Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Petra Vaňková

Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních

Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Marie Macková, Ph.D.

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: ,,Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních“ vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. Souhlasím, aby má práce byla půjčována ke studijním účelům.

V Brně dne 22. 3. 2012

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji PhDr. Marii Mackové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce. Děkuji vedení a zaměstnancům zdravotnických a sociálních zařízení za jejich pomoc při realizaci výzkumného šetření.

MOTTO

,,Nečinnost tělo oslabuje, práce posiluje; první urychluje stáří, druhá prodlužuje mládí.“ (Aulus Cornelius Celsus)

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................. 7 1

2

3

4

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA STÁRNUTÍ A STÁŘÍ .................................... 9 1.1

Biologické stárnutí ......................................................................................... 10

1.2

Psychické stárnutí........................................................................................... 11

1.3

Sociální stárnutí .............................................................................................. 11

1.4

Cíle péče o seniory v ČR ................................................................................ 12

ZDRAVOTNĚ - SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA VE STÁŘÍ ............................. 14 2.1

Současná situace v poskytování zdravotnických služeb ................................ 15

2.2

Současná situace v poskytování sociálních služeb......................................... 16

2.3

Etika zdravotně - sociální péče ...................................................................... 17

PROGRAMOVÁNÍ AKTIVIT............................................................................. 19 3.1

Aktivita ve stáří .............................................................................................. 19

3.2

Proč je aktivita důležitá? ................................................................................ 20

MOŽNOSTI AKTIVIZACE SENIORŮ .............................................................. 21 4.1

Geriatrická ergoterapie ................................................................................... 21

4.2

Arteterapie ...................................................................................................... 22

4.3

Psychoterapie ................................................................................................. 23

4.4

Tanečně - pohybová terapie ........................................................................... 24

4.5

Muzikoterapie ................................................................................................ 25

4.6

Dramaterapie .................................................................................................. 26

4.7

Aromaterapie .................................................................................................. 27

4.8

Kognitivní trénink .......................................................................................... 29

4.9

Zooterapie ...................................................................................................... 29

4.9.1

Canisterapie ............................................................................................ 30

4.9.2

Felinoterapie ........................................................................................... 30

4.10 Aktivity pro osoby upoutané na lůžko, nepohyblivé, těžce tělesně nebo mentálně postižené, s vážnými komunikačními problémy ....................................... 31 4.10.1

Validace .................................................................................................. 32

4.10.2

Preterapie ................................................................................................ 32

4.10.3

Reminiscence .......................................................................................... 33

5

5

KVANTITATIVNÍ VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ...................................................... 35 5.1

Cíle výzkumného šetření a pracovní hypotézy .............................................. 35

5.2

Charakteristika zkoumaného souboru ............................................................ 37

5.3

Metodika výzkumu......................................................................................... 37

5.4

Organizace výzkumného šetření .................................................................... 38

5.5

Statistické metody .......................................................................................... 38

5.6

Analýza a interpretace výsledků výzkumného šetření ................................... 39

5.6.1 6

Testování hypotéz ................................................................................... 65

DISKUZE ............................................................................................................. 77

DOPORUČENÍ PRO PRAXI ....................................................................................... 83 ZÁVĚR ......................................................................................................................... 86 ANOTACE ................................................................................................................... 88 LITERATURA A PRAMENY ..................................................................................... 89 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 92 SEZNAM GRAFŮ ....................................................................................................... 93 SEZNAM TABULEK .................................................................................................. 95 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 97 PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 98

6

ÚVOD

Demografický vývoj obyvatelstva v České republice je jednoznačný. Vzhledem k nízké porodnosti a stále se prodlužující délce života, naše populace stárne a stárnout bude i nadále. Skutečnosti, že stárnoucích a starých lidí stále přibývá, bychom proto měli věnovat dostatečnou pozornost. Této, zcela specifické skupině obyvatelstva, bychom měli vytvořit vhodné podmínky pro prožití klidného, důstojného, ale také aktivního stáří. Vytvoření vhodných podmínek zahrnuje mimo jiné zvýšení počtu jednotlivých zařízení pro seniory, vhodnou úpravu jejich prostředí a také nabídku vhodných aktivizačních činností. Stáří je sice závěrečná etapa lidského života, to ale neznamená, že ho jedinec nemůže prožít důstojně a aktivně. Vytvořit vhodný aktivizační program není jednoduché, a proto by se na něm měla podílet řada odborníků i laiků. Aktivizace v gerontologii je velmi důležitý a široký pojem. Klienty můžeme aktivizovat, ať už v užším nebo širším slova smyslu, např. pomocí nejrůznějších způsobů terapie (ergoterapie, arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie, aromaterapie, psychoterapie…), nejrůznějších pohybových aktivit, či s pomocí zvířat (zooterapie). Aktivizace se netýká pouze soběstačných klientů, ale např. také klientů upoutaných na lůžko, či jinak postižených (validace, preterapie, reminiscence). Jednotlivé aktivity mohou být prováděny s klienty individuálně, či skupinově. Úroveň aktivizace v jednotlivých zdravotnických, či sociálních zařízeních je různá a podílí se na ní celá řada osob, včetně samotného klienta. Vzhledem k tomu, že aktivizační programy v jednotlivých zdravotnických, či sociálních zařízeních pro seniory nabývají různých podob, rozhodla jsem se pro svou diplomovou práci zvolit právě téma ,,Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních.“ Zajímám se o toto téma, protože jsem se setkala s geriatrickými pacienty jak ve zdravotnických, tak i v sociálních zařízeních. Chtěla bych zjistit, jak se tato zařízení liší v oblasti aktivizace seniorů. Zajímá mne, zda jsou senioři dostatečně aktivizováni i ve zdravotnických zařízeních, přestože je zde péče

7

orientovaná především na zdravotní stav seniorů. Myslím si, že aktivizace by měla být důležitou součástí péče o seniory ve všech typech zařízení. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je rozdělena do 5 kapitol, ve kterých se věnuji obecné charakteristice stárnutí a stáří, zdravotně - sociální problematice ve stáří, programování aktivit a možnostem aktivizace seniorů. V praktické části se věnuji kvantitativnímu výzkumu.

8

1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Charakterizovat pojem stárnutí není jednoduché. Existuje celá řada definic stárnutí. Souhrnně můžeme říci, že stárnutí a stáří je fyziologickou součástí lidského života.1 I přes relativně velké množství nashromážděných poznatků nelze jednoznačně definovat jev stárnutí, ani odpovědět na otázku, proč stárneme. Stárnutí je proces, kdy nastupují v jednotlivých orgánech na všech úrovních specifické degenerativní, morfologické a funkční změny. Nástup těchto změn nastává v ontogenezi jedince v různou dobu a pokračuje různou rychlostí. Jedná se tedy o proces disociovaný, dezintegrovaný a asynchronní.2 Stárnutí je posledním přechodným obdobím v životě každého člověka a také poslední možností, kdy je možné aktivně ovlivnit kvalitu stáří.3 Stáří přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale také úbytek energie a nezbytnou proměnu osobnosti směřující k jejímu konci.4 Stáří může mít různé podoby. Senioři se mezi sebou podstatně liší zdravotním a funkčním stavem, sociální situací, úrovní soběstačnosti, zájmy, bytovými podmínkami, finančním zajištěním a také životními zkušenostmi. Mezi charakteristické rysy procesu stárnutí patří zejména individuální progresivní pokles řady fyziologických funkcí, snížená odolnost organismu vůči nemocem a snížená schopnost organismu vyrovnávat se se škodlivými vlivy. Kromě toho také dochází ke zvýšení mortality a řada onemocnění se může projevovat

1

Srov. MLÝNKOVÁ, J., Péče o staré občany, s. 13.

2

Srov. WEBER, P., Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 13.

3

Srov. GRUBEROVÁ, B., Gerontologie, s. 5.

4

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II: Dospělost a stáří, s. 299.

9

nespecifickými příznaky (např. snížené vnímání bolesti). Stav organismu také často neodpovídá kalendářnímu věku seniorů.5 Stárnutí se týká jak sféry biologické, tak i sféry psychologické a sociální. Fenomény ze všech těchto oblastí se vzájemně prolínají a vytvářejí celkový obraz přirozeného stárnutí člověka. Nejznámější a nejpoužívanější dělení věku je klasifikace dle Světové zdravotnické organizace: 45 – 59 let = střední věk 60 – 74 let = ranné stáří 75 – 89 let = vlastní stáří, sénium 90 a více let = dlouhověkost

1.1

Biologické stárnutí

Mezi důležité poznatky týkající se biologického stárnutí patří především zhoršené smyslové vnímání (zrak, sluch, čich, hmat, chuť), snížené adaptační schopnosti organismu a menší odolnost organismu proti zátěži. Významné je také zpomalení psychomotorického tempa a vedení vzruchů. V průběhu stárnutí a stáří také dochází k úbytku aktivní tělesné (svalové) hmoty a k poklesu svalové síly. Snižuje se množství celkové tělesné vody a dochází k úbytku kostní hmoty. V jednotlivých tkáních a orgánech probíhá řada involučních změn, které ovlivňují strukturu a funkci těchto částí organismu Jednotlivými důležitými orgány, mezi které patří zejména mozek, srdce, či ledviny, protéká menší množství krve.

5

Srov. EYBL, V., ČERNÁ, P., Základy geriatrické farmakoterapie, s. 8.

10

1.2

Psychické stárnutí

V této oblasti existují velké interindividuální a intraindividuální rozdíly. Důležitá je především osobnost člověka. Integrita osobnosti zůstává zachována, obvykle se mění jen dílčí funkční schopnosti osobnosti, zejména poznávací schopnosti (vnímání, myšlení, paměť). Charakteristické osobnostní rysy získávají nebo upadají ve své intenzitě. Citové prožívání ztrácí na intenzitě. Převládá touha po pohodlí a soukromí. V průběhu stárnutí se často objevují změny poznávacích (kognitivních) schopností. Zpomaluje se psychomotorické tempo, což se projevuje především v zátěžových situacích. Často je ochuzena fantazie a objevuje se nechuť řešit aktuální problémy, proto starý člověk často působí dojmem bezradnosti. Toto postupné oslabování psychických funkcí je možné do určité míry kompenzovat (zvýšená opatrnost, racionalizace činností, zpomalení tempa, větší volní úsilí, využití životních zkušeností). Objevují se také změny paměti a učení. Starý člověk si obtížně vybavuje některé názvy, hůře udrží v paměti nové poznatky, ale oživují se staré vzpomínky. Je také nižší koncentrace pozornosti. Všechny psychické změny ale nesměřují jen k horšímu, naopak. Často se např. zvyšuje vytrvalost, stupňuje se trpělivost a pochopení pro motivy jednání ostatních vrstevníků. U normálního stáří nechybí soudnost a zlepšuje se rozvaha (,,moudré stáří“).6

1.3

Sociální stárnutí

Stáří bylo z hlediska historie převážně akceptováno, někdy i uctíváno a oslavováno. Jindy bylo stáří spíše odmítáno. Obecně můžeme říci, že dokud bylo málo pravděpodobné, že se člověk dožije vyššího, či vysokého věku, bylo stáří převážně ctěno a bylo považováno spíše za záležitost individuální, než společenskou. Se zvyšující se pravděpodobností, že se člověk dožije vysokého věku, se stáří stalo společenským jevem. Sociální struktura každé společnosti je neoddělitelně 6

Srov. PACOVSKÝ, V., Geriatrie: geriatrická diagnostika, s. 23 - 24.

11

spojena se společenskými vztahy. Tyto vztahy se vždy promítají do hodnocení a sebehodnocení určité věkové skupiny obyvatel. Proto se postoj společnosti ke stáří mění. Důležité jsou také vztahy a sociální interakce mezi jednotlivými generacemi. Pokud integrace staré populace a společnosti nefunguje dobře, vzniká uvnitř staré generace pocit izolovanosti a bezmoci. Každý stárnoucí, či starý člověk, je členem společnosti a společnost by se měla naučit vnímat stáří jako přirozenou součást života. Pokud nedochází k dostatečné integraci seniorů do společnosti, jedná se o segregaci této skupiny lidí, v souvislosti s tím vzniká řada společenských problémů. Sociální stáří bývá často ztotožňováno s odchodem do důchodu. Člověk odchází na tzv. ,,zasloužený odpočinek“, ale sám často tuto roli neakceptuje, zejména pokud je stále v dobré psychické a fyzické kondici. Penzionovaný člověk se často dostává do role ,,nemít roli“. Sebehodnocení takových lidí je často velmi nízké. Sociologové se tímto problémem zabývají a v literatuře se objevuje několik modelů, jak tuto obtížnou situaci vhodně řešit.7

Cíle péče o seniory v ČR

1.4

Mezi hlavní cíle péče o seniory patří zejména rozšiřování ambulantní péče (primární i komunitní), zkracování hospitalizací na co nejkratší možnou dobu (bez zbytečného čekání na lůžka zařízení následné péče) a minimalizace dlouhodobé, případně trvalé ústavní péče. Primární péči zajišťují praktičtí lékaři, kteří uplatňují metody primární, sekundární

i

terciální

prevence,

zajišťují

dispenzarizaci

rizikových

klientů

a spolupracují také s ostatními složkami primární péče, zejména s rodinnými příslušníky, agenturami domácí péče, pečovatelskou službou a sociálními pracovníky. Potřeba zdravotní péče u seniorů stoupá a jsou to právě senioři, kteří nejčastěji tyto ordinace navštěvují. Jde o místo prvního kontaktu seniora s lékařem a tato péče by rozhodně

neměla

být

podceňována.

Jedná

zdravotně - sociální péče.

7

Srov. PACOVSKÝ, V., O stárnutí a stáří, s. 45 - 46.

12

se

o

poskytování

komplexní

Ani komunitní ošetřovatelství není žádnou novinkou v ošetřovatelství a mělo by se dále rozvíjet. Už před několika stoletími lidé stonali více doma, než v institucích a také v posledních letech převládá tendence řešit co nejvíce zdravotních problémů doma (v komunitě) a zkracovat tak pobyt v lůžkových zařízeních jen na nezbytně nutnou dobu.8

8

Srov. JAROŠOVÁ, D., Úvod do komunitního ošetřovatelství, s. 39.

13

2

ZDRAVOTNĚ - SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA VE STÁŘÍ

Celé dlouhé minulé období bylo charakterizováno snahou o výrazné resortní rozdělení problematiky na zdravotní a sociální oblast, bez nutné provázanosti. I v současnosti přetrvává rozdělení na zdravotní a sociální problematiku. Toto rozdělení často vychází nejen z nepochopení celé citlivé oblasti životního dění, ale především z ekonomického přístupu a tzv. resortismu.9 Zdravotní a sociální péči o seniory není možné kategoricky oddělovat. Naopak je nutné uvědomit si, jak úzce spjaty tyto druhy péče jsou. Jednotlivé druhy péče o seniory na sebe musí navazovat a vzájemně se prolínat. Nemůžeme říci, že senioři potřebují pouze zdravotní, nebo naopak pouze sociální péči. Z tohoto důvodu se mimo jiné samotný název zdravotně - sociální péče píše záměrně bez rozdělovníku, aby byla patrná její vzájemná a v péči o seniory tolik významná provázanost. Tato vzájemná propojenost zdravotní a sociální problematiky patří k hlavním problémům geriatrické medicíny.10 Význam a potřeba zdravotně - sociální péče v posledních letech stále vzrůstá. Můžeme říci, že všude tam, kde je poskytována zdravotní péče, je nutné současně zajistit také péči sociální. Každá změna zdravotního stavu znamená pro seniory také změnu v oblasti sociální. Mezi tyto sociální důsledky nemocí patří zejména změny v oblasti trávení volného času, sociální izolace v důsledku nemoci či změna postavení seniora ve společnosti.11

9

Srov. VURM, V., Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního lékařství, s. 13.

10

Srov. KALVACH, Z. aj., Geriatrie a gerontologie, s. 120.

11

Srov. KUZNÍKOVÁ, I., a., Sociální práce ve zdravotnictví, s. 102.

14

2.1

Současná situace v poskytování zdravotnických služeb

Pojem zdravotní péče v sobě zahrnuje zdravotní péči o akutně a chronicky nemocné jedince, či osoby postižené úrazem nebo vrozenou vadou. Dále zahrnuje prevenci nemocí a úrazů, komplexní rehabilitaci a opatření vedoucí k udržení zdraví.12 Zdravotnická zařízení, která tuto péči poskytují, můžeme rozdělit na ambulantní a lůžková. Mezi zařízení ambulantní péče patří zejména ordinace praktických lékařů pro děti a dorost, ordinace gynekologů, praktických zubních lékařů a ordinace odborných ambulantních specialistů. Mezi zařízení lůžkové péče patří především nemocnice, či odborné léčebné ústavy, jako jsou např. léčebny pro dlouhodobě nemocné a rehabilitační ústavy.13 Zdravotní péče může být seniorům poskytována na standardních odděleních, kde je léčba zaměřena na jejich základní onemocnění, anebo na specializovaných geriatrických odděleních, mezi které patří např. léčebny dlouhodobě nemocných, oddělení následné péče nebo rehabilitační oddělení. Výhodou oddělení, či zařízení, které se zaměřují výhradně na geriatrickou péči je, že zde pracuje dostatečně kvalifikovaný personál, zaměřený na péči o geriatrické pacienty. Tito pracovníci si jsou vědomi jednotlivých specifik týkajících se chorob ve stáří, specifických potřeb starých lidí a umí je adekvátním způsobem uspokojovat. I ve zdravotnických zařízeních, jejichž cílem je především řešení zdravotních problémů seniorů, je nutné zaměřit se na řešení jejich sociální situace. Vysoká nemocnost starších osob je hlavní příčinou vysoké spotřeby zdravotní péče. Náklady na zdravotní péči o seniory přesahují 35 % z celkových nákladů na zdravotnictví. Senioři jsou stále častěji klienty jak praktických lékařů, tak i specialistů. Vzhledem k demografickému stárnutí populace, dochází k tzv. geriatrizaci medicíny, která se týká zvyšujícího se počtu seniorů nad 65 let ve většině lékařských oborů. Současná medicína vyžaduje, aby i u osob nejvyšších věkových skupin byly 12

Srov. VURM, V., Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního lékařství, s. 28.

13

Tamtéž, s. 32.

15

zdravotnické služby využívány účelně, tedy aby byly pro klienta maximálně přínosné a bezpečné.14

2.2

Současná situace v poskytování sociálních služeb

V České republice byla dříve oblast péče o seniory na okraji společenského i politického zájmu. Poskytovatelé péče o seniory se dlouhou dobu museli vypořádávat s akutním nedostatkem finančních prostředků, a místo úsilí o zlepšování kvality, tak spíše bojovali o přežití. Za posledních 20 let prošel ale segment péče o seniory v praxi mnoha významnými změnami.15 Situace v oblasti poskytování sociálních služeb se v posledních letech výrazně změnila k lepšímu, a to zejména po tom, co vstoupil v platnost zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento zákon se dotkl všech uživatelů sociálních služeb a osob v nepříznivé sociální situaci, protože nastolil nová pravidla a vytyčil směr všeobecně od institucionalizace k deinstitucionalizaci. Celkově můžeme situaci charakterizovat jako základní transformaci sociálních služeb.16 Významnou odlišností je změna ve financování poskytovaných sociálních služeb. Základ tvoří příspěvek na péči, který je přiznán nesoběstačným osobám v rozsahu čtyř stupňů závislosti a slouží k pokrytí nákladů spojených s poskytovanou sociální službou. Rozšířilo se také spektrum poskytovatelů sociálních služeb. Zejména v terénních a ambulantních službách významně participují nestátní neziskové organizace. Každý člověk v tísni má právo na bezplatné základní sociální poradenství, při kterém je mu doporučena vhodná kombinace několika druhů sociálních služeb, nebo jen jeden nejvhodnější, či dvě služby ambulantní a terénní. Možnost využívání

14

Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 1.

15

Srov. MÁTL, O., a JABŮRKOVÁ, M., Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR, s. 12.

16

Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s. 30.

16

kombinace služeb dává velký prostor k dalšímu setrvání ve vlastním sociálním prostředí. Tím je naplněn záměr a prakticky uskutečněna deinstitucionalizace.17

Etika zdravotně - sociální péče

2.3

Etika je vědecká disciplína, jejímž objektem je mravnost. Morálka je představována systémem pravidel a norem, které určují chování a jednání lidí. Každý obor lidské činnosti má svou morálku a má ji také ošetřovatelství.18 Povolání, v jejichž centru pozornosti stojí člověk, zvláště člověk v nouzové situaci či znevýhodněném postavení, kladou na mravní profil svých pracovníků zvýšené etické nároky. V nejširším slova smyslu hovoříme o etice pomáhajících profesí.

Na

předním

místě

potom

stojí

etika

zdravotnických

pracovníků.

Nejznámějším vyjádřením základních morálních a etických povinností lékaře je Hippokratova přísaha. Mezi základní principy této přísahy patří princip nepoškození, neboli postup ,,lege artis“, či princip dobročinění, který zavazuje zdravotníka aktivně jednat v zájmu života a zdraví klienta. Neméně důležitý je princip autonomie klienta, který odráží právo informovaného klienta na sebeurčení, právo svobodně volit diagnostický a léčebný postup i právo takový postup odmítnout.19 Všichni pracovníci, ale také rodina a další osoby, by si měli při poskytování zdravotně - sociálních služeb uvědomovat jedinečnost každého klienta. Toto respektování jedinečnosti každého člověka v každodenním životě vytváří předpoklad respektu, úcty a tolerance a přispívá k celkovému zlepšení mezilidských vztahů. Často býváme svědky devalvace, diskriminace a jiných negativních projevů vůči osobám v komplikované situaci. Důležité je uvědomit si, že s lidskými právy se rodíme a máme je po celý život.20

17


18

Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Etika v ošetřovatelství, s. 11.

19

Srov. VURM, V., Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního lékařství, s. 93-95.

20


17

Existuje řada dokumentů, jejichž úkolem je ochrana práv vybraných skupin osob. Patří mezi ně zejména Listina základních práv a svobod, Práva seniorů, Práva hospitalizovaných osob, Charta práv tělesně postižených osob, Evropská charta pacientů seniorů nebo Charta práv umírajících. Osoby pracující v jednotlivých zdravotnických, či sociálních zařízeních, by měly znát obsah a význam těchto významných dokumentů a uplatňovat jejich hlavní zásady v praxi.

18

PROGRAMOVÁNÍ AKTIVIT

3

3.1

Aktivita ve stáří

Program aktivit znamená celkový proces, ve kterém je každému poskytnuta příležitost žít způsobem, který mu nejlépe vyhovuje, a pokračovat v tom, co je pro něj důležité. Takový program musí být prováděn rozumně a uvážlivě. Pracovníci v jednotlivých typech zdravotnických i sociálních zařízení by měli znát hodnotu a význam aktivizačních programů. Měli by být seznámeni a vyškoleni v technikách aktivizace. Špatně vedené nebo nevhodné programování je v lepším případě neúčinné a v nejhorším případě může dokonce ublížit. 21 Aktivita, a to nejen ve stáří, mobilizuje psychickou i fyzickou stránku osobnosti člověka. Nečinnost může v pokročilejším věku být počátkem nezadržitelného úpadku. Vede k depresím, k urychlení fyziologických procesů stárnutí a také k rozpadu osobnosti. Aktivita, psychická i fyzická, zpomaluje procesy stárnutí. Je pravda, že starý člověk má právo na odpočinek, ale nesmí propadnout nečinnosti. Jediná cesta, jak procesy stárnutí zpomalit, je udržení starého člověka v aktivitě s přihlédnutím k jeho možnostem a schopnostem.22 O aktivizaci v gerontologii můžeme hovořit jednak v užším a jednak v širším slova smyslu. Aktivizace v užším slova smyslu zahrnuje problematiku osob s ohroženou nebo již ztracenou soběstačností. Jde tedy o prevenci imobilizačního syndromu, ergoterapii s nácvikem všedních činností a obnovou soběstačnosti, resocializaci, organizaci zdravotně - sociálních služeb s preferencí ambulantní složky. V tomto případě je důležité vypracování individuálního programu zdravotně - sociální péče pro klienty s nízkým funkčním potenciálem a hrozící, či rozvíjející se závislostí, jak v péči ústavní, tak ambulantní. Pouze takovýto individuální plán, který vychází z konkrétních osobnostních a funkčních charakteristik klienta a jeho sociálního 21

Srov. ZGOLA, J., M., Úspěšná péče o člověka s demencí, s. 148.

22

Srov. ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŽKOVÁ, J., Přehled vývojové psychologie, s. 147.

19

zázemí, může vést k racionální aktivizaci s dosažením výsledků, které budou uspokojivé pro klienta, jeho rodinu i ošetřující personál. Gerontologická aktivizace v širším slova smyslu zahrnuje mozkový trénink, zajištění podmínek pro smysluplné a uspokojující trávení volného času, či udržování a rozvíjení pohybových aktivit, včetně vytrvalostní kondice.23 Aktivizace může být individuální, či skupinová. V zařízeních, kde je klientům poskytována následná lůžková péče, je velmi vhodná skupinová aktivizace, kdy se odborný zdravotnický pracovník věnuje současně více klientům. Jde o prostředek, kterým lze nahradit nedostatek pracovníků a prostoru (stačí menší místnost nebo prostorná část chodby). Ideální počet klientů ve skupině je do 12. Vyšší počet se nedoporučuje vzhledem k postižení jednotlivých účastníků (zhoršená mobilita, nedoslýchavost, nejistota).24

3.2

Proč je aktivita důležitá?

,,Něco dělat“, znamená pro většinu lidí synonymum pro výraz ,,být naživu“. Většina lidí pokračuje v činnosti, kterou si vybrali, a to tak dlouho, dokud nezemřou. Jelikož každý člověk je unikátní osobnost, musí být program aktivit plánovaný individuálně. Vzhledem k tomu, že potřeby člověka jsou uspokojeny tehdy, když je vyhověno celé paletě věcí, které tvoří jeho život, musí program aktivit čerpat ze spektra každodenních aktivit stejně, jako z mimořádných událostí. 25 Aby byla činnost smysluplná, musí splňovat určitá kritéria. Každá prováděná činnost musí být příjemná, musí být prováděna dobrovolně a má mít jasný účel. Každá činnost by měla být také společensky přijatelná a neměla by vést k neúspěchu.26

23

Srov. Sborník konference praktická gerontologie, s. 42 - 43.

24

Srov. KLUSOŇOVÁ E., a PITNEROVÁ, J., Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti, s. 95. 25

Srov. ZGOLA, J., M., Úspěšná péče o pacienta s demencí, s. 150.

26

Srov. Tamtéž, s. 153.

20

MOŽNOSTI AKTIVIZACE SENIORŮ

4

4.1

Geriatrická ergoterapie

Ergoterapie je zdravotnická disciplína, která využívá specifické diagnostické a léčebné postupy, event. činnosti při rehabilitaci jedinců každého věku, s různým typem postižení, kteří jsou dočasně, či trvale fyzicky, psychicky, smyslově nebo mentálně postiženi. Cílem ergoterapie je dosáhnout maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí, a tím zvýšit kvality jejich života. V českých podmínkách jde ale stále především o ,,léčbu prací“, odlišnou od ,,pracovní rehabilitace“, jako procesu obnovy práceschopnosti a znovuzačlenění do zaměstnání.27 Mezi ergoterapeutické aktivity v geriatrii patří hodnocení funkční zdatnosti seniorů v rozsahu aktivit každodenního života pomocí testu základních všedních činností podle Barthelové (ADL) a testu instrumentálních všedních činností (IADL) i výkonových testů. Stejně důležité je také hodnocení náročnosti a bezpečnosti domácího prostředí seniorů s návrhem jeho úprav. Mezi ergoterapeutické aktivity dále patří také nácvik všedních činností v rozsahu ADL a IADL s důsledným přihlédnutím ke konkrétnímu přirozenému prostředí daného klienta. Dále výběr, testování, nácvik používání a ověřování účelnosti kompenzačních pomůcek, tzv. adjuvantik, s možností jejich denního použití v prostředí, ve kterém senior žije. Významnou součástí je také komplexní práce s klienty trpícími syndromem demence, což je mimořádně rozsáhlá a závažná oblast činnosti, která se dostává do popředí ergoterapie v ústavní péči i v komunitních centrech. Dále provádění aktivit zaměřených na pohybovou koordinaci i jemnou motoriku, provádění kognitivní rehabilitace, stimulování, podmiňování, mozkového tréninku a rehabilitace fatických poruch, včetně využití

27

Srov. KALVACH, Z., aj., Geriatrie a gerontologie, s. 423.

21

počítačových programů. Ergoterapeuté se také snaží o zaškolení seniorů ve využívání nových technologií, či netradičních technik a postupů včetně práce s počítači. 28

4.2

Arteterapie

Arteterapie je jedním z psychoterapeutických postupů. Opírá se o klientův výtvarný projev, jako o hlavní léčebný prostředek. Nejde zde o dokonalé dílo, ale o proces tvorby. Existuje několik arteterapeutických technik, mezi které patří např. koláž výstřižků, sestavování objektů z přírodních materiálů, tématická kresba, či modelování. Jednotlivé výtvarné techniky slouží k tomu, aby klientům usnadnily vyjadřování svých pocitů. Tyto techniky umožňují terapeutovi rozpoznat některé, jinak těžko přístupné, osobnostní rysy klientů. Arteterapie je vhodná zejména pro klienty, kteří se obtížně vyjadřují slovy, což jsou zejména senioři, mentálně hendikepovaní, děti nebo klienti trpící psychózami. 29 Bc. Jitka Hodáňová ve své diplomové práci na téma ,,Využití terapií u seniorů v ústavní péči“ uvádí, že: ,,Arteterapii můžeme vymezit dvojím způsobem. V širším slova smyslu znamená léčbu uměním. Sem můžeme zařadit např. hudbu, poezii, prózu, divadlo, tanec a výtvarné umění. V užším slova smyslu arteterapie znamená léčbu výtvarným uměním.“ 30 Tento druh terapie může probíhat ve formě individuální, či skupinové. Při individuální arteterapii je důležitá spolupráce klienta a terapeuta. Je vhodnější pro klienty, kteří nejsou schopni pracovat ve skupině, skupinu by rušili, nebo jejich problém vyžaduje všechnu pozornost terapeuta.31 Skupinová forma arteterapie se provozuje většinou v uzavřených skupinách, jejichž sestavení není náhodné. Jedná se např. o klienty s podobným onemocněním,

28

Srov. KALVACH, Z., aj., Geriatrie a gerontologie, s. 424.

29

Srov. CASEOVÁ, C., DALLEYOVÁ, T., Arteterapie s dětmi, s. 9 - 10.

30

HODÁŇOVÁ, J., Využití terapií u seniorů v ústavní péči, s. 39.

31


22

stejného věku, ženské nebo mužské skupiny a jiná dělení v rámci jednotlivých organizací a léčeben. Při práci se seniory je velmi důležitý sociální kontakt, ze kterého se někdy díky vybudování důvěry zrodí i následná terapeutická práce. U každého klienta se vždy musí individuálně hledat možnosti jeho aktivizace formou arteterapie. Při práci s některými klienty může být terapeutickým záměrem reagovat na špatnou paměť, třes (u klientů s Parkinsonovou chorobou), špatný zrak, či sluch, různými terapeutickými postupy (výtvarnou činností, terapií hudbou, společným čtením, či skládáním veršů). S gerontologickými klienty je lepší provádět arteterapii individuální, už pro zmiňovaný sociální kontakt a jeho potřebu. Práce arteterapeuta je velmi krásná, ale i náročná. Terapeut je vždy nastaven k člověku, ať už jeho onemocnění či omezení a podmínky jsou jakékoliv. Porozumí-li terapeut dobře svým klientům nejenom v produkovaném umění, ale především ve společném dialogu s nasloucháním a hledáním, má arteterapie obrovský význam, a to jistě v životě každého člověka, i když se ve většině případů nejedná o arteterapii klinickou, ale spíše o relaxační a oddechovou.32

4.3

Psychoterapie

Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a vznikl složením dvou slov: ,,psýché“ a ,,therapón“. Slovo ,,psýché“ původně znamenalo duši a touto oblastí se v současné době zabývá obor psychologie. Slovo ,,therapón“ původně znamenalo služebník a dnes terapií rozumíme vědecké postupy, jimiž pomáháme uzdravení. Z vědních oborů se dnes terapii věnuje zejména medicína. Z uvedeného vyplývá, že v případě psychoterapie mají psychologické a lékařské vědy k sobě velmi blízko.33 Vymětal ve své knize dále uvádí, že: ,,Psychoterapie je především léčbou (sekundární prevencí), ale i profylaxí (primární prevencí) a rehabilitací (terciální

32

Srov. HEŘMANOVÁ, J., Zkušenosti s arteterapií, Sociální služby, 2010, č. 10, s. 30 - 31.

33

Srov. VYMĚTAL, J., Obecná psychoterapie, s. 19.

23

prevencí) poruch zdraví, která se uskutečňuje výhradně psychologickými prostředky, tedy prostředky komunikační a vztahové povahy.“34 Tento druh terapie se užívá jako metoda první volby a hlavní postup při prevenci, léčbě a rehabilitaci poruch zdraví, nebo jako metoda podpůrná (doplňková). V případě podpůrné psychoterapie jde o kombinaci s farmakoterapií, či s jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu ke klientovi a jeho rodině. Těžiště léčby bývá v tomto případě v nepsychologických postupech. 35 Pokud jde o věkové rozpětí klientů, u kterých je indikována psychoterapie, je hlavním kritériem ochota a schopnost kvalitní komunikace. Spodní hranice je u běžně nadaných dětí 3 roky a horní věková hranice pro užití psychoterapie je výhradně daná již zmíněnou schopností a ochotou kvalitní komunikace ze strany seniora, což je zcela individuální záležitost. U klientů vyššího věku se obvykle spokojujeme s podpůrnou psychoterapií (individuálními nebo skupinovými rozhovory, muzikoterapií apod.) a velký význam přikládáme také socioterapii (léčbě lidským prostředím).36

4.4

Tanečně - pohybová terapie

Existuje několik definic tanečně - pohybové terapie. Při jejich shrnutí zjistíme, že jde o psychoterapeutické využití pohybu v procesu, jehož cílem je dosažení emoční a fyzické integrace klienta. Jedná se o metodu, která mj. umožňuje redukovat pocity úzkosti. Tento druh terapie umožňuje klientovi, aby lépe poznal své tělo, svůj pohybový styl a jeho souvislost s aktuálním emočním stavem a osobnostními rysy. V tanečně-pohybové terapii není důležité, zda klient umí tančit nebo ne. Nemusí mít s tancem ani žádné předchozí zkušenosti. Každý pohyb a jeho kvalita se zde cení, není kladen důraz na estetičnost pohybu, ale na výpověď, kterou o sobě klient svým pohybem činí. Cílem tohoto druhu terapie je dosažení změny v duševním životě 34

VYMĚTAL, J., Obecná psychoterapie, s. 20.

35

Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 211.

36


24

a chování. Tato terapie je vhodná např. pro klienty, kteří mají potíže s verbální komunikací, nedokáží rozpoznat, pojmenovat nebo vyjádřit své pocity, či u klientů s významným napětím v těle. 37 Pohyb je pro člověka důležitý z několika důvodů. Zlepšuje zdravotní stav, spánek, chrání před nemocemi. Dále také zvyšuje výkonnost jednotlivých orgánů, posiluje srdce, zlepšuje plicní ventilaci a pohyblivost kloubů. Pohybová aktivita také navozuje řadu pozitivních emocí a zlepšuje duševní zdraví. Vhodná pohybová aktivita také prodlužuje délku života.38

4.5

Muzikoterapie

Muzikoterapie je terapeutický přístup z oblasti tzv. expresivních terapií. Expresivní znamená, že tato terapie pracuje s výrazovými uměleckými prostředky, které mají v tomto případě hudební povahu. Pojem muzikoterapie se překládá jako léčení či pomoc člověku pomocí hudby. Můžeme se také setkat s pojmem hudební terapie. Tento druh terapie se rozvíjí ve vzájemné interakci s jinými vědními obory, které pomáhají utvářet teorii a praxi muzikoterapie. V nejtěsnějším kontaktu je zejména s hudebními, psychologickými, psychoterapeutickými, pedagogickými a medicínskými obory.39 V oboru ošetřovatelství aktivní hudební zkušenost snižuje úzkost, bolest a pocit nepohodlí. Pomáhá rozvíjet pocit kontroly, odvrací pozornost od nemoci, zvyšuje kvalitu okolního prostředí a celkové péče a zlepšuje náladu.40

37

Srov. ČÍŽKOVÁ, K., Tanečně-pohybová terapie, s. 31 - 37.

38

Srov. MLÝNKOVÁ, J., Pečovatelství 1. Díl. Učebnice pro obor sociální péče – pečovatelská činnost, s. 243.

39

Srov. KANTOR, J., aj., Základy muzikoterapie, s. 21-22.

40


25

V muzikoterapii je velmi důležité celostní pojetí, které je vedeno snahou o syntézu pohledů a přístupů ke klientovi. Snaží se nahlížet na člověka z hlediska jeho nedělitelné biopsychosociální jednoty.41 Muzikoterapie může být doporučena zejména klientům s chronickým, duševním, tělesným, či psychosomatickým onemocněním. Dále je vhodná pro klienty s poruchou spánku, psychiatrickým onemocněním, či zhoubným onemocněním.42

4.6

Dramaterapie

Dramaterapie má řadu definic. Pokud je shrneme, můžeme říci, že jde o využití dramatických či divadelních postupů, které pomáhají zmírnit sociální a psychologické problémy, či mentální onemocnění. Jedná se o léčebně - výchovnou disciplínu, díky které jedinec poznává sebe samého. Můžeme se s ní setkat ve formě individuální i skupinové.43 Na dramaterapii participují klienti, kteří mají stejné specifické problémy, či potřeby, které se saturují, či řeší institucionální cestou. Jedním z jejich cílů je to, aby si klient vytvořil reálnou zpětnou vazbu, sebereflexi, a aby byl schopen přehodnotit nesprávný životní postoj, či vzorec chování.44 Klientela dramaterapie je poměrně široká. Největší skupinu klientů tvoří mentálně postižení jedinci a klienti s psychiatrickou diagnózou. Dále jde o jedince, kteří trpí, nebo jim hrozí sociální vyloučení a o seniory. Ze zaměření na klientelu vyplývají i specifické cíle dramaterapie, které jsou velmi variabilní. U seniorů můžeme za specifický cíl považovat cvičení paměti, či schopnost uvědomění si toho, co v životě dokázali a že jejich další život má smysl.45

41

Srov. KANTOR, J., aj., Základy muzikoterapie, s. 65.

42

Srov. FELBER, R., REINHOLD, S., a STUCKERT, A., Muzikoterapie. Terapie zpěvem, s. 79 - 81.

43

Srov. VALENTA, M., Dramaterapie, s. 23.

44


45


26

Dramaterapie má několik forem. Ambulantní forma je většinou záležitostí denních center, či občanských sdružení, zatímco klinická forma se týká léčeben a psychiatrických oddělení či klinik. Další formou je realizace dramaterapeutických lekcí v denních stacionářích, kde je tento druh terapie obvykle brán jako jedna ze stěžejních psychoterapeutických aktivit. Dramaterapie může být také individuální, ale mnohem častěji se setkáváme se skupinovou formou.46

4.7

Aromaterapie

Termín ,,aromaterapie“ pochází od francouzského chemika René - Maurice Gattefossého, který vyrůstal v okolí Lyonu na začátku 20. stol. Jeho výzkum ukázal, že mnoho aromatických olejů má lepší antiseptické účinky, než syntetické látky, které se v té době používaly. Již staří Egypťané poznali sílu parfémů. Hippokrates, nazývaný ,,otcem medicíny“, říkal, že cesta ke zdraví vede přes každodenní aromatické koupele a masáže vonnými oleji. Od 15. do 17. stol. bylo v Evropě napsáno několik knih o bylinách, včetně popisů metod, jak z nich extrahovat a používat oleje. V 19. stol. byly esenciální oleje široce používány v medicíně. V lékárnách bylo prodáváno mnoho aromatických látek, které se používaly jako ochrana proti epidemiím.47 Aromaterapii je možné využívat u klientů s celou řadou onemocnění, jako jsou onemocnění

dýchacího,

oběhového,

trávicího,

imunitního,

reprodukčního,

kostrosvalového, či kožního systému. Pro každé onemocnění jsou doporučeny jednotlivé směsi esenciálních olejů a metody jejich použití. Při provádění aromaterapie má velký význam holistický přístup ke klientovi. Cílem tohoto přístupu je léčit celého člověka, jeho mysl, tělo i duši. Součástí schopnosti aromaterapeuta je výběr správné kombinace esenciálních olejů, které

46

Srov. VALENTA, M., Dramaterapie, s. 42.

47

Srov. SIBLEY, V., Aromaterapie pro každého, s. 12 - 13.

27

klientovi pomohou znovu nabýt psychického, fyzického a duševního zdraví a rovnováhy.48

48

Srov. FARRER - HALLSOVÁ, G., Aromaterapie od A do Z, s. 12 - 13.

28

4.8

Kognitivní trénink

Kognitivní (poznávací) funkce patří mezi základní funkce našeho mozku. Jedná se zejména o paměť, pozornost, zrakově - prostorové schopnosti, jazyk a myšlení. Tyto funkce nám umožňují poznávat okolní svět, vstupovat do interakcí s druhými lidmi, plánovat naše jednání. Pokud jsou tyto funkce nějakým způsobem oslabeny, ztrácí se tím i kus našeho svébytného já a běžné denní fungování se pro nás stává obtížné, ne - li nemožné.49 Termín kognitivní trénink, znamená procvičování kognitivních schopností u zdravých osob, které se touto činností aktivizují a podílí se tak na prevenci kognitivních poruch ve smyslu involučních změn. Setkáváme se také s pojmem kognitivní rehabilitace, což znamená nápravu poškozených kognitivních funkcí. Trénink kognitivních funkcí je často chybně pojímán ve formě drilu, který klienty odrazuje a demotivuje. Základem má být zábavnost a odlehčení, procvičování kognitivních funkcí formou hry, či přirozeného soutěžení. V současné době existují buď komplexní tréninky kognitivních funkcí, které procvičují všechny poznávací schopnosti, anebo tréninky jednotlivých kognitivních schopností, jako jsou např. tréninky paměti.50

4.9

Zooterapie

Zooterapie je léčba pomocí zvířat. Jedná se o kontakt a komunikaci s nimi, péči o ně, dotýkání se jich a hlazení. Jde o poměrně nový obor, který si začíná získávat své místo v oblasti pomoci, či léčby. Jde o aktivní, či pasivní kontakt se zvířetem, který ovlivňuje psychickou, fyzickou i sociální pohodu klienta a její využití je tedy velmi smysluplné.

49

Srov. KLUCKÁ, J., VOLFOVÁ, P., Kognitivní trénink v praxi, s. 13.

50

Srov. Tamtéž, s. 19 - 20.

29

V zooterapii se používají drobná domácí zvířata, hospodářská zvířata, exotická zvířata nebo také jejich kombinace. Zvířata mohou být v geriatrických zařízeních prospěšná v celé řadě věcí. V těchto zařízeních často převládá pocit neužitečnosti a nepotřebnosti. Zvířata ale, vyžadují každodenní péči, pevný režim dne, motivují a život s nimi dostává smysl a řád. Slouží také jako motivace k nácviku mluvení, nebo pro cvičení jemné motoriky hlazením a krmením. Terapie pomocí zvířat se osvědčila i při útlumových stavech a při depresích. Domovy pro seniory jsou do značné míry organizované a tím je téměř vyloučena osobní odpovědnost obyvatel. Zvířata jsou často tím jediným, za co ještě může senior převzít zodpovědnost.51

4.9.1

Canisterapie

Název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Tento druh terapie klade důraz především na řešení psychologických problémů, citových a sociálně - integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné, zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Canisterapie se uplatňuje zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají, nebo je nelze použít. Využívá se např. jako součást komplexní terapie v geriatrii (demence, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, deprese, maladaptace, ztráta důvodu k žití…). Dále se využívá při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími klienty, při práci s mentálně, či smyslově postiženými, u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fóbie), v logopedické a rehabilitační praxi (zde zejména jako motivační prvek), nebo při výskytu apatie.52

4.9.2

Felinoterapie

Felinoterapie je založena na podobném principu jako canisterapie, ale v tomto případě se využívá terapeutického působení kočky. Tato terapie je podle mého názoru 51

Srov. GALAJDOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie, s. 24 - 25.

52

Srov. Tamtéž.

30

méně známá než canisterapie, i když kočky jsou v mnoha ohledech stejně vhodné jako psi. Kočky navíc nemusí procházet žádnými zvláštními zkouškami jako psi a pro některá zařízení bývají pro svou menší velikost přijatelnější. Nutné je stoprocentní zdraví kočky a klidná povaha. Felinoterapie může být prováděna i prostřednictvím návštěvní služby, což je aktivita, kdy je kočka donesena klientovi, ale v zařízení nebydlí. Je vědecky dokázáno, že působení kočky na člověka snižuje tepovou frekvenci a krevní tlak. ,,Nevědecky“ neboli lidsky, je příjemnou společnicí, sedí člověku na klíně, zklidňuje. Vrní, dává nám svou lásku, pocit potřebnosti, přijímá nás takové, jací jsme, nekritizuje a jen tiše poslouchá. Na otázku, která kočka je nejvhodnější, není jednoznačná odpověď. Právě ta, která má ráda lidi, jejich přítomnost, mazlení a doteky. Při práci se seniory a kočkou je často využívána reminiscence (vzpomínání). Vzpomínky ve vztahu ke zvířatům jsou většinou pozitivní, což ulehčuje práci. 53

4.10

Aktivity pro osoby upoutané na lůžko, nepohyblivé, těžce tělesně nebo mentálně postižené, s vážnými komunikačními problémy

Typickým znakem lidské činnosti je pohyb. Absenci fyzické činnosti u osob s poruchami mobility pomáhají řešit kompenzační pomůcky, které mohou nahradit některé činnosti rukou a nohou a mohou tak podpořit zachování maximálního možného stupně soběstačnosti. Také vhodná úprava prostředí může posílit funkční kapacitu člověka a minimalizovat rozsah omezení. Vedle toho hraje důležitou úlohu celé sociální prostředí, ať už je to rodina, komunitní podpora, dobrovolníci, pečovatelská služba nebo celý pečovatelský tým v případě institucionální péče. Pokud je možné se s člověkem upoutaným na lůžko dorozumět, pokud řeč, vědomí, ani kognitivní funkce nejsou porušeny, nabízí se celá řada individuálních

53

Srov. HASTRMANOVÁ, L., Felinoterapie aneb není kočka jako kočka, Sociální služby, 2010, č. 6 - 7, s. 34 - 35.

31

i skupinových aktivit, které mohou přispět ke zlepšení kvality života člověka s postižením.54

4.10.1

Validace

Validace je metoda sociální pracovnice paní Feilové. Svou metodu založila na zkušenostech z celoživotní práce s geriatrickou populací. Filozofie její metody vychází ze zásad humanistické psychologie: každý člověk má svou cenu bez ohledu na svou odlišnost a duševní stav. Každé životní období má svůj specifický smysl a lidské chování má své příčiny. A proto je třeba, abychom byli tolerantní, snažili se vcítit se do chování druhých a naučili se empatii projevovat. Validovat znamená hodnotit, vzít na vědomí city druhých jako pravdivé. Popřením jejich citů popíráme je samé. Musíme se snažit rozumět i tomu, co se nám zdá nelogické nebo nerealistické. Přijímáme i fantazie, protože ty mají také svůj smysl a jsou často založené na vzpomínkách. Mezi hlavní cíle validace patří pomoci vyřešit nedořešené problémy z minulosti, pomoci lidem vyrovnat se se životem, snížit stres způsobený životními ztrátami. Dalším cílem je vrátit lidem pocit vlastní hodnoty a také to, aby se lidé cítili spokojenější.55

4.10.2

Preterapie

Jde o specifický postup, který umožňuje navázat kontakt s lidmi, o kterých se říká, že nereagují na terapeutické působení. Patří mezi ně zejména dlouhodobě hospitalizovaní chroničtí klienti na psychiatrických odděleních, mentálně retardovaní, či klienti s duševní poruchou. V praxi se často setkáváme s tím, že zdravotníci věnují lidem, kteří obtížně komunikují, nebo nemohou komunikovat vůbec, mnohem menší pozornost, než ostatním klientům. Nemluví s nimi, nereagují na jejich neverbální projevy a chovají se, jakoby tito klienti byli hluší. Poskytnout pomoc těmto klientům je velmi těžké, protože 54

55

Srov. KALVACH, Z., Geriatrie a gerontologie, s. 448. Srov. RHEINWALDOVÁ, E., Novodobá péče o seniory, s. 42.

32

neumíme vstoupit do jejich vnitřního a uzavřeného světa a nejsme schopni porozumět jejich potřebám. Preterapie se snaží uplatňovat přístup, který je orientovaný na konkrétního klienta. Je postavena na principu zrcadlení, což znamená, že terapeut klientovi zrcadlí to, co vnímá. Opakuje to, co mu klient sděluje, aby lépe pochopil jeho způsob uvažování. Snaží se přesněji poznat jejich pocity a prožitky, snaží se pomoci klientům navázat kontakt se sebou samými, s druhými a s realitou. Preterapie může být přínosná jak pro psychology a psychiatry, tak také pro sociální pracovníky, ergoterapeuty a další zdravotníky.56

4.10.3

Reminiscence

Schopnost aktivně si vybavovat vzpomínky patří k základním vlastnostem lidské psychiky. Při vzpomínání vstupují staré paměťové stopy do vědomí člověka, který má tak možnost znovu prožívat události svého života, přehodnocovat je, opět je začleňovat do svého životního příběhu a do obrazu sebe sama. Jde o oživování minulosti v představách, při vyprávění příběhů, či při kreativní činnosti a o subjektivní interpretaci minulé zkušenosti své vlastní i druhých lidí, osobních zážitků i historických událostí. Vzpomínání má v duševním životě člověka své nezastupitelné místo.57 Využití vzpomínek při práci se seniory v institucích pomáhá zlepšit jejich celkový psychický, funkční i zdravotní stav. Jde o prostředek, který usnadňuje seniorům přechod z původního bydliště do nového domova. Jde o důležitou metodu zvládání adaptačního procesu. Reminiscenční techniky umožňují klientům bilancovat, vrátit se ve svých vzpomínkách, uzavřít to, co nebylo v životě dokončené a dávají smysl prožitému životu. Vzpomínání také usnadňuje vzájemnou komunikaci a stimuluje kontakty. Pomocí reminiscenčních technik se klient může vyrovnat se závažnými

životními

událostmi

a

hodnotit

je

s odstupem

a

nadhledem.

56

Srov. PROUTY, G., DION, VAN WERDE, D., a PORTNER, M., Preterapie, s. 3.

57

Srov. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M., Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory, s. 14.

33

Do reminiscenčních technik bývají také zapojeni dobrovolníci, či rodinní příslušníci a dochází tak ke zlepšení vzájemných vztahů.58

58

Srov. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M., Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory, s. 54 - 55.

34

KVANTITATIVNÍ VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

5

5.1

Cíle výzkumného šetření a pracovní hypotézy

Cíle výzkumu: 1. Zjistit rozdíl v aktivizaci seniorů mezi zdravotnickými a sociálními zařízeními. 2. Zjistit možné problémy týkající se aktivizace seniorů.

Hypotézy 1H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků. 1HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků. 2H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou canisterapie. 2HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou canisterapie. 3H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a upřednostňovanými druhy aktivizačních činností. 3HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a upřednostňovanými druhy aktivizačních činností. 4H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivizačními činnostmi. 4HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivizačními činnostmi. 5H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivizačními činnostmi. 35

5HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivizačními činnostmi. 6H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a zdravotním stavem aktivizovaného klienta. 6HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a zdravotním stavem aktivizovaného klienta. 7H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nucením klientů do aktivizace. 7HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nucením klientů do aktivizace. 8H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě. 8HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě.

36

5.2

Charakteristika zkoumaného souboru

Zkoumaný soubor tvoří všeobecné sestry, ošetřovatelé, sanitáři, ergoterapeuti, fyzioterapeuti, pracovníci v sociálních službách a pracovníci pro základní výchovnou nepedagogickou činnost, kteří pracují v konkrétních zdravotnických zařízeních (Geriatrické a rehabilitační centrum Kladno s.r.o., Léčebna dlouhodobě nemocných a oddělení následné péče Ústřední vojenské nemocnice Praha) a v sociálních zařízeních (Domov seniorů Nové Strašecí, Domov pro seniory Kladno, Domov Unhošť, poskytovatel sociálních služeb). Všichni tito pracovníci se podílí na tvorbě a realizaci programu aktivizačních činností a mým cílem je prostřednictvím dotazníku zjistit, do jaké míry dochází v uvedených zdravotnických a sociálních zařízeních k aktivizaci klientů. Výběr souboru je nepravděpodobnostní (nenáhodný) a byl proveden na základě výběru úsudkem. Respondenti museli splňovat několik kritérií. Museli souhlasit s vyplněním dotazníku, pracovat v uvedených zdravotnických, či sociálních zařízeních, podílet se na aktivizaci seniorů a muselo jim být více než 18 let.

5.3

Metodika výzkumu

Pro svůj výzkum jsem zvolila metodu dotazníku, který byl zcela anonymní. Předem jsem připravila a pečlivě formulovala standardizovaný soubor otázek, na který respondenti odpovídali písemnou formou. Tato technika je velmi efektivní, vzhledem k tomu, že pojme vysoký počet respondentů v poměrně krátkém čase. Je zde zaručena anonymita a ,,interviewer bias“ je prakticky vyloučeno. Získané údaje je možné hromadně počítačově zpracovat. Nevýhodou je, že není jisté, zda odpovídal skutečně daný respondent. Další nevýhodou může být to, že respondent nemusí zcela rozumět otázce a není možné mu ji upřesnit. Použitý dotazník (viz. příloha č. 1) jsem sestavila samostatně za pomoci vedoucí práce paní PhDr. Marie Mackové, PhD. Tento dotazník obsahuje celkem

37

26 položek. U každé položky měl respondent na výběr několik možností odpovědí. V úvodu dotazníku byli respondenti informováni o tom, že dotazník je zcela anonymní, uvedené údaje budou použity pouze k vypracování mé diplomové práce a také, že mají vždy zvolit pouze jednu odpověď. Jeho vyplnění bylo zcela dobrovolné.

5.4

Organizace výzkumného šetření

Výzkumné šetření jsem zahájila v březnu 2011. Vlastnímu šetření předcházelo podání žádosti o realizaci výzkumného šetření vedení jednotlivých zdravotnických a sociálních zařízení (viz. přílohy 2 - 6). Následovala spolupráce s vrchními sestrami, které distribuovaly dotazníky jednotlivým respondentům. Sběr dat byl ukončen v dubnu 2011, aby zjištěné údaje mohly být zpracovány a z výsledků vyvozeny příslušné závěry.

5.5

Statistické metody

Pro zpracování shromážděných dat byl použit tabulkový editor Microsoft Office Excel 2003 a statistický program Statistica 9.1. Jako první jsem vytvořila datovou tabulku v programu Excel, ve které jednotlivé řádky znamenaly odpovědi daného respondenta a jednotlivé sloupce znamenaly data pro jednu proměnnou. Data byla zakódována. Dalším krokem bylo vytvoření grafického a číselného popisu rozložení dat a následně jejich vzájemné porovnání. Následovalo statistické zpracování dat, což sloužilo pro zhodnocení mnou stanovených hypotéz.

38

5.6

Analýza a interpretace výsledků výzkumného šetření

Při realizaci výzkumného šetření bylo distribuováno celkem 210 dotazníků. Z celkového počtu se vrátilo 205 dotazníků vyplněných a 5 nevyplněných. Z těchto 205 vyplněných dotazníků muselo být 14 vyřazeno pro nesprávné vyplnění. Šetření se tedy zúčastnilo celkem 191 respondentů. Z tohoto celkového počtu bylo 94 dotazníků ze zdravotnických zařízení a 97 ze sociálních zařízení. 1. Osobní kontakt klientů s dobrovolníky Tabulka č. 1: Osobní kontakt klientů s dobrovolníky Osobní kontakt klientů s dobrovolníky

n

%

pravidelně nepravidelně vůbec ne Součet celkem

40 120 31 191

21,0 62,8 16,2 100,0

Osobní kontakt klientů s dobrovolníky

16 %

21 % pravidelně nepravidelně vůbec ne 63 %

Graf č. 1. Osobní kontakt klientů s dobrovolníky Z celkového počtu respondentů uvedlo 120 (62,8 %), že klienti přichází do styku s dobrovolníky nepravidelně. 40 (21,0) % uvedlo, že klienti přichází do styku

39

s dobrovolníky pravidelně a 31 (16,2 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení nepřichází klienti s dobrovolníky do styku vůbec. 2. Docházka canisterapeutů do zařízení

Tabulka č. 2: Docházka canisterapeutů do zařízení Docházka canisterapeutů do zařízení

n

%


17 107 67 191

8,9 56,0 35,1 100,0

Docházka canisterapeutů do zařízení

9% 35 % pravidelně nepravidelně vůbec ne 56 %

Graf č. 2: Docházka canisterapeutů do zařízení

107 (56,0) % respondentů uvedlo, že do jejich zařízení dochází canisterapeuté nepravidelně, 67 (35,1 %) respondentů uvedlo, že do jejich zařízení nedochází canisterapeuté vůbec a pouze 17 (8,9 %) respondentů uvedlo, že do jejich zařízení dochází canisterapeuté pravidelně.

40

3. Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou výchovnou činnost

Tabulka č. 3: Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou činnost Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou výchovnou činnost

n

%


163 25 3 191

85,3 13,1 1,6 100,0

Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou činnost

13 %

2% pravidelně nepravidelně vůbec ne 85 %

Graf č. 3: Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou činnost 163 (85,3 %) respondentů uvedlo, že aktivity pod vedením ergoterapeuta či pracovníka pro základní nepedagogickou činnost probíhají v jejich zařízení pravidelně. 25 (13,1 %) respondentů uvedlo, že tyto aktivity probíhají v jejich zařízení nepravidelně a pouze 3 (1,6 %) respondenti uvedli, že tyto aktivity v jejich zařízení vůbec neprobíhají.

41

4. Společenské akce v zařízení

Tabulka č. 4: Společenské akce v zařízení Společenské akce

n

%


98 69 24 191

51,3 36,1 12,6 100,0

Společenské akce v zařízení

13 % pravidelně nepravidelně 51 % 36 %

vůbec ne

Graf č. 4: Společenské akce v zařízení 98 (51,3 %) respondentů uvedlo, že společenské akce probíhají v jejich zařízení pravidelně. 69 (36,1 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení probíhají společenské akce nepravidelně a 24 (12,6 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení vůbec neprobíhají společenské akce.

42

5. Upřednostňované druhy aktivizačních činností Tabulka č. 5: Upřednostňované druhy aktivizačních činností Upřednostňované druhy aktivizačních činností

n

%

individuální aktivity skupinové aktivity Součet celkem

51 140 191

26,7 73,3 100,0

Upřednostňované druhy aktivizačních činností

27 %

individuální aktivity skupinové aktivity 73 %

Graf č. 5: Upřednostňované druhy aktivizačních činností 140 (73,3 %) respondentů uvedlo, že klienti v jejich zařízení upřednostňují skupinové aktivity a 51 (26,7 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení klienti upřednostňují naopak individuální aktivity.

43

6. Nejčastější typy individuálních aktivit

Tabulka č. 6: Nejčastější typy individuálních aktivit Nejčastější typy individuálních aktivit

n

%

předčítání nebo četba knih individuální poslech hudby bazální stimulace osobní kontakt s dobrovolníky Součet celkem

79 55 28 29 191

41,4 28,8 14,6 15,2 100,0

Nejčastější typy individuálních aktivit

předčítání nebo četba knih individuální poslech hudby

15 % 41 %

15 %

bazální stimulace osobní kontakt s dobrovolníky

29 %

Graf č. 6: Nejčastější typy individuálních aktivit 79 (41,4 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení je nejčastější individuální aktivitou předčítání nebo četba knih. 55 (28,8 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení je nejčastější aktivitou individuální poslech hudby. 29 (15,2 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení probíhá nejčastěji individuální kontakt s dobrovolníky a 28 (14,6 %) respondentů uvedlo, že se v jejich zařízení u klientů nejčastěji provádí bazální stimulace.

44

7. Nejčastější typy skupinových aktivit Tabulka č. 7: Nejčastější typy skupinových aktivit Nejčastější typy skupinových aktivit

n

%

kondiční cvičení společné zpívání společná posezení při vybraných příležitostech společná tvorba výrobků Součet celkem

64 12 65 50 191

33,5 6,3 34,0 26,2 100,0

Nejčastější typy skupinových aktivit

34 %

26 %

kondiční cvičení společné zpívání

6%

34 %

společná posezení při vybraných příležitostech společná tvorba výrobků

Graf č. 7: Nejčastější typy skupinových aktivit 65 (34,0 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení probíhají ze skupinových aktivit nejčastěji společná posezení při vybraných příležitostech. 64 (33,5 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení se nejčastěji provádí kondiční cvičení. 50 (26,2 %) respondentů uvedlo, že klienti v jejich zařízení nejčastěji společně tvoří výrobky a 12 (6,3 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení je nejčastější skupinovou aktivitou společné zpívání.

45

8. Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny

Tabulka č. 8: Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny? Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny

n

%

klientům dlouhodobě upoutaným na lůžko dezorientovaným klientům duševně nemocným klientům klientům s poruchou komunikace soběstačným, chodícím klientům Součet celkem

46 2 2 26 115 191

24,0 1,1 1,1 13,6 60,2 100,0

Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny

klientům dlouhodobě upoutaným na lůžko dezorientovaným klientům

24 % 1% 1% 14 %

60 %

duševně nemocným klientům klientům s poruchou komunikace soběstačným, chodícím klientům

Graf č. 8: Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny 115 (60,2 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení jsou aktivizační činnosti nabízeny nejčastěji soběstačným, chodícím klientům. 46 (24,0 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení jsou aktivizační činnosti nabízeny nejčastěji klientům dlouhodobě upoutaným na lůžko. 26 (13,6 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení jsou tyto aktivity nejčastěji nabízeny klientům s poruchou komunikace. 2 (1,1 %) respondenti uvedli,

že

aktivizační

činnosti

jsou

v jejich

zařízení

nabízeny

nejčastěji

dezorientovaným klientům a další 2 (1,1 %) respondenti uvedli, že tyto aktivity jsou v jejich zařízení nabízeny nejčastěji duševně nemocným klientům. 46

9. Nabízení aktivizačních činností všem klientům Tabulka č. 9: Nabízení aktivizačních činností všem klientům Nabízení aktivizačních činností všem klientům

n

%

ano ne Součet celkem

140 51 191

73,3 26,7 100,0

Nabízení aktivizačních činností všem klientům

26,7 % ano ne 73,3 %

Graf č. 9: Nabízení aktivizačních činností všem klientům 140 (73,3 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení jsou aktivizační činnosti nabízeny opravdu všem klientům, s různou úrovní soběstačnosti, zatímco 51 (26,7 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení nejsou tyto činnosti nabízeny všem klientům, s různou úrovní soběstačnosti.

47

10. Uspokojení potřeb konkrétního klienta

Tabulka č. 10: Uspokojení potřeb konkrétního klienta Uspokojení potřeb konkrétního klienta

n

%


172 19 191

90,1 9,9 100,0

Uspokojení potřeb konkrétního klienta

10 %

ano ne

90 %

Graf č. 10: Uspokojení potřeb konkrétního klienta 172 (90,1 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení je při výběru aktivizačních činností kladen důraz na uspokojení potřeb konkrétního klienta a 19 (9,9 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení není při výběru aktivizačních činností kladen důraz na uspokojení potřeb konkrétního klienta.

48

11. Nucení klientů do aktivizace

Tabulka č. 11: Nucení klientů do aktivizace Nucení klientů do aktivizace

n

%


42 149 191

22,0 78,0 100,0

Nucení klientů do aktivizace

22 %

ano ne 78 %

Graf č. 11: Nucení klientů do aktivizace 149 (78,0 %) respondentů uvedlo, že se nikdy při výkonu svého povolání nesetkali s ,,nucením“ klientů do aktivizace, zatímco 42 (22,0 %) respondentů uvedlo, že se s takovýmto ,,nucením“ klientů do aktivizace někdy během výkonu svého povolání setkali.

49

12. Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta

Tabulka č. 12: Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta

n

%

ano ne částečně Součet celkem

156 4 31 191

81,7 2,1 16,2 100,0

Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta

16 % 2% ano ne částečně 82 %

Graf č. 12: Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta 156 (81,7 %) respondentů uvedlo, že si myslí, že prostředí, ve kterém senior žije je důležité z hlediska jeho aktivizace. 31 (16,2 %) respondentů uvedlo, že si myslí, že prostředí, ve kterém senior žije je částečně důležité z hlediska jeho aktivizace a 4 (2,1 %) respondenti uvedli, že si myslí, že toto prostředí není z hlediska aktivizace klientů důležité.

50

13. Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení

Tabulka č. 13: Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení

n

%


165 26 191

86,4 13,6 100,0

Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení

14 %

ano ne

86 %

Graf č. 13: Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení 165 (86,4 %) respondentů uvedlo, že prostředí v jejich zařízení je uspokojující vzhledem k provádění aktivizačních činností, zatímco 26 (13,6 %) respondentů uvedlo, že prostředí v jejich zařízení uspokojující není.

51

14. Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení Tabulka č. 14: Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení

n

%


166 25 191

86,9 13,1 100,0

Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení

13 %

ano ne

87 %

Graf č. 14: Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení 166 (86,9 %) respondentů uvedlo, že prostory v jejich zařízení jsou uspokojující vzhledem k provádění aktivizačních činností a 25 (13,1 %) respondentů uvedlo, že prostory v jejich zařízení nejsou uspokojující vzhledem k provádění aktivizačních činností.

52

15. Dostatek času pro aktivizační činnosti

Tabulka č. 15: Dostatek času pro aktivizační činnosti Dostatek času pro aktivizační činnosti

n

%


117 74 191

61,3 38,7 100,0

Dostatek času pro aktivizační činnosti

39 % ano ne 61 %

Graf č. 15: Dostatek času pro aktivizační činnosti 117 (61,3 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení je dostatek času pro realizaci aktivizačních činností a 74 (38,7 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení naopak nemají dostatek času pro realizaci aktivizačních činností.

53

16. Ochota personálu k aktivizaci

Tabulka č. 16: Ochota personálu k aktivizaci Ochota personálu k aktivizaci

n

%


184 7 191

96,3 3,7 100,0

Ochota personálu k aktivizaci

4% ano ne

96 %

Graf č. 16: Ochota personálu k aktivizaci 184 (96,3 %) respondentů uvedlo, že personál v jejich zařízení je ochotný provádět aktivizační činnosti a pouze 7 (3,7 %) respondentů uvedlo, že personál v jejich zařízení není ochotný provádět aktivizační činnosti.

54

17. Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě?

Tabulka č. 17: Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě? Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě?

n

%


119 72 191

62,3 37,7 100,0

Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě?

38 % ano ne 62 %

Graf č. 17: Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě? 119 (62,3 %) respondentů uvedlo, že někdy mají pocit, že se klient pouze snaží ,,vyhovět“ aktivizující osobě a 72 (37,7 %) respondentů uvedlo, že nemají pocit, že se klient někdy snaží pouze ,,vyhovět“ aktivizující osobě.

55

18. Aktivizace je součást pracovní náplně

Tabulka č. 18: Aktivizace je součást pracovní náplně Aktivizace je součást pracovní náplně

n

%


119 72 191

62,3 37,7 100,0

Aktivizace je součást pracovní náplně

38 % ano ne 62 %

Graf č. 18: Aktivizace je součást pracovní náplně 119 (62,3 %) respondentů uvedlo, že považují aktivizační činnosti za povinnou součást své pracovní náplně a 72 (37,7 %) respondentů uvedlo, že nepovažují aktivizační činnosti za povinnou součást své pracovní náplně.

56

19. Zachování důstojnosti klienta při aktivizaci

Tabulka č. 19: Zachování důstojnosti klienta při aktivizaci Zachování důstojnosti klienta při aktivizaci

n

%


191 0 191

100,0 0,0 100,0

191 (100,0 %) respondentů uvedlo, že se v jejich zařízení klade důraz na zachování důstojnosti klienta v průběhu jeho aktivizace.

57

20. Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem

Tabulka č. 20: Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem

n

%

ano ne neumím posoudit Součet celkem

174 0 17 191

91,1 0,0 8,9 100,0

Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem

0%

9% ano ne neumím posoudit

91 %

Graf č. 19: Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem 174 (91,1 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení jsou prováděné aktivizační činnosti přiměřené fyzickým schopnostem klienta. 17 (8,9 %) respondentů uvedlo, že neumí posoudit, zda jsou prováděné aktivizační činnosti v jejich zařízeních přiměřené fyzickým schopnostem klienta. Možnost ne nezvolil ani jeden respondent.

58

21. Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem

Tabulka č. 21: Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem

n

%


170 2 19 191

89,0 1,1 9,9 100,0

Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem

1 % 10 % ano ne neumím posoudit 89 %

Graf č. 20: Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem 170 (89,0 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení jsou prováděné aktivizační činnosti přiměřené mentálním schopnostem klienta. 19 (9,9 %) respondentů uvedlo, že neumí posoudit, zda jsou prováděné aktivizační činnosti přiměřené mentálním schopnostem klienta a 2 (1,1 %) respondenti uvedli, že prováděné aktivizační činnosti nejsou přiměřené mentálním schopnostem klienta.

59

22. Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci

Tabulka č. 22: Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci

n

%


129 43 19 191

67,5 22,6 9,9 100,0

Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci

10 % 23 %

ano ne neumím posoudit 67 %

Graf č. 21: Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci 129 (67,5 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení je dostatek kvalifikovaných osob, které dokáží cíleně programovat aktivity pro klienty. 43 (22,6 %) respondentů uvedlo, že v jejich zařízení není dostatek kvalifikovaných osob, které dokáží cíleně programovat aktivity pro klienty a 19 (9,9 %) respondentů uvedlo, že neumí posoudit, zda je v jejich zařízení dostatek kvalifikovaných osob, které dokáží cíleně programovat aktivity pro klienty.

60

23. Typ zařízení

Tabulka č. 23: Typ zařízení Typ zařízení

n

%

zdravotnické sociální Součet celkem

94 97 191

49,2 50,8 100,0

Typ zařízení

49 % 51 %

zdravotnické sociální

Graf č. 22: Typ zařízení 97 (50,8 %) respondentů uvedlo, že pracují v sociálním zařízení a 94 (49,2 %) respondentů uvedlo, že pracuje ve zdravotnickém zařízení.

61

24. Pracovní pozice

Tabulka č. 24: Pracovní pozice Pracovní pozice

n

%

sanitář/ka ošetřovatel/ka všeobecná sestra ergoterapeut/ka fyzioterapeut/ka pracovník v soc.službách pracovník pro základní výchovnou nepedagogickou činnost Součet celkem

23 15 85 5 8 54

12,0 7,9 44,5 2,6 4,2 28,3

1 191

0,5 100,0

Pracovní pozice

sanitář/ka ošetřovatel/ka

1%

všeobecná sestra

12 %

28 %

8% ergoterapeut/ka

4%

fyzioterapeut/ka

3% 44 %

pracovník v soc.službách pracovník pro základní výchovnou nepedagogickou činnost

Graf č. 23: Pracovní pozice 85 (44,5 %) respondentů uvedlo, že pracují na pozici všeobecná sestra. 54 (28,3 %) respondentů uvedlo, že pracují na pozici pracovník v sociálních službách. 23 (12,0 %) respondentů uvedlo, že pracují na pozici sanitář/ka. 15 (7,9 %) respondentů uvedlo, že pracují na pozici ošetřovatel/ka. 8 (4,2 %) respondentů uvedlo, že pracují

62

na pozici fyzioterapeut/ka. 5 (2,6 %) respondentů uvedlo, že pracují na pozici ergoterapeut/ka a 1 (0,5 %) respondent uvedl, že pracuje na pozici pracovník pro základní výchovnou nepedagogickou činnost.

25. Pohlaví Tabulka č. 25: Pohlaví Pohlaví

n

%

žena muž Součet celkem

180 11 191

94,2 5,8 100,0

Pohlaví

6%

žena muž

94 %

Graf č. 24: Pohlaví Z celkového počtu respondentů bylo 180 (94,2 %) žen a 11 (5,8 %) mužů.

63

26. Věk

Tabulka č. 26: Věk Věk

n

%

do 20 let 21 – 40 let 41 – 60 let 61 a více let Součet celkem

70 114 6 1 191

36,6 59,7 3,2 0,5 100,0

Věk

3 %1 % 37 %

do 20 let 21 – 40 let 41 – 60 let 61 a více let

59 %

Graf č. 25: Věk 114 (59,7 %) respondentů bylo ve věku 21 – 40 let. 70 (36,6 %) respondentů bylo ve věku do 20 let. 6 (3,2 %) respondentů bylo ve věku 41 – 60 let a 1 (0,5 %) respondent byl ve věku 61 a více let.

64

5.6.1

Testování hypotéz

K testování uvedených hypotéz byl použit Pearsonův chí - kvadrát test. Za hladinu významnosti byla zvolena hodnota p = 0,05. Byly sestaveny kontingenční tabulky a grafy interakcí pro každou testovanou hypotézu. Hypotéza číslo 1: 1H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků. 1HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků.

Tabulka č. 27: Typ zařízení x nabídka dobrovolníků, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty Dobrovolníci 19 21 40 Pravidelně 64 56 120 Nepravidelně 11 20 31 Vůbec ne Celkem 94 97 191

Tabulka č. 28: Typ zařízení x nabídka dobrovolníků, statistická tabulka Statistický test Pearsonův chí-kvadrát

Hodnota testovacího kritéria 3,237

sv

signifikance – p

2

0,198

sv = 2 (stupeň volnosti) p = 0,198 (hladina statistické významnosti) Závěr: p ≥ ,05 = není významnost. 1H0 je potvrzena, tedy ji přijímáme, což znamená, že není závislost mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků. 1HA se zamítá. 65

Hypotéza číslo 2: 2H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou canisterapie. 2HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou canisterapie. Pro ověření hypotézy číslo dva byla agregována data u položky docházení canisterapeutů do zařízení. Sloučením možností „pravidelně“ a „nepravidelně“ vznikla možnost „pravidelně/nepravidelně“. Zůstala zachována třetí možnost „vůbec ne“.

Tabulka č. 29: Typ zařízení x nabídka canisterapie, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty Canisterapie 89 35 124 Pravidelně/nepravidelně 5 62 67 Vůbec ne Celkem 94 97 191

90

89

80 70

62

60 50

Pravidelně/nepravidelně

40

Vůbec ne

35

30 20 10

5

0 zdravotnické

sociální

Graf č. 25 : Typ zařízení x nabídka canisterapie 66

Tabulka č. 30: Typ zařízení x nabídka canisterapie, statistická tabulka Statistický test

Hodnota testovacího kritéria Pearsonův chí-kvadrát 81,587

sv

signifikance – p

1

0,000

sv = 1 (stupeň volnosti) p = 0,000 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,523 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 2H0 se zamítá. 2HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a canisterapií. Jedná se o středně silnou závislost. Hypotéza číslo 3: 3H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a upřednostňovanými druhy aktivizačních činností. 3HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a upřednostňovanými druhy aktivizačních činností. Tabulka č. 31: Typ zařízení x druh aktivizační činnosti, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty Druh aktivizační činnosti 36 15 51 individuální 58 82 140 skupinová Celkem 94 97 191

67

90

82

80 70 58 60 50

individuální skupinová

36

40 30

15

20 10 0 zdravotnické

sociální

Graf č. 26 : Typ zařízení x druh aktivizační činnosti Tabulka č. 32: Typ zařízení x druh aktivizační činnosti, statistická tabulka Statistický test


sv

signifikance – p

1

0,000

sv = 1 (stupeň volnosti) p = 0, 000 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,249 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 3H0 se zamítá. 3HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a druhem aktivizační činnosti. Jedná se o slabou závislost.

68

Hypotéza číslo 4: 4H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivizačními činnostmi. 4HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivizačními činnostmi. Tabulka č. 33: Typ zařízení x nejčastější individuální aktivity, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty Nejčastější individuální aktivity Předčítání nebo četba 37 42 79 knih Individuální poslech 18 37 55 hudby 22 6 28 Bazální stimulace Osobní kontakt 17 12 29 s dobrovolníky Celkem 94 97 191

45 40

42 37

37

35 Předčítání nebo četba knih

30

Individuální poslech hudby

25 20

22 18

Bazální stimulace

17

15

12

Osobní kontakt

10 6 5 0 zdravotnické

sociální

Graf č. 27 : Typ zařízení x nejčastější individuální aktivity 69

Tabulka č. 34: Typ zařízení x nejčastější individuální aktivity, statistická tabulka Statistický test


sv

signifikance – p

3

0,001

sv = 3 (stupeň volnosti) p = 0, 001 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,284 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 4H0 se zamítá. 4HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivitami. Jedná se o slabou závislost. Hypotéza číslo 5: 5H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivizačními činnostmi. 5HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivizačními činnostmi. Tabulka č. 35: Typ zařízení x nejčastější skupinové aktivity, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty Nejčastější skupinové aktivity 45 19 64 Kondiční cvičení 8 4 12 Společné zpívání 10 55 65 Společná posezení Společná tvorba 31 19 50 výrobků Celkem 94 97 191

70

60 55 50 45 40 Kondiční cvičení

31

Společné zpívání

30

Společná posezení 19

20

10

8

19

Společná tvorba výrobků

10 4

0 zdravotnické

sociální

Graf č. 28 : Typ zařízení x nejčastější skupinové aktivity

Tabulka č. 36: Typ zařízení x nejčastější skupinové aktivity, statistická tabulka Statistický test


sv

signifikance – p

3

0,000

sv = 3 (stupeň volnosti) p = 0, 000 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,440 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 5H0 se zamítá. 5HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivizačními činnostmi. Jedná se o středně silnou závislost.

71

Hypotéza číslo 6: 6H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a zdravotním stavem aktivizovaného klienta. 6HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a zdravotním stavem aktivizovaného klienta. Pro ověření hypotézy číslo dva byla agregována data u položky „aktivizační činnosti jsou nabízeny nejčastěji“. První možnost „klientům dlouhodobě upoutaným na lůžko“ zůstala beze změny. Sloučením možností „dezorientovaným klientům“, „duševně nemocným klientům“, „klientům s poruchou komunikace“ a „soběstačným, chodícím klientům“, vznikla možnost „soběstačným klientům“.

Tabulka č. 37: Typ zařízení x zdravotní stav klienta, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení sociální Řádkové součty Zdravotní stav klienta zdravotnické dlouhodobě upoutaný 36 10 46 na lůžko 58 87 145 soběstačný klient Celkem 94 97 191

87

90 80 70 58

60

dlouhodobě upoutaný na lůžko

50 40

soběstačný klient

36

30 20 10 10 0 zdravotnické

sociální

Graf č. 29 : Typ zařízení x zdravotní stav klienta 72

Tabulka č. 38: Typ zařízení x zdravotní stav klienta, statistická tabulka Statistický test


sv

signifikance – p

1

0,000

sv = 1 (stupeň volnosti) p = 0, 000 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,311 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 6H0 se zamítá. 6HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a zdravotním stavem klienta. Jedná se o slabou závislost. Hypotéza číslo 7: 7H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nucením klientů do aktivizace. 7HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nucením klientů do aktivizace. Tabulka č. 39:

Typ zařízení x „nucení“ klientů do aktivizace, kontingenční

tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty „Nucení“ klienta do aktivizace 32 10 42 ano 62 87 149 ne Celkem 94 97 191

73

87

90 80 70

62

60 50

ano

40

ne

32

30 20

10

10 0 zdravotnické

sociální

Graf č. 30 : Typ zařízení x „nucení“ klientů do aktivizace

Tabulka č. 40: Typ zařízení x „nucení“ klientů do aktivizace, statistická tabulka Statistický test


sv

signifikance – p

1

0,001

sv = 1 (stupeň volnosti) p = 0, 001 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,275 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost.

7H0 se zamítá. 7HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a „nucením“ klientů do aktivizace. Jedná se o slabou závislost.

74

Hypotéza číslo 8: 8H0 - Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě. 8HA - Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě. Tabulka č. 41: Typ zařízení x snaha klienta vyhovět aktivizující osobě, kontingenční tabulka KONTINGENČNÍ TABULKA (ABSOLUTNÍ ČETNOST) Typ zařízení zdravotnické sociální Řádkové součty Snaha klienta vyhovět aktivizující osobě 70 49 119 ano 24 48 72 ne Celkem 94 97 191

70 70 60 49

48

50 40

ano ne

30

24

20 10 0 zdravotnické

sociální

Graf č. 31 : Typ zařízení x snaha klienta vyhovět aktivizující osobě

75

Tabulka č. 42: Typ zařízení x snaha klienta vyhovět aktivizující osobě, statistická tabulka

Statistický test


sv

signifikance – p

1

0,001

sv = 1 (stupeň volnosti) p = 0, 001 (hladina statistické významnosti) Cp = 0,239 (Pearsonův kontingenční koeficient) Závěr: p ≤ ,05 = je významnost. 8H0 se zamítá. 8HA se potvrdila, tedy ji přijímáme, což znamená, že je statisticky významná závislost mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě. Jedná se o slabou závislost.

76

6

DISKUZE

Provedením šetření pomocí dotazníkové metody v jednotlivých zdravotnických a sociálních zařízeních jsem zjistila řadu přínosných informací týkajících se konkrétní podoby programu aktivizačních činností a možných problémů v oblasti aktivizace seniorů v těchto zařízeních. Šetření probíhalo celkem ve dvou zdravotnických zařízeních (GaRC Kladno s.r.o. a LDN a oddělení následné péče ÚVN Praha) a ve třech sociálních zařízeních (Domov Unhošť, poskytovatel sociálních služeb, Domov seniorů Nové Strašecí a Domov pro seniory Kladno). Poměr počtu zdravotnických a sociálních zařízení není rovnoměrný vzhledem k tomu, že ze dvou uvedených zdravotnických zařízení jsem získala dostatečný počet vyplněných dotazníků, a proto už nebylo nutné distribuovat dotazníky do dalších zařízení tohoto typu. Naopak pro získání dostatečného počtu dotazníků ze sociálních zařízení bylo nutné dotazníky distribuovat celkem do tří zařízení takového typu. Oba typy zařízení se nachází v okolí mého bydliště, ve středočeském kraji. Na tomto místě považuji za nutné upozornit na jeden problém související s vyplňováním dotazníků. Nejčastější chybou při vyplňování dotazníku bylo to, že respondent pracující ve zdravotnickém zařízení uvedl, že pracuje v zařízení sociálním, či naopak. Tato chyba vypovídá o tom, co většina z nás zná sama z praxe. V sociálních zařízeních jsou umisťováni klienti převážně se zdravotními problémy a naopak ve zdravotnických zařízeních můžeme nalézt klienty s převažujícími sociálními problémy. Respondent si potom není zcela jist tím, v jakém typu zařízení vlastně pracuje. Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 191 respondentů, z nichž největší část tvořily všeobecné sestry a pracovníci v sociálních službách. Přestože v dotazníku je uvedena široká škála pracovních pozic, ve skutečnosti je pozice sanitáře, ošetřovatele a pracovníka v sociálních službách z hlediska jejich náplně práce velmi podobná a záleží na tom, v jakém typu zařízení jedinec pracuje. Podobná náplň práce je také 77

v případě pozice ergoterapeuta a pracovníka pro základní nepedagogickou výchovnou činnost. Z celkového počtu respondentů pracovalo 97 (50,8 %) respondentů v sociálních zařízeních a 94 (49,2 %) respondentů ve zdravotnických zařízeních. Mezi respondenty bylo 180 žen (94,2 %) a 11 mužů (5,8 %), což souvisí s tím, že jak ve zdravotnických, tak v sociálních zařízeních pracují převážně ženy, a možná také s tím, že dotazníky vyplňovaly více ženy, které byly ochotnější spolupracovat a zajímal je výsledek šetření. Nejvíce respondentů bylo ve věku 21 - 40 let. Hypotéza č. 1 se týkala závislosti mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků. Jedná se o jedinou hypotézu, u které nevyšla závislost. Během svého studia jsem napsala bakalářskou práci na téma: ,,Dobrovolnictví v komplexní péči o pacienty“, ve které uvádím, že: ,,Poskytování kvalitní komplexní péče pacientům je hlavní prioritou všech zdravotnických i sociálních zařízení. Jednou z možností, jak kvalitu poskytované péče zvýšit, je zavedení a správné řízení dobrovolnického programu.“ 59 Ve zdravotnickém zařízení GaRC Kladno s.r.o., kde jsem realizovala průzkumné šetření v rámci své bakalářské a nyní i diplomové práce, jsem zjistila, že klienti tohoto zařízení, kteří dobrovolnický program využívali, byli s jeho konkrétní podobou převážně spokojeni. Z výsledků bylo mimo jiné patrné, že frekvence návštěv dobrovolníků klientům úplně nebo téměř vyhovovala. Byla jsem příjemně překvapená, když z výsledků šetření vyšlo, že i klienti jiných zdravotnických, či sociálních zařízení jsou v kontaktu s dobrovolníky, i když je tento kontakt ve většině případů nepravidelný. V rámci zařízení, do kterých byly distribuovány dotazníky, jsem se setkala s větším počtem dobrovolníků ve zdravotnických, než v sociálních zařízeních, ale zároveň také vím, že počty dobrovolníků a míra jejich aktivizace s klienty se mění např. i každý měsíc. Hypotéza č. 2 se týkala závislosti mezi typem zařízení a nabídkou canisterapie. Výsledky průzkumného šetření překvapivě ukazují na to, že canisterapeuté docházejí mnohem častěji do zdravotnických zařízení. Tento fakt mě překvapil, protože bych čekala spíše opačný výsledek. Domnívám se ale, že výsledek je ovlivněn tím, že průzkumné šetření probíhalo mimo jiné také v zařízení GaRC Kladno s.r.o., kde je canisterapie oproti ostatním zařízením poměrně rozšířená a je součástí dobře vedeného 59

VAŇKOVÁ, P., Dobrovolnictví v komplexní péči o pacienty, s. 5.

78

dobrovolnického programu, který zde probíhá. Z toho důvodu většina respondentů pracujících v tomto zařízení zřejmě volila možnost pravidelně, či nepravidelně. V řadě jiných zdravotnických zařízení může nastat problém týkající se využití canisterapie v souvislosti se zvýšenými hygienickými nároky zařízení, stížnostmi ostatních klientů, či rodinných příslušníků apod. V sociálních zařízeních jsem se při výkonu své dosavadní praxe s canisterapií téměř nesetkala. Bc. Monika Švancarová ve své diplomové práci na téma: ,,Význam canisterapie pro klienty domovů pro seniory“ uvádí, že vztah člověka ke zvířeti se ke zkvalitnění života v domovech pro seniory, či v jiných geriatrických zařízeních využívá v zahraničí mnohem déle než v ČR.“60 To je dle mého názoru škoda a měli bychom se snažit tuto metodu uplatňovat mnohem více v oblasti péče o seniory a jejich aktivizace. Hypotéza č. 3 se týkala závislosti mezi typem zařízení a upřednostňovanými druhy aktivizačních činností. Z odpovědí respondentů vyplývá, že ve zdravotnických zařízeních klienti upřednostňují spíše individuální aktivity, zatímco v sociálních zařízeních klienti upřednostňují aktivity skupinové. Z uvedeného je patrné, že ve zdravotnických zařízeních je stále větší důraz kladem na zdravotní problémy klientů a jejich individuální způsob ovlivnění. Skupinové aktivity, z nichž některých jsem se sama zúčastnila, zde probíhají také, ale s menší četností. Fakt, že v sociálních zařízeních klienti upřednostňují skupinové aktivity, mohu ze svých zkušeností potvrdit. Klienti v sociálních zařízeních by neměli být limitováni v oblasti realizace společných aktivit svým zdravotním stavem, a proto sami tyto aktivity vyhledávají. Mohu říci, že nejčastěji probíhají různá společná posezení při vybraných příležitostech, společné oslavy narozenin, hudební akce nebo také skupinový trénink kognitivních funkcí a různá cvičení. Klienti nechtějí být sami, proto vyhledávají společnost ostatních klientů a zaměstnanců, se kterými mohou aktivně a smysluplně trávit svůj volný čas, kterého mají v tomto životním období mnoho. V hypotéze č. 4 jsem se věnovala závislosti mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivizačními činnostmi. Respondenti uvedli, že v obou typech zařízení je nejčastější individuální aktivitou předčítání nebo četba knih. Senioři věnují čtení více času, než mladší generace, i když je ve čtení často limituje zhoršení zrakové ostrosti a další problémy. Kvůli horší výbavnosti paměti, senioři upřednostňují spíše 60

Srov. ŠVANCAROVÁ, M., Význam canisterapie pro klienty domovů pro seniory, s. 32.

79

lehčí četbu, např. články v časopisech, či v novinách. Ani při čtení knihy nemusí být klient sám, může požádat dobrovolníka, či člena rodiny, aby mu předčítal. I když klient v takovém případě není při této aktivitě sám, jedná se stále o individuální aktivitu, protože pozornost je věnována pouze jednomu klientovi. Jak ve zdravotnických, tak v sociálních zařízeních bývají společné knihovny, kde si klienti mohou knihy vypůjčit. Hypotéza č. 5 naopak vypovídá o závislosti mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivizačními činnostmi. Ve zdravotnických zařízeních je nejčastější skupinovou aktivitou kondiční cvičení. Toto opět vypovídá o tom, že ve zdravotnických zařízeních je pozornost věnována především zdravotním problémům klientů, které se pracovníci snaží pozitivně ovlivňovat např. pomocí kondičního cvičení. Pomocí kondičního cvičení klient pozitivně ovlivňuje své zdravotní problémy a současně je ve společnosti dalších klientů, protože se jedná častěji o skupinovou aktivizaci. V sociálních zařízeních naopak nejčastěji probíhají společná posezení při vybraných příležitostech. Tuto možnost zvolila více než polovina respondentů a já tento fakt potvrzuji. Senioři společně slaví narozeniny, státní svátky, rádi společně posedí u kávy a vlastnoručně upečeného cukroví apod. Pro tento typ skupinových aktivit jsou vhodnější podmínky v sociálních zařízeních, klienti je rádi využívají a často se na jejich organizaci a přípravách podílejí. Hypotéza č. 6 se týká závislosti mezi typem zařízení a zdravotním stavem aktivizovaného klienta. Odpovědi respondentů mne nijak nepřekvapily, protože jsem takový výsledek očekávala. Podle respondentů jsou aktivizační činnosti nejčastěji nabízeny soběstačným klientům. Tato skupina zahrnuje kromě soběstačných, chodících klientů také klienty dezorientované, duševně nemocné, či s poruchou komunikace. Je samozřejmé, že aktivizace se mnohem snadněji a lépe provádí u soběstačného, chodícího klienta, než u klienta, který je dlouhodobě upoután na lůžko. Aktivizační činnosti mají ale přínos pro obě skupiny klientů. Pokud se v některých zařízeních věnují aktivizaci pouze nebo převážně soběstačným klientům a klienti upoutaní na lůžko jsou z hlediska aktivizace ponecháni bez povšimnutí, považuji to za velký nedostatek. Příčina problému může být v tom, že zaměstnanci zařízení často nevědí, jaké aktivizační činnosti se mohou u ležících klientů provádět. Neví, co je to validace, preterapie nebo reminiscence a jaký je jejich přínos. Někteří zaměstnanci možná tyto možnosti aktivizace znají, ale jen se jim nechce tyto klienty 80

aktivizovat, protože je to samozřejmě obtížnější a vyžaduje to více času a trpělivosti. To, zda je klient soběstačný, nebo ne, by rozhodně nemělo být rozhodujícím faktorem v oblasti jeho aktivizace. Zda jde o zdravotnické, či sociální zařízení, hraje v této oblasti dle mého názoru také podstatnou roli. Na základě svých vlastních zkušeností z praxe i z rozhovorů s jednotlivými pracovníky, jsem došla k názoru, že ve zdravotnických zařízeních je kladen důraz především na zdravotní stav klienta a aktivizace stojí spíše stranou a je zde brána spíše jako ,,zpříjemnění“ času pro klienty, kteří jsou na tom po zdravotní stránce lépe. Naopak v sociálních zařízeních je díky tomu, že není pozornost tolik věnována zdravotní stránce, více času na onu zmíněnou aktivizaci. Se stejným názorem, či zkušenostmi jsem se několikrát setkala také při rozhovorech se samotnými klienty, kteří toto mohli adekvátně posoudit, protože pobývali nějakou dobu ve zdravotnickém i v sociálním zařízení. Hypotéza č. 7 se týká závislosti mezi typem zařízení a ,,nucením“ klientů do aktivizace. Výsledky vypovídají o tom, že jak ve zdravotnických, tak i v sociálních zařízeních se převážná část respondentů nesetkala při výkonu svého povolání s ,,nucením“ klientů do aktivizace. Přesto ale část respondentů zvolila možnost ano. Tento fakt je v rozporu s výsledky položky č. 19, kde na otázku zda se v daném zařízení klade důraz na zachování důstojnosti klienta v průběhu jeho aktivizace, 100 % respondentů uvedlo, že ano. Pokud by v průběhu aktivizace klientů v obou typech zařízení byl 100 % kladen důraz na zachování jejich důstojnosti, nemohlo by, byť jen v některých případech, docházet k ,,nucení“ klientů do aktivizace. Zachování důstojnosti patří k základním lidským hodnotám. Při poskytování zdravotně - sociální péče je nutné přemýšlet více o klientech a jejich hodnotách a potřebách, než o výkonech. Měli bychom se naučit klientům více naslouchat, vnímat jejich přání a potřeby a také respektovat jejich představy o kvalitně poskytované péče.61 Aktivizace klientů musí být vždy zcela dobrovolná a nikdo je nemůže k účasti na některém druhu aktivizačních činností přemlouvat, či nutit. Klienti by měli být seznámeni s konkrétní nabídkou aktivizačních činností v jejich zařízení, měli by být pozitivně motivováni ke smysluplnému a aktivnímu trávení svého volného času, ať už

61

Srov. HAVRDOVÁ, Z., Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb, s. 137.

81

individuálně či ve skupině, ale nikdy by neměli být do ničeho nuceni. Oni jsou ti, kdo si určují náplň svého volného času. Jana Janků ve své bakalářské práci na téma: ,,Volnočasové aktivity seniorů“ uvádí, že aktivitu si senior vždy musí vybrat sám a tato podmínka platí zejména pro klienty v sociálních zařízeních, kde občas hrozí ,,mírné dotlačení“ do některé aktivity.62 Každý klient, bez rozdílu toho, zda je ve zdravotnickém, či sociálním zařízení, má mít možnost vybrat si, zda vůbec a jakých konkrétních aktivizačních činností se bude, či nebude účastnit, bez toho aniž by byl někým do těchto aktivit ,,nucen“. Bc. Marcela Saparová ve své diplomové práci na téma: ,,Senior v léčebném prostředí“ píše, že stejně, jako stáří může nabývat různých podob, tak se mohou různit i potřeby starých lidí. Dále píše, že pro spokojenost a sebeúctu ve stáří je nutné zachovat si nezávislost a důstojnost.63 Hypotéza č. 8 se týká závislosti mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě, čímž do jisté míry souvisí s hypotézou č. 7. Převážná většina respondentů pracujících ve zdravotnických zařízeních uvedla, že někdy mají pocit, že se klient pouze snaží vyhovět aktivizující osobě. Oproti tomu téměř polovina respondentů pracujících v sociálních zařízeních uvedla, že takový pocit nemají. Tento fakt si vysvětluji tím, že v sociálních zařízeních se klienti účastní různých aktivizačních činností především kvůli sobě, aby smysluplně a aktivně využili to velké množství volného času, které ve stáří mají, a aby byli v kontaktu s ostatními klienty. Nemusí se tedy snažit někomu vyhovět, dělají to pro sebe. Kdežto ve zdravotnických zařízeních se klienti soustředí na svou zdravotní situaci, protože ví, že jejich pobyt zde je jen dočasný, a aby nepůsobili ,,problémy“, raději se některých aktivit zúčastní, aby tak vyhověli aktivizujícím osobám.

62

Srov. JANKŮ, J., Volnočasové aktivity seniorů, s. 39.

63

Srov, SAPAROVÁ, M., Senior v léčebném prostředí, s. 24.

82

DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Jednoznačným doporučením, které by mělo být zásadní pro všechny osoby pracující se starými lidmi, ať už v jakémkoliv typu zařízeních je neoddělovat od sebe zdravotní a sociální péči. Neměli bychom zapomínat na to, že zdravotní problémy mohou a ve stáří také často souvisí s problémy sociálními a naopak. Propojenost zdravotní a sociální problematiky má v oblasti gerontologie nezastupitelné místo, ale v praxi se na to velmi často zapomíná. Pro nás, jako pro zdravotníky, by měl být zdravotní stav seniora a jeho sociální situace stejně důležitá a měli bychom být schopni vhodným způsobem péči z jednotlivých oblastí propojovat. Doporučením pro ty, kteří chtějí klientům poskytovat komplexní péči, je to, aby se dostatečně věnovali každému nově příchozímu klientovi a na základě podrobného sběru údajů společně s klientem a jeho rodinou vyhodnotili klientovu zdravotní i sociální situaci. Na základě zhodnocení situace je vhodné pro každého klienta vypracovat individuální plán péče, kterého se budou všichni po dobu hospitalizace či pobytu klienta v daném zařízení držet a budou ho průběžně plnit, či v případě potřeby upravovat. Následně by klientovi měl být přidělen tzv. klíčový pracovník, který péči vhodně modifikuje dle aktuálních potřeb klienta. Je to pracovník, který je s klientem v úzkém kontaktu, vybírá a nabízí klientovi vhodné aktivizační činnosti a tráví s ním jeho volný čas. I přestože to v některých zařízeních takto opravdu je, myslím si, že je jednomu klíčovému pracovníku přiděleno zbytečně mnoho klientů. Dle mého názoru je optimální počet klientů na jednoho klíčového pracovníka 4 - 5. Kromě klíčového pracovníka by měl v oblasti komplexní péče o klienty hrát podstatnou roli také aktivizační pracovník, který sestavuje vhodnou podobu programu aktivizačních činností, na kterých se sám velkou měrou také podílí. Takto popsaný postup splňují spíše sociální, než zdravotnická zařízení. V sociálních zařízeních, ve kterých jsem realizovala své průzkumné šetření, není kladen hlavní důraz pouze na zdravotní stav klienta, ale individuálně se zabývají i sociální situací a obě oblasti se dle mého názoru snaží propojovat, ať už více, či méně úspěšně. Oproti tomu ve zdravotnických zařízeních mám stále ještě pocit, že prioritou je zdravotní stav 83

klienta a aktivizace může přijít na řadu převážně jen u soběstačných klientů, protože u klientů s nižší úrovní soběstačnosti se řeší stále jejich zdravotní stav. Doporučovala bych častěji hodnotit a dle potřeby vhodně modifikovat individuální plán péče o klienta i program aktivizačních činností, aby byla péče flexibilní, konkrétní a pro klienta byla co největším přínosem. To je, myslím, poměrně častý problém v jednotlivých zařízeních, která sice mají dobře vytvořený např. program aktivizačních činností, ale už delší dobu nezhodnotili jeho aktuální podobu a přínos pro klienty. Oběma typům zařízení bych navrhovala pokračovat ve spolupráci s dobrovolníky a canisterapeuty a pokud to bude jen trochu možné, navýšila bych jejich počet, aby s nimi mohli být klienti v častějším kontaktu. U žádného z klientů jsem se zatím nikdy nesetkala s vyloženě negativním postojem k těmto osobám a naopak považuji jejich činnost za velmi přínosnou, jak pro klienta samotného i pro jeho rodinu a samotné zařízení. Pokud si vedení zařízení není zcela jisto, zda by klienti přivítali častější kontakt s těmito osobami, bylo by vhodné nejprve provést menší šetření, například formou dotazníkového šetření, či rozhovorů s klienty, aby tak zjistili jejich individuální názory. Díky tomu také mohou zmapovat případný zájem klientů o zavedení nových aktivit, mezi které patří např. felinoterapie apod. Navrhovala

bych

také

zintenzivnit

spolupráci

mezi

jednotlivými

typy

zdravotnických a sociálních zařízení, a to nejen ve formě kontaktu zdravotnického zařízení s jiným zdravotnickým, ale i zdravotnických zařízení se sociálními. Jednotliví pracovníci mohou prezentovat způsob péče o klienty v jejich zařízení, podobu programu aktivizačních činností, mohou se také podělit o své zkušenosti v oblasti poskytování komplexní péče a zároveň mohou vzájemně konzultovat a navrhovat vhodná opatření při řešení aktuálních problémů. Stejně tak bych zvážila možnost častějších návštěv, výletů, společných akcí, či např. ,,olympiád“ mezi jednotlivými zařízeními, při kterých se setkají, jak zaměstnanci zařízení, tak i klienti. Nevidím důvod proč se jako jednotlivé zařízení určitého typu ,,separovat“ od ostatních zařízení a jít si svou cestou, když vzájemná setkání mohou znamenat mnohem větší přínos, jak pro zaměstnance, tak pro klienty. Dále bych navrhovala zintenzivnit spolupráci s rodinnými příslušníky klientů. Možnosti jejich zapojení do péče o klienty jsou široké, jde jen o to chtít a najít si trochu času, který bude stráven s klientem. V tomto ohledu hodnotím oba typy 84

zařízení, ve kterých jsem realizovala výzkumné šetření víceméně pozitivně, ale i přesto by bylo jistě možné spolupráci s rodinou klientů zlepšit. Neméně důležité je také zvýšení povědomí jednotlivých pracovníků, kteří se podílí na aktivizaci klientů, o možnostech aktivizace klientů dlouhodobě upoutaných na lůžko. Já sama jsem donedávna nevěděla, co znamená pojem validace, preterapie, či reminiscence a myslím, že většina pracovníků je na tom obdobně. To, jakým způsobem pracovníci získají jednotlivé informace, záleží na daném zařízení. Jednou z možností je již zmíněná spolupráce a výměna zkušeností mezi pracovníky jednotlivých zařízení, nebo např. provedení určitého kurzu či semináře na toto téma.

85

ZÁVĚR

Cílem mé diplomové práce bylo zjistit rozdíl v aktivizaci seniorů mezi zdravotnickými a sociálními zařízeními a dále zjistit možné problémy týkající se aktivizace seniorů. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je rozdělena do 5 kapitol, ve kterých se věnuji obecné charakteristice stárnutí a stáří, zdravotně - sociální problematice ve stáří, programování aktivit a možnostem aktivizace seniorů. V praktické části jsem si stanovila dva cíle, které jsem ověřovala za pomoci osmi hypotéz. Oba cíle byly splněny. Na základě provedeného výzkumu byla ověřena platnost pouze jedné nulové hypotézy, kdy bylo zjištěno, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zařízení a nabídkou dobrovolníků. U ostatních hypotéz byla zjištěna statisticky významná závislost mezi uvedenými proměnnými. Mohu tedy shrnout, že byla potvrzena středně silná závislost mezi typem zařízení a nabídkou canisterapie a dále mezi typem zařízení a nejčastějšími skupinovými aktivitami. Pouze slabá závislost byla zjištěna mezi typem zařízení a upřednostňovanými druhy aktivizačních činností, mezi typem zařízení a nejčastějšími individuálními aktivitami, mezi typem zařízení a zdravotním stavem aktivizovaného klienta, mezi typem zařízení a nucením klientů do aktivizace a také mezi typem zařízení a snahou klienta vyhovět aktivizující osobě. Některé výsledky se daly předpokládat, jiné byly překvapující a zajímavé. Práce je určena zejména pro osoby podílející se na tvorbě a realizaci aktivizačních programů ve zdravotnických, či sociálních zařízeních. Výsledky mého výzkumného šetření vypovídají o tom, jaké konkrétní aktivity v uvedených zařízeních probíhají, za jakých podmínek a zda jsou nabízeny všem klientům. Dále také, který druh aktivizačních činností klienti upřednostňují a jaké jsou nejčastější problémy týkající se aktivizace klientů. Jak už bylo zmíněno, pod pojmem aktivizace se skrývá celá řada činností, které mohou být seniorům pobývajícím ve zdravotnických, či sociálních zařízeních 86

nabízeny. Stáří přece neznamená jen ,,čekání na smrt“, ale může probíhat aktivně, důstojně, smysluplně a může být naplněno řadou pěkných okamžiků.

87

ANOTACE

Příjmení a jméno autora: Vaňková Petra Instituce: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta v Brně Název práce: Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních Vedoucí práce: PhDr. Marie Macková, Ph.D. Počet stran: 107 Počet příloh: 6 Rok obhajoby: 2012 Klíčová slova: Stárnutí - aging Stáří - age Senior - senior Aktivita - activity Aktivizace - activation Zdravotně - sociální - medical - social Diplomová práce se zabývá problematikou aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Teoretická část je zaměřena na obecnou charakteristiku stárnutí a stáří, zdravotně - sociální problematiku a možnosti aktivizace seniorů. Ve výzkumné části jsou ověřovány možnosti aktivizace ve vybraných zařízeních. This diploma thesis talks about activation of seniors in medical and social facilities. Theoretical part is focused on general characteristics of an aging and an old age, also for medical - social problems and possibilities of seniors activation. In the research part are verified posibilities of activation in selected instituions.

88

LITERATURA A PRAMENY

CASEOVÁ, Caroline, a DALLEYOVÁ, Tessa. Arteterapie s dětmi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 175 s. ISBN 80-7178-065-0. ČÍŽKOVÁ, Jitka, aj. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc, 2008. 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4. ČÍŽKOVÁ, Klára. Tanečně-pohybová terapie. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 119 s. ISBN 80-7254-547-7. EYBL, Vladislav, a ČERNÁ, Pavla. Základy geriatrické farmakoterapie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 77 s. ISBN 978-80-246-1438-0. FARRER-HALLSOVÁ, Gill. Aromaterapie od A do Z. Podrobný průvodce světem esenciálních olejů. 1. vyd. Praha: Metafora, 2007. 400 s. ISBN 978-80-7359-086-4. FELBER,

Rosmarie,

REINHOLD,

Susanne,

STUCKERT

Andrea.

Muzikoterapie: Terapie zpěvem. 1.vyd. Hranice: Fabula, 2005. 242 s. ISBN 80-8660024-6. GALAJDOVÁ, Lenka. Pes lékařem lidské duše aneb canisterapie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 160 s. ISBN 80-7169789-3. GRUBEROVÁ, Božena. Gerontologie. 1. vyd. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta, 1999. 97 s. ISBN 80-7040-364-0. HASTRAMANOVÁ, Lucie. Felinoterapie aneb není kočka jako kočka. Sociální služby. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. ISSN 1803-7348, roč. 12, č. 6-7, s. 34-35. HAVRDOVÁ, Zuzana a kol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2010. 207 s. ISBN 978-80-87398-06-7. HODÁŇOVÁ, Jitka. Využití terapií u seniorů v ústavní péči. Diplomová práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 2010. 71 s. HEŘMANOVÁ, Jana. Zkušenosti s arteterapií. Sociální služby. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. ISSN 1803-7348, roč. 12, č. 10, s. 30 -31.

89

IVANOVÁ, Kateřina, a JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. Dotisk 2.vyd. Olomouc: Universita Palackého, 2009. 99 s. ISBN 978-80-244-1832-2. JANEČKOVÁ, Hana, a VACKOVÁ, Marie. Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 151 s. ISBN 978-80-7367-581-3. JANKŮ, Jana. Volnočasové aktivity seniorů. Bakalářská práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 2008. 54 s. JAROŠOVÁ, Darja. Úvod do komunitního ošetřovatelství. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. 100 s. ISBN 978-80-247-2150-7. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK Zdeněk, JIRÁK, Roman, ZAVÁZALOVÁ, Helena, SUCHARDA, Petr a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6. KANTOR, Jiří, LIPSKÝ, Matěj, WEBER, Jana a kol. Základy muzikoterapie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9. KLUCKÁ, Jana, a VOLFOVÁ, Pavla. Kognitivní trénink v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 150 s. ISBN 978-80-247-2608-3. KLUSOŇOVÁ, Eva, a PITNEROVÁ, Jana. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti. 2. dopl. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 117 s. ISBN 80-7013-423-2. KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd.. Praha: Grada, 2007. 164 s. ISBN 978-80-247-2069-2. KUZNÍKOVÁ, Iva, aj. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3. MÁTL, Ondřej, a JABŮRKOVÁ, Milena. Kvalita péče o seniory. Řízení kvality dlouhodobé péče v ČR. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7262-499-7. MLÝNKOVÁ, Jana. Péče o staré občany. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3872-7. MLÝNKOVÁ, Jana, Pečovatelství 1. díl. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 272 s. ISBN 978-80- 247-3184-1. PACOVSKÝ, Vladimír. Geriatrie: Geriatrická diagnostika. 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1994. 150 s. ISBN 80-85526-32-8. 90

PACOVSKÝ, Vladimír. O stárnutí a stáří. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 135 s. ISBN 80-201-0076-8. PROUTY, Garry, VAN WERDE, Dion, a PORTNER, Marlis. Preterapie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 200 s. ISBN 80-7178-949-6. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 86 s. ISBN 80-7169-828-8. SAPAROVÁ, Marcela. Senior v léčebném prostředí. Diplomová práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 2007. 132 s. SIBLEY, Veronica. Aromaterapie pro každého. Esenciální oleje pro povzbuzení mysli, těla a duše. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co. s.r.o., 2008. 128 s. ISBN 978-80-7352-779-2. ŠVANCAROVÁ, Monika. Význam canisterapie pro klienty domovů pro seniory. Diplomová práce obhájená na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 2011. 118 s. TOPINKOVÁ, Eva, Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 97880-7262-365-5. VALENTA, Miloš. Dramaterapie. 4. aktualit. a rozš. vydání. Praha: Grada, 2011. 264 s. ISBN 978-80-247-3851- 2. VAŇKOVÁ, Petra. Dobrovolnictví v komplexní péči o pacienty. Bakalářská práce obhájená na Vysoké škole zdravotnické, o.p.s. v Praze v r. 2010. s. 65. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II: dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. VURM, Vladimír, aj. Vybrané kapitoly z veřejného a sociálního zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 125 s. ISBN 978-80-7254-997-9. VYMĚTAL, Jan. Lékařská psychologie. 3. aktualit. vyd. Praha: Portál, 2003. 397 s. ISBN 80-7178-740-X. VYMĚTAL, Jan, aj. Obecná psychoterapie. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004. 339 s. ISBN 80-247-0723-3. WEBER, Pavel, aj. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7. ZGOLA, Jitka M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9.

91

SEZNAM ZKRATEK

ADL ………………………………………………………….…… activity daily living IADL ………………………………………………... instrument alactivity daily living GaRC ……………………………………………. Geriatrické a Rehabilitační Centrum ÚVN ……………………………………………………. Ústřední vojenská nemocnice LDN ………………………………………………….. léčebna dlouhodobě nemocných ČR ...……………………………………………………………………Česká republika

92

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1. Osobní kontakt klientů s dobrovolníky......................................................... 39 Graf č. 2: Docházka canisterapeutů do zařízení ........................................................... 40 Graf č. 3: Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou činnost ................................................................................................ 41 Graf č. 4: Společenské akce v zařízení ......................................................................... 42 Graf č. 5: Upřednostňované druhy aktivizačních činností ............................................ 43 Graf č. 6: Nejčastější typy individuálních aktivit ......................................................... 44 Graf č. 7: Nejčastější typy skupinových aktivit ............................................................ 45 Graf č. 8: Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny ..................................... 46 Graf č. 9: Nabízení aktivizačních činností všem klientům ........................................... 47 Graf č. 10: Uspokojení potřeb konkrétního klienta ...................................................... 48 Graf č. 11: Nucení klientů do aktivizace ...................................................................... 49 Graf č. 12: Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta .................................................. 50 Graf č. 13: Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení ........................ 51 Graf č. 14: Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení ......................... 52 Graf č. 15: Dostatek času pro aktivizační činnosti ....................................................... 53 Graf č. 16: Ochota personálu k aktivizaci..................................................................... 54 Graf č. 17: Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě? ..................................... 55 Graf č. 18: Aktivizace je součást pracovní náplně........................................................ 56 Graf č. 19: Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem .......................................... 58 Graf č. 20: Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem ........................................ 59 Graf č. 21: Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci............................................ 60 Graf č. 22: Typ zařízení ................................................................................................ 61 Graf č. 23: Pracovní pozice........................................................................................... 62 Graf č. 24: Pohlaví ........................................................................................................ 63 Graf č. 25: Věk.............................................................................................................. 64 Graf č. 25 : Typ zařízení x nabídka canisterapie .......................................................... 66 Graf č. 26 : Typ zařízení x druh aktivizační činnosti.................................................... 68

93

Graf č. 27 : Typ zařízení x nejčastější individuální aktivity ......................................... 69 Graf č. 28 : Typ zařízení x nejčastější skupinové aktivity ............................................ 71 Graf č. 29 : Typ zařízení x zdravotní stav klienta ......................................................... 72 Graf č. 30 : Typ zařízení x „nucení“ klientů do aktivizace........................................... 74 Graf č. 31 : Typ zařízení x snaha klienta vyhovět aktivizující osobě ........................... 75

94

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1: Osobní kontakt klientů s dobrovolníky................................................... 39 Tabulka č. 2: Docházka canisterapeutů do zařízení ..................................................... 40 Tabulka č. 3: Aktivity pod vedením ergoterapeuta nebo pracovníka pro základní nepedagogickou činnost ................................................................................................ 41 Tabulka č. 4: Společenské akce v zařízení ................................................................... 42 Tabulka č. 5: Upřednostňované druhy aktivizačních činností ...................................... 43 Tabulka č. 6: Nejčastější typy individuálních aktivit ................................................... 44 Tabulka č. 7: Nejčastější typy skupinových aktivit ...................................................... 45 Tabulka č. 8: Komu jsou nejčastěji aktivizační činnosti nabízeny? ............................. 46 Tabulka č. 9: Nabízení aktivizačních činností všem klientům ..................................... 47 Tabulka č. 10: Uspokojení potřeb konkrétního klienta................................................. 48 Tabulka č. 11: Nucení klientů do aktivizace................................................................. 49 Tabulka č. 12: Důležitost prostředí pro aktivizaci klienta ............................................ 50 Tabulka č. 13: Uspokojivost prostředí pro aktivizační činnosti v zařízení ................... 51 Tabulka č. 14: Uspokojivost prostorů pro aktivizační činnosti v zařízení.................... 52 Tabulka č. 15: Dostatek času pro aktivizační činnosti.................................................. 53 Tabulka č. 16: Ochota personálu k aktivizaci ............................................................... 54 Tabulka č. 17: Snaží se klient pouze vyhovět aktivizující osobě?................................ 55 Tabulka č. 18: Aktivizace je součást pracovní náplně .................................................. 56 Tabulka č. 19: Zachování důstojnosti klienta při aktivizaci ......................................... 57 Tabulka č. 20: Přiměřenost aktivizace fyzickým schopnostem .................................... 58 Tabulka č. 21: Přiměřenost aktivizace mentálním schopnostem .................................. 59 Tabulka č. 22: Dostatek kvalifikovaných osob pro aktivizaci ...................................... 60 Tabulka č. 23: Typ zařízení .......................................................................................... 61 Tabulka č. 24: Pracovní pozice ..................................................................................... 62 Tabulka č. 25: Pohlaví .................................................................................................. 63 Tabulka č. 26: Věk ........................................................................................................ 64 Tabulka č. 27: Typ zařízení x nabídka dobrovolníků, kontingenční tabulka ............... 65

95

Tabulka č. 28: Typ zařízení x nabídka dobrovolníků, statistická tabulka .................... 65 Tabulka č. 29: Typ zařízení x nabídka canisterapie, kontingenční tabulka .................. 66 Tabulka č. 30: Typ zařízení x nabídka canisterapie, statistická tabulka ....................... 67 Tabulka č. 31: Typ zařízení x druh aktivizační činnosti, kontingenční tabulka ........... 67 Tabulka č. 32: Typ zařízení x druh aktivizační činnosti, statistická tabulka ................ 68 Tabulka č. 33: Typ zařízení x nejčastější individuální aktivity, kontingenční tabulka 69 Tabulka č. 35: Typ zařízení x nejčastější skupinové aktivity, kontingenční tabulka ... 70 Tabulka č. 36: Typ zařízení x nejčastější skupinové aktivity, statistická tabulka ........ 71 Tabulka č. 37: Typ zařízení x zdravotní stav klienta, kontingenční tabulka ............... 72 Tabulka č. 38: Typ zařízení x zdravotní stav klienta, statistická tabulka ..................... 73 Tabulka č. 39: Typ zařízení x „nucení“ klientů do aktivizace, kontingenční tabulka . 73 Tabulka č. 40: Typ zařízení x „nucení“ klientů do aktivizace, statistická tabulka ....... 74 Tabulka č. 41: Typ zařízení x snaha klienta vyhovět aktivizující osobě, kontingenční tabulka ........................................................................................................................... 75 Tabulka č. 42: Typ zařízení x snaha klienta vyhovět aktivizující osobě, statistická tabulka ........................................................................................................................... 76

96

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1 Dotazník vlastní konstrukce ............................................................................... 98 Příl. 2 Žádost o povolení výzkumného šetření v GaRC Kladno s.r.o. ........................ 103 Příl. 3 Žádost o povolení výzkumného šetření v Léčebně dlouhodobě nemocných a oddělení následné péče ÚVN Praha ............................................................................ 104 Příl. 4 Žádost o povolení výzkumného šetření v Domově Unhošť, poskytovatele sociálních služeb ......................................................................................................... 105 Příl. 5 Žádost o povolení výzkumného šetření v Domově pro seniory Kladno .......... 106 Příl. 6 Žádost o povolení výzkumného šetření v Domově seniorů v Novém Strašecí 107

97

PŘÍLOHY

Příl. 1 Dotazník vlastní konstrukce

Vážená paní, vážený pane, Jmenuji se Petra Vaňková a jsem studentkou 1. ročníku magisterského studia Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně v oboru Ošetřovatelská péče v gerontologii. Píši diplomovou práci na téma: ,,Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních“ a ráda bych Vás požádala o spolupráci při vyplnění tohoto dotazníku. Jeho vyplnění je zcela anonymní a uvedené údaje budou použity pouze k vypracování mé diplomové práce. Cílem této práce je porovnat, do jaké míry dochází k aktivizaci klientů ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Předem Vám děkuji za spolupráci. Bc. Petra Vaňková Vyberte vždy pouze jednu odpověď. 1. Dochází ve Vašem zařízení k osobnímu kontaktu klientů s dobrovolníky? a) pravidelně b) nepravidelně c) vůbec ne 2. Canisterapeuté do Vašeho zařízení dochází: (canisterapie = způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka) a) pravidelně b) nepravidelně c) vůbec ne

98

3.

Aktivity

pod

vedením

ergoterapeuta

či

pracovníka

pro

základní

nepedagogickou výchovnou činnost ve Vašem zařízení probíhají: a) pravidelně b) nepravidelně c) vůbec ne 4. Společenské akce ve Vašem zařízení probíhají: a) pravidelně b) nepravidelně c) vůbec ne 5. Který druh aktivizačních činností klienti ve Vašem zařízení upřednostňují? a) individuální aktivity b) skupinové aktivity 6. Které individuální aktivity probíhají ve Vašem zařízení nejčastěji? a) předčítání nebo samostatná četba knih b) individuální poslech hudby c) bazální stimulace d) osobní kontakt s dobrovolníky 7. Které skupinové aktivity probíhají ve Vašem zařízení nejčastěji? a) kondiční cvičení b) společné zpívání c) společná posezení při vybraných příležitostech d) společná tvorba výrobků 8. Aktivizační činnosti jsou nabízeny nejčastěji: a) klientům dlouhodobě upoutaným na lůžko b) dezorientovaným klientům c) duševně nemocným klientům d) klientům s poruchou komunikace e) soběstačným, chodícím klientům 99

9. Jsou aktivizační činnosti nabízeny opravdu všem klientům, s různou úrovní soběstačnosti? a) ano b) ne 10. Je ve Vašem zařízení kladen při výběru aktivizačních činností důraz na uspokojení potřeb konkrétního klienta? a) ano b) ne 11. Setkal (a) jste se někdy při výkonu svého povolání s ,,nucením“ klientů do aktivizace? a) ano b) ne 12. Myslíte si, že prostředí, ve kterém senior žije je důležité z hlediska jeho aktivizace? a) ano b) ne c) částečně 13. Myslíte si, že prostředí Vašeho zařízení jsou uspokojující vzhledem k provádění aktivizačních činností? a) ano b) ne 14. Myslíte si, že prostory Vašeho zařízení jsou uspokojující vzhledem k provádění aktivizačních činností? a) ano b) ne

100

15. Myslíte si, že je ve Vašem zařízení dostatek času pro realizaci aktivizačních činností? a) ano b) ne 16. Je personál ve Vašem zařízení ochotný provádět aktivizační činnosti? a) ano b) ne 17. Máte někdy pocit, že se klient pouze snaží vyhovět aktivizující osobě? a) ano b) ne 18. Považujete aktivizační činnosti za povinnou součást své pracovní náplně? a) ano b) ne 19. Klade se ve Vašem zařízení důraz na zachování důstojnosti klienta v průběhu jeho aktivizace? a) ano b) ne 20. Jsou prováděné aktivizační činnosti přiměřené fyzickým schopnostem klienta? a) ano b) ne c) neumím posoudit 21. Jsou prováděné aktivizační činnosti přiměřené mentálním schopnostem klienta? a) ano b) ne c) neumím posoudit 101

22. Je ve vašem zařízení dostatek kvalifikovaných osob, které dokáží cíleně programovat aktivity pro klienty? a) ano b) ne c) neumím posoudit

23. Pracujete: a) ve zdravotnickém zařízení b) v sociálním zařízení 24. Vaše pracovní pozice: a) sanitář/ka b) ošetřovatel/ka c) všeobecná sestra d) ergoterapeut/ka e) fyzioterapeut/ka f) pracovník v sociálních službách g) pracovník pro základní výchovnou nepedagogickou činnost 25. Vaše pohlaví: a) žena b) muž 26. Váš věk: a) méně než 20 let b) 21 – 40 let c) 41– 60 let d) 61 a více let

Děkuji Vám za čas, který jste věnovali vyplnění dotazníku.

102

Příl. 2 Žádost o povolení výzkumného šetření v GaRC Kladno s.r.o.

103

Příl. 3 Žádost o povolení výzkumného šetření v Léčebně dlouhodobě nemocných a oddělení následné péče ÚVN Praha

104

Příl. 4 Žádost o povolení výzkumného šetření v Domově Unhošť, poskytovatele sociálních služeb

105

Příl. 5 Žádost o povolení výzkumného šetření v Domově pro seniory Kladno

106

Příl. 6 Žádost o povolení výzkumného šetření v Domově seniorů v Novém Strašecí

107

Aktivizace seniorů ve zdravotnických a sociálních zařízeních

Recommend Documents