Aktivizace a motivace účastníků DV

QuickTime™ and a decompressor are needed to see this picture.


seminář:

Aktivizace a motivace účastníků DV Mgr. Miroslav Jiřička 2012 QuickTime™ and a decompressor are needed to see this picture.

[email protected]


TÉMATA:


•

CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY DV

•

ROLE A ZAPOJENÍ SOCIÁLNÍCH PARTNERŮ DO TVORBY PROGRAMŮ DV

•

ÚČASTNÍCI DV

•

MOTIVACE ÚČASTNÍKŮ DV

•

PREZENTAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI S DŮRAZEM NA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH

•

PSYCHOLOGIE LEKTORA A VYUČOVACÍHO PROCESU, LEKTOR VERSUS UČITEL


CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY DV


CÍLOVÁ SKUPINA DV I. •

jedinci, kteří již opustili počáteční vzdělávání a vstoupili (nebo by měli vstoupit) na trh práce

•

cílová skupina je značně rozmanitá ( pestrost vzdělávací nabídky)

•

neopominutelnou skupinou jsou i nízkokvalifikovaní, kteří vykazují nejnižší účast a ochotu k DV:  pocit “nepotřebnosti” DV  nedostatek financí na úhradu DV  malý zájem zaměstnavatelů (zadavatelů DV) o tuto skupinu

Vzdělávací příležitosti jsou tak dostupnější zaměstnancům s vyšší kvalifikací. “Matthew effect” = “Matoušův efekt” (podle biblického výroku v evangeliu sv. Matouše): “…každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.”

Vzdělávání v rámci tzv. druhé šance = možnost získat základní nebo sekundární vzdělání pro osoby, které ho z rozličných důvodů nedosáhly v průběhu počátečního vzdělávání.

Vychová, H. Vzdělávání dospělých ve vybraných zemích EU. VÚPSV, v.v.i. Praha, 2008 Praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_281.pdf

MOTIVACE K DV POŽADAVKY PROFESE

TLAK ZAMĚSTNAVATELE

OSOBNÍ ZÁJEM - zvýšení finančního ohodnocení

- zvýšení sociálního postavení

- udržení stávajícího pracovního místa

- zvýšení společenského vlivu

- získání nového pracovního uplatnění

- zvýšení sebevědomí (“něco dokázat”)

- zájem o obor

- sociální kontakt

KONTEXT VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH

prostředí

myšlení ZMĚNY

hodnot

Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0

ZMĚNY PROSTŘEDÍ (PROSTORU, ČASU A HMOTY)  ZMENŠOVÁNÍ PROSTORU  ZRYCHLOVÁNÍ ŽIVOTA  DOMINANCE KVANTITY NAD KVALITOU  DOMINANCE FORMY NAD OBSAHEM


ZMĚNY MYŠLENÍ  PŘEVAHA KONVERGENCE NAD INVENCÍ  AKCEPTACE NESPRAVEDLNOSTI  RELATIVIZACE PRAVDY A POZNÁNÍ

 MÍRA STRESU, NÁSILÍ A KRUTOSTI  POVRCHNOST

 SPECIALIZACE Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0

ZMĚNY HODNOT ÚSTUP:  POCTIVOST  POSLUŠNOST  VÍRA NÁSTUP:

     

DOMINANCE:  PŘEPYCH  PRESTIŽ  PENÍZE

VOLNÝ ČAS KLID, SAMOTA ZDRAVÉ Ž. PROSTŘEDÍ POZNÁNÍ ZDRAVÍ BEZPEČÍ


ZMĚNA HODNOT V PRACOVNÍM PROSTŘEDÍ Tendence dosáhnout co nejlepšího výkonu ustupuje zlidštění vztahů v pracovním prostředí.

Sperandio, S.: Účinná komunikace v zaměstnání, Portál, Praha, 2008. ISBN 978-80-7367-360-4

LIDÉ DNES CHTĚJÍ : •

být zaměstnáni v pozitivně laděném prostředí;

•

mít právo a možnost pracovat dynamicky a s nasazením;

•

uplatňovat své tvůrčí nápady a prosazovat své názory;

•

zajímat se o své okolí a zároveň se mu otevřít;

•

být svými kolegy a zaměstnavateli ceněni a uznáváni;

•

mít zpětnou vazbu, přejí si, aby jim byly přiznávány zásluhy, pokud firma (škola) jejich přičiněním dosáhne úspěchu;

•

vykonávat své pracovní úkoly v přátelské a solidární atmosféře;

•

rozvíjet se v prostředí, kde si zaměstnanci vzájemně pomáhají, nesoutěží mezi sebou ani neuplatňují ostré lokty;

•

být respektováni;

•

mít v zaměstnání harmonické vztahy, kde jsou lidé vstřícní a milí k sobě navzájem, pozorní a ohleduplní. Sperandio, S.: Účinná komunikace v zaměstnání, Portál, Praha, 2008. ISBN 978-80-7367-3604

VNĚJŠÍ VZDĚLÁVACÍ PODMÍNKY •

Vnější motivace ke vzdělávání

•

Vzdělávací instituce

(prestiž, dostupnost, vybavenost, učebny)

•

Vzdělávací program

(rozsah, kvalita, výstupní požadavky)

•

Vzdělavatel dospělých

(profesionalita, osobnost)

•

Mikropodmínky pro učení

•

Makropodmínky

•

Kultura vzdělávání dospělých

(domácí prostředí, prostředí učebny, skupina učících se)

(společenské poměry, legislativa, finanční podmínky, vzdělávací politika)

Doc. PaedDr. J. Vašutová, Ph.D. http://is.akcentcollege.cz/el/AK10/leto2010/VZDO/um/


ROLE A ZAPOJENÍ SOCIÁLNÍCH PARTNERŮ DO TVORBY PROGRAMŮ DV


Strategie celoživotního učení v ČR 2007-2015 •

Uznávání, prostupnost

uznávání neformálního vzdělávání a informálního učení

•

Rovný přístup

rovnost šancí během celého životního cyklu

•

Funkční gramotnost

+ další klíčové kompetence

•

Sociální partnerství

spolupráce se sociálními partnery

•

Stimulace poptávky

u všech skupin populace

•

Kvalita

kvalitní nabídka vzdělávacích příležitostí

•

Poradenství

rozvíjet informační a poradenské služby, kariérové poradenství


SOCIÁLNÍ PARTNERSTVÍ ve “Strategii celoživotního učení ČR 2007 - 2015”

(MŠMT 2007)

“Spoluprací se sociálními partnery podporovat soulad nabídky vzdělávacích příležitostí s potřebami ekonomického, environmentálního a sociálního rozvoje.” •

sladit vzdělávací nabídky a potřeby trhu práce

•

Národní soustava kvalifikací “NSK)” (kontinuální slaďování požadavků na odborné kvalifikac)e

•

Sektorové rady (platforma pro větší a systematické zapojení zaměstnavatelů do celoživotního učení)

•

systém včasné identifikace a předvídání kvalifikačních potřeb (monitorování kvaif. potřeb)

•

Zjišťování aktuálních požadavků sféry práce (význam pro usměrňování DV - “rychlost reakce” DV)

•

podpora spolupráce sféry vzdělávání a sociálních partnerů na všech úrovních (národní úroveň, regionální úroveň, přímá podpora partnerství škol a podniků a partnerství škol a nevládních a neziskových organizací)

•

propojení vysokých škol s výzkumem a vývojem v hospodářské sféře

•

partnerství environmentální (provázání sociálních a environmentálních hledisek nejvyspělejších společností a podniků)

SOCIÁLNÍ PARTNEŘI •

Malé, střední a velké podniky (zaměstnavatelé)

•

Hospodářská komora ČR a její regionální a oborové složky

•

Úřady práce

•

Profesní asociace a sdružení, cechy

•

Vyšší odborné školy a vysoké školy

•

Instituce veřejné správy (státní správy i samosprávy)

•

a další ….

Doc. RNDr. Pavel Petrovič, CSc, NUOV Spolupráce odborných škol se sociálními partnery. in: Sociální partnerství odborných škol - Sborník příspěvků z konference konané 1. března 2011 v Brně v rámci projektu Kurikulum S, NUOV, Praha, 2011, ISBN 978-80-87063-408

PŘÍKLADY PARTNERSKÉ SPOLUPRÁCE •

společná analýza trhu práce

•

formulace požadavků na odborné kompetence absolventů DV

•

konkretizace zdělávacích cílů a vzdělávacího obsahu DV

•

finanční podpora DV

•

spolupráce při materiálním zajištění DV

•

spolupráce při zajištění vhodných prostor pro DV

•

spolupráce v oblasti personálního zajištění DV

•

spolupráce při výměně informací (o grantech, odborné informace …)

•

spolupráce při prosazování společných zájmů

•

mediální podpora, propagace, reklama, marketing ……….

SOCIÁLNÍ PARTNEŘI DV V LIBERECKÉM KRAJI •

velké podniky - dodavatelé výrobků pro automobilový průmysl

•

sklářské podniky

•

chemické podniky

•

úřady, peněžní ústavy, pojišťovny …

•

okresní nemocnice

•

okresní hospodářské komory Liberec, Jablonec n. N., Semily, Česká Lípa

•

profesní svazy slévačů, lešenářů, podnikatelů ve stavebnictví

•

školy

•

CVLK




http://www.nuov.cz/kurikulum/socialni-partnerstvi-v-regionech http://www.cvlk.cz/



CVLK A MCCV

CVLK p.o. působí v roli koordinátora aktivit jednotlivých partnerů zapojených do Sítě místních center celoživotního vzdělávání (MCCV). Euroškola Česká Lípa Gymnázium a SOŠ pedagogická, Liberec Gymnázium a SOŠ Jilemnice Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec Gymnázium Ivana Olbrachta, Semily

Gymnázium Turnov ISŠ Vysoké nad Jizerou OA a Jazyková škola, Liberec OA a Česká Lípa OA, HŠ a SOŠ Turnov SOŠ a Gymnázium Liberec SOŠ a SOU Česká Lípa SOŠ obchodní, Liberec Soukromá Hotelová škola Hergesell, Liberec SPŠ Česká Lípa SPŠ stavební, Liberec SPŠ strojní a elektrotechnická a VOŠ Liberec SPŠ technická Jablonec nad Nisou SŠ gastronomie a služeb Liberec SŠ hospodářská a lesnická Frýdlant

SŠ Lomnice nad Popelkou SŠ právní a VOŠ právní Liberec SŠ řemesel a služeb Jablonec nad Nisou

SŠ strojní, stavební a dopravní, Liberec SŠ tvorby a designu nábytku, Liberec SZŠ a VOŠ zdravotnická, Liberec VOŠ sklářská a SŠ, Nový Bor

http://www.cvlk.cz/cs/dalsi-vzdelavani/#sek139


ÚČASTNÍCI DV


ÚČASTNÍCI DV Pro lektora (i organizátora) je velmi důležité vědět NA KOHO je vzdělávací akce směrována. Tedy kdo budou účastníci vzdělávací akce. •

Odkud jsou?

•

Co mají společného?

•

Co je rozděluje?

•

Jaké (á) mají povolání?

•

Jaká je délka jejich praxe?

•

Jaké mají vzdělání?

•

Jaký je jejich věk?

•

Jakého jsou pohlaví?

•

Vybrali si vzdělávací akci sami, anebo na ní být “musí”?

•

Jaká jsou jejich jednotlivá očekávání?

•

Jaké charakteristiky bude mít skupina, kterou vytvoří?

•

….. a pod.

Většinu údajů lze zjistit předem (přihláška). Je vhodné využít i úvodní část vzdělávací akce. (úvodní hra, představování, sdělení očekávání …..) Jícha, O. a kol.: Základy lektorské práce. IDM MŠMT, Praha, 2004, ISBN 80-86784-07-X

PSYCHOLOGICKÉ ZVLÁŠTNOSTI ÚČASTNÍKŮ DV

VĚKOVÉ

“rysy společné určité věkové kategorii”

INDIVIDUÁLNÍ

souvisejí s “kvalitou osobnosti”

Jícha, O. a kol.: Základy lektorské práce. IDM MŠMT, Praha, 2004, ISBN 80-86784-07-X

VĚKOVÉ ZVLÁŠTNOSTI ÚČASTNÍKŮ DV věk: 17 - 25 let mladší dospělý věk

25 - 40 let dospělost - střední produktivní věk

40 - 65 let dospělost - starší produktivní věk

výhody:

nevýhody:

lektor:

- úroveň smyslového vnímání - snadno se učí, aktivně reagují - rychle se adaptují - hravost, zapojování do aktivit - snášejí zkoušení - akceptace lektora

- menší životní zkušenosti - menší odborné zkušenosti - menší samostatnost (v uvažování a jednání)

- více různých metod a forem - hry, pohybové aktivity - práce ve skupinách - jídelní a pitný režim

- stoupá stabilita vnímání - lépe se soustředí na 1 činnost - větší přesnost a jistota - samostatnost - schopnost řešit složitější úkoly

- adaptabilita se snižuje - někdy menší aktivita a horší akceptace lektora - ztráta výukových návyků - problém učit se učit - zatížení stereotypy - strach (prestiž, selhání)

- kompaktnější struktura - méně střídat aktivity - lze využít samostudia - akceptovat, povzbuzovat - zkoušení “s citem” - spíše oceňovat přednosti

- někdy rigidita - pracnější učení - klesá soustředění - roste unavitelnost - zdravotní problémy

- delší čas (učení, příprava) - nenutit do her, pohyb. akt. - využívat zkušeností - oceňovat aktivní zapojení - častější přestávky - 1 zkoušející (ne komise) - dialog, diskuse

- stabilita v názorech a postojích - zkušenost, možnost srovnávání - emoční vyrovnanost - “zklidnění” v rodinném životě


STRUKTURA OSOBNOSTI Z POHLEDU UČENÍ psychické

fyzické

motivy

VLASTNOSTI

názory

POSTOJE

OSOBNOST

návyky SCHOPNOSTI dovednosti

znalosti

Upraveno podle: Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0

DVĚ KLÍČOVÉ CHARAKTERISTIKY Z pohledu procesu učení se jeví klíčové dvě charakteristiky účastníků vzdělávání dospělých: jejich přístup k programu a jejich vstupní zkušenosti. (Plamínek, 2010)

dostatečné

SCHOPNÍ

SCHOPNÍ

ALE

A

NEOCHOTNÍ

OCHOTNÍ

NESCHOPNÍ

NESCHOPNÍ

A

ALE

NEOCHOTNÍ

OCHOTNÍ

nepříznivé

příznivé

SCHOPNOSTI nedostatečné

POSTOJE Upraveno podle: Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0

ÚČASTNÍCI PODLE PŘÍSTUPU K PROGRAMU

ochota být součástí dění

AKTIVNÍ

já ti to osladím jsem mistr světa

ukaž, co umíš

zajímá mne téma

chci potvrzení

REAKTIVNÍ

zajímá mne lektor

PASIVNÍ jsem tu z donucení

NEGATIVNÍ

je mi to jedno bojím se

NEUTRÁLNÍ

POZITIVNÍ

naladění Upraveno podle: Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0

ÚČASTNÍCI PODLE VSTUPNÍCH ZKUŠENOSTÍ všechno

znalci

znalci

témat

všeho

neznalí

znalci

účastníci

seminářů

o tématech vědí

nic

všechno

nic o seminářích vědí


ČASTÉ, DŮLEŽITÉ NEBO ZAJÍMAVÉ TYPY (J. Plamínek, 2010)

1. IDEÁL Povídá si s lektorem, chce věci pochopit do hloubky, ale zároveň respektuje omezení daná okolnostmi (ostatní účastníci, čas …). Vztah s lektorem chápe jako partnerský - je schopen například sdělit, jak na něho působí vzdělávací metody lektora. Ví, co od vzdělávání očekává, a od počátku spolupracuje s lektorem na tom, aby to dostal.

2. ZEVLOŇ Prostě se jen vyskytuje. Občas se tak vyskytne i na vzdělávacích programech. Nereaguje, má ovšem tendenci si trénink nebo školení poctivě odsedět a stejně poctivě také konzumovat občerstvení. Většinou mívá chudou neverbální komunikaci, takže se těžko odhaduje, co se skrývá za jeho nehybnou tváří. Zpravidla jde o vžitý životní postoj, přičemž je zajímavé, že takový postoj není úplně slučitený s rolí velmi občasného, ale zároveň velmi trefného glosátora.

3. MLUVKA Rád se poslouchá. Jeho příspěvky jsou nejen časté, ale také dlouhé. Téma při tom nerozhoduje, což je důležité pro diagnózu. Umí obvykle dobře formulovat, velmi často se mu ovšem do řeči dostávají fráze a různé balastní jevy - parazitické zvuky, plevelná slova. Mluvkové bývají povrchní, kvantita u nich pohlcuje kvalitu obvykle i na úrovni myšlení. Platí pro ně rčení, že “mluví rychleji, než myslí”. Zřejmě důsledky tohoto nebezpečného časového sledu je vycvičily v často projevovanou schopnost mnoha slovy neříci nic.



pokračování

4. REJPAL Dělá mu potěšení činit poznámky, jež zpochybňují témata či osoby. Ne vždy si uvědomuje, že jeho počínání působí negativně, a že může dokonce i ublížit. Pro určení diagnózy je důležité si uvědomit, zda častuje svými poznámkami všechny a všechno, nebo zda má nějaké oblíbené terče. V tom druhém případě může být příčinou chování nikoliv osobnost účastníka, ale například snaha na sebe upozornit (jde-li o vazbu k tématu) nebo nějaká forma soutěžení či antipatie (je-li chování vázáno na konkrétní osobu nebo osoby).

5. PUNTIČKÁŘ Nejde mu o potěšení ze zpochybňování, ale o přesnost. Nesnáší méně systematické účastníky a lektory. Pohorší se nad tím, že se přestávka protáhla o pár minut, připomene lektorovi, že slíbil čtyři důvody, ale uvedl jen tři, upozorní, že v knize je překlep nebo že pokyny k modelové situaci nezahrnují všechny informace, jež byly ve skutečnosti známé.

6. DŘÍČ Býval častější, dnes to vypadá, že patří na seznam ohrožených druhů. Možná ale jen přestal docházet do vzdělávacích programů. Vzdělávací příležitost hodlá dokonale využít. Trvá na každé minutě a každém bodu programu, navrhuje večerní pokračování, o přestávkách konzultuje s lektorem či konzultantem, považuje za samozřejmé, že se mu lektor věnuje mimo časový rámec programu. Doptává se na aplikaci poznatků ve své konkrétní praxi, poměrně často nemá rád diskuse a hry, ale ani různé příběhy a historky.



dokončení

7. SPECIALISTA Svět vidí očima svých zájmů. Některé projevy jeho chování jsou podobné s “DŘÍČEM”, ale jsou vázány zásadně k oblasti jeho zájmu. Svůj zájem nabízí jako téma výkladu i diskusí, příklady volí zásadně ze svého oboru, ostatní témata mu připadají nudná a může je nejen podceňovat, ale i přímo zesměšňovat. Vadí mu, když se program dostane mimo předmět jeho zájmu, a zpravidla to také dokáže dát hlasitě najevo.

8. TITÁN Jde o nepostradatelný typ, bez něhož by nic nemělo smysl ani naději na úspěch. Podpírá svými obrovskými rameny svět a dbá, aby tento nespadl. Je ředitelem zeměkoule a vyžaduje, aby se tak k němu všichni chovali. Lektora a vzdělávání považuje za jakési kulisy, umožňující mu vystupovat a prosazovat se. Bývá ješitný, rád slyší chválu, nechápe, pokud má tato chvála ironický odstín, odmítá kritiku, bagatelizuje ji nebo člověka, který ji vyslovil. Je přirozeným postrachem lektorů, protože s lehkostí sobě vlastní přebírá jejich úlohu.

9. OBDIVOVATEL Ve své nejvyvinutější podobě zbožně hledí na lektora či konzultanta, reaguje na každý jeho pohyb, napodobuje výraz jeho tváře, okřikuje ostatní, pokud ruší nebo jen spontánně promluví, souhlasí se vším, co lektor říká, a první se zvedá ze židle, aby plnil různá zadání. Ostatním účastníkům pochopitelně leze na nervy a lektorovi i vzdělávacímu programu působí jeho chování sice zvládnutelné, ale přece jen potíže.



MOTIVACE ÚČASTNÍKŮ DV


ZÁKLADNÍ ZÁSADY MOTIVACE 1 9 Aktuální motivy jsou souhrou vlivu osobnosti,

Motivace není jedinou cestou ovlivňování lidí.

2 Nepřizpůsobujte

prostředí a situace.

lidi úkolům, ale úkoly lidem.

8 Při motivaci myslete na druhého,

3

ne na sebe.

MOTIVAČNÍ PRAVIDLA

Lidé musejí být spokojeni alespoň s něčím.

7 Pod “nechci” se může skrývat “neumím” nebo “nemohu”.

4

6 Mnohdy stačí práci dobře definovat a vysvětlit.

5 Obava z nepříjemného může motivovat stejně jako touha po příjemném.

Plamínek, J. Tajemství motivace. Grada Publishing, Praha, 2010, ISBN 978-80-247-3447-7.

Jiní lidé mohou být citliví na jiné podněty než vy.

MOTIVACE - ROZHODOVACÍ SCHEMA Stačilo to?

ANO

KONEC

KONEC

NE

Vysvětlit!

ANO

Motivovat!

NE

NE ANO

NE

ANO

Rozumí člověk úkolu včetně jeho atraktivity?

KONEC

Stačilo to?

Je PROBLÉM dobře definován? ANO

ANO

Může být pro něho úkol atraktivní?

Stačilo to?

Znovu!

NE NE

Redefinovat úkol!

PROBLÉM: Člověk není motivován! Plamínek, J. Tajemství motivace. Grada Publishing, Praha, 2010, ISBN 978-80-247-3447-7.

Redefinovat PROBLÉM!

STRUKTURA MOTIVAČNÍHO POLE Aktuální motivační pole konkrétního člověka je dynamickou souhrou tří významných složek, které se neustále mění a vzájemně se ovlivňují.

“ NÁLADA “ (vliv aktuální situace)

motivační naladění

PROSTŘEDÍ (naplňování potřeb)

motivační poloha

OSOBNOST motivační založení


CITLIVOST VŮČI PODNĚTŮM (Plamínek 2010)

V průběhu evoluce se u lidí vyvinula odlišná citlivost na čtyři základní znaky, jež musí splňovat skupina jako celek: DYNAMIKA (změny, riziko)

UŽITEČNOST (cíle, výsledky, věci, produkty)

EFEKTIVITA (cesty, vztahy, lidé, procesy)

Plamínek, J. Vzdělávání dospělých. Grada Publishing, Praha, 2010, ISBN 978-80-247-3235-0.

STABILITA (stálost, bezpečí)

ČTYŘI MOTIVAČNÍ TYPY LIDÍ DYNAMIKA (Dy)

60

10

USMĚRŇOVATELÉ

OBJEVOVATELÉ

usilují o vliv na své okolí

60

50

50

20

40

30 30

40

přijímají výzvy a překonávají překážky

20

10

UŽITEČNOST (Us)

EFEKTIVITA (Ef) 10

20

30

40 30

60

40

ZPŘESŇOVATELÉ

SLAĎOVATELÉ vytvářejí příznivé prostředí

50

20

50

10

60

pokoušejí se dosáhnout dokonalosti

STABILITA (St) Podle: PLAMÍNEK, J.: Konflikty a vyjednávání. Grada Publishing, Praha 2009, ISBN 978-80-247-2944-2

HLAVNÍ RYSY OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA



sebeprosazování



samostatnost jednání



vůle vést lidi



aktivita při řešení problémů



vůle koordinovat činnosti



netrpělivost



testování schopností druhých lidí



hlad po informacích



snaha být středem zájmu



nezávislost a špatná zvladatelnost



poměřování a třídění lidí



racionální inteligence



vůle naslouchat a chápat



vyžadování pořádku



empatie a sociální inteligence



skrývání emocí



ochota uznat odlišný názor



přesné vyjadřování



potřeba sociálního kontaktu



sklony analyzovat



preference společné práce



tendence nepodceňovat detaily



tolerance odlišnosti



sklony dotahovat činnosti

SLAĎOVATELÉ

STABILITA


ZPŘESŇOVATELÉ

UŽITEČNOST

EFEKTIVITA

USMĚRŇOVATELÉ

TYPICKÉ REAKCE NA ZÁTĚŽ OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

tendence rozdělit práci jiným

znásobení úsilí, které - pokud

lidem, spojená s ochotou

jde o zajímavou práci - bývá

koordinovat jejich úsilí

spojeno s uspokojením z

EFEKTIVITA

výkonu

silné verbální projevy

vysoké pracovní nasazení,

odhodlání vyvinout velké

které vyčerpává, protože bývá

úsilí, ne vždy spojené s

spojeno s nejistotou a

odpovídajícím výkonem

nespokojeností

SLAĎOVATELÉ

STABILITA


ZPŘESŇOVATELÉ

UŽITEČNOST

USMĚRŇOVATELÉ

TYPICKÁ POVAHA ARGUMENTACE VE SPORECH OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

Spory jsou vnímány jako souboj

Objevuje se tendence spory

člověka proti člověku, obvyklé jsou

depersonifikovat, najít jejich věcnou

osobně zaměřené argumenty, útočící

podstatu a řešit ji - pokud to nejde,

na slabiny protivníka nebo získávající

přichází boj, v němž stále dominují

podporu okolí (argumentum ad

věcné argumenty (argumentum ad

hominem).

rem).

Spory jsou vnímány jako nepatřičné,

Trpělivá věcná argumentace, stručná,

často je podceňována jejich věcná

logická a pečlivě dokládaná

podstata a je hledáno řešení na úrovni

(argumentum ad oculos) - v případě

vztahů, soucitu, pochopení a

selhání je obvyklé stažení se do sebe a

kompromisů (argumentum ad

hledání jiného způsobu prosazování

misericordiam).

preferovaného řešení.

SLAĎOVATELÉ

STABILITA Plamínek, J. Tajemství motivace. Grada Publishing, Praha, 2010, ISBN 978-80-247-3447-7.

ZPŘESŇOVATELÉ

UŽITEČNOST

EFEKTIVITA

USMĚRŇOVATELÉ

MOTIVACE MOTIVAČNÍCH TYPŮ OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

Je to mimořádně důležité.



Je to mimořádně obtížný úkol.



Skupina teď závisí hlavně na Vás.



Ještě nikdo to nedokázal.



Veďte skupinu.





Půjde to rovnou na ministerstvo.

Když to nezvládnete Vy, tak už nikdo.



Bude pod tím Váš podpis.



Je jen na Vás, jak to uděláte.



Je to pro lidi do nepohody.

EFEKTIVITA





Bude to práce v týmu.



Napsal jsem Vám postup.



Potřeboval bych, abyste tam dohlédl na Láďu.



Můžete mne kdykoliv přivolat.



Vzorec pro výpočet znáte, data jsou v tomto souboru.



Půjde o přesnost a koncentraci.

 

Očekávám, že budete tlumit hádky a napětí. Pomůžete mladším kolegům.

SLAĎOVATELÉ

STABILITA


ZPŘESŇOVATELÉ

UŽITEČNOST

USMĚRŇOVATELÉ

PREFERENCE PŘI ŘEŠENÍ SPORŮ USMĚRŇOVATELÉ

OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

EFEKTIVITA

UŽITEČNOST

kompetitivní preference

principiální preference

kooperativní preference SLAĎOVATELÉ

STABILITA


ZPŘESŇOVATELÉ

PYRAMIDA SPOKOJENOSTI

osobní spokojenost procesní spokojenost

věcná spokojenost

PLAMÍNEK, J.: Konflikty a vyjednávání. Grada Publishing, Praha 2009, ISBN 978-80-247-2944-2

VYJEDNÁVÁNÍ S MOTIVAČNÍMI TYPY USMĚRŇOVATELÉ Znaky:

- principiální preference - malá tolerance k virtuálnímu vyjednávání - zvýšená citlivost na úrovni věcné spokojenosti

Doporučení:

- prokázat vlastní schopnost kompetitivně vyjednávat - prokazovat respekt protistraně (nikdy ji nebagatelizovat) - zdůrazňovat postavení a úspěch protistrany - vytvářet prostor pro dílčí vítězství protistrany

- důsledně depersonifikovat spor, analyzovat zájmy - přistupovat k jednání jako ke společnému řešení problému - zdůrazňovat schopnosti protistrany - ponechávat protistraně prostor pro samostatnost a vytváření návrhů řešení

Znaky:

Znaky: - kooperativní preference - poměrně velká tolerance k virtuálnímu vyjednávání - zvýšená citlivost na spokojenost protistrany

Doporučení: - nechat vztahovou iniciativu protistraně

- opětovat projevy vstřícnosti - převzít v průběhu jednání věcnou iniciativu

- silná principiální preference - poměrně malá tolerance k virtuálnímu vyjednávání - zvýšená citlivost na úrovni procesní spokojenosti

Doporučení: - jednat racionálně bez emotivních projevů - pečovat o stálou pohodu protistrany, nevnášet nejistotu - jasně definovat smysl a postup (strukturu) jednání, shrnovat STABILITA

ZPŘESŇOVATELÉ


UŽITEČNOST

Doporučení:

EFEKTIVITA

OBJEVOVATELÉ

Znaky:

- kompetitivní preference - velká tolerance k virtuálnímu vyjednávání - vysoká citlivost na úrovni osobní spokojenosti

SLAĎOVATELÉ

DYNAMIKA

OSOBNOSTNĚ PROBLEMATICKÉ DVOJICE USMĚRŇOVATELÉ

OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

usměrňovatel - usměrňovatel

objevovatel - objevovatel

EFEKTIVITA

UŽITEČNOST

usměrňovatel - objevovatel

slaďovatel pracuje s objevovatelem

SLAĎOVATELÉ

zpřesňovatel řídí usměrňovatele


ZPŘESŇOVATELÉ

OSOBNOSTNĚ KOMPATIBILNÍ DVOJICE

usměrňovatel řídí zpřesňovatele

zpřesńovatel pracuje s usměrňovatelem slaďovatel - zpřesňovatel

slaďovatel - slaďovatel

SLAĎOVATELÉ

zpřesňovatel - zpřesňovatel


ZPŘESŇOVATELÉ

UŽITEČNOST

OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

zpřesňovatel - objevovatel

slaďovatel - usměrňovatel

EFEKTIVITA

USMĚRŇOVATELÉ

PREFERENCE TÝMOVÝCH ROLÍ USMĚRŇOVATELÉ

OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

diktátoři

poustevníci nebelbinovská role

režiséři (formovači)

chrliči nápadů (inovátoři)

vyhledávači zdrojů EFEKTIVITA

ověřovatelé (vyhodnocovači)

koordinátoři

specialisté

tahouni (realizátoři)

strážci pohody (týmoví pracovníci)

SLAĎOVATELÉ

UŽITEČNOST

nebelbinovská role

dotahovači (kompletovači) STABILITA


ZPŘESŇOVATELÉ

DISPOZICE K URČITÝM TYPŮM POVOLÁNÍ USMĚRŇOVATELÉ

OBJEVOVATELÉ

DYNAMIKA

krizový manažer

vynálezce

politik

badatel manažer

prodejce

pomáhající profese (terapie, péče o nemocné a závislé)

lídr

spisovatel UŽITEČNOST

EFEKTIVITA

bavič

specialista

kontrolor policista archivář účetní

SLAĎOVATELÉ


ZPŘESŇOVATELÉ

PSYCHOLOGICKÝ MOTOR CHOVÁNÍ Trojúhelník RPT

P

R

realita

(co skutečně máme)

potřeby

(co objektivně potřebujeme)

T

tužby

(co subjektivně chceme)


HIERARCHIE POTŘEB ABRAHAMA MASLOWA 5.

SEBEREALIZACE

4.

POTŘEBA ÚCTY

3.

PŘÍSLUŠNOST

2.

POTŘEBA BEZPEČÍ

1.

FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY

0.

! PŘÍJEMNÉ POCITY ! Upraveno podle: Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0

MODEL LEDOVCE (The Iceberg model) David Rock RCS

QuickTime™ and a TIFF (Uncompressed) decompressor are needed to see this picture.

http://www.sustainable-employee-motivation.com/effective-leadership.html

3.4.2010

CHOVÁNÍ OVLIVŇUJÍ POCITY Jak se učíme: zpevnění použitého zpracování a použité reakce

příjemný

podnět

zpracování

reakce

Jaký vznikl pocit?

nepříjemný

hledání nového zpracování nebo nové reakce


POZNÁVÁNÍ MOTIVAČNÍ POLOHY Manažerská verze hierarchie potřeb

sebeaktualizace

uznání příslušnost

bezpečí

1)

Stanovení (aktuální) výběrové citlivosti na podněty.

2)

Překlad podnětů do jazyka příslušných pater.


PYRAMIDA STIMULŮ Manažerská verze hierarchie potřeb

Pyramida stimulů

sebeaktualizace

užitečná práce

3

uznání

kladné hodnocení a respekt

3

2

příslušnost

dobrý tým s kvalitními vztahy

2

1

bezpečí

fyzické pracovní podmínky, finanční odměna a pracovní jistota

4

4


1

JEDNÁNÍ S LIDMI NA RŮZNÝCH ÚROVNÍCH HIERARCHIE POTŘEB

stupeň hierarchie potřeb

1

2

3

4

preferovaná oblast zájmů

doporučení pro vedení, řízení a komunikaci

bezpečí

• • • • •

Těmto lidem věnujte zvláštní péči. Nabízejte pevná pravidla. Dbejte o srozumitelnost. Tolerujte testování platnosti zavedeného řádu. Shrnujte a orientujte.

příslušnost

• • • • •

Tito lidé potřebují spíše pozornost než péči. Zdůrazňujte jejich užitečnost pro celek. Zmiňujte kontext jejich role a práce. Ptejte se, co potřebují. Poskytujte jim věcnou zpětnou vazbu.

uznání

• • • • •

Regulujte jejich touhu vyniknout. Vytvářejte jim prostor pro malé výhry. Vyvažujte kritické a pochvalné poznámky. Oceňujte jejich silné stránky. Věcně pojmenovávejte jejich slabiny.

sebeaktualizace

• • • • •

Dopřejte jim svobodu (jako volnost v mezích). Respektujte jejich soukromí. Jednejte s nimi jako s respektovanými partnery. Usměrňujte jejich nekonvenčnost v kreativitu. Učte se od nich.


VZTAH MOTIVAČNÍHO ZALOŽENÍ A MOTIVAČNÍ POLOHY

sebeaktualizace uznání příslušnost


objevovatelé

usměrňovatelé

slaďovatelé

zpřesňovatelé

bezpečí

KŘIVKA SPONTÁNNÍCH EMOCÍ emoce

G

D

E

C

A

B

F


čas

ZVLÁDÁNÍ VÝBUCHŮ EMOCÍ emoce

M Důležité je správné načasování !

J D

K H

E

C

A

B

I

F

L


čas

EMOCE SPOJENÉ S PROŽÍVÁNÍM PŘÍTOMNOSTI

SMUTEK

RADOST

nepříjemné

příjemné

BOLEST

ŠTĚSTÍ


EMOCE SPOJENÉ S PŘEDVÍDÁNÍM BUDOUCNOSTI

OBAVA

(akutní)

negativní

NADĚJE

pozitivní

PESIMISMUS

(chronické)

OPTIMISMUS


EMOCE SPOJENÉ S HODNOCENÍM MINULOSTI překvapení

ZKLAMÁNÍ

ÚLEVA

HNĚV

LÍTOST

odmítnutí

přijetí

ZNECHUCENÍ

NADŠENÍ

SMUTEK

RADOST potvrzení



PREZENTAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI S DŮRAZEM NA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH


VNÍMÁME RŮZNĚ

www.workplacecoaching.com David Rock - Developing Leaders Revolutionary Tactics for Engaging Employees

KAŽDÝ VNÍMÁME SVĚT JINAK 

V mezilidských vztazích neexistuje “objektivní pravda”.



Žijeme v subjektivních, vykonstruovaných realitách.



Ačkoli ve společném kulturním prostředí vznikají určité shody, každý si vytváří “svou realitu” (konstruktivismus).



Tato konstrukce reality probíhá ve třech krocích.

REALITA = FAKTA + SUBJEKTIVNÍ DODÁVÁNÍ VÝZNAMU  PRVNÍ KROK    

vnímáme fakta, která můžeme zaznamenat svými smysly vnímání je však ovlivněno individuálními “filtry” “selektivní vnímání” (vnímáme, “co se nám hodí”) rozdílné filtry vedou k různému výběru faktů

 DRUHÝ KROK  vnímaným faktům dodáváme určitý (svůj vlastní) význam

 TŘETÍ KROK  k významu přidáváme “vhodný” pocit

KOMUNIKAČNÍ STYLY (Robbins, H. A.: How to speak and Listen Effecively, Amacom, 1992)

ANALYTICKÝ - ŘÍDÍCÍ - PŘÁTELSKÝ - EXPRESIVNÍ Analytická osobnost - má sklon hodně myslet, pomalu jednat, kontrolovat se, je pasivní, tichá, nepodléhá vášním. Řídící osobnost - je aktivní, ambiciózní, nezávislá, vytrvalá, opatrná, vyhledává soutěže a konflikty, neukazuje své city.

Přátelská osobnost - je velmi citlivá, ráda těší ostatní, má pro lidi pochopení, raduje se z jejich radostí. Expresivní osobnost - je rovněž citlivá, má ráda vzrušení, má sklony k unáhlenému zobecňování, na rozdíl od přátelských osobností je však zahleděná do sebe.

Šuleř, O.: Manažerské techniky III, Rubico, Olomouc, 2003. ISBN 80-85839-87-3

KOMPATIBILNÍ A TOXICKÉ VZTAHY Osobnosti, jejichž komunikační styly mají něco společného, se spolu dobře dorozumí - jsou mezi nimi KOMPATIBILNÍ VZTAHY. Osobnosti, které mají vzájemně rozporné povahové vlastnosti, spolu nedokáží efektivně komunikovat - jsou mezi nimi VZTAHY TOXICKÉ.

ANALYTICKÝ

PŘÁTELSKÝ

ŘÍDÍCÍ

EXPRESIVNÍ


TOXICKÉ VZTAHY 1 Osobnosti analytická se s expresivní těžko domlouvá, protože zatímco analytická je chladná a logicky uvažující, zaměřuje se na fakta a detaily, expresivní je impulzivní, detaily přehlíží a raději jen zobecňuje. Výsledkem je při jednání časté neporozumění si.

ANALYTICKÝ

EXPRESIVNÍ


TOXICKÉ VZTAHY 2 Osobnosti řídící a expresivní se vzájemně příliš nesnáší, protože obě jsou ambiciózní resp. středem pozornosti, každá však toho dosahuje zcela odlišnými cestami. Zatímco řídící se soustředí na nejbližší budoucnost, je organizovaná, cílevědomá a necitlivá, expresivní líčí své úžasné ideje, je často dezorganizovaná, citlivá a upovídaná. Komunikace těchto dvou stylů často vyústí v konflikt a jejich vztahy jsou většinou trvale napjaté.

ŘÍDÍCÍ

EXPRESIVNÍ


TOXICKÉ VZTAHY 3 Osobnosti řídící a přátelská spolu obtížně jednají, protože řídící se soustřeďuje na věcná fakta a výsledky, projevy sympatií ze strany přátelské ji nezajímají a její nerozhodnost a upovídanost ji provokují. Při jednání má pak řídící tendenci přehlížet a podceňovat argumenty přátelské osobnosti.

ŘÍDÍCÍ

PŘÁTELSKÝ


TAKTIKY JEDNÁNÍ 1

ANALYTICKÁ OSOBNOST (sklon hodně myslet, pomalu jednat, kontrolovat se, pasivní, tichá, nepodléhá vášním)



komunikovanou záležitost mít dobře připravenou



být věcný a systematický



u každého návrhu shrnovat pro a proti



logicky argumentovat



neplýtvat

časem

a

nesnažit

se

manipulovat


s

partnerem

TAKTIKY JEDNÁNÍ 2

ŘÍDÍCÍ OSOBNOST (aktivní, ambiciózní, nezávislá, vytrvalá, opatrná, vyhledává soutěže a konflikty, neukazuje city)



opět dobře připravená fakta, logické argumenty



zdůrazňovat cíle a výsledky



nepředkládat jen jedno řešení, ale alternativy a nechat rozhodovat



přesné a konkrétní otázky typu “kdo”, “co”, “jak”



při rozporu nevyjadřovat nesouhlas s osobou, ale zaměřit se na fakta Šuleř, O.: Manažerské techniky III, Rubico, Olomouc, 2003. ISBN 80-85839-87-3

TAKTIKY JEDNÁNÍ 3

PŘÁTELSKÁ OSOBNOST (velmi citlivá, ráda těší ostatní, má pro lidi pochopení, raduje se z jejich radostí)



je dobré projevit přívětivost, lidský zájem



nelze je nutit do rychlého rozhodnutí



je lepší klást jim otázky “jak” a zjišťovat jejich názory, aby neměly pocit, že jsou přehlíženy


TAKTIKY JEDNÁNÍ 4

EXPRESIVNÍ OSOBNOST (rovněž citlivá, má ráda vzrušení, má sklony k unáhlenému zobecňování, na rozdíl od přátelských osobností je však zahleděná do sebe)



není možné ji při jednání přehlížet



je nutné dát jí příležitost vyniknout, využít její kreativity a požadovat po ní její nápady



musíme však mít komunikaci pod kontrolou, protože e. osobnost má tendenci vyplnit veškerý vyhrazený čas jen svými někdy těžko realizovatelnými myšlenkami


FORMOVÁNÍ OSOBNOSTI nevědomé

vědomé PROSTŘEDÍ

učení

mikroprostředí mezzoprostředí makroprostředí

OSOBNOST

DĚDIČNOST

dědění sdílené

rozdílné


PYRAMIDA OSOBNOSTI (Plamínek, 2008)

VĚDOMÉ

NEVĚDOMÉ

ROZDÍLNÉ

SDÍLENÉ


4 FÁZE UČENÍ fáze

NEVĚDOMÉ KOMPETENCE fáze

VĚDOMÉ KOMPETENCE fáze

VĚDOMÉ NEKOMPETENCE

fáze

NEVĚDOMÉ NEKOMPETENCE

(nevím, že vím)

(vím, že vím)

(vím, že nevím)

(nevím, že nevím)

2 ZPŮSOBY UČENÍ (Plamínek 2010)

1.

PŘEJÍMÁNÍ

2.

VYTVÁŘENÍ


VYUČOVACÍ A UČEBNÍ STYLY VZDĚLÁVÁNÍ



Exekutivní, facilitační a liberální vyučovací styl



Styl pravohemisférový a levohemisférový



Styl preferující auditivní, vizuální nebo kinestickou formu sdělení

VNÍMAVOST VŮČI FORMĚ SDĚLENÍ (Plamínek 2010)

TYP:

VIZUÁLNÍ

55 %

(40 %)

AUDITIVNÍ

15 %

(20 %)

KINESTICKÝ

30 %

(40 %)

ZAPAMATOVÁNÍ výsledky výzkumu IBM a UK Post Office

Sdělit

Sdělit a ukázat

Sdělit, ukázat a nechat si vyzkoušet

Po 3 týdnech se vybaví

70 %

72 %

85 %

Po 3 měsících se vybaví

10 %

32 %

65 %

QuickTime™ and a TIFF (Uncompressed) decompressor are needed to see this picture.

John Whitmore: Koučování, Rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti. Management Press, Praha 2007

ÚČINNOST METOD PŘEDÁVÁNÍ PODNĚTŮ děláme

myslíme

říkáme vidíme slyšíme

čteme


VYUŽITÍ SMYSLŮ V UČENÍ Člověk si pamatuje: •

10%

slyšeného

•

15%

viděného

•

20%

slyšeného + viděného

•

40%

prodiskutovaného

•

80%

prožitého a vykonaného

•

90%

toho, co chce naučit druhé


ZÁKLADNÍ FORMY A METODY VZDĚLÁVÁNÍ myšlenky teorie

NASLOUCHÁNÍ

PŘEMÝŠLENÍ učení z vlastního výkonu

prezentace

reflexní techniky

koučování

diskuse

přejímání

vytváření

řešení reálných situací podpůrné techniky

konzultace

řešení modelových situací

učení z výkonu učitele

NAPODOBOVÁNÍ

praxe činy

EXPERIMENTOVÁNÍ


ROLE ÚČASTNÍKA A LEKTORA V ZÁKLADNÍCH FORMÁCH VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH

Forma vzdělávání

Role účastníka

Role učitele

Trénink

je “cvičen” trenérem

je “trenérem”, stimuluje k nácviku

Školení

je informován lektorem

je zdrojem informací

Koučování

“učí se učit”

stimuluje účastníka ke generování poznatků

Konzultace

je “instruován” expertem

je zdrojem návodů k chování a řešení

Učení z vlastního výkonu

je objektem pozorování

je “dárcem” reflexe (“zpětné vazby”)

Učení z výkonu učitele

je pozorovatelem reality

je vzorem k napodobování


CÍLE VZDĚLÁVACÍCH AKCÍ •

Informovat

přednáška; pre-course reading, prezentace, individuální práce s materiálem

•

Naučit

seminář, workshop; simulace, řešení případových studií, kamerový trénink se zpětnou vazbou, práce v týmu, zpracování individuálních úkolů a následný rozbor

•

Natrénovat

workshop, seminář; kamerový trénink se zpětnou vazbou, individuální úkoly s následným rozborem, simulace, práce v týmu, konzultace, koučování, stínování

•

Vyřešit

workshop; týmová i individuální práce, simulace, příklady dobré praxe, konzultace, koučování, facilitace, mediace

•

Zažít

workshop; simulace, testy, hry, soutěže, indoorové a outdoorové aktivity, mentoring

•

Pobavit

všechny typy akcí; hry, simulace, indoorové a outdoorové aktivity, ukázky z videa, soutěže, kvízy, modelové situace

•

Motivovat

workshop; prezentace, příklady dobré praxe, hry, mentoring

•

Přesvědčit

workshop; příklady dobré praxe, modelové situace, řešení konkrétních úkolů v týmu, prezentace

•

Ukázat

přednáška, seminář; prezentace, ukázky z videa, příklady dobré praxe, simuace, mentoring

•

Nasměrovat

seminář; modelové situace, koučování, stínování, příklady dobré praxe, mentoring, facilitace

•

Změnit

workshop; práce v týmu, řešení konkrétních situací, příklady dobré praxe, koučování, mentoring, mediace

MEDLÍKOVÁ, O.: Lektorské dovednosti. Manuál úspěšného lektora. Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3236-7

NEJČASTĚJI POUŽÍVANÉ METODY VE VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH • výklad • vyprávění, popis • rozhovor, dialog

• diskuse • panelová diskuse - účastníci sledují diskusi několika odborníků (lektorů) • praktická činnost - nácvik, pokus, práce s modelem … • pozorování - náslech, hospitace, pozorování přírodních jevů …

• demonstrace, ukázka • hra • interaktivní multimediální metody • učení z textu • samostudium, domácí příprava • písemné, grafické a další samostatné práce • problémové metody • situační (případové) - řešení modelové situace … • Iiscenační - hraní rolí, simulace rolí… • projektové - zpracování samostatného projektu • aktivizační - brainstorming, heuristický rozhovor, hry, práce ve skupinách … • metody sloužící k získávání zpětné vazby - test, dotazník, ústní zkouška, písemná práce … Jícha, O. a kol.: Základy lektorské práce. IDM MŠMT, Praha, 2004, ISBN 80-86784-07-X

DIDAKTICKÁ TECHNIKA •

Tabule (magnetická, bílá …)

•

Nástěnka

•

Flip-chart

•

Diaprojektor

•

Zpětný projektor

•

Episkop (projekce z neprůhledné předlohy)

•

Vizualizér (snímání trojrozměrného předmětu - přenos na dataprojektor)

•

Videopřehrávač, kamera, DVD

•

Nahrávač a přehrávač zvuku

•

Osobní počítač, scaner, tiskárna, kopírka, internet

•

Dataprojektor

•

Copyboard (tabule s vestavěnou tiskárnou - tisk z tabule na A4)

•

Mimio (přenos textu na bílé tabuli nebo flip-chartu do PC)

•

Interaktivní tabule Jícha, O. a kol.: Základy lektorské práce. IDM MŠMT, Praha, 2004, ISBN 80-86784-07-X


PSYCHOLOGIE LEKTORA A VYUČOVACÍHO PROCESU LEKTOR

VS.

UČITEL


LEKTOR

VERSUS

UČITEL

Vztah učitele a žáka je “asymetrický” . Vztah lektora a účastníka DV je “partnerský” .

Žáci (studenti) počátečního vzdělávání

Účastníci DV (dospělí studenti)

Spíše podřízený vztah k vyučujícímu, nižší aktivita zapojení.

Volnější a rovnocennější vztah k vyučujícímu, vyšší vlastní aktivita.

Cíle a obsah vzdělávání jsou stanoveny jednotně. (RVP, ŠVP)

Cíle a obsah výuky se stanovují v souladu s potřebami účastníků a s požadavky zadavatele.

Přijímají předkládané informace bez konfrontace se svými praktickými zušenostmi.

Získané poznatky konfrontují se svými praktickými zkušenostmi.

Problémy s osvojováním abstraktních pojmů.

Vyšší schopnost abstrakce díky možnosti využití dříve získaných poznatků.

Omezená možnost praktického vyzkoušení získaných znalostí a dovedností (až za určité časové období).

Možnost okamžité aplikace získaných znalostí a dovedností, zájem o praktické poznatky.

Oslabení motivace k učení v důsledku slabší vazby získaných znalostí a dovedností na praxi.

Předpoklad vyšší motivace k učení bezprostředně využitelných nových poznatků.

Pocit slabší odpovědnosti za vlastní rozvoj.

Odpovědnější přístup k učení.

Studijní podpora okolí, učení hlavní denní náplní.

Spoléhání především na vlastní schopnosti, studium vedle zaměstnání.

Upraveno podle: Vychová, H. Vzdělávání dospělých ve vybraných zemích EU. VÚPSV, v.v.i. Praha, 2008 Praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_281.pdf

HODNOTY LEKTORA

• čitelnost

• kompetentnost • zodpovědnost • věrohodnost

• autenticita • diskrétnost • zájem

• partnerství • stálý růst odborný i osobní


LEKTORSKÉ ZPŮSOBILOSTI

IMAGE

PEDAGOGICKÁ ZPŮSOBILOST

ZPŮSOBILOST V OBORU

ZPŮSOBILOST V PSYCHOLOGII


KLÍČOVÉ KOMPETENCE LEKTORA KOMPETENCE

HODNOCENÍ

Schopnost učit

7 6 5 4 3 2 1

Aktivita a angažovanost

7 6 5 4 3 2 1

Odborný růst

7 6 5 4 3 2 1

Jasné definování cílů vzdělávací akce

7 6 5 4 3 2 1

Srozumitelnost

7 6 5 4 3 2 1

Komunikativnost

7 6 5 4 3 2 1

Prezentace a sebeprezentace

7 6 5 4 3 2 1

Schopnost řešit konflikty

7 6 5 4 3 2 1

Empatie

7 6 5 4 3 2 1

Individuální přístup

7 6 5 4 3 2 1

Kreativita a inovativnost

7 6 5 4 3 2 1

Akceptování rozdílností

7 6 5 4 3 2 1

Práce v zátěži

7 6 5 4 3 3 1


TYPOLOGIE LEKTORŮ 1

Lektor - teoretik Lektor - praktik Lektor - ideál


TŘI FÁZE VÝVOJE DOBRÉHO LEKTORA zaměření na věc a užitek, snaha prospět a pomoci

ONO

zaměření na pocity účastníků, snaha maximálně se jim zalíbit

ONI zaměření na vlastní výkon, snaha neudělat chybu

JÁ


TYPOLOGIE LEKTORŮ 2 Lektoři preferující věc a užitky

věc

Lektoři preferující sebe a proces

Lektoři preferující lidi a vztahy

proces

lidé


LEKTORSKÉ DESATERO 1.

Snaž se získat důvěru. Účastníci předpokládají, že se od tebe dovědí něco zajímavého. Svým způsobem jsi pro ně vzor. Co říkáš, musí být v souladu s tvým chováním a vystupováním.

2.

Vyučuj zajímavě, opírej se o zkušenosti a znalosti účastníků.

3.

Nepředčítej - tví posluchači jsou gramotní; střídej způsoby práce, abys nenudil.

4.

Účastníci tě prokouknou, i kdyby ses tvářil nepřístupně. Oplatí ti to.

5.

Nedávej přednost nikomu a nikoho neznevýhodňuj.

6.

Je možné, že víš a umíš více než účastníci, nebuď ale neskromný; sami poznají, zda jim stojíš za pozornost.

7.

Nechovej se okázale (nepoužívej fráze a klišé).

8.

Máš před sebou dospělé a ne děti. Jejich moudrostí a zkušeností sám získáš.

9.

Účastníci od tebe očekávají pomoc a radu, ne poučování; nemistruj je!

10.

Nauč se naslouchat. Je to často náročnější než mluvit.


PANOPTIKUM LEKTORSKÝCH HŘÍCHŮ 1.

Improvizace.

2.

Podcenění publika či přímá lež.

3.

Lektor se nechá odvést od řešeného tématu.

4.

Poskytování osobních informací.

5.

Ztrapnění protivníka a nevhodná formulace kritiky.

6.

Odpovědět na otázku otázkou.

7.

Obava emocionálně se projevit před skupinou.

8.

Navazování sexuálních vztahů s účastníky vzdělávacích akcí.

9.

Oslnění sebou samým.

10. Nedostatečná ochrana know-how. 11. Útoky na profesionální pověst. 12. Vyhoření. 13. Lektorská “nafrněnost”.


LEKTORSKÉ SEDMERO PROTI STRESU 1. Choďte s předstihem. 2. Zabraňte únavě. 3. Získávejte informace. 4. Plánujte si breaky. 5. Místy narušte stereotyp. 6. Udělejte si pohodlí. 7. Buďte občas fyzicky sami.


DEVATERO NEJCENNĚJŠÍCH ZKUŠENOSTÍ 1.

Lektora na kursu snadno poznáte. Je to ten, který usíná jako poslední.

2.

Moudrý lektor si vybírá místo u dveří nebo u okna v přízemí.

3.

Lektor není vševěd. Když neví, zeptá se účastníků. Pokud ví, nediví se tomu před účastníky.

4.

Lektor může za všechny potíže na kursu. Nikdy však do té míry, aby si to připouštěl.

5.

Účastníky nikdy nebijeme, můžeme je lépe potrestat zvýšením nudy.

6.

Z úmluvy o mučení nepřímo vyplývá, že účastník i lektor mají právo na přestávku.

7.

Dobrý lektor si váží svých účastníků. Nezapomíná ovšem, že bez nich by mu to šlo lépe.

8.

Pokud ví lektor všechno, pak obvykle o ničem. Nemá tedy smysl jej obtěžovat dotazy.

9.

Někteří lektoři sice nevědí nic, zato o všem. S těmi si naopak popovídáte nejlépe. Plamínek, J.: Vzdělávání dospělých, Grada Publishing, a. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-247-3235-0


KONEC PREZENTACE Děkuji za pozornost.



Aktivizace a motivace účastníků DV

Recommend Documents