MOTIVACE zpracovaly: Lucie Tylšarová, Lucie Zimlová Definice motivace Původ movere,
slova tj.
motivace
můžeme
pohybovat,
hledat
měnit.
v
latině
Definice
-
movero,
motivace
není
jednoznačná, každý autor ji vnímá trochu jinak. Několik definic pro názornost: ◦ „Souhrn činitelů, které podněcují, energizují a řídí průběh chování člověka a jeho prožívaní ve vztazích k okolnímu světu a k sobě samému.“ (Lokša, Lokšová: Pozornost, motivace, relaxace, …) ◦ „Pod pojmem motivace rozumíme všechny jedinci připisované pochody, které vysvětlují, či dělají srozumitelným, jeho chování.“ (Trpičovská: Úvod do psychologie) ◦ „Motivace integruje psychickou a fyzickou aktivitu člověka směrem k vytčenému cíli.“ (Kotrba) ◦ „Motivace představuje soubor vnitřních hnacích sil člověka, které ho určitým směrem zaměřují, aktivizují a vzniklou aktivitu udržují. Navenek se tyto síly projevují v podobě motivovaného jednání.“ (Pauknerová, 2006) Když se ale na definice zadíváme, tak zjistíme, že v podstatě všechny
říkají
procesem,
který
to
stejné určuje
jinými naše
slovy.
chování
Motivace a
je
jednání.
zkrátka Odpovídá
na otázky proč je člověk aktivní a proč právě tímto způsobem. Je procesem
regulačním,
který
plní
funkci
směřování
činnosti
tak, aby se dosáhlo urč. výsledku. Základní otázkou jsou pak motivy našeho chování. Motivace v užším slova smyslu se používá - 1 -
k označení pochodů, které aktuálně ovlivňuje chování v určitých situacích (tj. např. motivace studenta, motivace na pracovišti, atp.). Motivace plní trojí funkci – stimuluje (tj. aktivizuje) chování, usměrňuje je a dává mu smysl. Jednání může mít více motivů, pak se jeden z nich stane vůdčím a určuje smysl. Motiv, potřeba, pud Je nutno rozlišovat pojmy motiv a motivace. Motivy jsou dispozice,
motivace
je
proces,
který
je
realizován
funkčním
vztahem dispozice a podnětové situace. Motivy vzbuzují, určují a směrují aktivitu člověka a způsobují, že se chová určitým způsobem. Taktéž Zatímco
je
nutno
potřeba
je
rozlišovat výchozí
pojmy
motiv,
motivační
potřeba
stav,
který
a
pud.
vychází
z nedostatku nebo nadbytku něčeho (např. pociťuji hlad), tak motiv je obsah dovršující akce (potřeba hladu mě motivovala k tomu si jít něco koupit do obchodu,
abych hlad zahnala).
Tudíž zatímco potřeby spíše vyjadřují vztahy k cílovým objektům, pak motivy vyjadřují smysl interakce motivovaného. Pud je poté vrozená tendence k uspokojování základních biologických potřeb. Mezi
základní
pudy
patří
pud
obživný,
sebezáchovy,
sexuální
a pud péče o potomstvo. Motivy
určují
směr,
intenzitu
a
délku
trvání
činnosti,
která bývá obvykle ukončena uspokojením potřeby, která tento motiv vyvolala. Vznik motivů Madsen (1979) rozděluje vznik motivů a jejich uspokojení do několika modelů. 1. Homeostatický homeostázy
a
model
–
člověk
motivace
je
automaticky
rovnováhy - 2 -
stimulována usiluje
o
narušením dosažení
◦ model nedostatku – něco nám chybí a stimuluje to naše chování
k
naplnění;
např.
hlad
→
nasycení,
touha
po společenském uznání ◦ model přebytku – něco nám přebývá, cítíme přesycenost, přetlak;
k
uspokojení
dochází
tehdy,
když
ze
sebe
člověk něco vydá; např. vyměšování, vybití energie 2. Pobídkový model – důraz na význam vnějších činitelů 3. Kognitivní model – důraz na orientaci v aktuální situaci a její rozumové hodnocení; motiv je charakterizován jako zaměření na nějaký cíl 4. Činnostní
model
–
zdroj
motivace
je
v
činnosti,
která
se sama stává cílem 5. Emoční
model
–
stav
motivovanosti
i
uspokojení
je
signalizován emočními prožitky; emoce fungují i jako zpětná vazba,
která
člověka
informuje
o
úrovni
uspokojení;
např. chceme někomu udělat radost Vztahy mezi motivy Motivy mohou být v různých vztazích mezi sebou a s různými okolnostmi, mohou se vzájemně posilovat, nebo oslabovat, či být v konfliktech. Jeden příklad ze života. Student VŠ má další den zkoušku. Ví, že se musí učit, aby zkoušku udělal, taktéž si je vědom
toho,
stipendium
že
pokud
(motivy
se
dostane
A,
podporují).
tak
dosáhne
Taktéž
ale
na
prospěchové
ví,
že
pokud
dostane B, tak na stipendium nárok mít nebude, navíc ani není tak vysoké, aby stálo za tu snahu věnovat učení celý večer (motivy se oslabují). Nakonec mu zavolá kamarád, aby s ním šel do kina na film, který ho velmi zajímá a chce ho vidět. Motivy se tímto dostávají do rozporu – jít do kina, nebo se učit na zkoušku?!
- 3 -
Dělení motivace Motivaci můžeme dělit na uvědomovanou, takových motivů je většina, a neuvědomovanou, která vychází z automatismů a motivů, které
jsou
pro
jedince
nežádoucí
a
nepřijatelné
(protože
např. ohrožují jeho sebeúctu), tak je nevpouští do vědomí. Každý
motiv
či
jejich
komplex
je
asociován
s
urč.
oblastí
podnětů, které jsou schopny jej uspokojit. Dělí se na vnitřní a vnější (incentiva). Vnitřní
jsou
se vyjadřují
takové
nějakou
motivy,
potřebou
–
které
vychází
nedostatkem,
z
nás,
či
které
přebytkem.
Člověk vykonává činnost kvůli ní samé, aniž by očekával nějaký vnější
podnět
jako
pochvalu,
ocenění,
nebo
se
snažil
třeba
vyhnout trestu -např. kreslíme si pro radost. Vnější jsou tedy takové, kdy iniciátorem je vnější podnět, událost, nebo jev. Člověk nedělá činnost z vlastního zájmu, ale pod vlivem vnějších motivačních činitelů – ať už se jedná o nějakou
materiální
odměnu,
pochvalu,
vyhnutí
se
bolesti,
trestu, ... Teorie motivace V
rozličných
potřeby,
byť
jen
teoriích
jsou
obvykle
některé.
Komplexní
zdůrazňovány
teorie
motivace
různé nabízí
systematičtější pojetí. 1. Teorie zdůrazňující význam pudových potřeb ◦ Psychoanalytická teorie S. Freuda – v tomto pojetí je
pudová složka primární a teprve na jejím základě se mohou rozvíjet další motivy ◦ Teorie drive-reduction C. Hulla – motivy vznikají jako důsledek urč. nedostatku – tzv. napětí (drive), které motivuje jedince k tomu, aby se jej zbavil, nebo alespoň redukoval
- 4 -
2. Teorie vycházející z důrazu na psychosociální potřeby ◦ Individuální psychologie A. Adlera – potřeba dosáhnout úspěchu ◦ Humanistická
psychologie
C.
Rogerse
–
důraz
se
klade
na potřebu seberealizace ◦ Logoterapeutický
směr
V.
Frankla
–
nejvýznamnější
je
smysl života 3. Teorie vycházející z komplexního pojetí potřeb ◦ Humanistická psychologie – hierarchie potřeb A. Maslowa (pyramida
–
dole
fyziologické
potřeby,
nad
potřeba
bezpečí, vztahové potřeby, potřeba sebeaktualizace) ◦ Psychosociální
teorie
E.
Fromm
–
nejdůležitější
jsou
mezilidské vztahy, resp. vztahy mezi jedincem a spol. Příklady zvyšování a snižování motivace na příkladu výuky Abychom se netopili pouze v teorii, na závěr trochu praxe. Příklad byl zvolen záměrně vzhledem k tomu, že ještě sami jsme studenti a tudíž tuto oblast známe velice dobře a není problém si
uvědomit,
které
faktory
nás
skutečně
motivují
a
kteří
vyučující tohoto umí dosáhnout. Zvyšování: ◦ přiměřená zpětná reakce ◦ přijmutí cílů za své ◦ využívání
tvořivých
úloh
a motivaci ◦ demokratické vedení kolektivu ◦ dobré mezilidské vztahy ◦ skupinová práce ◦ najít smysl práce
- 5 -
rozvíjejích
samostatnost
Snižování: ◦ autokratický styl využování a výchovy (nařizování, důraz na disciplínu a poslušnost) ◦ strnulost vyučovacích metod ◦ malá tvořivost ◦ malý rozvoj originality ◦ nízká komplexnost přípravy do života ◦ důraz na školní známky ◦ neustálé porovnávání – zdůrazňování soutěží
- 6 -
