Motivace a sebemotivace Vzdělávací program v rámci projektu „Rekonstrukce učitelů“ - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052)
1
Sestavení týmu
Motto: Nikdo není dokonalý, ale tým dokonalý být může.
2
Schopnost týmové práce
Úkol: Zkuste sami sebe ohodnotit v testu schopnosti týmové práce.
3
Vyhodnocení testu - I.
Počet bodů po sečtení výsledků všech sekcí: 20-24 b. - Výborná schopnost týmové práce 15-19 b. - Velmi dobrá schopnost týmové práce 10-14 b. - Dobrá schopnost týmové práce 0-9 b. - Méně dobrá schopnost týmové práce
4
Test – Jak mne vidí ostatní? Existují tři základní pozice v týmu:
Tvrdý bojovník (bojovník) Přátelský pomocník (pečovatel) Logický myslitel (mozek) Úkol: Ohodnoťte ostatní členy týmu dle grafu týmových rolí.
5
Teorie motivace
6
Motivace
je to, co nutí člověka něco dělat a vynaložit jisté úsilí a energii do své činnosti. nutí lidi dělat ochotně a dobře ty věci, které musí být vykonány. Lidské chování je určeno tím, co člověka motivuje. Výkon = funkce(schopnosti x motivace)
7
Přístupy k motivaci
Behaviorální teorie – požadované chování se odměňuje, nežádoucí se trestá nebo ignoruje (Pavlov) Kognitivní teorie – motivace zvědavostí, to, co je zajímavé, zábavné, příjemné Antropologický přístup – Maslowova pyramida hierarchie potřeb Teorie úspěchu – potřeba úspěchu, snaha zabránit možnému neúspěchu
8
Klíčové myšlenky motivace
Motivace je síla, pozitivní nebo negativní, která vyvolává jednání. Chceme-li motivovat, musíme pochopit motivy určující jednání. Každý motiv vyrůstá z potřeby a z touhy uspokojit ji. Motivy se v průběhu času mění, jsou sociálně podmíněné. Motivace a manipulace je rozdíl. Silný stimul vytvoříme tehdy, pokud odměnu za určité jednání přímo spojíme s motivem k tomuto jednání.
9
Jak koho motivovat? Neexistují „zaručená řešení“, ale typy:
Jak motivovat sebe Jak motivovat zaměstnance Jak motivovat tým Jak motivovat kolegy a spolupracovníky
10
Jak motivovat sebe?
Naučíme-li se motivovat sami sebe, můžeme začít motivovat druhé. Udělejte si čas rozvrhnout si čas. Dělejte to co máte rádi. Největším zdrojem motivace je úspěch. Nemít cíl je horší, než ho nedosáhnout. O cílech musíte mít jasnou představu, na cestě k nim ale musíte postupovat pružně. Nesrovnávejte se s druhými lidmi. Je-li něco nemožné, neznamená to nic jiného, než že nám to bude trvat o něco déle, než jsme plánovali.
11
Jak motivovat zaměstnance?
Pokud Vám na ničem nezáleží, zaměstnanci nebudou o nic lepší. Motivace sama málokdy přetrvává – je proto nutné ji pravidelně obnovovat. Kritika je nejúčinnější, je-li nutné vrátit se na vytčenou cestu, méně účinná je pro zahájení nové činnosti. Vnitřní uspokojení je nejlepším zdrojem motivace. Snažte se provázat cíle projektu a cíle jednotlivců. U velkých projektů stanovte průběžné cíle a odměny.
12
Jak motivovat tým?
Konkurence motivuje pouze tehdy, existuje-li naděje na výhru. Týmy nevytvářejí superhvězdy, ale týmoví hráči. Pracujte spíše s týmem než pro tým. Každý člen týmu by měl hrát odpovídající roli dle svých schopností a nadání. Nechtějte po „brankáři“, aby se stal „střelcem“. Mluvte o chybách, ale neobviňujte. Vytvořte atmosféru, v níž se budou členové týmu navzájem podporovat, povzbuzovat a pobízet. Přípravné práce odměňujte stejně jako hlavní úkoly.
13
Jak motivovat kolegy a spolupracovníky?
Dobrý řečník je považován za někoho, kdo má vliv, člověka, který umí naslouchat mají lidé za mudrce. Dejte svým kolegům najevo, že je pro vás důležitá jejich pomoc. Žádejte o radu. Lidé získají pocit, že vám pomáhají a že jsou bystří a inteligentní. Nikdy po nikom nechtějte, aby pro Vás něco udělal, pokud to můžete udělat sami. Buďte pro něco, ne proti něčemu.
14
Děkuji za pozornost ☺ Vzdělávací program v rámci projektu „Rekonstrukce učitelů“ - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052)
15
Test - Jak mne vidí ostatní? Tvrdý bojovník
Přátelský pomocník
Logický myslitel
Jméno
„Rekonstrukce učitelů“ - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052)
Test – schopnost týmové práce Sekce I. a) b) c) d) e) f) g) h)
myslím, že rychle umím využít výhody nových příležitostí. Dobře pracuji s lidmi nejrůznějšího zaměření. Mou velkou devizou je předkládání nových nápadů. Jsem schopen získat zájem lidí, když rozpoznám, že jsou schopni přispět k dosažení cílů týmu. Moje schopnosti jít za cílem vychází z mé osobní výkonnosti. Jsem schopen čelit dočasné neoblíbenosti, pokud situace vede k výsledkům, které za to stojí. Obvykle vycítím, co je reálné a za co stojí tvrdě pracovat. Jsem schopen nabídnout alternativní řešení bez zaujatosti a předsudků.
Sekce II. a) Nemám dobrý pocit, pokud jednání nejsou dobře naplánována, kontrolována a vedena. b) Jsem otevřený (á) k ostatním, kteří přinášejí cenná stanoviska a jímž nebyla věnována dosud pozornost. c) Mám tendenci hodně hovořit, když skupina přichází s novými nápady. d) Můj objektivní názor mi nedovoluje, abych sdílel nadšení a entusiasmus s mými kolegy. e) Je pro mě obtížné stát v čele týmu, snad proto, že jsem přecitlivělý na týmovou atmosféru. f) Někdy se tak zaberu do myšlenek, které mne napadají, že nevnímám co se děje. g) Kolegové si o mně myslí, že mám neustálé obavy kvůli drobnostem nebo že by něco nemuselo dobře fungovat. Sekce III. a) Mám schopnosti ovlivnit lidi, aniž bych na ně vyvíjel nátlak. b) Vše kontroluji čímž zamezím chybám nebo opomenutím z nepozornosti. c) Při jednáních tlačím agendu dopředu, musím mít jistotu, že neztrácíme čas a zabýváme se skutečně podstatnými záležitostmi. d) Může se se mnou vždy počítat, že přednesu originální nápad. e) Vždy podpořím dobrý návrh v obecném zájmu. f) Mám velký zájem o nejnovější nápady a vývoj. g) Věřím, že mám dobrý odhad a činím dobrá rozhodnutí. h) Lze na mne spolehnout, že vše podstatné bude dobře připraveno.
Sekce I.: Sekce II. : Sekce III. : ___________________________________________________________________ „Rekonstrukce učitelů“ - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052)
Celkový počet bodů:
Pro lektora: Bodování: Sekce I.a III. – ANO – 1 bod, NE – 0 bodů, sekce II. ANO – 0 bodů, NE – 1 bod. 24-20 b. Výborná schopnost 15-19 b. Velmi dobrá schopnost týmové práce 10-14 b. Dobrá schopnost týmové práce 0-9 b. méně dobrá schopnost týmové práce
___________________________________________________________________ „Rekonstrukce učitelů“ - posílení profesní a kompetenční připravenosti učitelů (CZ.1.07/1.3.10/02.0052)
Motivace, emociální náboj, konflikty Cíl dává životní cestě zaměření (směřování). Tak se tato cesta stává smysluplnou. Míra radosti a štěstí se vynořuje jako vedlejší produkt přibližování se jedince k cíli nebo jeho přímé dosažení. Během cesty k cíli (naše jednání, chování) je naše emoční bilance (pocit štěstí a radosti) rozkolísaná. Větší časová plocha pozměňuje povahu cíle, rychlost postupu po cestě, důležitost cíle v rámci našeho života běhu, velikost vynaloženého úsilí, aj. to vše ovlivňuje velikost radosti a štěstí. V naši výchovné činnosti má motivace nezastupitelnou a nenahraditelnou úlohu. Motivace je klíčem k našemu konání, k našemu procesu poznávání, rozvíjení růstu. Dítě motivované uchopuje, poznává svět, ptá se, zvědavě prohlíží, otvírá, zpřehází kde co, jen aby zjistilo, objevilo, jak to je… Tato skoro pudová potřeba přicházet věcem na kloub, díky mnoha vlivům často mizí u některých jedinců již v značně mladém věku. A tak nám nezbývá nic jiného, než nejrůznějšími prostředky člověka „motivovat“ skutečně a doslova rozhýbat. Pravidla pro motivaci žáků, studentů, účastníků projektu, členů oddílu – „účastníků“: -
nikdy nesnižujte význam „účastníků“
-
nepřehlížejte maličkosti
-
nemějte oblíbence
-
pomáhejte „účastníkům“ v růstu a zlepšování se
-
nesnižujte své osobní požadavky
-
nebojte se rozhodnout
-
pochvalte „účastníky“, pokud si to zaslouží
-
informujte o změnách v programu, které se „účastníků“ , byť jen nepatrně, týkají
-
prokazujte osobní nasazení a šiřte kolem sebe dobrou náladu
-
projevujte „účastníkům“ důvěru
-
umožňujte svobodu projevů a názorů
-
nebojte se delegovat úkoly
-
povzbuzujte „účastníky“ v jejich nápadech
Současně bychom byli velmi rádi, kdyby čtenáři zde citované body brali jako léty odzkoušená doporučení, inspiraci, podnět k zamyšlení a ne jako návod pro křečovité úsměvy a různé
povrchně stylizované modely chování. To prosím nikdy dlouho nefunguje a bohužel „účastníci“ to velmi rychle prohlédnou, k Vaší osobní škodě. Nyní si představíme modely motivace A, B, C, tak jak je používá Evropská společnost pro vzdělávání (ESV). Každý model prezentuje jednu charakteristickou pedagogickou situaci.
Motivy žáka
Cíl učitele Vnímaná úroveň chování
Motivy učitele
Cíl žáka Model A - omyl úhlu pohledu
Model A – názorně zobrazuje situaci (omyl úhlu pohledu), ve které se motivy žáka a učitele naprosto míjejí, ale nedochází ke konfliktům, protože úroveň chování je podle učitele zdánlivě odpovídající jeho představám. Chyba je dána tím, že učitel jen povrchně sleduje vnější projevy – chování žáků anebo délka vzájemného kontaktu je malá natolik, že učiteli připadne v chování žáka vše v pořádku a větší chyba je, že v procesu výchovy nejčastěji jako vychovávatelé hodnotíme chování a vnější projevy, než bychom se zajímali a ptali po motivech a cílech žáků.
E
Motiv žáka
Chování žáka
Cíl žáka
E
Motiv učitele
Vyžadovaná úroveň chování ze strany učitele
Cíl učitele
Model B - zbytečně vynaložené energie Model B – zobrazující situaci (zbytečně vynaložené energie). Učitel je si v této situaci vědom odlišného chování žáka, protože je přesvědčen o správnosti svého počínání vynaloží obrovskou energii, aby žák své chování změnil. Pod tlakem všech možných i nemožných vlivů žák změní krátkodobě své chování. Učitel je spokojen. Situace má ale dva negativní prvky: prvním je, že žák ve chvíli, kdy pomine vliv učitelovy energie, se vrátí ke svým původním modelům chování, protože ty odpovídají jeho motivům a zvolenému cíli! Druhým je, že přežene-li učitel nasazení své energie v určitém směru, může žákovi doslova a do písmene „ublížit“ a poškodit ho. Dojde k úrazu. Bohužel psychickému. Svatá oddanost učitele myšlenkám a věci výchovy je v této situaci „ad absurdum“ na škodu žákova psychického zdraví.
Motiv žáka
Cíl žáka
Chování žáka
E
E
Chování je změněno Vyžadovaná úroveň chování
Žák přijímá motiv, uchopuje ho, je probouzen ke konání
Žák se ztotožnil s nabízeným cílem a chce ho dosáhnout
Model C - proces cílevědomé motivace Model C - v této situaci (proces cílevědomé motivace) učitel využívá svých vědomostí, schopností a dovedností k tomu, aby zmotivoval žáka ke svým (předkládaným) motivům a cílům. Ve chvíli, kdy žák zahoří pro motivy a cíle učitelem plánované, se automaticky chování nastaví do úrovně, která je žádoucí pro uchopení cíle. Nemusíme příliš zdůrazňovat, že tento model motivace je ideální a žádoucí ve výchově. Vychází ze zkušeností Zážitkové pedagogiky, kde metoda MOTIVACE je první z pěti důležitých metod. Mezi širokou pedagogickou veřejností nejsou příliš rozšířeny i jiné teoretické modely motivace než Maslowova hierarchie lidských potřeb. Nejsou tolik strukturované jako model Abrahama Maslowa, ale pro naši praxi vhodně popisují i jiný pohled na motivační model. Jednotlivé modely prezentují rozdílné klíčové potřeby a postoje. Tři modely si ukážeme jako možné základní zdroje motivace ve výchově: A) Tři dimenze motivace (dle ESV): -
Možnost být odpovědný a rozhodovat se.
-
Možnost formovat svou identitu a docílit pocitu sebeúcty.
-
Možnost seberealizace (hodnoty, morálka, představy jednotlivce).
B) Alderferova teorie tří kategorií: -
Zajištění osobního růstu.
-
Zajištění sociálních vztahů k pracovnímu okolí.
-
Zajištění existence.
C) McCleelandova tří faktorová motivace: -
Úspěšné uplatnění.
-
Mít vliv na ostatní (prosadit se).
-
Zajištění existence.
Podíváme-li se na všechny tři modely motivace a srovnáme-li je, zjistíme, že Alderferův a McCleelandův model je téměř totožný, respektive velmi se podobá. Model Tří dimenzí motivace je s ostatními shodný jen v dimenzi seberealizace. Každý z modelů nám však nabízí možnost podívat se na motivaci člověka z jiného úhlu pohledu. A je na nás, který z modelů budeme používat. Až doposud se v textu věnujeme téměř výhradně jen našim studentům, žákům, členům oddílu či organizace. Rádi bychom Vám předali i několik málo bodů pro motivaci pedagogů a svých spolupracovníků. Ve většině případů každý z Vás je členem nějakého týmu, sboru, vedení – skupiny, která proces výchovy řídí a koná a má v něm svěřenou roli pedagogickou. Všichni dobře víme, že i pedagog je člověk, který potřebuje býti motivován. Pěkné lidové rčení praví: „Zapalovat může jen ten, kdo hoří.“ Ve vlastní praxi bychom neměli vynechat žádnou příležitost „své lidi“ motivovat a sytit jim jejich energii pro věc výchovy. Jak tedy účinně motivovat kolegy, spolupracovníky, instruktory – „své lidi“: -
informujte „své lidi“ o všech změnách, které je mohou ovlivnit v jakémkoliv rozhodování a jednání
-
stůjte za „svými lidmi“, podporujte je
-
delegujte
-
zapojte „své lidi“ do vývoje motivačního a komunikačního systému
-
konkretizujte kritéria odměn
-
odměňte každého, kdo splní kritéria
-
oceňujte nejen výsledky, ale i změny v jednání
-
dejte „svým lidem“ to, co očekávají
-
říkejte často a upřímně: „Prosím“ a „Děkuji“
-
podporujte sebedůvěru a sebeúctu „svých lidí“
-
podporujte vnitřní odměny
-
odměňujte celý tým, buďte obezřetní: dostanete to, za co odměňujete.
Rádi bychom zde také zmínili model předávání pozitivního a negativního emocionálního náboje. Zkusme si pro příklad představit následující situaci.
Máme pana učitele (označíme si ho jako X) ve věku okolo pětatřiceti let, který jde jako každý den do práce. Najednou učitele X postříká cestou do práce okolo projíždějící auto, které projede velkou kaluží. Učitel X přichází do školy rozčílený. Doma se ráno pohádal se ženou, kam že to pojedou na víkend a do školy jde na poslední chvíli a teď tohle! Přijde rozmrzelý do třídy (říkejme ji Y), kde má výuku. Studenti se během výuky s tímto s učitelem X dostanou do názorové pře kvůli odevzdání úkolu či seminární práce. Všichni již od rána vidí jeho újmu na oblečení a kterýsi vtipálek v nastálé při prohodí veselou poznámku na adresu image učitele X. Začíná bouře. Učitel X je nazloben na celý svět, třídu seřve a pohaní, zadá jí hromadu úkolů, komusi udělí v nastálém „trestném“ zkoušení nedostatečnou a výuka končí. Učitel X odchází rozhněván do sborovny, kde o přestávce popisuje, co, si to ti studenti z té třídy Y dovolují, že to je přeci vrchol. Pár kolegů naslouchajících pokyvuje se stavovským pochopením hlavou a během času pronášejí významná slova: „No co si to jenom dovolují! To je vrchol! Však my jim to ještě osladíme! Bobánkům!“ Po odchodu učitele X třída Y je zmrazena: „Taková nespravedlivost! Taková troufalost! Co si o sobě vlastně myslí? Oni ti učitelé! No však uvidí! My se jen tak nedáme!“ Do třídy Y přichází na další hodinu učitel O. Má pečlivě připravenou hodinu, s kterou si včera odpoledne a večer dal tolik práce, však studenti budou mrkat, co si pro ně připravil. Jenže po čtvrt hodině znechucených, znuděných a přezírajících pohledů od studentů, kteří nejsou ochotni spolupracovat, ani komunikovat, natož slušně komunikovat se učitel O rozhněvá: „Tak já se, vy holomci, pro vás snažím a vy takhle!“ Třídu seřve a po hodině pln spravedlivého hněvu letí do sborovny za kolegy, aby jim vylíčil, co mu ta třída Y vyvedla! Ve sborovně se již druhou přestávku mezi kolegy učiteli debatuje zase o třídě Y. Cože je to vlastně za sebranku! A kterýsi učitel (označme si ho W) zvolá: „Já u třídy Y dnes učím matematiku! Nebojte se kolegové já jim to osladím! A jak! To budou koukat! Co si vlastně o sobě myslí……“
Příběh jako příklad tímto ukončíme. Protože si asi dokážete představit, jak vše pokračovalo dále a dále. Příklad byl situovaný do střední školy a doufejme, že se nikdy nestal. Na tomto příběhu, kde se jako v začarovaném kruhu předával jeden negativní náboj za druhým, se čím dál více roztáčel vítr negativního emocionálního náboje a atmosféra výuky houstla a přecházela spíše v boj. Příklad byl záměrně vyhrocený a hraniční. Nicméně jako případová studie postačující. A přitom k řešení stačilo velmi málo ze strany učitelů X, O i W, anebo ze strany studentů třídy Y na úrovni komunikace, na úrovni vzájemných vztahů, na úrovni sociální citlivosti – empatie, aby pochopili, že se něco stalo, že úroveň atmosféry třídy či nálada jednotlivých učitelů je na jiné úrovni, než běžně bývá. Dejme tedy v naší výchovné praxi velmi dobrý pozor, abychom nezabředli do podobné hry. A naopak přemýšlejme, jak by šlo rozvíjet v naší pedagogické práci předávání pozitivního emocionálního náboje. Jako profesionálové bychom měli umět (i když jsme jen a jen lidé) v naší pedagogické činnosti své starosti a trable zanechávat přede dveřmi tříd, kluboven. Ti žáci a studenti nebo účastníci kurzu či členové oddílu tam jsou kvůli něčemu jinému než kvůli našim starostem a špatné náladě a očekávají od nás něco zcela jiného. Můžete si zkusit každý den například večer před spaním udělat takovou malou analýzu, jak probíhal Váš den, s kým jste ten den a jak komunikovali, jednali a kdo, co a čím Vám kladný emoční náboj odebral a „stresoval“ Vás anebo rozhněval Vás a naopak kdo, co a čím Vás „pohladil“ a vylepšil Vám hodnotu kladného emočního náboje. Přemýšlejte i o tom, zda během dne jste vy a komu a v kterých situacích předávali spíše pozitivní či negativní emoční náboj. A potom se zkuste zamyslet i nad tím, jak by mohla celá situace vypadat, kdyby se Vám ji podařilo usměrnit, zvládnout. Zkuste si ve vlastní mysli přehrát celou situaci tak, jak by taková situace mohla probíhat v nejoptimálnější podobě. Tím se totiž maličko připravujeme na zvládnutí budoucí podobné, totožné či stejné situace. Na tomto malém příkladu si ukazujeme, jak moc je vlastně emoční inteligence (EQ) v našem životě důležitá. Pro naši pedagogickou praxi si ukažme obecná pravidla, která jsou velmi platná a využitelná i v řídící manažerské práci, sociální práci a všude tam, kde se pohybuje více lidí v rámci nějaké pracovní skupiny.
Devět zákonů motivace: 1.
Chcete-li motivovat, musíte být sami motivováni
2.
Úspěch motivuje
3.
Motivace má dvě stádia - vytýčit cíl a ukázat, jak cíle dosáhnout
4.
Uznání motivuje
5.
Motivace je nikdy nekončící proces
6.
Vlastní účast motivuje
7.
Každý pokrok musí být zřetelně viditelný
8.
Výzva k akci motivuje jen tehdy, je-li možno zvítězit
9.
Ztotožnění se se skupinou motivuje.
Řekněme si tedy jaké prostředky zevní motivace pro motivování žáků, studentů, účastníků projektu, členů oddílu můžeme použít. Prvním a klíčovým motivátorem je vlastní osobnost pedagoga. Právě největší rezervy v motivaci vyplývají z osobnosti pedagoga, který hru, program, výuku uvádí. I z poměrně běžné aktivity dokáže charismatický, vynalézavý, temperamentní pedagog udělat HIT, na který se dlouho nezapomíná a platí to i obráceně. Z úžasného programu může slabá pedagogická osobnost udělat celkem běžnou až nudnou záležitost. Takže vždy záleží na osobnosti pedagoga, který do procesu motivace vstupuje. Když tedy víme, že klíčem pro motivaci účastníků, žáků atd. je pedagog, řekněme si o možných prostředcích motivace.
Zkuste si sami napsat odpovědi na otázku: Proč se snaží lidé odvést dobrou práci? Přemýšleli jste někdy o tom, čím Jaroslav Foglar tak dokázal sám v kanceláři redakce Mladého Hlasatele nebo Vpředu motivovat stovky a tisíce kluků a holek. Jak on to vlastně dělal? Jak motivujete sami sebe? Který z modelů motivace A, B, C, používáte? Vzpomněli byste si sami na situaci, kdy došlo k předávání negativního emocionálního náboje?
Zdroje: ATKINSONOVÁ, R. L., ATKINSON, R. C., SMITH, E. E., BEM, D. J. (1995): Psychologie. Praha: VICTORIA PUBLISHING. BŘICHÁČEK, V. (1991): Poselství skautské výchovy. Liberec: Skautské prameny. FONTANA, D. (1997): Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál. GARDNER, H. (1999): Dimenze myšlení. Praha: Portál. GOLEMAN, D. (1997): Emoční inteligence. Praha: Columbus. HANUŠ, R.: Přednáškové materiály pro výuku předmětu: Metodika vedení akcí. (texty) HANUŠ, R.: Učební texty, Pedagogika, Učební texty – autor Mgr. Radek Hanuš – KR FTK UP HELMS, W. (1996): Lépe motivovat – méně se rozčilovat. Praha: Portál. HOWARD, P. J. (1998): Příručka pro uživatele mozku. Praha: Portál. Kolektiv autorů (1999): Motivační kurzy. ESV. (skripta) KŘIVOHLAVÝ, J. (1994): Mít pro co žít. Praha: Návrat domů. LUKASOVÁ, E. (1997): Logoterapie ve výchově. Praha: Portál. MESSNER, R. (1995): Vyznání dobrodruha. Vsetín: TRANGO.
