Obecná psychologie
Teorie motivace, exekutivní a volní procesy Přednáška 7
Motivace • Pojem pochází z lat. movere (hýbat se) – co hýbe chováním? • Def.: příčina chování, zahajuje a zaměřuje chování k určitému cíli, ovlivňuje intenzitu chování, ukončuje a zastavuje chování. • 2 přístupy: • A) Studuje motivy jako vnitřní pohnutky. • B) Snaží se zjistit, jaké vnější podněty mohou naše chování ovlivňovat – označuje incentivy (posilovače).
Teorie motivace: A) Teorie instinktů • Chování je řízeno instinkty – vrozené a geneticky dané tendence provádět určité aktivity nebo reagovat určitým způsobem. • Navazuje na Darwinovu teorii. • Předpokládá, že hlavně chování zvířat je instinktivní povahy: výběr partnera, sex. chování, péče o mláďata, obrana teritoria, získávání potravy. • Zastávali ji W. James a W. McDougall.
A) Teorie instinktů (K. Lorenz) • Je součástí etologického přístupu ke zkoumání zvířat. • Etologie chápe chování jako víceméně vrozenou reakci na určitý významný podnětový vzorec. • Chov. instinktivní povahy je někdy velmi složité (včely, mravenci).
B) Teorie pudů (S. Freud) • Pud chápe jako hraniční pojem mezi somatickým a psychickým. • Jsou to z těla vycházející a do psychiky mířící popudy – jejich reprezentace mnohdy nedosáhnou vědomé úrovně, přesto mohou ovlivňovat chování. • Pudy považoval za základní dynamický prvek psychiky a požadavek na práci mentálního aparátu. • Za zdroj veškeré lidské energie – za základní považoval pud sexuální (jeho energetickou složku ozn. libido).
C) Teorie drivů (C. Hull a W. Cannon) • Vychází z principu homeostázy: • tendence všech živých organismů udržovat vnitřní biochemické hodnoty na konstantní úrovni. • Nejsou-li biol. potřeby udržovány, vznikne odchylka (potřeba) a její mentální reprezentací je drive. • Př.: Nemám-li den přísun vody, drivem je žízeň. Redukce drivu je provázena příjemnými pocity. • Objekty, které to umožnily se stávají incentivami. • A) Primární a B) sekundární drivy.
D) Teorie optimální úrovně aktivace (D. Berlyne, 1924-76) • Předpokládá, že veškeré chování organismu směřuje k udržení optimální aktivační úrovně. • Exp. se sensorickou aktivací prokázaly, že člověk potřebuje určitou úroveň aktivace pro normální chování → explorační chování. • Příliš nízká i vysoká aktivační úroveň je subjektivně nepříjemná. • Optimální úroveň aktivace je řízena retikulární formací mozkového kmene. • Vztah mezi aktivací a výkonem se řídí Yerkes-Dodsonovým zákonem.
E) Teorie protikladných procesů (R. Solomon) • Týká se emocionálně vysoce vzrušivých aktivit. • Pro všechny emoc. zkušenosti existuje protikladný emoční zážitek, což umožňuje zachování motivační a emoční rovnováhy – čl. je motivován udržovat stálý emoční stav. • Intenzita počáteční emoce se snižuje, zatímco protikladná reakce zůstává relativně stálá. • Př. po příjemné intoxikaci alkoholem nastává kocovina.
F) Teorie potřeb (A. Maslow) • Potřebu chápe jako psychický fenomén, tedy jako motiv. • Potřeby jsou vědomé i nevědomé a na jejich naplnění závisí pocit psych. rovnováhy, štěstí, smysluplnosti života. • Rozlišuje potřeby: • A) deficientní • B) being – sebekatualizační, růstové. • Hierarchie/stupnice potřeb (viz seminář).
G) Teorie potřeb H. Murrayho • Murray rozlišuje potřeby • A) biologické povahy • B) psychologické povahy. • Ad B): NACH (need achievement): potřeba úspěchu ve výkonových situacích, potřeba překonávat překážky a uplatnit své schopnosti. • Rozlišil dalších 21 potřeb: p. afiliace, agrese, autonomie, exhibice, ad. • Tvůrce TAT (Tématicko apercepční test).
Samostatné motivy • A) Vyhýbání se neúspěchu: • vyvíjí se u lidí, kteří byli v dětství za své neúspěchy trestáni, ve výkonových situacích prožívají silnou úzkost, a proto se jim vyhýbají. • B) Sebeúčinnost (A. Bandura): • opakované zážitky úspěchu vedou k tomu, že součástí sebepojetí se stane přesvědčení o vlastní úspěšnosti a schopnosti efektivně jednat (sebeúčinnost pozitivně ovlivňuje výkonnost).
Exekutivní funkce (M. Lezaková) • Chování lze rozdělit na 3 funkční systémy: • A) Kognice (kognitivní funkce – zpracování informací). • B) Emocionalita (cítění a motivace). • C) Exekutivní funkce: jak se chování jedince projevuje navenek.
Exekutivní funkce • E. f. sestávají ze schopností, které umožňují samostatné, úspěšné a účelné chování. • Narušení exekutivních funkcí se projeví: • narušené kapacitě začít aktivitu, • zmenšené motivaci (anergie), • problémech v plánování a provádění sekvencí aktivit, sloužících pro záměrné chování, • v seberegulaci (adaptaci) a sebemonitorování. • Narušení frontálních laloků (zejména prefrontálního cortexu) se na funkční úrovní nazývá dysexekutivní syndrom.
Exekutivní funkce • START → neschopnost iniciovat odpověď → apatie (frontální a mesiální lese) • ↓ • MAINTAIN → neschopnost udržet průběh činnosti → (lese thalamu) • ↓ • STOP → neschopnost zastavit odpověď/činnost → stereotypie v chování, iterace v jazyce • ↓ • SHIFT/INHIBIT → neschopnost upravit odpověď → perseverace v činnosti
Případ Phinease Gage (1848) • Phineasi Gagovi ocelová tyč prorazila lebku pod levou lícní kostí a prošla směrem nahoru • → lese orbitofrontálního a prefrontálního cortexu a postižení levého oka. • Jeho myšlení, vnímání, řečové schopnosti, motorika nebyly poškozeny. • Z klidného a veselého chlapíka se stal netrpělivý, prchlivý muž neschopný činit rozhodnutí a plánovat svou budoucnost.
Vůle (konace, chtění) • Behaviorismus: redukoval vůli na vnější motivaci a procesy učení (F. B. Skinner). • John Eccles: volní kontrola probíhá na mnoha hierarchických úrovních: jednoduché reflexy, spinální, supraspinální, cerebellární, cerebrální. • Motorická jednotka: volní kontrola je vedena motorickým cortexem (Brodmanova area 4) a pyramidálním traktem.
Definice vůle (M. Brichcín) • Kdy vůle působí: novorozenec je víceméně impulzivní tvor (chce okamžitě uspokojit své potřeby) versus dospělý (dokáže odložit uspokojování svých potřeb pro dosažení vzdálenějších/nadosobních cílů). • Def.: schopnost člověka vědomě řídit vlastní psychickou činnost • a jejím prostřednictvím regulovat průběh vlastní interakce se sociálním prostředím, • aktivitu efektorů (mluvidla ad.), některé vnitřní stavy organismu (únava, negativní emoce, slábnoucí motivace).
Volní vlastnosti a procesy • A) Volní vlastnosti: Strukturálně funkční a obsahově vztahové charakteristiky psychiky, relativně stálým způsobem spoluurčují průběh volních procesů, vázány na vlastnosti CNS, např. odolnost, energičnost, rozvážnost. • B) Volní procesy: Uplatňují se zejména při těchto řídících funkcích: • zapojování zvoleného cíle do nadřazených osobních cílů, sebeovládání, • zapojování volního úsilí ke zvýšení aktivace organismu, • vyčleňování dílčích cílů k dosažení cíle hlavního ad.
