Ekonomika. Ing. Anna Luxová

Ekonomika Ing. Anna Luxová

AUTOR Ing. Anna Luxová NÁZEV DÍLA Ekonomika ZPRACOVAL(A) Vyšší odborná škola a Střední škola slaboproudé elektrotechniky KONTAKTNÍ ADRESA Novovysočanská 48/280 190 00 Praha 9 POČET STRAN 78 INOVACE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMU STŘEDNÍ ŠKOLY SLABOPROUDÉ ELEKTROTECHNIKY PROSTŘEDNICTVÍM VIZUALIZACE TECHNICKÝCH SITUACÍ V ELEKTROTECHNICE A IT

http://vitesi.sssep9.cz

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

VYSVĚTLIVKY

E=m·c 2

Definice

Zajímavost

i

Poznámka

Příklad

Shrnutí

Výhody

Nevýhody

ANOTACE Modul je určen pro studenty maturitního oboru 26-41-L/01 Mechanik elektrotechnik. Je koncipován ve smyslu Rámcového vzdělávacího programu v návaznosti na ŠVP. Modul popisuje základní ekonomické pojmy, principy tržního hospodářství a podnikání. Vzhledem k tomu, že v hospodářské praxi vstupují v platnost stále nové právní předpisy včetně dokumentů, je nutné k tomuto přihlédnout a jednotlivé změny průběžně sledovat a učivo aktualizovat.

CÍLE Zapůjčením čtečky s uloženým modulem a umístěním modulu na Moodle SŠ umožníme studentům rozvíjení nových, moderních forem studia. V modulu je umístěno množství různých příkladů k řešení, které mohou studenti samostatně zpracovávat a výsledky své práce mohou porovnávat s ostatními studenti v Moodle SŠ.

LITERATURA [1]

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

[2]

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění

[3]

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění

[4]

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění

[5]

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění

[6]

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění

[7]

Čistá Lydia: Ekonomika pro střední odborná učiliště a širokou veřejnost 1, citace, Nakladatelství Fortuna, Praha 2008, ISBN 978-80-7373-037-6

[8]

Čistá Lydia: Ekonomika pro střední odborná učiliště a širokou veřejnost 2, citace, Nakladatelství Fortuna, Praha 2007, ISBN 978-80-7373-017-8

[9]

Integrovaný portál MPSV - http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/rekvalifikace

Obsah 1 Úvod do ekonomiky.............................................................................................................. 6 1.1

Základní ekonomické pojmy ...................................................................................... 7

1.2

Výroba a výrobní faktory ......................................................................................... 13

1.3

Hospodaření.............................................................................................................. 21

2 Tržní ekonomika ................................................................................................................ 24 2.1

Trh a jeho charakteristika ......................................................................................... 24

2.2

Zboží, peníze, cena, poptávka, nabídka.................................................................... 29

3 Podnikání ............................................................................................................................ 35 3.1

Podstata podnikání, právní úprava ........................................................................... 35

3.2

Podnikatel ................................................................................................................. 37

3.3

Živnostenské podnikání ............................................................................................ 39

3.4

Zákon o obchodních společnostech a družstvech..................................................... 43

3.5

Živnostenské podnikání v rámci EU ........................................................................ 45

4 Pracovníci............................................................................................................................ 48 4.1

Pojem a význam pracovní síly.................................................................................. 48

4.2

Personální činnost..................................................................................................... 49

4.3

Pracovní poměr......................................................................................................... 51

4.4

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ................................................ 55

5 Podnik.................................................................................................................................. 56 5.1

Majetek podniku ....................................................................................................... 57

5.2

Dlouhodobý majetek a hospodaření s dlouhodobým majetkem .............................. 59

5.3

Oběžný majetek ........................................................................................................ 65

5.4

Náklady .................................................................................................................... 67

5.5

Výnosy...................................................................................................................... 71

5.6

Výsledek hospodaření .............................................................................................. 75

1 Úvod do ekonomiky E=m·c2

E=m·c2

Ekonomika je hospodářská činnost jednotlivých zemí.

Ekonomie je mezioborová věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají omezené zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak jsou tyto produkty rozdělovány mezi jednotlivé osoby a skupiny společnosti.

Ekonomie •

Zkoumá změny v ekonomice jako celku

•

Ukazuje, jak v ekonomice všechno souvisí se vším

•

Pomáhá vypracovávat hospodářskou politiku

•

Je nezbytná k pochopení klíčových celospolečenských problémů

•

Pomáhá popsat, vysvětlit a předpovídat ekonomické chování.

Mikroekonomie (mikros = malý) se věnuje chování jednotlivých ekonomických subjektů a trhů. Zabývá se: •

Tvorbou cen jednotlivých druhů statků a služeb

•

Fungováním trhů v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence

Makroekonomie (makros = velký) se zabývá chováním ekonomiky jako celku. Zde patří: •

Hospodářský růst země

•

Hrubý domácí produkt

•

Inflace

•

Zaměstnanost a nezaměstnanost

•

Stabilizační hospodářská politika vlády

6

1.1 Základní ekonomické pojmy Potřeba E=m·c2

Potřeba je vrozený nebo získaný požadavek lidského organismu, který si člověk uvědomuje jako pocit nedostatku a má snahu jej odstranit. Potřeby dělíme: 1. z hlediska způsobu uspokojování a) potřeby hmotné (materiální) b) potřeby nehmotné (duševní) 2. z hlediska podstaty člověka a) potřeby biologické (fyziologické) b) potřeby kulturní 3. z hlediska naléhavosti na jejich uspokojení a) potřeby nezbytné (existenční) b) potřeby zbytné 4. z hlediska toho, koho se týkají a) potřeby individuální b) potřeby společenské (kolektivní) 5. z hlediska času a) potřeby současné b) potřeby budoucí 6. z hlediska volání potřeb a) potřeby prvotní (hlavní) b) potřeby druhotné (doplňkové) 7. z hlediska četnosti výskytu a) potřeby stálé (trvalé) b) potřeby občasné – pravidelné nebo nepravidelné

7

8. z hlediska ekonomické teorie, ale i hospodářské praxe a) potřeby ekonomické b) potřeby neekonomické

8

Uspokojování potřeb Statky E=m·c2

i

Statky jsou užitečné předměty, které mají určité vlastnosti (upotřebitelnost). Jsou zpravidla produktem lidské práce nebo přírody, a lze jimi uspokojit lidské potřeby.

Ve vyspělé společnosti je většina statků vyráběna pro uspokojování potřeb jiných lidí, než jsou sami výrobci. Takovéto statky nazýváme zbožím. Statky členíme z několika hledisek: 1. z hlediska podstaty statků a) Statky hmotné (materiální) b) Statky nehmotné (nemateriální, duchovní) 2. Z hlediska jejich dosažení a) Ekonomické /hospodářské) statky b) Volné statky 3. Z hlediska účelu použití a) Kapitálové (výrobní) statky (dlouhodobý majetek, oběžný majetek) b) Spotřební statky (předměty jednorázové spotřeby, předměty dlouhodobé spotřeby)

i

Rozdíl mezi spotřebními a výrobními statky nespočívá ani tak v jejich vlastnostech, ale spíše v jejich určení.

Služby E=m·c2

Služby jsou užitečné cizí činnosti uspokojující fyzické nebo duševní lidské potřeby převážně svým vlastním průběhem.

i

Služby jsou činnosti, které obnovují užitnou hodnotu věcí. Jejich výsledkem obvykle není nový výrobek.

9

Struktura služeb

Spotřeba E=m·c2

Spotřebou rozumíme proces užití statků (výrobků) a poskytnutí služeb k uspokojení lidských potřeb. Potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím spotřeby statků a služeb. Vytvořené služby a statky především spotřebovává obyvatelstvo. Část statků a služeb, které byly někde vytvořeny, spotřebováváme k vytváření k vytváření dalších služeb a statků a neslouží k přímé mu uspokojování lidských potřeb. V továrnách, kde se vytvářejí nové statky, tam se jiné spotřebovávají.Aby mohla továrna vyrábět, potřebuje k výrobě statků stroje a materiál, které vyrobil někdo jiný. Vytvořte 2 takové případy. Statky členíme z několika hledisek: 1. spotřeba výrobní (nepřímá) 2. spotřeba nevýrobní (přímá) a) osobní (individuální spotřeba) b) Společenská (veřejná) spotřeba 1. spotřeba postupná 2. spotřeba jednorázová

10

Ke kterému druhu spotřeby zařadíte: •

užití osobního automobilu pro vlastní dopravu majitele, pro dopravu lékařů ve zdravotnickém zařízení

•

užití nákladního automobilu pro stěhování nábytku rodiny, pro rozvoz zboží do prodejen

•

užití obvazu nebo léku v domácnosti nebo v nemocnici

•

užití stavebního materiálu při stavbě tovární haly a při stavbě rodinného domku

Životní úroveň E=m·c2

Životní úroveň je stupeň uspokojování hmotných a duševních potřeb lidí a souhrn životních podmínek, za nichž jsou tyto potřeby uspokojovány.

Průměrný měsíční příjem pracovníků v ČR se proti předcházejícímu období zvýšil z 16 000,- Kč na 23 182,- Kč. Lze z toho usoudit, že se zvýšila životní úroveň?

11

Životní prostředí E=m·c2

Životní prostředí je soubor vnějších podmínek – živých i neživých, které jedince obklopují. Je to část světa, s níž je člověk ve vzájemném působení. Ovlivňuje jej svým chováním a sám si ho přizpůsobuje.

Zařaďte příslušná opatření v oblasti ochrany životního prostředí do skupiny, do které svou povahou patří. Některá opatření se mohou týkat i více skupin. Z uvedených skupin vytvořte do sešitu 4 sloupce: ochrana ovzduší; ochrana čistoty vod; ochrana před hlučností; ochrana estetiky prostředí. Do sloupců zařaďte: Budování čistíren odpadních vod; konstrukce automobilů s nižším obsahem jedovatých výfukových plynů zlepšování složení umělých hnojiv; nekuřácké diskotéky; budování areálů zdraví; instalování odlučovačů popílku a kouřových plynů; budování závodů s uzavřeným oběhem vody; vysazování lesů a lesoparků; budování dopravních obchvatů měst; budování průmyslových objektů v dostatečné vzdálenosti od bytové a občanské výstavby; záměna autobusů za trolejbusy.

12

1.2 Výroba a výrobní faktory Výrobní proces E=m·c2

Výroba neboli výrobní proces představuje sled vzájemně souvisejících a na sebe navazujících činností, které přetvářejí přírodu, její předměty a síly v užitečné věci pomocí výrobních faktorů. Výsledkem výrobního procesu je výrobek nebo věcná služba.

Členění výrobního procesu

E=m·c2

Pracovní prostředky představují přeměnu materiálu ve výrobek působením lidské práce za pomocí strojů a nástrojů. Činitelé pracovního procesu: 1. lidský činitel, tj. člověk, schopný konat práci, tzv. pracovní síla; 2. věcné činitele, tj. hmotné statky, které člověk při práci používá a) prostředky postupné spotřeby - dlouhodobý majetek (prostředky, které se při opakování pracovního procesu mohou používat vícekrát, slouží další dobu a přitom se postupně opotřebovávají) prostředky jednorázové spotřeby)

13

b) prostředky jednorázové spotřeby – materiál (řadíme ho do skupiny oběžného majetku) E=m·c2

Nepracovní procesy jsou takové složky výrobního procesu, které se uskutečňují bez působení lidské práce.

Práce E=m·c2

Práce je účelná, cílevědomá lidská činnost, která s využitím přírodních zdrojů a kapitálu vytváří statky a poskytuje služby k uspokojování lidských potřeb. Cenou za práci je mzda. Cílevědomost lidské práce spočívá v tom, že si člověk nejdříve určí cíl, jehož chce prací dosáhnout, zvolí postup a připraví prostředky, jež bude při práci používat. Potom práci vykoná. Tuto svoji činnost neustále zlepšuje a vytváří dokonalejší statky a služby. Cílevědomostí se lidská práce liší od činnosti zvířat, která jednají pudově. Nositelem práce je člověk – pracovní síla. Pracovní silou není člověk sám, ale jeho schopnost pracovat (nemocní lidé nejsou pracovní silou).

E=m·c2

E=m·c2

Souhrn fyzických a duševních schopností člověka konat práci se nazývá pracovní síla.

Intenzita práce je množství práce vynaložené za jednotku času. Produktivita práce vyjadřuje účinnost (efektivnost) vynakládané práce. Měří se množstvím produkce za jednotku času.

14

Proces rozdělení pracovních činností mezi jednotlivce a skupiny lidí označujeme jako dělbu práce. Jedna skupina zajišťuje materiál, další skupina jej zpracovává, jiná skupina výrobky prodává. Dělba práce umožňuje specializaci. Specializace vyjadřuje zaměření jednotlivců a skupin lidí na určitý druh práce, popř. až na určité pracovní operace či úkony. Specializací pracovníka na určitý druh práce, kterému se vyučil a pro který získal kvalifikaci, označujeme jako povolání či profesi. Kooperace vyjadřuje propojení jednotlivých specializovaných pracovních činností, tedy spolupráci jednotlivců a skupin k získání statků a služeb. Uveďte příklady kooperace: •

Mezi vyučujícím ekonomiky a učitelem odborného vyučování

•

Mezi zubním lékařem a zubní laboratoří

•

Mezi průmyslem a zemědělstvím

15

Práce člověka v podniku může mít však také charakter činnosti řídící nebo výkonné. Řídící činnosti (funkce řízení) zahrnují: a) Stanovení cílů podniku b) Rozhodování o činnostech, které povedou k cíli c) Plánování d) Organizování e) Vedení lidí, kontrolu, zda bylo cílů dosaženo Výkonné činnosti zajišťují plnění úkolů v podniku. Jsou to činnosti, při nichž bezprostředně vznikají výkony (výrobky nebo služby), např. obsluha strojů, administrativní práce, úklid.

16

Posuďte, který ze dvou pojmů v závorkách je správný: Hlavní náplní administrativní pracovnice je psaní korespondence na počítači. Převažuje práce (fyzická- duševní), (jednoduchá-složitá),(produktivníneproduktivní),(mechanická-tvůrčí).

Kapitál E=m·c2

Kapitál představuje prostředky získané z předchozí výroby, které slouží k další hospodářské činnosti. Hodnoty, které přináší, jsou zpravidla vyšší než ty, co byly do hospodářské činnosti vloženy. Výnosem kapitálu je zisk a úrok.

Výrobní (reálný, hmotný) kapitál zahrnuje investiční kapitál (budovy, zařízení, stroje, dopravní prostředky, silnice) a provozní kapitál neboli oběžný (nakoupené suroviny, materiál, vyrobenou a dosud neprodanou produkci podniku, tzv. výrobky). Finanční (peněžní) kapitál nemůže bezprostředně vyrábět statky, ale slouží k získání výrobního (reálného, hmotného) kapitálu a ostatních výrobních faktorů a k placení za práci pracovníků. Jsou to peněžní prostředky buď v hotovosti, nebo na bankovním účtu (bezhotovostní forma platebního styku). Fiktivní kapitál představuje cenné papíry, např. akcie, dluhopisy apod. (Dluhopis je cenný papír, s jehož držením je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné částky a vyplácení výnosů z něj k určitému datu a povinnost osoby oprávněné vydávat dluhopisy tyto závazky splnit.)

17

Zdroje kapitálu: 1. vlastní kapitál a) vklad soukromého vlastníka b) vklady spoluvlastníků do podnikání c) akciový kapitál, který vznikne prodejem emitovaných (vydaných) akcií d) vklad státu do státního podniku (tzv. kmenové jmění) e) vklad členů družstva (tzv. nedělitelný fond) 2. cizí kapitál a) dluhy podniku b) půjčky c) úvěry od bank Pokus tyto zdroje kapitálu použijeme na pořízení majetku, hovoříme o investování. Chceme založit firmu. Následující údaje jsou kvůli názornosti zjednodušené. Máme k dispozici úspory 50 000,- Kč, zdědili jsme budovu s pozemkem v odhadní ceně 150 000,- Kč. Potřebujeme nakoupit stroje a zařízení v ceně 320 000,- Kč a postupně nakupovat zásoby až do hodnoty 30 000,- Kč. Jaká je celková potřeba kapitálu a podíl vlastního kapitálu a cizích zdrojů? ŘEŠENÍ

18

Vypočítáme velikost cizích zdrojů: Od potřeby kapitálu odečteme vlastní kapitál: 500 000 – 200 000 = 300 000,- Kč Vypočítáme podíl vlastního kapitálu a cizích zdrojů: a) podíl vlastního kapitálu 200000 .100 = 40% 500000

b) podíl cizích zdrojů 300000 .100 = 60% 500000 Celková potřeba kapitálu je 500 000,- Kč, z toho podíl vlastního kapitálu představuje 40 % a podíl cizích zdrojů 60 %. Vypočtený podíl vlastního kapitálu je přiměřený.

Výsledek výroby

i

Výsledkem výrobního procesu je výrobek (automobil) nebo věcná služba (oprava automobilu).

E=m·c2

Výrobkem je jakýkoli hmotný statek nebo služba, jež vznikly ve výrobním procesu a jsou předmětem směny na trhu a určeny k uspokojování lidské potřeby.

19

Členění výrobků

20

1.3 Hospodaření

i E=m·c2

Základní ekonomický problém každé společnosti spočívá v tom, jak s omezenými zdroji co nejlépe uspokojit lidské potřeby.

Hospodaření je úsilí o dosažení nejvýhodnějšího poměru mezi vynaloženými prostředky (náklady) a dosaženými výsledky (výnosy) při uspokojování potřeb. Hospodařením se rozumí účelné nakládání s prostředky, které má společnost k dispozici. Dobře hospodařit znamená vytvářet statky a služby a počínat si při tom úsporně, tzn. účelně vynakládat prostředky a práci na jejich vytváření. Při hospodaření je nutné prosazovat zásady (principy) hospodárnosti:

a) získávat maximální výsledky z určitého množství zdrojů b) získávat potřebný výsledek s minimálními zdroji

Úroveň hospodaření Čím vyšší je úroveň hospodaření, tím více dokonalejších statků a služeb dokáže hospodářství vytvořit, a tím lépe mohou být uspokojeny lidské potřeby. Úroveň úsilí o řešení základního ekonomického problému:

E=m·c2

•

co (jaké statky produkovat a v jakém množství)

•

jak a pro koho (kdo tyto statky potřebuje a bude je kupovat)

Vztah mezi velikostí užitku a vynaloženými prostředky se nazývá efektivnost efektivnost =

výstupy vstupy

Podle svých zkušeností uveďte příklady dobrého a špatného hospodaření v domácnosti, ve škole, v místě odborné praxe a v místě bydliště.

Hospodářský proces

i

Hospodaření není jednorázovým aktem, protože člověk jako jedinec, ale i celá lidská společnost musí uspokojovat své potřeby neustále. To vede k nepřetržité hospodářské činnosti, které říkáme hospodářský proces (reprodukce).

21

E=m·c2

Hospodářským procesem rozumíme neustále se opakující hospodářské jevy a činnosti, jejichž konečným cílem je co nejlepší uspokojování lidských potřeb v daných podmínkách. V podnicích k tomu přistupuje ještě druhý cíl – dosažení zisku.

Výroba je hlavní fází hospodářského procesu, protože spotřebovat můžeme jen to, co bylo vyrobeno. Oběh představuje ty činnosti, které se uskutečňují od okamžiku ukončení výroby až po předání výrobků spotřebiteli. Jeho hlavní činností je rozdělování a směna.

Podstata rozdělování spočívá v dělení hotových výrobků mezi členy společnosti. V tržní ekonomice se rozdělování uskutečňuje především prostřednictvím tržních vztahů na základě nabídky a poptávky. Jedním ze základních nástrojů rozdělování je mzda, což je cena práce a vzniká na trhu práce. Směna dokončuje oběh v tom smyslu, že každý účastník výroby vyměňuje svůj podíl na výrobě za konkrétní pro sebe potřebné výrobky. Směna se realizuje prostřednictvím peněz. Rozsah směny je opět výsledkem poptávky a nabídky na trhu. Spotřeba představuje činnost, při které dochází k uspokojování lidských potřeb (užití výrobků a služeb).

22

Přírodní podmínky zahrnují ty činitele hospodářské činnosti, které nejsou výsledkem lidské práce. Jde o nerostné bohatství, půdu, vodní poměry, podnebí apod. Společenský řád patří mezi ty činitele, které podporují nebo ztěžují překonávání překážek na cestě k hospodářskému rozvoji a ke zvyšování životní úrovně. Tam, kde společenský řád nedovoluje vyniknout osobnosti a omezuje soukromé vlastnictví a podnikání, nejsou vytvořeny dobré podmínky pro zdravý hospodářský růst. Národní bohatství představuje ty činitele, které jsou výsledkem lidské práce. Jsou to stroje, nástroje, podniky, dopravní prostředky, hotové výrobky, kulturní instituce apod. Obyvatelstvo se svými tradicemi, úrovní vzdělání, pracovní morálkou má pro výsledky hospodářského procesu mimořádný význam.

23

2 Tržní ekonomika 2.1 Trh a jeho charakteristika E=m·c2

Trh je oblast, která určuje pravidla, podle nichž dochází k výměně činností mezi jednotlivými účastníky trhu prostřednictvím směny zboží. Směnu zprostředkovávají peníze. Na trhu se střetává poptávka a nabídka.

Funkce trhu Trh vytváří podmínky, na jejichž základě jsou rozhodnutí jednotlivých ekonomických subjektů sladěna tak, že to umožňuje úspěšně odpovědět na otázky:

i

•

Co vyrábět?

•

Jak vyrábět?

•

Pro koho vyrábět?

Trh se tak stává nejdokonalejším regulátorem a stimulátorem ekonomického rozvoje.

Tržní subjekty Na trhu se setkávají kupující a prodávající, aby prostřednictvím peněz směnili své výrobky a služby. Protože se tyto subjekty zúčastňují trhu, hovoříme o tržních subjektech.

24

Účast státu v ekonomice se zaměřuje zpravidla na:

1. udržování tržního prostředí a) Obchodní zákoník b) Živnostenský zákon c) Daňové zákony d) Zákoník práce aj. 2. udržování rovnoměrného vývoje ekonomiky a) ovlivňuje růst nebo pokles spotřeby a investic – podněcuje nebo tlumí hospodářský růst b) zmírňuje hloubku výkyvů ve vývoji ekonomiky 3. ochranu životního prostředí 4. poskytování obecně prospěšných statků a) organizace územně správních celků (dříve rozpočtové organizace) b) organizace, které samostatně hospodaří s majetkem státu a které se nezaměřují na zisk (obrana státu, čištění a údržba komunikací, veřejné osvětlení, péče o městskou zeleň aj.) 5. péčí o sociálně potřebné skupiny obyvatelstva

25

Stát svoji hospodářskou a sociální politiku uplatňuje pomocí přímých nástrojů (příkazů, zákazů), ale především pomocí nástrojů nepřímých (daní, cla, výdajů státního rozpočtu apod.).

Typy trhů Ekonomické subjekty (podniky, domácnosti) se setkávají převážně na trhu, kde mezi nimi dochází k výměně zboží. Podle toho, co je předmětem koupě a prodeje rozeznáváme:

1. Trh zboží a služeb a) Trh spotřebních statků b) Trh kapitálových statků 2. Trh výrobních faktorů (tj. trh práce, půdy a kapitálu) 3. Trh finanční a) Trh peněžní – netermínované vklady krátkodobé úvěry, směnky aj. b) Trh kapitálový – střednědobé a dlouhodobé termínované vklady a úvěry aj. c) Trh devizový - devizové prostředky jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě valut nebo deviz Podle vztahu nabídky a poptávky rozlišujeme:

1. Trh nasycený – nabídka je větší než poptávka 2. Trh nenasycený – nabídka je menší než poptávka Podle míry zapojení ekonomiky do mezinárodní dělby práce rozeznáváme:

1. Trh otevřený – pokud velká část produkce, zejména zpracovatelského průmyslu, směňuje se zahraničím 2. Trh uzavřený – podíl směny domácí produkce se zahraničím je nízký Podle množství druhů zboží a služeb na trhu známe:

1. Trh agregátní (celková) – trh veškerého zboží 2. Trh dílčí – trh jednoho druhu zboží Z hlediska územního se trh člení na:

1. Trh místní 2. Trh národní 3. Trh světový

26

Z hlediska konkurence rozlišujeme:

1. Trh konkurenční – soutěž domácích i zahraničních dodavatelů o získání odběratele 2. Trh monopolizovaný – jde o výsadní postavení jednoho dodavatele na trhu

Konkurence E=m·c2

Konkurence je forma hospodářské soutěže mezi výrobci či prodávajícími nebo kupujícími. Na jejím základě dochází ke zvyšování technické úrovně, kvality, užitnosti, produkce, rozšiřování výroby, a tím ke snižování cen. Konkurence motivuje k inovaci výrobků, prodeje i služeb.

Cenová konkurence – podstatou je využívání tvorby cen jako nástroje konkurenčního boje. Necenová konkurence – jde především o metody konkurenčního boje založené na kvalitě, technické úrovni výrobku, designu apod. Dokonalá konkurence – na trhu působí velké množství malých firem, z nichž žádná nemá významný podíl na trhu. Monopol – jediná firma tvoří celou nabídku odvětví. Přirozený monopol – vzniká tendence k monopolu (zpravidla místnímu) přirozeně, protože jedna firma vyrábí levněji než více firem. Oligopol – vyznačuje se malým počtem firem vyrábějících celou nebo převážnou většinu nabídky odvětví. Monopolistická konkurence – vyznačuje se velkým množstvím malých nebo středních podniků. Výrobky jednotlivých firem jsou diferencovány. Výrobek

27

každé firmy má do jisté míry odlišné vlastnosti, které jsou často pro tuto firmu typické.

28

2.2 Zboží, peníze, cena, poptávka, nabídka Zboží E=m·c2

Zboží je výsledkem lidské práce. Jde o výrobek, který může být hmotným statkem (věcí, předmětem) nebo službou, uspokojující svými vlastnostmi lidské potřeby, a který je předmětem směny (prodeje, koupě) uskutečňované na trhu. Za zboží nelze považovat volné statky, samozásobitelskou produkci a netržní služby. Určete, v kterých případech jde o produkci zboží (statku nebo služby): modelář si vyrobil model letadla; matka ušila dceři šaty, které jí darovala; lékař provedl našemu dítěti operaci; švadlena ušila na zakázku šaty. Vlastnosti zboží

Aby byla možná směna na trhu, musí mít zboží určité vlastnosti, které se projevují v 1. užitné hodnotě zboží, která vyjadřuje souhrn vlastností, kterými lze uspokojit lidské potřeby 2. hodnotě zboží, která vyjadřuje množství výrobních faktorů, jež bylo do výroby tohoto zboží vloženo 3. směnné hodnotě zboží, která udává poměr, ve kterém se směňuje jedno boží za druhé. Cenná hodnota vyjádřená v penězích představuje cenu zboží.

Peníze E=m·c2

Peníze vznikly jako zvláštní druh zboží, ve kterém všechno ostatní zboží vyjadřuje svou hodnotu.

29

Vysvětlení: Bezhotovostní karty – plastikové Depozitní peníze – peníze na vkladových a úvěrových účtech.

peníze.

Peníze plní základní tři funkce, a to:

1. prostředek směny – vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnu na trhu. 2. míry hodnot – vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb 3. uchovatele hodnot – vyplývá z toho, že peníze umožňují udržovat hodnoty v čase. Požadavky kladené na peníze

Aby peníze mohly plnit uvedené funkce, musí splňovat určité požadavky. Musí být především: 1. dělitelné – tzn., že kromě základní měnové jednotky obíhají její zlomky a násobky (např. stokoruny) 2. snadno přenosné – papírové peníze, mince, platební karty 3. obtížně padělatelné – ochranné prvky na bankovkách, internetové převody programově zabezpečeny 4. stabilní- tzn., že musí mít stálou kupní sílu

30

Cena E=m·c2

Cena je množství peněz, které bude za kupované a prodávané zboží zaplaceno. Cena statků a služeb, za níž se kupuje a prodává a trhu v určitém čase, je cena tržní. Tato cena se stanoví na základě dohody mezi dodavatelem a odběratelem, jde tudíž o tržní cenu smluvní. Cenou práce je mzda, která představuje příjem, za kterou si lidé kupují spotřební statky. Cenou peněz je úrok.

Poptávka E=m·c2

Poptávka je množství statků a služeb (určitého zboží), které jsou kupující ochotni a schopni při daných podmínkách (při určité ceně v určitém čase a místě) koupit. Mluvíme o tzv. koupěschopnosti spotřebitelů. Cena bývá klíčovým faktorem. Poptávka vyjadřuje závislost mezi množstvím produkce a jeho cenou. Pokud bychom dané údaje chtěli vynést do grafu, ve kterém nezávisle proměnná P (cena) je na svislé ose a závisle proměnná Q (poptávané množství) je na vodorovné ose, dostaneme poptávkovou křivku, která klesá zleva doprava a je specifická pro určitý trh v určitém čase. Poptávková křivka ukazuje, za jakou cenu jsou spotřebitelé za jinak stejných okolností ochotni nakoupit určité množství zboží. Tento jev označujeme jako zákon klesající poptávky, který říká, že s rostoucí cenou klesá poptávkové množství.

Posun poptávkové křivky

Dosud jsme předpokládali, že poptávané množství určitého statku je závislé na jeho ceně. Z praxe však víme, že množství statků, které jsou kupující ochotni koupit, závisí i na jiných faktorech, než je cena. Tyto ostatní změny znázorňujeme

31

pomocí posunu poptávkové křivky. Změnou některého z faktorů vzniká nová poptávková křivka. Faktory, které ovlivňují poptávkovou křivku:

1. cena kupovaného zboží 2. ceny substitutů – substitut je zboží, které nahrazuje sledovaný druh zboží (maso hovězí – maso vepřové, káva – čaj) 3. ceny komplementů – komplement je statek, který doprovází spotřebu určitého výrobku a kupuje se zároveň s ním (televizor a elektřina, automobil a benzín) 4. výše příjmů – dojde-li ke zvýšení příjmů, posune se poptávková křivka směrem doprava 5. zvyky a změny v preferencích kupujících, tj. v potřebách, zájmech, módě Typy poptávky

1. agregátní (celková) poptávka je souhrnem všech zamýšlených koupí 2. individuální poptávka vyjadřuje poptávku jednoho kupujícího po veškerém zboží 3. dílčí poptávka představuje poptávku všech kupujících po jednom druhu zboží

Nabídka E=m·c2

Nabídka je množství statků (určitého zboží), které výrobci dobrovolně dodají na trh při určité ceně. Nabízení množství je závislé především na ceně. Nabídka vyjadřuje závislost mezi množstvím nabídkové produkce a jeho cenou. S rostoucí cenou stoupá nabídkové množství. Tento jev označujeme jako zákon rostoucí nabídky. Jestliže nabídku znázorníme graficky, dostaneme nabídkovou křivku, která vyjadřuje ochotu výrobců prodat při určité ceně určité množství statků a stoupá zleva doprava.

32

Faktory, které ovlivňují nabídkovou křivku:

1. cena prodávaného zboží 2. změny cen substitutů – dojde-li ke zvýšení ceny jednoho substitutu, sníží se nabídka druhého 3. ceny komplementů 4. výrobní náklady – pokud jsou náklady nízké, je z hlediska zisku nejlépe vyrábět velké množství statků se stejnými ekonomickými zdroji a zvýšit tak nabízené množství 5. ceny alternativních výrobků – alternativa znamená možnost volby mezi dvěma nebo více výrobky 6. změny výrobních podmínek – např. výkyvy počasí (snižují nebo zvyšují úrodu), sezónnost, státní regulace Typy nabídky

1. agregátní (celková) nabídka je celková nabídka veškerého zboží na trhu od všech výrobců 2. individuální nabídka vyjadřuje nabídku jednoho výrobce 3. dílčí nabídka představuje nabídku jednoho výrobku od více výrobců

Vzájemné působení poptávky, nabídky a ceny na trhu Z výkladu poptávky a nabídky je patrné, že kupující a prodávající na trhu mají protichůdné zájmy. Kupující se snaží koupit pokud možno co nejvíce zboží za co nejnižší ceny. Kupujících je na trhu značné množství a mají možnost vybrat si zboží, které je pro ně výhodné. Prodávající se snaží prodat zboží co nejvíce a pokud možno za co nejvyšší cenu. Prodávajících se účastní na trhu zpravidla větší množství a vzájemně si konkurují. Nastává boj o zákazníka. Prodávající se snaží získat kupující tím, že nabízejí příznivější podmínky – cenu, kvalitu, rychlost dodání, servis a v neposlední řadě je důležitý i ochotný personál s odbornými znalostmi.

Vzájemné působení nabídky a poptávky vyjadřuje skutečnost, že cena je závislá na nabídce, ale současně platí, že poptávané a nabízené množství je závislé na ceně. Velikost nabídky se neustále mění, a tím se mění i ceny zboží. Kolísání cen při střetávání nabídky a poptávky tak působí jako regulátor výroby. Ceny, které vznikají na základě nabídky a poptávky, nutí výrobce, aby vyráběli hospodárně (s nízkými náklady) a aby vyráběli technicky dokonalé výrobky v množství, které jsou spotřebitelé ochotni koupit. Tím jsou vedeni k co nejvyšší účinnosti vynaložených prostředků a práce. Ten výrobce, který není schopen obstát v konkurenci s jinými výrobci, tj. vyrábět příslušnou kvalitu za určitou cenu, zaniká. Čím je cena určitého zboží na trhu vyšší, tím více výrobců přichází

33

na trh a chce prodat své zboží. Je-li cena na trhu nízká, výrobci nemají zájem prodávat za tuto nízkou cenu a výrobu redukují, nabízení množství zboží na trhu se snižuje. Mezi nabízeným a poptávaným množství a cenou existuje zpětná vazba.

E=m·c2

Převyšuje-li poptávka nabídku, cena stoupá a naopak, převyšuje-li nabídka poptávku, cena klesá. Jak jsme již uvedli, platí i obrácený vztah.

E=m·c2

Vysoká cena snižuje poptávku a zvyšuje nabídku, názká cena zvyšuje poptávku a snižuje nabídku.

34

3 Podnikání 3.1 Podstata podnikání, právní úprava Podstatou podnikání je samostatné rozhodování podnikatele

•

o oboru podnikání (co bude vyrábět nebo jaké služby bude poskytovat)

•

kde bude vyrábět (umístění podniku)

•

jak bude vyrábět nebo poskytovat služby (organizace podniku)

•

kolik zdrojů do své činnosti vloží a kde je získá (míra použití cizího kapitálu)

•

jak použije získané prostředky (rozdělení zisku)

•

jakou právní formu pro svou činnost zvolí (živnost, obchodní společnost apod.)

Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu, tj. dosažení zisku. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze uspokojováním potřeb jiných osob výrobou výrobků nebo poskytováním služeb. Kromě tohoto cíle zisk podněcuje podnikatelský subjekt k založení podniku a nutí ho k prosazování zásady hospodárnosti a efektivnosti při provádění všech činností. Podnikání, podobně jako většina lidských činností a vztahů, je vymezeno a upraveno právními normami.

E=m·c2

Právní norma je všeobecně závazné pravidlo chování, vydané státními orgány v předepsané formě a vynutitelné státní mocí. Nejvyšší právní normou státu je Ústava České republiky a ústavní zákony. Ostatní zákony z nich musí vycházet. Zákon o obchodních korporacích

Tento zákon se věnuje, jak již z jeho nadpisu vyplívá, zákonné úpravě obchodních společností, a to, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným akciové společnosti a družstev. Živnostenský zákon

Tento zákon upravuje podmínky živnostenského podnikání (dále jen "živnost") a kontrolu nad jejich dodržováním. Občanský zákoník

Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.

35

Zákoník práce

Tento zákon a) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními, b) upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy. Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními, c) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, d) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene a), e) upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění a některé sankce za jeho porušení. Zákon o účetnictví

Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropské unie rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu.

36

3.2 Podnikatel E=m·c2

Podnikatel je právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který vyvíjí určitou činnost svým jménem, na vlastní účet a s úsilím dosáhnout zisku. Pojem podnikatele vymezuje obchodní zákoník. Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Obchodní firma

Obchodní firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě; právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením a je-li právnickou osobou, pod svým názvem. U svého jména a příjmení nebo názvu může podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži. Firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení. Firma fyzické osoby může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání. Firmou obchodní společnosti nebo družstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku.

Společnostmi jsou: •

veřejná obchodní společnost

•

komanditní společnost

•

společnost s ručením omezeným

•

akciová společnost

•

evropská společnost

37

•

evropské hospodářské zájmové sdružení

Podnikatele charakterizují následující rysy:

38

3.3 Živnostenské podnikání E=m·c2

Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Živností není:

•

provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě

•

využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory

•

výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního právního předpisu

•

restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi

•

provádění archeologických výzkumů

Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:

•

lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotních služeb a přírodních léčitelů

•

veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární asanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat

•

advokátů, notářů a patentových zástupců a soudních exekutorů

•

znalců a tlumočníků

•

auditorů a daňových poradců

•

burzovních dohodců

•

zprostředkovatelů a rozhodců při řešení kolektivních sporů 9) [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/poznamky.aspx] a rozhodců při rozhodování majetkových sporů

•

úředně oprávněných zeměměřických inženýrů,

•

autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři

•

autorizovaných inspektorů, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodné povolání

•

auditorů bezpečnosti pozemních komunikací

39

•

zapsaných mediátorů podle zákona o mediaci

•

další dle Zákona o živnostenském podnikání

Všeobecné podmínky provozování živnosti:

a) dosažení věku 18 let b) způsobilost k právním úkonům c) bezúhonnost Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Bezúhonnost se prokazuje u občanů České republiky výpisem z evidence Rejstříku trestů. Rozdělení živností:

a) ohlašovací, které při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení (volné, řemeslné a vázané) b) koncesované, které smějí být provozovány na základě koncese (pro získání koncese je nutné prokázat odbornou způsobilost a v některých případech splnit i další podmínky) Ohlašovací živnosti řemeslné

Odborná způsobilost pro řemeslné živnosti se prokazuje dokladem nebo doklady o •

řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru vzdělání

•

řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příslušném oboru vzdělání, nebo s předměty odborné přípravy v příslušném oboru

•

řádném ukončení vyššího odborného vzdělání v příslušném oboru vzdělání

•

řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti studijních programů a studijních oborů

•

uznání odborné kvalifikace, vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace

•

získání všech profesních kvalifikací tak, jak jsou pro odpovídající povolání stanoveny v Národní soustavě kvalifikací

40

Ohlašovací živnosti vázané

Odborná způsobilost pro vázané živnosti je stanovena přílohou č. 2 [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/priloha2.aspx] Zákona o živnostenském podnikání nebo je upravena zvláštními právními předpisy uvedenými v této příloze. Občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie může prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. Ohlašovací živnost volná

Živnost volná je živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky. Živnosti koncesované

Odborná způsobilost a podmínky provozování živnosti •

je stanovena přílohou č.3 Zákona o živnostenském podnikání nebo je upravena zvláštními právními předpisy uvedenými v této příloze.

•

Občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie může prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.

•

Živnostenský úřad stanoví nebo změní podnikateli podmínky provozování živnosti na základě tohoto zákona anebo na základě zvláštních právních předpisů.

Živnostenský rejstřík Živnostenský rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Živnostenský úřad České republiky a provozovateli jsou obecní a krajské živnostenské úřady. Rejstřík je veden v elektronické podobě a je veřejným seznamem, s výjimkou údajů o pokutách uložených živnostenskými úřady a sankční ch opatření uložených jinými správními orgány v souvislosti s podnikáním, s výjimkou blokových pokut a rodných čísel, které živnostenský úřad sděluje pouze podnikateli a v případech stanovených zvláštními právními předpisy. Do rejstříku se zapisují následující údaje včetně jejich změn:

•

u fyzické osoby jméno, příjmení, titul nebo vědecká hodnost, státní občanství, bydliště, u zahraniční fyzické osoby též označení a místo pobytu v České republice, pokud byl povolen, rodné číslo, bylo-li přiděleno, datum narození, identifikační číslo, popřípadě obchodní firma a místo podnikání, u odpovědného zástupce jméno, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt na území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, a u zahraniční osoby též adresu organizační složky podniku 41

umístěné v České republice a u vedoucího organizační složky podniku umístěné v České republice jméno, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt na území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození; u právnické osoby obchodní firma nebo název, sídlo, identifikační číslo a u fyzických osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, u odpovědného zástupce a u vedoucího organizační složky podniku zahraniční osoby jméno, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt na území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození a dále označení a adresa organizační složky podniku umístěné v České republice; státní občanství se nezapisuje u fyzických osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy •

předmět podnikání

•

druh živnosti

•

provozovna nebo provozovny, v nichž je živnost provozována, s výjimkou automatů a mobilních provozoven

•

doba platnosti živnostenského oprávnění

•

datum vzniku živnostenského oprávnění

•

doba pozastavení nebo přerušení provozování živnosti

•

datum zániku živnostenského oprávnění

•

datum doručení výpisu

•

rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku, rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a rozhodnutí o zrušení konkursu

•

vstup právnické osoby do likvidace

•

překážky provozování živnosti

•

pokuty uložené živnostenskými úřady a sankční opatření uložená jinými správními orgány v souvislosti s podnikáním, s výjimkou blokových pokut

•

další doplňující údaje vztahující se k rozsahu živnostenského oprávnění

•

adresa místa, kde lze vypořádat případné závazky po ukončení činnosti v provozovně

•

osoba pokračující v provozování živnosti po zemřelém podnikateli a údaje o této osobě

•

nesplnění podmínek provozování živnosti

42

3.4 Zákon o obchodních společnostech a družstvech Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních korporacích Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost a evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Družstvy jsou družstvo a evropská družstevní společnost.

Obchodní rejstřík E=m·c2

Dnem 1. ledna 2014 nabývá účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a zákon č. 90/2012 Sb. - Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Nová zákonná úprava s sebou přináší nutné změny Informačního systému obchodního rejstříku (dále jen ISROR). Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Obchodní rejstřík je veden v elektronické podobě. Do obchodního rejstříku se zapíší: •

firma, u právnických osob sídlo, u fyzických osob místo podnikání nebo, jde-li o fyzickou osobu, která není podnikatelem, její bydliště,

•

předmět podnikání (činnosti),

•

právní forma právnické osoby,

•

u fyzické osoby datum narození a rodné číslo, bylo-li jí přiděleno,

•

identifikační číslo, které podnikateli přidělí rejstříkový soud; potřebná identifikační čísla sdělí rejstříkovému soudu příslušný orgán státní správy,

•

jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, s uvedením způsobu, jak jménem právnické osoby jedná, a den vzniku a zániku její funkce; je-li statutárním orgánem nebo jeho členem právnická osoba, též jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem,

•

jméno a bydliště prokuristy, jakož i způsob, jakým jedná,

•

u právnické osoby identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno,

•

další skutečnosti, o kterých to stanoví právní předpis. 43

Do obchodního rejstříku se dále zapíší tyto údaje týkající se právnických osob: •

u veřejné obchodní společnosti jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků,

•

u komanditní společnosti jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, s uvedením, který ze společníků je komplementář a který komanditista, výše vkladu každého komanditisty a rozsah jeho splacení,

•

u společnosti s ručením omezeným jméno a bydliště nebo firma (název) a sídlo jejích společníků, výše základního kapitálu, výše vkladu každého společníka do základního kapitálu a rozsah jeho splacení, výše podílu každého společníka, zástavní právo k obchodnímu podílu, dále jméno a bydliště členů dozorčí rady, byla-li zřízena, a den vzniku a zániku jejich funkce,

•

u akciové společnosti výše základního kapitálu, rozsah jeho splacení, počet, druh, forma, podoba a jmenovitá hodnota akcií, případné omezení převoditelnosti akcií na jméno, jméno a bydliště členů dozorčí rady a den vzniku, popřípadě zániku jejich funkce; má-li společnost jediného akcionáře, zapisuje se i jméno a bydliště nebo firma a sídlo tohoto akcionáře,

•

u družstva výše zapisovaného základního kapitálu a výše základního členského vkladu, případně vkladů,

•

u státních podniků zakladatel, výše kmenového jmění, minimální výše kmenového jmění, kterou je státní podnik povinen zachovávat, a určený majetek.

44

3.5 Živnostenské podnikání v rámci EU Podnikat na základě živnostenského oprávnění lze v jiném členském státu EU v rámci volného pohybu služeb a to v režimu přeshraničního poskytování služeb nebo v režimu usazení.

Režim přeshraničního poskytování služeb Přeshraniční poskytování služeb je definováno jako dočasné a příležitostné. Pojem dočasnosti však není nikde závazně definován, do úvahy se bere především délka poskytování služeb, pravidelnost, periodicita a spojitost. Naprosto nezbytnou podmínkou je, aby daná služba byla poskytována v České republice. Nepřípustné je, aby poskytovatel služby pravidelně a dlouhodobě (např. vždy týden v měsíci či jeden den v týdnu) vyjížděl a poskytoval danou službu v jiné zemi v rámci přeshraničního poskytování služeb. Převážná část zakázek musí zůstat v České republice. Také služby, jejichž poskytování je vázáno na určitou provozovnu, nelze obecně poskytovat přeshraničně. Pokud poskytování služeb nesplňuje tyto podmínky, musí se podnikatel v druhé zemi usadit. Formy přeshraničního poskytování služeb: •

OSVČ

•

vysílaní pracovníků

V případě, že chce podnikatel přeshraničně poskytovat službu, je nutné si ověřit, zda je profese v příslušné zemi regulovaná. Seznam regulovaných profesí lze nalézt na stránkách Evropské komise. Podnikatel musí podstoupit proceduru ohlášení nebo ověření, pokud je profese v příslušné zemi regulovaná. Ohlášení

Při ohlášení podnikatel vyplní ohlašovací formulář. V některých zemích žádný standardizovaný formulář pro ohlášení kvalifikace neexistuje, v tomto případě se ohlášení provede e-mailem, faxem či dopisem. Doklady pro ohlášení: •

doklad o občanství (kopie pasu nebo občanského průkazu)

•

ověřená kopie nebo originál živnostenského listu z živnostenského rejstříku spolu s ověřeným překladem

•

doklad o kvalifikaci (ověřená kopie nebo originál spolu s ověřeným překladem)

•

osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti v ČR, které vydává živnostenský odbor

45

nebo

výpisu

Pokud činnost není v ČR regulovaná, ale je regulovaná v zemi poskytování služby, je třeba přiložit doklady o minimálně dvouletém vykonávání příslušné činnosti v ČR v uplynulých 10 letech. Formulář společně s příslušnými doklady se zasílá na uznávací orgán v příslušné zemi. Ohlášení platí jeden rok. V případě dalšího poskytování služeb po uplynutí tohoto období je třeba ohlášení znovu poslat na kompetentní orgán již bez doprovodných dokumentů Ověření

Ověření se uplatňuje pouze u profesí, jejichž výkon představuje značné riziko pro bezpečnost, zdraví a život lidí. Kladné rozhodnutí o ověření odborné kvalifikace je vydáno, pokud žadatel doloží, že splňuje soubor požadavků na odbornou kvalifikaci nebo vlastní doklad o kvalifikaci, který je v EU automaticky uznáván. Na co je třeba si dát pozor při přeshraničním poskytování služeb:

Rozhodnout, zda se skutečně jedná o dočasné a příležitostné poskytování služeb. •

Hlídat si otázky daně z příjmu, přičemž se postupuje jednak na základě českého zákona o dani z příjmu, zákona o dani z příjmu země, kde jsou služby poskytovány a smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a hostitelskou zemí. V případě rozporu mezi zákonem o dani z příjmu a smlouvou o zamezení dvojího zdanění má tato smlouva přednost.

•

Jednat v souladu s pravidly pro daň z přidané hodnoty. Velice často při přeshraničním poskytování služeb vzniká povinnost registrovat se k DPH a tuto daň odvádět v druhé zemi.

•

Aby podnikatel nemusel v hostitelské zemi platit sociální a zdravotní pojištění, zažádá si o potvrzení evropského formuláře E 101 na okresní správě sociálního zabezpečení a vezme si s sebou Evropský průkaz zdravotního pojištění (tzv. modrá kartička zdravotní pojišťovny).

•

V případě pobytu delšího než 3 měsíce je většinou nezbytné nahlásit se na cizinecké policii v hostitelské zemi.

•

Je většinou nutné OSVČ nahlásit do systémů hostitelských členských zemí

•

Vzít si s sebou úředně přeložený živnostenský list (či výpis z živnostenského rejstříku), smlouvu (objednávku), na jejímž základě je služba vykonávána.

46

Režim usazení Pokud je záměrem podnikatele zřídit si živnostenské oprávnění v příslušné zemi je nutné se v této zemi usadit. Při založení živnosti v regulované profesi je třeba si zažádat o uznání kvalifikace. Postup pro uznání kvalifikace:

1. opatření žádosti o uznání odborné kvalifikace (většinou v jazyce země usazení) 2. vyplnění žádosti a přiložení těchto dokladů: •

průkaz totožnosti

•

doklad o odborné kvalifikaci zahrnující: o doklad o vzdělání a odborné přípravě o doklad o výkonu předmětné činnosti

•

doklad o jiné způsobilosti

•

osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti v ČR

•

doklad o zaplacení správního poplatku

3. předložení žádosti uznávacímu orgánu v příslušné zemi 4. rozhodnutí uznávacího orgánu v dané lhůtě •

uznání odborné kvalifikace

•

kompenzační opatření o adaptační období o rozdílová zkouška

•

zamítnutí žádosti o uznání odborné kvalifikace

5. možnost odvolání

47

4 Pracovníci 4.1 Pojem a význam pracovní síly Dalším velmi významným činitelem podniku jsou jeho pracovníci. Kromě majetku totiž potřebujeme k hospodářské činnosti i další výrobní faktor, a tím je práce. Nositelem pracovních schopností je člověk schopný konat určitou práci – pracovní síla. Řídící práci vykonávají buď vlastníci podniku nebo jimi zaměstnaní profesionální řídíci pracovníci (manažeři). Výkonnou práci zpravidla konají zaměstnanci podniku různého profesního zaměření. Vztahy zaměstnavatelů a zaměstnanců jsou upraveny řadou zákonů, které tvoří tzv. pracovní právo. E=m·c2

Pracovní právo je souhrn právních norem o pracovních vztazích a vztazích s výkonem práce souvisejících. Nejdůležitější zákony: Zákon o kolektivním vyjednávání - patří do práva soukromého a zabývá se kolektivním vyjednáváním mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli nebo jejich organizacemi, za případné součinnosti státu, jehož cílem je uzavření kolektivní smlouvy. Zákoník práce - upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, právní vztahy kolektivní povahy, zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, upravuje některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů, upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Zákon o zaměstnanosti v souladu s právem Evropské unie upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti. Zákon o nemocenském pojištění - upravuje nemocenské pojištění pro případ dočasné pracovní neschopnosti, nařízené karantény, těhotenství a mateřství a ošetřování člena domácnosti nebo péče o něj a organizaci a provádění pojištění. Prováděním pojištění se rozumí též posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění. Zákon o sociálním zabezpečení – popisuje základní zásady a rozsah sociálního zabezpečení.

Vysvětlete pojmy: práce, pracovní síla, fyzická osoba, právnická osoba, zaměstnanec a zaměstnavatel.

48

4.2 Personální činnost E=m·c2

Personalistika je proces hospodaření s pracovními silami v podniku, který souvisí se zařazováním pracovníka do pracovního procesu. Zabývá se výběrem, získáváním, rozmísťováním, odměňováním a dalšími pracovněprávními vztahy mezi podnikem a pracovníky podniku. Ve větších podnicích jsou zřizovány útvary lidských zdrojů (personální oddělení). Odborně se touto činností zabývají pracovníci – personalisté. Podílejí se na nich rovněž všichni vedoucí pracovníci na jednotlivých stupních řízení. Jejich cílem je zajistit, aby podnik měl potřebný počet pracovníků odpovídající kvalifikace. V tržní ekonomice vychází personalistika podniku z trhu práce.

E=m·c2

Trh práce je místo, kde se střetává nabídka práce s poptávkou po práci. Na straně nabídky práce vystupují lidé (pracovníci), na straně poptávky po práci vystupují podniky (zaměstnavatelé). Prostřednictvím trhu práce dochází k racionálnímu rozmístění pracovních sil. Ideálním stavem na trhu práce by byl stav rovnováhy, tedy stav, při kterém nabídka pracovních příležitostí (práce) by odpovídala poptávce pracovníků po pracovních příležitostech (práci). Jestliže množství pracovních příležitostí u zaměstnavatelů roste, pracovnici snadněji nacházejí uplatnění. Jestliže množství pracovních příležitostí klesá, pracovníci nacházejí obtížněji své uplatnění. V tomto případě vzniká nezaměstnanost. Pracovní síly v národním hospodářství tvoří velmi početnou skupinu pracovníků, kteří vykonávají různé práce v činnostech, které spadají do jednotlivých odvětvových a institucionálních sektorů. Ke sledování a ovlivňování vývoje zaměstnanosti se člení do menších skupin, nejčastěji z těchto hledisek: •

Podle vykonávaného zaměstnání (jakou práci dělají)

•

Podle odvětvových a institucionálních sektorů národního hospodářství (kde pracují)

•

Podle dosažené kvalifikace (jakého dosáhli vzdělání).

Tato hlediska jsou uplatněna v Klasifikaci zaměstnání vydané Českým statistickým úřadem.

E=m·c2

Zaměstnáním se rozumí konkrétní činnost, kterou pracovník vykonává a která je zdrojem jeho hlavních pracovních příjmů.

49

Klasifikace zaměstnání je vypracována na základě Mezinárodní klasifikace povolání. E=m·c2

Povoláním se rozumí způsobilost vykonávat určitou pracovní činnost. Tato způsobilost se získává přípravou na povolání.

Kvalifikace a rekvalifikace pracovníků E=m·c2

Kvalifikace je komplexem relativně ustálených požadavků na teoretické odborné znalosti, praktické dovednosti, zkušenosti, pracovní návyky, schopnosti a vlastnosti pracovníka. Zákoník práce rozlišuje prohlubování kvalifikace a zvyšování kvalifikace. Prohlubováním kvalifikace se rozumí její udržování a obnovování v souladu s nejnovějšími poznatky vědy, techniky a práva. Zvýšením kvalifikace se rozumí i její získání nebo rozšíření.

E=m·c2

Rekvalifikace je taková změna dosavadní kvalifikace, kterou pracovník získá nové znalosti, dovednosti a návyky. To umožňuje jeho pracovní uplatnění ve vhodném novém zaměstnání. Rekvalifikace umožňuje fyzickým osobám získat kvalifikaci pro nové zaměstnání nebo udržení stávajícího zaměstnání. Podmínky pro zařazení fyzické osoby do rekvalifikačního kurzu: •

být v evidenci Úřadu práce jako uchazeč nebo zájemce o zaměstnání

•

mít odpovídající vstupní kvalifikační předpoklady pro daný rekvalifikační kurz a pro výkon profese, na kterou se rekvalifikuje (např. příslušný stupeň vzdělání, některé znalosti a dovednosti – záleží na typu rekvalifikace)

•

být zdravotně způsobilý/lá pro absolvování rekvalifikačního kurzu a pro výkon nové profese

•

rekvalifikace musí být potřebná – dosavadní kvalifikace uchazeče nebo zájemce o zaměstnání neumožňuje získání vhodného pracovního místa

•

rekvalifikace musí být účelná - po ukončení rekvalifikace je reálná šance získat zaměstnání.

50

4.3 Pracovní poměr E=m·c2

Pracovní poměr je pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ve kterém se zaměstnavatel zavazuje zaměstnance zaměstnávat a patit mu mzdu (plat) a zaměstnanec se zavazuje pro zaměstnavatele pracovat.

Volba - jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy sdružení občanů podle zvláštního právního předpisu1 [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/poznamky.aspx] vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy. Jmenováním – se pracovní poměr zakládá jmenovaných do funkce dle zvláštních předpisů.

u vedoucích

zaměstnanců

Pracovní smlouva musí obsahovat:

a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána c) den nástupu do práce Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně; totéž platí o změně pracovní smlouvy a o odstoupení od ní. Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru a 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance. Zkušební doba musí být sjednána písemně.

51

Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. O dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené se však zkušební doba prodlužuje. Zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží. Pracovní poměr může být rozvázán

•

dohodou

•

výpovědí

•

okamžitým zrušením

•

zrušením ve zkušební době

Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Výpověď z pracovního poměru musí být písemná.

Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: •

ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část

•

přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část

•

stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách

52

•

nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice

•

pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost

•

nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil

•

jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi

•

poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance

Zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem: •

v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování

•

při výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení ode dne, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz, po dobu výkonu těchto cvičení, až do uplynutí 2 týdnů po jeho propuštění z těchto cvičení

•

v době, kdy je zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce

•

v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou

53

•

v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dočasně nezpůsobilým pro noční práci

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem: •

byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců

•

porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže: •

podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo

•

zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti

Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

54

4.4 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Dohoda o provedení práce

Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. Dohoda o pracovní činnosti

•

Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin.

•

Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

•

Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.

•

Není-li sjednán způsob zrušení dohody o pracovní činnosti, je možné ji zrušit dohodou smluvních stran ke sjednanému dni; jednostranně může být zrušena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti může být však sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.

Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.

55

5 Podnik Podnik je základní složkou národního hospodářství, který plní určité cíle a vykonává různí funkce. E=m·c2

Podnik je soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náležejí též práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podnik můžeme charakterizovat těmito znaky: •

Právní samostatnost, tj. způsobilost k právům a povinnostem a právo jednat svým jménem v pracovních vztazích. Podnik, který vystupuje pod obchodním jménem, označujeme jako firmu

•

Hospodářská (ekonomická) samostatnost, která znamená, že podnik zcela samostatně hospodaří, to znamená, že o ze svých výnosů uhrazuje své náklady a dosahuje zisku o samostatně rozhoduje o použití svých zdrojů a o předmětu činnosti o vystupuje na trhu jako samostatný subjekt o samostatné rozhodování o vnitřním organizačním uspořádání a způsobu řízení o vybavenost určitou částí majetku (podnik má pozemky, budovy, stroje, vybavené dílny, zásoby, peníze, cenné papíry); patří sem i právo duševního vlastnictví (vynálezy, průmyslové vzory a zlepšovací návrhy)

56

5.1 Majetek podniku E=m·c2

Majetkem podniku rozumíme soubor movitých a nemovitých věcí, pohledávek, práv, finančních prostředků a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k zabezpečení činností podniku. Pro soubor majetku se používá termín aktiva podniku.

Majetek může plnit funkci dlouhodobou (spotřebovává se postupně) či má dlouhodobou splatnost, nebo se může spotřebovávat jednorázově, mlže také měnit svoji formu, to znamená, že jde o krátkodobou funkci. Dlouhodobý majetek (stálý, fixní) v podniku slouží déle než 1 rok a zpravidla tvoří největší část majetku podniku.

Člení se na •

dlouhodobý hmotný majetek (věci movité a nemovité)

•

dlouhodobý nehmotný majetek (zřizovací náklady, software, ocenitelná práva)

57

•

dlouhodobý finanční majetek (cenné papíry, např. akcie, dluhopisy)

Oběžný majetek (krátkodobý, provozní) se spotřebovává během činnosti podniku najednou, tzn., že se mění svoji formu v období, které nepřesahuje 1 rok. V podniku je rovněž v podobě hmotné, nehmotné a finanční.

Čelení se na •

zásoby (nakupované, vlastní výroby)

•

pohledávky krátkodobého charakteru různého typu

•

krátkodobý finanční majetek, který se rozděluje na o peněžní prostředky o ceniny o cenné papíry s krátkodobou splatností, tzn. do 1 roku

•

Vysvětlete rozdíl mezi dlouhodobým a oběžným majetkem?

•

Uveďte příklady jednotlivých složek dlouhodobého a oběžného majetku v podniku, ve kterém

•

vykonáváte odbornou praxi.

58

5.2 Dlouhodobý majetek a hospodaření s dlouhodobým majetkem E=m·c2

Cílem hospodaření s dlouhodobým majetkem je zabezpečit podnik potřebnou moderní technikou, udržovat ji v dobrém technickém stavu a řádně ji využívat, aby podnik dosáhl žádoucích ekonomických efektů. Pořizování dlouhodobého hmotného majetku

Podnik si může pořídit dlouhodobý hmotný majetek těmito způsoby: •

nákupem od jiných podniků – dodavatelů (pozemky, stroje)

•

bezúplatným nabytím (darováním) zejména u neziskových organizací

•

investiční výstavbou (budovy, stavby včetně strojů a zařízení), která se uskutečňuje o dodavatelským způsobem o vytvořením vlastní činností (např. stavení podnik si postaví sklad, strojírenský podnik si vyrobí stroj)

•

finančním pronájmem (leasing)

•

přeřazením z osobního užívání do podnikání (věcný vklad zakladatelů při založení podniku)

Plánování investic

Při plánování majetku, který si chce podnik pořídit, se vychází 1. z údajů o plánovaných výkonech, jichž chce podnik na základě výzkumu trhu v plánovaném období dosáhnout (kolik čeho chce vyrobit, jakého objemu prodeje dosáhnout, jaký bude objem nákladů apod.)

2. z propočtu kapacity a jeho využití E=m·c2

Kapacitou podniku označujeme maximální množství výkonů, které je podnik schopen vytvořit v určitém časovém období za optimálních podmínek. U výrobních podniků se užívá označení výrobní kapacita. Výrobní kapacita v průmyslových podnicích je závislá na technických parametrech (výkonnosti) výrobního zařízení a na čase, po který dané výrobní zařízení může pracovat. Výkonnost výrobního zařízení je dána tzv. kapacitní normou.

59

Rozeznáváme 1. kapacitní normu výkonnosti (množství), která udává maximální množství výrobků vyrobených za časovou jednotku při optimálních podmínkách (zhotovení 10 krabiček za minutu) 2. kapacitní normu času (pracnosti), která udává, kolik času maximálně potřebuje stroj na výrobu 1 výrobku za optimálních podmínek (soustruh je schopen zhotovit 100 součástek za hodinu) Čas, po který výrobní zařízení může pracovat, se nazývá využitelný časový fond výrobního zařízení. Závisí na počtu pracovních dní, počtu směn, v m¨němž stroj denně pracuje a délce směny v hodinách. Obecný vzorec pro výpočet výrobní kapacity:

VK = ČF ⋅ N ⋅ V VK – výrobní kapacita ČF – čistý časový fond N – počet jednotek výrobního zařízení V – kapacitní norma (výkon jednotky výrobního zařízení ve hmotných jednotkách za jednu hodinu) V tkalcovně podniku Jitona pracuje 500 stavů. Podle kapacitní normy může každý stav utkat 10 metrů tkaniny za hodinu. Tkalcovna pracuje na 2 směny, roční využitelný časový fond je 4 000 hodin. Ve sledovaném roce se na stavech pracovalo 3 800 hodin a vyrobilo se 17 500 km tkaniny. Vypočítejte využití výrobní kapacity tkalcovny. ŘEŠENÍ

Výpočet výrobní kapacity jednoho stavu: 10 metrů x 4 000 hodin = 40 000 metrů tkaniny Výpočet výrobní kapacity tkalcovny: 500 stavů x 40 000 metrů = 20 000 kilometrů tkaniny Výpočet využití výrobní kapacity tkalcovny: (skutečná produkce:výrobní kapacita)x100 = (17 500 : 20 000)x100= 87,5% Využívání dlouhodobého majetku

Hospodárné využívání dlouhodobého majetku představuje jeho co nejefektivnější použití. U strojů by mělo jít o jejich plné využití nejen z hlediska času (v provozu co nejvíce hodin, např. třísměnný provoz), ale i z hlediska technických možností (dosahování stanoveného výkonu).

60

K hodnocení využitelnosti se používá řada ukazatelů:

koeficient časového využití =

skutečný čas stroje v hodinách časový fond stroje v hodinách (maximální doba provozu)

koeficient výkonového využití =

skutečný čas stroje v hodinách maximální možný výkon stroje za hodinu

koeficient celkového využití = koef. časového využití ⋅ koef. výkonového využití koeficient využití =

skutečný doba provozu ⋅100 [%] využitelný časový fond

Maximální výkon jednoho stroje je 50 ks za hodinu. Denní časový fond jednoho stroje ve dvousměnném provozu je 16 hodin. Skutečný výkon jednoho stroje je 45 ks za hodinu. Skutečná doba provozu jednoho stroje ve dvousměnném provozu je 13 hodin. Vypočítejte: 1. koeficient časového, výkonového a celkového využití stroje, 2. kapacitní rezervu ve výrobě, která představuje rozdíl maximálně možné a skutečné výroby.

Odpisy dlouhodobého majetku Opotřebení dlouhodobého majetku se v praxi vyjadřuje pomocí odpisů. E=m·c2

Odpis je peněžní částka vyjadřující opotřebení dlouhodobého majetku za kalendářní rok (nebo hospodářský rok). Odpisy jsou nákladem podniku. Úhrn odpisů za celou dobu užívání dlouhodobého majetku představuje oprávky k dlouhodobému majetku. Formou odpisů postupně přechází hodnota (cena), za kterou podnik majetek pořídil do nákladů a ceny vytvářených výkonů. Odpisy mají následující význam: 1. umožňují vyjádřit zůstatkovou cenu dlouhodobého majetku odečteme-li oprávky od pořizovací ceny dlouhodobého majetku (v případě pořízení majetku koupí), zjistíme zůstatkovou cenu majetku: zůstatková cena = pořizovací cena – oprávky 2. umožňují správně stanovit náklady a cenu vytvářených výkonů 3. umožňují podniku vytvořit si prostředky na obnovu dlouhodobého majetku Dlouhodobý majetek se odepisuje do výše vstupní ceny (v případě pořízení majetku koupí se tato cena nazývá pořizovací).

61

Neodepisují se pozemky, umělecké předměty, sbírky a některé formy dlouhodobého majetku (např. značka podniku), protože se neopotřebovávají, neztrácejí svoji hodnotu. Neodepisuje se také dlouhodobý finanční majetek.

Rozeznáváme odpisy účetní a daňové.

Výpočet účetních odpisů Účetní odpisy mají odpovídat skutečnému opotřebení dlouhodobého majetku v daných podmínkách podnikatelského subjektu. Sazby odpisů si stanoví podnik sám v odpisovém plánu.

Lineární odpisy jsou ve všech letech stejné. Degresivní odpisy jsou v 1. roce vysoké a postupně se snižují. Progresivní odpisy vycházejí z předpokladu, že fyzické opotřebení nového dlouhodobého majetku probíhá pomaleji a později se zrychluje. V ČR se v současné době tato metoda odpisování v praxi nepoužívá. Lineární (rovnoměrné) odpisování v závislosti na čase

Podnik rozšiřuje vozový park. V prosinci 2013 zakoupil osobní automobil v pořizovací ceně 560 000,- Kč. Předpokládaná doba používání je 4 roky. Automobil začne odpisovat v lednu 2014. ŘEŠENÍ

Roční odpisová sazba (ROS) = 100% : 4 =25% Roční odpis =

pořizovací cena ⋅ ROS 560 000 ⋅ 25 = = 140 000 Kč (náklad) 100 100

Zůstatková cena po 1. roce užívání = 560 000-140 000 = 420 000 Kč Zůstatková cena po 2. roce užívání = 420 000 – 140 000 = 280 000 Kč 62

Zůstatková cena po 3. roce užívání = 280 000 – 140 000 = 140 000 Kč Zůstatková cena po 4. roce užívání = 140 000 – 140 000 = 0 Zůstatkovou cenu můžeme vypočítat i podle vzorce: Zůstatková cena = pořizovací cena – oprávky = 560 000 – (140 000 . 4) = 0

Depresivní (zrychlené odpisování v závislosti na čase

Podnik rozšiřuje vozový park. V prosinci 2013 zakoupil osobní automobil v pořizovací ceně 560 000,- Kč. Předpokládaná doba používání je 4 roky. Automobil začne odpisovat v lednu 2014. Podnik v odpisovém plánu stanovil sazbu pro 1. rok 40%, pro 2. rok 30%, pro 3. rok 20% a pro 4. rok 10% z pořizovací ceny automobilu. ŘEŠENÍ

Odpis v 1. roce = 40% z 560 000 Kč = 224 000 Kč Zůstatková cena po 1. roce užívání = 560 000 – 224 000 = 336 000 Kč Odpis v 2. roce = 30% z 560 000 Kč = 168 000 Kč Zůstatková cena po 2. roce užívání = 336 000 – 168 000 = 168 000 Kč Odpis v 3. roce = 20% z 560 000 Kč = 112 000 Kč Zůstatková cena po 3. roce užívání = 168 000 – 112 000 = 56 000 Kč Odpis ve 4. roce = 10% z 560 000 Kč = 56 000 Kč Zůstatková cena po 4. roce užívání = 56 000 – 56 000 = K Zůstatková cena = pořizovací cena – oprávky = 560 000 – (224 000 + 168 000 + 112 000 +56 000)= = 560 000 – 560 000 = 0

Výpočet daňových odpisů E=m·c2

Daňové odpisy jsou takové odpisy, jejichž výši a způsob uplatnění určuje zákon o daních z příjmů. Neuplatňují se do účetních nákladů, nýbrž se zohledňují při určování základu daně z příjmů. Postup při výpočtu daňových odpisů: 1. Zařazení majetku do odpisových skupin - v prvním roce odpisování zatřídí poplatník hmotný majetek do odpisových skupin uvedených v příloze č. 1 [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dprij/prilos1.aspx] zákona 586/1992 Sb. v platném znění. 2. Stanovení způsobu odpisování - rovnoměrné nebo zrychlené

63

Zařazení majetku do odpisových skupin

Odpisová skupina

Doba odpisování

1

3 roky

2

5 let

3

10 let

4

20 let

5

30 let

6

50 let

Stanovená doba odpisování se nevztahuje na hmotný majetek, u něhož došlo v průběhu odpisování k prodloužení doby odpisování.

64

5.3 Oběžný majetek Podnik ke své činnosti kromě dlouhodobého majetku potřebuje i majetek oběžný, který zajišťuje plynulé a hospodárné uskutečňování jeho činnosti. Oběžný majetek tvoří tu část majetku podniku, která se používá zpravidla krátkodobě a většinou se jednorázově spotřebovává.

Výdaje vynaložené na oběžný majetek se rychle do podniku vracejí v tržbách. „Oběžný“ je označován proto, že tento majetek rychle mění svou formu, obrací se během krátkého období. Oběžný majetek je neustále v pohybu, „obíhá“ – odtud jeho název.

Oběžná majetek však slouží i k úhradě závazků (dluhů) podniku. Jsou to především peníze, kterými podnik vyrovnává své závazky; nemá-li peníze, musí použít i ostatní oběžný majetek, respektive i dlouhodobý majetek (pak ale už většinou podnik zaniká). Pro hospodaření podniku je důležité, aby měl mezi oběžným majetkem vždy k dispozici dostatek peněžních prostředků nebo takových prostředků, které lze v peněžní prostředky proměnit. Hovoříme o likvidnosti prostředků.

65

E=m·c2

Likvidnost prostředků odráží možnost tyto prostředky rychle a bez výrazné ztráty přeměnit na peníze – tedy na prostředky použitelné k okamžitému placení, to je tzv. solventnost.

Koloběh oběžného majetku Ve výrobním procesu je oběžný majetek v neustálém pohybu, jedna forma přechází v druhou. Tento neustálý pohyb se označuje jako koloběh oběžného majetku. Koloběh oběžného majetku probíhá v těchto fázích: •

v první fázi podnik za peníze nakoupí materiál (zejména suroviny). Peněžní forma se přemění v zásoby materiálu. Sníží se peněžní prostředky v podniku a zvýší se množství materiálu ve skladu.

•

Ve druhé fázi je materiál vydán do výroby, kde se působením lidské práce a pomocí dlouhodobého majetku přemění v nedokončené výrobky (rozpracovaná výroba) a dále v hotové výrobky. Zásoby materiálu ve skladu se sníží a zvýší se zásoby hotových výrobků.

•

Ve třetí fázi koloběhu podnik hotové výrobky prodá odběratelům. Při prodeji vystavuje odběrateli fakturu a tím vzniká pohledávka. Zásoby výrobků e změnily v pohledávky.

•

Ve čtvrté fázi odběratelé uhradí pohledávky za výrobky. Pohledávky se změní opět v peníze (na účtech nebo hotové v peníze). Tím je koloběh dokončen. Z peněz získaných prodejem výrobků a poskytnutých služeb zaplatí podnik mzdy svým zaměstnancům, uhradí opotřebení dlouhodobého majetku a nakoupí opět materiál.

66

5.4 Náklady E=m·c2

Náklady představují v penězích vyjádřenou spotřebu hospodářských prostředků, služeb a práce, tj. výrobních faktorů (vstupů) vynaložených na vytvářené statky a poskytované služby. Při hospodářské činnosti (ve výrobě, dopravě, obchodě, peněžnictví apod.) dochází v podniku ke spotřebě materiálu a energie, opotřebení strojů, výplatám mezd pracovníků, podniku atd. Pokud tuto spotřebu hospodářských prostředků a práce vyjádříme v peněžních jednotkách, hovoříme o nákladech podniku. Jinými je to cena spotřebovaných vstupů. Charakteristickým rysem nákladů je jejich účelovost, to znamená, že jsou vynakládány za určitým konkrétním účelem, vztahují se ke konkrétním výrobkům a službám. V hospodářské praxi se setkáváme i s pojmem výdaje, které představují úbytek peněžních prostředků podniku. Tyto nemusí s konkrétními výkony souviset, např. splátka bankovního úvěru z běžného účtu.

Členění nákladů Evidence nákladů by měla zajišťovat pohled na náklady z následujících hledisek: •

co bylo spotřebováno

•

na jaký účel byly náklady vynaloženy

•

kde byly náklady vynaloženy

67

Členění podle druhů – zajímáme se o to, co podnik spotřeboval:

1. provozní náklady – spotřebované nákupy, služby, osobní náklady, daně a poplatky, odpisy hmotného a nehmotného majetku, jiné provozní náklady (dary, pokuty, penále aj.) 2. finanční náklady – placené úroky, operace s cennými papíry, náklady na vedení bankovních účtů, kurzové ztráty 3. mimořádné náklady – škody, náklady na změnu metody odpisování či oceňování majetku, tvorba a zaúčtování mimořádných rezerv.

Členění nákladů podle účelu umožňuje zjistit, na jaký účel byly náklady vynaloženy, neboť větší podniky se zpravidla nezabývají jedinou činností, v níž by vznikla jediný druh výrobků, případně jen jeden druh služby.

Rozlišujeme: 1. náklady přímé – materiál (hodnota surovin a základního materiálu), mzdy (mzdy výrobních dělníků za odpracovaný čas, které přímo souvisejí se zhotovením příslušného výrobku), ostatní (sociální a zdravotní pojištění, náklady na přípravu a záběh nové výroby) 2. náklady nepřímé – představují společné náklady vynaložené na zajištění výroby či jiné podnikové činnosti. Jsou společné více druhům výkonů a nazývají se režie (spotřeba pomocného materiálu, spotřeba energie na 68

osvětlení nebo topení, náklady na opravy a udržování strojů, cestovné, platy technickohospodářských pracovníků, náklady na administrativu, odpisy dlouhodobého majetku) Členění nákladů podle místa vzniku a podle odpovědnosti umožňuje zjistit, kde a kým byly náklady vynaloženy. Toto členění je důležité u větších, vnitřně členěných podniků, kdy se zjišťují náklady podle jednotlivých hospodářských středisek (např. výrobní, zásobovací, správní, odbytové). Členění nákladů ve vztahu k výkonům – podle závislosti nákladů na objemu uskutečňovaných výkonů rozlišujeme:

1. náklady stálé (fixní), které se vyznačují tím, že při změně objemu výkonů zůstávají v podstatě na stejné úrovni (nájemné, odpisy dlouhodobého majetku) 2. náklady proměnné (variabilní) se mění při změně objemu výkonů, a to proporcionálně (náklady se mění stejně jako objem výkonů), progresivně (náklady se při růstu objemu výkonů zvyšují rychleji) nebo depresivně (náklady se při růstu objemu výkonů zvyšují pomaleji) Náklady obchodního podniku v minulém roce činily 120 mil. Kč. V příštím roce podnik plánuje zvýšení prodeje zboží o 10 %. Podle rozboru vývoje jednotlivých složek nákladů v minulých obdobích se předpokládá, že z celkových nákladů je 36 mil. Kč, tj. 30% nákladů stálých a 84 mil. Kč, tj. 70 % nákladů proměnných proporcionálních. Vypočtěte plánované náklady. ŘEŠENÍ

Stálé náklady = 36 000 000 Kč Proměnné náklady =

84 000 000 ⋅110 % = 92 400 000 Kč 100

Celkové náklady = 36 000 000 + 92 400 000 = 128 400 000 Kč

Snižování nákladů K tomu, aby byl podnik na trhu úspěšný a konkurenceschopný, musí dodržovat zásadu hospodárnosti, tj. minimalizace nákladů. Snižování nákladů přináší vyšší zisk, a tím i větší možnosti rozvoje podniku. Možnosti snižování nákladů mohou být následující:

•

dodržování technickohospodářských norem

•

snižování spotřeby prostředků, služeb a práce na jednotku (např. úspora pohonných hmot dobrou péčí o mechanizmus, snižování energetické náročnosti, snižování zmetkovosti, nahrazování ruční práce stroji)

•

zvyšování časového využití zařízení (vícesměnný provoz)

69

•

zpracování odpadů (snížení spotřeby materiálu)

•

využívání vědeckotechnického rozvoje (zdokonalování techniky, technologie, realizace zlepšovacích návrhů) a tím snižování pracnosti výkonů

•

zdokonalování organizace a řízení (např. odstraňování prostojů a zbytečné administrativy, odstraňování zbytečných pracovních cest)

•

obchodní a personální politika (dodavatelsko-odběratelské vztahy, organizace dodávek, péče o zaměstnance)

Jde zpravidla o opatření, které vyžadují nejdříve vynaložení dalších nákladů, které však v budoucnu přinesou úspory (vybudování čističky vody umožní využít vodu zpět ve výrobě, zateplení objektu které přinese úspory při vytápění).

70

5.5 Výnosy Protipólem nákladů jsou výnosy, jejichž úlohou je vytvořit zdroje na náhradu vynaložených nákladů a zabezpečit rentabilitu (výnosnost, ziskovost) podniku. E=m·c2

Výnosy podniku vyjadřují peněžní prostředky získané účelným využitím ekonomických zdrojů za určité období realizace podniku na trhu (prodej výrobků, zboží, služeb apod.). Hlavní složkou výnosů podniku jsou tržby za vlastní výkony a zboží, tj. peněžní částka, za kterou podnik své výkony prodává (cena realizovaných výkonů). Nejdůležitější faktory ovlivňující jejich výši je množství realizovaných výkonů a cena za jednotku výkonu.

výnos ( tržba ) = množství výkonů ( vytvořených, prodaných ) ⋅ cena výkonů Kromě tržeb mohou vznikat i další výnosy, např. tím, že podnik prodá přebytečné materiálové zásoby, nevyužívaný stroj, počítač, cenné papíry. Tyto částky označujeme jako ostatní výnosy. Jsou to výnosy podniku, které nevznikají prodejem výrobků a služeb.

výnos = tržby + ostatní výnosy Podnik Hamiro prodal 1 000 ks plyšových medvídků. Cena jednoho medvídka je 200 Kč. Kromě toho podnik prodal stroj za 300 000 Kč a materiálové zásoby za 50 000 Kč. Vypočítejte, kolik činí tržby podniku a celkové výnosy podniku.

Členění výnosů Podobně jako náklady i výnosy podniku se podrobněji člení.

71

Členění výnosů podle druhů – zajímá nás, v jaké podobě výnos vznikl:

1. provozní výnosy, které podnik dosahuje ze své běžné, pravidelně se opakující činnosti podniku – tržby za vlastní výkony a zboží (tržby za prodané výrobky, zboží a poskytnuté služby), změny stavu vnitropodnikových zásob (změna stavu nedokončené výroby, polotovarů výrobků), aktivace (cena výkonů vytvořených vlastní činností, jako např. podniková doprava, vybudování stavby, sestavení softwaru) a jiné provozní výnosy (tržby z prodeje materiálu a dlouhodobého majetku, přijaté smluvní pokuty a úroky z prodlení) 2. finanční výnosy souvisejí s finančními operacemi, např. tržby z prodeje cenných papírů (např. akcií a obligací), přijaté úroky z vkladových účtů u peněžního ústavu, kurzové zisky a výnosy z finančního majetku (např. přijaté dividendy, podíly na zisku) 3. mimořádné výnosy vyplývají z mimořádných a nahodilých událostí, např. přijaté pojistné úhrady při škodě od pojišťovny, výnosy vzniklé ze změny metody odepisování a oceňování majetku Členění výnosů podle činnosti – potřebujeme zjistit, k jakým výkonům se výnosy vztahují. V porovnání s obdobně členěnými náklady mu to umožňuje zjistit, jak je určitá činnost (výrobek, služba) pro podnik zisková, případně ztrátová. Členění výnosů podle místa vzniku a odpovědnosti – chceme zjistit, kde byly výnosy tvořeny. Jednotlivé provozní činnosti uskutečňují vnitropodnikové organizační útvary.

Zvyšování výnosů Konkurenční tržní prostředí a hmotná zainteresovanost pracovníků vede ke snižování nákladů na jednotku výkonu a zvyšování výnosů, neboť cílem každého podniku je dosahovat zisk.

72

Zvyšování výkonů – výrobou a prodejem většího množství výrobků nebo prodejem většího množství zboží či objemu služeb. Zvyšování cen výkonů – prodejem zboží za vyšší cenu. Zvyšováním ostatních výnosů – výnosy finanční a mimořádné, např. výnosy z prodeje cenných papírů. Trvalého zvyšování výnosů může podnik dosáhnout především růstem objemu výkonů. Pro obchodní podnik to znamená:

•

znalost potřeb a přání spotřebitelů, které se neustále vyvíjejí a mění

•

průzkum spotřebitelské poptávky

•

zvyšování poptávky širokou nabídkou sortimentu, propagací nových druhů zboží, kvalitní obsluhou apod.

•

poskytování kvalitních služeb spojených s prodejem a užíváním zboží (parkoviště, informační centrum, doprava, montáž, zajištění servisu apod.)

•

přijatelné ceny

73

Podnik v minulém roce vyrobil a prodal 20 000 kusů výrobků v ceně 2 000 Kč za kus (bez DPH). V letošním roce předpokládá, že vyrobí 25 000 kusů zdokonalených výrobků v ceně 2 100 Kč za kus. Ostatní výnosy podnik neměl a ani s nimi nepočítá. Vypočítejte: a) výnosy v minulém roce, b) výnosy v letošním roce a částku, o kterou vzrostly, c) o kolik Kč by výnosy vzrostly při původní ceně, d) jaké částka ze zvýšených výnosů připadá na zvýšení cen.

74

5.6 Výsledek hospodaření Vysvětlení základních pojmů Z výnosů uhazují podniky své náklady. Rozdíl mezi celkovými výnosy a náklady za určité obdobé představuje výsledek hospodaření. Může mít formu zisku nebo ztráty. výsledek hospodaření = výnosy – náklady

E=m·c2

výnosy > náklady = zisk výnosy < náklady = ztráta

Celkové výnosy podniku Celkové náklady podniku

800 mil. Kč 550 mil. Kč

Určete výsledek hospodaření. ŘEŠENÍ

Výsledek hospodaření = výnosy – náklady Výsledek hospodaření = 800 mil. – 550 mil. = 250 mil. Kč Výsledkem hospodaření je zisk. Výsledek hospodaření se zjišťuje koncem roku. Nejdříve se zjistí výsledek hospodaření před zdaněním, nazývaný také hrubý účetní výsledek hospodaření. Zjišťuje se v členění na výsledek hospodaření provozní, finanční a mimořádný. Hrubý účetní výsledek hospodaření se mimo systém účetnictví upraví na daňový základ, ze kterého se vypočítá daň z příjmů (podle platného zákona o daních z příjmů fyzických a právnických osob), jejíž výše závisí na právní formě podnikání. Poté se zjistí čistý (disponibilní) zisk, případně ztráta. Čistý zisk představuje výsledek hospodaření po zdanění. Informace o nákladech, výnosech a výsledku hospodaření podniku získáme z výkazu zisku a ztráty.

Zisk V tržní ekonomice je zisk hlavním cílem podnikání a také důležitým ukazatelem úrovně hospodaření podniku. Jeho výše ukazuje na úspěšnost podnikového hospodaření. Zisk je také důležitým zdrojem financování potřeb podniku. Teoreticky lze zisk dosahovat a zvyšovat velmi jednoduše. Podnik při své činnosti 75

vynakládá nízké náklady a přitom dosahuje vysoké výnosy. Dosahovat toho v praxi však tak jednoduché není.

Výše zisku vychází především z ceny. Každý podnik má proto snahu stanovit cenu výrobku, zboží nebo služby tak, aby pokryla veškeré své náklady spojené s vývojem, výrobou, distribucí a prodejem a přitom si zajistil zisk. Je-li cena vysoká, že umožňuje zisk, budou službu či výrobek prodávat i jiné firmy a nabízet dostatečné množství – vyšší nabídka bude stlačovat ceny dolů. Bude-li cena nízká, trh začnou opouštět firmy, které mají vysoké náklady. Nabídka trhu klesne a bude cenu opět vytlačovat nahoru. E=m·c2

Trvalé snižování nákladů umožňuje snižování prostředků, služeb a práce na jednotku výkonu.

spotřeby

hospodářských

Trvalého růstu výnosů může podnik dosáhnout především zvyšováním objemu výkonů a jejich zdokonalováním. O rozdělení a použití zisku se rozhoduje při schvalování roční účetní závěrky vlastníky podniku v následujícím kalendářním roce.

76

Podnik rozděluje zisk tak, že část zisku podnik formou daní odvede do státního rozpočtu, část zisku si ponechá (čistý zisk).

Poznámka: Výplata dividend – výplata na podílu zisku akcionářů, výplata tantiém – odměna členů statutárních orgánů a dozorčí rady. Rozdělení zisku vlastně znamená určení, k jakému účelu a na jaké potřeby se peníze v podniku použijí.

Půjde zejména o: •

vytvoření rezerv pro překonání různých podnikatelských rizik, ekonomických a politických výkyvů

•

investování do rozvoje, tzn. rozšíření a modernizaci dlouhodobého majetku a na zvýšení zásob

•

splátky dříve přijatých úvěrů, tzn. snížení zadluženosti

•

úhradu výdajů sociální povahy (připojištění zaměstnanců, příspěvky na stravování a rekreaci apod.)

77

V akciové společnosti valná hromada schválila rozdělení čistého zisku ve výši 1 500 000 Kč takto: do zákonného rezervního fondu bylo přiděleno do fondu rozvoje do fondu odměn dividendy akcionářům a zbytek zisku nebyl rozdělen.

10 30 10 20

% % % %

Vypočítejte, jak byl čistý zisk rozdělen.

Ztráta Ztráta, jako výsledek hospodaření vzniká v případě, kdy náklady jsou vyšší než výnosy. Ztráta snižuje finanční zdroje. V podniku tak vzniká situace, která je trvale neudržitelná. Podnik se dostává do platební neschopnosti, ztrácí likviditu (není schopen dostát svým závazkům). Pokud tato situace trvá delší dobu, podnik musí svou činnost ukončit. Způsob vypořádání ztráty musí být v souladu se zákonem.

Vypořádání ztráty se může uskutečnit: 1. z rezervního fondu, příp. dalších fondů vytvořených ze zisku v minulých obdobích 2. z nerozděleného zisku z minulých let 3. převedením ztráty do příštího roku s tím, že bude vypořádána z plánovaného zisku, kterého by měl podnik dosáhnout 4. snížením základního kapitálu 5. úhradou od společníků, tj. společníci vloží na bankovní účet podniku další finanční prostředky ve výši dosažené ztráty

78