Obchodní činnost Ekonomika podniku Ing. Marie Oubrechtová Ing. Lukáš Kučera 2013 České Budějovice

Obchodní činnost

Ekonomika podniku

Ing. Marie Oubrechtová

Ing. Lukáš Kučera

2013 České Budějovice 1

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1. vydání ISBN © Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2013 Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice

Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídají autoři a garanti příslušných předmětů.

2

Obsah Kapitola 1: Význam, vývoj a funkce obchodu............................................................................. 7 1.1 Vznik a vývoj obchodu ...................................................................................................... 7 1.2 Funkce obchodu ................................................................................................................ 8 1.3 Pojetí obchodu .................................................................................................................. 9 Kapitola 2: Obchodní kategorie ................................................................................................ 13 Obchodní kategorie............................................................................................................... 13 Kapitola 3: Právní formy obchodního podnikání...................................................................... 19 3.1 Právní formy podnikání ................................................................................................... 19 3.2 Podniky jednotlivce ......................................................................................................... 20 3.3 Obchodní společnosti ..................................................................................................... 21 3.4 Družstvo .......................................................................................................................... 23 3.5 Státní podniky ................................................................................................................. 23 3.6 Neziskové organizace ...................................................................................................... 23 Kapitola 4: Podnikatelské prostředí a obchod ......................................................................... 26 4.1 Podnikatelské prostředí .................................................................................................. 26 4.2 Podnikatelské prostředí v Evropské unii ......................................................................... 27 4.3 Podnikatelské prostředí v České republice ..................................................................... 28 4.3.1 Právní formy podnikání ............................................................................................ 29 4.3.2 Daňový systém České republiky ............................................................................... 29 4.3.3 Investiční klima ......................................................................................................... 29 4.3.4 Klíčové oblasti ........................................................................................................... 30 Kapitola 5: Maloobchod, maloobchodní síť a její členění, druhy maloobchodních činností ... 32

3

5.1

Maloobchod ............................................................................................................... 32

Kapitola 6: Typologie maloobchodních jednotek .................................................................... 38 6.1 Specializované prodejny ................................................................................................. 39 6.2 Úzce specializované prodejny ......................................................................................... 39 6.3 Smíšené prodejny............................................................................................................ 40 6.4 Plnosortimentní obchodní domy .................................................................................... 40 6.5 Specializované obchodní domy....................................................................................... 41 6.6 Supermarkety .................................................................................................................. 41 6.7 Hypermarkety ................................................................................................................. 41 6.8 Superety .......................................................................................................................... 42 6.9 Diskontní prodejny .......................................................................................................... 43 6.10 Katalogové prodejny ..................................................................................................... 43 6.11 Nákupní centra .............................................................................................................. 43 6.12 Cash&Carry ................................................................................................................... 44 Kapitola 7: Postavení velkoobchodu, význam, provozní jednotky velkoobchodu ................... 47 Úvod do velkoobchodních činností ....................................................................................... 47 Funkce velkoobchodu ........................................................................................................... 48 Druhy velkoobchodních činností .......................................................................................... 48 7.3.1 Dodávkový velkoobchod........................................................................................... 49 7.3.2 Agenturní (traťový) velkoobchod ............................................................................. 49 7.3.3 Samoobslužný (cash & carry) velkoobchod .............................................................. 49 7.3.4 Regálový velkoobchod .............................................................................................. 50 Kapitola 8: Retailing a vývojové tendence v maloobchodě ..................................................... 52

4

8.1 Rozvoj maloobchodního prodeje .................................................................................... 52 8.2 Retailing .......................................................................................................................... 53 8.3 Vývojové tendence v maloobchodní síti ......................................................................... 54 Kapitola 9: Kooperace v obchodním podnikání ....................................................................... 58 9.1 Vertikální kooperace ....................................................................................................... 59 9.1.1 Nákupní družstva a nákupní svazy............................................................................ 59 9.1.2 Dobrovolné řetězce .................................................................................................. 60 9.1.3 Franchisingové řetězce ............................................................................................. 60 9.1.4 Nákupní centrály....................................................................................................... 60 9.2 Horizontální kooperace ................................................................................................... 61 9.2.1 Kooperace v maloobchodě ....................................................................................... 62 9.2.2 Regionální nákupní střediska .................................................................................... 62 9.2.3 Kooperace ve velkoobchodě .................................................................................... 62 Kapitola 10: Role spotřebitele v obchodě – Ochrana spotřebitele .......................................... 64 10.1 Nástroje ochrany spotřebitele ...................................................................................... 65 10.2 Instituce ochrany spotřebitele ...................................................................................... 66 10.3 Zákon na ochranu spotřebitele ..................................................................................... 67 10.4 Reklamační lhůty ........................................................................................................... 69 Kapitola 11: Družstevní obchod ............................................................................................... 72 11.1 Historie spotřebního družstevnictví.............................................................................. 72 11.2 Současné spotřební družstevnictví ............................................................................... 73 Kapitola 12: Obchod a globalizace ........................................................................................... 77 Zákazník................................................................................................................................. 78

5

12.2 Obchod .......................................................................................................................... 78 12.3 Výroba ........................................................................................................................... 79 Kapitola 13: Trvale udržitelný rozvoj v obchodě ...................................................................... 81 Použitá literatura ...................................................................................................................... 85

6

Kapitola 1: Význam, vývoj a funkce obchodu KLÍČOVÉ POJMY Obchod, význam obchodu, vývoj obchodu, funkce obchodu, obchod jako činnost, obchod v institucionálním pojetí, obchod se spotřebním zbožím, obchod se zbožím pro další podnikání, rozsah působnosti obchodu.

CÍLE KAPITOLY Vysvětlení pojmu obchod. Vysvětlení vývoje a významu obchodu pro společnost. Vysvětlení funkcí obchodu. Vysvětlení různých hledisek pohledu na obchod.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD 1.1 Vznik a vývoj obchodu Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v současné době se v tržním hospodářství nachází celá řada subjektů, které zaujímají různé role a svou činností a svými vzájemnými vztahy formují podobu národní i globální ekonomiky. Obchodní podniky nemohou fungovat samostatně, je nutné, aby se v ekonomice nacházely též podniky výrobní, logistické a podniky služeb. Hlavním důvodem vzniku obchodu je vysoká míra celospolečenské dělby práce.

7

Staňková (2010) spatřuje obchod ve všech ekonomických vztazích, které probíhají v tržní společnosti. Navazuje též na tvrzení Mulačové, Mulače a kol. (2013) a vidí obchod především ve spojení s tzv. druhou společenskou dělbou práce mezi řemeslníky a rolníky. Původní směna byla velmi jednoduchá (zboží za zboží – naturální směna, tzv. Barterův obchod) a později se vyvinula výměna realizovaná prostřednictvím peněz. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že nejprve mezi sebou obchodovali pouze jednotlivci a výrobci. Dále je nutné uvědomit si, že naturální směna měla celou řadu problémů, např. vyžadovala, aby obě strany měly zájem o směnu jimi vlastněného zboží. Formování obchodu jako samostatné disciplíny je spojeno s tzv. třetí společenskou dělbou práce, při níž se odděluje osobnost kupce, jako člověka, jehož hlavním úkolem je zabývat se směnou zboží (Staňková 2010). Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že v dnešní době je specializace na takové úrovni, že mezi výrobcem a zákazníkem (současným i potenciálním) leží časová i prostorová propast. Dnešní doba se též vyznačuje vysokou mírou konkurence, kdy nabídka extrémně převyšuje poptávku – to způsobuje, že v současné době je obchod klíčovou součástí každé fungující tržní ekonomiky.

1.2 Funkce obchodu Pražská, Jindra a kol. (2006) definují následující funkce obchodu: 1. Přeměna sortimentu výrobního na sortiment obchodní (tj. sortiment, který odpovídá přáním, potřebám a spotřebním zvyklostem zákazníků). 2. Překlenutí rozdílů mezi místem výroby a spotřeby (obchod zajišťuje prodej zboží na „správném“ místě nebo přinejmenším zajišťuje distribuci na toto místo). 3. Překonání rozdílů mezi časem výroby a spotřeby (obchod zajišťuje včasnost a pohotovost prodeje či dodávek  udržuje určitou hladinu zásob, aby nedošlo k nedostatku zboží).

8

4. Zajištění odpovídajícího množství a kvality prodávaných produktů (do této funkce spadají činnosti jako výběr vhodných (tj. kvalitních a spolehlivých) dodavatelů, promptní vyřizování reklamací, v případě potřeby výměna dodavatelů apod.). 5. Ovlivňování nabídky firmy (sortiment, čas, místo i množství, a to prostřednictvím marketingové komunikace). 6. Ovlivňování poptávky prostřednictvím marketingových nástrojů. 7. Zajišťování racionálních distribučních cest. 8. Zajišťování včasné úhrady závazků dodavatelům (v dnešní době je výrazný problém a to díky poměrně vysokému zadlužení řady obchodních i výrobních organizací).

1.3 Pojetí obchodu Dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) je slovo „obchod“ v současné době velice rozšířeným pojmem, který lze chápat a na který lze nahlížet v různých úhlech pohledu. Rozlišujeme: a) Obchod jako činnost (v širším pojetí). b) Obchod jako instituci (v užším pojetí). V širším pojetí lze dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) pohlížet na obchod jako činnost, která spočívá v nákupu a prodeji zboží. Je jasné, že pokud budeme na obchod pohlížet takto, téměř každý tržní subjekt bude účastníkem těchto vztahů. Budeme-li pohlížet na obchod jen jako na instituci, můžeme říci, že za obchodníky lze považovat ty subjekty, u kterých je obchod převažující činností. Za obchodní instituce jsou pak považovány ty subjekty, které nakupují zboží s cílem ho dále, v nezměnění podobě, prodat. Z tohoto hlediska rozlišujeme: Obchod se spotřebním zbožím. Obchod se zbožím pro další zpracování.

9

Obchodem se spotřebním zbožím rozumíme směnu zboží, která neslouží k dalšímu zpracování, ale uspokojuje potřeby konečných zákazníků - potraviny, oděvy, automobily apod. (Staňková 2010). Za obchod se zbožím pro další podnikání lze považovat obchodování se zbožím, které není určeno pro přímou spotřebu, ale pro další zpracování nebo prodej (zákazníkem mohou být nejen jiné obchodní podniky, ale zejména podniky výrobní).

Dalším velmi významným hlediskem členění obchodu je dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) členění na: vnitřní obchod, zahraniční obchod, mezinárodní obchod.

Vnitřním obchodem rozumíme obchodování se zbožím na území jednoho státu, tj. prodávající a kupující jsou subjekty domácího trhu. Zahraniční obchod je tvořen exportem a importem (tj. vývozem a dovozem). Podnikání v zahraničním obchodě je daleko náročnější, než obchodování v rámci jednoho státu, a to po stránkách organizačních, ekonomických, kompetenčních aj. Význam zahraničního obchodu se neustále zvyšuje a do budoucna lze očekávat další zvyšování jeho významu. Mezinárodní obchod je nadstavbou obchodu zahraničního. Jde o komplexní soubor aktivit v mnoha státech, popř. v rámci celého světa. Klíčovou podmínkou pro efektivní a bezproblémové fungování mezinárodního obchodu je vytvoření a fungování liberálního obchodního prostředí v jednotlivých zemích (Mulačová, Mulač a kol. 2013).

10

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3..

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Pokuste se shrnout význam obchodu v dnešní společnosti. 2. Objasněte základní funkce obchodu. 3. Definujte různá pojetí obchodu. 4. Rozlište vnitřní, zahraniční a mezinárodní obchod. Který z těchto má podle Vás v současné době nejvyšší význam? 5. Odlište obchod se spotřebním zbožím a obchod se zbožím pro další zpracování. 6. Popište, jak probíhal obchod před zavedením mincí jako platidla?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad

11

6. Obchod probíhal na základě tzv. Barterové směny – jednalo se o směnu zboží za zboží. Problémem byla dělitelnost jednotlivých statků a také fakt, že obě strany obchodu museli mít zájem o směňované zboží. Též se dala velmi stěží odhadnout hodnota daného zboží. Nicméně Barterův obchod je využíván dodnes.

12

Kapitola 2: Obchodní kategorie KLÍČOVÉ POJMY Obchodní kategorie, prostředník, zprostředkovatel, maloobchod, velkoobchod, zahraniční obchod, obchodní zástupce, makléř, komisionář, zasilatel – speditér, burzy, aukce, veletrhy.

CÍLE KAPITOLY Vysvětlení základních obchodních kategorií. Odlišení pojmů obchodní prostředník a zprostředkovatel. Popis jednotlivých typů prostředníků a zprostředkovatelů.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Obchodní kategorie Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že obchodní kategorie představují základní modely obchodních vztahů mezi jednotlivými články obchodu. Jde tedy o sledování způsobu pohybu zboží v rámci celého dodavatelského řetězce. V zásadě jsou rozeznávány dvě základní obchodní kategorie: 1. Prostředníci. 2. Zprostředkovatelé.

13

Dle Staňkové (2010) jsou prostředníci obchodní firmy v plném smyslu slova. Tyto subjekty na sebe přebírají vlastnická práva ke zboží, stávají se tedy prostředníky směny mezi prodávajícím a kupujícím – z hlediska nabídky zboží, dodání zboží, vyúčtování a dalších činností. Jejich odměnou je marže. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že tyto subjekty jsou nositeli plného podnikatelského rizika – v rámci jejich činnosti může dojít k celé řadě událostí, které mohou způsobit znehodnocení zboží. Tato ztráta jde tedy na jejich vrub. Proto se v praxi často stává, že toto riziko je smluvně přeneseno zpět na dodavatele, kteří jsou nuceni např. akceptovat povinnost zpětného odběru zboží v případě, že se toto zboží neprodá. V případě neakceptování by byl tento dodavatel nahrazen dodavatelem jiným. Do kategorie prostředníků patří (Mulačová, Mulač a kol. 2013): maloobchod, velkoobchod, zahraniční obchod.

Maloobchod představuje dle Mulačové a Mulače (2009) činnosti spojené s prodejen zboží nebo služeb konečnému zákazníkovi k jeho osobnímu užití. Zamazalová (2009) uvádí, že maloobchodní podnikání je jakákoliv forma obchodního podnikání, kdy objem prodeje pochází především z maloobchodní činnosti. Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že podstatou velkoobchodní činnosti je nákup zboží ve velkých objemech a jeho následný prodej pouze s nepatrnými úpravami (např. úprava balení). Především v případě spotřebního zboží plní velkoobchod významnou roli prostředníka mezi výrobcem a maloobchodníkem. Zahraniční obchod představuje dle Staňkové (2010) vývoz a dovoz zboží přes hranice jednoho státu. Součástí zahraničního obchodu je jak obchod se spotřebním zbožím, tak též obchod se zbožím určeným pro další zpracování.

14

Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že zprostředkovatelé působí v obchodním podnikání spíše jako určitá doplňková (servisní) složka. Jejich hlavní činností je zajištění efektivní interakce mezi nabídkou a poptávkou. Zprostředkovatelé obvykle nenakupují zboží od dodavatelů, neplatí za něj a nenesou tedy podnikatelské riziko, ale fungují na základě provizního systému, tj. dostávají odměny za úspěšné zprostředkování obchodu. Mezi jejich hlavní činnosti patří: vyhledávání trhů pro nákup a prodej vybraného zboží, vytipování obchodních partnerů, vyjednávání a dojednávání podmínek pro konkrétní obchodní případy, organizace jednotlivých fází obchodního jednání.

Pražská, Jindra a kol. (2006) rozeznávají následující typy obchodních zprostředkovatelů: a) Obchodní zástupce – samostatný subjekt, který vyvíjí svou činnost jménem podniku, se kterým uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, a na jeho učet. Mezi jeho základní činnosti lze zařadit: vyhledání potenciálních zákazníků, prezentace nabídky zastupovaného podniku a komplexní jednání, jehož cílem je uzavření smlouvy o obchodní spolupráci. Je zřejmé, že k těmto činnostem patří též prezentace zboží, distribuce katalogů, ceníků a vzorků. Velmi důležitá je též následná péče o současné zákazníky. b) Obchodní cestující – zaměstnanec podniku, jehož hlavním cílem je zajistit odbyt. Zaměstnanec jedná jménem dodavatele, na jeho účet a podnikatelské riziko. Jeho další činnosti jsou velmi podobné činnostem obchodního zástupce, ale obchodní cestující má pevnější vazby s firmou. c) Obchodní zprostředkovatel (makléř) – je subjekt, který je méně spjat s konkrétním podnikem a působí spíše jako nezávislý subjekt, jehož hlavním úkolem je nalézat spojení mezi nabídkou a poptávkou. Z hlediska právního vztahu je jeho činnost podobná obchodnímu zástupci, protože svou činnost koná na cizí účet a cizím

15

jménem, nepřebírá tedy podnikatelské riziko. Typickými oblastmi, ve kterých makléři působí, jsou obchody s cennými papíry, finančnictví, pojišťovnictví či obchod s komoditami. d) Komisionář – subjekt, který realizuje nákup a prodej vlastním jménem, ale na cizí účet. Osoba, pro kterou komisionář vyvíjí své aktivity, se nazývá komitent. Právně je tento vztah upraven tzv. komisionářskou smlouvou. Tato kategorie by spíše měla být na pomezí mezi prostředníky a zprostředkovateli, protože komisionář vstupuje do právních vztahů se zákazníky. Oblast působení komisionáře je poměrně široká, a to od zajištění klasického obchodování, až po obchodování s cennými papíry či jinými finančními instrumenty. e) Zasilatel – speditér – subjekt, který se zabývá zejména přepravou, logistikou a souvisejícími aktivitami. Speditér jedná pod vlastním jménem, ale na účet příkazce. Mezi hlavní činnosti zasilatele (speditéra) lze zařadit komplexní služby v oblasti přepravy: plánování dopravních cest, řízení procesu přepravy, plánování a obstarávání vhodných dopravních prostředků, zajištění skladování a další. V dnešní době je typické, že řada zasilatelských podniků neprovozuje pouze výše uvedené činnosti zprostředkovatele, ale komplexně zajišťují celý proces logistiky (vlastní dopravní prostředky, na vlastní účet a riziko). f) Burza – je specifické místo, které slouží k obchodování se specifickým sortimentem. Typickým sortimentem obchodovaným na burze jsou cenné papíry, měny a různé komodity (např. cukr). Obchodováním na burze se typicky zabývají makléři. Většina obchodů na burze má charakter investičních aktivit, spíše než klasické obchodní činnosti.

16

g) Aukce – veřejné dražby, v rámci kterých probíhá přímá soutěž zájemců o koupi určitého zboží. Zboží je prodáno zájemci, který nabídne nejvyšší částku (v případě klasického pojetí). V dnešní době mají aukce podobu elektronických soutěží mezi zájemci. h) Veletrh – místo, kde dochází ke koncentraci nabídky a poptávky určitého sortimentu na určitém místě a v určitý čas. Organizátoři veletrhů jsou pouze klasickými zprostředkovateli, nerealizují žádné další aktivity. Jednotlivé obchody jsou realizovány pouze mezi prodávajícím a kupujícím. Cílem veletrhů v současné době je především zajištění účinného a adresného marketingu směrem k cílovým skupinám.

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V. a P. MULAČ, 2009. Obchodní činnost: studijní opora pro kombinované studium. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 35 s. ISBN 978-80-87278-11-6. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3. ZAMAZALOVÁ, M., 2009. Marketing obchodní firmy. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-2472049-4.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Definujte pojem obchodní kategorie. 2. Odlište obchodní prostředníky a zprostředkovatele.

17

3. Vyjmenujte typy obchodních prostředníků. 4. Vyjmenujte typy obchodních zprostředkovatelů. 5. Pokuste se shrnout význam veletrhů v dnešní době. 6. Znáte nějaký elektronický aukční systém – popište způsob, jakým tento systém funguje. 7. Popište, v čem spočívá význam zahraničního obchodu.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 6. např. www.e-zak.cz, www.aukro.cz apod. 7. Význam zahraničního obchodu spočívá zejména v obohacení obou stran obchodu, v přístupu států ke zdrojům, které sami nemají, k rozvoji vztahů mezi jednotlivými státy, přístupu k odlišným kulturám, ke zvýšení hrubého domácího produktu země (díky exportu) apod.

18

Kapitola 3: Právní formy obchodního podnikání KLÍČOVÉ POJMY Právní formy podnikání, živnostenské podnikání, obchodní společnosti, družstva, státní podniky, neziskové organizace.

CÍLE KAPITOLY Vysvětlení základních právních forem podnikání. Shrnutí jednotlivých znaků právních forem podnikání.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD 3.1 Právní formy podnikání Dle Synka a kol. (2002) je základním tříděním podniků právní forma podnikání. Mulačová, Mulač a kol. (2013) tvrdí, že kromě podniků existují v ekonomice ještě další subjekty, které jsou taktéž součástí ekonomického prostředí země. Jedná se především o neziskové organizace, jejichž cílem není dosažení zisku, ale např. zajištění přijatelné životní úrovně obyvatel, poskytování vzdělávacích služeb apod. Mulačová a Mulač (2007) rozlišují jednotlivé právní formy podnikání v České republice následujícím způsobem: 1. PODNIKY podniky jednotlivce, obchodní společnosti,

19

družstva, státní podniky. 2. NEZISKOVÉ ORGANIZACE veřejné neziskové organizace, soukromé neziskové organizace.

3.2 Podniky jednotlivce Podnik jednotlivce je dle Synka a kol. (2002) vlastněn jednou osobou. Podniky jednotlivce mají dvě hlavní výhody, a to: k jeho založení není nutný vysoký počáteční kapitál, regulace ze strany státu je nízká. Podniky jednotlivce mají obvykle formu živností. Živnostenské podnikání je upraveno Zákonem č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání. Dle tohoto zákona se živností rozumí „soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených v živnostenském zákoně“. Pro možnost provozovat živnost je nutné splnění následujících podmínek (Mulačová Mulač a kol. 2013): 1. Všeobecné podmínky: dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, splnění daňových povinností vůči státu. 2. Zvláštní podmínky: odborná či jiná způsobilost k výkonu živnosti (školení, vzdělání, zkušenosti, praxe apod.).

20

Živnosti se, dle Zákona o živnostenském podnikání dělí na: a) Ohlašovací živnosti. b) Koncesované živnosti.

Ohlašovací živnosti vznikají na základě ohlášení místně příslušnému Živnostenskému úřadu a při splnění podmínek pro provozování živnosti je příslušné osobě vydán Živnostenský list. Ohlašovací živnosti ještě dále členíme na: živnosti volné, u kterých je vyžadováno pouze splnění obecných podmínek pro provozování živnosti, živnosti řemeslné, u kterých je, kromě splnění obecných podmínek, nutné doložit vzdělání a praxi v oboru (např. zámečnictví, kadeřnictví, kosmetika, hostinská činnost, pekařství atd.), živnosti vázané, u kterých je také, kromě splnění obecných podmínek, nutné doložit absolvování určitých školení, zkoušek atd. (provozování autoškoly, vedení účetnictví, výroba, montáž a opravy plynových či elektrických zařízení).

Koncesované živnosti vznikají dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) na základě udělení povolení (koncese). K získání tohoto povolení je nutné mít určité vzdělání a též splnit další podmínky, které vyžaduje legislativa. Mezi koncesované činnosti patří např.: taxislužba, pohřební služba, ostraha majetku, provozování cestovní kanceláře, směnárenská činnost, výroba, prodej a distribuce zbraní apod. Obecně lze říci, že se jedná o činnosti, které by při neodborném provádění mohly způsobit újmu na zdraví či na majetku osob či věcí.

3.3 Obchodní společnosti Obchodní společnosti jsou upraveny v Zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obchodní společnosti jsou v zákoně definovány jako právnické osoby, které byly založeny za

21

účelem dosažení zisku. Zakládat je mohou jak fyzické, tak i právnické osoby. Obchodní společnosti vznikají dnem zápisu do obchodního rejstříku. Rozlišujeme dvě základní skupiny obchodních společností: a) Osobní obchodní společnosti; b) Kapitálové obchodní společnosti.

Synek a kol. (2002) spatřuje základní znaky osobních obchodních společností ve faktu, že jsou vytvořeny a vlastněny minimálně dvěma osobami, které si rozdělují zisk společně a jsou též odpovědní za případnou ztrátu. Společníci osobně participují na podnikání. Znaky osobních obchodních společností značně připomínají podniky jednotlivce – navíc tyto společnosti částečně překonávají kapitálovou nedostatečnost podniku jednotlivce i jeho omezenost kvalifikační. Mezi základní dva typy osobních obchodních společností v České republice patří: Veřejná obchodní společnost; Komanditní společnost.

Na rozdíl od osobních obchodních společností je u kapitálových obchodních společností vkladová povinnost. Od roku 2014 je díky změně legislativy tato povinnost značně omezena u společnosti s ručením omezeným. Výše vkladu je nyní minimálně 1,˗ Kč, oproti dřívějším 200.000,- Kč. Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že dle výše vkladu se odvozuje velikost obchodního podílu a tím též účast na rozhodování ve společnosti a na jejím zisku. Osobní participace společníka na provozu a řízení obchodní společnosti není vyžadována. Společnosti také povinně vytváří rezervní fond, který vzniká při založení společnosti a ročně je doplňován z čistého zisku. Mezi základní dva typy kapitálových obchodních společností v České republice patří: Společnost s ručením omezeným; Akciová společnost.

22

3.4 Družstvo Družstvo je společenství neuzavřeného počtu osob, které bylo založeno za účelem uspokojování potřeb svých členů. Hlavním cílem družstva tedy není dosahování zisku. Dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) jsou povinni členové platit příspěvky pro zajištění základního kapitálu, který je v družstvu min. 50 000,- Kč. Členové za závazky družstva neručí. Založit družstvo může pět fyzických nebo dvě právnické osoby. Typy družstev, dle účelu, ke kterému byly zřízeny, jsou následující: výrobní, spotřební, bytová, zájmová apod.

3.5 Státní podniky Synek a kol. (2002) uvádí, že státními (veřejnými) podniky jsou obecně organizace, které v některých zemích zajišťují významné služby, jako např. železniční přeprava, poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, letecká přeprava apod. Tyto subjekty jsou buď zcela nebo alespoň zčásti ve vlastnictví státu nebo územně správních celků. Cílem státních podniků je generování zisku. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že existence státních podniků je ve vyspělých ekonomikách spíše výjimečná.

3.6 Neziskové organizace Synek a kol. (2002) tvrdí, že úkolem státu je zabezpečit i další, nekomerční, služby, jako je obrana státu, bezpečnost, ochrana životního prostředí, vzdělání, zdravotnická péče aj. Tyto aktivity jsou obvykle zajišťovány neziskovými organizacemi. Do neziskových organizací řadíme: rozpočtové organizace,

23

příspěvkové organizace, občanská sdružení, nadace.

STUDIJNÍ MATERIÁLY ČESKO. Zákon č. 455/1191 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. ČESKO. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. MULAČ, P. a V. MULAČOVÁ, 2007. Podniková ekonomika. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. ISBN 978-80-903888-0-2. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. SYNEK, M., a kol., 2002. Podniková ekonomika, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 479 s. ISBN 807179-736-7.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Vyjmenujte základní právní formy podnikání, které lze provozovat na území České republiky. 2. Jaké jsou obecné podmínky pro provozování živnosti? 3. Jaké základní legislativní předpisy upravují podnikání v České republice? 4. Odlište osobní a kapitálové obchodní společnosti. 5. Uveďte příklady státních podniků na území České republiky. 6. Popište znaky veřejné obchodní společnosti. 7. Popište znaky družstva.

24

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. Česká pošta, s.p., Vojenské lesy a statky ČR, s.p., atd. 6. Veřejná obchodní společnost je společnost, kterou musí založit min. 2 osoby pod svým vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem o obchodních korporacích. Společnost se zakládá společenskou smlouvou a vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti může být jeden společník, několik společníků nebo všichni společníci. 7. Zákon o obchodních korporacích definuje družstvo jako společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob případně za účelem podnikání. Obchodní firma družstva může obsahovat označení družstvo. Družstvo musí mít nejméně 3 členy. Základním dokumentem družstva jsou stanovy. Nejvyšším orgánem družstva je členská schůze. Statutárním orgánem družstva je představenstvo, za které navenek většinou může jednat jeho předseda nebo místopředseda. Vznik a zánik družstva je totožný se zápisem do resp. výmazem z obchodního rejstříku.

25

Kapitola 4: Podnikatelské prostředí a obchod KLÍČOVÉ POJMY Podnikatelské prostředí, Evropská unie, Česká republika, investiční klima, daňový systém, strategie Evropa 2020, hospodářský růst.

CÍLE KAPITOLY Seznámit s podnikatelským prostředím v podmínkách České republiky a Evropské unie. Seznámit se strategií Evropa 2020.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD 4.1 Podnikatelské prostředí Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v rámci všech podnikatelských aktivit je nutné analyzovat faktory, které na tyto aktivity působí. Tyto vlivy jsou označovány jako podnikatelské prostředí. Pro podnikatelské aktivity provozované v České republice není důležité jen místní podnikatelské prostředí, ale také podnikatelské prostředí v rámci celé Evropské unie. Podnikatelské prostředí nelze jednoznačně definovat, ale pokud bychom ho alespoň částečně analyzovali, zjistíme, že se v podstatě jedná o vliv veškerých vnějších a vnitřních vlivů, které působí na podnik. Podnikatelským prostředím se zabývá celé řada podnikových strategických analýz (např. STEP analýza, SWOT analýza, Porterův model pěti sil atd.). Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v zahraničních, ale i v tuzemských vládních materiálech nalezneme poněkud jiný přístup k definici podnikatelského prostředí – jedná se o soubor politik, nástrojů a jiných

26

nástrojů, které slouží ke zlepšení konkurenceschopnosti podniků. Sledují se především tyto faktory: stav podnikání v dané zemi (legislativní podmínky, investiční klima, vzdělání, výzkum a vývoj), charakteristiky podnikání a podmínky trhu (specifika podnikání v jednotlivých oborech, velikost podniků, míra konkurence v odvětví, korupce, šedá a černá ekonomika atd.), politicko-právní prostředí (úroveň legislativy, způsob ochrany investorů apod.), finanční a daňová oblast (úroveň daňového zatížení, dostupnost a obtížnost získání dodatečných finančních prostředků atd.), situace na trhu práce (mzdové náklady, úroveň minimální mzdy, kvalifikace, vzdělanostní struktura atd.), technologická a inovační úroveň, podpůrné služby pro podnikatele (vhodné grantové či jiné podpůrné programy, poradenská činnost atd.).

4.2 Podnikatelské prostředí v Evropské unii Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že v současné době existuje velmi silná globální konkurence a provázanost světového obchodu. Státy popř. jejich integrační uskupení se snaží o žádoucí ovlivnění podnikatelského prostředí. Nedávná ekonomická a finanční krize, ale též problémy Řecka, Španělska, ale i dalších evropských ekonomik, porušují stabilitu podnikatelského prostředí. Hledáním řešení této situace se zabývají nejen jednotlivé státy, ale též Evropská unie jako celek. Jedním z možných řešení je strategie „EVROPA 20“ – Strategie pro inteligentní, udržitelný a začleňující růst. Základní cíle této strategie jsou: zaměstnat 75 % osob ve věkové kategorii od 20 do 64 let,

27

investovat 3 % hrubého domácího produktu Evropské unie do výzkumu, vývoje a inovací, snížit emise skleníkových plynů o 20 % (ve srovnání s rokem 1990), míru nedokončení studia snížit pod 10 % a ve věkové kategorii od 30 do 34 let zajistit alespoň 40 % vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, snížení počtu lidí, kteří žijí v chudobě a sociálním vyloučení či žijí na pokraji chudoby a hrozí jim sociální vyloučení o 20 miliónů.

Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že každý z členských států Evropské unie si stanoví své vlastní cíle v těchto oblastech. Evropská komise v rámci Strategie EU 20 určila nové zdroje růstu a pracovních míst, které jsou rozděleny do tří oblastí: 1. Inteligentní růst (motivace občanů ke zvýšení kvalifikace a k pravidelnému doplňování kvalifikace o nové poznatky). 2. Udržitelný růst (vytvoření konkurenceschopné a ekologické ekonomiky, která není náročná na zdroje). 3. Růst podporující začlenění (ekonomika s vysokou zaměstnaností, přinášející hospodářskou, sociální a územní soudržnost).

4.3 Podnikatelské prostředí v České republice Jak uvádí oficiální portál Českého předsednictví Evropské unie (2011) se podnikatelské prostředí v České republice přibližuje stabilizovanému uspořádání. V současné době je již srovnatelné s běžnou úrovní, která je typická pro ostatní státy Evropské unie. Konkurenceschopnost a podnikatelské prostředí České republiky je charakterizováno níže uvedeným obrázkem č. 1.

28

Obrázek č. 1: Hodnocení podnikatelského prostředí v České republice

Zdroj: WEF 2013 In Mulačová, Mulač a kol. 2013

4.3.1 Právní formy podnikání V České republice se prosazuje jak živnostenské podnikání, tak i podnikání velkých, zejména akciových, společností. V České republice lze podnikat jako fyzická nebo jako právnická osoba. Pravidla a podmínky pro zakládání a provozování popř. ukončení činnosti jednotlivých právních forem podnikání jsou odvozeny od pravidel, která jsou běžná v jiných státech Evropské unie (Oficiální portál Českého předsednictví Evropské unie 2011).

4.3.2 Daňový systém České republiky Daňový systém je v podstatné míře harmonizován s ostatními státy Evropské unie, stejně jako normy v oblasti účetnictví. S celou řadou zemí má Česká republika uzavřeny smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které se týkají úroků, dividend a tantiém. Daňové příjmy pocházejí přibližně ve stejné výši z přímých a nepřímých daní (Oficiální portál Českého předsednictví Evropské unie 2011).

4.3.3 Investiční klima Investiční prostředí České republiky je poměrně dobře hodnoceno zahraničními investory zejména z důvodu dobré ochrany investic tak i díky systému investičních pobídek. Česká

29

republika je členem Mezinárodní organizace pro ochranu investic (MIGA) a má podepsanou celou řadu mezinárodních smluv, které podporují a chrání zahraniční investice (Oficiální portál Českého předsednictví Evropské unie 2011).

4.3.4 Klíčové oblasti Česká republika se snaží podporovat investice v různých sektorech. Mezi tyto patří: automobilový průmysl, letecký průmysl, přesné strojírenství, elektrotechnika a elektronika, genomika a biotechnologie, medicínská technika, strategické služby, IT a vývoj softwaru (Oficiální portál Českého předsednictví Evropské unie 2011).

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ EVROPSKÉ UNIE *online+. 2011. *cit. 2014-04-13+. Dostupné z: http://www.eu2009.cz

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Definujte pojem podnikatelské prostředí. 2. Pokuste se krátce popsat podnikatelské prostředí v České republice.

30

3. Popište podnikatelské prostředí v Evropské unii. 4. Popište význam a účel strategie Evropské unie Evropa 2020. 5. Uveďte klíčové oblasti, které jsou podporovány vládou České republiky z hlediska investic apod. 6. Popište, které faktory analyzuje STEP analýza. 7. Popište, které faktory analyzuje SWOT analýza a čím je od ostatních analýz výjimečná?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 6. STEP analýza se zabývá analýzou SOCIÁLNÍCH, TECHNOLOGICKÝCH, EKONOMICKÝCH a POLITICKO-PRÁVNÍ. 7. SWOT analýza se zabývá jak analýzou vnitřního prostředí, tak i analýzou vnějšího prostředí. Hodnotí se silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby. Analýza je výjimečná právě tím, že hodnotí obě prostředí firmy – jak vnitřní, tak i vnější prostředí.

31

Kapitola 5: Maloobchod, maloobchodní síť a její členění, druhy maloobchodních činností KLÍČOVÉ POJMY Maloobchod, maloobchodní síť, stálá maloobchodní síť, doplňková maloobchodní síť, městská maloobchodní síť, venkovská maloobchodní síť, základní maloobchodní činnosti.

CÍLE KAPITOLY Vysvětlení pojmu maloobchod. Seznámení s maloobchodní sítí a jejími základními druhy. Popis jednotlivých maloobchodních činností.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD 5.1

Maloobchod Dle Kotlera a kol. (2007) jsou maloobchodníci velmi důležitým prostředníkem

obchodní činnosti, protože zajišťují prodej zboží konečnému zákazníkovi. V posledních letech daleko více roste maloobchod bez prodejen než maloobchod realizovaný v prodejnách. Dle Mulačové a Mulače (2009) zahrnují maloobchodní činnosti veškeré aktivity spojené s prodejem zboží nebo služeb zákazníkovi, a to k osobnímu užití. Základním nástrojem obchodního podnikání je obchodní jednotka. Pražská, Jindra a kol. (2006) vidí maloobchod jako činnosti, které zahrnují nákup od velkoobchodu nebo přímo od výrobce a jeho prodej (bez dalšího zpracování) konečnému zákazníkovi. Maloobchod též vytváří

32

vhodné seskupení zboží (prodejní sortiment). Maloobchodní proces se dle Staňkové (2010) skládá z několika činností: nákup zboží, prodej zboží, převzetí podnikatelského rizika, přeprava zboží, finanční operace, získávání informací pro rozhodovací proces, poskytování informací zákazníkům.

Jako maloobchodní síť je dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) označován soubor obchodních jednotek, zaměřených na přesun zboží ke konečnému zákazníkovi. Maloobchodní síť musí respektovat provázanost těchto obchodních jednotek z hlediska sortimentu, charakteru, typů i organizace činnosti. Z hlediska místní působnosti dochází ke konkurenci obchodních jednotek různých firem. Dle Zamazalové (2009) byla původně maloobchodní činnost chápána a realizována výhradně v regionálních podmínkách a výraznějšího mezinárodního rozměru začala nabývat teprve od 50. let 20. století – postupně se rozvíjely ekonomicky silné subjekty, které začaly podnikat na zahraničních trzích (tyto firmy se začaly označovat jako retailingové firmy).

Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí typické členění maloobchodní sítě: 1. Maloobchodní síť stálá (trvalé umístění v určité lokalitě po celý rok, konstantní zájmová oblast). 2. Maloobchodní síť doplňková (přechodný či sezónní charakter – v rámci krátkodobého zvýšení poptávky v určité oblasti, např. sportovní zápasy, rekreační oblasti apod.).

33

Staňková (2010) dodává členění maloobchodní činnosti na: 1. Maloobchod realizovaný v prodejnách. 2. Maloobchod realizovaný mimo prodejny.

Dle Staňkové (2010) představuje maloobchod realizovaný v prodejnách až 90 % všech maloobchodních služeb ve vyspělých ekonomikách. Existuje různé členění obchodních jednotek: členění dle sortimentu: o potravinářský maloobchod, o nepotravinářský maloobchod. podle specializace: o specializovaný maloobchod, o univerzální maloobchod. podle úrovně a rozsahu poskytovaných služeb: o maloobchod se samoobsluhou, o maloobchod s vlastním výběrem, o maloobchod s omezeným rozsahem služeb, o maloobchod s plným rozsahem služeb. Mulačová a Mulač (2009) uvádí, že maloobchod realizovaný mimo síť prodejen představuje svým objemem stálou složku maloobchodní činností a do budoucna se předpokládá další rozvoj (zejména internetového obchodu). Pražská, Jindra a kol. (2006) považují za hlavní složky tohoto typu:

34

Přímý prodej – nejvíce nákladný systém, který na druhou stranu dosahuje účinného osobního styku se zákazníkem. Existují tři základní typy přímého prodeje: o osobní prodej mezi dvěma jednotlivci, o osobní prodej ve skupině, o prodej v marketingové síti (tzv. multilevel marketing). Přímý marketing – označuje celou řadu zásilkového, telemarketingového a elektronického obchodu. Prodejní automaty – uplatnění je spatřováno především při prodeji specifických druhů zboží, jako např. cigarety, cukrovinky, noviny, horké nápoje apod. Prodejní služby – maloobchodní prodejce bez prodejny, který obsluhuje určitý užší okruh zákazníků.

Dle Mulačové a Mulače (2009) existuje v dnešní době široké spektrum různých maloobchodních jednotek. Mezi sebou se tyto obchodní jednotky liší např.: sortimentní skladbou, provozní specializací, dispozičním řešením, prodejní politikou apod.

Přístup k vymezení profilu těchto maloobchodních jednotek v sobě tedy zahrnuje celou řadu různých hledisek, které nazýváme statické a dynamické znaky.

35

Tabulka č. 1: Statické a dynamické znaky Statické znaky

Dynamické znaky

sortimentní profil

cenová politika

forma prodeje

kvalita nabízeného zboží

umístění obchodní jednotky

soubor nabízených služeb

velikost obchodní jednotky Zdroj: Mulačová a Mulač 2009 – upraveno autorem

STUDIJNÍ MATERIÁLY KOTLER, P. a kol., 2007. Moderní marketing. Praha: Grada Publishing, 1041 s. ISBN 978-8024715-45-2. MULAČOVÁ, V. a P. MULAČ, 2009. Obchodní činnost: studijní opora pro kombinované studium. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 35 s. ISBN 978-80-87278-11-6. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA, a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3. ZAMAZALOVÁ, M., 2009. Marketing obchodní firmy. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-2472049-4.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište význam maloobchodu. 2. Popište jednotlivé maloobchodní činnosti. 3. Popište maloobchod realizovaný v síti prodejen a mimo síť prodejen.

36

4. Pokuste se shrnout výhody a nevýhody internetového obchodování. 5. Popište statické a dynamické znaky maloobchodních jednotek.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. Mezi výhody lze zařadit možnost nakupování 24 hodin denně, možnost porovnání nabídek různých internetových obchodů, nižší cena oproti kamenným prodejnám, pohodlné dodání zboží až domů, možnost výběru metody placení, možnost vrácení zboží (ne všeho) do 14 dnů ode dne dodání bez udání důvodu. Mezi nevýhody můžeme zařadit nemožnost vyzkoušet si zboží, složitější proces reklamace, nespolehlivost provozovatele internetového obchodu atd. 5. viz. Výklad

37

Kapitola 6: Typologie maloobchodních jednotek KLÍČOVÉ POJMY Maloobchod, hypermarket, supermarket, diskont, specializovaná prodejna, úzce specializovaná prodejna, prodejna se smíšeným zbožím, supereta, nákupní centrum, obchodní dům, cash&carry.

CÍLE KAPITOLY Vysvětlení znaků jednotlivých typů maloobchodních jednotek.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Staňková (2010) uvádí, že různé varianty velikosti a druhu sortimentu, míra specializace, provozní i architektonické řešení, provozní politika tvoří velmi širokou škálu různých maloobchodních jednotek. Typologie maloobchodních jednotek nezávisí na jediném kritériu, ale na celé řadě znaků. Za hlavní typy maloobchodních jednotek se dle autorky považují: specializované a úzce specializované prodejny, smíšené prodejny, plnosortimentní obchodní domy, specializované obchodní domy, supermarkety, hypermarkety,

38

superety, diskontní prodejny, katalogové prodejny.

Mulačová, Mulač a kol. (2013) tento výčet ještě doplňují o: nákupní centra, cash&carry.

6.1 Specializované prodejny Mulačová, Mulač a kol. (2013) tvrdí, že specializované prodejny mají konkrétní a jasně určené zacílení. Sortiment je hluboký a široký a zpravidla jsou tyto prodejny zaměřeny na prodej nepotravinářského zboží. Cenová úroveň je obvykle vyšší. Prodejny jsou zaměřeny jak na rychloobrátkové zboží, tak i na zboží s nižší frekvencí poptávky. Prodejny jsou většinou umístěny v centrech měst, v současné době také velmi často bývají součástí rozlehlých nákupních center či v oblastech s vysokou frekvencí potenciálních zákazníků. Příkladem specializované prodejny může být např. Prodejna s elektrem, zlatnictví, pekárna atd. Typickým znakem je odborná obsluha a poměrně rozsáhlé doplňkové služby.

6.2 Úzce specializované prodejny Úzce specializované prodejny jsou dle Mulače, Mulačové a kol. (2013) vyšším stupněm specializovaných prodejen. Jedná se o obchodní jednotky, které se specializují na nepotravinářský sortiment. Sortiment je úzký a velmi hluboký, jedná se o zaměření se na dílčí sortimentní skupiny, podskupiny či konkrétní druhy. Opět se předpokládá umístění obchodní jednotky v centrech měst, v nákupních centrech nebo v místech s vysokou frekvencí poptávky. Opět jsou kladeny poměrně vysoké nároky na odbornost personálu a tyto obchodní jednotky nabízí poměrně rozsáhlé doplňkové služby. Cenová hladina je poměrně

39

vysoká. Příkladem těchto obchodních jednotek je např. Půjčovna svatebních šatů, Prodejna sýrů atd.

6.3 Smíšené prodejny Dle Staňkové (2010) jsou smíšené prodejny především v okrajových částech městských sídel či spíše v oblastech venkovských. Sortiment je široký a mělký – zahrnuje jak potraviny, tak nepotravinářské zboží (zboží běžné spotřeby). Cenová hladina je poměrně vysoká, protože rozsah prodeje je poměrně omezený.

6.4 Plnosortimentní obchodní domy Plnosortimentní obchodní domy jsou tzv. univerzálními obchodními domy, které nabízí široký a hluboký sortiment, jedná se tedy o „nákup pod jednou střechou“. Počet nabízených komerčních druhů sortimentu dosahuje hranice 200 000 položek. Jejich hlavní výhody oproti hypermarketům a supermarketům spočívají v: rychlejší změnách v cenové a produktové politice, úrovni služeb, profilaci sortimentu na cílovou skupinu, prodeji značkového zboží atd. (Staňková 2010).

Cimler a Zadražilová (2007) shrnují tyto přednosti univerzálních obchodních domů: souborný nákup, velký výběr zboží, moderní a kvalifikovaná nabídka, nákup pod jednou střechou, široká škola služeb.

40

6.5 Specializované obchodní domy Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že specializované obchodní domy mají užší sortiment a orientují se tedy na určitý segment. Nejčastější specializací bývají oděvy, obuv či zboží pro volný čas. Minimální prodejní plocha činí 1 500 m2. Specializované obchodní domy bývají umístěny v blízkosti center měst, regionálních nákupních centrech či v jiných obchodních zónách. I zde jsou kladeny poměrně vysoké nároky na odbornost prodejního personálu, jakož i na úroveň doprovodných služeb. Tyto obchodní jednotky mají poměrně vysoké provozní náklady, proto i cenová úroveň v nich je vyšší.

6.6 Supermarkety Dle Staňkové (2010) jsou supermarkety samoobslužné prodejny s více odděleními a širokým sortimentem nabízeného zboží. Nabízí sortiment potravin a také výrobků pro domácnost. Cenová hladina je střední, je vyšší, než v případě hypermarketů. Převládá potravinářský sortiment. Umístění supermarketu je různé – dnes typicky: centra měst, regionální nákupní centra, dopravní uzly, místa s vysokou frekvencí poptávky (nádraží, poliklinika, nemocnice apod.).

6.7 Hypermarkety Hypermarkety jsou rozhlehlé obchodní jednotky nabízející na jedné ploše široký a poměrně hluboký sortiment potravinářského i nepotravinářského zboží. Téměř výhradně formou samoobsluhy je zde prezentována nabídka rychloobrátkového zboží. Mezi základní principy fungování hypermarketů patří dle Staňkové (2010): „no parking, no business (bez parkoviště není obchod)“,

41

„one-stop shopping (nákup pod jednou střechou)“, „every day low price (každodenní nízké ceny)“.

Z hlediska sortimentu již převládá nepotravinářský sortiment. Cenová úroveň je obvykle nižší než v případě supermarketu. Umístění hypermarketů je typicky na okraji měst, v regionálních nákupních centrech, u dopravních uzlů apod. Protože jsou nároky na prostor hypermarketů vysoké, nenalezneme je u center měst. Měla by být také zajištěna dobrá dopravní dostupnost (přinejmenším prostředky hromadné dopravy a automobilem).

Pražská, Jindra a kol. (2006) shrnují typické znaky hypermarketů takto: halové, typické jednopodlažní řešení, plný sortiment a rozsáhlá nabídka nepotravinářského zboží, doplňující oddělení služeb (cestovní kanceláře, občerstvení, bankovní a jiné finanční služby atd.), přístup zákazníků ke zboží s nákupními vozíky pro prodejnu i parkovací plochy, agresivní cenová politika, výhodná dopravní poloha a rozsáhlá parkoviště.

6.8 Superety Superety dle Staňkové (2010) vznikly později nežli supermarkety. Sortiment je poměrně široký, ale mělký. Formou prodeje je obvykle samoobsluha, někdy jde o kombinovanou formu prodeje. Superetu bychom jinak mohli nazvat také večerkou. Umístění superety je typické na sídlištích a v místech s vysokou frekvencí poptávky. Otevírací doba je přizpůsobena potřebám lidí, kteří přijíždí ze zaměstnání. Dnes je řada superet provozována vietnamskými obchodníky.

42

6.9 Diskontní prodejny Diskontní prodejny obvykle nemají stabilní sortiment – ten se skládá z kompletní nabídky potravin a doplňkový sortiment je tvořen podle toho, jakým směrem se aktuálně soustřeďuje poptávka. Používá se samoobslužná forma prodeje, zboží je nabízeno přímo z palet – zákaznický komfort je tedy podstatně omezen. Objekty diskontních prodejen jsou velmi strohé, bez výkladních skříní, jsou zřizovány na levných pozemcích a prodejní doba bývá často prodloužena (Staňková 2010). Rozeznáváme: a) Hard diskont prodejny (např. řetězec Norma – velmi omezený zákaznický komfort, prodej přímo z palet), b) Soft diskont prodejny (např. řetězec Lidl – vyšší zákaznický komfort, některé druhy zboží jsou vystaveny v regálech – často je součástí soft diskontních prodejen také doplňkový prodej masa, uzenin, lahůdek apod.).

6.10 Katalogové prodejny Katalogové prodejny jsou specifickým typem maloobchodu. Základem je výběr zákazníka v prodejně dle katalogu, zaplacení zboží a následně je mu zboží vydáno ze skladových prostor. Hlavní výhodou je výrazné snížení nákladů na prodejní prostory (Staňková 2010).

6.11 Nákupní centra Stejně jako plnosortimentní obchodní domy, představují i nákupní centra dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) koncentrovanou formu nabídky širokého a hlubokého sortimentu potravinářského a především nepotravinářského zboží. Nákupní centra představují nejen nákupní, ale též zábavní či relaxační možnosti pro zákazníky. Na rozdíl od obchodních domů vlastní prostory obvykle jeden vlastník a jednotliví obchodníci si od něj obchodní prostory pronajímají – jedná se tedy o koncentraci nezávislých obchodníků na jednom místě. Pro střední Evropu je typické, že minimální pronajímatelná plocha je

43

5 000 m2. Výhodou koncentrace obchodníků mohou být společné náklady na marketingovou komunikaci, provozní náklady apod. Příkladem nákupních center mohou být Igy centrum České Budějovice, NC Géčko, OC Chodov, OC Flora atd.

6.12 Cash&Carry Tento typ obchodních jednotek je typický spíše pro velkoobchod (v ČR např. řetězec velkoobchodů Makro). Forma prodeje je určena především pro malé a střední maloobchodníky, kteří si sami do velkoobchodu přijdou. Nakoupí samoobslužnou formou prodeje požadované zboží, na pokladně zaplatí a zboží si ihned sami odvezou. Tabulka č. 2: Souhrn typologie maloobchodních jednotek Typ MO jednotky

Charakteristika

Příklad

Specializované prodejny

Specializovaný sortiment, střední až vyšší ceny, odbornost, kvalita

Elektro

Úzce specializované prodejny

Odbornost, vyšší poradenství, město

Svatební šaty

Smíšené prodejny

Široký mělký sortiment, venkovské oblasti, vyšší ceny, neznačkové zboží

Jednota

Obchodní domy plnosortimentní

Široký hlubší sortiment, střední ceny, centra měst či sídliště, jeden vlastník

Prior

Specializované obchodní domy

Široký hluboký sortiment, značkové zboží, cenová variabilita, odbornost, velká spádová oblast, doplňkové služby

Dům bydlení

Samoobsluhy s potravinami

Docházková vzdálenost, umístění v osídlení

FLOP

Supermarkety

Potravinářský a doplňkový sortiment nepotravinářského zboží, nižší ceny, volný výběr, parkoviště

Albert

Hypermarkety

Potravinářské a nepotravinářské zboží, nižší ceny, volný výběr, parkoviště

Globus, Tesco

Specializované odborné velkoprodejny

Prodejna – vzorky, velké sklady, široký výběr, nižší ceny, služby

Dům koberců

Diskontní prodejny

Úzký sortiment, nižší pohodlí nákupu, nízké ceny, parkoviště

Penny Market, Lidl, Norma

Obchodně-nákupní centra

Pronajaté obchodní plochy různými obchodníky, spojení se zábavou (kino, sport), kavárny, volný čas, parkoviště

Černý Anděl, IGY

cena,

kvalita,

značka,

Pečivo

most,

Zdroj: Mulačová a Mulač 2009

44

STUDIJNÍ MATERIÁLY CIMLER, P. a D. ZADRAŽILOVÁ, 2007. Retail management. Praha: Management Press, 305 s. ISBN 978-80-7261-167-6. MULAČOVÁ, V. a P. MULAČ, 2009. Obchodní činnost: studijní opora pro kombinované studium. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 35 s. ISBN 978-80-87278-11-6. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA, a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Pokuste se shrnout rozdíly mezi supermarketem a hypermarketem. 2. Jaké znaky jsou typické pro diskont? 3. Které typy maloobchodních jednotek byste hledali na sídlišti? 4. Uveďte konkrétní příklady úzce specializované prodejny. 5. Popište rozdíly mezi obchodním domem a nákupním centrem. 6. Pokuste se najít na internetu firmy, které se zabývají katalogovým prodejem.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad

45

2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 6. Řada obchodů, které se zabývaly katalogovým prodejem, již v současné době neexistuje (QUELLE, NECKERMANN). Příkladem katalogového prodeje může být např. OTTO. Důvodem neúspěchu firem, které se zabývaly katalogovým prodejem, je jejich nahrazení elektronickým obchodem.

46

Kapitola 7: Postavení velkoobchodu, význam, provozní jednotky velkoobchodu KLÍČOVÉ POJMY Velkoobchod, velkoobchodní činnosti, funkce velkoobchodu, typy velkoobchodních činností.

CÍLE KAPITOLY Představit velkoobchod a jeho činnost. Seznámit se základními funkcemi velkoobchodu. Popis jednotlivých typů velkoobchodních jednotek.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Úvod do velkoobchodních činností Velkoobchod zahrnuje veškeré činnosti, které jsou spojené s prodejem zboží nebo služeb subjektům, které ho prodávají dále nebo těm, kteří zboží potřebují pro své obchodní účely (McCarthy 1996 In Staňková 2010). Mezi základní odlišnosti velkoobchodu a maloobchodu lze zařadit (Kotler 2001 In Staňková 2010): věnování menšího úsilí reklamě, prostředí a lokalizaci obchodní jednotky, protože velkoobchod jedná především s podnikatelskými subjekty,

47

velkoobchodní transakce jsou obvykle mnohem větší než maloobchodní a velkoobchod pokrývá mnohem širší oblast trhu.

Funkce velkoobchodu Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že velkoobchod je důležitým logistickým článkem mezi výrobcem a maloobchodníkem. Velkoobchod má obvykle k dispozici relevantní zázemí pro skladování zboží a jeho dopravu k odběrateli.

Mezi základní funkce velkoobchodu lze zařadit: a) prodej a marketingovou komunikaci, b) nákup a tvorbu sortimentu, c) nákup ve velkých objemech, d) skladování, e) dopravu, f) financování, g) přebírání rizika, h) informování o trhu, i) poradenské služby (Kotler 2001 In Staňková 2010).

Druhy velkoobchodních činností Dle Mulače a Váchala (2008) lze rozlišovat tyto typy velkoobchodních činností: Dodávkový velkoobchod, Agenturní (traťový) velkoobchod, Samoobslužný velkoobchod,

48

Regálový velkoobchod.

7.3.1 Dodávkový velkoobchod Mulač a Váchal (2008) uvádí, že tento typ velkoobchodu je nejběžnější. Podstatou tohoto typu je udržování stálé výše zásob a zboží se rozváží na základě přijetí objednávky od odběratele. Velkoobchod obvykle poskytuje i dopravní služby. Součástí poskytovaných služeb je také zajišťování reklamních akcí, školení odběratelů, technické služby atd.

7.3.2 Agenturní (traťový) velkoobchod Agenturní velkoobchod dle Mulače a Váchala (2008) nezajišťuje fyzický pohyb zboží přes vlastní sklad, ale pouze zajišťuje a organizuje dodávky maloobchodním či velkoobchodním odběratelům přímo od výrobce či jiných dodavatelů. Dodávky jsou levnější, protože je zcela omezeno skladování. Realizace dodávky bývá zpravidla delší a používá se zejména pro velké objemy dodávek a pro větší odběratele.

7.3.3 Samoobslužný (cash & carry) velkoobchod Dle Staňkové (2010) funguje tento typ jako velkoobchod se všemi funkcemi, ale platba probíhá hotově. Tento druh velkoobchodu nezajišťuje přepravu zboží na místo ručení, ale odběratel si zboží odváží sám na své náklady. Mulač a Váchal (2008) dodávají, že tento typ velkoobchodu se v Evropě začal uplatňovat začátkem 60. let a koncept vznikl ve Spojených státech amerických. Je určen pro menší odběry vlastním dopravním prostředkem  je určen zejména pro malé a střední podnikatele. Výhody systému cash & carry představují pro zákazníka zejména impulsivní nabídku, okamžitou realizaci objednávky, relativně levnější nákup menších množství a ušetření času při očekávání dodávky. Pro velkoobchodní jednotku je výhodou okamžité zaplacení, omezení manipulačních nákladů a rychlý kontakt s odběratelem.

49

7.3.4 Regálový velkoobchod Systém vznikl ve Spojených státech amerických jako organizovaná forma nátlaku na rozšíření nepotravinářského sortimentu (hlavní složky sortimentu tedy tvoří nepotravinářské zboží).

Podstata

velkoobchodníkem

regálového a

velkoobchodu

maloobchodníkem

o

spočívá tom,

že

v uzavření

dohody

maloobchodník

bude

mezi na

velkoobchodníkovo riziko prodávat ve vymezené části obchodní jednotky (v regálech) sortiment, který mu velkoobchodník dodá, doplňuje a mění. O zisk se poté dělí (Mulač a Váchal 2008). V posledních letech se spíše uplatňuje forma, kdy se velkoobchodník na základě dlouhodobé smlouvy stará o svůj sortiment, tj. doplňuje, propaguje a obměňuje. Cílem je zajistit plynulý a co největší objem prodeje (Mulač a Váchal 2008).

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČ, P. a J. VÁCHAL, 2008. Obchodní podnikání I. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 52 s. ISBN 978-80-903888-4-0. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište význam velkoobchodu. 2. Vyjmenujte jednotlivé funkce velkoobchodu. 3. Vyjmenujte typy velkoobchodních jednotek. 4. Popište regálový velkoobchod a jeho význam. 5. Popište samoobslužný velkoobchod a jeho význam.

50

6. Uveďte příklad samoobslužného velkoobchodu a vysvětlete podstatu jeho fungování.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 6. Typickým příkladem samoobslužného velkoobchodu je řetězec Makro. Podstatou fungování tohoto velkoobchodu je vlastnictví karty, která umožňuje nákup v této obchodní jednotce. Karta je vydávána na základě předložení živnostenského listu, tj. nákup v Makru je určen pro podnikatele. Na jeden živnostenský list je možné získat až dvě karty, tj. není zajištěno, že budou v obchodě nakupovat pouze majitelé živnostenského listu. Proto se někdy uvádí, že právě řetězec Makro je na rozhraní mezi maloobchodní a velkoobchodní jednotkou.

51

Kapitola

8:

Retailing

a

vývojové

tendence

v

maloobchodě KLÍČOVÉ POJMY Maloobchodní činnosti, retailing, vývojové tendence maloobchodu, tržní dominance, internacionalizace, diverzifikace obchodních činností, TOP 10 tuzemského maloobchodu.

CÍLE KAPITOLY Představit retailing jako vývojovou formu maloobchodu. Seznámit se základními vývojovými tendencemi tuzemského maloobchodu. Představit TOP 10 tuzemského maloobchodu.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Mulačová a Mulač (2009) uvádí, že retailing představuje moderní trend v maloobchodě, který se projevuje seskupováním obchodu do velkoplošných jednotek, snižováním nákladů díky moderním informačním technologiím, nákupem od dodavatelů ve velkém, optimalizací distribučních cest a vytvořením mezinárodních obchodních řetězců.

8.1 Rozvoj maloobchodního prodeje Mulač a Váchal (2008) tvrdí, že mezi hlavní příčiny rozvoje maloobchodního prodeje patří: růst životní úrovně obyvatel,

52

přesun obyvatel do měst (urbanizace), rapidní pokles naturální spotřeby, zlepšující se mobilita obyvatelstva atd.

Postupně přestává být obchod při svém rozvoji tlačen výrobou a naopak sám vtahuje výrobu směrem k rychlému rozvoji oběhu zboží. Základem pro vývoj retailingu jsou dva základní faktory (Mulač a Váchal 2008): 1. Neustálý růst důchodů obyvatelstva zejména po 2. světové válce. 2. Proces nákupu a prodeje je stále více a více určován ze strany odběratele.

8.2 Retailing Dle Cimlera a Zadražilové (2007) byl dříve obchod považován pouze za regionální prvek, postupně však začalo docházet k výraznější koncentraci obchodu a od 70. let 20. století dostal celý proces koncentrace nový ráz. Jednotlivé firmy již nerostly pouze díky rozšiřování své činnosti, ale především díky různým fúzím, odkupováním dalších firem, zvětšováním objemu vlastního kapitálu, vstupováním bankovního kapitálu apod. a vzniká tedy tzv. retailing. Retailingová firma je dle Cimlera a Zadražilové (2007, s. 20) „mezinárodně aktivní maloobchodní podnik s vysoce sofistikovaným informačním systémem, vybavený vlastním logistickým zázemím a distribučním systémem. Retailing tedy dnes spojuje funkci maloobchodu a velkoobchodu s funkcí vnitřního a zahraničního obchodu v jednom podnikatelském subjektu“.

Současný maloobchod zaznamenává tři základní tendence (Cimler a Zadražilová 2007): tržní dominance obchodu, internacionalizace obchodního podnikání, diverzifikace obchodních činností.

53

Tržní dominance obchodu je představována růstem velikosti obchodních firem a jejich provozních jednotek. V důsledku této situace roste i vliv retailingových firem na dodavatele a potažmo i na výrobce. Dominance se také projevuje tím, že retailingové firmy provozují pod jedním managementem nejen maloobchod, ale též velkoobchod, skladovací služby, dopravní a přepravní služby, též dochází k budování nákupních centrál v různých zemích s cílem posílení svého nákupního potenciálu (Cimler a Zadražilová 2007). Internacionalizace je v obchodě představována sjednocováním sortimentu, zájmů, vkusu a chutí zákazníků z různých zemí jako důsledku cestování, působení hromadných sdělovacích prostředků atd. Tím je velmi usnadněn vstup a rozšiřování maloobchodních činností na zahraniční trhy (Cimler a Zadražilová 2007). Diverzifikace obchodních činností znamená dle Cimlera a Zadražilové (2007) zaměření firem na určitý druh činností, které jsou charakterizovány určitým sortimentem, cenovou úrovní, velikostí prodejen, rozsahem služeb, segmentací zákazníků atd. Retailingové firmy často provozují několik obchodních řetězců zaměřených na určitý provozní typ (hypermarkety, diskonty atd.).

8.3 Vývojové tendence v maloobchodní síti Dle Mulače a Váchala (2008) jsou součástí progresivních trendů v maloobchodním podnikání rozsáhlé investice do informačních technologií a do logistiky. Světové tendence ukazují, že nejvyšší podíl na trhu se spotřebním zbožím mají velkoplošné maloobchodní jednotky, které se soustřeďují na nákupy „pod jednou střechou“ (tj. souborný, rychlý a relativně levný nákup). S ohledem na budoucí očekávaný vývoj lze maloobchodní síť členit na: a) Primární síť – klasické obchodní jednotky (specializované prodejny a obchodní domy) – ty samotné poměrně ztrácí na významu.

54

b) Sekundární síť – je poměrně nová a je založená na využívání téměř výhradně samoobslužné formy prodeje (supermarkety, hypermarkety, diskonty) – je očekáván další dynamický růst. c) Terciální síť – funguje často bez provozních ploch – jedná se především o ecommerce – je očekáván velmi dynamický rozvoj. d) Kvartérní síť – skladové a výstavní plochy.

V České republice v současné době působí několik mezinárodních maloobchodních subjektů. Jejich podíl na celkových tržbách tuzemského maloobchodu neustále roste. Níže uvedená tabulka č. 3 uvádí přehled největších maloobchodníků na území České republiky.

Tabulka č. 3: Přehled TOP 10 maloobchodníků v České republice v roce 2011

Zdroj: Incoma GFK 2012

55

STUDIJNÍ MATERIÁLY CIMLER, P. a D. ZADRAŽILOVÁ, 2007. Retail management. Praha: Management Press, 305 s. ISBN 978-80-7261-167-6. INCOMA GFK, 2012. Top 10 českého maloobchodu [online]. 2012. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.incoma.cz/cz/ols/reader.aspx?msg=1217&lng=CZ&ctr=203 MULAČ, P. a J. VÁCHAL, 2008. Obchodní podnikání I. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. 52 s. ISBN 978-80-903888-4-0. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol, 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište soudobé tendence v maloobchodě. 2. Vyjmenujte základní vývojové tendence maloobchodu. 3. Popište pojem internacionalizace v obchodní činnosti. 4. Zamyslete se nad tabulkou TOP 10 tuzemského maloobchodu. Myslíte si, že do budoucna lze očekávat nějaké podstatné změny? 5. Pokuste se odlišit pojmy retail a retailing.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad

56

4. viz. výklad 5. Retail = obchod v drobném, za maloobchodní ceny, Retailing = strategie a optimalizace obchodních firem, kterou využívají zejména velké mezinárodní obchodní řetězce. Projevuje se výstavbou rozhlehlých obchodních jednotek, využíváním moderních informačních a komunikačních technologií, centrálním managementem atd.

57

Kapitola 9: Kooperace v obchodním podnikání KLÍČOVÉ POJMY Kooperace, spolupráce, vertikální kooperace – nákupní družstva a nákupní svazy, dobrovolné řetězce, franchising, nákupní centrály a strategické aliance, horizontální kooperace – kooperace v maloobchodě, kooperace ve velkoobchodě, regionální nákupní centra.

CÍLE KAPITOLY Seznámit s významem kooperačních aktivit v obchodě. Popsat jednotlivé formy vertikální kooperace. Popsat jednotlivé formy horizontální kooperace.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD

V současné době, kdy na trhu maloobchodních služeb působí velké mezinárodní, obchodní firmy, je pro domácí malé a střední podniky velmi těžké se na trhu udržet. Jednou z možností jak se lze bránit těmto mezinárodním subjektům je formou kooperace, tedy sdružováním se na základě smluvního základu. Cílem kooperace je dle Cimlera a Zadražilové (2007) získání podobných výhod, jaké poskytuje činnost velkých mezinárodních subjektů. Jedná se především o racionalizaci nákupu a prodeje (zejména zlepšení vyjednávacích podmínek vůči

58

dodavatelům, optimalizaci sortimentu, zlepšení přitažlivosti prodejního místa atd.). Kooperace se uskutečňuje ve dvou směrech, a to: Vertikální kooperace. Horizontální kooperace.

9.1 Vertikální kooperace Vertikální kooperace představuje dle Pražské, Jindry a kol. (2006) sdružení sledující logistický pohyb zboží, tj. jde o kooperaci na bázi dodavatelsko-odběratelských vztahů. Tato kooperace se typicky projevuje ve stejném či velmi podobném sortimentním zaměření a princip je založen na výhodách při nákupu zboží. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dodávají, že filosofie vertikální kooperace je založena na nastolení dlouhodobých nebo nejlépe trvalých tras zboží mezi jednotlivými prvky dodavatelského řetězce tak, aby se snížila míra entropie podnikání a podařilo se docílit požadovaného stavu podnikání. Mezi hlavní formy této kooperace lze zařadit (Pražská, Jindra a kol. 2006): a) nákupní družstvo a nákupní svaz, b) dobrovolný řetězec, c) franchisingový řetězec, d) nákupní centrála.

9.1.1 Nákupní družstva a nákupní svazy Dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) patří nákupní družstva a nákupní svazy mezi nejstarší formy vertikální kooperace, ale stále velmi využívanou. Tato forma byla zakládána maloobchodníky, kteří realizovali velkoobchodní nadstavbu s cílem přiblížit se výrobě, tím si zajistit kvalitní dlouhodobé vztahy a i finanční výhody. V současné době mají nákupní družstva a svazy širší působnost a kromě vlastního nákupu realizují také další služby (např. administrativní či správní služby, marketing, lobbing atd.). Maloobchodníci pak přenesou

59

téměř kompletní agendu na tyto svazy a sami se soustředí pouze na proces obchodování. Typicky je tato forma kooperace uplatňována v rámci potravinářského průmyslu.

9.1.2 Dobrovolné řetězce Dle Pražské, Jindry a kol. (2006) připomínají dobrovolné řetězce svou činností a svými aktivitami nákupní svazy či družstva. Někdy se také tato forma kooperace nazývá dobrovolné filiálkové podnikání. Prodejny jsou tedy ve vlastnictví jednotlivých majitelů a jsou tedy nezávislé na řetězci. Součástí tohoto systému je způsob racionální distribuce a centrálního řízení. Mezi nevýhody však patří velmi častá fluktuace členů. Základem této kooperace je centrální nákup, účinný informační systém, existence regionálních a ústředních svazů. Tato forma kooperace má poněkud nižší koordinační sílu a méně důraznou marketingovou politiku.

9.1.3 Franchisingové řetězce Franchising je dle Cimlera a Zadražilové (2007) forma vertikální kooperace, při níž dodavatel systému (franchisor) na základě dlouhodobého smluvního vztahu poskytne příjemci (franchisantovi) za úhradu právo nabízet zboží a různé služby za použití názvu firmy, značky zboží, vybavení prodejny, architektonického řešení i technických a provozních zkušeností dodavatele. Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že tento model je velmi striktní a formalizovaný. Celý vztah je jednoznačně smluvně zakotven, a téměř nejsou možné výjimky z těchto smluv. Jako příklad franchisingového podnikání lze uvést Beer Point „Potrefená Husa“, McDonald's, cestovní agentura INVIA CZ apod..

9.1.4 Nákupní centrály Pražská, Jindra a kol. (2006) tvrdí, že nákupní centrály jsou nejvyšším stupněm vertikální kooperace obchodních firem. Členy se stávají zejména velké retailingové firmy

60

filialistů, obchodních domů, obchodních kooperací, spotřebních družstev, ale též samostatných velkoobchodníků. Podstatu nákupních centrál tvoří: společný nákup ve velkém za výrazně výhodnější ceny, rozšíření sortimentu organizováním nákupu nejen v tuzemsku, ale také v zahraničí, zajištění úspěšnosti prodejních systémů ve více zemích a prodejnosti zboží z jiných států společně organizovanými marketingovými aktivitami i celkovou strategií, zavedení vlastních značek, využití racionalizace pohybu zboží v rámci celého dodavatelského řetězce, zavedení moderních platebních metod a podpory financování.

9.2 Horizontální kooperace Mulač a Váchal (2008) uvádí, že horizontální kooperace představuje spolupráci obchodních firem na stejné úrovni logistického řetězce, typicky v určité lokalitě s těmito cíli: zvýšení přitažlivosti prodejního místa, zvýšení prodejů v obchodních jednotkách, snížení nákladů.

Do oblasti horizontální kooperace zahrnujeme: a) kooperace v maloobchodě, b) regionální nákupní střediska, c) kooperace ve velkoobchodě.

61

9.2.1 Kooperace v maloobchodě Kooperace v maloobchodě představuje dle Mulače a Váchala (2008) více či méně organizovanou spolupráci v určité lokalitě. Nejjednodušší formou spolupráce bývá soustředění obchodních jednotek v určitých místech (obchodní ulice, obchodní zóny). Kooperace bývá často změřena na společnou reklamu lokality, na zajištění parkovacích ploch, společný úklid obchodních a administrativních prostor, zajištění bezpečnosti apod. Nejvyšší formou tohoto typu kooperace je společný obchodní dům – plnosortimentní klasický obchodní dům.

9.2.2 Regionální nákupní střediska Regionální nákupní střediska jsou dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) velmi oblíbenou a hojně využívanou formou horizontální kooperace. Jedná se o vyšší stupeň kooperace, jehož podstatou je centrálně řízené a organizované uskupení účastníků, kteří navenek vytváří jeden celek. Střediska jsou obvykle budována na atraktivních místech v centrech měst – často jsou využívány historické budovy nebo nevyužívané průmyslové objekty.

9.2.3 Kooperace ve velkoobchodě Tato forma kooperace je dle Cimlera a Zadražilové (2007) zaměřena na uspoření investičních a provozních nákladů tím, že se jednotlivé velkoobchodní aktivity soustředí na společné území, především do skladových areálů, tzv. DC. V rámci tohoto území jsou využívány společné inženýrské sítě, vč. komunikací, železniční vlečky, překladiště, ostrahy objektu atd.

STUDIJNÍ MATERIÁLY CIMLER, P. a D. ZADRAŽILOVÁ, 2007. Retail management. Praha: Management Press, 305 s. ISBN 978-80-7261-167-6.

62

MULAČ, P. a J. VÁCHAL, 2008. Obchodní podnikání I. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 52 s. ISBN 978-80-903888-4-0. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA, a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7. STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 978-80-7318-927-3.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište důvody kooperačních aktivit v maloobchodě. 2. Vyjmenujte a stručně popište jednotlivé formy horizontální kooperace. 3. Vyjmenujte a stručně popište jednotlivé formy vertikální kooperace. 4. Najděte na internetu vhodné příklady regionálních nákupních center.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. Jedná se o všechny nákupní centra, která jsou obvykle součástí větších sídelních útvarů nebo měst. V Českých Budějovicích najdeme např. OC IGY, NC Géčko, DOC Mercury.

63

Kapitola 10: Role spotřebitele v obchodě – Ochrana spotřebitele KLÍČOVÉ POJMY Ochrana spotřebitele, instituce ochrany spotřebitele, nástroje ochrany spotřebitele, Zákon na ochranu spotřebitele.

CÍLE KAPITOLY Seznámit s významem ochrany spotřebitele na území České republiky, ale též Evropské unie. Seznámit se základními nástroji ochrany spotřebitele. Vyjmenovat instituce, které se zabývají ochranou spotřebitele. Seznámit se Zákonem na ochranu spotřebitele.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Ochrana spotřebitele je velmi důležitá disciplína, která pomáhá spotřebitelům činit kvalifikovaná rozhodnutí a efektivní řešení vzniklých situací a sporů. Legislativa České republiky i Evropské unie se neustále snaží implementovat nové předpisy, jejichž cílem je důsledná ochrana spotřebitele. Na úrovni České republiky je prosazována tzv. Strategie spotřebitelské politiky, která vychází z tzv. Evropského rámce pro stanovení priorit, který obsahuje: A. Akční program Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele, B. Strategii spotřebitelské politiky na roky 2007 – 2013 (Mulačová, Mulač a kol. 2013).

64

Na základě výše uvedených materiálů byly vytvořeny priority spotřebitelské politiky na roky 2011 – 2014 v České republice. Tyto body lze shrnout následujícím způsobem: a) bezpečnost výrobků a služeb, b) odpovídající míra regulace ochrany spotřebitele, c) zvyšování znalostní úrovně spotřebitelů, rozvoj informačních a vzdělávacích aktivit ve prospěch spotřebitelů, d) podpora samoregulace, e) podpora činnosti a rozvoje zájmových sdružení v oblasti ochrany spotřebitele, f) zvýšení účinnosti dozoru nad trhem, g) sledování vývoje vybraných aspektů ochrany spotřebitele na trhu, h) institucionální zajištění ochrany spotřebitele (MPO 2011).

10.1 Nástroje ochrany spotřebitele Hlavním cílem ochrany spotřebitele je zajistit vysoký stupeň ochrany a bezpečnosti spotřebitelů, především ve vztahu ke zdraví, bezpečnosti, zájmům a jejich právům (Kopecká 2012 In Mulačová, Mulač a kol. 2013). Pícha (2005) uvádí tyto základní nástroje ochrany spotřebitele: informační činnost ve vztahu ke spotřebitelům, odborné časopisy a další tištěná média, která jsou určena pro spotřebitele, informační kampaně, systémy rychlé výměny informací (RASFF, RAPEX), legislativní, certifikační a další normy.

65

Mezi základní legislativní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele lze v České republice zařadit: Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník (od 1. ledna 2014 bude nahrazen Zákonem č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník). Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1990 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013).

10.2 Instituce ochrany spotřebitele Institucí na ochranu spotřebitele je celá řada, některé z nich působí pouze na území České republiky, jiné působí v rámci celé Evropské unie. Instituce jsou jak státní, tak i nestátní. Mezi základní státní instituce, které se zabývají problematikou ochrany spotřebitele, patří: Ministerstvo průmyslu a obchodu a jím zřízené instituce (Česká obchodní inspekce, Živnostenské úřady, Puncovní úřad, Státní energetická inspekce apod.). Ministerstvo zemědělství a jím zřizované instituce (Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa České republiky, Česká plemenářská inspekce). Ministerstvo vnitra a jím zřizované instituce (Český telekomunikační úřad, Státní inspekce telekomunikací apod.).

66

Ministerstvo zdravotnictví a jím zřizované instituce (Státní zdravotní ústav, Hygienické stanice a Státní ústav pro kontrolu léčiv) a další (Mulačová, Mulač a kol. 2013).

Mezi základní nestátní organizace, které se zabývají problematikou ochrany spotřebitele lze zařadit následující subjekty: Poradna dTest. Sdružení českých spotřebitelů. Síť občanských poraden. Evropské spotřebitelské centrum. Evropská spotřebitelská poradna. Výkonná agentura pro zdraví a bezpečnost spotřebitele. Síť evropských spotřebitelských center (Mulačová, Mulač a kol. 2013).

10.3 Zákon na ochranu spotřebitele Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele je nejdůležitějším právním předpisem v oblasti problematiky spotřebitele. Zákon se flexibilně přizpůsobuje předpisům a nařízením Evropské unie a upravuje některé podmínky podnikání (významné pro ochranu spotřebitele), úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele, sdružení spotřebitelů nebo jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele.

Zákon na ochranu spotřebitele se skládá z pěti částí: 1. Úvodní ustanovení (předmět a rozsah úpravy a vymezení základních pojmů). 2. Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb. 3. Úkoly veřejné správy v rámci ochrany spotřebitele.

67

4. Sdružení spotřebitelů a jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele. 5. Společná a závěrečná ustanovení.

Zákon na ochranu spotřebitele se zabývá, ve své druhé části, povinnostmi prodávajícího při prodeji výrobků a poskytování služeb. Tyto povinnosti jsou následující: „prodej výrobků ve správné hmotnosti nebo množství (spotřebitel má možnost překontrolovat si správnost těchto údajů), prodej výrobků či poskytování služeb v předepsané nebo schválené jakosti či v jakosti, která je u výrobku obvyklá, realizace prodeje za ceny v souladu s cenovými předpisy a jejich správné účtování, zákaz diskriminace spotřebitele, zákaz vývozu, dovozu, nabídky, prodeje či darování výrobků, které by mohly být zaměněny s potravinami, řádné informování spotřebitelů o vlastnostech a charakteru produktů (označení zejména výrobků identifikačními údaji výrobce, názvem výrobku, hmotností či rozměry apod.), v rámci prodeje použitých výrobků zajistit informování spotřebitele o těchto skutečnostech a prodej takových výrobků odděleně od ostatních výrobků, označení zboží konečnou cenou (tj. cenou včetně všech poplatků), informování o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb a též o reklamačním procesu, povinnost prodávajícího vystavit doklad o zakoupení produktu na vyžádání, prodej výrobků, které to vyžadují, v odpovídajících hygienických obalech“ (Mulačová, Mulač a kol. 2013, s. 302 – 303).

68

V souladu se zákonem na ochranu spotřebitele je prodávající povinen přijmout reklamovaný výrobek na každé provozovně, v sídle firmy či v jiném místě podnikání, a to po celou otevírací dobu. Zároveň je prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o reklamaci, které obsahuje: a) datum přijetí reklamovaného produktu, b) obsah reklamace, c) způsob vyřízení reklamace požadované spotřebitelem, d) potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace (Mulačová, Mulač a kol. 2013).

Je nutné, aby o reklamaci bylo rozhodnuto ihned, ve složitějších případech do 3 pracovních dnů. Reklamace včetně odstranění vady musí být provedena do třiceti dnů, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodnou jinak.

10.4 Reklamační lhůty Má-li předmět prodeje vady, o kterých prodávající ví, musí na ně kupujícího upozornit. Pokud má předmět koupě vadu, která vyjde najevo dodatečně, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny (jde-li o vadu, která brání řádnému užívání věci, má kupující právo od smlouvy odstoupit). Vady musí být uplatněny u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Prodávající odpovídá při převzetí předmětu koupě za jeho shodu s kupní smlouvou (není-li předmět koupě ve shodě s kupní smlouvou, má kupující právo na jeho bezplatné uvedení do shody). Pokud nejde o věc rychle se kazící nebo o věc použitou, prodávající odpovídá za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou, a to v záruční době (záruka se nevztahuje na vady, vzniklé běžným používáním věci). Občanský zákoník definuje minimální délky záručních dob, a to takto: 24 měsíců u spotřebního zboží,

69

8 dní u potravin (není-li na obalu potravin uvedeno jinak), 3 týdny u krmiv, měsíců při prodeji živých zvířat.

Záruční doba začíná běžet dnem převzetí věci. U věcí, které jsou prodávány za nižší cenu, se záruka nevztahuje na vady, pro které byla nižší cena sjednána. Při prodeji použitých věcí, neodpovídá prodávající za vady, které jsou v obvyklé míře používání nebo opotřebení věci v době jejich převzetí kupujícím. Občanský zákoník dále definuje též vady, které se mohou u výrobků objevit. Jedná-li se o vadu odstranitelnou, musí prodávající zajistit její včasné a řádné odstranění. Nelze-li tuto vadu odstranit (vzhledem například k povaze produktu), může spotřebitel požadovat výměnu produktu, nelze-li realizovat ani toto, má spotřebitel právo na slevu z ceny či na odstoupení od kupní smlouvy. Jedná-li se o vadu neodstranitelnou a bránicí v řádném užívání produktu, má kupující právo na výměnu produktu či odstoupení od smlouvy. Taková práva náleží i spotřebiteli, vyskytne-li se tatáž vada na produktu opakovaně. Jedná-li se o neodstranitelnou vadu, která nebrání řádnému užívání produktu a spotřebitel nepožaduje výměnu produktu, má právo na slevu z ceny. Je nutné veškerá práva uplatnit včas, tedy v záruční lhůtě. U rychle se kazícího zboží je nutné právo uplatnit nejpozději druhý den po koupi. U věcí použitých může prodávající zkrátit záruční lhůtu na 12 měsíců, ale je nutné uvést tento fakt do dokladu o koupi. Doba od přijetí věci v rámci reklamačního procesu až do jeho konce se do záruční lhůty nepočítá. Pokud dojde k výměně produktu, začíná běžet nová záruční lhůta (Zákon na ochranu spotřebitele 1992 In Mulačová, Mulač a kol. 2013).

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4.

70

MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2011. *online+. 2011 *cit. 2014-04-14+. Dostupné z: http://www.mpo.cz PÍCHA, K., 2005. Spotřebitelské teorie a reálie: podpůrný text ke studiu. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Objasněte, proč je důležité zabývat se otázkou ochrany spotřebitele. 2. Vyjmenujte klíčové body strategie spotřebitelské politiky v České republice. 3. Vyjmenujte nástroje ochrany spotřebitele. 4. Popište státní i nestátní instituce v oblasti ochrany spotřebitele. 5. Popište Zákon na ochranu spotřebitele. 6. Vyhledejte na internetu evropské instituce zabývající se problematikou ochrany spotřebitele.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. viz. výklad 5. viz. výklad 6. Jedná se například o tyto organizace - Evropská organizace spotřebitelů BEUC, Organizace ANEC „Hlas evropských spotřebitelů v rámci standardizace“ atd.

71

Kapitola 11: Družstevní obchod KLÍČOVÉ POJMY Družstvo, typy družstev, spotřební družstevnictví, Svaz českých a moravských spotřebních družstev, COOP.

CÍLE KAPITOLY Seznámit s problematikou spotřebního družstevnictví. Vysvětlit vývoj spotřebního družstevnictví v České republice. Popsat současný stav spotřebního družstevnictví v České republice.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) se družstevní podnikání objevuje v každé ekonomice a představuje specifickou formu podnikání, kterou vlastní a provozuje společenství osob. Podle svého zaměření můžeme rozlišovat družstva zemědělská, bytová, spotřební, výrobní apod. Z hlediska obchodní činnosti nás nejvíce zajímají družstva spotřební.

11.1 Historie spotřebního družstevnictví Vávrová (2007) uvádí, že pro Českou republiku je družstevní podnikání již dlouhou dobu tradičním způsobem podnikání, jehož vznik se datuje do poloviny 19. století. Spotřební družstva vznikala spíše ve městech a oslovovala spíše sociální slabší vrstvy obyvatel. Ve 20. letech minulého století prošlo spotřební družstevnictví významnými změnami. Především

72

doba po válce se vyznačovala rychlým nárůstem počtu družstev všech typů. Tímto nárůstem vytvořilo družstevnictví mohutné, ale velmi nejednotné odvětví. Spotřební družstevnictví se tehdy vyznačovalo postupným slučováním družstev do ekonomicky silnějších celků a počet družstev se postupně snižoval. Pro zásobování prodejen si družstva vybudovala vlastní sklady a výrobny. Nákupní ceny klesaly podle výše objednávek, a proto družstevní prodejny mohly prodávat zboží za nižší ceny nežli soukromý sektor. Hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží se stala Velkonákupní společnost družstev se sídlem v Praze. Do slibného vývoje spotřebního družstevnictví zasáhla hospodářská krize, která způsobila zejména pokles koupěschopnosti obyvatelstva. Druhá světová válka však znamenala krutý zásah i do družstevnictví a poté bylo dokonce reorganizováno a podřízeno potřebám nacistického válečného hospodářství. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dále uvádí, že dalším zásahem do družstevnictví bylo předání majetku družstev státnímu obchodu. Na druhé straně na venkově bylo ustanoveno regionální uspořádání nových družstev – Jednot. Navíc se spotřební družstevnictví začalo zabývat i činností hostinskou a výkupem zemědělských produktů. Na konci 80. let realizoval družstevní obchod cca. 40 % všech maloobchodních prodejů. Mulačová, Mulač a kol. (2013) dále uvádí, že ani po změně politicko-ekonomických poměrů v roce 1989 nedošlo k zásadní změně a zlepšení postavení tuzemského spotřebního družstevnictví. Naopak díky restitucím se ještě snížil majetek družstev a díky zesílení konkurence stále více docházelo k útlumu spotřebního družstevnictví. Negativní vývoj se podařilo zastavit až v roce 1996, ale od roku 1999 se opět projevuje stádium stagnace. Důvodem je zejména nízká koncentrace kupní síly na venkově (mobilita obyvatel venkova do města).

11.2 Současné spotřební družstevnictví Spotřební družstva jsou v současné době sdružena do Svazu českých a moravských spotřebních družstev a vytváří největší tuzemskou obchodní skupinu na trhu. Cílem tohoto uskupení je zejména zlepšit pozici spotřebního družstevnictví na trhu a posilovat jeho

73

konkurenceschopnost. Sdružené subjekty vystupují pod společnou značkou COOP. Mulačová, Mulač a kol. (2013) uvádí, že základními strategickými cíli spotřebních družstev na území České republiky jsou: udržení pozice spotřebního družstevnictví na českém trhu, upevnění pozice spotřebního družstevnictví ve venkovském prostoru a v menších sídlech do 10 000 obyvatel, a to díky nabídce kvalitního zboží denní potřeby v přiměřených cenách a kvalitě.

Členská družstva COOP, na základě výše zmíněné strategie, mají stanoveny cíle v následujících oblastech: „získat stálého zákazníka, kladení důrazu na prodejnu jako základní článek, uspořádání prodejen do maloobchodních řetězců, integrace centrálního nákupu a zefektivnění celé logistiky zásobování, jednotná informační databáze“ (Mulačová, Mulač a kol. 2013, s. 57).

Mezi hlavní prodejní sítě spotřebních družstev na území České republiky patří: COOP TERNO, COOP TUTY, COOP TIP, COOP DISKONT, COOP STAVEBNINY.

74

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. VÁVROVÁ, H., 2007.

Historie spotřebních družstev. *online+. 2007, [cit. 2014-04-14].

Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Pokuste se popsat význam spotřebního družstevnictví v České republice. 2. Jaké důvody vedly k vysokému útlumu spotřebního družstevnictví na území České republiky? 3. Popište Svaz českých a moravských spotřebních družstev. 4. Vyjmenujte základní prodejní sítě COOP. 5. Pokuste se shrnout strategii Svazu českých a moravských spotřebních družstev.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. Navštivte webové stránky http://www.skupina.coop/cz/O-skupine/Clanek/210-Svazceskych-a-moravskych-spotrebnich-druzstev 4. viz. výklad 5. Svaz českých a moravských spotřebních družstev hájí zájmy členských družstev ve vztahu ke státním orgánům, reprezentuje je doma i v zahraničí. Samostatně jakož i v rámci svého členství v odvětvových a odborných organizacích a institucích prosazuje zájmy a potřeby družstev ve vztahu k politickým a společenským strukturám ČR a EU. Svaz napomáhá rozvoji společných podnikatelských aktivit družstev, působí jako integrující činitel

75

v jednotlivých oblastech činnosti spotřebních družstev. Poskytuje svým členům pomoc v právní oblasti, při zavádění moderního managementu, při zpracování finančních, daňových, účetních a ekonomických analýz, v oblasti členských vztahů a při řešení pracovně právní problematiky. Významně pomáhá při vzdělávání managementu jednotlivých

družstev

a

zajišťování

komplexního

informačního

servisu

(http://www.skupina.coop/cz/O-skupine/Clanek/210-Svaz-ceskych-a-moravskychspotrebnich-druzstev 2014).

76

Kapitola 12: Obchod a globalizace KLÍČOVÉ POJMY Globalizace, koncentrace, internacionalizace, obchod, výroba, zákazník.

CÍLE KAPITOLY Seznámit s globalizací a jejím vlivem na obchod. Seznámit s faktory, které ovlivňují globalizaci. Popsat projevy globalizace v současném maloobchodě.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Dle Cimlera a Zadražilové (2007) se globalizace obchodu projevuje na třech úrovních, a to: zákazník – obchod – výroba. Mezi těmito jednotlivými úrovněmi probíhá celá řada vztahů. V současné době je základním vztahem dominantní vliv zákazníka na obchod. Globalizace se neprojevuje samozřejmě jen ve sféře obchodu, ale též v těchto oblastech: mezinárodní obchod, doprava, transnárodní korporace, mezinárodní toky kapitálu, mezinárodní pohyb pracovní síly (Jeníček 2010 In Mulačová, Mulač a kol. 2013).

77

Zákazník Pražská, Jindra a kol. (2006) uvádí, že dominance zákazníka se projevuje zejména v jeho samostatném rozhodování o tom, co chce nakoupit a kde to chce nakoupit. Zákazník bere v úvahu tyto faktory: možnost bezproblémového vrácení zboží, volnost pohybu v rámci obchodní jednotky, nabídka finančních služeb (zejména u nepotravinářského sortimentu), možnost bezhotovostních a jiných moderních způsobu provádění plateb, diskontní nabídky, slevové akce a výprodeje, otevírací doba, možnost komplexního nákupu a široký výběr, možnost výběru způsobu prodeje, možnost levného nákupu standardního zboží, nadstandardní péče.

12.2 Obchod Obchod, dle Cimlera a Zadražilové (2007), působí na výrobu tím více, čím je koncentrovanější. Koncentrovaný obchod má požadavky na velké dodávky a na komplexnost – působí na koncentraci výroby a její vyšší produktivitu. Na zákazníka působí obchod dle Pražské, Jindry a kol. (2006) zejména v rámci svých obchodních jednotek, což je relativně levnější forma reklamy (uspořádání zboží, ochutnávky, slevové akce apod.). Velmi osvědčeným způsobem je také zavádění vlastních značek či tvorba atraktivních věrnostních programů.

78

12.3 Výroba Výroba působí na koncentraci obchodu tím, že poskytuje lepší podmínky velkým firmám. V posledních letech se velmi rozšiřuje spolupráce mezi obchodem a výrobcem na základě propracovaných informačních systémů (např. systém ERP, EDI, CRP apod.). Výroba se také snaží o úzké propojení své činnosti s obchodem – například formou účinné marketingové komunikace (Cimler a Zadražilová 2007). Cimler a Zadražilová (2007) také dodávají, že projevy globalizace obchodu jsou většinou chápány jako organizační a provozní koncentrace a internacionalizace obchodu. Tyto aspekty jsou však způsobeny např. standardizací sortimentu, racionalizací procesů, snižováním nákladů, cen apod.

STUDIJNÍ MATERIÁLY CIMLER, P. a D. ZADRAŽILOVÁ, 2007. Retail management. Praha: Management Press, 305 s. ISBN 978-80-7261-167-6. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA, a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište tři úrovně projevů globalizace v obchodě. 2. Jaké faktory ovlivňují zákazníka v rámci nákupních podmínek? 3. Jaké systémy jsou v současné době využívány pro vzájemné propojení výrobce a jeho odběratele? 4. Vysvětlete pojem transnárodní korporace.

79

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. výklad 4. Mnohonárodní korporace, mezinárodní korporace nebo nadnárodní podnik (společnost) je korporace nebo podnik, který řídí svůj obchod - výrobu produktů nebo distribuci služeb nebo obojí - ve více zemích, tj. alespoň v jedné zemi mimo zemi svého sídla. 5. Příklady

největších

světových

transnacionálních

korporací:

Zdroj:

htpp://www.money.cnn.com

80

Kapitola 13: Trvale udržitelný rozvoj v obchodě KLÍČOVÉ POJMY Trvale udržitelný rozvoj, pilíře trvale udržitelného rozvoje, konkrétní problémy trvale udržitelného rozvoje, CSR.

CÍLE KAPITOLY Seznámit s významem trvale udržitelného rozvoje. Popsat základní pilíře trvale udržitelného rozvoje. Seznámit s konceptem CSR.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 4 hodiny

VÝKLAD Udržitelný rozvoj je dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) takový rozvoj, který plní potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojování potřeb generací budoucích. Udržitelný rozvoj je novým rámcem strategie rozvoje společnosti, který je rozpracován v Koncepci udržitelného rozvoje, kterou jednotlivé členské státy dále rozpracovávaly. V současné době existuje hlavní cíl, a to zabezpečit takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: a) sociálním, b) ekonomickým, c) environmentálním.

81

Ekonomický pilíř představuje dle Mulačové, Mulače a kol. (2013) udržení stabilní životní úrovně a zaměstnanosti. Ekologický pilíř se soustřeďuje na účelnou a účinnou ochranu životního prostředí, sociální pilíř má za cíl respektovat materiální a duchovní potřeby celé společnosti. Mezi hlavní konkrétní problémy trvale udržitelného rozvoje patří: vztah populace a rozvoje, spravedlivý přístup ke zdrojům, zdroje energie a jejich substituce, klimatické změny, vzorce spotřeby a obchod, stárnutí obyvatelstva atd.

Vzhledem k tomu, že celá řada těchto oblastí spadá do oblasti obchodu, je nutné věnovat této problematice značnou pozornost. Mezi základní ekonomické cíle podniku by z hlediska trvale udržitelného rozvoje mělo patřit nejen dosahování zisku, ale také např. šetrné využívání energie, omezování zbytečné přepravy atd. V oblasti sociální by měl být kladen důraz zejména na etický přístup k zaměstnancům, zlepšování pracovních podmínek apod. a v oblasti ekologie by se mělo jednat především o nadstandardní přístup k životnímu prostředí, snižování ekologické zátěže při hospodaření s obaly, šetrné hospodaření s vodou a energiemi. Všechny tyto přístupy se spojují v koncepci CSR – Corporate Social Responsibility neboli společenské odpovědnosti firem (Mulačová, Mulač a kol. 2013).

STUDIJNÍ MATERIÁLY MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol. 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4.

82

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Pokuste se shrnout hlavní důvody, proč je nutné řešit problematiku trvale udržitelného rozvoje. 2. Jaké hlavní pilíře řeší problematika trvale udržitelného rozvoje? 3. Pokuste se na webových stránkách Vámi zvolené firmy najít, jak tato firma přispívá k trvale udržitelnému rozvoji. 4. Popište, co znamená koncept CSR,

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. viz. výklad 2. viz. výklad 3. viz. konkrétní webové stránky vybrané společnosti 4. Pojem společenská odpovědnost firem je českým překladem anglického výrazu Corporate Social Responsibility (CSR). Koncept se objevil počátkem 2. poloviny 20. století a znamená způsob vedení firmy, budování vztahů s partnery, který přispívá ke zlepšení reputace a zvýšení důvěryhodnosti podniku. Mezi základní charakteristické rysy CSR: tři roviny aktivit – ekonomická činnost firmy, sociální rozvoj a ochrana životního prostředí dobrovolnost – podnik veškeré odpovědné aktivity vykonává dobrovolně, nad rámec svých zákonných povinností dialog se stakeholdery – zapojení zainteresovaných stran, které firmu výrazně ovlivňují dlouhodobý charakter – aktivity CSR jsou realizovány dlouhodobě a nekončí, pokud se podnik ocitne v horší ekonomické situaci

83

důvěryhodnost – CSR přispívá k posílení důvěry ve firmu; činnosti však musí být transparentní, trvalé a nezveličované (Zdroj: http://www.csr-online.cz/coje-csr/)

84

Použitá literatura CIMLER, P. a D. ZADRAŽILOVÁ, 2007. Retail management. Praha: Management Press, 305 s. ISBN 978-80-7261-167-6. ČESKO. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. ČESKÉ PŘEDSEDNICTVÍ EVROPSKÉ UNIE *online+. 2011. *cit. 2014-04-13+. Dostupné z: http://www.eu2009.cz ČESKO. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. INCOMA GFK. 2012. Top 10 českého maloobchodu [online]. 2012. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.incoma.cz/cz/ols/reader.aspx?msg=1217&lng=CZ&ctr=203 KOTLER, P. a kol. 2007. Moderní marketing. Praha: Grada Publishing. 1041 s. ISBN 978-8024715-45-2. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2011. *online+. 2011 *cit. 2014-04-14+. Dostupné z: http://www.mpo.cz MULAČ, P. a V. MULAČOVÁ, 2007. Podniková ekonomika. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. ISBN 978-80-903888-0-2. MULAČ, P. a J. VÁCHAL, 2008. Obchodní podnikání I. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. 52 s. ISBN 978-80-903888-4-0. MULAČOVÁ, V., P. MULAČ a kol., 2013. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 520 s. ISBN 978-80-247-4780-4. MULAČOVÁ, V. a P. MULAČ, 2009. Obchodní činnost: studijní opora pro kombinované studium. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 35 s. ISBN 978-80-87278-11-6. PÍCHA, K., 2005. Spotřebitelské teorie a reálie: podpůrný text ke studiu. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. PRAŽSKÁ, L., J. JINDRA a kol., 2006. Obchodní podnikání – retail management, 2. přeprac. vyd., Praha, Management Press, 874 s. ISBN 80-7261-059-7.

85

STAŇKOVÁ, P., 2010. Marketing obchodu a služeb: studijní pomůcka pro distanční studium. 2. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, ISBN 978-80-7318-927-3. SYNEK, M. a kol., 2002. Podniková ekonomika, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 479 s. ISBN 80-7179736-7. VÁVROVÁ, H. Historie spotřebních družstev. [online]. 2007. [cit. 2014-04-14+. Dostupné z: http://www.coop.cz/magazin/4_2004/historie_sd.html ZAMAZALOVÁ, M., 2009. Marketing obchodní firmy. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-2472049-4.

86