Několik poznámek k výuce účetnictví na vysokých školách Eva Chmátalová – SVŠES, s. r. o. v Praze
1.Současné problémy účetnictví v ČR a jejich dopad na metodiku výuky. Legislativní úprava našeho účetnictví spočívá na třech pilířích: Zákonu o účetnictví, vyhláškách MF a Českých účetních standardech. Jejich součástí v novelách z posledních dob je i problematika IFRS. Týká se však jen některých účetních jednotek. Již od vydání původní verze Zákona o účetnictví v roce 1991 byly položeny základy našeho účetnictví podle 4. a 7.direktivy EU. Umožnilo to později náš vstup do EU a i když nebyly všechny články našeho účetnictví v souladu s účetnictvím EU, v podstatě byly splněny požadavky EU. Avšak na některých normách a to zejména na ČÚS vidíme, že byly „spíchnuty horkou jehlou“. Od 90.let se výuka účetnictví na vysokých školách orientovala kromě teorie i na současnou praxi. Omezení regulace účetnictví v ČR se projevilo pochopitelně i při výuce.Výklad finančního účetnictví (pokud byl jen Zákon o účetnictví a Postupy účtování) probíhal v podstatě podle tohoto zákona a postupů účtování.V osnovách výuky účetnictví nacházíme, i když jen sporadicky, samostatný výklad direktiv EU, event. US GAAP. Výuka účetnictví a to zejména na ekonomických vysokých školách většinou zahrnovala kurzy jako Základy účetnictví, Finanční účetnictví podnikatelů, Účetnictví rozpočtových organizací (dnešních organizačních složek státu, územně správních celků )a příspěvkových organizací, účetnictví bank, pojišťoven, účetnictví obchodních firem, jednoduché účetnictví, účtování o cenných papírech, účtování fúzí apod. Každý kurz měl samostatné osnovy a studenti skládali z těchto předmětů zkoušky. Po menších novelách zákona o účetnictví dochází v roce 2004, jistě také v souvislosti s naším stupem do EU k podstatným změnám v legislativě. Byly odstraněny Postupy účtování vydávané MF a nahrazeny vyhláškami pro jednotlivé typy účetních jednotek (tzv.5xx) a byly vytvořeny (Na základě „Postupů“) České účetní standardy. Pro výuku tím vznikl metodický problém: jak zařadit do výuky jednotlivých předmětů účetnictví vyhlášky a ČÚS a jak se vyrovnat s problémem, že pro většinu účetních jednotek byly stanoveny místo účtové osnovy v plném rozsahu jen účtové třídy a skupiny(Výjimku tvořily územně správní celky, organizační složky státu, příspěvkové organizace a neziskové organizace). Vzniká ovšem ještě další problém: pokud naši studenti byli zvyklí se v praktickém účtování orientovat podle čísel účtů, začíná jim to už v této fázi dělat problémy. Týkalo se to především absolventů středních ekonomických škol, kteří se naučili souvztažnosti, aniž by přemýšleli o jejich obsahu. Další metodický problém vidím v tom, že se podle současného stavu, předpokládá možnost variantního řešení účtování. To přináší studentům další
problémy,které souvisejí s tím, co již bylo řečeno. Takže nakonec podle vehementních požadavků posluchačů, kterým nestačí směrná účtová osnova, se vracíme k původní účtové osnově na úrovni jednotlivých účtů Tak prof. Kovanicová vytvořila tzv. Hypotetickou účtovou osnovu (viz Kovanicová: Abeceda účetních znalostí pro každého). Jinak by studenti nebyli schopni vyřešit složitější účetní postupy. Samozřejmě stejný požadavek mají studenti i pro písemné zkoušky z jednotlivých předmětů.Když však není jednoznačné řešení účetních postupů, pak je problém zůstat u číselného řešení na základě jen účtových skupin. Zajímavý, i když metodicky jen okrajový problém je, pokud studenti uvádějí příklady z praxe, (zejména u kombinovaných forem studia) které evidence jsou na hranici nebo již za hranicí zákonnosti. Jak se máme zachovat k té formě účetnictví, která se nazývá „kreativní účetnictví? Myslím, že bychom neměli v diskusi přistupovat na podporu názorů z takovéto praxe a že by součástí výuky měly být i otázky etické (viz kupř. Kovanicová, která se zabývá otázkami etiky v účetnictví). Množství těchto otázek se objevilo právě v souvislosti s účetním skandály před nějakou dobou ve světě a právě probíhajícími u nás (viz účetnictví Národního divadla, Divadla v Karlových Varech apod.) Další metodický problém je ve formě prezentace výuky. Zatím co v minulosti byl učitel spokojen s tím, když měl křídu a dostatečně velikou tabuli, aby mohl malovat souvztažnosti na „šibenicích“ a teoretický výklad byl formou mluveného slova, které mnohdy posluchače ukolébalo do hlubokého spánku nebo vyvolalo potřebu občerstvení a konverzace se sousedy, doby se změnily. S růstem technických prostředků škol se stále více začínal používat zpětný projektor a učitel si připravoval přednášku předem na foliích, které mohl přehlednou formou promítat studentům,neboť posluchárny byly vybaveny zpětnými projektory. Vedlo to nepochybně k zefektivnění práce učitele, když navíc si nemusel vždy folie dělat sám na koleně, ale kopírovat si je z různých publikací nebo si je mohl nechat vyrobit ve škole. Otázkou však bylo, jaké množství a jakou dobu jsou posluchači schopni vnímat takový výklad. Zpočátku se zdálo nemyslitelné, aby bylo promítáno více než několik folii. Tento postup, který doporučovali metodici byl však brzy překonán a setkáváme se s tím, že učitel má připravenou celou přednášku na foliích., které také promítá. Myslím, že to je další extrém, neboť pozornost i dospělých posluchačů je limitována a pokud neuděláme při promítání přestávku, pozornost poklesne. Rozvoj počítačů a technické vybavení škol nám přináší další možnosti škály nových forem výuky. Power Point, příprava přednášky na počítači a její promítání studentům přímo je téměř ideální pro obě strany vyučovacího procesu.Jde zejména o přípravu učebních pomůcek pro denní a zejména pro tzv.kombinované studium.Forma e-learningu nám dává další možnosti, jak výuku zpestřit a prohloubit, zejména v případě, kdy student nemůže být přítomen na přednášce. Tento postup má pochopitelně i některé stinné stránky, o kterých se zmíním později.
2. Jak na výuku IFRS v rámci kurzů účetnictví ? Položme si nejprve otázku: jaký je cíl výuky účetnictví ? Na vysoké škole nepředpokládáme, že naučíme studenta v plném rozsahu účtovat. Měl by vědět něco více:porozumět základním principům účetnictví, dokázat rozhodnout kdy, při alternativním řešení, je ten který postup správný a podá věrný a poctivý obraz skutečnosti. V současné době máme již dostatek účetní literatury i časopisů, které se účetní problematikou zabývají. Stále však přetrvává nedostatek vhodné literatury z oblasti mezinárodního účetnictví. Překlady IAS i IFRS, které již u nás jsou k disposici, však nejsou vhodné a ani cenově dostupné pro naše studenty. Ve výuce máme v podstatě dvě možnosti, jak implementovat problematiku IAS, IFRS nebo US GAAP do výuky. A. Zachováme tradiční strukturu kurzů, tj. po výkladu základů účetnictví, základů finančního účetnictví, účetnictví jednotlivých typů účetních jednotek, manažerského účetnictví podle národní úpravy zařadíme další kurz, který se bude zabývat speciálně jen otázkami IAS, IFRS a US GAAP. Takový postup je obvyklý a nalezneme je ve většině osnov vysokých škol včetně VŠE v Praze. Také někteří přednášející se specializují jen na tuto problematiku. Dokonce i současný nabízený kurz pro bakaláře Vysoké ekonomické školy ve Zlíně a certifikované účetní Svazu účetních takový postup má. B. Nebudeme zařazovat samostatný kurz IAS a IFRS a US GAAP, ale současně s výkladem národní úpravy zařadíme zde i problematiku mezinárodní. Protože z hlediska mezinárodního nejsou ani IAS, ani IFRS ani US GAAP o účtování, ale o sestavování účetní závěrky, vyžaduje tento postup podle ad B vyšší nároky na učitele než ad A. i když v obou případech je výklad mezinárodního účetnictví zařazen. Klade to pochopitelně i vyšší nároky na učitele.Ti se musí sami s problematikou seznámit absolvováním různých kurzů a v některých případech i využít svých praktických zkušeností z účetnictví podnikatelských subjektů, které již účetní závěrky podle IFRS sestavovaly(ku příkladu to byly banky) Podle mého názoru je postup ad.B efektivnější a to pro lepší možnost srovnávání obou úprav. Je však náročnější pro vyučujícího. Někteří učitelé však zastávají názor, že není nezbytné učit se napřed české účetní a daňové předpisy a poté mezinárodní. Bylo by proto vhodné upravit osnovy a učební plány tak, aby se nejprve učily obecné pojmy a později se přidávala specifika (viz Sborník pedagogické konference r.2005 str. 133). Také prof.Král ve výše jmenované publikaci se domnívá, že zdůraznění metodických prvků výuky je tím, co současné výuce chybí (str.126 cit. Sborníku) a uvádí, že základní obsahová orientace Koncepčního rámce IFRS je důležitá i pro výuku základů účetnictví a to na všech typech škol (str.128 cit. Sborníku).
3. Zkušenosti z výuky účetnictví na různých typech škol. Zkušenosti z výuky na středních školách jsou vesměs negativní pokud jde o neekonomické obory. Výuka je formální, studenti se naučí se souvztažnosti, nepřemýšlí o souvislostech( viz např.Hora: Zkušenosti s výukou účetnictví na střední škole in.Sborník pedagogické konference 2005).Tuto závadu vidíme ovšem i na řadě absolventů ekonomických středních škol. Metodici přiznávají, že kupříkladu účetní závěrce je věnováno v učebních osnovách jen málo času. Rozdíl je pouze v tom, zda chce student jí do praxe nebo studovat dále na vysokou školu. Výuka účetnictví na vysokých ekonomických školách: Studenti projevují velký zájem o předmět. Pokud mají absolvován kurz účetnictví na středních školách, vesměs se diví, co všechno účetnictví je a co se od nich vyžaduje.Studenti s praxí vesměs mají již praktické zkušenosti a i pokud zastávají vyšší funkce v podnicích nebo vlastní firmu vesměs oceňují, že vidí souvislosti, které jim zůstávaly dosud skryty. Bohužel, spíše se setkáváme, pokud jde o osnovy výuky mezinárodních účetních problémů, s variantou A (viz Univerzita Pardubice, SVŠES, UK ,VŠFS aj.) . Pokud jde o metodiku použití moderní audiovizuální technikou, máme ještě mnoho co dohánět. Perfektně technické vybavení poslucháren kupř. na Fakultě sociálních věd nebo Právnické fakultě UK přímo vybízejí učitele, aby se i v této oblasti vzdělávali. Obě fakulty mají Výpočetní centra, která mohou pomoci při problémech s ovládnutím technických prostředků. Moje zkušenosti s výukou v audiovizuální učebně FSV Praha: Výuka probíhala ve velké posluchárně, kde bylo instalované veliké plátno a zatemnění. Použila jsem program výuky finančního účetnictví, který jsem sama zpracovala.Souběžně s tím jsem použila i zpětný projektor a v poslední řadě i tabuli. Pokud jsem z počítače promítala heslovitě uvedenou látku podle jednotlivých témat, posluchači dokázali udržet pozornost maximálně 20 min. a to pokud si opisovali hesla tématu. Potom jejich pozornost klesla a v pološeru posluchárny si vyměňovali zážitky se sousedy. Když jsem obsah promítaných hesel skončila a vyměnila je za folie, pozornost opět na chvíli stoupla. Potom se situace opakovala. Teprve skončení obou druhů promítání a návrat ke klasické tabuli, kde jsem uváděla příklady a jejich řešení, znovu obrátil pozornost posluchačů k mé osobě. Po skončení přednášky měli studenti zájem o zapůjčení CD, přesto, že program byl na síti školy. Zkušenosti s výukou účetnictví na Právnické fakultě UK Praha: Přesto, že má fakulta výborné Výpočetní centrum a ochotné zaměstnance a vybaveno několik poslucháren výpočetní technikou, používají učitelé fakulty počítače při přednášce málo. O to více byli překvapeni posluchači, když při výuce účetnictví, které je mimochodem dosud jen výběrový předmět v rozsahu 24 hod.v jednom semestru, jsem jim sestavila program pomocí Power Pointu a kurz Účetnictví pro právníky jsem jednak vydala v papírové podobě, jednak jsem ho uveřejnila na stránkách katedry finančního práva, kam výuka účetnictví spadá.
Při presentaci látky jsem se setkala s kladným ohlasem se strany posluchačů. Také promítání látky ve formě hesel a úkolů nevyvolalo o posluchačů ani únavu, ani nezájem. Promítání látky na počítači jsem doplnila některými foliemi, které jsem si sama zhotovila na základě tabulek v časopisech a publikacích a vlastním zpracováním. Názorné příklady jsem řešila na tabuli. Domnívám se, že použití audiovizuální techniky přináší oboustranný užitek. Je pravda, že tvorba programu pro počítač na počátku dá více práce než příprava klasické přednášky. Totéž se týká i folii. Na druhou stranu je připravený program k použití i po delší období ( i když změny, ke kterým dochází v účetnictví permanentně nás nutí program často aktualizovat). Závěr Cílem výuky účetnictví na vysokých školách má být výuka vzdělaných, vysoce kvalifikovaných ekonomů, kteří jsou vybaveni nejen technickým cítěním, ale i morálním. V některých zemích( jak uvádí prof. Kovanicová in Teoria, prax a vzdělávanie….str. 35) se ukazuje nutnost zařadit do výuky i sociální a etická hlediska. Proces globalizace klade na absolventy nejen jazykové požadavky, ale i morální a etické. Literatura: [1] Zákon č.563/91 Sb. ve znění pozdějších novel [2] Vyhlášky 500 – 506 Sb. ve znění pozdějších novel [3] České účetní standardy pro různé druhy účetních jednotek [4] Sborníky z pedagogických konferenci VŠE Praha 2001 – 2005 [5] Teoria, prax a vzdelávanie v účtovnictve a auditorstve vo svetle mezinárodních norem,VŠE Bratislava 2005
Ing. Eva Chmátalová, CSc., SVŠES, s. r. o. v Praze e-mail:
[email protected]
