomáš Černušák. Na příkladu pobělohorského Brna ukázal, jak byla u jednotlivých mendikantských klášterů rozvíjena historiografická produkce a jak byla aplikována z hlediska sebeprezentace řádových komunit ve vymezeném městském prostředí. Jiří Mikulec se ve svém příspěvku zařazeném do bloku Barokní historiografie v Čechách, na Moravě a v Rakousku věnoval dílu křižovníka s červenou hvězdou, barokního historika a spisovatele náboženské vzdělávací literatury Jana Františka Beckovského. Ukázal především, jak Beckovský zapojoval dějiny svého řádu do historického zpracování českých dějin, ale i do svých prací hagiografického charakteru. Dále se zabýval Beckovského literární prací z oblasti náboženské vzdělávací literatury, v níž tento autor využíval jako exempla události z českých dějin. V bloku zaměřeném na jednotlivé církevní řády přednesla svůj referát rovněž Kateřina Valentová-Bobková (HÚ AV ČR), která se soustředila na problematiku autorství his-
toriografických pramenů a spisů, jež vznikly v prostředí české provincie jezuitského řádu. Představila jejich typologii a vazbu tvorby na systém řádových funkcí. V další části svého příspěvku se pak zabývala otázkou, jak jezuité vybírali konkrétní osoby pro úkoly související s tvorbou historiografických spisů. Všechny referáty byly doprovázeny bohatou diskusí, což v mnoha případech otevřelo nové pohledy na zkoumaná témata. Pro české a polské odborníky představovalo prezentování vlastních výsledků odborné práce významnou příležitost srovnání postupů a řešení jednotlivých otázek s vědci z německy mluvících zemí, kteří zase s povděkem přijali možnost seznámit se s našimi vědeckými závěry z výzkumu v oblasti dějin církevních řádů, pro ně vzhledem k jazykové bariéře leckdy obtížně přístupné. Lze jen doufat, že další setkání cyklu Monastica historia, plánované již na příští rok, připraví podobně zajímavou příležitost pro výměnu vědeckých poznatků a názorů. Tomáš Černušák
Vojtěch Nejedlý a souputníci V Selském dvoře v Biskoupkách u Radnic proběhla ve dnech 25.–26. září již osmá vědecká konference v rámci cyklu Jeden jazyk naše heslo buď, tentokrát uspořádaná pod názvem Vojtěch Nejedlý a souputníci. Jako vždy i v roce 2014 došlo během jednání k užitečné symbióze regionálních a národních dějin a interdisciplinárnímu setkání historiků, literárních vědců a jazykovědců, kteří se přednostně zabývají českými kulturními dějinami první poloviny 19. století. Pořadateli této konference
byli opět jako vždy především radničtí ochotníci, Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Krajská vědecká knihovna v Plzni a Historický ústav AV ČR. Součástí programu bylo i večerní setkání v Radnicích při poslechu tří italských kantát barokní doby v podání Viktorie Dědečkové (soprán) a Filipa Dvořáka (cembalo). Tématem příští radnické konference v roce 2016 bude Život a dílo Václava Hanky. Milan Hlavačka
Účastníci konference usedli ke jednání v útulném prostředí Selského dvora.
51
konference
Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů Odborný seminář nazvaný Mezinárodní kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů se konal v příjemném prostředí Malokarpatské knihovny v Pezinku ve dnech 5.–7. října 2014. Tato setkání mají dlouholetou tradici, první seminář se uskutečnil již v roce 1997. Jsou koordinovány Sekcí pro bibliografii Sdružení knihoven ČR ve spolupráci se Slovenskou národní knihovnou a Slovenskou asociací knihoven. Cílem těchto mezinárodních jednání je podpora bibliografického úsilí zejména krajských a vědeckých knihoven, ale také setkání českých a slovenských odborníků na bibliografii, jejich vzájemná odborná diskuse, výměna zkušeností a prezentace výsledků práce, především v oblasti české a slovenské bibliografie. Jednání bylo rozděleno do několika bloků. Nejrozsáhlejší z nich byl zaměřen s přihlédnutím k místu konání
V sále Malokarpatské knihovny v Pezinku se sešli biografové z Čech, Moravy a Slovenska.
kolokvia, které je tradiční vinařskou oblastí, na vinohradnictví a vinařství v regionech a jejich odraz v literatuře. Další jednání bylo již tradičně věnováno česko-slovenským vztahům (témata Odvětví hospodářství a řemesel a působení významných osobností v Čechách a na Slovensku v jejich rámci, Významné osobnosti regionů ve vzájemné česko-slovenské spolupráci, Česko-slovenské literární vztahy a česko-slovenské vztahy v minulosti a současnosti v kontextu bibliografického zpracování). V rámci posledního jmenovaného bloku byl prezentován projekt Historického ústavu AV ČR Bibliografie dějin Českých zemí příspěvkem Václavy Horčákové, které se zaměřil na tvorbu personálních bibliografií na příkladu soupisu prací historika Jana Rychlíka. Účastníci kolokvia vyslechli řadu odborných, pečlivě připravených referátů. Velké uznání sklidila především slovenská bibliografie, která v současné době řeší nebo se podílí na řešení mnoha zajímavých projektů. Jak v závěrečném hodnocení kolokvia konstatoval doyen českých bibliografů Jaromír Kubíček, česká bibliografie má v tomto ohledu co závidět a z čeho čerpat inspiraci. Příspěvky z kolokvia budou vydány v tištěné formě v Bibliografické ročence Sdružení knihoven České republiky za rok 2014. Budou též zveřejněny online na stránkách Sdružení knihoven (http://www.sdruk.cz/) a souběžně v ročence Bibliografický zborník, kterou vydává Slovenská Národní knihovna v Martině, http:// www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/Zborniky/Biblio graficky_zbornik/BIBLIO_zbornik_2014.pdf. Václava Horčáková
Přesídlování a vyhlazování obyvatelstva – syndrom moderních dějin Přesídlování obyvatelstva se stalo osvědčenou a samozřejmou formou konání vítězů, ale i poražených. Ne jinak tomu bylo v období moderních dějin: jak na území evropském, tak na území všech kontinentů se děly přesídlovací akce vědomě a především za cílem vyřešení konkrétních politických a hospodářských problémů, avšak současně byly podnětem či důsledkem vyhroceného střetu mocenských zájmů. Násilnou migraci obyvatelstva podpořila dekolonizace Afriky a Asie, Austrálie a amerických kontinentů, ale též obě světové války (1914–1918, 1939–1945), hospodářské krize a rovněž rozdělení Evropy na západní a východní blok. Byla realizována rozhodnutí, jež vytvářela na všech stranách nové manipulace národy, skupinami, elitami, 52
občany a státními příslušníky pod záštitou dosáhnutí absolutní politické moci založené často na diktatuře jedné strany a budování modelů fašistických, socialistických, nacistických a komunistických, podpořených industriálními, kolektivistickými plány, návraty do původních domovů a rasovou očistou. Po celá dlouhá staletí – a v moderních dějinách rovněž – se přirozenou součástí přesídlování stalo násilí na jednotlivci, na vymezených skupinách i na celých národech. Tyto základní postuláty se staly předmětem konferenčního jednání Přesídlování a vyhlazování obyvatelstva – syndrom moderních dějin ve dnech 11. a 12. listopadu 2014 v pražské vile Lanna, zorganizovaného pracovníky Historického ústavu AV ČR (HÚ AV ČR). Téměř
konference
Na konferenci vystoupila též austrlaská profeorka Lyndall Ryan, která je spolugarantkou specializovaného tématu Frontiers, Massacres and Resettlement of Populations XXII. Mezinárodního kongresu historických věd.
pět desítek historiků a vysokoškolských pedagogů z pěti států dvou kontinentů se ve svých referátech a následně v obsáhlé diskusi vyjádřilo k problematice manipulace, konfliktů a válek z důvodů náboženských, mocenských, politických, národnostních a rasových, které byly důsledkem xenofobie, diskriminace, perzekuce. Projevovaly se i v masovém měřítku represe, genocidy a holocaustu – zabíjení v obludných rozměrech. Dvoudenní
mezinárodní vědecké jednání sledovalo dějinná fakta z aspektu dvou ústředních témat mezinárodního a mezikontinentálního rozměru – přesídlování a vyhlazování obyvatelstva. Konferenci, inspirovanou nepochybně aktuálností tématu samotného, ale rovněž faktem, že tvoří podstatu speciálního panelu Frontiers, Massacres and Resettlement of Population XXII. Mezinárodního kongresu historiků, který se uskuteční v čínském Jinanu koncem srpna 2015, jehož garanty jsou Lyndall Ryan (Centre for the History of Violence, University of Newcastle v Austrálii) a Zlatica Zudová-Lešková (HÚ AV ČR), výrazně podpořili pracovníci HÚ AV ČR: Václava Horčáková, Jana Škerlová, Emil Voráček, Petr Prokš, Jan Němeček, Jiří Friedl a Vojtěch Kyncl. Problematiku zásadně obohatily rovněž příspěvky Heleny Noskové z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a kolegů z mnoha vysokých škol: Právnické fakulty a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Jan Kuklík, Jan Rychlík, Ondřej Žíla), z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a ze Západočeské univerzity v Plzni (Radek Soběhart, Marek Jakoubek). Nepochybně výrazným obohacením konference v tématu samotném, ale též ve formách vědecké práce – zvláště komparace a konfrontace – byla pojednání Lyndall Ryan s tématem tak typickým pro Austrálii – Taktika „Frontier Massacre“ a násilné přesídlení domorodých obyvatel Austrálie, Eleny Belovej ze Šolochovovy moskevské státní humanitní univerzity k otázkám přesídlení jižních Slovanů v novém Rusku v době rusko-turecké války v letech 1768–1774, německého historika Jőrga Roeslera k problematice přesídlení
Reprezentativní prostředí vily Lanna hostilo účastníky konference ze zahraničí i České republiky.
53
konference
Němců z „nového Polska“ do západního a východního Německa po druhé světové válce, a rovněž zástupců slovenské historické vědy z Bratislavy a Banské Bystrice – Michala Schvarce, Mateje Hanuly, Michala Šmigeľy, Branislava Šprochy a Pavla Tišliara. Ti se vyslovili k evakuaci německého obyvatelstva ze Slovenska v letech 1944–1945 v širších konsekvencích nacionálně-so cialistické „Volkstumspolitik“ v jihovýchodní Evropě a k podstatě „etnické čistky“ v kontextu historické zkušenosti a paměti. Účastníci konference se přes tragické historické poznatky posledních tří staletí shodli, že i na začátku
21. století problémů pronásledování, vyhánění a masakrů neubývá. Naopak: samotná Evropa v posledních dvou desetiletích byla poznamenána etnickými čistkami, mj. ve válkách v bývalé Jugoslávii, nejnověji na východní Ukrajině. Zásadní otázkou však zůstává, jaké jsou naděje na poučení se z brutality 18. až 20. století? Co by se mělo učinit, aby se nic podobného nejen v Evropě, nýbrž v celém světě neopakovalo? Kdo může reálně zamezit dalším čistkám a genocidám? To je zásadní otázka nejen pro historiky, ale pro dnešní generace lidstva. Zlatica Zudová-Lešková
Setkání uživatelů knihovnických systémů firmy KP-SYS Oddělení historické bibliografie Historického ústavu AV ČR a firma KP-SYS, uspořádaly dne 19. listopadu 2014 v kongresovém sále HÚ AV ČR setkání uživatelů knihovnických systémů firmy KP-SYS. Václava Horčáková na setkání představila projekt Bibliografie dějin Českých zemí. Ve svém vystoupení se zaměřila především na stav řešení ve třetím roce jeho trvání. Uživatelům z řad knihovníků odborných, specializovaných i městských knihoven byly představeny možnosti vyhledávání v databázi, která v současnosti obsahuje kolem 350 000 záznamů o literatuře z historie a příbuzných vědních oborů, včetně odkazů na plné texty v digitálních knihovnách a plné texty připojené k jednotlivým záznamům. Poté zástupci firmy KP-SYS Jan Pachol a Tomáš Krejzek představili novinky v systému Verbis a katalogu Portaro. Velmi diskutovanou otázkou byly možnosti půjčování elektronických knih v knihovnách – v součas-
nosti velmi aktuální problematika, která vyžaduje nová řešení v rámci knihovnických systémů. Po obědě vedoucí knihovny Historického ústavu Ivana Pittnerová provedla účastníky setkání knihovnou Historického ústavu včetně nové moderní studovny a skladů knih. Závěrečná diskuse byla zaměřena především na přípravu katalogizace podle katalogizačních pravidel RDA ve formátu MARC 21, která čeká všechny knihovny na jaře roku 2015. Středem zájmu účastníků setkání v HÚ AV ČR byl knihovnický systém Verbis. Tento program se vyvíjí od roku 2010 a dává do budoucna všem uživatelům včetně odborných a vědeckých pracovišť velké možnosti, jak ukázala i prezentace databáze Bibliografie dějin Českých zemí. Věra Hanelová
Václava Horčáková na setkání představila projekt Bibliografie dějin Českých zemí.
Setkání se účastnilo pět desítek zástupců uživatelů knihovnických systémů firmy KP-SYS.
54
konference
Jak psát dějiny velkých měst? V reprezentativních prostorách Nové radnice v Brně se ve dnech 19.–21. listopadu 2014 konala mezinárodní vědecká konference s názvem Jak psát dějiny velkých měst?, na jejímž uspořádání a (bezchybné) organizaci se podílelo několik institucí: Statutární město Brno – Archiv města Brna, Katedra historie FF UJEP, Historický ústav AV ČR a Historický ústav FF MU. Na konferenci zazněly zhruba čtyři desítky příspěvků (s tím, že jednání prvního dne volně přešlo v panelovou diskusi nad ústředním tématem konference; odpolední jednání druhého dne probíhalo ve dvou paralelních sekcích). Několik dalších badatelů představilo části svých aktuálních výzkumů na poli městských dějin prostřednictvím posterů. Poslední konferenční den byl zasvěcen „terénnímu výzkumu“ – účastníci konference měli možnost výběru ze čtyř druhů exkurzí. (Program konference je k dispozici na http://www.hiu.cas.cz/cs/download/konference/ 2014/program-konference-jak-psat-dejiny-mest-2014. pdf.) Organizátoři konference se snažili o zasazení tématu do středoevropského kontextu. Pozváni tedy byli Ferdinand Opll, emeritní ředitel vídeňského městského archivu a autor „dějin Vídně“, Juraj Šedivý ze Slovenské akademie věd, který se zabývá teorií textu a komunikace a podílel se na dějinách Bratislavy, Katalin Szende ze Středoevropské univerzity v Budapešti, jež vede v Maďarsku projekt Historický atlas měst a věnuje se dějinám uherských měst ve středověku, Zdzisław Noga z Uniwersytetu Pedagogicznego v Krakově zaměřený na polské dějiny měst středověku a raného novověku a na topografické prameny, či rumunská urbánní historička Judit Pál z univezity v Kluži. Všichni tito odborníci sledují intenzivně dění na české vědecké scéně; s dlouhodobým studijním pobytem přímo v Brně má zkušenost Thomas Krzenck z Lipska. Tematickou strukturu přednesených příspěvků můžeme vnímat ve dvou základních rovinách – 1. speciální, neboť řada příspěvků tak či onak vycházela ze zkušeností jediné lokality a 2. obecné, jako výpověď koncepce dějin jednotlivých měst ve vztahu ke klíčové otázce vložené do názvu celé konference. K tomu se již v úvodním referátu v přehledné formě deseti bodů vyslovil F. Opll a z dalšího průběhu jednání bylo zřejmé, nakolik i ostatní badatelé uvažují v analogickém základním rámci. Návazná diskuse jak k jednotlivým příspěvkům, tak v rámci obecných rozprav se pochopitelně nesla výrazně v rovině obecné (metodické), jakkoli ani specifika jednotlivých lokalit nezůstala docela stranou. Strukturu diskuse zčásti podmínila i skutečnost, že část příspěvků
byla věnována tématům průřezovým – od širokého rámce typu formování sítě měst a městeček, počátků a vývoje jejich obchodních a komunikačních kontaktů až po metodické otázky typu výpovědních možností archeologie, stavební historie, studia historickogeografického, ikonografického či kartografického pro dějiny jednotlivých lokalit (na straně jedné) a z hlediska koncepce syntéz městských dějin obecně (na straně druhé). Jako konkrétní příklad lze uvést obsáhlejší diskusi na téma do jaké míry a jakými cestami zohledňovat umělecké a kulturní dějiny v rámci syntéz dějin velkých měst. Přitom nešlo jen o to, že v některých případech stojí zmíněná témata poněkud na okraji a bývají zohledňována disproporčně lakonicky, ale také o to, nakolik je účelné kulturní a stavebně historický pohled na vývoj měst vydělovat do samostatných kapitol či oddílů a nakolik by naopak bylo vhodné (a také možné) pokusit se tato témata organicky zakomponovat do celistvého výkladu (nebo minimálně v tomto rámci důsledněji naznačit těsné vzájemné sepětí jednotlivých úhlů pohledu na jedinou někdejší realitu). Určitou spojnicí se zde ukazují být např. sociální dějiny měst – politický i hospodářský statut jednotlivých měst průběžně odrážela výstavnost i vnitřní umělecká výzdoba jednotlivých lokalit, sakrálních i profánních budov veřejných i soukromých. Shrnout průběh debat by bylo možné ve dvou následujících bodech: 1. Vyjma ojedinělých vstupů v rámci panelové diskuse nebyl dán prostor urbánním dějinám jako takovým – pozornost byla upřena na monografická zpracování dějin jednotlivých měst: na strukturu, eventuálně proporce takových pojednání, okruhy využívaných historických pramenů apod. Z průběhu jednání nicméně vyplynulo vcelku zřetelně, že koncepce dějin velkých měst je do značné míry jednotná – a to ať hovoříme o skutečně velkých středoevropských městech typu Prahy, Brna, Vídně, Bratislavy či Krakov anebo o velkých městech typu dnešních měst krajských a některých okresních; určitá unifikovanost základní koncepční struktury je pochopitelně dána možnostmi a limity výzkumů, resp. výpovědními možnostmi pramenné materie (prameny archeologické a stavebně historické, písemné, od 16./17. století pak též ikonografické / obrazové a kartografické / mapové v kombinaci s lokálními specifiky v podobě stavu dochování jednotlivých typů pramenů, resp. stavu archeologických, stavebně historických a urbanistických výzkumů v místě). 2. Velká diskuse se rozvinula kolem cílové skupiny čtenářů a „míry odbornosti“ textu a také o využití digitál55
konference / ocenění Na konferenci vystoupil mimo jiné i profesor Ferdinand Opll, autor „dějin Vídně“.
ních technologií při prezentaci komplexního výsledku studia dějin města (digitální encyklopedie, topografie, mapové portály či e-knihy). Z jednotlivých příspěvků i plenárních debat vyplynulo nicméně vcelku jednoznačně, že není důvodu k věci přistupovat ve smyslu „střetu / konkurence médií“ (tištěné versus elektronické). Zatímco tištěná díla představují, a na tom se i v (dohledné) budoucnosti sotva co změní, pohledy souborné a přehledné, základní trendy a tendence vývoje, zapojení lokálních dějin do širších souvislostí regionálních i nadregionálních, internet se naproti tomu jeví jako mimořádně vhodný prostor pro rozvíjení „mikrostudia“ (i nejvýpravnější tištěné publikace mohou být vybaveny
obrazovým materiálem v řádu několika stovek položek, zatímco na internetu lze dát desítky fotografií z jedné jediné ulice či dokonce k jednomu jedinému objektu, a zcela analogický princip platí potom o textech, těsněji či volněji vázaných na jednotlivé obrazové dokumenty). Role historika je pak klíčová v otázce výběru a utřídění tohoto materiálu. Nabízí se stále zdokonalovaná provázanost jednotlivých typů pramenů (prostorové umístění fotografií na mapu v mnoha variantách) – četné příklady možno uvézt ze zahraničí (Itálie: Benátky, Řím; Velká Británie: http://www.visionofbritain.org.uk/ apod.) Eva Chodějovská – Robert Šimůnek
Ocenění V roce 2014 získali významná ocenění tito pracovníci Historického ústavu AV ČR prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., dr.h.c. multi. Emeritní profesor FF UK, oceněn za vynikající výsledky v rozvoji vědeckého poznání a jejich využití v pedagogickém procesu. Ocenění udělil děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Mgr. Eva Chodějovská, Ph.D. Cena Akademie věd České republiky v kategorii Oblast humanitních a společenských věd, za Historický atlas 56
měst ČR, sv. č. 24, Praha-Smíchov, Praha 2013. Ocenění udělil předseda Akademie věd České republiky. http://abicko.avcr.cz/fotogalerie/ceny_avcr_2014.html Mgr. Blanka Jedličková 2. ročník Studentské soutěže nakladatelství Academia, vítězka v kategorii Humanitní a společenské vědy s prací Ženy na rozcestí. Ocenění udělilo nakladatelství Academia, Středisko společných činností AV ČR.
ocenění
Vítězka studentské soutěže nakladatelství Academia Blanka Jedličková přebírá ocenění. Eva Chodějovská přebírá ocenění z rukou předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše.
PhDr. Bolom Sixtus-Kotari, Ph.D. Cena děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity za vynikající doktorskou disertační práci: Michael Blažek – superintendant moravský a protestantská společnost pozdního osvícenství. Ocenění udělil děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D. Pamětní odznak Památníku Lidice, oceněn za dlouholetou spolupráci s Památníkem Lidice, za podíl na rozvoji vztahů Památníku Lidice s veřejností a za odborné, osvětové a popularizační aktivity v rámci činnosti Památníku Lidice. Ocenění udělil ředitel Památníku Lidice JuDr. Milouš Červencl. redakce
Vojtěch Kyncl oceněný Pamětním odznakem Památníku Lidice s prezidentem republiky Milošem Zemanem na pietním vzpomínkovém shromáždění k 72. výročí vypálení osady Ležáky.
Udělení čestného členství Sdružení historiků ČR Stanisławu Bylinovi V krásném prostředí barokního Fürstenberského paláce, které je sídlem Velvyslanectví Polské republiky v Praze, se 28. května 2014 konala výjimečná slavnost. Na pozvání polské velvyslankyně J. E. Grażyny Bernatowicz zde uspořádalo Sdružení historiků ČR (SH ČR) spolu s Historickým ústavem AV ČR (HÚ AV ČR) slavnostní předání čestného členství SH ČR vynikajícímu polskému medievistovi, prof. Stanisławu Bylinovi. Na setkání, jehož se zúčastnilo několik desítek historiků z řady akademických ústavů a univerzit a jež moderoval Roman
Baron z HÚ AV ČR, promluvili kromě paní velvyslankyně také brněnský historik a poslanec Parlamentu České republiky Jiří Mihola, místopředseda Akademie věd ČR Pavel Baran, předseda Sdružení historiků ČR Jiří Ko cian a ředitelka Historického ústavu AV ČR Eva Semotanová. Poté, co Jaroslav Pánek z HÚ AV ČR přednesl laudatio, které přinášíme níže, a předseda SH ČR předal oslavenci diplom čestného členství, zavzpomínal prof. Bylina na přátelství s českými historiky, počínaje Františkem Michálkem Bartošem a Josefem Mackem a konče 57
ocenění Předseda Sdružení historiků ČR Jiří Kocian, polská velvyslankyně v ČR Grażyna Bernatowicz a polský medievista prof. Stanisław Bylina
svými mladšími vrstevníky. Připomněl, že ho k českým dějinám přivedla neobyčejně zajímavá dynamika pozdně středověkého vývoje našich zemí a že pokládal za
svůj celoživotní úkol přispět svou vědeckou a organizační prací k polsko-českému porozumění. redakce
Stanisław Bylina – vynikající polský historik bohemistického zaměření a organizátor polsko-českých vědeckých vztahů (Laudatio při slavnostním předání diplomu čestného člena Sdružení historiků České republiky profesoru Bylinovi na Velvyslanectví Polské republiky v Praze 28. května 2014) České dějiny mají v zahraničí jen málo takových znalců a česká historická obec má v cizině ještě méně tak upřímných přátel, jakým je vynikající polský medievista a dlouholetý ředitel Historického ústavu Polské akademie věd ve Varšavě profesor Stanisław Bylina. Hned úvodem lze říci, že kdyby snad nebylo Stanisława Byliny, poznání starší české minulosti v Polsku by bylo o hodně chudší a hlavně by se nikdy nerozvinuly vědecké a lidské vztahy mezi historiky obou našich národů do takové šíře a hloubky, jak je tomu dnes. Stanisław Bylina se narodil v Kielcích 4. dubna 1936, vystudoval slovanskou filologii a historii na Varšavské 58
univerzitě, kde byl roku 1964 promován a kde se roku 1972 habilitoval v oboru historických věd. Roku 1992 se stal mimořádným a roku 1994 řádným profesorem. Jeho vědecká kariéra je spjata především s Polskou akademií věd, kde působil nejprve v Ústavu slavistiky, potom v Historickém ústavu (Instytutu Historii PAN), jehož se stal roku 1990 ředitelem. Téměř dvě desetiletí ztělesňoval nejen toto ústřední vědecké pracoviště historických věd v Polsku, ale také proměny bádání v období obnoveného demokratického zřízení. V této době se profesor Bylina všestranně zapojil do organizace humanitních disciplin v Polsku jako místopředseda Polského
ocenění
národního komitétu historiků, místopředseda Komitétu historických věd a Rady ředitelů ústavů Polské akademie věd. Stal se členem řady vědeckých a redakčních rad (mj. i ústředního časopisu polských historiků Kwartalnik Historyczny, specializované revue Heresis atd.). Roku 2001 byl zvolen rovněž členem prestižní Varšavské vědecké společnosti – Towarzystwo Naukowe Warszawskie. Vzhledem ke svému zaměření na středověké dějiny střední Evropy (především polských a českých zemí) se zapojil do všech aktivit, jež směřovaly k rozvoji polskočeské vědecké spolupráce. Přijal členství ve vědeckých radách Centra silesiakálních a bohemistických výzkumů na Vratislavské univerzitě, Ústavu pro středovýchodní Evropu v Lublinu a podílel se na řadě dalších bilaterálních záměrů. Zvláště důležité bylo, že roku 1995 založil Komisi pro dějiny českých zemí a polsko-českých vztahů (Komisja Dziejów Czech i Stosunków Polsko-Czeskich) při Komitétu historických věd PAN, jejímž byl do roku 2001 předsedou; když předával předsednictví dalšímu osvědčenému bohemistovi, profesoru Wojciechu Iwańczakovi, měla již tato instituce pevně vybudované základy. V době turbulentních změn v organizaci různých vznikajících a opět zanikajících dvoustranných orgánů vyrostla ve skutečnou stálici, která ve spolupráci s polskými univerzitami pořádá každé dva roky konference k vybraným tématům ze středověkých a raně novověkých dějin polských a českých zemí a vydává z nich kvalitní vědecké publikace. Tato činnost, k níž jsou vždy ve značném počtu přizváni čeští odborníci, nemá na české straně obdoby a je sama o sobě velkým darem Polska českým historikům. Profesor Bylina, který skvěle ovládá češtinu, je častým hostem v Praze a významně se účastní spolupráce s našimi institucemi – především s Historickým ústavem AV ČR, kde působí v mezinárodní redakční radě Českého časopisu historického, a s Centrem medievistických studií v Praze, jehož se stal dopisujícím členem. Tato vědecká součinnost přinesla mnoho zajímavých plodů, z nichž je nutno konkrétně zmínit alespoň jeden: Jako čelný představitel polské historiografie spolupracoval Stanisław Bylina na počátku 21. století s Českým národním komitétem historiků na přípravě společné sekce, věnované dějinám politické kultury ve střední Evropě, pro XX. mezinárodní kongres historických věd v australském Sydney. Polsko-českým úsilím se tehdy za vydatného podílu profesora Byliny podařilo prolomit překážky, jež byly kladeny menším zemím při organizaci světových kongresů historiků zástupci těch států, které tradičně ovládají Mezinárodní komitét historických věd. Nikoli náhodou je od té doby česká historiografie spolu-
organizátorem vždy přinejmenším jednoho zasedání na světových kongresech historických věd. Lze říci, že bez polské podpory v roce 2005, kdy byla v Praze a Varšavě vydána dvousvazková publikace Political Culture in Central Europe (10th to 20th Century), by se to sotva podařilo.
Polský medievista prof. Stanisław Bylina.
Aby však za svým obrovským organizačním dílem nezmizel sám historik Stanisław Bylina, je nutno alespoň v největší stručnosti sumarizovat jeho dílo. Od šedesátých let 20. století vyšla dlouhá řada monografií a studií, v nichž tento vědec prozkoumal středověké dějiny středoevropského prostoru, zejména z hlediska christianizace, lidové zbožnosti, náboženské mentality a kolektivních představ, heretických a reformačních hnutí, a zvláště pak husitství. Už roku 1966 vydal Stanisław Bylina první knihu, která se dotýkala ideových kořenů české reformace a jejich odezvy v Polsku na příkladu Konráda Waldhausera (Wpływy Konrada Waldhausera na zie miach polskich w drugiej połowie XIV i pierwszej połowie XV wieku, Wrocław-Warszawa-Kraków 1966). Potom následovalo několik knih o středověkých herezích (Wizje społeczne w herezjach średniowiecznych. Humiliaci, begini, begardzi, Wrocław 1974; Ruchy heretyckie w średniowieczu, Wrocław 1991), o lidové kultuře 59
ocenění Potlesk předních představitelů české vědecké, zejména historické obce pro čestného člena Sdružení historiků Stanisława Bylinu.
a vnímání posmrtného života (Człowiek i zaświaty. Wizje kar pośmiertnych w Polsce średniowiecznej, Warszawa 1992; Kultura ludowa Polski i Słowiańszczyzny śred niowiecznej, Warszawa-Łowicz 1999) a o procesu chris tianizace polského venkova (Chrystianizacja wsi pol skiej u schyłku średniowiecza, Warszawa 2002). Tvorba vlastních monografií byla doprovázena vydáváním a spoluautorstvím na mnoha kolektivních pracích o náboženských a církevních dějinách středověku, o historii práva a idejí, o kulturních a sociálních dějinách, ale také speciálně o česko-polských literárních vztazích (Stosunki literackie polsko-czeskie i polsko-słowackie 1890–1939, Wrocław 1978) a o polských ohlasech husitství (Polskie echa husytyzmu, Warszawa 1999). Z bohemikálních studií je třeba připomenout alespoň některá témata – vztahy Matěje z Janova ke Slezsku, chiliasmus Jana Želivského a Jana Amose Komenského, protihusitské veršované výtvory, otázku elit v kacířském hnutí, české národní vědomí v pozdním středověku, laickou zbožnost ve světle Postily Jana z Rokycan, vztah Františka Palackého k českému reformnímu hnutí a tak by bylo možno ještě dlouho pokračovat. Uvolnění od většiny vědecko-organizačních povinností umožnilo profesoru Bylinovi soustředit se na psaní monografií, jichž vyšlo za posledních osm let celkem šest. Dvě z nich jsou věnovány pozdně středověké zbožnosti (Religijność późnego średniowiecza, Warszawa
60
2009) a půvabným úvahám o cestách, hranicích a spojujících mostech v dějinách (Drogi, granice, mosty, Warszawa 2012). Všechny ostatní představují souhrn Bylinova celoživotního bádání o husitství (Na skraju lewicy husyckiej, Warszawa 2005; Hussitica, Warszawa 2007) a jeho syntetický obraz této středověké epopeje (Rewolucja husycka, Warszawa 2011). Nejnovější knížka, věnovaná výpravě husitů na basilejský koncil (Podróż husytów do Bazylei, Warszawa 2013), symbolicky otvírá toto téma evropskému srovnávacímu bádání. Jakkoli zůstává dílo skvělého polského medievisty neuzavřeno, již nyní působí v jednotlivinách pozoruhodně a ve svém celku impozantně. Spolu s výsledky obětavé organizační práce představuje mimořádný vklad do evropské a světové historické bohemistiky a do rozvoje polsko-českých vědeckých vztahů. Profesor Stanisław Bylina, vyznamenaný již ze strany Akademie věd ČR Medailí Františka Palackého za zásluhy v historických vědách, si vrchovatě zasloužil nejvyšší vyznamenání, jímž Sdružení historiků České republiky disponuje. Projevem naší upřímné vděčnosti a uznání se stává udělení čestného členství, o němž rozhodlo valné shromáždění celostátního Sdružení historiků 10. prosince 2013, a také dnešní předání diplomu jakožto svědectví o trvalém sepětí profesora Stanisława Byliny s českou historickou obcí. Jaroslav Pánek
rozhovor
Rozhovor Rozhovor Evy Semotanové s prof. PhDr. Milanem Hlavačkou, CSc., vedoucím oddělení dějin 19. století Historického ústavu AV ČR Milane, jako vedoucí oddělení dějin 19. století stojíš často před nelehkým úkolem formulovat nové směry výzkumu a témata konferencí, které jsou vždy velmi úspěšné a hojně navštívené. Které problémy a otázky z dějin 19. století Tě v poslední době nejvíce oslovují a provokují? Každý historik by měl sršet nápady a do jisté míry předvídat „nosné“ trendy bádání, ale také by je měl sám promýšlet a iniciovat jejich veřejné projednání (nejlépe na semináři či konferenci). Historik by neměl zůstat, jak říkával bývalý ředitel Historického ústavu prof. František Šmahel, jenom „specialistou“, ale neustále prokazovat širší záběr, který by se měl opírat, alespoň podle mého názoru, především o metodologii sociálních dějin a měl by také „zatahovat“ do historického „provozu“ podněty z historické sociologie a antropologie. Pokud ještě lze do nového nápadu či nasvícení problému z jiného (nového) úhlu pohledu zakomponovat třetí rozměr, tedy především s tím související proměnu území či krajiny, pak se domnívám, že o přitažlivosti grantu, monografie, konference či semináři apod. je už dopředu rozhodnuto. Z témat, která mne v poslední době oslovila a bylo je možno zpracovat například ve formě kolektivní monografie, bych zmínil problematiku vzniku občanské společnosti prostřednictvím samosprávy, koncept míst paměti (konkrétněji pak zkoumání ztráty paměti krajiny v důsledku umělého přejmenování), dále problematiku mecenátu a kulturu veřejného daru, fenomén chudinství, vlivu železnice na konstrukci jednotného času anebo kulturně historicky pojaté biogramy podnikatelských rodin. Většina pracovníků Tvého oddělení má pracoviště v brněnské pobočce Historického ústavu AV ČR, je tato skutečnost na překážku vzájemným kontaktům a spolupráci? Dějiny českých zemí si o vytváření „detašovaných pracovišť říkají samy (škoda, že nemá náš ústav či oddělení – kromě Brna a Českých Budějovic – pobočku také v Opavě nebo v Ostravě) a zde pracují lidé, kteří s moravskou zemí a Brnem obzvlášť soucítí. To je neviditelný, ale velmi důležitý (subjektivní) moment pro vlastní přemýšlení, psaní a volbu témat. A naši „Brňáci“ svou prací
jasně dokazují, že jejich témata nikdo jiný nemůže vymyslet a ani vlastně formulovat; například se jedná o utváření historického vědomí Moravanů, ať už to byli pozdější Češi nebo Němci, formování jiné politické kultury či jiné přístupy k řešení chudoby a samosprávy anebo vytváření užitečných historických slovníků. Takže odpovídám na otázku, že kontakt s brněnskou pobočkou je intenzívní a oboustranně inspirující. Jaká byla Tvoje životní cesta k dějinám 19. století? Oslovilo Tě „dlouhé“ 19. století již v době studia nebo jsi jako mnozí z nás nejprve „fandil“ období středověku? Mne nejdříve – už na základní škole – oslovily dějiny starověkého Říma, a toto hobby mi vydrželo až do prvního ročníku na FF UK. Jenom předesílám, že jsem absolvent humanitní větve hořovického gymnázia, která byla se čtyřhodinovou dotací latiny týdně otevřena poprvé ve školním roce 1969/1970 a za několik let poté zrušena. Kromě dějepisu jsem uvažoval o studiu zeměpisu: záliba v mapách a ve čtení krajiny mi vydržela podnes. V prvním ročníku FFUK oboru historie-germanistika se mě po zkoušce z latiny (absolvoval jsem u profesora Bejlovce) a ze starověkých dějin snažil nedávno zesnulý doc. Radoslav Hošek (z Brna) přesvědčit o tom, abych u něho zůstal a vybral si pro další kvalifikační práce nějaké „římské“ téma. Odolal jsem. O mém zaměření na moderní dějiny (do roku 1918) nejen českých zemí rozhodli na FF UK především výborní učitelé. Na ně jsem měl opravdu, aniž bych tomuto štěstí nadbíhal, neuvěřitelně velké štěstí, což s odstupem času může dnes posoudit každý historik. Doc. Karel Novotný byl přísný v prosemináři, semináře a zkoušky jsem absolvoval u profesorů Miroslava Hrocha, Josefa Petráně, Otto Urbana, který tenkrát začínal opět učit, a Aleše Skřivana. Naprosto jsem se minul s prof. Robertem Kvačkem, který v 70. letech minulého století mohl učit jen 19. století, ale ten se pak po letech stal „mým“ kolegou. Právě ta okolnost, že v roce 1977 začal po dlouhé odmlce přednášet Otto Urban českou společnost 19. století, rozhod-
61
rozhovor / z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost
la o mém příštím zaměření v době, kdy jsem ještě „koketoval“ se „světovou politikou“. Působíš také jako profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi Tvými doktorandy jsou nadaní mladí odborníci. V čem jsou jiní než v době, kdy jsi sám připravoval svoji doktorskou disertaci? Jaké mají perspektivy a možnosti uplatnění v oboru? Jsou opravdu jiní, ale i stejní. Jinakost je dána především jinými možnostmi individuálního rozvoje ve svobodné společnosti. Jejich svobodné rozhodování je do jisté míry vykoupeno příští sociální a profesní nejistotou. Volnost pohybu a stěhování po univerzitách v rámci nejrůznějších výměnných programů jim dává šanci zakotvit hlavně myšlenkově v jiném intelektuálním prostředí, což s sebou přináší rozhled, nadhled, nebojácnost, jazykovou kompetenci a průbojnost. Tuto šanci ale podle mne využívá stále málo studentů. Starost o (vysoké) materiální zabezpečení v Praze jim paradoxně využití této šance komplikuje, protože jsou zaměstnáni jinde a hlavně něčím jiným. Stejní jsou především v tom, že náš obor si vybírají vyložení nadšenci a idealisté, což je dobře. Ovšem v důsledku příliš nepovedených školských reforem posledního čtvrtstoletí se excelentní špička studentů neustále zužuje. Z těch se stávají naši doktorandi s nejistou budoucností uplatnění v oboru. Podílíš se již mnoho let na přípravě a průběhu prestižní středoškolské dějepisné soutěže gymnázií v historii, pořádané Gymnáziem Cheb. V čem spatřuješ trvalou, zvyšující se oblibu soutěže, ačkoliv otázky jsou pro studenty gymnázií značně obtížné? Obliba a prestiž této již mezinárodní soutěže gymnaziálních družstev v dějepisných znalostech (účastní se jí ta-
ké slovenská gymnázia) je dána osobou pořadatele, a tou je profesor Miroslav Stulák. Vkládá do perfektně připravené organizace soutěže obrovské množství energie, času a prostředků, které je formou sponzoringu schopen získat ve vysokých obnosech. Tyto prostředky pak vkládá v den soutěže do studentů formou daru těch nejlepších dějepisných knih povětšinou za účasti samotných autorů, ať už se jedná o oblíbené popularizátory historie (Stanislav Motl či Petr Hora-Hořejší) anebo profesionální historiky (profesoři Petr Čornej či Milena Lenderová). Ona dokonalost se rodila postupně a někdy i mimoděk, zvláště když se nebyli středoškolští profesoři schopni dohodnout na správné odpovědi, což – jak víme – není jenom jejich problém. Samotná soutěž, které předcházejí krajská předkola, je velice náročná. Vítěze, což je pro mne první deset družstev z osmdesáti, bych okamžitě přijal bez přijímacího řízení ke studiu dějepisu na FF UK. Poslední otázka souvisí s mým profesním zaměřením, historickou geografií. Zajímalo by mě, zda existuje krajina (region), současná či historická, která je Ti blízká? Mojí krajinou byly a jsou Brdy. Mám je prochozené, proježděné na kole a dokonale ohmatané. Je zde moje minulost a ukotveny vzpomínky. Teď tu vychovávám i svoji budoucnost. Navíc se nyní naskýtá možnost poznat toto liduprázdné pohoří uprostřed Čech ještě blíže. Vojenský výcvikový prostor se téměř po stu letech otevře veřejnosti. Tak jsem zvědav, zda v Padrťských rybnících a jejich přítocích ještě žijí říční raci, které jsem tu poprvé uviděl v roce 1959... Milane, děkuji za rozhovor. Eva Semotanová
Z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost Přednáška zahraničního hosta K dlouholeté tradici Historického ústavu AV ČR neodmyslitelně patří pořádání přednášek významných zahraničních odborníků v oblasti historických věd s bohemistickým zaměřením. Na tuto tradici navázala přednáška Polityczny fenomen kultu św. Wita w średniowiecznej Europie (Politický fenomén kultu sv. Víta ve středověké Evropě), kterou dne 6. května 2014 proslovila profesor62
ka Gdaňské univerzity, bývalá ředitelka tamního Historického ústavu, Anna Panerová. Tato badatelka o kulturních a církevních dějinách středověku v současné době působí jako vedoucí doktorského studia historie a dějin umění na Fakultě historie Gdaňské univerzity. Jako autorka mnoha knižních publikací (monografie, syntézy, edice, vysokoškolská skripta, učebnice) přiblíži-
z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost
Profesorka Gdaňské univerzity Anna Panerová pronesla přednášku o kultu sv. Víta ve střední Evropě.
la polským čtenářům nejen řadu předních osobností českých dějin (mj. vědecké biografie Jana Husa či Jana Žižky), ale v polském prostředí přispěla také svým dílem k poznání historického vývoje českých zemí za vlády Přemyslovců a Lucemburků (Jan Hus. Wielcy ludzie
Kościoła, Kraków 2000; Kronika bardzo piękna o Janie Żiżce, dworzaninie króla Wacława, komentarz i tłuma czenie A. Paner, Gdańsk 2000; Jan Żiżka z Trocnova, Gdańsk 2002; Luksemburgowie w Czechach. Historia polityczna ziem czeskich w latach 1310–1437, Gdańsk 2004; Przemyślidzi. Od Borzywoja I do Przemysła II Otokara. Ludzie i wydarzenia w latach 872–1278, Gdańsk 2008). V tomto kontextu nelze opomenout ani dlouholeté členství prof. Panerové v Komisi pro dějiny českých zemí a polsko-českých vztahů při Polské akademii věd (Komisja Dziejów Czech i Stosunków Polsko-Czeskich Komitetu Nauk Historycznych PAN). V rámci její činnosti uspořádala v roce 2006 v Gniewu polsko-českou konferenci Rola komunikacji i przestrzeni w średniowiecznych i wczesnonowożytnych dziejach Czech i Polski (Úloha komunikace a prostoru v dějinách českých zemí a Polska ve středověku a raném novověku). Přednášku, která se konala ve studovně HÚ AV ČR, stručně uvedl zástupce ředitelky Martin Holý; mezi posluchači z řad vědecké i laické veřejnosti počtem a aktivitou během následné diskuse vynikali zejména pracovníci oddělení dějin středověku (Eva Doležalová, Robert Šimůnek a další). Poděkování za zdárný průběh celé akce však patří všem přítomným: z doposud nejmenovaných v první řadě zaměstnancům knihovny, zástupcům všech ostatních oddělení či pořizovatelům fotodokumentace, z nepřítomných pak také překladateli českého resumé přednášky Romanu Madeckému.
Anna Panerová s Romanem Baronem a Martinem Holým
63
z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost
Obsah přednášky proslovené v polském jazyce, jejímž základem byl hutný, více než dvacetistránkový text, nelze pochopitelně shrnout do pouhé jedné věty; zájemcům nechť poslouží alespoň následující konstatování autorky polské knižní publikace o umučení, legendě a kultu sv. Víta (Święty Wit. Męczeństwo, legenda i kult, Gdańsk 1995): „Kult sv. Víta ve středověké Evropě lze vzhledem k počtu patrocinií, územnímu rozsahu a době trvání považovat za mimořádný jev. Světec byl uctíván na více než 1250 místech, z nichž se každé desáté pyšnilo tím, že vlastní jeho relikvie. Výmluvným důkazem starobylosti tohoto kultu jsou toponyma odvozená od světcova osobního jména, jež se vyskytují na území Itálie, Německa, Rakouska, Srbska či Chorvatska. Sv. Vít
sehrál důležitou roli také v českých zemích, přičemž rozvoj jeho kultu určovaly významné politické události, na jejichž počátku byla výstavba kostela sv. Víta knížetem Václavem v letech 929–935. Vít se později o roli zemského patrona dělil se sv. Václavem a sv. Vojtěchem, avšak 15. červen, den památky jeho mučednické smrti, byl vždy klíčovým datem. Karel IV. Lucemburský jako dědic Přemyslovců propagoval české světce včetně sv. Víta. K tomu sloužila výstavba katedrály, využívání světcova patronátu během státních slavností, rozšiřování litanií o jeho jméno, ikonografie, a především získání relikvií sv. Víta pro katedrálu. Vyvolalo to oživení kultu, a tak se Vítovo jméno objevovalo v pojmenováních kostelů a kaplí až do 19. století.“ Roman Baron
Uherský náboženský exil jako kulturní transfer v důsledku „kolektivní viny“? Historička Eva Kowalská z Historického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě navštívila Historický ústav AV ČR na jaře roku 2014. V úterý 8. dubna 2014 pak v přednášce Uherský konfesionální exil v kontextu mobility lidí a idejí představila jedno ze svých badatelských témat. Uherské království bylo v raném novověku azylovou zemí. V relativně krátké době během druhé poloviny 17. století se však změnilo na nábožensky nestabilní region. Zatímco z českých zemí stále přicházeli nekatoličtí utečenci, zasáhla Uhry vlna rekatolizace spojená s konfiskacemi a pronásledováním. Exil sice nebyl masovým doprovodným prvkem tohoto procesu, výrazně ale ovlivnil především nekatolickou část společnosti.
Eva Kowalská z Historického ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě navštívila Historický ústav AV ČR už poněkolikáté.
64
Přednáška poukázala na široké kontexty exilu jak v procesech kulturního transferu, tak v možnostech objevování „modernizačních“ strategií. Přednáškou inspirovaná bohatá diskuse nastolila mj. otázku míry „inovativnosti“ anonymní a „kolektivní“ viny v procesech proti uherským protestantům a při ovládání, resp. kontrole obyvatelstva obecně; naznačila také široké možnosti výzkumu společenských vazeb a sítí, kterými evangelíci působili na dobové evropské „veřejné mínění“. Některé z tezí přednášky jsou zpřístupněny v aktuální – v pořadí již páté – monografii autorky. Sixtus Bolom-Kotari
Přednáška o uherském konfesním exilu se těšila pozornosti zejména odborníku na dějiny raného novověku a 19. století.
z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost / prezentace výzkumu a publikací historického ústavu av čr
Atentát na Heydricha a město Police nad Metují Tyto dvě podstaty tvořily 26. srpna 2014 náplň stejnojmenné, téměř tříhodinové přednášky Zlatici ZudovéLeškové, vědecké pracovnice Historického ústavu AV ČR. Přednáška a následná bohatá diskuse se uskutečnila v hlavním sále polických Pellyho domů v rámci prázdninové akce Letní terasa Pellyho domů polické veřejnosti, organizované Martinou Váňovou a Pavlem Frydrychem.
Přednáška Zlatice Zudové-Leškové přilákala do sálu polických Pellyho domů mnoho zájemců.
Dnes je již obecně známe, že významnou měrou na samotné organizaci atentátu na Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora, třetího nejvyššího představitele SS v hodnosti obergruppenführera, generála policie, šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti
(RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), který vykonali českoslovenští vojáci, rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942, se podíleli i občané východních Čech. Méně známou skutečností však je, že vedle Pardubic a Kosteleckých Končin svůj díl organizace a odpovědnosti přinesli i občané Police nad Metují: někteří spoluorganizátoři atentátu se v Polici narodili, nebo zde krátce žili, jiní parašutisty jednotlivých československých výsadků za tímto účelem do okupované vlasti dopravených, všestranně podporovali, ale též jiným město poskytlo na čas azyl díky jeho mnohým obětavým občanům. Přednášky se účastnili zástupci všech generací – jak pamětníků, tak středoškolských studentů a žáků místní základní školy, a to vzdor tomu, že jejich učitele je nepodpořili. Milým překvapením pro starostku města Mgr. Idu Jenkovou bylo, že akci svými dotazy značně oživili i občané okolních obcí. Všichni přítomní projevili stálý zájem nejen o dějiny svého města, ale rovněž o národní a státní historii. Na závěr přednášky Zlatica Zudová-Lešková přítomným představila knižní podobu ojedinělého díla – Akademického atlasu českých dějin pod autorským vedením Evy Semotanové, ředitelky Historického ústavu AV ČR (vydalo nakladatelství Academia, Praha 2014), kde svojí malou fotografickou prezentaci má i město Police nad Metují. Zlatica Zudová-Lešková a redakce
Prezentace výzkumu a publikací Historického ústavu AV ČR Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku V literární kavárně Krásné ztráty se dne 15. října 2014 uskutečnila prezentace publikace Dany DvořáčkovéMalé, Jana Zelenky a kol.: Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku, kterou roku 2014 vydalo Nakladatelství Lidové noviny ve spolupráci s Historickým ústavem AV ČR. Na knize se podílely téměř tři desítky badatelů z oborů historie, archeologie, dějin umění a literatury. Její obsah přináší barvitý pohled na dvorskou společnost přemyslovského období v širším
evropském kontextu. Čtenáře seznamuje například s dvorskou kulturou, se životem panovnické rodiny, s vývojem ideálu dvorného rytíře, různými podobami turnaje a dvorské lásky. Hlavní texty doplňují tematická výkladová okna, jež se zaměřují na vybrané stránky soudobého života. Pro dokreslení dobové reality obsahuje kniha řadu překladů ze středověkých pramenů a zejména bohatý obrazový doprovod. Jan Zelenka
65
prezentace výzkumu a publikací historického ústavu av čr
Historické atlasy měst, Most a Sušice Ve stylových prostorách expozice starého Mostu v Městské knihovně Most byl dne 2. října 2014 veřejnosti představen v pořadí již 26. svazek řady Historický atlas měst České republiky, věnovaný Mostu. Mezi doposud vydanými svazky se jednalo o počin svého druhu ojedinělý – atlas věnovaný historickému královskému městu takřka bezezbytku zaniklému a souběžně na zelené louce vznikajícímu městu novému (dnešnímu). I tento díl ovšem měl tradiční strukturu v podobě textové části (historický vývoj města, bibliografie, podrobný seznam map, plánů a vyobrazení) a mapové a obrazové části. Spektrum pracovních metod a postupů, jež jsou v atlasové řadě již tradiční, bylo tedy potřeba rozšířit především o specializované rekonstrukční (historické) mapy, odrážející razantní proměny krajiny i využití ploch, zaniklé vsi v regionu, anebo třeba vývoj městské hromadné dopravy a také trať proslulé rychlodráhy Most–Litvínov. Tomu odpovídalo i složení autorského kolektivu, čítající na devatenáct specialistů z řad pracovníků Historického ústavu AV ČR Praha, Přírodovědecké fakulty UK Praha (atlas byl vydán v rámci společného grantového projektu těchto institucí: Výzkumné centrum historické geografie. Grantový projekt excelence, GAČR, P410/12/ G113) a ovšem mnoha odborníků z regionu, bez jejichž přispění by vydávání celé řady Historický atlas měst bylo podstatně problematičtější. Čtyři z členů autorského kolektivu za účasti zástupců vedení města i široké kulturní veřejnosti představili široké spektrum aktivit Výzkumného centra historické geografie (Eva Semotanová, Historický ústav AV ČR) i řadu Historický atlas měst České republiky (Robert Šimůnek, Historický ústav AV ČR), speciálně mostecký svazek
pak Martin Myšička (SOkA Most) a Karolína Tichá (Magistrát města Mostu). Na oficiální křest atlasu navázala neformální debata se zájemci z řad přítomných hostů, přičemž program pokračoval křtem nově zhotoveného funkčního modelu přesunu mosteckého děkanského kostela v roce 1975 na dnešní místo a instalací zachráněného torza sochy Tomáše G. Masaryka z doby první republiky. Robert Šimůnek
V rekonstruovaných prostorách společenského sálu Muzea Šumavy v Sušici byl dne 12. prosince 2014 veřejnosti představen v pořadí 27. svazek řady Historický atlas měst České republiky, věnovaný Sušici. Pro zařazení do atlasové řady byla Sušice zvolena jakožto typ města charakterizovaného dochovaným středověkým půdorysem, domovní zástavbou od renesance po současnost, jedinečným krajinným rámcem, do něhož přesáhla posvátná krajina v bezprostředním okolí města, a samozřejmě také svou tradicí výroby zápalek s dalekosáhlým dopadem v řadě směrů. V tomto smyslu také přítomní členové autorského kolektivu Sušici představili zájemcům z řad veřejnosti laické a částečně i odborné, s ukázkami pestré škály historických pramenů (písemných, ikonografických, kartografických), jež ve svém úhrnu přispívají k rekonstrukci městských dějin jako celku i speciálním tématům typu městského urbanismu, rozlévání města do krajiny (předměstská zástavba, kapucínský klášter, kaple Anděla Strážce, morový hřbitov u kaple sv. Rocha) apod. A jako takové všechny našly své adekvátní místo ve vydaném
Autorský kolektiv prezentuje Historický atlas ČR – Most.
66
prezentace výzkumu a publikací historického ústavu av čr Robert Šimůnek, Jan Lhoták a Zdeňka Řezníčková, ředitelka muzea v sálu Muzea Šumavy v Sušici veřejnosti představují v pořadí 27. svazek řady Historický atlas měst České republiky.
atlasovém svazku. Jako specifický aspekt městských dějin byl v atlasu – a pochopitelně i při prezentaci – vyzdvižen sušický průmysl, v čele se světově známou továrnou Solo. Jedná se o mimořádný fenomén hospodářský, sociální i urbanistický, jehož počátky spadají do první poloviny 19. století a nepříliš slavné konce na začátek 21. století. Podobně jako v předcházejících atlasových svazcích a v souladu se základní koncepční osnovou řady Historický atlas měst České republiky obsahuje i sušický atlas část textovou (včetně bibliografie), mapovou a obrazovou, přičemž jednak jsou reprodukovány staré mapy (počítaje v to i kolmé letecké snímky od padesátých let 20. století), plány (mimo jiné i unikátně podrobný regulační plán města z roku 1896) i vyobrazení (sušická ikonografie je bohužel až poměrně mladého data, nejstarší
položky se datují od přelomu 18. a 19. století), a jednak byla i tentokráte součástí atlasu série rekonstrukčních map zachycujících proměny městského urbanismu od pozdního 18. do počátku 21. století, pozornost byla věnována městskému jádru („město v hradbách“) a jeho topografii, a konečně i sídelnímu vývoji oblasti zachycenému formou dvojice rekonstrukčních map. Na oficiální křest atlasu – a symbolicky se tak stalo nikoli vínem, ale vodou z řeky Otavy, jež byla pro život města od samých počátků v mnoha ohledech určující (a zčásti je tomu tak podnes) – navázala neformální debata se zájemci z řad přítomných hostů, jíž prolínaly i postřehy z aktuální putovní česko-bavorské výstavy věnované fenoménu (přeshraničního) pašeráctví v 18.– 20. století. Robert Šimůnek
Jubilejní dvacátý mezinárodní knižní veletrh Svět knihy 2014 Jubilejní dvacátý mezinárodní knižní veletrh Svět knihy 2014 se konal od 15. do 18. května 2014 již tradičně ve Veletržním paláci na Výstavišti v Praze-Holešovicích. Čestným hostem veletrhu bylo Maďarsko. Stejně jako v minulých letech probíhal veletrh od čtvrtka do neděle. Ve čtvrtek byl slavnostně zahájen za přítomnosti mnoha osobností české i maďarské kultury. Jedním z čtyř set devíti vystavovatelů byl již počtvrté Historický ústav AV ČR. Tentokrát byl náš výstavní stánek díky panu Petru Čížkovi, který navrhl a zhotovil propagační plakáty, výraznější než dříve. Od prvních chvil,
kdy se brány otevřely, přicházeli k našemu stánku návštěvníci – zájemci o historickou literaturu. Jako již v minulosti patřily k nejprodávanějším jednotlivé díly souboru Historický atlas měst České republiky. Absolutně nejžádanějším titulem se v roce 2014 stala práce autorského kolektivu pod vedením Milana Hlavačky České země v 19. století. Proměny společnosti v moderní době. 1., 2, Praha 2014. Veletrh je vždy jedinečnou příležitostí pro společné setkávání nakladatelů, knihkupců, autorských týmů i badatelů s odbornou i laickou veřejnosti. Pro nás knihovní-
67
prezentace výzkumu a publikací historického ústavu av čr
Nová podoba stánku Historického ústavu spolu s usměvavou obsluhou (na snímku Lenka Němečková a Ivana Pittnerová) lákala zájemce o odbornou historickou literaturu.
ky je veletrh mj. příležitostí, abychom se setkali s kolegy, s nimiž denně při své práci sice komunikujeme, ale málokdy se vídáme osobně. Na margo tohoto fenoménu si zde dovolím malou poznámku. Úroveň námi poskytovaných služeb je samo-
68
zřejmě primárně dána odbornou úrovní a profesionalitou, nicméně – stejně jako i v jiných profesích – stupeň rozvoje neformálních vztahů často pomáhá překonávat problémy zdánlivě nepřekonatelné. Práce knihovníků prošla a prochází v posledních letech velkou proměnou. Čím dál tím více sílí role vzájemné komunikace. Nejen s klienty, což je standardní, nýbrž i se stále se zvyšujícím množstvím knihoven, s nimiž spolupracujeme. Síť spolupracovníků se neustále rozšiřuje a prohlubuje jak teritoriálně, tak i dimenzionálně. Díky tomu dokážeme našim klientům poskytovat komplexnější a sofistikovanější služby. Nechci zde zabíhat do podrobností, ale jak všichni víme, dobře fungující knihovna dnes není pouze místem, kam se chodí vracet vypůjčené knihy a odnášet si jiné. Dnešní knihovny jsou v prvé řadě informačními centry, ať již na úrovni celostátní, mezinárodní či regionální. Od rána do večera, po celou otevírací dobu, byly stánky většiny vystavovatelů – včetně toho našeho – v obležení návštěvníků. Dobrý pocit, který přináší zájem o námi prezentovanou expozici, dokáže jednoznačně přehlušit skutečnost, že ke konci každého dne je už personál stánku z řad pracovnic Historického ústavu AV ČR (Ivana Pittnerová, Lenka Němečková, Miroslava Čtvrtlíková, Jana Růžičková) unavený. Vítaným zpestřením celého veletrhu je řada doprovodných programů. Dominují autogramiády a setkávání s autory. Samozřejmě převládající náplní těchto akcí je v té či oné formě převážně beletrie. Což je skutečnost, která zcela odpovídá charakteru veletrhu. Skladba vystavovatelů je nesmírně pestrá. Nejrozsáhlejšími expozicemi se prezentují největší nakladatelské domy, ale jsou zde k vidění i prezentace specifických subjektů s velmi rozdílnou tématikou a se zacílením na diferencované okruhy a zájmy čtenářů všeho druhu. Zde bych se rovněž ráda na okamžik zastavila. Autorské čtení a autogramiádu jsme uspořádali v loňském roce. Pro letošní rok jsme se nakonec rozhodli tuto formu nevyužít, nicméně úvaha zůstává i pro příští rok(y). Naší ambicí v minulých třech letech bylo představit a přiblížit návštěvníkům veletrhu činnost a možnosti nakladatelství Historický ústav. Tento cíl se nám dle mého soudu podařilo splnit. Rádi bychom v budoucnu přispěli k prezentaci Historického ústavu AV ČR i dalšími aktivitami. Ivana Pittnerová
prezentace výzkumu a publikací historického ústavu av čr
Knižní veletrh Havlíčkův Brod V Havlíčkově Brodě se ve dnech 17. a 18. října 2014 konal již 24. ročník Podzimního knižního veletrhu, a to podruhé za účasti Historického ústavu AV ČR. I když se na první pohled může zdát překvapivé, že se v menším okresním městě kraje Vysočina koná tak velká kulturní
O stánek Podzimního knižního veletrhu se jako obvykle staraly Ivana Pittnerová (na snímku) a Lenka Němečková.
akce, je vždy bohatě zastoupena produkcí nakladatelů, což láká velké množství milovníků knih. V Havlíčkově Brodě se nachází i Krajská knihovna Vysočiny, která by dle zvyklostí měla sídlit v krajském městě, a tím je pro kraj Vysočina Jihlava. To rovněž svědčí o významném kulturním vlivu města Havlíčkův Brod. Loňského 24. ročníku Podzimního knižního veletrhu se zúčastnilo sto šedesát pět vystavovatelů. Počet návštěvníků místního kulturního domu Ostrov překročil 15 000 za oba dny konání. Kulturní dům nedisponuje tak velkými prostory jako Svět knihy na Výstavišti – Praha v Holešovicích, a tak havlíčkobrodský kulturní dům doslova praskal ve švech. V přilehlých prostorách nebo u jednotlivých větších nakladatelů se v průběhu veletrhu průběžně konaly přitažlivé doprovodné akce. U našeho stánku byl tradičně velký zájem o Historické atlasy měst České republiky, ale také o čerstvé novinky nakladatelství. Celkově věnují čtenáři publikacím Historického ústavu AV ČR trvalou pozornost a rovněž v Havlíčkově Brodě se Lenka Němečková a Ivana Pittnerová, které se za náš ústav veletrhu zúčastnily, setkaly pouze s příznivými ohlasy. Ivana Pittnerová
Burza knih Po delší odmlce, způsobené rekonstrukcí budovy Historického ústavu AV ČR a Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR v Praze na Proseku, se v úterý 18. února 2014 konala další oblíbená Burza knih. Již předem jsme shromažďovali dary, duplikáty a přebytky zaměstnanců ústavu a jako vždy jsme měli obavy, aby se našel dostatek zájemců. Do burzy jsme přijali všechny donesené knihy, většinou odbornou literaturu, zaměřenou na české, československé i světové dějiny, biografie různých osobností ze světa hudby, literatury a dalších oborů. Informace o konání burzy jsme zveřejnili nejen pomocí interní e-mailové korespondence, ale také na webových stránkách Historického ústavu AV ČR. Místem konání byla opět ústavní studovna. Tentokrát jsme se rozhodli uspořádat burzu pouze v úterý a nechat studovnu i pro bádání otevřenou celý den, tedy až do 19 hodin. Bylo to zjevně dobré rozhodnutí, protože poslední z řady zájemců dorazil v šest hodin večer a odcházel se třemi plnými taškami a vtipnou poznámkou na téma malé radosti své manželky, poté co ho uvidí i s „úlovky“.
Lidé přicházeli průběžně a vybírali celý den, mimo jiné např. pracovníci Středočeského muzea. Naše obavy z nižší účasti a malého zájmu se ukázaly liché. Před uzavřením zbylo sotva deset procent titulů, vše ostatní bylo rozebráno. Zájem byl nejen z řad zaměstnanců ústavu, ale burzu navštívili i studenti a naši pravidelní čtenáři.
Mezi nabízenými tituly si vybrali etablovaní badatelé (na snímku medievista Zdeněk Žalud z Katedry filozofie a etiky ZSF JU) i studenti.
69
prezentace výzkumu a publikací historického ústavu av čr / výstavy
Knihy nám v průběhu dne nejen ubývaly, ale také přibývaly, neboť kolegové nosili drobné přebytky svých soukromých knihoven po celý den. Tímto se zcela na
plnil smysl naší burzy, aby knihy, které v některé knihovně již nejsou využity, potěšily čtenáře v jiné. Ivana Pittnerová
Výstavy Muzeum v Podchřibí – Památník Oldřicha Pechala Ve Vřesovicích na Kyjovsku bylo v neděli 5. října 2014 slavnostně otevřeno Muzeum v Podchřibí. Akce se uskutečnila pod záštitou předsedy vlády České republiky Bohuslava Sobotky. Zřizovatelem muzea je Obec Vřesovice, projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Muzeum je věnováno dějinám a současnosti mikroregionu Podchřibí a jeho jádro tvoří Památník Oldřicha Pechala, místního rodáka, parašutisty, velitele skupiny Zinc, která byla vysazena na území protektorátu v březnu 1942. Autorem koncepce i libreta expozice je pracovník brněnské pobočky Historického ústavu Milan Řepa. Část expozice vznikla v rámci programu spolupráce Akademie věd s kraji a regiony České republiky; Historický ústav AV ČR je zároveň oficiálním partnerem projektu muzea. Milan Řepa a redakce
Pohled do nově otevřené expozice muzea.
Vltavské ostrovy v Praze V předsálí Geografické knihovny Přírodovědecké fakulty UK, Albertov 6, Praha 2 se konala od 3. listopadu 2014 do 31. ledna 2015 výstava Vltavské ostrovy v Praze. Představila historii i současnost vltavských ostrovů nacházejících se na území hl. m. Prahy výstižnými texty, dobovými obrázky i současnými fotografiemi. K zhlédnutí byly i staré mapy, zachycující ostrovy v různých obdobích – ostrovy současné i ty, které dnes již v reálu nespatříme. Vltavské ostrovy, které lze považovat za specifická místa uprostřed města, byly svědkem mnoha zajímavých událostí, např. prvního fotbalového derby Sparta-Slavie, premiéry Smetanovy symfonické básně Má vlast či, uskladnění rekvírovaných zvonů za války. Výstava podala i mnoho informací o budoucnosti ostrovů. K dispozici byly názory návštěvníků ostrovů, účastníků šetření prováděného studenty geografie v rámci výuky. Výstavu připravilo Centrum geografie volného času, Centrum pro výzkum v kulturní a historické geografii 70
Ukázka výstavního panelu.
výstavy / popularizace
při katedře sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze ve spolupráci s Mapovou sbírkou UK a Výzkumným centrem historické geografie, ve kterém působí autorky výstavy Dana Fialová, Michaela Steyerová (obě PřF UK) a Eva Semotanová (HÚ AV ČR). Autorkou grafiky byla Martina Hupková a s realizací výstavy významnou pomocí přispěla Geografická knihovna.
Od února 2015 bude výstava k dispozici i dalším zájemcům – informace o možnosti zapůjčení poskytuje Geografická knihovna
[email protected]. Podle zprávy Přírodovědné fakulty UK (na webu Historického ústavu AV ČR) redakce
Popularizace V Chebu proběhl XXIII. ročník prestižní dějepisné soutěže Třiadvacáté finále prestižní dějepisné soutěže studentů gymnázií České republiky proběhlo ve čtvrtek 20. listopadu 2014 – tradičně opět v Chebu. Zúčastnilo se ho sedmdesát pět tříčlenných týmů, z toho šestnáct ze Slovenska. Vzhledem ke stoupajícímu zájmu o soutěž se uskutečnila v rámci minulého ročníku premiérově také krajská kola, jež proběhla napříč oběma republikami, od Karlových Varů až po Košice. Do nich se zapojili studenti dvou set padesáti sedmi českých a slovenských gymnázií. Tento ročník se tematicky zaměřil na stále intenzivně diskutované období meziválečného Československa od vzniku samostatného státu v roce 1918 až do sklon-
ku druhé republiky v březnu 1939. Zadání otázek, které šly mnohdy nad rámec středoškolského studia, zohlednilo v dostatečné míře nejen vývoj v českých zemích, včetně česko-německého vztahu, ale i politické, společenské a kulturní poměry na Slovensku. Česko-slovenský charakter soutěže se projevil také ve volbě odborných garantů soutěže, kterými byli Jan Rychlík z Filozofické fakulty UK, Roman Holec z Historického ústavu SAV a Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR. K dalším zástupcům Historického ústavu AV ČR, přítomným v Chebu, patřil i Milan Hlavačka, vědecký garant předchozího ročníku a dlouholetý odborný spolupracovník soutěže.
Vítězové soutěže, studenti z Brna, a nejlepší družstvo ze Slovenské republiky se společně s organizátory setkali s předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Janem Hamáčkem.
71
popularizace
Soutěž, jejíž organizaci se věnuje především pedagog chebského gymnázia Miroslav Stulák, si získala oblibu nejen v odborné obci, ale také ve veřejném prostoru. Přispívá tak ke zvýšení zájmu o historii a k prohloubení povědomí o významu humanitních věd obecně. Svědčí o tom nejen množství sponzorů, mj. i z řad politiků, krajských úřadů a měst, ale rovněž účast řady veřejných činitelů přímo na soutěži. Loňský ročník oficiálně podpoři-
lo poprvé také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, ministr Marcel Chládek se osobně zúčastnil chebského finále a předal pohár vítězi, jímž se tentokrát stalo družstvo brněnského gymnázia. Druhé místo získali studenti z Litoměřic a na třetím se umístili gymnazisté z Pardubic. Během ledna 2015 byli organizátoři soutěže a úspěšní účastníci přijati v Senátu a v Poslanecké sněmovně PČR. Jaroslav Šebek
Život a historie vypálených obcí aneb „Znáte nás?“ V roce 2014 se Historický ústav AV ČR spolupodílel na vzdělávacím projektu s názvem: Život a historie vypálených obcí aneb „Znáte nás?“. Při obhajobě navrženého projektu před odbornou komisí Ministerstva zemědělství jsem byl zástupcem Historického ústavu AV ČR a se starostkou města Hlinska Magdou Křivanovou jsme v hodnocení společenské důležitosti, promyšlenosti a očekávaných výsledků obsadili první místo z více než sedmi desítek podaných návrhů. Smyslem projektu spolupráce financovaného z Programu rozvoje venkova, který společně připravily a realizovaly Místní akční skupina Hornolidečska o. s., Místní
akční skupina Ploština, Místní akční skupina Šumperský venkov a Místní akční skupina Hlinecko, o. s., bylo spojit podobné osudy českých obyvatel v obcích, které byly za druhé světové války vypáleny a upozornit na tyto historické události očima současných dětí a studentů v regionech. Vzpomínali jsme obětí následujících vesnic, jež postihla krutost nacistické války: Ležáky, Český (původně Nový) Malín, Zákřov, Ploština, Prlov, Vařákovy Paseky a Javoříčko. Mladí lidé ve věku mezi deseti až patnácti lety navštívili během dubna a května roku 2014 své přátele v dalších regionech a přímo v místě válečných zločinů vy-
Exkurs: Jak by vypadaly Ležáky dnes? Lucie Sodomková ZŠ Krouna, 14 let V dubnu jsme byli s naší paní učitelkou na výletě v Ležákách. Navštívili jsme památník a paní průvodkyně nás potom také provedla celou osadou, ukázala nám jednotlivé „hrobodomy“ a u každého vyprávěla osud rodiny, která v něm bydlela. Když jsme přišli nahoru ke kříži a rozhlédli se po osadě, tak mě napadlo: „Jaké by to tu bylo dnes, kdyby se v roce 1942 nic nestalo?“ A protože jsem také z takové malé vesničky, tak si to možná umím trochu představit. V dobách socialismu by se některé domy změnily ve zděné, patrové, nevzhledné škatule s různými ornamenty kolem oken. Některé z nich by dnes byly na prodej, a tak by jejich okolí bylo zarostlé a na domě by vlála reklama realitní kanceláře. V jiných by zase žili jen starší lidé, většinou babičky a dědečkové, protože jejich potomci by se odstěhovali za prací a lehčím životem do Chrudimi, do Pardubic, do Hlinska nebo jenom do většího Včelákova, kde je alespoň škola. Menší dřevěná stavení by sloužila k rekreaci chalupářům, byla by udržovaná a vybavena spoustou věcí z půdy. Na zahrádkách by kvetly pečlivě udržované skalky a všude se rozkládal sekačkou posekaný trávník. Bylo by slyšet občas smích, někdy pláč nebo nadávky, štěkání psa nebo bučení krávy. Každý den by se ozvala známá skladba z místního rozhlasu a začátek „Oznamujeme občanům...“. A jak by vypadal mlýn? V padesátých letech by byl pravděpodobně znárodněn, možná by sloužil jako sklad nějakého materiálu a postupně se rozpadal. V lepším případě by přežil a dnes by byl vrácen potomkům bývalých majitelů. Ti by zde možná zřídili muzeum mlynářství, vystavovali by různá náčiní a největší atrakcí by bylo mlýnské kolo. V rybníku by dnes pěstovali rybáři kapry, nebo by sloužil jako koupaliště. Také ho mohli v padesátých letech zavést odpadky a dnes by zde byla mokrá neudržovaná louka. V dolech by se už dávno netěžilo a byly by zarostlé a sloužily místním jako divoké skládky. Ale žádné kdyby neplatí. Dnes je tu krásně a ticho, ozývá se zpěv ptáků, všude je posekaná tráva, ale nikde není slyšet lidský hlas.
72
popularizace
slechli moji odbornou přednášku i vyprávění pamětníků… ano pamětníků, jejichž výpovědi byly často spojeny s popisem prožitků těch nejsurovějších podob války. Pamětníci většinou přesáhli věk osmdesáti let a i přes ztížené podmínky přicestovali za dětmi ze stovky kilometrů vzdálených míst, aby jim vyprávěli příběhy své i zavražděných rodičů, sourozenců, přátel a známých. Po setkání vždy následovala prohlídka muzea nebo prostoru zničené vesnice. Podstatou vzdělávacího projektu byl úkol pro děti, aby své dojmy, znalosti a představy zpracovaly uměleckou formou. Škála výsledných děl byla široká od literárního zpracování, přes namalované obrázky, keramické výrobky až po fotografie. Bohužel ne všechny práce se vešly do stostránkové knížky, která byla vydána v nákladu dvanácti tisíc kusů a v elektronické verzi je zdarma k dispozici všem školám v České republice. Na dvě stě padesát dětí odevzdalo za pomoci svých učitelů zdařilá díla, jak si může čtenář sám prohlédnout v knize a v podobě krátké ukázky přečíst na straně 72. Projekt (především přednášky) si vyžádal podrobnou přípravu a archivní bádání. Těchto dílčích výsledků jsme využili v přípravě turistických letáků, které získaly jednotlivé obce ve formě sjednoceného balíčku. Přes dvacet tisíc kusů těchto letáků bude v následujících sezónách informovat turisty a ve školách i učitele o děsivých okamžicích, na něž
nesmíme zapomenout, ale které bude bez pamětníků stále těžší připomínat. Velmi dojemné bylo slavnostní předávání hotových knih všem zúčastněným dětem a studentům v novém Multifunkčním centru (MFC) v Hlinsku. Pro děti byl připraven celodenní program, ve kterém hlinečtí gymnazisté zahráli svoji úspěšnou hru „Národní třída“, upozorňující na nebezpečí neonacismu, neokomunismu i lidské zloby a nenávisti. Do MFC přijeli rovněž někteří pamětníci, starostové obcí a zástupci tisku. Na závěr programu předával každému žákovi vytvořenou knížku osobně pracovník Historického ústav AV ČR Emil Voráček. Ne každý umí potřást rukou devítiletému žáčkovi a slovy „Odvedl jste kus dobré práce, pane kolego,“ mu dát najevo upřímné uznání. Velké poděkování patří mladému týmu MASek a vedoucí realizace paní Olině Ondráčkové, která projekt vymyslela a dozorovala. Jsem pyšný, že vědecko-výzkumná instituce, jakou je Akademie věd ČR, byla připravena dopomoci k výbornému výsledku. Nepochybuji o významu naší práce, kterou jsou nejen vydané knížky a letáky. Především jsme vytvořili pomyslný mezigenerační most, po kterém přešlo tam a zpět bezmála tři sta dětí. Řada z nich snad za pár desítek let převezme odpovědnost za uchování odkazu „jejich“ pietních míst a lidských příběhů… ty děti budou naší nadějí. Vojtěch Kyncl
Připomenutí 70. výročí likvidace rodinného tábora v Osvětimi Historický ústav AV ČR uspořádal ve spolupráci s Nadačním fondem obětem holocaustu v sobotu 8. března 2014 návštěvu polské Osvětimi, které se zúčastnilo téměř sto žáků, studentů a zájemců z řad veřejnosti z Hlinska v Čechách. Účastníci si za doprovodu tří pamětníků, paní Evy Liškové, pánů Michala Salomonoviče a Luďka Eliáše a velvyslance České republiky v Polsku dr. Jakuba Karfíka připomněli vraždu 3792 terezínských Židů. Byla to vůbec největší masová vražda československých občanů během druhé světové války. Oběti pocházely ze všech koutů Čech, Moravy a Slezska. Několik desítek z nich bylo původem z Německa, Rakouska a Nizozemí. Dne 8. září 1943 dorazily do Osvětimi dva transporty s celkem 5007 osobami, které nebyly rozděleny selekcí. Šlo o úplné rodiny; staly se rukojmími v dosud nejasných záměrech nacistického režimu. Snad byla hlavním důvodem snaha o zakrytí genocidy Židů před očekávanou návštěvou Mezinárodního výboru Červeného kříže. Oba transporty byly umístěny v části tábora BIIb a rodi-
ny mohly přes den pobývat společně. K této skupině přibyla v prosinci 1943 skupina ještě dalších 5007 lidí, mezi nimi i naše průvodkyně Eva Lišková, jíž bylo v té době čtrnáct let. Do tábora přišla s otcem, matkou a sestrou: „Když vlak zastavil, rozletěly se dveře a všude byl hrozný hluk a uniformy a lidi v pruhovaných oblecích, kteří hrozně křičeli. Tatínek se chtěl napít u okapu a tam jej poprvé zmlátili. To byl hrozný pohled. A všude jen příšerný nasládlý smrad, moře bláta, nafouklé modré mrtvoly kolem domů a zpívající dráty.“ Je velký rozdíl číst tato slova v časopise a stát s přeživším svědkem na železniční rampě osvětimského tábora… Za šest měsíců pobytu zářijových transportů v táboře zahynulo 1140 lidí. V noci ze 7. na 8. března byli vězni z těchto dvou transportů převedeni do jiné části tábora a z 8. na 9. března bylo 3792 dětí, žen a mužů zaplynováno v krematoriu II a III. Mezi oběťmi byl i Fredy Hirsch, německý Žid, který se stal ochráncem všech dětí, jež do Osvětimi z Terezína přicházely.
73
popularizace Skupina studentů z Hlinska při návštěvě Osvětimi, v popředí velvyslanec České republiky v Polsku Jakuba Karfík a Vojtěch Kyncl.
Průvodci byli tří pamětníci, paní Eva Lišková a pánové Michal Salomonovič a Luděk Eliáš (mezi nimi na snímku Vojtěch Kyncl).
Eva Lišková, u ruin tzv. dětského bloku a obklopena posluchači, tiše popsala zážitek oněch hodin z 8. na 9. března 1944: „V noci nás vzbudil hrozný křik a štěkot. Bylo vidět, že se něco děje a celý vybraný tábor odváděli pryč. Ráno bylo všude ticho (…) a ty komíny ráno jen kouřily a šlehaly z nich plameny. To jsme jako děti sledovaly a čekaly, kdy nás taky zabijou. A samy jsme se špičkovaly: „Hele podívej nahoru, taky poletíš jak obláček.“ Hluboké citové pohnutí všech přítomných ještě umocnila hudební a pěvecká vystoupení dvou studentek, která zazněla u ústředního památníku mezi bývalými krematorii. Smrt v plynových komorách očekávali i transportovaní z prosincových skupin. Proto vězni plánovali povstání na 20. června 1944, přesně šest měsíců po příjezdu pě74
ti tisíc terezínských obyvatel. V květnu přibylo ještě dalších 7503 vězňů. Podle hodnověrných informací byla likvidace tábora odložena a nakonec byla odvezena část vybraných vězňů do jiných táborů za prací. V noci z 10. na 11. července bylo ovšem zavražděno 3000 žen a dětí a následující noc z 11. na 12. července zahynulo dalších 3500 osob. Od září 1943 do května 1944 bylo do Osvětimi II Březinka převezeno 17517 vězňů z terezínského ghetta, z nichž válku nakonec přežilo necelých dvanáct set. Se zapadajícím sluncem jsme opustili největší vyhlazovací tábor, plni dojmů z důstojné připomínky obětí nacistického režimu. Vojtěch Kyncl
popularizace
Týden vědy a techniky v Historickém ústavu v Praze Měsíc listopad se nejen pro vědce tradičně nese ve znamení Týdne vědy a techniky, organizovaném Střediskem společných činností AV ČR a spojeným i s Dny otevřených dveří na ústavech AV ČR. Dny otevřených dveří se v brněnské pobočce Historického ústavu AV ČR konaly 6. listopadu a na pražském pracovišti 11. listopadu 2014. V Praze navštívili mnozí zájemci přednášku Zdeňka Doskočila, zaměřenou na osobnost československého prezidenta Gustáva Husáka. Velká pozornost byla věnována i největšímu (6 kg) aktuálnímu dílu našeho ústavu, jímž je Akademický atlas českých dějin, prezentovaný nejen na Dni otevřených dveří, ale také v rámci pražské Literární kavárny v knihku-
pectví Academia ve Wiehlově domě, kde o něm rovněž 6. listopadu promluvila ředitelka ústavu Eva Semotanová. Jaroslav Šebek přednášel na půdě Akademie věd ČR na téma vztahu církve a nacionalismu, Jiří Martínek referoval o Českých cestovatelích v průběhu staletí na zámku v Pardubicích. Pod názvem Historie psaná hřbitovem se uskutečnily dvě nevšední exkurze, které pracovník oddělení biografických studií Jiří Martínek uspořádal v červnu na vinohradský a v listopadu na bubenečský hřbitov. Zvláště podzimní vycházka ke hrobům známějších i méně známých osobností českých dějin zaujala více než čtyři desítky zájemců. Jiří Martínek
Zdeněk Doskočil se své přednášce zaměřil na osobnost československého prezidenta Gustáva Husáka.
Jaroslav Šebek přednášel na půdě Akademie věd ČR na téma vztahu církev a nacionalismu.
Jiří Martínek uspořádal v listopadu tematickou vycházku na bubenečský hřbitov.
75
popularizace / pracovníci historického ústavu av čr publikují
Týden vědy a techniky v brněnské pobočce Středobod Týdne vědy a techniky představoval pro brněnskou pobočku Den otevřených dveří, který se v roce 2014 uskutečnil 6. listopadu. Zájemci o historii si mohli vyslechnout přednášku Jiřího Friedla o Polsku za druhé světové války. Přednášející se zaměřil na tři klíčové okamžiky – vpád německých vojsk, obsazení části Polska Sovětským svazem a varšavské povstání. O tom, že přítomné téma zaujalo, svědčila bezmála hodinová diskuse, která následovala po přednášce. Aleš Vyskočil a Pavel Cibulka představili publiku nový Akademický atlas českých dějin a jeho prezentaci doprovodili výkladem o minulosti i přítomnosti historických atlasů a soustředili se přitom na metodologii jejich zpracování. Pro návštěvníky pobočky byla rovněž připravena exkurze
v knihovně spojená s výstavou publikací pracovníků pobočky a knih z nakladatelství Historický ústav. Tu mohla shlédnout v předchozí den také skupina studentů historie z filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kteří mají exkurzi v pobočce jako součást úvodu do studia předmětu. Týden vědy a techniky dovršila tradiční přednáška pro veřejnost, která se konala v kavárně Knihkupectví Academia na náměstí Svobody. Ladislav Hladký pro ni zvolil aktuální téma i atraktivní titul: „Tak nám zabili Ferdinanda!“ Začala první světová válka v Sarajevu? Rovněž tato látka posluchače zaujala a nesčetné dotazy z publika ukončila teprve zavírací doba knihkupectví. Milan Řepa
Ladislav Hladký svou přenáškou o počátku první světové války velmi upoutal návštěvníky brněnské kavárně Knihkupectví Academia.
Pracovníci Historického ústavu AV ČR publikují Výběrová bibliografie Historického ústavu za rok 2014 (s doplňky za rok 2013) Monografie, sborníky, atlasy a edice vydané nakladatelstvím Historický ústav BARON, Roman – MADECKI, Roman (edd.) Česká polonistická studia: tradice a současnost (filologie – historie – politologie – právo). Praha, Historický
n
76
ústav, 2014. 619 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, Řada A – Monographia, 56). ISBN 978-80-7286-245-0. BLECHOVÁ, Lenka (ed.) Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae
n
pracovníci historického ústavu av čr publikují
et Moraviae. Tomus. VIII. 1364–1378. Fasciculus 1. 1364–1366. Praha, Historický ústav, 2014. 344 s. ISBN 978-80-7286-247-4. HLAVAČKA, Milan – DROBESCH, Werner – CIBULKA, Pavel – HÁJEK, Jan – ŘEPA, Milan – VELKOVÁ, Alice n České země v 19. století. Proměny společnosti v moderní době. 1. Praha, Historický ústav, 2014. 478 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, řada A – Monographia, 43). ISBN 978-80-7286-207-8. HLAVAČKA, Milan – BARON, Roman – POKORNÁ, Magdaléna – ŘEPA, Milan – ŠÍSTEK, František – VLČEK, Radomír – VYSKOČIL, Aleš – TINKOVÁ, Daniela n České země v 19. století. Proměny společnosti v moderní době. 2. Praha, Historický ústav, 2014. 476 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, řada A – Monographia, 48). ISBN 978-80-7286-218-4. HLAVAČKA, Milan – BOLOM-KOTARI, Sixtus – ŠIMON, Patrik n V zákopech mysli. Život, víra a umění na prahu velké války. Praha, Historický ústav, 2014. 191 s. (Práce Historického ústavu Akademie věd České republiky, řada A – Monographia, 51). ISBN 978-80-7286-233-7.
v Evropě a na mírové konferenci v Paříži. Praha, Historický ústav, 2014. 332 s. ISBN 978-80-7286-234-4. ŘEPA, Milan Moravané – Němci – Rakušané. Vlasti moravských Němců v 19. století. Praha, Historický ústav, 2014. 261 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, řada A – Monographia, 47). ISBN 978-80-7286-226-9.
n
SEMOTANOVÁ, Eva – BIČÍK, Ivan – BURDA, Tomáš – HELLMICH, Manfred – HLADKÁ, Eva – KLÁPŠTĚ, Jan – KRÁLOVÁ, Eliška – KUČERA, Zdeněk – KUPKOVÁ, Lucie – KVAPILOVÁ, Alena – MARADA, Miroslav – MYŠIČKA, Martin – PACINA, Jan – PAVLÍČEK,Tomáš – ŠIMŮNEK, Robert – ŠTÝS, Stanislav – TICHÁ, Karolína – VELÍMSKÝ, Tomáš – VYSKOČIL, Aleš n Historický atlas měst České republiky, svazek č. 26 − Most. Praha, Historický ústav, 2014. 129 s. ISBN 978-80-7286-228-3 SEMOTANOVÁ, Eva – LHOTÁK, Jan – PTÁK, Martin – ŠIMŮNEK, Robert n Historický atlas měst České republiky, svazek č. 27 – Sušice. Praha, Historický ústav, 2014. 76 s. ISBN 978-80-7286-229-0. SEMOTANOVÁ, Eva Historická krajina Česka a co po ní zůstalo. Praha, Historický ústav AV ČR, 2014. 19 s. (Věda kolem nás).
n
HLAVAČKA, Milan – CIBULKA, Pavel (edd.) Chudinství a chudoba jako sociálně historický fenomén: ambivalence dobových perspektiv, individuální a kolektivní strategie chudých a instrumentária řešení. Praha, Historický ústav, 2014. 623 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, řada A – Monographia, 46). ISBN 978-80-7286-225-2. n
NĚMEČEK, Jan – SMETANA, Vít – FRIEDL, Jiří – JEDLIČKOVÁ, Blanka – ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica – HUBENÝ, David – EICHLER, Jan – VORÁČEK, Emil – DEJMEK, Jindřich n Československo-sovětská smlouva 1943. Praha, Historický ústav, 2014. 212 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, řada A – Monographia, 55). ISBN 978-80-7286-237-5. PROKŠ, Petr Diplomacie a „Velká válka“ 1914 – 1918/1919. Kapitoly o dějinách diplomacie za první světové války
n
ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica – VORÁČEK, Emil (edd.) Theory and practice of the welfare state in Europe in 20th century. Prague, Historický ústav, 2014. 639 s. (Práce Historického ústavu AV ČR, řada A – Monographia, 49). ISBN 978-80-7286-216-0.
n
Časopisy vydané Historickým ústavem Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma. Numero 9. Praga–Roma, Istituto Storico Ceco di Roma et al., 2014. ISBN 978-80-7286-223-8; ISSN 1214-9438. n Bulletin Historického ústavu AV ČR. Roč. 25. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 1214-1836. n
77
pracovníci historického ústavu av čr publikují
Český časopis historický. Roč. 112, č. 1, č. 2, č. 3, č. 4. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 0862-6111. n Folia Historica Bohemica. Sv. 28, č. 2, Historický ústav, 2013; Sv. 29, č. 1. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 0231-7494. n Historická geografie. Roč. 40, č. 1, č. 2. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 0862-710X. n Mediaevalia Historica Bohemica. Roč. 16, č. 2. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 0862-979X. n Moderní dějiny. Časopis pro dějiny 19. a 20. století. Roč. 22, č. 1, č. 2. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 1210-6860. n Slovanský přehled. Roč. 100, č. 1, č. 2, č. 3. Praha, Historický ústav, 2014. ISSN 0037-6922. n
Monografie pracovníků Historického ústavu AV ČR vydané v jiných nakladatelstvích v České republice BLECHOVÁ, Lenka – BLÁHOVÁ, Marie – BENEŠOVSKÁ, Klára – BOBKOVÁ, Lenka – BRAVERMANOVÁ, Milena – DOLEŽALOVÁ, Eva – DUBEC, Ivan – DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana – MATĚJKOVÁ, Jana – FROLÍK, Jan – HAVEL, Dalibor – HLAVÁČKOVÁ, Hana – CHOTĚBOR, Petr – KOŠÁTKOVÁ, Anna – MAŠKOVÁ, Pavlína – MARÁZ, Karel – NODL, Martin – PANUŠKOVÁ, Lenka – SEMOTANOVÁ, Eva – SLÁDKOVÁ (TELNAROVÁ), Kateřina – STANOVSKÁ, Sylvie – ŠIMŮNEK, Robert – RAJTEROVÁ, Petra – RAZIM, Jakub – ŘÍHOVÁ, Milada – VŠETEČKOVÁ,Zuzana – ZELENKA, Jan – ŽALUD, Zdeněk – ŽEMLIČKA, Josef n Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku. Praha, NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 626 s. ISBN 978-80-7422-276-4.
CHODĚJOVSKÁ, Eva – HOJDA, Zdeněk – TESAŘÍKOVÁ, Alexandra – HAJNÁ, Milena – MAREŠOVÁ, Jana n Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. II. Cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z let 16781682. Praha, NLN, Nakladatelství Lidové noviny; Praha, Národní galerie v Praze, 2014. 874 s. ISBN 978-807422-283-2; ISBN 978-80-7035-560-2 JANIŠ, Dalibor Zemské soudnictví na Moravě vrcholného středověku. Brno, Matice moravská, 2013. 275 s. (Knižnice Matice Moravské, 39). ISBN 978-80-86488-98-1.
n
KUČERA, Martin (ed.) Jan Blahoslav Čapek. Antropismus. (O nové lidství). Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2014. 250 s. ISBN 978-80-86142-52-4.
n
KUČERA, Martin Karel Berman. Kronika života operního pěvce. Praha, Academia, 2014. 600 s. (Paměť, 77). ISBN 978-80-200-2320-9.
n
KYNCL, Vojtěch Stroje na smrt. Plynové vozy a nacistická technologie konečného řešení. Praha, Epocha, 2014. 302 s. ISBN 978-80-7425-222-8.
n
MAKARIUSOVÁ, Marie – KUČERA, Martin – MARTÍNEK, Jiří – NOVOTNÝ, Gustav – VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla n Biografický slovník českých zemí. Sešit 17. Fi-Fn. Praha, Historický ústav – Academia, 2014. 279 s. ISBN 978-80-7286-232-0. SEMOTANOVÁ, Eva – CAJTHAML, Jiří a kol. Akademický atlas českých dějin. Praha, Academia, 2014. 559 s. ISBN 978-80-200-2182-3.
n
HLAVAČKA, Milan – BĚLINA, Pavel – TINKOVÁ, Daniela Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XI.b, 1792– 1860. Praha–Litomyšl, Paseka, 2013, 523 s. ISBN 978-80-7432-348-5.
n
ŠEBEK, Jaroslav Papežové moderního věku. Vatikán od Pia IX. po Františka a jeho vztah k českým zemím. Řitka, Čas, 2014. 232 s. (Český čas, 10). ISBN 978-80-7475-060-1.
n
CHODĚJOVSKÁ, Eva – HOJDA, Zdeněk – TESAŘÍKOVÁ, Alexandra – HAJNÁ, Milena – MAREŠOVÁ, Jana n Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. I., Kavalírská cesta českého šlechtice do německých zemí, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Praha, NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 758 s. ISBN 978-80-7422-282-5. 78
ŠEBEK, Jaroslav – HELAN, Pavel (edd.) Československo a Svatý stolec. II/1. Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti (1919-1925). Výběro-
n
pracovníci historického ústavu av čr publikují
vá edice dokumentů. Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2013. 307 s. ISBN 978-80-86495-74-3. VLČEK, Radomír Kapitoly z ruských dějin 18. století. Geneze a vývoj ruského impéria. Brno, Masarykova univerzita, 2014. 211 s. ISBN 978-80-210-6930-5.
n
DEJMEK, Jindřich n Czeski antyhabsburski ruch oporu, paryska Czechosłowacka rada narodowa i narodziny państwa czechosłowackiego. In: R. P. Żurawski vel Grajewski (ed.), Rządy bez ziemi. Struktury władzy na uchodźstwie. Warszawa, DiG, 2013. s. 75–100. ISBN 978-83-7181-828-8. DEJMEK, Jindřich Czechoslovak Foreign Policy in the Turbulent 1930s (Until the Munich Diktat of September 1938). In: P. Otu – Z. Zudová-Lešková (ed.), The Munich Conference – the path towards the destructuring of democracy in Europe. Bucureşti, Editura Militară, 2014, s. 43–71. ISBN 978-973-32-0957-7.
n
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla Průvodce všedním životem v moderní době. Úvaly, Albra, 2014. 76 s. ISBN 978-80-7361-091-3.
n
VYSKOČIL, Aleš Brno. III. Díl. Průmyslové město. Praha, Paseka, 2014. 108 s. (Zmizelá Morava). ISBN 978-80-7432-553-3.
n
ŽEMLIČKA, Josef Království v pohybu. Kolonizace, města a stříbro v závěru přemyslovské epochy. Praha, NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 671 s. (Česká historie, 29). ISBN 978-80-7422-333-4.
n
DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana Zur sozialen Struktur und hofischen Kultur des böhmischen Herrscherhofes bis 1306. In: E. Schlotheuber – H. Seibert (ed.), Soziale Bindungen und gesellschaftliche Strukturen im späten Mittelalter (14.–16. Jahrhundert). München, Vandenhoeck & Ruprecht, 2013. s. 165– 175. ISBN 978-3-525-37304-0.
n
FRIEDL, Jiří Polska w polityczno-wojskowej strategii Czecho-Słowacji (październik 1938 – marzec 1939 r.). Protektorat Czech i Moraw oraz emigracja czechosłowacka wobec Polski (marzec – październik 1939 r.). In: M. P. Deszczyński – T. Pawłowski (ed.), Kampania polska 1939 r. Polityka – społeczeństwo – kultura. Sv. 1. Strategia. Warszawa, Neriton, 2013. s. 227–239. ISBN 978-83-7543-282-4.
n
Publikace pracovníků Historického ústavu AV ČR vydané v zahraničí BARON, Roman Zdeněk Hájek – czeski (morawski) historyk dziejów Polski. In: Prace Historyczne. 2013, Roč. 140, 2013, č. 4, s. 333-347. ISSN 0083-4351.
n
BARON, Roman – MADECKI, Roman n Czeskie badania nad Polską w kontekście europejskim (Kongres Polonoznawczy w Pradze, 11–12 września 2013). In: Prace Historyczne. Roč. 141, 2014, č. 1, s. 187–193. ISSN 0083-4351.
FRIEDL, Jiří Józef Piłsudski a Roman Dmowski. Dve cesty k poľskej nezávislosti. In: Historická revue. Časopis o dejinách spoločnosti. Roč. 25, 2014, č. 9, s. 26–29. ISSN 1335-6550.
n
HLADKÝ, Ladislav Tradicije češke povijesne balkanistike u Brnu. In: H. Kamberović (ed.), Spomenica Ibrahima Karabegovića. Zbornik radova. Sarajevo, Institut za istoriju, 2013, s. 343–356. ISBN 978-9958-649-14-1.
n
ČERNUŠÁK, Tomáš Die päpstliche Politik in Mitteleuropa vor und nach dem Majestätsbrief – Wandel oder Kontinuität? In: J. Hausenblasová – J. Mikulec – M. Thomsen (edd.), Religion und Politik im frühneuzeitlichen Böhmen. Der Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. von 1609. Stuttgart, Franz Steiner Verlag, 2014. s. 55–61. ISBN 978-3-515-10609-2.
n
HLADKÝ, Ladislav České práce o dějinách Makedonie a historii českomakedonských vztahů v uplynulých dvou desetiletích
n
79
pracovníci historického ústavu av čr publikují
(1991–2011). In: J. Delova-Siljanova (ed.), Zbornik na trudovi od V makedonsko-češka naučna konferencija po povod jubilejot 65 godini studiite po češki jazik i kniževnost. Skopje, 17–18 maj 2012 / Sborník referátů přednesených na V. makedonsko-české vědecké konferenci k 65. výročí výuky českého jazyka a literatury. Skopje, Filološki fakultet „Blaže Koneski“, 2014, s. 299-305. ISBN 978-608-234-025-8. HLAVAČKA, Milan – BRAUNEDER, Wilhelm (edd.) Bürgerliche Gesellschaft auf dem Papier: Konstruktion, Kodifikation und Realisation der Zivilgesellschaft in der Habsburgermonarchie. Berlin, Duncker u. Humblot, 2014. 438 s. ISBN 978-3-428-13935-4.
n
HLAVAČKA, Milan Die erste Übersetzung des ABGB ins Tschechische oder über das Zusammentreffen von zwei Kodifikationen. In: W. Brauneder – M. Hlavačka (ed.), Bürgerliche Gesellschaft auf dem Papier: Konstruktion, Kodifikation und Realisation der Zivilgesellschaft in der Habsburgermonarchie. Berlin, Duncker u. Humblot, 2014. s. 99–110. ISBN 978-3-428-13935-4.
n
HLAVAČKA, Milan Der Verlust des historischen Gedächtnisses infolge der künstlichen Landschaftsumbennenung. In: Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU. Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU. Raabs an der Thaya, Europa Brücke Raabs, 2013. s. 94–105.
n
Grenze – 60 Jahre EU. Raabs an der Thaya, Europa Brücke Raabs, 2013. s. 106–115. HLAVAČKA, Milan Ztráta historické paměti v důsledku umělého přejmenování krajiny. In: Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU. Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU. Raabs an der Thaya, Europa Brücke Raabs, 2013. s. 86–95.
n
HOLÝ, Martin Verteilte Hoffnungen? Der rudolfinische Majestätsbrief und das nichtkatholische höhere Schulwesen in Böhmen. In: J. Hausenblasová – J. Mikulec – M. Thomsen (ed.), Religion und Politik im frühneuzeitlichen Böhmen. Der Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. von 1609. Stuttgart, Franz Steiner Verlag, 2014. s. 171– 180. ISBN 978-3-515-10609-2.
n
HORČÁKOVÁ, Václava Bibliografie dějin Českých zemí (BDČZ). In: Bibliografický zborník, 2013. Martin, Slovenská národná knižnica, Národná bibliografia, 2014, s. 76–82. ISBN 978-80-8149-040-8.
n
HORČÁKOVÁ, Václava Češi na Slovensku v české historiografii od roku 1993. In: M. Gašparová (ed.), Bibliografický zborník 2012. Martin, Slovenská národná knižnica, Národná bibliografia, 2013, s. 109–113. ISBN 978-80-8149-013-2.
n
HORČÁKOVÁ, Václava – REXOVÁ, Kristina Historical Bibliography as an Essential Source for Historiography. 5th International Conference on European Historical Bibliographies 2013. In: H-Soz-u-Kult. 2014, 03.04.2014. ISSN 2196-5307.
n
HLAVAČKA, Milan Proměny názvosloví veřejných prostranství českých měst v letech 1945–1948. In: Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU. Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU. Raabs an der Thaya, Europa Brücke Raabs, 2013. s. 96–102.
n
HLAVAČKA, Milan Veränderungen der Toponomastik des öffentlichen Raumes in den tschechischen Städten von 1945 bis 1948. In: Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU. Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen
n
80
CHODĚJOVSKÁ, Eva – PACINA, Jan – POPELKA, Jan Information system for easy access of the First Military Survey. In: 14th International Multidisciplinary Scientific GeoConference, SGEM 2014, Conference Proceedings. 2014, Book 2, Volume III. Sofia, STEF92 Technology, 2014, s. 683–690. ISBN 978-619-7105-12-4. ISSN 1314-2704.
n
pracovníci historického ústavu av čr publikují
CHODĚJOVSKÁ, Eva – LELO, Keti (edd.) Digital methods for urban history. Roma, Università degli studi Roma Tre, CROMA, 2014, 173 s. (Città e storia : rivista dell‘Associazione Italiana di Storia Urbana, 9/1). ISBN 978-88-8368-127-1.
n
CHODĚJOVSKÁ, Eva – LELO, Keti Introduction. In: L. Keti – E. Chodějovská (edd.), Digital methods for urban history. Roma, Università degli studi Roma Tre, CROMA, 2014, s. 3–8. ISBN 978-88-8368-127-1.
KŮRKA, Pavel n Rudolfs Majestätsbrief und die Prager Pfarreien. In: J. Hausenblasová – J. Mikulec – M. Thomsen (edd.), Religion und Politik im frühneuzeitlichen Böhmen. Der Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. von 1609. Stuttgart, Franz Steiner Verlag, 2014, s. 155– 160. ISBN 978-3-515-10609-2.
n
CHODĚJOVSKÁ, Eva – KREJČÍ, Jiří Eighteenth-Century Prague. Joseph Daniel Huber‘s „images“ of the Capital City of Bohemia. In: K. Leichert (ed.), Portraits of the city. Representing urban space in later medieval and early modern Europe. Turnhout, Brepols, 2014, s. 49–66. ISBN 978-2-503-55226-2.
n
IRMANOVÁ, Eva The First World War and Masaryk’s plan for the liberation programme. In: G. Markó – M. Schmidt (edd.), Europe‘s Fraternal War 1914-1918. Budapest, Public Foundation for the Research of Central and East European History and Society, 2014, s. 279–288. ISBN 978-615-5118-19-7.
n
JUST, Jiří Jan Blahoslav (1523–1571). In: D. Meyer (ed.), Lebensbilder aus der Brüdergemeinde 2. Herrnhut, Herrnhuter Verlag, 2014, s. 55–66. ISBN 978-3-931956-44-8.
n
JUST, Jiří n Matouš Konečný (1569–1622). In: D. Meyer (ed.), Lebensbilder aus der Brüdergemeinde 2. Herrnhut, Herrnhuter Verlag, 2014, s. 67–73. ISBN 978-3-931956-44-8. KRAFL, Pavel Kapitoly z hospodářských dějin třeboňské kanonie. In: Marek Derwich (ed.), Klasztor w gospodarce średniowiecznej i nowożytnej. Wrocław, Pracownia Badań nad Dziejami Zakonów i Kongregacji Kościelnych (LARHCOR), Wrocławskie Towarzystwo Miłośników Historii, 2013, s. 379–384. ISBN 978-83-87843-26-7.
n
MIKULEC, Jiří – HAUSENBLASOVÁ, Jaroslava – THOMSEN, Martina (edd.) n Religion und Politik im frühneuzeitlichen Böhmen. Der Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. von 1609. Stuttgart, Franz Steiner Verlag, 2014, 290 s. ISBN 978-3-515-10609-2. MIKULEC, Jiří Der Majestätsbrief im Denken der katholischen Barockgesellschaft in Böhmen. In: J. Hausenblasová – J. Mikulec – M. Thomsen (ed.), Religion und Politik im frühneuzeitlichen Böhmen. Der Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. von 1609. Stuttgart, Franz Steiner Verlag, 2014, s. 225–236. ISBN 978-3-515-10609-2.
n
MIKULEC, Jiří The Transformation of Bohemian Religious Brother hoods in the Early Modern Period. In: J. R. Palmitessa (ed.), Between Lipany and White Mountain. Essays in late medieval and early modern Bohemian history in modern Czech sholarship. Leiden, Brill, 2014, s. 248– 268. ISBN 978-90-04-27757-1.
n
NĚMEČEK, Jan Češskaja i slovackaja istoriografija o čechoslovackosovetskich otnošenijach. In: I. A. Savkin (ed.), Sovremennyje istoriografičeskije issledovanija v Rossii i Čechii. Sankt-Peterburg, Aleteja, 2014, s. 65–77. ISBN 978-5-91419-964-4.
n
NĚMEČEK, Jan Československá exilová vláda a počátky Slovenského národního povstání. In: M. Syrný (ed.), Slovenské národné povstanie – Slovensko a Európa v roku 1944. Banská Bystrica, Múzeum Slovenského národného povstania, 2014, s. 239–246. ISBN 978-80-89514-30-4.
n
81
pracovníci historického ústavu av čr publikují
NĚMEČEK, Jan n The Munich Agreement and the Process of its Repudiation. In: P. Otu – Z. Zudová-Lešková (edd.), The Munich Conference – the path towards the destructuring of democracy in Europe. Bucureşti, Editura Militară, 2014, s. 255–313. ISBN 978-973-32-0957-7. PÁNEK, Jaroslav n Europa Środkowa – tysiącletnie starania o przetrwanie w równowadze. In: Kwartalnik Historyczny. Roč. 120, 2013, č. 4, s. 871–880. ISSN 0023-5903. PÁNEK, Jaroslav Europe at a Crossroads. In: Z. David (ed.), SVU and Its Role in the Era of Globalisation: Transatlantic Collaboration, Innovation and Preservation. Proceedings of the 26th SVU World Congress of the Czechoslovak Society of Arts and Sciences (July 1-6, 2012 in Žilina, Slovakia). Selected Papers, Volume I: SVU Contributions. New York, Czechoslovak Society of Arts & Sciences, 2013, s. 16–27. ISBN 978-0-615-80114-8.
n
PÁNEK, Jaroslav n Wieczne Miasto w okresie renesansu oczami dwóch czeskich obserwatorów. In: B. Wojciechowska – W. Kowalewski (ed.), Rycerze, wedrowcy, kacerze : studia z historii sredniowiecznej i wczesnonowozytnej Europy Srodkowej. Kielce, Wydawnictwo Uniwersytetu Jana Kochanowskiego, 2013, s. 453–465. ISBN 978-83-7133-564-8. PÁNEK, Jaroslav Czechy a Polska na progu czasów nowożytnych. Toruń, Wydawnictwo Adam Marszałek, 2014. 639 s. ISBN 978-83-8019-018-4.
n
PÁNEK, Jaroslav Der Majestätsbrief zur Religionsfreiheit von 1609 als historiographisches Problem. In J. Hausenblasová – J. Mikulec – M. Thomsen (edd.), Religion und Politik im frühneuzeitlichen Böhmen. Der Majestätsbrief Kaiser Rudolfs II. von 1609. Stuttgart, Franz Steiner Verlag, 2014, s. 239–260. ISBN 978-3-515-10609-2.
n
POKORNÁ, Magdaléna Entwicklung der juridisch-politischen Terminologie für die slawischen Sprachen Österreichs in der Mitte des
n
82
19. Jahrhunderts. In: W. Brauneder – M. Hlavačka (edd.), Bürgerliche Gesellschaft auf dem Papier: Konstruktion, Kodifikation und Realisation der Zivilgesellschaft in der Habsburgermonarchie. Berlin, Duncker u. Humblot, 2014, s. 111–123. ISBN 978-3-428-13935-4. ŠÍSTEK, František Regimes of Historicity, Identity, and Temporality in Montenegro, 1905–45. In: D. Mishkova – B. Trenscényi – M. Jalava (edd.), „Regimes of Historicity“ in Southeastern and Northern Europe, 1890–1945. Basingstoke, Palgrave Macmillan, 2014, s. 82–100. ISBN 978-1-137-36246-9.
n
ŠÍSTEK, František Slavic South into Wild Balkans. Conceptualization of South Eastern Europe in Czech Society, 19th – 21st Centuries. In: I. Parvev – M. Baramova (ed.), Dvuvekovnijat pat na edno ponjatie. „Balkanskijat poluostrov“ (1808–2008). Sofia, Universitetsko izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski“, 2014, s. 155–166. ISBN 978-954-07-3290-9.
n
VLČEK, Radomír Slovanstvo a národy habsburskej monarchie v 19. storočí. Slovanstvo ako kĺúčový faktor formovania moderného národa. Prvá polovica 19. storočia. In: Historický zborník. Roč. 23, 2013, č. 1, s. 73–94. ISSN 1335-8723.
n
VLČEK, Radomír Istorija Rossii i češsko-russkich otnošenij (do 1918 g.) v traktovke češskoj istoričeskoj rusistiki za poslednije dvadcať let (gody 1989-2009). In: I. A. Savkin (ed.), Sovremennyje istoriografičeskije issledovanija v Rossii i Čechii. Sankt-Peterburg, Aleteja, 2014, s. 14–27. ISBN 978-5-91419-964-4.
n
VORÁČEK, Emil Potential Soviet Military Assistance to Czechoslovakia in 1938 and the Question of Transit Corridor for Soviet Troops Across Romania. In: P. Otu – Z. Zudová-Lešková (edd.), The Munich Conference – the path towards the destructuring of democracy in Europe. Bucureşti, Editura Militară, 2014, s. 131–159. ISBN 978-973-32-0957-7.
n
pracovníci historického ústavu av čr publikují / z volnočasových aktivit pracovníků historického ústavu av čr
ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica (ed.) – OTU, Petre (ed.) – IONESCU, Mihail E. - SEMOTANOVÁ, Eva n The Munich Conference – the path towards the destructuring of democracy in Europe. Bucureşti, Editura Militară, 2014, 334 s. ISBN 978-973-32-0957-7. ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica The Czechoslovak Army after the Munich Events 1938 and the Personality of General Heliodor Píka. In: P. Otu – Z. Zudová-Lešková (edd.), The Munich Conference – the path towards the destructuring of democracy in Europe. Bucureşti, Editura Militară, 2014, s. 255–286. ISBN 978-973-32-0957-7.
n
ŽEMLIČKA, Josef n Medieval Prague and the transformations of its structure. In: R. Smurra – H. Houben – M. Ghizzoni (edd.), Lo sguardo lungimirante delle capitali. Saggi in onore di Francesca Bocchi. Roma, Viella, 2014, s. 61–78. ISBN 978-88-6728-313-2 ŽEMLIČKA, Josef Europa Środkowa i jej wczesne państwowości: temat wyczerpany czy perspektywiczny? In: Kwartalnik Historyczny. Roč. 120, 2013, č. 4, s. 911–919. ISSN 0023-5903. Věra Hanelová
n
Z volnočasových aktivit pracovníků Historického ústavu AV ČR Kam jsme si zajeli… na zájezdech Dokud je chuť a síla, snažíme se, abychom se během roku také někam podívali. A jelikož zájemců, ochotných složit se na autobus, je zatím stále dost, mohli jsme během roku 2014 vyjíždět více než aktivně. Dokonce sedmkrát!
Výlety jsme zahájili už v březnu, a to po vlastech českých: i když byla sobota, poznali jsme Úterý (městečko téhož jména na Plzeňsku), klášter premonstrátů v Teplé, město Žlutice a teprve nedávno částečně zpřístupněný zámek Valeč s jednou z nejkrásnějších barokních za-
U pramene Ohře
83
z volnočasových aktivit pracovníků historického ústavu av čr
hrad. V dubnu jsme se vydali do Rakouska, do architektonicky jedinečného kláštera ve Zwettlu, založeného již roku 1137, přesto se stále fungujícím cisterciáckým konventem. Po krátkých zastávkách v nedalekém stejnojmenném městě a u hradu Heidenreichstein jsme druhou část výletu strávili v malebném Jindřichově Hradci. Květnový zájezd byl asi nejdobrodružnější – nejen proto, že byl vlastně nejdál, ale zejména pro složitost cesty a děsivé počasí, kdy střídavě pršelo a lilo. Zamířili jsme do Polska a přes několik objížděk se dostali na velkolepý zámek Książ u Valbřichu (Wałbrzych). Po prohlídce jeho interiérů jsme pokračovali do Svídnice (Świdnica), kde jsme obdivovali dřevěný protestantský kostel ze 17. stol. (UNESCO) a poté si prohlédli město Frankenštejn (Ząbkowice Śląskie), které díky místní nakloněné zvonici dostalo přezdívku „slezská Pisa“. O měsíc později se konal zájezd na opačnou stranu, do severního Bavorska, kde jsme nejprve navštívili pra-
meny řeky Ohře, po nich milé město Bayreuth a zámecký komplex Eremitage v jeho sousedství. Podzimní cestování jsme zahájili koncem září návštěvou Holašovic (ač památka UNESCO, veřejnou dopravou téměř nedostupné) a Českého Krumlova, kde právě probíhaly Svatováclavské slavnosti. V říjnu jsme opět zvolili německou lokalitu, tentokrát malebný Pasov, město nad soutokem Dunaje, Innu a Ilzu. Zájemci využili možnosti vyslechnout si varhanní koncert v povznášejícím prostředí proslulé katedrály. Konečně před Vánoci jsme nasáli adventní atmosféru pro změnu na sever od nás – v saské Míšni (Meissen) s krásným hradem Albrechtsburg, výjimečným dómem a světově známou porcelánovou manufakturou. Odpoledním cílem byly Drážďany, kde se již po osmi sté padesátí konaly slavné a zároveň nejstarší německé vánoční trhy. Jiří Martínek
Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i.
KNIHOVNA Prosecká 76, 190 00 Praha 9-Prosek
Knihovna Historického ústavu AkaKnihovna Historického ústademie věd ČR byla založena v roce vu Akademie věd ČR byla 1921. Patří k největším knihovnám založena v roce 1921. Patří sek zaměřením odbornou histonejvětším na knihovnám se rickou literaturu českých dějin zaměřením na zodbornou his- ve středoevropském kontextu. V jejím torickou literaturu z českých bohatém fondu se nachází řada jedějin ve středoevropském dinečných vědeckých kontextu. V jejím prací. bohatém fondu se nachází řada jedinečnýchHÚ vědeckých prací. fond Knihovna spravuje rozsáhlý o 250 000 svazcích včetně 360 titulů časopisů a více než tisícovky starých Knihovna HÚ spravuje rozsáhlý tisků. fond o 250 000 svazcích včetně 360 titulů časopisů a několika Zvláštní sbírku tvoří stovek starých tisků.kolekce kandidátských dizertací z oboru českých, Zvláštní sbírku atvoří kolekce československých obecných dějin, kandidátských disertací z oboru které byly obhájeny v Historickém českých, československých a ústavu. obecných dějin, které byly obhájeny v Historickém ústavu.
Tel.: 286 882 121, l. 229
www.hiu.cas.cz
Otevírací doba studovny Otevírací doba studovny pondělí: 8.00–15.30 hod. pondělí: 8.00-15.30 hod. 8.00–19.00 hod. úterý:úterý: 8.00-19.00 hod. středa-lichý týden: zavřeno středa-lichý týden: zavřeno středa-sudý týden: 8.00-15.30 středa-sudý týden: 8.00–15.30hod. hod. čtvrtek: 8.00-15.30 hod. čtvrtek: 8.00–15.30 hod. pátek:pátek: 8.00-13.00 hod. 8.00–13.00 hod. Knihovní katalog je přístupný na internetových stránkách Historického Knihovní katalog je přístupný na internetových stránkách ústavu AV ČR. Historického ústavu AV ČR. Bibliografická databáze je k dispozici Bibliografická databáze je na adrese: http://biblio.hiu.cas.cz k dispozici na adrese: http://biblio.hiu.cas.cz Moderně vybavená studovna zajišťujeModerně svým návštěvníkům veškerý komvybavená studovna fort ke studiu. zajišťuje svým návštěvníkům veškerý komfort ke studiu.
Tel.: 286 l. 229l. 229 Tel.: 882 286121, 882 121,
možnost připojení k WiFi kopírovací služby n meziknihovní výpujční možnost připojení k WiFi služba (MVS) kopírovací služby n n
84
meziknihovní výpůjční služba (MVS)
OBSAH
Kroniky jako historický pramen. K sedmistému výročí úmrtí Oty Duryňského (Eva Doležalová) ..................... 46
Editorial ........................................................................................................................................................................................................ 1
Židé v Slovenském národním povstání – Židia v Slovenskom národnom povstaní (Zlatica Zudová-Lešková) .............................................................................................................................................................. 47 Umbrüche und Revolutionen in Ostmitteleuropa (Emil Voráček) ................................................................................ 49
Významná událost roku
Mezinárodní konference k dějinám církevních řádů v St. Pöltenu (Tomáš Čemušák) .......................................... 50
Pět set padesát let mise Jiřího z Poděbrad ..........................................................................................................................
2
Dvůr krále Jiřího z Poděbrad – I. kulatý stůl – Dvory a rezidence ve středověku (Dana Dvořáčková-Malá) .............................................................................................................................................................
2
Mezinárodní konference o mírovém plánu Jiřího z Poděbrad (Jaroslav Boubín) ....................................................
3
Sedmdesáté páté výročí nacistické okupace českých zemí .......................................................................................... Okupací nezlomeni… (Blanka Jedličková) ............................................................................................................................
5 5
Sté výročí vypuknutí první světové války ............................................................................................................................. Kulatý stůl Evropa před první světovou válkou a sarajevský atentát (Petr Prokš) ...................................................
7 7
Nezměrné ztráty a jejich zvládání: Obyvatelstvo evropských velkoměst a první světová válka (Milan Hlavačka) .............................................................................................................................................................................
8
Udělení čestného členství Sdružení historiků ČR Stanisławu Bylinovi (redakce) .................................................... 57
První světová válka a česko-ruské vztahy (Petr Prokš) ......................................................................................................
8
Po stopách Sarajeva 1914 (Magdaléna Pokorná – Jaroslav Šebek) ...............................................................................
9
Stanisław Bylina – vynikající polský historik bohemistického zaměření a organizátor polsko-českých vědeckých vztahů (Jaroslav Pánek) ......................................................................................................................................... 58
Vernisáž výstavy Červencová krize a vypuknutí Velké války 1914 a mezinárodní konference (Petr Prokš) ......................................................................................................................................................................................... 11 Obnovený výzkum v římských a vatikánských archivech a knihovnách Český historický ústav v Římě – dvacet let ve dvousetleté tradici (Jaroslav Pánek) ............................................... 11 Stý ročník časopisu Slovanský přehled Jubileum časopisu Slovanský přehled (Ladislav Hladký – Radomír Vlček) .................................................................. 14
Věda a výzkum Hlavní výsledky činnosti Historického ústavu Akademie věd České republiky v roce 2014 (Eva Semotanová) ........................................................................................................................................................................... 18 Papežství a české země jako badatelské téma (Jaroslav Pánek) .................................................................................... 21 Akademický atlas českých dějin – o něm (Eva Semotanová) .......................................................................................... 24 Digitální metody a technologie v základním i aplikovaném výzkumu ...................................................................... 27 August Sedláček ve věku digital humanities (Eva Doležalová – Robert Šimůnek) ................................................... 27 Sto deset let služby české historické obci. Projekt Bibliografie dějin Českých zemí (Věra Hanelová – Václava Horčáková) ...................................................................................................................................... 30 Staré tisky Historického ústavu AV ČR na Manuscriptoriu (Jiří Mikulec – Ivana Pittnerová) ................................. 32
Vojtěch Nejedlý a souputníci (Milan Hlavačka) ................................................................................................................... 51 Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů (Václava Horčáková) ................................................. 52 Přesídlování a vyhlazování obyvatelstva – syndrom moderních dějin (Zlatica Zudová-Lešková) ..................... 53 Setkání uživatelů knihovnických systémů firmy KP-SYS (Věra Hanelová) ................................................................. 54 Jak psát dějiny velkých měst? (Eva Chodějovská – Robert Šimůnek) ............................................................................ 55
Ocenění V roce 2014 získali významná ocenění tito pracovníci Historického ústavu AV ČR (redakce) ............................ 56
Rozhovor Rozhovor Evy Semotanové s prof. PhDr. Milanem Hlavačkou, CSc., vedoucím oddělení dějin 19. století Historického ústavu AV ČR (Eva Semotanová) ................................................................................................. 61
Z přednášek pro odbornou i laickou veřejnost Přednáška zahraničního hosta (Roman Baron) .................................................................................................................... 62 Uherský náboženský exil jako kulturní transfer v důsledku „kolektivní viny“? (Sixtus Bolom-Kotari) .............. 64 Atentát na Heydricha a město Police nad Metují (Zlatica Zudová-Lešková a redakce) .......................................... 65
Prezentace výzkumu a publikací Historického ústavu AV ČR Přemyslovský dvůr. Život knížat, králů a rytířů ve středověku (Jan Zelenka) ............................................................ 65 Historické atlasy měst, Most a Sušice (Robert Šimůnek) ................................................................................................... 66 Jubilejní dvacátý mezinárodní knižní veletrh Svět knihy 2014 (Ivana Pittnerová) .................................................. 67 Knižní veletrh Havlíčkův Brod (Ivana Pittnerová) ................................................................................................................ 69 Burza knih (Ivana Pittnerová) ..................................................................................................................................................... 69
Výstavy
Knihovna brněnské pobočky Historického ústavu AV ČR (Jana Králová) .................................................................. 33
Muzeum v Podchřibí – Památník Oldřicha Pechala (Milan Řepa a redakce) ............................................................. 70
Nové granty v Historickém ústavu AV ČR získané v roce 2014 (redakce) .................................................................. 34
Vltavské ostrovy v Praze (redakce) ........................................................................................................................................... 70
Zahraniční kontakty a spolupráce
Popularizace
Mezinárodní spolupráce České republiky a Rumunska .................................................................................................... 35
V Chebu proběhl XXIII. ročník prestižní dějepisné soutěže (Jaroslav Šebek) ............................................................ 71
Vzpomínková slavnost u příležitosti odhalení pomníku věnovaného památce příslušníků rumunské armády, kteří se podíleli na osvobozování Československa (Emil Voráček) ......................................... 35
Život a historie vypálených obcí aneb „Znáte nás?“ (Vojtěch Kyncl) ............................................................................ 72
Skončil projekt Kulturní krajiny a identity podél česko-rakouských hranic – 60 let EU (Kulturlandschaften und Identitäten entlang der tschechisch-österreichischen Grenze – 60 Jahre EU) (Milan Hlavačka) ............................................................................................................................................................................. 36 Mezinárodní ediční projekt Acta Unitatis Fratrum (Jiří Just) ............................................................................................ 36
Konference Historické krajiny obrazem a písmem (Eva Semotanová – Robert Šimůnek) ............................................................. 37 Násilí a „odlišná moderna“ (Milan Hlavačka) ........................................................................................................................ 39 Evidence, popis a klasifikace řádových pramenů historiografického charakteru (Jarmila Kašpárková – Kateřina Bobková-Valentová) .......................................................................................................... 41 Náboženské střety a konfesní násilí ve střední Evropě v 15.–18. století (Jiří Hrbek – Kateřina Bobková-Valentová) .............................................................................................................................. 42
Připomenutí 70. výročí likvidace rodinného tábora v Osvětimi (Vojtěch Kyncl) ...................................................... 73 Týden vědy a techniky v Historickém ústavu v Praze (Jiří Martínek) ............................................................................ 75 Týden vědy a techniky v brněnské pobočce (Milan Řepa) .............................................................................................. 76
Pracovníci Historického ústavu AV ČR publikují Výběrová bibliografie Historického ústavu za rok 2014 (s doplňky za rok 2013) (Věra Hanelová) ................... 76
Z volnočasových aktivit pracovníků Historického ústavu AV ČR Kam jsme si zajeli… na zájezdech (Jiří Martínek) ............................................................................................................... 83
Bulletin Historického ústavu AV ČR Vychází jednou ročně jako nepravé periodikum. Vydává: Historický ústav AV ČR, v. v. i., nakladatelství Historický ústav, Prosecká 76, 190 00 Praha 9 Vedoucí nakladatelství: doc. PhDr. Martin Holý, Ph.D.,
[email protected] Vědecká redaktorka: prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc.,
[email protected] Odpovědná redaktorka: Mgr. Kateřina Bobková-Valentová, Ph.D.,
[email protected] Výkonná redaktorka: Dana Vondrášková,
[email protected] Technický redaktor: Petr Čížek,
[email protected] Grafický návrh obálky: Vít Luštinec Fotografie: Jaroslav Novotný, Blanka Šubecová, Stanislav Vejvar, Dana Vondrášková, Eva Chodějovská, Jiří Mika, Heike Tuscheerer, Stanislava Kyselová, Vojtěch Kyncl, Marie Schmerková, Petra Kynclová, Gabriela Kabrnová, Gabriel Maresi, Jiří Mikulec, Aleš Kubelka, M. Fišer, Luděk Svoboda, Tomáš Černušak, Tomáš Batěk, www.fotopavlik.cz, Věra Hanelová, Lenka Němečková, Milan Hlavačka, Lenka Stefanová, Milan Řepa, Zlatica Zudová-Lešková ISSN 1214–1836
